CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc Absolventská práce
Koncept duchovního posouzení podle Davida R. Hodge v českém prostředí při práci s klienty Domova pro seniory v Bruntále
Marie Schreierová Vedoucí práce: ThLic. Jakub Doleţel, Th.D.
Olomouc 2015
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem absolventskou práci vypracovala samostatně na základě pouţitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu.
V Olomouci dne 25. března 2015
…………………………………………
Marie Schreierová
Tímto děkuji panu Thlic. Jakubu Doleţelovi, Ph.D., za odborné vedení a mnoho cenných podnětů při tvorbě mé práce. Děkuji také mé rodině za podporu a trpělivost po celou dobu mého studia.
Obsah Úvod ............................................................................................................................... 7 1 Stáří............................................................................................................................. 9 1.1 Etapa vývoje osobnosti - definice, charakteristika ............................................... 9 1.2 Definice stáří ...................................................................................................... 11 1.3 Křesťanský pohled na stáří ................................................................................. 11 1.4 Charakteristika stáří ............................................................................................ 12 1.5 Holistické pojetí problémů seniorů .................................................................... 13 2 Specifická problematika seniorů v rezidenčních zařízeních domovů pro seniory ................................................................................................... 16 2.1 Adaptační proces ................................................................................................ 16 2.2 Individuální plán péče ........................................................................................ 17 2.3 Práce s rodinou seniora....................................................................................... 17 3 Spirituální potřeby a zdroje spirituality................................................................ 19 3.1 Definice potřeb ................................................................................................... 19 3.2 Spirituální potřeby .............................................................................................. 21 3.3 Zdroje spirituality ............................................................................................... 21 3.3.1 Tradiční zdroje spirituality .......................................................................... 22 3.3.2 Současné zdroje spirituality......................................................................... 22 3.3.3 Individualizovaná duchovní tradice ............................................................ 22 3.3.4 Nenáboţenské zdroje spirituality ................................................................ 23 4 Hodgův koncept duchovního posouzení ................................................................ 24 4.1. Systém ............................................................................................................... 24 4.2 Pojmy .................................................................................................................. 25 4.3 Metody (nástroje) ............................................................................................... 25 4.3.1 Stručné duchovní posouzení ........................................................................ 26 4.3.2 Podrobnější duchovní posouzení ................................................................. 27 4.3.2.1 Duchovní historie ................................................................................. 27 4.3.2.2 Duchovní mapy ţivota .......................................................................... 29 4.3.2.3 Duchovní ekomapy ............................................................................... 29 4.3.2.4 Duchovní genogramy ........................................................................... 30 4.3.2.5 Duchovní ekogramy ............................................................................. 30 4.4 Význam duchovního posouzení ......................................................................... 30
5 Výzkumná část ......................................................................................................... 32 5.1 Cíl výzkumu ....................................................................................................... 32 5.2 Volba metodologie ............................................................................................. 33 5.3 Průběh výzkumu ................................................................................................. 35 5.4 Výsledky výzkumu ............................................................................................. 38 5.4.1 Všeobecná vyuţitelnost konceptu duchovního posouzení podle Hodge ..... 39 5.4.2 Variabilita konceptu duchovního posouzení podle Hodge .......................... 40 5.4.3 Zdravotní stav jako bariéra .......................................................................... 41 5.4.4 Duchovní potřeby seniorů ........................................................................... 42 5.4.5 Osobnostní předpoklady pracovníka provádějícího duchovní posouzení ... 42 5.5 Závěrečné shrnutí ............................................................................................... 43 Závěr ............................................................................................................................ 45 Seznam použité literatury .......................................................................................... 47 6 Přílohy 6.1 Stručné duchovní posouzení 6.2 Duchovní historie 6.3 Duchovní mapy ţivota 6.4 Duchovní ekomapy 6.5 Duchovní genogramy 6.6 Duchovní ekogramy
Anotace: Předkládaná práce je prací empirickou, která navazuje na výzkum pana Bc. Tomasze Gierczuszkiewicze v oblasti vyuţití konceptu duchovního posouzení podle D. R. Hodge v prostředí české sociální práce, konkrétně u osob bez domova. Tato práce pak zkušební pouţití tohoto konceptu zkoumá u cílové skupiny seniorů v pobytových sociálních sluţbách. Teoretická část práce je nejprve věnována stručné obecné charakteristice cílové skupiny seniorů a poté jsou uváděna specifika seniorů v pobytových sluţbách. V další části práce jiţ, opět stručně, jsou popsány metody (nástroje) vytvořené D. R. Hodgem pro pouţití konceptu duchovního posouzení. Empirická kvalitativní část (responzivní evaluace) je věnována popisu zvolené metodologie a dále samotnému zkušebnímu pouţití konceptu duchovního posouzení podle D. R. Hodge u seniorů v pobytové sluţbě Domov pro seniory Pohoda Bruntál, včetně vyhodnocení získaných dat. Práce je primárně určena všem sociálním pracovníkům (i studentům toho oboru), zvláště pracovníkům pracujícím v pobytových sociálních sluţbách domovy pro seniory. Klíčová slova: koncept duchovní posouzení podle D. R. Hodge-senioři-pobytové sluţby-potřeby-spiritualita-zdroje spirituality. Jazyk práce: čeština Annotation: The work presented here is an empirical thesis that follows research conducted by Mr. Bc. Tomasz Gierczuszkiewicz in the area of application of spiritual assessment concept by D.R. Hodge in the environment of Czech social work, especially concerning the homeless. This thesis examines a trial use of the concept within a target sample of senior clients of social residential services. First, the theoretical part of the thesis includes brief general characteristics of the target group of seniors, then it includes specific features of the seniors using the residential services. Second part of the thesis, again in short, describes relevant methods (tools) developed by D.R. Hodge for application of spiritual assessment concept. Empirical qualitative part (responsive evaluation) is focused on description of the methodology and also the trial usage of the spiritual assessment concept by D.R. Hodge implied in Domov pro seniory Pohoda Bruntál (Home for Seniors Pohoda Bruntál), including evaluation of acquired data. The thesis is primarily intended for all social workers (and also relevant students), especially workers employed in social residential services – homes for the elderly. Key words: spiritual assessment concept by D.R. Hodge – seniors – residential services – needs – spirituality – spirituality resources
6
Úvod K tématu mé absolventské práce mě přivedlo několik důvodů. V prvé řadě to byl můj dlouhodobý zájem o duchovní stránku ţivota. K tomuto zájmu přispělo to, ţe jsem vyrůstala v katolické rodině, v období dospívání jsem se pak zajímala o orientální náboţenství a filosofii, později i o učení nejrůznějších křesťanských církví. Vzhledem k mým zájmům jsem proto také volila studium na VOŠs CARITAS a Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Ráda jsem tedy přijala moţnost, kterou mi poskytl ThLic. Jakub Doleţel, Th.D, zpracovat ve své absolventské práci koncept duchovního posouzení podle Davida R. Hodge na vybrané skupině klientů. Vzhledem k tomu, ţe jsem ve svém pojednání vycházela z vynikající bakalářské práce Bc. T. Gierczuszkiewicze. věnovala jsem menší pozornost rozboru Hodgovy teorie, a především jsem se zaměřila na praktickou aplikaci a moţnosti vyuţití Hodgovy koncepce duchovního posouzení u vybrané skupiny klientů. Touto vybranou skupinou byli senioři v pobytové sociální sluţbě Domov pro seniory Pohoda Bruntál. Cílem předkládané práce je navázat na výzkum T. Gierczuszkiewicze a ověřit pouţitelnost konceptu duchovního posouzení v českém prostředí sociální práce se seniory v pobytových sluţbách. Zaměření se na tuto skupinu bylo dalším důvodem pro zpracování mé práce. Senioři jsou totiţ skupinou, která má perspektivně hrát v naší společnosti stále větší úlohu v souvislosti s tzv. stárnutím evropské populace. Lidé v seniorském období ţivota hodnotí a rekapitulují svůj ţivot a ptají se po smyslu svého ţivota a ţivota vůbec. A právě tehdy pro ně nabývá duchovní dimenze na významu. Platí také, ţe všechny dimenze člověka jsou navzájem propojeny a ovlivňují se. Ve stáří, kdy dochází k negativním změnám po stránce fyzické, psychické, často i sociální, je pak nutno zaměřit se v pomáhajících profesích na význam duchovního ţivota a hodnot, které mohou výrazně ovlivňovat ţivot seniora. Předkládaná absolventská práce obsahuje část teoretickou a část praktickou. V první části teoretické práce se zabývám obecnou charakteristikou stáří, etapami vývoje osobnosti, teoreticky zdůvodňuji pojmy a charakteristiku seniorského věku. Dále se stručně věnuji problémům stáří z pohledu holistického pojetí člověka, to
7
vše v kontextu křesťanství. Ve druhé kapitole se zabývám problematikou seniorů v pobytových zařízeních a moţnostech sociální práce s touto cílovou skupinou. Ve třetí kapitole se věnuji vymezení teorie potřeb, jak je chápána z pohledu sociální práce i jiných relevantních oborů, jako je psychologie, zdravotnictví a ošetřovatelství. Zde se zvláště zaměřím na potřeby spirituální a jejich důleţitost. Dále se věnuji zdrojům spirituality tradičním i nenáboţenským. Ve čtvrté kapitole práce jiţ stručně popisuji koncept duchovního posouzení podle D. R. Hodge, základní pojmy tohoto konceptu a jeho jednotlivé nástroje (metody). V praktické části nejprve vymezuji hlavní cíl výzkumu. Dále popisuji zvolenou metodologii. Vzhledem k cíli mé práce jsem zvolila metodu kvalitativní evaluace, která zkoumá, jaké předpoklady či bariéry se vyskytnou při pouţití konceptu duchovního posouzení s cílovou skupinou seniorů v pobytové sluţbě. Výstupem by nakonec měla být hypotéza potvrzující nebo vyvracující moţnost pouţití tohoto konceptu v praxi české sociální práce v širším pojetí různých cílových skupin, v této předkládané práci s cílovou skupinou seniorů v pobytové sluţbě. Závěr práce shrnuje výsledky výzkumu a nabízí moţnou diskusi k pouţití konceptu duchovního posouzení podle D. R. Hodge v české sociální práci se seniory v pobytovém zařízení.
8
1 Stáří „Člověk může být starý, nemocný a nesoběstačný, krásy však pozbývá nikoli v závislosti na těchto proměnách, ale neochotou k hledání kvality, dobra a zbývající krásy.“ (Brzáková, 2013, s. 32)
1.1 Etapa vývoje osobnosti - definice, charakteristika Psycholog Erik Erikson (1999) uvádí, ţe vývoj člověka probíhá v osmi stadiích, a podle Říčana (2007, s. 239) je moţno v kaţdém stadiu nalézt spirituální aspekt. V prvním stadiu (0 -1 rok) je to důvěra k ţivotu, vztah s matkou (později důvěra k Bohu), ve stadiu druhém (1 - 3 roky) autonomie - ta ústí v přijetí řádu (coţ platí i pro náboţenství). Třetí stadium (3 - 6 let) konflikt mezi iniciativou a pocitem viny, vyvíjí se svědomí. Ve čtvrtém stadiu (6 - 16 let) se jedná o snaţivost a pocity méněcennosti, mj. rozpor mezi náboţenským a vědeckým obrazem světa. V pátém (12 – 19 let) dospívající hledá svou identitu, přičemţ hledání identity je spojeno s ideály a idejemi, jimiţ se máme řídit, coţ je značně náročné. V šestém stadiu (19 – 25 let) Erikson popisuje intimitu, přičemţ by člověk měl být připraven vzdát se části své osobní identity, aby mohl ţít s druhým člověkem v intimitě, k tomu Říčan odkazuje k biblické Písni písní. Sedmé stadium (25 – 50 let) je stadium generality, coţ je mimo jiné spojováno s „láskyplnou rodičovskou péčí, jejíž přirozenou součástí je předávání duchovní tradice“. (Říčan, 2007, s. 250) Podle Eriksona osmé stadium (od 50 let, pozdní dospělost a stáří) charakterizuje integrita a zoufalství. V integritě se člověk „zamýšlí nad lidstvem jako nad celkem, objevuje solidaritu s lidmi dávných dob a dalekých zemí, zároveň však přijímá dobu, místo, kulturu i náboţenství, v nichţ je mu dáno ţít, jako jedinečnou (a jedinou!) příleţitost jak realizovat své lidství.“ (Říčan, 2007, s. 251) Starý člověk však také zaţívá pocity beznaděje a zoufalství. Příčinou je úbytek duševních i tělesných sil, často to můţe být i samota i opuštěnost. Člověk můţe i myslet na to, co uţ nedokáţe napravit, o co všechno přišel, a co uţ nikdy neudělá. Proti těmto pocitům se dokáţe postavit člověk, který dosáhl skutečně zralé integrity (Říčan, 2007, s. 251).
9
Joan Eriksonová po devadesátce doplňuje Eriksonova stadia o fázi devátou, stadium závislosti, stadium tělesné i duševní dezintegrace, coţ souvisí s dosahováním stále vyššího věku (Říčan, 2007, s. 252). Kaţdý člověk nejenţe prochází vývojem (vývojovými stadii), ale je také jedinečnou a neopakovatelnou osobností. A právě ve stáří se mohou některé vlastnosti a rysy osobnosti v charakteristice zvýraznit či naopak umenšit, případně můţe dojít ke změnám. Příčinou mohou být změny fyziologické, změny způsobené novými sociálními podmínkami a prostředím, např. odchod do domova pro seniory, ztráta ţivotního partnera apod., uvědomování si nadcházejícího konce ţivota atd. (viz bod 1.5 Holistické pojetí problémů seniorů). Proto je také třeba, aby si pomáhající či doprovázející byli vědomi těchto moţných proměn a se zachováním úcty a sebeurčení klientů dokázali seniorům pomoci nejen s ohledem na základní vlastnosti tzv. Velké pětky, ale i s ohledem na šestý faktor, coţ je spiritualita. U charakteristiky osobnosti se pouţívá tzv. Velká pětka, k níţ je moţno přiřadit i spiritualitu jako šestý faktor (Říčan, 2007, s. 293).
Tabulka č. 1
Ta
10
Světová zdravotnická organizace WHO uvádí u člověka čtyři dimenze, přičemţ čtvrtou dimenzí je dimenze spirituální. Jednotlivé dimenze pak WHO charakterizuje takto:
Biologická dimenze popisuje fyzickou stránku člověka, jeho fyzické dispozice a omezení.
