CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc. Projekt poradny pro neplodné ženy

CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Absolventská práce

Projekt poradny pro neplodné ženy

Téma práce:

Podpora sociálního fungování neplodných žen

Sára Balabánová Vedoucí práce: Mgr. Ing. Květoslava Princová, Ph.D.

Olomouc 2013

„Prohlašuji, že jsem tuto práci zpracovala samostatně na základě použitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu.“ V Olomouci dne 30. 4. 2013

…….………………… Sára Balabánová

Ráda bych poděkovala Mgr. Ing. Květoslavě Princové, Ph.D. za její čas a ochotu při vedení mé práce. Poděkování patří také mým nejbliţším, kteří mě při psaní práce podporovali.

Obsah Úvod ................................................................................................................................. 4 1

2

Projekt/Tvorba projektu......................................................................................... 6 1.1

Co je to projekt? ................................................................................................ 6

1.2

Základ projektového managementu .................................................................. 7

1.3

Cyklus projektu ................................................................................................. 7

Neplodnost ................................................................................................................ 9 2.1

Co neplodnost znamená? .................................................................................. 9

2.2

Ţena a její specifika ve vztahu k neplodnosti ................................................. 10

2.3

Příčiny neplodnosti u ţeny .............................................................................. 12

2.3.1

Anatomické příčiny..................................................................................... 12

2.3.2

Hormonální příčiny ..................................................................................... 12

2.3.3

Imunologické příčiny .................................................................................. 14

2.3.4

Psychické příčiny neplodnosti .................................................................... 15

2.3.5

Potrat jako příčina neplodnosti a postabortivní syndrom ........................... 16

2.3.6

Jiné příčiny neplodnosti .............................................................................. 19

2.4

Léčba neplodnosti ........................................................................................... 19

2.4.1

Hormonální léčba ........................................................................................ 20

2.4.2

Metody asistované reprodukce ................................................................... 20

2.5

Metoda NAPROHELP .................................................................................... 21

3

Neplodnost jako sociální problém ........................................................................ 22

4

Žena, neplodnost a sociální fungování ................................................................. 24

5

4.1

Neplodnost a sociální práce ............................................................................ 24

4.2

Sociální fungování .......................................................................................... 26

Možnosti podpory .................................................................................................. 30 5.1

CENAP ........................................................................................................... 30

5.2

Centrum psychosomatické péče...................................................................... 31

5.3

Společnost pro psychosomatickou podporu léčby neplodnosti, o. p. s........... 32

5.4

Centra asistované reprodukce ......................................................................... 33

5.5

Pojišťovny ....................................................................................................... 34

6

Slepá cesta pomoci ................................................................................................. 37

7

Vlastní projekt aneb co je ještě potřeba dělat?................................................... 39

8

Projekt poradny pro neplodné ženy .................................................................... 42 8.1

Osnova ............................................................................................................ 42

8.1.1

Popis výchozího stavu ................................................................................ 42

8.1.2

Definice cílové skupiny .............................................................................. 43

8.1.3

Stručně definovaný záměr, cíle a výstupy projektu .................................... 43

8.1.4

Navrhovaný postup realizace projektu ....................................................... 45

8.1.5

Personální zajištění realizace projektu ........................................................ 47

8.1.6

Zhodnocení rizik realizace a předpokladů udrţitelnosti ............................. 47

8.2

Logfraime........................................................................................................ 48

Matice logického rámce ................................................................................................ 49 8.3

Aktivity ........................................................................................................... 54

8.4

Rozpočet ......................................................................................................... 57

Závěr .............................................................................................................................. 61 Seznam pramenů a literatury ...................................................................................... 64

Úvod Neplodnost není jiţ pouze problémem konkrétní ţeny. Jiţ dlouhou dobu je to společenský problém. Neplodných ţen i muţů přibývá a tento fakt má své značné důsledky v ţivotě jednotlivých ţen (Bes, 2009, s. 131-145). Ţivotní situace ţeny, která je neplodná je velmi náročná. Stres, který proţívá neplodná ţena, je srovnatelný se stresem onkologicky nemocných pacientů (Doherty, Clark, 2002, s. 16). Mezi další důsledky patří stigmatizace, vyloučení, sníţení či zvýšení pracovní výkonnosti (Slepičková, 2006, s. 938). Objevují se také změny v komunikaci a ţena při běţných ţivotních situacích můţe reagovat přecitlivěle, často se u neplodných ţen objevuje depresivní ladění (Konečná, 2003, s. 114, 149). Sociální pracovník při této situaci můţe vyuţít svých kompetencí a pomoci ţeně zorientovat se v poskytovaných sluţbách, které ţena můţe vyuţít a také pomáhat vyţít účinnou komunikaci. Sociální pracovník, můţe být právě tím článkem, který stojí mezi odborníky a neplodnou ţenou. Můţe jim pomáhat najít konsenzus a napomáhat tak k vyřešení konkrétních problémů neplodné ţeny, čímţ můţe značně napomoci zlepšení sociálního fungování neplodné ţeny. Cílem práce je vytvořit projekt poradny pro neplodné ţeny. Tato poradna by měla poskytovat útočiště pro neplodné ţeny a poskytovat jim sociálně aktivizační činnost, která je podpoří směrem k uspokojivému sociálnímu fungování. Metodou práce je studium, analýza a syntéza literatury týkající se neplodnosti. Touto metodou je tvořena hlavně teoretická část práce, která se zabývá tím, co je to projekt a neplodnost. Také je věnován prostor sociálnímu fungování neplodné ţeny a jejím problémům a potřebám. V neposlední řadě jsou v teoretické části práce zmíněny místa, kam se můţe neplodná ţena obrátit, při řešení neplodnosti. Tyto informace pomáhají vykrystalizování analýzy potřebnosti a sestavení logického rámce projektu poradny pro neplodné ţeny. Tento projekt tvoří praktickou část této absolventské práce. Mou osobní motivací pro vypracování této práce je to, ţe kolem sebe vidím neplodné ţeny a jejich náročnou ţivotní situaci. Jsem přesvědčena, ţe by těmto ţenám mohla být poskytována lepší a komplexnější péče. Cílové skupině neplodných ţen, se chci v budoucnu věnovat. Myslím si, ţe jako sociální pracovnice budu mít dobrou

4

pozici k tomu, napomáhat zlepšení sociálního fungování neplodných ţen a také zlepšování systému poskytované pomoci těmto ţenám.

5

1 Projekt/Tvorba projektu V této kapitole se zabývám popsáním toho, co je projekt, projektový management a projektový cyklus. Tyto informace povaţuji za důleţité pro pochopení projektu poradny pro neplodné ţeny, který z těchto informací vychází.

1.1 Co je to projekt? Projektem můţe být jakýkoli sled úkolů, které jsou řízeny metodami a pravidly projektového managementu. Aplikace metod a pravidel projektového managementu je u projektu zcela zásadní. Projekt je řízený proces s jasně stanovenými metodami a pravidly, který má stanovený začátek i konec (Svozilová, 2006, s. 21). Němec (2002) mluví o projektu jako o návrhu, námětu, plánu nebo jako o komplexním vyřešení určitého úkolu. Upozorňuje však, ţe projekt není pouze výsledný produkt ale také proces plánování a řízení rozsáhlých operací. Projekt je tedy hlavně tvůrčím procesem (Němec, 2002, s. 11). Projekt musí mít stanoven jasný cíl, který bude po zrealizování projektu naplněn. Projekt má mít také stanovený rámec pro čerpání zdrojů potřebných k realizování konkrétního projekt. Důvodem jedinečnosti projektů je jejich dočasnost a unikátnost. Projekty se věnují specifickým potřebám a cílům, k jejichţ naplnění dochází pomocí realizace projektů. Projekty jsou také jedinečné proto, ţe jsou časově omezené a tím pádem je realizuje zcela jedinečný tým lidí, kteří na projektu v danou dobu pracují (Svozilová, 2006, s. 22). Projekt má také specifický způsob hospodaření. Nejpodstatnější je, ţe projekt má finanční limity. Zdroje projektu jsou disponibilní, slouţí například k úhradě spotřebovaných zdrojů. Mezi tyto zdroje patří například mzdy pro pracovní tým, nákup nebo pronájem budov a nákup materiálů a zařízení, které je potřebné k realizaci projektu. Projekt má organizační strukturu, která zajišťuje koordinaci prací a vykonává řízení, které podléhá podnikatelským cílům daného projektu. Koordinátoři mají určitou míru samostatnosti v rozhodování, nesou tedy také zodpovědnost za naplnění podnikatelských cílů projektu (Svozilová, 2006, s 23).

6

Z právního hlediska je podstatné, ţe projekt nemá samostatnou právní subjektivitu ani daňové povinnosti (Svozilová, 2006, s. 23).

1.2 Základ projektového managementu Projektový management má dle Svozilové (2006) tři základní charakteristiky. Těmi jsou čas, dostupnost zdrojů a náklady. Čas slouţí jako limit plánování sledu a konkrétních aktivit. Dostupnost zdrojů spočívá v přidělených zdrojích ke konkrétnímu projektu. Tyto převáţně finančních zdroje jsou čerpány a uţívány k realizaci projektu (Svozilová, 2006, s. 23). Vstupní zdroje, které projekt má, představují vstupní prvky materiálních hodnot a lidské pracovní síly. Tyto prvky jsou pod kontrolou vedoucího projektu. Vedoucím projektu můţe být manaţer, který díky své autoritě koordinuje přeměnu hodnot ze zdrojů do výstupů projektu. Díky realizaci výstupů dochází k naplnění cílů projektu. Manaţer k této přeměně vyuţívá hlavně podněcování komunikace a spolupráce v pracovním týmu daného projektu (Svozilová, 2006, s. 24). Třetí charakteristikou projektového managementu jsou jiţ zmiňované náklady. Náklady slouţí k vykazování způsobu jak je či bylo uţíváno zdrojů v daném časovém rozloţení (Svozilová, 2006, s. 23). Můţeme říct, ţe cílem projektového managementu je vytvořit produkt projektu. Tím je myšleno vytvořit určitý unikátní produkt, můţe to být například nějaká sluţba, poradna ale i předmět. Tento produkt přispívá k dosaţení záměru projektu a k naplnění strategického či taktického cíle. Aktivity jsou odrazem tohoto produktu. Například u sociální sluţby spočívají aktivity v přípravě a zajištění této sluţby (Svozilová, 2006, s. 24).

1.3 Cyklus projektu Svozilová (2006) u vádí pět fází ţivotního cyklu projektu. Je to konceptuální návrh, definice projektu, produkce, operační období a vyřazení produktu. V první fázi se vytváří konceptuální návrh. Obsahuje informace o záměrech, hodnocení přínosů a dopadů. Dále jsou sepsány odhady na náklady a mnoţství času potřebné k realizaci. V neposlední řadě se v konceptuálním návrhu vyhodnocuje analýza rizik. Ve druhé fázi, kterou Svozilová (2006) nazývá definicí projektu, se jedná hlavně o upřesnění

7

konceptuálního návrhu. Přidává se diverzifikace cílů, příprava metodik a disponibilních znalostí a dovedností. Ve druhé fázi projektového cyklu je nutné nastavit konkrétní a reálné plány například časový harmonogram a podobně. Pracuje se jiţ s konkrétními informacemi v daném místě a čase. Třetí fází je produkce coţ jinak řečeno znamená vlastní realizaci projektu. V této fázi se objevuje hlavně řízení práce a subdodávek, kontroluje se, zda projekt postupuje dle stanoveného časového plánu a rozpočtu. Pořizuje se dokumentace a kontroluje se účinnost dosahování stanovených cílů. V e čtvrté fázi pojmenované Operační období, které spočívá v uţívání předmětu projektu, dochází k hodnocení sociálních a ekonomických dopadů projektu. Získává se zpětná vazba, která je vyuţitelná pro plánování dalších projektů. Poslední pátou fází je vyřazení projektu. Zde se můţe projekt převézt do odpovědnosti nějaké organizace. Hlavním přínosem z této fáze je zpracování získaných zkušeností z řízení projektu (Svozilová, 2006, s. 37). Projektových cyklů je velké mnoţství a není cílem této práce je všechny popsat. Ráda bych však uvedla ještě alespoň jednu ukázku projektového cyklu. Fáze mohou být pojmenovány zcela jinak. Národní ústav odborného vzdělávání uvádí jako první fázi identifikaci problému, dále fázi plánování projektu, na ni navazuje fáze zajištění financování, následuje fáze implementace a projektový cyklus je ukončen fází zhodnocení neboli evaluace. První fáze spočívá ve sběru informací, formulují se základní cíle, výsledky a aktivity projektu v konkrétních termínech. Druhá fáze je plánování projektu, kde se provádí analýza zainteresovaných skupin a rizik projektu. Následuje tvorba logického rámce projektu (Národní ústav odborného vzdělávání, nedatováno). Logický rámec je nástroj pro zlepšení plánování, provádění, řízení, monitorování a hodnocení projektů. Logický rámec je způsob strukturování hlavních prvků projektu. U logického rámce je významné zdůraznění logických vazeb mezi těmito prvky, kterými je záměr, cíle, výstupy, aktivity, objektivně ověřitelné ukazatele, zdroje ověření ukazatelů a předpoklady či rizika konkrétního projektu (United Nations, 2008). Třetí fáze nazvaná zajištění financování spočívá v navrhnutí rozpočtu pro projekt. Někdy se v této fázi zajišťuje pracovní plán. Implementace je čtvrtou fází a je to vlastní realizace projektu. Pátou fází je zhodnocení. To představuje administrativní zavření projektu a vypracování závěrečné hodnotící zprávy (Národní ústav odborného vzdělávání, nedatováno http://www.nuov.cz/).

8

2 Neplodnost V této kapitole se zabývám tím, co je neplodnost1, jaké jsou její příčiny a následná léčba. Tyto informace jsou zde důleţité pro pochopení ţivotní situace neplodné ţeny a jejího sociálního fungování. Informace jsou často zdravotnického charakteru, coţ by se mohlo zdát zavádějící při hledání ukotvení neplodnosti v sociální práci. Neplodnost je však mezioborové téma. Je to zdravotnický problém se sociálními důsledky, kterými se zabývá právě sociální pracovník. Proto je důleţité pochopit alespoň základy neplodnosti jako onemocnění, protoţe tyto informace nám pomohou neplodnou ţenu pochopit a vidět souvislosti mezi sociální a zdravotní rovinou ţivotní situace této ţeny.

2.1 Co neplodnost znamená? Neplodnost je dle WHO, neschopnost počít dítě. Pár můţe být povaţován za neplodný, pokud po dvou letech pravidelného pohlavního styku, bez antikoncepce, ţena neotěhotněla (a není ţádný jiný důvod, jako je kojení nebo amenorea – neplodné období po porodu). Neplodnost dělí na 1. primární neplodnost a za 2. sekundární neplodnost. Primární neplodnost je neplodnost u páru, jeţ je bezdětný. Sekundární neplodnost je neschopnost početí po předchozím těhotenství (Světová zdravotnická organizace, nedatováno, a). Při definování neplodnosti nesmím opomenout termín nedobrovolná bezdětnost. Je to termín vycházející z anglického involuntarily childlessness. Tento termín je přisuzován například těm párům, které se jiţ vzdaly léčby neplodnosti (Slepičková, 2006, s. 939, podle Letherby, 2002). Miall (1994) rozlišuje neplodnost a nedobrovolnou bezdětnost podle důsledků. Uvádí, ţe zatímco neplodnost, jeţ je biologickým problémem má důsledky sociální, tak nedobrovolná bezdětnost je problémem sociálním, který můţe být řešen pomocí lékařských technik (Slepičková, 2006, s. 939 – 940). Celosvětově páry vnímají neplodnost, jako tragédii, která má sociální, ekonomické a psychologické důsledky. V roce 2006 přijalo valné shromáţdění OSN 1

Některé kapitoly jsou převzaté z BALABÁNOVÁ, Sára. Ţivotní situace neplodných ţen. Olomouc, 2013. bakalářská práce (Bc.).

