CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc

CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Absolventská práce

Postup při práci s rodinou dítěte v situaci moţnosti jeho odebrání z rodiny z hlediska české legislativy a odpovědných institucí

Ţaneta Minxová Vedoucí práce: Mgr. Hana Šlechtová, Ph.D.

Olomouc 2014

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem tuto práci zpracovala samostatně na základě pouţitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu. V Olomouci dne 10. 4. 2014

................................. Ţaneta Minxová

Poděkování Ráda bych touto cestou poděkovala Mgr. Haně Šlechtové, Ph.D. za odborné vedení mé práce, cenné rady, trpělivost a vstřícný přístup a také v neposlední řadě své rodině za projevenou podporu v průběhu psaní této práce i celého studia.

OBSAH SEZNAM ZKRATEK................................................................................................................... 5 ÚVOD ........................................................................................................................................... 6 1

2

3

4

SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU A DĚTMI ..................................................................... 8 1.1

Rodina s dětmi jako cílová skupina sociální práce ....................................................... 8

1.2

Ohroţené dítě ................................................................................................................ 9

SOCIÁLNĚ-PRÁVNÍ OCHRANA DĚTÍ ......................................................................... 11 2.1

Legislativa upravující sociálně-právní ochranu dětí ................................................... 11

2.2

Pracoviště vykonávající sociálně-právní ochranu dětí ................................................ 12

2.2.1

Orgány sociálně-právní ochrany dětí .................................................................. 12

2.2.2

Zařízení sociálně-právní ochrany dětí ................................................................. 13

2.3

Spolupracující instituce ............................................................................................... 15

2.4

Klienti OSPOD ........................................................................................................... 16

2.5

Novela zákona o SPOD ............................................................................................... 17

2.5.1

Standardy kvality sociálně-právní ochrany ......................................................... 17

2.5.2

Individuální plán ochrany dítěte .......................................................................... 18

2.5.3

Případová konference .......................................................................................... 19

POSTUP OSPOD S DÍTĚTEM V JEHO PÉČI ................................................................. 20 3.1

Depistáţ ....................................................................................................................... 20

3.2

Přijetí dítěte do péče OSPOD ...................................................................................... 20

3.3

Spisová dokumentace .................................................................................................. 22

3.4

Šetření v rodině ........................................................................................................... 23

3.5

Opatření ochrany dítěte ............................................................................................... 24

3.5.1

Poradenská činnost .............................................................................................. 25

3.5.2

Výchovná opatření .............................................................................................. 25

3.5.3

Pomoc dětem v naléhavých případech ................................................................ 27

3.5.4

Další opatření na ochranu dětí ............................................................................. 27

PROCES ODEBRÁNÍ DÍTĚTE ........................................................................................ 29 4.1

Proces odebírání z pohledu dítěte a rodiny ................................................................. 29

4.2

Proces odebrání dítěte z pohledu OSPOD a legislativy ČR ........................................ 30

4.3

Moţnosti umístění dítěte po odebrání z rodiny ........................................................... 31

4.4

Systém náhradní péče v ČR ........................................................................................ 32

4.4.1

Náhradní rodinná péče ........................................................................................ 32

4.4.2

Ústavní péče ........................................................................................................ 33

ZÁVĚR ....................................................................................................................................... 35 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY A PRAMENŮ ................................................................ 37 ANOTACE.................................................................................................................................. 40

SEZNAM ZKRATEK FOD – Fond ohroţených dětí IPOD – individuální plán ochrany dítěte MPSV – Ministerstvo práce a sociálních věcí OSPOD – orgán sociálně-právní ochrany dětí SPOD – sociálně-právní ochrana dětí Standardy – standardy kvality sociálně-právní ochrany Zákon o sociálních sluţbách - zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách Zákon o sociálně právní-ochraně dětí - zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí Občanský zákoník - Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník Občanský soudní řád - Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád

5

ÚVOD Za běţných okolností jsou těmi, kdo dohlíţejí na (v širokém smyslu) blaho dítěte a starají se o ně, jeho rodiče, a to v součinnosti s institucemi moderního státu (školskými, zdravotnickými a dalšími), které se podílejí na socializaci dítěte a péči o ně. Stává se však, ţe rodiče ve své roli výrazněji selţou či nejsou schopni ji plnit, coţ vede k významnější kontrole situace dítěte v rodině ze strany státu (skrze odpovědné instituce, např. OSPOD). Můţe dojít i k tomu, ţe je dítě z rodiny odebráno. V této práci se budu zabývat postupem při práci s rodinou dítěte v situaci moţnosti jeho odebrání z rodiny. Konkrétně se pokusím na tuto problematiku pohlédnout z hlediska české legislativy, kdy cílem mé práce bude popsat především normy, legislativní a další, z nichţ vychází postup při práci s rodinami ohroţenými odebráním dítěte, a návaznou praxi odpovědných institucí. Půjde o neempirickou práci, při které vyuţiji metodu deskripce, analýzy a syntézy poznatků z pramenů a vyuţité literatury. Celá práce bude rozdělena do čtyř stěţejních kapitol. V první shledávám za důleţité popsat práci s cílovou skupinou, tedy rodinou s dětmi. Součástí kapitoly bude také pojem ohroţené dítě a jeho definice. Hlavní část práce bude věnována sociálně-právní ochraně dětí, kterou popíši ve druhé, stejnojmenné kapitole. Jejím obsahem bude zejména legislativa upravující sociálně právní ochranu dětí, následně její pracoviště a spolupracující instituce. Důleţité také bude zmínit, kdo je klientem, tedy komu je sociálně právní ochrana poskytována a konečně v poslední podkapitole této části popíši sociálně-právní ochrany, kterou s sebou rok 2014 přinesl. Vzhledem k tomu, ţe celá práce, jak jiţ její název napovídá, je věnována orgánům sociálně-právní ochrany dětí a jejich výkonům, v další kapitole se budu zabývat právě postupem OSPOD při poskytování péče ohroţenému dítěti. Tato kapitola obsahuje veškeré kroky intervence od přijetí dítěte do péče po samotný okamţik, kdy sociální pracovník dojde k závěru, ţe je třeba dítě z rodiny odebrat. Právě samotný proces odebírání dítěte bude obsahem navazující, čtvrté kapitoly, ve které se budu zabývat touto problematikou. Nejprve na proces odebírání pohlédnu optikou rodiny a samotného dítěte, poté tak, jak na něj pohlíţí OSPOD a legislativa ČR. Následující podkapitoly v této části popíší moţnosti umístění dítěte jiţ po odebrání z rodiny a jeho následná řešení. 6

Důvodem, proč jsem se rozhodla napsat právě tuto práci, je především můj zájem o danou problematiku, ale také fakt, ţe vhledem k novelizaci, týkající se právě sociálně-právní ochrany dětí a změn s ní spojených, je potřeba sumarizovat stále platné informace a přidat nové, které mohou být uţitečné a předcházet vzniku nových moţností při práci OSPOD s rodinou a dětmi.

7

1 SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU A DĚTMI V první řadě bych v této práci chtěla přiblíţit práci s rodinou a dětmi jako cílovou skupinou sociální práce. Poté vysvětlím pojem ohroţené dítě, kterého se bude tato práce týkat.

1.1 Rodina s dětmi jako cílová skupina sociální práce Rodina je jednotka, která je středem zájmu mnoha oborů, jako třeba psychologie, sociologie, práva a podobně. Já se na rodinu podívám z hlediska sociální práce, konkrétně pohledem sociálního pracovníka vykonávajícího sociálně-právní ochranu dětí. Různí odborníci mohou rodinu charakterizovat různě. Například Matějček (1994: 29) vidí rodinu jako socializační jednotku, do které se dítě narodí a kde získává pocity jako láska a bezpečí. Rodiče popisuje jako ty, kdo dítě učí základní dovednosti a znalosti, učí je osvojit si základní rysy naší kultury. Díky rodině dítě přebírá pravidla chování, hodnoty a učí se sociálním rolím. (Matějček 1994: 29) Rodina má na vývoj dítěte velký vliv. Vedle pocitu lásky a bezpečí dítě potřebuje uspokojovat i ty nejzákladnější potřeby, jako je potřeba jídla a pití a ke zdárnému vývoji potřebuje vyrůstat ve stabilním prostředí, které by se měli snaţit vytvářet rodiče. (Matoušek 1993: 10) Rodina jako cílová skupina sociální práce je rozsáhlá kategorie. V České republice existuje spousta sluţeb a institucí, které se touto cílovou skupinou zabývají. V této práci se zabývám rodinou s dětmi zejména z pohledu OSPOD, přesto ale povaţuji za důleţité se o těch ostatních alespoň zmínit. Sluţby poskytované této cílové skupině jsou podle zákona o sociálních sluţbách (zákon č. 108/2006 Sb.) sluţby sociální prevence, raná péče, sociálně-aktivizační sluţby a mnohé další. Rodina s dětmi nebo, jak je tato skupina také často nazývána, ohroţená rodina, je specifická tím, ţe většinou sama (přesněji za ni odpovědní členové – rodiče) ani neví, ţe v jejím prostředí se vyskytuje nějaký problém. Dalším specifikem bývá, ţe i kdyţ se rodina o svém problému dozví, často se nestává, aby sama kontaktovala sociální pracovníky s ţádostí o pomoc. Z toho důvodu sociální pracovníci OSPOD, ale i dalších institucí, musí aktivně vyhledávat tyto rodiny. (MPSV 2009) Cílem sociální práce s rodinou je „snaha o zajištění nabídky účinné podpory a pomoci s řešením co nejširšího spektra problémů, které mohou rodiny zatěžovat a které mohou být tímto způsobem zmírněny“. (MPSV 8

2009: 1) Jde o umoţnění členům rodiny zůstat v přirozeném rodinném prostředí nebo se do něho vrátit, předcházení sociálnímu vyloučení rodiny, podporu duševního a psychického zdraví členů rodiny, prevenci rozpadu rodiny, dále o řešení jiţ vzniklých konfliktů a problémů v rodině, kdy se sociální pracovníci snaţí o obnovu soběstačnosti a funkčnosti rodiny. Sociální práce s rodinou také podporuje ohroţené rodiny, snaţí se pomáhat rodičům s výchovou dětí a péčí o ně. Pemová a Ptáček (2012: 91) upozorňují na to, ţe v souvislosti se sociální prací v rodině existuje několik termínů, které spolu bývají často zaměňovány. Jedná se o termíny šetření v rodině, home-visiting a návštěva v rodině. Šetření v rodině umoţňuje pracovníkům OSPOD přijít do bydliště dítěte a jeho rodiny za účelem sledování situace dítěte a jeho rodiny. Většinou se jedná o zjišťování poměrů, ve kterých dítě ţije, nebo později o sledování, zda se poměry nezměnily. Šetření můţe být provedeno v případě, ţe je v nejlepším zájmu dítěte. Při home-visitingu dochází k přímému působení na dítě a jeho rodinu v místě, které rodina povaţuje za domov. Jedná se o socioterapeutickou práci v rodinném prostředí. Termínem návštěva v rodině se myslí jednorázová návštěva psychoterapeuta v rodinném prostředí rodiny, kdy se odborník snaţí s rodinou seznámit a zjistit, jak rodina funguje ve svém vlastním prostředí. S návštěvou na rozdíl od sociálního šetření musí rodiče souhlasit. (Pemová, Ptáček 2012 : 91 – 92) Sociální pracovník OSPOD vyuţívá právě sociálního šetření, které mu umoţní lépe zhodnotit situaci dítěte a jeho rodiny. Činností sociálního pracovníka OSPOD je mimo jiné právě zhodnotit situaci dítěte v rodině a posoudit, zda se jedná o dítě ohroţené, či nikoliv. Na základě tohoto hodnocení určí, zda a jak je potřeba s dítětem a rodinou pracovat.