Psychologická
dimenze
se
zabývá
duševní
stránkou
člověka,
tj.
psychologickými procesy, vlastnostmi a jevy.
Sociální dimenze si všímá vztahů a procesů mezi jedinci nebo jedinci a skupinami. Také si všímá sociálního fungování jedince v jeho sociálním prostředí.
Spirituální dimenze se zabývá otázkami po smyslu ţivota, tedy vším tím, co člověka přesahuje. Na základě této definice bychom měli člověka chápat jako jednotu všech těchto
uvedených dimenzí.
1.2 Definice stáří Stáří je poslední ontogenetickou vývojovou periodou (Brzáková, 2013, s. 28). V ČR je za obvyklou hranici stáří povaţován věk 65 let, přičemţ období 60 - 65 let je začátkem stáří, 65 - 75 let je obdobím mladšího stáří a 75 let a více je povaţováno za pokročilé stáří. Ke stáří lze přistupovat různě. Při tzv. věkovém přístupu se uvádí u věku nad 85 let („very old“) rizikový faktor náhlé ztráty soběstačnosti. Při biologickém přístupu se klade důraz na splnění určitých involučních kritérií, sociální přístup se odvozuje od metody sociálních kritérií. V ČR je silná tradice ergoterapeuticko-ošetřovatelského přístupu, kdy se klade důraz na soběstačnost (ošetřovatelská nebo rehabilitační péče). Funkčně klinický přístup se orientuje na specifické
zdravotní
problémy
stáří,
tj.
atypický
průběh
chorob,
ohroţení
hospitalismem, imobilizačním syndromem atd. (Brzáková, 2013, s. 30).
1.3 Křesťanský pohled na stáří „Já sám až do vašeho stáří, až do šedin vás budu nosit. Já jsem vás učinil a já vás ponesu, budu vás nosit a zachráním.“ (Iz 46,4)
11
„Izajáš připomíná dvě podstatné ţivotní jistoty: člověku je dáno zestárnout, ale můţe se spoléhat, ţe v tomto přirozeném údělu nezůstane osamocen, má-li víru v Boţí přítomnost, lásku a spásu. Záruka smysluplnosti stárnutí však nepřichází automaticky, adaptace na stáří je individuálním i sociálním úkolem.“ (Brzáková, 2013, s. 104) V desateru přikázání dostává Izrael směrnice, mezi nimiţ je i přikázání úcty ke stáří (Ex 20, 12): „Cti otce svého i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.“ (Dt 5,16, Mt 15,4, Mt 19,19) Křesťané tedy mají mít úctu k ţivotu ve všech jeho etapách, tedy i ve stáří. Věřící v Krista vnímají hodnotu ţivota jako Boţí obdarování, tj. zásadní rozdíl mezi apriori nenáboţenským hlediskem (Brzáková 2013, s. 11).
1.4 Charakteristika stáří „Ţivot po sedmdesátce se zpomaluje, člověk postupně ztrácí nejen síly, ale i dovednosti, zájmy se zuţují, tělo slábne. Jak se zachovají děti, záleţí nejen na jejich výchově, časových moţnostech, ale i na tom, zda si starý člověk sám sebe váţí a je ochotný s pokorou péči rodiny přijmout. …Přijetí krajiny minulosti způsobuje pohled na svůj ţivot jako na krásné a náročné údobí. Přichází proţitek, ţe obojí patří k sobě. Nebo staří lidé docházejí k opačné polaritě, ţe ţivot nestál za nic. Rozhodující je většinou míra lásky, kterou sami dali. …Ţivot, který se uzavírá, dává závěrečné otázky: Jaký je smysl celého ţivota? Co přinese kmotra smrt? Je pozváním, nebo konečnou? Kdo bude u mne, kdyţ budu umírat? Setkám se se svými drahými zemřelými? Na co je nejvyšší čas? Kaţdý den je důleţitý dílek do mozaiky ţivota. Postupné dávání a odevzdávání na konci ţivota všeho, čím jsme a co máme, upozorňuje na to, ţe ţivot je na dávání zaměřená existence.“ (Kosová, 2014, s. 72) Stuart-Hamilton v Psychologii stárnutí (1999) v rámci obecné charakteristiky stáří uvádí tzv. univerzální znaky např. vrásčitá kůţe a probabilistické (pravděpodobné) znaky např. artróza. Tělesné změny souvisí s primárním stárnutím, avšak změny časté, ne však nutné jsou sekundárním stárnutím. Terciární stárnutí pak provází prudký nápadný úpadek předcházející smrti. Optimální varianta stárnutí je, podaří-li se člověku postupně opouštět určité aktivity a nacházet místo nich nové, vhodnější jeho věku a schopnostem. Sociální adaptabilita je v centru pozornosti sociální gerontologie, přičemţ sociální adaptabilita je
12
chápána jako ţivotní postoj vyzrálé osobnosti, která ve zdraví i přes nemoc pochopila alespoň jediný úsek svého dosavadního ţivota a nalezla v něm smysl. (Brzáková, 2013) Pro křesťana to znamená pochopit, ţe jeho ţivot má smysl v Bohu, pro ateistu pak podle psychologa V. E. Frankla, ţe ţivot má smysl sám o sobě.
1.5 Holistické pojetí problémů seniorů „Je-li seniorům obecně přisuzována špatná povaha, jedná se o egoisticky orientovaný názor, který odráţí individuálně negativní zkušenosti, mezigenerační konflikty či konkrétní amorální charakter staršího člověka. K negativně vnímaným vlastnostem seniorů patří zejména: slabost, nemocnost, hostilita, nepotřebnost, disadaptabilita, úzkostnost.“ (Brzáková, 2013, s. 37) Problémy seniorů se týkají všech dimenzí člověka – tedy biologické,sociální, psychologické i spirituální dimenze. Ţádný člověk však není izolovaným ostrovem, ale ţije s a mezi lidmi, takţe při problémech v jednotlivých oblastech svého ţivota by měl senior nalézt pomoc, a to ať se jedná o problémy zdravotní, sociální, psychické a samozřejmě i případnou pomoc v oblasti spirituální. Poměrně dobře jsou popsány problémy zdravotní, a je tedy moţno i dobře na ně reagovat (viz geriatrická problematika), dále se rozvíjí dobře i pomoc v oblasti sociální, psychologické problémy se řeší spoluprací psychologa s lékaři, příp. sociálními pracovníky. Nejméně pozornosti odborné i laické veřejnosti se doposud věnovalo problémům seniorů v oblasti spirituální. V následující části stručně uvedu problémy jednotlivých dimenzí seniorů. Tematikou spirituálních problémů u seniorů se pak budu především zabývat v části práce věnované výzkumu (zhodnocení získaných údajů). Jsou-li rodinné vztahy a svazky důleţité pro vývoj člověka, pak ve stáří se pro seniora stávají záchrannou kotvou v osamění a úzkosti. Tam, kde je funkční rodina, nalézá senior oporu. Můţe se jednat nejen o přímou fyzickou péči o seniora, ale i o udrţování vztahů se seniorem, který je umístěn v sociálním pobytovém zařízení (návštěvy, dárky, přechodný pobyt v rodině např. v době vánočních svátků, informování o událostech v rodině apod.). Nefunkční rodinu můţeme charakterizovat na základě citace z Joba (19, 13-14): „Mé bratry ode mne vzdálil, moji známí se mi odcizili, moji příbuzní mě opustili, kdo se ke mně znali, zapomněli na mě.“
13
Podle Peschkeho v Křesťanské etice (2004) je láska-agapé láskou vztahovou, aktivní, nikoliv jen pocit. Podle Brzákové (2013, s. 50) je naděje přímým výsledkem agapé, přičemţ v rodině to znamená podporovat a poskytovat citové zázemí seniorům. „Stáří není nemoc, ale není bez nemoci.“ (Pacovský, 1997, s. 68) Stáří je spojeno se zhoršením celkového stavu člověka. Podle Stuarta-Hamiltona v Psychologii stárnutí (1999) existují dvě základní teorie o příčinách fyziologického úpadku: 1. opotřebování, 2. buněčná teorie (buňky jsou vystaveny toxinům). Ve stáří dochází nejen k vyššímu výskytu chorob, ale také k častějším komplikacím. Zhoršují se smysly (např. zrak, sluch). Projevují se také fyziologické změny např. spánkového rytmu (pospávání ve dne), sníţení pocitu ţízně atd. (Brzáková, 2013) Lékaři, pomáhající i doprovázející by si však měli připomínat to, co píše Grün (2009, s. 131): „Kaţdá nemoc má svou duchovní stránku. (…) setkání s pouštními otci mně osobně velmi pomohlo k propojení duchovních a psychologických metod. Mniši na poušti se totiţ postavili své pravdě tváří v tvář a na své duchovní cestě neopomíjeli ani psychologické a lékařské znalosti své doby. To je pro mne výzvou, abych i dnes v přístupu k tělesné a psychické nemoci bral v úvahu všechny dimenze.“ Stáří, poslední etapa ţivota, je spojeno s mnoha závaţnými změnami sociální situace člověka. K závaţným sociálním situacím patří úmrtí partnera, syndrom opuštěného hnízda (odstěhování dětí), ztráta sociálních jistot, ztráta pracovních kontaktů, moţná změna domova - z bytu nebo domu do pobytových zařízení sociálních sluţeb. Dokonce i nemoc můţe znamenat změnu sociální situace, neboť zvláštností stonání seniorů je prolínání zdravotní a sociální situace. Nemoc v naprosté většině u seniorů také znamená změnu nebo ztrátu soběstačnosti (Brzáková, 2013). Senior postupně ztrácí moţnost kontrolovat svůj ţivot tak, jak byl doposud zvyklý. To však znamená, ţe se samozřejmě sniţuje kvalita jeho ţivota. V tzv. spirále neschopnosti nebo naučené neschopnosti se prolínají zdravotní, psychologické a sociální bariéry. „Smyslem sociální práce se seniory je pak pomoci starému člověku vyjít ven z tohoto bludného kruhu, nezvládání‘.“ (Janečková, 2005, s. 164) Ve stáří dochází také k psychickým změnám, zpomaluje se psychomotorické tempo, dochází ke změnám kognitivních funkcí (např. vnímání, paměť, představy,
14
myšlení), coţ je zřetelnější v zátěţových situacích. Mohou se objevovat i výraznější změny psychických vlastností (faktorů) (viz. výše tabulka Velké pětky). Mění se také pořadí potřeb, hodnot a cílů. Starší člověk si klade krátkodobější úkoly a je spokojen i se skromnějšími cíli. Okolí seniora by si však mělo být vědomo také moţných problémů v komunikaci. Senior, který lpí na zaţitých mechanismech řešení nových situací, můţe nepřiměřeně reagovat na běţné podněty a pak se u něj můţe projevovat buď citová labilita, nebo nadměrná úzkostnost. Podle Brzákové je třeba v chování seniora zohlednit, co dobrého či špatného zaţil, a tedy jaké konkrétní zkušenosti determinují jeho psychiku. (Brzáková, 2013) V období seniorského věku, kdy člověk rekapituluje a hodnotí svůj ţivot, přicházejí existencionální otázky. Ptáme se a hledáme to, co nás a náš ţivot skutečně přesahuje. Je to hloubání nad smyslem ţivota, utrpení, smyslem nemoci, osamění apod. Otázkou proč právě já, proč se toto děje mně, nás senior upozorňuje na strádání v oblasti duchovních potřeb (Svatošová, 2012, s. 40). Při tomto přemítání hledá člověk nejen odpovědi po smyslu ţivota, ale i naději pro sebe. Jiné odpovědi nachází člověk věřící, jiné hledající a jiné nevěřící, kterých je ve skutečnosti málo. Tomáš Halík (2014, s. 153-154) v knize Ţít v dialogu v části nazvané Česká povaha a zboţnost „…s procesem přechodu od tradiční církevní religiozity k, neviditelné zbožnosti‘ české společnosti, kterou si není dobré plést s ateismem jen proto, že nevykazuje rysy dřívějšího typu zbožnosti“ nás upozorňuje na různé druhy zboţnosti. Člověk, který věří, můţe nalézt odpověď v duchovním rozjímání. Říčan (2007, s. 252) uvádí, ţe podle různých duchovních tradic mají být ve stáří projevy zboţnosti meditativní. Ten, který hledá vnitřní pokoj, pak tento pokoj nalézá v modlitbě a rozjímání. Senior se oprošťuje od starostí i radostí běţného ţivota a zajímá se více o existencionální otázky bytí.
