CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc
Absolventská práce
Jan Buka
Olomouc 2014
CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc
Absolventská práce
Dopad vystěhování vyloučené lokality Přichystalova v Olomouci na její obyvatele
Jan Buka Vedoucí práce: Mgr. Daniela Růţičková
Olomouc 2014
Prohlašuji, ţe jsem tuto práci zpracoval samostatně na základě pouţitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu.
V Olomouci 27. dubna 2014
………………...... Podpis
Děkuji své vedoucí Mgr. Daniele Růţičkové, ţe mou práci odborně vedla, radila mi a motivovala mě do dalšího díla. Dále pak všem, kteří ochotně odpovídali na mé otázky. Bez vás by to nešlo.
Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 6 I.
TEORETICKÁ ČÁST ........................................................................................................ 8
1
Úvod do teoretické části ...................................................................................................... 8
2
Vyloučená lokalita Přichystalova v kontextu sociálního vyloučení ................................... 8 2.1
Sociální vyloučení v obecné perspektivě..................................................................... 9
2.2
Sociálně vyloučená lokalita ....................................................................................... 11
2.3
Sociálně vyloučená lokalita Přichystalova Olomouc ................................................ 12
2.4
Vystěhování vyloučené lokality Přichystalova.......................................................... 15
3
Obyvatelé vyloučené lokality Přichystalova ..................................................................... 20
4
Dopady vystěhování v kontextu holistického přístupu ..................................................... 22
II. EMPIRICKÁ ČÁST.......................................................................................................... 24 5
6
Metodologie výzkumu ...................................................................................................... 24 5.1
Cíl výzkumu .............................................................................................................. 24
5.2
Pouţité metody .......................................................................................................... 24
5.3
Výzkumný soubor...................................................................................................... 26
Analýza dat........................................................................................................................ 27 6.1
Dopady vystěhování v biologické dimenzi ............................................................... 28
6.2
Dopady vystěhování v sociální dimenzi .................................................................... 29
6.3
Dopady vystěhování v psychologické a spirituální dimenzi ..................................... 32
Závěr......................................................................................................................................... 35 Seznam zdrojů .......................................................................................................................... 37 Anotace..................................................................................................................................... 39
Úvod Ke konci září roku 2013 došlo k vystěhování veškerého obyvatelstva z etnicky segregované olomoucké vyloučené lokality na ulici Přichystalova. Oficiálním důvodem byl neuspokojivý stav objektu, stíţnosti obyvatel okolních domů a nelepšící se situace v lokalitě. V roce 2012 vzniká v rámci projektu Lokálního partnerství „Akční plán“, ten ve spolupráci s řadou subjektů (například neziskovými organizacemi a Magistrátem města Olomouce) měl situaci v lokalitě řešit v rozmezí pěti let, od roku 2013 do roku 2017. Ale vzhledem ke zmíněnému razantnímu řešení z roku 2013, nebylo moţné jej stihnout uplatnit v plné šíři. V květnu byl schválen návrh na převod objektu do majetku Správy nemovitostí Olomouc. V září byl pak převod jako takový uskutečněn a veškeré obyvatelstvo bylo z lokality vystěhováno. Jedním z důvodů bylo tvrzení, ţe se situace v lokalitě nelepší a je třeba přistoupit k tomuto kroku. A to i přes zmíněný časový plán. Některým z rodin se podařilo získat lepší bydlení v rámci Olomouce či jiného města. Části však ne a proto byli přestěhováni do druhé olomoucké vyloučené lokality na Holické. Podle mého názoru tak došlo k odklonu od reálného a komplexního řešení celé situace vyloučené lokality k okamţitému řešení, bez dlouhodobých účinků, které spíše problém sociálního vyloučení upozadí, neţ řeší. Potenciál uplatnění komunitní práce a aktivizace obyvatel lokality tak zůstal nevyuţit a ţivotní podmínky lidí byly rychle změněny. Právě tyto změny, potaţmo dopady, vyvolané rychlým opatřením, touto prací zkoumám, a to z toho důvodu, ţe je lze efektivně vyuţít v dalším řešení ţivotních situací těchto lidí. Poslouţí totiţ k orientaci v celé situaci vyvolané výše popsaným krokem a zprostředkovávají pohled lidí, kterých se, jako jediných tento krok reálně dotkl a dotýká. Navíc má vystěhování z lokality dle mého názoru vliv na současnou ţivotní úroveň bývalých obyvatel a svým výzkumem bych rád zjistil jaký. Jako reakci na výše popsané jsem se rozhodl vytvořit případovou studii o této události. Výzkum je postavený na rozhovorech s osobami, které pocítily a pociťují důsledky vystěhování z lokality Přichystalova, kdy poznatky získané tímto výzkumem tak zprostředkují i jejich úhel pohledu. Získané informace bych rád poskytl sociálním sluţbám, které se participují na řešení tohoto problému, dále pak Magistrátu města Olomouce, který situaci svým krokem vyvolal a v případě zájmu i veřejnosti, která není o situaci informovaná, popřípadě jen neurčitě.
6
Nejprve v teoretické části definuji nejzákladnější pojmy nutné pro pochopení problematiky. Věnuji se zde také rozboru dokumentace, která slouţila jako jeden ze zdrojů dat v této případové studii. V první kapitole proto poskytuji obecný úvod do pojmu sociální vyloučení a sociálně vyloučená lokalita ale uvádím také popis konkrétní vyloučené lokality, kterou byla ta na Přichystalově ulici. Informace čerpám z výzkumu, který byl v lokalitě proveden v roce 2011 a jehoţ výstupem byl akční plán tvorby udrţitelných a postupně se zlepšujících podmínek. Dále pak popisuji samotný akt vystěhování lokality. Vzhledem k faktu, ţe lokalita byla etnicky segregovanou, další kapitola pojednává o romském sociálním vyloučení. Nejprve proto uvádím historický kontext a posléze jeho dopady na současnou situaci Romů v ČR, potaţmo v Olomouci. Poslední kapitola je vysvětlením toho, co je myšleno „dopadem“. Na tomto pojmu předestírám, jak na příčinnost problematiky nahlíţím v rámci této práce a jak vlastně dopady zjišťuji. A to z toho důvodu, ţe celá problematika bývalé lokality na Přichystalově je velmi rozsáhlá a tak bude pro čtenáře snadněji uchopitelné, co je v této práci oblastí mého zájmu. V závěru shrnuji výstupy z kapitol, ty dohromady vytváří obraz respondenta následujícího výzkumu. Metodě a metodologii výzkumu samotného se věnuje empirická část práce. Nejprve obecně popisuji uţitou metodologii, kterou je kvalitativní výzkum a posléze přístup k němu. Tím je, jak je napsáno výše, případová studie. Popisuji také techniku sběru dat a jejich následnou analýzu. Poslední částí práce je analýza dat výzkumu dopadů vystěhování lokality, na její obyvatele.
7
I.
TEORETICKÁ ČÁST
1 Úvod do teoretické části Tato část textu slouţí jako rozbor potřebné dokumentace vztahující se ke zkoumané problematice. Kromě definice pojmů, potřebných pro hlubší pochopení fenoménu sociálního vyloučení a vyloučených lokalit, také rozebírám získané materiály o lokalitě na Přichystalově a o jejím vystěhování. Proto lze tuto část textu vnímat i jako analýzu dat z dokumentace.
Předchozí výzkum, který byl v lokalitě Přichystalova
zrealizován kvůli zmíněnému akčnímu plánu neziskovými organizacemi koordinovaný mi Společností Podané ruce a jehoţ výstup je de facto akčním plánem, se lze dočíst například o historii lokality, jejím obyvatelstvu, či o konkrétních projevech místního sociálního vyloučení. Proto jej rozebírám a poukazuji na jeho nezbytnost pro komplexní zpracování této studie. Podrobněji zde popisuji také samotný akt zrušení lokality, který vyvrcholil zářím 2013. Dalším okruhem pojmů se zabývá třetí kapitola teoretického rámce. Ta pojednává o samotných obyvatelích lokality, coţ byli lidé příslušní k romskému etniku. Vzhledem k faktu, ţe šlo o osoby ţijící v sociálně vyloučené lokalitě, lze o nich uvaţovat jako o sociálně vyloučených. Proto krátce nastiňuji historii romského etnika v rámci 20. století, jejímţ výstupem je propad etnika do sociálního vyloučení. Posléze popisuji specifika tohoto vyloučení v romském kontextu. Poslední kapitola obecně vysvětluje co si představit pod zkoumanými dopady. Tedy, co se pod tímto pojmem skrývá v rámci této práce a co z této definice vyplívá pro výzkumný záměr. Konkrétně vysvětlím holistický přístup, v rámci kterého jsem dopady na vystěhované obyvatele zkoumal. Výstup z teoretické části této práce, tak poskytuje základní obraz respondenta navazujícího výzkumu.
2 Vyloučená lokalita Přichystalova v kontextu sociálního vyloučení Pro orientaci v celé zkoumané problematice, je nezbytné nejprve vysvětlit pojmy sociální vyloučení a vyloučená lokalita. Ty posléze uplatním i v analýze dat z dokumentace o konkrétní bývalé vyloučené lokalitě na Přichystalově ulici. V historickém exkurzu lze vidět vývoj vyloučení lokality, snahy o prevenci a plány na 8
její záchranu. Mezníkem, který tyto snahy zastavil, bylo v závěru popisované vystěhování této lokality.
2.1 Sociální vyloučení v obecné perspektivě Navrátil (2003) definuje sociální vyloučení takto: „Sociální vyloučení je proces (nebo stav), který určité jednotlivce, rodiny, případně skupiny či celá lokální společenství (komunity) omezuje v přístupu ke zdrojům, které jsou potřebné pro participaci na sociálním, ekonomickém i politickém a občanském životě společnosti. Tento proces (stav) má mnoho příčin. Patří mezi ně chudoba, nízké příjmy, diskriminace, nízká míra vzdělanosti, zdevastované životní prostředí (tak typické pro slumy), často také etnická příslušnost. Prostřednictvím tohoto procesu jsou lidé odstřiženi na významnou periodu v životě od institucí a služeb, sociálních sítí a rozvojových příležitostí, které má k dispozici většina obyvatel ve společnosti.“ (Navrátil, 2003, str.
