CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc
Absolventská práce
Milana Kretschmerová
Olomouc 2015
CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc
Absolventská práce
Specifikace dluhové problematiky cílové skupiny – matky samoživitelky
Milana Kretschmerová Vedoucí práce: Mgr. Zuzana Vaculíková
Olomouc 2015
Prohlašuji, ţe jsem tuto práci vykonala samostatně na základě pouţitých pramenŧ a literatury uvedených v bibliografickém seznamu.
………………………………… 30. 4. 2015
Milana Kretschmerová
Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat Mgr. Zuzaně Vaculíkové za odborné vedení mé práce, za cenné rady, za trpělivost a Mgr. Pavlíně Valouchové, Ph.D., za vstřícnost při konzultacích metody kvalitativního výzkumu. Další dík patří všem respondentkám, se kterými jsem prováděla výzkum, za jejich otevřenost.
Obsah ÚVOD ............................................................................................................................................ 5 1.
Historie dluhŧ ........................................................................................................................ 7
2.
Ohroţená skupina - matky samoţivitelky ............................................................................. 8 2.1.
V roli dluţníka .............................................................................................................. 9
2.2.
V roli zaměstnance ...................................................................................................... 10
2.3.
V roli rodiče ................................................................................................................ 11
2.4.
V roli neplatiče ............................................................................................................ 12
3.
Příjmy matek samoţivitelek ................................................................................................ 12
4.
Příčiny dluhŧ matek samoţivitelek ..................................................................................... 14 4.1.
Nízký příjem ............................................................................................................... 14
4.2.
Ztráta dokladŧ ............................................................................................................. 14
4.3.
Předluţení.................................................................................................................... 15
5.
Následek dluhŧ- exekuce .................................................................................................... 15
6.
Finanční gramotnost ............................................................................................................ 16
7.
6.1.
Rodinný rozpočet ........................................................................................................ 17
6.2.
Jak nakupovat .............................................................................................................. 17
6.3.
Dohody mimo pracovní poměr ................................................................................... 18
6.4.
Produkty finančních institucí ...................................................................................... 18
Poskytnutí odborné pomoci................................................................................................. 19 7.1.
8.
9.
Sociální práce se zadluţenými .................................................................................... 20
7.1.1.
Případová sociální práce ..................................................................................... 20
7.1.2.
Sociální poradenství ............................................................................................ 20
7.1.3.
Krizová intervence .............................................................................................. 21
7.1.4.
Práce s rodinou .................................................................................................... 21
7.2.
Obrana proti exekuci ................................................................................................... 21
7.3.
Oddluţení .................................................................................................................... 22
Metodologie výzkumu ........................................................................................................ 23 8.1.
Sběr dat ....................................................................................................................... 24
8.2.
Výzkumný soubor ....................................................................................................... 25
8.3.
Metoda zpracování dat ................................................................................................ 26
Analýza výzkumu ............................................................................................................... 26
9.1.
Rozchod s otcem dítěte ............................................................................................... 27
9.2.
Finanční situace samoţivitelek ................................................................................... 28
9.3.
Podpora pro matky samoţivitelky ............................................................................... 30
9.4.
Přání matek samoţivitelek .......................................................................................... 32
9.5.
Shrnutí ......................................................................................................................... 33
10.
Závěr ............................................................................................................................... 36
SEZNAM ZDROJŦ: ....................................................................................................................... 37 ABSTRAKT: ................................................................................................................................. 40 KLÍČOVÁ SLOVA : ....................................................................................................................... 40
ÚVOD Téma své práce jsem si vybrala z toho dŧvodu, ţe dluhy jsou stále více naléhavým tématem. Během povinných praxí v rámci studia na Caritas - Voš se téma dluhové problematiky prolínalo s ostatními aktuálními problémy klientŧ v azylovém domě pro matky s dětmi i v K – centru pro drogově závislé. Ve třetím ročníku jsem si záměrně vybrala pro absolvování praxe poradnu pro dluţníky. Přestoţe se vţdy jednalo o jinou cílovou skupinu, s dluhy, nebo nedostatečnou finanční gramotností se potýkali doslova všichni klienti. Domnívám se, ţe se tato problematika týká všech bez rozdílu věku a nikdy nevíme, v jaké situaci nás dluhy zastihnou. Dluhy totiţ nepostihují jen dluţníka, ale i celou jeho rodinu a ovlivňují mnoho oblastí jejich ţivota. Při svých praxích jsem se také dozvěděla, ţe v ČR v současnosti není pro dluhové poradenství stanoven ţádný jednotný podklad, nebo souhrnná metodika. Poradenství je poskytováno podle Z č. 108/ 2006, § 37 (sociální poradenství) a snaţí se reagovat na stále nové praktiky ve finanční oblasti a aktuální problémy. Obecně je poradenství v neziskových organizacích zaloţeno na čtyřech principech – bezplatnost, diskrétnost, nestrannost a nezávislost. Dle Rektoříka (2010: 23) se podílí na veřejné politice v rámci občanské společnosti, coţ je také hlavním dŧvodem, proč se zde občané sdruţují. Pokud není člověk stále obezřetný a dostatečně informovaný, mŧţe se v dnešní konzumní společnosti s dluhy setkat přímo, či nepřímo. Nástrah je mnoho. Dluhy mohou přinést skutečné, nikoliv jen statistické sociální vyloučení. I malé dluhy mohou být konečným dŧsledkem chudoby. Rizika bývají skrytá, proto si je často ani neuvědomíme. Nelze přitom tvrdit, ţe dluhy se týkají pouze lidí na okraji společnosti, nebo lidí s niţším vzděláním. S nástupem demokracie a rozvojem podnikání se mohou do finanční tísně dostat velmi snadno i lidé s vysokými příjmy, nebo s velkým majetkem. Obchodníci za účelem co nejvyššího zisku vyvíjejí na nepřipravené odběratele velmi silný nátlak, který je občas za hranicí mravních zásad. Posledním a neméně dŧleţitým dŧvodem je fakt, ţe matky samoţivitelky jsou značně ohroţenou skupinou. V současnosti ţije stále více ţen bez partnerŧ, ať uţ z vlastního rozhodnutí, nebo následkem rozvodu, popř. smrti otce dítěte. Matky samoţivitelky mohou být ohroţeny nezaměstnaností, ztrátou příjmu, nedostatkem zázemí psychické podpory. Jak uvádí Soukupová (2006: 78), přestoţe neexistuje 5
jednotné pojetí podpory neúplných rodin, český sociální systém nabízí řadu jednotlivých opatření, např. prodlouţení mateřské dovolené a peněţité pomoci v mateřství nebo poskytnutí více dnŧ při ošetřování člena rodiny. Cílem této práce je na základě kvalitativního výzkumu zmapovat tíţivou ţivotní situaci matek samoţivitelek a specifikovat odlišnosti při řešení dluhové problematiky, vzhledem k jiným cílovým skupinám (insolvence, prevence, výţivné apod.), dle legislativy platné od 1. 1. 2014.
6
I.
TEORETICKÁ ČÁST
1. Historie dluhů1 Dluhy jsou staré jako lidstvo samo. Byly, jsou a budou. Naskýtá se však otázka, za co a proč vŧbec vznikají. Lidé se obelhávali od nepaměti. Nepřipravené, dŧvěřivé a nepoučené osoby se tak zbytečně stávají finančně zadluţenými. V dnešní době se jedná o následky především nevýhodných spotřebitelských úvěrŧ a nákupŧ často zbytečného a nepotřebného zboţí na splátky. Sociální práce je charakterizována trvale platným étosem: sluţba, solidarita, osvobozování a angaţovanost (Martinek, 2008: 26). Ve své podstatě se jedná o tyto skutky duchovního milosrdenství: dávat dobrou radu druhým, coţ je princip moderního sektoru poradenství, a dále poučovat neznalé, čili zprostředkovávat chybějící informace, předkládat správné vzorce chování. Účinky milosrdenství pro osoby v tíţivých ţivotních situacích jsou nepochybné. Ale je také nutné mezní ţivotní momenty překročit a zvládnout, nalézt ţivotní sílu a smysl ţivota. Uţ ve Starém zákoně jsou zmínky o pomoci v nouzi právními opatřeními. Nejstarší právní legislativou je tzv. Kniha smlouvy, která regulovala výši zástavy a byla stanovována s ohledem na samotnou situaci dluţníka. V ţádném případě se zástava nesměla týkat ţivotně dŧleţitých předmětŧ. Zde spatřuji paralelu se Z. č. 182/ 2006 Sb., Zákonem o úpadku a zpŧsobech jeho řešení (Insolvenční zákon), a to pojmem „sabatický rok“. Jedná se o to, ţe kaţdý sedmý rok byli propouštěni otroci na svobodu, pole a vinice leţela ladem a plodiny, které zde vyrostly, náleţely chudým. Později kaţdý sedmý rok všechny pohledávky zanikly. V ţidovství existuje „jubilejní rok“, nebo milostivé léto dodnes. Je vyhlašován kaţdý 50. rok a dluţníkŧm jsou odpouštěny dluhy. Tyto praktiky upozorňují na zachování dŧstojnosti kaţdého, tedy i chudého občana. V totalitní době byl altruismus nepopulárním tématem, tehdejšímu politickému systému se nehodil. Slovo „milosrdenství“ dokonce vymizelo z naučných slovníkŧ. Panovalo všeobecné povědomí, ţe všichni se mají dobře, nemají ţádné handicapy a pomoc chudým či potřebným tedy není potřeba. Po Sametové revoluci začaly vznikat nestátní neziskové organizace, které se svým posláním zaměřují na činnosti, pro jaké
1
V rámci této kapitoly je pouţit velmi podobný text jako v mé bakalářské práci
7
byly zřízeny. Jejich historie je tedy poměrně krátká, ale mŧţeme se inspirovat v zahraničí a přebírat jiţ prověřené systémy.
