CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc

CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Absolventská práce

Martina Hölblingová

Olomouc 2015

CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Absolventská práce

Činnost dobrovolníků Dobrovolnického centra ADRA v hospici ve Frýdku-Místku - inspirace pro další uplatnění

Martina Hölblingová Vedoucí práce: Mgr. Pavlína Valouchová, Ph.D.

Olomouc 2015

Čestné prohlášení „Prohlašuji, že jsem tuto práci zpracovala samostatně na základě použitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu.“ V Olomouci dne 16. 4. 2015 _______________________________ Martina Hölblingová

Poděkování Děkuji své vedoucí práce za odbornou pomoc, rodině a přátelům za podporu a trpělivost, dobrovolníkům frýdeckomísteckého hospice za jejich úctyhodnou činnost a všem respondentům za účast při výzkumném šetření.

Obsah Úvod ................................................................................................................................. 9 1 Dobrovolnická činnost ..............................................................................................11 1.1

Modely dobrovolnictví .......................................................................................... 11

1.2

Organizované dobrovolnictví ................................................................................ 12

1.3

Legislativní ustanovení.......................................................................................... 13

1.4

Základní opatření k dobrovolnické činnosti .......................................................... 14

2 Hospicová a paliativní péče ..................................................................................... 17 2.1

Dobrovolnictví v hospicích ................................................................................... 18

2.2

HOSPIC Frýdek-Místek, p.o. ................................................................................ 19

3 Humanitární organizace ADRA ............................................................................. 20 3.1

Dobrovolnická centra ADRA ................................................................................ 20

3.2

Dobrovolnické centrum ADRA ve Frýdku-Místku ............................................... 21

3.2.1

Dobrovolnický program v hospici .................................................................... 22

4 Případová studie ....................................................................................................... 23 4.1

Metodologie a cíl výzkumného šetření ................................................................. 23

4.2

Charakteristika případové studie ........................................................................... 23

4.3

Sběr dat .................................................................................................................. 24

4.3.1

Zúčastněné pozorování ..................................................................................... 24

4.3.2

Kvalitativní rozhovor ........................................................................................ 24

4.3.3

Studium dokumentů .......................................................................................... 27

4.4

Analýza dat případové studie ................................................................................ 27

5 Dobrovolnický program ADRA v Hospici ............................................................. 29 5.1

Průběh programu ................................................................................................... 29

5.1.1

Rok 2011 ........................................................................................................... 29

5.1.2

Rok 2012........................................................................................................... 29

5.1.3

Rok 2013........................................................................................................... 30

5.1.4

Rok 2014........................................................................................................... 30

6 Popis dobrovolnických aktivit ................................................................................. 32 6.1

Muzikoterapie ........................................................................................................ 32

6.2

Dobrovolnická péče u klientky s apalickým syndromem ..................................... 33

6.3

Canisterapie ........................................................................................................... 34

6.4

Doprovázení na bohoslužbu .................................................................................. 35

6.5

Individuální návštěvy na pokojích a pomoc při společných akcích ...................... 36

6.6

Starost o zvířátka ................................................................................................... 37

7 Pohled na dobrovolnickou činnost .......................................................................... 38 7.1

Pohled dobrovolníků .............................................................................................. 38

7.2

Pohled zaměstnanců............................................................................................... 39

7.3

Pohled klientů ........................................................................................................ 40

7.4

Shrnutí rozhovorů .................................................................................................. 41

8 Shrnutí a návrh dalších aktivit ................................................................................ 42 8.1

Dětský výtvarný kroužek ....................................................................................... 42

8.2

Dobrovolnická péče o pozůstalé ............................................................................ 43

Závěr ............................................................................................................................... 44 Seznam zdrojů ............................................................................................................... 45 Anotace ........................................................................................................................... 48 Abstract .......................................................................................................................... 48

„…spěchejme milovat lidi, protože rychle odcházejí! …až budeme na konci, nebudeme trpět tím, že jsme mohli milovat, ale nemilovali jsme, že jsme mohli pomoci, ale nepomohli, že jsme mohli zavolat, ale nezavolali, že jsme se mohli usmát, ale neusmáli, že jsme mohli podržet ruku, ale nepodrželi…“ Jan Twardowski1

Úvod Až do nedávna byla v naší společnosti tématika smrti a umírání tabu, o kterém se nemluvilo. V poslední době však přibývá knih i odborné literatury na toto téma, které oslovují nejen odbornou veřejnost, ale také ty, kteří už se závažnou nemocí mají osobní zkušenosti nebo se s ní vyrovnávají jejich blízcí. Jsou i lidé, kteří mají zájem o pomáhání v této oblasti a kontaktují Dobrovolnická centra. Chtějí stát se dobrovolníky v některém z hospiců, které od roku 1995 začaly působit v České republice. Uvědomují si, že se nemohou vyhýbat tomuto místu, kde mnoho lidí v terminálním stadiu nemoci tráví poslední týdny svého života, a tuší, že osobní kontakt blízkého člověka je to, co umírající lidé nejvíce potřebují. Dobrovolnictví tak začíná být v hospicích běžnou praxí. Ledy tají, tabu se pomalu začíná vytrácet. Je však před námi ještě velký kus práce. Pracuji v Dobrovolnickém centru ADRA jako koordinátor dobrovolníků, kteří navštěvují právě hospic. Tito výjimeční lidé tráví u lůžek umírajících desítky hodin a já si jejich práce velice vážím. Sama jsem byla dva roky dobrovolníkem v hospici a vím, jak náročná, ale zároveň krásná, je tato práce. Mnohé dobrovolníky osobně znám, protože mezi dobrovolníky často vznikají dlouhodobá přátelství. Pojí je například společné zkušenosti z probdělých nocí, kdy se střídají u lůžka umírajícího. Často jsme hledali způsob, jak umírajícím co nejvíce ulehčit poslední chvíle, jak je co nejlépe doprovodit. Je mnoho aktivit, které dobrovolníci v hospici dělají. S nemocnými si povídají nebo jen tiše naslouchají, v rámci možností je doprovází po areálu hospice, navštěvují s nimi bohoslužby, věnují se muzikoterapii a canisterapii. Možná je ale ještě nějaká další aktivita dobrovolnické činnosti, která by se ve frýdecko-místeckém hospici mohla uplatnit, která nám uniká, která nás nenapadla. Dobrovolníci mají obrovský potenciál, nevnímají svou službu jako oběť, nejsou to lidé s nenaplněným volným časem, ale jak píše Tošner, jsou to sociálně integrovaní lidé, 1

Motto pracovníků Hospice Anežky České

9

kteří se angažují v mnoha dalších aktivitách a mají spoustu zájmů, které by mohli uplatnit (Tošner, Sozanská 2002: 4). Najdeme skryté rezervy? Rozhodla jsem se o to pokusit. Využiji k tomu své vědomosti, zkušenosti dobrovolníka i koordinátora a znalosti prostředí hospice. Cílem této práce je metodou případové studie popsat současnou činnost dobrovolníků Dobrovolnického centra ADRA v hospici ve Frýdku-Místku. V teoretické části popíšu charakteristiku dobrovolnické služby a hospicovou a paliativní péči. V následující výzkumné části nejprve představím průběh dobrovolnického programu a činnost dobrovolníků ve frýdecko-místeckém hospici, poté budu zjišťovat, zda jsou naplněna očekávání role dobrovolníků ze strany zaměstnanců hospice, pacientů a dobrovolníků. Na základě zjištěných potřeb všech zúčastněných se pokusím navrhnout další možnosti uplatnění dobrovolníků v tomto druhu péče. Byla bych ráda, kdyby tato práce byla přínosem jak pro těžce nemocné, tak pro ty, kteří se rozhodli jim ve složité životní etapě podat pomocnou ruku.

10

1 Dobrovolnická činnost Historie nám poskytuje řadu příkladů, kdy v různých kulturách lidé, kteří byli relativně dobře zabezpečeni, pomáhali svým příbuzným nebo sousedům, kteří z nejrůznějších důvodů jejich pomoc potřebovali. Takové praktické vyjádření lidské solidarity je možné najít v každém náboženství. V dnešní době se takové jednání zřetelně projevuje v různých formách dobrovolnictví (Tošner, Sozanská 2002: 23).

1.1 Modely dobrovolnictví Dobrovolnictví má různé podoby. K těm nejzákladnějším patří smluvní, neboli formální dobrovolnictví, které je charakteristické svou snahou vnášet do činnosti řád a pravidelnost. Dalším modelem je neformální dobrovolnictví, které staví na neformálních vztazích a vzájemné důvěře (Křížová 2001: 114). Formální model dobrovolnictví Aktivní strategie pro získávání dobrovolníků Prověření dobrovolníka – písemná reference, výpis z trestního rejstříku Formalizované vztahy Explicitně deklarované hodnoty a cíle Pravidelný, plánovaný kontakt Příprava na dobrovolnou činnost, supervize, evaluace Písemná smlouva Neformální model dobrovolnictví Pasivní strategie pro získávání dobrovolníků Osobní kontakt a osobní doporučení Důvěra, intuice, zkušenost Slušnost Spontánní, nahodilý kontakt Bez systematické přípravy, bez supervize, bez evaluace Osobní domluva (Křížová 2001: 115).

11

1.2 Organizované dobrovolnictví V této absolventské práci se budu věnovat dobrovolnictví smluvnímu (formálnímu), ve kterém mezi pacienty, kteří jsou klienty přijímající organizace Hospic ve Frýdku-Místku, a dobrovolníka vstupuje vysílající organizace, což je v našem případě Dobrovolnické centrum ADRA, které tuto dobrovolnickou činnost koordinuje a zaštiťuje. Z tohoto důvodu budu v následujících odstavcích popisovat organizované dobrovolnictví. Organizované dobrovolnictví, které je řízeno dobrovolnickými centry a které se zapojuje do služby v neziskových organizacích, je nazýváno veřejně prospěšné dobrovolnictví. V této podobě dobrovolnictví je kladen důraz na to, aby se přijímající organizace mohla spolehnout na pomoc dobrovolníků v předem dohodnuté míře. Na dobrovolníky se pak pohlíží jako na nedílnou součást pracovního týmu, pracující po boku placených zaměstnanců. Je však důležité, aby se dobrovolníci vyznačovali nejen svým zodpovědným přístupem a profesionalitou, ale i nadšením a spontánností (Tošner, Sozanská 2002: 36-37). Dobrovolnická centra jsou neziskové organizace v řadě zemí světa, které se specializují na management dobrovolnictví. Tato centra se stávají místem, které v daném regionu propaguje dobrovolnictví (Tošner, Sozanská 2002: 99). Spolupracují s organizacemi, které chtějí využívat pomoc dobrovolníků, a pak jim je pomáhají nalézt, vyškolit a koordinují jejich službu. Starají se o všechny potřeby dobrovolníků a vytváří podmínky pro to, aby mohli být dobrovolníci v organizaci, která je přijala, co nejužitečnější a sami měli z práce radost (Nakladalová 2010: 4). Dobrovolník je člověk, který zdarma a s nadšením pro dobrou věc věnuje svůj čas, znalosti, energii a dovednosti ostatním lidem nebo celé společnosti (Tošner, Sozanská 2002: 35). Pro dobrovolníka nejsou tím nejdůležitějším jeho odborné znalosti, ale nadšení a touha pomáhat lidem v nouzi, ochota trávit svůj volný čas s těmi, kteří to potřebují. Dobrovolníci nemají za úkol nahradit práci zaměstnanců, ale mají ji doplnit svým zájmem o klienty a pacienty, svou ochotou věnovat jim svou pozornost i svůj čas (Nakladalová 2010: 4). Je jen několik málo omezení, která limitují činnost dobrovolníků. Mezi ně patří zásada, že dobrovolník by neměl nahrazovat práci profesionálů a dále, že by neměl dělat činnosti, do kterých se nikomu nechce (Tošner, Sozanská 2002: 74). Záškodná a Mojžíšová uvádějí, že mnoho dobrovolníků nachází ve své činnosti seberealizaci a posílení vědomí vlastní hodnoty. Přitom zjišťují, že se 12

zlepšují jejich dovednosti, které využívají při pomoci druhým lidem a že získávají nové zkušenosti i nové přátele. Pro velkou skupinu lidí, kteří ztratili práci, nebo přišli o možnost věnovat se své rodině, se stalo dobrovolnictví cestou, jak smysluplně trávit svůj volný čas a obnovit vědomí vlastní užitečnosti. Při pomoci druhým lidem zapomenou na své vlastní trápení (Záškodná, Mojžíšová 2011: 67). Seberealizace a vědomí vlastní užitečnosti dobrovolníků v organizovaném dobrovolnictví je však možná jen v dobře fungující organizaci, kde se nejen dobrovolníci, ale také klienti, za kterými dobrovolníci dochází, cítí bezpečně. Zákon o dobrovolnické službě toto umožňuje.

