CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc. One-Stop-Shop nástroj portugalské integrační politiky

CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Absolventská práce

One-Stop-Shop – nástroj portugalské integrační politiky

Věra Sedláčková

Olomouc 2013

CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Absolventská práce

One-Stop-Shop – nástroj portugalské integrační politiky Téma práce: Současná integrační politika na území Portugalska

Věra Sedláčková Vedoucí práce: Mgr. Jan Mochťák

Olomouc 2013

Prohlašuji, ţe jsem tuto práci zpracovala samostatně na základě pouţitých pramenů a literatury uvedených v seznamu pouţitých zdrojů. V Olomouci dne 28. dubna 2013

…................................................ Věra Sedláčková

Ráda bych na tomto místě poděkovala vedoucímu práce Mgr. Janu Mochťákovi za počáteční inspiraci a pozdější trpělivost, cenné rady a připomínky během odborného vedení mé práce. Díky patří i mé rodině a přátelům za podporu, kterou mi poskytovali nejen při psaní této práce, ale po celou dobu studia.

Obsah Úvod ................................................................................................................................. 5 1 Vymezení pojmů .......................................................................................................... 8 Cizinec .......................................................................................................................... 8 Migrant.......................................................................................................................... 8 Migrace ......................................................................................................................... 8 Integrace...................................................................................................................... 10 Integrační politika ....................................................................................................... 10 Regularizace/ regularizační programy ........................................................................ 12 2 Portugalsko ................................................................................................................ 14 2.1 Geografie ............................................................................................................. 14 2.2 Demografie .......................................................................................................... 15 2.3 Historie................................................................................................................. 16 2.3.1 Od počátků po Portugalskou republiku ............................................................ 17 2.3.2 Portugalská republika - období let 1910 - 1974 .............................................. 18 2.3.3 Portugalská republika - období let 1974 - současnost ..................................... 19 2.4 Migrace ................................................................................................................ 20 2.4.1 Vývoj migrace na území Portugalska (od poloviny 20. století) ....................... 20 3 Integrační politika ..................................................................................................... 22 4 One-Stop-Shop........................................................................................................... 25 4.1 Uvedení do problému........................................................................................... 25 4.2 Představení One-Stop-Shop ................................................................................. 25 4.3 Sluţby One-Stop-Shop ........................................................................................ 28 4.3.1 Poskytované sluţby .......................................................................................... 30 4.3.2 Podpůrné sluţby ............................................................................................... 31 Kulturní mediátoři (cultural mediators)...................................................................... 32 Přijímací kancelář (Pre-sorting and Reception Office) ............................................... 32 Právní poradenství (Imigrant Legal Support Office) .................................................. 33 Sloučení rodiny (Family Reunification) ...................................................................... 33 Podpora zaměstnanosti (Employment Support Office)/ Podpora podnikání (Support Centre for Imigrant Entrepreneurship) ....................................................................... 34 Podpora bydlení (Housing Support Office) ................................................................. 34 Podpora zdraví (Health Office) ................................................................................... 35

4.3.3 Doplňkové sluţby............................................................................................. 35 4.3.4 Související sluţby poskytované ACIDI ........................................................... 35 SOS telefonní sluţba pro imigranty (SOS Immigrant Phoneline) .............................. 35 Telefonní překladatelská sluţba (STT – Telephone Translation Service) ................... 36 Terénní týmy (Outreach teams) .................................................................................. 36 Závěr .............................................................................................................................. 37 Seznam použitých zdrojů ............................................................................................. 39 Seznam grafů ................................................................................................................. 44 Seznam tabulek ............................................................................................................. 44 Seznam obrázků ............................................................................................................ 44

Úvod Fenomén migrace provází lidstvo celou jeho historií. Jiţ od nepaměti lidé migrují a důvodů k jejich cestám je mnoho. Kaţdá ze zemí, která se stala cílovou destinací je postavena před otázku: jak s přílivem nových příchozích naloží, jakým způsobem je začlenit do společnosti. Skrze tuto absolventskou práci bych chtěla nasměrovat pozornost na způsob práce s migranty v rámci integrační politiky jedné ze zemí Evropské unie, konkrétně Portugalska. Důvod, proč jsem si zvolila právě portugalskou integrační politiku, je především zájem o realizaci tamní integrační politiky prostřednictvím sítě The National Immigrant Support Centres (Národních center na podporu imigrantů1), tzv. One-Stop-Shops, která byla v prvním vydání Handbook on integration for policy-makers and practitioners2 označena jako příklad dobré praxe týkající se spolupráce zúčastněných stran v procesu integrace cizinců. (Niessen, J., Schibel, Y., 2004, s. 22) Dalším důvodem je i podobnost Portugalska s Českou republikou z hlediska rozlohy a poměru počtu cizinců vůči celkovému počtu obyvatel. Stejně jako Česká republika i Portugalsko, země původně zdrojová, se na konci 20. století stala i zemí přijímající, cílovou. Počet imigrantů dnes v Portugalsku, podobně jako v České republice, tvoří zhruba 4,5 %3 celkové populace.4 Na trhu práce se jejich podíl pohybuje dokonce kolem 8 %. To má příznivý vliv na státní ekonomiku, demografickou situaci v zemi a přináší i nezanedbatelné obohacení z hlediska multikulturality. V daném kontextu se postupně vykrystalizoval poţadavek na reorganizaci portugalské integrační politiky ve smyslu přijímání a začleňování nově příchozích. (ACIDI, nedatováno, s. 10 – 11). Úspěch přijatých opatření lze sledovat díky mezinárodním výzkumům a studiím. Jedním z nich je i Migrant international Policy Index III (dále jen MIPEX 2011), který na základě předem definovaných kritérií nabízí moţnost srovnání. Výzkum je organizovaný na základě Evropského integračního fondu5 vedeného organizacemi 1 2 3

4

5

Překlad autorky. Příručky o integraci pro tvůrce politik a odborníky z praxe, překlad autorky. Počet obyvatel a procentní zastoupení statisticky evidovaných cizinců je shodné s Českou republikou. V současnosti ţije v České republice 10 507 566 obyvatel, z toho 406 211 cizinců. (Český statistický úřad, 2012; MVČR, 2011) Dle posledního sčítání lidu z roku 2011 v Portugalsku 10 562 178 obyvatel. (Instituto Nacional de Estatística, 2011) European Fund for the Integration of Third-Country Nationals (Evropský fond pro integraci státních příslušníků třetích zemí)

5

British Council a Migration Policy Group (MIPEX, nedatováno). Dle posledních publikovaných výsledků v něm, za vedoucím Švédskem, zaujímá druhé místo z celkového

počtu

jednatřiceti

zemí

právě

portugalská

integrační

politika6

(Huddleston T. a kol., 2011, s. 11). Do konečného pořadí se promítly výsledky hodnocení v sedmi kategoriích vztahujících se k integraci příchozích cizinců do místní společnosti. Cílem této teoretické práce je přiblíţit tu část integrační politiky uplatňované v Portugalsku, která se věnuje způsobu práce s klientem v rámci systému One-StopShop. Vzhledem k jedinečnosti tohoto přístupu k integraci cizinců budu hledat odpověď na otázku: „Jaká jsou specifika systému integrační politiky uplatňované v Portugalsku se zvláštním zacílením na popis vybraných podpůrných sluţeb v rámci systému OneStop-Shop?“. Popsané poznatky budou určeny především realizátorům integrační politiky v rámci státního i nestátního sektoru na území České republiky. Hlavním realizátorem je Ministerstvo vnitra ČR, které společně s dalšími vybranými resorty (MPSV, MZV, MŠ aj.), a za pomoci nestátních neziskových organizací, uskutečňuje integrační politiku v České republice. Další uplatnění získaných informací vidím i na poli akademickém, jelikoţ v současné době u nás nejsou na téma portugalské integrační politiky zpracovány vědecké statě poskytující podrobnější informace o problému, které by studenti, především tematicky spřízněných oborů, mohli vyuţít jako doplnění svých studijních materiálů, za účelem bliţšího seznámení se s výše popsaným systémem. Získané informace o vybraných sluţbách v rámci systému integrační politiky v Portugalsku a jejich specifikách v oblasti institucionálního zřízení bude moţno dále vyuţít ke komparaci se současnou situací na poli poskytovaných integračních sluţeb v České republice a přispět tak k naznačení moţných variant jejich dalšího směřování. Ke své práci budu potřebovat podrobné informace o výše zmíněném systému portugalské integrační politiky a jeho klíčovém nástroji. Současně budu zjišťovat i údaje geografické, demografické a historické, které se váţí k danému území a tamní společnosti. Při psaní této práce budu vyuţívat odborné literatury, dílčích akademických statí, elektronických zdrojů a také, prostřednictvím konzultace, i osobní zkušenosti vedoucí Centra na podporu integrace cizinců pro Pardubický kraj7 Mgr. Ivony 6 7

Česká republika se umístila v témţe výzkumu na devatenácté příčce. V ČR je v současnosti provozováno celkem osm Center na podporu integrace cizinců, která jsou zřízena Správou uprchlických zařízení MV ČR a reprezentují českou státní integrační politiku.