15
2 Specifická problematika seniorů v rezidenčních zařízeních domovů pro seniory Seniorů se obecně dotýkají všechny předchozí problémy (zdravotní, sociální, psychické i spirituální), avšak v rezidenčních zařízeních mohou často nabývat specifické podoby. Příchod do domova znamená ztrátu především dosavadních jistot, je zde změna známého prostředí, ztráta dříve udrţovaných sociálních kontaktů, změna ţivotního stylu (tzn. potřeba adaptovat se na jiný reţim dne, jiné osoby, omezení finančních prostředků, aktivit volného času, kontaktů s rodinou apod.). Vzhledem k fyzickému a psychickému stavu seniora, případně tehdy, pokud se rodina nemůţe, neumí nebo nechce postarat o seniora, který péči potřebuje, přichází v úvahu moţnost umístění seniora v zařízeních sociální péče (zákon o sociálních sluţbách §49). Vţdy je však nutno spojit poskytování příslušné sluţby s úctou a respektem k osobnosti seniora při dodrţení zásady práva na sebeurčení kaţdého člověka. (viz Etický kodex sociálního pracovníka) K tomu, aby toto vše bylo splněno, měl by sociální pracovník mít jako základní dovednost poskytování psychosociální a duchovní opory. Sociální opora je tedy chápána jako to, co usnadňuje zvládání zátěţe. Psychická opora pak napomáhá seniorovi k lepší adaptaci na nutné ţivotní změny (např. snášení bolesti). Duchovní opora je podle Smékala ještě důleţitější a také náročnější tím, ţe se sociální pracovník snaţí pomáhat seniorovi „najít nebo obnovit smysl života, zaujmout postoj k neodvratnému údělu…. Je to vytváření vědomí smyslu, vytváření ovzduší lásky typu agapé a vedení k moudrému nahlížení toho, co se děje v nás a kolem nás. Duchovní opora zahrnuje také reflexi (vyslechnutí a sdílení) toho, jaká duchovní poranění postihla člověka, jemuž pomáháme.“ (Smékal, 2004, s. 55-56)
2.1 Adaptační proces Pro seniory je tedy velkou výhodou, pokud je přechod a přijetí obyvatele do domova dobře naplánován a instituce i senior jsou na tuto situaci dobře připraveni. Vše by mělo být na základě svobodného rozhodnutí, kdy klient si sám volí zařízení, které nejvíce odpovídá jeho potřebám, poţadavkům a moţnostem. Také je samozřejmě
16
výhodou, pokud senior má co nejvíce informací o prostředí, v němţ má ţít, aby přechod byl co nejsnazší. Ideální je zachování dosavadních sociálních vazeb, „životní styl a kontinuita starého člověka“. (Janečková, 2005, s. 181) Ve Standardu kvality (MPSV, 2002) č. 3 Jednání se zájemcem o sluţbu zařízení sociálních sluţeb musí klienta před uzavřením dohody seznámit se všemi podmínkami poskytování sluţeb, a to s ohledem na komunikační schopnosti seniora. Pracovník zařízení zjišťuje, co zájemce od sluţby očekává, a společně pak mohou dohodnout, jakým způsobem bude sluţba poskytována. Adaptační proces nekončí přijetím klienta, ale pokračuje dále tak, aby adaptace seniorů probíhala co nejuspokojivěji, „aby byl podpořen v nových přátelských a sousedských kontaktech, aby získal členství v různých skupinách, aby si vybavil, individualizoval, přisvojil svůj prostor, aby dostal příleţitost vykonávat aktivity, jeţ mu připadají smysluplné“. (Janečková, 2005, s. 182)
2.2 Individuální plán péče Individuální plán je zpracováván na základě zdravotního a duševního stavu klienta s přihlédnutím k jeho soběstačnosti a potřebám. Jeho cílem je zlepšení kvality ţivota i aktuálního stavu seniora. Při sestavování tohoto plánu je hlavně nutno přihlíţet k představám a poţadavkům klienta. Individuální plánování v průběhu sociální sluţby je zakotveno ve Standardu č. 5 a individuálně plánovat ukládá paragraf 88, písmeno f) zákona o sociálních sluţbách. Realizace individuálního plánu sociální sluţby pro seniora je zaloţeno na vyuţití týmové práce sociálních, zdravotních a jiných odborných pracovníků (psycholog, kněz, fyzioterapeut) (Janečková, 2005, s. 182).
2.3 Práce s rodinou seniora Jiţ ve Starém zákoně předal Bůh Mojţíšovi toto přikázání: „Cti otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.“ (Ex 20,12) Nejen pro seniora je důleţité udrţovat rodinné vazby. Je to však velmi důleţité i pro pracovníky příslušného sociálního zařízení, neboť rodina můţe výrazně napomoci k tomu, aby adaptace seniora v zařízení probíhala co nejefektivněji a pro seniora nejpříjemněji. Dobrá spolupráce s rodinou znamená, ţe ačkoli je senior umístěn v pobytovém zařízení sociálních sluţeb, nadále se cítí být členem rodiny a celkově nové prostředí lépe snáší. „Spolupráce s rodinou začíná v den přijetí jejího člena do domova 17
důchodců, nejlépe ještě dříve. S rodinou musí DD uzavřít kontrakt o tom, které úkoly jí zůstávají a které můţe za ni převzít. …Především je třeba přijmout předpoklad, ţe instituce nezbavuje rodinu odpovědnosti za péči o příbuzného. Příchodem do DD nekončí rodinné vztahy ani povinnosti dětí vůči svým rodičům.“ (Janečková, 2005, s. 182-183)
18
3 Spirituální potřeby a zdroje spirituality Kaţdá dimenze lidské bytosti má své specifické potřeby. Potřeby tedy vzhledem k těmto dimenzím dle holistického pojetí dělíme na: a) biologické (např. dýchání, strava, tekutiny, spánek, bydlení atd.); b) psychologické (respekt k lidské důstojnosti, potřeba bezpečí, komunikace); c) sociální (vztahy k jiným lidem); d) spirituální (sám odpouštět, vědomí odpuštění od druhých, víra, smysl ţivota). (Svatošová, 2012, s. 23) Dle Šamánkové (2011, s. 15) mohou nenaplněné potřeby způsobit stres (reakce organismu na stresový podnět), distres (do nějţ řadíme zklamání, strach), nebo také jiné závaţné psychické stavy, jako je frustrace, deprivace nebo i deprese při dlouhodobém neuspokojování potřeb. Křivohlavý (2000, s. 165) rovněţ upozorňuje, ţe existuje velké mnoţství různých potřeb a ţe při řešení sloţitých ţivotních situací vybíráme tu potřebu, jejíţ uspokojení povaţujeme u daného člověka za nejdůleţitější.
3.1 Definice potřeb Trachtová uvádí (1999, s. 10), ţe potřeba je vyjádřením určitého nedostatku, který potřebujeme nutně uspokojit. Uspokojování těchto potřeb závisí na individualitě konkrétního člověka. Šamánková (2011, s. 16-18) k tomu dodává, ţe potřeby jsou také silným motivačním faktorem v ţivotě. Jednání a konání pak směřuje člověka k tomu, aby došlo k uspokojení nenaplněných potřeb, přičemţ hybnou silou této naší aktivity je motivace. Definice z Velkého psychologického slovníku (Hartl, Hartlová, 2010, s. 433) uvádí potřebu takto: „Nutnost organismu něco získat nebo se něčeho zbavit; stav člověka, který znamená porušení vnitřní rovnováhy (homeostázy) či nedostatek ve vnějších vztazích osobnosti; doplňkovým pojmem k potřebám jsou (hodnoty), jejich výběrem mohou být potřeby uspokojovány; zatímco systém potřeb se ve vývoji lidstva výrazně nemění, hodnoty jsou proměnlivé; jinak řečeno, potřeba vzniká při jakékoli fyziologické odchylce od ideální hodnoty, a pokud odchylka od ideální hodnoty nemůţe být automaticky upravena, je aktivován pud a vybuzený organismus zahájí činnost ke 19
znovuobnovení rovnováhy; na rozdíl od přání, jsou potřeby určeny ţivotní nutností člověka jako druhu a jejich dlouhodobé nenaplnění se nepříznivě odráţí ve zdraví a pocitu dobré pohody.“ Ve slovníku se pak dále uvádí pojem metapotřeba, která je vyšší, sekundární (např. sebeaktualizace, seberealizace, estetické potřeby, spirituální potřeby). Ke znázornění vztahu mezi potřebami se často pouţívá tzv. Maslowova pyramida potřeb. V praxi se však často zapomíná podle psychologa Říčana (2007, s. 234) na vrchol této pyramidy. Maslowova pyramida potřeb: (Říčan, 2007, s. 234) Tabulka č. 2
20
3.2 Spirituální potřeby „Nejenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.“ (Mt 4,4) Spirituální potřeby vycházejí z toho, ţe člověk má schopnost hledat naději, ptát se a snaţit se nalézt odpovědi na otázky po smyslu lidského ţivota, po tom, co lidský ţivot přesahuje, zda po ukončení pozemského ţivota existuje naděje na další ţivot. Tradičně je spiritualita chápána ve spojení s náboţenstvím, avšak zejména v poslední době se spojuje i s nenáboţenskými zdroji. Jak uvádí Říčan k vrcholu Maslowovy pyramidy potřeb: „Docela na vrcholu je podle Maslowa potřeba transcendence, přesahu, hlubokého proţití toho, ţe člověk je součástí většího celku - lidstva, přírody, Země, nakonec celého vesmíru. (…) Moţná to byl právě Maslow - kultovní ideolog amerických hledačů šedesátých let, kdo inspiroval onen slogan, not religious, but spiritual‘.“ (Říčan, 2007, s. 233-234)
3.3 Zdroje spirituality Lidé ve stáří hodnotí svůj ţivot a hledají jeho smysl. Je tedy pro kaţdého člověka existenciálně důleţité nalézt zdroj síly, o který se toto hodnocení můţe opřít. Třinecký (2011, s. 21) uvádí, „že to, co je považováno za posvátné, je zdrojem síly. Síly, která lidem pomáhá ve chvílích zátěže.“ Znamená to tedy, ţe duchovní stránka člověka nás vede nejen k potřebě proţít svůj ţivot i v duchovní rovině, ale také k neustálému hledání duchovních zdrojů ţivota. Tyto zdroje spirituality se dělí na tzv. tradiční zdroje a tzv. současné či moderní zdroje spirituality. (Vojtíšek, 2012, s. 11-17) Lidé tzv. věřící i nevěřící uznávají, ţe člověka určuje nejen jeho stránka tělesná, sociální, duševní, ale také stránka duchovní (spirituální). Člověk, jehoţ pobyt zde je časově omezen dobou od narození po smrt, hledá vztah s něčím, co tuto omezenost překonává, co dává ţivotu smysl a naději v budoucnost, ať jiţ se jedná o Boha nebo o zákonitosti přírodního a historicko-společenského vývoje. Duchovní stránka člověka, pro věřícího hledání vztahu k Tomu, jenţ nás stvořil k obrazu svému, pro nevěřící pak produkt vysoce organizované mozkové hmoty podmíněný vlivem společensko-historického vývoje, nás vede nejen k potřebě hledat 21
zdroje spirituality, ale především k potřebě ţít svůj ţivot i v duchovní rovině. Jak píše Fiores (1999, s. 59): „V dialogu s upřímně hledajícím ateistou bych nepřecházel okamţitě na abstraktní rovinu, ale začal bych spíše na existenciální úrovni. Zdá se, ţe morální vědomí vţdycky jistým způsobem obsahuje absolutno. Pravda a dobro ukazují svoji vznešenost, a osobují si proto práva nad naším vědomím, i kdyţ se egoistická existence vzpírá. … Dobro a pravda také přesahují individualismus a kolektivní egoismus.“
3.3.1 Tradiční zdroje spirituality Za nejvlastnější zdroje spirituality jsou povaţovány duchovní tradice tzv. tradičních náboţenství (judaismu, křesťanství, islámu, buddhismu) (Vojtíšek, 2012, s. 14). Vojtíšek (2012, s. 34) ve Spiritualitě pomáhajících profesí píše o tzv. explicitní spiritualitě. Jsou to tedy náboţenství, která odkazují k Bohu Stvořiteli, začátku i konci všeho ţivota. Styk s absolutnem vede aţ ke sjednocení s osobním Bohem, spiritualita těchto náboţenství pak předpokládá předběţnou volbu, kdy člověk musí věřit, ţe transcendentno existuje, ţe jeho duch můţe navázat styk s Duchem. (Fiores, 1999, s. 163)
3.3.2 Současné zdroje spirituality V dnešní době mnozí lidé často kombinují různé zdroje spirituality. „Navíc není třeba, aby jednotlivec přijímal všechno to, co jednotlivá duchovní tradice nabízí, nýbrţ si můţe vybrat jen to, co mu vyhovuje, a na jiné rovině spirituality se nechat oslovit něčím, co pochází z tradice úplně jiné.“ (Vojtíšek, 2012, s. 14) Zdrojem spirituality můţe být i sekulární zdroj, např. tzv. světový názor. Dalšími zdroji spirituality podle Vojtíška můţe být věda, masmédia, psychoterapie apod. Zdroje spirituality však můţeme nalézt nejen ve společenském, ale i v soukromém ţivotě, kdy to mohou být záţitky smrti, narození dítěte apod. (Vojtíšek, 2012, s. 34-38).
3.3.3 Individualizovaná duchovní tradice I kdyţ zdroj spirituality má původ v některé duchovní tradici (např. křesťanské), není tento zdroj spirituality zprostředkován institucí, ve které dnešní člověk často ztrácí důvěru, ale je předmětem jeho osobního dlouholetého výběru. „Zdroje své spirituality si 22
na kaţdé její rovině spíše sám vybírá, neţ aby je přijímal vcelku a provázaně tak, jak mu je některá instituce uchovala a předala.“ (Vojtíšek, 2012, s. 14)
3.3.4 Nenáboženské zdroje spirituality Dnešní člověk i vzhledem k výše zmíněné nedůvěře v instituce, zejména v ty tradiční, však přesto hledá naplnění svých duchovních potřeb. Nachází je i mimo náboţenství a z určitého pohledu si vytváří „náboţenství“ nová (viz světové názory, víra ve vědu, nacionalismus apod.). Takţe podle Vojtíška (2012, s. 27) tyto existující sekulární zdroje dokáţí vyplnit všechny anebo téměř všechny roviny spirituality. Jako příklad „sekulárního náboţenství“ Vojtíšek uvádí komunismus nebo národní socialismus. K označení tohoto sekulárního zdroje lze pak pouţít pojem implicitní náboţenství. Podle
Fioreho
(1999,
s.
59)
však
i ti,
jejichţ
spiritualita
vychází
z nenáboţenských zdrojů, mohou dospět k Bohu. „Mnohem hodnotnější můţe být morálka hledajících Boha nebo odmítajících mylnou představu o Bohu, kteří se přitom nevzdávají lidské důstojnosti, váţí si jí u druhých a jsou zároveň k dispozici sluţbě (…).“ A v úvodu ke Slovníku spirituality Fiores (1999, s. 6-7) píše, ţe moderní ateismus, který se snaţí jevit jako nenáboţenský, často vyznává „nějakého neznámého boha“, případně v sobě obsahuje značnou humanitu.
