CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc

CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Absolventská práce

Formy péče o řádové sestry seniorky Společnosti dcer křesťanské lásky ve vybraných evropských provinciích.

Gabriela Gorčáková

Olomouc 2013

CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Absolventská práce

Formy péče o řádové sestry seniorky Společnosti dcer křesťanské lásky ve vybraných evropských provinciích.

Téma práce: Formy péče o řádové sestry seniorky Společnosti dcer křesťanské lásky ve vybraných evropských provinciích.

Gabriela Gorčáková Vedoucí práce: ThLic. Jakub Doleţel

Olomouc 2013

Prohlašuji, ţe jsem tuto práci zpracovala samostatně a všechny pouţité prameny a literaturu jsem uvedla v závěrečném seznamu. V Mendryce dne 30. dubna 2013 Gabriela Gorčáková

Touto cestou bych ráda poděkovala vedoucímu absolventské práce panu ThLic. Jakubovi Doleţelovi za odborné vedení, cenné rady a připomínky při vypracovávání této práce. Děkuji také svým spolusestrám a známým za podporu a pomoc v průběhu celého studia.

Obsah Obsah ................................................................................................................................ 5 Úvod.................................................................................................................................. 6 Teoretická část .................................................................................................................. 8 1

2

Stáří a stárnutí ........................................................................................................... 9 1.1

Biologické aspekty stárnutí ............................................................................... 9

1.2

Psychologické aspekty stárnutí ....................................................................... 10

1.3

Sociální aspekty stárnutí ................................................................................. 11

1.4

Spirituální aspekty stárnutí ............................................................................. 12

Péče o sestry seniorky Společnosti DKL ................................................................ 14 2.1

Formy péče ..................................................................................................... 14

2.1.1

Ošetřovatelská péče ................................................................................ 14

2.1.2

Psychologická péče ................................................................................. 15

2.1.3

Sociální péče ........................................................................................... 16

2.1.4

Spirituální péče ....................................................................................... 17

2.2

Formy péče o sestry seniorky ......................................................................... 18

2.2.1

Sociální pracovník .................................................................................. 18

2.2.2

Syndrom vyhoření v pomáhajících profesích ......................................... 19

2.3 3

Kvalita péče a moţnosti zdrojů pro její zvyšování ......................................... 20

Závěr teoretické části .............................................................................................. 23

Praktická část .................................................................................................................. 24 4

Příprava výzkumného šetření.................................................................................. 25 4.1

Cíl výzkumného šetření .................................................................................. 25

4.2

Metody a techniky výzkumu........................................................................... 25

4.3

Operacionalizace dotazníkového šetření ........................................................ 26

4.3.1

Jaké jsou potřeby sester seniorek? .......................................................... 26

4.3.2

Jakými formami je zabezpečená péče o sestry seniorky ......................... 27

4.3.3

Jakým problémům čelí personál v péči o sestry seniorky? ..................... 27

4.4

Popis výzkumného vzorku .............................................................................. 28

Počet sester nad 65 let ve vybraných provinciích. .................................................. 29 5

Výsledky výzkumu a jeho interpretace ................................................................... 30

6

Závěr praktické části ............................................................................................... 44

Závěr ............................................................................................................................... 45 Bibliografický záznam .................................................................................................... 47 Dotazník .......................................................................................................................... 49

Úvod K výběru tématu pro absolventskou práci mě inspirovalo více faktorů. V první řadě je to charisma Společnosti dcer křesťanské lásky sv. Vincence de Paul (dále jen Společnost DKL). Dalším důleţitým faktorem je situace a vývoj péče o sestry seniorky v příštích letech. Společnost DKL podobně jako ostatní muţské i ţenské kongregace a řády je nucená se vyrovnávat s vysokým průměrným věkem a se stárnutím svých členů. Ke kvalitní péči o své členky potřebuje mít určité znalosti metod sociální práce s cílovou skupinou senioři, ale zároveň si nutně musí zachovat své charisma a styl ţivota dle Konstitucí (dále jen K.) a Statutů (dále jen S.) Společnosti DKL. Hlavní otázka tedy zní: Jak je zajišťována komplexní péče o sestry seniorky? Absolventská práce je rozdělena do dvou základních částí: teoretické a praktické. V teoretické části zaměřuji svoji pozornost na holistický přístup ke stáři. V první kapitole ve zkratce popisuji biologické, psychologické, sociální a spirituální aspekty a adaptaci na stáří. Druhá kapitola přináší konkrétní formy péče o řádové sestry seniorky Společnosti DKL, vycházím přitom z metod sociální práce o seniory. Snaţím se přiblíţit dostupné sluţby pro sestry seniorky, nutnost odborného personálu a zvyšování kvality péče. Starostlivost o zaměstnance v přímé péči spočívá nejenom v jejich dalším vzdělávání, dovednostech, zvládání různých technik a terapií, ale také v nutné prevenci syndromu vyhoření a posílení jejich vlastních spirituálních potřeb, čím čímţ se také zvyšuje také kvalita péče o sestry seniorky. Sestry seniorky i ve svém vysokém věku proţívají své zasvěcení a zachovávají věrnost slibům, proto i metody sociální práce s nimi jsou odlišné. Důraz se klade na spirituální dimenzi. Svatá Lujza de Marillac napsala v jednom ze svých dopisů, ţe si přeje, aby všechny sestry byly svaté. Podle ní je potřeba, aby měly neustále před očima vzor, kterým je Jeţíš Kristus, kterého mají následovat nejenom jako křesťanky, ale i proto, ţe si je Bůh vyvolil, aby mu slouţily v osobě chudých. Z popsaného hlediska neexistuje dostupná literatura, která by se konkrétně věnovala zasvěceným lidem v seniorském věku, proto je moţné vycházet jenom z dostupných zdrojů, které obecně informují o metodách sociální práce se seniory. Mezi základní pouţitou literaturu patří kniha Evy Malíkové s názvem Péče o seniory v pobytových zařízeních, kterou doplňuji dalšími autory zabývajícími se sociální prací se seniory. Časopis Sociální práce/Sociálna práca doposud nepřinesl na trh samotné 6

číslo, které by se celé věnovalo cílové skupině seniorům. Proto vyuţívám jenom ročník 8, číslo 4/2008, které pojednává o duchovní dimenzi sociální práce. Jelikoţ se specializuji na seniorky Společnosti DKL, opírám se i o Konstituce Společnosti a myšlení zakladatelů Společnosti. Zdrojem je mi dvanácti svazkové dílo Pierra Costeho ve francouzském originálu, jako i překlad dvou svazků do slovenštiny s názvem Konference svatého Vincence de Paul. Pro praktickou část jsem si zvolila metodu dotazníkového šetření. Dotazník je sestaven z otázek vztahujících se ke konkrétní péči o sestry seniorky. Hlavní otázka zní: Jak je zajišťována péče o sestry seniorky? Rozděluji ji na tři dílčí otázky. V první dílčí otázce zjišťuji potřeby sester seniorek z holistického hlediska. Druhá dílčí otázka přináší odpovědi na formy péče o sestry seniorky a nakonec třetí dílčí otázka se zaměřuje na zdroje nebo problémy, kterým personál v péči o sestry seniorky čelí. Jelikoţ mám svoji práci zaměřenou na Evropské provincie, dotazníky byly vyhotovené ve světových jazycích: angličtina, němčina, francouzština a španělština. Cílem rozšíření absolventské práce na zahraničí je snaha zjistit formy péče o sestry seniorky Společnosti DKL z dalších evropských zemí. Moţnosti dalších potenciálních zdrojů ze zahraničí nám mohou pomoci zkvalitnit péči i v naší provincii. Provincie Společnosti DKL, nacházející se na území Slovenska a Čech, patří do východního bloku. Je poznamenaná dobou komunistického reţimu, který řádové sestry izoloval od okolního světa a soustřeďoval je do velkých a historických objektů. Sestry v místech své internace zestárly a ani po dvaceti letech po pádu komunismu se jejich bydlení nezměnilo. Co je toho důsledkem? Dodnes není vytvořena legislativa, do které by byly zahrnuté a ukotvené řeholní řády. Jako církevní organizace se mohou za určitých podmínek registrovat na Ministerstvu kultury ČR. Registrace však zdaleka neřeší jejich financovaní nákladů na vedení a správu a uţ vůbec ne na péči o své zestárlé členy. Řada společenství a kongregací řeší péči o své seniory prostřednictvím České katolické charity domovy pro duchovní a řeholnice registrací na MPSV ČR. Je moţné najít alternativní řešení pro péči o zestárlé sestry seniorky? Jaké je nutné vzdělání personálu a spolupráce s odborníky, aby byla poskytovaná kvalitní a holistická sluţba?

7

Teoretická část Teoretická část je tvořena kapitolami a podkapitolami, které se obecně týkají metod

sociální

práce

se

seniory.

Přináší

poznatky

ohledně

biologických,

psychologických, sociálních a spirituálních aspektů stárnutí. Sestry seniorky Společnosti DKL jsou svojí přirozeností jako kaţdý jiný senior. Mají stejné potřeby jako ostatní lidé, co je u nich ovšem jiné nebo zvláštností je jejich styl ţivota. V mladosti odpověděly na volání Pána a odevzdaly mu celý svůj ţivot, snaţily se věrně ţít podle svých slibů a pravidel Společnosti DKL a tak chtějí ţít i ve svém vysokém věku. Ţít a umřít v přirozeném prostředí, na které byly zvyklé. Proto se snaţíme poskytnout jim co moţná nejlepší péči a důstojné proţití poslední etapy svého ţivota. Za všechno, co proţily a vytrpěly v období komunistického reţimu, zaslouţí si tu nejlepší péči. Teoretická část popisuje toto přirozené prostředí z hlediska odbornosti sociální práce se seniory, poskytované kvalifikovaným personálem, který o sestry seniorky pečuje. Personál potřebuje nejenom kvalifikované vzdělání a další vzdělávání, ale také péči o své spirituální potřeby a prevenci před syndromem vyhoření. Pro poskytování kvalitní péče je důleţitá spokojenost těch, kterým je sluţba poskytována, proto v závěru teoretické části ve stručnosti předkládám moţnosti a způsoby zvyšování kvality péče o sestry seniorky.

8

1 Stáří a stárnutí Náš ţivot probíhá od narození aţ do okamţiku smrti v určitých vývojových etapách. Poslední vývojovou etapou je stáří. Z pohledu ztráty radosti ze ţivota, naděje a optimismu je chápáno spíše negativně. Stáří takové nemusí být. Můţe poskytovat prostor k realizaci a vyuţití šance kaţdého dne (Malíková, 2011, s. 13-14). Haškovcová (1990, s. 58) pojímá stáří jako přirozené období lidského ţivota. Je to období procesu změn, které jsou v pozdním věku více zřetelné. Stáří je spojeno s řadou významných sociálních změn, jako jsou například penzionování, změny sociálních rolí nebo změna prostředí. Je etapou ţivotní integrity a moudrosti. Dosaţení této celistvosti stojí v protikladu s negativním a odmítavým postojem k ţivotu, beznadějí, zoufalstvím, rozpadem osobnosti, zklamáním a ztrátou ţivotního smyslu. Je to etapa, kdy máme moţnost připravit se na smrt a zemřít s dobrým pocitem z toho, co jsme v ţivotě vykonali. Můţeme umírat se sebeúctou navzdory prohrám, neúspěchům a nenaplněným snům (Janečková, Vacková, 2010, s. 14-15). Ve stáří probíhá řada změn, které jsou ovlivněny různými okolnostmi. Biologické, psychické, sociální a spirituální vlivy rozhodují o tom, jak u konkrétního jedince stárnutí probíhá. Všechny aspekty jsou mezi sebou provázány (Malíková, 2011, s. 19), proto je nezbytné mít holistický přístup k stárnoucímu člověku a řádové sestře nevyjímajíce. V jejich případě je předpokladem, ţe spirituální stránka osobnosti doplní úbytek dalších tří aspektů.