6

Baklíkové, která se v roce 2011 zúčastnila pracovní stáţe přímo v lisabonském The National Immigrant Support Centre a osobně navštívila místní One-Stop-Shop. Získané poznatky budou dostupné v elektronické podobě jako absolventská práce na internetových stánkách. Zde budou k dispozici zástupcům nevládních neziskových organizací zabývajících se integrací cizinců v České republice i široké veřejnosti. Dále jsem, jako zaměstnanec Centra na podporu integrace cizinců pro Olomoucký kraj, připravena předloţit výstupy svým spolupracovníkům a jejich prostřednictvím šířit informace v rámci regionálních platforem na úrovni krajů. Na závěr ještě uvádím poznámku týkající se formátu citací v této práci a způsobu práce s cizojazyčnými názvy. Ohledně citací jsem vycházela z materiálu CMTF UP Olomouc týkajícího se psaní bakalářských prací. Pro uvádění elektronických zdrojů v samotném textu jsem pouţila příklad, univerzitou i VOŠs CARITAS doporučeného, Harvardského stylu v následujícím formátu: (příjmení autora, první písmeno křestního jména/jmen nebo první slova z názvu, pokud text nemá uvedeného autora, a číslo strany, v případě, ţe je v dokumentu uvedeno). Co se týče cizojazyčných názvů, pro větší přehlednost pouţívám v textu v některých frekventovaných případech, po předchozím uvedení originálu, českého překladu. Výjimkou je název One-Stop-Shop, který ponechávám v původní podobě.

7

1 Vymezení pojmů Cizinec Dle Velké všeobecné encyklopedie je cizincem “fyzická osoba, která není státním občanem země svého pobytu.” (Čermák, J., 2010, s. 130) Tuto velmi strohou a obecnou definici je nezbytné dále doplnit například pohledem sociologie počátku dvacátého století. Zde je cizinec popisován jiţ ne jako „někdo putující, kdo dnes přijde a zítra odejde, nýbrţ jako ten, kdo dnes přijde a zítra zůstane“. Jeho postavení v novém prostoru „je však zásadně určeno tím, ţe k němu od počátku nepatří, ţe do něj vnáší vlastnosti, jeţ v něm nemají ani nemohou mít svůj původ“. (Simmel, 1997, s. 26) Migrant Vymezení toho, kdo je to migrant, je velmi sloţité. Existuje několik subkategorií migrantů odvozených od typů migrace, viz. níţe. (Nygren-Krug, 2003, s. 9). S odvoláním na International Organization for Migration (IOM)8 (2011) lze obecně říci, ţe migrant je člověk, “který překročí mezinárodní hranici s úmyslem usadit se v jiné zemi, i kdyţ jen dočasně”9. Zvláštní kategorii pak tvoří uprchlíci, jejichţ definici obsahuje Ţenevská úmluva z r. 1951. (Informační centrum OSN v Praze, 2005) Migrace Slovo migrace pochází z latinského výrazu migratio, které znamená přestěhování. Nahlédneme-li do Velkého sociologického slovníku, dozvíme se, ţe migraci definuje jako „prostorové přemisťování osob přes libovolné hranice (zpravidla administrativní), spojené se změnou místa bydliště na dobu kratší či delší, příp. natrvalo.“ (Maříková, H., Petrusek, M., Vodáková, A., 1996, s. 627) Migraci lze rozdělit na legální a nelegální, dobrovolnou a nucenou. K dobrovolné patří např. pracovní migrace, migrace z důvodu sloučení rodiny nebo z důvodu studia. Nedobrovolná migrace můţe být způsobena událostmi souvisejícími s persekucí, válečným konfliktem v zemi původu, ţivelnou katastrofou, hladomorem,

apod.

U legální a nelegální migrace rozlišujeme, zda příchozí cizinec vstoupil a setrval na území na základě platného pobytového oprávnění poţadovaného úřady přijímající země. Za nelegální migraci jsou označeny i případy, kdy migrant vstoupí na území 8 9

Mezinárodní organizace pro migraci. Překlad autorky.

8

s platným povolením např. jako turista nebo student, ale nedodrţí předepsanou délku pobytu nebo setrvá na území za jiným účelem10. (Nygren-Krug, 2003, s. 9 – 10) Proces migrace přitahuje pozornost odborníků z různých vědeckých oborů. Jen namátkou můţeme jmenovat sociology, ekonomy, historiky nebo demografy. Od počátku 20. století byla na poli jednotlivých vědních disciplín nezávisle na sobě vytvořena více neţ desítka teorií lišících se důrazem na určitou příčinu migrace, úhlem pohledu,11 ze kterého vychází. Jako jednu ze základních můţeme uvést teorii mající své kořeny v Neoklasickém ekonomickém přístupu (Neoclassical economic approach).12 Pod názvem push-pull byla představena počátkem 60. let minulého století. Rozlišuje dva druhy specifických vlivů působících na proces migrace označených jako push faktory – ty, které nutí migranty k odchodu z jejich země, jako jsou např. chudoba, nedostatek pracovních příleţitostí, politické důvody a pull faktory přitahující je do cílových zemí, představující ekonomickou, politickou a osobní svobodu, společně s lepším materiálním zajištěním. (Vojtková, M., 2005) S výše uvedenou terminologií se setkáme rovněţ u teorie Dvojího pracovního trhu (Dual labor market theory), která pohlíţí na problém migrace z makro ekonomického hlediska. Pracovní trh v ekonomicky vyspělých zemích je zde rozlišen na primární, vyţadující odbornou kvalifikaci, poskytující prestiţní a vcelku stabilní zaměstnání, a na sekundární pracovní trh s nabídkou nekvalifikované, špatně placené práce. Příčinou mezinárodní migrace dle této teorie není potřeba občanů opustit svou zemi (push faktor), ale poptávka vyspělých zemí po levné pracovní síle v rámci sekundárního pracovního trhu (pull faktor)13. (Vojtková, M., 2005) Zcela jinou optikou zkoumá fenomén migrace Teorie sítí (Network theory), která klade velký důraz na mezilidské vztahy a společenské vazby. Vytvořené sítě kontaktů (někdy také nazývané sociálním kapitálem) poskytují jednotlivým migrantům i skupinám psychické, sociální, kulturní a někdy i finanční zázemí a zvyšují jejich šanci na úspěch migrace. Jak píše Vojtková: „Kdyţ počet migrantů a vazeb překročí určitou

10 11 12

13

Tzv. overstayer. Jedná-li se o teorii zabývající se migrací na makro či mikro úrovni. (Vojtková, M., 2005, s. 1) Neoclassical economic approach – dle této teorie dochází na straně migrantů k posouzení ekonomické výhodnosti migrace a osobní přínos je posuzován právě z hlediska moţnosti pracovního uplatnění v cílové destinaci a finančního zisku. (Vojtková, M., 2005, s. 1-2) V případě Portugalska by bylo moţno tuto teorii aplikovat na období 90. let min. století, kdy před plánovanou světovou výstavou Expo „98 a Mistrovstvím Evropy ve fotbale v roce 2004 došlo v zemi k velké poptávce pracovní síly ve stavebnictví. V této době započalo formování dnes druhé největší skupiny imigrantů v Portugalsku, Ukrajinců.

9

kritickou mez, jsou náklady na kaţdou další migraci i rizika, která migrant podstupuje, niţší, coţ opět dále rozšiřuje sítě a sniţuje náklady i rizika atd.“ (Vojtková, M., 2005) Integrace14 Výraz “integrace” má svůj původ v latinském slově integratio značící obnovení. V sociologickém smyslu označuje sociální integrace “proces slučování, splývání menších sociálních jednotek (skupin, institucí, organizací) v jeden celek, nebo slučování zájmů, cílů, při zachování oddělené existence jejich nositelů. […] Závisí na dobré úrovni komunikace mezi integrujícími se subjekty, schopnosti dosáhnout konsensu.“ V případě opačného procesu hovoříme o dezintegraci. (Čermák, J., 2010, s. 354) Etnolog Zdeněk Uherek vysvětluje pojem integrace ve vztahu k cizincům následovně: „Souslovím integrace cizinců rozumíme jejich vtělování do existujícího společenského celku, který má jiţ vytvořenou určitou strukturu, hodnoty a normy.“ Upozorňuje na nejednoznačnost tohoto pojmu, který přesně nevymezuje, jak by se v samotném procesu integrace měl angaţovat „integrovaný subjekt“ a jakou roli zastává integrující společnost. Připouští také moţnost rozdílného vnímání integrace z pohledu společnosti a z pohledu cizinců. (Uherek, Z., nedatováno, s. 3) Integrační politika Integrační politika tvoří společně s imigrační politikou tzv. přistěhovaleckou politiku země. Jak dále uvádí Baršová a Barša (2005, s. 35 – 36) jsou to „opatření na včleňování přistěhovalců do přijímající společnosti.“ Dále pak definují tři ideálnětypické modely integrace rozšířené v západní Evropě. Patří mezi ně: etnickoexkluzivistický model hostujících dělníků či diferenčního vyčlenění15, asimilační model16