23
4 Hodgův koncept duchovního posouzení 4.1. Systém Základem Hodgova systému konceptu duchovního posouzení je myšlenka, ţe člověk má čtyři dimenze, které jsou ve vzájemné interakci. Tyto dimenze na sebe působí a vzájemně se ovlivňují, tzn., ţe i čtvrtá dimenze duchovní můţe působit na ostatní tři pozitivně, případně negativně. Systém má za cíl posílení subsidiarity, tzn., ţe koncept duchovního posouzení odkrývá člověku jeho vlastní schopnosti a moţnosti k případné pozitivní změně. Cílem tedy není duchovní vedení člověka, ale napomoci klientovi, coţ je úkolem pomáhajícího, respektive doprovázejícího (sociální pracovník, zdravotník, duchovní apod.), k odkrytí duchovní stránky ţivota. Poznání, uznání a přijetí duchovní dimenze ţivota má pak klientovi napomoci k síle přijmout a případně i zlepšit svůj ţivot, nalézt naději a vnitřní rovnováhu. Duchovno tedy lze na základě výše uvedeného povaţovat za moţnou silnou stránku, důleţitou přednost klienta, která můţe být nápomocna při řešení obtíţných ţivotních situací (Hodge, 2003, s. 7). Zkoumání této duchovní sloţky osobnosti by mělo mít nezastupitelné místo při práci s klientem, zvláště pak při posouzení jeho ţivotní situaci. (Hodge, 2006, s. 317) Proces posouzení ţivotní situace je stěţejním a nejnáročnějším úkolem sociálních pracovníků (Navrátil a kol., 2010, s. 9). V tomto počátečním procesu je podstatné poznat a porozumět klientově ţivotní situaci a vytyčit tak moţnosti změny klientova ţivota a nasměrovat intervenci tak, aby byla co nejefektivnější. (Navrátil, 2007, s. 72-73) Také je třeba připomenout, ţe D. R. Hodge není jediným autorem pojednávajícím o duchovním posouzení. K dalším významným autorům, kteří se věnují obdobnému tématu a sestavili vlastní koncept duchovního posouzení, patří Edward R. Canda a Leoly Dyrud Furman (Canda, Furman, 2010, Spiritual Divesity in Social Work practise: The Heart of Helping). Ovšem i sám autor D. R. Hodge (2005c, s. 322) uvádí, ţe ţádný nástroj duchovního posouzení, ať jiţ vytvořený jakýmkoliv autorem, nemůţe zcela pokrýt všechny moţné individuální zvláštnosti klientů sociální práce.
24
4.2 Pojmy V rámci vytváření systému konceptu duchovního posouzení se pouţívají specifické pojmy, k nimţ patří i sám pojem koncept duchovního posouzení, posouzení, duchovno a duchovní posouzení (Gierczuszkiewicz, 2013, s. 10-11). Duchovno pouţívá Hodge, (2004, s. 37) jako pojem, jenţ má vyjádřit „bytostný vztah jednotlivce k Bohu (nebo vnímané transcendenci)“. Posouzení je pak procesem sběru informací zobrazení jevů a procesů, které slouţí k rozhodování. Tyto informace pak mohou být vyuţity k praktickým řešením při práci s klientem. Nejedná se pouze o činnost pomáhajícího, ale toto duchovní posouzení odkrývá klientovi jeho vlastní duchovní situaci, schopnosti a moţnosti včetně případného dalšího nejen duchovního růstu, ale i změn v ostatních dimenzích ţivota. Koncept duchovního posouzení pak znamená proces vytváření systému za pomoci příslušných pojmů a metod. Systém konceptu duchovního posouzení není systémem striktně rigidním (neměnným), ale je flexibilní, neboť je třeba přihlíţet k tomu, ţe kaţdý člověk je jedinečnou osobností a ţe tedy i rozsah vzájemné interakce (ovlivňování a působení) čtyř dimenzí člověka je různý a v čase proměnlivý.
4.3 Metody (nástroje) Jak jiţ bylo výše řečeno systém konceptu duchovního systému je flexibilní, neboť i metody (nástroje) je třeba pouţívat co moţná nejefektivněji, coţ však vyţaduje na jedné straně skutečnou znalost osobnosti klienta a na straně druhé odbornou vybavenost pomáhajícího. Tato odbornost pak znamená, ţe pomáhající je nejen dobře obeznámen a vyškolen v práci s konceptem duchovního posouzení, ale má i příslušné osobnostní schopnosti, které vyţadují získání důvěry a navázání empatického dialogu s klientem. Volba nástrojů je také odvozena od kognitivních a psychosomatických schopností klienta, výchovy
a vzdělání, komunikačních schopností, ţivotních
zkušeností, zdravotního stavu klienta apod. Pro získání relevantních výsledků je třeba se zaměřit i na klima prostředí, přátelskou atmosféru, být si také vědom toho, ţe v ţádném případě nemůţeme klienta k něčemu nutit, nenaléháme, ale pomáháme dle situace s pochopením, úctou a respektem ke klientovi. Musíme si být vědomi i toho, ţe komunikujeme nejen verbálně, ale také nonverbálně (mimika obličeje, gesta, případně
25
i fyzický kontakt, kdy zejména senioři uvítají např. pohlazení, pochvalu), zkrátka pozitivní vztah ke klientovi (Starnino, Gomi, Canda, 2012, s. 4-5). Je třeba mít stále na paměti, ţe nemáme být duchovním vůdcem klienta, ale ţe duchovní koncept má pomoci klientovi k uvědomění si jeho situace a případně i k jejímu řešení. K práci s klientem vyuţíváme i materiální prostředky např. diktafon, papíry, barevné fixy, gumy apod. Metody (nástroje) doporučované Hodgem můţeme rozdělit podle rozsahu, kvality i kvantity získaných informací, především však podle spolupráce klienta. Z tohoto pohledu se jedná za prvé o tzv. stručné duchovní posouzení a za druhé o podrobnější duchovní posouzení. (Hodge, 2005d, s. 343)
4.3.1 Stručné duchovní posouzení Stručným duchovním posouzením vţdy začínáme a teprve po jeho vyhodnocení můţeme, ale nemusíme postoupit k podrobnějšímu duchovnímu posouzení. Tuto moţnost vyuţíváme, pokud to získaná data, informace i souhlas klienta umoţňují. Stručné duchovní posouzení se zaměřuje na získání odpovědí na otázky 1) jak klientovo duchovno souvisí s poskytovanými sluţbami, 2) zda podrobnější duchovní posouzení bude přínosem. (Gierczuszkiewicz, 2013, s. 22) Při stručném duchovním posouzení se zaměřujeme na 3 hlavní oblasti, coţ je 1) oblast vyznání či víry, za 2) významné sloţky víry, 3) duchovní praktiky či zvyky. JCAHO byly rozpracovány do 15 otázek, Hodge pak uvádí 5 otázek stručného duchovního posouzení, které i já pouţiji ve svém výzkumu se seniory pro jejich snadnou pochopitelnost a stručnost: Tabulka č. 3 (2005d, s. 343) Otázky stručného duchovního posouzení D. R. Hodge 1. Rád bych se zeptal, zda povaţujete duchovno nebo náboţenství za osobní sílu? 2. Jakým způsobem Vám duchovno pomáhá potýkat se s těţkostmi? 3. Existují nějaké zvláštní duchovní zvyky či praktiky, které povaţujete zvláště nápomocné při řešení problémů? 4. Chtěl bych se také zeptat, zda navštěvujete kostel nebo nějaký jiný typ náboţenské komunity?
26
5. Existují nějaké zdroje ve Vašem duchovním společenství, které mohou být nápomocné? Smyslem otázek stručného duchovního posouzení je v prvé řadě poskytnout sociálním pracovníkům, kteří nebyli pravděpodobně vyškoleni v oblasti duchovna, jakousi osnovu nebo vzor k náhledu na situaci duchovního stavu klienta. Tyto otázky by si tak měli upravit podle svých potřeb a potřeb klientů, s nimiţ jednají, mohou tak pouţít pouze část otázek, či některé vynechat úplně. (Hodge, 2006, s. 318) Samotné metody jsou na jedné straně tedy jednoduché, na druhé straně kladou vysoké nároky na pomáhajícího.
4.3.2 Podrobnější duchovní posouzení Metody můţeme také členit podle forem zpracování, jedná se o formu verbální a grafickou. Stručné duchovní posouzení a první metoda podrobnějšího duchovního posouzení jsou metodou verbální, další čtyři vyuţívají grafickou metodu zpracování, ovšem i u těchto čtyř metod vedeme s klientem empatický dialog k případnému objasnění získaného grafického podrobnějšího konceptu duchovního posouzení. Při podrobnějším duchovním posouzení můţeme pouţívat tyto metody (nástroje): 1) duchovní historie, 2) duchovní mapy ţivota, 3) duchovní ekomapy, 4) duchovní genogramy, 5) duchovní ekogramy. K podrobnějšímu duchovnímu posouzení můţeme vyuţít jednu nebo více metod (nástrojů), případně v různé kombinaci. 4.3.2.1 Duchovní historie Jedná se o jedinou čistě verbální metodu duchovního posouzení, kdy je klientovi kladena předem vytvořená sada otázek s obsahovým zaměřením na čtyři okruhy: 1) duchovní rozměr rodiny, 2) víra obou rodičů, 3) klientova současná víra, 4) klientovy duchovní zvyky a jeho zapojení do nějakého duchovního společenství. V těchto čtyřech okruzích se projevují dvě dimenze: 1) dimenze personality (pocity, afekty, vůle, chování, poznání), 2) dimenze spirituality (příjímání, svědomí, intuice). Úvodní rámec 27
má poskytnout náhled na klientovu autobiografickou minulost. (Gierczuszkiewicz, 2013, s. 25) Tabulka č. 4 (Hodge, 2005d, s. 345) Otázky Davida R. Hodge při zpracovávání duchovní historie klienta Úvodní výpravný rámec 1. Popište náboţenskou/duchovní tradici, ve které jste vyrostl. Jak se ve Vaší rodině vyjadřuje víra? Jak důleţité bylo duchovno ve Vaší rodině? Nebo širší rodině? 2. Jaké duchovní záţitky si obzvlášť pamatujete v průběhu let strávených doma? Co činilo tyto záţitky významnými? Jak ovlivnily Váš pozdější ţivot? 3. Jaké jste si vzal ponaučení z těchto zkušeností? Jak byste popsal Vaši současnou náboţenskou nebo duchovní orientaci? Je pro Vás duchovno Vaší předností? Pokud ano, v jakém smyslu? Interpretační antropologický rámec Dimense personality 1. Afekt: Jaké aspekty Vaší spirituality Vám dělají radost? Jakou roli hraje Vaše spiritualita v potýkání se se smutnými situacemi? Činí Vám radost? Potírání utrpení a bolesti? Jak Vám Vaše duchovno dává naději do budoucna? Čeho byste chtěl v budoucnu dosáhnout? 2. Chování: Existují nějaké zvláštní duchovní rituály, obřady, nebo praktiky, které Vám pomáhají s ţivotními překáţkami? Jak se začleňujete do duchovních společenství, jako je kostel, duchovní skupiny atd.? Pomáhají Vám? Jsou tam nějací jednotlivci, se kterými jste v kontaktu a kteří Vás duchovně podporují? 3. Poznání: Jaké jsou Vaše současné duchovní/náboţenské praktiky? Na čem jsou zaloţeny? Které duchovní poznatky povaţujete za zvláště důleţité? Co Vaše víra hovoří o osobních zkouškách? Jak Vám Vaše víra pomáhá bojovat s ţivotními trablemi? Jak Vaše víra ovlivňuje Vaše zdravotní praktiky? Dimense spirituality 1. Přijetí: Popište svůj vztah k Bohu (nebo Stvořiteli) atd. Jaké jsou Vaše zkušenosti s Bohem? Jak s Vámi Bůh komunikuje? Jak Vás tyto zkušenosti povzbuzují? Zaţil jste
28
nějaké okamţiky/období hlubokého duchovního souznění? Jak Vám tento vztah pomáhá potýkat se s problémy? Jak by Vás Bůh popsal? 2. Svědomí: Jak dovedete určit dobro a zlo? Jaké jsou Vaše klíčové hodnoty? Jak Vám Vaše duchovno pomáhá řešit nesprávnosti nebo vinu? Jakou roli hraje odpuštění ve Vašem ţivotě? 3. Intuice: Do jaké míry zaţíváte intuitivní tušení (záblesky, kreativní vize, předtuchy, duchovní vize)? Jsou tyto vize Vaší silnou stránkou? V jakém smyslu? (Gierczuszkiewicz, 2013, tab. 3, s. 26) Tuto metodu není vhodné uplatňovat u klientů, kteří mají problém s verbální komunikací, neradi o sobě hovoří a jsou příliš citliví na sdělovaní důvěrných údajů ústní formou. 4.3.2.2 Duchovní mapy života Duchovní mapy ţivota jsou další metodou (nástrojem) podrobnějšího duchovního posouzení, který můţeme vyuţít. Jedná se o grafické znázornění klientovy duchovní cesty, které v chronologickém pořadí zaznamenává závaţné duchovní skutečnosti, na něţ si klient vzpomíná (Gierczuszkiewicz, 2013, s. 28). Vyuţívají se různé druhy čar a symboly (kříţ - křesťanství, holubice - křest). Jsou zde vyznačeny ţivotní zkoušky i zdroje, které pomáhaly vyrovnat se s těmito zkouškami. Při uskutečňování této metody by u některých klientů mohl nastat problém s kreslením, pak je moţno podat pomocnou ruku a nabídnout určité schematické značky. Klient by měl mít moţnost vybrat si příslušné grafické pomůcky, které mu budou nejlépe vyhovovat (různé druhy pastelek, fixy, gumy, velké archy papíru) (Gierczuszkiewicz, 2013, s. 31). Pomáhající by měl terminologii pouţívanou při verbální interpretaci mapy přizpůsobit klientovi. 4.3.2.3 Duchovní ekomapy Duchovní ekomapa je vlastně grafické znázorňování klientova duchovna v prostoru. Do centra ekomapy je zakreslen klient a jeho nejbliţší okolí v malé kruţnici, muţ - schéma čtverec, ţena - kruh, širší okolí je znázorněno velkou kruţnicí. Do této kruţnice širšího okolí je dalšími kruhy zakreslováno šest kategorií (Gierczuszkiewicz, 2013, s. 33): 1) vztah k Bohu, 2) vztah k duchovní tradici rodičů, 3) k duchovním společenstvím, 4) k duchovnímu vůdci, 5) k duchovním rituálům, 6) k nadpřirozeným
29
bytostem. Tyto vztahy jsou vyznačeny různými druhy čar, čím je čára silnější, tím je hlubší a silnější vztah k duchovním skutečnostem. Vlnovka vyjadřuje vztah konfliktní, přerušovaná čára vztah zvláště citlivý. Je-li na konci čáry šipka, tak tímto směrem proudí duchovní zdroje (Gierczuszkiewicz, 2013, s. 33). Pokud s klientem později za určitý čas zpracujeme další ekomapu, pak při porovnání obou ekomap můţeme zachytit vývoj a změny duchovní dimenze daného klienta. Tato metoda je vhodná pro někoho ostýchavého, kdo nerad hovoří o sobě, ale raději popisuje okolí. 4.3.2.4 Duchovní genogramy Při pouţití této metody znázorňujeme grafickými nástroji duchovní skutečnosti v průběhu generací. Opět značíme muţe čtverečkem, ţenu kruhem, vztahy čarami, vyuţíváme barevné kódování, např. katolici modře, evangelici červeně, muslimové ţlutě, ateisté černě. Pouţíváme symboly důleţitých duchovních událostí, případně vyuţíváme barevného rozlišení např. barevně liberálové nebo konzervativci. (Gierczuszkiewicz, 2013, s. 35) 4.3.2.5 Duchovní ekogramy Duchovní ekogram je vlastně kombinací ekomapy a genogramu. Jedná se o grafické znázornění duchovních skutečností v prostoru a čase v průběhu generací. Na horní část listu se kreslí genogram, na dolní pak ekomapa. Vzhledem k poměrně sloţitému grafickému znázornění, volí někteří klienti raději metody verbální.