1.3 Legislativní ustanovení K legislativnímu ukotvení dobrovolnické služby došlo v ČR až v roce 2003. Tehdy nabyl účinnosti zákon č. 198/2002 Sb., O dobrovolnické službě, který byl v roce 2014 novelizován.2 Zákon přispěl k informovanosti o dobrovolnictví a k jeho dobré reputaci. Je důležitou součástí organizovaného dobrovolnictví tím, že poprvé v české legislativě definoval postavení dobrovolníka. V tomto zákonu se rovněž stanovuje, co by měly obsahovat smlouvy mezi dobrovolníkem, vysílající organizací a přijímající organizací, do které dobrovolník dochází.3 “Vysílající organizací podle tohoto zákona je veřejně prospěšná právnická osoba se sídlem v České republice, která dobrovolníky vybírá, eviduje, připravuje pro výkon dobrovolnické služby a uzavírá s nimi smlouvy o výkonu dobrovolnické služby za podmínky, že má udělenu akreditaci (§ 6). Přijímající organizací podle tohoto zákona je fyzická osoba nebo veřejně prospěšná právnická osoba, pro jejíž potřebu je dobrovolnická služba vykonávána, způsobilá uzavřít smlouvu s vysílající organizací a schopná dostát závazkům z této smlouvy.” (Zákon o dobrovolnické službě 198/2002 Sb., § 4, odst.1-2). V zákoně je rovněž popsán proces akreditace. Na základě tohoto popisu pak pracovníci ministerstva vnitra provádějí kontrolu procesu výběru a přípravy dobrovolníků, organizování a průběhu supervizí, hodnocení možných rizik a zajištění 2

MVČR (2015): Dobrovolnická služba [on-line]. Dostupné 7.4.2015 z http://www.mvcr.cz/clanek/dobrovolnicka-sluzba-500539.aspx 3 Informační a diskusní portál Dobrovolník.cz (nedatováno): Dobrovolnictví a paragrafy [on-line]. Dostupné 7.4.2015 z http://www.dobrovolnik.cz/management-dobrovolnictvi/dobrovolnictvi-a-paragrafy/

13

před nimi formou pojištění nebo odborného vedení. Jestliže je akreditace udělena, organizace může požádat o dotace na služby související s činností dobrovolníků.4 Tato legislativa se tak může stát základem pro aktivní využívání služeb dobrovolníků v každém hospici. Jsou zde uvedeny příklady konkrétních činností, které mohou dobrovolníci v hospicích vykonávat. Podle zákona je služba dobrovolníků v hospicích vykonávána ve prospěch lidí v terminálním stadiu života, kteří využívají služeb hospice z důvodu zhoršeného zdravotního stavu. U těchto lidí se jedná především o to, aby i v jejich posledních dnech byla zachována jejich lidská důstojnost, aby zbytečně netrpěli a pokud je to možné, aby nezůstali osamoceni (Vávrová, Polepilová 2011: 81). Pro úspěšné působení dobrovolníků musí být ze strany vysílající a přijímající organizace a také samotných dobrovolníků učiněno několik základních opatření.

1.4 Základní opatření k dobrovolnické činnosti Většina dobrovolníků přichází s předem danou představou o své činnosti. Jak uvádí Student a kol., dobrovolníci si přejí, aby se stali platnými členy týmu, aby sami vnímali, že jejich práce je přínosná a smysluplná a aby došli uznání a ocenění i u profesionálních pracovníků organizace. Zde se ukazuje nezastupitelná role přijímacího pohovoru, při kterém se mají objasnit motivace a cíle budoucího dobrovolníka i potřeby přijímající organizace, do které se dobrovolník hlásí. Tento rozhovor může v případě některých dobrovolníků vést až k závěru, že jejich zapojení do dobrovolné činnosti by nebylo vhodné. V rámci každé organizace však existují různé činnosti a možnosti dobrovolnické služby, a tím roste i šance, že se podaří sladit její potřeby s přáním dobrovolníků (Student a kol. 2006: 73). Před zapojením dobrovolníků do jejich činnosti je třeba připravit smlouvu o dobrovolné činnosti, která vymezuje práva a povinnosti jak pro přijímající organizaci, tak i pro zúčastněné dobrovolníky. Je třeba si také uvědomit, že dobrovolníci většinou nebudou mít odbornou kvalifikaci a praxi, proto je nezbytné zajistit pro ně i pojištění odpovědnosti. Po zajištění těchto praktických a bezpečnostních opatření se dobrovolníkům i přijímajícím organizacím otevře velký prostor pro spolupráci (Student a kol. 2006: 14). Dobrovolníci i organizace, pro kterou se angažují, se totiž mohou cítit 4

Informační a diskusní portál Dobrovolník.cz (nedatováno): Dobrovolnictví a paragrafy [on-line]. Dostupné 7.4.2015 z http://www.dobrovolnik.cz/management-dobrovolnictvi/dobrovolnictvi-a-paragrafy/

14

bezpečněji, když vědí, že případná škoda, která je dobrovolníkem nechtěně způsobená, je kryta pojištěním (Tošner, Sozanská 2002: 96). V řadě organizací nesou dobrovolníci zvýšenou zodpovědnost a jsou na ně kladeny vysoké nároky. Pro práci v těchto organizacích jsou proto vyžadovány zvláštní osobnostní předpoklady včetně vysokých morálních kvalit, někdy je požadována i odborná průprava (Vávrová, Polepilová 2011: 81). Pro práci v organizacích s náročným typem klientů, jako jsou hospice, bývá pro dobrovolníky zajištěno školení, nebo zvláštní výcvik, zpravidla skupinový. V organizacích, kde taková systematická průprava není nezbytná, bývá pravidlem, že dobrovolník je seznámen s chodem organizace, a zpočátku vykonává svou činnost pod dohledem zkušeného pracovníka (Křížová 2001: 107). Pro úspěšné vedení dobrovolníků je nezbytné najít v přijímající organizaci osobu, která bude jejich práci koordinovat. I v případě, že dobrovolná činnost dobrovolníky naplňuje, je třeba pružně reagovat na měnící se požadavky ze strany přijímající organizace (Student a kol. 2006: 14). Nakladalová (2010: 5) uvádí, že tuto činnost v přijímající organizaci obvykle zajišťuje sociální pracovník, vrchní sestra nebo vedoucí úseku sociální péče. Hovoří o nich jako o kontaktní osobě, která vytváří dvojici

klient

a dobrovolník,

představuje

dobrovolníka

ostatnímu

personálu

a dobrovolníci by se na ni měli obracet v situacích, které jim v rámci činnosti v zařízení připadají těžké nebo pokud mají nějaký problém. Důležitá je také pozice koordinátora dobrovolníků vytvořená z řad zaměstnanců nebo dobrovolných spolupracovníků dobrovolnického centra. Tento koordinátor má na starosti několik dobrovolnických programů v různých zařízeních. Působí jako prostředník mezi dobrovolníky a přijímající organizací, organizuje pro dobrovolníky supervize a zprostředkovává pojištění a smluvní ošetření (Nakladalová 2010: 5). Pořádání

pravidelných

supervizí

slouží

pro

předávání

zkušeností

z dobrovolnické činnosti či k řešení možných problémů. Jedná se o neformální setkání dobrovolníků se supervizorem, při kterém se může dobrovolník svěřit se svými zážitky, zkušenostmi i pocity. Supervizor má naopak možnost získat přehled o situaci mezi dobrovolníky, a případně zasáhnout, jestliže se dozví o možném narušení zájmu klienta nevhodným přístupem dobrovolníka (Tošner, Sozanská 2002: 81-82).

15

Jsou ještě další opatření, která umožňují, aby činnost dobrovolníků byla co nejefektivnější a bezproblémová, jako například zásada, že dobrovolník může nastoupit do dobrovolnického programu pouze v případě čistého trestního rejstříku. Některé organizace spolupracující se sociálními a zdravotními zařízeními požadují také doklad o zdravotní způsobilosti od praktického lékaře. Ten potvrdí především jejich psychickou schopnost, např. k vykonávání dobrovolnictví v hospici (Nakladalová 2010: 13-14). Jakmile jsou tyto podmínky splněny a dobrovolník je vybrán, může zahájit dobrovolnickou službu prostřednictvím některého z dobrovolnických center. Tato centra vysílají dobrovolníky do různých přijímajících organizací. Tato práce je zaměřena na činnost dobrovolníků v hospici, proto se v následující kapitole budu věnovat vysvětlení pojmů hospic, hospicová a paliativní péče a představím možnosti zapojení dobrovolníků v hospici.

16

2 Hospicová a paliativní péče Anglický výraz hospic znamená útulek nebo útočiště. Ve středověku sloužil jako dům odpočinku pro poutníky, kteří se zde zastavili, aby si odpočinuli, nabrali nové síly a ošetřili bolavé nohy po obtížné cestě. Dnešní význam začal nabírat až v druhé polovině 20. století. První hospic moderního typu St. Christopher´s Hospice, v jehož čele stála propagátorka hospicového hnutí Cicely Saundersová, byl otevřen v Londýně, v roce 1967. V České republice byl první hospic otevřen v roce 1995 v Červeném Kostelci. Byla to lékařka Marie Svatošová, která se o vznik tohoto hospice zasloužila (Haškovcová 2007: 45-47). Ta ve své knize Hospice a umění doprovázet uvádí tři stěžejní pilíře, které hospic nabízí. „Hospic nemocnému garantuje, že nebude trpět nesnesitelnou bolestí, v každé situaci bude respektována jeho lidská důstojnost, v posledních chvílích života nezůstane osamocen. “ (Svatošová 2011:115) Hospicová péče má tři základní formy. Je organizována v lůžkovém zařízení hospice, ve stacionáři, který bývá součásti hospice nebo v domácím prostředí umírajícího, kde rodině, která o umírajícího pečuje, pomáhají kvalifikovaní pracovníci (Haškovcová 2007: 48). Týká se pacientů, kteří trpí život ohrožující chorobou v pokročilé fázi. Může jim zbývat pouze několik měsíců, nebo dokonce jen několik týdnů života, a to, co potřebují a co jim hospic poskytuje, je úleva od utrpení, ať už je jeho příčina fyzická, duševní, nebo emoční. Hospicová péče se více než na délku života zaměřuje na jeho kvalitu. Nechce život ani zkrátit, ani ho uměle prodlužovat. Hospicová péče však není zaměřena pouze na kvalitu života nemocného, ale s blížícím se koncem se mu snaží pomoci najít smysl života. V poslední fázi pak hospicová péče zahrnuje také respekt k utrpení a potřebám příbuzných a blízkých přátel nemocného (Doyle 2009: 2)5. Paliativní medicína je vlastně historicky nejstarším druhem lékařské péče. S pokrokem a úspěchy ostatních medicínských oborů se však začátkem minulého století na tuto péči trochu pozapomnělo, a teprve před několika desetiletími si začala znovu získávat zaslouženou pozornost. V České republice byla uznána jako samostatný obor teprve v roce 2003. Paliativní péče nastupuje ve chvíli, kdy tradiční medicína již nedokáže pacienta vyléčit. Je však možné prodloužit a hlavně zkvalitnit závěr jeho 5

Tato část je převzata z mé bakalářské práce, která by měla být obhájena v květnu 2015.