2. Ohrožená skupina - matky samoživitelky Moţná by se mohlo zdát, ţe zaloţení rodiny, či početí dítěte je zdánlivě jednoduchým rozhodnutím. Opak je pravdou. Jedná se o zásadní ţivotní rozhodnutí. V dnešní moderní společnosti jsou rodiny zakládány z dŧvodu uspokojování citových potřeb partnerŧ. Nejedná se tedy o reprodukci populace jako v dřívějších dobách, kdy se o staré nemocné členy starala pouze rodina a proto bylo mnoho dětí nutností. V rozvinutých zemích se v současnosti z ekonomických dŧvodŧ nerodí tolik dětí, na Západě je rodina s mnoha dětmi spíše anomálií (Matoušek, 2003: 181). Narození dítěte patří mezi nepojistitelné události a navíc dochází k razantnímu zvýšení nákladŧ, pro potřeby dítěte. Přestoţe jsou na počátku společného souţití zpravidla oba partneři, stále více přibývá dětí, které vyrŧstají v neúplných rodinách, většinou a často jediným pečovatelem bývá matka. Tradiční soudrţnost rodin se pomalu vytrácí a dříve odsouzeníhodná situace svobodné matky nebo rozvedené ţeny se stává obvyklostí. Přestoţe je rodina základní sociální a pro všechny výhodnou institucí, plní reprodukční, ekonomickou, výchovnou a ochrannou funkci, její význam bývá podceňován a spíše oslabuje. Ke vzniku postavení matky samoţivitelky dochází zpravidla z těchto dŧvodŧ (Hasmanová Marhánková, 2011: 3 - 4): Dŧsledkem rozpadu manţelství, nebo partnerství. Přestoţe druhý z rodičŧ má k dítěti vyţivovací povinnost, dochází k rychlému a razantnímu oslabení ekonomické situace. Obvyklý niţší příjem ţen mŧţe zpŧsobit ohroţení chudobou, nezapomeňme také na ostatní běţné povinnosti, které musí ţena v soukromí i v zaměstnání zabezpečovat sama. Mimomanţelská plodnost je nejčastějším dŧsledkem pro vznik cílové skupiny matky samoţivitelky. Dle Hamplové (2006: 89) je základním znakem vzdělání, kdy pravděpodobnost stát se neprovdanou matkou klesá s kaţdým dalším stupněm školy. Převáţná část vysokoškolaček přivádí své dítě na svět jiţ vdaná. Dalším rysem je pobyt v ekonomicky slabších regionech. Vysoká nezaměstnanost a špatná ekonomická situace mění
8
chování mladých ţen, čímţ se zvyšuje pravděpodobnost stát se svobodnou matkou. Hamplová a Řeháková (2006: 27) se zamýšlejí, proč mívají nemanţelské děti převáţně matky s niţším vzděláním. Jedním z dŧvodŧ mŧţe být fakt, ţe otec dítěte má také nízké vzdělání, nepravidelný příjem, často bývá nezaměstnaný. Takový typ muţŧ tedy není pro manţelství moc vhodný. Dalším dŧvodem mŧţe být finanční prospěch v systém sociálních dávek, který
svobodné
matky
zvýhodňuje.
Samoţivitelky
jsou
také
upřednostňovány např. při umístění dětí do předškolních zařízení. Z vlastní zkušenosti vím, ţe v současnosti mají, díky zvýšené poptávce při umístění do některých školských zařízení, děti právo pro přijetí, pokud ţijí pouze s jedním rodičem. Ţádný předpis to však neukládá. Ředitelé a ředitelky mateřských škol se řídí vlastními interními kritérii, která zpracovávají dle doporučení veřejného ochránce práv k naplňování práva na rovné zacházení v přístupu k předškolnímu vzdělávání. Jediným bezpodmínečným kritériem je věk dítěte, coţ vyplývá z § 34, odst. 4 zákona č. 561/ 2004 (školský zákon). Pokud jsou tedy kritérii zvýhodňovány děti matek samoţivitelek, v ţádném případě nemají přednost před předškolním vzděláváním dětí v posledním roce před zahájením školní docházky. Poslední a statisticky nejméně častou situací, díky které se ţeny stanou samoţivitelkou, je ovdovění. Tato příčina byla obvyklá do druhé poloviny dvacátého století, dnes tvoří marginální procento případŧ. Pro správné sociální fungování by měla být navozena rovnováha mezi kaţdou matkou samoţivitelkou a poţadavky jejího prostředí (Navrátil, 2001: 12). Zaměřím se tedy na skutečnost, jaké role obvykle tato cílová skupina ve vztahu k prostředí musí plnit.
2.1.
V roli dlužníka
Jelikoţ jsou samoţivitelky většinou jedinou osobou, která zabezpečuje sobě a svému dítěti příjem, mŧţe velmi snadno dojít k událostem, které vedou k neschopnosti splácet své závazky. Zde se projevuje chybějící finanční vzdělání, které je zaloţeno
9
zejména na znalosti poměru svých příjmŧ a výdajŧ. Obecně dluhy vznikají vlastním zaviněním. Podle zkušenosti v poradně pro dluţníky SPES jsou dominantní. Konkrétně se mŧţe jednat o neuváţlivé zadluţení, špatný výběr finanční společnosti, liknavost při prvních potíţích se splácením. Jiné dluhy vznikají podílem rodiny na vzniku dluhu. Jak jsem se přesvědčila, jedná se jak o dluhy dětí, tak o dluhy rodičŧ. Další oblast vzniku dluhu je ručení v rámci rodiny nebo přáteli. Někteří věřitelé postoupí své pohledávky inkasním, či vymáhacím agenturám, které nemají takové pravomoce jako exekutor, tedy nesmí zabavovat majetek, ani hotovost a nesmí vstoupit do bytu vlastníka bez jeho souhlasu. V kaţdém případě je potřeba si přiznat situaci, začít ji neprodleně řešit s vyuţitím všech pomocí, které se nabízejí. Na základě rozhovorŧ s respondentkami vyplynulo, ţe nemají vytvořenou ţádnou finanční rezervu a prioritně vydávají své prostředky na zajištění stravy a pak poplatky spojené s bydlením. Lze tedy předpokládat, ţe se tento fakt vztahuje i na ostatní samoţivitelky v populaci. V případě nečekaných výdajŧ přichází potíţe. Z počátku dluhy vytěsňují, snaţí se je platit další pŧjčkou. Vţdy je však situace stresující. Dluhy se dají obecně rozdělit na dvě části: 1) prioritní, které je nutné řešit jako první, jsou dŧleţitější neţ všechny ostatní, 2) ostatní, ovšem neméně dŧleţité. Je potřeba si uvědomit, ţe bez ohledu na to, jak dluhy vznikají a kam je řadíme, musíme všechny své závazky plnit. Není to jen z etického dŧvodu, ale především proto, ţe některé dluhy mohou být klasifikovány jako trestný čin. Jedná se např. o neplacení výţivného, kdy je neplatiči odebrán řidičský prŧkaz, nebo je potrestán odnětím svobody. Pro osoby neinformované, nebo sociálně vyloučené, kterým se nedostane včasné, kvalitní a odborné pomoci, mŧţe nedostatek informací velmi zkomplikovat ţivot.
2.2.
V roli zaměstnance
Účinnou ochranou před chudobou je zaměstnanost. Obecně lze říci, ţe matka samoţivitelka musí skloubit svoji povinnost zaměstnance zároveň s péčí o dítě. Svým přístupem je zodpovědnější a aktivnější neţ ţena, která má partnera. Soukupová (2008: 3- 4) uvádí, ţe samoţivitelka pracuje častěji na plný pracovní úvazek, ale zároveň je více ohroţena nezaměstnaností. Dle výsledkŧ výzkumu Sociálních a ekonomických 10
podmínek mateřství (Sociologický ústav AV ČR 2006) je vliv rodinného stavu na velikost pracovního úvazku a zaměstnanost zřejmý, zejména pro skupinu matek se základním a středním vzděláním bez maturity. Data SEPM dále naznačují, ţe právě nedostatek částečných úvazkŧ negativně ovlivňuje zaměstnanost samoţivitelek, především v období, kdy matka ztratí nárok na rodičovský příspěvek, ale dítě ještě nechodí do školy. Minimální mzda v ČR, která byla od 1. 1. 2015 zvýšena na částku 9.200 Kč, však není dostatečně motivační a nepřímo tak podporuje ekonomickou nečinnost neprovdaných matek. Při dlouhodobější nezaměstnanosti ţeny velmi rychle ztrácí pracovní návyky, návrat do běţného pracovního procesu se díky tomu mŧţe stát deprivační. Často se stává, ţe ţeny porodí své první dítě jiţ před získáním vzdělání, kvalifikace, či pracovních návykŧ. Některé ţeny se stále nevyhnou diskriminujícím otázkám. Není moţné se při hledání zaměstnání ptát, zda mají malé dítě, nebo jaký je rodinný stav, popř. kdo bude s dítětem doma, kdyţ bude nemocné. Na tento typ otázek ţeny nemusí odpovídat.
2.3.
V roli rodiče
Samoţivitelky musí v ţivotě skloubit péči o dítě a zaměstnání, coţ je náročné. Je to velká zodpovědnost a vlastně celodenní zátěţ. Na trhu práce se české ţeny výrazně podílejí jiţ od 50. let minulého století. Tehdejší ideologie ţenské pracovní síly byla prezentována jako emancipace, přičemţ dělba neplacené práce zŧstávala tradiční. Přestoţe ţeny svoji dvojroli přijaly, více své energie vţdy vkládaly do péče o rodinu. Ţeny samy přijaly pravidlo, ţe „své“ povinnosti by měly zvládat samy. Rozdělení společnosti podél genderové linie si vŧbec neuvědomovaly (Tomešová Bartáková, 2009: 102). Moţná i toto je dŧvodem velké samostatnosti současných ţen. Tuto roli zvládají většinou zodpovědně. Dle vlastních slov neustále počítají, nic nekupují impulsivně a výdaje redukují na minimum. Díky dětem se snaţí být velmi zodpovědné i za cenu, ţe občas nemají čas a finanční prostředky na své koníčky, zábavu. Pokud se opozdí příjem, často to znamená stresující okamţiky. Problémem mŧţe být bydlení. V ČR jiţ sociální byty nejsou, a proto se mnoho osamělých matek s dětmi vrací do domu, či bytu svých rodičŧ. Výsledkem je, ţe dochází k narušování jiné rodiny. Výchova dítěte v rodině je výhodná pro obě generace. V kaţdém případě je přítomnost dalších dospělých, ať uţ prarodičŧ, nebo přátel, zásadní. Těmito vzájemnými vztahy se 11
dětem nastavují ţivotní vzory, které by jim jinak chyběly. Není potřeba snaţit se zvládnout všechny role perfektně. Jeden rodič udělá to, co je v jeho silách, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, ačkoliv občas třeba udělá chybu. Děti to chápou a umí tolerovat nedostatky. I kdyţ není vše perfektní, rozhoduje kvalita vztahu mezi matkou a dětmi, nikoliv kvantita.
2.4.
V roli neplatiče
V platební neschopnosti se mŧţe octnout kaţdý, kdo ztratí práci nebo přecení své vlastní síly. Jednou ze zásadních chyb je, ţe před vznikem dluhu, tedy ihned při změně finančních poměrŧ, klient ihned neobrátí na banku, nebankovní subjekt, či další společnosti, se kterými uzavřel platnou smlouvu. Ti nepřijaté platby registrují a vnímají jako porušení smlouvy, coţ má za následek penalizace, či ukončení dodávek energií (Kopřivová, 2009: 31). Kaţdý by si měl uvědomit, ţe tím, ţe nebude své závazky platit, nezanikají, a to ani v případě, kdyţ je dluţník nemajetný. Následkem neplacení je vymáhání pohledávek, soudní řešení, exekuce. Jak dále uvádí Kopřivová (2009: 31), řešením není ani nepřebírání pošty, přestoţe adresát odmítne převzít doporučenou poštu, zásilka se povaţuje za doručenou. Situace se mŧţe naopak ještě více vyhrotit, protoţe dluţník nemá aktuální informace a neví, jaké postihy mu hrozí. Vţdy se vyplatí věřitelŧm zasílat alespoň nějakou finanční částku, pokud moţno pravidelně a nenechat se odbýt slovy, ţe nízké částky věřitel neakceptuje.