4.4 Význam duchovního posouzení Na straně 20 Gierczuszkiewicz uvádí čtyři argumenty proč dělat duchovní posouzení. Tím prvním argumentem je potřeba podívat se očima klienta na svět, abychom byli schopni mu pomoci. Duchovní dimenze totiţ umoţňuje nalézt jiný aspekt pohledu na závaţné skutečnosti v ţivotě člověka, jako jsou např. manţelství, smrt v rodině,
hodnota
materiálních
i nemateriálních
věcí
v ţivotě
člověka.
Dále
argumentuje, ţe pomáhající by měl znát klientovu duchovní stránku při zachování jeho autonomie a sebeurčení. Třetí argument poukazuje na to, ţe má-li člověk snahu sám svépomocí řešit problémy, pak duchovno můţe být významnou silou v tomto snaţení. Čtvrtým argumentem je pak ukotvení praxe v profesionální etice, tzn. nutnost kompetentního zacházení s duchovnem tak, aby veškerá práce s klientem v této oblasti 30
probíhala na patřičné etické úrovni, coţ však vyţaduje, aby pomáhající znal klientovo duchovno. Všechny tyto argumenty jsou důleţité a navzájem se překrývají. Pro kvalitní sociální práci je tedy nanejvýš důleţité, aby si sociální pracovník uvědomoval tyto skutečnosti (význam duchovna) a byl schopen realizovat v praxi koncept duchovního posouzení tak, aby to bylo přínosem nejen pro vlastní sociální práci a vztah mezi klientem
a sociálním
pracovníkem,
ale
především
pro
klienta
samotného.
(Gierczuszkiewicz, 2013, s. 20-21) Současná práce inklinuje k posílení vlastních schopností člověka a jeho silných stránek, aby si dokázal většinu svých problémů vyřešit sám, k čemuţ můţe významně pomoci koncept duchovního posouzení podle D. R. Hodge. (Hodge, 2003, s. 7) O síle duchovna se můţeme přesvědčit i Jeţíšovým výrokem „Amen pravím vám, budete-li mít víru jako zrnko hořčice, řeknete této hoře: ,přejdi odtud tam‘, a přejde; a nic vám nebude nemožné.“ (Mt17,20)
31
5 Výzkumná část V teoretické části práce jsem se snaţila nastínit obecnou charakteristiku skupiny zkoumaných osob s přihlédnutím k holistickému pojetí člověka, zejména vzhledem k jeho spiritualitě. V části práce věnované výzkumu pak uvedu cíl práce, průběh výzkumu,
výsledky
T. Gierczuszkiewiczem.
výzkumu Cílem
a jejich praktické
porovnání části
s výsledky
bylo
navázat
zjištěnými na
výzkum
T. Gierczuszkiewicze a zjistit, zda by bylo moţno vyuţít koncept duchovního posouzení v prostředí české sociální práce s jinou cílovou skupinou, konkrétně seniorů v pobytové sluţbě Domova pro seniory Bruntál.
5.1 Cíl výzkumu Jak jsem jiţ přednesla v úvodu, cílem mé práce je vyzkoušet použití konceptu duchovního posouzení podle D. R. Hodge v sociální práci se seniory v pobytové službě a předně zjistit, jaké se jeví předpoklady a bariéry pro jeho širší použití v sociální
práci
s touto
cílovou
skupinou.
Cíl
práce
je
tedy
shodný
s Gierczuszkiewiczovým, rozdílem je rozšíření zkušebního pouţití na jinou cílovou skupinu, volba metod sběru dat je totoţná s Gierczuszkiewiczovou. (Gierczuszkiewicz, 2013, s. 48) Mým cílem je zhodnotit zkušební pouţití Hodgova konceptu u seniorů v pobytových sluţbách z hlediska jeho širšího vyuţití, neboť je potřebné saturovat všechny potřeby seniorů, tj. včetně potřeb spirituálních. Při mém výzkumu jsem si potvrdila, ţe se u této cílové skupiny (senioři) jeví uspokojování spirituálních potřeb zvláště důleţité, nutné a smysluplné. V průběhu výzkumu jsem zjistila dokonce i to, ţe i jen rozmluva o spirituálních potřebách je kvitována velmi pozitivně (např. klient Bořivoj uvedl: „Nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, co je to duchovno. Pro mě to byl úplně nový pohled.“ Klientka Tamara vyjádřila velkou vděčnost, ţe si mohla o tomto tématu s někým promluvit. Chodí sice do kaple, ale na takovéto rozhovory tam nebývá čas atd.).
32
5.2 Volba metodologie Volba metodologie práce byla určena předchozím výzkumem T. G., neboť bylo třeba vzhledem k cíli práce relevantně navázat na jeho výzkum, změnou proti G. výzkumu byl výběr zkoumaných osob, nikoliv změna metod výzkumu. Metodou práce tedy byl kvalitativní výzkum, v němţ na začátku stojí sběr dat, analýza těchto dat s tím, ţe hledáme objevující se pravidelnosti, formulujeme předběţné závěry a z těchto závěrů pak nové hypotézy. (Gierczuszkiewicz, 2013, s. 46) Na rozdíl od kvantitativního výzkumu, kdy vycházíme z hypotézy a pak sbíráme u mnoha jedinců data, v kvalitativním výzkumu pracujeme s málo osobami a v datech hledáme pravidelnost a vzorce. Gierczuszkiewicz (2013, s. 47) také odkazuje na Miovského (2006, s. 90), který zdůrazňuje, ţe kvalitativní výzkum je pro nás jakousi šablonou, jeţ by měla odpovídat stylu a cíli výzkumu. T. Gierczuszkiewicz (2013, s. 47) zvolil jako typ výzkumu přizpůsobenou kvalitativní evaluaci proto, aby mohl „posoudit či zhodnotit určitý jev, proces nebo skutečnost, abychom na něj získali náhled a mohli učinit opatření jako jej například přijmout či odmítnout.“ Ze dvou přístupů v hodnocení, tj. formativního a normativního, zvolil Gierczuszkiewicz přístup formativní proto, aby byla získána taková data, jejichţ analýzou „získáme informace potřebné k nalezení silných a slabých stránek předmětu našeho výzkumu a budeme schopni formulovat doporučení ke zlepšení.“ (Miovský, 2006, s. 116) Formativní přístup vybral Gierczuszkiewicz také proto, ţe se shoduje s cílem jeho výzkumu, „…kterým je vyzkoušet pouţít koncept duchovního posouzení podle Davida R. Hodge v sociální práci s osobami bez domova a ověřit, jaké se jeví předpoklady a bariéry pro jeho širší pouţívání.“ (Gierczuszkiewicz, 2013, s. 47-48) Kvalitativní evaluace ve výzkumu znamená také evaluaci přípravy (plánování), evaluaci procesu (provádění, realizace) a evaluaci výsledků (výstupů, dopadů) (Miovský, 2006, s. 116-117). Gierczuszkiewicz (2013, s. 48) ve své práci dále uvádí, ţe k vyhodnocení výsledků zvolil konkrétně responzivní evaluaci: „Při responzivní evaluaci se pokoušíme vyhodnotit, jak zkoumaný program působí na jeho účastníky a jakým způsobem. Případně hledáme rozdíly mezi jednotlivci nebo skupinami, spočívající v tom, nalézt jak různě může program na účastníky působit a zda lze v tomto různém působení nalézt nějaké vzorce.“ (Miovský, 2006, s. 118) 33
I při volbě metody získávání dat jsem postupovala dle Gierczuszkiewicze. Pouţila jsem zúčastněné pozorování s rolí pozorovatele jako participanta. (Disman, 2009, s. 306) Nemohla jsem plnit jinou roli jako úplný pozorovatel, neboť zde byl nutný kontakt a vztah k výzkumné osobě, avšak nemohla jsem být ani úplným participantem, neboť nepatřím mezi seniory a osoby věděly, ţe provádím výzkum. Na rozdíl od Gierczuszkiewicze jsem při volbě metody zpracování kvalitativních dat nevycházela pouze z terénních poznámek jako metody fixace dat, ale pouţila jsem diktafon. K volbě tohoto typu fixace dat mě přivedla potřeba na jedné straně udrţet kontakt se zkoumanými osobami, které se často potřebovaly více vypovídat, a na straně druhé získat potřebné údaje tak, aby se tyto osoby necítily pod nátlakem, případně nepociťovaly potřebu odpovídat tak, jak si představovaly, ţe bych jejich odpověď chtěla slyšet. V písemné formě jsem pak dodatečně zapisovala své dojmy a popis průběhu (to, co nemohl zachytit diktafon, coţ je neverbální komunikace) a samozřejmě jsem také kromě audio záznamu zpracovala i organizační dokumentaci (základní informace o zkoumaných osobách, jméno, věk, ţivotní příběh). Při volbě metody výzkumného souboru jsem rovněţ vycházela z volby Gierczuszkiewiczovy, tj. po souhlasu osob jsem u nich provedla stručné duchovní posouzení a na základě takto získaných informací analýzu dat. Pokud jsem u některých osob zjistila saturaci, tj., ţe se opakují a nic nového uţ nebude poskytnuto (příleţitostný výběr), pak výzkum u těchto osob skončil provedením stručného duchovního posouzení. Pokud tomu tak nebylo, došlo tedy k záměrnému výběru a u těchto osob bylo provedeno stručné duchovní posouzení. Na základě výsledků tohoto stručného duchovního posouzení a zjištění, ţe koncept duchovního posouzení není u těchto osob ještě plně saturován, přistoupila jsem k provedení podrobnějšího duchovního posouzení. Gierczuszkiewiczův výzkum se týkal osmi osob, pěti muţů a tří ţen, z toho čtyři osoby podstoupily pouze stručné duchovní posouzení a čtyři osoby stručné i podrobné. Na rozdíl od Gierczuszkiewiczova (2013, s. 51) výběru zkoumaných osob, kdy zřejmě k získání důvěry k tazateli potřebovali lidé bez domova delší dobu, s osobami z mé výzkumné skupiny bylo mnohem snazší navázat důvěrnější vztah a podařilo se to za podstatně kratší dobu. Senioři v domově byli velmi vděční a pozitivně hodnotili, ţe na popovídání s nimi mám relativně dostatek času oproti personálu (mimochodem, personální stav je dle mého názoru poddimenzován a není zde pracovník, v jehoţ pracovní náplni by bylo poskytnout seniorům moţnost popovídat si o jejich duchovních 34
potřebách; o rozhovor o duchovních potřebách by mohli mít zájem nejen věřící). Také velice pozitivně kvitovali, ţe při kontaktu s nimi nemám např. gumové rukavice, ţe mohou cítit dotek člověka (při pohlazení, drţení za ruku apod.) Je to pravděpodobně dáno tím, ţe senioři jsou ve vývojové etapě, kdy hodnotí celý svůj ţivot, snaţí se nalézt smysl v ţivotě i svůj vztah k ţivotu a smrti. Domov důchodců je určen také osobám, které jsou málo nebo nejsou vůbec pohyblivé, a tedy mají velmi omezeny sociální kontakty a schází jim často ono obyčejné popovídání si, na coţ personál většinou nemá čas. Tito senioři jsou mnohdy i bez častějších kontaktů s rodinou a přiznávají pocit osamění. Metoda analýzy kvalitativních dat Také při volbě analýzy kvalitativních dat jsem volila takovou metodu analýzy, kterou pouţil Gierczuszkiewicz, aby bylo moţné relevantní srovnání výsledků zkušebního posouzení konceptu duchovního posouzení D. R. Hodge u osob bez domova. Miovský (2006, s. 219) uvádí, ţe: „Analýza kvalitativních dat je oprávněně povaţována za prakticky nejobtíţnější fázi realizace studie.“ Pro analýzu získaných dat byla zvolena metoda zachycení vzorců „gestaltů“, coţ podle Miovského (2006, s. 222) „představuje relativně jednoduchý analytický nástroj, jehoţ základní princip spočívá v tom, ţe v datech vyhledáváme určité opakující se vzorce (případně témata) a ty zaznamenáváme. V podstatě jde o vyhledávání určitých obecnějších principů, vzorců či struktur, které odpovídají specifickým zaznamenaným jevům vázaným na určitý kontext, osobu atd. Dochází tak samozřejmě k určité redukci, neboť původní bohatost a jedinečnost pozorovaných (zaznamenaných) jevů je nahrazována určitou obecnější kategorií, vzorcem (tématem) atd., a to na základě vzájemných podobností nebo odlišností.“ V daném výzkumu tedy vyhledáváme data (předpoklady) pro klady zkušebního provedení konceptu duchovního posouzení a na straně druhé data proti, tj. bariéry, které by bránily vyuţití konceptu duchovního posouzení podle D. R. Hodge u seniorů v pobytových zařízeních.
5.3 Průběh výzkumu Ve třetím ročníku jsem absolvovala 80 hodin odborné praxe v Domově pro seniory Bruntál. Byla to tak pro mě příleţitost k navázání kontaktů se seniory a jiţ
35
během praxe jsem si vytipovávala osoby, se kterými by bylo moţno provést duchovní posouzení podle D. R. Hodge. Na tyto osoby jsem nevyvíjela nátlak, pečlivě jsem jim vysvětlila, jak bude výzkum probíhat, co to pro ně znamená, ţe výzkum je anonymní a proč jej dělám. Výzkum probíhal na pokojích klientů, kde jsme mohly v klidu a beze spěchu hovořit. Rozhovory stručného duchovního posouzení a duchovní historie jsem si zaznamenávala
na
diktafon.