1.1 Biologické aspekty stárnutí Biologické aspekty jsou základní hybné sily vlastní kaţdému člověku. Jedná se o udrţení rovnováhy organismu, růst, reprodukci a udrţení tělesného zdraví (Tajanovská, 2011, s. 207). Podle Malíkové (2011, s. 19) biologické aspekty stárnutí představují typické změny ve stárnutí organismu. U kaţdého jednotlivce změny probíhají odlišně, jinou rychlostí, intenzitou a mají jiný vliv na vznik obvyklých nemocí ve stáří. Tělesné změny mají za následek větší soustředění na svůj zdravotní stav a symptomy nemoci (Venglářová, 2007, s. 16). Z biologického pohledu se objevuje celková atrofie, která postihuje všechny orgány a tkáně. Sniţuje se jejich elasticita, mění 9

se distribuce tělesných tekutin, zvyšuje se obsah tělesného tuku, sniţuje se činnost nervového systému, objevují se poruchy spánku, zhoršuje se funkce smyslových orgánů a podobně (Jarošova, 2006, s. 22-24). Křivohlavý (2002, s. 139-140) uvádí obecné biologické projevy gerontogeneze, kterými jsou: změny v pohybovém aparátu, v kardiovaskulárním systému a jeho činnosti, změny v dýchání, regulaci tělesné teploty, v zaţívacím systému a v činnosti štítné ţlázy. Mění se i celkový vzhled starých lidí, kostra i chrup doznávají výrazné změny. Podle Kalvacha (2010, s. 310) se v důsledku úspěchů soudobé medicíny vývoj zdravotního stavu seniorů zlepšuje. Přínos vidí v prevenci a léčbě některých aterosklerotických projevů, v prevenci embolizačních cévních mozkových příhod, účinném léčení osteoporózy a v neposlední řadě zlepšení léčby deprese. K nejvýznamnějším příčinám biologického postiţení a sníţení zdraví patří kromě jiného různé formy demence a geriatrická křehkost.

1.2 Psychologické aspekty stárnutí Kromě situací patologického stárnutí není důvod, aby psychické aspekty negativně ovlivňovaly kvalitu ţivota seniora. Mají však souvis se změnami v biologické oblasti a nastupují pozvolna (Malíková, 2011, s. 21). Jarošová (2006, s. 24-28) předkládá typické změny v psychické oblasti a intelektových schopnostech, kterými jsou: sníţení kognitivních, gnostických a fatických funkcí, zvýšení emoční nestability aţ labilita, zvýraznění povahových vlastností, pokles zájmu ve všech oblastech ţivota, změny v pořadí hodnot a potřeb ţivota, sníţená schopnost adaptace na změny a podobně. Podle Křivohlavého (2002, s. 143) psychologické změny, které doprovázejí proces stárnutí, je třeba chápat v kontextu osobnosti. Nejsou obecným jevem stáří. Při jejich posuzování je třeba brát v úvahu schopnosti kaţdého seniora, kompenzovat sniţující výkonnost a způsob zvládání těţkostí. Tajanovská (2011, s. 207-208) naproti tomu vidí v psychickém aspektu stárnutí snahu něčeho dosáhnout, mít něco vlastní, překonávat sám sebe jako i schopnost orientovat se ve světě. Tyto aspekty jsou motivační silou, která je důleţitá pro ţivot a vývoj člověka. Naplňování těchto aspektů přináší pocit jistoty a bezpečí. Naopak, jejich neuspokojování vede často ke změně chování jedince. Senior má ve svém věku sníţené schopnosti vnímat své vlastní potřeby, v důsledku toho se stěţí přizpůsobuje novým situacím. Můţe mít pocit neuţitečnosti a 10

zátěţe pro své okolí. Jeho nitro je zranitelnější, a proto v něm mohou vznikat negativní emoce strachu a osamělosti, méněcennosti a úzkosti ze smrti, pocity viny a skutečného provinění, pocity bolesti, zlosti, obviňování nejbliţších z nevděku a zapomínání. Tyto negativní emoce jsou často zapříčiněním krize. Naproti tomu můţe senior proţívat i pozitivní emoce. Mezi ně patří naděje, víra, pokoj a radost (Kováč, 2008, s. 14-18). Mezi psychologické aspekty stárnutí řadíme i depresi. Podle Pichauda a Thareauové (1998, s. 60) je depresivních seniorů, kteří mají více neţ 65 let, přes 30%. Deprese se dostaví obvykle po nějaké váţné události, jako je například úmrtí, nehoda, nemoc. Senior se nedokáţe vzchopit, nechce se s nikým setkávat, dokonce se ani mezi lidmi pohybovat. Špatně spí, jí, cítí se pořád unavený, smutný, stěţuje si na neurčité bolesti (Pichaud, Thareauová, 1998, s. 60). Podle Grüna (2009, s. 95) deprese u seniora vzniká často i proto, ţe se najednou nemůţe definovat pomocí své síly a práce. Jedná se hlavně o období odchodu do penze. Senior jiţ nemá aktivity, které by mu pomáhaly k sebedefinici. V této pozici je deprese jako tunel, který pomáhá ţivotu najít nový základ. Zanikají staré hodnoty a místo nich nastupují nové. V této etapě ţivota nejde tak o výkon, ale o ţivot jako celek.

1.3 Sociální aspekty stárnutí Sociální aspekty vycházejí ze společenských nároků a vztahů v jednotlivých skupinách. Jedná se o dobré sociální začlenění a pozitivní sebehodnocení. Kaţdý člověk má potřebu sociálního kontaktu, chce spolupracovat, pomáhat, poskytovat ochranu a také být chráněn (Tajanovská, 2011, s. 208). Nejdůleţitějším úkolem v etapě stáří je dosaţení integrity v pojetí vlastního ţivota, kdy člověk řeší konflikt mezi integritou a zoufalstvím. Pro dosaţení integrity jsou nezbytné základní podmínky, jako je pravdivost, smíření a kontinuita. Senior přijímá své stáří, ţivotní chyby i omyly, akceptuje sebe sama takového, jaký je, neodsuzuje se (Malíková, 2011, s. 22). Podle Jarošové (2006, s. 31) mezi nejvýznamnější pozitivní sociální aspekty patří funkční rodina, dobré vztahy, ekonomické zabezpečení a vyplnění volného času. Naopak nepříznivými sociálními aspekty je odchod do důchodu, dále omezení sociální integrace, generační osamělost, sociální izolace, strach ze stáří, samoty a nesoběstačnosti. Podle Pichauda a Thareauové (1998, s. 39) řadíme mezi sociální potřeby také potřebu informovanosti. Mít informace o světě, ve kterém člověk ţije, vědět, co se děje, 11

je úplně přirozené, protoţe bez těchto informací je člověk náhle odtrţen od světa. Senior důsledkem problémů se sluchem trpí nedostatečnou informovaností a postupně uniká do vlastního světa, vzniká tak pocit opuštěnosti a častého podezírání. Potřeby jako vyjadřovat se, být vyslechnut a budovat vztahy, jsou často řazeny mezi další sociální potřeby. Jedná se o moţnosti s někým mluvit, rozmlouvat, konverzovat, vyjádřit svůj názor nebo také sdílet myšlenky. Potřeby vztahů jsou u kaţdého seniora jiné. Někteří senioři jsou spokojeni s tím, ţe jsou ve společenství s ostatními, jiní zase rádi mluví a povídají si (Pichaud, Thareauová, 1998, s. 39). Mezi sociální potřeby podle Pichauda a Thareauové (1998, s. 39-41) je moţné také zařadit potřeby uznání, váţnosti a uţitečnosti. Potřeby někomu a něčemu slouţit, ale také mít svoji autonomii. Senioři dělají všechno proto, aby se vyvarovali samoty. Udrţují vztahy s rodinou, sousedy, pouštějí se do práce v různých spolcích, klubech nebo vyvíjejí jinou společenskou a dobrovolnickou aktivitu.

1.4 Spirituální aspekty stárnutí Spirituální, duchovní aspekty se prolínají celým ţivotem člověka. V širším slova smyslu se jedná o naději, lásku, úctu k sobě i k druhému, odpuštění a hledání smyslu ţivota. V uţším slova smyslu je lze chápat jako víru, náboţenství, modlitbu, ale i všechny ostatní skutečnosti, které přesahují náš svět (Tajanovská, 2011, s. 208). Americký gerontolog a psychiatr Robert N. Butler jako první upozornil na mýty a předsudky vůči stáří. I kdyţ staří lidé procházejí náročným obdobím, proţívají pozitivní vnitřní proces. Tímto procesem rekapitulují svůj ţivot a snaţí se porozumět všemu, čím v ţivotě prošli. Důleţitým úkolem v bilancování ţivota je odpuštění. Nikoliv zapomenout, ale smířit se a odpustit sobě i druhým, napravit nejrůznější křivdy nebo se od nich oprostit (Janečková, Vacková, 2010, s. 16). Kdyţ hledíme na ţivot jako na pouť do nebeské vlasti, seniorský věk je časem, kdy s rostoucí samozřejmostí senior hledí na práh věčnosti. Lidský úděl je však poznamenán hříchem a zahalen temnotou, která naplňuje člověka smutkem a strachem. Senior neproţívá jenom bolest a postupný úpadek tělesných sil, ale ještě více jej trápí strach před definitivním zánikem. Proto smrt nutí člověka klást si základní otázky o smyslu ţivota (Jan Pavol II., 1999, s. 17-18). Ţivotní integrita se projevuje pochopením a naplněním smyslu ţivota. Je spjatá s pocitem vděčnosti, lásky a porozumění vůči sobě i druhým (Janečková, 2010, s. 15). K tomu senior potřebuje ctnost vyrovnanosti, která 12

se pojí s odevzdaností. Jde o to vzdát se sám sebe a svého předchozího ţivota a přenechat se Bohu. Toto platí i v případě nemoci a smrti. Vydat se Bohu v těchto situacích, přináší pokoj (Grün, 2009, s. 82). Podle Pichauda a Thareauové (1998, s. 140) spirituální potřeby souvisejí se smyslem ţivota a smrtí, a nemusí být nutně náboţenského charakteru. Senior můţe postrádat smysl ţivota, můţe zakoušet utrpení nebo úzkost, ale můţe také pociťovat naději a uspokojení. Poslední duchovní výzvou, před kterou je senior postaven je smrt (Grün, 2009, s. 124-129). Umění ţivota spočívá v proměně smrti ve skutek lásky a vydání se Bohu a lidem. Ve smrti vyslovuje ještě jednou to, co v něm znělo celý ţivot. Jenom ten senior, který vidí ve smrti smysluplný cíl, můţe stáří proţívat klidně a s vděčností. Ten, kdo skutečně ţil, je také schopen dobře zemřít. Nebrání se zemřít a s vděčností hledí na všechno, co proţil. Smrt není konec, je novým začátkem.

13

2

Péče o sestry seniorky Společnosti DKL Stáří a stárnutí můţe být plnohodnotní etapou ţivota. Tato etapa můţe být

proţívána pozitivně. Senior přijímá svůj věk a uţívá si zaslouţeného odpočinku. Je vítáno, kdyţ se nebrání změně ţivotního stylu a svým omezujícím moţnostem a akceptuje svoji novou situaci, přijímá ji s klidem a vyrovnaně. Postoj, jak proţívat stáří je velice individuální, záleţí na mnoha aspektech. (Malíková, 2011, s. 24).

2.1 Formy péče Situace v České republice se po roce 1989 změnila. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, představuje několik moţností péče o seniory. Z rozsáhlých forem péče si vybírám pouze některé a přistupuji k nim z hlediska biologického, psychologického, sociálního a spirituálního. Tímto holistickým přístupem se chci zaměřit na komplexní a kvalitní péči o sestry seniorky Společnosti DKL.