17

života (Opatrná, Opatrný 2010: 148-150). Mohlo by se zdát, že paliativní medicína má silně omezené možnosti. Je však pravdou, že v této oblasti došlo v poslední době k významnému pokroku. Paliativní péče se soustřeďuje na vylepšení kvality života vážně či nevyléčitelně nemocných lidí. S dnešními prostředky dokáže paliativní medicína odstranit, nebo alespoň výrazně omezit všechny projevy bolesti a fyzického utrpení. Platí zásada, že veškeré lékařské zákroky či vyšetření jsou vykonávány tak, aby byl pacient co nejméně zatěžován. Dalo by se říci, že je to pacient, kdo řídí další průběh své léčby. Vědomí, že lékaři a ošetřovatelé respektují jeho pocity, že se vše děje v souladu s jeho vůlí, významně zvyšuje pacientovu psychickou pohodu a může mu přinést i pocit bezpečí (Svatošová 2010: 198-199). Paliativní péče se zaměřuje na tišení bolesti a jiného fyzického trápení, na pomoc v psychologické, sociální a duchovní oblasti. Je zřejmé, že tyto úlohy nemůže zvládnout jediný člověk. Do této komplexní péče je zapojen celý tým lékařů, ošetřovatelů, ale i rodinných příslušníků, přátel a dobrovolníků (Opatrná, Opatrný 2010: 151-152). Práce v takovém zařízení je specifická v tom, že se vyznačuje zásadně nedirektivním přístupem k nemocnému. Převládá zde spíše snaha o navázání partnerského vztahu mezi nemocným a personálem. Člověk, který v hospici tráví své poslední chvíle, má volný denní režim a návštěvy za ním mohou přicházet neomezeně. V případě zájmu může využít různých aktivit, jako je například účast na bohoslužbě (Svatošová 2011: 125).

2.1 Dobrovolnictví v hospicích V dnešní době se snad žádný hospic neobejde bez dobrovolníků. Svatošová vyzdvihuje práci dobrovolníků, kteří se snaží v hospici vytvořit prostředí, ve kterém se pacienti cítí spíše jako v láskyplném a útulném domově než v nemocnici. Současná společnost se už naučila oceňovat činnost dobrovolníků, kteří bez nároku na finanční odměnu poskytují svůj čas, svoji energii, vědomosti a dovednosti ve prospěch nemocných. Změnil se i postoj zaměstnanců hospiců. Dobrovolníci jsou dnes chápáni jako plnohodnotní členové hospicového týmu, to však neznamená, že by měli nahrazovat práci odborného personálu. Dobrovolníci většinou nemají odbornou zdravotnickou kvalifikaci, proto je i nadále nezbytné, aby mezi zaměstnanci hospice

18

byly i pečlivě vybrané a plně kvalifikované zdravotní sestry a ošetřovatelé (Svatošová 2003: 134)6. Útulný a láskyplný domov se snaží vytvořit vážně nemocným lidem i dobrovolníci v hospici ve Frýdku-Místku.

2.2 HOSPIC Frýdek-Místek, p.o. Základní kámen hospice ve Frýdku-Místku (dále jen Hospic) byl položen 17. září 2009. Po kolaudaci zařízení, které proběhlo v srpnu 2010, následovalo dovybavení nezbytným provozním vybavením a v říjnu téhož roku byli přijati první pacienti. Hospic je příspěvkovou organizací statutárního města Frýdku-Místku a zajišťuje péči o muže a ženy v terminální fázi jejich nemoci. Kromě poskytování paliativní péče provozuje sociálně zdravotní služby a pobytové odlehčovací služby V pokojích Hospice jsou jedno nebo dvě lůžka s přistýlkou pro návštěvy. Pokoje jsou nadstandardně vybavené s televizí, kuchyňkou a vlastním sociálním zařízením. Každý pokoj má balkon nebo vstup do zahrady. Celkov{ kapacita Hospice je 43 lůžek (Výroční zpráva 2010, Hospic Frýdek-Místek, p.o.). Čtyři lůžka jsou vyhrazena pro poskytov{ní odlehčovacích služeb, devět pro soci{lně zdravotní služby a třicet lůžek je určeno pro klienty v termin{lní f{zi nemoci. Hospic má za cíl pomáhat lidem

ve špatné zdravotní i sociální situaci. Snaží se přispívat k tomu, aby tito lidé zůstali součástí místní komunity a aby mohli využívat veřejné služby poskytované různými institucemi. Napomáhá k tomu, aby mohli žít důstojně, udržovali svou přirozenou sociální síť a rozvíjeli své schopnosti a dovednosti.7 Aby mohl Hospic tento cíl naplňovat, je třeba aktivního zapojení celého týmu včetně dobrovolníků. V oblasti dobrovolnické služby má v Hospici významnou úlohu dobrovolnické centrum ADRA ve Frýdku-Místku. Tuto humanitární organizaci si nyní představíme podrobněji.

6

Tato část je převzata z mé bakalářské práce, která by měla být obhájena v květnu 2015. Hospic Frýdek-Místek, p.o. (nedatováno): Hospic Frýdek-Místek, p.o. [on-line]. Dostupné 7.4.2015 z http://www.hospicfm.cz/hospic-frydek-mistek 7

19

3 Humanitární organizace ADRA ADRA - Adventist Development and Relief Agency (adventistická agentura pro pomoc a rozvoj) je mezinárodní humanitární organizace poskytující pomoc lidem v nouzi. ADRA vytvořila síť národních organizací ve 125 zemích, mezi nimiž je od roku 1992 i Česká republika. Pilíře činnosti humanitární organizace ADRA v České republice: Okamžitá humanitární pomoc při mimořádných událostech a katastrofách typu povodní, zemětřesení, válečných konfliktů a podobně. Tato pomoc je poskytována v České republice i v zahraničí. Dlouhodobé rozvojové projekty, které mají za cíl umožnit i těm nejchudším lidem, aby si sami zajistili prostředky pro život a nebyli odkázáni na vnější pomoc. Tyto projekty jsou realizovány v zahraničí. Globální rozvojové vzdělávání, které probíhá v České republice formou přednášek na školách. Vedení

činnosti

jedenácti

dobrovolnických

center,

mezi

nimiž

je

i Dobrovolnické centrum ADRA ve Frýdku-Místku.8

3.1 Dobrovolnická centra ADRA V České republice působí v současnosti 11 dobrovolnických center ADRA, která koordinují dobrovolníky ve 27 městech. Vysílají dobrovolníky do přijímajících organizací, jimiž jsou například domovy pro seniory, domovy pro lidi se zdravotním postižením, nemocnice, hospice a kojenecké ústavy. Dobrovolnická centra si kladou za cíl zajistit služby dobrovolníků lidem, kteří takovou pomoc potřebují, a zároveň motivovat širokou veřejnost k zapojení se do této smysluplné činnosti, a tím aby se dobrovolnictví stalo přirozenou součástí života společnosti. Dobrovolnická centra ADRA najdeme v České Lípě, Českých Budějovicích, Havířově, Chomutově, Ostravě, Plzni, Praze, dále pak ve Valašském Meziříčí, Zlíně Znojmě a ve Frýdku-Místku, kde se

8

ADRA (nedatováno): O nás [on-line]. Dostupné 7.4.2015 z http://www.adra.cz/o-nas

20

myšlenka založit první dobrovolnické centrum jako pobočku humanitární organizace zrodila.9.

3.2 Dobrovolnické centrum ADRA ve Frýdku-Místku Dobrovolnické centrum ADRA ve Frýdku-Místku (dále jen Dobrovolnické centrum) založil na začátku roku 2004 Michal Čančík jako pobočku tehdejšího občanského sdružení ADRA, dnes již obecně prospěšné společnosti. Jeho hlavním cílem je organizování dobrovolnické činnosti v přijímajících organizacích ve Frýdku-Místku a jeho okolí, které poskytují služby potřebným lidem všech věkových kategorií, včetně osob s tělesným postižením nebo s těžkým onemocněním a které projeví zájem o spolupráci s dobrovolníky. Dobrovolnické centrum je pro tyto organizace vyhledává, podílí se na jejich přípravě, zajišťuje veškerou administraci včetně základních nákladů spojených s činností dobrovolníků.10 Vedle individuálního dobrovolnictví, při kterém dobrovolník pomáhá jednomu konkrétnímu člověku, umožňuje Dobrovolnické centrum studentům středních škol zapojit se společně do přípravy a organizace volnočasových aktivit pro nejrůznější zařízení. Tyto aktivity zastřešuje Studentský dobrovolnický klub. Dobrovolnické centrum rovněž provozuje síť charitativních obchůdků, jejichž výnosy pomáhají financovat jeho ostatní činnosti. Další aktivitou je poskytování věcné pomoci lidem bez přístřeší a v hmotné nouzi, a to prostřednictvím sociálního šatníku. Pro pomoc lidem, kteří se starají o těžce nemocného rodinného příslušníka, je provozována půjčovna polohovacích postelí a terénní hospicová péče. I v těchto činnostech jsou zapojeni místní dobrovolníci. V oblasti vzdělávání zajišťuje Dobrovolnické centrum lektorování témat globálního rozvojového vzdělávání, pořádá tematické přednášky o dobrovolnictví a spolupracuje s místními školami při sběru šatstva.11 Zájemce o dobrovolnictví si tak ve Frýdku-Místku může vybrat z široké nabídky činností, které mu Dobrovolnické centrum nabízí. Jednou z nich je dobrovolnický program v hospici ve Frýdku-Místku.

9

ADRA (nedatováno): Dobrovolnictví [on-line]. Dostupné 7.4.2015 z http://www.adra.cz/dobrovolnictvi ADRA (nedatováno): O nás [on-line]. Dostupné 7.4.2015 z http://www.adra.cz/dobrovolnictvi/frydekmistek/o-nas 11 Tamtéž 10

21

3.2.1 Dobrovolnický program v hospici Dobrovolnický program v hospici byl zahájen na začátku roku 2012. Dobrovolníci do hospice přicházejí jako návštěva zvenčí, která nevyléčitelně nemocným krátí čas povídáním, čtením, doprovázením do kaple na bohoslužbu, nebo canisterapií. Dobrovolník se věnuje nejčastěji jednomu klientovi, který je vybrán kontaktní osobou v zařízení. Do dobrovolnictví v hospici se ročně zapojuje okolo dvaceti dobrovolníků. Ideální frekvence návštěv je jedenkrát týdně na jednu až dvě hodiny. Do hospice mají možnost přicházet od pondělí do neděle.12 Činnost dobrovolníků ve frýdeckomísteckém hospici je předmětem této práce, proto se jí budu zabývat v části případové studie.