1.2 Ohroţené dítě Ohroţené dítě je pojem, pod kterým si můţeme představit leccos. Také s tímto pojmem pracuje nespočet odborníků a kaţdý ho definuje podle svého úhlu pohledu a/nebo své oblasti odborné intervence. Tento pojem se svým významem blíţí anglickému pojmu „child at risk“, který je běţně pouţívaným v odborné cizojazyčné literatuře. (Tesařová et. al. 2010 : 4) Tesařová uvádí ţe, „za ohrožené můžeme považovat dítě, jehož život či zdraví je nějakým způsobem ohroženo“. (Tesařová et. al. 2010 : 4) Dále také uvádí, ţe je důleţité zmínit, ţe ohroţení bylo dříve spojováno s chudobou.

9

Odborníci z různých oborů vyuţívají pojmu ohroţené dítě i v širším slova smyslu, kdy uvádějí, ţe se jedná o „děti nebo dospívající, u kterých je zvýšená pravděpodobnost, že se u nich projeví emoční problémy nebo problémy v chování“. (Tesařová et. al. 2010 : 4) Dunovský uvádí v souvislosti s tímto pojmem, ţe „jsou ohrožené ty děti, u nichž se jejich prostředí či podmínky života natolik odchýlily od normy, že mohou bezprostředně poškozovat jejich vývoj a začleňování do společnosti (socializaci)“. (Dunovský 1999 : 236) Zákon o sociálně-právní ochraně dětí povaţuje za ohroţené děti ty děti, které jsou ohroţené samy sebou anebo ze strany svého okolí. Jedná se o děti týrané, zanedbávané a zneuţívané; děti, které se ocitly mimo vlastní rodinu; děti, cizinců bez doprovodu dospělé osoby; děti, vyţadující zvýšenou pozornost; děti delikventní a predelikventní. (zákon č. 359/1999 Sb.) Většinová společnost si pod pojmem ohroţené dítě často představí pouze ty děti, které jsou zneuţívané, zanedbávané nebo týrané, a proto se o těchto dětech krátce zmíním, ještě neţ tuto podkapitolu uzavřu. Jedná se o tzv. syndrom CAN, tedy syndrom týraného, zneuţívaného a zanedbávaného dítěte. Jak jej definuje Dunovský, jde o soubor nepříznivých příznaků v různých oblastech stavu, vývoje nebo postavení ve společnosti dítěte a zejména v jeho rodině. Tyto příznaky jsou výsledkem úmyslného ubliţování dítěti většinou ze strany rodičů nebo jiných dospělých osob v jeho blízkém okolí. Syndrom CAN můţe vyústit aţ do úplného zahubení dítěte. (Dunovský 1995 : 7)

10

2 SOCIÁLNĚ-PRÁVNÍ OCHRANA DĚTÍ V této kapitole se budu zabývat sociálně-právní ochranou dětí (dále jen SPOD), která je stěţejní problematikou a středem zájmu mé práce, proto myslím, ţe je důleţité nejprve definovat, co to vlastně SPOD je. Sociálně-právní ochrana dítěte představuje zajištění práva dítěte na ţivot, jeho příznivý vývoj, na rodičovskou péči a ţivot v rodině, na identitu dítěte, svobodu myšlení, svědomí a náboţenství, na vzdělání, zaměstnání, zahrnuje také ochranu dítěte před jakýmkoliv tělesným či duševním násilím, zanedbáváním, zneuţíváním nebo vykořisťováním. (Novotná, Burdová, 2007 : 19)

V jednotlivých podkapitolách popíši legislativu, která tuto problematiku upravuje, poté zmíním pracoviště, které se SPOD zabývají nebo ji vykonávají, a v návaznosti na ně také spolupracující instituce. Důleţité bude také zmínit se o tom, komu je SPOD poskytována a nakonec zmínit novelu, která s sebou přináší spoustu novinek týkající se této problematiky.

2.1 Legislativa upravující sociálně-právní ochranu dětí Sociálně-právní ochrana dětí se řadí do veřejného práva a v České republice má své poslaní, které je stvrzeno zákony, mezinárodními dokumenty a listinami. Mezi ty nejzákladnější patří Listina základních práv a svobod nebo také Úmluva o právech dítěte. Vzhledem k tomu, ţe sociálně-právní ochrana dětí také řeší situaci dětí, jejichţ rodinný či osobní ţivotní kontext přesahují hranice ČR, k výše zmíněným dokumentům přibývají různé mezinárodní smlouvy, nařízení Rady Evropské Unie a doporučení Rady Evropy a podobně. (Novotná, Burdová, 2007 : 7) Autorky Novotná a Burdová rozlišují pojmy sociálně-právní ochrana dětí a ochrana dětí, kdy definují, ţe ochrana dětí je míněna jako širší pojem. Ochrana dětí je upravena v různých právních odvětvích, a to v oblasti sociální, rodinného práva, školské, zdravotní, daňové, trestní, občanského práva a další. Ochrana dětí se dá tedy realizovat z různých úhlů pohledu, záleţí na subjektech, které ji realizují. (Novotná, Burdová, 2007 :19) Subjektům, které realizují sociálně-právní ochranu dětí, se budu věnovat hned v následující podkapitole (podkapitola 2.2) této práce. Pro tyto subjekty bylo potřeba vytvořit právní předpoklad, který jim umoţní realizovat sociálně-právní ochranu. Míněn je zákon o sociálně-právní ochraně dětí (zákon č. 359/1999 Sb.), který je v současnosti základním kamenem legislativy ČR v oblasti SPOD. Vedle tohoto zákona se subjekty 11

vykonávající SPOD mohou opírat o občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.), který upravuje například rodičovskou odpovědnost. Rodiče mají podle tohoto zákona povinnost o dítě pečovat v jeho nejlepším zájmu. Kdeţto sociálně-právní ochrana nastupuje v okamţiku, kdy rodiče nejsou schopni nebo nechtějí o dítě pečovat, a povinnost tedy připadá na tyto subjekty. Mezi další zákony upravující ochranu dětí patří zákon (č. 218/2003 Sb.) o soudnictví ve věcech mládeţe, zákon (č.109/2002 Sb.) o výkonu ústavní nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb.) a další. (Novotná, Burdová, 2007 : 19)

2.2 Pracoviště vykonávající sociálně-právní ochranu dětí V této části práce se budu věnovat pracovištím, která se zabývají poskytováním sociálně-právní ochrany dětí. Jedná se o orgány sociálně-právní ochrany dětí a zařízení sociálně-právní ochrany dětí. 2.2.1 Orgány sociálně-právní ochrany dětí Podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí jsou zřízeny orgány, které mají povinnost vykonávat sociálně-právní ochranu dětí. Jde o subjekty státní nebo veřejné správy. Zákon také vyjadřuje, který z orgánu sociálně-právní ochranu vykonává ze zákona a který v přenesené působnosti. (zákon č. 359/1999 Sb.) Orgány, které mají moţnost bezprostředně sledovat ochranu práv dětí a mají moţnost včas zasáhnout a učinit opatření na jeho ochranu se znalostmi problému a místních podmínek, jsou obecní úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Tyto subjekty mají ze zákona nejvíce povinností týkajících se ochrany dětí a pomoci rodičům nebo jiným osobám, které jsou za jejich výchovu odpovědny. Dalším orgánem sociálně-právní ochrany dětí jsou krajské úřady, které provádí kontrolu podřízených úřadů, metodickou činnost a zprostředkují náhradní rodinnou péči. Také rozhodují o udělení pověření k výkonu sociálně-právní ochrany fyzickým a právnickým osobám. Státním orgánem sociálně-právní ochrany je Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen MPSV) a Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně, který je řízen ze strany MPSV. (Novotná, Burdová, 2007 : 23) Sociálně-právní ochranu mohou také vykonávat kraje a obce v samostatné působnosti. Jde o případy, kdy jsou právnické nebo fyzické osoby tímto výkonem

12

pověřeny. Tyto subjekty se však neřadí mezi orgány sociálně-právní ochrany dětí. (Novotná, Burdová, 2007 : 23) Další moţností, která vyplývá ze zákona (č. 359/1999 Sb.), je poskytování sociálně-právní ochrany ze strany nestátních subjektů. Jedná se především o nadace, občanská sdruţení, církve nebo další právnické či fyzické osoby, které jsou poskytováním sociálně-právní ochrany pověřené. 2.2.2 Zařízení sociálně-právní ochrany dětí Podle paragrafu 39 zákona o sociálně-právní ochraně dětí (zákon č.359/1999 Sb.) mohou obce a kraje v samostatné působnosti zřizovat zařízení, která budou poskytovat kvalifikovanou a specializovanou pomoc v dané oblasti problémů souvisejících s výchovou a péčí o děti. Jedná se o zařízení odborného poradenství pro péči o děti, zařízení sociálně výchovné činnosti, zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc, výchovně rekreační tábory a zařízení pro výkon pěstounské péče. (zákon č. 359/1999 Sb.) Zařízení odborného poradenství pro péči o děti je zařízení poskytující, jak jiţ název napovídá, odborné poradenské sluţby. Personál takového zařízení by se měl skládat z kvalifikovaných sociálních pracovníků, právníků, psychologů nebo i pedagogů. V praxi si takové zařízení můţeme představit jako psychologickou poradnu, rodinnou poradnu, partnerskou poradnu a podobně. V této souvislosti můţe jít také o sociální poradenství, které vyplývá ze zákona o sociálních sluţbách (zákon č. 108/2006 Sb.), například v podobě nízkoprahových zařízení pro děti a mládeţ, sociální poradny nebo pracoviště rané péče. (Novotná, Burdová, 2007 : 180) Zařízení sociálně výchovné činnosti slouţí k vytváření volnočasových aktivit pro děti, které ţijí v nepříznivých sociálních a výchovných podmínkách nebo mají výchovné nebo další problémy, slouţí především k prevenci. Obdobou jsou nízkoprahová zařízení pro děti a mládeţ, která jsou zřízena ze zákona o sociálních sluţbách (zákon č. 108/2006 Sb.). Rozdíl mezi těmito zařízeními je pouze ve věkovém kritériu osob, kterým je toto zařízení zpřístupněno. V prvním případě se jedná o věkovou hranici od šesti do osmnácti let, v případě nízkoprahového zařízení pro děti a mládeţ je věková hranice od šesti do šestadvaceti let. Obsah činnosti obou zařízení je téměř stejný. (Novotná, Burdová, 2007 : 180 – 181) Zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc má poskytnout pomoc a ochranu dětem, které se ocitly bez péče přiměřené jejich věku v situaci, kdy je jejich 13

ţivot či zdárný vývoj nějak ohroţen nebo jsou ohroţena jejich základní práva. Ohroţené děti bývají do tohoto typu zařízení umisťovány hlavně v případě, kdy neexistuje moţnost jejich umístění k jiné osobě blízké dítěti. Zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc je jakýmsi přechodným azylem pro děti, které se ocitly v situaci, která vyţaduje opatření jako je dočasné umístění do tohoto zařízení. Pobyt zde je moţný na dobu maximálně půl roku, ve zvláštních případech aţ rok. Umístění dítěte je tedy přechodné na dobu, dokud soud nerozhodne o dlouhodobém řešení situace dítěte. (zákon č. 359/1999 Sb.) V souvislosti se zařízením pro děti vyţadující okamţitou pomoc bych chtěla zmínit tzv. Klokánky. MPSV Klokánky pověřilo jako zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc. Klokánek je projekt Fondu ohroţených dětí1, jehoţ cílem je nabídnout dětem namísto ústavní výchovy přechodnou rodinnou péči na dobu, dokud se nemohou vrátit zpět do své rodiny, nebo dokud pro ně není nalezena trvalá náhradní rodinná péče. (FOD, nedatováno)