9

doporučení k zařazení cíle ohledně dosaţení všeobecného přístupu k reprodukčnímu zdraví v rámci rozvojového cíle tisíciletí číslo pět. Tímto cílem je zlepšit zdraví matek. Ministerstvo reprodukčního zdraví a výzkumu (The Department of Reproductive Health and Research) uznává, ţe neplodnost je neuspokojená potřeba v rodinném plánování jak v rozvinutých, tak rozvojových státech (Světová zdravotnická organizace, nedatováno, b). Dle Lázníčkové (2003) je nutná souhra mnoha pochodů v těle muţe a ţeny, aby došlo k otěhotnění. Ve své příručce Neplodnost uvádí, ţe dle studií asi 60% párů otěhotní do 6 měsíců od doby, kdy se o početí začnou snaţit. Po jednom roce bývá těhotných přibliţně 70 – 80%, ale 15-20% párů zůstává neplodných. Příčiny neplodnosti nalézáme jak u muţe (35-45%) tak u ţeny. Přibliţně u 20% případů jsou příčiny oboustranné. Po jednom roce snaţení partnerů o početí jiţ mluvíme o sníţené plodnosti (subfertilitě). Freundl a kolektiv (2008) uvádějí mírně odlišné údaje. Podle jejich údajů otěhotní do 6 měsíců 80 % a do roka je těhotných téměř 90 % ţen. Po jednom roce, kdy nedošlo k početí, hovoří o „nechtěné bezdětnosti“ nebo „nenaplněné touze po dítěti.“ (Freundl, Gnoth, Frank – Herman, 2008, s. 68). V České republice se s problémy s početím odhadem potýká kaţdý šestý pár a kaţdé desáté dítě se narodí rodičům, kteří prošli léčbou neplodnosti. Úspěšnost léčby neplodnosti se pohybuje kolem 40 – 50 %. Asi 3% všech narozených dětí byly zplozeny za pomoci umělého oplodnění. Autoři však nepodporují partnery, aby ihned pomýšleli na umělé oplodnění, ale uvádějí, ţe někdy stačí minimální opatření ve správný čas, které vede k vytouţenému dítěti (Freundl, a kolektiv, 2008, s. 69).

2.2 Žena a její specifika ve vztahu k neplodnosti Cílem této kapitoly je vysvětlit, proč se práce zabývá pouze ţenami a jaká jsou specifika ţen oproti muţům. Z hlediska ucelení celkového pohledu na neplodnost pomocí bio-psychosociálně-spirituálního pohledu na situaci neplodných párů, by bylo nutné věnovat rovnocennou pozornost i muţům. Tento holistický přístup povaţuji za relevantní 10

k danému tématu, ale rozsah této práce mi nenabízí dostatečný prostor k rozebrání této tématiky zcela uceleným způsobem. Byla jsem tedy nucena si vybrat. K výběru rozebrání ţivotní situace neplodné ţeny, mě přesvědčil hlavně fakt, ţe neplodnost je v české společnosti ještě stále více spojována se ţenami (Slepičková, 2006 s. 941). Někteří autoři popisují významné genderové rozdíly v přijímání neplodnosti. Prvotním signálem je vţdy tělo ţeny, které je odlišné od těla muţského. Ve vztahu k neplodnosti je důleţité tělo ţeny, které by mělo projít procesem těhotenství. V důsledku toho, ţena neplodnost vnímá velmi intenzivně a rovněţ velmi často jako podstatnou součást vlastního bytí (Slepičková, 2006, s. 941, podle Sandelowski, Holditch-Davis, Harris, 1999). Navíc je to převáţně ţena, která musí své tělo podrobit vyšetřením a léčbě. Ţena rovněţ sleduje a proţívá kaţdoměsíční neúspěch otěhotnění v podobě periody (Konečná, 2003). U ţen se objevuje sebeobviňování. Připadají si neschopné, neúplné a nedostatečné. Neplodnost zasahuje celou identitu ţeny (Slepičková, 2006, s. 941, podle Sandelowski, Holditch-Davis, Harris, 1999). U ţeny se neplodnost můţe projevovat v běţné kaţdodenní interakci. V západní společnosti je pro ţeny běţné dotýkat se témat spojených s mateřstvím i ve velmi povrchní konverzaci (Slepičková, 2006, s. 942, podle Kirkman, 2001). Touha po dítěti se projevuje jak v biologické, tak psychologické a sociální oblasti (Konečná, 2003, s. 212). Často spojovanými tématy s neplodností je sociální exkluze a stigma. Jsou to také jevy, které jiţ byly zkoumány. Konečná (2003) uvádí, ţe ţeny bývají vyčleněny z „plodného světa“. Jde o to, ţe ztrácí přátele, kterým se jiţ podařilo zaloţit rodinu. Společností jsou neplodné páry často souzeny. U nedobrovolné bezdětnosti jsou páry často povaţovány za nešťastné aţ zoufalé či posedlé touhou po dítěti. U dobrovolné bezdětnosti jsou páry povaţovány za sobecké či nezralé (Slepičková, 2006, s. 944, podle Kirkman, 2001). Příčin neplodnosti je však velmi široké spektrum, které se pokusím nastínit v další části této práce.

11

2.3 Příčiny neplodnosti u ženy 2.3.1 Anatomické příčiny Lázníčková (2003) uvádí jako první příčinu časté záněty u ţeny. Zejména zánět pochvy. Dalším důvodem můţe být nedostatečné mnoţství hlenu děloţního hrdla. Takové sníţení můţe nastat po některých operacích například po konizaci čípku. Kvalitu hlenu rovněţ sniţuje chronický zánět děloţního hrdla. U páru se můţe také vyskytnout tvorba protilátek proti spermatu, tím pádem dochází k „nesnášenlivosti“ mezi hlenem a spermatem. Hlen děloţního hrdla patří mezi základní předpoklad přirozené plodnosti páru stejně jako vajíčko a spermie (coţ je ţenská a muţská pohlavní buňka a pro dosaţení plodnosti páru má význam také ţivotnost těchto pohlavních buněk). Dalším důvodem, proč v některých případech ţena nemůţe otěhotnět, jsou změny na děloze. Můţe se vyskytnout vývojové vady například: výrazně malá děloha, zdvojení dělohy. Můţe se objevit překáţka v děloze myomy, polypy srůsty v dutině děloţní. Děloţní sliznice můţe být poškozena po kyretáţích, po předchozím zavedení nitroděloţního tělíska a po uţívání hormonální antikoncepce. V oblasti vejcovodů, které jsou důleţité pro to, aby dopravily vajíčko do dělohy a mohlo tudíţ dojít k jeho oplodnění, se můţe zejména po operacích vyskytnout zúţení aţ slepení průsvitu vejcovodů.

2.3.2 Hormonální příčiny 2.3.2.1 Hormonální procesy v těle ženy Hormonální procesy v těle ţeny patří mezi sloţitější problematiku, proto v této kapitole nejprve uvedu nějaké informace k potřebnému předporozumění a aţ následně se budu věnovat výčtu hormonálních příčin neplodnosti. Menstruační cyklus začíná prvním dnem pravého krvácení ţeny a končí posledním dnem před dalším pravým krvácením. Během cyklu dochází k ovulaci a to pouze jedenkrát během jednoho cyklu. Ve vaječníku dochází k růstu a zrání folikulu, k jeho prasknutí a uvolnění vajíčka, coţ je samotný proces ovulace. Dále dojde k přeměně folikulu ve ţluté tělísko. Vajíčko je zachyceno vejcovodem, a pokud není

12

oplodněno, brzy zaniká. Děloţní sliznice se nově tvoří a dorůstá, aby se v ní mohlo oplodněné vajíčko usadit. Zaniklé vajíčko odchází při menstruačním krvácení spolu s částmi děloţní sliznice (Lázníčková, 2012, s. 8). V oblasti hormonů je průběh cyklu následující. Nejprve je mezimozkem vyslán signál k produkci gonadotropního hormonu (GnRH). Díky signálu tohoto hormonu vyplaví hypofýza další dva hormony folikulostimulující hormon (FSH) a luteinizační hormon. Tyto hormony působí v konkrétním vaječníku tím, ţe stimulují zrání vajíček a později spouštějí ovulaci. Odpovědí vaječníků na tyto hormony je v podobě produkce dalších hormonů a to estrogeny a progesteron. Tyto hormony dávají signál k utlumení produkce řídících hormonů, jimiţ jsou GnRH, FSH, LH (Freundl, a kolektiv, 2008, s. 17). Pro další údaje je nutné uvézt, ţe pro zdravý menstruační cyklus ţeny, je nutná optimální rovnováha hormonů a to nejen hladin ţenských pohlavních hormonů, ale i dalších hormonů v těle, jimiţ jsou hormony nadledvin, štítné ţlázy, androgeny, prolaktin (Lázníčková, 2003, s. 10). 2.3.2.2 Konkrétní hormonální příčiny neplodnosti Konkrétně můţe k neplodnosti vézt nedostatečná hladina progesteronu tzv. insuficience ţlutého tělíska. Zvýšená hladina prolaktinu v těle způsobí rovněţ nedostatečnost ţlutého tělíska nebo zcela zamezí ovulaci. Mezi další skupinu patří androgeny (z nich je nevýznamnější testosteron), pokud dojde ke zvýšené hladině androgenů v těle ţeny, je produkováno méně estrogenů to způsobí nedostatečné vyvíjení folikulu a v další fázi vůbec nedochází k ovulaci (také dochází k sekundární amenorhee to znamená, ţe ţena po dlouhé období zcela nekrvácí). Zvýšená hladina folikulostimulačního hormonu (FSH) a luteinizačního hormonu (LH) způsobená sníţenou hladinou estrogenu a progesteronu způsobí u ţeny obdobný stav jako v klimakteriu. Nepoměr hodnot FSH a LH můţe způsobit syndrom polycystických ovarií (syndrom PCO), jeţ patří mezi příčiny neplodnosti, které nejsou snadno léčitelné (Lázníčková, 2003, s. 10 – 11). Ráda bych zde zmínila konkrétněji tuto příčinu neplodnosti, protoţe patří mezi váţnější a také nejčastější hormonální příčiny neplodnosti u ţen. Myslím si, ţe sociální

13

pracovník by měl umět tento syndrom zařadit mezi váţnější v ostatních uvedených příkladech lze doporučit názor jiného gynekologa a často stačí i jednoduché řešení pro léčbu neplodnosti. Freundl a kolektiv (2008) popisují příznaky PCO jako poruchy menstruačního cyklu, které postupně vedou ke ztrátě ovulace a nakonec i k absenci menstruačního krvácení. Hormony v těle ţeny jsou v nerovnováze (konkrétně zvýšená hladina LH hormonu a androgenů). U ţeny se často objevuje nadváha či podváha a ve vaječnících se objevuje mnoho folikulů, ze kterých se však ţádný neuvolní k ovulaci. Léčba probíhá pomocí hormonální antikoncepce (Freundl, a kolektiv, 2008, str. 73). Pro ţenu to můţe být další zátěţový faktor, z prostého důvodu, ţe při léčbě hormonální antikoncepcí nelze počít dítě, po kterém touţí. Pokud není antikoncepce indikovaná pro léčebný proces u PCO je spíše zátěţovým faktorem, pro ţenu, která chce mít v budoucnu dítě. Lázníčková (2003) uvádí, ţe po vysazení hormonální antikoncepce můţe dojít k narušení procesu ovulace a v rámci odborných studií bylo zjištěno, ţe v průměru musí ţena projít dalšími osmi cykly, neţ se její hladiny hormonů FSH, LH, estrogenů a progesteronu normalizují. U syndromu PCO se však také uchyluje k léčbě antikoncepcí (Lázníčková, 2003, s. 11). Další hormonální příčinou neplodnosti můţe být zvýšená či sníţená funkce štítné ţlázy nebo se můţe jednat o nekompenzovaný diabetes mellitus.

2.3.3 Imunologické příčiny Imunologické příčiny neplodnosti jsou odhadovány ve dvou aţ třech procentech případů. V období těhotenství se vyvíjí určitá tolerance matky vůči plodu a dítěte vůči matce. Je to pomalé přizpůsobování, které se nazývá tolerance na základě postupné spolupráce. Těhotenství se tedy v podstatě vymyká imunologickým zákonům. Správně by tělo na plod mělo reagovat jako na ostatní cizorodé tkáně, které se dostanou do těla obrannými mechanismy. Pokud je tedy nějakým způsobem narušena tolerance na základě postupné spolupráce můţe být příčinou neplodnosti nebo potratů (Lázníčková, 2003, s. 12).

14

2.3.4 Psychické příčiny neplodnosti Freundl a kolektiv (2008) uvádějí i další příčinu neplodnosti, která celý okruh příčin uzavírá. Partnerům se nemusí podařit počít potomka také z psychické příčiny (Freundl a kolektiv, 2008, s. 85). V tomto případě můţe být pár vděčný za to, ţe najde uchopitelnou příčinu a podstoupit terapii. V opačném případě můţe být pro pár v jistém směru úlevou, kdyţ se s bezdětností smíří. Díky tomu se mohou ve svém myšlení orientovat na nové ţivotní plány (Freundl a kolektiv, 2008, s. 89). U partnerů u nichţ je zjištěna fyzická příčina nesmíme spoluúčast psychické příčiny vylučovat. Lidská psychika má vliv na nervový, hormonální i imunitní systém tím pádem můţe být psychický problém příčinou poruchy v těchto systémech. U ţeny můţe být konkrétně ovlivněna ovulace, pohyb vejcovodů i uhnízdění vajíčka v děloze. U muţe psychika můţe ovlivnit kvantitu i kvalitu spermií (Freundl a kolektiv, 2008, s. 89). Důleţité je v této oblasti zmínit vliv stresu. U partnerů s nenaplněnou touhou po dítěti nebylo zjištěno více neobvyklých psychických jevů neţ u lidí bez tohoto problému. Avšak kaţdý člověk má individuální hranici pro zvládání stresu. Pokud je tato hranice překročena, můţe narušit funkce lidského těla. Přemíra stresu vede k negativnímu vnitřnímu napětí, tělo nerozlišuje, čím bylo napětí způsobeno.Freundl a kolektiv (2008) popisují, ţe tělo registruje pouze to, ţe gravidita by byla pro tělo další zátěţí a proto se tělo v podstatě brání početí pomocí poruchy plodnosti. Zastává názor, ţe se na situaci nesmíme dívat tak, ţe je duše na vině ale, tak, ţe duše poskytuje tělu pomoc. Autoři označují tento proces jako „psychosomatické zabezpečení“, které můţe být vyvoláno například nevědomými obavami. Pokud jsou takové obavy silné, mohou vytvořit psychický blok a otěhotnět je pak velmi těţké. Můţe se jednat například o obavy, jak dítě ovlivní stávající vztah. Autoři ilustrují tuto problematiku na příkladu vrcholových sportovkyň, u kterých se můţe objevit absence ovulace i menstruace v důsledku zátěţe. Tělo reaguje tak, jakoby se vzdalo schopnosti otěhotnět, aby ţena mohla přeţít (Freundl a kolektiv, 2008, s. 90). Stává se, ţe lékaři příčinu neplodnosti neodhalí. To se děje v kaţdém pátém aţ desátém případě. Někdy lékaři nenarazí na ţádné prokazatelné příčiny neplodnosti, ţena

15

má ovulaci a muţovo sperma obsahuje dostatek spermií, přesto k početí nedochází (Freundl a kolektiv, 2008, s. 87). Sociální pracovník by měl páru, který je nechtěně bezdětný doporučit vyhledání odborné pomoci bez ohledu na to jaká je příčina neplodnosti. Ne všechny páry se po jednom roce pokusí vyhledat odbornou pomoc. Polovina z těchto párů se můţe potomka dočkat do tří let (někdy dřív někdy později). Zhruba po čtyřech letech snaţení se o početí šance na zplození potomka klesají. Bez lékařské pomoci zplodí potomka po delší neţ čtyřleté snaze asi jen 5% párů. Avšak díky odborné pomoci po čtyřleté lhůtě zplodí potomka 60% párů (Freundl a kolektiv, 2008, s. 69). Vţdy je důleţité hovořit o společné neplodnosti páru a tím partnery podporovat, aby si neplodnost vzájemně nevyčítali a pokusili se situaci přijmout a místo toho, aby se od sebe vzdalovali výčitkami, tak se spíš spojili ve spolupráci dojít k vytouţenému cíli.

