CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc
Absolventská práce
Anna Žamberová
Olomouc 2016
CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc
Absolventská práce
Detenční centra a jejich alternativy na Maltě
Anna Žamberová PhDr. Mgr. Eva Kubíčková
Olomouc 2016
Prohlašuji, že jsem tuto práci zpracovala samostatně na základě použitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu. V Olomouci, 25. dubna 2016
______________________________ Anna Žamberová
Poděkování Děkuji PhDr. Mgr. Evě Kubíčkové za její odborné rady, cenné připomínky a vstřícný přístup k vedení této práce.
Obsah Úvod ................................................................................................................................. 6 1
2
Migrace a zajištění cizinců v kontextu EU ............................................................ 7 1.1
Azyl a jiné formy ochrany v EU ...................................................................... 8
1.2
Společný evropský azylový systém.................................................................. 9
Detenční centra ...................................................................................................... 11 2.1
Zásady ochrany zadržených osob ................................................................... 13
2.2
Standardy upravující podmínky v detenčních centrech ................................. 14 2.2.1 Detenční centra na Maltě a podmínky v DC ...................................... 16
3
Alternativy detenčních center ............................................................................... 19 3.1
Výhody alternativ ........................................................................................... 22
3.2
Přehled alternativ detenčních center v kontextu EU ...................................... 23 3.2.1 Pravidelné hlášení u příslušných orgánů ............................................ 24 3.2.2 Složení finanční záruky ...................................................................... 24 3.2.3 Povinnost zdržovat se na určitém místě ............................................. 25 3.2.4 Open centrum / Semi – open centrum ................................................ 25 3.2.5 Odpovědná osoba ............................................................................... 25 3.2.6 Dočasné vydání cestovních dokladů .................................................. 26 3.2.7 Elektronický systém monitorování a domácí vězení .......................... 26
3.3
Zvláštní alternativní opatření pro děti ............................................................ 27
3.4
ADC na Maltě ................................................................................................ 27
3.5
Open centra na Maltě ..................................................................................... 28 3.5.1 Podmínky v open centrech na Maltě .................................................. 30
Závěr .............................................................................................................................. 31 Zdroje ............................................................................................................................. 32 Seznam tabulek ............................................................................................................. 37 Anotace .......................................................................................................................... 38
Úvod V posledních desetiletích mezinárodní organizace, jako je Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a organizace občanské společnosti v řadě zemí Evropské unie, vyjádřily obavy z rostoucího využívání zadržení cizinců v detenčních centrech. Souběžně s tím zvýšila OSN své úsilí a začala naléhat na členské státy, aby dodržovaly mezinárodní zákonné požadavky a uchýlily se k zadržování migrantů pouze ve výjimečných případech. Přesto je v řadě zemí Evropské unie pojem alternatives to detention (dále „ATD“) neznámý a pokud už známý je, ne ve všech státech je aplikovaný. Během své zahraniční stáže na Maltě jsem měla možnost setkat se s cizinci, kteří byli zadrženi v detenčních centrech ne několik dní, ale klidně i několik měsíců a jejich psychický, ale i fyzický stav se postupem času zhoršoval. Právě detenční centra na Maltě byla kritizována v několika studiích UNHCR a Amnesty International. V únoru 2015 se o ATD na Maltě hovořilo pouze sporadicky. Během uplynulého roku 2015 se však ATD dostalo do podvědomí místní vlády a organizací, pracujících s migranty, a o ATD se začaly vést diskuze. Právě tato zkušenost mi byla inspirací pro psaní absolventské práce. Zvolila jsem metodu kompilace, která v tomto směru byla nejvhodnější. Veškeré informace, které jsem měla možnost získat z odborných studií a zpráv, jsem se snažila systematicky ukotvit ve třech hlavních kapitolách, jež dávají celek této práci a směřují tak k předem stanovenému cíli. Cílem této absolventské práce je popis detenčních center a jejich alternativ v kontextu azylové a migrační politiky Malty. V úvodu práce popisuji azylovou a migrační politiku Evropské unie. Zejména definuji pojmy, které jsou nutné pro porozumění dále nastíněného textu v kontextu migrace a zajištění cizinců. Poté se zaměřuji na samotné zajištění
v detenčních
centra na Maltě
centrech.
a podmínky
sama zaměřena na alternativy
V závěru
této kapitoly
v detenčních
centrech.
detenčních
center.
Co je
jsou Třetí
popsány
detenční
kapitola je
myšleno pod
už
pojmem
alternativa a jaké druhy alternativ jsou v současné době uplatňovány na území Evropské unie. V závěru uvádím využívané alternativy na Maltě.
6
1
Migrace a zajištění cizinců v kontextu EU European Migration Network (dále „EMN“)1 vydalo v roce 2014 slovník pojmů
tzv. European Migration Network Glossary 3.0 (dále „EMNG 3.0“) zaměřený na odbor azylové a migrační politiky. Právě z tohoto slovníku budu čerpat při definování pojmů, jež se budou vyskytovat níže. Také využiji Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany, Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU, kterou se stanovují normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu a Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanovují kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států. Pro bližší upřesnění budu také využívat definice jiných mezinárodních organizací. Na mezinárodní úrovni neexistuje žádná obecně přijímaná definice migrace. EMNG 3.0 definuje migraci v globálním kontextu jako pohyb osob buď napříč mezinárodními hranicemi (tzv. mezinárodní migrace), nebo v rámci státu (tzv. vnitřní migrace)
po dobu
delší
než
jednoho roku
bez
ohledu
na příčiny,
dobrovolně
nebo nedobrovolně a prostředky, které se používají k migraci. V rámci Evropské unie (dále „EU“) se jedná o akci, kterou člověk mění své obvyklé místo pobytu na území členského státu na pravděpodobně delší dobu než 12 měsíců a tento člověk měl bydliště v jiném členském státě EU nebo je státním příslušníkem třetí země2. Podobnou definici uvádí také International Organization for Migration (dalé „IOM“)3, která definuje migraci jako pohyb osob nebo skupin, a to buď přes mezinárodní hranici, nebo v rámci státu, zahrnující jakýkoli druh pohybu osob, bez ohledu na jeho délku, složení a příčiny. Tato široká definice tak zahrnuje všechny formy migrace, její motivy a prostředky 1
EMN poskytuje objektivní, spolehlivé a srovnatelné informace o migračních a azylových tématech jak tvůrcům politik, tak široké veřejnosti. Reaguje na informační potřeby prostřednictvím svých zpráv, studií, ad – hoc dotazů, bulletinů a politických listů. Pracuje na mezinárodní i evropské úrovni. (About the European…) 2 Státní příslušník třetí země je kterákoli osoba, která není občanem EU a není zároveň občanem Islandu, Lichtenštejnska, Norska a Švýcarska.(Občané třetích…) 3 IOM je jednou z předních mezivládních organizací v oblasti migrace, úzce spolupracující s vládními, mezivládními a nevládními partnery. Pomáhá při zajištění řádného a humánního řízení migrace, podporuje mezinárodní spolupráci v otázkách migrace, pomáhá při hledání praktických řešení problémů s migrací a poskytuje humanitární pomoc migrantům v nouzi, včetně uprchlíků a vnitřně vysídlených osob. (About IOM)
7
používané k migraci. Tedy zahrnuje migraci uprchlíků, vysídlených osob, migraci z ekonomických důvodů a osoby, pohybující se pro jiné účely, včetně sloučení rodiny. Migrant je tedy osoba, nacházející se mimo území daného státu, jehož je státním příslušníkem, nebo občan, který má bydliště v cizí zemi na dobu delší než jeden rok bez ohledu na příčiny, dobrovolně nebo nedobrovolně a prostředky, které se používají k migraci. Podle definice United Nations (dále „UN“) osoby, které cestují na kratší dobu jako turisté a podnikatelé, by neměly být považovány za migranty. Nicméně běžný zvyk zahrnuje určité druhy krátkodobé migrace, jako jsou například sezónní pracovníci. (International …) Za vysídlenou osobu se považuje osoba pocházející ze třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti, která musela opustit svou zemi či oblast původu nebo byla evakuována, a to zejména v reakci na odvolání podle mezinárodní organizace a není schopna vrátit se zpět za bezpečných a dlouho trvajících podmínek vzhledem k situaci převládající v této zemi. Klíčovým právním dokumentem při definování, kdo je uprchlík, je Úmluva z roku 1951 o právním postavení uprchlíků, kde jsou definovány jejich práva a právní povinnosti států. Protokol z roku 1967 pak odstranil zeměpisné a časové omezení z úmluvy. Uprchlíkem je státní příslušník třetí země, který vzhledem k opodstatněnému strachu z pronásledování
z důvodu
rasy,
náboženství,
národnosti,
politického přesvědčení
nebo příslušnosti k určité společenské skupině, se nachází mimo zemi své státní příslušnosti a není schopen přijmout nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám odmítá využívat ochrany dané země. Nebo osoba bez státní příslušnosti, která se nachází mimo zemi svého dosavadního pobytu ze stejných důvodů, které jsou uvedeny výše.