12

ADRA (nedatováno): Dobrovolnické programy [on-line]. Dostupné 7.4.2015 z http://www.adra.cz/dobrovolnictvi/frydekmistek/dobrovolnicke-programy/frydek--mistek

22

4 Případová studie V teoretické části práce jsem popsala dobrovolnickou službu, uvedla jsem základní pilíře činnosti Dobrovolnického centra ADRA, dále jsem se věnovala problematice hospicové a paliativní péče a vymezila poslání hospice ve Frýdku-Místku. Ve výzkumné části (jejíž výzkum a zpracování proběhlo v lednu a únoru 2015) podrobněji popíši metodologii, cíl a výsledky výzkumu.

4.1 Metodologie a cíl výzkumného šetření Cílem této práce je popsat činnost dobrovolníků Dobrovolnického centra, kteří se zapojují do programu v Hospici. Má za úkol zjistit, jak jsou oni, ale také zaměstnanci a klienti Hospice, spokojeni s touto činností a jaká další dobrovolnická aktivita by tam případně mohla vzniknout. Vzhledem k povaze tématu k tomu použiji metodu případové studie. Ta umožňuje vidět celý koncept jako celek a vnímat jeho komplexnost (Hendl 2005: 104).

4.2 Charakteristika případové studie Případová studie je jedním ze základních typů kvalitativního výzkumu. „Není podstatné, zda při práci na případové úrovni používáme a kombinujeme kvantitativní a kvalitativní metody, podstatné je to, že objektem našeho zájmu zůstává případ.“ Případem se rozumí zkoumaný objekt, kterým může být osoba, skupina, organizace apod. (Miovský 2006: 94). Podle Hendla jde v případové studii o zachycení komplexnosti a složitosti případu, kde disponujeme velkým počtem dat od jednoho,

nebo

několika

m{lo

jedinců.

Případovou

studii

připodobnil

k mikroskopu, kdy velmi z{leží na tom, jak dobře je zaostřený. Podle sledovaného případu pak rozlišujeme tyto typy případových studií:

osobní případová studie - výzkum určitého aspektu u jedné osoby studie komunity - zkoumá se jedna i více komunit nebo celé město studie komunitních skupin - popis a analýza vztahů a aktivit ve skupině

23

studie organizací a institucí - zkoumání organizací, jejich kultury a programů zkoumání programů, událostí, rolí a vztahů - studie určité události (Hendl 2005: 102-103). Případem v této práci je činnost dobrovolníků Dobrovolnického centra ADRA ve vybrané organizaci Hospic Frýdek-Místek, p.o.. V kategorizaci případových studií tak spadá tento případ do studie organizací a institucí.

4.3 Sběr dat Výzkumné šetření, které má za úkol dovést tuto práci ke stanovenému cíli, zahrnuje dobrovolníky, zaměstnance i klienty hospice. Použiji k tomu techniku pozorování, kvalitativní rozhovor a studium dokumentů.

4.3.1 Zúčastněné pozorování Jorgensen tvrdí, že zúčastněné pozorování jednou z nejdůležitějších metod kvalitativního výzkumu (Jorgensen podle Hendl 2005: 193). Protože pracuji jako koordinátor dobrovolníků, nemohu být, jak píše Hendl, jen pasivní registrátor dat, ale jsem v osobním vztahu s pozorovanými a přirozeně se účastním dění, které je předmětem výzkumu. Mohu tak popsat „…co se děje, kdo nebo co se účastní dění, kdy a kde se věci dějí, jak se objevují a proč“. Jako výzkumník bych měla mít vědomí důležitosti subjektivních významů a zkušeností účastníků případu (Hendl 2005: 193). Křivohlavý poukazuje na tři způsoby jak proniknout do děje či případu a jak jej pochopit: 1. Nasloucháním ušima - slyšením 2. Nasloucháním očima - viděním 3. Nasloucháním srdcem - milováním.“ (Křivohlavý 2010: 29) Aby výzkumník mohl získat další informace, je podle Hendla možné, aby zúčastněné pozorování bylo doplněno další metodou sběru dat (Hendl 2005: 164). Využila jsem proto kvalitativní rozhovor a studium dokumentů.

4.3.2 Kvalitativní rozhovor S vědomím, že vedení kvalitativního rozhovoru není jednoduché, že vyžaduje, aby byl předem dobře připraven včetně obsahu otázek, jejich formy a pořadí, jsem si

24

otázky předem promyslela a zapsala (Hendl 2005: 166). Výběr respondentů jsem uskutečnila prostým záměrným výběrem (Miovský 2006: 135). „Prostý záměrný výběr spočívá v tom, že bez uplatnění dalších specifických metod či strategií vybíráme mezi potenciálními účastníky výzkumu (tj. účastníky splňujícími určité kritérium nebo soubor kritérií) toho, který je pro účast ve výzkumu vhodný a současně s ní také souhlasí.“ (Miovský 2006: 135). Charakteristika respondentů Dobrovolníci Blanka - 3 roky dobrovolníkem, věnuje se doprovázením na bohoslužby, občasným individuálním návštěvám a pomoci při společných akcích Eliška - 3 roky dobrovolníkem, věnuje se muzikoterapii Honza - 1 rok dobrovolníkem, věnuje se canisterapii Jana - 1 rok dobrovolníkem, věnuje se při individuálních návštěvách pacientce ve vegetativním stavu Jindra - 1 rok dobrovolníkem, stará se o zvířátka Pavlína - 2 roky dobrovolníkem, věnuje se klientům během individuálních návštěv Zaměstnanci Hospice Farář - duchovní církve evangelické Inéz - kontaktní osoba Lenka - volnočasové aktivity Táňa - zdravotní sestra Klienti Paní Dvořáková - klientka v paliativní péči Pan Novotný - klient v paliativní péči Paní Nováková - klientka odlehčovací služby Paní Svobodová - klientka odlehčovací služby Celkem jsem uskutečnila 14 rozhovorů, z toho 6 s dobrovolníky, 4 se zaměstnanci, a 4 s klienty hospice. Rozhovory trvaly různě dlouho od 5 do 20 minut. U klientů Hospice jsem při dotazování použila techniku volného rozhovoru, kdy není struktura rozhovoru předem daná, ale mnohdy se opírá o volné vyprávění respondenta

25

Hendl 2005: 164). U zaměstnanců a dobrovolníků jsem použila polostrukturovaný rozhovor, který je často využíván, ovšem je náročnější na technickou přípravu. Podle Milovského jsem si připravila jádro rozhovoru s vyspecifikovanými otázkami, sestavenými s ohledem na cíl studie, na které jsem se ptala. Tyto byly pro mě závazné, držela jsem se jich a měla jsem tak jistotu, že dané téma proberu. U otázek jsem hodně používala škálování se záměrem vyhnout se obecným odpovědím, například takovým, že jsou všichni spokojeni. Hlavním cílem kvalitativního rozhovoru však nebylo získat odpovědi na uvedené otázky, ale aby tyto otázky sloužily jako podnět pro zamyšlení respondentů nad hlavní výzkumnou otázkou: Jsou naplněna očekávání

role

dobrovolníků

v Hospici

ze

strany

zaměstnanců,

pacientů

a dobrovolníků? Otázky, které jsem kladla zaměstnancům: 1. Představte si, že se chystá soutěž, ve kterém hospici nejlépe funguje dobrovolnická činnost. Na kterém místě ze 16 lůžkových hospiců v ČR se umístí tento Hospic? Proč? 2. Co by mu/těm ostatním/ chybělo ještě k tomu, aby se umístil na prvním místě 3. V čem by se podle Vás vítězný hospic lišil od ostatních? 4. Co by dobrovolníci dělali jinak, navíc? V případě, že v odpovědi nebylo první místo pro Hospic, následovaly otázky č. 5-7 5. Soutěž se bude opakovat každým rokem. Myslíte, že by byla šance ji vyhrát příští rok? Proč ano/ne? 6. Co by muselo být jinak, aby se tak stalo? 7. Má náš Hospic někdy šanci vyhrát? Proč ano/ne? 8. Jak si vy osobně představujete činnost dobrovolníků? 9. Měli by dobrovolníci v Hospici dělat něco jinak, aby naplnili Vaši představu? Otázky, které jsem dávala dobrovolníkům: 1. Jak si vy osobně představujete činnost dobrovolníků? 2. Měli by dobrovolníci tady v hospici dělat něco jinak, aby naplnili Vaši představu? 3. Můžete prosím přesně popsat, jaké aktivity v rámci dobrovolnické činnosti v Hospici děláte? 4. Jaká byla vaše představa o vaší dobrovolnické činnosti v Hospici?

26

5. Kdybyste měl/a naplnění této představy ohodnotit body, přičemž 1 bod je vůbec se má představa nenaplnila a 10 bodů je to přesně to, co jsem očekával/a. Kolik bodů dáte? Proč? V případě, že počet bodů nebyl deset, následovaly tyto otázky: 1. Co byste mohl/a a chtěl/a změnit, aby to bylo 10 bodů? 2. Je šance někdy deseti bodů dosáhnout? Respondentům jsem dávala ještě doplňující otázky, abych se ujistila, že jsem správně pochopila jejich odpovědi (Miovský 2006: 159-160).

4.3.3 Studium dokumentů Pro naplnění cíle této případové studie a k získání dalších informací jsem prostudovala výroční zprávy a webové stránky Hospice a Dobrovolnického centra, hodnotící zprávy dobrovolnického programu, docházkový sešit dobrovolníků a kroniku. „Za dokumenty se považují taková data, která vznikla v minulosti, byla pořízena někým jiným než výzkumníkem a pro jiný účel, než jaký má aktuální výzkum.“ Na výzkumníkovi je, aby data, která jsou již k dispozici, z vhodných zdrojů vyhledal (Hendl 2005: 204).

4.4 Analýza dat případové studie Okamžik počátku analýzy dat nejde přesně určit. To, že výzkumník přiřadí prvnímu dojmu v terénu nějaký význam, už znamená, že analyzuje stejně tak jako při konečném zhodnocování dat a poznatků. Zjišťování významu dat znamená mnohdy hledání pravidelností a konzistencí za daných podmínek. Ty jsme někdy schopni odhalit již pomocí jedné situace, častěji však, když se tyto pravidelnosti opakují ve více událostech. Výzkumník se tak snaží dát nashromážděným datům smysl. Může postupovat buď holisticky, nebo analyticky, pomocí kódování (Stake podle Hendl 2005: 226). Při posuzování dat, která jsem z výzkumného šetření získala, jsem využila oba způsoby. Nejdříve jsem se snažila posoudit daná data jako celek a z nich vyvodit závěr. Později jsem se snažila přes systematické prohledávání a kódování nalézt v datech pravidelnosti a klasifikovala jsem jednotlivé části, abych je poté mohla interpretovat jako celek. Při analýze dat jsem se soustředila na čtyři témata související s dobrovolnickou činností ADRA v Hospici:

27

Vznik a rozvoj dobrovolnické činnosti v Hospici Ze studia dokumentů a z odpovědí respondentů při kvalitativním rozhovoru jsem popsala, jak se rozvíjelo zapojení dobrovolníků v Hospici od počátku spolupráce s DC ADRA v roce 2011 až po současnost. Typy dobrovolnických aktivit Nejprve jsem na základě studia dokumentů a zúčastněného pozorování rozdělila aktivity dobrovolníků do několika skupin, a pomocí kvalitativního rozhovoru jsem pak zjišťovala detailní popis aktivit pro každou skupinu. Nedostatky a příležitosti pro zlepšení Metodou kódování a klasifikace dat získaných z kvalitativních rozhovorů jsem identifikovala několik oblastí, ve kterých respondenti vidí prostor pro zlepšení činnosti dobrovolníků v Hospici. Nápady a podněty pro zkvalitnění činnosti dobrovolníků Na základě analýzy kvalitativních rozhovorů jsem zformulovala návrhy na možné nové aktivity při zapojení dobrovolníků do činnosti Hospice.