2.3.5 Potrat jako příčina neplodnosti a postabortivní syndrom Potrat můţe být příčinou neplodnosti, častěji je však průvodním znakem nebo důsledkem některých příčin neplodnosti. Například u výše zmíněných genetických a chromozomálních vad. Proto bych tomuto termínu ráda věnovala pozornost, protoţe se jedná o závaţnou situaci, která ovlivní ţenu i jejího partnera. Podobného názoru je i Prof.Dr. Med. Freundl a kolektiv (2008, s. 94): „Radost z očekávaného miminka střídá bolest nad jeho ztrátou.“ Dle těchto odborníků se ţivotaschopnost dítěte rozvine u kaţdého třetího oplodněného vajíčka. Embryo často zanikne, ještě před tím, neţ je ţena schopna těhotenství rozpoznat. K devadesáti procentům potratů dojde před ukončením 12. týdne těhotenství. Ţeny se mohou obávat opětovného potratu v dalším těhotenství. Statisticky při dalším těhotenství po potratu jsou stejná rizika jako u jakéhokoli těhotenství. K více potratům v řadě dochází u jedné ze sta ţen (habituální potrácení). Na opakovaných potratech se můţe podílet psychika ţeny (Freundl a kolektiv, 2008, s. 97). Zkušenost s potratem můţe vést k ukončení snahy o početí vlastního potomka a navázat hledáním cesty k přijetí bezdětnosti. V některých případech přejde neplodný pár k řešení situace náhradní rodinou péčí (Konečná, 2003, s. 152).

16

Poltawska (nedatováno) píše, ţe příčinou neplodnosti můţe být umělý potrat, protoţe hluboce narušuje hormonální rovnováhu ţeny, můţe tedy dojít k organickému poškození endokrinního systému v organismu ţeny. Zmiňuje zde prohloubení pocitu viny v důsledku poruchy neplodnosti (Pratecká, nedatováno, s. 17). Při příleţitosti této problematiky, povaţuji za důleţité zmínit se o potratech a o tzv. postabortivní syndrom (PAS). Postabortivním syndromem (traumatem z potratu) je označován soubor psych ických příznaků, které mohou nastat po prodělaném potratu. Mezi tyto příznaky patří sklíčenost, znechucenost, nespavost, děsivé sny, přehnaná chuť k jídlu nebo ztráta chuti k jídlu. Ţena můţe být morbidní, objevuje se u ní nekontrolovatelný pláč, narušený ţivotní rytmus, změny nálady a záchvaty hněvu. Dále se jedná o psychosomatické projevy. Mezi ně se řadí bolesti hlavy, bolesti v podbřišku, průjmy a nemoci anorexie i bulimie. Mezi psychické poruchy způsobené postabortivním syndromem patří vyhýbání se společnosti a omezování kontaktů nebo sklon k nadměrnému uţívání alkoholu a drog. Ţena můţe být podezřívavá aţ paranoidní (Z německého originálu přeloţila Kateřina Ucháčová, 2000, 66–76). Tímto syndromem jsou postiţeny ţeny, které potrat podstoupí, ale jeho příznaky se mohou rovněţ objevit u partnerů (nebo rodičů) těchto ţen a stejně tak u zúčastněného personálu, který potrat provádí. Specifickou skupinou jsou děti – sourozenci nenarozeného dítěte. U nich se jedná o postabortivní syndrom přeţití (PASS), který se objevuje i u dětí, které přeţily potrat. Hlavními příznaky je strach z existence, pocit viny a méněcennosti (z německého originálu přeloţila Kateřina Ucháčová, 2000, str. 77). Dle Poltawské (nedatováno) lékaři, kteří se snaţí být objektivní a sledují ţenu i dlouhodoběji po potratu se shodují na tom, ţe potrat způsobuje těţké psychické poruchy. Na základě vlastních výzkumů uvádí tyto patologické symptomy u postabortivního syndromu: deprese, vědomí viny, agresivita (vůči sobě, otci dítěte či celému světu) a dlouhodobé poruchy osobnosti (podobné encefalopatii) (Pratecká, nedatováno, s. 16-19). Existence postabortivního syndromu bývá zpochybňována. Doktorka Ilona Burdová uvádí dva důvody. Je přesvědčena, ţe téma potratů je stále tabuizované. Je jen málo lidí, kteří jsou svolní o tomto tématu hovořit. Dalším důvodem je fakt, ţe laická 17

veřejnost ani zdravotníci nejsou o tomto tématu dostatečně informování navzdory jiţ publikovaným vědeckým studiím, které potvrzují postabortivní syndrom. Často se stává, ţe ţeny trpící tímto syndromem mají odmítavou reakci. Tato reakce je často spojena s agresivitou někdy s apatií. Autorka toto chování popisuje jako obranné mechanismy. Coţ jsou podvědomé procesy, které zejména v akutní fázi pomáhají snést utrpení. Pokud však tyto mechanismy přetrvávají a takovýto stav ţeny se stane chronickým, přestane být tento mechanismus pro člověka přínosem. Naopak mu brání, aby se vyrovnal s těţkou situací, ztrátou. Často dojde k somatizaci potíţí nebo k psychickým poruchám a v pozdější fázi je jiţ těţce rozpoznatelné, jaká byla prvotní příčina (Pratecká, nedatováno, s. 23-24). Poltawska (nedatováno), je přesvědčena, ţe objektivní posuzování toho, zda se u ţen postabortivní syndrom objevuje či nikoli, je ovlivněno subjektivním postojem lékařů. Zastánci potratů tvrdí, ţe se u ţen negativní důsledky neobjevují, naopak odpůrci potratů zdůrazňují, ţe škodlivé následky potratů se mohou dostavit i za několik let po potratu (Pratecká, nedatováno, s. 16 - 19). Výpověď Miriam D. z Německa rovněţ uvedená v knize Pratecké toto tvrzení odpůrců potratu potvrzuje. „Potrat proběhl a žádné deprese se nedostavily... Krátce na to jsem se vdala za jiného muže, s nímž mám čtyři děti. A tentokrát to přišlo. Hned, když jsem držela v náručí své první dítě, jako bych v jeho očích četla: Já ti nemohu věřit, když jsi jedno takové miminko, jako jsem já zabila. Tyto výčitky se stupňovaly u každého dalšího přírůstku v rodině. Stala jsem se podrážděnou a uzavřenou. Manželovi, který byl mým chováním překvapen, jsem nic neřekla, dosud o mém potratu neví. V noci jsem nemohla spát, častokrát jsem musela vstávat a opakovat si: ach mé ubohé maličké, co jsem to jenom provedla. Nepomohly ani léky ani psychiatři.“ (Pratecká, nedatováno, s. 72-73, podle Miriam, D.). Tyto informace jsou pro téma neplodnosti velmi důleţité, právě z toho důvodu, ţe některé ţeny po prodělaném potratu ukončí cestu snaţení se o početí. Pokud ţena, která touţí po dítěti (často i několik let) otěhotní, ale následně potratí, proţívá obrovskou ztrátu. Z literatury není jednoznačně srozumitelné, zda se postabortivní syndrom objevuje pouze u ţen, které potrat záměrně podstoupily. Osobně jsem

18

přesvědčená, ţe se příznaky postabortivního syndromu mohou objevit i u ţen, které potratily samovolně. Tento názor by bylo nutné ověřit výzkumem. Tuto úvahu, zde uvádím z jediného důvodu. Pokud neplodná ţena projde potratem a objeví se u ní příznaky postabrivního syndromu, tak to vysvětluje, proč ţena ztratí motivaci k dalšímu snaţení se o početí (Konečná, 2003, s. 152).

2.3.6 Jiné příčiny neplodnosti Mezi tyto příčiny řadí Lázníčková (2003) endometriozu, tělesnou váhu ţeny, věk ţeny, genetické vady a chromozomální vady. Endometrioza je stav, kdy se loţiska děloţní sliznice nacházejí i jinde neţ v dutině děloţní (například v plicích). Tato loţiska následně podléhají stejným změnám, jako sliznice v děloze při působení změn hormonálních hladin v těle ţeny. Tělesná váha ţeny můţe ovlivnit cyklus ţeny tudíţ i problémy s početím. K těmto problémům dochází, pokud je váha ţeny extrémně nízká nebo vysoká. Tyto výkyvy mohou být spojeny s duševními problémy ţeny. Normální cyklus ţeny se často začne objevovat v přímé návaznosti na úspěšnou psychoterapii a návrat optimální váhy (Lázníčková, 2003, s. 13). Freundl a kolektiv (2008) se přiklánějí k názoru, ţe poruchy příjmu potravy mohou mít na plodnost značný vliv právě z výše zmíněné nadváhy či podváhy (Freundl, a kolektiv, 2008, s. 71). Genetické a chromozomální vady mohou být příčinou časných potratů. K potratu tady dojde tak brzo, ţe se těhotenství ani neprokáţe, tudíţ je pár povaţován za neplodný (Lázníčková, 2003, s. 13).

2.4 Léčba neplodnosti Cílem této kapitoly není popsat veškerou moţnou léčbu neplodnosti. Toto téma by si vystačilo na celou další absolventskou práci. Je však nutné abych uvedla metody, které se objeví v dalších částech této práce a patří i mezi léčebné metody, které jsou velmi často vyuţívané. Také je nutné podotknout, ţe následující kapitola se zabývá pouze léčbou ţenské neplodnosti nikoli muţské.

19

2.4.1 Hormonální léčba Řízená léčba pomoc hormonálních léků patří k nejčastěji zvoleným metodám léčby neplodnosti. S hormonální léčbou otěhotní kolem 75% neplodných párů. Léčba je častější ve formě tablet ale léky se mohou aplikovat i injekčně. Léky mají za úkol stimulovat ovulaci. Léčba není vhodná pro ţeny, které mají neprůchodné vaječníky. V takovém případě je léčba zcela neúčinná. Hormonální léčba je často doplněna o jiný druh léčby. Mezi typy léčby, které se mohou kombinovat s hormonální léčbou, patří například chirurgická léčba nebo metody asistované reprodukce (Doherty, Clark, 2006, s. 37).

2.4.2 Metody asistované reprodukce Metody asistované reprodukce spočívají v tom, ţe se odebere ţenská pohlavní buňka a muţská pohlavní buňka a oplodnění se provede mimo tělo ţeny, do dělohy se spojené buňky zavádějí aţ po oplodnění (Doherty, Clark, 2006, s. 44). 2.4.2.1 Umělá inseminace Metoda spočívá v zavedení muţské pohlavní buňky do pochvy, děloţního čípku, dělohy nebo vejcovodu ţeny. Metoda je kombinovaná se stimulací ovulace a to pro zvýšení úspěšnosti. Můţeme se také setkat s termínem časovaná inseminace, při ní se sleduje, kdy u ţeny probíhá ovulace a teprve při ovulaci dojde k inseminaci. Úspěšnost této metody je 10 – 15 % na jeden pokus. K otěhotnění většinou dochází po čtyřech pokusech (Doherty, Clark, 2006. S. 44 – 45). 2.4.2.2 In Vitro Fertilizace In Vitro Fertilizace znamená mimotělní oplodnění, často se v literatuře můţeme setka se zkratkou IVF. Tato metoda patří k nejběţnějším v asistované reprodukci. Proces mimotělního oplodnění probíhá tak, ţe se získají ţenské pohlavní buňky z vaječníku ţeny a k oplodnění tohoto vajíčka dojde v laboratoři pomocí muţských pohlavních buněk manţela či dárce. Jedno aţ tři embrya se následně zavádějí do dutiny

20

děloţní, kde se mají uhnízdit. Centra reprodukční medicíny mají s touto metodou úspěšnost kolem 30% v jednom cyklu (Doherty, Clark, 2006, s. 46 – 47). 2.4.2.3 Intracytoplazmatická injekce spermií Metoda ve zkrácení uvedená jako ICSI je velice podobná IVF. Rozdíl je v tom, ţe jedna muţská pohlavní buňka je do jedné ţenské pohlavní buňky cíleně zavedena mimo tělo ţeny. U IVF se pohlavní buňky smíchají v jedné misce. U této metody se doporučuje genetické vyšetření manţelů. Není sice prokázáno, ţe by tato metoda měla vliv na zvýšení výskytu vrozených vad, přesto existují určité pochybnosti a právě proto se genetické vyšetření doporučuje. 2.4.2.4 Léčba neplodnosti a role sociálního pracovníka Léčba neplodnosti v sobě skýtá výzvu pro práci sociálního pracovníka. Je známo, ţe mnoho partnerských dvojic se zadluţilo kvůli velkému počtu pokusů umělého oplodnění. Proto se na začátku léčby doporučuje stanovit si finanční plán, který je racionální. Ukazuje, kolik chce neplodný pár na začátku léčby do pokusů o početí investovat a poskytuje tak hranici, která můţe páru pomoci jako prevence proti zadluţení. O tomto faktu by měl sociální pracovník vědět a klienty ve stanovení finančního plánu podpořit (Doherty, Clark, 2006, s. 35).

2.5 Metoda NAPROHELP Tato metoda je vyuţívaná v Centru naděje a pomoci. Jejím základem je podpora společné plodnosti páru. Toho se dosahuje za pomoci vhodných potravinových doplňků a přesného načasování hormonální léčby. K tomuto načasování dochází pomocí symptotermální metody přirozeného plánování rodičovství, která spočívá ve sledování a vyhodnocování přirozených znaků plodnosti ţeny2(Centrum naděje a pomoci Brno, 2013a, 2013b, 2013c).

2

Sledování bazální teploty a hlenu děloţního hrdla.

21

3 Neplodnost jako sociální problém Neplodnost se stává více zkoumaným jevem a to z prostého důvodu, ţe neplodných ţen stále přibývá. Zkoumány byly i nejrůznější sociální aspekty neplodnosti. Mezi ně patří generové rozdíly v reakci na neplodnost, stigmatizace neplodných, přechod k bezdětnému stavu, vliv neplodnosti na pozdější interakci s dítětem, neplodnost a nedobrovolná bezdětnost i muţská zkušenost s neplodností. O České společnosti a neplodnosti je snad jedinou empirickou prací kniha Konečné (2003) s názvem Na cestě za dítětem. (Slepičková, 2006, s. 938) Neplodnost uţ také není pouze problémem osobním ale i celosvětovým. Neplodných ţen statisticky výrazně přibývá. Pro kaţdou neplodnou ţenu je její situace značně zatěţující. Celosvětově však ekonomika a podnikatelé na této problematice profitují. Je malá šance, ţe lékařský svět a podnikatelský svět začne něco dělat s tímto problémem v celospolečenském měřítku. Není totiţ v jejich zájmu publikovat neplodnost jako sociální problém. Právě naopak pro lékařský a podnikatelský business je velice výhodné, aby byla neplodnost vnímána jako problém konkrétních neplodných ţen. Pokud ţena zjistí, ţe nemůţe počít dítě, začne hledat příčinu své neplodnosti. Vyuţije moţností dnes jiţ významně pokročilé reprodukční medicíny. Tento způsob hledání příčiny a následná léčba pomocí moderní reprodukční medicíny je velmi finančně nákladná. Tento způsob léčby neplodnosti je dobrou půdou pro všechny podnikatele ve farmaceutickém průmyslu, kteří nabízejí rozsáhlé mnoţství léčiv. Tím chci říct, ţe kolem léčby neplodnosti je velký potenciál pro dobrý finanční zisk. Léčba neplodnosti však nikdy nemůţe dosáhnout takových výsledků, kterých by mohlo být dosaţením celosvětové prevenci neplodnosti. Jde zde hlavně o zlepšení ţivotního prostředí, rovněţ však o edukaci ţen a můţu v reprodukčním zdraví. Nabízí se naprosto přirozená otázka, čeho dosahujeme, pokud vyuţíváme rozmanité moţnosti ve snaze vyhnout se početí. A není takovým překvapením, ţe neplodnost je ve společnosti i v důsledku těchto snah čím dál vyšší.