1.1 Azyl a jiné formy ochrany v EU Výše uvedené osoby pocházející ze třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti mají možnost podat žádost o udělení mezinárodní ochrany, což je ochrana ze strany členského státu EU. Během řízení o udělení mezinárodní ochrany jsou zjišťovány důvody, proč cizinec odešel ze země původu a zdali splňuje podmínky získání azylu nebo doplňkové ochrany. Žadatel o azyl je osoba, která usiluje o bezpečí před pronásledováním nebo způsobením újmy v jiné zemi, než je její vlastní a čeká na rozhodnutí žádosti o status 8
uprchlíka. V souvislosti EU je to člověk, který učinil žádost o ochranu podle Ženevské úmluvy4, a dosud nebylo přijato rozhodnutí. Doplňková ochrana je tedy poskytovaná osobě pocházející ze třetí země nebo osobě bez státní příslušnosti, která nesplňuje podmínku pro uznání uprchlíka, ale byl u ní prokázán závažný důvod domnívat se, že pokud by se dotyčná osoba vrátila do země svého původu
nebo v případě
osoby
bez
státní
příslušnosti
do země
svého bývalého obvyklého pobytu, byla by vystavena reálné hrozbě, že utrpí vážnou újmu, která je definována v čl. 15 2011/95/EU5 a osoba tak není schopna nebo vzhledem k takovému riziku ochotna využít ochrany dané země. Osoba, která nevyhovuje výše uvedeným podmínkám, za kterých by jí byla udělena mezinárodní ochrana, je tzv. žadatelem o mezinárodní ochranu, jehož žádost byla zamítnuta. Na tuto osobu se vztahuje prvoinstanční rozhodnutí o zamítnutí žádosti a mezinárodní ochranu včetně rozhodnutí, podle kterých je žádost nepřijatelná nebo nepodložená. Toto rozhodnutí učinily správní nebo soudní orgány v průběhu referenčního období.
1.2 Společný evropský azylový systém Základem pro vytváření společného evropského azylového systému je tzv. dublinský systém, určující, který členský stát je odpovědný pro posuzování žádosti o mezinárodní ochranu a přebírá tak povinnosti s tím spojené. Žadatelé o mezinárodní ochranu mají tak právo na meritorní posouzení pouze v jednom členském státě EU. Díky tomuto systému tak probíhá eliminace jevu zvaného „asylum shopping“, který představuje možnost vést řízení současně nebo postupně několika členskými státy EU, do kterých se cizinec účelově přemísťuje. Zároveň je eliminovaný jev „refugee in orbit“ kdy se žádný ze států EU nepokládá zodpovědným za vyřizování žádosti. (Dublinský systém) Členské státy jsou povinny posuzovat jakoukoli žádost o mezinárodní ochranu na území kteréhokoli z nich, včetně hranic nebo tranzitních prostorů. Žádost je posuzovaná 4
Ženevská úmluva o uprchlících a Protokol z r. 1967 je smlouvou UN, která je klíčovým právním dokumentem definující, kdo je uprchlík a kdo ne, jaká jsou práva uprchlíků a právní povinnosti států vůči nim. (Úmluva o právním postavení uprchlíků 1951) 5 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU; Podmínky pro získání nároku na doplňkovou ochranu; čl. 15 Vážná újma: „Možné uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení, nelidské či ponižující zacházení nebo trest vůči žadateli v zemi původu, vážné a individuální ohrožení života nebo nedotknutelnosti civilisty v důsledku svévolného násilí během mezinárodního nebo vnitrostátního ozbrojeného konfliktu.“ (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU)
9
jediným členským státem, který je k tomu příslušný. Pokud nemůže být příslušný členský stát určen, je k posouzení žádosti příslušný první členský stát, ve kterém byla žádost o mezinárodní ochranu podána. Pokud je na základě přímých nebo nepřímých důkazů zjištěno, že žadatel překročil nedovoleným způsobem pozemní, námořní nebo vzdušnou cestou hranici některého členského státu EU ze třetí země, je tento stát příslušný k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu. Každý z těchto členských států má právo na vrácení žadatele do bezpečné třetí země. Zároveň mohou členské státy využít tzv. zajištění, což je non – represivní administrativní opatření nařízeno správním nebo soudním orgánem s cílem omezit svobodu osoby prostřednictvím vězení tak, že mohou být realizovány další postupy. Předpisy EU rozlišují mezi různými situacemi v kontextu migrace, ve kterých mohou být státní příslušníci třetích zemí zajištěni. Jedná se o zadržení žadatelů o mezinárodní ochranu, zadržení s cílem zabránit neoprávněnému vstupu na území
členského státu
o mezinárodní
ochranu
azylového řízení.
Tedy
a zajištění může od
jejího neúspěšného obhájení.
být
osob zajištěn
okamžiku, V případě
kdy
za účelem v jakékoli
jejího přemístění. etapě
byla podána žádost
osoby,
která
je
a po celou až
Žadatel dobu
do okamžiku
zajištěna za účelem
jejího přemístění, je důvod zajištění nezbytný, pokud existuje vážné nebezpečí útěku nebo se osoba vyhýbá nebo ztěžuje přípravu návratu či procesu přemístění. Každé z rozhodnutí však musí být posuzováno na základě jednotlivého případu, a pouze pokud je zajištění přiměřené a nelze účinně použít jiná mírnější donucovací opatření. (Dublinský systém)
10
2
Detenční centra V rámci mé práce, se zaměřuji na jedno z nejčastěji užívaných zajištění, které
využívají členské státy EU a to je zajištění v detenčním centru. V českém jazyce lze využívat několik ekvivalentů k tomuto pojmu, jako je např. detenční zařízení, zařízení pro zajištění cizinců nebo zajišťovací zařízení. Já ve své práci budu využívat pojmu detenční centrum. V globálním kontextu se detenčním centrem myslí specializovaná zařízení použitá pro zajištění cizinců ze třetích zemí, v souladu s vnitrostátními předpisy. V kontextu EU jsou to specializovaná zařízení, kde mohou být státní příslušníci třetích zemí drženi ve vazbě po dobu vyřizování jejich žádosti o mezinárodní ochranu, za účelem přípravy návratu do země původu nebo zabránění neoprávněnému vstupu na území členského státu EU. Za detenční centrum se považuje ubytovací prostor ve zvláštním zajišťovacím zařízení, pokud však členský stát nemůže poskytnout ubytování v tomto zařízení a musí se tak uchýlit k věznici, státní příslušník třetí země musí být ve vazbě oddělen od běžných vězňů. V roce 2012 vydalo UNHCR Detention Guidlines, kde je detenční centrum definováno jako uzavřené místo, kde je žadatel o mezinárodní ochranu zajištěn a zbaven svobody pohybu. Není mu tak dovoleno opustit detenční centrum dle libosti. Zajištění v detenčním centru je tedy odnětí svobody a věznění v uzavřeném místě, které
žadatel
o mezinárodní
ochranu
nemůže
dobrovolně
opustit.
Správu
detenčního centra mohou zajišťovat orgány veřejné moci nebo soukromníci. (Guidlines on the Applicable Criteria and Standards relating to the Detention of Asylum – Seekers and Alternatives to Detention 2012: 9) Podle International Detention Coalition6 (dále „IDC“) je detenční centrum definováno jako zajištění cizinců a omezení jejich svobody pohybu státními orgány. Spolu s Jesuite Refugee Service7 (dále „JRS“) následně popisují šest hlavních případů, kdy jsou cizinci vystaveny zajištění v detenčním centru. •
Uprchlíci, jež dosud formálně nepožádali o azyl.
•
Žadatelé o azyl, kteří čekají na rozhodnutí o jejich případu.
•
Odmítnutí žadatelé o azyl.
6
International Detention Coalition je unikátní celosvětová síť, s členskou základnou 300 nevládních organizací, několika nábožensky založených skupin, akademiků, praktiků a jednotlivců, kteří pracují v padesáti zemích světa. Členové koalice poskytují právní, sociální služby a vytváří výzkumy týkající se zajištěných osob v detenčních centrech.(About) 7 Jesuit Refugee Service je mezinárodní katolická organizace, jejímž posláním je doprovázet, sloužit a hájit uprchlíky a další násilně vysídlené osoby. (About us)
11
•
Osoby v neregulérním migračním postavení.
•
Migranti, kteří čekají na vyhoštění nebo deportaci.
•
Muži, ženy a děti uprchlíků, žadatelů o azyl a migrantů bez ohledu na věk, fyzické
nebo duševní
zdraví
nebo postižení.
(Gallagher,
Ireland,
Muchopa 2006) Je velmi obtížné určit, kolik uprchlíků, žadatelů o mezinárodní ochranu a migrantů se nachází v detenčních centrech po celém světě. Některé z vlád shromažďují informace o počtech zadržených, které následně veřejně poskytují a vytváří otevřené statistiky. Pak tu je ale mnoho jiných vlád, které tato číslo neposkytují. UNHCR se spoléhá na oficiální zprávy těchto vlád, které následně shromažďuje a může tak zveřejňovat statistiky, týkající se cizinců na celém světě, bohužel však tyto statistiky nepokrývají reálná čísla zajištěných osob. (Gallagher, Ireland, Muchopa 2006) Použití detenčních center v rámci zajištění cizinců je zavedenou praxí napříč všemi členskými státy EU, s výjimkou Irska, kde jsou státní příslušníci třetích zemí zadržováni ve věznicích. Obecně platí, že tato zařízení mají tendenci být umístěna v blízkosti velkých, či hlavních měst, tedy tam, kde je přítomen nejvyšší podíl navrátilců nebo jsou umísťovány v blízkosti příslušných hraničních přechodů na vnějších stranách EU. Tedy na letištích, v přístavech nebo u zvláštních citlivých pozemních hranic. Organizace detenčních center se napříč členskými státy EU liší. V některých členských státech, kam patří i Malta, jsou státní příslušníci třetích zemí obvykle zadržování ve stejném místě, bez ohledu na okolnosti, pro které jsou zajištěny. Zatímco v některých členských státech EU existují specializovaná detenční centra v závislosti na kategoriích státních příslušníků třetích zemí. Příkladem je rozdělené zajištění žadatelů o mezinárodní ochranu v samostatných detenčních centrech a žadatelů o mezinárodní ochranu, jejichž žádost byla zamítnuta. (Policies, practices and data on unaccompanied minors in the EU Member States and Norway 2015) Global Detention Project8 (dále „GDP“) se rozhodl poukázat na některé nedostatky a chyby
v detenčních
centrech
v členských
zemích
EU,
které
se
nachází
u Středozemního moře. Ve zprávě, kterou vydal, demonstruje silovou politiku EU, která ovlivnila migrační jev v tomto regionu. Zpráva je zaměřena na osm klíčových zemí v Evropě a severní Africe. Zmiňuje se často o strašných a nehumánních podmínkách 8
Global Detention Project je neziskové výzkumné centrum se sídlem v Ženevě, které zkoumá využívání detenčních center a jejich alternativ, jež jsou reakcí na celosvětovou migraci. (About the GDP)
12
v detenčních centrech v zemích severní Afriky. Nicméně i v členských státech EU, jako je Řecko, Itálie a Malta existují vážné nedostatky. Právě do těchto tří hlavních zemí, kde jsou podmínky v detenčních centrech tak nedostatečné, byla EU nucena pozastavit vracení žadatelů o azyl na základě třetího dublinského nařízení. (The Detention of Asylum Seekers in the Mediterranean Region 2015: 2) V následujících podkapitolách se zaměřím na dokumenty, které jsou podstatné na ochranu základních lidských práv a svobod a zejména dokumenty, upravující ochranu zadržených osob. Tedy osob, jež jsou zajištěny v detenčních centrech. Na základě těchto práv, by měly být dodržovány podmínky v detenčních centrech. Právě minimální standardy v detenčních centrech vychází z těchto dokumentů. Nakonec nastíním podmínky v detenčních centrech na Maltě.