28

5 Dobrovolnický program ADRA v Hospici Zdroje vhodné pro popis vývoje a průběhu dobrovolnického programu v Hospici jsem čerpala z výročních zpráv Hospice a interních dokumentů Dobrovolnického centra.

5.1 Průběh programu 5.1.1 Rok 2011 S navýšením počtu hospicových pacientů v zařízení bylo nutné začít uvažovat o rozšíření dobrovolnické činnosti. V polovině roku 2011 proto oslovil ředitel Hospice ing. Jan Jursa pana Michala Čančíka B.Th., vedoucího Dobrovolnického centra, které mělo dlouholeté zkušenosti s dobrovolnictvím. Tak začala příprava akreditovaného dobrovolnického programu v Hospici. Během podzimu proběhlo několik pracovních setkání a byl dohodnut termín prvního školení dobrovolníků. Od listopadu pak probíhala ve Frýdku-Místku propagační kampaň o konání školení, na které se podílelo Dobrovolnické centrum i Hospic. Informační letáky byly umístěny v autobusech městské hromadné dopravy, na místních středních školách a na vývěskách ve městě. Konkrétní informace nabídl zájemcům o dobrovolnictví článek, který vyšel v městském zpravodaji. 11.12.2011 proběhlo první osmihodinové školení dobrovolníků, kterého se zúčastnilo 40 zájemců (Výroční zpráva 2011, Hospic Frýdek-Místek, p.o.).

5.1.2 Rok 2012 Ti, kteří dále prošli výběrovým pohovorem, začali od ledna do Hospice docházet. V průběhu roku 2012 tak celkem 35 dobrovolníků nabídlo pacientům svůj čas, a to bez jakéhokoliv nároku na odměnu, v celkovém rozsahu 1 644 hodin. Dobrovolníci trávili svůj čas nejen na pokojích u nemocných, ale také se účastnili společných akcí pořádaných Hospicem. Velkou pomocí byli během výletů na Lysou horu a na Pustevny, které byly pro pacienty velikým zážitkem a pro některé i splněním posledního přání (Výroční zpráva 2012, Hospic Frýdek-Místek, p.o.). Další vítané aktivity pořádané dobrovolníky byly canisterapie a muzikoterapie. Na koordinování programu se společně podíleli koordinátor dobrovolníků z Dobrovolnického centra Mgr. Petr Adamus a za Hospic kontaktní osoba Bc. Andrea Radomská, Dis. Uskutečnily

29

se tři supervize, kde měli dobrovolníci možnost společně se setkat a reflektovat svoji činnost. Koncem roku připravilo Dobrovolnické centrum slavnostní večer, na kterém vybraní dobrovolníci převzali za svou nezištnou dobrovolnickou činnost ocenění. Za Hospic převzala ocenění obětavá dobrovolnice za svůj přínos při muzikoterapii. K důležitým prvkům, které podpořily zájem veřejnosti o dobrovolnictví a úspěšné zahájení programu, náleželo osobní nasazení kontaktní osoby - paní Bc. Andrey Radomské, Dis., zejména její schopnost citlivé podpory dobrovolníků (Hodnotící zpráva 2012, Dobrovolnické centrum ADRA, Frýdek-Místek).

5.1.3 Rok 2013 V roce 2013 navštěvovalo pacienty celkem 30 dobrovolníků, kteří věnovali pacientům 1195 hodin. Byli to dobrovolníci proškolení v roce 2011. V průběhu roku došlo k přirozenému úbytku dobrovolníků, zejména z řad studentů středních škol. Ze všech dobrovolníků nakonec zůstalo nemocným na hospicovém i sociálním úseku k dispozici 10 stálých dobrovolníků. Ti trávili svůj čas individuálními návštěvami u klientů a pomáhali při společných akcí pořádaných Hospicem. Díky jejich pomoci se mohl uskutečnit další výlet na Lysou horu a na Pustevny. Několik dobrovolníků doprovázelo klienty na bohoslužby konané v kapli Hospice a během individuálních návštěv na pokojích věřících pacientů předčítali z Bible, jestliže o to byli požádáni. V rámci péče o dobrovolníky byly organizovány tři supervize dobrovolníků, které společně vedli Bc. Andrea Radomská, Dis. a Mgr. Petr Adamus. V závěru roku proběhlo slavnostní setkání, kde bylo dobrovolníkům poděkováno za jejich činnost a společně si pak všichni zahráli bowling (Hodnotící zpráva 2013, Dobrovolnické centrum ADRA, Frýdek-Místek).

5.1.4 Rok 2014 V roce 2014 došlo k organizačním změnám. Kontaktní osobou za Hospic se stala paní Inéz Ševčíková a koordinátorem dobrovolníků za Dobrovolnické centrum paní Martina Hölblingová. Protože došlo ke zmíněnému snížení počtu dobrovolníků, bylo třeba naplánovat další školení. Ta proběhla dvě, a to na začátku a v polovině roku. Tak se tým dobrovolníků posílil o dalších 16 nových zájemců. Celkem 26 dobrovolníků opět trávilo svůj čas (dohromady 704 hodin) v Hospici jak individuálními návštěvami klientů, tak na společných akcích. Vznikla nová dobrovolnická aktivita, a to starost o 2

30

králíčky a akvárium, umístěné na chodbách Hospice (Hodnotící zpráva 2014, Dobrovolnické centrum ADRA, Frýdek-Místek). Během tříletého trvání dobrovolnického programu v Hospici, organizovaném Dobrovolnickým centrem, se zapojilo do činnosti 51 dobrovolníků, kteří zde strávili 3543 hodin v rámci různých činností. Ty popíši v následující kapitole a využiji k tomu informace získané z rozhovorů a pozorování.

31

6 Popis dobrovolnických aktivit „Dobrovolnosti

se

meze

nekladou“,

říká

staré

pořekadlo.

Záleží

na

dobrovolníkovi, jaké činnosti se chce v Hospici věnovat. Jestliže je to v zájmu klientů a organizace, je jeho aktivita vítána. Tošner (2003: 7) k tomu říká, že rozšiřování nabídky činností, do kterých se dobrovolníci mohou zapojit, je nekončící proces. Tato nabídka roste podle toho, jak se vyvíjí přijímající organizace a vztah tamních zaměstnanců k dobrovolníkům, i podle toho jak rostou zkušenosti a dovednosti dobrovolníků. V současné době (leden 2015) dochází do Hospice 20 dobrovolníků. 3 navštěvují klienty se svými pejsky a věnují se canisterapii, 2 muzikoterapii, 3 slouží jako doprovod klientů při bohoslužbě, 1 se věnuje klientce ve vegetativním stavu, 1 se stará o králíčky a akvárium a ostatní dobrovolníci pravidelně navštěvují klienty na pokojích, nebo pomáhají při společných akcích. Respondenty z řad dobrovolníků jsem vybírala tak, abych mohla představit všechny aktivity, které v Hospici probíhají. Pro zachování anonymity jsem dobrovolníkům a klientům v této případové studii změnila jména.

6.1 Muzikoterapie Gerlichová popisuje muzikoterapii jako terapii, při které se využívá hudba nebo hudební prvky k tomu, abychom dosáhli cílů ležících mimo hudbu - zlepšení zdraví, rozvoj osobnosti, zlepšení kvality mezilidských vztahů a kvality života (Gerlichová 2015: 15). Paní Eliška, které je již něco málo přes sedmdesát, se muzikoterapii v Hospici věnuje již třetím rokem a je jednou z nejstarších dobrovolnic. Od dětství ráda hraje na kytaru a zpívá písničky. O tom, co bude jako dobrovolník v Hospici dělat, měla jasnou představu. „Já mám totiž za sebou starost o maminku, která zemřela v 92 letech a vím, že až do konce života ráda zpívala. Já jsem hrála a maminka zpívala ze zpěvníku všechny písničky, proto jsem věděla, že maminka a starší lidé chtějí zpívat. Tak jsem tady chtěla hrát na kytaru.“ Její další velkou zálibou je sbírání a čtení citátů. Protože se o ně ráda rozdělí, může tak proložit písničky, které společně zpívají, pěkným slovem.

„Od básníka Goetheho máme průvodní myšlenku. On říkal, že každý člověk by měl

32

denně slyšet hezkou hudbu, vidět pěkný obraz a promluvit pár rozumných slov. A my používáme jeho rady, ale změnili jsme si radu slyšet hezkou hudbu na zazpívat veselou písničku. Pokaždé takhle s citáty začínáme. Všichni poslouchají a já to potom převedu, řeknu například, že na chodbě, když se potkáme, tak aspoň pěkným úsměvem se potěšíme, proč bychom se mračili. Citáty je strašně baví.“ Muzikoterapie probíhá v útulné společenské místnosti střední velikosti a účastní se jí pravidelně 5-10 klientů. Někdy přijde s klientem i jeho rodinný příslušník. Dříve vedla tato milá dobrovolnice muzikoterapii každý pátek v čase od 9 do 11 hodin. Nyní, když ji zdraví již tolik neslouží, přichází do Hospice 1-2x měsíčně. Často ji tam pomáhá její kamarádka Ivana, další dobrovolnice, která zpívá 1. hlas. Začínají jejich „hymnou“ Okolo Frýdku cestička, a protože jsou klienti Hospice z podbeskydí, další oblíbenou písničkou je Beskyde, Beskyde. Zpívají známé písničky z dětských let, které umí zpívat všichni. Mezi další oblíbený repertoár patří Holka modrooká, Když jsem já sloužil to první léto a Černé oči jděte spát. „Ty černé oči, to je úžasná píseň, která napovídá těm, kteří si už moc nepamatují, co bude dál“, zmiňuje Eliška. K tomu dodává, že si s sebou nosí svou malou kytaru. Může sice používat hospicové klávesy, ale ona k tomu říká: „Na klávesy já neumím hrát i zpívat dohromady, kdežto na kytaře to jde samo, to si můžu zazpívat s nimi.“ Muzikoterapie se někdy účastní i rodinní příslušníci. Na závěr si všichni zatleskají. „Když se loučíme tak je vždycky obejdu, doteky jsou taky velice důležité, a tak je kolem ramen obejmu. Když mi chtějí zatleskat, tak jim řeknu, že si zatleskáme my všichni sobě, protože my všichni jsme pěkně zpívali.“

6.2 Dobrovolnická péče u klientky s apalickým syndromem Dobrovolnická návštěva u pacientky s apalickým syndromem je odlišná od jiných individuálních návštěv. Proto jsem se rozhodla ji v této práci věnovat samostatný oddíl. Termín apalický syndrom popisuje stav nemocných s dlouhodobou změnou vědomí, většinou v nějaké formě kómatu (bezvědomí). Tento stav dostal své jméno podle šedé kůry mozkové (pallium-plášť), která bývá vážně poškozená (Kabelka 2001: 245). Jana dochází za klientkou, která je ve vegetativním stavu 2-3krát týdně na 1-2 hodiny. Začátek návštěvy mladá dobrovolnice ilustruje slovy: „zeptám se jí, jak se má, 33

co s ní bylo, kolik měla návštěv a víceméně mluvím pouze já, protože mi vlastně neodpovídá, takže kdyby někdo poslouchal, tak si pomyslí, že mluvím sama se sebou. Já ale vidím, že ona vnímá, že když k ní přijdu a pohladím ji, tak někdy ke mně stočí hlavu, ale někdy ne, záleží, jak se cítí.“ V pondělky, které nazývá kosmetickým dnem, pečuje o zevnějšek klientky. „Vždy ji povím, co budeme dělat, že budeme mít kosmetiku, čištění pleti, že jí budu čistit uši, budu ji umývat obličej, úplně všechno popisuji. Někdy si během kosmetiky pustíme hudbu, díváme se na telku, nebo si povídáme a někdy, když nám zbude čas, tak si čteme časopis nebo knížku.“ Ve středu má Jana s klientkou tzv. pohybovou aktivitu, kdy ji krémuje ruce a nohy, k prokrvování končetin používá váleček, který si k tomu účelu sama pořídila. Masíruje jí končetiny, prsty, když je třeba, tak jí ostřihá i nehty. V Hospici se dobrovolnice setkává i s rodinnými příslušníky klientky. „Chtěla bych si někdy s její maminkou sednout a povykládat si, aby se mi více otevřela a já se více přiblížila klientce“, říká Jana, která neměla o dobrovolnictví žádnou konkrétní představu. Věděla, že ráda pomáhá lidem a tušila, že ji personál Hospice poradí, co by mohla dělat. „Závisí to na dobrovolníkovi, co by chtěl dělat, může si nastudovat třeba i tyto aktivity. Jsou pacienti chodící a ležící, potom to záleží na něm, co vymyslí, nebo se jich může zeptat, co očekávají, co mají rádi. Já mám zdravku, ošetřovatelství, prošla jsem praxí a na tyto stavy jsem zvyklá. Hlavně je důležité se vcítit do toho stavu, neříkám úplně, ale jen ten pocit, že třeba ležíte a vcítit se do toho, co by vám dělalo dobře“, uzavírá naše setkání Jana.