34) Praktický pohled na definici sociálního vyloučení poskytuje Parsonsův (1971) model společnosti. V tomto modelu autor poukazuje na čtyři základní společenské systémy, kterými jsou: demokratický a právní systém (obč. integrace), pracovní trh (ekonom. integrace), sociální stát (soc. integrace) a rodinný x komunitní systém (interpersonální integrace). Sociální vyloučení můţeme chápat jako stav, kdy je znemoţněno jednotlivci či skupině se participovat v některém z těchto systémů. Občanskou integrací je myšlen stav rovného občanství v demokratickém systému. Ekonomická a sociální integrace znamená být ekonomicky aktivní a popřípadě vyuţívat a být součástí státní sociálních systémů. Oblast interpersonální integrace stojí na faktu mít rodinu, přátele a sociální síť poskytující zázemí a morální podporu. Systém sestávají cí z těchto čtyř sloţek je komplementárním díky jeho vnitřní provázanosti. Tento model sociálních systémů pak stojí na předpokladu, ţe není-li jeden z pilířů dostatečně silný, musí jej ostatní v jeho funkci podpořit. (Parsons, 1971, podle Navrátil, 2003, str. 33) Promítneme-li výše popsané do ţivotní situace obyvatel vyloučené lokality Přichystalova, lze vypozorovat problémy v kaţdém ze systémů. Špatná orientace v právním a demokratickém systému se projevila nedostatečnou znalostí svých moţností v rámci společnosti. Velká zadluţenost a nezaměstnanost obyvatel lokality je pak jasným ukazatelem vyloučení z pracovního trhu. Obyvatelé lokality také byli ve většině případů závislí na sociálním státu bez moţnosti se z této závislosti vymanit. Rodinný a komunitní systém byl narušen například rozdílnými postoji k lokalitě (blíţe
9
popsáno v dalším textu), nebo rozdílnou etnickou příslušností, popřípadě také mnoţstvím sociopatologických jevů, které ţivot ve vyloučené lokalitě obvykle provází. Samotné projevy sociálního vyloučení pak vymezuje Pierson (2000) v některých oblastech ţivota, například v chudobě a nízkém příjmu, nepřístupnosti trhu práce, absenci sociální sítě nebo nízké míře sociální podpory, kontextu (vyloučené) lokality nebo problematickém přístupu ke sluţbám. Pojem chudoby a nízkého příjmu úzce souvisí i s druhou oblastí, kterou je omezený přístup k trhu práce. Tyto faktory jsou v kontextu sociálního vyloučení klíčové. Příčinami bývá nedostatečná kvalifikace, ale i předsudky a stereotypy zaměstnavatelů, neochotných zaměstnávat některé skupiny obyvatel. Vyloučení ze sociálních vazeb, sítí spočívá v absenci či narušení základního typu (rodina, blízcí, přátelé), nebo sekundárního typu, kterým jsou sítě formální a zprostředkovávané. Základní typ sítí stojí na těsných, osobních vztazích. Sekundární sítě jsou zpravidla tvořeny volnějšími vztahy na racionální bázi, zprostředkující informace o vzdělávání, volných pracovních místech a jiných základních společenských zdrojích. Kontext lokality se projevuje kvalitou obývaných bytů, nedostatečností rekreace nebo stavem pozemní komunikace. Ve výsledku lze o lokalitě, která nesplňuje řadu dalších předpokladů
(míra
sociální
provázanosti sousedství,
nízká
míra
občanských
a komerčních aktivit, aj.) konstatovat, ţe se jedná o lokalitu vyloučenou. Důleţitým prvkem je zmíněný přístup ke sluţbám. Tím je myšleno spektrum sluţeb veřejných i komerčních, vyuţívaných obyvateli. Jde například o zásobování elektřinou, plynem, vodou a pitnou vodou, přístup k sociálním sluţbám, veřejná doprava, pošta, zdravotní péče, přístupnost školy, aj. Fenomén sociálně vyloučené lokality je blíţe popsán ve třetí kapitole. Problematika sociálního vyloučení je dvousečná, a to jak ze strany sociálně vyloučených, pro které je tento stav či proces devastačním, tak pro společnost, která můţe vnímat sociální vyloučení jako neúčinnost solidarity a dysfunkčnost sociálního zabezpečení. Na vzájemné rovině je pak celá situace potenciálním ohroţením jak společenským, tak pro osoby ze společnosti vyloučené. (Pierson, 2002, podle Navrátil, 2003, str. 33 - 35) Na situaci obyvatel vyloučené lokality, kterou budova na Přichystalově jednoznačně byla, lze promítnout výše popsané teoretické konstrukce. Například popsaná dvousečnost jevu se v praxi Přichystalovi projevovala prohlubujícími se problémy v lokalitě a zároveň zhoršujícím se negativním nazíráním ze strany okolní 10
společnosti. To byl jeden z několika důvodů, které ve výsledku vyústily aţ v oficiální, rychlé řešení situace Magistrátem města Olomouce, který lokalitu vystěhoval a tím ukončil její sociální vyloučení. Ne však sociální vyloučení jejích obyvatel.
2.2 Sociálně vyloučená lokalita Jedním ze základních znaků sociálního vyloučení je takzvaný charakter lokality. Ten lze vypozorovat z kvality bytů v oblasti, absencí dostupných rekreačních zařízení, popřípadě stavem pozemních komunikací v dané oblasti. Jde jen o výčet, na první pohled
pozorovatelných
faktorů.
Dalším
moţným
pohledem
jsou
sociální
charakteristiky, které tuto oblast doprovází a identifikují. Jde například o obvykle nízkou úroveň provázanosti místního obyvatelstva, či nízkou míru místních občanských a komerčních aktivit. (Navrátil, 2003, str. 34) Sociálně vyloučené lokality bývají tvořeny ulicemi, čtvrtěmi, jednotlivými domy či ubytovnami. A to jak v obcích, tak mimo ně. Lokality se různí co do vnitřní specifičnosti, příkladem je charakter problémů uvnitř lokality a problémy mezi lokalitou a jejím okolím, velikost, historie, vnější práce s lokalitou, či sociální struktury uvnitř lokality. Vyloučené lokality jsou v našem kontextu nejčastěji obývány rodinami, či jednotlivci, závislými na sociálních dávkách, nezaměstnanými a ve výsledku nízkopříjmovými. Tito lidé mají ztíţený přístup k institucionální pomoci, sociálním sluţbám apod. Jsou tedy, de facto, vyloučeni ze společenského ţivota. Do těchto lokalit jsou vystěhováni často lidé, kteří mají problémy s dluhy na nájemném či energiích, popřípadě jsou majoritní společností povaţováni za problémové. Obyvatelé vyloučené lokality jsou vnitřně silně diferencovanou skupinou, na druhou stranu v lokalitách zpravidla vzniká systém hodnot a pravidel nezávislých na ekvivalentu majoritní společnosti vně lokality. Vzhledem ke koncentraci sociálně patologických jevů a obecně sociálně vyloučených osob, jsou zaběhnuté vzorce chování mezigeneračně předávány a problematika přetrvává. Existence vyloučené lokality proto ohroţuje jak její obyvatele, tak společnost mimo ni. (Nedělníková a kol., 2007, str. 65 – 67) Jako jednu z podmínek uspokojení základních lidských potřeb lze označit jistotu bydlení a přístup k němu. Úroveň bydlení se tak stává ukazatelem ţivotní úrovně. Proto lze říci, ţe sociální vyloučení skupiny (v případě této práce romské skupiny) způsobuje i prostorovou segregaci. Jinými slovy jde o prostorovou koncentraci vyloučené skupiny v určité lokalitě. Ve zmíněné lokalitě, tak kromě sídelní segregace, dochází také 11
k segregaci sociální. Důvodem je, ţe tyto lokality obývají lidé s nízkou ţivotní úrovní. V důsledku je pak vyloučenou lokalitou místo, kde se soustřeďuje sociálně slabé minoritní obyvatelstvo. (Šimíková, 2003, str. 46) V kontextu romského sociálního vyloučení, které je zároveň hlavním kontextem této práce, je nutné zmínit, ţe lokality, kde tito lidé převáţně ţijí, předurčují i jejich bytové podmínky, tedy úroveň bydlení a potaţmo pak ţivotní úroveň. Na obecné rovině lze vypozorovat komplikace při poptávce po bytech pro celou společnost. Díky sociálnímu vyloučení Romů, je však při získávání adekvátního bydlení pravděpodobná ještě těţší situace. Dalším faktorem, který zhoršuje podmínky v obytných prostorách je vícedětnost rodin. Ta zapříčiňuje nedostatek osobního prostoru, nedostatek prostoru pro děti (hra a učení), hygienické a zdravotní podmínky bytu, aj. Špatné podmínky pro získání adekvátního bytu, odkázanost na segregovanou lokalitu a celkový niţší ţivotní standard oproti majoritní společnosti, tak vede k setrvávání a postupnému zhoršování sociálního vyloučení. (Šimíková, 2003, str. 46)
2.3 Sociálně vyloučená lokalita Přichystalova Olomouc V této části textu čerpám ze Situační analýzy, ta vznikla v rámci projektu Lokálního partnerství, jehoţ cílem byla systematická práce s vyloučenými lokalitami na Přichystalově a Holické. Jako výstup této analýzy byl akční plán, který se měl v lokalitách od roku 2013 začít realizovat. Vyloučená lokalita na Přichystalově 70 vykazovala některé z výše popsaných znaků, které tento fenomén doprovází. Příkladem byla vysoká zalidněnost objektu či lokace na periferii města. Na druhou stranu nedocházelo k úplnému vyloučení z prostoru, obyvatelé vyuţívali místní infrastruktury a byli začleněni do ekonomického systému. Lokalita proto nebyla fyzicky odloučena od okolní společnosti, obyvatelé sdíleli společné sféry sluţeb apod. Lokalita vznikla po roce 1991, konkrétně po amnestii, kdy propuštěným byly přidělovány zdejší byty. Vývoj privatizací a restitucí po roce 1991 způsobil postupné sestěhování romského obyvatelstva, původní obyvatelé začali lokalitu opouštět a ta se tak stává, aţ na několik neromských obyvatel, etnicky segregovanou. V roce 2004 vzniká v objektu kancelář terénních sociálních pracovníků. V roce 2007 vznikají v suterénu objektu klubovny pro děti z lokality a okolí. O rok později, v roce 2008 prochází objekt částečnou rekonstrukcí. V roce 2009 přibývá také kamerový systém do 12