2.1 Zásady ochrany zadržených osob Základním dokumentem, obsahující seznam základních práv, která jsou pro všechny lidi společná a to bez rozdílu, je Všeobecná deklarace lidských práv, přijatá Valným shromážděním OSN v roce 1948. Mezi tyto práva patří právo na život, svobodu, osobní bezpečnost, aj. V kontextu migrantů a zajištění cizinců je důležitý zejména článek č. 5, kde se hovoří o tom, že osoba nesmí být podrobena mučení nebo krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestu. (Všeobecná deklarace lidských práv 1948) V Ženevě
roku
1951
byla přijata rezolucí
Valného shromáždění
OSN
Úmluva o právním postavení uprchlíků. V této úmluvě přijímají státy velmi podobné závazky jako ve všeobecné deklaraci lidských práv z roku 1948. Vůči uprchlíkům se zavazují k tomu, že je nebudou diskriminovat. (Úmluva o právním postavení uprchlíků 1951) Osoba, která je zatčena, musí být v době svého zatčení seznámena s důvody zatčení. Je s ní nakládáno s úctou a důstojností lidské osoby. Pokud se jedná o zatčení mladistvé
osoby,
měla by
být
oddělena od
dospělých
a co možná
nejrychleji
postavena před soud. Pokud osoba nerozumí nebo nehovoří jazykem používaným před soudem, má právo na bezplatnou pomoc tlumočníka. O tom všem pojednává Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, který vstoupil v platnost v roce 1976. Každá osoba má právo na bezplatnou pomoc tlumočníka. (International Covenant on Civil and Political Rights 1976) 13
Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, kterou přijalo Valné shromáždění OSN v roce 1984, se rovněž vztahuje k zadržení cizinců. Osoby jsou vzaty do vazby pouze na takovou dobu, jež je v souladu se zákony státu, a samotná vazba trvá jen takovou dobu, která je nezbytná pro zahájení trestního stíhání nebo řízení o vydání. V tomto případě se každý stát, který je smluvní stranou této Úmluvy zavazuje, že bude kontrolovat pravidla, zda je se zajištěnými osobami zacházeno řádně. (Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání 1984) V roce 2000 zveřejnila EU Chartu základních práv Evropské unie. Hlavními body jsou bezesporu právo na život, zákaz mučení a nelidského nebo ponižujícího zacházení nebo trestu. Dále má každý právo na svobodu a osobní bezpečnost, svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání. Na základě výše zmíněné Ženevské úmluvy z roku 1951 je zaručeno právo na azyl a s tím související vydání do státu, kde osobě hrozí vážné nebezpečí.
V Chartě
základních
lidských
práv
Evropské
unie
je
také
poukazováno na ochranu zdraví. Každá osoba má právo na preventivní zdravotní péči a lékařské ošetření. (Charta základních práv Evropské unie 2000) Minimální
standardy
pro zacházení
s vězni
z roku
1977
jsou
jedním
z nejdůležitějších dokumentů, ze kterých vychází směrnice standardů v detenčních zařízeních. Tento dokument je rozdělen na pravidla s obecnou působností. Ty se zaměřují na proces registrace, ubytování, hygienu, oblečení a lůžkoviny, zdravotnické služby, správní orgány, aj. (Standard Minimum Rules for the Treatment of Prisoners 1977) Na minimální standardy pro zacházení s vězni navazuje dokument o Zásadách pro ochranu všech osob na základě jakékoliv formy zadržení nebo věznění, který vstoupil v platnost v roce 1988. (Body of Principles for the Protection of All Persons under Any Form of Detention or Imprisonment 1988)
2.2 Standardy upravující podmínky v detenčních centrech Podmínky v detenčních centrech jsou ve většině zemí nižší, než určují mezinárodní standardy
lidských
práv.
Mnohdy
je
přístup
k právnímu
zástupci
sporadický
nebo neexistující. Osoby často nedostávají informace v jazyku, kterému rozumí a nejsou tak schopny pochopit důvod jejich vazby a jejich práva, zatímco jsou zadržovány. Lidé jsou nuceni přežívat v přeplněných a často až nehygienických podmínkách. V některých 14
zemích je možno vidět zadržení dětí bez možnosti pravidelné školní docházky. Ženy a muži jsou mnohdy drženy ve stejných zařízeních, zatímco rodiny mohou být rozděleny a drženy v samostatných zařízeních. (What is immigration detention…) V roce 2012 vydalo UNHCR směrnice zadržení. Směrnice UNHCR se stejně jako standardy IDC zabývají právy zadržovaných osob. Dále se soustřeďují ještě na zadržení v rámci legislativy daného státu. Tedy jaké jsou definovány podmínky zadržení v právním rámci a zdali jsou naplňovány. Níže uvádím směrnice zadržení podle UNHCR. 1.
Respektování práva na žádost o azyl.
2.
Žadatel o azyl má právo na svobodu, osobní bezpečnost a svobodu pohybu.
3.
Zadržení musí být v souladu s právními předpisy.
4.
Zadržení nesmí být diskriminační.
5.
Podmínky zadržení musí být lidské a důstojné.
6.
Předcházení neomezenému libovolnému zadržení, určením maximálních limitů zadržení podle zákona.
7.
Minimální procesní ochrana v rámci rozhodnutí o zadržení nebo jeho prodloužení.
8.
Brát v úvahu zvláštní okolnosti a potřeby jednotlivých žadatelů o azyl.
9.
Zadržení by měla podléhat nezávislému sledování a kontrole. (Guidelines on the Applicable Criteria and Standards relating to the Detention of AsylumSeekers and Alternatives to Detention 2012: 11)
V roce 2013 vytvořilo IDC publikačního průvodce pojednávajícího o právech zadržovaných osob v detenčních zařízeních. Na této publikaci spolupracovalo s Asociací pro zabránění mučení a UNHCR. Hlavním cílem tohoto průvodce bylo monitorování podmínek v detenčních centrech pomocí návštěv tak, aby byly důkazy nerozporné, efektivní a nezávislé. Díky tomu by mělo dojít ke zlepšení podmínek zadržení, a měla by se tak odvrátit rizika svévolného zadržení, mučení a jiných forem špatného zacházení. Na základě toho jsou detenční centra nucena splňovat určité minimální standardy, které jsou v souladu se základními právy osob a podmínkami zadržení. IDC definuje deset minimálních standardů v detenčních centrech: 1.
Právo na lidské zacházení a respekt.
2.
Právo na pobyt v důstojnosti. 15
3.
Právo na informovanost.
4.
Právo na opravné prostředky.
5.
Právo na právní pomoc.
6.
Právo na tlumočníka.
7.
Právo na komunikaci s vnějším světem.
8.
Právo na co nejkratší dobu zadržení a s tím i možnost přezkoumání zadržení.
9.
Právo na odpovídající služby zadržovaným ženám.