14

15

16

Ministerstvo vnitra České republiky, definuje ve svém terminologickém slovníku pojem integrace pod heslem integrace cizinců jako „proces postupného začleňování imigrantů do struktur a vazeb společnosti domácího obyvatelstva.“ Tento proces dále specifikuje jako „komplexní jev, který je přirozeným důsledkem migrace a který má své politické, právní, ekonomické, sociální, kulturní, psychologické a náboţenské aspekty.“ (Ministerstvo vnitra ČR, 2010) Podmínky pro integraci dle tohoto modelu vznikají díky potřebě pracovní síly na trhu práce v cílové zemi. Ve své podstatě k integraci příchozích imigrantů nedochází. Jejich pobyt je chápán jako časově omezený a majoritní společnost nepovaţuje za důleţité řešit jejich postavení ve společnosti. Příkladem můţe být situace v západním Německu do konce 90. let 20. století. (Barša, P., Baršová, A., 2005, s. 36) V tomto modelu dochází k splynutí imigrantů s majoritní společností. Příchozí jsou vítáni jako rovnocenní a rovnoprávní členové společnosti. To vše ale za podmínky, ţe přijmou hodnoty, normy a celkový kulturně společenský styl ţivota hostitelské země. Není brán ohled na jejich vlastní kulturu. Tento model je uplatňován např. ve Francii. (Barša, P., Baršová, A., 2005, s. 36)

10

a konečně pluralistický/multikulturní.17 Tyto dříve výrazné integrační modely však koncem 90. let ztrácejí svou vyhraněnost a začínají splývat. Jiný autor zabývající se integrační problematikou, Daniel Topinka (2009, s. 146 – 147), hovoří v jedné ze svých odborných statí o proměnách konceptu integrace cizinců v čase. Postupně se měnící pojetí integrace pro větší přehlednost dělí do čtyř na sebe navazujících etap. Kaţdá z nich odráţí soudobou úroveň poznání a tematické zacílení sociologických teorií. První nazývá první vlnou asimilacionismu, následuje druhá vlna asimilacionismu,

segmentarizovaná

integrace

a

celý

model

uzavírá

etapa

transnacionální integrace. Počátek tohoto konceptu integrace cizinců vychází z tzv. chicagské školy a je časově situován přibliţně do 30. let 20. století. První dvě etapy jsou výrazně ovlivněny asimilacionismem a jeho koloniální logikou.18 V etapě segmentarizované integrace dochází k zaujetí kritického postoje vůči předchozím asimilačním vlivům a významnou se stává vzrůstající hodnota etnicity. Jak uvádí Topinka (2009, s. 155): „do popředí zájmu se dostává celý komplex strukturálních proměnných, které integraci ovlivňují. Jednosměrný asimilační proces, byť rozčleněný do určitých vývojových fází, nahrazují další alternativní modely.“19 Ústředním

pojmem

zatím

poslední

etapy

konceptu

integrace

cizinců,

transnacionální integrace, je občanství, potaţmo inkluze občanstvím. Je diskutován

17

Zde je brán zřetel na původní kulturu imigrantů. Očekává se, ţe nově příchozí vytvoří s jiţ stávajícími kulturními skupinami obsaţenými v přijímající zemi harmonický celek, při zachování tradičních kulturních vzorců jednotlivých skupin. Tento model bychom mohli najít ve Velké Británii. (Barša, P., Baršová, A., 2005, s. 36)

18

Pracují s termíny akulturace a asimilace. Velký důraz je kladen na ekonomickou asimilaci, kterou následně provází asimilace sociální a kulturní. Vzniká nová identita člověka, tzv. marginal man, jejíţ charakteristickým rysem je vykořeněnost. Marginal man je součástí dvou kultur a zároveň nikam nepatří. Topinka zde svůj text opírá o práci Roberta E. Parka, který se ve 30. letech věnoval studiu amerických imigrantů. (Topinka, D., 2009)

19

Zlomové období představuje ropná krize v roce 1973. V Evropě nečekaně nastává problém s populací pracovních migrantů, kteří nejenţe v době recese neodcestovali zpět domů, ale naopak přesídlovali své rodiny do hostitelských zemí a začali vytvářet etnické minority. Vznikem etnických skupin byl přidán další rozměr do konceptu integrace cizinců. Poprvé byl pojmenován model segmentované integrace, jehoţ předností je předpoklad interakcí mezi imigranty a majoritní společností hostitelské země. V této souvislosti Topinka uvádí tříúrovňové rozdělení integrace dle Alejandra Portese, a to: úroveň státní, občanskou vč. veřejného mínění a imigrantskou. Koncem 20. století dochází díky snaze studovat jednotlivé jevy multi-disciplinárně k dalšímu přehodnocení migračních teorií a k redefinici významu konceptu asimilace. Je bráno v potaz hledisko hostitelské, ale i imigrantské populace. Objevuje se snaha o nalezení společných rysů. (Topinka, D., 2009, s. 155-157)

11

obsah občanství, rozkrývány jeho jednotlivé dimenze, které jsou následně testovány z hlediska sociální funkčnosti. (Topinka, D., 2009, s. 157 – 161)20 Regularizace/ regularizační programy Státní opatření slouţící k zlegalizování protizákonného pobytu cizinců v zemi. Jsou určena imigrantům nelegálně pobývajícím na území státu, ať uţ z důvodu vypršení jejich původně platných povolení k pobytu či jiţ přímo protizákonně příchozím. (Levinson, A., 2005) Pro přiblíţení problematiky regularize si zde představíme její moţnou typologii a nejčastěji uţívaná kritéria. Na základě motivu, rozsahu a důsledku konkrétních regularizačních opatření je moţno rozlišit několik typů regularizace. Pavel Čiţínský (2005) ve svém textu Regularizace nelegální migrace v Evropě nabízí výčet jednotlivých forem organizovaný vţdy v dichotomickém rozdělení (viz obr.č. 1). Dále uvádí nejčastější regularizační kritéria, kterými jsou: kritérium faktického pobytu na území, kritérium ekonomické, humanitární (vč. zohlednění rodinného ţivota cizince), kritérium integrace do společnosti, kritérium veřejného pořádku anebo alespoň částečné legality. K těmto základním dále doplňuje čtyři další, kterými jsou vztah k azylové proceduře, objem zlegalizovaných pobytů, původ nebo státní příslušnost a na závěr zmiňuje zřídka uţívané kritérium profesní. (Čiţínský, P., 2005, s. 4 – 7)

20

„Vedle formálního občanství, kulturní zakotvenosti politické identity, pojetí nacionalizované homogenní a solidární komunity, do které se mají migrující začlenit, se začínají rýsovat nové tvary: participativní občanství či světoobčanství, transkulturní mnohost, transnacionální praktiky a nadnárodní dimenze.“ (Topinka, D., 2009, s. 146)

12

Forma regularizace

základní rozdělení

jednorázová

cizinec musí podat ţádost jen během určitého časového období a/nebo k určitému datu

permanentní

cizinec můţe poţádat o regularizaci kdykoli po dobu platnosti zákona

integrační hledisko

faktického pobytu

jediným kritériem – faktický stav cizince, ten je přenášen do stavu právního

humanitární

cizinci udělen pobyt kvůli újmám, které by nastaly v případě vyhoštění a deportace, dále moţno rozlišit na nenárokovatelnou milost státu či plnění určitého závazku státu (zejména v oblasti lidských práv)

způsob posuzování ţádostí

individuální*

rozhodující orgán má moţnost individuálního správního uváţení

organizované

politické hledisko

Hledisko

úprava právními předpisy

Formy regularizace

kolektivní*

neorganizované vyhlašované utajované

Stručný popis

orgán mechanicky shledává splnění daných objektivních kritérií procedura ve všech aspektech podléhá právní úpravě zákon pouze bez specifikace dalších podmínek určí, který orgán smí udělit pobyt jednorázová medializovaná politická událost s cílem legalizovat pobyt co největšího počtu cizinců v urgentních případech, neveřejné vyuţití správních kompetencí určitých úřadů

Tabulka č. 1: Formy regularizace (de Bruycker, P., 2000, podle Čižínský, 2005, s. 3 – 4, Čižínský, P., 2005, s. 4)

13

2 Portugalsko Tato

kapitola

je

věnována

představení

základních

geografických

a demografických údajů, významných mezníků portugalské historie a dále pak časově omezenému vývoji migrace na území Portugalska.