2.1.1 Ošetřovatelská péče Biologické, neboli fyziologické potřeby, jsou zcela základními potřebami. Neuspokojení jedné z nich můţe mít vliv na celkový stav a zdraví seniora, proto také věnujeme dostatek času na jejich uspokojování (Pichaud, Thareauová, 1998, s. 37). Jednou z mnoha forem ošetřovatelských péče o seniory je stravování. Důleţité je, aby byla poskytnuta kvalitní strava přiměřena jejich věku, zdravotnímu stavu a onemocnění. Úprava stravy a potřebná dopomoc nebo asistence při podávání stravy, sledování a dodrţování pitného reţimu, správně sestavený jídelní lístek podle dietního reţimu jsou nedílnou součástí péče o seniory, kterou můţeme předejít dalším zdravotním komplikacím(Malíková, 2011, s. 116-117). Pichaud a Thareauová (1998, s. 106) uvádějí, ţe je někdy důleţitější překročit pravidla vyváţené stravy, pokud jídlo pozitivně ovlivní psychiku seniora. Důleţitou sloţkou v ošetřovatelské péči je pomoc při osobní hygieně. Kvalitní a systematické provádění osobní hygieny, spojené s masáţí některých částí těla, má preventivní charakter vůči tvorbě dekubitů a imobilitě (Malíková, 2011, s. 118-119). Je potřebné zajistit také určitou míru soběstačnosti a respektovat autonomii druhého. 14

Nezapomínat na to, ţe člověk uspokojuje své potřeby raději sám, neţ aby poţadoval něčí pomoc. Jedná se například o umývání, oblékání nebo jiné základné činnosti (Pichaud, Thareauová, 1998, s. 49). Mezi významné stresové faktory v péči o seniora patří změna místa pobytu. Znamená nejenom kognitivní, ale i emocionální zátěţ. Senior se musí umět orientovat v novém prostředí, které není schopen vţdy náleţitě pochopit (Pidrman, 2007, s. 88). Poskytnutí ubytování zahrnuje vytvoření útulného, příjemného a bezpečného prostředí, které získáme vhodným výběrem barev při malbě stěn a vybavením interiéru pokoje. S poskytnutím ubytování se váţe vyuţití dalších prostor jako je jídelna, společenská místnost, návštěvní místnost, vrátnice či zahrada (Malíková 2011, s. 115-116).

2.1.2 Psychologická péče Mezi formy psychologické péče řadíme terapie a aktivity. Jsou zaměřeny na pomoc k co nejdelšímu zachování soběstačnosti v plnění běţných úkonů. Senioři se s ohledem na svůj zdravotní stav, zapojují do běţných aktivit dne. V mnoha případech se jedná o aktivní předcházení depresivním náladám, negativním emocím, či nemocem jako je např. demence. V těchto případech se vyţaduje individuální přístup personálu. Je potřeba se přizpůsobit jejich rytmu. Učit je novým dovednostem je plýtvání energií, protoţe se z důvodu krátkého intervalu paměti, nemohou naučit novým dovednostem (Buijseen, 2006, s. 101-103). Tam, kde je praktická soběstačnost výrazně redukována, je třeba, pokud je to moţné, všemi prostředky usilovat o její obnovu. Ztráta soběstačnosti je často pociťována jako trýzeň (Haškovcová, 2002, s. 13). Jednou z novodobých terapií neboli aktivit se seniory trpící tímto onemocněním je smyslová aktivizace. Základem je práce s biografií člověka, pozornost věnovaná individuálním potřebám, orientace na rituály v jednotlivých ročních obdobích, případně v jednotlivých obdobích církevního roku. Vyuţívají se při tom prvky muzikoterapie, reminiscence, arteterapie a jiných dostupných metod (Wehner, 2011, s. 22). Reminiscenční terapie – vyuţití vzpomínek - pomáhá seniorům vyřešit dřívější konflikty, pocity křivdy či viny, nedorozumění nebo také vyrovnat se s bolestnými zkušenostmi. Senior je pak schopen přijmout sama sebe, aktuální realitu i budoucnost, na jejímţ horizontu je smrt (Janečková, Vacková, 2010, s. 66). Je zřejmé, ţe psychologickou potřebou staršího člověka zůstává přirozené místo na proţívání staroby. Je to prostředí, ve kterém je mezi svými příbuznými, známými a 15

přáteli, místo, kde můţe být ještě uţitečný a poslouţit, ve kterém se cítí doma. I domovy pro seniory mohou být takovým místem, kde se senior můţe těšit ze společnosti jiných osob, kde se mu dostane odborné pomoci. Kdyţ se v domovech řídí především láskyplnou péčí, poskytují neocenitelné sluţby (Jan Pavol II., 1999, s. 17-18). Pro sestry seniorky je takovýmto přirozeným domovem vlastní komunita. Podle K. 34 je komunita místem příslušnosti DKL a komunitní ţivot pomáhá sestrám dělit se o vše. Statut 19 ji popisuje jako místo, kde sestry proţívají chvíle uvolnění v atmosféře radosti, jednoduchých a přátelských vztazích, které jsou součástí sesterského ţivota.

2.1.3 Sociální péče Znaky lidské křehkosti, které se nejzranitelněji projevují v seniorském věku, se stávají voláním po vzájemné závislosti a potřebné solidaritě, která spojuje generace mezi sebou. Kaţdý člověk potřebuje druhého a je bohatší díky darům a charismatům ostatních (Jan Pavel II., 1999, s. 17). Převáţná většina seniorů v pobytových zařízeních jiţ není sama schopna udrţovat kontakt se společenským prostředím. Prostřednictvím různých metod, postupů a aktivit pracovníci usilují o udrţení sociálních schopností a dovedností svých klientů. Ve velké míře se vyuţívají silné stránky seniora, motivace, zájem a schopnost spolupráce. Systematický přístup a podpora jeho aktivity je prevencí před poklesem fyzických, duševních i sociálních funkcí. Zapojováním seniora do sebepéče a mobilizováním jeho sil zabraňujeme vzniku a rozvoji závislosti na sluţbě (Malíková, 2011, s. 120-122). Sociální začleňování je prostředkem sociálního kontaktu, příjemného proţitku, vzájemným poznáváním lidí, získáváním rolí, zapojováním se do aktivit a předáváním zkušeností dalším generacím. Toto začleňování je důleţité z hlediska utvrzování vlastní osobní identity. Můţe se pod ním rozumět jakékoliv zapojení seniora do společné aktivity (Janečková, Vacková, 2010, s. 64). K. 35b připomíná, ţe nemocné a staré sestry mají důleţité poslání na misi Společnosti svými modlitbami, obětováním utrpení a svědectvím ţivota (Společnost DKL, 2005, s. 84). Základem sociální práce se seniorem je vztah a důvěra, které vytvářejí pocit bezpečí a jistoty (Janečková, 2010, s. 164). Pro sestry je takovýmto místem komunita, ve které ţijí. Je to společenství lásky, kde se sestry navzájem přijímají a shromaţďují ke společné modlitbě. (Společnost DKL, 2005, s. 82-83). 16

2.1.4 Spirituální péče Kaţdé pobytové zařízení musí respektovat i vyšší potřeby seniora, mezi které jednoznačně patří spiritualita, tzv. duchovní sloţka. Řada seniorů na sklonku svého ţivota bilancuje a přehodnocuje svůj ţivot. Důleţité je prozkoumání poţadavku spirituální potřeby, její rozsah a frekvenci. V rámci uspokojování duchovních potřeb mohou mít seniory na pokoji předměty duchovní potřeby, jako jsou kníţky, obrazy, kříţe, sošky (Malíková, 2011, s. 126-127). Podle Kováča (2008, s. 125) není jednoduché v dnešní postmoderní společnosti uspokojovat spirituální potřeby. V celé společnosti je totiţto nedůvěra k tradičním náboţenstvím, ovšem výzkumy dokazují, ţe se potřeba spirituality v období choroby a staroby zvyšuje. Existuje spojitost mezi zdravotním stavem seniorů a náboţenským ţivotem. Správná saturace duchovních potřeb znamená pro seniora velkou pomoc. Projevuje se to jeho vyrovnaností, vnitřním klidem a silou, uměním chápat druhé, tolerantním, chápajícím a vstřícným přístupem. Senior s naplněnými spirituálními potřebami si umí zachovat nadhled, odstup a nenechá se vtáhnout do nepodstatných a malicherných záleţitostí a sporů. Umí přijmout vše tak, jak to je a celkově z něho vyzařuje harmonie (Malíková, 2011, s. 274). Milan Týmal v rozhovoru s Pavlem Bajerem (2008, s. 10) rozmlouvá o potřebě smysluplnosti ţivota. S tématem smyslu ţivota souvisí otázka sebepoznání a nalezení svého místa, své uţitečnosti v kaţdé etapě ţivota. Přítomnost druhého je nevyhnutelná při kaţdé krizové situaci seniora, zvláště etapa proţívání konce ţivota. Senior, a řádové sestry nevyjímajíce, potřebuje s někým o smrti mluvit. V takových případech je nutné správně naslouchat a nechat se seniorem vést (Pichaud, Thareauová, 1998, s. 132). Sestra Lucia Rogé (1995, s. 52-53) ve svém listu z 2. února 1976 píše, ţe naslouchání je ve vincentské sluţbě prvořadé. Tato sluţba naslouchání pomáhá lidem, zvláště seniorům, získat jistotu, pomáhá jim zbavit se pocitu, ţe jsou nepovšimnuti, nepotřební, neuţiteční, ţe je někdo chce zničit. Naslouchání jako projev přátelského uznání účinně napomáhá získat jistotu. Svatý Vincenc de Paul o péči seniorům říká, ţe sluţba se má vykonávat velice laskavě, srdečně. Personál se má s nimi sdílet jejich bolesti, vyslyšet jejich stíţnosti a trápení (Coste, 1945, s. 226).

17

2.2 Formy péče o sestry seniorky V kaţdé organizaci jsou nepostradatelní zaměstnanci, kteří pro ni představují určité bohatství. Toto bohatství je potřeba udrţovat a rozvíjet. Kvalita sluţeb přímo závisí na kvalitě zaměstnanců. Zaměstnanci jsou ti, kteří ji svou kaţdodenní činností tvoří a mají na ni největší vliv. Nejdůleţitější pro oblast řízení celé organizace jsou personalistika a management (Bednář, 2008a, s. 67). Sociální práce se uskutečňuje v komplexní spolupráci psychologů, terapeutů, lékařů, právníků, pedagogů, ošetřovatelů, pečovatelů, odborných asistentů, pastoračních pracovníků, duchovních, dobrovolníků a mnoha dalších. V pobytových zařízeních pro seniory pracují také zdravotničtí pracovníci, mezi které řadíme vrchní sestru nebo vedoucí ošetřovatelské péče, všeobecnou sestru, fyzioterapeuta, ergoterapeuta. Nelékařští zdravotničtí pracovníci musí splňovat podmínky zákona č. 96/2004Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání (Malíková, 2011, s. 97). Kvalifikační poţadavky těchto profesí musí být splněny v rozsahu stanoveném zákonem o sociálních sluţbách (Malíková, 2011, s. 86). Pro výkon pracovníka v sociálních sluţbách, je nutné kromě základního nebo středního vzdělání absolvování akreditovaného specializačního kurzu v minimálním rozsahu 150 hodin. Mezi předpoklady se řadí bezúhonnost, zdravotní a odborná způsobilost (Malíková, 2011, s. 92). Kromě odbornosti pečujícího personálu je potřebná i jeho spirituální zralost a hodnotový řebříček. Svatý Vincenc de Paul často prvním dcerám křesťanské lásky opakoval, ţe je potřeba svojí sluţbu dělat s radostí, s nadšením, vytrvalostí a zároveň s pokorou, trpělivostí a s úctou, tak jako by se slouţilo skutečným pánům (Roman, 2002, s. 260). Podle Bednáře (2008a, s. 68) jsou u pracovníků přímé péče důleţité sociální schopnosti, mezi které se řadí: pocit odpovědnosti, pozitivní postoj k seniorům, schopnost týmové práce, schopnost reflektování své práce, ţivotní zkušenosti, komunikace, duševní flexibilita a umění motivovat.