3. Příjmy matek samoživitelek Za příjem lze obecně povaţovat kaţdý výdělek vyplývající z pracovněprávního nebo obdobného vztahu, podnikatelských, či příleţitostných činností. Započítávají se také příjmy z pronájmu, prodeje nemovitostí, kapitálového majetku, výnosy, posuzují se i dávky nemocenského pojištění (peněţitá pomoc v mateřství), dŧchodové zabezpečení, dávky státní sociální podpory a výţivné, dědictví). V kaţdém případě lze v případě exekuce o část těchto příjmŧ přijít do výše nezabavitelného minima k úhradě dluhŧ. Z dŧvodu minimalizovat ekonomickou situaci u dětí vyrŧstajících v neúplné rodině je moţné vyuţít podporu dle Z 117/ 1995 Sb. Pokud má dítě otce zapsaného v rodném listě, je mu soudně stanoveno povinné výţivné. Přesto své povinnosti někteří otci neplní a matky jsou nuceny výţivné vymáhat. Dle Koschina (2014) matka mŧţe výţivné vymáhat prostřednictvím exekutora, pokud má pravomocné rozhodnutí soudu. 12
Pokud není výţivné placeno po dobu čtyř měsícŧ, mŧţe podat trestní oznámení. Za vymáhání výţivného se neplatí ţádný poplatek. V případě, ţe otec platí část výţivného, je na posouzení policie zda se jedná o trestný čin či nikoliv. V současnosti neexistuje ţádná sociální dávka, která by výţivné nahrazovala. Matka mŧţe ţádat dávky státní sociální podpory a pomoci v hmotné nouzi, informace získá na místně příslušném úřadu práce. Pokud otec dítěte jiţ neţije, dítě má právo na sirotčí dŧchod. V České republice je však podpora směřována zejména k úplným rodinám, osamělé matky ve srovnání s ostatními zeměmi EU podporuje spíše podprŧměrně. Pracující matky mají nadstandardní příjmy pouze při současném pobírání rodičovského příspěvku, tedy při péči o dítě do 4 let věku (Hamplová, 2006: 77). Dubská (2015: 13) uvádí, ţe výdaje u poloţek na potraviny oproti úplným rodinám jsou srovnatelné, coţ mŧţe být ovlivněno vzájemnou výpomocí širší rodiny. Výrazně vyšší jsou u samoţivitelek výdaje na bydlení, naopak spotřební poloţky jako rekreace, kultura, doprava, zdraví, cigarety, alkohol a vybavení domácnosti jsou výrazně niţší. Srovnání samoţivitelek v ČR a EU jsou nezbytné výdaje jen nepatrně pod evropským prŧměrem, avšak za jídlo vydávají české samoţivitelky více. Dle Z č. 262/2006 Sb., (§ 55, § 363) je kaţdá ţena je chráněna zákonem a nesmí dostat výpověď v tzv. ochranné době, tedy v prŧběhu dočasné pracovní neschopnosti, v těhotenství, nebo v prŧběhu čerpání mateřské, i rodičovské dovolené. V současnosti existují tři pilíře sociálního zabezpečení: pilíř sociálního pojištění, pilíř sociální péče a pilíř státní podpory. Liší se podle toho, jakou situaci řeší, jakým zpŧsoben jsou financovány a jak jsou zabezpečeny. 1) Sociální pojištění – občané odkládají část své potřeby pro případ budoucí nepříznivé události, jedná se o obligatorní (dŧchodové a nemocenské pojištění), nebo fakultativní (penzijní připojištění), je hrazeno z pojistného, 2) Státní sociální podpora řeší události, kdy je potřeba podpořit především rodinu s dětmi podpořit, je financována z daní, je tedy výrazem přerozdělování a společenské solidarity, 3) Sociální pomoc řeší obtíţné situace hmotné a sociální nouze, které občan není schopen řešit sám nebo pomocí své rodiny. Jedná se o sociální sluţby, sociálně-právní ochranu dětí a pomoc v hmotné nouzi (Krebs, 2005: 159 – 161). V jednotlivých sociálních systémech jsou v rŧzném rozsahu upraveny nároky osamělých matek na sociální dávky. Neděje se tak pomocí
13
speciálních dávek pro osamělé rodiče, ale osamělost rodiče se promítá do podmínek nároku a určení výše některých sociálních dávek.
4. Příčiny dluhů matek samoživitelek Zŧstat sama s dítětem není v dnešní době nic neobvyklého a je zřejmé, ţe samoţivitelek neustále přibývá. Není přitom dŧleţité, z jakého dŧvodu se samoţivitelky do této pozice dostaly, zda z vlastního rozhodnutí, následkem rozhodnutí partnera, či nečekanou ţivotní událostí. V této kapitole se pokusím nastínit základní příčiny, které vedly k dluhŧm u klientek, s nimiţ jsem se setkala při svých praxích.
4.1. Nízký příjem Samoţivitelky musí překonávat řadu obtíţných překáţek, na které jsou v úplných rodinách dva rodiče. Uţ samotné narození dítěte mŧţe být obecně příčinou zadluţení a předluţení. Matky se musí samy postarat o malé děti a tím se zhoršuje uplatnění na trhu práce. I výchova představuje mimořádnou zátěţ v mnoha směrech. V současné době jsou mateřské školky přeplněné a matkám se nepodaří vţdy dítě umístit. Pokud nemají k dispozici bezplatné hlídání prarodiči, jsou často nuceny pracovat po nocích, vykonávat rŧzné pomocné práce, které nejsou dostatečně oceněny. Pokud uţ práci získají, bývá obtíţné si ji udrţet. Není také neobvyklé, ţe na stejných pozicích mívají ţeny niţší plat neţ muţi. Další problém čeká na ţeny, které své dítě porodily během studia, nebo po ukončení vzdělání. Jelikoţ nepracovaly a nemají dostatečnou dobu pojištění, nemají nárok na peněţitou pomoc v mateřství. Pokud otec dítěte neplatí výţivné, samoţivitelky se dostávají do tíţivé finanční situace. Nejvíce ohroţeny chudobou jsou domácnosti s jedním dospělým členem, který se o děti stará. Vydání takových domácností má specifický charakter. Poté, co zaplatí výdaje za bydlení, jim zŧstane v nejlepším případě jen částka ve výši ţivotního minima, často ţije z částky pod jeho hranicí (Dubská, 2015: 1- 2). Kaţdý neočekávaný výdaj, jako např. nedoplatek za sluţby spojené s bydlením, školní a mimoškolní aktivity dětí, nemoc, či ztráta zaměstnání pak mŧţe zpŧsobit potíţe.
4.2. Ztráta dokladů Ztráta, či odcizení občanského prŧkazu je nepříjemnou událostí. Nejen z dŧvodu nového vyřizování, ale také z dalších vyplývajících komplikací. Na základě nalezených 14
osobních dokladŧ mŧţe docházet k neoprávněnému nákupu zboţí, sluţeb, uzavírání úvěrŧ nebo jiných smluv. Dŧleţitou prevencí je nahlásit ztrátu dokladŧ na Policii ČR, která tuto skutečnost písemně potvrdí. Příslušný městský úřad zajistí zaznamenání ztráty dokladŧ do Registru neplatných dokladŧ, který provozuje Ministerstvo vnitra ČR. Tuto skutečnost je potřeba ve vlastním zájmu v registru překontrolovat.
4.3. Předlužení Zadluţení není v současnosti ničím neobvyklým, není ani ţádným tragickým rozhodnutím, pokud si umíme reálně zhodnotit své moţnosti, příjmy a výdaje. Stále více domácností uspokojuje své potřeby na dluh. Zadluţenost je tedy v dnešní moderní společnosti standardní situací a mnoho domácností se jí nevyhne, zatímco předluţenost je jiţ charakterizována jako neţádoucí jev. Jelikoţ je samoţivitelka většinou odkázána pouze na jediný zdroj příjmu, mŧţe se i menší dluh stát nepřiměřeným problémem. Obzvláště při emocionálním jednání, které je typické právě pro ţeny. Vţdy je nutné a nezbytné poloţit si otázku, zda jsou kupované předměty potřebné, zda je nelze pořídit jiným zpŧsobem. Při přecenění svých moţností se obvykle domácnosti začnou potýkat s neschopností splácení a dříve, či později se mohou stát součástí procesu, který vede k razantnímu a nepříjemnému vymáhání jejich pohledávek. Dle Jandy (2013: 135) je předluţení je stav, kdy má osoba více věřitelŧ a všechny její splatné závazky jsou vyšší, neţ její majetek.
5. Následek dluhů- exekuce S exekucemi se setkáváme teprve od 1. 5. 2001, kdy nabyl účinnosti zákon č. 120/ 2001 Sb., Zákon o soudních exekutorech. Od tohoto data jsou dluhy vymáhány efektivněji, rychleji, ale často také bezohledněji. Mnoha lidem tato praxe uţ rozbila rodinu, zabavila majetek a často i střechu nad hlavou. V poradně SPES v Olomouci jsem si ověřila, ţe základní chybou dluţníka je jeho laxní přístup k dluhŧm. Svou situaci si většinou uvědomí a začíná řešit teprve s příchodem exekutora. Do této zkušenosti se svoji nezodpovědnost nesnaţí řešit nebo se snaţí velmi málo. Podle slov mnoha klientŧ se domnívají, ţe „to nějak dopadne“. Exekuce je výkon rozhodnutí, které nabylo právní moci a netýká se jen povinného, ale i jeho rodiny. Vymáhání provádí exekutor, označením movitých věcí, které pŧjdou do draţby. Do jeho další návštěvy mŧţe dluţník závazek bez dalších sankcí uhradit. Je to poslední moţnost, jak o svŧj 15
majetek nepřijít velmi nevýhodně a neplatit soudní výlohy a odměnu exekutora. V této době jiţ nesmí povinný se svým majetkem nakládat. Po doručení usnesení o nařízení exekuce je vydán exekuční příkaz, který se dle zákona provádí několika zpŧsoby: přikázáním pohledávky sráţkami ze mzdy, pokud je ţena v pracovním procesu sráţkami z jiných příjmŧ (mateřská a rodičovská dovolená) zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitostech prodejem nemovitostí prodejem movitých věcí, jedná se o nejčastější výkon exekuce správou nemovitosti, exekutor má vydaným exekučním příkazem právo činit úkony spojené se správou nemovitostí Exekutor nesmí zabavit osobní věci, oblečení, obvyklé vybavení domácnosti, věci osobní hodnoty (např. snubní prsten), zdravotnické potřeby, hotovost ve výši dvojnásobku ţivotního minima jednotlivce/rodiny, diplomy, medaile, věci potřebné k výkonu povolání. Dále není přípustné zabavit peněţité dávky sociální péče, dávky pomoci v hmotné nouzi, příspěvek na bydlení, nebo jednorázové dávky státní sociální podpory, např. porodné, pohřebné. Naopak mŧţe zabavit vše, co je uloţeno v bytě, v němţ se povinný zdrţuje a jeví se jako jeho vlastnictví. Dále mŧţe zablokovat bankovní účty, zaměstnaným mŧţe provést exekuci sráţkami z příjmu, ostatním i sráţkami sociálních dávek, dŧchodŧ. Exekutor je oprávněn vstoupit do bytu, i kdyţ nikdo není doma. Pro případné řešení nejasností, se doporučuje asistence policie (CPA, 2007: 8). Exekuce mŧţe být zastavena z dŧvodu nemajetnosti, ale i tak nadále trvá. Exekuce končí splacením dluhu, v případě smrti se dluhy dědí, stejně jako majetek. Snad je pozitivní zprávou aktualita z 6. října 2014, ţe počet exekucí v celé České republice klesá. Jak uvádí Báčová (2014), v Olomouckém kraji bylo v roce 2012 provedeno 43 000 exekucí, v roce 2013 pak 38 000 exekucí.