22

Pokud se přístup k neplodnosti nezmění. Mohlo by dojít k celkové epidemii neplodnosti pro lidstvo. V roce 1991 z 24.670 cyklů IVF (In Vitro Fertilization) bylo úspěšných pouze 3000 pokusů, coţ je pouze třinácti procentní úspěšnost. Pokud by se neplodnost řešila ne jako problém osobní, ale jako celosvětový mohlo by to přispět k řešení těchto environmentálních problémů. Pokud se neplodnost bude řešit pouze na osobní úrovni a bude se řešit pouze léčbou a ne prevencí nebudou mít tyto snahy dobré výsledky. Dalším velkým problémem spojeným s neplodností je stigmatizace. Neplodnost je vnímána hlavně jako problém ţen, protoţe ţena poskytuje své tělo dítěti k vývoji. Ţeny jsou často nespravedlivě obviňovány, ţe příčina neplodnosti je pouze na jejich straně, přestoţe konkrétní příčina můţe být na straně muţe. Neplodnost by měla být vnímána jako problém celého páru. (Bes, 2009, s. 131 -145)

23

4 Žena, neplodnost a sociální fungování 4.1 Neplodnost a sociální práce V této kapitole se zabývám stručným vysvětlením sociálního problému. Uvádím několik příkladů problémů, které jsou vztaţné k neplodnosti. Nahlíţím na tuto problematiku pohledem sociální práce a hledám její kompetence v práci s neplodnými ţenami. Popis ţivotní situace dle Bartlettové poukazuje na to, ţe na člověka jsou kladeny nároky skrze jeho prostředí. Mezi poţadavky prostředí a člověkem má být rovnováha a pokud lidé poţadavky prostředí nenaplňují, vzniká problém (Navrátil, 2001, podle Bartlettová, 1970). Nyní bych ráda vymezila co problém je. Pouţiji k tomu Velký sociologický slovník (1996, s. 849): „Sociální problém je stav nebo situace, o níž se určitá skupina lidí domnívá, že vyžaduje řešení.“ Je moţné vymezit tři pojetí sociálního problému. První pojetí pokládá za sociální problém stavy či chování, které komplikují dosahování společenských cílů, poškozují plynulé fungování společnosti a narušují sociální rovnováhu. Druhé pojetí je subjektivní. Problémový stav či jednání je definováno samotným aktérem. To definoval jiţ r. 1938 J. H. S. Bossard. Třetí pojetí kombinuje pojetí předešlá. Určitá část společnosti povaţuje nějaký jev za narušující zásah do norem či hodnot, jimţ tato společnost přisuzuje zvláštní význam. Tato tři pojetí, jsou definována ve Velkém sociologickém slovníku (Linhart, Vodáková, Petrusek, 1996, s. 849 – 850). U neplodných ţen vzniká problém hlavně v mezilidských interakcích. Musil (2010) se v jednom z moţných pohledů na budoucnost sociální práce zabývá způsobem práce sociálního pracovníka. Poukazuje na to, ţe sociální pracovník se zaměřuje na poskytnutí pomoci, jejímţ jádrem je zvládání interakcí (Musil, 2010, s. 16).

24

Musil (2010) dále píše, ţe v tomto pojetí je samotná aktivita sociálních pracovníků význačná tím, ţe budou schopni pomáhat se zvládáním problémů v interakcích a dokáţou se dohodnout se členy sociálních sítí, kteří spolupracují na řešení daného problému konkrétní cílové skupiny. Zde identifikuji konkrétní kompetence sociálního pracovníka dle Havrdové (1999) ve vztahu k neplodným ţenám jako klientkám sociálních pracovníků. Jako nejpříznačnější pro problematiku neplodnosti povaţuji kompetenci rozvíjet účinnou komunikaci (Havrdová, 1999, s. 49) Důvodem je, ţe právě u neplodných ţen dochází k problémům v interakcích s jejím okolím (Konečná, 2003, 114a). Dle mého názoru můţe sociální pracovník rovněţ uplatnit kompetenci orientovat se a plánovat postup, i podporovat a pomáhat k soběstačnosti (Havrdová, 1999, s. 60 – 78). Mezi typické problematické interakce neplodných ţen patří například odpovídání na dotazy, kdy budou mít děti a nátlak okolí ke konkrétnímu typu řešení situace. Pokud ţena není schopna adekvátně reagovat, vzniká problém (Konečná, 2003, s. 114). Mezi problémy, které se objevují u neplodných ţen, patří neustálé dotazy lidí v práci, dotazy rodiny, přátel a známých, kdy uţ bude mít neplodný pár děti (Konečná, 2003, s. 114). Ţeny jsou smutné, neúspěch (početí) vyvolává depresivní ladění individuální intensity. Objevuje se pocit bezmoci, strach z budoucnosti, lítost, zloba a pocit křivdy (Konečná, 2003 s. 108-109). Ţeny popisují nevhodný přístup lékařů. Někteří neplodnost zbytečně zveličují (Konečná, 2003, s. 113-114). Tento výčet jistě není vyčerpávající. Uvádím jej pouze pro dokreslení faktu, ţe neplodnost je provázena problémy jak v biologické tak psychologické i sociální oblasti konkrétní ţeny. Výše popsaný pohled na sociální práci je pouze jeden z mnoha moţných pojetí. Právě tento pohled je však, dle mého uváţení, příznačný pro neplodnosti a sní spojené problémy. Neplodná ţena by mohla přicházet za sociálním pracovníkem, který chápe sociální práci jako pojetí typu pomoci, je otevřený různým způsobům řešení problému neplodnosti a snaţí se ţeně pomáhat ve zvládání interakcí. V současné době je neplodnost řešena převáţně na poli medicíny, ţena si rovněţ můţe sama vyhledat odbornou pomoc psychologa či psychiatra. Konečná (2003) však uvádí, ţe vyhledání psychologa u problémů spojených s neplodností ještě stále není 25

běţnou situací. Naopak jde o situaci výjimečnou. Jistou roli můţe hrát i to, ţe je fatální nedostatek psychologů, kteří by se v problematice neplodnosti orientovali (Konečná, 2003, s. 162 – 175).

4.2 Sociální fungování Vymezit zde pojem sociálního fungování je pro tuto práci klíčové, protoţe umoţňuje nahlíţet na neplodnost z pozice sociálních pracovníků. Dle Sheafora, Horejsiho a Horejsiho je cílem sociální práce: “pomáhat jednotlivcům a sociálním systémům zlepšovat své sociální fungování a měnit sociální podmínky tak, aby chránily tyto jednotlivce a systémy před potížemi ve fungování.“ Tato definice se opírá o sociální fungování (Navrátil, 2003, s. 72 - 73). Dle Navrátila (2003) je sociální situace souborem ţivotních okolností působících na člověka v konkrétním čase. Sociální práce pouţívá pro popis ţivotní situace právě koncept sociálního fungování (Navrátil, 2003, s. 88 - 89) Definic sociálního fungování existuje několik. Vlastní definici má i Longers (1995), Carlton (1984) či Bartlettová (1970). Longers (1995) mluví o sociálním fungování jako o sociální pohodě. Tato pohoda se odvíjí od toho, zda je schopnost jednotlivce pro zvládání k jeho konkrétní roli a statusu dostatečná (Navrátil, 2001, s. 12 -14, podle Longers, 1995). Carlton (1984) nahlíţí na sociální fungování pomocí toho, zda jsou lidé schopni provádět úkoly denního ţivota a zda mají schopnost dostatečně se angaţovat ve vztazích s jinými lidmi. Měřítkem pro tuto schopnost je spokojenost jedince i okolí (Navrátil, 2001, s. 12 – 14, podle Carlton, 1984). Bartlettová (1970) mluví o sociálním fungování spíše z pohledu různých interakcí. Klíčové je to, jak tyto interakce probíhají mezi lidmi. Tuto problematiku popsala ve své knize TheCommon Base OfSocialWorkPractice (Navrátil, 2001, s. 12 14, portál Bartlettová, 1970). Bartlettová (1970) pracuje s termíny jako je zvládání (schopnost zvládat), poţadavky prostředí a očekávání prostředí. V podstatě jde o to, ţe člověk má určité schopnosti k tomu, aby zvládal vlastní problémy. Tyto schopnosti pouţívá v konkrétním 26

prostředí či společnosti. V tomto prostředí se nacházejí lidé, kteří mají na člověka určité poţadavky. K vysvětlení sociálního fungování pouţívá Bartlettová šest bodů. Pokusím se na ně rovnou aplikovat situaci neplodné ţeny (Navrátil, Musil, 2000, s. 118, podle Bartlettová, 1970). 1) Bartlettová (1970) říká, ţe prostředí a lidé jsou v neustálé interakci (Navrátil, Musil, 2000, s. 118, podle Bartlettová, 1970). Neplodná ţena se neustále setkává s dětmi, přáteli, kteří mají děti a s členy rodiny, kteří se jí mohou s ohledem na její věk (uplynulou dobu od svatby) ptát, kdy se chystá zaloţit rodinu. I tyto běţné interakce se pro ni mohou stát problémovými, pokud se snaţí o početí, nebo si je jiţ jistá, ţe děti mít nemůţe (Konečná, 2003, s. 104 – 130). 2) Dále Bartlettová (1970) mluví o tom, ţe prostředí formuluje očekávání od člověka a definuje konkrétní role (Navrátil, Musil, 2000, s. 118, podle Bartlettová, 1970). Právě otázky jako: „A kdy uţ budeš mít děti ty?“ formulují očekávání od ţeny, která ještě nemá děti ve věku, který její okolí povaţuje za adekvátní (Konečná, 2003, s. 104 – 130). 3) Bartlettová (1970) popisuje vznik problému mezi prostředím a člověkem. K problému vede situace, kdy člověk není schopen naplnit očekávání, která na něj klade prostředí (Navrátil, Musil, 2000, s. 118, podle Bartlettová, 1970). Jiţ výše jsem zmínila, ţe otázky na zaloţení rodiny působí neplodným párům problémy. A to právě z důvodu, ţe mezi poţadavkem prostředí a neplodným párem nepanuje rovnováha. Neplodný pár nemůţe naplnit očekávání okolí a sám musí tuto situaci zpracovávat. Můţe zde docházet k slovně agresivním interakcím, kterým okolí nerozumí (Konečná, 2003, s. 104 – 130). Je několik typických rolí, které jsou tradičně od ţeny očekávány. Tyto role jsou definovány jejím okolím i společností. Za prvé je to role matky a za druhé role manţelky, od které se očekává, ţe zaloţí rodinu. Poslední je role dcery, jejíţ matka většinou očekává, ţe díky dceři bude mít vnoučata. Pro neplodnou ţenu je nápor očekávání okolí značně zatěţující. Intenzita zátěţe je individuální a pravděpodobně se bude odvíjet od toho, jak dlouho neplodnost trvá a jaké jsou naděje k její léčbě. 27

4) Jak uvádí Bartlettová (1970) někteří lidé nejsou schopni problémovou situaci vyřešit vlastními silami. Jiní tuto schopnost mají (Navrátil, Musil, 2000, s. 118, podle Bartlettová, 1970). Některé neplodné páry jsou schopny situaci zvládnout, přijmout ji a orientovat svůj ţivot jiným směrem. Většina párů má však se zpracováním této situace značné potíţe a je zapotřebí pomoci odborníků a podpory blízkého okolí. Často se však páry zdráhají svou situaci někomu sdělit a vyhledat pomoc a to celou situaci činí sloţitější (Konečná, 2003, s. 104 – 130). 5) Příčinou nezvládání problémové situace můţe být za prvé to, ţe jsou poţadavky prostředí naddimenzované. Za druhé jsou to nedostatečné schopnosti člověka ke zvládnutí této problémové situace (Navrátil, Musil, 2000, s. 118, podle Bartlettová, 1970). Příčinou nezvládání situace je v první řadě neplodnost páru, která na něj negativně působí. Přirozené důsledky neplodnosti jako je například pocit izolace a vyčlenění ze společnosti plodných párů, můţou být zaloţeny na pravdivých skutečnostech a v důsledku oslabují předpoklady páru pro zvládání situace. Dále se můţe objevit absence komunikačních dovedností, která brání vyjasnění situace s okolím a podobně (Konečná, 2003, s. 104 – 130). 6) V posledním bodu Bartlettová (1970) mluví o pozici sociálního pracovníka. Cílem sociálního pracovníka by měla být podpora sociálního fungování klienta. Toho můţe sociální pracovník docílit tak, ţe klientovi pomůţe obnovit či udrţet rovnováhu mezi kapacitou schopností zvládání a poţadavky prostředí (Navrátil, Musil, 2000, s. 119, podle Bartlettová, 1970). Sociální pracovník můţe neplodným klientům pomoci ve zprostředkování základních informací a kontaktech míst, na která se můţe pár obrátit; můţe je podpořit ve společné orientaci na společný cíl oproti vzájemným výčitkám; můţe páru pomoci v nácviku frází, které pár následně vyuţije při komentování bezdětnosti jeho okolím; můţe účinně rozvíjet komunikaci mezi partnery, u nichţ se projevila neplodnost. Následně se pokusí hledat další individuálně vyjádřené zakázky nechtěně bezdětného páru.

28

Navrátil se zabývá sociální situací jako předmětem sociální práce, vymezuje zde nejen očekávání prostředí od člověka, ale i čekávání jednotlivce od jeho sociálního prostředí. Tím redefinuje definici Barttletové, která mluví pouze o poţadavcích prostředí vůči jedinci a přidává k ní očekávání jedince od jeho prostředí. Navrátil vyzdvihuje komplementaritu těchto očekávání, protoţe díky ní mohou interakce probíhat harmonicky (Navrátil, 2003, s. 84 - 94). Neplodná ţena má svá očekávání zvláště od nejbliţšího okolí. Tyto potřeby jsou individuální, neplodné ţeny ale některá z nich často opakují. Jedná se o podporu partnera a rodiny, bezpodmínečné přijetí od partnera. Neplodná ţena potřebuje rozptýlit, aby si odpočinula od náročné cesty za dítětem. V neposlední řadě ţeny zmiňují potřebu, aby jejich okolí respektovalo jejich volby při výběru řešení neplodnosti bez ohledu na to, zda s tímto řešením souhlasí, zda ho povaţují za dobré či špatné. Ţeny mají také potřebu, aby se něco v řešení neplodnosti hnulo kupředu, tato potřeba tedy často směřuje k lékařům. Lékaři však nejsou jediní, kdo neplodným párům poskytuje pomoc. Výčtu dalších moţností, kam se ţeny mohou obrátit, se věnuji v následující kapitole.

29

5 Možnosti podpory Tato kapitola poskytuje výčet míst, kam se ţeny mohou obrátit, pokud chtějí vyhledat pomoc při řešení neplodnosti.

5.1 CENAP Občanské sdruţení Centrum naděje a pomoci3 v Brně vedené doktorkou Lázníčkovou se zaměřuje na pomoc v souvislosti s těhotenstvím, mateřstvím a rodičovstvím. Zvláště pak při problémech, které se v souvislosti s těmito ţivotními situacemi mohou vyskytnout. Do těchto problémů spadá i neplodnost. V Centru naděje a pomoci můţe neplodná ţena navštívit poradnu při neplodnosti. Tato poradna je určena všem, které trápí nenaplněná touha po dítěti. V rámci poradenství pro jednotlivce či pro pár pracovnice Centra naděje a pomoci pomáhá neplodným pochopit zákonitosti společné plodnosti páru, mluví s nimi o příčinách neplodnosti a moţnostech léčby. V centru je moţné zjistit jaká léčba je pro konkrétní pár vhodná a to i za pomoci gynekologické ambulance, která se v centru rovněţ nachází. Při konzultacích je rovněţ věnován prostor tomu, jaká vyšetření jsou pro klienty vhodná a která jsou naopak zbytečná. Konzultace pomáhají neplodnému páru pochopit jejich konkrétní situaci a zorientovat se v moţnostech řešení. Poradenství probíhá ve dvou základních konzultacích (90 – 120 min) a je placené. Centrum naděje a pomoci nabízí také kurz s názvem Neplodnost, příčiny, řešení. Prezentace z tohoto kurzu jsou vyuţívány při individuálním poradenství. MUDr. Lázníčková také vypracovala publikaci Neplodnost. Tuto publikaci lze v centru zakoupit nebo si ji mohou páry objednat elektronicky. Centrum naděje a pomoci pouţívá jako léčebnou metodu „NAPROHELP“ coţ je pomoc k přirozenému procesu početí. Tuto metodu vyuţívají pro ţeny s primární i sekundární neplodností. Metoda je úspěšná i po nezdařených pokusech umělého oplodnění. (Centrum naděje a pomoci Brno, 2013a, 2013b, 2013c). 3

Sdruţení bylo zaregistrováno na MV ČR v roce 1994. Je členem mezinárodní organizace European Institute of Family Life Education (EIFLE). Členové sdruţení se opakovaně zúčastňují mezinárodních setkání, kongresů a konferencí týkajících se náplně činnosti sdruţení. Spolupracujeme i s řadou organizací v tuzemsku.