10. Právo na odpovídající služby zadržovaným osobám s duševním nebo fyzickým onemocněním nebo osobám se zdravotním postižením. Tyto osoby by však neměly být nikdy zadrženy. (Monitoring and conditions of immigration detention…)
2.2.1 Detenční centra na Maltě a podmínky v DC Správu detenčních center na Maltě zajišťuje Detention Service (dále „DS“), státní orgán, spadající pod Ministerstvo pro vnitřní záležitosti a národní bezpečnost (Ministry for Home Affairs and National Security). DS byl zřízen za účelem obstarávání provozu všech detenčních center, zajišťování pořádku v zařízeních, dodržovat humánní ubytování pro zadržené osoby a zároveň bezpečné prostředí v zařízeních. Pracovníci DS jsou složeni z ozbrojených sil a civilistů, kteří jsou zaměstnáni za tímto speciálním účelem. Mnozí z nich jsou pracovníci bývalých bezpečnostních služeb. Zaměstnanci DS podstupují základní vstupní školení v provozu, ale lidé, kteří pracují na postech úředníků nebo osoby z bezpečnostních služeb, nejsou povinni účastnit se tohoto školení. Nejsou tedy požadovány zvláštní dovednosti nebo kompetence pro tuto profesi. (Detention Services...) Do roku 2013 existovaly na Maltě tři detenční centra. Z toho dvě funkční. Jedno bylo umístěno v Safi Barracks – Block B a jedno v Lyster Barracks – Hermes Block. Centra byla využívána k zadržení žadatelů o azyl a imigrantů, čekajících na vyhoštění. (Country Report: Malta 2015: 47) Začátkem roku 2014 bylo uzavřeno Safi Barracks – Block B z důvodu rekonstrukce, v roce 2015 byla využívána tedy pouze Lyster Barracks – Hermes Block, která se používá k zadržení jak žadatelů o azyl, tak osob, čekajících na vyhoštění ze země. Od ledna do listopadu 2015 bylo na Maltě zaznamenáno celkem 1561 žadatelů o azyl. Z toho 8,5%, tedy 139 osobám byla zamítnuta žádost, dalším 85,4% (1389 osob)
16
žadatelům
o azyl
byla uznána doplňková
ochrana,
dočasná
humanitární
ochrana nebo status uprchlíka. (Malta Asylum Trends…) Nyní se zaměřím na podmínky v detenčních centrech jak Safi Barracks - Block B, tak Lyster Barracks - Hermes Block. Obě tyto budovy jsou bývalé kasárny, které jsou prostorově téměř totožné a poskytování služeb a režim jejich provozu byl také stejný. Často jsou
uváděny
zprávy
o nedostatečných
hygienických
podmínkách
a o soukromí, které zařízení nejsou schopna poskytnout zadrženým osobám. Každá zadržená osoba má právo na postel, polštář a přikrývku. Neexistuje však žádné místo, kam si mohou ukládat své osobní věci. Bez ohledu na to, že mezi postelemi není téměř žádné místo k pohybu a tedy i možnému soukromí. (Conditions in Detention Facilities…) Zvláštní zpravodaj OSN pro lidská práva migrantů, François Crépeau, navštívil detenční centra v roce 2014. Po této návštěvě publikoval report, ve kterém přiznává, že zadržené osoby nemají osobní prostor, soukromí, stejně jako přístup k pitné vodě a kvalitnímu stravování. i když jsou při příchodu do zařízení osobám poskytovány základní kusy oblečení, neexistuje žádná systematická distribuce oblečení při příchodu jiných teplotních podmínek nebo ročního období. Navíc v letních měsících není přístupná klimatizace nebo větrání a naopak v měsících zimních vytápění.(Crépeau 2015) Neuspokojivé je také prohlášení European Committee for the Prevention of Torture and Inhuman or Degrading Treatment or Punishmant (dále „CPT“)9, které vyzývá maltské úřady k tomu, aby učinily kroky k nápravě zjištěných nedostatků. Žádají o snížení počtu zadržených osob v jedné místnosti tak, aby měly dostatečný osobní prostor a zároveň soukromí. Požadují lepší přístup k přirozenému světlu, a to z důvodu omezení pohybu zadržených osob na venkovním dvoře. Možnost návštěvy venkovního dvora je omezen na jednu hodinu. i na to apelují ve své zprávě. Venkovní dvůr a sledování televize jsou jediné dvě rekreační činnosti, které jsou přístupné zadrženým osobám v centrech. V závěru požadují zavedení topení a ventilace, lepší přístup k pitné vodě, a zároveň k teplé a studené vodě za všech okolností. (Report to the Maltese Government 2011) Osoby, jež jsou zadržené v prvním týdnu v detenčním centru, jsou povinny podstoupit lékařskou prohlídku. Lékařská služba je dostupná v zařízení dvakrát až třikrát 9
CPT – Evropský výbor proti mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. Tento výbor organizuje návštěvy v místech zadržení, aby bylo možno posoudit, v jakých podmínkách se zadržené osoby nachází. Tato místa zahrnují věznice, policejní stanice, detenční centra pro zadržování cizinců, psychiatrické léčebny, domovy sociální péče, aj. (Evropská úmluva o zabránění…)
17
týdně, vždy však pouze v ranních hodinách. Komunikace zdravotníků se zadrženými osobami je často velmi složitá, a to z důvodu jazykové bariéry. Ne vždy jsou dostupné služby
tlumočníka.
V případě
mimořádných
událostí,
je
zadržená
osoba ihned
převezena do nejbližšího zdravotního střediska. Léky, které jsou předepsány lékaři v detenčních centrech, jsou přiváženy z lékáren mimo zařízení. Může tak docházet k nepřiměřeným prodlevám od několika dní až po týdny, kdy zadržená osoba nemusí dostat předepsanou medikaci. (Not Criminals report exposes appalling conditions in Maltese detention centres 2009) V posledních letech také došlo v zařízeních k řadě incidentů, jež vyvolaly obavy kvůli obvinění z nepřiměřeného použití síly. Také je zde oprávněný důvod domnívat se, že tyto incidenty nebyly systematicky přezkoumány a pochybnosti jsou také vzneseny vůči účinným opravným prostředkům. i v současné době použití nadměrné síly nebo jiných forem trestů vůči zadrženým osobám značí problém. Tyto tresty jsou používány zejména ve snaze kontroly či potrestání zadržené osoby, která se pokusila o únik nebo byla součástí hromadného protestu. (Conditions in Detention Facilities…)
18
3
Alternativy detenčních center Ohrožování zdraví a pohody lidí tím, že jsou zadrženi v detenčních centrech, je
zbytečné. Vlády mohou místo toho použít alternativní opatření, která jsou důstojnější pro migranty a nákladově efektivnější pro státy. O tom se zmiňuje Philip Amaral ve svém článku pro Jesuite Refugee Service. Zadržení vážně škodí prakticky každému, kdo jej prožívá. Několik studií ukázalo, že u zadržených žadatelů o azyl vyplývá, že zadržení vede k nahromadění klinicky významnému příznaku těžkých depresí, úzkosti, posttraumatické stresové poruchy a dokonce sebepoškozování. To sami potvrzují pracovníci JRS a dobrovolníci, kteří pravidelně navštěvovali detenční centra v celé Evropě a přicházeli tak tváří v tvář zoufalství, nejistotě, strachu a hněvu se zadrženými osobami. (Amaral, 2013) Téměř ve všech 45 zemích Evropy se praktikuje zajištění osob v detenčních centrech. Mnohem méně jsou však praktikovány alternativy k tomuto zajištění. Alternativou k detenčnímu centru se myslí nevazební opatření, jež slouží k monitorování nebo omezení pohybu státních příslušníků třetích zemí v předstihu povinného návratu nebo rozhodnutí o právu jednotlivce zůstat v členském státě, jako pravidelné hlášení, předání finanční záruky nebo cestovních dokladů či elektronické monitorování. Alternativy k zajištění tak obvykle poskytují příznivější, respektive méně omezující podmínky pro potenciální zadrženou osobu a mohou být také nákladově efektivnější. A stále tak podléhají normám lidských práv. (Gallagher, Ireland, Muchopa 2006: 13 – 14) Existuje několik definic pojmu alternativ detenčních center. Pro příklad uvádím tři hlavní autory, ze kterých čerpám definici tohoto pojmu v mé práci. Definici alternativ detenčních center popisuje International Detention Coalition, UNHCR a také Cathryn Costello a Esra Kaytaz ve svém empirickém výzkumu Legal and Protection Policy Research Series: Building Empirical Research into Alternatives to Detention: Perceptions of Asylum-Seekers and Refugees in Toronto and Geneva, který publikovali v roce 2013 Obecně lze říci, že tyto definice byly vyvinuty pro mezinárodní rámec a definují alternativy detenčních center jako politiku, ne jako právní termín. Na alternativy detenčních center je poukazováno jako na jakoukoliv legislativu, politiku nebo praxi, která umožňuje žadateli o azyl, uprchlíkům a migrantům pobyt v obci s volným pohybem, zatímco jejich stav žádosti o azyl je řešen nebo samotné osoby čekají na deportaci zpět do země původu. Jelikož i některé alternativy detenčních center zahrnují různá omezení pohybu a svobod, měly by být také předmětem norem lidských práv. 19
V právu Evropské unie není termín alternativy detenčních center specificky definován.
Evropská
komise
však
předložila návrh
nového znění
Směrnice
Evropského parlamentu a Rady Evropské unie 2013/33/EU, který stanovuje minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl tzv. Reception Condition Directive10 (RCD). Tato směrnice je platná od 21. června 2015. Do této doby je platná Směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropské unie 2003/9/ES z roku 2003. Na základě toho se rozumí termínu alternativy detenčních center jako nevazební opatření vztahující se k odpovědným za zadržení a s respektem základních práv. Taková alternativa může zahrnovat omezení volného pohybu, avšak nemůže činit zbavení svobody. Alternativy detenčních center přicházejí tedy do hry, když je jedinec výjimečně náchylný k zadržení v detenčním centru. Jedná se o opatření nevazební, která respektují základní práva žadatelů o azyl. Nutno využít rozhodlo o vhodném
zásad typu
k přezkoumání alternativy,
profilu
která
má
daného jedince být
použita,
tak,
aby se
jakož
i úroveň
donucovacího rámce každého z programů. (Směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropské unie 2013/33/EU) Také je důležité si uvědomit, že alternativy se nevztahují pouze na zranitelné osoby, jako jsou
děti
nebo ženy,
ale
je
důležité
uplatňovat
alternativy
podle
individuálního posouzení každého jedince. Nemají se vztahovat pouze na ubytovací modely
nebo nevyžadovat
použití
podmínky
složení
finanční
zálohy.
Existuje
mnoho způsobů, jak jsou alternativy realizovány v praxi. Důležité ale je, že vláda musí využívat takový typ alternativy, který úzce koresponduje s konkrétní zemí a především potřebám
migrantů,
kteří
jsou
těchto alternativ
účastni.