2.2.1 Sociální pracovník Předpoklady pro výkon povolání sociálního pracovníka upravuje § 110 a § 111 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách. Mezi ně patří odborná způsobilost 18

k výkonu povolání, která je získána úspěšným absolvováním vyššího odborného vzdělání, které je zaměřené na sociální práci, sociální pedagogiku, nebo úspěšným absolvováním vysokoškolského vzdělání zaměřeného na sociální práci, sociální politiku, pedagogiku nebo péči. Následně si sociální pracovník doplňuje další vzdělání absolvováním akreditovaných vzdělávacích kurzů v rozsahu nejméně 24 hodin za kalendářní rok. Podle Křišťana (2008, s. 49) se od sociálního pracovníka očekává, ţe umí vyhodnotit situaci seniora z hlediska dysfunkce jeho sociálního fungování a je schopen dopomoci seniorovi k řádnému sociálnímu fungování. Sociální pracovník pomáhá seniorovi adaptovat se na změnu, případně integrovat se do nové sociální sítě. Snaţí se uchovávat kontinuitu ţivota seniora a pracovat s jeho ţivotním příběhem. Podporuje tak jeho zdraví a kvalitu ţivota (Janečková, 2010, s. 164). Janečková (2010, s. 179) dále píše o pozici sociálního pracovníka v organizaci. Tam by měl být členem vrcholového vedení domova pro seniory, osobou, která plní manaţerské a koncepční funkce.

2.2.2 Syndrom vyhoření v pomáhajících profesích Pokud zapálíme oba konce svíčky, získáme více světla, jenomţe svíčka dřív zhasne. Tímto bychom mohli popsat proces vyhoření, který postihuje pracovníky v přímé péči stejně jako výkonné zaměstnance organizace nebo ostatní lidi. Syndrom vyhoření se nevyhýbá ani mladým ani starým lidem. Postihuje ty nejproduktivnější osoby, čímţ dochází ke ztrátě nejenom na rovině osobní, ale i na rovině celých organizací a podniků (Rush, 2003, s. 7). Kdyţ je naše energetická bilance dlouhodobě záporná, dostáváme se do stavu syndromu vyhoření. K hlavním projevům patří deprese, lhostejnost, cynismus, staţení se z kontaktů s přáteli, ztráta sebedůvěry, časté nemoci a tělesné potíţe (Kopřiva, 2006, s. 101). Mayron D. Rush (2003, s. 18-29) rozlišuje deset faktorů, které způsobují vyhoření. Jedná se o pocit nutkání namísto povolání, neschopnost přibrzdit, snaha udělat si všechno sám, přehnaná pozornost cizím problémům, zbytečná soustředěnost na detaily, nereálná očekávání, příliš velká rutina, nesprávný pohled na Boţí priority v ţivotě jedince; špatný tělesný stav a neustále odmítání ze strany druhých. V oblasti vyhoření máme mnoho dalších faktorů, jako jsou osobnostní rysy, zaměstnání nebo i celkový tlak společnosti (Rush, 2003, 30-38).

19

Dalšími faktory podle Kopřivy (2006, s. 100-103) jsou stres, ţivotní styl, mezilidské vztahy, přijetí sebe sama, jako i správná organizace času. V dnešní postmoderní době se to všechno můţe shrnout anglickým slovem workoholismus. Jedná se o stejnou závislost na práci, jako je závislost na alkoholu. Jde o nutkavou vnitřní potřebu stále a hodně pracovat. Mnohem důleţitější, neţ poznat faktory nebo symptomy syndromu vyhoření je předcházet mu. Jedním z prvních kroků je znát a brát v úvahu svá omezení. I Jeţíš byl velice zaneprázdněn. V Matoušově evangeliu čteme, jak uzdravoval nemocné, sytil hladové, těšil sklíčené, a přesto se pravidelně věnoval modlitbě, odpočinku (Mt 14–15). Dalším krokem je správný pohled na svoji práci. Podobně jako Jeţíš v Markově evangeliu (Mk 6,31), kdyţ vykonal práci, odešel se modlit na pusté místo a pak šel kázat do okolních měst. Byl schopen vzdálit se od potřeb lidí a nenechat se svojí prací přemoci. Třetím krokem je pravidlo 80/20 a říká, ţe 80 procent úspěchu práce vychází z 20 procent naší aktivity a zbylých 80 procent aktivity přináší 20 procent úspěchu. Čtvrtým krokem prevence syndromu vyhoření je pravidelné přehodnocování cílů a priorit. Další krok nám přináší čas, který strávíme vychutnáním si ţivota, neboli čas na to, abychom skutečně svůj ţivot proţili. Tady je velice důleţitý i čas volna, který má svojí hodnotu. Nejdůleţitějším krokem v prevenci syndromu vyhoření ovšem je postavení svého vztahu s Bohem na první místo. Bůh si přeje, aby byl ţivot kaţdého z nás vyváţený (Rush, 2003, s. 114 – 123).

2.3

Kvalita péče a možnosti zdrojů pro její zvyšování Pojem kvalita definovalo více autorů z různých rovin. Není ovšem novým

pojmem, v komerční sféře se s ním intenzivně pracuje mnoho desítek let. Můţeme říci, ţe kvalita je výsledkem mezi očekáváním a výkonem (Bednář, 2008b, s. 10). V sociálních sluţbách je kvalita na jedné straně spojená s kvalitou ţivota člověka a s jeho spokojeností se sluţbou. Na druhé straně se schopností sluţby reagovat na potřeby cílové skupiny. To je úzce spojeno s profesionalitou personálu, který sluţbu zajišťuje (Mátal a Jabůrková, 2007, s. 72). V neposlední řadě je to i cenová dostupnost a efektivita sluţby. Zajištění kvality je však dlouhodobý proces. Ukazovatelem kvalitní péče je spokojenost seniorů. Kvalita v péči o ně vede k tomu, ţe větší počet seniorů zůstává aktivních, ţije v přirozeném prostředí, nikoli v izolaci. Účastní se společenského ţivota v komunitě (Janečková, 2010, s. 189). 20

V pozadí mnoha pojetí kvality ţivota i způsobů měření této kvality je domněnka svázaná se zdravotním stavem seniora. Hodnoty kvality ţivota jsou o to vyšší, čím je jeho zdravotní stav lepší (Křivohlavý, 2002, s. 174). Jedním z formalizovaných systémů péče jsou Standardy kvality sociálních sluţeb, které přináší vyhláška č. 505/2006. Tyto standardy nastavují obecná národní pravidla a podmínky pro fungování zaregistrovaných sociálních sluţeb. Zároveň se vyuţívají jako nástroj pro způsoby a zvyšování kvality péče (Mátal, Jabůrková, 2011, s. 102). Podle Bednáře (2008b, s. 7) se charakter kvality odvíjí od naplňování Standardů kvality sociálních sluţeb a její poskytování odpovídá dobré praxi, přičemţ se sledují nové trendy a vývoj oboru, aby poskytovaná sluţba odpovídala současné úrovni poznání. Jenomţe kvalita nespočívá jenom ve standardech kvality. Bednář dříve (2006, s. 7) píše o kvalitě, jejímţ cílem je snaţení se po dokonalosti. Jedná se o metodu a způsob podpory aktivní účasti pracovníků. Kvalita je zaloţena na angaţovanosti a odpovědnosti kaţdého jedince. Existují tři oblasti zdrojů, které byly kromě modelu hodnocení a řízení kvality zdrojem pro formulování těchto standardů (Bednář, 2008b, s. 18). První oblastí, neboli zdrojem, bylo politické a společenské zadání. Společnost si vyţadovala začlenění uţivatelů sluţeb, v našem případě seniorů, do společnosti tak, aby měli stejná práva a důstojnost jako ostatní. Aby ţili v přirozeném prostředí tak, jako jejich vrstevníci mimo zařízení sociálních sluţeb. Druhým modelem byly obecné modely hodnocení kvality, které poskytly inspiraci pro formulaci standardů. Třetím zdrojem byla dobrá praxe. Dobrou praxi tvořil a dodnes tvoří souhrn odborných postupů, přístupů a metod, které vychází ze znalosti problematiky v dané oblasti (Bednář, 2008b, s. 18). Podle Janečkové (2010, s. 189) k nástrojům hodnocení kvality péče o seniory a následnému zdroji zvyšování této kvality patří různé formy konzultací, auditů, inspekcí. Dále také supervize, průzkumy spokojenosti, vyhodnocování stíţností a připomínek, pracovní porady, vyhodnocování dokumentace jak individuálních plánů péče, tak ošetřovatelské dokumentace, sebehodnotící dotazníky a hodnocení sociálních projektů. Kvalita poskytované sluţby záleţí na kaţdém jedinci, proto je nevyhnutelná formace a další vzdělávání všech pracovníků, nejenom pracovníků v přímé péči. Vzhledem k specifické cílové skupině, kterou jsou sestry seniorky Společnosti DKL, je potřeba dbát na formaci dle všeobecných linií, které upřesňuje K. 52. Formace je záleţitostí celého ţivota, pomáhá dávat nové odpovědi na Boţí výzvy. Je spravedlností vůči chudobným (Společnost DKL, 2005, s. 106). Ve většině případů jsou v zařízeních 21

pro sestry seniorky Společnosti DKL zaměstnány jejich mladší spolusestry, které se v první řadě řídí formačním plánem provincie a komunitním plánem místní komunity. Ani u civilních zaměstnanců, kteří postupně doplňují řady pečujícího personálu, nemůţeme zanedbat formaci lidskou, duchovní a apoštolskou (Společnost DKL, 2005, s. 106-107). Při dobře nastaveném systému zjišťování kvality jsou získané výstupy vţdy cennou zpětnou vazbou, která ukazuje na moţnosti změny a další směr rozvoje péče o seniory v zařízení (Janečková, 2010, s. 190).

22

3 Závěr teoretické části Teoretická část, která je tvořena dvěma hlavními kapitolami, přinesla stručný popis moţné holistické péče o sestry seniorky Společnosti DKL. Biologické aspekty s sebou přinášejí řadu základních otázek ohledně sebepéče a uspokojování primárních biologických potřeb seniorů. Psychologické aspekty kromě vnitřní jistoty a bezpečí řeší i sníţené schopnosti kognitivních funkcí a následné moţné onemocnění demencí. Sociologické aspekty přinášejí potřebu začlenění se do společenství, někam patřit, být součástí komunity a být informován o dění. Spirituální aspekty se zaměřují na potřebu nalezení smyslu ţivota a jeho konce - smrti. Dále se také věnuji otázce náboţenství a náboţenských rituálů jako je modlitba, ale v případě spirituálních potřeb jde i o přehodnocení ţivotních postojů, hodnotového řebříčku, dosaţení vnitřního pokoje a vyrovnanosti. Souhrn teoretické části přináší zjištění, ţe se v péči o sestry seniorky Společnosti DKL objevují tři důleţité aspekty, které je moţné zahrnout do výzkumu. Proto je mým zájmem vytvořit nový dotazník a zprostředkovat jej do jednotlivých provincí k vyplnění. Pro dotazníkové šetření si vybírám tři oblasti. První oblast zahrnuje potřeby sester seniorek Společnosti DKL, a to biologické, psychologické, sociální a spirituální. Další kategorie zahrnuje formy péče o sestry seniorky z holistického pohledu. To znamená, ţe se věnuji samostatně kaţdému hlavnímu okruhu potřeb sester seniorek. Třetí oblast odráţí kvalitu péče, její zvyšování, moţné problémy, které vzniknou při péči o sestry seniorky, jako i následné moţné řešení problémů.

23

Praktická část Empirickou část své absolventské práce jsem zaměřila na vybrané provincie Společnosti DKL. Výzkum je výsledkem operacionalizace vzniklých hypotéz na hlavní otázku: Jak je zajišťována péče o sestry seniorky Společnosti DKL? Vytvořila jsem dotazník podle dílčích otázek a ty tvoří jednotlivé okruhy, na něţ jsem se zaměřila. První okruh je zaměřen na potřeby sester seniorek, druhý na formy poskytované péče a třetí se věnuje problémům, kterým musí personál v péči o sestry seniorky čelit. Pomocí dotazníku jsem ve vybraných Evropských Provinciích chtěla zjistit, jak pečují o své zestárlé sestry, jak naplňují jejich potřeby a co podle nich obnáší kvalitní péče.