Jako
předvýzkum
mi
poslouţila
práce
T. Gierczuszkiewicze. Ve své práci Gierczuszkiewicz uvádí, ţe svůj výzkum prováděl na základě informací o konceptu duchovního posouzení podle D. R. Hodge a tyto informace zpracoval v teoretické části své práce (popis konceptu a jeho nástrojů, doporučení a rad k provádění, přiloţením praktických tabulek). Ve své práci jsem pro průběh výzkumu vyuţila navíc poznatky získané z British Journal of Social Work (2012, 44, s. 849-867) Spiritual Strengths Assessment in Mental Health Practise od Starnino, V., R., Gomi, S., Canda, E., R. Tato stať obsahuje návod a doporučení jak s metodou vyuţití duchovna pracovat, jaké výsledky očekávat, s jakými překáţkami na základě zkušeností terapeutů i cílových skupin pacientů (pacienti s duševní poruchou) se můţeme setkat. Je zde uváděn význam spirituality pro pozitivní vliv na podporu duševního zdraví s tím, ţe hlavním obsahem článku je popis a výsledky výzkumu, který byl prováděn v šesti cílových skupinách o celkovém počtu 48 účastníků ve třech centrech duševního zdraví na středozápadě USA. Při výzkumu bylo pouţito metody částečně řízeného strukturovaného rozhovoru, přičemţ rozhovor v kaţdé skupině trval přibliţně dvě hodiny, a hlavními tématy byly zkušenosti účastníků s vyuţitím oblasti duchovna při posuzování vlastních sil a doporučení týkající se efektivních strategií při práci s oblastí duchovna. Pro můj výzkum byla zajímavá zejména část statě týkající se jednak postřehů cílové skupiny, dále doporučení k vyhodnocení duchovních sil a omezení a prostor pro další výzkum. Z postřehů cílové skupiny pacientů vyplynulo, ţe spoléhají na své duchovní síly, které jim napomáhají vyrovnat se s kaţdodenním ţivotem i ztrátami, zvýšit sebedůvěru, vyrovnávat se s následky zneuţívání návykových látek, přispívají k získávání sociální opory a motivují k dalšímu ţivotu1. (Starnino, 2012, s. 855)
1
Focus group participants described ways in which spirituality can serve as a strength.
Consumer participants, for example, stated that they relied upon spirituality to help them grow, cope with daily life and major losses, increase self-esteem, deal with substance abuse issues, increase social support and become more motivated about life.
36
U seniorů by se tedy jednalo o zjištění, zda se spoléhají na své duchovní síly, k čemu jim napomáhají (vyrovnat se s kaţdodenním ţivotem, ztrátami, zvýšit sebedůvěru, přispívají k získávání sociální opory a motivují k dalšímu ţivotu). Starnino (2012, s. 855-856) také uvádí, ţe především odborníci upozorňovali na problémy spojené s hodnocením duchovních sil a problémy s procesem získávání dat (diskuse o problému). Proto jsem se v teoretické části své absolventské práce zaměřila na problematiku potřeby a zdrojů spirituality. Dále jsem pak náleţitou pozornost věnovala také přípravě rozhovorů se seniory. U kaţdé osoby jsem vyzkoušela nástroj stručného duchovního posouzení, avšak nástroje grafické nebylo moţné provést u všech zkoumaných osob z důvodu fyziologických omezení (artritida kloubů ruky apod.), kdy tyto osoby nebyly schopny udrţet tuţku. U těchto osob jsem se zaměřila na metodu verbální. Zkoumané osoby byly více neţ ochotny k účasti na výzkumu. Jelikoţ jsem s těmito osobami napřed navázala velmi kladný vztah, bylo pak snadnější hovořit i o tak důvěrném tématu, jako jsou osobní postoje ke spiritualitě a někdy také bolestné a těţké záţitky jejich ţivota (na rozdíl od výzkumu Starnina viz. níţe). Výzkum jsem musela z důvodu snadné unavenitelnosti seniorů rozdělit u všech osob do několika schůzek. Na první schůzce jsem pouţila nástroj stručného duchovního posouzení a v dalších dnech jsem pouţila další nástroje podrobného duchovního posouzení. Některé otázky se však opakovaly, a tak jsem nechtěla opakovat to, co jiţ bylo řečeno. Také všechny pokládané otázky jsem musela přetlumočit pro jejich lepší pochopení. U většiny zkoumaných osob byly po vyhodnocení stručného duchovního posouzení pouţity další nástroje verbální i grafické. Jen u dvou osob vyšlo po vyhodnocení stručného duchovního posouzení, ţe důkladné duchovní posouzení by nebylo vhodné. Dále u jiţ zmíněných osob, které byly fyziologicky znevýhodněné, jsem nemohla pouţít nástroje grafické. U problémů s diskuzí o duchovnu se uvádí (Starnino, 2012, s. 855-856), ţe někteří pacienti vnímali duchovno jako „příliš soukromou záleţitost“ (u seniorů toto nenastalo). Terapeuti se zaměřili na otázky jak se dotazovat, chyběla předchozí odborná příprava na to, jak by se měli např. na duchovno dotazovat (to v mém výzkumu bylo řešeno tím, ţe jsem měla připraven ucelený systém dotazování dle konceptu duchovního posouzení podle D. R. Hodge a tento koncept byl jiţ pouţit v praxi výzkumu T. Gierczuszkiewicze). Důleţitá byla také doporučení k vyhodnocení duchovních sil, tj. praktická doporučení. Např. účastníci studie a konzultanti se shodli, ţe by terapeuti při 37
vyhodnocování spirituality měli vyuţívat osobního přístupu, tj. dovolit klientovi vést diskusi, vyvarovat se kritiky, oceňovat a angaţovat účastníky. Dále je kladen důraz na přirozenou konverzaci, kdy diskuse o duchovnu by měla probíhat jako přirozená konverzace v tempu přirozeném pacientovi, nikoliv formou dotazníku. Tento názor podpořili i konzultanti, kteří vysvětlili, ţe osoby, pro které je duševno důleţité, se o něm často spontánně zmíní během konverzace týkající se jejich ţivota. (Starnino, 2012, s. 858-859) Ve svém výzkumu jsem tedy vyuţívala individuálního a flexibilního přístupu a snaţila jsem se o přirozenou konverzaci. Důleţité bylo, aby rozhovor se seniorem probíhal v seniorově přirozeném tempu (proto vyuţití i diktafonu). Se všemi zkoumanými osobami jsem hovořila o jejich ţivotě. Moje zkušenosti se shodují s tvrzením terapeutů, ţe klienti zpočátku nebývají v otázkách duchovna upřímní a sdílní, ale s postupem času získávají důvěru. Podle názoru účastníků a konzultantů jsou u terapeutů důleţité vlastnosti jako laskavost, schopnost naslouchat a porozumění, klienti také uvádějí „soulad“ ve vztahu s terapeutem. 2(Starnino, 2012, s. 860) Během mé odborné praxe ve 3. ročníku jsem zjistila, ţe senioři zpočátku také nebyli upřímní a sdílní v otázkách duchovna, ale přibliţně za týden mnozí začali pozitivně reagovat na mou osobu a na mé otázky, zda jsou ochotni se podílet na výzkumu poté, co jsem jim vysvětlila obsah tohoto výzkumu.
5.4 Výsledky výzkumu V této kapitole budu uvádět získané kategorie dat, včetně popisu toho, čeho se týkají a o čem vypovídají ve vztahu k cíli mé práce. Dále stejně jako Gierczuszkiewicz (aby bylo moţno porovnat získané kategorie dat u osob bez domova se získanými kategoriemi dat při výzkumu seniorů) budu také uvádět u kaţdé kategorie název, popis zjištěné skutečnosti a nakonec je zkonfrontuji dle stanoveného kritéria k cíli mé práce, tedy pokud Gierczuszkiewicz zjistil při výzkumu, ţe Hodgův koncept duchovního posouzení můţe být prospěšný pro sociální práci s osobami bez domova, tak zda je
2
Participants and consultants mentioned provider traits such as being ´warm´, listening´ and
understanding´are conductive for gaining trust. Consumer participants discussed the importace of ´consistency´ of the therapeutic relationship, mentioning high turnover aminy staff as a barier to developing trust.
38
moţno konstatovat totéţ pro seniory v pobytových zařízeních (bariéry a předpoklady pouţití konceptu duchovního posouzení podle D. R. Hodge v jednotlivých kategoriích).
5.4.1 Všeobecná využitelnost konceptu duchovního posouzení podle Hodge U všech osob zapojených do výzkumu bylo moţno pozorovat ohromný zájem. Týkalo se to i pana Bořivoje, který se v úvodním rozhovoru před zahájením výzkumu označil za ateistu. Avšak i přes svůj souhlas s výzkumem byl pan Bořivoj v rozpacích, neboť byl nejistý v tom, jak má duchovno chápat, konkrétně se vyjádřil takto: „Nevím, co si mám pod tím představit.“ (viz příloha) Mnozí (6 osob) však vyjádřili nejistotu, zda budou schopni na mé otázky správně odpovědět. Po mém vysvětlení, ţe ţádná správná odpověď neexistuje, ţe kaţdá jejich odpověď tak, jak to cítí, je správná, se přestali obávat. Během výzkumu se pak projevila jejich naprostá otevřenost. Vzhledem k jejich zájmu (motivaci a otevřenosti) lze tedy říci, ţe existuje předpoklad pro širší pouţití konceptu duchovního posouzení podle D. R. Hodge u seniorů v pobytových sluţbách. V rámci své praxe jsem se při kontaktu se seniory zaměřila na to, abych seniora s ohledem na jeho fyzický a psychický stav seznámila se základními informacemi o provedení výzkumu, s tím, ţe tento výzkum má za cíl zjistit, zda koncept duchovního posouzení podle D. R. Hodge by byl vhodný a přínosný pro seniory v pobytových zařízeních, a zda by byli ochotni se do tohoto výzkumu zapojit. Všichni oslovení senioři na nabídku reagovali pozitivně (dokonce uváděli, ţe se na tuto práci těší, domnívám se, ţe zapojení do výzkumu pro ně znamenalo zpestření jejich ţivota v Domově). U mnohých jsem vycítila, ţe podíl na výzkumu pro ně znamená, ţe jsou ještě pro něco a pro někoho důleţití. Při tomto rozhovoru jsem si se seniory tedy domlouvala schůzku, kdy je moţno výzkum s nimi provádět. Tyto rozhovory byly vedeny individuálně v jejich jednotlivých pokojích, kde daná osoba byla sama. Pozitivně se k výzkumu postavily osoby věřící i osoba nevěřící. Osoby, jeţ se zúčastnily procesu duchovního posouzení, byly velice vděčné, ţe se mohly výzkumu zúčastnit. Paní Tamara i paní Kateřina prohlásily, ţe je velice „bavilo tvořit mapy“ a ţe si mohly lépe uvědomit, jakou roli hraje duchovno v jejich ţivotě. Pouţití konceptu duchovního posouzení bylo přínosné pro všechny zúčastněné. I pan Bořivoj, který se zúčastnil pouze stručného duchovního posouzení, se vyjádřil
39
takto: „Nikdy jsem takto o tom nepřemýšlel a najednou jsem nad tím přemýšlel celý den. Co to pro mě znamená to „duchovno“. Rozvířilo to mé mozkové buňky. Co mě naplňuje? Jaký je zdroj mé duchovní síly? K čemu to vlastně člověku slouţí? Jsem moc rád, ţe jste se mě na to ptala.“ Všichni zúčastnění se vyjádřili více neţ kladně k pouţití duchovního posouzení s tím, ţe by se jim líbilo, kdyby se na jejich víru a potřeby v této oblasti ptal někdo častěji. Z reflexe těchto zkoumaných osob pak usuzuji na klad, a dokonce i na důleţitost toto duchovní posouzení provádět u všech klientů - seniorů v pobytových sluţbách.
5.4.2 Variabilita konceptu duchovního posouzení podle Hodge V této kategorii se zjišťovala ta data, která vyjadřovala to, jak senioři rozuměli kladeným otázkám, případně způsobu tvorby grafických nástrojů. V podstatě to znamenalo zda a jak lze tento koncept variabilně upravit tak, aby byl seniorům srozumitelný. V zásadě lze říci, ţe všechny zúčastněné osoby porozuměly způsobu, jak probíhají jednotlivé fáze duchovního posouzení. Mohla jsem tedy se všemi vybranými účastníky (8 osob) provést stručné duchovní posouzení. Podrobné duchovní posouzení na základě získaných dat a průběhu ze stručného duchovního posouzení jsem pak prováděla u 7 osob, avšak s určitým nutným omezením. U dvou osob nebylo moţno z důvodu zdravotních (silná artróza a artritida) provést nástroje grafické. U těchto dvou osob jsem vyuţila pouze nástroje verbální. Vzhledem
k tomu,
ţe
jsem
svůj
výzkum
opírala
o výzkum
T. Gierczuszkiewicze, věděla jsem, ţe bude pravděpodobně nutné, podobně jako to dělal T. Gierczuszkiewicz (20113, s. 59), poměrně značně přizpůsobit a přeformulovat otázky tak, aby byly pro klienty co moţná nejsrozumitelnější. Na tuto situaci jsem se tedy připravila předem, neboť jsem měla s komunikací se seniory zkušenosti jiţ ze své praxe, kdy jsem mimo jiné zjistila jejich intelektově kognitivní i komunikační schopnosti. Všechny Hodgovy otázky jsem tedy upravovala do formy srozumitelné seniorům (výběr pojmů, stylistika). Podobně jako Gierczuszkiewicz jsem u některých otázek uváděla příklady, ale s ujištěním, ţe je to pouze příklad a oni mají odpovědět tak, jak to sami cítí a vidí. K náročným otázkám patřily např. otázky: „Existuje nějaký metafyzický důvod pro ţivotní výzvy?“ nebo: „Jaké aspekty Vaší spirituality Vám dělají radost?“ apod. Stejně tak jako u výzkumu T. Gierczuszkiewicze (2013, s. 60)
40
zúčastněná osoba nakonec otázce porozuměla. Při pouţití nástroje duchovní historie, coţ je nástroj čistě verbální, jsem s sebou měla jiţ upravené předem připravené otázky, neboť po provedeném stručném duchovním posouzení bylo zřejmé, ţe bez přeformulování a náleţité přípravy na provedení tohoto nástroje by mohl být výzkum komplikovanější a zavádějící. Gierczuszkiewiczův (2013, s. 60) poznatek, ţe pochopení grafických nástrojů bylo pro zúčastněné osoby náročnější neţ u verbálních nástrojů, souhlasí i s mou zkušeností. Při provádění šetření formou grafických nástrojů (duchovní mapy, ekomapy a genogramy) jsem postupovala tak, ţe jsem seniorům jako příklad ukázala, jak tyto nástroje vytvořily osoby bez domova (příloha Gierczuszkiewicz, 2013, s. 79-83). Po mém podrobném vysvětlení a názorné ukázce to zkoumané osoby zvládly jiţ bez větších potíţí. Práce s grafickými nástroji byla časově nejnáročnější, protoţe senioři se snaţili často dopodrobna vyprávět svůj ţivot, mnohdy odbíhali od duchovních témat k tématům rodinným, charakterizovali např. podrobně členy rodiny nejen po vztahové stránce, ale např. popisovali i detaily fyzického vzhledu, oblíbená jídla apod. Při provádění výzkumu za pomoci grafických nástrojů jsem zjistila, ţe senioři pochopí tyto nástroje ovšem za pomoci zadavatele. Jeví se však jako nutnost pouţít nejen verbální vysvětlení, ale i názorný příklad („vzor“) při dodrţení zásady neovlivňovat vyuţití grafického nástroje zadavatelem. Znamená to tedy, ţe senioři jsou schopni porozumět konceptu duchovního posouzení při pouţití grafických nástrojů (ekopama, ekogram, genogram), k čemuţ napomáhá právě moţnost variabilní úpravy konceptu, coţ je také předpokladem pro širší pouţití Hodgova konceptu. Tak, jak uvádí T. Gierczuszkiewicz (2013, s. 64), části některých nástrojů byly stejné a není nutné se tedy opakovaně ptát na tutéţ otázku několikrát po sobě. Pokud se v okruhu otázek vyskytla stejná nebo obdobná otázka, pouţila jsem ji jako Gierczuszkiewicz pouze jednou do všech nástrojů duchovního posouzení. Také se domnívám, ţe je vhodné pouţívání jen jednoho nástroje u kaţdého jednotlivého člověka, jelikoţ jsou v nich témata podobná, a ne všichni senioři jsou schopni zvládnout všechny nástroje, k některým nemusí mít osobnostní či zdravotní předpoklady.