Většina alternativ
je
spravována a řízena vládními činiteli, ale jsou i takové alternativy, které jsou spravovány jinými nevládními organizacemi. Klíčovým faktorem, který dělá alternativu, je, že musí být přijata taková opatření, která podporují komunitní život a nesmí zbavit něčí právo na svobodu. Někdy jsou zavedena omezení pohybu, ale taková omezení by měla být použita pouze po důkladném posouzení, aby bylo zjištěno, že nejsou neopodstatněná. Navíc žádná z případných omezení, která jsou používána, by se v žádném případě neměla podobat zadržení. (Alternatives to Detention)
10
Reception Condition Directive: Směrnice o podmínkách přijímání je směrnicí Evropské unie upravující na základě podrobných společných pravidel podmínky v otázce přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu v celé EU tak, aby byla plně respektována jejich základní práva. (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU)
20
JRS také stanovilo 14 definičních bodů alternativ detenčních center, které jsou potřeba uplatňovat v době, kdy osoba čeká na vyřízení její žádosti. 1.
Předpoklady proti zadržení by měly být stanoveny v zákoně a uplatňovány v praxi.
2.
Státy musí aktivně hledat a začleňovat odborné znalosti a zkušenosti žadatelů o azyl,
uprchlíků
a imigrantů,
stejně
jako názory
relevantních
a kvalifikovaných organizací občanské společnosti při rozvoji alternativ detenčních center. 3.
K zadržení by se státy měly uchylovat pouze, pokud si mohou ověřit, že osoba představuje specifickou hrozbu pro veřejný pořádek a bezpečnost.
4.
Osoby, které jsou již ve vazbě, by měly mít plný přístup k postupům, které by vedly
k jejich
uvolňování
do společnosti.
Tyto postupy
pro uvolnění
do komunit by měly být založeny na splnění objektivních kritérií. Osoby, které se tak účastní těchto postupů, by měly mít přístup ke kvalifikovaným právníkům, kteří mohou poskytnout právní pomoc a radu z relevantních a kvalifikovaných nevládních organizací. Pokud je to potřeba, tak by také měly mít přístup k pracovníkům UNHCR. 5.
Alternativy by měly vést k systémovému snížení zadržených.
6.
Alternativy by měly být využívány uváženě vzhledem k individuálním potřebám jedince a neměly by být alternativní formou zadržení, jako je například
elektronické
značkování,
které
by
mohlo osoby
omezovat
nebo zcela zbavovat osobní svobody pohybu a práva na svobodu a osobní bezpečnost. 7.
Každý, kdo se účastní těchto alternativ, by měl dostávat komplexní a individuální podporu po celou dobu řešení procesu.
8.
Každý kdo je těchto alternativ účasten by měl mít přístup ke kvalifikované právní pomoci, která je poskytována zdarma. A to od počátku vyřizování procesu až po dobu, dokud není zcela vyřešen.
9.
Alternativy jsou poskytnuty všem zúčastněným jednotlivcům a rodinám s všeobecnými podmínkami přijetí, včetně přístupu k důstojnému ubytování, zdravotní péče, psychologické péče, sociální péče, vzdělávání a dalších základních potřeb. Podmínky přijetí musí být v souladu se základními lidskými právy a neměly by připomínat podmínky zadržení v detenčních centrech. 21
10. V počáteční fázi využívání alternativy by měly být zajištěny lékařské a psychosociální prohlídky s cílem určit zranitelnost osoby, jako je onemocnění a příznaky traumatu a tedy i vhodných opatření jejich řešení. 11. Děti bez doprovodu musí být umístěny v komunitních a nevazebních střediscích, které
jsou přiměřené
věku a které
poskytují
komplexní
a individuální podporu. 12. Státy by měly uplatňovat alternativy také u lidí, kteří se dobrovolně rozhodnou pro návrat do země původu. 13. Pokud je to vhodné, osoby, které se účastní alternativ, by měly mít přístup k příslušným kvalifikovaným nevládním organizacím a pracovníkům UNHCR. 14. Státy jsou povinny zřídit subjekty, které pravidelně sledují podmínky alternativ k zadržení, hodnotí procesy a výsledky, stejně jako lidský, sociální a finanční náklady těchto programů. Tyto informace musí být pravidelně sdělovány příslušným
vnitrostátním
orgánům
v daných
členských
státech
EU
a zpřístupněny širší veřejnosti. (Alternatives to detention)
3.1 Výhody alternativ Je důležité upozornit, že i když jsou alternativy detenčních center omezující, jsou stále méně škodlivé než samotné zadržení v detenčním centru. Celá řada lékařských a sociologických studií ukázala, že zadržení vážně ovlivňuje fyzické a psychické zdraví jednotlivce jak v krátkodobém tak dlouhodobém horizontu a to zejména, pokud jsou podmínky v detenčních centrech nestandardní (přeplněnost, nedostatek základních služeb, aj.). Také se ukazuje, že zadržení má negativní dopad na interakci mezi jednotlivcem a státním orgánem. (Field, 2006) Podpora ACD
představuje
humánního a účinného přístupu
významnou
k migrantům,
příležitost
s přihlédnutím
k podpoře
k jejich
více
zvláštnostem
a individuálním potřebám. Alternativy jsou tedy lidštější. Podporují práva žadatelů o azyl, uprchlíky, ale i osoby, čekající na deportaci ze země. Tím, že nejsou osoby zajištěny a mohou se tak volně pohybovat ve společnosti je přispíváno k jejich lepší prvotní socializaci a lépe tak přispívají společnosti. (Bruycker, Bloomfield, Tsourdi, Pétin 2015) Klíčovou výhodou alternativ detenčních center je to, že jsou cenově dostupnější než samotné zadržení. Až o 80% levnější je alternativa než zajištění cizince v detenčním centru. Ve většině případů je zadržení výrazně dražší než alternativa. Alternativy mají 22
mnohem nižší provozní náklady. Předchází se soudním sporům a nárokům na náhradu škody vyplývající z neoprávněného zadržení nebo jiných škodlivých dopadů. (There are alternatives 2015) Zadržení v detenčních centrech
Alternativy detenčních center
Finančně nákladné
Méně finančně nákladné než zadržení
Škodlivé pro zdraví a psychickou pohodu
Podporuje zdraví a psychickou pohodu
V rozporu s lidskými právy
Respektuje a naplňuje lidská práva
Nižší spolupráce při řešení případu
Posiluje účast při řešení případu Přispívá ke stabilizaci zranitelných osob Prevence neoprávněnému zadržení Prevence dlouhodobému zadržení Tabulka č. 1: Výhody ADC
3.2 Přehled alternativ detenčních center v kontextu EU Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU, kterou se stanovují normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu, uvádí pro příklad tři druhy alternativních opatření. 1.
Pravidelné hlášení u příslušných orgánů
2.
Složení finanční záruky
3.
Povinnost zdržovat se na určitém místě
Každý členský stát tak musí zajistit, aby se ve vnitrostátním právu stanovila pravidla, která se týkají alternativních opatření k zajištění. Většina z uvedených alternativ se využívá po celou dobu trvání procesu žadatele o mezinárodní ochranu a jeli to nutné, využívají se i v případě, kdy osoba čeká na deportaci zpět do země svého původu. Není však vyloučeno využívat tyto alternativy pouze v určité fázi procesu. (JRS Europe Policy Position on Alternatives to Detention: 2012) Níže budu popisovat i jiné druhy alternativ detenčních center, které ve své studii z ledna 2015 Alternatives to immigration and asylum detention in EU publikuje P. Bruycker, A. Bloomfield, E. Tsourdi a J. Pétin. Tyto informace o alternativách poté blíže doplním o příklady z výzkumu UNHCR Legal and protection policy: Alternatives
23
to detention of Asylum Seekers and Refugees, který publikovala a vytvářela jako externí konzultantka O. Field.
3.2.1 Pravidelné hlášení u příslušných orgánů Nejčastěji využívaná alternativa k zadržení je povinnost pravidelného hlášení u příslušného orgánu. Toto hlášení se skládá z osobního příchodu na příslušný orgán v určených časech. Některé země umožňují, že tato hlášení mohou být prováděna pomocí telefonů. Pokud je však uplatňováno hlášení pomocí telefonů, tak se v praxi využívá telefonického rozpoznávání hlasu. Často se však k telefonickému hlášení přistupuje tehdy, kdy je osoba nemocná, tělesně postižená nebo se jedná o těhotnou ženu. Také může být jako výjimka zohledněna vzdálenost příslušného orgánu od bydliště dané osoby. Příslušný orgán může spolupracovat se třetími osobami, mezi které většinou patří sociální pracovníci. Osoby tak nejsou povinny hlásit se příslušnému orgánu, ale příslušnému sociálnímu pracovníkovi. Četnost těchto hlášení se v členských státech EU liší. Může se pohybovat od podávání zpráv jednou denně (časté hlášení) nebo jako méně časté hlášení několikrát do měsíce nebo jednou za měsíc. Osobní hlášení u příslušných orgánů je jednou z nejlevnějších a nejméně omezujících alternativ a je to způsob, kdy mohou státy efektivně sledovat jednotlivce po dobu vyřízení jeho žádosti, zejména pokud žije ve svém vlastním obydlí. Nicméně se také mohou značně lišit sankce za nedodržování hlášení v každém členském státě EU. Například při nepřiměřeném nastavení frekvence ohlašování u příslušného orgánu může být jedinec pod takovým tlakem, že nebude schopný ohlašovací povinnost splnit a na místo toho chybovat, aniž by to bylo v jeho vlastním zájmu.
3.2.2 Složení finanční záruky Pro finanční zálohu je využíváno termínu kauce, který označuje finanční vklad, který
žadatel
o azyl
vkládá
do rukou
příslušného orgánu
po dobu,
kdy
je
vyřizována jeho žádost o mezinárodní ochranu. To znamená, že suma peněz je vrácena, pokud se na konci procesu žadatel objeví, jak je požadováno nebo tato suma peněz propadá. Právo žádat o propuštění na kauci často úzce souvisí s dohledem jiné fyzické osoby nebo občana, obvykle člena rodiny nebo organizace.