Výchovně rekreační tábory bývají zřizovány v době letních prázdnin nebo o víkendech a jsou určeny pro děti ze sociálně potřebných rodin, také pro děti, jejichţ rodiče špatně plní rodičovské povinnosti, pro děti, které vedou nemravný a zahálčivý ţivot a další. Výchovně rekreační tábory zřizují obce a kraje v samostatné působnosti. Cílem je vedle rekreace dětí také jejich výchova. Jde tedy o výchovné působení na děti s cílem získání základních společenských návyků, osvojení si společenského chování ve vzájemném kontaktu a v kontaktu s dospělými, osvojení si hygienických návyků a podobně. Výchovně rekreační tábory jsou financovány z obecních rozpočtů, a to vzhledem k tomu, ţe rodiče dětí, pro které jsou tyto akce pořádány, jsou zpravidla sociálně slabí a nemohou si dovolit jejich financování. (Novotná, Burdová 2007 : 211 212) Zařízení pro výkon pěstounské péče je, jak jiţ název napovídá, zařízení, ve kterém pěstouni vykonávají pěstounskou péči jako své povolání. Na rozdíl od individuální pěstounské péče, kdy bývá v rodině jedno aţ dvě děti, které jsou pěstounům svěřeny do péče, pěstouni v tomto zařízení pečují o větší počet dětí, a to obvykle šest. Také se zpravidla jedná o společnou pěstounskou péči manţelů, kteří s dětmi mívají silné vztahy. Jde o simulaci klasické rodiny, která je malinko početnější, neţ je trendem v současné době. Rodina ţije v bytě či jiném objektu, který vybuduje zřizovatel zařízení pro výkon pěstounské péče. Zřizovatel má s pěstouny zvláštní vztah, 1

Fond ohrožených dětí (FOD) - je občanské sdružení na pomoc týraným, zanedbávaným, zneužívaným opuštěným nebo jinak sociálně ohroženým dětem, s působností na celém území České republiky.

14

který se zakládá na písemné dohodě. Vztah pěstounů a dětí v jejich péči je stejný jako při individuální pěstounské péči. (Novotná, Burdová 2007 : 212)

2.3 Spolupracující instituce V předchozí podkapitole (podkapitola 2.2) jsem se zmiňovala o orgánech a zařízeních poskytujících sociálně-právní ochranu dětí. Nyní bych se chtěla alespoň krátce zmínit o dalších subjektech, které jsou v rámci sociálně-právní ochrany nezbytné z pohledu OSPOD, a to spolupracující instituce jako jiţ výše zmíněný Fond ohroţených dětí, Policie ČR, soudy, nemocniční zařízení a lékaři, psychologové a mnohé další. Jak jsem jiţ zmínila, jedná se o instituce, které nemusejí být poskytovateli sociálně-právní ochrany, přesto však jsou nedílnou součástí procesu, při jejím výkonu. Například Fond ohroţených dětí je jednou z institucí, který je pověřen poskytováním sociálně-právní ochrany dětí. Jedná se o občanské sdruţení poskytující pomoc týraným, zanedbávaným, zneuţívaným opuštěným nebo jinak sociálně ohroţeným dětem. Dalšími spolupracujícími institucemi bývají zařízení, která poskytují sluţby sociální prevence nebo také ranou péči podle zákona o sociálních sluţbách. Jak tento zákon uvádí, cílem sluţeb sociální prevence je pomoci osobám překonat jejich nepříznivou sociální situaci a ochránit společnost od vzniku a rozšíření neţádoucích společenských jevů. (zákon č. 108/2006 Sb.) Ranou péči zákon popisuje jako „službu zaměřenou na podporu rodiny a podporu vývoje dítěte s ohledem na jeho specifické potřeby“. (zákon č. 108/2006 Sb.) Jedná se především o výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, také sociálně terapeutické činnosti a pomoc při uplatňování práv a zájmů. (zákon č. 108/2006 Sb.) V praxi se jedná zejména o nízkoprahová zařízení pro děti a mládeţ anebo také sociálně aktivizační sluţby pro rodiny s dětmi. Nízkoprahová zařízení pro děti a mládeţ jsou zařízení poskytující „rizikovým, neorganizovaným dětem a mládeži, kteří jsou ohroženi sociálně - patologickými jevy nebo mají vyhraněný životní styl neakceptovaný většinovou společností“. (Statutární město Olomouc) Klíčová je nabídka volnočasových aktivit za účelem navázání kontaktu. Zařízení působí na děti a mládeţ ve věku od šesti do dvaceti šesti let výchovnými, vzdělávacími a aktivizačními činnostmi. Cílem je zlepšení kvality ţivota dětí a mládeţe předcházením nebo sníţením rizik souvisejících se způsobem jejich ţivota a také umoţnit jim lépe se orientovat ve vlastním sociálním prostředí a zároveň vytvářet podmínky pro případ nutnosti řešení 15

jejich nepříznivé sociální situace v budoucnosti. Nízkoprahovost zařízení spočívá v bezplatnosti a moţnosti poskytování sluţby anonymně. (Statutární město Olomouc) Sociálně aktivizační sluţby pro rodiny s dětmi jsou poskytovány právě takovým rodinám s dítětem (nebo dětmi), u něhoţ existují rizika ohroţení jeho vývoje anebo je jiţ jeho vývoj ohroţen, a to v důsledku dlouhodobé sociální situace, kterou rodiče nedokáţí sami bez pomoci zvládnout. Jde o poskytování výchovných, vzdělávacích a aktivizačních, sociálně terapeutických činností, také zprostředkování kontaktu se společenským prostředím a podobně. (zákon č. 108/2006 Sb.) Zákon o sociálně-právní ochraně dětí (zákon č. 359/1999 Sb.) uvádí v paragrafu deset, ţe nejen OSPOD, ale i některé instituce s těmito orgány spolupracující, jako jsou pověřené osoby, školy, školská zařízení, poskytovatelé zdravotních sluţeb a další zařízení pro děti, mají povinnost nahlásit příslušnému orgánu vykonávající SPOD skutečnosti, které nasvědčují tomu, ţe by se mohlo jednat o dítě, kterému poskytnutí sociálně-právní ochrany přísluší, tedy zda je ţivot dítěte či jeho zdárný vývoj nějak ohroţen. Příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí toto hlášení ihned prošetří a zjistí, zda jsou skutečnosti pravdivé, či nikoliv.

2.4 Klienti OSPOD V této podkapitole vymezím, kdo jsou klienti OSPOD, a tedy vyjdu z pojmu ohroţené dítě, kterému jsem věnovala podkapitolu výše (podkapitola 1.2), tak jak jej definuje zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Zákon (č. 359/1999 Sb.) vymezuje okruh dětí, jimţ je nebo by měla být sociálně-právní ochrana poskytována. Jde o děti, jejichţ rodiče nechtějí, nemohou plnit nebo špatně plní povinnosti vycházející z rodičovské odpovědnosti, kterou udává občanský zákoník. (zákon č. 89/2012 Sb.) Případně můţe jít i o jiné osoby, kterým bylo dítě do péče svěřeno, avšak povinnost vůči dítěti neplní. Dále se jedná o děti, na kterých byl spáchán trestný čin, a děti, které svým vlastním jednáním ohroţují svůj zdárný vývoj. (zákon č. 359/1999 Sb.) Sociální pracovníci OSPOD mají v péči i děti, jejichţ ţivot či zdárný vývoj není přímo ohroţen; můţe jít o péči ze strany OSPOD, kdy se rodiče dětí rozhodnou rozvést a v soudním procesu o výchovu a výţivu je dítě zastupováno OSPOD. Pracovníci na těchto pracovištích rozlišují okruh dětí, které se do péče OSPOD dostaly z těchto důvodů, a okruh dětí, které patří do §6 zákona o sociálně-právní ochraně dětí. (zákon č. 359/1999 Sb.) 16

Jak jsem jiţ výše zmínila, jedná se o děti, jejichţ rodiče nebo jiné osoby nechtějí, nemohou vykonávat nebo špatně vykonávají péči o ně. Zákon (č. 359/1999 Sb.) konkrétně definuje děti, jejichţ rodiče zemřeli, neplní povinnosti plynoucí z rodičovské odpovědnosti, nebo nevykonávají nebo zneuţívají práva plynoucí z rodičovské odpovědnosti, které byly svěřeny do výchovy jiné fyzické osoby neţ rodiče, pokud tato osoba neplní povinnosti plynoucí ze svěření dítěte do její výchovy; které vedou zahálčivý nebo nemravný ţivot spočívající zejména v tom, ţe zanedbávají školní docházku, nepracují, i kdyţ nemají dostatečný zdroj obţivy, poţívají alkohol nebo návykové látky, ţiví se prostitucí, spáchaly trestný čin nebo, jde-li o děti mladší neţ patnáct let, spáchaly čin, který by jinak byl trestným činem, opakovaně nebo soustavně páchají přestupky nebo jinak ohroţují občanské souţití; které se opakovaně dopouští útěků od rodičů nebo jiných fyzických nebo právnických osob odpovědných za výchovu dítěte; na kterých byl spáchán trestný čin ohroţující ţivot, zdraví, jejich lidskou důstojnost, mravní vývoj nebo jmění, nebo je podezření ze spáchání takového činu; pokud tyto skutečnosti trvají po takovou dobu nebo jsou takové intenzity, ţe nepříznivě ovlivňují vývoj dětí nebo jsou anebo mohou být příčinou nepříznivého vývoje dětí. (zákon č. 359/1999 Sb.)

Zákon také říká, ţe sociálně-právní ochrana musí být poskytována všem dětem, majícím na území ČR trvalý pobyt nebo jeho povolení, bez rozdílu a bez jakékoliv diskriminace. (zákon č. 359/1999 Sb.)

2.5 Novela zákona o SPOD Vzhledem k tomu, ţe v současných letech dochází k tzv. transformaci sociálněprávní ochrany dětí, je jasné, ţe takové změny se objeví i v zákoně o SPOD. V roce 2012 vznikl zákon č. 401/2012 Sb., kterým se změnilo dosavadní znění zákona o sociálně-právní ochraně dětí. V této podkapitole se pokusím shrnout změny, které přišly s novelou a mají vliv na výkon sociálně-právní ochrany dětí z hlediska sociálního pracovníka OSPOD, pečujícího o dítě a jeho rodinu v procesu jeho odebrání. Jedná se o zavedení standardů kvality sociálně-právní ochrany, o ze standardů vyplývající změny spojené s vyhodnocováním situace dítěte a vytvářením individuálního plánu ochrany dítěte a konečně o pořádání případových konferencí. 2.5.1 Standardy kvality sociálně-právní ochrany Asi nejdůleţitější změnou, týkající se praxe OSPOD, je zavedení standardů kvality sociálně-právní ochrany (dále jen standardy), které novela přináší.