24

4 Příprava výzkumného šetření 4.1 Cíl výzkumného šetření Cílem je zjistit formy péče o sestry seniorky Společnosti DKL a najít rozdíly mezi slovenskou provincií a ostatními dotazovanými. Moţnosti dalších potenciálních zdrojů ze zahraničí nám mohou pomoci zkvalitnit péči i v naší provincii. Na základě třech okruhů, na které se zaměřuje dotazníkové šetření, mohu ověřovat tyto hypotézy: Společnost DKL je v holistické péči o své zestárlé členky a celkovému přístupu naplňování potřeb sester seniorek, dle konstitucí Společnosti DKL, stejná. Formy poskytované péče se v jednotlivých provincích liší. Předpokládám rozdíly provincií východní a západní Evropou, hlavně ve spolupráci s odborníky, dobrovolníky, psychology. Dále také rozdíly ve vzdělání personálu a vyuţití terapií. Předpokládám, ţe je to částečně podmíněné i kulturou té které krajiny a ţivotní úrovní. Problémy v péči o zestárlé členky Společnosti DKL jsou dle jednotlivých provincí rozdílné. Společnost DKL slovenské provincie je důsledkem komunismu vysoce institucionalizovaná. Z toho vyplývá, ţe většina sester důchodového věku ţije ve velkých komunitách, v rámci charitních zařízení.

4.2 Metody a techniky výzkumu Ve své práci jsem vyuţila kvantitativní výzkum, kterým je moţné popsat problémy v termínech vztahů mezi proměnnými (Disman, 2002, s.77). Sběr dat byl realizován technikou dotazníkového šetření. Metodický postup dotazníkového průzkumu probíhal ve více etapách. První etapa zahrnovala shromaţďování materiálů a dostupné literatury ohledně vymezeného problému. Druhá etapa byla empirickou částí, kde jsem vyuţila dotazník. Ten obsahoval stručnou informaci, k čemu slouţí, název provincie, počet sester nad 65 let a počet sester celkem v dané provincii, komunity v jakých sestry seniorky ţijí a třináct otázek, ze kterých tři byly otevřené. Ve třetí etapě jsem pomocí kvantitativní a kvalitativní metody zpracovala výsledky dotazníků, které jsem převedla do tabulek a grafů. Ve 25

čtvrté etapě jsem výsledky generalizovala a zevšeobecnila stručnou implikací ke kaţdé otázce.

4.3 Operacionalizace dotazníkového šetření 4.3.1 Jaké jsou potřeby sester seniorek? Abychom mohli poskytovat sestrám seniorkám kvalitní péči, potřebujeme znát jejich potřeby. Od těch se budou odvíjet jednotlivé formy, postupy a terapie, jako i zvyšování kvality péče o ně. V následujících podkapitolách rozvíjím dílčí otázky k uvedené hlavní otázce. Čtyři okruhy potřeb operacionalizuji v následujících otázkách:

Biologické potřeby Otázka č. 1. Jaké formy biologické péče vyuţívají sestry seniorky? speciální poţadavky a stravování sester moţnost samostatného uţívání pokoje bezbariérové prostory uţívání zdravotních pomůcek pomoc s osobní hygienou

Psychické potřeby Otázka č. 2. Jaké opatření děláte v případě, ţe se u sester projevují změny paměti, onemocnění demencí a jiné důsledky kognitivních poruch? Otázka č. 3. Jak podle vaší zkušenosti starší sestry přijímají omezující projevy stárnutí a stáří? Otázka č. 6. Které z následujících terapií vyuţíváte při péči o sestry seniorky?

Sociální potřeby Otázka č. 4. v podotázkách: V jaké míře jsou starší sestry seniorky schopné adaptace a přizpůsobení se okolí (komunitě, bydlení)? Jsou pro sestry seniorky důleţité dobré vztahy a vazby se spolusestrami, s rodinou nebo jinými blízkými osobami? Projevují sestry seniorky zájem o moţnosti získat nové poznatky a učení se novým dovednostem? Otázka č. 7. Které z následujících aktivit mohou sestry seniorky vyuţívat? 26

Spirituální potřeby Otázka č. 4. v podotázkách: Jak se sestry seniorky vyrovnávají s otázkou smrti? Jaký důraz kladou sestry seniorky na spirituální zralost? Otázka č. 13. Jaké jsou duchovní potřeby vašich sester seniorek?

4.3.2 Jakými formami je zabezpečená péče o sestry seniorky Druhou dílčí otázku, která zjišťuje formy péče o sestry seniorky Společnosti DKL, operacionalizuji v podotázkách: Otázka č. 5. S kým spolupracujete v rámci péče o sestry seniorky? Otázka č. 8. Personál, který je zaměstnán v péči o sestry seniorky tvoří:  kvalifikované zdravotní sestry  kvalifikovaní sociální pracovníci  pracovníci v sociálních sluţbách  specialisti Otázka č. 9. Vzdělání personálu v přímé péči. Otázka č. 11. Jakým způsobem je zajištěna prevence syndromu vyhoření u personálu?

4.3.3 Jakým problémům čelí personál v péči o sestry seniorky? Třetí dílčí otázka s sebou přináší odpovědi a moţnosti řešení problémů, kterým péče o sestry seniorky Společnosti DKL čelí. Tyto skutečnosti operacionalizuji v otázkách: Otázka č. 10. Jakým způsobem je zajištěno zvyšování kvality v péči o zestárlé sestry? Otázka č. 12. Domníváte se, ţe vysokého věku se můţe člověk doţít, kdyţ:  udrţuje dobrou fyzickou kondici  zachovává psychickou pohodu  přijímá nové informace  se učí novým věcem  si osvojuje nové dovednosti se seznamuje s novými lidmi?

27

4.4

Popis výzkumného vzorku Společnost DKL má více neţ třistaletou tradici a je největší z ţenských řádů a

kongregací, co do počtu členek. Je společností apoštolského ţivota, má misijní charakter a působí na všech kontinentech. Zakladatelé sv. Vincenc de Paul a sv. Lujza de Marillac přidali k základním slibům specifický slib, jimţ je sluţba chudým. Tento čtvrtý slib dává specifický ráz třem ostatním slibům: poslušnosti, chudobě a čistotě. Svatý Vincenc prvním sestrám říkal, ţe mají pracovat tak, jak pracoval Boţí Syn na zemi. A ten neustále pracoval pro chudé, navštěvoval je, uzdravoval nemocné, poučoval nevědomé o tom, co je ke spáse potřebné (Coste IX, 1923, s. 15). Jako mnoho jiných Kongregací na Evropském kontinentu, čelí i ona v současné době vysokému průměrnému věku svých členů. V celé Evropě působí 10 446 sester Společnosti DKL, jsou ve 28 krajinách, v 1 083 domech (zdroj: http://filles-de-lacharite.org/who-we-are/where-we-are/contact-europe). Jednotlivé provincie mají různé způsoby a formy péče o své zestárlé sestry. Předmětem výzkumu proto bude forma péče, jakou poskytují svým nejstarším členkám. Mapa č. 1 – Společnost DKL na Evropském kontinentu.

Krajiny, kde působí Společnost DKL. Na dotazníkové šetření jsem obdrţela odpovědi z provincií: Barcelona, Pamplona, Granada, Kanárské ostrovy, Kolín-Holandsko, Velká Británie, PolskoChelmno a Slovensko. 28

Počet sester nad 65 let ve vybraných provinciích. Tabulka č. 1 – Přehled sester seniorek podle věku v jednotlivých Provinciích. provincie Kanárské ostrovy

počet seniorek nad 65 let 114

počet sester celkem 176

Granada

391

456

Barcelona

395

426

Pamplona

551

638

Kolín-Holandsko

103

113

Velká Británie

128

156

Polsko–Chelmno

91

240

Slovensko

152

304

Z tabulky č. 1 je patrné, ţe Společnost DKL na evropském kontinentu stárne a v jednotlivých provinciích má vysoké zastoupení sester seniorek nad 65 let. Není zde informace o poklesu celkového počtu sester seniorek za několik posledních roků. Lze ovšem předpokládat, ţe provincie, které mají niţší zastoupení sester nad 65 let, o pár let budou mít toto zastoupení vyšší. Graf č. 1 – Umístění sester seniorek v komunitách jednotlivých provincií. 350

300

278

300 250 200 150 100 50

141

127

129

105 61 50

54 1

17

21

40

81 33

45 6

22

19 6 5

2

60

67

41

3

0 malé komunity

Kanárské ostrovy Kolín-Holandsko

sociální sluţby

Granada Velká Británie

s civilním obyvatelstvem

Barcelona Polsko-Chelmno

jiné prostředí

Pamplona Slovensko

Graf č. 1 zdůrazňuje, ţe v krajinách východního bloku, jako je Chelmno a Slovensko, je silně zastoupen počet sester seniorek ţijících ve velkých komunitách v sociálních zařízeních. Při dotazování na jiné prostředí mi v případě provincie Pamplona bylo napsáno, ţe sestry ţijí v komunitách, které mají více neţ 6 sester. Naproti tomu v polské provincii jiné prostředí tvoří komunity o dvou sestrách.

29

5 Výsledky výzkumu a jeho interpretace Výsledek výzkumu je interpretace získaných dat a ověřování výběrových hypotéz. U kaţdé hypotézy uvádím interpretaci jednotlivých otázek z dotazníku s doplněním grafu nebo tabulky. H1: Společnost DKL je v holistické péči o své zestárlé členky a celkovému přístupu naplňování potřeb sester seniorek, dle Konstitucí Společností DKL, stejná. Hypotéza se potvrdila částečně. Pro potvrzení této hypotézy jsem vycházela z odpovědí na otázky prvního okruhu následujících otázek:

Jaké formy biologické péče využívají sestry seniorky? Touto otázkou jsem zkoumala naplňování biologických potřeb. V jednotlivých grafech přináším naplňování v jednotlivých provinciích. Graf č. 2 – Speciální požadavky na stravování sester (diety). 20 70

5 2

10

61 60

Kanárské ostrovy

Barcelona

Pamplona

Velká Británie

Polsko-Chelmo

Slovensko

Kolín-Holandsko

Z grafu č. 2 vyplývá, ţe některé provincie nepotřebují dietní systém, případně nemají sestry seniorky, které si diety vyţadují. Krajiny východního bloku a Velká Británie mají vysoké zastoupení sester s potřebou zvláštního dietního stravování, coţ je finanční a personální zátěţí v péči o sestry seniorky.

30

Graf č. 3 – Možnost samostatného užívání pokoje. 15

90

100

100

100 10 100

Kanárské ostrovy Kolín-Holandsko

100

Granada Velká Británie

Barcelona Polsko-Chelmo

Pamplona Slovensko

Z grafu č. 3 je zřejmé, ţe slovenská provincie má nejmenší moţnost naplňovat potřeby sester seniorek pro uţívání jednolůţkového pokoje. Bydlení sester této provincie je ve starších budovách, které kdysi slouţily jako mateřské školky, základní školy nebo zámky, proto je technicky nemoţné zabezpečit kaţdé sestře jednolůţkové bydlení. Graf č. 4 – Bezbariérové prostory. 10

30

15

75

90 100 60

Kanárské ostrovy Kolín-Holandsko

Granada Velká Británie

15

Barcelona Polsko-Chelmo

Pamplona Slovensko

U bezbariérových prostorů uţ není tak zřejmé, zda technické moţnosti zabraňují 100% bezbariérovosti. Naproti tomu je vidět, ţe jsou provincie, které mají pro své sestry seniorky vytvořeny bezbariérové prostory, čímţ je zabezpečen lehký přístup k jednolitým místnostem a pohyb po areálu. 31

Graf č. 5 – Užívání zdravotních pomůcek. 70

100

40 3 10

20

Kanárské ostrovy Velká Británie

100

Granada Polsko-Chelmo

Barcelona Slovensko

Pamplona

Z grafu č. 5 je zřejmé, ţe uţívání zdravotních pomůcek je v provinciích naplňováno podle potřeby jednotlivých sester seniorek. V některých státech můţe být dostupnost relativně snazší a levnější, ale to nebylo cílem této otázky. Je vidět, ţe několik procent ze sester seniorek kaţdé provincie, kromě provincie Kolín vyuţívá zdravotních pomůcek. Graf č. 6 – Kolik procent sester potřebuje pravidelně pomoc s osobní hygienou?