24
I tato alternativa musí být však posuzována s rozvahou. Je proto důležité, aby částka, která je stanovena jako kauce, byla přiměřeně úměrná prostředkům žadatele. Je tedy nutné individuální posouzení. Tento systém by tedy neměl být diskriminační v tom slova smyslu, že o žádost na propuštění po složení finanční záruky si mohou požádat pouze ti, kteří si to mohou dovolit.
3.2.3 Povinnost zdržovat se na určitém místě Další alternativou detenčních center a samotného zadržení je pro orgány určit místo, kde má daná osoba pobývat. To může být veřejné přijímací středisko, státem financované
ubytování
nebo soukromý
domov
jednotlivce
nebo ručitele.
Co je
charakteristické pro tento typ alternativy, je to, že osoba nemá na výběr, kde bude žít, ale je nucena žít na místě určeném po dobu vyřizování žádosti.
3.2.4 Open centrum / Semi – open centrum V Evropské unii žadatelé o azyl, kteří čekají na první rozhodnutí o jejich žádosti, jsou umísťovány do tzv. přijímacích středisek. Mezi tyto přijímací střediska patří jak open centrum tak semi – open centrum. Jedná se o ubytovací zařízení pro celé skupiny migrantů. Tato centra fungují v určitých režimech. Kdy jsou hlídána ostrahou a v nočních hodinách uzavírána. Osobám však není během dne odepřen přístup volně opustit toto centrum. Jedná se o poměrně novou formu alternativy, která je spojována se spoluprací se sociálními pracovníky. Osoby jsou povinny spolupracovat se sociálním pracovníkem, který jim radí a informuje je o jejich možnostech. Celý tento vztah je tedy vybudovaný na důvěře mezi osobou a externími subjekty, jako jsou nevládní organizace.
3.2.5 Odpovědná osoba Osoba, která je zadržena, je propuštěna pod dohledem tzv. garanta. Jedná se o odpovědnou osobu, která je občanem členského státu nebo má dlouhodobé povolení k pobytu. Jedná se o poměrně hojně využívanou alternativu jak u žadatelů o mezinárodní ochranu tak u osob, jejichž žádost byla zamítnuta a čekají na deportaci do země původu. Ve většině případů je velmi pozitivně hodnocen příbuzenský vztah. Tedy, pokud je odpovědnou osobou jedince osoba, která je k ní spojena určitou rodinnou vazbou. Odpovědná osoba je povinna prokázat, že může jedinci zajistit ubytování a každodenní obživu. Odpovědná osoba musí oficiálně souhlasit, že je ochotna postarat se 25
o státního příslušníka třetí země. A to buď formou dopisu, nebo prohlášení u notáře. Mnohdy se také zavazuje k tomu, že ručí za veškeré léčebné výlohy a popřípadě za náklady na návrat do země původu. Odpovědná osoba může být také požádána, aby zaslala další dokumenty, kterými prokáže své vyjádření a souhlas, jako je například výpis z bankovního účtu. Tento systém je tedy výhodný zejména pro uchazeče, kteří mají rodinné nebo komunitní vazby v hostitelské zemi, kde žádají o mezinárodní ochranu.
3.2.6 Dočasné vydání cestovních dokladů Toto opatření má za cíl zabránit žadateli o azyl v odchodu do jiné země. Tato alternativa je využívána zejména v Rakousku, Německu nebo Velké Británii, kde se setkává s velkými úspěchy. Pokud však osobu zbavíme cestovních dokladů nebo jiných dokumentů, musí ji být vydán takový národní dokument, který jí umožňuje volně se pohybovat na území daného státu. (Alternatives to detention of asylum seekers 2008)
3.2.7 Elektronický systém monitorování a domácí vězení Elektronický monitoring je v současné době poměrně nová alternativa, která je používaná zejména v trestním kontextu, ale dosud jen zřídka v kontextu migračním. Elektronické označování je spojeno s nedalekým senzorem, který snímá pohyb osoby nebo je pohyb osoby sledován prostřednictvím satelitního sledování. Nicméně příslušné orgány, jako je například ministerstvo vnitra, zřídka kdy využívají satelitního sledování. Ve většině případů elektronický monitorovací systém funguje tak, že je přijímač umístěn v domácnosti jednotlivce a elektronický náramek, který je upevněn kolem kotníku jedince, reaguje na tento přijímač. Lze tedy rozeznat, zda se jedinec nachází ve svém domě v určitých časových intervalech, kterému byly předem uloženy. Jedním z problému elektronického systému monitorování je to, že vizuálně sdružuje migranty a žadatele o azyl s kriminalitou. Což může být v rozporu s jejich právy, kdy může být na jedinci uplatňováno ponižující zacházení či psychická újma v rámci komunity, kde se nachází. Tedy i tato alternativa má svá omezení, která jí jsou vytýkána. Elektronické značkování je široce kritizováno pro jeho stigmatizující efekt a psychické strádání, které na jedinci vytváří. Mnoho posudků také ukazuje, že elektronický náramek může být zdrojem stresu a sociálního vyloučení. Například elektronické značení rodičů mělo negativní vliv na jejich děti, protože se rodiče nemohly účastnit školních aktivit, sportovních utkání či narozeninových oslav se svými dětmi a nemohli vzít své děti
26
mimo okolí
svého domova.
Rodiče
také
uvedli,
že
stigmatizace
a omezení
elektronického značkování přispělo k jejich sociální izolaci a trpěli stresem a úzkostí.
3.3 Zvláštní alternativní opatření pro děti Tyto alternativy jsou v řadě členských států teprve testovány a neexistují žádné konkrétní údaje nebo důkazy zpráv o jejich účinnosti. Uplatňování alternativ se liší v závislosti na stavu dítěte. Tedy zda se nachází v doprovodu rodiče nebo zdali je bez doprovodu rodičů. Mezi nejčastější politické důvody, které státu umožní zadržet děti je sloučení v zájmu zachování rodinné jednotky. Jedním z dalších důvodů pro zadržení dětí v detenčních centrech je to, že děti bez doprovodu jsou tak chráněny před únosem a vykořisťováním překupníků. (Field 2006) Jako alternativy u dětí s rodinou se využívají různé formy speciálních ubytovacích zařízení pro rodiny s dětmi. Další využívanou alternativou je dohoda rodičů. Jedná se o rozdělení rodiny, kdy je jeden z rodičů zadržen a druhý je propuštěn spolu s dítětem. Tato alternativa je ale mnohdy kritizovaná, protože oba dva rodiče se rozhodnou zůstat v kontaktu s dítětem a dítě je tedy poté zadržováno spolu s nimi. (Field 2006) Pro děti bez doprovodu zákonného zástupce existují alternativy typu dětských sociálních agentur, které fungují na podobné bázi jako dětské domovy. Ve Velké Británii se využívá integrace dětí v pěstounských rodinách. Pěstouni se stávají zákonnými zástupci, dokud dítě nedovrší osmnácti let věku. (Alternatives to detention of asylum seekers 2008)
3.4 ADC na Maltě Ani zákon nebo politika Malty výslovně nevyžadují užívání alternativ k zadržení, konkrétně alternativ detenčních center. Nicméně v kontextu migrační a azylové politiky Malty existují alespoň nějaká alternativní opatření. Národní strategický dokument z roku 2005 obsahuje určitý odkaz na „alternativní centra“, která jsou ve vztahu k neregulérní imigraci a to pro osoby na základě věku nebo fyzické kondice, které jsou považovány za zranitelné skupiny. V tomto dokumentu se poukazuje na to, že tyto osoby jsou osvobozeny od zadržení a jsou ubytovány v „alternativních centrech“. Navíc je v tomto dokumentu uváděno, že státní příslušník třetí země může být zajištěn v detenčním centru, aby mohlo být provedeno přiznání, dokud nebude použitelné „jiné, dostatečně účinné a méně donucovací opatření“. V praxi je zadržení automatickým důsledkem vydání
27
rozhodnutí o vyhoštění a zdá se, že v drtivé většině případů alternativy k zadržení nejsou brány v úvahu. Není jasné, zda tato posouzení vyvstala z nebezpečí skrývání se, co je však jisté, že téměř všichni, včetně těch, co jsou považováni za neregulérní imigranty, jsou následně zadrženi. Platí pravidlo, že vládní politika stanovuje okamžité zadržení ihned po příjezdu. Osoby jsou však propuštěny poté, co jsou provedena potřebná posouzení, jako je lékařská prohlídka a je identifikováno možné alternativní umístění. Je také důležité poznamenat,
že
Imigrační
odvolací
komise
může
udělit
dočasné
propuštění
z detenčního centra na požádání každému, kdo je účastníkem řízení a má k tomu relevantní důvody. V tomto případě se na takovéto propuštění vztahuje finanční kauce, kterou je osoba povinna uhradit. V praxi se toto uvolnění povoluje
za normálních okolností
žadatelům o azyl až do výsledku rozhodnutí v jejich procesu. Nutné je složit finanční kauci, ujistit úřady o ubytování a finančních příjmech a to vše pod podmínkou, že se několikrát týdně bude osoba hlásit na policejní stanici. V podstatě to tedy znamená, že žadatelé nejsou zadrženi po celou dobu svého azylového řízení. (Alternatives to detention)
3.5 Open centra na Maltě Podmínky v jednotlivých open centrech na Maltě se značně liší. Obecně platí, že centra poskytují spací místnosti a to buď ve formě pokojů po čtyřech místech (Open centrum pro děti bez doprovodu rodičů) nebo po 24 osobách (Marsa Open Centre). Také je ubytování zajišťováno v mobilních kovových kontejnerech, kde je v každém kontejneru 8 míst ke spaní (Hal – Far Hangar Site [HOC] a Hal – Far Tent Centre [HTV]). Dále jsou pak k dispozici společné prostory na vaření, sprchy a toalety. Ke konci roku 2014, Marsa Open Centre, zaznamenalo až na 400 ubytovaných osob, což nevyhnutelně vede k závažným problémům s hygienou a údržbou. Ne jinak tomu je i v jiných open centrech. (Conditions in reception facilities) Přes značný počet obyvatel, většina středisek provozuje malé týmy, které jsou zodpovědné za každodenní řízení open centra. Zároveň poskytují informace a podporují obyvatele. Podle potřeby jsou jednotlivci také odkazováni na sociální péči pracovníků AWAS11. Většina z těchto středisek však neposkytuje žádnou formu aktivit pro obyvatele. Jedinou jejich možností je vyhledat si aktivity vně open center, jelikož mají možnost 11
Agency for the Welfare of Asylum Seekers (AWAS) – funkcí této agentury je provádění vnitrostátních právních předpisů a politiky týkající se dobrých životních podmínek uprchlíků, osob požívající mezinárodní ochranu a žadatelů o azyl. V praxi AWAS spravuje přijímací zařízení, zajišťuje informační programy v oblasti zaměstnání, bydlení, zdravotnictví, sociální péče a vzdělání, a podporuje vládní programy související s dobrovolnými návraty.