Novela

udává povinnost orgánům sociálně-právní ochrany, zařízením pro děti vyţadující okamţitou pomoc a pověřeným osobám řídit se při výkonu sociálně-právní ochrany těmito standardy. 17

Standardy jsou rozděleny do čtyř hlavních částí. První se týká principů a bodového hodnocení výkonu sociálně-právní ochrany, další obsahuje standardy sociální práce s klientem, třetí obsahuje standardy personálního a organizačního zajištění výkonu sociálně-právní ochrany a poslední jsou standardy týkající se technickoprovozního zajištění sociálně-právní ochrany. (zákon č. 359/1999 Sb.) 2.5.2 Individuální plán ochrany dítěte Velkou novinkou spojenou se standardy (konkrétně standard č. 9), jsou změny spojené s vyhodnocováním situace dítěte a vytvářením individuálního plánu ochrany dítěte (dále jen IPOD). Novela zákona o SPOD říká, ţe orgán sociálně-právní ochrany provádí u všech případů, zejména v okamţiku zavedení dítěte do evidence dětí uvedených v § 542 zákona, základní vyhodnocování potřeb dítěte a situace rodiny, zaměřené na skutečnost, zda se jedná o dítě uvedené v § 63 a § 54 nebo o dítě zařazené do evidence dětí z jiného důvodu. Jestliţe ze závěru vyhodnocování vyplývá, ţe se jedná o dítě uvedené v § 6 zákona, provádí orgán sociálně-právní ochrany podrobné vyhodnocování. (MPSV 2012a)

Do podrobného vyhodnocování patří jiţ zmíněný IPOD. Individuální plán dítěte slouţí k vymezení příčin ohroţení dítěte, ke stanovení opatření směřujícím k zajištění ochrany dítěte, k poskytnutí pomoci rodině ohroţeného dítěte a k posílení funkcí rodiny. Součástí IPOD je také časový plán, podle kterého se provádějí daná opatření. Tato opatření provádí sociální pracovník OSPOD ve spolupráci s dítětem, rodiči nebo osobou odpovědnou za výchovu dítěte, dalšími odborníky, jako například psycholog, dětský lékař, třídní učitelka a podobně. IPOD by se měl vypracovat od počátku poskytování sociálně-právní ochrany, nejpozději do jednoho měsíce od zaevidování dítěte příslušným orgánem sociálně-právní ochrany dětí a musí se pravidelně aktualizovat, zejména pak, kdyţ v situaci dítěte dojde ke změně, například v podobě uloţení výchovného opatření. (Čí je dítě) 2

Podle § 54 zákona č. 359/1999 Sb., obecní úřad obce s rozšířenou působností vede evidenci dětí uvedených v § 6 a dětí, kterým byl ustanoven opatrovníkem nebo poručníkem. 3 Podle § 6 zákona č. 359/1999 Sb., se sociálně-právní ochrana zaměřuje zejména na děti, jejichž rodiče zemřeli, neplní povinnosti plynoucí z rodičovské zodpovědnosti, nebo nevykonávají nebo zneužívají práva plynoucí z rodičovské zodpovědnosti, které byly svěřeny do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče, pokud tato osoba neplní povinnosti plynoucí ze svěření dítěte do její výchovy; které vedou zahálčivý nebo nemravný život spočívající zejména v tom, že zanedbávají školní docházku, nepracují, i když nemají dostatečný zdroj obživy, požívají alkohol nebo návykové látky, živí se prostitucí, spáchaly trestný čin nebo, jde-li o děti mladší než patnáct let, spáchaly čin, který by jinak byl trestným činem, opakovaně nebo soustavně páchají přestupky nebo jinak ohrožují občanské soužití; které se opakovaně dopouští útěků od rodičů nebo jiných fyzických nebo právnických osob odpovědných za výchovu dítěte; na kterých byl spáchán trestný čin ohrožující život, zdraví, jejich lidskou důstojnost, mravní vývoj nebo jmění, nebo je podezření ze spáchání takového činu; pokud tyto skutečnosti trvají po takovou dobu nebo jsou takové intenzity, že nepříznivě ovlivňují vývoj dětí nebo jsou anebo mohou být příčinou nepříznivého vývoje dětí.

18

2.5.3 Případová konference Novela také přinesla moţnost orgánům sociálně-právní ochrany dětí pořádat případové konference. Případová konference představuje metodu sociální práce, kdy jde o způsob projednání situace dítěte společně s dítětem, jeho rodiči a odborníky. Také můţeme případovou konferenci pojmout jako nástroj multidisciplinární spolupráce, při které se do řešení případu zapojí jak samotné dítě a jeho rodiče, tak další pomáhající a zúčastněné subjekty (můţe se jednat o školská zařízení, lékaře, psychology, poskytovatele sociálních sluţeb, úředníky Probační a mediační sluţby, Policii ČR, obecní policii a mnohé další). OSPOD v tomto procesu zastává roli koordinátora, jeho úkolem je tedy případovou konferenci svolat a informovat zúčastněné subjekty o jejím konání. Účast subjektů je dobrovolná, v průběhu případové konference jsou si všichni zúčastnění rovni, jde především o zájem dítěte, který se zde řeší. Je vhodné, aby případovou konferenci vedli zkušení facilitátoři, kteří jsou v případu nezainteresovaní. Sociální pracovník OSPOD můţe vyuţít moţnosti případovou konferenci moderovat, nesmí však narušovat zásady facilitace a post moderátora vyuţít k protěţování vlastního řešení. (MPSV 2012b) Cílem případové konference je „výměna informací, zhodnocení situace dítěte a jeho rodiny, hledání optimálního řešení a plánování společného postupu, který povede k naplňování potřeb dítěte“. (MPSV 2011a) Případové konference se pořádají za účelem získání a sjednocení informací o situaci dítěte, děje se tak většinou ve fázi vyhodnocování situace dítěte, aby sociální pracovník získal veškeré potřebné informace. Výstupem poté bývá individuální plán ochrany dítěte.

19

3 POSTUP OSPOD S DÍTĚTEM V JEHO PÉČI V této části práce vymezím, jak OSPOD pracuje s dětmi, kterým je poskytována sociálně-právní ochrana dětí. Nejprve zmíním velmi důleţité vyhledávání potenciálních klientů OSPOD, tzv. depistáţ. Poté se zaměřím na proces přijetí dítěte do péče OSPOD a aktivity, které jsou s ním spojené, a nakonec vymezím jednotlivé nástroje ochrany dítěte, které sociální pracovníci OSPOD vyuţívají v rámci jeho ochrany.

3.1 Depistáţ Nejprve bych ráda zmínila tzv. depistáţ, kterou Matoušek ve svém slovníku sociální práce popisuje jako „aktivní vyhledávání určitého znaku v populaci“. (Matoušek 2003 : 43) Pro pracovníky OSPOD jsou právě hledaným znakem v populaci děti a rodiny s dětmi, které potřebují pomoc ze strany OSPOD. Jedním z důleţitých úkolů orgánů poskytujících sociálně-právní ochranu dětí, především pak obecních úřadů a obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, je vyhledávání dětí a rodin s dětmi, které jejich pomoc potřebují. Tento úkol je však moţné plnit především za úzké spolupráce s dalšími orgány, zařízeními a osobami, které s dětmi a jejich rodinami pracují. (Krausová, Novotná 2006 : 34) Moţná i proto bylo důleţité tuto spolupráci zahrnout do zákona o sociálně-právní ochraně dětí, který, jak jsem jiţ dříve zmiňovala, říká, ţe státní orgány, pověřené osoby, školy, školská a zdravotnická zařízení nebo další zařízení pro děti mají povinnost oznámit příslušnému OSPOD veškeré skutečnosti, které naznačují, ţe by se mohlo jednat o dítě zanedbávané, týrané či zneuţívané a podobně. (zákon č. 359/1999 Sb.) Příslušný OSPOD má povinnost prověřit, zda dané podezření je pravdivé, či nikoliv. Taková spolupráce OSPOD a dalších orgánů či institucí je ţádoucí a důleţitá ke kvalitnímu poskytování sociálně-právní ochrany dětí.

3.2 Přijetí dítěte do péče OSPOD Nyní bych se ráda zmínila o postupu při přijetí dítěte do péče. Jak definuje zákon o sociálně-právní ochraně dětí (zákon č. 359/1999 Sb.), při přijetí dítěte do péče OSPOD je tento orgán povinen dítě zaevidovat a vytvořit mu spis. Po celou dobu, kdy je dítěti SPOD poskytována, daný sociální pracovník vede jeho spisovou dokumentaci. Co se přijetí týče, existuje několik důvodů, proč se dítě dostane do péče OSPOD. Jedním důvodem můţe být skutečnost, ţe se rodiče dítěte rozvádějí a vzhledem k tomu, ţe před rozvodem je potřeba, aby bylo dítě svěřeno buď do péče jednoho 20

z rodičů a druhému z nich pak byl určen styk s dítětem a výše platby výţivného na dítě, nebo dítě můţe být svěřeno do střídavé péče obou rodičů a kaţdému z nich je pak určena výše výţivného, musí dojít k soudnímu řízení, ve kterém dítě nemůţe být zastupováno ani jedním z rodičů, a to z důvodu střetu zájmů. Zástupcem dítěte v tomto soudním řízení se stává pracovník příslušného OSPOD a stává se mu tak tzv. kolizním opatrovníkem. (MPSV 2012c : 6) Dalším důvodem, proč se dítě dostane do péče OSPOD můţe být skutečnost, ţe došlo k podezření na zanedbávání, týrání nebo zneuţívání dítěte. Takové podezření můţe vzniknout na základě anonymního hlášení nebo hlášení z pozice instituce spolupracující s OSPOD. OSPOD je v takovém případě povinen okamţitě situaci dítěte prošetřit a podstoupit kroky k bezprostřední ochraně dítěte. (zákon č. 359/1999 Sb.) Jiným důvodem můţe být zjištění, ţe dítě zanedbává školní docházku, poţívá alkohol nebo návykové látky, spáchalo trestný čin nebo si počíná jinak a v důsledku jeho chování můţe být ohroţen jeho zdárný vývoj či dokonce jeho ţivot. Takové zjištění či podezření můţe vzniknout například v souvislosti s hlášením ze strany školského zařízení, dětského lékaře nebo jiné instituce podobného typu. (zákon č 359/1999 Sb.) Důvodem pro poskytování péče OSPOD můţe být také obava z ohroţení dítěte v případě, ţe dochází k násilí mezi členy domácnosti, ve kterém dítě ţije. Také, pokud jsou rodiče dítěte často shledáváni pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek a podobně. (zákon č 359/1999 Sb.) Existují však další různé důvody a způsoby, jak se děti dostanou do povědomí OSPOD a následně do jejich péče. Nyní se však vrátím zpět k procesu přijetí do péče a s ním souvisejícím aktivitám. Jak jsem jiţ výše zmínila, kaţdé dítě, které se dostane do péče OSPOD, musí být zaevidováno do příslušné agendy OSPOD a musí mu být vytvořen spis, který je na příslušném pracovišti veden a aktualizován po celou dobu poskytování péče. (zákon č 359/1999 Sb.) Také jsem jiţ zmiňovala novelu zákona o sociálně-právní ochraně, která s sebou přinesla povinnost tzv. vyhodnocování situace dítěte. Sociální pracovník příslušného pracoviště OSPOD má povinnost nejpozději do sedmi dnů od zavedení dítěte do evidence zpracovat základní vyhodnocení potřeb dítěte a situace jeho rodiny, ze kterého by mělo být patrné, zda se jedná o dítě uvedené v §64 zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Základní vyhodnocení se provádí na základě informací pocházejících z hlášení o ohroţení dítěte, dále na základě rozhovoru s 4

§6 – zmiňován jiţ výše

21

dítětem, rozhovoru s rodičem, který není podezřelý z ohroţení dítěte, rozhovoru s rodičem, který je podezřelý z ohroţení dítěte, z doplňujících informací dalších subjektů, úvodního sociálního šetření v prostředí, ve kterém dítě ţije a pozorováním vnějších projevů péče rodičů a celkového stavu dítěte. (Pemová, Ptáček 2012 : 61) Výsledkem prvotního zhodnocení situace dítěte by měla být míra jeho ohroţení, podle které se sociální pracovník orientuje a na základě které rozhodne o následujícím postupu a rychlosti zásahu. (Pemová, Ptáček 2012 : 62) Pokud se například jedná o dítě, u kterého se potvrdilo podezření na týrání, sociální pracovník daného pracoviště musí okamţitě zakročit a učinit bezprostřední kroky k ochraně dítěte. Pokud tedy ze základního vyhodnocení vyjde najevo, ţe se jedná právě o dítě uvedené v §6, sociální pracovník je povinen učinit příslušná opatření a nejpozději do jednoho měsíce zpracovat podrobné vyhodnocení situace dítěte, jehoţ součástí je i vypracování IPOD (viz podkapitola 2.5.2). (Racek, Solařová, Svobodová 2014 : 6 - 7) V případě, kdy ze základního vyhodnocení vyjde najevo, ţe se nejedná o dítě uvedené v §6, je pravděpodobné, ţe se jedná o situaci, kdy se dítě dostalo do péče OSPOD z důvodu jako je rozvodové řízení rodičů a podobně a dítě ani jeho zdárný vývoj není přímo ohroţen.