Slovensko Polsko-Chelmo Velká Británie Kolín-Holandsko Pamplona Barcelona Granada Kanárské ostrovy 0

20 0-25%

40 25-50%

60

80

100

nad 50%

32

Z grafu č. 6 je zřejmé, ţe jedna z dotazovaných provincií, a to Granada, má sestry seniorky se zvýšenou péči při pomoci s osobní hygienou. Je zřejmé, ţe se ve větší míře jedná o imobilní sestry, které vyţadují zvýšenou péči a starostlivost personálu. Tudíţ se tato provincie musí zaměřit na rozšíření počtu personálu a jeho vzdělávání v péči o imobilní pacienty. Slovenská Provincie, v porovnání s ostatními provinciemi, má střední procento míry závislosti sester na dopomoci při osobní hygieně. Ovšem i tato skutečnost dává avízo pro přípravu personálu na moţnosti zhoršení zdravotního stavu sester seniorek.

Jaké opatření děláte v případě, že se u sester projevují změny paměti, onemocnění demencí a jiné důsledky kognitivních poruch? Ze zaslaných odpovědí jsou pro zpracování relevantní jenom některé změny. V Provincii Pamplona navštěvují lékaře speciality pro diagnostikování a léčbu kognitivních poruch. Organizačně a personálně se v provincii posilují počty zaměstnanců, a klade se důraz na terapie a osobní péči. Vznikají různé skupiny podle potřeb sester seniorek a jsou vytvářeny potřebné prostory pro aktivity skupin. Provincie Velká Británie vyuţívá program národní zdravotní sluţby nemocnic, personálně zabezpečuje hodnocení zdravotního stavu sester seniorek odborníky. Spolupracuje s doktory a zdravotními sestrami. Provincie Polsko-Chelmno klade důraz u sester, u kterých se projevují změny paměti, na adekvátní léčbu a návštěvu u lékařů specialistů. Tam, kde jsou předpoklady pro zhoršení zdravotního stavu a kde je to moţné, umísťují sestru do jiné komunity, kde se o ni postará kvalifikovaný personál. Slovenská Provincie klade důraz na spolupráci s lékařem, pravidelné kontroly u specialistů, medikamentózní léčbu nebo také na nefarmakologické prvky přístupu k sestrám, u kterých se projevují změny paměti. Organizačně se snaţí zabezpečit personál na doprovod k lékaři nebo na společenské aktivity. Personál musí mít zvýšenou starostlivost a pozornost, aby sestry, které trpí demencí, nezůstávaly dlouho bez dohledu. Personál se pravidelně snaţí školit a doplňovat si vzdělání pro zkvalitnění svých pracovních dovedností a postupů pro práci se seniory.

33

Jak podle vaší zkušenosti starší sestry přijímají omezující projevy stárnutí a stáří? Graf č. 7 – Přijetí omezujících projevů stáří a stárnutí, schopnost vyrovnávat se s nimi. Slovensko

20

Polsko-Chelmo

20

80 80

15

Velká Británie

85

Kolín-Holandsko

90 10

Pamplona

90 50 50

Barcelona

30

Granada

70

5

Kanárské ostrovy 0

90 20

40

Vyrovnaně

60

80

100

Obtíţně

Z grafu č. 7 je zřejmé, ţe ani sestry Společnosti DKL se s projevy stáří nevyrovnávají na 100% pozitivně a vyrovnaně. Je to přirozené a přináší to s sebou právě změna hodnot a pracovního nasazení, jako i úbytek tělesných sil a ztráta dosavadních jistot, nové hledání a nalézání. Procento zastoupené v jednotlivých provinciích, které ukazuje na vyrovnanost v etapě stáří, je dost veliké. Je to právě spirituální dimenzí, která dává smysl období staroby a kvalitnímu proţívání závěru svého ţivota.

Vyjádření, v jaké míře platí pro sestry seniorky následující hlediska Čtvrtá otázka dotazníku zahrnovala více podotázek, na které bylo potřeba odpovědět nastavenou škálou hodnot od 1 do 5, tak jako ve škole u známkování. Postupně se rozebírala adaptace na prostředí, vztahy s okolím, získávání nových poznatků, zachování míry nezávislosti na pomoci druhé osoby, schopnost vyrovnat se s otázkou smrti a důleţitost spirituální zralosti.

34

Graf č. 8 – Různé pohledy na sestry seniorky.

5 4 3 2 1 0 A

Kanárske ostrovy Kolín-Holandsko

B

C

Gandada Velká Británie

D

Barcelona Polsko-Chelmno

E

F

Pamplona Slovensko

A) V jaké míře jsou sestry seniorky schopné adaptace a přizpůsobení se okolí? Z výsledných odpovědí je vidět, ţe není tak jednoznačné, zda se sestry seniorky bezproblémově adaptují novému prostředí a situaci. Zajisté je tu potřeba velké míry podpory personálu, spolusester a někdy i provinčních představených. B) Jsou pro sestry seniorky důleţité dobré vztahy a vazby se spolusestrami, s rodinou nebo jinými blízkými osobami? Na otázku odpověděly všechny respondentky a v průměru na škále byla odpověď 1, coţ znamená, ţe sestry seniorky kladou veliký důraz na vztahy a vazby se spolusestrami. Vyplývá to i z komunitního způsobu ţivota. Je povzbuzující, ţe i západní krajiny evropského kontinentu kladou velký důraz na společný ţivot. Nepreferuje se tím individualismus jednotlivých sester. C) Projevují sestry seniorky zájem o moţnost získat nové poznatky a učení se novým dovednostem? Na otázku ohledně nových poznatků neodpověděly všechny respondentky. Ze získaných odpovědí je však patrné, ţe sestry seniorky nekladou velký důraz na získávání nových poznatků. Jejich smyslem ţivota v této závěrečné etapě je dobře se připravit na smrt a setkání s Pánem, no a k tomu nepotřebují získávat nové poznatky.

35

D) Je pro sestry seniorky podstatně důleţité zachovávání co největší míry nezávislosti na pomoci druhé osoby? V této otázce se potvrzuje, ţe senior si chce v co největší míře zachovat soběstačnost v sebepéči. Nechce být závislý a někdy podle jeho domněnky na obtíţ personálu. E) Jak se sestry seniorky vyrovnávají s otázkou smrti? Otázka s sebou přináší odpověď, ţe i v řadách sester seniorek Společnosti DKL jsou sestry, které se obtíţně vyrovnávají se smrtí. Celý ţivot se snaţily slouţit Pánu v osobě nuzných, zasvětily všechno Pánovi a ve Svatém Písmu se píše, ţe kdo mnoho dostal, od toho se bude mnoho poţadovat. Určitě si sestry uvědomují mnohé nezaslouţené dobrodiní a milosti, které moţná nevyuţily tak, jak byla vůle Boţí. Jejich citlivé svědomí je proto vede k tomu, aby měly bázeň ze smrti a setkání s Pánem. F) Jaký důraz kladou sestry seniorky na spirituální zralost? Kromě Provincie Kolín-Holandsko sestry ve většině kladou veliký důraz na spirituální zralost. Souvisí s tím totiţto jejich smysl ţivota, vnitřní rovnováha, pokoj a hlavně přijetí smrti. Proto i v této poslední etapě nezapomínají na svojí formaci a snaţí se prohlubovat svůj duchovní ţivot a zralou moudrost svého věku.

Jaké jsou duchovní potřeby vašich sester seniorek? Tabulka č. 2 – Duchovní potřeby sester seniorek.

Kanárské ostrovy

ţivá víra, vzájemné sdílení v komunitě, společná účast na liturgickém slavení, na modlitbě

Granada

potřeba intenzivního vztahu s Bohem

Barcelona

vzájemné sdílení, modlitba, slavení Eucharistie

Pamplona

prohlubovat duchovní ţivot, zakořenit jej v Bohu, ţít více z Boha moţnosti sdílení duchovního ţivota s druhými,

Kolín-Holandsko

modlitby, zpívání písní, čerpání z toho, jaké měly sestry dříve dovednosti

36

Velká Británie Polsko–Chelmno

respektování modliteb, ţít přítomnost duchovní doprovázení, přistupování k svátostem, k Eucharistii, smíření a pomazání nemocných účast na mši svaté, přistupování ke svátostem, osobní modlitba, pocit jistoty, ţe se o mě někdo postará, ţe

Slovensko

mě má rád, dá to i najevo, potřeba blízkosti, pocit uţitečnosti, dialog s personálem, duchovní čtení, srdečné ovzduší v komunitě

V širokém spektru duchovních neboli spirituálních potřeb, o nichţ vypovídá tabulka č. 2, se opakuje potřeba přistupování k svátostem. Dále sestry seniorky jako svoji spirituální potřebu uvádějí osobní modlitbu, vzájemné sdílení v komunitě, potřebu blízkosti a uţitečnosti. Tyto potřeby jsou v podstatě společné ve všech dotazovaných provincích. H2: Formy poskytované péče se v jednotlivých provincích liší. Předpokládám rozdíly provincií Východní Evropy a Západní Evropy, hlavně ve spolupráci s odborníky, dobrovolníky, psychology. Dále také ve vzdělání personálu a využití terapií. Předpokládám, že je to částečně podmíněné i kulturou té které krajiny a životnou úrovní. Hypotéza se potvrdila.

S kým spolupracujete v rámci péče o sestry seniorky? Tabulka č. 3 – Spolupracovníci v péči o seniorky. Kanárské ostrovy Granada Barcelona Pamplona

odborný lékař, psycholog, terapeut, organizace vyplácející důchod, pracovníci zdravotních pojišťoven odborný lékař, speciální pedagog odborný lékař, speciální pedagog, psycholog, terapeut, sociální pracovníci, zdravotní sestry odborný lékař, terapeut, pracovníci zdravotních pojišťoven, zdravotní sestry, pracovníci kliniky

37

Kolín-Holandsko Velká Británie Polsko–Chelmno Slovensko

odborný lékař, psycholog, terapeut, duchovní odborný lékař, psycholog, organizace vyplácející důchody odborný lékař, terapeut, organizace vyplácející důchody, pracovníci zdravotních pojišťoven odborný lékař, organizace vyplácející důchody, pracovníci zdravotních pojišťoven

V odpovědích nacházíme podobnost ve všech dotázaných provinciích. Jedná se o profesi lékaře, pracovníků zdravotních pojišťoven a pracovníků z organizací, které sestrám seniorkám vyplácejí důchod. Slovenská Provincie a Provincie Polsko-Chelmno, jsou podle výsledků oparné na spolupráci s terapeuty a psychology. Je zřejmé, ţe co je na západě běţnou praxí, je pro nás tabu.

Které z následujících terapií využíváte při péči o sestry seniorky? Tabulka č. 4 – Využití terapií v péči o sestry seniorky. Kanárské ostrovy

muzikoterapie, pracovní a činnostní terapie

Granada

pracovní a činnostní terapie

Barcelona Pamplona Kolín-Holandsko

arteterapie, dramaterapie, muzikoterapie, ergoterapie, pracovní a činnostní terapie arteterapie, dramaterapie, muzikoterapie, ergoterapie, pracovní terapie arteterapie, ergoterapie arteterapie, muzikoterapie, pracovní a činnostní

Velká Británie

terapie, terapie za účasti zvířat, počítačové dovednosti, TV

Polsko – Chelmno, Poznaň

ergoterapie, biblioterapie

Slovensko

ergoterapie, biblioterapie, pracovní a činnostní terapie

Tabulka č. 4 podobně jako č. 3 poukazuje na rozdíly mezi západem a východem Společnosti DKL v Evropě. Západní provincie se nebojí vyuţívat muzikoterapii, arteterapii, případně dramaterapii. Vyplývá to zřejmě ze spolupráce se specialisty nebo vyškoleným personálem. Taky je to podmíněno kulturou a zvyklostmi krajiny. 38

Které z následujících aktivit mohou sestry seniorky využívat? Tabulka č. 5 – Aktivity sester seniorek. účast na mši svaté a společných modlitbách, společné Kanárské ostrovy

komunitní aktivity, pohybová cvičení, herní činnosti, ruční práce, výlety a procházky

Granada

účast na mši svaté, společné modlitby, společné komunitní aktivity, ruční práce účast na mši svaté a společných modlitbách, společné

Barcelona

komunitní aktivity, pohybová cvičení, herní činnosti, ruční práce, výlety a procházky účast na mši svaté a společných modlitbách, společné

Pamplona

komunitní aktivity, přednášky, besedy, koncerty, pohybová cvičení, herní činnosti, ruční práce, výlety a procházky účast na mši svaté a společných modlitbách, společné

Kolín-Holandsko

komunitní aktivity, pohybová cvičení, herní činnosti, ruční práce, výlety a procházky účast na mši svaté a společných modlitbách, společné

Velká Británie

komunitní aktivity, kurzy, university třetího věku, přednášky, besedy, koncerty, pohybová cvičení, herní činnosti, ruční práce, výlety a procházky účast na mši svaté a společných modlitbách, společné

Polsko–Chelmno

komunitní aktivity, pohybová cvičení, ruční práce, výlety a procházky účast na mši svaté a společných modlitbách, společné

Slovensko

komunitní aktivity, univerzity třetího věku, přednášky, herní činnosti, ruční práce, výlety a procházky

Z tabulky č. 5 je zřejmé, ţe sestry seniorky mohou vyuţívat širokou škálu aktivit, které jim nabízí Společnost DKL, spolusestry nebo zařízení ve kterém se nacházejí. Je povzbuzující, ţe i Provincie Slovensko, dává moţnost účastnit se přednášek a univerzity třetího věku, čehoţ některé sestry seniorky taky vyuţívají.