6. Finanční gramotnost Správné a zodpovědné hospodaření je základem úspěšného ţivota. To platí pro podnikatele i spotřebitele. S nástupem demokracie byla celá naše společnost vystavena tlaku, na který jsme nebyli připraveni. V současné době je mnoho bank i nebankovních institucí, které poskytují velké mnoţství produktŧ. Vhodným řešením mŧţe být 16
připravenost na všemoţné nekalé obchodní praktiky, např. agresivní jednání prodejcŧ, klamavé informace, nemoţnost odstoupení od smlouvy apod. K neuváţenému zadluţení, kdy si i finančně slabší domácnosti pořizují věci, které neodpovídají jejich finančním moţnostem, lze předejít i vhodným výběrem věřitele. Na finančním trhu existují nejen seriozní, ale i podvodné společnosti. Měli bychom však mít stále na paměti, ţe jejich cílem není naše uspokojení, ale jejich vlastní zisk. V ţivotě člověka také mŧţe dojít k nečekaným a nepředvídaným ţivotním událostem, které mohou změnit dosavadní ţivotní podmínky a mohou nás přivést aţ k předluţení. Základním přehledem se pokusím představit některá z preventivních opatření. Mezi základní znaky dobré finanční gramotnosti povaţuji zpracování rodinného rozpočtu, schopnost uváţeného nakupování, znalost pracovních úvazkŧ mimo hlavní pracovní poměr a v neposlední řadě také znalost základních finančních produktŧ.
6.1. Rodinný rozpočet Zpracovat si vyrovnaný rozpočet mŧţe být někdy problém, zejména proto, ţe kaţdý si své finanční návyky nese jiţ z rodiny. Naše babičky pouţívaly tzv. obálkovou metodu, ale my ţijeme v době virtuálních peněz, většinou je máme na kontech a bezhotovostně s nimi i platíme. Při podrobném soupisu příjmŧ a výdajŧ mŧţeme sami před sebou zamlčovat skutečné výdaje, rozpočet pak není objektivní. Do první výdajové skupiny řadíme smluvně podloţené výdaje, dále energie, nájem, spoření, tedy to, co „musím“, je vhodné pro vytvoření rezervy alespoň 10% příjmŧ ukládat na jiný účet. Další skupinou jsou příjmy kolísavé, kdy záleţí na výši příjmu, daném měsíci, či ročním období. Pokud je rozdíl mezi příjmy a výdaji v záporném čísle, musíme rozpočet přepracovat. V této fázi nestačí jen škrtat výdaje, ale zamyslet se nad výši výdajŧ a poloţit si otázku „Je to reálné?“. Ani vyrovnaný rozpočet není moc dobrým výsledkem, při neočekávaných platbách nás dohání k pŧjčování. Pokud je to jen trochu moţné, vyuţijme tedy rodinu, popř. jiné pŧjčky bez úroku (Krok za krokem, 2014).
6.2. Jak nakupovat V současnosti je moderní nakupování v supermarketech, které nabízejí výhodnější ceny. S tím však souvisí skutečnost, ţe zákazník nakoupí i věci, které nepotřebuje. Není náhodou, ţe nákupní koše jsou tak velké. Obchodníci vědí, ţe čím větší vozík je, tím více zboţí zákazník nakoupí. Pokud chceme nakoupit jen drobnosti, 17
není potřeba pouţívat velký nákupní vozík, malý košík je dostačující. Základem úspěchu je nakupovat dle předem připraveného seznamu, přeplněné regály tak mineme bez povšimnutí a nejsme zbytečně vystavováni útokŧm obchodníkŧ.
6.3. Dohody mimo pracovní poměr Při výkonu práce malého rozsahu nebo nepravidelné práci mŧţeme uzavřít dohodu o provedení práce a dohodu o pracovní činnosti. Jejich právní úprava oproti práci na plný úvazek je jednodušší, ale ochrana zaměstnancŧ je méně intenzívní. Povinnosti zaměstnavatelŧ k zaměstnancŧm nejsou stejné jako při základním pracovněprávním vztahu. Pracovní doba nemusí být předem rozvrţena, ale práce nelze vykonávat déle neţ 12 hodin v jednom dni. Dohody musí být uzavřeny písemně, kaţdá strana obdrţí po jednom vyhotovení (Z č. 262/ 2006 Sb., Zákoník práce a Z č. 435/ 2004 Sb., Zákon o zaměstnanosti). Dohoda o provedení práce je uzavírána nejčastěji, a to v délce maximálně 300 hodin v daném kalendářním roce. Započítává však všechny doby u téhoţ zaměstnavatele, přestoţe mají rŧzné předměty plnění. Pokud je odměna za práci v měsíci niţší neţ 10 tis. Kč, neodvádí se sociální ani zdravotní pojištění, pouze 15% daň z příjmu. Dohoda o pracovní činnosti nesmí být uzavírána na větší objem práce, neţ je v prŧměru ½ týdenní pracovní doby za 52 týdnŧ. Je-li odměna za práci niţší neţ 2.500,Kč za kalendářní měsíc, taktéţ se neodvádí sociální a zdravotní pojištění, pouze 15% daň z příjmu.
6.4. Produkty finančních institucí Pro správnou orientaci v dluhové tematice je vhodné znát základní termíny významy uţívaných pojmŧ. (CPA, 2007: 107- 108): Kreditní karta je úvěrovým produktem, ze které jsou čerpány vypŧjčené finanční prostředky, po nedodrţení termínu splatnosti i velmi úročeny. Debetní kartou platíme zboţí, nebo vybíráme v hotovosti vlastní peníze. Kontokorentní úvěr poskytuje banka k běţnému účtu a umoţňuje mu z něj čerpat prostředky do mínusu, dle maximální výše stanovené bankou Je krátkodobý, jeho splatnost nepřesahuje 1 rok. Po celou dobu mŧţe být klient v mínusu, jen v době splatnosti musí účet vykazovat kladnou hodnotu. 18
Revolvingový úvěr znamená, kdy se po zaplacení části nebo celé sumy aktivuje další úvěr a to buď výběrem, nebo zaplacením financí z karty.
7. Poskytnutí odborné pomoci Existence pŧjček a splátkových prodejŧ je v současnosti zcela běţná. Neexistuje snad nikdo, kdo by s touto praxí neměl ţádnou zkušenost. Pokud se však dostaneme do situace, ţe pŧjčku splácíme tak, ţe na její krytí potřebujeme další pŧjčky, dostaneme se velmi pravděpodobně do kolotoče dluhŧ. Naštěstí v dnešní době existuje mnoho zpŧsobŧ, jak tyto problémy řešit. Na trhu pŧsobí mnoho společností, které nabízejí pomoc. Člověk, který je ve finanční tísni, většinou snadno podlehne společnostem, které na jeho trápení profitují. Svoje nepostradatelné místo zde zaujímají nezávislé neziskové organizace. V Olomouci jich pŧsobí několik, jmenuji např. SPES – poradna pro dluţníky, Člověk v tísni, Poradna pro občanství a občanská lidská práva, Podané ruce, apod. V kaţdém případě by se měl člověk k dluhŧm postavit čelem, začít je řešit. Čím dříve, tím lépe. Jen tak svŧj majetek ochrání. Nejnákladnějšími, ale zároveň však nejpodstatnějšími potřebami jsou strava, bydlení a zdravotní péče. Pokud se jedné, dvou nebo všech naráz nedostává, člověk mŧţe být ohroţený na zdraví a na ţivotě. Tento zpŧsob ţivota je navíc nedŧstojný a většinou tlačí k páchání trestné činnosti. Přestoţe je jakákoliv změna a pomoc přínosná, jedním z hlavních nástrojŧ by měla být kvalitní legislativa. Dlouho očekávaný a tolik diskutabilní zákon č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník, který má chránit práva vlastnictví, je jiţ v platnosti. Sama jsem zvědavá, jak se jeho znění promítne v souladu s ostatními zákony v praxi vzhledem k cílové skupině, kterou jsem si vybrala. Otázka dluhŧ a ochrany věřitelŧ je řešena v části čtvrté nového občanského zákoníku (NOZ) „Relativní majetková práva“. Dle § 1721, má věřitel ze závazku vŧči dluţníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dluţník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Dluh nemusí být zapříčiněn z vlastní vŧle dluţníkem, ale mŧţe na něho přejít ze zákonných dŧvodŧ, např. při převodu absolutních práv majetkových. Jako příklad lze uvést dluhy postihující dědice (§ 1701). V případě smrti jednoho z manţelŧ musí být dluhy uhrazeny v plné výši, zde ani předmanţelská smlouva, či rozdělený majetek nehrají roli. Řešením pro zděděné dluhy po rodičích, nebo sourozencích je pořízení 19
soupisu pozŧstalosti, čili seznamu veškerého majetku dle § 1675. Dluhy jsou pak zaplaceny pouze do výše nabytého dědictví. NOZ také podrobně upravuje otázku rodinného práva, úlohu a postavení rodičŧ vŧči dětem a dětí vŧči rodičŧm. Vzájemnou povinnost být si oporou a podporou vzhledem k dŧstojnosti upravuje § 883. Dále je, v § 884, ustanoveno, ţe rodiče mají rozhodující vliv ve výchově dítěte a mají jít svým dětem příkladem. Tato část NOZ také řeší vzájemnou vyţivovací povinnost, povinnost obou partnerŧ podílet se na péči o dítě, jeho výchově, ať jiţ spolu ţijí, nebo neţijí. Právo bydlení v pŧvodním společném bytě po rozvodu stanovené soudním rozhodnutím přihlíţí k faktu, komu bylo svěřeno nezletilé dítě do péče, coţ by mohlo zvýhodňovat zejména samoţivitelky (§ 768).
7.1. Sociální práce se zadluženými Sluţby v dluhovém poradenství musíme chápat jako celistvou sociální práci. Nelze se zde soustředit pouze na dluhy a finanční situaci, ale s nadhledem posuzovat i širší souvislosti. Většina klientek při popisování svých problémŧ proţívala emočně vypjaté chvíle. Zejména při prvních schŧzkách některé ţeny proplakaly téměř celou dobu vyměřenou k diskuzi. Ale efekt se dostavil, odcházely zklidněné, dokonce snad mírně spokojené, protoţe si dokázaly svŧj problém přiznat, pojmenovat ho a někomu se svěřit. Úleva byla v jejich obličejích znát. Konkrétně v poradně SPES je kladen dŧraz na dobrovolnost a vzájemnou interakci. Více neţ při ostatních předcházejících praxích, jsem v dluhové poradně pociťovala nezbytnost milého, klidného a bezpečného prostředí. V poradně jsou vyuţívány tyto metody sociální práce:
7.1.1. Případová sociální práce Případová práce je zaměřená na suverenitu kaţdého klienta, zachování jeho dŧstojnosti, úcty. Po navázání vzájemného a dŧvěrného vztahu se klient ve své situaci mŧţe zorientovat a sociální pracovník podporou silných klientových stránek motivuje k plnění určitého úkolu tak, aby si byl schopný pomoci sám (publikace CPA, 2007: 7).