3.3 Spisová dokumentace V předchozí podkapitole (podkapitola 3.2) jsem zmínila, ţe v procesu přijetí dítěte do péče OSPOD dochází k vytvoření spisové dokumentace. Nyní bych se ráda zaměřila na její obsah a účel. Jak jiţ bylo řečeno, zákon o sociálně-právní ochraně dětí udává povinnost sociálním pracovníkům příslušného OSPOD o kaţdém dítěti, kterému poskytuje péči, vést spisovou dokumentaci. (zákon č. 359/1999 Sb.) Spisová dokumentace dítěte většinou obsahuje osobní údaje dětí a jejich rodičů, údaje o výchovných poměrech dětí, veškeré záznamy z provedených šetření v rodině, dále záznamy o jednání s rodiči nebo jinými osobami, kopie návrhů a různých podání k soudům a dalším orgánům a také kopie různých rozhodnutí, usnesení a podobně. Spisy nezletilých dětí mohou také obsahovat zprávy a protokoly z hlášení či upozornění fyzických osob na ohroţení dítěte. Tyto písemnosti není moţné poskytnout k nahlédnutí, slouţí pouze k předloţení soudu. (MPSV nedatováno[a]) Zákon také uvádí, ţe rodiče dítěte nebo jiné osoby, které jsou za jeho výchovu odpovědné, mají právo do spisu vedeného na příslušném OSPOD nahlédnout. O 22

nahlédnutí však musí písemně poţádat. Osoby nahlíţející do spisu mají moţnost dělat výpisy ze spisu nebo za určitý poplatek pracovník OSPOD vyhotoví kopie spisu, které si tato osoba vyţádá. (zákon č. 359/1999 Sb.) Důleţité je také zmínit, ţe pracovníci OSPOD rozlišují dva typy spisů. Jedná se o spisy s označením Om5 a spisy s označením Nom6. Co se týče spisů s označením Om, jedná se o základní evidenci dětí s trvalým bydlištěm v místě působení příslušného orgánu SPOD. Dále existuje tzv. pomocná evidence, která obsahuje právě spisy Nom. (MPSV 2013) „Do rejstříku Nom se zapisují děti, jejichž záležitosti vyřizuje obecní úřad obce s rozšířenou působností na dožádání místně příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností, který má dítě v evidenci, popřípadě jiného orgánu nebo instituce“. (MPSV 2013) Zákon také udává povinnost příslušnému orgánu SPOD uloţit veškeré údaje obsaţené ve spisové dokumentaci dítěte na dobu patnácti let po roce, kdy bylo dítě z evidence vyřazeno. (zákon č. 359/1999 Sb.) Nakonec je ještě potřeba zmínit, ţe orgány sociálně-právní ochrany dětí kromě evidence dětí, kterým sociálně-právní ochranu poskytuje, vytváří také evidenci ţadatelů o osvojení a evidenci ţadatelů o pěstounskou péči. Kaţdému ţadateli je také veden spis po celou dobu spolupráce s příslušným orgánem sociálně-právní ochrany dětí. (MPSV 2013)

3.4 Šetření v rodině Vedle informací z hlášení, informací ze strany spolupracujících subjektů, rozhovoru se samotným dítětem a rodiči dítěte, pozorováním a dalších aktivit slouţících k vyhodnocení situace dítěte a jeho rodiny je potřeba se zaměřit zejména na sociální šetření v rodině, které sociální pracovníci provádí velmi často. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí (č. 369/1999 Sb.) umoţňuje sociálním pracovníkům OSPOD vykonávat sociální šetření, tedy navštěvovat dítě v místě bydliště dítěte a jeho rodiny. Cílem takovýchto šetření je zjistit poměry, ve kterých dítě ţije a zhodnotit, zda jsou tyto poměry v souladu se zájmem dítěte. V průběhu šetření mohou sociální pracovníci pořizovat obrazové a zvukové záznamy, které mohou být později pouţity v soudním řízení. Rodiče mají zákonem danou povinnost spolupracovat

5 6

Označení Om = ochrana mládeže Označení Nom = nepříslušná ochrana mládeže

23

s pracovníky OSPOD a měli by tedy umoţnit provést sociální šetření a na poţádání poskytnout potřebné informace týkající se dítěte a jeho situace. (Matoušek 2003 : 236) Pemová a Ptáček (2012 : 95 – 96) uvádí, ţe není vhodné, aby sociální šetření v rodině bylo zároveň prvním kontaktem s rodinou. Zmiňují, ţe na šetření v prostředí rodiny je klienty třeba připravit, protoţe většina rodičů i dětí z takové návštěvy mívá velké obavy. (Pemová, Ptáček 2012 : 96) Samozřejmě, nejedná-li se o kritický případ, kdy je vzhledem k situaci sociální pracovník nucen do rodiny přijít ihned. Takové situace většinou končí okamţitým odebráním dítěte z rodiny. Jedná se většinou o případy týrání a zneuţívání. Pro sociálního pracovníka je provedení sociálního šetření v rodině velice náročnou profesionální dovedností. Pemová a Ptáček uvádí, ţe ve většině případů reakce rodin na šetření a příchod pracovníka OSPOD do rodinného prostředí bývá negativní. Přestoţe v některých případech sociální pracovník informuje rodinu o provedení šetření s časovým předstihem a důvod návštěvy vysvětlí, rodiče většinou nesdílejí názor, ţe je na jejich péči o dítě něco v nepořádku. Velkou roli také hraje strach z moţných postihů a autorit ze strany sociálních pracovníků a orgánů. (Pemová Ptáček 2012 : 89) Při šetření se sociální pracovník zajímá zejména o přímé prostředí rodiny, kdy zkoumá, v jakých podmínkách dítě ţije a zda jsou v souladu s jeho právy a zájmy, ale také můţe dojít k širšímu šetření, kdy se sociální pracovník na rodinu informuje ze strany sousedů a podobně. Sociální pracovník musí být při zjišťování a následném zpracování informací, získaných sociálním šetřením, objektivní. Šetření by mělo být profesionální, efektivní, systematické, objektivní, transparentní, důstojné a důvěrné. (Pemová, Ptáček 2012 : 89 – 90) Sociální pracovník má povinnost vyhotovit zápis ze sociálního šetření, který vloţí do spisu dítěte. (zákon č. 359/1999 Sb.)

3.5 Opatření ochrany dítěte Nyní bych ráda zmínila opatření ochrany dítěte, kterých vyuţívají sociální pracovníci OSPOD při poskytování sociálně-právní ochrany. Především půjde o opatření, která jsou uvedena v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí.

24

3.5.1 Poradenská činnost Podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí pracoviště, která poskytují sociálněprávní ochranu, také poskytují rodičům bezplatné sociální poradenství. Poradenská činnost se zaměřuje zejména na pomoc rodičům a osobám odpovědným za výchovu dětí. Poradenství spočívá v poskytování pomoci při řešení problémů v péči a výchově dítěte. Také jde ale o zprostředkování pomoci jinými orgány, zařízeními nebo osobami, které se specializují na péči a výchovu dětí. (Novotná, Burdová 2007 : 40) V praxi jde především o informace týkající se různých dávek, zprostředkování psychologické pomoci, mediace a probace a podobně. Sociální pracovníci dále poskytují informace týkající se náhradní rodinné a ústavní péče a pomáhají rodičům při uplatňování nároku na vyplacení výţivného nebo s podáním návrhů k soudu a podobně. Jedná se především o obecní úřady a obecní úřady obce s rozšířenou působností, kam si klienti pro informace nejvíce docházejí. Orgány sociálně-právní ochrany také v rámci poradenské činnosti pořádají různé přednášky, kurzy a víkendové pobyty zaměřené na výchovné, sociální a další problémy související s péčí, výchovou a vzděláním dítěte. (zákon č. 359/1999 Sb.) Zákon umoţňuje sociálním pracovníkům OSPOD uloţení rodičům nebo osobám odpovědným za výchovu dětí povinnosti vyuţít při řešení problémů pomoc poradenského zařízení, v případě, ţe tak doposud neučinili, zejména v případech, kdy se touto cestou dají problémy řešit, a předpokládá se zlepšení situace dětí. V poradenských zařízeních bývají rodičům poskytnuta doporučení zaměřená na řešení vzájemných vztahů mezi rodiči samotnými a také mezi rodiči a dětmi, dále doporučení zaměřená na péči o zdravotně postiţené děti, děti útlého či pubertálního věku, také o děti experimentujícími s drogami, o děti s problémovým chováním a podobně. Povinnost navštívit odborné poradenské zařízení bývá projednáno formou správního řízení a poté bývá uloţeno obecním úřadem nebo obecním úřadem obce s rozšířenou působností v podobě správního rozhodnutí. V případě, ţe rodiče tuto povinnost nesplní, dopustí se přestupku a mohou být sankciováni v podobě napomenutí nebo uloţení pokuty aţ ve výši 20 000 Kč. (Novotná, Burdová 2007 : 43) 3.5.2 Výchovná opatření Jedním z úkolů orgánů sociálně-právní ochrany dětí je působit na rodiče nebo osoby odpovědné za výchovu dětí tak, aby plnili řádně svoje povinnosti vyplývající z rodičovské odpovědnosti, kterou udává občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) nebo, 25