39

Personál, který je zaměstnán v péči o sestry seniorky. Tabulka č. 6 – Personální zabezpečení péče o sestry seniorky.

Kanárské ostrovy

kvalifikované zdravotní sestry, terapeut, rehabilitační pracovník, psycholog, jiný odborný personál kvalifikované zdravotní sestry, kvalifikovaní sociální

Granada

pracovníci, pracovníci v sociálních sluţbách, pedagogický pracovník, terapeut, rehabilitační pracovník, jiný odborný personál kvalifikované zdravotní sestry, kvalifikovaní sociální

Barcelona

pracovníci, pedagogický pracovník, terapeut, rehabilitační pracovník, psycholog,

Pamplona Kolín-Holandsko Velká Británie Polsko – Chelmno, Poznaň

kvalifikované zdravotní sestry, kvalifikovaní sociální pracovníci, terapeut, rehabilitační pracovník, zdravotní sestry, pečovatelky zdravotní sestry, pracovníci v sociálních sluţbách, rehabilitační pracovník, jiný odborný personál nezaměstnávají laický personál, řádové sestry pečují o své sestry seniorky kvalifikované zdravotní sestry, kvalifikovaní sociální

Slovensko

pracovníci, kvalifikovaný pracovníci v sociálních sluţbách

Údaje z tabulky č. 6 jsou pro nás ukazatelem, ţe některé provincie mají vysoké zastoupení specialistů. Mezi ně se řadí pedagogický pracovník, terapeut, rehabilitační pracovník nebo psycholog. Spolu se dvěma předchozími tabulky poukazuje tato tabulka na rozdílnost mezi západními provinciemi a východními. Rozdíl je patrný nejenom z kulturních rozdílů, ale i z dostupnosti sluţeb a kvalifikovaného personálu, coţ je podmíněno finančním zdravím organizace, která provozuje péči o sestry seniorky Společnosti DKL.

40

Vzdělání personálu Graf č. 9 – Vzdělání personálu.

Slovensko Velká Británie Pamplona Barcelona Granada Kanárské ostrovy 0%

10%

20%

ZŠ

30%

40%

SŠ

50%

60%

70%

VOŠ

80%

90%

100%

VŠ

Z výsledků z grafu č. 9 nevyplývá, ţe by Provincie Slovensko nějak zaostávala ve středoškolském vzdělání pečujícího personálu, dokonce jako jediná má uvedeno i vzdělání na vyšší odborné škole. Oproti těmto kladům má však malé procento vysokoškolsky vzdělaného personálu, který tvoří jak řádové sestry, tak civilní zaměstnanci. Zajisté, nízké mzdy v charitních domovech nejsou nijak lákavou nabídkou pro vzdělané civilní obyvatelstvo, i kdyţ hluboce věřící. Je tady výzva, doplňovat vysokoškolské a odborné vzdělání řádových sester, které pečují o své starší spolusestry, coţ je i jedním bodem z linií formace DKL, které s sebou přineslo poslední Generální shromáţdění Společnosti DKL.

H3: Problémy v péči o zestárlé členky Společnosti DKL jsou dle jednotlivých provincí rozdílné. Společnost DKL Provincie Slovensko, je důsledkem komunizmu vysoce institucionalizovaná, z čeho vyplývá, že většina sester důchodového věku žije ve velkých komunitách, v rámci charitních zařízení. Hypotéze se potvrdila.

41

Jakým způsobem je zajištěno zvyšování kvality v péči o zestárlé sestry? Graf č. 10 – Zvyšování kvality péče o sestry seniorky. 6 5 4 3 2 1 0 Kanárské ostrovy

Granada

Barcelona

vzdělání personálu vybaveni zařízení

Pamplona

KolínHolandsko

přístup personálu zkvalitnění prostředí

Velká Británie

PolskoChelmo

Slovensko

zvyšování počtu personálu

Z grafu č. 10 je zřejmé, ţe největší důraz je potřebné dát na zvyšování počtu personálu, navíc se to nedaří vyřešit ve slovenské provinci. Zmiňované finanční důvody mají na tuto situaci veliký vliv. Moţnosti spolupráce s civilním personálem, a hlavně dobrovolníky, jsou v počátcích. Východní blok byl zvyklý na to, ţe se členky Společnosti DKL sami postarají o své zestárlé spolusestry. Chybějící dorost a sníţení počtu práceschopných sester nutí i slovenskou provincii hledat cesty a spolupracovat s civilním obyvatelstvem. Co je běţnou praxí v západních zemích, je novinkou pro východní země. Naproti tomu jsou krajiny, kde se jim daří zkvalitňovat péči o sestry seniorky zvyšováním počtu personálu a na druhé straně nevidí potřebu zvyšovat kvalitu péče úpravou prostředí a okolí.

Jakým způsobem je zajištěna prevence syndromu vyhoření u personálu? Tabulka č. 7 – Prevence syndromu vyhoření.

Kanárské ostrovy Granada Barcelona Pamplona

snaha o to, aby poměr pracovních síl byl vyváţen, aby se nezvyšovala práce, obavy, znepokojení, únava (ţádná odpověď) psychologická příprava, osobní sebepoznávání, rovnováha mezi osobním a profesním ţivotem snaha o to, aby personál měnil své činnosti, aby nebyl příliš dlouhý čas se sestrami, o které pečuje 42

Kolín-Holandsko

ulehčující rozhovory cvičení, proţívání volna a svátků, hodnocení,

Velká Británie

povzbuzení, poděkování ţivot modlitby, sluţby a komunitního společenství,

Polsko–Chelmno

poslání připravených sester do misie úsilí o rovnováhu ţivota práce, modlitby, komunitních rekreací a odpočinku, relaxování, vycházky do přírody,

Slovensko

dočasná změna prostředí, najít si čas na své záliby, ţít dobrý duchovní ţivot

Z tabulky č. 7 je patrné, ţe všechny provincie, které odpověděly na dotaz ohledně prevence syndromu vyhoření, kladou důraz na vyrovnanost ţivota. Práce, modlitba, odpočinek, relaxace, ale také hodnocení, povzbuzení a poděkování personálu za jeho práci, jsou silnými moţnostmi, jak předejít vyhoření pečujícího personálu.

Jakým způsobem se může senior dožít vysokého věku? Graf č. 11 – Co pomáhá dožít se vysokého věku? 6 5 4 3 2 1 0 Kanárské ostrovy

Granada

fyzická kondice

Barcelona

Pamplona

psychická pohoda

KolínHolandsko

nové informace

Velká Británie

PolskoChelmo

nové dovednosti

Slovensko

noví lidé

Z grafu č. 11 vyplývá, ţe největší důraz pro doţití se vysokého věku je kladen na psychickou pohodu a fyzickou kondici. Naproti tomu nejméně důleţité pro dlouhověkost je poznávání nových lidí, učení se novým dovednostem a získávání nových informací. Slovenská provincie uvedla jako další moţnost doţití se vysokého věku snahu o pozitivní myšlení, na co kladou i velký důraz.

43

6 Závěr praktické části Dotazníkové šetření s sebou přineslo různé implikace na všechny formy péče o sestry seniorky Společnosti DKL. Předpokládané hypotézy našly odpovědi v jednotlivých otázkách. Většina sester seniorek ţije v zařízeních sociálních sluţeb, které patří Společnosti DKL. Jenom nepatrná část z nich ţije s civilním obyvatelstvem. Bylo by zajímavé do budoucna zjistit, kolik procent personálu v péči o sestry v těchto zařízeních tvoří civilní obyvatelstvo. Nedošla jsem ani ke zjištění, zda tyto domovy tvoří velké komunity, které vznikly soustředěním sester v důsledku vnějšího vlivu, jako byl pro slovenskou provinci vliv komunistického reţimu. Hypotéza zakládající se na rozdílnosti ve spolupráci s odborníky, se potvrdila. Západní provincie vyuţívají spolupráci se specializovanými odborníky, dobrovolníky, psychology. Zrovna tak je tomu u pečujícího personálu, který má ve velké míře oproti slovenské provincii vysokoškolské vzdělání. Zajímavé byly odpovědi, které došly z jednotlivých provincií ohledně terapií a moţností aktivit sester seniorek. Všechny sestry seniorky vyuţívají pracovní terapii a činnosti. Z toho vyplývá, ţe se i ve vysokém věku snaţí zapojovat do společných prací a být uţitečnými. Velkým povzbuzením a zjištěním je, ţe sestry seniorky z Provincie Velká Británie mají svoje aktivity i v počítačových dovednostech. Tento nový trend přichází s dobou i do Provincie Slovensko a sestry se zajímají o moţnosti výpočetní techniky a s tím související aktivity.

44

Závěr Absolventská práce se věnuje otázkám péče o sestry seniorky Společnosti DKL ve vybraných Evropských Provincích. Je rozdělena na dvě hlavní části: teoretickou a praktickou, kterou tvoří operacionalizace dotazníkového šetření. V první části jsem teoreticky vymezila aspekty stárnutí. Stáří a stárnutí je přirozená etapa lidského ţivota, s ní souvisí i změna hodnot a priorit. Tuto etapu je moţné proţít negativně i pozitivně. Nejdůleţitější je hodnotné proţívání sklonku ţivota. Z biologických aspektů je ve stáří citelný úbytek fyzických sil a celkové změny v organizmu. Psychologické aspekty sebou přinášejí změny v psychické oblasti a intelektuálních schopnostech. S tím úzce souvisí emoční labilita. Sociální aspekty se zaměřují na integritu vlastního ţivota, funkční rodinu a vzájemné vztahy s okolím. Spirituální aspekty jsou zaměřeny na rekapitulaci ţivota, jeho smyslu a přípravu na vlastní smrt. Druhá část je zaměřena na konkrétní formy péče o zestárlé členky Společnosti DKL. Jedná se zejména o kvalitu stravy, osobní hygienu změnu pobytu. V psychologické péči je to hlavně onemocnění demencí, kde je potřeba se přizpůsobit rytmu a moţnostem paměti daného jedince. Formy sociální péče jsou zaměřeny na začleňování a podporování ţivota v přirozeném prostředí, jedná se o schopnost udrţovat kontakt s druhými lidmi. V tomto případě je nutné stavět metody a postupy na přirozených schopnostech a silných stránkách seniora. Spirituální péče přináší naplňování duchovních potřeb, v konkrétní formě je to účast na svátostech, modlitbách, nebo uţívání předmětů. U nevěřících se jedná o snahu vytvořit vnitřní klid, vyrovnanost, mít někoho s kým si o duchovním ţivotě a dokonce i o smrti popovídat. K formám péče neoddělitelně patří oblast personalistiky. Je nutné, aby v péči o sestry seniorky bylo dostatek kvalifikovaného personálu. Nejedná se při tom jenom o kvalifikační poţadavky, ale o komplexní spolupráci a určitou spirituální, osobnostní zralost. S výkonem přímé péče úzce souvisí otázka syndromu vyhoření. Nároky dnešní doby, ale i sester seniorek sebou přináší situaci, kdy u pečujícího personálu můţe nastat dlouhodobá záporná energetická bilance, co vyvolává vyhoření. Na syndrom vyhoření má vliv mnoho faktorů, těmi nejaktuálnějšímu jsou stres, ţivotní styl, mezilidské vztahy, přijetí sama sebe, organizace času.