okolních ulic, ten doplňoval kamerový systém z roku 2003 uvnitř budovy. V budově také kromě zmíněných sociálních sluţeb sídlila také kancelář bezpečnostní agentury Gold Office. Oficiální důvod byl zajištění (spolu s kamerovým systémem) klidu v domě a prevence kriminality. Podle důvodové zprávy o řešení problematiky lokality vydané Magistrátem města Olomouce v roce 2013 byla úspěšnost nevalná. Objekt samotný byl zevnitř silně zanedbaný, špinavé chodby a výtahová šachta po nefunkčním výtahu zaplněná odpadem. V roce 2004 se podařilo terénním sociálním pracovníkům v objektu zaktivizovat rodiny, aby se podíleli na úklidu společných prostor. Situace se krátce zlepšila, postupně se však začala vracet do původního stavu. Výše zmíněná zalidněnost objektu se projevovala například pohybem velkého počtu dětí, a to jak v objektu, tak v blízkém okolí. V bezprostřední blízkosti lokality se nacházel Dům s pečovatelskou sluţbou. Generační obsazení a rozdílná ţivotní specifika obou objektů vyvolávaly škálu konfliktů různé intenzity a váţnosti. Ve výsledku šlo vypozorovat nízkou úroveň prostorového vyloučení lokality, a to z toho důvodu, ţe budova se sice nacházela v krajní části města, ale byla blízko místní zástavby a byla tak přítomna společenskému dění. Symbolické vyloučení však bylo markantní. Dům byl u obyvatel okolních objektů hanlivě označován a postupně vystoupil do povědomí jako špatná adresa značící propad na společenské dno. Výše zmíněné vyuţívání infrastruktury proto lokalitu nevylučovalo prostorově, ale nepodílení se jejích obyvatel na aktivitách okolní společnosti a zmíněné hanlivé označování a odmítavý postoj majority, vedly
právě k tomuto symbolickému
vyloučení. Z oblasti bytové problematiky v rámci popisované lokality vyplývá, ţe šlo o městské byty. Byty byly pronajímány na návrh člena bytové komise nebo bytového oddělení Správy nemovitostí Olomouc a to po projednání v bytové komisi a schválení Radou města Olomouc. Podmínkou byla nezadluţenost, ţádná jiná uzavřená nájemní smlouva, či vlastní obytné prostory, apod. Obvyklou podmínkou, která stojí za pozornost, bylo také vyplacení dluhu po předchozím nájemci. Smlouvy byly uzavírány na velmi krátkou dobu 3 měsíců, kdy byla moţnost prodluţovat o další 3 měsíce. V případě bezproblémovosti nájemníka bylo moţno po jednom roce smlouvu prodluţovat o 6 měsíců. Pravidla uzavírání nájemních smluv poukazují na jeden podivný trend, a to ten, ţe lidé, kteří se do bytu nastěhovali bez dluhů vůči městu, je tak poměrně brzy získali, i přes plnění povinností nájemníka a to právě kvůli povinnosti
13
vyplácet dluh po předchozím nájemníku. (SocioFactor, Společnost Podané ruce, 2011, str. 7 – 10) Ţivotní podmínky v lokalitě dobře ilustrují výpovědi samotných obyvatel. Respondenti toho výzkumu byli rozděleni ve svých výpovědích na tři skupiny. Nejmenší skupina byla s bydlením v lokalitě spokojená, netrápila ji plesnivost bytů, byt získali jiţ opravený či v lepším stavu díky opravám předchozích nájemníků. Jedním z důvodů byl fakt, ţe tito lidé měli první samostatný byt, do té doby ţili převáţně na ubytovnách. Spokojenost souvisela i s okolím domu, to popisovali jako klidné prostředí bez rasismu, který obyvatelé domu pociťovali v jiných částech domu. Nazírali také kladně na sousedské vztahy a přílišnou nekonfliktnost ostatních obyvatel. (SocioFactor, Společnost Podané ruce, 2011, str. 23 - 24) Druhou, největší skupinou byli lidé, kteří s ţivotními podmínkami v lokalitě nebyli spokojení a vnímali je tedy jako špatné. Nespokojenost byla připisována nevhodnému technickému stavu bytů, zanedbanosti prostředí, vlhkosti bytů, zanedbanosti společných prostor, přítomností plísní a škůdců, nehygienického stavu koupelen a toalet, netěsnícím oknům a nemoţnosti tak byt vytopit a to i přes pouţívání instalovaných (nákladných) přímotopů či omezenému přísunu teplé vody. Dalším faktorem byly nájemní podmínky, kdy nájemci vnímali výši nájemného neadekvátní stavu bytu a lokalitě jako celku (např. špatnému jménu lokality), dále také nutnosti zaplatit dluh po předchozím nájemníkovi a to i přesto, ţe město tuto pohledávku i nadále vymáhá po nájemníkovi předchozím. To tato skupina respondentů vnímala jako jasnou nespravedlnost. Kritizovány byly i úloţné prostory a celková přelidněnost domu. Hluk provázející velký pohyb dětí po domě. Z toho plynoucí mezilidské konflikty v domě, neochotu se domluvit a slevit ze svých nároků či změnit chování vůči ostatním v domě. Dalším faktorem kritiky byla etnicita osazenstva domu, které bylo vnímáno jako nucená tvorba ghetta a popřípadě celkově sociální charakteristika nově příchozích obyvatel. Ti byli většinou závislí na sociálních dávkách, polapeni dluhovou pastí, v očích některých nájemníků problémoví a ţivotní úroveň v domě (jiţ tak nízkou) dále zhoršující. To z pohledu těchto lidí ovlivňuje a kazí například i jejich děti. Kritizována byla i zbytečnost vrátnice agentury Gold Office. (SocioFactor, Společnost Podané ruce, 2011, str. 24 - 26) Třetí skupinou jsou lidé, kteří vnímali bydlení v lokalitě Přichystalova s jeho klady a zápory. Poskytli sice výše popsanou kritiku, ale zároveň jim vyhovovalo okolní 14
prostředí, neodloučenost domu a cenili si faktu, ţe mají kde bydlet. (SocioFactor, Společnost Podané ruce, 2011, str. 26)
2.4 Vystěhování vyloučené lokality Přichystalova Ke dni 30. září roku 2013 byli z popisované lokality na Přichystalově ulici vystěhováni poslední nájemníci. Oficiálním důvodem byl: „neuspokojivý technický stav budovy a vysoká koncentrace sociálně slabých skupin obyvatel“, dále také opakované stíţnosti obyvatel v okolí lokality. Podle vyjádření zastupitelstva města Olomouce se situace v lokalitě dlouhodobě nelepšila. Proto se, i přes Akční plán (vzniklý v rámci projektu Lokálního partnerství, pod jeho křídly vznikla i výše představená Situační analýza) z roku 2012, který měl situaci v budově stabilizovat a postupně zlepšovat, který byl vytvořený a realizovaný s řadou olomouckých neziskových organizací a vycházel z konceptu tvorby sítí, rozhodlo zastupitelstvo k rychlému řešení (základem pro akční plán byla Situační analýza, ze které čerpám v této části práce). Akční plán mluví o projektu Lokálního partnerství takto: „Cílem realizovaného projektu je nastavení sociálních služeb poskytovaných v lokalitách Přichystalova 70 a Holická 51, ohrožených sociálním vyloučením, takovým způsobem, aby došlo k efektivnějšímu a účelnějšímu propojení jednotlivých poskytovatelů, mezi které patří veřejná správa, neziskové organizace a další zainteresované subjekty, a nedocházelo tak k prohlubování sociální exkluze obyvatel těchto lokalit v důsledku nepřesného zaměření poskytovaných sociálních a navazujících služeb. Projekt si rovněž klade za cíl identifikovat služby, postupy a kapacity, které v lokalitách dosud chybějí. Cíle projektu má být dosaženo prostřednictvím Lokálního partnerství. Princip Lokálního partnerství, který představuje platformu odborníků a kompetentních osob zastupujících instituce, jež hrají významnou roli při práci s osobami ohroženými sociálním vyloučením, by měl podpořit zpřístupnění služeb cílovým uživatelům. Práce platformy lokálního partnerství se opírá o dva výzkumy, které byly realizovány firmou SocioFactor, s.r.o. Jedná se o: Plánovací evaluaci zaměřenou na zmapování situace sociálních a dalších služeb ve vztahu k vymezeným lokalitám a Situační analýzu poskytující informace o aktuálním stavu a potřebách obyvatel lokalit.“ O svém cíli dokument hovoří takto: „Cílem dokumentu je v rámci identifikovaných potřeb obyvatel lokalit ohrožených sociálním vyloučením navrhnout podpůrná opatření, která zabezpečí snižování míry sociálního vyloučení. Dokument formuluje mimo jiné rozvojové příležitosti, které mohou vyústit ve společné konkrétní projektové záměry zapojených aktérů.“
15
Konkrétní oblasti působení Akčního plánu definuje zmiňovaná Situační analýza: „Vymezit účel, jakému by měla lokalita sloužit. Vypracovat v lokálním partnerství strategický plán, na kterém se budou podílet místní aktéři v úzké spolupráci se statutárním městem Olomouc. Strategický (mikro)plán by měl vycházet z místních potřeb a navrhovat konkrétní opatření a projekty, které budou směřovat ke stanoveným cílům, rozdělovat úkoly a stanovit harmonogram plnění. V tomto bodě je vhodné spolupracovat s procesem komunitního plánování. A zejména začlenit strategický plán mezi dokumenty města, případně schválit Radou města. Snížit výskyt chudoby obyvatel lokality. Aktivizovat místní trh práce a zvýšit zaměstnatelnost obyvatel lokality. Zvyšovat zaměstnatelnost vyloučených osob. Poskytovat sociálně-zdravotní služby v lokalitě. Zvyšovat kvalitu předškolních a školních zařízení, spolupracovat se školami a pomáhat rodinám v tomto směru zvyšovat jejich kompetenci. Vytvářet pro děti příznivé podmínky pro vzdělávání, podporovat volnočasové aktivity dětí v lokalitě i mimo ní. Klást důraz na programy prevence v místě a rozvoj vztahů s místní komunitou. Obyvatele začleňovat do běžných aktivit společnosti, poskytované služby více otevírat okolí a také obyvatele integrovat do společenského dění mimo lokalitu. Zlepšit atraktivitu prostředí / okolí a zvýšit kvalitu bydlení a to za předpokladu zajištění participace a aktivizace obyvatel. Podpořit vznik a rozvoj svépomocných skupin, rozvinout nástroje komunitní práce, klást důraz na sociálně aktivizační služby. Zvýšit prostupnost vyloučeného místa. Specifikovat ve spolupráci s bytovou komisí a Správou nemovitostí Olomouc komplexní program přidělování bytů, přijímání obyvatel, podmínek ubytování apod. a to tak, aby program zahrnoval aktivizační a motivační prvky. Lze specifikovat různé stupně bydlení a jeho kvality např. podle pater domu. Zintenzivnit proti-dluhové poradenství, využít možností všech nástrojů, vyškolení speciálních poradců. Klást důraz na systémová a dlouhodobá opatření, věnovat se komplexně eliminaci mechanismů sociálního vyloučení, měnit strukturální kontext a podmínky života obyvatel, nikoliv se uchylovat ke krátkodobým řešením nebo zintenzivnění a zavádění nástrojů sociální kontroly.“ (Akční plán Lokálního partnerství Přichystalova – Holická, 2012). Smyslem citovaného Akčního plánu tedy byla tvorba sítí a rozdělení činností, které se ve zmíněných lokalitách měly v rozmezí let 2013 – 2017 realizovat. A to jako komplexní řešení problematiky sociálně vyloučených lokalit. Přesto ale v květnu 2013 zastupitelstvo města Olomouce přišlo se záměrem, ţe celá budova má být zrekonstruována a renovované prostory se mají stát bezbariérovými byty pro seniory. Před samotnou rekonstrukcí však byla budova převedena do majetku Správy nemovitostí Olomouc, a.s., ta samotnou rekonstrukci vedla. Jde o akciovou společnost ze 100% vlastněnou městem Olomouc. Převod tohoto majetku zastupitelstvo schválilo 16