aby různé nedostatky ve výchově včas odstranili. Někdy je však spolupráce s rodiči obtíţná, proto zákon o sociálně právní ochraně dětí umoţňuje vyuţít výchovných opatření, která jsou zakotvena v paragrafu devět set dvacet pět občanského zákoníku. (Novotná, Burodvá 2007 : 46) Jedná se o napomenutí, stanovení dohledu a uloţení omezení. (zákon č. 89/2012 Sb.) Podle novely zákona o SPOD se mezi výchovná opatření řadí také jiţ zmiňovaná moţnost uloţení povinnosti navštívit poradenské zařízení a zároveň uloţení povinnosti účastnit se mediace nebo terapie. (zákon č. 359/1999 Sb.) Napomenutí je celkem účinné výchovné opatření, které se ukládá jak rodičům, tak i samotnému dítěti nebo jiným osobám, které narušují řádnou výchovu dítěte. Jde o nejmírnější formu výchovného opatření, kdy je sociální pracovníci volí v případě, ţe předpokládají, ţe jeho uloţení bude účinné. Důvody pro uloţení napomenutí mohou být nejrůznějšího typu, nemusí se jednat pouze o porušení či neplnění povinnosti plynoucích z rodičovské odpovědnosti, ale můţe jít například o bránění druhému rodiči ve styku s dítětem, neposílání dítěte do školy, nepodrobení dítěte lékařským kontrolám, ponechávání dítěte bez dozoru a podobně. V případě, ţe je napomenutí nerespektováno a důvody, pro které bylo toto výchovné opatření stanoveno stále trvají, přistoupí se k uloţení sankcí, a to buď v podobě pokuty, nebo rozhodnutí o dohledu. (Novotná, Burdová 2007 : 46) Dohled je výchovné opatření, jehoţ smyslem a obsahem je pravidelné sledování dítěte a podmínek, ve kterých ţije. Důvody pro stanovení dohledu mohou být různé, mohou spočívat v chování rodičů, ale i v chování dítěte, kdy v obou případech toto chování má špatný vliv na zdárný vývoj dítěte. Jedná se o situace, kdy je péče rodičů o dítě nedostatečná nebo má dítě potíţe se záškoláctvím, často utíká z domu, potuluje se, je hrubé k rodičům, učitelům, ostatním dětem a podobně. (Novotná, Burdová 2007 : 47) Omezení je další z moţností vyuţití výchovného opatření, kdy jde o zabránění působení škodlivých vlivů, které nezletilé dítě ohroţují nebo jeho výchovu narušují. Opět je moţné uloţit omezení jak rodičům, tak i dítěti nebo jiným osobám, které se podílejí na výchově dítěte. Jedná se především o zákaz navštěvovat restaurace, bary, diskotéky, kluby, herny a podniky podobného typu, které by mohly mít negativní vliv na výchovu dítěte. (Novotná, Burdová 2007 : 47) Uloţení povinnosti vyuţít poradenskou pomoc, uloţení povinnosti účastnit se mediace nebo terapie, jak jsem jiţ výše zmínila, se nyní řadí také mezi výchovná opatření, která mohou sociální pracovníci OSPOD vyuţít při práci s rodinou a dětmi. 26

Všechna výše uvedená výchovná opatření můţe také učinit soud, který po rozhodnutí můţe poţádat či pověřit příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí, který bude sledovat, zda jsou opatření, která soud učinil, dodrţována. Pracovník příslušného OSPOD poté soud informuje o průběhu a efektivnosti výchovného opatření. V případě, ţe výchovná opatření nevedla k nápravě a vyţaduje-li to zájem dítěte, soud můţe rozhodnout o odebrání dítěte z péče rodičů a nařízení pobytu dítěte na dobu maximálně tří měsíců ve středisku výchovné péče, v zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc, v zařízení poskytovatele zdravotních sluţeb nebo v domově pro osoby se zdravotním postiţením. Dítě bude v takovém zařízení umístěno na dobu nezbytně nutnou, tedy neţ si rodiče upraví výchovné poměry natolik, aby se dítě mohlo do jejich péče vrátit. (zákon č. 359/1999 Sb.) 3.5.3 Pomoc dětem v naléhavých případech Někdy nastane situace, kdy se dítě ocitne bez péče přiměřené jeho věku, většinou v důsledku osiření, pobytů rodičů ve zdravotnickém zařízení nebo jej rodiče opustí a podobně. Jedná se o situace, kdy povinnost postarat se o dítě přechází na příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí nebo jiné zařízení (například zdravotnické, školské a podobně), které má povinnost poskytnout dítěti okamţitou pomoc a kontaktovat OSPOD. V takových případech je nejlepším řešením umístění dítěte k příbuznému, pokud taková moţnost existuje. V případě, ţe se nepřihlásí ţádná dítěti příbuzná nebo blízká osoba, další moţností je umístění dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu. Pokud ani tato moţnost není, dítě je umístěno do zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc. Umístění dítěte probíhá na základě předběţného opatření podle §76a občanského soudního řádu (zákon č.99/1963Sb). Návrh na předběţné opatření podává pracovník příslušného OSPOD a soud musí rozhodnout bezodkladně, nejpozději do čtyřiadvaceti hodin. (Krausová, Novotná 2006 : 43 – 44) 3.5.4 Další opatření na ochranu dětí V případě, ţe výchovná zařízení nevedla k nápravě situace v rodině, která je stále nevhodná k výchově dětí a ty jsou přechodně umístěny v jednom z pobytových zařízení anebo se ocitly v situaci, kdy se o ně rodiče nemohli nebo nechtěli starat a z toho důvodu byly umístěny do náhradní rodinné výchovy na přechodnou dobu nebo jsou umístěny v jiném zařízení, rodiče neprojevují zájem a je vyjádřena potřeba situaci dítěte dále řešit tak, aby byla v jeho nejlepším zájmu, sociální pracovníci příslušného OSPOD přistoupí k dalším opatřením k ochraně dětí. Aby došlo ke změně dosavadní 27

situace, příslušný orgán sociálně-právní ochrany má několik moţností. Podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí můţe podat návrh na rozhodnutí, zda je třeba souhlas rodiče k osvojení dítěte; na omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti anebo omezení nebo pozastavení jejího výkonu; na nařízení ústavní výchovy; na prodlouţení nebo zrušení ústavní výchovy; na svěření dítěte do péče zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc, na prodlouţení doby trvání tohoto svěření a na zrušení rozhodnutí o svěření dítěte do tohoto zařízení; na svěření dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu a jeho zrušení; na nařízení výchovného opatření, na prodlouţení doby trvání tohoto opatření nebo na jeho zrušení; na přemístění dítěte do jiného zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy; na pozastavení výkonu povinnosti a práva péče o dítě u nezletilého rodiče; na zachování povinnosti a práva péče o dítě a osobního styku s dítětem u rodiče omezeného ve svéprávnosti; na zbavení rodiče práva dát souhlas k osvojení nebo dalších povinností a práv osobní povahy, zbavil-li soud rodiče rodičovské odpovědnosti. (zákon č. 359/1999 Sb.)

28

4 PROCES ODEBRÁNÍ DÍTĚTE V mnoha případech se stává, ţe i přes veškerou snahu sociálních pracovníků nejen OSPOD, dojde k tomu, ţe se situace v rodině nelepší a naopak ohroţení zdravého vývoje dítěte i dítěte samotného se zvyšuje nebo je natolik váţné, ţe je nezbytné dítě z rodiny odebrat a umístit je mimo něj. Právě odebráním dítěte z rodiny a tím, jak na něj pohlíţí OSPOD, se budu zabývat v této kapitole. Kdyţ sociální pracovník příslušného OSPOD dojde k názoru, ţe nejlepším zájmem dítěte je jeho odebrání z rodiny a umístění do náhradní výchovy, toto rozhodnutí s sebou nese spoustu byrokratických kroků, ale hlavně je velice traumatizujícím zejména pro dítě, ale také celou jeho rodinu. Uţ z tohoto důvodu je potřeba, aby byl tento krok pečlivě zváţen, k čemuţ můţe slouţit například případová konference (viz podkapitola 2.5.3), díky které mohou tento krok prodiskutovat všichni zainteresovaní. Nejprve se v této kapitole zaměřím na proces odebrání dítěte z rodiny, tak jak jej vnímá dítě a jeho rodina, a poté se na proces odebírání podívám z legislativního hlediska OSPOD, tedy popíši podání návrhu k soudu a celý soudní proces.

4.1 Proces odebírání z pohledu dítěte a rodiny Jak jiţ bylo zmíněno, proces odebírání dítěte z rodiny je velice traumatizující zejména pro dítě, ale i celou jeho rodinu a proto je potřeba, aby se všichni zúčastnění snaţili odebrání provést co nejšetrněji. Pemová a Ptáček (2012) zmiňují několik rad, jak traumatizaci při odebírání dítěte z rodiny co nejvíce minimalizovat, a to informováním dítěte o rozhodnutí a jeho odebrání z rodiny způsobem přiměřeným jeho věku a schopnostem, sdělením dítěti, co se bude dít po odebrání, kdy a jak bude docházet ke kontaktům s rodiči a dalšími členy rodiny, dále je potřeba s dítětem mluvit o jeho pocitech jako je strach, stesk, nejistota, vina a musí mu být nasměrováno na osobu, na kterou se můţe obrátit. Při odebírání by mělo být dítěti umoţněno vzít si s sebou osobní věci, jako hračky, fotografie a podobně, které si bude moci ponechat u sebe. Také by měly být shromáţděny informace o rituálech, zvycích, zdravotních potřebách, vzdělávacích a volnočasových aktivitách, na které by měli sociální pracovníci dbát po odebrání dítěte z rodiny. (Pemová, Ptáček 2012 : 144) Stejně jako s dítětem, je potřeba pracovat i s rodiči, pro které je také mnohdy odebrání dítěte z rodiny traumatizující, přestoţe ho svým jednáním mohli způsobit. 29

Pemová a Ptáček (2012) opět radí, jak dopady procesu odebrání dítěte z rodiny minimalizovat i v této oblasti, a to pohovorem s rodiči o tom, jak mohou udrţovat kontakt s dítětem, dále jak se mohou postavit k rozhodnutí o odebrání, například podáním odvolání a podobně. S rodiči i jinými členy rodiny je také potřeba promluvit si o jejich pocitech vzniklých z důvodu odebrání dítěte a případně je odkázat na odborníky, se kterými mohou tyto pocity řešit. Také by měla být znovu nabídnuta pomoc s odstraněním příčin, které vedly k odebrání dítěte z rodiny, případně odkázání na odborníky. (Pemová, Ptáček 2012 : 145) Odebrání dítěte z rodiny nesmí být bráno jako konečný krok intervence s rodinou, ale spíše jako mezistupeň, na který musí být navázány další kroky spolupráce s rodinou. Odebrání dítěte z rodiny můţe skončit v podobě různých alternativ. V případě, ţe rodiče upraví své podmínky tak, aby byly vhodné pro výchovu dítěte, můţe dojít k návratu dítěte zpět do rodiny. Další alternativou je umístění dítěte do péče jiné dítěti blízké osoby anebo trvalé umístění dítěte do náhradního výchovného prostředí, tedy buď do náhradní rodinné péče, nebo tou nejzazší moţností je umístění dítěte do ústavní výchovy. (Pemová, Ptáček 2012 : 145)

4.2 Proces odebrání dítěte z pohledu OSPOD a legislativy ČR Sociální práce na půdě OSPOD vyţaduje zvláštní dovednosti a schopnosti sociálního pracovníka, a to vzhledem k tomu, ţe tento sociální pracovník pracuje nejen s jedincem, ale také s celou rodinou a mnohdy se jedná o situace, které jsou emocionální a velmi stresující. Sociální pracovník na tomto pracovišti musí být připraven na reakce klientů, zejména rodičů, které mohou být nepřátelské či odtaţité. Jednou z nejtěţších situací, které musí sociální pracovník OSPOD čelit a snaţit se ji co nejlépe zvládnout, je právě odebrání dítěte z rodiny. V tomto procesu se obzvlášť očekává nepřátelské chování ze strany rodičů. (Pemová, Ptáček 2012 : 145 – 146) Jak bylo jiţ výše zmíněno, právě sociální pracovník OSPOD je ten, kdo dojde k závěru, ţe nejlepším krokem, který je potřeba učinit v zájmu dítěte je jeho odebrání z rodiny. Přestoţe o odebrání rozhoduje soud, návrh podává příslušný sociální pracovník OSPOD. (Pemová, Ptáček 2012 : 143 – 144) Existuje několik případů, kdy se dítě z rodiny odebírá a podle toho se přizpůsobí podmínky, za jakých je odebíráno. Jedná se o odebírání dětí z rodiny v naléhavých a neodkladných případech, odebírání po neefektivní intervenci, kdy o odebrání rozhodne

30

soud anebo existuje moţnost, kdy je dítě umístěno mimo rodinu pouze na ţádost OSPOD a se souhlasem rodičů. V naléhavých a neodkladných případech, jako jsou případy přímo ohroţující ţivot dítěte, například týrání nebo zneuţívání, je kritériem sociálního pracovníka dostat dítě co nejrychleji pryč z takového prostředí. Zpravidla se jedná o odebrání dítěte z rodiny na základě předběţného opatření, kdy je dítě odebráno ihned a soud má povinnost rozhodnout do čtyřiadvaceti hodin o jeho umístění. (Krausová, Novotná 2006: 43 - 44) V případě, ţe sociální pracovník příslušného OSPOD zhodnotí, ţe i po dlouhodobé intervenci a spolupráci s rodiči se dítě nachází v prostředí, které není vhodné pro jeho výchovu, a nejlepším krokem je jeho odebrání z rodiny, jsou dvě moţnosti, jak dítě z rodiny odebrat. Dítě můţe být odebráno z rodiny a umístěno do náhradního rodinného prostředí na návrh OSPOD a se souhlasem rodičů. V případě, ţe taková moţnost spolupráce s rodiči není, sociální pracovník podává návrh k soudu na odebrání dítěte a jeho umístění do náhradního výchovného prostředí, o kterém soud rozhodne. (MPSV 2009) V těchto případech je proces odebírání dětí dlouhodobější, rodiče i děti jsou na samotné odebrání připravováni. Nejde o odebrání tzv. „ze dne na den“.