30

5.2 Centrum psychosomatické péče V centru

psychosomatické

péče

(Praha)

se

zabývají

mimo

jiné

psychogynekologií. Do prostoru zájmu psychogynekologie spadá i funkční neplodnost. Dále chronické gynekologické, urologické záněty a poruchy menstruačního cyklu, které jsou rovněţ k neplodnosti relevantní. Péče o klientky či klienty je zaloţena na holistickém přístupu. Cílem psychosomatické léčby je nalézt zdroj obtíţí a nastavit rovnováhu. Tato léčba je specifická tím, ţe se snaţí na člověka dívat v celistvosti a kombinovat různé přístupy k jeho uzdravení. Mezi tyto přístupy patří klasický topický přístup, který se zabývá pouze konkrétní oblastí, ve které se nachází problém. V rámci tohoto přístupu je moţná léčba invazivní, která obnáší například nějakou operaci, vţdy se jedná o zásah do těla jedince. Nebo to můţe být léčba symptomatická, která řeší příznaky nemoci. Ani jedna z těchto léčebných metod ale neřeší příčinu. Proto se psychosomatická péče zabývá také hledáním příčin a pohlíţí na okolnosti kaţdého případu. Pracuje se na změnách ţivotního stylu, je vyuţívána psychoterapie ke zlepšení psychické odolnosti, navazuje se spolupráce s širokým spektrem specialistů a vyuţívají se klasické i alternativní vyšetřovací metody. Sledují se nejnovější výzkumy a jejich výsledky jsou při léčbě vyuţívány. V neposlední řadě mají terapeuti vyuţívající psychosomatické léčby v patrnosti psychosociální důsledky chorob, které se v klasické medicíně často přehlíţejí. Centrum psychosomatické péče mohou neplodné páry kontaktovat pomocí emailu nebo telefonicky a sjednat si vstupní prohlídku, která trvá dvě hodiny. Dále se plánují individuální schůzky v délce jedné hodiny a za kaţdou hodinu klienti platí osm set korun (Centrum psychosomatické péče, 2013).

31

5.3 Společnost

pro

psychosomatickou

podporu

léčby

neplodnosti, o. p. s. Společnost pro psychosomatickou podporu léčby neplodnosti, o. p. s. vznikla na základě vlastních zkušeností s problematikou neplodnosti zakladatelů společnosti. Zakladatelé chtěli vytvořit místo, kde bude moţné pomáhat těm, kteří se setkají s problémy při léčbě neplodnosti nebo při vyuţívání asistované reprodukce a dále těm kteří chtějí u léčby neplodnosti zaujmout aktivní přístup. Cílem společnosti je výšit informovanost klientů, posílit psychickou i fyzickou pohodu, najít naději na cestě k vytouţenému cíli (početí) pomocí asistované reprodukce, anebo pomocí dalších cest. Společnost pro psychosomatickou podporu léčby neplodnosti dlí svou činnost do několika oblastí. Mezi tyto oblasti patří informační centrum, psychická podpora a poradenství, psychosomatická podpora a dárcovský fond. Informační centrum (první oblast) má za cíl poskytovat poradenství při výběru psychické či psychosomatické podpory ve všech fázích snahy o početí. Nabízí přehled nejrůznějších podpůrných metod a snaţí se o srozumitelné poskytování informací o asistované reprodukci. V rámci informačního centra je poskytováno poradenství, jehoţ cílem je mimo jiné poskytnutí kontaktů na odborníky poskytující psychickou či psychosomatickou podporu. Dále centrum nabízí moţnost zúčastnit se interaktivních seminářů ohledně asistované reprodukce, kde se účastníci mohou srozumitelnou formou dozvědět o prediagnostických vyšetřeních vyuţívaných v rámci asistované reprodukce. Účastníci mají moţnost pochopit smysluplnost a návaznost těchto vyšetření a zákroků. Cílem je eliminovat jeden ze stresujících faktorů, který můţe komplikovat léčebný proces neplodnosti. Tímto faktorem je stres z nedostatku informovanosti. Mezi další sluţby patří poskytování informací z přehledu center asistované reprodukce v ČR, informace o zdravotních pojišťovnách a rozdílech v přístupů v rámci asistované reprodukce. Centrum rovněţ zprostředkovává konzultaci s mnoha odborníky například

gynekologem,

andrologem

(specialista

na

muţskou

neplodnost),

endokrinologem či specialistou přes genetiku. Centrum se také věnuje probírání etických aspektů provázejících asistovanou reprodukci. Informace o etických aspektech mají napomáhat při rozhodování 32

neplodného páru při vyuţívání asistované reprodukce. Jedná se převáţně o etické aspekty dárcovství genetického materiálu, další vyuţití „přebytečných“ embrií, kryokonzervace, mikromanipulace či výběr pohlaví. Mluví se však také o aspektech náhradní rodičovské péče. Právní aspekty jsou další oblastí, které je věnována pozornost v rámci informačního centra. Cílem je ochrana klientů. V centru klientům podávají informace, aby věděli, co podepisují a k čemu se zavazují, jaká jsou jejich práva nebo jaké mohou mít nároky zvláště v oblasti asistované reprodukce. Psychická podpora a poradenství (druhá oblast) je určena pro všechny páry jako doprovod v procesu umělého oplodnění. A to hlavně z důvodu, ţe léčba neplodnosti můţe vyvolat somatickou nepohodu, psychickou zátěţ, ovlivnit partnerství, sexuální ţivot, sociální a pracovní vztahy. V této oblasti je klientům poskytovaná psychoterapie, skupinová terapie, krizová intervence, uvolňující pohovor před či po vyšetření a podpůrná asistence při náročných zákrocích. Psychosomatická podpora (třetí oblast) poskytuje centru příleţitost, přistupovat ke klientům holistickým přístupem. Dbá se zde na souvislost mezi tělem (soma), duší (psyché) a vlivy ţivotního prostředí. Mezi sluţby v oblasti psychosomatické podpory patří fyzioterapie (včetně léčebné metody Ludmily Mojţíšové), akupunktura, akupresura, jóga, reiky, taneční a pohybová terapie, bodyterapie, homeopatie, poradenství ve výţivě a nutriční terapie dále focusing a atreterapie. Dárcovský fond (čtvrtá oblast) vznikl za dvěma účely. Prvním důvodem byl vznik potřeby podpořit neplodné páry, které jiţ vyčerpaly finanční podporu pojišťoven při asistované reprodukci. Druhým účelem fondu je podpořit alternativní přístupy při léčbě neplodnosti (Společnost pro psychosomatickou léčbu neplodnosti, nedatováno).

5.4 Centra asistované reprodukce V České republice je kolem třiceti šesti reprodukčních center. Hlavní město Praha a Středočeský kraj má dvanáct center asistované reprodukce, Jihočeský kraj má dvě tato centra, v Jihomoravském kraji se nachází sedm center asistované reprodukce, Královéhradecký a Karlovarský kraj mají kaţdý dvě centra ale Liberecký kraj pouze

33

jedno centrum asistované reprodukce. Tři centra se nacházejí v Moravskoslezském kraji, dvě centra v Olomouckém kraji a Plzeňském kraji. Pardubický kraj má také pouze jedno centrum asistované reprodukce. Ústecký kraj má dvě centra, Vysočina a Zlínský kraj opět po jednom centru asistované reprodukce (Adam Česká republika, nedatováno). Reprodukční centra poskytují podobnou péči, mohou se lišit individuálním přístupem, cenami a sledem či přikládáním jiné váţnosti různým vyšetřením. Cílem této práce však není popsat tyto konkrétní rozdíly, spíše demonstrovat co klientům tato centra nabízejí, proto jsem zvolila jedno konkrétní reprodukční centrum, na kterém popíši, jak sluţby poskytované reprodukčními centry mohou vypadat. Vybrala jsem klinické centrum ISCARE, které vede i statistiky své úspěšnosti. Jako hlavní úspěch však povaţuje zdravé děti ze zkumavky, se kterými pořádá kaţdoroční cetkání. V září roku 2012 na toto setkání přišlo 1000 takových dětí. Centrum zahájilo svou činnost roku 1995 a od té doby přivedlo centrum na svět asi pět a půl tisíce dětí. Odborný personál byl vyškolen v Izraeli, kde je údajně léčba touto formou nejúspěšnější. Mezi výkony poskytované tímto centrem asistované reprodukce patří: vstupní konzultace, odběry krve, spermiogram, zamrazení spermií, intraterinní inseminace (IUI), in vitro fertilizace (IVF), Odběr vajíček v nativním cyklu (NATIV), lehce stimulovaný odběr vajíček v nativním cyklu (LIMOS), hysteroskopie, punkce cysty a další (Centrum asistované reprodukce ISCARE IVF, nedatováno).

5.5 Pojišťovny Pojišťovny poskytují neplodným párům podporu v podobě úhrady části nákladů na umělé oplodnění. Dle metodického návodu Ministerstva zdravotnictví ze 4. 11. 1997 pro poskytování, vykazování a úhradu výkonů asistované reprodukce jsou výkony asistované reprodukce hrazeny z veřejného zdravotního pojištění na základě doporučení registrujícího ţenského lékaře ve věku od 18 do 39 let. Z veřejného zdravotního pojištění jsou hrazeny maximálně čtyři monitorované cykly se stimulací a v rámci nich nejvíce 3 cykly s přenosem embryí.

34

Léčba IVF (umělým oplodněním) je indikována u absolutního tubárního faktoru neplodnosti, relativního faktoru refrakterního na jinou terapii, pánevní endometriózy, imunologického faktoru neplodnosti refrakčního na medikamentózní terapii, stavů vyţadujících darování oocytu, syndromu luteinizovaného neprasklého folikulu, u jinak neřešitelného muţského faktoru neplodnosti, idiopatické sterility po vyčerpání obvyklých diagnostických postupů. Tento výčet zde uvádím, abych poukázala na to, ţe ne u všech příčin neplodnosti lze indikovat umělé oplodnění. Z veřejného zdravotního pojištění nejsou placeny ani všechny techniky asistované reprodukce. Jedná se například o kryokonzervaci oosyctů, embryí, spermií a transfer rozmraţených embryí (Řeţábek, 1999, s. 99). Opatření ministerstva zdravotnictví ČSR z 18. 11. 1982 upravuje podmínky pro umělé oplodnění. Mezi tyto podmínky patří zejména to, o umělé oplodnění musí poţádat oba manţelé. Ţádost podají u ošetřujícího lékaře ţadatelky. Manţelé musí o umělé oplodnění poţádat osobně a společně. Schválení ţádosti se odvíjí od toho, zda jsou pro umělé oplodnění zdravotní důvody. Manţelé se tedy musí podrobit celkovému zdravotnímu vyšetření. Manţelé ţádající o umělé oplodnění, zaplatí před provedením jednoho pokusu příplatek. Pokud není moţné vyuţít pohlavní buňky neplodného páru lze vyuţít pro tyto účely dárce. Manţelé a dárce však musí zůstat vzájemně neznámí. Dárce s tímto procesem musí výslovně souhlasit. Údaje související s umělým oplodněním jsou chráněny povinnou mlčenlivostí. Umělé oplodnění se eviduje ve zdravotním záznamu ţeny, neuvádí se však jméno dárce (Řeţábek, 1999, s. 98). Umělé oplodnění je metodou náročnou a drahou. Pojišťovny hradí pouze samotné umělé oplodnění (IVF), ale nepodílejí se na úhradě metod, které zvyšují úspěšnost umělého oplodnění. To pro neplodný pár znamená značnou finanční zátěţ, příklady jsou uvedeny v tabulce výkonů reprodukčních center níţe. Příplatky k léčbě neplodnosti mohou dosáhnout značné výše. V některých případech aţ na sto tisíc korun (Šorfová, 2013).

35

Výkon

Doplatek v Kč

Poznámka

Doplatek na léky při IVF

4000–8000

podle toho, kolik jich žena potřebuje

IUl (intrauterinní inseminace)

1000–3000

inseminace spermatem partnera

ICSI do 10 oocytů

8000–10 000

napíchnutí vajíčka spermií (intracytoplazmatická injekce spermií)

Prodloužená kultivace embryí

3500–8000

přenos embryí 4.–6. den po oplození

Asistovaný hatching

3000–6000

narušení vnějšího obalu embrya; tento krok podpoří uhnízděn embrya v děložní sliznici

Kryokonzervace embryí

3000–5000

zmrazení většinou dvou embryí, za každé další se doplácí

Uchovávání kryokonzervovaného

1000–2000

uchování zmražených embryí

Kryoembryotransfer (KET)

2000–8000

vložení embryí, která byla zmražena

MESA/TESE

6000–20 000

získání spermatu operačně

PGD

30 000–65 000

genetické vyšetření embryí před vložením do dělohy

Použití vajíčka dárkyně

až 25 000

Použití spermatu dárce

1500–2500

materiálu na 1 rok

Zdroj: Šorfová, 2013

36

6 Slepá cesta pomoci Systém zdravotnictví sice poskytuje ţenám finanční podporu při podstoupení umělého oplodnění, ale hlavně z několika důvodů tato podpora není ţádoucí ani pro pojišťovny ani pro ţeny. Jedním z důvodů je, ţe indikace umělého oplodnění můţe být stanovena nesprávně. K tomu můţe dojít z naprosto banálního důvodu. Doktorka Lázníčková ve svém výzkumu od roku 2007 do roku 2012 sledovala 221 těhotenství u ţen, které se sledovaly podle symptotermální metody. Jejich cykly důsledně hodnotila a vyhodnotila, ţe ovulace probíhala u těchto ţen čtrnáctý aţ patnáctý den cyklu pouze u 21%. Zásadním zjištěním ve výzkumu bylo, ţe ovulace probíhala u 70% ţen od šestnáctého dne cyklu a později. Dvacátý třetí den cyklu byla ovulace zaznamenána ještě u 22% ţen. Nejpozději zaznamenaná ovulace byla sto třicátý první den cyklu a to po vysazení hormonální antikoncepce (Lázníčková, neatováno). Tato zjištění stojí v opozici běţně uváděných informací v literatuře. Praktický slovník medicíny uvádí, ţe ovulace nastává zhruba v polovině cyklu (Vokurka, Hugo, 2004 s. 326). Novotný, Hruška a kol. (2003) popisují, ţe menstruační cyklus se u ţen opakuje v rozmezí dvaceti čtyř aţ třiceti dvou dní. Obyčejně se však jedná o cykly v délce dvaceti osmi dní. Uvádějí, ţe ovulace probíhá zpravidla 12 -15 den cyklu (Novotný, Hruška, 2003, s. 172, 173). Dle výzkumu Lázníčkové tyto informace nejsou pravdivé. Při vycházení z běţně dostupných informací můţe docházet k fatálním chybám při indikaci umělého oplodnění a při léčbě neplodnosti. Základem těchto chyb je diagnóza anovulace to znamená, ţe ovulace neprobíhá. Doktorka Lázníčková (nedatováno) však zjistila, ţe ovulace probíhá pouze později. Následkem této diagnózy je indikace stimulace ovulace. Tato stimulace je obecně povaţována za levnou a bezpečno, ale opak je pravdou. Stimulace ovulace můţe způsobit potenciální rozvoj zhoubných nádorů vaječníku a mléčné ţlázy (Lázníčková, nedatováno podle Jaroš 2000), ovariální hyperstimulační syndrom nebo nepravidelné cykly (Lázníčková, neatováno). V nejhorším moţném případě z těchto údajů vyplývá, ţe umělé oplodnění můţe být indikováno u ţen, které jsou plodné, dále je u nich nasazena léčba v podobě stimulace ovulace (a následné umělé oplodnění). V důsledku těchto opatření můţe daná 37

ţena otěhotnět, ale také skončit se zhoubným nádorem například mléčné ţlázy (nemusí se vylučovat maminka po umělém oplodnění s malým dítětem, která se léčí na onkologii). Rozsah těchto chyb by dle mého názoru měl být předmětem výzkumů. Myslím si však, ţe z hlediska jednotlivce není aţ tak důleţité zmapovat rozsah těchto chyb jako nalézt přesvědčivý důkaz, ţe se tyto chyby opravdu dějí a tento důkaz šířit ve společnosti, aby neplodné páry mohly učinit svá rozhodnutí pro či proti asistované reprodukci na základě všech dostupných a zejména pravdivých informací. V neposlední řadě by se na základě takovéto empirické studie mohly pojišťovny rozhodnout pro efektivnější a méně finančně náročné programy léčby neplodnosti, jako je například metoda NAPROHELP. Argumentem pro pojišťovny by mohl být také výzkum toho, jak se jim finančně nevyplatí dotování asistované reprodukce a následně vynaloţené finance na řešení důsledků asistované reprodukce v podobě zhoubných nádorů.