2.1 Geografie Portugalsko, jako nejzápadnější stát Evropy, se nachází v západní části Pyrenejského poloostrova, kde zabírá přibliţně pětinu jeho území. Celková rozloha Portugalské republiky včetně jeho ostrovní části činí 92 082 km2, ty jsou osídleny více neţ 10 milióny obyvatel. Jediným kontinentálním sousedem je Španělsko, se kterým sdílí svou severní a východní hranici. Na jihu a západě země obklopuje členité portugalské pobřeţí Atlantský oceán. Většina významných pohoří se rozkládá v blízkosti portugalsko-španělské hranice, menší nalezneme i ve vnitrozemí nebo v blízkosti pobřeţí. Nejvyšší horou kontinentálního Portugalska je Torre (1991 m). Mezi významné řeky patří např. Minho, Douro, Tejo či Guadiana, přitékající ze Španělska a ústící do Atlantského oceánu. (Podhorský, M., 2005, s. 8)

Obrázek č. 1: Územní členění Portugalska (SEFSTAT, nedatováno)

14

Správní uspořádání Portugalska, podle ústavy z roku 1976, je organizováno na třech úrovních, z nichţ nejvyšší odpovídá samostatným administrativním celkům, okresům. Kontinentální část země je rozdělena do osmnácti těchto celků. K Portugalsku rovněţ patří ostrovní regiony Madeira a Azory, které jsou díky svým geografickým, ekonomickým, kulturním a sociálním specifikům autonomní. Představují tak další dva samostatné administrativní celky. (Instituto Nacional de Estatística, nedatováno)

2.2 Demografie Zaměříme-li svou pozornost na vývoj portugalské populace, nelze si nevšimnout jeho spjatosti s vývojem historickým. Po druhé světové válce patřilo Portugalsko k nejchudším zemím v Evropě. Války v koloniích v letech 1961 – 1974 vyčerpaly jiţ tak strádající zemi a zapříčinily velký odliv obyvatel do zahraničí21. Významným mezníkem byl pád diktátorského reţimu v dubnu 1974 a počínající rozpad koloniálního impéria, který zapříčinil návrat zhruba půl milionu Portugalců zpět do vlasti. Válečné konflikty v bývalých afrických koloniích přivedly následně do Portugalska první vlnu imigrantů. Vstup Portugalska do Evropského hospodářského společenství (později Evropské unie) a jeho následný všestranný rozvoj vyvolal příliv imigrantů z jazykově spřízněných destinací, především z Brazílie a bývalých afrických kolonií, který trval aţ do konce devadesátých let 20. století. (Peixoto, J., Sabino, C., 2009, s. 6 – 7)

Graf č. 1: Demografický vývoj v Portugalsku v letech 1960 – 2011 (Trading Economics, 2012, Estrela, J. a kol., 2012, s. 16) 21

Jak uvádí Peixoto a Sabino (2009): „v letech 1965 aţ 1974 emigrovalo 1 218 000 Portugalců“.

15

Další vývoj na poli migrace souvisel s portugalskou politicko-ekonomickou situací. V roce 2002 Portugalsko přijalo společnou měnu Evropské unie. V následujícím období došlo k významnému propadu národní ekonomiky. Příliv imigrantů poklesl a mnoho Portugalců opět volilo emigraci. (Peixoto, J., Sabino, C., 2009, s. 7 – 8) V současné době se Portugalsko, z pohledu demografických ukazatelů, stejně jako mnoho dalších zemí Evropské unie potýká s klesající porodností a stárnutím populace. Desítky let klesající porodnost vyústila v roce 2007 poprvé k zápornému ročnímu přírůstku obyvatelstva. Od tohoto roku je tedy nárůst počtu obyvatel zaznamenáván právě díky populaci imigrantů v zemi. Při posledním sčítání lidu v roce 2011 mělo Portugalsko 10 562 178 obyvatel, z nichţ 436 822 bylo cizinců legálně pobývajících na území. (Peixoto, J., Sabino, C., 2009, s. 5, Instituto Nacional de Estatística, 2011, SEFSTAT, nedatováno)

Graf č. 2: Rozdělení imigrantů dle země původu (2011) (Estrela, J. a kol., 2012, s. 17)

2.3 Historie Historie Portugalska byla zásadně ovlivněna jeho geografickou polohou. Země na samém okraji Evropy sice nebyla v ohnisku významných konfliktů, ale na druhou stranu se jen minimálně podílela na dějinných událostech odehrávajících se ve vnitrozemí. O co bylo Portugalsko připraveno na pevnině, to nahradilo moře. „Moře a zámořská území mu získaly slávu a bohatství, a přinesly tzv. Zlatý věk, Século de ouro.“ (Novák, Z., Nováková, M., Soukupová, B., 1997, s. 5)

16

Dramatická a událostmi nabitá portugalská historie ovlivňuje do dnešních dnů ţivot v zemi. Měla a má nemalý vliv na vývoj migračních toků mířících z Portugalska do zahraničí, ale také na příliv imigrantů do země. Osvětluje jednotlivé migrační vlny, a, v případě příchozích, i skladbu imigrantské populace. V průběhu staletí bylo Portugalsko okupováno mnoha velkými národy, které tu zanechali svou stopu, samo však také vystupovalo v roli dobyvatele. Vliv jeho koloniální politiky je dodnes patrný. Imigranti z bývalých kolonií tvoří významnou část cizinců v zemi (viz demografie). Jejich velkou výhodou v procesu integrace je znalost jazyka a portugalského stylu státní správy. Z výše uvedených důvodů je v následujícím textu historii Portugalska věnováno více prostoru neţ ostatním oddílům v této kapitole.

2.3.1 Od počátků po Portugalskou republiku Před začátkem našeho letopočtu bylo místní obyvatelstvo vystaveno vlivu Féničanů, Keltů, Kartaginců a později i Římanů.22 Po rozpadu říše Římské v r. 395 převzali kontrolu nad územím nejprve Germáni, v 8. století pak muslimové, kteří se v některých částech země i na dlouhých šest století ujali vlády nad krajinou.23 (Klíma, J., 2007, s. 7 – 60) Výrazným obdobím v dějinách Portugalska24 bylo bezesporu 15. a 16. století, doba zámořských cest a objevů. Organizací prvních výprav se zabýval princ Jindřich, kterému proto Angličané začali výstiţně říkat Jindřich Mořeplavec.25 Do konce 15. století obepluli Portugalci celý africký kontinent aţ po Mombasu a mezi objevená území patřil např. i ostrov Porto Santo a Madeira tvořící dnes ostrovní část Portugalska. (Klíma, J., 2007, s. 41 – 171)

22

23

24 25

Jejich přítomnost dodnes připomíná řada památek a staveb. Římané ovlivnili všechny sloţky společenského ţivota. Administrativně rozdělili území, zavedli římský styl státní správy a římské občanství, které původně náleţelo pouze úředníkům. Zvýšili také produkci některých zemědělských surovin, např. obilí, vína nebo oleje, prosadili individuální vlastnictví půdy namísto kolektivního a díky bohatým nalezištím drahých kovů zbudovali v zemi mincovny. Mluvená latina se navíc stala základem pro pozdější portugalštinu. (Klíma, J., 2007, s. 13 – 18). Nejdéle setrvali v jiţních destinacích. Zajímavostí je, ţe v době jejich nadvlády nedocházelo k násilnému obracení na víru, vládla náboţenská tolerance a ke konverzím docházelo často spíše ze zištných důvodů. Ti, kteří přeběhli k islámu, nemuseli platit vysoké daně a pokud byli v otroctví, stali se z nich svobodní občané. Naopak lidé setrvavší ve svém křesťanství museli daně platit. (Klíma, J., 2007, s. 25) Od r. 1140 Portugalského království. Jako člen královské rodiny a velmistr Kristova řádu poţíval jistého politického vlivu, který, společně s nemalým majetkem, vyuţil ve prospěch objevitelských plaveb a později i zámořského obchodu.

17

Vzestup Portugalského království souvisel s bohatstvím jeho kolonií. V tomto směru se v 18. století stala velmi významnou koloniální Brazílie, kde byla objevena bohatá loţiska zlata a diamantů. Do Brazílie se také na počátku 19. století, v době napoleonských válek, uchýlila část portugalské šlechty a královský dvůr v čele s Janem, princem regentem,26 a zůstala aţ do r. 1821, kdy se politická situace ve zpustošeném Portugalsku stala neúnosnou. Portugalský lid se vzbouřil proti mnoholeté, panovníkem trpěné, britské okupaci a lidové nepokoje donutily krále k návratu. V r. 1822 se Portugalsko stalo konstituční monarchií. Ve stejnou dobu také dochází k odtrţení a vyhlášení nezávislosti Brazílie – největší části portugalského zámořského impéria. (Klíma, J., 2007, s. 41 – 263). Během postupujícího 19. století zaţívalo Portugalsko časté střídání vlád a lidové nepokoje, ve kterých docházelo ke střetům mezi zastánci a odpůrci monarchie. Portugalsko se nacházelo, nejen geograficky, v pozici evropské periférie. Jedinou hodnotou zůstávaly rozsáhlé kolonie, které však bylo třeba obhájit v konkurenci silnějších států. Vzrůstající nepokoje vyústily 1. 2. 1908 v atentát na krále a následníka trůnu. Po krátkém období nové monarchie byla dne 5. 10. 1910 vyhlášena Portugalská republika. (Klíma, J., 2007, s. 263 – 319)

2.3.2 Portugalská republika - období let 1910 - 1974 Vznik Portugalské republiky nepřinesl očekávané zklidnění politické ani hospodářské situace. Zvyšující se bída a politická nestabilita v zemi, zesílená 1. světovou válkou, vyústila v r. 1926 ve vojenský převrat. Byla nastolena vojenská diktatura. Do popředí vystoupil profesor ekonomie, António de Oliviera Salazar, který se podílel na moci nejprve jako ministr financí a posléze ministerský předseda (premiér). Ne dlouho po nastoupení do funkce ministerského předsedy nastolil Salazar, vyhlášením nové ústavy (r. 1933), diktátorský reţim s názvem Nový stát. Na vládě se mohli podílet jen členové Salazarovy strany Národní svaz, byla zavedena cenzura a opozice tvrdě potírána. I přes Salazarovy sympatie k fašistické Francově diktatuře ve Španělsku vystupovalo Portugalsko v době druhé světové války jako neutrální. (Klíma, J., 2007, s. 393 – 396).