v září téhoţ roku. Záměr dokládá usnesení zastupitelstva města Olomouce ze dne 19. 6. 2013 a převod samotný pak hlasování ze dne 18. 9. 2013. Zápis ze schůze zastupitelstva (dne 18. 9. 2013) potvrzuje oficiální důvody a říká, ţe převod objektu do majetku Správy nemovitostí Olomouc, a.s. umoţní vyřešit dlouhodobý problém v této části města, kterým lokalita v očích veřejnosti byla. (Statutární město Olomouc, 2013), (Statutární město Olomouc – Zastupitelstvo, 2013) Bývalí obyvatelé Přichystalovi byli přestěhováni na novou adresu Holická 51. Ta byla dlouhou dobu v podobně zdevastovaném stavu jako objekt na Přichystalově (to dokládá i zmiňovaný výzkum), město Olomouc však objekt zrenovovalo a přestěhovali se do něj i dvě sociální sluţby, které sídlily i v bývalé lokalitě. Jde o nízkoprahové klubovny Charity Olomouc Khamoro a NZDM Miriklo zřizované magistrátem města Olomouce. (Olomoucký deník, 2013) Podle slov neoficiálního zdroje bylo okolo 10 rodiny vystěhovaných k 30. září přestěhováno do městských bytů také na ulici Ztracená a Černá cesta. Přibliţně 16 rodin pak na výše zmíněnou Holickou 51. Další, nespecifikovaný, počet rodin byl přestěhován na jiná místa v Olomouci, či do jiných měst. Někteří obyvatelé proto, ţe na ulici Holickou nechtěli. Jiným obyvatelům z důvodu neplacení nájemného, nebyl byt přisouzen. Podle dostupných informací byli obyvatelé o vystěhování informování na domovní schůzi a to z úst Ing. Zelenky, ředitele Správy nemovitostí Olomouc, a.s. Ten měl celou akci koordinovat. Výše popsaný vývoj událostí, plánů na stabilizaci a prostupnost lokality a následná rychlá změna rétoriky Magistrátu města Olomouce, vyústili aţ ve faktické hromadné vystěhování obyvatel Přichystalovy 70. Podle akčního plánu, který měl být realizován v letech 2013 – 2017, byl v lokalitě nevyuţitý potenciál pro realizaci komunitního způsobu práce a díky prostorovému vyčlenění také moţnost aktivizace obyvatel ke společnému úsilí situaci měnit. (Akční plán Lokálního partnerství Přichystalova – Holická, 2012). Tuto ideu a metody, jak jí dosáhnout, však převod lokality do majetku Správy nemovitostí Olomouc a její následné vyprázdnění, zcela znemoţnil. Zůstává tak nevyjasněná otázka, proč k tomuto kroku došlo, kdyţ k plánovanému zlepšování situace mělo docházet v časovém rozpětí pěti let a ne jiţ na začátku roku 2013. Zda jde o rozhodnutí pro osoby v lokalitě účelné, či jen rozhodnutí politické. Další otázkou je, nakolik boj neziskových organizací a sociálních sluţeb města Olomouce se sociálním vyloučením olomouckých Romů můţe být efektivní, kdyţ podmínky byly rychle 17
změněny, problém zůstal nevyřešen a byl z očí veřejnosti odsunut na vedlejší kolej. Cílem této práce je výzkum zmíněné změny podmínek, konkrétně dopadů, které vystěhování na tuto skupinu osob mělo. Díky ochotě Magistrátu města Olomouce se podařilo získat důvodovou zprávu o celém popisovaném kroku. Z ní zastupitelstvo vycházelo při rozhodování o dalším osudu lokality na Přichystalově. Její obsah se nijak neliší od výše napsaných informací, poskytnu ale několik citací. Nejprve o objektu samotném: „Důvodem pro předložení tohoto materiálu je dlouhodobě neuspokojivý stav lokality Přichystalova 70 na Novém Světě. Problémy související s koncentrací sociálně vyloučených osob do jedné lokality jsou zdrojem dlouhodobých stížností ze strany komise místní části a obyvatel žijících v této části města. Přes dlouhodobé snahy veřejné správy i zapojených neziskových organizací se situace nijak zásadně nelepší a je tedy na místě uvažovat o zásadním řešení, které pomůže zkvalitnit život obyvatel těchto domů, ale také jejich sousedů. Dále by se vyřešila situace se ZŠ Přichystalova, která se již několik let potýká s problémem velké koncentrace romských dětí v lokalitě. Rodiče dětí z řad majority se obávají umístit své dítě do třídy s převahou romských dětí, což vede k tomu, že škola se stává téměř výhradně romskou školou, navíc s úbytkem i velkou fluktuací žáků.“ A o stavu lokality v květnu 2013: „V domě je k 9. 5. 2013 obsazeno 34 bytů, jedná se celkem o 116 osob z toho 54 dětí (ještě počátkem roku 2011 to bylo přibližně 300). U dospělých obyvatel jednoznačně převládá základní vzdělání, cca 80 % je nezaměstnaných. Zadlužena je téměř každá druhá domácnost, přibližně v každé páté domácnosti probíhá exekuce. Převážná většina obyvatel má příjem pouze ze sociálních dávek. Velká většina takovýchto rodin z důvodu neplacení nájmu byla již vystěhována, v současné době probíhají 4 řízení o vyklizení bytu u Okresního soudu v Olomouci a 1 řízení ve věci výkonu rozhodnutí vyklizení bytu.“. V dalších částech důvodové zprávy jsou předestírána moţná řešení situace v lokalitě. A to buď za A) rekonstrukce domu na běţný bytový dům: „Část stávajících rodin (26 rodin) z Přichystalovy 70 může být v průběhu září 2013 přestěhována na Holickou, 6 rodin by mohlo být v dohledné době vystěhováno bez náhrady a zbývající 2 rodiny by neměl být problém někde umístit. Je samozřejmě zásadní otázkou, zda přestěhovávat tyto rodiny do zrekonstruovaného objektu Holická 51, neboť většina těchto rodin si to nejen nezaslouží, ale ani „neumí“ žít normálním životem většinového obyvatelstva a obava z opětovné postupné devastace objetu je zde více než pravděpodobná. Jiná možnost řešení problémových rodin však v současné době neexistuje, proto se přestěhování rodin z Přichystalové 70 do zrekonstruovaného objektu Holická 51, jeví jako jediné řešení. SMOL nepočítá, ani není možné zajistit jinou možnost
18
bydlení pro stávající rodiny, které dům Přichystalova 70 v současné době užívají a hradí řádně nájemné.“ Nebo za B) Objekt prodat. Jedním z popisovaných řešení v rámci bodu A) bylo, ţe investici do lokality zajistí Statutární město Olomouc a bude vytvořen systém prostupného bydlení, tak jak jej předkládá například zmiňovaný Akční plán z roku 2012. Důvodová zpráva komentuje řešení takto: „V rámci projektu Lokálního partnerství byla navržena optimalizace sítě služeb tak, aby obyvatelé lokality měli možnost využívat zejména terénní práci, služby zaměřené na děti a mládež a služby zaměřené na zvýšení zaměstnanosti. Bylo diskutováno zřízení komunitního centra, které by cíleně zvyšovalo participaci obyvatel domu na komunitním životě – při údržbě domu, péči o děti nebo společných akcích. Fungující síť navazujících služeb je pro dosažení cílů této koncepce naprosto klíčová, ale její nastavení definice nebo nastavení nejsou předmětem tohoto materiálu. Tento návrh byl již opuštěn, není znovu odborem sociálních věcí navrhován k řešení. Důvodem opuštění této varianty je zejména skutečnost, že objekt Přichystalova 70 s ohledem na svou velikost vzhledem k velkému počtu obyvatel tohoto domu, by mohl vést v případě prostupného bydlení ke vzniku nového ghetta. Proto se jeví jako nejvíce vhodná varianta řešit objekt Přichystalova 70 jako bytový dům pro seniory, jak je popsáno níže.“ Druhým řešením pak byl, jiţ proběhnuvší, převod lokality do majetku SNO, a.s., který investici do objektu zajistí a zrealizuje v hrubém nástinu následující: „Správa nemovitostí Olomouc, a.s., má již zpracovanou studii na Bytový dům pro seniory, který by spočíval ve stavebních úpravách stávajícího panelového bytového domu za účelem vzniku tří podlaží pro seniory a dvě podlaží bytů s docházkovou pečovatelskou službou, včetně 6 bezbariérových bytů.“ (Návrh řešení problematiky lokality Přichystalova 70, 2013, str. 1 – 7) Smyslem této kapitoly bylo čtenáři přiblíţit problematiku vyloučené lokality Přichystalova a částečně i lokality na Holické. Přes plány na stabilizaci situace a její postupné zlepšování, které byly vytvořeny a realizovány v rámci projektu Lokálního partnerství, byla lokalita na Přichystalově vystěhována a tak byl potenciál tohoto projektu nevyuţit. Ke komplexnímu řešení situace obyvatel lokality i jejich sousedů z okolí nedošlo. Akční plán, který byl platformou pro společnou snahu všech subjektů1 a obyvatel lokality a který předestíral a mezi tyto subjekty rozděloval jednotlivé oblasti působení tak neměl dlouhého trvání, protoţe jak píši, lokalita byla na základě 1
Konkrétně šlo o tyto subjekty: Amaro Fóro, o.p.s.; Centrum Podpory Inkluzivního Vzdělávání; Drom; Charita Olomouc; Krajské ředitelství Policie ČR; Krajský úřad Olomouckého Kraje; Magistrát města Olomouce: Odbor školství, Sociální sluţby, Oddělení péče o rodinu a děti, Prevence kriminality a Správa Nemovitostí Olomouc
19
rozhodnutí zastupitelstva převedena do majetku Správy nemovitostí Olomouc a posléze vystěhována. Zjištění dopadů tohoto vystěhování na obyvatele lokality, na které bylo popisované snaţení orientováno, je cílem této práce. Protoţe sociální vyloučení těchto osob přetrvalo, bylo však zamezeno moţnostem jeho celistvého řešení. V další kapitole se věnuji zmiňovaným původním obyvatelům této lokality. Kdy podle dostupných informací, šlo především o příslušníky romské menšiny. Proto se této skupině věnuji blíţe.