5.4.3 Zdravotní stav jako bariéra Všechny osoby, které se účastnily výzkumu, se snaţily odpovídat co nejpříměji. U některých osob byly větší komunikační problémy, např. paní Tamara často
41
zapomínala, co řekla, a tak se ptala: „Co jsem říkala?“ Takţe jsem opakovala její poslední slova. U paní Boţeny bylo moţno pozorovat z pomlk v její řeči, ţe hledá správný výraz a ţe se snaţí usilovně vzpomínat, např. při otázce, zda zaţívá intuitivní tušení (záblesky, předtuchy apod.). Jako bariéra se tedy jeví u seniorů upadající slovní zásoba, výpadky paměti i fyziologická omezení, jako je artróza, artritida i nutnost častějších přestávek na odpočinek pro zvýšenou unavitelnost apod. Tato bariéra se projevila také proto, ţe v tomto domově jsou umístěni klienti silně závislí na pomoci jiné osoby, často nad 75 let, tj. v pokročilém stáří, přičemţ ve zkoumané skupině bylo 5 osob nad 80 let.
5.4.4 Duchovní potřeby seniorů U této cílové skupiny se potvrdilo, ţe duchovno je potřebným tématem, zvláště proto, ţe senioři jsou v poslední fázi ţivota, kdy jej rekapitulují, ale také se dívají do budoucna s menšími či většími obavami a někteří i s pevnou vírou a nadějí, ţe smrtí jejich ţivot nekončí. Citlivost tématu byla v širší míře dána tím, ţe na otázku: „Jak Vám duchovno dává naději do budoucna?“ povídali nejčastěji o vlastní smrti a pohřbu. Všichni (kromě pana Bořivoje) pak vyjádřili, ţe jejich duše „přijde do nebe“ a jejich trápení tam jiţ nebude. U paní Boţeny byla znát dokonce úleva, kdyţ mohla hovořit o svém ţivotě, kdy se k ní manţel choval špatně, nebo kdyţ povídala o smrti svého syna. Také bylo na paní Boţeně vidět, jakou úlevu jí poskytuje, kdyţ na smrtelné posteli ţádal její manţel o odpuštění za vše zlé, co v jejich ţivotě způsobil, a hlavně pak to, ţe mu dokázala odpustit. Vţdy jsem však nechávala na seniorovi samotném, co vše mi chce říci, a jen jsem empaticky a trpělivě naslouchala (v nejtěţších chvílích jsem paní Boţenu drţela za ruku, pohladila, coţ ji velice povzbudilo i uklidnilo). Paní Boţena nakonec vyjádřila vděk, ţe jsem trpělivě, bez hodnocení vyslechla její ţivotní příběh.
5.4.5 Osobnostní předpoklady pracovníka provádějícího duchovní posouzení Jako potencionální bariéru vidím v tom, ţe pracovník provádějící duchovní posouzení nemusí být dostatečně empatický či citlivý na moţná těţká existencionální témata, jako je otázka umírání, odpuštění apod. 42
Má zkušenost z výzkumu potvrdila, ţe pokud bude pracovník k těmto duchovním nebo i existencionálním tématům přistupovat laskavě, empaticky a s citem, můţe to být velkým přínosem nejen pro seniora samotného, ale také pro vztah seniora a pracovníka, a dokonce pracovníka samotného. Výhodou pro mne při provádění výzkumu bylo to, ţe jsem věřící, znám křesťanskou terminologii, v ţivotě jsem se seznamovala nejenom s katolictvím, ale také jsem navštěvovala i evangelická shromáţdění, zajímala se i o duchovní tematiku nekřesťanskou a jsem schopna i komunikace s ateisty. Také bych zdůraznila fakt, ţe je nejen nutná znalost duchovní problematiky u pracovníka provádějícího duchovní posouzení (Gierczuszkiewicz, 2013, s. 61), ale jako zásadní se jeví skutečnost, ţe senior je obecně velmi citlivý na zacházení se svou osobou a je potřeba k němu přistupovat laskavě, trpělivě včetně drobných povzbuzení, např. pohlazení, drţení za ruku, úsměv, pochvala atd. Ráda bych zmínila, ţe prvořadým pro mě bylo být se seniorem, naslouchat mu, a ţe přesné provádění nástrojů duchovního posouzení bylo aţ za touto lidskou rovinou. V několika případech jsme museli udělat přestávku na čaj, odpočinek, byť jsem duchovní posouzení rozdělila do několika částí (dnů).
5.5 Závěrečné shrnutí V této kapitole se pokusím za pomoci analýzy předchozích statí o stanovení kategorií pro celkové zhodnocení předpokladů a bariér pouţití konceptu duchovního posouzení podle D. R. Hodge u cílové skupiny seniorů v pobytových sluţbách, konkrétně v Centru sociálních sluţeb domov pro seniory Pohoda Bruntál. I při rozhovorech se seniory jsem si byla vědoma toho, ţe, jak píše Kaufmann (2010, s. 87) „…rozhovor, jakkoliv představuje výjimečný a velice náročný moment, není tou nejdůležitější částí výzkumu. Ta přichází posléze s analýzou materiálů – druhým začátkem výzkumu, skutečným zahájením zásadní práce.“ V kapitolách Všeobecná vyuţitelnost konceptu duchovního posouzení podle Hodge, Variabilita konceptu duchovního posouzení podle Hodge a Duchovní potřeby seniorů jsou jasně patrny předpoklady pro vyuţití tohoto konceptu v praxi sociální práce se seniory v pobytových sluţbách. 43
V kapitole Zdravotní stav vidím u seniorů spíše více bariér z důvodu vysokého věku.
V kapitole Osobnostní předpoklady pracovníka provádějícího duchovní
posouzení vidím jak předpoklady, tak ale i bariéry, pokud budou pracovníkem tyto nástroje špatně vysvětleny (zformulovány), nesprávně a necitlivě uchopeny, nebo pracovník nebude sběhlý v problematice duchovna, můţe toto duchovní posouzení působit spíše jako bariéra. Souhrnně by se tedy dalo říci, ţe koncept duchovního posouzení podle D. R. Hodge by mohl být pro své nesporné klady pouţíván v širším měřítku. Eliminací bariér, tedy výběrem vhodného pracovníka (znalého problematiky a empatického, citlivého a trpělivého), by tento koncept mohl být pouţíván sociálními pracovníky u cílové skupiny seniorů v pobytových sluţbách v plné míře. Vţdy je však nutno přihlíţet k aktuálnímu zdravotnímu stavu seniora. Tabulka č.5 předpokladů a bariér
PŘEDPOKLADY
BARIÉRY
KATEGORIE
KAP.
KATEGORIE
KAP.
Všeobecná vyuţitelnost konceptu
5.4.1
Zdravotní stav
5.4.3
5.4.2
Nedostatečné osobnostní
5.4.5
duchovního posouzení podle Hodge Variabilita konceptu duchovního posouzení podle Hodge
předpoklady pracovníků provádějících duchovní posouzení
Duchovní potřeby seniorů
5.4.4
44
Závěr Cílem této mé absolventské práce bylo zjistit, jaké se jeví předpoklady a bariéry při pouţití konceptu duchovního posouzení podle D. Hodge pro sociální práci se seniory v pobytových zařízeních. Při tomto výzkumu jsem se mohla opřít o výzkum k bakalářské práci Pouţití konceptu duchovního posouzení podle Davida R. Hodge v kontextu sociální práce s osobami bez domova T. Gierczuszkiewicze. Pro relevantnost výzkumu pak bylo třeba postupovat v metodologii výzkumu podle metodologie pouţité T. Gierczuszkiewiczem. V prvé části práce jsem se snaţila popsat specifika seniorů jako takových, neboť lze předpokládat, ţe budou jiná neţ u cílové skupiny u T. Gierczuszkiewicze, tj. osob bez domova. Účastníci mého výzkumu jsou naopak osoby, které mají zajištěnu péči včetně ubytování v zařízeních sociální péče, takţe jsem v druhé části nastínila specifickou problematiku seniorů v rezidenčních zařízeních domovů pro seniory. Konkrétně se jednalo o zařízení Centrum sociálních sluţeb domov pro seniory Pohoda Bruntál. Třetí část práce jsem věnovala fenoménu spirituality, neboť jsem předpokládala, ţe při práci se zkoumanými osobami bych měla být teoreticky vybavena znalostmi o duchovní stránce ţivota. V části čtvrté jsem pak stručně (neboť podrobnější popis a rozbor
duchovního
posouzení
podle
D.
R.
Hodge
lze
nalézt
v práci
T. Gierczuszkiewicze) popsala Hodgův koncept za pouţití definicí systém, pojmy, metody, popis stručného duchovního posouzení a podrobného duchovního posouzení. Pátá část je věnována vlastnímu výzkumu. V této části uvádím metodologii výzkumu včetně zdůvodnění, proč postupuji podle jiţ zvolené metodologie výzkumu T. Gierczuszkiewicze (volby kvalitativního přístupu atd. viz obsah bakalářské práce T. Gierczuszkiewicze), přičemţ vycházím z cíle své práce, dále popisuji průběh výzkumu, uvádím výsledky výzkumu, coţ dokládám i v přílohách práce. V neposlední řadě bych chtěla zdůraznit nejen, ţe dle mého názoru výzkum prokázal uţitečnost zavedení konceptu pro seniory v domovech, coţ by mohlo být přínosem jak pro seniory, tak i sociální pracovníky, ale ţe je moţno vytvořit i hypotézu, ţe vyuţití konceptu duchovního posouzení je pro seniory v zařízeních sociálních sluţeb důleţitější, a snad i nutnější neţ u osob bez domova. U osob bez domova je také velmi
45
vhodný, ale tito lidé mají více moţností neţ osoby v seniorském věku v domovech pro seniory – jsou mobilnější, mají moţnost většího výběru zapojení se do církevních aktivit (mše, shromáţdění, biblické hodiny apod.), mohou se cítit spirituálně uspokojováni i jinými druhy duchovního ţivota, mohou mít také větší moţnosti k získání duchovních proţitků (i nenáboţenské povahy - např. návštěva kulturních akcí). Mohou se cítit být uţitečnými prostřednictvím různých aktivit, jako jsou např. pomocné práce, prodej tiskovin atd., mohou spíše neţ senioři v pobytové sluţbě navazovat sociální kontakty, neboť se mohou pohybovat ve větším prostoru. Senioři, zvláště v pozdním stáří, jsou omezeni svým zdravotním stavem (např. uţ nenavštěvují tak často shromáţdění, chybí jim, i přes snahu personálu o co nejlepší péči, moţnost rozhovoru o svém duchovním ţivotě s někým, kdo se jim můţe věnovat, coţ jak jsem zjistila, platí i pro tzv. nevěřící ateisty). Je nutno přijít za nimi, zvláště ve stadiu ţivota, kdy duchovno pro ně má velký význam – hledají smysl ţivota, kladou si otázky o smrti, odpuštění, dobru, Bohu atd. častěji neţ lidé mladších věkových skupin. Je tedy třeba i v sociální práci se seniory nalézt a proškolit pracovníky, kteří by byli schopni (odborně i lidsky) seniorům v tomto pomoci, tzn. přispět k lepší kvalitě ţivota seniorů. A naopak, chceme-li zlepšit kvalitu ţivota seniorů, nemůţeme opomenout stránku duchovní a koncept duchovního posouzení dle D. R. Hodge nám poskytuje moţnost, jak lze v oblasti spirituality se seniory pracovat. Domnívám se tedy, ţe můj výzkum byl smysluplný, cíl výzkumu byl splněn a ţe by bylo vhodné provést podrobnější výzkum pro pouţití duchovního posouzení v české sociální praxi. Jednalo by se o moţnosti zařazení této duchovní problematiky do teoretické výuky, dále jakým způsobem a jaké jsou moţnosti tyto teoretické poznatky uvést do praxe.