26

Později král Jan VI.

18

V poválečném světě bylo třeba vypořádat se, mimo jiné, s bojem portugalských kolonií za nezávislost. Salazar se snaţil o jejich udrţení i za cenu válečných konfliktů, v 60. letech tak začínají války v Angole, Portugalské Guinei a Mozambiku. V r. 1968 utrpěl A. O. Salazar úraz hlavy, který mu znemoţnil další účast na politickém dění. Nečekaně tak skončila jeho, čtyřicet let trvající, diktatura. Nástupce, premiér Marcello Caetano, i přes zavádění prvků demokracie, nedokázal reţim udrţet. Levicové hnutí v Portugalsku vyústilo v r. 1974 v tzv. Karafiátovou revoluci27, která nekrvavou cestou svrhla autoritativní reţim. (Klíma, J., 2007, s. 397 – 449).

2.3.3 Portugalská republika - období let 1974 - současnost Jako první porevoluční prezident stanul v čele státu generál António Spínola. Svůj nástup do úřadu zahájil propuštěním politických vězňů, zárukou dodrţování politických svobod a zrušením cenzury. V zemi se však projevoval výrazný vliv levice, se kterým se Spínola neztotoţňoval, a proto jiţ v září 1974 odstoupil. Problém bouřících se kolonií vyústil k předání vlády do rukou domorodých obyvatel. Nezávislost postupně získal Mozambik, Kapverdské ostrovy, Svatý Tomáš a Princův ostrov a Angola. (Klíma, J., 2007, s. 460 – 445). Od r. 1977 se Portugalsko odklonilo od levicového vedení a navrátilo se opět k procesu demokratizace. Tento proces byl završen v r. 1986 přijetím Portugalska mezi země Evropského společenství, pozdější Evropské unie, a v tomtéţ roce byl zvolen v demokratických volbách první civilní prezident Mário Soares. (Klíma, J., 2007, s. 329 – 522). Vstupem do Evropské unie získalo Portugalsko moţnost čerpat dotace z evropských fondů, které vyuţilo k zajištění zemědělské a průmyslové prosperity. Postupně také začala stoupat jeho obliba jako turistické destinace. (Minutex, 2009 – 2012) Od 1. 1. 2002 je portugalskou národní měnou euro. (Encyklopedie, nedatováno) V r. 1999 bylo Macao, jako poslední portugalská kolonie, předáno zpět Číně. Portugalsko se následně také angaţovalo v osvobození své bývalé kolonie Východního Timoru od Indonésie. (Honorární konzulát České republiky…, 2011) V posledních desetiletích se na vládě v zemi podílela jak pravice, tak i levicoví politikové. V současné době je Portugalsko parlamentní republikou. V čele státu stojí prezident, volený v přímých volbách zákonodárná moc je v rukou Parlamentního shromáţdění 27

Na znamení mírových cílů si revolucionáři umístili do hlavní zbraní karafiáty. (Klíma, J., 2007, s. 447)

19

republiky vedeným předsedou a výkonnou moc zajišťuje vláda v čele s premiérem. (Encyklopedie, nedatováno)

2.4 Migrace 2.4.1 Vývoj migrace na území Portugalska (od poloviny 20. století) V době po druhé světové válce bylo Portugalsko, vyčerpané bojem o udrţení svých kolonií, zdrojem pracovní síly. Významnou roli v rozhodování o odchodu ze země hrál i panující diktátorský reţim. Jak o mnoho let později vyzdvihl portugalský tajemník pro evropské záleţitosti (Portugal’s Secretary of State for European Affairs) Fernando Neves „Portugalsko je zemí emigrantů. Portugalci odchází ze země po staletí. Důsledkem je otevřenost ducha, solidarita s lidmi, kteří cítí potřebu emigrovat při hledání lepších ţivotních podmínek.“28 (de Queiroz, 2006b) Emigrační politika té doby však byla velmi omezující a v šedesátých letech dokonce emigraci částečně postavila i mimo zákon. Jak píše Fernandes (2010): „Na konci šedesátých let bylo stále přítomné téma emigrace kontroverzní a existovala výjimka jen v rámci podpory emigrace do zámoří – tedy strategie posilování kolonií.“ První změny v migraci nastaly po revoluci v dubnu r. 1974. Pád diktátorského reţimu a počátky demokracie umoţnily v Portugalsku významné politické, ekonomické a sociální změny. Stejně významný byl i zánik portugalského koloniálního impéria. Dle Pirese (2003, podle Fernandes, 2010): „otevřel proces dekolonizace imigrační cyklus – ať jiţ v podobě procesu repatriace Portugalců usazených v koloniích nebo v podobě začátku africké migrace, která na rozdíl od repatriace pokračuje i v současnosti.“ V průběhu osmdesátých a devadesátých let pak došlo k rozdělení migračních toků a k rovnoměrnému růstu imigrantské populace. Vzestup ekonomiky v druhé polovině 90. let vedl k zvýšené poptávce po pracovní síle především ve stavebnictví, při budování infrastruktur nebo při výstavbě veřejných komunikací (peníze na jejich výstavbu získali Portugalci ze strukturálních fondů EU). Konec devadesátých let se pak pojí s výraznou proměnou ve skladbě imigrantů. K tradičním národnostem, jako jsou např. Brazilci, se překvapivě výrazným počtem připojili i příchozí z Ukrajiny. Příliv

28

Překlad autorky.

20

Ukrajinců však od r. 2005 výrazně omezila nedostatečná nabídka pracovních míst, způsobená ekonomickou stagnací. (Fernandes, L., 2012) Období po roce 1974 lze také rozčlenit, na základě výrazných momentů v historii země, společně s Peixotem a Sabino (2009b, s. 8) na čtyři imigrační fáze. První fáze se odehrála mezi výše zmíněným revolučním rokem 1974 a polovinou 80. let., kdy byl zaznamenán výrazný příliv navracejících se Portugalců a jiných přistěhovalců z bývalých kolonií. Sepětí s bývalými koloniemi se výrazně projevilo na imigrační vlně během druhé fáze od roku 1986, po vstupu Portugalska do Evropské unie, do konce 90. let. Nově příchozí pocházeli právě z těchto portugalsky hovořících destinací, které byly kulturně a historicky svázány s Portugalskem. (Peixoto, Sabino, 2009, s. 8) Třetí fáze od konce 90. let byla charakterizována příchodem imigrantů ze zemí, které historicky, jazykově ani kulturně nebyly spřízněny s Portugalskem. Peixoto a Sabino (2009) hovoří o masivním přílivu imigrantů z východní Evropy a nové vlně přistěhovalců z jiţ tradiční Brazílie. Tato fáze trvala do roku 2004, kdy příliv imigrantů vrcholil. (Peixoto, Sabino, 2009, s. 8) Počátek čtvrté fáze, přetrvávající aţ do dnešních dnů, se překrývá s prvními lety nového tisíciletí. Toto období bylo poznamenáno ekonomickou recesí, která měla za následek pokles cizinců v zemi. Po roce 2004 byl zaznamenán sníţený zájem o obnovení pobytových oprávnění. Migranti odcházeli do zemí s větší moţností pracovního uplatnění nebo volili návrat zpět domů. Z tohoto pohledu nedávná celosvětová ekonomická krize pouze stabilizovala zmíněnou situaci, ale díky absenci vhodných pracovních destinací k výraznému zhoršení nedošlo. (Peixoto, Sabino, 2009, s. 8)