28
libovolně open centra opouštět. Celkově lze říci, že životní podmínky v open centrech, až na několik málo výjimek, jsou mimořádně náročné. Jsou zde nízké standardy hygieny, těžká přeplněnost, nedostatek fyzické bezpečnosti, umístění většiny středisek v odlehlé části Malty, špatné materiální zabezpečení a příležitostné napadení potkany, to jsou obecně vyjádřené obavy vyplývající z reportů JRS a aditus. (Conditions in reception facilities) Pro žadatele o azyl, kteří žijí v open centrech, je obtížné vypočítání průměrné délky pobytu. Jakmile je jejich řízení dokončeno, ať už pozitivně nebo negativně, je jim nabídnuta možnost v open centru zůstat. Osoba z větší části tuto možnost přijímá, protože v začátcích nemá prostředky na osamostatnění, potřebuje si sehnat pracovní pozici a obydlí. Každé čtyři měsíce je přezkoumán stav osob, pobývajících v open centru a zaměstnanci AWAS, kteří tuto osobu hodnotí, určují, zdali osoba i nadále může setrvat v open centru. (Conditions in reception facilities) Na Maltě lze rozdělit open centra do tří hlavních kategorií na základě jejich velikosti. Pravidlem však zůstává, že centra, která jsou zaměřená na potřeby zranitelných osob, jsou zpravidla menší, než centra, která jsou zaměřena pro osoby, které se nepovažují za zranitelné, což jsou obecně dospělí muži. K dispozici jsou tři velká centra o kapacitách asi 500 míst, čtyři středně velká centra, jež mají kapacitu 100 až 400 míst a nakonec čtyři open centra, jejichž kapacita je menší než 100 míst. (Housing Asylum Seekers: nedatováno) Velké open centrum
Středně velké open centrum
Malé open centrum
Hal Far Hangar
Hal Far Open Centre
Peacelab
Hal Far Tent Village
Hal Far Reception Centre
Dar il – Liedna
Marsa Open Centre
MEC: Houses
Dar is – Qawsalla
MEC: Balzan centre
Dar is – Sliem
Tabulka č. 2: Druhy open center podle jejich velikosti
Zároveň jsou open centra rozdělována také podle cílových skupin. V prvotním posouzení je brána v potaz zranitelnost jedince a tedy jeho následné umístění do relevantního open centra. Proto můžeme rozlišovat open centra, která jsou určena pouze pro nezletilé osoby bez doprovodu rodičů. Nalezneme zde open centra výhradně pro rodiny s dětmi nebo Marsa Open Centre, které je určeno jako pobytové zařízení pro svobodné dospělé muže. (Housing Asylum Seekers: nedatováno)
29
Open centrum
Cílová skupina
Marsa Open Centre
Svobodní dospělí muži
Hal Far Tent Village
Svobodní dospělí muži, bezdětné páry
Hal Far Hangar
Svobodní muži a páry
Hal Far Open Centre
Svobodné ženy
Dar il – Qawsalla
Rodiny
Dar il – Liedna
Rodiny a nezletilé osoby bez doprovodu
Dar is – Sliem
Nezletilé osoby bez doprovodu
Peacelab
Svobodní muži a rodiny
MEC: Houses, MEC: Balzan
Rodiny Tabulka č. 3: Cílové skupiny jednotlivých open center
3.5.1 Podmínky v open centrech na Maltě Z hlediska volnočasových aktivit, které jsou poskytovány v open centrech, nejsou podmínky zrovna ideální. Jak jsem výše zmínila, aktivity v open centrech nejsou pravidlem. V některých open centrech na Maltě působí nevládní organizace, které zde pořádají různé volnočasové aktivity jak pro mládež tak například jazykové kurzy pro dospělé jedince. Většinu právní pomoci v open centrech zajišťuje JRS. Kurzy anglického jazyka naopak v Hal Far Open Centre, Hal Far Tent Village a Halfar Hangar zajištuje Malta Red Cross. V roce 2013, bylo v Marsa Open Centre, zřízeno vzdělávací centrum, které mělo tři základní programy, které osobám, jež v tomto centru pobývaly, nabízelo. (Housing Asylum Seekers: nedatováno) 1.
Kurz anglického jazyka
2.
Výcvik kulturní orientace
3.
Kurz informačních technologií
Problém, který vyvstal již v minulosti, se týká zejména open center v rámci města Hal Far. V oblasti je umístěno více než 600 osob a to v nevalném prostředí. Jsou ubytovány v plechových kontejnerech. Je to nejznámější oblast Malty, která se pomalu vyvíjí v nevětší maltské ghetto. Právě to může ohrozit vyhlídky na sociální soudružnost a podkopávat snahu státní integrace. Lidé, kteří v centru žijí už v dlouhém časovém horizontu, mohou mít jak psychickou tak fyzickou újmu. (Housing Asylum Seekers: nedatováno)
30
Závěr Pomocí metody kompilace jsem se ve své absolventské práci zaměřila na popis detenčních center a jejich alternativ. Cílem této práce byl popis detenčních center a jejich alternativ v kontextu azylové a migrační politiky Malty. Bylo zjištěno, že detenční zařízení jsou poměrně běžnou součástí jednotlivých členských států EU a samotné Malty. Jejich alternativy jsou pro nás stále ale pojmem okrajovým, který není v mnoha případech uplatňován. i když jsem výše popsala několik druhů alternativ, které dávají vládám široké možnosti využití s mnoha benefity, jako je například finanční nenáročnost. i tak jsou to stále možnosti, které přicházejí až v druhém pořadí. O tom se můžeme přesvědčit na politice Malty. i zde jsou prvotně zajištění lidé v detenčních centrech a až poté je možné odchod do open center. Navíc je zde využívána pouze jedna z mála možných alternativ, která v rámci velkých open center může být
považována za hrozbu
pro samotného člověka.
A to kvůli
špatně
nastaveným
podmínkám. Jak tedy vyplývá z různých výše citovaných výzkumů a odborných zpráv, je stále potřeba diskuze o tom, jak lze zlepšit stávající systém a strukturu, s výhledem na přijetí lidštějších podmínek. Věřím tedy, že veškeré stávající nedostatky v systému jsou nejen vládou Maltské republiky, ale i jiných členských států ustavičně zvažovány a projednávány a může tak dojít k nápravě, čímž se zajistí, že práva a důstojnost všech uživatelů služeb budou náležitě respektována.
31
Zdroje AMARAL P. 2013. Immigration detention: looking at the alternatives. [cit. 22. 04. 2016]. Dostupné z: http://www.fmreview.org/sites/fmr/files/FMRdownloads/en/detention/amaral. pdf. ASYLUM INFORMATION DATABASE [online]. „Conditions in Detention Facilities“. Aktualizace: neuvedeno. Dostupné z: http://www.asylumineurope.org/reports/country/malta/detention-asylum-seekers/detentionconditions/conditions-detention-facilities#footnote2_84jw72h [cit. 02. 01. 2016]. ASYLUM INFORMATION DATABASE [online]. „Conditions in Reception Facilities“. Aktualizace: neuvedeno. Dostupné z http://www.asylumineurope.org/reports/country/malta/reception-conditions/access-formsreception-conditions/conditions-reception [cit. 02. 01. 2016]. ASYLUM INFORMATION DATABASE. 2015. Country Report: Malta. http://www.asylumineurope.org/reports/country/malta.
Dostupné z:
BRUYCKER P, BLOOMFIELD A., TSOURDI E., PÉTIN J. 2015. Alternatives to immigration and asylum detention in the EU. Dostupné z: http://www.justiceandpeace.nl/public/Publication/22/download/MadeReal-report%20Alternatives%20to%20detention%20in%20the%20EU.pdf. COSTELLO C., KAYTAZ E. 2013. Legal and protection Policy Research Series: Building Empirical Research into Alternatives to Detention: Perceptions of Asylum-Seekers and Refugees in Toronto and Geneva. Dostupné z: http://www.fmreview.org/sites/fmr/files/FM Rdownloads/en/detention/costello-kaytaz.pdf. COUNCIL OF EUROPE 2011. Report to the Maltese Government on the visit to Malta carried out by the European Committee for the Prevention of Torture and Inhuman or Degrading Treatment or Punishment (CPT) from 19 to 26 May 2008. Strasbourg. Dostupné z: http://www.cpt.coe.int/documents/mlt/2011-05-inf-eng.pdf. CRÉPEAU F. 2015. Report of the Special Rapporteur on the human rights of migrants. Malta. Dostupné z: http://www.ohchr.org/EN/Issues/Migration/SRMigrants/Pages/SRMigrantsInd ex.aspx. EUROPEAN
COMMISION [online]. „European
Migration
Network
Glossary 3.0“.