7.1.2. Sociální poradenství Odborné poradenství poskytuje přímou pomoc při řešení problémŧ, přičemţ pomoc je zaměřena na konkrétní a praktické řešení obtíţné ţivotní situace. Jedná se o
20
poskytnutí odborných informací, předání znalostí a dovedností tak, aby se klient sám mohl rozhodnout jak svŧj problém vyřešit (publikace CPA, 2007: 7).
7.1.3. Krizová intervence Je zaměřena na okamţité řešení situace, kdy se sociální pracovníci intervenují do ţivotní situace klienta, který proţívá stav emočního rozrušení s pocity zmatku, úzkosti, deprese a hněvu (Navrátil, 2001: 113 - 114). Tato pomoc je u cíle, kdyţ se klient orientuje ve své situaci, cítí a vyjadřuje své emoce a je schopen uvaţovat o budoucnosti (publikace CPA, 2007: 8).
7.1.4. Práce s rodinou V případě předluţenosti se problém týká celé rodiny. Terapie se snaţí všechny problémy překonat a přitom zachovat fungující rodinu. Kaţdý člen rodiny je klient a zároveň součást rodinného systému. Cílem této terapie je dosáhnout změn v rámci struktury a komunikaci rodiny (publikace CPA, 2007: 8). Práci s klienty při finanční tísni mŧţeme podle časové náročnosti rozdělit na jednotlivé poradenské modely. Některé případy byly krátkodobé, jednalo se většinou o krizovou telefonní intervenci nebo poskytnutí zejména základních a obecných informací. Někteří klienti vyuţívají tzv. nepravidelné poradenství, většinou se jedná o klienty, kteří svou situaci zvládají a potřebují si pouze ověřit aktuální informace. Při dlouhodobém poradenství trvá kontakt klienta s pracovníkem měsíce, někdy aţ roky. Klient potřebuje více pohovorŧ, informací, plány hospodaření jsou často a někdy i razantně měněny. Posledním typem je řízená pomoc, kdy poradce přebírá na základě plné moci některé kompetence, sepsané v písemné dohodě. Sociální pracovník zde vystupuje jako prostředník mezi klientem a všemi věřiteli. Při tomto poradenství je nutná spolupráce klientovy rodiny. Tato pomoc je intenzívní a časově velmi náročná. Jednotlivé moţnosti řešení závisí na aktuální situaci klienta jeho momentálním finančním potenciálu.
7.2. Obrana proti exekuci Exekuce jsou často probíraným tématem a většinou na ně všichni reagujeme negativně. Základním problémem je však nepřipravenost brát na sebe závazky a tyto 21
následně plnit. V této fázi je uţ celkem zbytečné činit nějaké kroky, pokud dluţník do této chvíle nespolupracoval, nepřebíral poštu a neúčastnil se soudních rozhodnutí. Pokud je však exekuce opravdu neoprávněná, mŧţeme se bránit několika zpŧsoby: Návrhem na odklad exekuce v případech, kdy by její výkon měl pro ţenu a její děti nepříznivé následky, je však pouze přechodným řešením Návrhem na zastavení exekuce, který lze podat příslušnému exekutorovi ve lhŧtě 15 dnŧ od doručení písemnosti Odvoláním proti rozhodnutí exekutora v 15 - ti denní lhŧtě od doručení písemnosti Stíţností, pokud postup exekutora odporuje platné legislativě a usnesení Exekutorské komory ČR
7.3. Oddlužení Oddluţení, čili osobní bankrot je komplexní řešení tíţivé finanční situace a v některých případech zároveň jediným východiskem. Je definován v § 389 zákona č. 182/2006 S., jako oddluţení. Jedná se o splácení dluhu pravidelnými měsíčními splátkami po dobu 5 let. Oddluţení okamţikem podání návrhu na povolení osobního bankrotu krajskému soudu okamţitě chrání dluţníka před exekutory, navyšováním sankcí a úrokŧ. Pokud se nějaký z věřitelŧ do insolvenčního řízení nepřihlásí, dluţník nemusí dluh platit. Kritéria k povolení oddluţení jsou však poměrně přísná. Jednou ze základních podmínek je schopnost splácet alespoň 30% z celkového dluhu. V případě dobré platební morálky lze po zaplacení 50% dluhu poţádat o sníţení splátek. Stav oddluţení je ve veřejně přístupném rejstříku, lze sledovat na www.justice.cz, v záloţce Insolvenční rejstřík.
22
II.
PRAKTICKÁ ČÁST
8. Metodologie výzkumu2 Kvalitativní výzkum je výzkum prováděný na malé skupině respondentŧ s cílem zjistit nejen jak se chovají, ale především proč se tak chovají, jaké dŧvody stojí za jejich chováním. Jedná se v podstatě o výzkum, který nevyuţívá ţádnou statistiku, ale výzkumník sám podrobným popisem obyčejných situací přejímá stanoviska svého zkoumaného objektu. Tak porozumí všem jednáním ve zkoumané oblasti. Cílem mé práce je zmapovat tíţivou ţivotní situaci matek samoţivitelek specifikovat odlišnosti při řešení problémŧ s dluhy. Proto se mi kvalitativní výzkum jevil jako nejvýhodnější. Podle Miovského (2006: 11) je kvalitativní přístup především přístupem ţivého učení. Celková analýza je tedy výstupem malého počtu zkoumaných jedincŧ z velkého mnoţství informací. Úkolem tohoto výzkumu je vytvoření celkového, holistického pohledu. Termín kvalitativní výzkum však mŧţe být i zavádějící, protoţe pro kaţdého výzkumníka mŧţe znamenat něco jiného (Straus, Corbinová, 1999: 10). Mŧţeme předpokládat, ţe podrobným bádáním jednoho případu lépe porozumíme jiným, podobným případŧm a vzájemným porovnáváním mŧţeme lépe posoudit platnost výsledkŧ (Hendl, 2005: 104). Konkrétně jsem se tedy zaměřila na matky samoţivitelky, které jsem poznala v jednom nejmenovaném mateřském centru, dvě respondenty jsou klientky neziskové organizace, kde jsem prováděla svou praxi. K naplnění cíle práce jsem pouţila kvalitativní
metodologii.
Mým
záměrem
bylo
zmapovat
ţivotní
podmínky
samoţivitelek, popsat problémy této cílové skupiny a představit očekávání klientek při řešení jejich situace. Tato práce by mohla být také pomŧckou při práci se samoţivitelkami, neboť reaguje na současnou a platnou legislativu. Zároveň mŧţe pracovníkŧm nejen v dluhovém poradenství poskytnout určitý nadhled a přinést celistvější pohled na matky samoţivitelky.
2
V rámci této kapitoly je k teorii kvalitativního výzkumu vyuţit stejný text jako v mé bakalářské práci
23
8.1. Sběr dat Z terminologického hlediska termín sběr dat není zcela vhodným. Je lepší vyuţívat název tvorba dat proto, ţe na získávání dat se výzkumník přímo podílí (Miovský, 2006: 141). Jako zdroj dat jsem zvolila rozhovory, tato metoda patří k nejstarší a zároveň nejobvyklejší. Sběr dat se provádí systematicky, za pomoci mnoha zdrojŧ, přičemţ se neustále mezi daty a případem udrţuje vzájemný vztah (Hendl, 2005: 113). Získaná data jsem ihned zaznamenávala a poté přepisovala. Rozhovor (interview) jsem vţdy realizovala s jednou respondentkou, která souhlasila být součástí mého výzkumu. Pokládala jsem předem připravené otázky, vţdy podle toho, jak se rozhovor vyvíjel, prŧměrně se jednalo o cca 60 minut. Někdy se stalo, ţe jsem pokládala další doplňující otázky, neboť některé respondentky odbíhaly od tématu. Někdy mi daly najevo, ţe je otázka pro ně velmi
citlivá.
Rozhovory
byly
realizovány
většinou
v domácnosti
samotné
respondentky, ve dvou případech v kavárně s dětským koutkem. Podle mého názoru však přítomnost dětí mírně narušovala prŧběh rozhovoru, respondentky nebyly úplně soustředěné. Jak uvádí Miovský (2006: 156): „Pojmem interview označujeme takový rozhovor, který je moderovaný a prováděný s určitým cílem a účelem.“ Zajímavý je také fakt, ţe čím je nálada při rozhovoru dŧvěrnější a otevřenější, tím lepší a kvalitnější data tazatel získá. Rozhovor mŧţeme rozdělit do tří skupin: nestrukturované, polostrukturované a strukturované interview. Metoda, kterou jsem pouţila, se nazývá polostrukturované interview a charakterizuje ji náročnější příprava, konkrétněji pečlivější příprava otázek. Definujeme minimum témat a otázek, které chceme probrat, tzv. jádro interview. Tím je zajištěno, ţe témata skutečně budou probrána. Při vyuţití přirozené formy v momentech, které to jen trochu umoţňují, motivujeme účastníka a navíc máme moţnost dávat mu nenuceně doplňující otázky. Jedinou nevýhodou se tak mŧţe stát nedodrţení závazné struktury a následné roztříštění soudrţnosti odpovědí (Miovský, 2006: 161). Polostandardizovaný rozhovor dělíme do čtyř fází: přípravná, vzestup a upevnění kontaktu, třetí je tzv. jádro interview, tedy minimální počet témat a otázek, která chceme probrat. Čtvrtá a poslední fáze je závěr rozhovoru (Miovský, 2006: 163169). V přípravné fázi jsem vţdy kontaktovala samoţivitelky z nejmenovaného mateřského centra, dále ty, se kterými jsem se seznámila v prŧběhu své praxe v dluhové 24
poradně. V druhé části jsem navazovala kontakt, coţ také nebyl ţádný problém, protoţe jsme se s respondentkami neviděly poprvé. Rozhovory probíhaly v příjemném tónu.
8.2. Výzkumný soubor Výzkumný vzorek tvořilo šest samoţivitelek rŧzného vzdělání a věku s rŧzným počtem dětí na základě záměrného výběru. V dnešní moderní společnosti lze jen těţko objektivně posoudit, zda je matka samoţivitelka automaticky v tíţivé ţivotní situaci. Všechny oslovené respondentky mají s dluhy své zkušenosti a ony samy povaţují svou situaci za tíţivou. Respondentka
Věk
Počet dětí
Vzdělání
Pravidelný
Výše dluhů
příjem/* Renáta
31
3
Střední s
Ano/ Z
maturitou Ladislava
48
1
Střední s
600 tis/ hypotéka
Ano/ Z
100 tis
Ano/ Z
200 tis
Ano/ PPM
180 tis
Ano/ Z
50 tis
Ano/Z
100 tis
maturitou Karolína
38
1
Střední s maturitou
23
Lucie
1
Střední odborné
35
Jana
1
Střední s maturitou
Michaela
33
2
Střední s maturitou
* Z/ příjem ze zaměstnání, PPM/ peněţitá pomoc v mateřství Pro získání poţadovaných informací jsem stanovila tyto základní výzkumné otázky: 25
Zŧstat sama s dítětem/ dětmi je Vaše rozhodnutí, nebo vyplynulo ze situace? Uţivíte své dítě/ děti, máte práci? Vyuţíváte spotřebitelské úvěry, pŧjčky? Umíte sestavit rodinný rozpočet? Co je Vaším největším přáním? Rozpoznat, co je v poskytnutých informacích dŧleţité, bylo pro mne ve výzkumu nejtěţší částí. Pomohlo mi studium odborné literatury k tomuto tématu a také osobní zkušenosti, které jsem nabyla zejména při povinných praxích během studia.