6.3 Canisterapie Pojmem canisterapie označujeme takový kontakt se psem, který má pro pacienta pozitivní a léčebné výsledky. Přispívá nejen k rozvoji motoriky, ale je vyhledávaná pro svůj velký vliv na psychiku a duševní rovnováhu. Často se setkáváme s tím, že pes vyvolá dobrou náladu už samotnou svou přítomností, a to i v místech, kde jinak důvodů k radosti je jen málo.13 V Hospici provozují canisterapii společně se svými pejsky tři dobrovolníci. Každý z nich dochází do Hospice 2x měsíčně. Člověk, který má zájem o kontakt s pejskem, se tak může alespoň jednou týdně s některým potěšit. Každý pejsek má certifikát, který ho opravňuje k provádění canisterapie. Jakmile dobrovolník 13

Anitera o.p.s. (nedatováno): Canisterapie [on-line]. Dostupné 7.4.2015 z http://www.animoterapie.cz/canisterapie.htm

34

s pejskem do Hospice přijde, domluví se s personálem, který mu řekne, kdo z klientů má ten den o pejska zájem. Během dvou hodin, které dobrovolník v Hospici stráví, stihne navštívit i 4 klienty. Canisterapie probíhá na pokojích u klientů. „Lidé, kteří jsou v Hospici, většinou už nemají tolik radosti, kolik mají lidé v běžném životě a ten pejsek jim tu radost dokáže přinést, dokáže jim zlepšit náladu, povzbudit je a nastartovat pozitivní myšlení“, popisuje smysl jejich aktivity Honza, který chodí do Hospice se svým pejskem Danečkem. Pejsci však zde přicházejí klienty nejen potěšit, ale mnohdy jim pomáhají i po zdravotní stránce. Často tu totiž nevědomky pracují jako „rehabilitační pracovníci“ u lidí s narušenou motorikou. „Byli jsme u pána, který měl po mozkové mrtvici, byl ochrnutý na levou polovinu těla, bez možnosti hýbat prsty a po několika návštěvách byl schopen vzít si ode mne piškot a dát ho pejskovi do tlamičky. Ty výsledky tam byly skutečně vidět,“ popisuje téměř padesátiletý dobrovolník průběh canisterapie a vzápětí dodává další zkušenost.“ Jednou jsme dělali polohování, což prakticky znamená přikládání pejska k tělu klienta, u paní, která je po velice vážném úraze připoutána na lůžko. A ta nekomunikující paní, která celou dobu leží ve strnulé poloze, po několika chvilkách zaregistrovala, že ten pejsek je u ní v té posteli a začala hýbat hlavou. Toho pejska naprosto evidentně vnímala.“ Canisterapie v Hospici však není jenom o pejscích. Honza o tom říká: “Na pokoji bývám asi půl hodiny. Ten pejsek tam vnese určitou náladu, takovou charakteristickou, že je to originální a člověk má zpestřený den. Někteří klienti jsou však po pár minutách unavení, přestanou projevovat zájem a spíše mají zájem o kontakt se mnou. Takže to nakonec vypadá tak, že si Daneček hoví v posteli u klienta, a zbytek návštěvy si už vezmu do režie já.“

6.4 Doprovázení na bohoslužbu Ve druhém poschodí Hospice je kaple, kde probíhají bohoslužby. Evangelické se konají každou středu od 15 do 16 hodin a v sobotu od 14-15 hodin je vyhrazen čas pro bohoslužby katolické. I když kaple není veliká, pohodlně se tam vejdou mimo křesla i 4 postele. Zájem o účast na bohoslužbách se zjišťuje již při zahájení jejich pobytu v Hospici a každý, kdo chce, se bohoslužby může zúčastnit. Pro tyto klienty, kteří jsou často upoutáni na lůžko, nebo potřebují invalidní vozík či chodítko, je však nezbytné, aby je do kaple někdo doprovodil. Toto zabezpečuje personál a pravidelně jim při tom pomáhají tři dobrovolnice. Evangelické bohoslužby se zúčastňuji i já. Asi dvacet minut

35

před jejím zahájením se jdeme s dobrovolnicí Blankou zeptat personálu, koho tam dnes můžeme odvézt nebo doprovodit. „Za paní A nechoďte, dneska jí není dobře a paní B má návštěvu. Ale ta nová paní C ze čtyřky má zájem,“ ochotně nám radí sestřička. Na pokoji Blanka pomáhá jedné paní s oblékáním. Milá paní nám vysvětluje, že tuto halenku a korále má připravené pro takové sváteční události. Ještě paruku a bohoslužba může začít. „Myslím si, že pokud je to alespoň trochu možné, tak je pro lidi důležité, aby se dali při takových příležitostech do gala. Můžou tak cítit, že jsou stále v centru dění, že žijí a já jsem ráda, že jim k tomu můžu pomoci,“ říká Blanka. Tentokrát se bohoslužby účastní deset lidí, z toho šest klientů. Dva z nich jsou na lůžku. Dobrovolnice jsou s personálem domluvené, že kdyby nastal jakýkoliv problém, tak je budou kontaktovat. Zatímco Blanka rozdává zpěvníky, říká mi jeden pán, že si zapomněl na stolku brýle, tak to jdu říct personálu. Když přijdu, vidím, že si druhá dobrovolnice sedá k neklidné paní a hladí ji po ruce. Paní se během chvilky uklidňuje. Když bohoslužba skončí a pan farář se se všemi rozloučí, odvážíme nebo doprovodíme klienty zpět na pokoje. Blanka se mi svěřuje s tím, jak se do Hospice dostala: „Kamarádka mi jednou říkala, že se chystá na školení dobrovolníků do Hospice a že by tam ráda doprovázela lidi na bohoslužby. Tato myšlenka se mi zalíbila, a tak jsem tam šla s ní. Na to, abych navštěvovala umírající lidi na pokojích, jsem tenkrát neměla odvahu. Během tří let, co tady chodíme, se tu však často s některými klienty více sblížíme a chodíme k nim i na návštěvu na pokoje nebo pomáháme při společných akcích“.

6.5 Individuální návštěvy na pokojích a pomoc při společných akcích Převážná většina dobrovolníků pravidelně dochází na pokoje k lidem, aby jim pomáhali naplnit jejich volný čas. Na průběh návštěvy má vliv hlavně zdravotní stav klienta. Kontaktní osoba, která má v Hospici dobrovolníky na starost, k tomu říká: „Vždy se snažím klienta nejdříve poznat a podle jeho zájmů a potřeb vyberu dobrovolníka, který by si s ním nejlépe rozuměl.“ Dobrovolníci chodí na návštěvu nejčastěji jednou týdně na jednu až dvě hodiny. „Za naší Květkou rodina chodila málo. A protože to byla velice společenská paní, sešlo se nás na jejím pokoji mnohdy i více

36

dobrovolníků. Hráli jsme na kytaru, zpívali, kreslili, někdy jsme vzali invalidní vozík a jeli do nedaleké hospůdky na pivo. To se jí moc líbilo. Během vánoc se její stav zhoršil, ale přesto jsme ještě sehnali auto a společně jeli na návštěvu ke koordinátorce Hospice, kde jsme si rozdali dárečky a ochutnali cukroví. Prožili jsme tam všichni krásné chvíle,“ vykládá Pavlína. „S Květkou jsme také prožili její poslední chvíle. Poslední týden jsme si rozdělili služby a střídali se u ní na přistýlce i v noci. Někdy chtěla namasírovat bolavá záda, jindy jsme ji pomáhali se otočit, ale hlavně, nechtěla být v noci sama. Ráno jsme pak napůl rozespalí odcházeli do práce,“ dodává Blanka. V Hospici pomáhají dobrovolníci i při organizování různých společných akcí. Když jsou nějaké velké akce, tak vozíme a doprovázíme klienty do společenské místnosti, podáváme občerstvení, pomáháme s organizací a asistujeme tam, kde je třeba, povídá mi nadšená dobrovolnice, která zmiňuje akce jako Smažení vaječiny, Pyžamový bál, Sportovní odpoledne nebo Vzpomínkové setkání s pozůstalými. Připomíná ještě výlet na Lysou horu, kde dobrovolníci společně s některými zaměstnanci Hospice pomáhali realizovat několika pacientům jejich poslední přání. „Na Lysé je kamenitý terén, s vozíky to byla fuška, ale zvládli jsme to,“ usmívá se Blanka.

6.6 Starost o zvířátka Dobrovolník Jindra je mladý muž s lehkým zdravotním postižením. Stará se o dva králíčky a akvárium, které můžeme nalézt na chodbách Hospice. „Z akvária vypouštím vodu, pak ho vyčistím a opět naplním. Taky sypu rybičkám krmení. Králíkům zase čistím klec, dávám jim vodu, seno a směs na krmení. Nejdříve jsem tady chodil jednou týdně, pak dvakrát a nyní chodím do Hospice třikrát týdně,“ popisuje svou aktivitu Jindra. „Hospic, to je můj život,“odpovídá na otázku, jak se mu tato dobrovolnická aktivita líbí. Z uvedeného výčtu dobrovolnických aktivit je zřejmé, že se dobrovolníci v rámci svých schopností a zájmů snaží najít i netradiční formy pomoci, a že chtějí, aby jejich služba klientům Hospice byla co nejpestřejší.

37

7 Pohled na dobrovolnickou činnost V této kapitole popíšu, jaké jsou návrhy, představy a očekávání od role dobrovolníků v Hospici a zda jsou naplněné. Zaměřím se nejen na samotné dobrovolníky, ale také na zaměstnance a klienty. Ze získaných poznatků pak v další kapitole navrhnu další možné dobrovolnické aktivity.