21

3 Integrační politika V této kapitole si nastíníme vývoj portugalské integrační politiky po r. 1986, kdy se demokratické Portugalsko stalo členem Evropského společenství, později Evropské unie, a nastoupilo svou proevropskou cestu. Manuel a Royo (2001, s. 6 – 7) udávají, ţe občané Portugalska vnímali tento krok jako „formu politické vyspělosti“29. V posledních dekádách minulého století vykrystalizovala v Portugalsku potřeba vytvořit koherentní integrační politiku podporující integraci cizinců a mezikulturní dialog. V r. 1986 byl tento úkol svěřen do kompetence úřadu Vysokého komisaře pro přistěhovalectví a etnické menšiny (The High Commisioner for Immigration and Ethnic Minorities). Cílem tohoto státního úřadu bylo zajistit účast a spolupráci mezi jednotlivými státními i soukromými aktéry integrační politiky při řešení problémů týkajících se integrace. Dalším z úkolů byla prevence sociálního vyloučení a diskriminace. (FamilyReunification.eu, 2012) V průběhu několika let se ukázalo jak významnou roli úřad Vysokého komisaře pro přistěhovalectví a etnické menšiny na poli začleňování imigrantů hraje. V r. 2007 proto portugalský stát posílil jeho pravomoci a došlo k přejmenování na úřad Vysokého komisaře pro přistěhovalectví a interkulturní dialog (The High Commisioner for Immigration and Intercultural Dialogue – ACIDI).30 ACIDI věnuje zvláštní pozornost těmto oblastem: –

zajištění rovných práv a povinností pro všechny, boj proti diskriminaci a xenofobii

–

posílení informačního sytému a zajištění informovanosti přistěhovalců

–

vytvoření přátelského prostředí při kontaktu imigrantů se státní správou (prostřednictvím národních a místních center na podporu imigrantů, tzv. OneStop-Shops)

–

prohloubení znalostí o kaţdodenním ţivotě imigrantů

–

zvýšení tolerance společnosti ve vztahu k odlišnostem a různorodosti, boj proti stigmatizaci (FamilyReunification.eu, 2012)

29 30

Překlad autorky Alto Comissariado para a Imigração e Diálogo Intercultural – ACIDI

22

Významný byl rok 2006, který přinesl několik výrazných změn v portugalské integrační politice. První z nich bylo uzákonění práva na získání občanství v druhé a třetí generaci imigrantů. Děti a vnuci přistěhovalců neměli do té doby moţnost získat portugalské občanství navzdory tomu, ţe se narodily na území Portugalska, navštěvovaly místní školy a jediný jazyk, který ovládaly, byla portugalština, jelikoţ zákon nezohledňoval místo narození, ale národnost rodičů31. S novým zákonem bylo občanství přiznáno vnukům imigrantů, jestliţe se jeden z rodičů narodil v Portugalsku a dětem imigrantů, kteří mohli prokázat alespoň pět let legálního pobytu. V samotném procesu získání občanství pak byli zvýhodněni občané bývalých portugalských kolonií32 tím, ţe na rozdíl od ostatních národností u nich bylo vyţadováno pouze šest let legálního pobytu v zemi oproti deseti letům u všech ostatních. (de Queiroz, 2006a) Dalším vstřícným krokem bylo v roce 2006 otevření portugalských hranic/trhu práce občanům z osmi východoevropských zemí, které o dva roky dříve získaly členství v Evropské unii. Tajemník pro evropské záleţitosti Fernando Neves tehdy zdůraznil potřebu vnímat všechny členské státy EU jako rovnocenné a nevyčleňovat nové. Portugalská vláda navíc zastávala názor, ţe díky pomalému růstu státní ekonomiky nelze očekávat výraznější příliv občanů z těchto zemí. U příchozích z těchto zemí se, zejména v některých odvětvích, také dala předpokládat překáţka v podobě jazykové bariéry, jelikoţ východoevropané, na rozdíl od imigrantů z bývalých kolonií, většinou nehovořili portugalsky. (de Queiroz, 2006b) Tyto dva významné počiny ještě doplnil ve stejném roce nový Imigrační zákon, který usnadnil legalizaci cizinců nezákonně pobývajících na území Portugalska. K získání povolení k pobytu bylo zapotřebí, aby byl imigrant oficiálně zaměstnán na legálním trhu práce nebo provozoval svou vlastní ţivnost. Paradoxně tak Portugalsko přijalo legislativu, která se stavěla oproti obecnému trendu Evropské unie33. Uzákoněna byla i nová víza v souvislosti s prací vysoce kvalifikovaných pracovníků a výzkumníků a zkrácena čekací doba u tzv. sloučení rodiny z devíti na tři měsíce. Moţnost

31

32

33

Při získávání státního občanství narozením jsou uplatňovány dva základní právní principy: ius sanguinis – dle státního občanství rodičů a ius soli – dle místa narození. (Jašíčková, D., nedatováno) Portugalsky mluvící občané Angoly, Brazílie, Cape Verde, Guinea-Bissau, Mozambiku, Svatého Tomáše a Princova ostrova, Východního Timoru, a narození do r. 1961 v Goa, Diu a Dãmao nebo Macau. V roce 2006, kdy byl článek publikován, byla imigrační politika Evropské unie charakterizována zvýšenou byrokracií a procedurálními postupy policie ztěţujícími vstup imigrantů. (de Queiroz, 2006c)

23

prodluţování pobytových víz se rozšířila z přetíţených cizineckých úřadů na městské. (de Queiroz, 2006c) Ačkoli byla integrační politice v Portugalsku, v souvislosti s rostoucím počtem imigrantů v zemi, věnována dlouhodobě velká pozornost, v posledních několika letech se zvýšila potřeba koncepčního řešení této oblasti. Na základě návrhů jednotlivých ministerstev a organizací občanské společnosti vznikl první plán integrace imigrantů (Plan for Immigrant Integration) pro období 2007 – 2009. Vládou byl schválen v květnu 2007 na základě rezoluce Rady ministrů.34 Portugalsko tak oficiálně deklarovalo svou ochotu přijmout příchozí „s otevřenou náručí“. Bylo navrţeno 122 opatření týkajících se různých oblastí (práce, bydlení, rodiny, vzdělání, kultury, kontaktu se zemí původu, náboţenství, atd.), která měla zajistit lepší integraci imigrantů do portugalské společnosti. (ACIDI, 2007, s. 5 – 6) Přibliţně ve stejném období35 realizovala portugalská vláda také víceletý projekt na zjednodušení státní administrativy a legislativy s názvem Simplex Programme. Jiţ v prvním roce (2006) bylo navrţeno několik kroků týkajících se i oblasti integrace.36 Všechny se podařilo úspěšně realizovat, coţ potvrdila následná evaluace projektu. (SIMPLEX, 2006b, s. 5, 24) Úspěch provedených opatření a dosaţené pozitivní výsledky prvního integračního plánu poslouţily jako odrazový můstek pro další vývoj započaté koncepce. V roce 2010 byl schválen druhý plán integrace imigrantů (II Plan for Immigrant Integration),37 který představuje pokračování nové sociální politiky státu. Přijetí a integrace imigrantů je prezentováno jako vládní priorita. Na období 2010 – 2013 je formulováno dalších 90 opatření napříč jednotlivými politikami, která by měla napomoci „k úplné integraci imigrantů v oblasti kultury, jazyka, zaměstnání, odborné přípravy a bydlení.“ (ACIDI, 2010, s. 5) Zvláštní pozornosti byla doporučena problematika seniorů a oblast diverzity a interkulturního dialogu. (ACIDI, 2010, s. 5)

34 35 36

37

Rezoluce Rady ministrů č. 63-A/2007. Simplex Programme se postupně realizoval v letech 2006 – 2009. Změny zahrnovaly například zřízení virtuálního konzulátu (Portugal online: Virtual Consulate), zjednodušení administrativy – nahrazení devíti existujících pobytových a pracovních povolení jediným formulářem (Less Bureaucracy, More Legality in the Immigrant Admission System), zavedení více vstupních kontaktních míst, vč. moţnosti komunikace ve více jazycích (Immigration Service (SEF) Reception Centre) aj. (SIMPLEX, 2006a, s. 18-19) Rezoluce Rady ministrů č. 74/2010.

24

4 One-Stop-Shop V této kapitole bude podrobněji představen systém One-Stop-Shop, který reprezentuje hlavní nástroj portugalské integrační politiky v začleňování imigrantů do majoritní společnosti a je také zárukou snadné dosaţitelnosti všech institucí a procedur, ať jiţ státních či soukromých, nezbytných při procesu integrace.