8.3. Metoda zpracování dat Abych se získanými daty mohla dále pracovat, bylo nutné je technicky zaznamenat (Miovský, 2006: 196). Data jsem nahrávala na diktafon a poté přepisovala do textové podoby. Získaná data bylo potřeba také zredukovat, proto jsem opakovaným poslechem tato data ještě překontrolovala a porovnala, k čemuţ mě inspiroval ve své knize pan Miovský (2006: 205- 207). Poté bylo potřeba data pro další zpracování a vyhodnocování kódovat – převést je do datových jednotek. S procesem kódování je spojeno i editorování, coţ mŧţe být například oprava nesouvislých textŧ, zde jsem si pomáhala díky barevnému rozlišení a drobných piktogramŧ data tematicky rozlišit (Miovský, 2006: 210 - 211). Tím jsem si určité pasáţe seskupila do jednotlivých trsŧ, které měly určité společné znaky. První fází kódování je otevřené kódování, kdy jednotlivé jednotky označují pocity, jevy, vytváříme základní kategorie. Další fází je axiální kódování, kdy hledáme spojitosti
mezi
kategoriemi
a
podkategoriemi.
Při
selektivním
kódování
přeuspořádáváme jiţ dříve vymezené kategorie a dostaneme jednodušší výstup. Konečně tedy přichází poslední část, matice podmiňujících vlivŧ, kdy zkoumáním neustále se měnících podmínek a jejich následkŧ získáme výsledný proces. (Miovský, 2006: 228- 232).
9. Analýza výzkumu Pro výzkum jsem si vybrala několik ţen samoţivitelek, které jsem jiţ výše popsala. Jednalo se mi o co nejširší náhled, vymezení jejich individuálních pocitŧ a 26
problémŧ. V první kapitole jsem se zaměřila na skutečnost, z jakého dŧvodu jsou ţeny s dítětem samy, jak tento fakt vnímají, jaké problémy je tíţí. Dále jsou na základě výzkumu popsány finanční situace samoţivitelek a individuální přístupy k moţnosti řešení. Třetí podkapitola je věnována rodině, jako zdroji podpory a v poslední podkapitole jsou popsána očekávání a přání respondentek do budoucna.
9.1. Rozchod s otcem dítěte Role otce je pro zdravý vývoj dítěte dŧleţitá. Podle Hajného, Kořínka a Majera (2004: 44) léta praxe dokazují, ţe dostatečné zapojení otce do výchovy dítěte jiţ v mladším věku a také jeho vliv v dospívání vede k jejich bezproblémové výchově. Respondentky z mého výzkumu nepatří mezi ţeny, které by chtěly vychovávat své děti bez otce, pouze na základě vlastního rozhodnutí. V této části výzkumu jsem se zaměřila na příčiny rozchodu s partnerem. Tři respondentky se shodly, ţe se k tomuto kroku rozhodly samy, ale vţdy aţ v dŧsledku dlouhodobějších neshod, či nezodpovědného přístupu partnera plnit roli otce. Jak píše Ockenfels (1994: 479), pokud se jeden z partnerŧ o obavy, radosti, naděje a potřeby druhého nestará, bude mít vedle sebe brzy cizího člověka. Předpokladem k oboustranné blízkosti je vzájemná otevřenost. „Měla sem pádný důvod, hlavně kvůli klukům. Alkohol, marihuana, kouřil i doma – na balkoně. Do práce teda chodil. Doma byly hádky, domácí násilí psychicky. Nebil mě, ale ty nadávky sou stokrát horší. V noci před děckama řval, sousedi to slyšeli.“ (Michaela) „Neshodli jsme se, každý jsme viděli jinou cestu. On se nestaral o rodinu, domácnost, neměl práci, prostě válel se doma. Jeho zájmy byly televize, hry na počítači, kamarádi. Prostě zbytečný člen domácnosti. Dnes to tak říkám – zbytečný člověk.“ (Jana) „Pět let to bylo dobrý, pak začal pít. Na základě pití měl vzdušné zámky. Zhlídl se, pak začal chodit jinde, já to rok trpěla a čekala sem. Chtěla sem to vydržet kvůli děckám. Vyblbne se, zjistí, že je to všude stejné, opadnou růžový brýle, uvědomí si, že má rodinu, vrátí se.“ (Renáta) Respondentky se ukončením manţelství snaţily své dítě uchránit před nezodpovědným chováním svého partnera. Pro výchovu dětí by měl být člověk vyspělý, přesto se však neobejde bez opory někoho druhého. Pro přirozený vývoj potřebují děti rŧznorodé podněty, které jim v ideálním případě poskytují oba rodiče. 27
Ve dvou případech respondentky partner opustil ještě v době těhotenství. Jeden otec se doposud o syna zajímá, partnerka neočekávaný rozchod nesla těţce, stále se s tímto faktem úplně nevyrovnala. V rozhovoru uvedla: „Nevím, co se stalo. Byli jsme spokojení, celkově jsme se doplňovali, byli jsme tým. Byl to pro mě hrozný šok. Vůbec jsem to nečekala. Období těhotenství bez otce bylo těžké, měla jsem strašnou zlost. Pořád jsem přemýšlela, proč nám to udělal.“ (Ladislava) Otec Luciina dítěte zřejmě neunesl nápor povinností a zodpovědnosti, coţ ona sama komentuje těmito slovy: „Nevím ani kde je, zdrhnul, jak se začaly valit ty dluhy. Musím to nějak začít řešit, asi půjdu na policajty, podám to oznámení, neměla sem to čas řešit, důležitější byla ta insolvence.” Poslední respondentka Karolina byla postavena před rozhodnutí svého partnera zcela neočekávaně: „Já jsem se nechtěla tatínka zbavit, ale tatínek se chtěl zbavit nás. Byla jsem na mateřské a jela jsem na víkend k našim. A on už nás tady nechal. V neděli telefonoval, ptala jsem se, kdy pro nás přijede. A on řekl: nechci vás a hotovo. Jela jsem k rodičům na víkend a už jsem tam zůstala. Do tý doby bych za něj dala ruku do ohně.“ Řekla bych tedy, ţe míra dobrovolné osamělosti při výchově dítěte je přinejmenším diskutabilní. Výzkum zkoumaného vzorku dokládá, ţe se matkami samoţivitelkami staly z toho dŧvodu, ţe otcové nefungují, tak jak by měli, a neplní role, které jsou od nich jako otcŧ a partnerŧ očekávány, nejsou ochotni převzít svŧj díl zodpovědnosti. Naopak, matky samoţivitelky se snaţí svou roli plnit velmi zodpovědně, přičemţ vychovávají své děti za mnohem sloţitějších podmínek. Přestoţe materiální nouze je nepříjemná, palčivěji ţeny proţívají osamění a pocit, ţe je člověk na všechno sám Přitom, je více neţ jasné, ţe nebýt matek samoţivitelek, část populace by vlastně vŧbec neexistovala.
9.2. Finanční situace samoživitelek Přestoţe finanční situace matek samoţivitelek, které byly součástí mého výzkumu, není nikterak příznivá, nelze konstatovat, ţe je přímo neuspokojivá. Všechny respondentky se snaţí svoji situaci řešit, kaţdá podle svých moţností a schopností. Nespoléhají pouze na pomoc okolí, přičiňují se samy, jsou si vědomy svých silných stránek. V ţádném případě se však nemohou spoléhat na pomoc otce. Je nepsaným pravidlem, ţe otcové se většinou podílejí jen na tom, co jim ukládá soudní rozhodnutí.
28
Jak také uvádí Ockenfels (1994: 485), opustí-li otec svou rodinu, nechá ji často bez finanční podpory; pomoc od otce dostává velmi málo svobodných matek. Zarputilost při plnění své role a zajištěním rodiny po finanční stránce je zřejmá také z výpovědi respondentky Lucie: „Teď sem našla přivýdělek. Budu darovat vajíčka. Byla sem už na vyšetření, sem zdravá. Jako maminka můžu darovat 2x ročně. Oni mě na klinice uspí, odeberou vajíčka a řidič mě pak přiveze domů.” Pro zvýšení kvalifikace jsou ţeny ochotny navštěvovat rŧzné kurzy, nevyhýbají se ani dalšímu vzdělávání. Pro lepší uplatnění přemýšlí také o navazujícím studiu. „Dělám si taky řidičák, snad bude víc pracovních příležitostí, ať mám uplatnění. Do Prahy sem tenkrát šla kvůli práci, ale teď bych zůstala tady, poblíž rodičů. Možnosti sou.“(Michaela) „Jsem zaměstnaná ve státní správě. Mám pravidelný příjem a jsem už teď schopná sebe i syna zajistit. Připravuju se na přijímací zkoušky na vysokou školu. Nepotřebuju titul, ale chci svůj volný čas smysluplně využít a také chci jít synovi příkladem.“ (Ladislava) Názory osamělých matek často vycházejí z nesnadné ţivotní situace, kdy jsou potřeby zabezpečovány pouze z jednoho příjmu a jsou ovlivněny ztíţeným postavením na trhu práce (Šťastná, 2009: 48). Nejen, ţe se respondentky snaţí zvládat svou roli matky a svoji domácnost ufinancovat, uvědomují si také, ţe by neměly své dítě ohrozit chudobou. Proto jsou odhodlány své dítě uţivit i za cenu přijetí niţší kvalifikace, jeţ odpovídá jejich dosaţenému vzdělání. „Nic jiného mi nezbyde. Je to od výplaty k výplatě. Když na něco ušmudlím, je to na nějakej úkor. Zase musím do výplaty nějak vyjít.“ (Karolína) „Musím. No musím. Práci mám. Když bych ji ztratila, nemůžu si to dovolit, musím si hned najít další. Musím. Prostě ty složenky nikdo nezaplatí. Budu chodit uklízet, půjdu třebas do kravína.“ (Jana) „Dcera už je bez plínek. Chcu ju dát co nejdřív do školky, vrátit se do práce.“ (Lucie) Dle Dubské (2015: 12- 13) se od roku 2010 situace českých samoţivitelek vyvíjí příznivěji oproti prŧměru v EU, samoţivitelky vydávají více prostředkŧ pouze za telefonování, internet a vzdělávání oproti úplným rodinám. Dle výsledkŧ mého výzkumu by tato data mohla být ovlivněna dŧvodem, ţe převáţná část respondentek bydlí u rodičŧ (Ladislava, Karolína, Jana, Michaela), nepodílí se tak přímo a samostatně 29