7.1 Pohled dobrovolníků Dobrovolníci hovořili o svých představách a o naplnění svých očekávání slovy, která uvádí ve své knize Tošner. Ten říká, že někteří dobrovolníci mají své konkrétní představy již před vstupem do organizace. Jiní mají potřebu konat cokoli dobrého, ale nevědí, jak a kde mohou pomoci (Tošner 2003: 6). Všichni dotázaní dobrovolníci jsou, stejně jako zaměstnanci, přesvědčeni o tom, že nejdůležitějším úkolem dobrovolníků je být nápomocen tomu, aby nikdo nezůstal osamocený, zejména v posledních chvílích života. S touto vizí se do Hospice přihlásili. Mnozí znají rodinné příslušníky klientů, někdy se s nimi střídají u lůžka. Odlehčit rodině, pomoci nést břímě odchodu nejbližším umírajícího, je podle dobrovolníků jejich další důležitý úkol. „Jsem ráda, že odlehčím rodině, že rodina ví, že tam není rodinný příslušník sám,“, svěřuje se mi mladá dobrovolnice Jana. Jako důležité vidí dobrovolníci i to, aby mohli uplatnit, co je baví a vnímat, že je dobrovolnická činnost naplňuje. Eliška k tomu dodává: „Mně se líbí, že jsou někteří dobrovolníci, kteří se dovedou takzvaně rozvášnit. Jak chodí v maškarním oblečení a dělají legraci. Já to neumím. Já umím zase vesele zpívat a dát radost jinak. To mě nabíjí.“ „Dobrovolnictví v Hospici může mít kromě doprovázení umírajících lidí různé podoby. Od návštěv na pokoji, kde si dobrovolník v roli společníka s klientem povídá, čte a hraje karty, až po pomoc při organizování sportovního dne nebo výletu na Lysou horu,“ povídá mi svoje představy i zážitky z dobrovolničení důchodkyně Pavlína. Někteří se shodli v tom, že k úplné spokojenosti by potřebovali více času. „Mám vnoučata, která poslední dobou často hlídám a už tady nemůžu chodit tak často, jako dříve,“ říká několikanásobná babička Pavlína. „Když máte děti, tak už toho času tolik

38

není.“ Jana tento problém vyřešila tak, že někdy bere svého syna do Hospice sebou. Sama o tom říká: „Každý máme babičku a dědečka, a víme, že babička a dědeček jsou zdraví. Jejich stav se však může během okamžiku změnit, když přijde nemoc. A děti si to uvědomí. Pak to vezmou jako normální věc, že život začíná narozením a končí smrtí, že někdo je tady dlouho a někdo jenom chvilku.“

7.2 Pohled zaměstnanců O dobrovolnickém programu v Hospici jsem si povídala se zaměstnanci, kteří nejčastěji přichází s dobrovolníky do kontaktu. Během rozhovorů nejčastěji zaznělo, že tím nejdůležitějším, co zaměstnanci od dobrovolníka očekávají, je, že by měl být společníkem a doprovazečem pro ty, kteří o to projeví zájem. Navázat pevnější vztah, posedět venku na lavičce, doprovázet klienty na různé akce, nebo s nimi být v jejich posledních chvílích. Aby toho mohlo být dosaženo, měli by dobrovolníci podle zaměstnanců splňovat několik podmínek. Měli by přijít, když to slíbí. Pro klienty je totiž jejich návštěva světlou chvilkou, na kterou se těší. Další podmínkou je, že by měli klientům něco o sobě říct. Nestačí jenom vizitka, která je pro dobrovolníky v Hospici samozřejmostí. Klienti by měli mít možnost vědět, s kým tráví svůj čas. Evangelický farář vidí úkol dobrovolníků takto: „Ono to samozřejmě souvisí od potřeb každého konkrétního člověka. To první je se s tím člověkem do jisté míry spřátelit. Aby se ti lidé znali. Odkrýt karty. Kdo jsem já a kdo jsi ty. Aby ten dobrovolník pro něj nebyl tajemný. Pokud člověk vnímá, aby tušil, koho má před sebou. Stačí něco o sobě říct, neformálně, přátelsky.“ Dobrovolník by měl mít velkou míru empatie, aby poznal, co je třeba. Ke každému by měl přistupovat individuálně. Toto očekávají od dobrovolníků, kteří chodí za klienty na pokoje a také od těch, kteří se věnují některé z terapií. Všichni se shodli, že stávající dobrovolníci toto očekávání nejen naplnili, ale dokonce předčili. „Dobrovolníci tady dělají záslužnou činnost, určitě jsou velice potřební a hlavně jsou i hodně vytíženi. Jsou empatičtí a flexibilní, protože když jim koordinátorka volá, tak přicházejí skoro hned,“ říká Lenka. Jedním z nenaplněných očekávání bylo, že není vždy dostatek dobrovolníků. Názor na počet dobrovolníků byl však různý: „někdy je potřeba dobrovolníků u umírajících lidí větší, ale ono to za tři dny vypadá úplně jinak. Ti lidé zemřou a najednou dobrovolníků zase není tolik třeba. Dnes potřebujeme

39

dobrovolníků třeba 10 a zítra 40. Tato potřeba se hodně mění. Nejde to úplně naplánovat, někdy je jich málo a někdy dostatek, podle situace, podle potřeb těch lidí.“ Kontaktní osoba uvedla, že i další dobrovolníci by určitě v Hospici našli svoje uplatnění, a proto již plánují s dobrovolnickým centrem nábor a školení pro nové zájemce. „Dobrovolnictví u nás může fungovat i díky spolupráci s Dobrovolnickým centrem, které má s organizováním dobrovolnických programů velké zkušenosti,“ vyzdvihla přínos spolupráce. Při rozhovorech zazněla myšlenka pomoci dobrovolníků při osvětě o hospicové péči ve Frýdku-Místku. Lidé, kteří se nalézají v terminálním stadiu života, přicházejí do Hospice z nemocnice často jen několik dní před úmrtím. „Je to škoda. Tady v Hospici díky paliativní léčbě dokážeme bolest utišit. Navíc tu jsou vhodné podmínky, aby se lidé mohli co nejlépe připravit na svůj odchod a rozloučit se s blízkými,“ popisuje situaci v Hospici sestřička Táňa. Vzápětí navrhuje, že by se dobrovolníci mohli společně se sociální pracovnicí a psychoterapeutem věnovat také pozůstalým lidem. „Měli jsme tady pána, kterému zemřela babička, se kterou předtím žil v jedné domácnosti. Po její smrti se nemohl vyrovnat se samotou, a tak stále chodil za námi do Hospice. Potřeboval někoho, s kým by si mohl o tom popovídat. Lidí s takovou potřebou je více. Tam by byla vhodná pomoc dobrovolníka,“ myslí si Táňa.

7.3 Pohled klientů Během výzkumného šetření jsem uskutečnila i několik rozhovorů s klienty, o nichž jsem věděla, že za nimi pravidelně dobrovolník dochází. Během rozhovoru jsme se proto mohli zmínit i o tématu dobrovolnictví. Navštívit, popovídat, vyslechnout. Toto byly nejčastější odpovědi klientů na otázku, co by měl dobrovolník dělat. Současně také vyjádřili, že tato očekávání jsou naplněna. Spokojenost vyjadřuje i paní Nováková, pro kterou je Klárka jako vlastní vnučka. „Jsem ráda, že za mnou Klárka chodí. Mám sice dvě dcery, ale ty přijdou málokdy. Mají své rodiny a chodí do zaměstnání. Povídáme si o čemkoliv, o škole, co ji baví, ptám se na sourozence. Chodí tady v pondělí a v pátek.“ Také pan Novotný nedá na svou dobrovolnici dopustit: „Nedávno tu za mnou byla a já jsem spal. Nechtěla mě budit, tak šla na druhý pokoj za někým jiným. Tak jsem ji řekl, „Až tu příště budeš, tak mě vzbuď a řekni, vstávej dědku, přišla jsem za tebou!“

40

Další klientka zmiňuje, že by byla ráda, kdyby se mohla, až bude hezky, dostat alespoň na chvíli ven, mimo areál Hospice. Společně s dobrovolnicí plánuje, že se zajedou podívat na náměstí. „Ráda bych se podívala do výkladních skříní, co je moderní. Abych šla s dobou,“ usmívá se osmdesátiletá paní Svobodová a přitom chválí šálu, kterou má dobrovolnice na sobě. „Já jsem ráda, že tu za mnou chodí dobrovolnice dvě. Někdy nemám sílu nic říkat a často během návštěvy i usnu, ale moc ráda je poslouchám, jak se spolu baví. Dozvím se, co se děje nového, připadám si v centru dění a vidím, že i zdraví lidé mají své starosti,“ říká paní Dvořáková.

7.4 Shrnutí rozhovorů Z rozhovorů s dobrovolníky, pracovníky a klienty Hospice se ukázalo, že klienti velice oceňují službu dobrovolníků, jsou za ni vděčni a tato služba zcela naplňuje jejich očekávání. Zaměstnanci Hospice na dobrovolnících oceňují jejich zodpovědnost a empatii. Zároveň vyjádřili touhu po zapojení většího množství dobrovolníků a ukázali také na dosud nevyužité oblasti, ve kterých by dobrovolníci mohli působit, například při osvětě nebo při péči o pozůstalé. Dobrovolníci hodnotili kladně přínos, který dobrovolnictví přináší jim samotným. Většina z nich si přála mít více volného času, aby jejich služba klientům Hospice nebyla na úkor jejich vlastní rodiny.

41

8 Shrnutí a návrh dalších aktivit V minulé kapitole jsem představila hlavní myšlenky z představ a zkušeností z dobrovolnictví, které od respondentů během rozhovorů zazněly. Tyto poznatky nyní shrnu a navrhnu případné další možnosti uplatnění dobrovolníků v Hospici. Nejdůležitějším úkolem dobrovolníků je napomáhat k tomu, aby nikdo z těch, kdo se ocitne v těžkých chvílích života, nezůstal úplně sám.14 Tak si představují poslání dobrovolníka i ti, které jsem do výzkumného šetření zahrnula. Z výzkumného šetření jsem zjistila, že dobrovolníci tyto představy a očekávání svým vstřícným jednáním naplňují. Samotní dobrovolníci svou činnost hodnotí jako smysluplnou a naplňující. K těmto kladným výsledkům napomáhá nejen podpora kontaktní osoby hospice, ale také spolupráce s Dobrovolnickým centrem při zajišťování organizace programu. Přesto z výsledků výzkumu vyplývá, že by se v Hospici daly uplatnit i další dobrovolnické aktivity. Jsou to péče o pozůstalé a vedení dětského výtvarného kroužku.

8.1 Dětský výtvarný kroužek K tomuto nápadu mě přivedly dobrovolnice, které si v legraci posteskly, že by do Hospice rády chodily častěji a na delší dobu, pokud by zde měly zajištěno hlídání svých dětí či vnoučat. V přízemí Hospice je útulná jídelna, která je odpoledne nevyužitá. Jsou tam židle i stoly, vhodný prostor pro malování si s dětmi. Pak už stačí v rámci plánovaného náboru a školení pro nové zájemce o dobrovolnictví najít vhodného nadšence, který by výtvarný kroužek dětí vedl. Potom budou dětské kresby zdobit nejen pokoje a chodby Hospice, ale mohou se tam pravidelně uskutečňovat i vernisáže a výstavy jejich obrázků. Děti, které jsou bezprostřední, si budou o svých zážitcích z Hospice povídat doma se svými rodiči nebo s kamarády ve škole. Je jisté, že se během chvil strávených v Hospici setkají s lidmi na sklonku života. Když se od dětství naučí vnímat prostředí Hospice jako přirozenou součást života, nebudou s tím mít problém ani v dospělosti. Tímto způsobem se může nejen pomoci dobrovolnicím a dobrovolníkům, kteří potřebují během své služby mít zajištěno hlídání svých dětí či

14

ADRA (nedatováno): Dobrovolnictví [on-line]. Dostupné 7.4.2015 z http://www.adra.cz/dobrovolnictvi

42

vnoučat, ale skrze dětskou zkušenost by se mohla šířit myšlenka hospicové a paliativní péče, která pomůže odstranit představu Hospice pouze jako místa smrti a umírání. Řada zaměstnanců hospice říká, že zde klienti přicházejí příliš pozdě. Mnozí z pacientů podle nich o možnosti kvalitně prožitých posledních týdnů v Hospici neví a zůstávají až do posledních dnů v nemocnici, kde kurativní léčba už je pro ně bezvýsledná a příliš zatěžující. Pokud by se podařilo díky dětskému kroužku zapojit do osvěty i děti a vnoučata dobrovolníků, mohlo by se to odrazit na včasnějším příchodu nemocných pacientů do Hospice, a mohl by se zvýšit i zájem o dobrovolnictví v tomto druhu péče. Třeba pak bude v Hospici tolik dobrovolníků, že budou moci častěji chodit na pokoje i po dvojicích, vymýšlet další aktivity, realizovat prohlídky výkladních skříní, prostě dělat to, co je potřeba a co je naplňuje.