38

7 Vlastní projekt aneb co je ještě potřeba dělat? Z výše zmíněných informací vyplývá, ţe v České republice sice existují místa, kam se mohou lidé obrátit. Otázkou však zůstává, jak je tato pomoc efektivní. Jsem přesvědčená, ţe by měla vzniknout poradna pro neplodné ţeny, která zároveň pořádá vzdělávací seminář pro odbornou veřejnost. Sdruţuje tím organizace, které se neplodností zabývají, podává odborné informace lidem, kteří s neplodnými ţenami chtějí pracovat nebo jiţ pracují a chtějí vyuţít výše zmíněných efektivních technik při léčbě neplodnosti. Poradna by dle mého názoru měla být podporována státem a to hlavně z toho důvodu, ţe úbytek obyvatelstva je v České republice jiţ dlouholetým problémem a neplodnost i výběr řešení neplodnosti na tomto problému mohou mít svůj podíl. Poradna by měla být místem, kam se neplodná ţena můţe kdykoli obrátit. Měla by poskytovat poradenství. A to, jak poradenství základní, tak odborné. V základním poradenství jde v současné době, alespoň v rámci problémů kolem neplodnosti, hlavně o orientaci v moţnostech neplodného páru a v pomoci zorientovat se v řešeních, která jim mohou na určitých místech nabídnut. Také jim poradci mohou pomoci v orientaci v legislativě týkající se umělého oplodnění. Sociální pracovník poskytuje základní poradenství v kontextu sociální politiky České republiky a vyuţívá metody sociální práce. Součástí odborného poradenství jsou terapeutické činnosti a odborné informace k dané problematice, v tomto případě informace o neplodnosti (Matoušek, 2003 podle materiálů Socioklubu 1997, s. 84). Podpora a poradenství probíhá v rámci šesti typů pomoci dle individuální zakázky klienta, který poradnu navštíví. Jde o podání jednoduchých věcných informací, poskytování rad, pomoc při získávání určitých znalostí a dovedností. Dále vyuţití psychologického náhledu na klientovu situaci. Díky takovému rozboru klientovi situace můţeme klienta uschopnit k rozhodnutí jak řešit své problémy. Také můţeme pomáhat přímou akcí, to znamená něco za klienta udělat. U neplodných párů bychom například připomínkovali zákony v jejich prospěch. Nebo můţeme klienty při výkonu nějaké činnosti doprovázet například doprovod na náročné vyšetření.

Jako poslední typ

pomoci uvádí Matoušek (2003) pomáhání vyvolané změnou systému. U poradny pro neplodné bych se snaţila hlavně o změnu přístupu zdravotních pojišťoven, bojovat o

39

větší informovanost za podpory státu a vznik výzkumů, které podpoří argumenty v tomto procesu změn (Matoušek, 2003 podle Scally a Hopson 1979). Dalším specifikem poradny by bylo vytvoření podmínek pro svépomocnou skupinu. V současnosti se v České republice vyuţívá svépomocná skupina hlavně pro pozůstalé, klienty s poruchami příjmů potravy a oběti sexuálního zneuţití. To usuzuji podle dostupné literatury, která je orientovaná na tyto výše zmíněné cílové skupiny. Neplodné ţeny vyjadřují potřebu sdílet se o svých zkušenostech na cestě za dítětem. Proto vidím svépomocnou skupinu jako vhodnou formu práce s neplodnými ţenami. Poradna by těmto ţenám poskytla prostory a také nějaké volnočasové aktivity, u kterých se mohou setkávat a hovořit o svých trápeních i radostech. Nenašla jsem literaturu, která by se zabývala přímo svépomocnou skupinou neplodných ţen. Proto zde uvedu jen pár informací, které se dají vyuţít z příručky Rii Černé pro organizaci Anabell4. Pro cílovou skupinu neplodných ţen mi přijde relevantní zmínit výpověď z výzkumu uvedenou v příručce Černé (2008). Respondenti věřili, ţe svépomocná skupina jim pomůţe zmírnit pocity izolace a nabídne moţnost sdílet se (Černá 2008 podle Winn et al., 2004, s. 12). Podle Slepičkové (2006) je izolace jedním ze závaţných problémů, kterými se neplodné ţeny trápí (Slepičková, 2006, s. 942). Svépomocná skupina je tedy místem, kde se mohou ţeny setkávat. Těmto setkáním je přítomen koordinátor skupiny nebo odborník, se kterým pracují. Mohou například hledat motivaci k další cestě za dítětem, nebo jen sdílet své myšlenky, zkušenosti a mohou se navzájem podporovat v procesu léčby nebo v přijetí bezdětnosti. Tato setkávání mohou pomoci ţenám kontaktovat odborníka a mohou být také doplněna o individuální terapii. Organizace Anabell rovněţ vytvořila svépomocné manuály, jejichţ cílem je podpořit klienty v soběstačnosti a v řešení vlastní situace, těmito manuály by se poradna pro neplodné ţeny mohla v budoucnu inspirovat (Černá, 2008, s. 47-48). Ve svépomocné skupině jde rovněţ o vzájemnou pomoc. Smyslem této pomoci je vytvoření akceptujícího prostředí, které není stresující. V tomto prostředí můţe být neplodná ţena vyslechnuta a pochopena a můţe také zaţít empatii a účast (Matoušek, 2003, s. 129).

4

Organizace Anabell pracuje s klienty a klientkami s poruchami příjmu potravy.

40

Dalším zásadním bodem poradny pro neplodné ţeny je sociálně aktivizační činnost, kterou by poradna měla vykonávat. Sociálně aktivizační sluţby jsou v zákoně o sociálních sluţbách č. 108/2006 zmíněny pouze u třech cílových skupin. Těmi jsou rodiny s dětmi, senioři a zdravotně postiţení. U cílové skupiny neplodných ţen by se jednalo o sociálně aktivizační sluţby ambulantní (ne terénní jakou u tří dříve zmíněných cílových skupin). Ze sociálně aktivizační sluţby pro rodiny s dětmi by se daly převzít vzdělávací a aktivizační činnosti, které bychom v poradně pro neplodné zaměřili na problematiku neplodnosti. Ze sociálně aktivizační činnosti pro seniory a zdravotně postiţené bychom mohli vyuţít zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutická činnost i pomoc při uplatňování práv a oprávněných zájmů (zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, §65,66). Projekt poradny by měl rovněţ plnit funkci prostředníka mezi veřejností, odbornou veřejností a státem. Poradna by si kladla za cíl oslovovat pojišťovny a předkládat jim výzkumy a argumenty, které by vedly ke zlepšení situace neplodných, šetření finančních prostředků pojišťoven a v důsledku těchto aktivit přispívat ke zlepšení demografickému vývoji České republiky. Dále je cílem poradny oslovovat odbornou veřejnost a zprostředkovávat nové poznatky a informace, stejně tak dobrou praxi. V neposlední řadě by si poradna kladla za cíl připomínkovat zákony týkající se neplodnosti. V současnosti se jedná hlavně o zákony, ve kterých je zmíněna asistovaná reprodukce, ale také by se mohlo jednat o zákon o sociálních sluţbách, kde by sociálně aktivizační sluţba pro neplodné měla být v budoucnosti zmíněna. Tyto informace zde uvádím, protoţe se vztahují k následující části práce, která je praktická. Budu se v ní zabývat tvorbou konkrétního projektu poradny pro neplodné ţeny a budu stavět na výše zmíněných informacích o projektech, neplodnosti, sociálním fungováním a moţnostech pomoci neplodným ţenám.

41

8 Projekt poradny pro neplodné ženy Strukturu pro vypracování projektu pro neplodné ţeny jsem převzala z dotačního titulu globálního rozvojového vzdělávání a osvěty. Strukturu jsem si však individuálně upravila, dle potřeb tohoto projektu. Hlavní aspekty převzatého rámce tvoří osnova projektu, logický rámec, tabulka aktivit a tabulka rozpočtu. Pomocí těchto aspektů popisuji projekt poradny pro neplodné ţeny (Česká rozvojová agentura, 2012).

8.1 Osnova 8.1.1 Popis výchozího stavu Ţeny, které postihne neplodnost, jsou v převáţné většině frustrovány touhou po dítěti. V naší společnosti není mnoho specializovaných míst, kam se mohou ţeny bezprostředně obrátit pro komplexní a dlouhodobou pomoc, která by mohla předcházet frustraci a tím i problémům v sociálním fungování (problémy ve vztazích, v rodině, sníţená výkonnost v práci a další). Proto je nutné začít se této skupině ţen věnovat. Jako dobrý začátek vidím zaloţení nové poradny, která bude rozvíjet dobrou praxi a o své poznatky se dělit se stávajícími i novými poradnami a organizacemi, které se věnují neplodným ţenám jako cílové skupině. Poradna by měla být místem, kam se ţeny mohou bezprostředně obrátit při projevech neplodnosti (problémy s početím, potrat). Tím docílit prevence negativních důsledků v těchto situacích. Z dostupných zdrojů vyplývá, ţe ţenám pomáhá moţnost kontaktovat poradnu a sdílet své potíţe, zároveň zde můţe docházet k eliminaci pocitu vyloučení ze společnosti, který neplodné ţeny pociťují. Je zde tedy vyjádřena jasná zakázka ţen, na kterou bych chtěla tímto projektem reagovat. Pokud se podíváme na problém s neplodností více do hloubky, zjistíme, ţe do budoucna je třeba rozvinout komplexnější přístup k celé problematice:

42

Problém s neplodností je zásadní pro ţenu i její rodinu a s přihlédnutím k demografickému vývoji v ČR i pro celou společnost. V současné době je neplodnost převáţně řešena umělým oplodněním, které je hrazeno pojišťovnou. Ze zastaralých postupů a jiţ překonaných informací vyuţívaných gynekology můţe v některých případech docházet k diagnostice neplodnosti i u plodných ţen. Indikace umělého oplodnění je v těchto případech zcela zbytečným plýtváním peněz, které by mohly být vyuţity efektivněji. Konkrétní ţena by nebyla vystavena neţádoucím důsledkům, které se u asistované reprodukce objevují. Z těchto důvodů je v této oblasti nutná osvěta nejen veřejnosti, ale hlavně odborníků. Bylo by dobré vytvořit povinnost gynekologů a souvisejících odborníků vzdělávat se hlouběji v této problematice a indikovat umělá oplodnění jako poslední moţné řešení. Dále podpořit tvorbu výzkumů v této oblasti a výsledky dále šířit. Pokud bude problematika neplodnosti správně řešena, mohly by se výsledky pozitivně projevit na demografickém vývoji v ČR i na rozloţení finančních zdrojů investovaných v této oblasti.

8.1.2 Definice cílové skupiny Zde uvádím definici dílové skupiny, které bude realizace projektu určena a také charakteristika dalších zainteresovaných stran. Cílovou skupinou tohoto projektu jsou neplodné ţeny, zainteresovanými skupinami jsou v prvé řadě partneři neplodných ţen a také jejich rodiny, přátelé, lékaři a zdravotnický personál.

8.1.3 Stručně definovaný záměr, cíle a výstupy projektu Záměrem projektu „Poradna pro neplodné ţeny“ je přispět ke zlepšení sociálního fungování neplodných ţen. Cíle projektu jsou: 1. vytvořit poradnu pro neplodné ţeny; 2. vytvořit sociálně aktivizační činnost poradny pro neplodné ţeny; 3. seznámit odbornou veřejnost se získanými zkušenostmi o neplodnosti, tyto zkušenosti aktivně předávat. Výstupy projektu jsou: 1.1 Je otevřena poradna pro neplodné ţeny – poradna bude na dostupném místě v městě, které takovouto poradnu postrádá. Poradna bude vybavena recepcí,

43

přednáškovým sálem (který bude rovněţ uzpůsoben tělocvičně), konzultační místností a kanceláří s malým sociálním zařízením (pro zhotovení teplých nápojů a podobně), toalety budou odděleny v počtu dle stavebního zákona a norem ISO a ČSN. Vybavení poradny bude obsahovat ţidle do přednáškové síně, do kanceláře, na recepci a do poradenské místnosti (celkem 18 kusů), stoly do kanceláře, na recepci a do poradny (celkem 8 kusů), police na recepci (kartotéka), do kanceláře (celkem 10 kusů) lampy (celkem 10 kusů), počítače a monitory (celkem 7 kusů) telefony (celkem 3 kusy) podloţky na cvičení (celkem 15 kusů), tiskárna (celkem 2 kusy) drobné kancelářské vybavení (koše, papíry, kancelářské sponky, sešívačky, atd.). 1.2 Byla provedena propagace poradny Pro poradnu budou vytvořeny webové stránky a propagační letáky, které budou roznášeny nejlépe za pomoci dobrovolníků. Poradnu bude moţné kontaktovat telefonicky, osobně, e-mailem, na chatu nebo přes skype. 2. Započetí sociálně aktivizační činnosti Tým poradny vytvoří manuály pro poradenskou činnost, vzdělávací semináře, kurzy a workshopy. a) poradenská činnost (telefonicky, e-maily, chat, skype, osobně) Činnost určená k předávání informací o neplodnosti, klientky se mohou obrátit na pracovníky poradny s otázkami, které aktuálně řeší a které je tíţí. b) vzdělávací seminář/kurz o neplodnosti Náplní semináře/kurzu je mluvit o příčinách a řešeních neplodnosti. c) workshop „Pouţívání STM“ Náplní workshopu je naučit klientky vyuţívat symptotermální metodu, poznat svoje tělo a rozpoznat moţné chyby ve snahách o početí. d) kurz „Cvičení dle metody Ludmily Mojţíšové“ Vyškolená instruktorka bude několikrát týdně poskytovat soukromé i skupinové lekce tohoto cvičení, které blahodárně působí na ţenské tělo a je pomocnou terapií pro léčbu neplodnosti.

44

e) vytvoření moţností pro svépomocnou skupinu Poradna poskytne moţnost setkávání ve vlastních prostorách a moţnost sdílení příběhů na webových stránkách pro neplodné ţeny a rovněţ pro jejich partnery, rodinu a přátele. 3. Probíhá kurz pro odbornou veřejnost. Pracovníci poradny vytvoří s odborníky powerpoitové prezentace obsahující nejnovější poznatky a dobrou praxi. Vytvoří také časový plán semináře pro odbornou veřejnost a zajistí průběh semináře v konkrétních termínech. Pro tento seminář se poradna pokusí získat akreditaci od Ministerstva práce a sociálních věcí coţ by mohlo zvýšit zájem odborníků o vzdělávací seminář o neplodnosti pro odbornou veřejnost. Rizikem je, ţe poradna status akreditovaného vzdělávacího semináře nezíská, protoţe neplodnost je problémem mezioborovým. To znamená zdravotnickým se sociálními důsledky. Je zde tedy riziko, ţe ministerstva nebudou brát seminář jako dostatečně zdravotnický nebo dostatečně sociální.

8.1.4 Navrhovaný postup realizace projektu Na začátku celého projektu vybere koordinátorka projektu město, ve kterém bude poradnu realizovat. Průzkum potřeb ve vytipovaných místech. Pronájem nebo koupě vyprané budovy. (1. měsíc) Navazovat bude nakoupení vybavení do poradny. (2. měsíc) Třetí etapa bude obsahovat zajištění personálu. To znamená realizaci výběrových řízení, vyhodnocování a tvorba záznamů. Po vybrání tvorba smluv a další náleţitosti. (2. - 3. měsíc) Čtvrtá etapa bude zahrnovat nastartování poradenské činnosti. (6. Měsíc) Náplní další etapy bude vytvoření kartotéky pro klienty. Bude se jednat o elektronickou databázi vytvořenou individuálně pro poradnu, nebo zakoupení programu s potřebnými funkcemi. (4. měsíc)

45

V šesté etapě bude pracovní tým vytvářet propagační strategii poradny a propagační materiály. Jedná se o tvorbu webových stránek a propagačních letáků, které by měly být roznášeny nejlépe za pomoci dobrovolníků.(4. - 6. měsíc) V sedmé etapě realizace projektu „Poradna pro neplodné ţeny“ bude pracovní tým vytvářet manuály k jednotlivým kurzům, vzdělávacím seminářům a workshopům. Tyto manuály budou obsahovat prováděcí materiály, kterých se realizátoři budou drţet. Manuály by měly vznikat kooperací všech pracovníků poradny, aby docházelo k mezioborovému propojení. Kaţdý pracovník poradny bude mít na starost určitý kurz/workshop (činnost – tu která spadá do jeho oborového zaměření), který bude s ostatními postupně konzultovat, zakončení všech manuálů bude pomocí prezentace, kdy se všichni pracovníci setkají na prezentaci jednotlivých činností poradny a budou je procházet společně, tak aby na sebe navazovaly a informace se v nich zbytečně neopakovaly. (3. – 5. měsíc) V osmé fázi, která je úzce spjatá s předchozí se bude přidělovat práce na kurzech a workshopech konkrétním zaměstnancům, práce jim bude přidělena na základě toho, které manuály zpracovali. (6. Měsíc) V deváté fázi se bude vytvářet časový rozvrh pro jednotlivé kurzy/ workshopy. Nastartování propagace konkrétních kurzů/workshopů v konkrétních termínech bude probíhat v desáté fázi. Jedenáctá aţ třináctá fáze se týká vzdělávacího semináře pro odbornou veřejnost, jehoţ hlavním cílem je předávat nabyté zkušenosti s problematikou neplodnosti. V jedenácté fázi se bude přidělovat práce na tomto semináři konkrétním zaměstnancům. (6. měsíc) Ve dvanácté fázi se stanoví datum pro konání semináře pro odbornou veřejnost. (6. Měsíc) Ve třinácté fázi proběhne porada ohledně vzdělávacího semináře pro odbornou veřejnost. Na této poradě bude zajištěn průběh semináře pro odbornou veřejnost. Rozloţí se odpovědnost a činnosti kolem semináře a to personálně, odborně a materiálně (prostor a jeho vybavení – uzpůsobení ke konání semináře).