45

Závěr teoretické části absolventské práce přináší pohled na kvalitu péče o sestry seniorky. Supervize, průzkum spokojenosti, vyhodnocování dotazníků, připomínek stíţností, ale i individuální plánů a ošetřovatelské péče přináší hodnotnou zpětnou vazbu pro zkvalitnění péče. Dalšími ukazateli kvality péče je naplňování standardů kvality sociálních sluţeb, dostupnost a efektivnost sluţby, spokojenost seniorek. Praktickou část tvoří odpovědi na hlavní výzkumnou otázku, kterou zní: Jak je zajišťována péče o sestry seniorky ve Společnosti DKL? Dotazníkové šetření operacionalizuje tři základní okruhy otázek do dílčích podotázek. Zjištěné odpovědi jsou aplikovány do tabulek a grafů. na základě těchto okruhů byly stanoveny hypotézy. První hypotéze se potvrdila částečně, další dvě se potvrdili. Shrnuté výsledky je moţné aplikovat na myšlení kaţdé sestry, členky Společnosti DKL. Východ se od západu v péči o své sestry neliší a má podobnou linii. Proto není nutné se bát forem péče, které se k nám dostávají se západu. Určitě je však potřebné je třídit a vybírat ty, které jsou vzhledem ke kultuře a zvyklostem vhodné. Bylo by dobré zpracovat a prohloubit názory a postoje k péči rozhovorem s konkrétními sestrami v konkrétní provincii. Současné dotazníky se vyplňovaly na provinciální úrovni, vzhledem k těm, kdo o sestry pečují, ne k těm, o které se pečuje. Proto by bylo určitě přínosné postavit další absolventskou práci nebo bakalářskou práci do světla sester seniorek, o které se pečuje. Určitě by jejich odpovědi byly velice přínosnou zpětnou vazbou na péči o ně a znamenaly by posun ve zkvalitnění péče.

46

Bibliografický záznam Bajer, P. (2008). Ikonografie pomáhá dotknout se spirituální roviny, objevit smysl ţivota. Sociální práce/Sociálna práca, č. 4, s. 10-12. Bednář, M. (2006). Zvyšování kvality sociálních sluţeb. Spravedlnost a služba, s. 6-14. Bednář, M. (2008a). Personální standardy a profesní rozvoj zaměstnanců. Sociální práce/Sociálna práca, č. 4, s. 67-74. Bednář, M. (2008b). Kvalita podle zákona o sociálních sluţbách. Spravedlnost a služba II., s. 5-23. Buijssen, H. (2006). Demence. Praha: Portál. Coste, P. (1923). Entretiens aux filles de la charité. Paris: J. Gabala éditeur. Coste, P. (1945). Konferencie svätého Vincena z Pauly pre Dcéry kresťanskej lásky. Ladce: Spoločnosť Dcér kresť. Lásky. Doughters of the Charity: Who we are. Europe. [on-line]. Dostupné 22.4.2013 z http://filles-de-la-charite.org/who-we-are/where-we-are/contact-europe Grün, A. (2009). Umění stárnout. Praha: Karmelitánské nakladatelství. Haškovcová, H. (2002). Lékařská etika. Praha: Galén. Haškovcová, H. (1990). Manuálek sociální gerontologie. Brno: IDV PZ. Jan Pavol II. (1999). Jeseň ţivota. Apoštolský list starším. Bratislava: Don Bosco. Janečková, H. (2010). Sociální práce se starými lidmi. In Matoušek, O. (Eds.), Sociální práce v praxi (163-193). Praha: Portál. Janečková, H., Vacková, M. (2010). Reminiscence. Praha: Portál. Jarošová, D. (2006). Péče o seniory. Ostrava: OU ZSF. Kalvach, Z. (2010). Bydlení seniorů z pohledu lékaře. In Bicková, L. (Eds.), Pečovatelská služba v České republice (307-314). Tábor: APSS ČR. Kopřiva, K. (2006). Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál. Kováč, A. (2008). Pastoračná starostlivosť o starých a chorých. Krivá: M-SERVIC s.r.o. Křišťan, A. (2008). Ţité křesťanství znamená konkrétní starost o druhého, propojení praktické teologie a sociální práce. Sociální práce/Sociálna práca, č. 4, s. 48-49. Křivohlavý, J. (2002). Psychologie nemoci. Praha: Grada. Malíková, E. (2011). Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. Praha: Grada. Mátl, O., Jabůrková, M. (2007). Kvalita péče o seniory. Praha: Galén. Pidrman, V. (2007). Demence. Praha: Grada. 47

Pichaud, C., Thareauová, I. (1998). Souţití se staršími lidmi. Praha: Portál. Rogé, L. (1995). Posolstvo pre dnešné časy. Nitra: DKL. Roman, J. M. (2002). Sv. Vincent de Paul. Bratislava: Charis spol. s.r.o. Rush, M. D. (2003). Syndrom vyhoření. Praha: Návrat domů. Společnost DKL. (2005). Obetované Bohu pre sluţbu chudobným. Sereď: M. Súkenník. Tajanovská, A. (2011). Lidské potřeby a jejich naplňování. In Bicková, L. (Eds.), Individuální plánování a role klíčového pracovníka v sociálních službách (205-213). Tábor: APSS ČR. Venglářová, M. (2007). Problematické situace v péči o seniory. Praha: Grada. Zákon o sociálních službách. Zákon č. 108/2006 Sb. v účinném znění ke dni 23.1.2012. Wehner, L. (2011). Smyslová aktivizace pro seniory. Rezidenční péče, č. 2, s. 22.

48

Dotazník Chvála Kristu! Jmenuji se s. Gabriela Gorčáková a jsem členkou Společnosti dcer křesťanské lásky sv. Vincence de Paul. Pocházím ze Slovenska a pracuji v ČR. Nyní také studuji 3. ročník oboru Sociální a charitativní práce na VOŠ Caritas a CMTF UP v Olomouci. Chci Vás poprosit o vyplnění dotazníku, který bude slouţit, jako podklad k praktické části mojí absolventské práce na téma Formy péče o řádové sestry seniorky Společnosti dcer křesťanské lásky ve vybraných evropských provinciích. Uvědomuji si, ţe kaţdý dotazník je určitou zátěţí, proto Vám budu vděčná za vaši pomoc. Název Vaší provincie: ………………………………………………. Počet sester nad 65 let ve Vaší provincii: ………. a) sestry ţijící v malých komunitách

počet: ………..……

b) sestry ţijící ve vlastním zařízení sociálních sluţeb

počet: ………..……

c) sestry ţijící spolu s civilním obyvatelstvem v zařízení

počet: ……………..

d) sestry ţijící v jiném prostředí: (jaké) ………………………

počet: …….……….

1. Jaké formy biologické péče vyuţívají sestry seniorky? Speciální poţadavky na stravování sester (diety)

…….. %

Moţnost samostatného uţívání pokoje (jednolůţkové)

…….. %

Bezbariérové prostory

…….. %

Uţívání zdravotních pomůcek

…….. %

Pomoc s osobní hygienou pravidelně potřebuje: a) 0 – 25% b) 25 – 50% c) více neţ 50% 2. Jaké opatření děláte v případě, ţe se u sester projevují změny paměti, onemocnění demencí a jiné důsledky kognitivních poruch (prosím konkrétně doplňte): zdravotně: ………………………………………………………………………… organizačně: ……………………………………………………………………… 49

personálně: ……………………………………………………………………… prostorově: ……………………………………………………………………… jinak:………………………………………………………………….……….… 3. Jak podle vaší zkušenosti starší sestry přijímají omezující projevy stárnutí a stáří? a). vyrovnaně

..…… %

b). obtíţně

….…. %

4. Pokuste se prosím vyjádřit, v jaké míře pro Vaše sestry seniorky platí následující hlediska: Jakou měrou jsou starší sestry seniorky schopné adaptace a přizpůsobení se okolí (komunitě, spolubydlícím)? (1 – adaptují se dobře; 5 – nejsou schopny adaptace) 1

2

3

4

5

Jsou pro sestry seniorky důleţité dobré vztahy a vazby se spolusestrami, s rodinou nebo jinými blízkými osobami? (1 - souhlasím , 5 - nesouhlasím) 1

2

3

4

5

Projevují sestry seniorky zájem o moţnost získat nové poznatky a učení se novým dovednostem? (1 – mají zájem, 5 – nemají) 1

2

3

4

5

Je pro sestry seniorky podstatně důleţité zachovávání co největší míry nezávislosti na pomoci druhé osoby? (1 – co největší míra, 5 – není podstatná míra závislosti) 1

2

3

4

5

Jak se sestry seniorky vyrovnávají s otázkou smrti? (1 – pozitivně, 5 – negativně) 1

2

3

4

5

Jaký důraz kladou sestry seniorky na spirituální zralost? (1 – důleţitá, 5 – nedůleţitá) 1

2

3

4

5

5. S kým spolupracujete v rámci péče o sestry seniorky? a) s odborným lékařem – neurologem, psychiatrem b) se speciálním pedagogem c) s psychologem d) s terapeutem e) s organizací vyplácející důchody f) s pracovníky zdravotních pojišťoven 50

g) s policií h) s jinými odbornými pracovníky (jakými) ………………………… 6. Které z následujících terapií vyuţíváte při péči o sestry seniorky? a) arteterapie, dramaterapie, muzikoterapie b) ergoterapie c) biblioterapie d) pracovní a činnostní terapie e) terapie za účasti zvířat (např. canestenterapie ...) f) jiné: …………………………………………............................ g) ţádnou 7. Které z následujících aktivit mohou sestry seniorky vyuţívat? a) účast na mši svaté, společných modlitbách b) společné komunitní cvičení c) kurzy, univerzity třetího věku d) přednášky, besedy, diskuze, koncerty e) pohybová cvičení f) herní činnosti g). ruční práce h). výlety, procházky i). jiné: ………………………………………………………………… 8. Personál, který je zaměstnán v péči o sestry seniorky, tvoří: a) kvalifikované zdravotní sestry

……….… %

b) kvalifikovaní sociální pracovníci ……….… % c) pracovníci v sociálních sluţbách ………….. % d) specialisti - pedagogický pracovník

……….… %

- terapeut

…………. %

- rehabilitační pracovník

…………. %

- psycholog

…………. %

- jiný odborný personál

…………. %

51

9. Vzdělání personálu v přímé péči: Základná škola:

……………. %

Středná škola:

……………. %

Vyšší odborní škola: ................... % Vysoká škola:

…......…….. %

10. Jakým způsobem je zajištěno zvyšování kvality v péči o zestárlé sestry: (postupujte jako při známkování ve škole, 1 – s tvrzením naprosto souhlasíte, 5 – s tvrzením vůbec nesouhlasím) důraz na vzdělání personálu

1

2

3

4

5

důraz na přístup personálu k práci a k lidem 1

2

3

4

5

zvyšování počtu personálu

1

2

3

4

5

vybavenost zařízení, pomůcky

1

2

3

4

5

zkvalitnění prostředí a okolí

1

2

3

4

5

jiné: ………….......................……………………………………………… 11. Jakým způsobem je zajištěna prevence syndromu vyhoření u personálu (prosím popište) …………………………………………………………………………………………… ……………….…………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… 12. Domníváte se, ţe vysokého věku se můţe člověk doţít, kdyţ: udrţuje dobrou fyzickou kondici

1

2

3

4

5

zachovává psychickou pohodu

1

2

3

4

5

přijímá nové informace

1

2

3

4

5

si osvojuje nové dovednosti

1

2

3

4

5

se seznamovat s novými lidmi

1

2

3

4

5

jiné: …..………………………

1

2

3

4

5

13. Jaké jsou duchovní potřeby vašich sester seniorek? …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… Mnohokrát Vám děkuji za spolupráci! 52