4.1 Uvedení do problému V současné době je počet imigrantů z tzv. třetích zemí38 na území Evropské unie (EU) odhadován zhruba na 18,5 milionu, coţ představuje necelá 4 % celkové populace. Jedním z nejnáročnějších úkolů členských států EU, je tedy vytvoření funkční, efektivní a udrţitelné integrační politiky zaloţené jednak na vstřícném přístupu přijímajících zemí a současně i na spolupráci se samotnými imigranty, prostřednictvím jejich komunit. Evropská komise doporučila členským státům formulovat společné postupy při řešení této situace, vytvořit Evropský rámec pro integraci a současně podpořila vzájemné sdílení tzv. dobré praxe. (Reis Oliveira, C., Abranches, M., Healy, C., 2009, s. 16) Dále ve svém dokumentu the Common Agenda for Integration39 z roku 2005 adresovaném významným evropským institucím v čele s Evropskou radou, zveřejnila jedenáct základních společných principů včetně návrhu jejich implementace, které měly být jakýmsi vodítkem při tvorbě národních integračních politik. Jednotlivé principy nebyly nijak zdůrazňovány a jejich aplikace byla ponechána zcela v kompetenci členských států. Ty pak mohly zohlednit, jakým způsobem budou s těmito principy pracovat v závislosti na kulturních, historických aj. specifikách. (Commission of the European Communities, 2005, s. 3)

4.2 Představení One-Stop-Shop Portugalská integrační politika postupovala plně v souladu s výše zmíněnými poţadavky. Jiţ v roce 2004 byly Vysokým komisařem pro přistěhovalectví

38 39

Země mimo Evropskou unii. Společný program pro integraci, překlad autorky

25

a interkulturní dialog40

zřízeny dva One-Stop-Shop pod názvem The National

Immigrant Support Centres41 (dále jen CNAI nebo Národní centra) se sídlem v Lisabonu a Portu. Zcela zásadní, inovativní a pro One-Stop-Shop typické, je soustředění všech poskytovaných sluţeb na jednom místě. Tento princip byl jiţ dříve uplatněn v Cizineckých centrech na několika místech Evropy. Vţdy se však jednalo pouze o sdruţení sluţeb státní správy. One-Stop-Shops jsou proto řešením svízelné situace přistěhovalců, kdy jsou potřebné imigrační sluţby a procedury rozptýleny na několik míst. Zde je třeba zdůraznit, ţe celková filozofie One-Stop-Shop nespočívá jen v pouhém seskupení státní správy a nevládních poskytovatelů sluţeb pod jednu střechu, ale je zaloţena na vzájemné spolupráci a poskytování širšího spektra sluţeb, kde, jak píší Abranches a kol., jsou “dávány odpovědi, vyřízeny úřední procedury a dosaţeny výsledky”42. (Reis Oliveira, C. a kol., 2009, s. 18 – 19) Na základě úspěšného fungování prvních dvou center bylo v roce 2009 otevřeno další One-Stop-Shop centrum (pobočka) ve městě Faro, na jihu země. Vytvořila se tak základní síť pokrývající celé území Portugalska. (ACIDI, nedatováno, s. 22) V duchu základních principů Common Agenda podporují tato centra myšlenku dvousměrného procesu integrace, na kterém se aktivně podílí i přijímající společnost. Další významným momentem je podpora spolupráce státních a nestátních organizací. Za klíčovou lze označit součinnost poboček portugalské státní správy a 61 tzv. kulturních

mediátorů

pocházejících

z institucí

občanské

společnosti

(asociací

imigrantů), jejichţ úkolem je překonat kulturní a jazykovou bariéru mezi přistěhovalci a majoritou (především na úřadech) a dále také proškolení odpovědných státních úředníků z hlediska interkulturality. Zde se promítá šestý princip Common Agenda, týkající se přístupu přistěhovalců k institucím, veřejným a soukromým statkům a sluţbám na základě rovnosti s majoritní společností. (Reis Oliveira, C. a kol., 2009, s. 16 – 20) K hlavním uţivatelům sluţeb One-stop-Shops patří především nově příchozí imigranti z tzv. třetích zemí,43 ale i z Evropské unie, kteří mají povinnost projít celou řadou přijímacích procedur a často potřebují pomoc a podporu díky neznalosti systému, místních reálií a jazyka. Mezi klienty center dále patří zaměstnavatelé a poskytovatelé 40 41 42 43

dříve Vysoký komisař pro přistěhovalectví a etnické minority Národní centra na podporu imigrantů, překlad autorky Překlad autorky Země, které nejsou členy Evropské unie a současně nepatří ani mezi Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko.

26

sluţeb. Dlouhodobí imigranti vč. drţitelů občanství zase vyuţívají některých sluţeb kvůli těţkostem, které průběţně vyvstávají v souvislosti s jejich integrací. Místní se pak obrací na One-Stop-Shops v okamţiku, kdy potřebují pomoc a profesionální radu/informaci související s problematikou integrace, imigrace nebo samotnými imigranty. Na základě těchto faktů můţeme konstatovat, ţe potřeba sluţeb poskytovaných v One-Stop-Shops je přítomna jak mezi imigranty tak občany majoritní společnosti a je plně v souladu s poţadavkem dvoustranného procesu vzájemného přizpůsobování.44 (Reis Oliveira, C. a kol., 2009, s. 22) V roce 2006 provedla Mezinárodní organizace pro migraci (IOM)45 nezávislou evaluaci výše zmíněných Národních center (CNAI). Výsledky evaluace označily CNAI za příklad dobré praxe, která by měla být dále mezinárodně šířena, vţdy s ohledem na konkrétní dané odlišnosti v tom kterém regionu. (Reis Oliveira, C. a kol., 2009, s. 20) V následujících letech bylo realizováno několik dalších hodnotících projektů a analýz ať jiţ ze strany IOM46 či dalších organizací. Postupně tak byla mapována činnost a sluţby CNAI. Kromě funkčnosti, efektivnosti a celkového přínosu pro uţivatele byla sledována i spokojenost s poskytnutými sluţbami. Abranches (2009, s. 37 – 38) v analýze podpůrných sluţeb pro imigranty, realizované v roce 2009 IOM, mimo jiné hovoří o více neţ 90 % celkové spokojenosti klientů se sluţbami CNAI jak ze strany cizinců, tak majoritní společnosti, ačkoli připouští nedostatky v dílčích oblastech poskytování sluţby a rozdíly v hodnocení jednotlivých Národních center47 v Lisabonu a Portu.48 Vyzdvihuje skutečnost, ţe spokojení klienti by na základě svých zkušeností CNAI dále doporučili svým přátelům a známým. V souvislosti s vyuţitím formátu One-Stop-Shop v jiných zemích, můţeme zmínit výsledky evaluačního výzkumu amsterodamské university49. Autor, Rinus Penninx, zde opět kladně hodnotí danou koncepci, nicméně upozorňuje, ţe její úspěšné implementaci v mimo portugalském prostředí musí předcházet politická a institucionální jednání. 44

45 46 47 48

49

Vzájemnému porozumění mezi majoritní společností a imigranty napomáhají i další aktivity center. Příkladem můţe být mezinárodní projekt podporovaný Evropským fondem pro integraci státních příslušníků třetích zemí s názvem Rodina od vedle, kterého se Portugalsko zúčastnilo poprvé na podzim roku 2012. Organizačně se na této události podílela právě místní centra CLAII. (Next Door Family EU, nedatováno) The International Organization for Migration, překlad autorky V letech 2006 a 2009. V době zpracování této evaluace byla zřízena pouze tato dvě Národní centra. Zaznamenaný pokles spokojenosti týkající se především CNAI v Portu byl v této studii spojován s otevíracími hodinami, čekací dobou a pohodlím prostor. Universiteit van Amsterdam

27

Vytvoření vhodných politických a strukturálních podmínek v zemi povaţuje za klíčové, jelikoţ právě dodrţení základních principů modelu One-Stop-Shop (soustředění sluţeb na jednom místě, vzájemná kooperace jednotlivých poskytovatelských subjektů, dodrţení základního spektra sluţeb, sdílení informací atd.) je nezbytné pro jeho úspěšné fungování. (Penninx, R., 2009, s. 22) Systém One-Stop-Shop tedy, za předpokladu dodrţení doporučených postupů, nabízí inovativní a schůdná řešení evropských problémů souvisejících s integrací přistěhovalců do majoritní společnosti v členských státech EU. Posílením tohoto systému dochází k propojení mezi občanskou společností a orgány veřejné správy v souladu s principy spolupráce a společné zodpovědnosti, tak jak jsou definovány v národním i evropském kontextu. Důleţitým momentem je i budování sítě center, propojování různých poskytovatelů sluţeb a podpora vzájemné výměny informací a dobré praxe mezi jednotlivými aktéry. (Reis Oliveira, C. a kol., 2009, s. 21, 44)

4.3 Služby One-Stop-Shop Jak jiţ bylo řečeno, poskytování sluţeb v Národních centrech respektuje zásady formulované Evropskou komisí v dokumentu Common Agenda for Integration, tzv. společné základní principy (Commision of the European Communities, 2005, s. 5 – 12). V souvislosti s desátým principem, který poukazuje na nutnost začlenění integrační politiky do všech zainteresovaných resortních politik veřejné správy a veřejných sluţeb a zároveň i nezbytnost podpory spolupráce, koordinace a komunikace mezi zúčastněnými stranami, je všeobecným dlouhodobým cílem systému One-Stop-Shop podněcování imigrantů ve vyuţívání především těchto sluţeb veřejné správy zahrnujících jak vládní tak i nevládní organizace. Mimoto, právě prostřednictvím One-Stop-Shops prezentuje přijímající země imigrantům svůj přístup k integraci. V tomto případě mohou být ujištěni, ţe jejich integrace nebude záleţitostí jedné instituce a ţe dostupnost všech potřebných procedur bude zajištěna na základě rovnosti. (Reis Oliveira, C. a kol., 2009, s. 31 – 32) Systém One-Stop-Shop zahrnuje i potřebu koordinace poskytovatelů státních sluţeb, coţ můţe být v některých zemích problematické. V praxi tento úkol plní jedno zastřešující ministerstvo, agentura nebo místní orgán státní správy, poskytující supervizi zúčastněným organizacím. Je třeba zdůraznit, ţe tato instituce nepřebírá kompetence supervidovaných partnerů. Ti jsou podporováni ve zcela samostatné činnosti pouze za