8.2 Dobrovolnická péče o pozůstalé Podle Špatenkové bývá truchlení pozůstalých o to víc skličující, když jsou na ně sami. Proto potřebují někoho, kdo je na cestě zármutku alespoň kousek doprovodí. Doprovázejícím nemusí být pouze vysoce vzdělaní pracovníci, může to být i pro tyto účely školený dobrovolník. Je podmínkou, aby to byl člověk citlivý vůči potřebám pozůstalých, aby to byl někdo, kdo je obeznámen s tím, co pozůstalí prožívají a jak je možné jim pomoci (Špatenková 2008: 11-12). V Hospici se dobrovolníci v současné době pozůstalým lidem nevěnují. Toto spadá do náplně práce sociálního pracovníka a psychoterapeuta. Podle názoru některých respondentů by tam přesto dobrovolníci našli své uplatnění. Navrhuji proto, aby se ti, kteří mají o takovou službu zájem, zúčastnili školení zaměřeného na poradenství a péči o pozůstalé. Poté mohou být průvodci v době zármutku těm, kteří se nedávno rozloučili s některým ze svých blízkých.

43

Závěr V dnešní době má dobrovolnictví stále větší význam a pro některé lidi se stává životní filozofií. V případě dobrovolnické služby v hospicích je tento význam dokonce dvojnásobný (Vávrová, Polepilová 2011: 81). Přínos dobrovolníků, jejich ochotu a zájem o druhé lidi mohu vidět i z pozice koordinátorky dobrovolníků, kteří právě Hospic navštěvují. Proto bylo mou snahou, abych v této absolventské práci, prostřednictvím případové studie, představila dobrovolnickou činnost v systému hospicové a paliativní péče. Pomyslným mikroskopem jsem zaostřila pozornost do Frýdku-Místku. Zde, v rámci dobrovolnického programu navštěvují klienty místního hospice dobrovolníci, které koordinuje Dobrovolnické centrum ADRA. Pro to, abych mohla činnost dobrovolníků zapojených do programu v Hospici důkladně popsat, mi byl velkou pomocí opravdový zájem všech, které jsem do výzkumného šetření zapojila. V této práci jsem využila i svých znalostí získaných studiem a pracovních zkušeností. Takto vybavená jsem se nejdříve poohlédla za uplynulými čtyřmi roky a vylíčila průběh dobrovolnického programu v Hospici od samotného začátku až po současnost. Poté jsem prezentovala různé dobrovolnické aktivity, kterým se zde dobrovolníci věnují. Z popisu aktivit, jako je například muzikoterapie, canisterapie, nebo individuální návštěvy na pokojích, lze vyčíst, že všechny mají společné to, že se do nich dobrovolníci zapojují s nadšením a s otevřeným srdcem. Proto pro mě nebylo překvapující, když jsem během rozhovorů všech zúčastněných slyšela o spokojenosti a naplnění představ v souvislosti se zapojením dobrovolníků do dobrovolnické činnosti. Jsem vděčná za to, že jsem během rozhovorů mohla zjistit i některé skutečnosti, které mě přiměly k zamyšlení se nad dalšími možnostmi zapojení dobrovolníků. Z nedostatku času některých maminek a babiček, které se touží kromě svých dětí věnovat také dobrovolnictví, vznikl nápad otevřít dětský výtvarný kroužek přímo v Hospici. Takový kroužek by pomohl dostat Hospic do povědomí lidí. Další aktivita v podobě péče o pozůstalé by zase mohla vyřešit velkou časovou vytíženost personálu v období, kdy pozůstalí potřebují povzbudit a potěšit. Budu ráda, jestliže realizace těchto aktivit pomůže vylepšit nejen dobrovolnický program, který v Hospici funguje, ale také zkvalitnit pobyt jeho klientů. Věřím, že tato práce může sloužit jako zdroj inspirace i pro dobrovolníky a pracovníky z jiných zařízení.

44

Seznam zdrojů 1. ADRA

(nedatováno):

O nás

[on-line].

Dostupné

7.4.2015

z http://www.adra.cz/o-nas 2. ADRA

(nedatováno):

Dobrovolnictví

[on-line].

Dostupné

7.4.2015

z http://www.adra.cz/dobrovolnictvi 3. ADRA

(nedatováno):

O nás

[on-line].

Dostupné

7.4.2015

z http://www.adra.cz/dobrovolnictvi/frydekmistek/o-nas 4. ADRA (nedatováno): Dobrovolnické programy [on-line]. Dostupné 7.4.2015 z http://www.adra.cz/dobrovolnictvi/frydekmistek/dobrovolnickeprogramy/frydek--mistek 5. Anitera o.p.s. (nedatováno): Canisterapie [on-line]. Dostupné 7.4.2015 z http://www.animoterapie.cz/canisterapie.htm 6. Dobrovolnické centrum ADRA, Frýdek-Místek. Hodnotící zpráva 2012. Interní materiál. 7. Dobrovolnické centrum ADRA, Frýdek-Místek. Hodnotící zpráva 2013. Interní materiál. 8. Dobrovolnické centrum ADRA, Frýdek-Místek. Hodnotící zpráva 2014. Interní materiál. 9. Doyle D. 2009. „Introduction- What is hospice care? “ In Scott R., Howlett S., Doyle D. (eds.), Volunteers in Hospice and Palliative Care (s. 1-11). New York: OXFORD. 10. Gerlichová M. 2015. Muzikoterapie v praxi. Praha: Grada. 11. Haškovcová H. 2007. Thanatologie. Praha: Galén. 12. Hendl J. 2008. Kvalitativní výzkum. Praha: Portál.

45

13. Hospic Frýdek-Místek, p.o. (6.5.2011): Výroční zpráva 2010 [on-line]. Dostupné 7.4.2015 z http://www.hospicfm.cz/vyrocni-zprava 14. Hospic Frýdek-Místek, p.o. (10.4.2012): Výroční zpráva 2011 [on-line]. Dostupné 7.4.2015 z http://www.hospicfm.cz/vyrocni-zprava 15. Hospic Frýdek-Místek, p.o. (7.5.2013): Výroční zpráva 2012 [on-line]. Dostupné 7.4.2015 z http://www.hospicfm.cz/vyrocni-zprava 16. Hospic Frýdek-Místek, p.o. (nedatováno): Hospic Frýdek-Místek, p.o. [on-line]. Dostupné 7.4.2015 z http://www.hospicfm.cz/hospic-frydek-mistek 17. Informační a diskusní portál Dobrovolník.cz (nedatováno): Dobrovolnictví a paragrafy [on-line]. Dostupné 7.4.2015 z http://www.dobrovolnik.cz/management-dobrovolnictvi/dobrovolnictvi-aparagrafy/ 18. Kabelka L. 2001. „Křehký pacient a primární péče“. In Kalvach Z., Čeledová L., Holmerová I., Jirák R., Zavázalová H., (eds.), Dlouhodobá intenzivní ošetřovatelská péče. Praha: NROS, AGNES. s. 245-247. 19. Křivohlavý J. 2010. Povídej - naslouchám. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství. 20. Křížová E. 2001. „Dobrovolnictví v neziskových organizacích“. In Frič P., Křížová E. (eds.), Dárcovství a dobrovolnictví v České republice. Praha: NROS, AGNES. s. 102-130. 21. Miovský M. 2006. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada. 22. MVČR (2015): Dobrovolnická služba [on-line]. Dostupné 7.4.2015 z http://www.mvcr.cz/clanek/dobrovolnicka-sluzba-500539.aspx 23. Nakladalová L. 2010. Materiál ke školení dobrovolníků. Ostrava: Dobrovolnické centrum ADRA.

46

24. Opatrná M., Opatrný M. 2010. „Nemocní v terminálním stádiu“. In Doležel J., Kaplánek M., Křišťan A., Martínek M., Opatrný M. (eds.), Praktická teologie pro sociální pracovníky. Praha: JABOK. s. 146-154. 25. Student J., Mühlum A., Student U. 2006. Sociální práce v hospici a paliativní péči. Praha: H & H. 26. Svatošová M. 2010. „Sociální práce s lidmi umírajícími v hospici“. In Matoušek O., Kodymová P., Koláčková J. (eds.), Sociální práce v praxi. Praha: Portál. s. 195-210. 27. Svatošová M. 2011. Hospice a umění doprovázet. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství. 28. Svatošová M. 2003. Hospice a umění doprovázet. Praha: ECCE HOMO. 29. Špatenková N. 2008. Poradenství pro pozůstalé. Praha: Grada. 30. Tošner J., Sozanská O. 2002. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích. Praha: Portál. 31. Tošner J., 2003. Průvodce dobrovolnictvím pro neziskové organizace. Praha: HESTIA- Národní dobrovolnické centrum. 32. Vávrová S., Polepilová R. 2011. „Dobrovolnictví v hospicích“. Sociální práce/Sociálna práca. 11 (4): 79-91. 33. Zákon o dobrovolnické službě. Zákon č. 198/2002 Sb. v účinném znění ke dni 1. 1. 2003. Dostupné 7. 4. 2014 z http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2002-198#cast1 34. Záškodná H., Mojžíšová A. 2011. „Psychologické aspekty dobrovolnictví v kontextu sociální práce“. Sociální práce/Sociálna práca. 11 (4): 62-68.

47

Anotace Absolventská práce se zabývá popisem a analýzou činnosti dobrovolníků z Dobrovolnického centra ADRA v hospici ve Frýdku-Místku. V první, teoretické části jsou vysvětleny teoretické pojmy jako dobrovolnická služba, hospicová a paliativní péče. Dále jsou představeny organizace Hospic Frýdek-Místek, p.o. a humanitární organizace ADRA. Druhá, výzkumná část popisuje metodologii, cíl a výsledky výzkumného šetření, které proběhlo formou případové studie mezi dobrovolníky, zaměstnanci a pacienty hospice ve Frýdku-Místku. Na závěr je uvedeno několik návrhů pro další rozvoj a zkvalitnění dobrovolnické služby v hospici. Klíčová slova: dobrovolnická služba, dobrovolník, vysílající organizace, přijímající organizace, hospic, hospicová péče, paliativní péče, umírání, doprovázení umírajících

Abstract The dissertation focuses on the description and the analysis of the activities of volunteers from the Volunteers center ADRA in hospice in Frýdek-Místek. In the first, theoretical part there are described theoretical terms such as volunteer work, hospice and palliative care.

The

following

organisations

are

also

introduced:

Hospice Frýdek-Místek, p.o. and humanitarian organization ADRA. The second, experimental part describes the methodology, aim and results of the experiment, which took place in the form of a case study within the volunteers, employees and patients of the hospice Frýdek-Místek. In the conclusion, a few ideas are mentioned for the next steps toward development and improvement of volunteer work in hospice.

Key words: volunteer work, volunteer, sending organization, accepting organization, hospice, hospice care, palliative care, dying, accompanying the dying

48