3 Obyvatelé vyloučené lokality Přichystalova Tato kapitola je do teoretického rámce začleněna z toho důvodu, ţe bývalí obyvatelé lokality Přichystalova byli z velké části právě příslušníky romské menšiny a vzhledem k ţivotním podmínkám na Přichystalově byli jednoznačně postiţeni sociálním vyloučením. Kapitola poslouţí jako základní vhled do vývoje sociálního vyloučení romské menšiny a na specifika sociálního vyloučení této skupiny a jeho současný stav. Paralely s popsaným kontextem lokality a informacemi uváděnými v části o analýze dat, jsou zjevné. Historie romského etnika na území českých zemí sahá do středověku. Nutno říci, ţe to byla historie plna ústrků a nevraţivosti mezi touto menšinou a majoritou. Zásadní rány a faktický start sociálního vyloučení začal nacistickou genocidou, při které zemřela de facto celá populace českých Romů. Po změně státní moci a příchodu komunismu, byli sice Romové uznáni jako svébytné etnikum a národností menšina, avšak byly podrobováni nucené asimilaci a sesídlování, které nijak nekorespondovalo s vnitřní hierarchií této skupiny. Navíc šlo o Romy z jiných zemí, například ze Slovenska, Maďarska či Německa, popřípadě o Olašské Romy. Díky tomu vzniká etnolekt, který je dnes vnímán jako strůjce zásadní jazykové bariery mezi českými Romy a majoritou. Výše napsané mělo za cíl poukázat v historických souvislostech na praktickou likvidaci národního sebeurčení českých Romů a start sociálního vyloučení v plné míře. Lze tedy sledovat naprosté umrtvení romského sebeurčení. Snaha asimilovat a potlačovat svébytnost kultury vyústila v současné sociální vyloučení, vnitřní rozpolcenost komunity a propad do naprosté pasivity. (Horváthová, 2002, str. 40 - 54) V roce 1997 dospěla česká vláda na základě tzv. Bratinkovy zprávy k usnesení, které se stalo bodem zvratu. Poprvé po dlouhé době zmizela snaha asimilovat a nahradila jí snaha integrovat. Jednoduše řečeno, pomoci v obnově sebeurčení etnika. 20
Rok 2004 pak byl ve znamení vzniku Koncepce romské integrace, ta v kostce shrnula vše výše popsané a vytvořila jednotný koncept další intervence v této oblasti, ale nejklíčovějším se jeví její poselství v podobě snahy dopomoci romské menšině ke všem právním nárokům a moţnostem, které má občan demokratického státu ve 21. století mít. V současné době je ještě brzy mluvit o problému v minulém čase, kaţdopádně se nesmí opomenout fakt, ţe k určitému zlepšení celé situace došlo. Bylo nutno učinit první kroky, aby se dostálo lidsko-právnímu rozměru celé problematiky, nadobro zmizela snaha asimilovat a nahradila jí snaha integrovat. (Hajská, nedatováno, str. 4 - 9),
(Horváthová, 2002, str. 55 - 61) Tento krátký historický exkurz poslouţí jako rámce pro konkrétní specifika romského sociálního vyloučení. Promítneme-li Parsonsův model na aktuální situaci Romů v České republice, vyplývá, ţe jsou vyloučeni minimálně ze tří pilířů tohoto konceptu. Účast Romů na politických a demokratických strukturách je značně zneschopněna, vyloučení z trhu práce je v rámci etnika masovým problémem a z kapitoly o historii Romského etnika na území ČR je evidentní rozpad jejich tradičního sociálního systému. Sociální stát pak sám o sobě není schopen sociálnímu vyloučení zabránit a v této oblasti lze zaznamenat další dílčí problémy, které jeho funkci znesnadňují. (Navrátil, 2003, str. 33) Romové ţijící ve vyloučené lokalitě na Přichystalově ulici byli jednoznačně sociálně vyloučenou skupinou a lokalitu hodnotili jako etnicky segregovanou. V jejich výpovědi o ţivotě v lokalitě a jejich ţivotní situaci obecně, lze tedy spatřovat paralely s výše popsanými teoretickými a historickými kontexty. Ty potvrzuje například i mé pozorování popsané v části o analýze dat. Pro smysl této práce je důleţité pochopit, kdo je oním bývalým obyvatelem, jaká jsou jeho specifika a v obecné perspektivě i jeho ţivotní situace odvíjející se od sociálního vyloučení a od zkušeností se ţivotem ve vyloučené lokalitě. Jde tedy o romské rodiny, společně posuzované osoby nebo jednotlivce, kteří ţili na Přichystalově ulici v popisované lokalitě a na podzim 2013 byli vystěhováni na jiné, další místo. A to za účelem vyprázdnění objektu z důvodu jeho rekonstrukce. Půjde převáţně o příslušníky romské menšiny starší 18 let, postiţené sociálním vyloučením typickým pro tuto lokalitu.
21
4 Dopady vystěhování v kontextu holistického přístupu Poslední část teoretického rámce je věnována pojmu dopad. Synonymem ke slovu dopad je například pojem vliv, výsledek či důsledek. Důsledek lze definovat jako situace z něčeho logicky vyplývající. Či jako jev vyvolaný jiným jevem, který označujeme jako jeho příčinu. (Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR, v. v. i., nedatováno) V kontextu této práce proto lze říci, ţe jevem prvním, čili příčinou, je popisované zrušení lokality. Důsledkem či dopadem pak je aktuální situace jejích vystěhovaných obyvatel. V této práci se nebudu zabývat samotným kauzálním vztahem, ale důsledkem vyvolaným příčinou. Aby bylo moţné při pozorování, rozhovorech a studiu dokumentace zkoumat popisované dopady, zvolil jsem k tomuto účelu holistický přístup, bio-psycho-sociálněspirituální model. Tento celistvý přístupu umoţňuje uvědoměle reflektovat, v jakých dimenzích se můţe situace bývalých obyvatel lokality projevovat a díky tomu lze komplexně posoudit ţivotní situaci těchto lidí. Ve výsledku je pak moţné snadněji si uvědomit, v čem tkví problém a účinněji se zasadit v následné, konkrétně cílené pomoci. Navíc umoţňuje tento koncept uvědoměle nahlíţet na získaná data, lépe se ve výpovědích orientovat a kategorizovat je. První oblastí je biologická rovina, dopady v jejím kontextu budou orientovány na základní biologické potřeby, úroveň bydlení a celkově bytových podmínek, zdravotního stavu a jeho změny po vystěhování, apod. Ve výsledku půjde o dopady (nebo potenciál dopadů) na fyzickou stránku člověka. Druhou je psychologická rovina, na té se odrazí věci týkající se osobního proţívání a zakoušených emocí, vliv vystěhování na vztahy či motivaci situaci řešit. Lze tedy konstatovat, ţe sféra těchto dopadů, se promítne na psychologické stránce respondenta. Sociální dimenze je třetí oblastí holistického přístupu, na ní se odrazí například vlastní vnímání a faktické vystřiţení ze společnosti, vliv na vztahy, moţnosti trávení volného času, napojení na místní infrastrukturu, apod. V sociální sféře se objeví ty dopady, které respondentovi brání či jej znevýhodňují při realizaci sebe sama ve společnosti. Poslední dimenzí je spirituální pojetí. Této oblasti se budou dotýkat výpovědi týkající se spravedlnosti a legitimnosti celé situace, osobní angaţovanost při řešení 22
problému, či pocit zakoušené diskriminace, případě vliv na kvalitu rodinných rituálů a vztahů. Spirituální dimenze je silnou individuální sloţkou kaţdého jedince, dopady na ní se projeví v respondentově vnímání celá situace, v důsledcích pro jeho hodnoty, důvěru v ně, popřípadě na vyuţití vnitřních zdrojů při zvládání situace. Při analýze získaných dat, nad nimi budu uvaţovat právě v těchto čtyřech dimenzích, coţ je zárukou toho, ţe ani jedna stránka komplexnosti lidské ţivotní situace nezůstane opomenuta. Nutno podotknout, ţe všechny tyto čtyři roviny jsou úzce provázané, narušení jedné je postihem i pro zbylé tři. Proto budou získaná data mnohdy velmi mnohoznačná a zařaditelná do většiny kategorií, přesto však tyto kategorii poskytnou rámec, pomocí kterého lze dopady hledat. (Navrátil, Musil, 2000, str. 17 – 23) V závěru této kapitoly a zároveň i teoretické části a analýzy dokumentace, krátce shrnu nejdůleţitější informace pro další výzkum. I přes akční plán, který měl dlouhodobě špatnou situaci v lokalitě Přichystalova stabilizovat a postupně zlepšovat, byla lokalita vystěhována na různá místa v Olomouci a okolí. Bývalý obyvatelé, kteří toto vystěhování pocítili, byli převáţně lidé romského původu a vzhledem k faktu, ţe byli vystěhováni z vyloučené lokality, byli i oni postiţeni sociálním vyloučením. Cílem této případové studie je zjistit, jaké dopady na ně toto vystěhování mělo. Tomu poslouţila i zmíněná analýza dokumentace, které se blíţe věnovala kontextu této lokality, její specifikům, Akčnímu plánu na systematickou pomoc jejím obyvatelům a následnému rozhodnutí o vystěhování. To vše je nezbytné pro hlubší vhled do této problematiky.
23
II. EMPIRICKÁ ČÁST 5 Metodologie výzkumu 5.1 Cíl výzkumu Cílem mé absolventské práce je na základě empirického šetření zjistit, jaké dopady má zrušení vyloučené lokality Přichystalova na její původní obyvatele, a to z pohledu těchto obyvatel.
5.2 Použité metody Pro naplnění záměru této práce, tj. vyzkoumání vztahu popsaného v cíli práce, jsem se rozhodl pouţít kvalitativní přístup k sociálně vědnímu zkoumání. Ten lze definovat takto: „Kvalitativní výzkum je nenumerické šetření a interpretace sociální reality. Cílem je odkrýt význam podkládaný sdělovaným informacím.“ Cíl v této definici lze pak více rozšířit, a to o tvorbu nových hypotéz, porozumění a vytváření teorie. (Disman, M., 2002, str. 285 -286) Metodologové Glaser a Corbinová povaţují za kvalitativní jakýkoliv výzkum, jehoţ výsledků se nedosahuje pomocí statistických a kvantifikačních metod. Příkladem můţe být i definice metodologa Creswella: „Kvalitativní výzkum je proces hledání porozumění založený na různých metodologických tradicích zkoumání daného sociálního nebo lidského problému. Výzkumník vytváří komplexní, holistický obraz, analyzuje různé typy textů, informuje o názorech účastníků a provádí zkoumání v přirozených podmínkách.“
Jasné vymezení kvalitativního výzkumu však není moţné z důvodu širokého spektra přístupů. (Hendl, 2005, str. 49 – 50) Pro samotný výzkum jsem vybral z výše zmíněného spektra metodu případové studie. V rámci případové studie uvaţujeme o studium jednoho či několika málo případů, jde o sběr velkého mnoţství dat od jednoho nebo jen několika jedinců. Cílem je zachytit a komplexně popsat sloţitost případu v celé jeho šíři, popsat vztahy v souvislostech a maximálně celistvě. Výzkumník realizující případovou studii proto vychází z předpokladu, ţe studium jednoho případu poskytne prostor pro porozumění
24
jiným podobným případům. Proto výzkumem a studiem získané poznatky aplikuje v širších souvislostech. Případová studie se řídi kroky, o kterých je nutno uvaţovat vţdy ve vzájemné interakci. Pro představu jde o určení výzkumné otázky, výběr případu a určení metod sběru a analýzy dat, příprava sběru dat, sběr samotný, analýza a interpretace a příprava zprávy. V analytické a interpretační fázi jsou data kategorizována na základě kódování, třízena a posléze interpretována.
Při případové studii je nutno počítat s velkým
mnoţstvím dat z různých druhů zdrojů (pozorování, rozhovory, dokumentace). Případové studie se zaměřují na různé typy případů. Pro mou práci jsem zvolil zaostření na událost (tedy vystěhování lokality Přichystalova a dopady tohoto aktu). To v sobě pojí studium sociálních skupin (bývalí obyvatelé - Romové, majoritní společnost v okolí lokality), institucí a organizací (neziskové organizace, Magistrát města Olomouce) a jejich angaţmá v této události. Konkrétně přistupuji k případové studii jako ke snaze o porozumění historie události, aktérů, kteří se na ní podíleli, vývoji této události (viz. teoretická část) a také vývoji důsledků z ní plynoucích (v části o
analýze
dat).
Čerpám jak z dat získaných studiem problému, tak dat získaných pozorováním a rozhovory. Zkoumám příslušnou dokumentaci, pozoruji podmínky, za jakých k události došlo, moţné pohledy na problematiku a výsledné podmínky které to u respondentů (těmi jsou dále popsané rodiny / bývalí obyvatelé) vyvolalo. Snaţení této práce by se dalo vysvětlit pojmem intrinsitní případová studie jejímţ smyslem je porozumění případu kvůli případu samému a se snahou problematiku pochopit celistvě, poznat jeho moţné aspekty. (Hendl, 2005, str. 104 - 117) Vhodnou metodou sběru dat pro tento výzkum se stal polostrukturovaný rozhovor.
Při pouţití této metody si tazatel vytvoří schéma korespondující
s teoretickým rámcem. Z toho posléze vychází. Na základě tohoto schématu specifikuje okruhy otázek, na které se ptá respondentů. Vţdy je však nutné definované tzv. jádro interview. Tím je myšleno minimum otázek, které musí tazatel s respondentem probrat. Pořadí těchto okruhů a otázek záleţí na tazateli, ale vţdy je třeba mít na paměti maximální výtěţnost dotazování. Od toho se odvíjí správné pokládání otázek, pokládání doplňující otázek, apod. (Miovský, 2006, str. 159 – 162) V kontextu mého dotazování na dopady vystěhování, se schématem stal výše popsaný holistický přístup. Čtyři sloţky se staly čtyřmi okruhy otázek, které jsem při rozhovoru sice nepokládal přímo, ale hlídal jejich zodpovězení.