46

Ve fázích osm aţ třináct se provádějí aktivity, které stojí na předchozí práci na projekt, proto by neměly být tolik časově náročné a šestý měsíc, tedy zároveň slouţí jako časová rezerva pro dokončení a vylepšení všech částí předešlých. Ucelením a ukončením těchto fází je otevření poradny a realizace jejích činností.

8.1.5 Personální zajištění realizace projektu Hlavní řešitelkou projektu je Sára Balabánová, která bude provádět realizaci poradny od výběru místa, budovy a vybavení poradny. Dále se bude účastnit výběrových řízení, bude se podílet na tvorbě propagační strategie poradny a tvorbě manuálů pro sociálně aktivizační činnost, kterou bude poradna zprostředkovávat neplodným ţenám. Bude se také podílet na evaluaci projektu a tvorbě dokumentace. Hlavní řešitelka je v posledním ročníku studia Mezinárodní sociální a humanitární práce, po jehoţ absolvování bude moci pracovat jako sociální pracovnice v projektu „Poradna pro neplodné ţeny“. Další pozice, které budou obsazeny, dle výběrového řízení, budou: gynekolog/gynekoloţka (externí spolupracovník), sociální pracovník/ce, psycholog/psycholoţka,

účetní,

fyzioterapeut/ka,

asistent/ka

(na

recepci

a

administrativní práci), uklízeč/ka.

8.1.6 Zhodnocení rizik realizace a předpokladů udržitelnosti Riziko – klienti nebudou souhlasit s uchováním osobních údajů v kartotéce či evidenci návštěv a nebudou dobrovolně evaluovat sluţby poskytované poradnou. Tím pádem by byla ohroţena šance ukázat objektivně ověřitelné ukazatele. Riziko

- nevhodného místa a prostorů pro poradnu. Toto riziko budeme

minimalizovat průzkumem, kde se sluţby pro neplodné ţeny nacházejí a kde ne, pokusíme se zjistit zájem o tuto sluţbu v daném místě. Riziko, nevhodného personálu. Toto riziko je velmi malé, u výběrového řízení zvolíme takový postup, aby pracovníci projevili své schopnosti. Rovněţ budeme hledat zaměstnance s podobnými hodnotami, ale odlišnými vlastnostmi a schopnostmi, aby tvořili dobrý pracovní tým.

47

Riziko - nedostatku financí. Toto riziko budeme minimalizovat získáváním dotací a donorů. Činnost poradny bude poskytovat akreditovaný vzdělávací seminář, který budou z části financovat další činnosti poradny. Rizikem je ţe odborná veřejnost nebude mít o seminář zájem nebo, ţe poradna nezíská moţnost provozovat akreditovaný vzdělávací seminář. A to z důvodu, ţe téma neplodnosti je mezioborové. Nejedná se o problém čistě zdravotnický ani sociální. Nejbliţší je označení zdravotnický problém se sociálními důsledky. Rizikem je, ţe klienti nemusí mít v daném místě o činnost poradny zájem, nebo ţe bude zvolena nevhodná propagace (jestli klienti nebudou o poradně vědět, nebudou ji ani vyuţívat). Rizikem je špatně zvolená propagace poradny. Pokud nebudou klienti o poradně vědět, nebudou ji moci ani navštěvovat. Pravděpodobnost udrţitelnosti tohoto projektu je poměrně vysoká, protoţe pracovní tým poradny bude provozovat akreditovaný seminář, který budou z části financovat provoz poradny, nadále budeme oslovovat donory a vypisovat projekty pro rozvoj činnosti poradny. Je velmi nepravděpodobné, ţe by fungování činnosti poradny bránily jiné okolnosti, neţ nedostatek finančních prostředků. (V budoucnu je moţnost vzniku akreditovaných kurzů, ţádosti o granty na výzkumy neplodnosti jak v tuzemsku, tak v zahraničí – následné propojení, sdílení a rozšíření činnosti)

8.2 Logfraime

48

Matice logického rámce Popis

projektu Objektivně ověřitelné ukazatele Zdroje ověření ukazatelů

(intervenční logika)

Předpoklady

a

rizika

(klíčové externí faktory ovlivňující

(indikátory)

průběh a úspěšnost projektu)

Záměr

1. Záměrem projektu je přispět ke 1.1 Zájem klientů o sluţbu.

1.1 Navrácené a vyhodnocené evaluační 1.1 Předpokladem je, ţe klienti

zlepšení

dotazníky.

sociálního

fungování

1. 2. Zpětná vazba od klientů.

neplodných ţen.

1.2 Evidenční kartotéka klientů.

budou

souhlasit

osobních

údajů

evidenci

návštěv

dobrovolně

s uchováváním v kartotéce, a

budou

spolupracovat

na

evaluaci sluţby.

Cíle

1. Vytvořit poradnu pro neplodné 1. Během ½ roku bylo zajištěno konkrétní 1. Účtenky, smlouvy, evidenční kartotéka 1. Předpokladem je, ţe místo ţeny. 2.

Vytvořit

sociálně

aktivizační

činnost poradny pro neplodné ţeny.

zkušenostmi

poradny

evidenční kartotéka klientů.

v dostupném prostředí pro cílovou

o

bude

zajištěno

skupinu. 3. Evidence docházky na seminář.

pro sociálně aktivizační činnost (obsahující

2. Předpokladem je, ţe manuály

náplň vzdělávacích kurzů a workshopů).

budou vypracovány na základě

neplodnosti, tyto zkušenosti aktivně 3. předávat.

2. Manuály kurzů/workshopů.

2. Během ½ roku byly vytvořeny manuály

3. Seznámit odbornou veřejnost se získanými

místo, budova, vybavení poradny, personál, klientů.

Během ½ roku byl připraven

uskutečněn

seminář

pro

a

odbornou

odborných studií a pracovníci si zvolí metody sdělování klientům tak, aby klienti informacím snadno

49

veřejnost.

porozuměli (metody budou součástí manuálů). 3. Předpokladem je, ţe se odborná veřejnost bude semináře účastnit.

Výstupy 1.1. Je otevřena poradna pro 1.1.1 Bylo nalezeno konkrétní místo a 1.1.1 Nájemní nebo kupní smlouva 1.1 Předpokladem je, ţe poradna neplodné ţeny. 1.2

Byla

provedena

poradny v dané oblasti.

budova pro poradnu.

objektu.

bude na dostupném místě pro

1.1.2 Bylo nakoupeno vybavení poradny.

1.1.2 Účtenky od vybavení.

1.1.3 Bylo vytvořeno personální zajištění.

1.1.3 Pracovní smlouvy.

cílovou

propagace

Fungují

jednotlivé

mít zájem o poradnu a její sluţby.

aktivity činnost (telefonicky, e-maily, chat, skype, návštěv (poradnu navštívilo, kontaktovalo

sociálně aktivizační činnosti poradny osobně). pro neplodné ţeny. 3.

x klientů měsíčně).

1.2.1 Byly natisknuty letáky.

1.2.2

2.1.1 Byla vytvořena konkrétní náplň

2.1.2 Byl uskutečněn vzdělávací kurz o

Byly

o

vykonané

práci 2.1 Předpokladem je, ţe sociálně

s realizátorem webových stránek/ webové aktivizační činnost bude vytvořena

2.1.1

Manuály

vzdělávacích

vytvořeny

podmínky

pro

svépomocné skupiny (moţnost setkávání

50

2.1.2

Evidence

neplodnosti.

docházky

na základě potřeb klientů, tak aby vyvolala zájem klientů o sluţbu. 2.1. Rizikem je, ţe ţeny nebudou

seminářů/kurzů, workshopů.

neplodnosti.

propagace poradny to znamená, vědět, nebudou ji navštěvovat.

stránky jsou na internetu běţně přístupné.

sociálně aktivizační činnosti.

2.1.3

Smlouva

1.2 Rizikem je špatně zvolená pokud klienti nebudou o poradně

1.2.1 Účtenky z tiskárny.

Probíhá kurz pro odbornou 1.2.2 Byly vytvořeny webové stránky.

veřejnost.

Dalším

předpokladem je, ţe klienti budou 1. 1. 4 Byla nastartována poradenská 1.1.4 Kartotéka klientů a evidence jejich

2.

skupinu.

kurzu

o

navštěvovat protoţe odhalit,

aktivity

nebudou ţe

chtít

jsou

poradny, veřejně neplodné

v poradně a moţnost sdílení příběhů na 2.1.3 Evidence docházky u svépomocné (navštěvovat webových stránkách).

skupiny.

„Pouţívání STM.“

2.1.5 Byl uskutečněn kurz „Cvičení dle 2.1.5 Evidence docházky kurzu „Cvičení metody Ludmily Mojţíšové“.

dle metody Ludmily Mojţíšové.“

určené

pro

neplodné – stigmatizace).

2.1.4 Byl uskutečněn workshop „Pouţívání 2.1.4. Evidence docházky workshopu 3.1 STM“.

místo

Předpokladem

je

zájem

odborníků o seminář, pro zvýšení zájmu

se

poradna

vytvoří

akreditovaný vzdělávací seminář MPSV. Rizikem je, ţe u MPSV

3.1

Byly

vytvořeny

powerpointové 3. 1. 1 Záznamy docházky ze semináře

prezentace semináře pro odbornou veřejnost pro odbornou veřejnost, powerpointové a časový plán tohoto semináře.

prezentace.

poradna akreditaci nezíská z toho důvodu,

ţe

neplodnost

je

mezioborové téma (zdravotnické se sociálními důsledky).

Aktivity Aktivita

1.1.1

konkrétního

Vyhledání Prostředky

místa

pro

poradnu.

(1. měsíc)

Finanční prostředky od Krajského úřadu a z dotace EU dohromady: 581 000.

Aktivita 1.1.2 Nakoupení vybavení do poradny. (2. měsíc)

(2-3. měsíc) 1.

1.

4

Prostředky z vlastní činnosti a od donorů, (nadací a nadačních fondů)

Aktivita 1.1.3. Zajištění personálu.

Aktivita

Rozpočet

1. 1. 1Předpokladem je, ţe se

Shrnutí finančních prostředků nutných podaří najít odpovídající místo a vybavení pro poradnu. k zajištění výstupů: 1 789 000,00. 1.1.2 Předpokladem je dostatek finančních prostředků. 1. 1. 3. Předpokladem je, ţe se

Dohromady: 1 217 00.

podaří

sehnat

potřebný

kvalifikovaný personál.

Nastartování

poradenské činnosti. (6. měsíc)

1.1.3 Předpokladem je dostatek finančních prostředků na platy

Aktivita 1.1.5. Vytvoření kartotéky

zaměstnanců.

51

pro klienty. (3. měsíc)

1.1.4 Předpokladem je uskutečnění všech

Aktivita 1.2.1 Vytvoření propagační strategie

a

materiálů.

(4. - 5. měsíc)

náleţitostí

potřebných

k poradenství

(prostory,

komunikační

technologie,

personál). Aktivita 1.2.2 Roznášení letáků a spuštění

webových

1.2.1

stránek.

Předpokladem

je,

ţe

v pracovním týmu bude odborník

(5. - 6. měsíc)

na vztahy s veřejností a ten nastaví Aktivita 2.1.1 Vytvoření manuálů

propagační strategii poradny.

pro sociálně aktivizační činnost. 1.2.2 Předpokladem je, ţe poradna

(3. - 5. měsíc)

naváţe spolupráci s dobrovolníky Aktivita 2.1.2 Přidělení práce na kurzech/workshopech

na roznášení letáků.

jednotlivým 2. 1. 1 Předpokladem je, ţe

zaměstnancům. (6. měsíc)

pracovní tým bude spolupracovat Aktivita 2.1.3 Vytvoření časového rozvrhu

pro

jednotlivé

na

kurzy/

obsah

workshopy. (6. měsíc) Aktivita

2.1.4

propagace kurzů/workshopů

bude

manuálů, naplňovat

jejichţ potřeby

klientů (vyplívajících z výzkumů). Nastartování konkrétních v konkrétních

termínech. (6. měsíc) Aktivita 2.1.5 Zajištění průběhu kurzů/workshopů

vytvoření

konkrétními

52

pracovníky. (6. měsíc) Aktivita 3.1.1 Přidělení práce na semináři pro odbornou veřejnost konkrétním zaměstnancům/odborníkům. (6. měsíc) Aktivita 3. 1.2 Stanovení data pro konání

semináře

pro

odbornou

veřejnost. (6. měsíc) Aktivita

3.1.3

Nastartování

propagace vzdělávacího semináře pro odbornou veřejnost. (6. měsíc) Aktivita 3. 1.4 Zajištění průběhu semináře pro odbornou veřejnost. (6. měsíc)

Výchozí podmínky Dostatek financí na realizaci Zájem klientů o poradnu a její činnost

53

8.3 Aktivity

54

55

56

8.4 Rozpočet STRUKTURA ROZPOČTU PORADNY PRO NEPLODNÉ ŽENY

Rozpočet projektu: Poradna pro neplodné ženy

Náklady projektu Jednotka

Počet jednotek

Jedn. cena (v CZK)

Celkové náklady projektu (v CZK)

Z prostředků KÚ, dotací

donoři, vlastní činnost

1. Osobní náklady (zde uvést pouze osobní náklady na hlavní prac. poměr, DPP, DPČ - včetně odvodů soc. a zdrav. pojištění - veškeré spolupracovníky, kteří realizátorovi fakturují, prosíme uvést do bodu 5.2. Expertní služby) 1.1 Management (vedoucí organizace) 1.2 Sociální pracovnice 1.3 Sociální pracovnice 1.4 Foundraiser 1.5 Personalista, specialista na vztahy s veřejností 1.6 Účetní 1.7 Administrativní/pomocný personál 1. Osobní náklady - mezisoučet 2. Cestovní náklady 2.1 Mezinárodní cestovné 2.2 Místní doprava 2.1 Náklady na provoz vozidla 2.4 Ubytování

měsíc měsíc měsíc měsíc měsíc měsíc měsíc

12,00 12,00 12,00 12,00 12,00 12,00 12,00

15 000,00 14 000,00 14 000,00 14 000,00 14 000,00 14 000,00 11 000,00

180 000,00 168 000,00 168 000,00 168 000,00 168 000,00 168 000,00 132 000,00 1 152 000,00

měsíc

12,00

3 000,00

36 000,00

57

60 000,00 56 000,00 56 000,00 56 000,00 56 000,00 56 000,00 44 000,00 384 000,00

120 000,00 112 000,00 112 000,00 112 000,00 112 000,00 112 000,00 88 000,00 768 000,00

36 000,00

2.5 Víza 2.6 Zdravotní příprava (očkování, léky, bezpečnostní školení) 2.7 Cestovní pojištění 2.8 Diety (dle platných právních předpisů) 2. Cestovní náklady - mezisoučet