4.3 Moţnosti umístění dítěte po odebrání z rodiny Po odebrání dítěte z rodiny existuje několik alternativ, kam je moţné dítě umístit. Soud můţe dítě svěřit do péče jiné osoby (opatrovnictví, poručnictví, pěstounská péče, adopce7) či můţe vydat předběţné opatření, na základě kterého je dítě po nezbytně nutnou dobu umístěno do zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc (například FOD Klokánek) nebo do školského zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy (diagnostický ústav pro děti, případně pro mládeţ). (Skasková 2012)

Zpravidla se upřednostňuje umísťování dětí do péče blízkých osob, případně do náhradní rodinné péče. V některých případech však má soud moţnost nařídit rovnou ústavní výchovu. Také ale existuje moţnost, aby sami rodiče poţádali o „smluvní dobrovolný diagnostický pobyt dítěte (pobyt bez soudního rozhodnutí, předpokládá se intenzivní spolupráce s rodinou na řešení problémů dítěte)“. (Skasková 2012a)

7

Adopce, není zpravidla možná ihned po odebrání dítěte z rodiny. Důvody a podmínkami adopce se zabývám v podkapitole 4.4.1.

31

V současné době se také vyuţívá jednoho z novějších institutů, a to pěstounské péče na přechodnou dobu, která „umožňuje, aby dítě mohlo vyrůstat v náhradním rodinném prostředí u proškolených pěstounů a nemuselo trávit čas v ústavním prostředí“. (MPSV 2011b : 26) Při umísťování dítěte do náhradního rodinného prostředí v bezprostřední době po odebrání z rodiny se ve většině případů jedná o umístění dítěte na přechodnou dobu, sociální pracovníci totiţ dávají moţnost rodičům, aby upravili své výchovné prostředí a dítě do něj mohlo být navráceno. Pro spoustu rodičů totiţ odebrání dítěte funguje jako poslední moţné výchovné opatření, které je „nastartuje“, aby své výchovné prostředí upravili a udělali vše pro to, aby své dítě dostali zpět do péče. Takovou šanci dostanou rodiče jen na určitou dobu; pokud do této doby své výchovné prostředí neupraví natolik, aby mohlo být dítě do jejich péče navráceno, musí se situace dítěte řešit dále, a to dlouhodobým umístěním dítěte do náhradní výchovy. Náhradní výchova je uskutečňována formou náhradní rodinné anebo ústavní péče, kterým se budu věnovat hned v následující podkapitole.

4.4 Systém náhradní péče v ČR Jak jiţ bylo zmíněno, nyní se pokusím alespoň stručně vymezit základní formy náhradní rodinné péče v České republice a stručně popsat instituty, do kterých jsou umísťovány děti, které byly odebrány ze svých biologických rodin. Systém náhradní rodinné péče je uskutečňován formou náhradní rodinné a ústavní péče. Podle zákona by mělo být upřednostněno umístění dítěte do náhradní rodinné péče před umístěním do ústavní péče, která bývá aţ tou poslední moţností pro výchovu dítěte. (zákon č. 89/2012 Sb., §958) 4.4.1 Náhradní rodinná péče Náhradní rodinná péče je v České republice ukotvena v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí a také v občanském zákoníku. Úkolem náhradní rodinné péče je simulace běţného rodinného prostředí vhodného pro výchovu dítěte. Můţe být uskutečňována prostřednictvím různých institutů. „Jedná se o osvojení neboli adopci, pěstounskou péči, pěstounskou péči na přechodnou dobu, poručenskou péči nebo může být dítě svěřeno do péče jiné fyzické osoby než rodiči“. (Skasková 2012b) Osvojení (neboli adopce) definuje občanský zákoník jako tzv. „přijetí cizí osoby za vlastní“. (zákon č. 89/ 2012 Sb., §794) Osvojitelné je pouze tzv. právně volné dítě, 32

coţ znamená, ţe jeho biologičtí rodiče dali k osvojení souhlas, jsou mrtví nebo byli zbaveni rodičovské odpovědnosti. Soud můţe rozhodnout o osvojení dítěte, a to v případě, ţe po dobu alespoň šesti měsíců rodiče o dítě neprojevili zájem, to znamená, ţe je nenavštívili, neplatili výţivné nebo neprojevili snahu o nápravu poměrů směřujících k návratu dítěte to biologické rodiny. Po osvojení dítěte přechází rodičovská práva a odpovědnost k osvojenému dítěti a obráceně. Zároveň zanikají práva a povinnosti k původní rodině. O osvojení rozhoduje soud na základě lékařských a psychologických posudků ţadatelů a na základě vyjádření OSPOD. Úkolem OSPOD je také vykonávat dohled nad úspěšností osvojení a poskytovat osvojitelům poradenství a sluţby spojené s péčí o osvojence. (zákon č. 89/2012 Sb.) Pěstounská péče je vyuţita v případě, nemůže-li o dítě osobně pečovat žádný z rodičů ani poručník“. (zákon č. 89/2012 Sb.) O umístění dítěte do pěstounské péče rozhoduje soud. Na rozdíl od osvojení, při svěření dítěte do pěstounské péče nejsou přetrhány vazby s biologickou rodinou. Biologičtí rodiče mohou poţadovat dítě zpět do své péče. Po dobu pěstounské péče pěstouni mají přiměřená práva a povinnosti vůči dítěti a také čerpají pěstounské dávky. Pěstounská péče trvá do zletilosti dítěte, nebo soud můţe svěřit dítě do pěstounské péče na přechodnou dobu. (zákon č. 89/2012 Sb.) Poručenství je institut, kterého je vyuţíváno v případě, nemá-li dítě rodiče vykonávající rodičovskou odpovědnost. Poručník má k dítěti veškerá práva a povinnosti, kromě povinnosti vyţivovací. Poručníkem většinou bývá OSPOD do doby, neţ soud, který o tomto institutu rozhoduje, určí jinak. Soud také kontroluje, zda osoba jmenovaná poručníkem dostatečně plní své povinnosti plynoucí ze jmenování. (zákon č. 89/2012 Sb.) Svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby se vyuţívá v případě, ţe o dítě nemůţe pečovat rodič ani poručník. Tento institut se vyuţívá zpravidla v případech, kdy se dítě svěřuje do péče příbuzné osobě. Rodičům je pak stanoveno výţivné, které musí platit této osobě. O svěření rozhoduje soud, kdy rozhodnutí musí být v nejlepším zájmu dítěte. „Pečující osoba musí skýtat záruky řádné péče, mít bydliště na území České republiky a souhlasit se svěřením dítěte do osobní péče“. (zákon č. 89/2012 Sb.) 4.4.2 Ústavní péče V případě, ţe není moţnost umístění dítěte do náhradní rodinné péče, jako poslední moţnost přichází na řadu jeho umístění do péče ústavní. Jedná se o péči

33

v zařízeních, kterých je několik typů, odlišují se například věkem umístěných dětí, výskytem výchovných či zdravotních problémů a podobně. Péči o nejmladší děti zajišťuje Ministerstvo zdravotnictví v kojeneckých ústavech, dětských centrech a dětských domovech pro děti do tří let věku. Péče o starší děti je v kompetenci Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy. V rámci tohoto rezortu mohou být děti umístěny do některého z takzvaných školských zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, kterými jsou diagnostické ústavy, dětské domovy, dětské domovy se školou nebo výchovné ústavy. Domovy pro osoby se zdravotním postiţením, které jsou zodpovědné za péči o děti s váţnějšími zdravotními handicapy, spadají pod Ministerstvo práce a sociálních věcí. (Skasková 2012b)

Jde o tzv. zařízení pro výkon ústavní výchovy. Mimo tyto zařízení do ústavní péče patří také jiţ dříve zmiňované (podkapitola 2.2.2) zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc. Oblast ústavní péče upravuje zejména zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy, zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí a zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách. Nakonec je ještě potřeba zmínit, ţe v současné době dochází k tzv. procesu transformace systému péče o ohroţené děti, který s sebou i mimo jiné8 přináší snahu o deinstitucionalizaci. Deinstitucionalizace se týká především ústavní péče, která by měla být v tomto procesu zrušena či omezena. Důvodem proč odborníci přistoupili k tomuto kroku, je zjištění, ţe forma rodinné a komunitní péče lépe splňuje potřeby dětí. (Browne, Mulheir 2007 : 8) V České republice se zatím proces deinstitucionalizace týká zejména kojeneckých ústavů a dětských domovů pro děti do tří let, které se ruší a alternativou péče o děti dříve umísťovaných do těchto ústavních zařízení je institut pěstounské péče. MPSV se vyjádřilo, ţe další kroky, které učiní v souvislosti s deinstitucionalizací v ČR budou směřovat k omezení či zrušení dalších ústavních zařízení a sdělilo jeho cílem je, ţe „do roku 2016 by se neměly ocitnout v ústavech ani děti do sedmi let“. (MPSV nedatováno[b])

8

dalšími změnami spojenými se zmiňovanou transformací systému péče o ohrožené děti se v práci zabývám již výše. Např.: novelizace a standardizace sociálně-právní ochrany dětí (viz. podkapitola 2.5)