25
5.3 Výzkumný soubor Pro případovou studii je typické, ţe výzkumník vychází z více druhů dat a tak je jeho výzkumný soubor postavený například na výpovědích osob, studiu dokumentace k případu a pozorování během výzkumu. Zdroje dat tedy lze i v tomto výzkumu rozčlenit do tří kategorií. V první kategorii se nachází dokumentace vztahující se k problematice. Jde o situační analýzu lokality Přichystalova a Holická provedenou v roce 2011 a Akční plán realizovaný v rámci projektu Lokálního partnerství z roku 2012. Ten poskytl data získaná analýzou z roku 2011 a předestřel konkrétní plán jak problematiku lokality řešit v rozmezí let 2013 – 2017. Dále pak zápisy ze schůzí zastupitelstva města Olomouce, kde se rozhodlo od tohoto plánu odstoupit a lokalitu vystěhovat. Také oficiální vyjádření města k tomuto kroku a nástin dalších plánů s lokalitou. Navíc také důvodová zpráva, ze které zastupitelstvo ve svém kroku vycházelo. Analýzu těchto dat jsem zařadil do teoretické části práce. Do druhé kategorie zdrojů dat zařazuji osoby, které do problematiky mají vhled a svými výpověďmi při rozhovorech poskytly cenné informace. Jde například o koordinátora pro národnostní menšiny a romské záleţitosti v olomouckém kraji, městské terénní sociální pracovníky, pracovníky komunitního centra na Holické. Nejdůleţitější z této kategorie, samotní noví obyvatelé lokality na Holické (bývalí obyvatelé lokality na Přichystalově). Tedy rodiny či jednotlivci romského původu, kteří byli z lokality na podzim 2013 vystěhováni z Přichystalovy na Holickou. Jde o osoby postiţené fenoménem sociálního vyloučení, které bylo pro lokalitu Přichystalova typické. Jejich pohled na ţivotní podmínky v bývalém bydlišti kopíruje jeden ze tří pohledů popsaných v teoretické části této práce. Pro zprostředkování kontaktu s těmito lidmi, byli právě pracovníci terénních programů Statutárního města Olomouce. Třetí kategorií je pozorování. To vnímám jako pojítko mezi oběma výše popsanými kategoriemi. Jde o pozorování během předchozích návštěv lokality na Přichystalově, návštěvy budovy na Holické, třeba při realizaci rozhovorů. Pozorování na Přichystalově bylo cenným materiály při studiu dokumentace a popisu výchozího stavu, poskytlo totiţ ověření a oporu pro tyto teoretická data. Naopak pozorování ţivotních podmínek na Holické poskytlo důleţitá pojítka se současnou situací a rozhovory.
26
6 Analýza dat Analýza dat probíhá v případové studii jiţ od samého začátku sběru dat. Výzkumník totiţ pomocí sběru dat a jejich analýzou získává hlubší porozumění zkoumanému případu a výzkumné otázce samotné. V praxi výzkumník prozkoumá data, prohloubí tak svůj vhled do zkoumané problematiky a ten pak uplatňuje při dalším, více uvědomělém, sběru. Analýza doprovázená sběrem dalších dat pak trvá tak dlouho, dokud výzkumník není v případu orientován co nejkomplexněji. Při samotné analýze pak výzkumník data organizuje podle jejich druhu, převádí je do lépe zpracovatelné podoby a následně je segmentuje, tzn. třídí do analytických celků. Tyto segmenty nesoucí význam jsou kódovány, tzn., jsou jim přiřazovány kódy, které tyto segmenty klasifikují a posléze kategorizují. Následně jsou mezi kategoriemi hledány vztahy. Problematika je shrnována a popisována. (Hendl, 2005, str. 226 - 238) V této části své případové studie analyzuji data získaná výzkumem. Jak uvádím například v empirické části práce, data jsem získával různými metodami. Jako tři hlavní lze uvést studium dokumentace týkající se případu (to se objevuje v teoretické části), pozorování a polostrukturovaná interview. Během celého výzkumu, jsem nazíral na problematiku dopadů vystěhování vyloučené lokality Přichystalova na její obyvatele z holistického pohledu. Mnou pouţitá výzkumná metoda k holistickému uvaţování o problému vybízí a zároveň se zkoumané dopady dotýkají všech stránek postiţených osob. Tento způsob nazírání na ţivotní situaci, blíţe vysvětluji v teoretické části práce, pro shrnutí jde o biologické faktory, psychické faktory, sociální faktory a spirituální faktory. Navíc respondenti ve svých výpovědích všechny tyto oblasti, ve kterých se dopady mohli projevit, intuitivně jmenovali. Dále je nutno uvést, ţe rozhovory s lidmi, jenţ dopady pocítili, jsem prováděl v lokalitě na ulici Holická, č. p. 51. O tomto objektu se zmiňuji v teoretické části, kdy uvádím, ţe sem bylo vystěhováno z Přichystalovy 70 okolo deseti rodin. Podle informací od sociálních pracovníků jiţ od začátku vnímali lidé, kteří na Holickou byli nuceni jít, jako velkou „prohru“. V minulosti šlo o lokalitu sice menší neţ Přichystalova, ale v dezolátním stavu a bydlení v ní se jevilo jako propad na úplné dno. Město Olomouc tento objekt opravilo a jak zmiňuji, některé z rodin sem nastěhovalo. Šlo většinou o zadluţené osoby, osoby nesoucí dluh vůči městu po předchozích nájemnících na Přichystalově (viz. kapitola 2.3), nebo ty, kterým nebyl přidělen jiný 27
adekvátní městský byt. Sociální pracovníci dále uvádí, ţe rodiny a
jednotlivci,
kteří
získali byt jinde v Olomouci, například na Černé cestě, nebo v centru města, si díky tomu ve své situaci oproti bydlení na Přichystalově, polepšily. Následující analýza dat získaných rozhovorem a pozorováním se týká osob vystěhovaných na Holickou. Jak zmiňuji, dopady vystěhování vyloučené lokality Přichystalova na její obyvatele, lze sledovat ve čtyřech perspektivách vycházejících z holistického nazírání na člověka. Jednotlivé oblasti však od sebe nelze přísně oddělit, jsou vzájemně úzce provázané a doplňující se. Pro lepší orientaci ale následující část strukturuji.
6.1 Dopady vystěhování v biologické dimenzi První z oblastí, která byla vystěhováním ovlivněna, byla stránka biologická. Největším problémem v této oblasti, byly v očích respondentů stísněné ţivotní podmínky. Byty, které rodiny na Holické obývají, jsou dvoupokojové, kdy průměrná velikost jedné místnosti je odhadem 4x4 metry, druhé pak 3x3 metry. Vzhledem k faktu, ţe například, v jednom z bytů ţije pětičlenná rodina, jde o silně omezené ţivotní podmínky. Pro představu vycházím z mého pozorování: „Po vstupu do bytu projde člověk miniaturní předsíňkou, překročí postele v první místnosti a vstoupí do druhé, která je zároveň kuchyní, ložnicí a obývacím pokojem. Byt je značně stísněný i pro jednu dospělou osobu, natož pro pětičlennou rodinu. Oproti zbytku objektu je ale byt velmi světlý díky velkým oknům. Byt byl opravený, uklizený a čistý. Jeho velikost je ale do očí bijící.“ Respondent se o velikost bytů vyjadřoval například takto: „Jsme tady pětičlenná rodina (rozhlíží se po svém bytě) a podívejte, jak je to malinký. Když si chci koupit skříňku pro děti, tak to nemám kam dát... Nemůžu si na to zvyknout. Je tu málo místa. Říkám si, že si koupíme maličký stolek do pokoje, ale nemůžu… Ale nejde to, nevejde se.“ Jeden s respondentů spontánně přirovnal byt, ve kterém ţije, k ubytovně. Dům jako celek byl, jak zmiňuji, opraven. V roce 2011, kdy vznikala situační analýza, byl objekt na Holické v dezolátním stavu. V tuto chvíli působí z venku i zevnitř čistě, uklizeně a renovovaně. Na druhou stranu jej přirovnává jeden respondent k bunkru: „Víte, jak kdysi byly takové ty bunkry, zpevněné… tak vypadá ten dům, jak bunkr. Já když jsem byla malá i s bratrem a našli jsme bunkr po němcích, helmy, granáty, … tak byly takové chodby, až na ty plastové okna, jinak stejné. Když jsem to tady uviděla, tak jsem vzpomínala, kde jsem to viděla… bratr mi umřel, tak jsem si nemohla vzpomenout a pak najednou, přesně takové, stejné. To když zavřete tak není světlo, když nerožnete, je tma.“ 28
Toto tvrzení potvrzuji i svým pozorování, chodby a dům jako celek působí stísněným dojmem, chodby jsou tmavé, bíle omítnuté doplněné jen řadou očíslovaných dveří do jednotlivých bytových buněk. Kromě stísněnosti a malého ţivotního prostoru, který má jednoznačně vliv na biologickou stránku člověka, zmiňují respondenti další problém, kterým je výskyt plísní, hmyzu a škůdců. Důvodem je s největší pravděpodobností blízké okolí domu. Z jedné strany jde o oplocený průmyslový komplex, z druhé strany velká silnice a ze zbývajících stran pole, ze kterého hmyz a myši nejspíše pocházejí. K tomu se respondent vyjadřuje třeba takto: „Tady je plíseň, sem lítaj takový chrobáci nebo co to je (ukazuje na okno směrované na pole)? Nebo to pole tu hned je, myši tu jsou.“ nebo … „Pak se zas vyskytli ti chrobáci na zdech, po celých zdech lezou z venku, a když otevřete okno, tak vám to jde dovnitř. Tak se bojím otevírat okna…“ Plísně byly zmiňovány poměrně často, dům je sice zrenovovaný, ale údajně opět začíná od země vlhnout. Biologická oblast byla poměrně rozsáhle komentovaná a vše popsané má své přesahy do dalších oblastí holistického pohledu na věc. Obzvláště často byl také popisován vliv na děti, ten popíšu blíţe v části o sociálních dopadech. Pro shrnutí se objevily tyto hlavní biologické dopady přestěhování: velmi stísněné ţivotní podmínky, tmavost objektu, plíseň, hmyz, hlodavci. Na druhou stranu, i přes absurditu srovnání, tyto podmínky panovaly i v lokalitě na Přichystalově. Kromě stísněných ţivotních podmínek, ty byly komentovány takto: „Podívejte, to bych raději bydlela na té Přichystalce, tam jsem platila 8500 korun, ale byly větší pokoje a balkón. Takže jsem třeba měla kde prát a mohla jsem tam to prádlo nechat vyset třeba tři dny… A tady platím 4500,- a 1000,- fond a elektřina 2500,- a je to tu mnohem menší.“ Respondenti na Holické ale pozitivně hodnotili čistotu objektu na Holické oproti tomu na Přichystalově. To potvrzuje i mé pozorování a mé dřívější návštěvy Přichystalovy, všudypřítomné odpadky a celkově čistota objektu byla na velice nízké úrovni.