Aktualizace: neuvedeno. Dostupné z: http://ec.europa.eu/dgs/home-affairs/what-wedo/networks/european_migration_network/docs/emn-glossary-en-version.pdf [cit. 02. 02. 2016].
32
EUROPEAN MIGRATION NETWORK [online]. „About the European Migration Network“. Aktualizace: neuvedeno. Dostupné z: http://emn.ie/emn/about [cit. 16. 03. 2016]. EUROPEAN MIGRATION NETWORK . 2015. Policies, practices and data on unaccompanied minors in the EU Member States and Norway. Dostupné z: http://ec.europa.eu/dgs/homeaffairs/what-we-do/networks/european_migration_network/reports/docs/emnstudies/emn_study_policies_practices_and_data_on_unaccompanied_minors_in_the_eu_m ember_states_and_norway_synthesis_report_final_eu_2015.pdf. EUROSKOP. 2000. Charta základních práv Evropské unie. Dostupné http://www.osn.cz/wp-content/uploads/2015/03/umluva-proti-muceni.pdf.
z:
FIELD O. 2006. Legal and Protection Policy Research Series: Alternatives to Detention of Asylum Seekers and Refugees. Dostupné z: http://www.refworld.org/docid/4472e8b84.html. FONDAZZJONI SURET IL‐BNIEDEM. Housing Asylum Seekers. http://www.pfcmalta.org/uploads/1/2/1/7/12174934/housasyseekers.pdf.
Dostupné
z:
GALLAGHER A. M., IRELAND H., MUCHOPA N. 2006. Handbook for visitors and social workers in detention centres. Belgium. Dostupné z: http://idcoalition.org/wpcontent/uploads/2009/06/detention_training_manual-11.pdf. GLOBAL DETENTION PROJECT [on-line]. „About the GDP“. Aktualizace: neuvedeno. Dostupné z: http://www.globaldetentionproject.org/about-the-gdp [cit. 03. 02. 2016]. GLOBAL DETENTION PROJECT. 2015. The Detention of Asylum Seekers in the Mediterranean Region. Dostupné z: http://www.globaldetentionproject.org/fileadmin/DIVERSE/GDP_Me d_report_final.pdf. INTERNATIONAL DETENTION COALITION [on-line]. „About Us“. Aktualizace: neuvedeno. Dostupné z: http://idcoalition.org/aboutus/ [cit. 03. 03. 2016]. INTERNATIONAL DETENTION COALITION [on-line]. „Monitoring and conditions of immigration detention“. Aktualizace: neuvedeno. Dostupné z: http://idcoalition.org/issues/monitoring-detention/ [cit. 05. 03. 2016]. INTERNATIONAL DETENTION COALITION. 2015. There are alternatives. Dostupné z: http://idcoalition.org/wp-content/uploads/2016/01/There-Are-Alternatives-2015.pdf. INTERNATIONAL DETENTION COALITION [on-line]. „What is immigration detention?“. Aktualizace: neuvedeno. Dostupné z: http://idcoalition.org/aboutus/what-is-detention/ [cit. 05. 03. 2016].
33
INTERNATIONAL ORGANIZATION FOR MIGRATION [on-line]. „About IOM“. Aktualizace: neuvedeno. Dostupné z: http://www.iom.int/about-iom [cit. 25. 03. 2016]. JESUIT REFUGEE SERVICE [on-line]. „About us“. Aktualizace: neuvedeno. Dostupné z: http://en.jrs.net/about [cit. 21. 03. 2016]. JESUIT REFUGEE SERVICE [on-line]. „Alternatives to Detention“. Aktualizace: neuvedeno. Dostupné z: http://detention-ineurope.org/index.php?option=com_content&view=article&id=309&Itemid=262 [cit. 21. 03. 2016]. JESUIT REFUGEE SERVICE. 2008. Alternatives to detention of asylum seekers. Dostupné z: http://idcoalition.org/wp-content/uploads/2009/06/jrs-europe-paper_alternatives-todetention.pdf. JESUIT REFUGEE SERVICE. 2012. JRS Europe Policy Position on Alternatives to Detention. Dostupné z: http://www.jrsfrance.org/download/201211_JRS%20Europe%20Policy%20Position%20on%20Alternatives%20to%20Detention.pd f. MEDECINS
SANS
FRONTIÉRES/DOCTORS
WITHOUT
BORDERS [on-line]. „Not Criminals
report exposes appalling conditions in Maltese detention centres“. Aktualizace: neuvedeno. Dostupné z: http://cdn.msf.org.uk/sites/uk/files/not_criminals_report_Malta_20090416005 5.pdf [cit. 21. 03. 2016]. MINISTRY FOR HOME AFFAIRS AND NATIONAL SECURITY [on-line]. „Detention Services“. Aktualizace: neuvedeno. Dostupné z: https://homeaffairs.gov.mt/en/MHASDepartments/D etentionServices/Pages/DS.aspx [cit. 28. 03. 2016]. MVČR [online]. „Dublinský systém“. Aktualizace: neuvedeno. Dostupné z: http://www.mv cr.cz/clanek/dublinsky-system.aspx [cit. 04. 04. 2016]. MVČR [online]. „Občané třetích zemí“. Aktualizace: neuvedeno. Dostupné z: http://www. mvcr.cz/clanek/obcane-tretich-zemi.aspx [cit. 04. 04. 2016]. UNITED NATIONS. 1988. Body of Principles for the Protection of All Persons under Any Form of Detention or Imprisonment. Dostupné z: http://www.tjsl.edu/slomansonb/10.3_Detentionimprisonment.pdf. UNITED NATIONS. 1976. International Covenant on Civil and Political Rights. Dostupné z: http://www.ohchr.org/EN/ProfessionalInterest/Pages/CCPR.aspx.
34
UNITED
NATIONS
[online].
„International
migration“.
Aktualizace.
Dostupné z: http://unstats.un.org/unsd/demographic/sconcerns/migration/migrmethods.htm [cit. 08. 01. 2016]. . UNITED NATIONS. 1977. Standard Minimum Rules for the Treatment of Prisoners. Dostupné z: https://www.unodc.org/pdf/criminal_justice/UN_Standard_Minimum_Rules_f or_the_Treatment_of_Prisoners.pdf. UNITED NATIONS. 1951. Úmluva o právním postavení uprchlíků a protokol týkající se právního postavení uprchlíků. Dostupné z: http://www.osn.cz/wpcontent/uploads/2015/03/uprchlici.pdf. UNITED NATIONS 1948. Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. Dostupné z: http://www.osn.cz/wpcontent/uploads/2015/03/umluv a-proti-muceni.pdf. UNITED NATIONS 1948. Všeobecná deklarace lidských práv. Dostupné http://www.osn.cz/wpcontent/uploads/2015/12/UDHR_2015_11x11_CZ2.pdf.
z:
UN HIGH COMMISSIONER FOR REFUGEES 2012. Guidelines on the Applicable Criteria and Standards relating to the Detention of Asylum-Seekers and Alternatives to Detention Dostupné z: http://www.refworld.org/docid/503489533b8.html. UN High Commissioner for Refugees [on-line]. „Malta Asylum Trends“. Aktualizace: neuvedeno. Dostupné z: http://www.unhcr.org.mt/charts/category/17/year/8 [cit. 13. 04. 2016]. ÚŘEDNÍ VĚSTNÍK EVROPSKÉ UNIE. 2003. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/9/ES. Dostupné z: http://www.asimos.cz/admin/files/recepcni-smernice.pdf. ÚŘEDNÍ VĚSTNÍK EVROPSKÉ UNIE 2011. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2011:337:0009:0026:cs:pdf. ÚŘEDNÍ VĚSTNÍK EVROPSKÉ UNIE. 2013. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/?uri=CELEX:32013R0604. ÚŘEDNÍ VĚSTNÍK EVROPSKÉ UNIE. 2013. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:32013L0033&from=CS.
35
VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY [online]. „Evropská úmluva o zabránění mučení a nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestání“. Aktualizace: neuvedeno. Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/ppov/rlp/dokumenty/zpravy-plneni-mezin-umluv/evropskaumluva-o-zabraneni-muceni-a-nelidskemu-nebo-ponizujicimu-zachazeni-nebo-trestani17701/.
36
Seznam tabulek TABULKA Č. 1: Výhody ADC. Str. 23. TABULKA Č. 2: Druhy open center podle jejich velikosti. Str. 29. TABULKA Č. 3: Cílové skupiny jednotlivých open center. Str. 30.
37
Anotace Cílem absolventské práce je pomocí metody kompilace popsat detenční centra a jejich alternativy v kontextu azylové a migrační politiky Malty. V první kapitole této práce vymezuji pojmy týkající se migrace a zajištění cizinců v EU. V druhé kapitole popisuji detenční centra a podmínky v detenčních centrech. Na závěr této kapitoly se zaměřuji na samotná detenční centra na Maltě. Třetí kapitola je věnována alternativám detenčních center a, jaké jsou uplatňovány druhy těchto alternativ. V závěru této kapitoly se zaměřuji na využívané alternativy detenčních center na Maltě, zejména na open centra. The graduate thesis is aimed to using the method of compilation to described detention centers and their alternatives in the context of asylum and migration policy in Malta. In the first chapter of this work I define the concepts related to migration and the detention of foreigners in the EU. In the second chapter, I describe detention centers and conditions in detention centers. At the end of this chapter I focus on the detention centers in Malta. The third chapter is devoted to alternatives to detention centers and I describe the types of these alternatives. At the end of this chapter I focuse on the alternatives to detention centers in Malta, especially the open centers.
38