34

ZÁVĚR Problematika odebírání dětí z rodiny je dnes velmi aktuálním tématem. Spousta lidí si myslí, ţe sociální pracovníci, kteří odebírání realizují, rozhodnou a učiní tak s čistou hlavou a rodičům nedají moţnost obrany. Ze své vlastní zkušenosti ale vím, ţe tomu tak není. Po dobu mého studia jsem několikrát absolvovala praxi na oddělení sociálně-právní ochrany, kde jsem byla mnohokrát sama svědkem toho, ţe právě rozhodnutí, zda a kdy je ta pravá chvíle na odebrání dítěte z rodiny, je jedno z nejobtíţnějších rozhodnutí, které musí sociální pracovníci činit. Je na bedrech právě tohoto sociálního pracovníka, zda dítě odebral v tu pravou chvíli, nebo zda to, ţe dal rodičům druhou šanci, nebude v rozporu s nejlepším zájmem dítěte. Myslím, ţe práce na tomto pracovišti a právě s takovou cílovou skupinou je jedna z nejtěţších v sociální práci a přestoţe existuje spousta metodik a odborných rad a postupů zakotvených v legislativě, případy, které sociální pracovníci řeší, jsou tak rozmanité, ţe je obtíţné, troufnu si říct ne-li nemoţné, sepsat obecný návod jak tuto práci správně vykonávat. Také si myslím, ţe změny týkající se sociálně-právní ochrany, ke kterým v poslední době došlo, jsou dalším z mnoha krůčků ke správnému a spravedlivému poskytování sociálně-právní ochrany těm, kteří ji potřebují. Ve své práci se zabývám nejen odebíráním dítěte z rodiny, ale celou problematikou okolo poskytování sociálně-právní ochrany dětí a myslím, ţe přínos mé práce je právě v sumarizaci starých a doplnění nových poznatků týkajících se jak odebírání dětí z rodin, tak celé sociálně-právní ochrany dětí. V práci nejde ani tak o návod, jak správně odebrat dítě z rodiny či jak poskytovat sociálně-právní ochranu, ale spíše o uvědomění si, jaké vlastně existují moţnosti poskytování sociálně-právní ochrany, do jakých situací se můţe rodina i samotné dítě dostat a jaká je náplň práce sociálního pracovníka orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Doufám, ţe po přečtení mé práce bude jak laik, tak i odborník na sociálněprávní ochranu dětí vědět, co bylo účelem a cílem mé práce a ţe pro něj bude přínosem. Cílem mé práce bylo popsat normy, legislativní a další, z nichţ vychází postup při práci s rodinami ohroţenými odebráním dítěte a návaznou praxí odpovědných institucí. Co se týče struktury práce, celý text je rozdělen do čtyř stěţejních kapitol. První se zabývá sociální prací s rodinou a dětmi jako cílovou skupinou a definicí pojmu ohroţené dítě, kterého se celá práce týká. 35

V další kapitole se věnuji sociálně-právní ochraně dětí, kde popisuji nejprve legislativu, konkrétně zákon o sociálně-právní ochraně dětí a část týkající se rodinného práva v občanském zákoníku. Oba tyto prameny jsou základními kameny při poskytování sociálně-právní ochrany dětí. Dále v této kapitole zmiňuji pracoviště sociálně-právní ochrany dětí, jako jsou orgány a zařízení sociálně-právní ochrany dětí a popisuji jejich činnost. V návaznosti na tyto pracoviště bylo důleţité také popsat funkci a kooperaci spolupracujících institucí, například soudů, policie, zdravotnických zařízení a podobně, v oblasti sociálně-právní ochrany dětí. Dalším důleţitým bodem umístěným v této kapitole bylo vymezit komu je sociálně-právní ochrana poskytována. V této podkapitole popisuji děti jako klienty sociálně-právní ochrany dětí tak, jak je definuje zákon a sociálně-právní ochraně dětí. Poslední část této kapitoly je věnována transformaci systému péče o ohroţené děti, a to zejména novelizaci zákona o sociálněprávní ochraně dětí. V této souvislosti byly zmíněny některé změny, které s sebou novela přinesla, a to zavedení standardů kvality sociálně-právní ochrany dětí, vyhodnocování a vytváření individuálního plánu ochrany dítěte a moţnost vyuţití případové konference při poskytování sociálně-právní ochrany dětí. Třetí kapitola popisuje postup OSPOD s dítětem v jeho péči. Jedná se o jednotlivé kroky intervence od přijetí dítěte do péče aţ k jeho odebrání z rodiny. Nejprve zmiňuji tzv. depistáţ, jejímţ úkolem je vyhledávání potenciálních klientů OSPOD. Prvním krokem intervence je přijetí dítěte do péče a aktivity s nimi spojené, které jsou v této části práce podrobně popsány. Dále se zabývám spisovou dokumentací, jejíţ vytvoření je dalo by se říct druhým krokem. Jedná se však o proces, který provází celou intervenci. V následující podkapitole je popsáno šetření v rodině, jako nedílná součást intervence. Opatření ochrany dítěte jsou kroky, které můţe vyuţít sociální pracovník v průběhu práce s rodinou a dítětem. Jedná se o poradenskou činnost, dále zmiňuji jednotlivá výchovná opatření jako je napomenutí, dohled, omezení čí uloţení povinnosti vyuţít poradenskou činnost nebo navštívit mediaci. Také zmiňuji jak pracovníci OSPOD postupují v naléhavých případech a další opatření na ochranu dětí. V návaznosti na kroky spojené s postupem OSPOD s dítětem v jeho péči se v poslední kapitole práce zabývám samotným procesem odebírání dítěte, nejprve z hlediska dítěte a jeho rodiny a poté z hlediska OSPOD a legislativy ČR. Dále zmiňuji moţnosti jeho umístění po odebrání a následnou péči.

36

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY A PRAMENŮ BROWNE K., MULHEIR G. 2007. De-Institutionalising and Transforming Children's Services: A Guide to Good Practice. University of Birmingham Press. Dostupné z: http://www.vzd.cz/sites/default/files/DE-INSTITUTIONALISING_0.pdf. Čí je dítě. Dostupné z: http://www.cijedite.cz/?nav=aktuality/ostatni/227-zakon-o-spod,dil-paty-i.html. [cit. 2. 4. 2014]. DUNOVSKÝ J. at al. 1995. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha: Grada Publishing. DUNOVSKÝ, J. at al. 1999. Sociální pediatrie. Vybrané kapitoly. Praha: Grada Publishing. FOD. nedatováno. Klokánek – rodinná alternativa ústavní péče. Fond ohroţených dětí. Dostupný z: http://www.fod.cz/. [cit. 2. 4. 2014]. KRAUSOVÁ L., NOVOTNÁ V. 2006. Sociálně-právní ochrana dětí. Praha: ASPI MATĚJČEK Z. 1994. O rodině vlastní, nevlastní a náhradní. Praha: Portál. MATOUŠEK O. 1993. Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha: SLON. MATOUŠEK O. 2003. Slovník sociální práce. Praha Portál. MPSV. 2009. Metodické doporučení MPSV č. 9/2009 k sociální práci s ohroženou rodinou.[on-line].

Dostupné

z:

http://www.mpsv.cz/files/clanky/7273/Metodicke_

doporuceni_MPSV_c-9.pdf.[cit. 2. 4. 2014]. MPSV.

2011a.

Manuál

k případovým

konferencím.

[on-line].

Dostupné

z:

http://www.mpsv.cz/files/clanky/13087/manual.pdf.[cit. 2. 4. 2014]. MPSV. 2011b. Pěstounské péče na přechodnou dobu pro nejmladší děti. MPSV ČR. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/15309/PPPDpro_nejmensi_deti.pdf. MPSV. 2012a. Vyhláška o provedení některých ustanovení zákona o sociálně-právní ochraně

dětí.

[on-line].

Dostupné

http://www.mpsv.cz/files/clanky/14306/vyhlaska_ZSPOD.pdf. [cit. 2. 4. 2014]. 37

z:

MPSV. 2012b. Informace k vybraným ustanovením zákona č 359/1999 Sb., o sociálněprávní ochraně dětí, ve znění zákona č. 401/2012 Sb. k 21. 12. 2012. [on-line]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/14227/Informace_1.pdf. [cit. 2. 4. 2014]. MPSV. 2012c. Sociálně-právní ochrana dětí v případech rozvodových a rozchodových konfliktů. [on-line]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/14824/konflikty.pdf. [cit. 2. 4. 2014]. MPSV. 2013. Směrnice ze dne 19.9.2013 o stanovení rozsahu evidence dětí a obsahu spisové dokumentace o dětech vedené orgány sociálně-právní ochrany dětí a o stanovení rozsahu evidence a obsahu spisové dokumentace v oblasti náhradní rodinné péče.

[on-line].

Dostupné

z:

http://www.epravo.cz/vyhledavani-

aspi/?Id=81083&Section=1&IdPara=1&ParaC=2. [cit. 2. 4. 2014]. MPSV. Nedatováno[a]. Legislativa a systém sociálně-právní ochrany. [on-line]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/14304. [cit. 2. 4. 2014]. MPSV. Nedatováno[b]. V roce 2014 by se neměly umísťovat děti do tří let do kojeneckých ústavů. [on-line]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/11315. [cit. 2. 4. 2014]. NOVOTNÁ V., BURDOVÁ E. 2007. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Praha: LINDE nakladatelství s.r.o. PEMOVÁ T., PTÁČEK M. 2012. Sociálně-právní ochrana dětí pro praxi. Praha: Grada Publishing. RACEK J., SOLAŘOVÁ H., SVOBODOVÁ A. 2014. Vyhodnocování potřeb dětí Praktický průvodce. Praha: Lumos Foundation. SKASKOVÁ P. 2012a. Odebrání dítěte [on-line]. Aktualizace: 14. 2. 2014. Dostupné z: http://www.sancedetem.cz/cs/hledam-pomoc/rodina-v-problemove-situaci/dite-mimovlastni-rodinu/odebrani-ditete.shtml [cit. 2. 4. 2014]. SKASKOVÁ P. 2012b. Systém náhradní péče.[on-line]. Aktualizace: 24. 3. 2014. Dostupné

z:

http://www.sancedetem.cz/cs/hledam-pomoc/rodina-v-problemove-

situaci/dite-mimo-vlastni-rodinu/system-nahradni-pece.shtml [cit. 2. 4. 2014]. 38

Statutární město Olomouc. 2014. Elektronický katalog poskytovatelů sociálních sluţeb Olomouc: Nízkoprahová zařízení pro děti a mládeţ. [on-line]. Dostupné z: http://kpss.olomouc.eu/katalog/socialni-sluzby/nizkoprahova-zarizeni-pro-deti-amladez/. [cit. 2. 4. 2014]. TESAŘOVÁ, M. et al. 2010. Metodika práce s rodinou s ohroženým dítětem v ambulantně terénním centru o. s. Dům tří přání. Praha: Nadace Sirius. Dostupné z: http://www.nadacesirius.cz/soubory/ke-stazeni/metodika-ambulantni-prace.pdf. Zákon č. 108/2006 Sb. [o sociálních sluţbách]. Zákon č. 218/2003 Sb. [o soudnictví ve věcech mládeţe]. Zákon č. 359/1999 Sb. [o sociálně-právní ochraně dětí]. Zákon č. 40/2009 Sb. [trestní zákoník]. Zákon č. 89/2012 Sb. [občanský zákoník]. Zákon č. 99/1963 Sb. [občanský soudní řád]. Zákon č.109/2002 Sb. [o výkonu ústavní nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů].

39

Anotace Absolventská práce se zabývá postupem při práci s rodinou dítěte v situaci moţnosti jeho odebrání z rodiny z hlediska české legislativy a odpovědných institucí. Jedná se o neempirickou práci, jejímţ cílem je popsat normy, z nichţ vychází postup při práci s rodinami ohroţenými odebráním dítěte a návaznou praxí odpovědných institucí. Klíčová slova: odebrání dítěte, ohroţené dítě, OSPOD, rodina, sociálně-právní ochrana dětí, sociální práce s rodinou

Abstract The graduate thesis deals with process of work with family and child in situation of possibility to removing the child. It deals with this issue in terms of Czech legislative and responsible institutions. The goal of the thesis is to describe legal standards that are basis for the process of work with families at risk of removing the child and the related practice of responsible institutions. Keywords: removing of child, child at risk, OSPOD, family, socio-legal protection of children, social work with families

40