6.2 Dopady vystěhování v sociální dimenzi Následuje výpověď o dopadech na sociální stránku respondentů. Zařazuji jí před psychologickou stránku, poskytne totiţ jisté přemostění mezi výše popisovanými biologickými a následujícími psychologickými a spirituálními dopady. Jedním 29
z jednoznačných dopadů je výše popisované okolí objektu. Tzn. pole, průmyslový objekt a silnice. To je jednoduše komentováno takto: „Tady bydlíme my, pak tu je ten podnik, pole, koleje (za polem)…“ Na otázku, zda ţijí v okolí objektu nějací další lidé, odpovídá respondent záporně. Coţ ale příliš nekoresponduje s pozorováním, na základě kterého usuzuji, ţe podél silnice několik obytných objektů je. To ale nepopírá pocit respondentů: „...žijeme na konci světa…“. V blízkém okolí je pouze autobusová zastávka. Na otázku, kam chodí obyvatelé lokality na nákup, odpověděl respondent toto: „Tady nemáte obchod, tady jezdí auta jak to... rychle jedou. Já chodím až do Kauflandu do obchodu.“ Kaufland je od Holické 51 vzdálený cca 20 – 30 minut sviţné chůze. Kritizovaná je také zmíněná silnice a absence osvětlení, třeba takto: „Pak když jdete přes cestu, to musíte dávat pozor, není tu přechod. Jednou mě málem přejel, vystoupil z auta a řekl mi, že nás může kdykoliv přejet. A já mu říkám, ale snad byste to neudělal a on řekl: No a proč ne? Tady nemáte přechod, neudělali ho, můžou si tu jezdit, jak chtějí… A když žádáme přechod, nemají na to peníze, to samé osvětlení… Holka se mi bojí chodit, tak s ní musím chodit a čekat na ní.“ Provoz na silnici hned u domu potvrzuje i mé pozorování, kdy při mé návštěvě lokality byla v ranních, odpoledních i večerních hodinách poměrně rušná. Dobrou výpovědí o vyloučení objektu z infrastruktury města je i tento komentář: „Ve městě jsou ty obchody, baráky, lidi. Tady jdete ven, a co vidíte? Pole, pendolína, fabriku a auta… A kde je ten zbytek? Já když jsem ve městě, tak se mi nechce dom, sedím na lavičce na náměstí a dívám se, kolik je kolem lidí… Já se mezi lidma cejtím úplně jinak. To nejde nežít mezi lidma. Já se bojím, že nás ještě ubytují někde úplně pryč.“ Další často zmiňovanou oblastí je vnímaná nemoţnost se z těchto bytových podmínek vymanit. Často opakované bylo tvrzení, ţe kaţdá ţádost o byt, kterou podají na Správu nemovitostí Olomouc, je smetena ze stolu, popřípadě není ani prostor ţádost podat. Stejná kritika se snesla i na fakt, ţe objekt není městem příliš udrţován, i kdyţ je v jeho majetku: „Nebo jak byly ty plísně, já to musela platit ze svého, ale byla to jejich chyba. Oni totiž neudělali základ, tak jde vlhko ze země…“. Z těchto dvou faktorů – nemoţnosti dosáhnout na jiné bydlení a vnímání ignorace a diskriminace, ze strany majitele vyplívá jasný průnik do dalších dvou oblastí, psychologické a spirituální. Pociťovaný nezájem a diskriminaci dobře ilustruje například tento fragment rozhovoru: „Ani s námi nemluvili, jdeme za ním (myšleno ředitelem Správy nemovitostí Olomouc, Ing. Zelenkou) a on nám neodpoví na to… A tak se ho ptáme, kdo nám má odpovědět na to. A tak mu říkám, že je všechny postavím před soud. Primátor a ten jeho náměstek, dělají si z vás dobrý den… A to se nedělá. A tak jsem 30
diskriminovaná a tak to dám před soud. Já chci žít jako normální občan a ne tady v tom. Tady vypadne elektrika a než oni, tady je to zavřený tak se tam nedostanete a poruchová služba sem nechce jezdit. Tak tu můžeme být bez elektriky třeba 14 dni, už jsem tu byla bez elektriky 3 dny, zavolala jsem, aby to zapnuli a odstranili… Oni jooo, my přijedeme. A přišel večer a nic… Zase tma. To snad není pravda. Tak jsem tam vletěla, že platím inkaso, elektriku a za co? Abych byla bez proudu? A až pak přišli…“ Z další podobných fragmentů vyplívá pocit obyvatel, ţe jakákoliv snaha se ze situace vymanit skončí tím, ţe na základě jejich etnické příslušnosti, není obyvatelům lokality přidělen ţádný byt. Zvláštní okolností, které můţe mít vliv na hledání jiného bytu a vymanění se ze situace, je také jeden z komentářů. Respondent chtěl potvrzení, ţe jeho ţádost o byt byla zamítnuta, to ale nedostal. Dále mluví i o dokumentaci o technickém stavu domu: „Tak mi to dejte aspoň písemně… No, to vám nedám, říká, protože ví, co bych s tím zase udělala. Já bych to poslala té právničce (Mgr. Olga Rosenkranzová, Ph.D., Kancelář veřejného ochránce práv). Ale on nic nedá… Tady třeba byli hygienici… kdybychom měli jeden papír hygieny, tak by se to tu muselo opustit a dostat byty. Ale on je majitel, tak si vede ty papíry u sebe. Nemáme nic jako…“ Faktem, který byl také předestřen, je etnická segregace lokality na Holické. Dle jejich slov dostali příslušníci majority běţné městské byty, ale část Romů musela na Holickou. Na druhou stranu, respondent zmiňuje, ţe v objektu na Holické ţil i jeden nerom, který ale své okolí omezoval rasistickými komentáři a uráţkami. Do oblasti sociální dopadů také zahrnu dopady na děti v lokalitě. Respondent porovnává současné podmínky s těmi na Přichystalově: „… i ty malé děti měly na té Přichystalce hřiště třeba a hráli fotbal. Tak jsem šla na ten balkón a dívala se, jak byly čiperný. Takové průbojné, zima nezima, furt hráli fotbal. Říkala jsem si, no to není normální (pobaveně)… A teď, teď když je vidím, tak jsou takoví padlí… A když se jich ptám, co jim chybí tak říkají: této, nám chybí to hřiště. Tam jsme mohli hrát fotbal, tady je smutno, tady není dobro. Je to špatný, už i ty děti to pocítí.“ Podobně jako u dospělých se pocity stísněnosti a faktické absence prostoru projevily i na dětech v lokalitě. Oproti Přichystalově není, na základě pozorování, skutečně v okolí objektu příliš mnoho prostoru pro hru. Děti jsou tak odkázané na klubovnu komunitního centra, nebo bezprostřední okolí domu. Další komentáře respondenta o dětech také poukazují na úpadek ţivosti a průbojnosti. Jako pozitivní vnímají respondenti návštěvy sociálních pracovníků v lokalitě, na druhou stranu však mají pocit, ţe se situací, vzhledem k zaměstnavateli, kterým je Magistrát města Olomouce, příliš neudělají.: 31
„No a jinak sociální pracovnice s náma jako takhle komunikujou, jsou hodný na nás, ale co z toho když mají svázaný ruce? Mají svou profesi a rádi by nám pomáhali k bytům a tak, ale mají strach… Říkala jsem jim, že jsou na to vyučený a proč se teda na to učily… A ony jen sklopí hlavu… Ale umím pochopit, že mají děti a že tu práci potřebují, ale my si to pak děláme všecko sami…“ Sociální dopady na bývalé obyvatele Přichystalovi vystěhované na Holickou, lze proto shrnout do těchto výstupů: prohloubení vyloučení velkou odlehlostí lokality a ztíţený přístup k městské infrastruktuře, obtíţná komunikace se Správou nemovitostí Olomouc a olomouckým magistrátem a zamítání ţádostí o alternativní bydlení mimo lokalitu, zmiňovaný úbytek prostoru, který se kromě dospělých projevil i na dětech. Respondenti také zmiňovali, ţe vystěhování na Holickou jim bylo předestřeno zástupci magistrátu a Správy nemovitostí Olomouc jako dočasné řešení, dle jejich slov na pouhé dva měsíce. V současné chvíli trvá jiţ cca 6 měsíců. Obdobně jako na Přichystalově, lze hodnotit etnickou segregaci lokality, komunitní centrum a návštěvy sociálních pracovníků. Jako jisté pozitivum lze povaţovat menší mnoţství osob, které v lokalitě ţijí, podle respondentů jde asi o 19 lidí.
6.3 Dopady vystěhování v psychologické a spirituální dimenzi Dopady v oblasti psychologické a spirituální jsou ve výpovědích úzce propojeny, proto je předestírám dohromady. Začnu samotným aktem vystěhování, který podle výpovědi byl velmi stresující a informovanost o něm nebyla, podle dostupných informací, příliš velká. K domovní schůzi, která o tomto kroku informovala, mělo dojít v říjnu 2013: „A potom když přišel k nám pan Zelenka s panem Šnevajsem na Přichystalku a řekl jako, že nás budou přestěhovávat sem (Holická). Tak jsme se tomu bránili – ty platiči, jo.“ a „No a tak my jsme se tam dohadovali, že ať si sem (Holická) jdou ti, co tady před tím bydleli. Kdo neplatil, kdo má bordel, kdo má výtržnosti, kdo má zápisy. Ale ne takoví lidi co platí, děti jim chodí do školy, zápisy nemají a na policii nejsou. Tak proč my bychom tam šli? Bránila jsem se. A prý jen tak dočasně…“ Podle dalších slov respondenta mělo jít o řešení na dva měsíce, ale k našemu rozhovoru došlo v dubnu 2014, kdy stále na Holické ţije. Další výpověď o stěhování byla taková: „Tak nás seštvali a tak jsem jim řekla, tak buď se odstěhujeme, nebo půjdeme s násilím. Ale zase, on hned řekl Zelenka, že vypne vodu, vypne proud a topení. A já řekla, Ježišmarja, co bysme dělali. Děti máme, že, do školy musí, voda je potřeba. Tak říkám, nucený jsme jít, ale jak. No, já jsem si jako připadla, jako kdybych šla zase do dalšího ghetta. Jedno ghetto tam a jedno ghetto sem. Ale to 32
bylo hrozný, jak jsme se přestěhovali. No, to mi připadlo, já jsem měla tatínka v koncentráku a on mi vykládal, jak je zahnali a dávali je do těch vlaků. Tak jsem si to promítla do hlavy a řekla si, ale já to mám úplně stejný. Jak kdyby mě chtíc nechtíc dali sem.“ Tyto útrţky rozhovoru ilustrují proţívání obyvatel lokality, během vystěhování. Respondent při této výpovědi působil rozrušeně a během popisu byla pozorovatelná jeho bezmoc a pocit, ţe se děje příkoří. Další rozhovor se točil okolo beznaděje způsobené snahou o získání jiného bytu mimo lokalitu na Holické: „A když jsem si požádala o ty byty na byťák, já jsem si dala osm žádostí na byťák a ani na jednu mi nebylo vyhověno. Ani jedna. Prostě to smetli…“ Podobných komentářů se vyskytla ještě celá řada. Zmínky také padali o pocitu, ţe Rom je v Olomouci ignorován, separován a zastrčen na okraji města. To popisují i výše uvedené komentáře v části o sociálních dopadech a pocitu etnické segregace, jak na bývalé Přichystalově, tak na současné Holické. Tomuto tvrzení také přispěl výše uvedený komentář o údajné nemoţnosti se dovolat oficiálních odůvodnění, proč k celé situaci došlo, proč byly zamítnuty ţádosti o jiný byt, apod. Další z komentářů se týkal také vnímané nespravedlnosti, kdy respondent hovoří o snaze situaci řešit přes Veřejného ochránce práv: „…já řekla, že ano, že už na to nemám nervy (unaveně). Už jsem z tohohle dost vyčerpaná… z jednoho ghetta do druhého ghetta… jo, kdyby nám platičům přidělili pořádný byty.“. V části o sociálních dopadech také popisuji dopady na děti. Ty je nutno okomentovat i v této části textu, kdy podle výpovědi respondenta je na nich vidět úbytek ţivosti, průbojnosti způsobené omezenými ţivotními podmínkami v lokalitě a jejím okolí. Zajímavý komentář o vlivu ţivota v omezených prostorách lokality na Holické je i tento: „…jako moc špatně se tady cítím. A ostatní to samé. Na děti křičí, říkám jim, nekřič na ty děti, to je zbytečný. Vždyť už jsme na hlavu, tak se uklidněme. Ale ptáme se, kdy odtud vypadneme, my platiči…? Ale říkám, musíme mít trpělivost.“ V závěru rozhovoru poskytl respondent komentář, ze kterého lze vyčíst smutek nad celou situací, ale zároveň snahu nalézt řešení. Paralela s historickou vsuvkou v teoretické části práce, je zjevná: „Vy jste to nezažil, ale já v dětství viděla cigánskou kolonii… oni je sebrali a šibovali s nima z místa na místo a nemělo to konce. Nevím, proč to dělali, ale takové problémy jsem neměla… nepátrala jsem. Jen jsem slyšela, že dělají bordel a bijou se. Ale teď už vím, otevřely se mi oči. Vidím, že ty lidi, co tu žijou, nejsou jak mi vykládali, normálně posílají děti do školy, starají se o děti, a když mají 33
chvilku čas, sednou si na židli venku s jídlem a přemýšlejí. A potom se ptají, volala vám právnička? A já jim říkám volala, dáme to k soudu. Jestli vy to vzdáte, já ne, já ne!“ V závěrečném shrnutí analýzy dat lze tedy uvést tyto zjištěné dopady: stísněné obytné prostory, hmyz, plísně, škůdci, pocit vyloučení z městské infrastruktury, nedostatek prostoru pro děti, pocit zakoušení diskriminace a ignorace, nemoţnosti se ze situace vymanit a pocit nerovného přístupu ke společenským zdrojům. Obecně lze tedy říci, ţe přestěhování na Holickou lze vnímat jako zhoršení situace.