na platbách spojených s bydlením. Náklady spojené se vzděláváním a nepovinnými mimoškolními aktivitami svých dětí charakterizují takto: “No trochu to musím omezit. Sára chodí na angličtinu, to se platí, pak má atletiku ve škole, to se neplatí. Energie neplatím, to mi platí rodiče. Přispívám jim, ale někdy to po mě ani nechcou. Naši mi pomáhají moc, opravdu moc.” (Jana) „Chodí do všeho, co je ve škole, je to zdarma. Pohybovky, šachy, PC – kroužek, pak chodí do hasičů, ale to musím platit, je to devět stovek za celý rok.“ (Michaela) „Navštěvujou co de, ale podle ceny. Mají fotbal, tenis, sportovky. Něco se zaplatí, ale sou pojištění, někdy vyhrajou cenu na soutěži, jezdijou na výlety.“ (Renata) Respondentky se snaţí od útlého věku zájmy a vědomosti svých dětí rozvíjet, zajistit jim vzdělání, jejich péče je zřejmá. Kaţdá zralá ţena si uvědomuje, ţe svou roli splní, kdyţ z dítěte vychová samostatného člověka. To by měl být cíl kaţdého rodiče. Jak také popisuje Glasser (2001: 49), dívky, které se vdají nedostudované, jsou jen krátkodobě šťastné. Nejnešťastnějšími členy jsou rozvedené matky s dětmi, které se vdaly dříve, neţ emočně dozrály. Výsledky mého výzkumu dokazují, ţe navzdory zhoršení finanční situace při rozpadu manţelství se respondentky snaţí chovat zodpovědně, vyuţívají všechna dostupná opatření i prostředky k tomu, aby jejich dítě vyrŧstalo v podnětném prostředí. Naopak se více zaměřují na hodnoty. Všechny si uvědomují svou nepříliš veselou finanční situaci, ale zároveň přiznávají existenci finančních rezerv, které se snaţí zhodnocovat (stavební spoření), nepodceňují také doplňková pojištění. „Děcka sou vedený k tomu: máš, co máš. Neexistuje, v obchodě něco chcou, když nejsou peníze, nekoupím to. Děcka mají svoje konta, dostanou pětistovku na narozeniny, nebo tak a dávám jim to tam. Já mám jen důchodové spoření, není to nic moc. Snažím se, když mám tak dám. Když nemám, nedám.“ (Renata) „Mám stavební spoření, tak něco mám. Nechcu na to šáhnout. Je to zrušené vložila sem to na spořicí účet, je to na 2%, zhodnocuje se mi to. Něco málo by se z toho dalo pořídit. Jo, je to víc než padesát tisíc.“ (Michaela) „Mám stavební spoření, ale nechcu ho rozfrcat, chtěla bych časem spravit to spodní patro, kde teď bydlím. Je to starý, po babičce.“ (Karolína)
9.3. Podpora pro matky samoživitelky Rodina je jako zdroj nového lidského ţivota nejlepším prostředím pro zdravý tělesný a duševní vývoj. Přestoţe se zdá, ţe současný trend svědčí o krizi rodiny, 30
objevují se signály, ţe i v dnešním světě se rodina těší stále velké váţnosti (Ockenfels, 1994: 476- 477). Dŧleţitým aspektem v ţivotě samoţivitelek je podpora a zázemí jejich rodičŧ. Čtyři respondentky pochází z úplných rodin, přestoţe jednu z nich nevychovával biologický otec. Společně popisují, ţe si nikdy nedovedly představit, ţe by měl být jejich ţivot jiný. Přestoţe přiznávají občasné neshody, shodují se, ţe rodina drţela za všech okolností vţdy při sobě. „Našim to funguje, oni moje starosti nechápou. Jasně, taky se někdy hádají, ale fungují. Někdy se pohádáme, ale to je upřímnost. Žádná faleš. Držíme při sobě. Vždycky.” (Jana) „Teď už jsem v pohodě, rodiče mě hrozně podrželi. Byla jsem na nich závislá, protože bych to bez nich nezvládla. Podpora celková – psychická i finanční. Ze začátku jsem to brala jako prohru. Jela sem autobusem a myslela si, že na mě všichni hledí, protože sem rozvedená a všichni to vědí. Takové pocity sem měla, bylo mi úzko, jednu dobu sem ani nevylízala z domu, nikam nechodila.“ (Karolína) „Ano, mám velmi dobré zázemí v rodině. Nejvíce mi rodiče pomohli v období narození syna. Nepobírala jsem žádné dávky, čekala jsem na rozhodnutí soudu o svěření syna do péče. Nebylo to lehké, nerada na to období vzpomínám.“ (Ladislava) „Mámě, komu jinému to můžu říct? Máma je nejblíž. Mám ještě kamarádku, ona je sama, je na tom taky celkem blbě, ještě jí nabalovat moje problémy.“ (Michaela) Souţití s rodiči samoţivitelky však není výhodné jen z finančních a materiálních dŧvodŧ. Pokud matka své dítě vychovává sama, mŧţe vznikat silná vzájemná citová vazba. Aby tato závislost nepřerostla v nezdravou míru a dítě se zdravě vyvíjelo, jsou vztahy s blízkou rodinou na místě. Matka samoţivitelka má velké pravomoci a nemusí dělat kompromisy, coţ by k nezdravé závislosti mohlo svádět. Nevýhodou souţití s rodiči se mŧţe jevit určitá ztráta svobody. Rodiče pro samoţivitelku nejsou rovnocenným partnerem, zřejmě mají stále tendence vystupovat ve své pŧvodní roli – roli rodiče. Tuto skutečnost dokazují rozhovory: „Když odcházím, musím to našim vždycky říct, jinak mamka vyšiluje kde jsme.“ (Karolína) „Máti k nám chodí, ale když jsme samy, asi s mým novým partnerem nevychází, několikrát jsem po ní vyjela. My se nezamykáme, může sem třeba o půlnoci, ale když už jde někdy po čtvrtý, tak to mi fakt leze na nervy.”(Jana)
31
Přestoţe jsou pŧvodní představy všech, kteří vstupují do partnerství hodně naivní, jen zlomové okamţiky a nepříjemné okamţiky prověří stabilitu vztahu. Nezralý člověk tak opouští prostředí plné problémŧ jen proto, ţe je to pro něj pohodlné. Respondentka Lucie uvedla: „Ten bankrot mám stejně jenom kvůli němu. Přitom ty půjčky, to byl jeho nápad! A kdyby nebylo mojí mamy, ani by mě to nepovolili. Jediná byla ochotná a podepsala mě darovací smlouvu na 2.300 korun, jinak bych se těch dluhů asi nikdy nezbavila“. Přestoţe Lucie s matkou nevychází podle svých představ, povolení insolvenčního návrhu u soudu by nebylo úspěšné, pokud by Lucie neměla darovací smlouvu na částku, která jí scházela. Samoţivitelka Jana je nespokojená s přístupem státu v přiznávání dávek sociální podpory. Popisuje svou situaci - bydlí u rodičŧ, chodí do práce a tím pádem nemá nárok na ţádnou sociální dávku. Srovnává se s ostatními matkami, které bydlí v nájemním bytě, nepracují, a díky státním dávkám mají v konečném výsledku větší příjem neţ ona. „Musela bych mít s našima ňákou smlouvu a to nechcu Já nesnáším ty lidi, který toho zneužívají. Já dřu,…a to jsem naštvaná na ten náš stát. Vydělám deset tisíc a nedostanu ani přídavek na dítě. Snažím se, makám, ostatní si vychrapujou.“
9.4. Přání matek samoživitelek Zejména v prvních letech ţivota se o děti starají převáţně matky. Pro většinu matek je to přirozená vlastnost, a přestoţe se na výchově i v úplných rodinách podílí oba dva rodiče, dítě většinou hledá podporu u matky. V mém výzkumu respondentky shodně prohlašují, ţe největší přání se jim víceméně splnilo narozením zdravých dětí a přejí si pouze pohodu a připravit podmínky pro spokojený ţivot svému dítěti. „Mám tři zdravý a krásný děcka. Co si víc přát od života? To si přece musí říkat každá ženská. Něco se pokazí, chlap odende, ale děcka zůstanou. Je to smysl života.“(Renata) „Včas ji připravím na záludnosti úvěrů, nechcu, aby opakovala stejný chyby jak já.“ (Jana) Na základě výpovědí lze předpokládat, ţe právě odchod partnera se vztah matek se svými dětmi upevnil a celkově posílil. Okolnosti je nutí všechny situace řešit společně, coţ mŧţe být pro děti posilujícím momentem do ţivota. Díky zkušenostem svých matek mohou být na nepříznivé situace připraveni lépe, neţ děti, o které rodiče pečují
přespříliš.