36 000,00

0,00

36 000,00

150 000,00

50 000,00

100 000,00

3. Vybavení a dodávky zboží (pouze plně pro účely projektu, vše nutno specifikovat) 3.1 Dlouhodobý nehmotný majetek - software 3.2 Dlouhodobý hmotný majetek (pozemky, stavby, movité věci (doba pouţitelnosti > 1 rok), základní stádo, taţná zvířata ap.) 3.2 Odpisy 3.3 Zásoby, materiál 3.|4 Energie 3.5 nábytek 3.6 telefony 3.7 telekomunikační sluţby 3.8 tiskárny 3. Vybavení a dodávky zboží - mezisoučet 4. Přímé náklady v místě realizace (pouze plně slouţící pro účely projektu - nutno prokázat účetními doklady) 4.1 Pronájem nemovitostí 4.2 Sluţby související s pronájmem nemovitostí (telefon/internet, topení, voda, ostraha, drobné opravy) 4.3 Drobný materiál (př. kancelářské potřeby) 4.5 Ostatní přímé náklady v místě realizace (nutno specifikovat) 4. Přímé náklady v místě realizace - mezisoučet

rok

1,00

150 000,00

měsíc měsíc rok rok měsíc rok

12,00 2 000,00 12,00 6 000,00 1,00 50 000,00 1,00 10 000,00 12,00 1 000,00 1,00 50 000,00

24 000,00 72 000,00 50 000,00 10 000,00 12 000,00 50 000,00 146 000,00

8 000,00 24 000,00 17 000,00 3 000,00 17 000,00 49 000,00

16 000,00 48 000,00 33 000,00 7 000,00 12 000,00 33 000,00 97 000,00

měsíc

12,00 30 000,00

360 000,00

120 000,00

240 000,00

měsíc

12,00

5 000,00

60 000,00

20 000,00

40 000,00

měsíc

12,00

2 000,00

24 000,00

8 000,00

16 000,00

444 000,00

148 000,00

296 000,00

58

5. Subdodávky (sluţby plně zajištěné externí dodávkou) 5.1 Průzkumné, stavební, montáţní, servisní, zabezpečovací a daší technické práce 5.2 Expertní sluţby (odborné studie, technická dokumentace, výzkum, právní a ekonomické poradenství apod.) 5.3 Doprava materiálu a zboţí (včetně cla a pojištění) 5.4 Půjčovné za osobní automobily 5.5 Nájemné za najaté movité věci (stroje, přístroje, zařízení apod.) 5.6 Překlady, tlumočení 5.7 Kopírování, tisk 5.8 Náklady na konference, semináře, školení 5.9 Finanční sluţby (bankovní poplatky apod.) 5.10 školení pro zaměstnance 5. Subdodávky - mezisoučet 6. Přímá podpora cílovým skupinám 6.1 Cestovné, stravné 6.2 Úhrada poplatků (stipendia, školení, registrační poplatky) 6.3 Ostatní přímá podpora (nutno specifikovat) 6. Přímá podpora cílovým skupinám - mezisoučet

rok

1,00 10 000,00

měsíc

7. Ostatní uznatelné přímé náklady projektu 7.1 Ostatní přímé náklady (nutno specifikovat) 7. Ostatní - mezisoučet 8. Přímé náklady projektu celkem (1-7)

12,00 10 000,00

10 000,00 10 000,00

10 000,00

10 000,00 10 000,00

10 000,00

10 000,00

0,00

10 000,00

0,00

0,00

0,00

1 798 000,00

59

0,00

581 000,00 1 217 000,00

9. Administrativní (nepřímé) výdaje (maximálně 7% z CELKOVÉ VÝŠE POSKYTNUTÉ DOTACE - pro případnou finanční kontrolu účetní doklady nebo čestná prohlášení uschovejte!) 10. Celkové oprávněné náklady (8+9)

1 798 000,00

60

581 000,00 1 217 000,00

Závěr Tato absolventská práce pojednává o projektu poradny pro neplodné ţeny. Práce je rozdělena do dvou částí. První část je teoretická poskytuje zdůvodnění projektu a vysvětluje klíčová témata, která jsou relevantní k projektu poradny pro neplodné ţeny. Mezi tato témata spadá popsání projektu jako tvůrčího procesu, který má svá specifická pravidla ve vedení návrhu činnosti. Projekt je časově omezený a pro své řízení vyuţívá projektového managementu a probíhá jednorázově nebo opakovaně v projektovém cyklu, který se skládá ze stanovených fází, jeţ na sebe nasedají v přesném sledu. Vysvětlení této teorie vede k pochopení, jak vznikal projekt poradny pro neplodné ţeny v praktické části této práce. Teoretická část rovněţ objasňuje problematiku neplodnosti. Uvádí důkazy, ţe neplodnost jiţ není problémem pouze konkrétní ţeny nebo neplodného páru, ale je problémem celospolečenským a ţe se počet neplodných zvyšuje. V kapitole o neplodnosti jsem se věnovala vysvětlení, ţe neplodnost je onemocnění, které lze diagnostikovat po jednom aţ dvou letec pravidelného pohlavního styku bez uţití antikoncepce, pokud za toto období nedojde k otěhotnění. Ţena po dvouletém období zpravidla podstupuje mnohá vyšetření, aby se odhalila příčina neplodnosti. Tyto příčiny mohou být hormonální, anatomické, psychické, imunologické nebo jiné. Po zjištění příčiny následuje rozhodnutí pro léčbu zpravidla hormonální nebo vyuţit metod asistované reprodukce. Moţnou alternativou je i metoda NAPROHELP, která staví na přirozené podoře plodnosti páru. Tyto informace popisuji v rámci kapitoly o léčbě neplodnosti. Dále se v teorii věnuji konceptu sociálního fungování, problémům a potřebám neplodné ţeny a usazuji tak problematiku neplodnosti do sociální práce. Poukazuji na to, ţe sociální pracovník má v práci s neplodnou ţenou své nezastupitelné místo. Ţeny mohou mít problém kontaktovat psychologa, ale konzultace či poradenství se sociálním pracovníkem nabízí zcela nový pohled na podporu sociálního fungování neplodné ţeny. V kapitole neplodnost a sociální práce pohlíţím na kompetence sociálních pracovníků při práci s neplodnými dle konceptu Havrdové (1999) a domnívám se, ţe sociální pracovník můţe uplatnit kompetenci rozvíjet účinnou komunikaci, orientovat se

61

a plánovat postup i podporovat a pomáhat k soběstačnosti. Kapitola se rovněţ zabývá vysvětlením termínu problém a poukazuje na problémy neplodných ţen. V kapitole ţena neplodnost a sociální fungování popisuji koncept sociálního fungování a potřeby neplodné ţeny. Následuje velká kapitola o moţnostech podpory, kde popisuji organizace, které pomáhají neplodným ţenám ale také centra asistované reprodukce a podporu pojišťoven ve formě úhrady umělého oplodnění. Situace v ČR není zcela špatná, ale nedá se říct, ţe systém podpory v neplodnosti by byl efektivní. Umělé oplodnění se od dob svého vzniku velice zdokonalilo, přesto úspěšnost jednoho cyklu IVF zůstává kolem 30%. K tomu je ještě při většině metod asistované reprodukce vyuţívána stimulace ovulace, která můţe způsobit zhoubné nádory například na vaječnících nebo mléčné ţláze. Ţena se v současné době dostává do velmi nezdravého koloběhu, kde se nejprve snaţí početí zabránit pomocí hormonální antikoncepce. Kdyţ se později rozhodne pro početí zjišťuje, ţe k otěhotnění nedochází. Bes (2009) o tom píše, ţe se nemůţeme divit, ţe přirozený proces nefunguje, kdyţ se ho po delší období snaţíme blokovat (Bes, 2009, s. 131 -145). Existují i přirozené jak se vyhnout početí i léčit neplodnost. Jedná se o symptotermální metodu a metodu NAPROHELP, které jsem jiţ zmínila výš v textu této práce. Organizace Centrum naděje a pomoci má s těmito metodami úspěšnost i u ţen, které několikrát podstoupily umělé oplodnění, otěhotnět se jim přesto nepodařilo. To jsou příklady dobré praxe, které je třeba šířit a poukazovat na klady a rizika technik léčby neplodnosti. Teoretickou část ukončuji kapitolou o vlastním projektu. Vyuţívám tohoto prostoru k teoretickému ukotvení určitých specifik, která vyuţívám v projektu poradny pro neplodné ţeny. Konkrétně se věnuji vymezení pojmů poradna, svépomocná skupina a sociálně aktivizační sluţba. Tyto činnosti povaţuji za zásadní v práci s neplodnými ţenami. Jsem přesvědčena, ţe je nutné přistupovat k neplodným ţenám pomocí humanistického tedy celostního přístupu. Také povaţuji za nutné připomínkovat zákony týkající se asistované reprodukce a tím usilovat o zlepšení zdraví a moţností pro léčbu neplodných ţen.

62

V praktické části se věnuji popisu projektu pro neplodné ţeny, kde vyuţívám struktury dotačního titulu globální rozvojové vzdělávání a osvěta, který jsem si upravila k potřebám projektu poradny pro neplodné ţeny. K popisu projektu vyuţívám osnovu projektu, tabulku logického rámce, aktivit a rozpočtu. Díky těmto komponentům jsem popsala projekt v časovém rámci a popsala záměr, cíle, výstupy a aktivity, ke kterým jsem přiřadila indikátory, zdroje ověření ukazatelů, předpoklady a rizika. Projekt poradny pro neplodné ţeny by měl slouţit k usnadnění realizace tohoto projektu. Tento projekt má slouţit jako vykročení novým směrem, má propojovat existující organizace a předávat kvalitní informace, připomínkovat legislativu související s neplodností a vzdělávat odbornou veřejnost s cílem poskytnout nejlepší moţnou podporu konkrétním neplodným ţenám. Při sběru dat jsem vycházela z vlastního kvalitativního výzkumu, kde jsem zjišťovala potřeby neplodných ţen, abych na ně mohla reagovat takovým projektem, jakým je výše popsaný projekt poradny pro neplodné ţeny. Při realizování tohoto projektu bych kladla velký důraz na evaluaci, protoţe projekt je nový a měl by být schopen flexibilně reagovat na potřeby a připomínky klientek. Z této evaluace se mohou vyvozovat závěry pro zvyšování kvality organizace a se souhlasem klientů bych do příštích prací jako je tato doporučila empirické šetření, které by se zabývalo právě evaluací činností poradny pro neplodné ţeny. Další variantou výzkum je šetření zaměřené na argumenty pro odborníky, organizace a pojišťovny o kladech a mínusech pouţívaných léčebných metod zejména asistované reprodukce.

63

Seznam pramenů a literatury SEZNAM LITERATURY Bes, J. (2009). Immages of issues – Typifyng Contemporary Social Problem [on-line]. Dostupné 20.3.2013 z http://books.google.cz/books?id=larpu0lKQlQC&pg=PA131&dq=infertility+soc ial+problem&hl=cs&sa=X&ei=oNtWUfGQCIiM4gSJqYH4Dw&ved=0CC4QA EwAA#v=onepage&q=infertility%20social%20problem&f=false Černá, R. (2008). O poruchách příjmu potravy pro otce a partnery. Praha: O.s. Anabell. Dostupné 29.4.2013 z http://www.herial.sk/files/anabell-o-poruchach-prijmupotravy.pdf Doherty, C. M., Clark, M. M. (2006). Léčba neplodnosti: Podrobný rádce pro neplodné páry. Brno: Computer Press. Freundl, G., Gnoth, Ch., Frank-Herrman, P. (2008). Chceme mít miminko. Praha: Jan Vašut, s.r.o. Havrdová, Z. (1999). Kompetence v praxi sociální práce. Praha: Osmium. Konečná, H. (2003). Na cestě za dítětem. Praha: Academia. Lázníčková, L. (2012). Přirozené plánování rodičovství – Průvodce symptotermální metodou. Brno: Centrum naděje a pomoci. Lázníčková, L. (2003). Přirozené plánování rodičovství – Neplodnost. Brno: Centrum naděje a pomoci. Lázníčková, L. (nedatováno). Stimulace ovulace a její rizika. Brno: Centrum naděje a pomoci. Linhart, J., Vodáková, A., Petrusek, M. (1996). Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum Praha. Matoušek, O. a kolektiv (2003). Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál. Musil, L. (2010). Tři pohledy na budoucnost sociální práce. In Smutek, M., Seibel, F. W., Truhlářová, Z. (Eds.), Rizika sociální práce, (s. 11 - 24). Hradec Králové: Univerzita Hradec Králové, Gaudeamus.

64

Navrátil, P., Musil, L. (2000). Sociální práce s příslušníky menšinových skupin. Sociální studia: Sborník prací fakulty sociálních studií brněnské univerzity. Brno: MU, č. 5, s. 105-141. Navrátil, P. (2001). Teorie a metody sociální práce. Brno: Marek Zeman. Navrátil, P. (2003). Ţivotní situace jako předmět intervence sociálního pracovníka. Sociální práce/Sociálná práca, č. 2, s. 84–94. Novotný, I., Hruška, M. (2003). Biologie člověka. Praha: Fortuna. Pratecká, J. (nedatováno). Proč mi to nikdo neřekl?! Praha: Hnutí Pro ţivot ČR, o.s. Řeţábek, K. (1999). Léčba neplodnosti aneb – co dělat, když chceme dítě. Praha: Grada Publishing. Slepičková, L. (2006). Nedobrovolná bezdětnost jako sociologické téma. Sociologický časopis/Czech Sociological Review, č. 42 (5), s. 937–951. Vokurka, M., Hugo, J. a kolektiv (2004). Praktický slovník medicíny. Praha: Maxdorf. ZÁKONY Zákon o sociálních sluţbách. Zákon č. 108/2006 Sb. v účinném znění ke dni 20. 4. 2013. INTERNETOVÉ ZDROJE Adam Česká republika. Centra asistované reprodukce v ČR (on-line). Dostupné 20. 2. 2013 z http://www.adamcr.cz/informacni-odbor/reprodukcni-medicina/centraasistovane-reprodukce-v-cr Centrum naděje a pomoci Brno (2013a). O nás (on-line). Dostupné 27. 4. 2013, http://www.cenap.cz/onas.php Centrum naděje a pomoci Brno (2013b). Poradna při neplodnosti (on-line). Dostupné 27. 4. 2013 z http://www.cenap.cz/neplodnost-porad.php Centrum naděje a pomoci Brno (2013c). Neplodnost, příčiny a řešení (on-line). Dostupné 27. 4. 2013 z http://www.cenap.cz/wks-neplodnost-priciny-reseni.php. Centrum psychosomatické péče (2013). Psychosomatická péče (on-line). Dostupné 26. 4.

2013

z

http://www.psychosomatic.cz/cz/psychosomaticka-pece,

http://www.psychosomatic.cz/cz/irena-leichtova 65

Centrum asistované reprodukce ISCARE IVF. Informace o úkonech (on-line). Dostupné 26. 4.2013 z http://www.iscare.cz/informace_o_vykonech.html Česká rozvojová agentura (2012). Vyhlášení tuzemských dotačních výběrových řízení a výzvy k podávání námětů na trojstranné projekty zahraniční rozvojové spolupráce

2013.

Dostupné

29.

4.

2013

z

http://www.czda.cz/cra/dotace/vyhlaseni-tuzemskych-dotacnich-vyberovychrizeni-a-vyzvy-k-podavani-nametu-na-trojstranne-projekty-zahranicnirozvojove-spoluprace-2013.htm. Jaroš, T. (2000). Komplikace metod asistované reprodukce (on-line). Dostupné 28. 4. 2013 z http://zdravi.e15.cz/clanek/priloha-lekarske-listy/komplikace-a-rizikametod-asistovane-reprodukce-125160 Národní ústav odborného vzdělávání (nedatováno). Projektový cyklus (on-line). Dostupné 28. 4. 2013 z http://www.nuov.cz/projektovy-cyklus Společnost pro psychosomatickou léčbu neplodnosti, o. p. s. (nedatováno). O nás (online). Dostupné 7. 4. 2013 z http://www.podporareprodukce.cz/o-nas/ Světová zdravotnická organizace (nedatováno, a). Infertility (on-line). Dostupné 20.3.2013 z http://www.who.int/topics/infertility/en/ Světová zdravotnická organizace (nedatováno, b). Assisting couples and individuals – Fertility

and

infertility

(on-line).

Dostupné

20.3.2013

z

http://www.who.int/reproductivehealth/topics/infertility/en/index.html Šorfová, J. (2013). Naši nejdraţší: Kdyţ čápi neplní plán. Co stojí umělé oplodnění (online). Dostupné z 26. 4. 2013, http://www.penize.cz/zdravotnictvi/252062nasi-nejdrazsi-kdyz-capi-neplni-plan-co-stoji-umele-oplodneni United Nations (2008). Logica framework. Toolkit to Combat Trafficking in Persons, s. 548–550. Dostupné 28. 4. 2013 z http://www.unodc.org/documents/humantrafficking/Toolkit-files/08-58296_tool_10-3.pdf

66