34
Závěr Snahou této případové studie o vystěhování lokality na Přichystalově a dopadech, které tento krok měl na její obyvatele, bylo od začátku poukázat na tuto situaci, přiblíţit její kontext čtenáři a zjistit, jak celou situaci proţívali a proţívají ti, na které nejvíce dolehla a co se v jejich ţivotech změnilo. V následujícím textu shrnuji vyzkoumané dopady vystěhování vyloučené lokality Přichystalova na její obyvatele. Jak lze z analýzy dat vyčíst, jde o celou škálu problémů. V biologické dimenzi jsou uváděny stísněné obytné prostory, příliš malé byty, celkově stísněnost chodeb a celého domu. Dále pak tmavost objektu, vlhkost a z ní plynoucí výskyt plísní. Je zmiňován také výskyt hmyzu a škůdců původem údajně z přilehlého pole. Sociální dimenze je postiţena pocitem vyloučení z městské infrastruktury, vnímáním nevhodnosti okolí domu (pole, frekventovaná silnice a průmyslový objekt), ceně za nájem neúměrné velikosti bytu či nedostatku prostoru pro děti z lokality, například absence hřiště či místa kde by si děti, beze strachu z úrazu, mohly hrát. Kritizovaná byla také zmíněná frekventovaná silnice hned vedle domu, absence přechodu, pouličního osvětlení či obchodu. V dimenzi psychologické a spirituální se nejvíce projevily pocity zakoušené diskriminace při získání toho druhu bydlení a nemoţnosti získat jiný byt, nesouhlas se segregací, pocit zakoušení ignorace ze strany úřadů či nespravedlivého zacházení při vystěhování a obecně znevýhodnění při rozhodování o dalším osudu, bez moţnosti se na jeho tvorbě podílet. Vnímám-li však nějaký největší dopad, který vystěhování lokality způsobilo, pak je to ukončení snahy pracovat s romskou komunitou v Olomouci jako s celkem a postupným zmocňováním jí vymanit ze sociálního vyloučení. Došlo pouze k tomu, ţe sociálně vyloučení lidé z Přichystalovy byli vystěhováni na různá místa, nebo z „...ghetta do ghetta…“ a plánovaná systematická snaha o sociální začleňování byla zastavena. Nutno říci, ţe v celém problému zůstalo ještě mnoho bílých míst, která by si zaslouţila další, jinak cílený výzkum. Třeba situace lidí, kteří nešli na Holickou 51, ale získali jiný městský byt. Nebo lidí, kteří měli vůči městu Olomouc dluhy na nájmu a byt nezískali. Další plány na sociální začleňování těchto lidí? Co se stane s lokalitou na Holické? A jaká bude náhrada za zastavený akční plán? Zmiňovaná diskriminace a nemoţnost se z Holické dostat? Účel celého rozhodnutí lokalitu Přichystalova zrušit?
35
Čím více jsem se situací zabýval, tím více otázek se objevovalo a tím více mě mrzelo, ţe uţ nemám moţnost jít dál a hlouběji. Doufám, ţe v teoretické části zpracované informace o Romech, Přichystalově a jejím vystěhování či sociálním vyloučení a následná analýza mnou sesbíraných dat, pomohla čtenáři získat vhled do celé situace. Alespoň tak skromný, jako je ten můj. A zároveň doufám, ţe se mi podařilo čtenáři předat ono velké znepokojení, které mně provází po celou dobu realizace této případové studie. Rád bych celou práci zakončil komentářem nájemníka z Holické, který s celou situací bojuje. Kdyţ jsem se ho v závěru našeho dlouhého rozhovoru zeptal, jestli myslí, ţe se mu podaří něco změnit, řekl mi: „Já si myslím, že to dokážu. Já to dokážu! Já jim říkám, aby byli trpěliví. Víte, tatínek byl vojenskej kuchař a tak byl pedant. A když psal, tak jsem se ho ptala kam to píšeš, proč to píšeš... a vždycky říkal, že když si neumí poradit v Olomouci, tak si poradí v jiném městě… a tak jsem si to vzala do hlavy. A tak píšu…“
36
Seznam zdrojů Literatura: DISMAN, M. (2002). Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum. HENDL, J. (2005). Kvalitativní výzkum: Základní metody a aplikace. Praha: Portál. HORVÁTHOVÁ, J. (2002). Kapitoly z dějin Romů. Praha: Člověk v tísni. NAVRÁTIL, P. (2003). Romové v české společnosti. Praha: Portál. MIOVSKÝ, M. (2006). Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada Publishing.
Časopisy: NAVRÁTIL, P., MUSIL, L. Sociální práce s příslušníky menšinových skupin. Sociální studia [online]. [vid. 2000]. Dostupné z: http://socstudia.fss.muni.cz/ SIROVÁTKA, T. Exkluze Romů na trhu práce a šance na jejich inkluzi. Sociální studia [online]. [vid. 2003-10]. Dostupné z: http://socstudia.fss.muni.cz/ ŠIMEČKOVÁ, J. Aplikace rozvojových cílů tisíciletí na situaci sociálně vyloučených v Evropě (Romové a vzdělání). Socialniprace.cz [online]. [vid. 2010-01]. Dostupné z: http://www.socialniprace.cz/ ŠIMÍKOVÁ, I. Dimenze a míra sociálního vyloučení příslušníků romské komunity v ČR. Socialniprace.cz [online]. [vid. 2003-04]. Dostupné z: http://www.socialniprace.cz/
Internetové zdroje: Statutární město Olomouc (2013): Z Přichystalovy 70 bude bytový dům pro seniory. Aktuality [online]. [cit. 2014-04-21]. Dostupné z: http://www.olomouc.eu/aktualni-informace/aktuality/15093 Statutární město Olomouc (2013): Zasedání zastupitelstva – rok 2013. [online]. [cit. 2013-04-21]. Dostupné z: https://www.olomouc.eu/samosprava/zastupitelstvo-mesta/zasedanizastupitelstva/article_id=13681 Statutární město Olomouc (2014): Terénní programy. [online]. [cit. 2013-0421].
Dostupné
z:
https://www.olomouc.eu/obcan/socialni-sluzby/socialni-
sluzby/terenni-programy/detail=7786 37
Olomoucký Deník (2013): „Vyloučený“ panelák v Přichystalově vystěhují, změní se na byty pro seniory. [online]. [cit. 2014-04-21]. Dostupné z: http://olomoucky.denik.cz/zpravy_region/vylouceny-panelak-v-prichystalovevystehuji-zmeni-se-na-byty-pro-seniory-2013052.html Holocaust.cz (2011): Holocaust Romů. [online]. [cit. 2014-04-21]. Dostupné z: http://www.holocaust.cz/cz/history/rom Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR, v. v. i. (2014): Internetová jazyková příručka. [online]. [cit. 2014-04-17]. Dostupné z: http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=d%C5%AFsledek&Hledej=Hledej http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=dopad&Hledej=Hledej
Jiné zdroje: NEDĚLNÍKOVÁ, D. a kol. (rok neuveden). Metodická příručka pro výkon terénní sociální práce. MPSV (místo neuvedeno) Statutární město Olomouc (2013): Návrh řešení problematiky lokality Přichystalova 70. SocioFactor s.r.o, Společnost Podané ruce o.p.s. (2011). Situační analýza sociálně vyloučené lokality Přichystalova – Holická. Projekt Lokální partnerství. (2012). Akční plán lokálního partnerství Přichystalova – Holická pro období 2013 – 2017. HAJSKÁ, M. (nedatováno). Romové v českém vzdělávacím systému. Epolis.cz [online]. [cit. 2014-04-02]. Dostupné z: http://www.socialniprace.cz/
38
Anotace Tato práce zkoumala dopady vystěhování vyloučené lokality Přichystalova na její obyvatele. Jejím smyslem bylo vytvořit případovou studii o této události. Studie čerpala z dokumentace o lokalitě na Přichystalově a jejích obyvatelích, rozhovorech s osobami angaţovanými v této události a pozorování. Výzkum byl proveden v objektu na Holické 51, kam byla část bývalých obyvatel Přichystalovi přestěhována. Mezi zjištěné dopady lze zařadit stísněné bytové podmínky, výskyt parazitů, pocit vyloučení z infrastruktury či pocity zakoušené diskriminace a nemoţnosti se ze situace i přes vlastní snahu vymanit. This thesis is research about consequences of resettlement of social excluded locality Přichystalova on former residents. The main purpose was make case study about this event and found consequences of this step. The main resources of data are documentation about Přichystalova and former residents, interviews with committed persons and my own observation. Main found consequences are cramped housing conditions, parasites, sense of exclusion from social infrastructure or feel of discrimination and inability to deal with the situation.
39