46
Seznam použité literatury BIBLE (1991) Praha: Česká biblická společnost. BRZÁKOVÁ, K. (2013) Geriatrická problematika v pastorální péči - postulát křesťanské etiky v péči o seniory. Praha: Karolinum. CANDA, Edward R., FURMAN, Leola D. (2010) Spiritual Diversity in Social Work Practice: The Heart of Helping. New York: Oxford University Press. ISBN 978-0-19537279-3. DISMAN, M. (2009) Jak se vyrábí sociologická znalost: Příručka pro uživatele. Praha: Nakladatelství Karolinum. ISBN 978-80-246-0139-7 ERIKSON, E. (1999) Životní cyklus rozšířený a dokončený. Praha: Lidové noviny. ISBN: 80-7106-291-x FIORES, S.. (1999) Slovník spirituality. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství. GIERCZUSZKIEWICZ, T. (2013) Použití konceptu duchovního posouzení podle Davida R. Hodge v kontextu sociální práce s osobami bez domova (bakalářská práce). Olomouc: Univerzita Palackého. GRÜN, A. (2009) Deprese jako šance. Praha: Portál. HALÍK, T. (2014) Žít v dialogu. Praha: Lidové noviny. HARTL, P., HARTLOVÁ, H. (2010) Velký psychologický slovník. Praha: Portál. HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. Praha: Panorama, 1994. HODGE, David R. (2003) Spiritual Assessment: A Handbook for Helping Professionals. Botsford: North American Association of Christians in Social Work. ISBN 0-9715318-0-3. HODGE, David R. (2004) Spirituality and People With Mental Illness: Developing Spiritual Competency in Assessment and Intervention. Families in Society 85;1. HODGE, David R. (2005c) Developing a Spiritual Assessment Toolbox: A Discussion of the Strengths and Limitations of Five Different Assessment Methods. Health & Social Work 30;4. HODGE, David R. (2005d) SPIRITUAL ASSESSMENT IN MARITAL AND FAMILY THERAPY: A METHODOLOGICAL FRAMEWORK FOR SELECTING FROM AMONG SIX QUALITATIVE ASSESSMENT TOOLS. Journal of Marital and Family Therapy 31;4.
47
HODGE, David R. (2006) A Template for Spiritual Assessment: A Review of the JCAH Requirement and Guidelines for Implementation. Social Work 51, 4 JANEČKOVÁ, H. (2005) Sociální práce se starými lidmi. In MATOUŠEK, O., KODYMOVÁ, P. a kol. (2005) Sociální práce v praxi. Praha: Portál. ISBN 80-7367002-X., s. 163-193 KAUFMANN, J-C. (2010) Chápající rozhovor. Praha: SLON. KOSOVÁ, M., a kol. (2014) Logoterapie - Existenční analýza jako hledání cest. Praha: Grada Publishing. KŘIVOHLAVÝ, J. (2000) Pastorální péče. Praha: Oliva s.r.o MATOUŠEK, O., KODYMOVÁ, P. a kol. (2005) Sociální práce v praxi. Praha: Portál. ISBN 80-7367-002-X. MATOUŠEK, O. a kol. (2007) Základy sociální práce. Praha: Portál. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ, (2002) Zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe: Průvodce poskytovatele. Praha. MIOVSKÝ, M. (2006) Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Havlíčkův Brod: Grada Publishing. ISBN 80-247-1362-4. NAVRÁTIL, P. (2007) Posouzení životní situace: úvod do problematiky. Sociální práce/Sociálna práca, č. 1, s. 72 – 86 NAVRÁTIL, P., JANEBOVÁ, R. a kol. (2010) REFLEXIVITA V POSUZOVÁNÍ ŽIVOTNÍ SITUACE KLIENTEK A KLIENTŮ SOCIÁLNÍ PRÁCE. Hradec Králové: Gaudeamus. ISBN 978-80-7435-038-2. PACOVSKÝ, V. (1997) Proti věku není léku? - úvahy o stárnutí a stáří. Praha: Karolinum, ISBN 80-7184-486-1 K 69018 PESCHKE, K. H. (2004) Křesťanská etika. Praha: Vyšehrad 2. vyd. ŘÍČAN, P. (2007) Psychologie náboženství a spirituality. Praha: Portál. SMÉKAL, V. (2004) Možnosti poskytování psychosociální a duchovní opory seniorům v rodině a v zařízeních sociální péče. Sociální práce/Sociálna práca č. 2, s. 50-59 STARNINO, V. R., GOMI, S., CANDA, E., R. (2012) Spiritual Strengths Assessment in Mental Health Practise. Published by Oxford University Press on behalf of The British Association of Social Workers. STUART-HAMILTON I. (1999) Psychologie stárnutí. Praha: Portál. SVATOŠOVÁ, M. (2012) Víme si rady s duchovními potřebami nemocných? Praha: Grada publishing.
48
ŠAMÁNKOVÁ, M. (2011) Lidské potřeby ve zdraví a nemoci aplikované v ošetřovatelském procesu. Praha: Grada Publishing, a.s. TRACHTOVÁ, E. (1999) Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. Brno: IDVPZ. TŘINECKÝ, J. (2011) Podpora duchovních potřeb uživatele. Sociální služby, č. 12, s. 20-23. VOJTÍŠEK, Z., DUŠEK, P., MOTL, J. (2012) Spiritualita v pomáhajících profesích. Praha: Portál ISBN 978-80-262-0088-8. VOJTÍŠEK, Z., (2012) Pozitivní přistup ke spiritualitě [on-line]. Dostupné 10.03.2015 z http://www.pozitivni-psychologie.cz/clanky/konference-cppc-2012.html Zákon č. 108/2006 Sb. ze dne 14.03.2006 o sociálních sluţbách.
49
6 Přílohy 6.1 Stručné duchovní posouzení Pan Bořivoj: 1. Ráda bych se zeptala, zda považujete duchovno nebo náboženství za osobní sílu? (V rozpacích) Nevím, co si mám pod tím představit, duchovno beru, ale náboţenství ne. Duchovní je pro mě myšlenkový pochod, který probíhá po celý ţivot, duchovno musí být spojeno s mozkem. Na základě toho se snaţím své chování přizpůsobovat. To přemýšlení mi dává sílu, na základě toho vyhodnocuji, co je dobré, a podle toho jednám, nebo co je negativní, odsouvám nebo se k tomu nevracím. 2. Jakým způsobem Vám duchovno pomáhá potýkat se s těžkostmi? Pomáhá mi to přemýšlení o tom, co je dobré a co negativní. Je-li to dobré, věc, myšlenka, tak to beru, kdyţ ne, tak to odsouvám nebo se k tomu prostě nevracím. 3. Existují nějaké zvláštní duchovní zvyky či praktiky, které považujete zvláště nápomocné při řešení problémů? Jsem-li ve stresu, pomáhá mi hudba, tím se do jisté míry osvobozuji od problémů, ale později se k nim vracím, ale uţ bez té tíhy. 4. Chtěla bych se také zeptat, zda navštěvujete kostel nebo nějaký jiný typ náboženské komunity? Ne. Ale věřím pouze na desatero, jako morální princip, který by měl platit pro všechny lidi na světě. Ať uţ mají jakoukoliv víru. 5. Existují nějaké zdroje ve Vašem duchovním společenství, které mohou být nápomocné? Pro mě je zdrojem televize, tam se objevují věci, které mě zajímají, můţu tam najít i jiný pohled na řešení problémů, nové pohledy, taky mám rád rozhovory s rozumnými lidmi, ostatní mě spíše táhnou dolů (smích).
6.2 Duchovní historie Paní Boţena Úvodní výpravný rámec 1. Popište náboženskou/duchovní tradici, ve které jste vyrostla. Jak se ve Vaší rodině vyjadřovala víra? Jak důležité bylo duchovno ve Vaší nebo širší rodině?
Jsem z velmi silně věřící rodiny, bylo nás mnoho dětí. Vyrostli jsme v klidném, zboţném prostředí. Oba rodiče nás vedli k Bohu, byli plní lásky a pohody, maminka byla strašně hodná. Bylo nás 12 dětí, později nás bylo 9 a byli jsme velmi chudobní. Rodiče se nikdy nehádali, vše vyřešili v dobrém. I ostatní na vesnici nás měli rádi. Já jsem se nikdy nestyděla a chodila jsem prosit k sedlákům pro jídlo, většinou pro brambory, kdyţ měl nejstarší bratříček hlad, kdyţ rostl. I rodiče občas dostali nějaké jídlo od těch bohatých, hlavně na svátky. Kaţdou neděli jsme chodívali do kostela, i ve všední dny, kdyţ byla moţnost a my neměli sluţbu u sedláka. Tatínek nás potom vţdy zkoušel, o čem bylo kázání a jaké se četlo Evangelium. Vše jsme dělali společně. Snídali, obědvali i večeřeli. Před kaţdým jídlem jsme se samozřejmě modlili. Další náš bratříček měl obrnu, a tak k nám jednou přišla sestřička z Červeného kříţe a bratříčkovi zařídila sanatorium, tam se vyučil krejčím, byl moc šikovný. Dostal tam aparát na nohy, aby mohl chodit. 2. Jaké duchovní zážitky si obzvlášť pamatujete v průběhu let strávených doma? Co činilo tyto zážitky významnými? Jak ovlivnily Váš pozdější život? Kdyţ byly svátky, tak jsme dostávali jídlo od bohatých. Celé mé dětství bylo zboţné a plné lásky. Hlavní bylo to, ţe jsme byli pořád spolu, všechno jsme spolu dělali, tehdy to bylo jiné, do kostela se chodilo i ve všední dny, kdyţ sedlák povolil. 3. Jaké jste si vzala ponaučení z těchto zkušeností? Jak byste popsala Vaši současnou náboženskou nebo duchovní orientaci? Je pro Vás duchovno Vaší předností? Pokud ano, v jakém smyslu? Snaţila jsem se vést své děti k víře a být jim dobrou maminkou, jakou mně byla moje maminka. Ale manţelství jsem neměla dobré. Jen díky Pánbíčkovi jsem to všechno vydrţela. Víra je určitě mou předností a měla by být předností kaţdého člověka, chtěla bych, aby ta víra ze mě víc šla druhým lidem i Bohu. Interpretační antropologický rámec Dimense personality 1. Afekt: Jaké aspekty Vaší spirituality Vám dělají radost? Jakou hraje roli Vaše spiritualita v potýkání se se smutnými situacemi? Činí Vám radost? Potírají utrpení a bolesti? Jak Vám Vaše duchovno dává naději do budoucna? Čeho byste chtěl/a v budoucnu dosáhnout? Já jsem ráda, ţe věřím, tohle mě drţelo celou dobu nad vodou. Jenom Pánbíček, bez něj uţ bych nebyla. Neměla jsem dobré manţelství. Hodněkrát mi stačilo, ţe jsem se mu mohla svěřit se svým trápením, pomodlila jsem se v koutku v tichosti, a bylo mně
hned líp. A tak jsem ráda, ţe mě pán Bůh obdaroval aspoň dobrým stářím, všechno kolem sebe udělám. Mám hodné děti, co za mnou chodí, dcerku a syna, druhý syn uţ umřel. (…) Chtěla bych aţ do konce se o sebe jakţtakţ postarat, jsem ráda, ţe ještě chodím, i kdyţ mě bolí nemocné koleno a celá levá půlka. 2. Chování: Existují nějaké zvláštní duchovní rituály, obřady nebo praktiky, které Vám pomáhají s životními překážkami? Jak se začleňujete do duchovních společenství, jako je kostel, duchovní skupiny atd.? Pomáhají Vám? Jsou tam nějací jednotlivci, se kterými jste v kontaktu a kteří Vás duchovně podporují? Jsem spíš samotářka. Mám své místečko v koutku, tam v tichosti rozjímám, mám ráda tu atmosféru klidu a míru. Taky se snaţím hodně číst o ţivotě svatých a o Jeţíši, kolik toho pro nás musel vytrpět, a o poutních místech. 3. Poznání: Jaké jsou Vaše současné duchovní/náboženské praktiky? Na čem jsou založeny? Které duchovní poznatky považujete za zvláště důležité? Co Vaše víra hovoří o osobních zkouškách? Jak Vám Vaše víra pomáhá bojovat s životními trablemi? Jak Vaše víra ovlivňuje Vaše zdravotní praktiky? Neměla jsem lehký ţivot, jsem jen ráda, ţe mi Pánbíček nadělil dobré stáří. Mně stačí se mu svěřit a hned je mi lépe. Bůh mě mockrát zachránil. Modlím se často růţenec, a taky k Bohu mluvím v modlitbách. Dimense spirituality 1. Přijímání: Popište svůj vztah k Bohu (nebo stvořiteli) atd. Jaké jsou Vaše zkušenosti s Bohem? Jak s Vámi Bůh komunikuje? Jak Vás tyto zkušenosti povzbuzují? Zažila jste nějaké doby hlubokého duchovního souznění? Jak Vám tento vztah pomáhá potýkat se s problémy? Jak by Vás Bůh popsal? Já jsem ráda, ţe mně Pán Bůh nadělil takové dobré stáří. Mně stačí, ţe se mu můţu svěřit, to mně pomáhá. Já bych mu ráda byla blíţ i lidem. 2. Svědomí: Jak dovedete určit dobro a zlo? Jaké jsou Vaše klíčové hodnoty? Jak Vám Vaše duchovno pomáhá řešit nesprávnosti nebo vinu? Jakou roli hraje odpuštění ve Vašem životě? Odpuštění… Měla jsem těţký ţivot, manţel pil a pak byl na mě zlý, ubliţoval mi, ale jen kdyţ pil, jinak to nebylo tak zlé. Maminka mi nechtěla pomoct, říkala, kdyţ jsem si ho vybrala, tak mám, co jsem chtěla. A pak manţel umíral, já se o něj starala,
pečovala o něj. A na smrtelné posteli mi řekl, ţe je mu líto, ţe mě tak ubliţoval. Poprosil o odpuštění, co mi celý ţivot dělal. A to mně stačilo, to bylo dobré, aspoň, ţe to uznal. Aspoň pěkné stáří jsem měla. 3. Intuice: Do jaké míry zažíváte intuitivní tušení (záblesky, kreativní vize, předtuchy, duchovní vize)? Jsou tyto vize Vaší silnou stránkou? V jakém smyslu? To já nevím, nikdy jsem nic takového neměla… Jednou jsem měla vnuknutí, ţe máme utéct, za války jsme kopali řepu na poli a já jsem všem říkala, ţe musíme pryč, a za chvíli letěla letadla, Němci a Rusové, a to pole vybombardovali. To mě Bůh zachránil, nás všechny. No vidíte, tak přece jsem měla vnuknutí.
6.3 Duchovní mapy života
6.4 Duchovní ekomapy
6.5 Duchovní genogramy
6.6 Duchovní ekogramy