Paradoxně
se
tedy
v konečném
nadhledu
mŧţe
odchod 32
nezodpovědného partnera pozitivně promítnout do ţivota matek i jejich dětí, které tímto získají základní předpoklady pro zvládání svých rolí. Jak píše Horáková Hoskovcová, Suchochlebová Ryntová, děti s rozmanitými zkušenostmi v běţných ţivotních situacích jsou samostatnější a odolnější, neţ děti ve svém rozletu omezené. Dospělí podílející se na výchově mají moţnost dětem tyto situace poskytovat a tím je rozvíjet (2009: 94). Dalším dŧleţitým aspektem je finanční jistota. Vidina splacených dluhŧ by mohla být dŧvodem, který respondentky motivuje v jejich situaci obstát a všechny věřitele uspokojit. Díky zkušenostem se splácením se naučily být střídmé. Příjem, ze kterého by mnozí jen stěţí dokázali vyjít, nyní pokládají za celkem vysoký standard. Respondentka Jana doplácela za manţela před rozvodem poměrně vysokou částku: „Splácení se mi daří. On nasekal ještě dluhy. A pak sem to z té mateřské musela splácet. Takže teď příjem deset tisíc, to je parádní! Je to pro mě hodně, byla jsem zvyklá na míň. Platila jsem pět tisíc měsíčně. Teď už splácím jenom ten svůj dluh, je to v pohodě.“ Lucie vyuţila sluţeb neziskové organizace, která jí zdarma vyhotovila Návrh na insolvenční řízení a nyní má jiţ splacenu 1/5 svého dluhu. Její pŧvodní dluh činil téměř 500 tisíc korun, coţ nebyla vzhledem k narŧstajícím poplatkŧm a úrokŧm konečná částka. Po splnění všech povinných plateb, bude po pěti letech bez dluhu. „Insolvence je to nejlepší, co mě potkalo. Obrovská úleva. Já už ty dluhy nechcu, chcu se toho zbavit. Půjčky už nechcu ani vidět.“ (Lucie)
9.5. Shrnutí Výsledky výzkumu byly zaměřeny na tři hlavní oblasti. Jednalo se o ţivotní podmínky samoţivitelek, pojmenování největšího problému této cílové skupiny a očekávání respondentek při řešení jejich situace. Ve výzkumném vzorku se setkaly respondentky se středním odborným nebo středním vzděláním s maturitou. Respondentky se svými dětmi ţijí u rodičŧ (kromě Lucie). Všechny uvádějí nezbytnou a neustálou materiální, finanční i psychickou podporu svých blízkých. V převáţné většině se jedná o pomoc rodičŧ, nebo širší rodiny (Lucie). Svou závislost na rodině si plně uvědomují. Přesto pracují a přijímají takovou práci, aby mohly skloubit pracovní povinnosti s péčí o dítě a domácnost. Výše výdělku je nejdŧleţitějším aspektem, z toho dŧvodu jsou ochotny přijmout i méně kvalifikovanou a fyzicky náročnější práci jen z dŧvodu vyššího příjmu. Přesto si na svŧj ţivot s dětmi nestěţují a snaţí se všemi moţnými zpŧsoby rodinu finančně zabezpečit, 33
vţdy na úkor svého volného času nebo na úkor svého vzdělání. Zdŧrazňují fakt, ţe jejich děti nemají stejné podmínky jako děti z úplných a správně fungujících rodin, zejména chybějící vliv otce. Mezi nejdŧleţitější problémy zkoumaného vzorku patří rozchod s partnerem a neuspokojivá finanční situace. Rozchod partnerŧ ve dvou případech proběhl ještě před narozením dítěte. Ostatní rozvody byly ve většině případŧ z asociálních dŧvodŧ otcŧ (drogy, alkohol, domácí násilí, nezájem o rodinu) a kromě respondentky Karolíny se k tomuto kroku ţeny rozhodly samy. Nepatřičnou finanční situaci ţeny snášejí mnohem lépe, neţ rozchod s partnerem. Vţdy najdou nějaké řešení, vyhledávají levnější alternativy. Přestoţe musí neustále počítat své příjmy a výdaje, neúnavně se snaţí svým dětem připravovat podnětné prostředí. Tento úkol berou jako samozřejmost. Ve zkoumaném vzorku jsem nezaznamenala ţádnou snahu o zneuţívání sociálních dávek. Protoţe jsou téměř všechny pracující a bydlí u rodičŧ, ţádné dávky nepobírají. Očekávání samoţivitelek se dalo předpokládat. Jedná se o zvýhodnění pro pracující matky na trhu práce, při umísťování dětí do předškolních zařízení a školních druţin. Matky se stále při hledání zaměstnání setkávají s diskriminačními otázkami ohledně jejich stavu. Pokud se jiţ matce dítě podaří do zařízení umístit, mŧţe mít z časových dŧvodŧ problém s příchodem do zařízení, nebo naopak s vyzvednutím dítěte. Pomoc rodičŧ také vţdy nelze vyuţít, neboť jsou obvykle ještě ve věku, kdy nemají dŧchodový věk a chodí do zaměstnání. Jako zásadní problém samoţivitelky vnímají postoj nezodpovědného otce k výchově dítěte. Matky se jednohlasně shodují, ţe zaplacením výţivného veškerá péče o děti končí. Naopak jsou vystavovány tlaku, a otec poţaduje například zakoupení nepřiměřeně drahého oblečení pro dítě, které s ním tráví čtyři dny pracovního volna v měsíci (Karolína). Ţeny se ve své situaci cítí poníţenější a shodují se v názoru, ţe ten zodpovědnější rodič (tedy ony) jsou vţdy v nevýhodě. Tato práce by mohla být impulsem zabezpečit v sociální práci dŧslednější pomoc pro samoţivitelky při uplatňování rodičovských povinností ze strany otce. Kritickou reflexi spatřuji zejména v podpoře samoţivitelek svými rodiči, nebo blízkou rodinou. Jedná se konkrétně o samotné přebírání povinností za otce jejich vnoučat. Nevidím dŧvod, proč by se tato generace, která jiţ svoje děti vychovala, musela starat o děti svých nezodpovědných bývalých zeťŧ. Řešením by mohlo být např. rozhodnutí soudu, které by dodrţování rodičovských práv nařídilo jako povinnost, popř. by otcŧm ukládalo spolupráci se sociálními pracovníky při budování vztahu ke svým dětem po 34
rozchodu s matkou. Z dŧvodu stále narŧstajícího počtu samoţivitelek by se dále mohlo jednat o vypracování koncepčního programu pro zabezpečení rovného přístupu k této cílové skupině ve společnosti.
35
10. Závěr Cílem mé práce bylo zmapovat situaci matek samoţivitelek, zejména po finanční stránce, která jejich ţivoty zásadně ovlivňuje. Dŧleţitým a také zvýhodňujícím faktorem je, ţe kaţdá ţena, přestoţe nemá partnera, je součástí rodiny. Respondentky mají rodiče, prarodiče, nebo další příbuzné. Rodina je nenahraditelnou proto, ţe je prvním a většinou jediným zdrojem podpory v nesnázích. Dítě nemŧţe získat základní pocit jistoty bez jistoty v blízkých lidech. Pokud nebude přítomno trvalému pŧsobení pečovatelŧ, neosvojí si dovednosti, postoje a dŧleţité hodnoty (Matoušek, 2003: 183). Kaţdé setkání s matkou samoţivitelkou pro mě bylo velkou zkušeností. Po vzájemném navázání vztahu, se komunikace příjemně vyvíjela, respondentky neměly problém o svých potíţích hovořit. Cítila jsem jejich obrovskou touhu a odhodlanost bojovat, uhájit si svou pozici. Suplovat roli mámy i táty, vydělávat peníze a zároveň připravit svému dítěti co nejlepší podmínky pro jejich vlastní ţivot v reálném prostředí. Všechny samoţivitelky svou sílu nacházely v rodině. Svým přístupem pro svoje děti vědomě, či nevědomě předávají vzorec chování do budoucnosti. Domnívám se, ţe se vţdy snaţí o to nejlepší a ţe se jim správná výchova podaří a tím se splní jejich největší přání. Svou práci bych ukončila citací: „Rodinný ţivot a děti jsou stále hlavním zdrojem lidského štěstí.“ (Ockenfels, 1994: 477)
36
SEZNAM ZDROJŦ: Literatura: GLASSER W. 2001. Terapie realitou. Praha: Portál. HENDL J. 2005. Kvalitativní výzkum. Praha: Portál. HORÁKOVÁ HOSKOVCOVÁ S, SUCHOCHLEBOVÁ RYNTOVÁ L. 2009. Výchova k psychické odolnosti dítěte. Praha: Grada. JANDA J. 2013. Jak žít šťastně na dluh. Praha: Grada. KREBS V. a kol. 2005. Sociální politika. Praha: ASPI. MARTINEK M. 2008. Praktická teologie pro sociální pracovníky. Praha: JABOK. MATOUŠEK O. 2003. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál. MIOVSKÝ M. 2006. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada. NAVRÁTIL P. 2001. Teorie a metody sociální práce. Brno: Marek Zeman. OCKENFELS W. 1994. Katolická sociální nauka. Praha: Zvon. REKTOŘÍK J. a kol. 2010. Organizace neziskového sektoru. Praha: EKOPRESS. STRAUSS A., CORBINOVÁ J. 1999. Základy kvalitativního výzkumu. Boskovice: Albert.
Odborné časopisy: KOPŘIVOVÁ J. 2009. „Nenapadlo nás včas zaţádat o odloţení splátek aneb Jeden příběh úplně obyčejného zadluţení“. Sociální práce/ Sociálna práca 2: 31- 33. TOMEŠOVÁ BARTÁKOVÁ H. 2009. „Feministické proudy v sociální práci ve vztahu k moţnosti redefinovat generové role v české společnosti“. Sociální práce/ Sociálna práca 2: 100- 111.
Prameny: Zákon č. 89/ 2012 Sb. Občanský zákoník. Zákon č. 108/ 2006 Sb., Zákon o sociálních sluţbách. Zákon č. 117/ 1995 Sb., Zákon o státní sociální podpoře. Zákon č. 120/ 2001 Sb., Zákon o soudních exekutorech.
37
Zákon č. 182/ 2006 Sb., Zákon o úpadku a zpŧsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Zákon č. 262/ 2006 Sb., Zákoník práce. Zákon č. 435/ 2004 Sb., Zákon o zaměstnanosti. Zákon č. 561/ 2004 Sb., Zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon).
Internetové zdroje: BÁČOVÁ P. 2014. Pokles počtu exekucí hlásí všechny kraje. [cit. 6. 10. 2014] Dostupné z http://www.ekcr.cz/1/aktuality-pro-media/1797-pokles-poctu-exekuci-hlasivsechny-kraje-06-10-2014?w DUBSKÁ D. 2015. Samoživitelky: Jak žijí a za co utrácejí u nás a v Evropě? [cit. 27. 2. 2015] Dostupné z http://notes2.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/csav022715.docx HAMPLOVÁ D., ŘEHÁKOVÁ B. 2006. Mimomanželská plodnost v České republice po roce 1989. Sociologická studie (5). [cit. 25. 1. 2015] Dostupné z http://studie.soc.cas.cz/index.php3?lang=cze&shw=266 HASMANOVÁ MARHÁNKOVÁ J. 2011. Matky samoživitelky a jejich situace v České republice. Gender Studies. [cit. 25. 1. 2015] Dostupné z www.genderstudies.cz/download/samozivitelky_sendwichova KOSCHIN Z. 2014. Jak postupovat: Když manžel (otec) neplatí výživné. [cit. 28. 2. 2015] Dostupné z http://www.jakpostupovat.cz/vyzivne_vymahani.html SOUKUPOVÁ E. 2008. Neprovdané matky na trhu práce. Socioweb (1). [cit. 25. 1. 2015] Dostupné z http://www.soc.cas.cz/publikace/neprovdane-matky-na-trhu-prace ŠŤASTNÁ A. 2009. Neúplné rodiny v České republice a ve vybraných evropských zemích. [cit. 2. 4. 2015] Dostupné z http://www.vupsv.cz/index.php?p=publications&klasif=2&kateg=vupsv&site=default
Broţury: CPA: 2007. Formy pomoci předluženým občanům. CPA: 2007. Půjčujte si s rozumem! Člověk v tísni: 2008. Dluhová problematika. HAJNÝ M, KOŘÍNEK R., MAJER M. 2004. Rodina a drogy. Olomouc: P-centrum.
38
Další zdroje: Školení 8. 12. 2014 v Hradci Králové. Projekt Krok za krokem, v rámci praxe v Poradně pro dluţníky SPES Olomouc.
39
ABSTRAKT: Cílem absolventské práce je na základě kvalitativního výzkumu zmapovat tíţivou ţivotní situaci matek samoţivitelek a specifikovat odlišnosti při řešení dluhové problematiky, vzhledem k jiným cílovým skupinám. Práce je rozdělena do dvou částí. Teoretická část krátce zmiňuje historii dluhŧ, charakterizuje základní příčiny a následky dluhŧ, představuje role této ohroţené skupiny. Dále poukazuje na všeobecně nedostatečnou finanční gramotnost a představuje odbornou sociální pomoc. Praktická část je věnována samotnému výzkumu, analyzuje jeho výsledky a snaţí se vytipovat aktuální charakteristické znaky samoţivitelek ve vztahu k finanční situaci a v neposlední řadě se zaměřuje na jejich silné stránky. The aim of the graduation thesis is based on a qualitative research to map a difficult life situation of single mothers and to specify differences in dealing with debt issues in relation to other target groups. The work is divided into two parts. The theoretical part briefly mentions the history of debt, characterizes the primary causes and consequences of debt, describes the roles of this vulnerable group. Further, it highlights the lack of financial literacy and demonstrates professional and social assistance. The practical part is devoted to the research, analyzing its results and trying to identify the current characteristics of single mothers in relation to the financial situation and finally focuses on their strengths.
KLÍČOVÁ SLOVA: matky samoţivitelky - single mothers pomoc s dluhy - help with debt osobní bankrot - personal bankruptcy příčiny dluhŧ samoţivitelek - causes of debt of single mothers následky dluhŧ samoţivitelek - consequences of debt of single mothers finanční gramotnost - financial literacy rodinný rozpočet - family budget sociální práce se zadluţenými - social work with indebted předluţení - overindebtedness 40
exekuce - distraint role samoţivitelky - role of a single mother
41