28

případného vyuţití kulturních mediátorů. Zastřešující organizace řídí spolupráci mezi jednotlivými poskytovateli, zabývá se záleţitostmi, které prostupují napříč státními organizacemi zastoupenými v One-Stop-Shop a prezentuje jednotnou integrační politiku jménem těchto organizací. (Reis Oliveira, C. a kol., 2009, s. 35 – 38) Při zavádění sluţeb One-Stop-Shop je třeba, z důvodu posílení důvěry, od začátku informovat o cílech a způsobu práce těchto center. Je běţné, ţe počet poskytovatelů se časem rozrůstá v závislosti na vývoji a rozšiřování stávajících sluţeb. Noví poskytovatelé jsou pak oslovováni, aby zde otevřeli své pobočky. Tento postup byl uplatněn i v Portugalsku, kde na začátku také nebyl pevně stanoven seznam poskytovaných sluţeb a změny probíhaly v závislosti na vývoji situace a potřebách klientů. (Reis Oliveira, C. a kol., 2009, s. 37 – 38) Ve vztahu ke klientům se stává velmi důleţitou otázka dostupnosti center OneStop-Shop. Obecně lze říci, ţe pro země s malou rozlohou je dostačující vytvoření jednoho nebo více center v dobře dostupných oblastech, u rozlehlých zemí se pak stává dostupnost jedním z významných faktorů působících na vyuţitelnost sluţby. Autoři materiálu Handbook on how to implement a One-Stop-Shop doporučují doplnit kamenná centra ještě i virtuálními v podobě webových stránek. Jelikoţ všechny zastoupené státní sluţby jsou dosaţitelné elektronicky, mohou zde klienti získat potřebné informace nebo si objednat schůzky a následně absolvovat např. jen jedinou cestu, během které vyřídí všechny potřebné formality v rámci kamenného centra. Vzhledem k rozdílné počítačové gramotnosti klientů není však moţné tuto variantu povaţovat za plnohodnotnou náhradu kamenných center. V případě federativních států je povaţováno za optimální zřízení alespoň jednoho centra v kaţdém členském státě. (Reis Oliveira, C. a kol., 2009, s. 38 – 39, 80) Síť One-Stop-Shop vybudovaná v Portugalsku zahrnuje centra národní i místní. Národní centra, pod názvem The National Immigrant Support Centre50(CNAI), se nachází v Lisabonu, Portu a Faru (pouze pobočka). Tato 3 hlavní střediska jsou doplněna

sítí

8751

místních

center

Local

Immigrant

Integration

Support

Centre52(CLAII), rozmístěných na celém území Portugalska. Jejich vzájemná

50 51

52

Národní centrum na podporu imigrantů, překlad autorky V příručce Handbook on how to implement a One-Stop-Shop je uveden počet 83 CLAII, nicméně novější zdroje uvádí číslo 87 (OSCE, 2010, s. 3, ACIDI, nedatováno_b). Lokální centrum na podporu přistěhovalců, překlad autorky

29

spolupráce tak zajišťuje širokou dostupnost podpůrných sluţeb určených cizincům.53 Lokalita je vţdy vybrána s ohledem na co nejvyšší koncentraci cizinců a také je při konkrétním umístění pamatováno na dobrou dostupnost. Z tohoto důvodu jsou centra zřizována nejlépe ve středu města, v dosahu městské hromadné dopravy. Národní centrum v Lisabonu se nachází poblíţ dvou zastávek metra a hlavní městské tepny, v obvodu, kde ţije a pracuje vysoký počet cizinců. (Reis Oliveira, C. a kol., 2009, s. 76) Bezproblémovou dostupnost potvrzuje, na základě své osobní zkušenosti, i vedoucí Centra na podporu integrace cizinců v Pardubickém kraji, Mgr. Ivona Baklíková. Ta absolvovala zahraniční pracovní stáţ právě v lisabonském Národním centru a sama o této zkušenosti mimo jiné říká: „Portugalská stáţ mě velmi obohatila. Koncept Národních center je i pro nás v České republice přínosný a inspirativní. Bylo zajímavé porovnávat realitu s vyčtenou teorií. Jelikoţ program naší stáţe začal nedlouho po příletu, naše první kroky vedly právě do lisabonského centra. Ačkoli jsme všichni z naší skupiny byli v Lisabonu poprvé, nebylo těţké najít Národní centrum podle veřejně přístupných údajů. Dosah městské hromadné dopravy a perfektní značení budovy přímo na místě byly velkou pomocí.“ (Baklíková, I., 2011) Při tvorbě koncepce One-Stop-Shop bylo myšleno nejen na dobrou místní, ale i časovou dostupnost. Otevírací hodiny center jsou povaţovány za klíčové a musí být nastaveny tak, aby skloubily pracovní dobu zainteresovaných institucí s moţnostmi pracujících klientů. Koncepce počítá vţdy alespoň s jedním nebo dvěma dny v týdnu, kdy prodlouţená pracovní doba umoţní uţivatelům sluţeb vyřídit své záleţitosti, aniţ by museli čerpat pracovní volno. (Reis Oliveira, C. a kol., 2009, s. 78)

4.3.1 Poskytované služby V rámci One-Stop-Shop nabízejí své sluţby následující typy poskytovatelů: –

vládní agentury a ministerstva (sluţby a procedury potřebné pro získání legálního pobytu)

–

podpůrné sluţby (asistence imigrantů při integračních procedurách)

–

doplňkové sluţby (kulturní mediátoři, soukromé organizace poskytují individuální sluţby na základě potřeb imigrantů)

53

Co největší dostupnost je podpořena i dalšími podpůrnými sluţbami organizovanými ACIDI, jako např. činností Terénních týmů (Outreach Teams), SOS linky pro imigranty (SOS Immigrant Phoneline) nebo STT – telefonické překladatelské sluţby (STT - Telephone translation service). (ACIDI, nedatováno, s. 18, 33, 55)

30

Vzhledem k tomu, ţe budování One-Stop-Shop je souvislým procesem, není povinností vybudovat hned od začátku centrum zahrnující všechny typy sluţeb. Je přípustné, aby na začátku One-Stop-Shop fungoval jako jakési informační centrum zřízené vládou, později v roli mediátora napomáhající imigrantům v jednání se státní správou. Další fáze jiţ předpokládá ideální model zahrnující přímo zainteresované představitele státní integrační politiky (poskytovatele veřejných státních sluţeb) a podpůrné i doplňkové sluţby.

Nicméně existuje seznam doporučených státních

organizací, které by postupně měly být zahrnuty v One- Stop-Shop centrech. Jsou to: –

imigrační sluţby

–

sluţby spojené se získáním občanství

–

Ministerstvo práce a sociálních věcí

–

Ministerstvo školství

–

Ministerstvo zdravotnictví

–

Státní správa sociálního zabezpečení

–

Ministerstvo pro místní rozvoj

–

Ministerstvo financí

–

Sluţby související se studiem jazyka

–

Volební registrace (Reis Oliveira, C. a kol., 2009, s. 68 – 69)

4.3.2 Podpůrné služby Imigranti přicházející do nové země musí po svém příjezdu projít řadou administrativních procedur. Následně pak při svém sţívání se s novou realitou čelí různým překáţkám způsobeným jednak sociokulturní odlišností, neznalostí prostředí, ale v mnoha případech i jazykovou bariérou. Právě pro ty, kteří pocítí potřebu vyhledat pomoc, jsou v centrech One-Stop-Shop připraveny podpůrné sluţby. Dříve neţ se však zaměříme na popis vybraných podpůrných sluţeb, věnujme svou pozornost představení funkce tzv. kulturních mediátorů (cultural mediators), kteří hrají klíčovou roli ve vzájemném dialogu mezi imigranty a organizacemi zainteresovanými v procesu integrace cizinců a s jejichţ kvalitami je úzce spjata úroveň poskytovaných sluţeb.

31

Kulturní mediátoři (cultural mediators) Na tuto pozici jsou pečlivě vybíráni jazykově vybavení pracovníci různých národností, kteří se sami mohou rekrutovat z řad imigrantů. Jejich přínos je dán znalostí jazyka,54 sociokulturního kontextu v klientově zemi původu a často vlastní zkušeností s imigračními procedurami. Tato funkce byla nově vytvořena právě v rámci systému One-Stop-Shop. Jedním ze základních úkolů kulturních mediátorů je, jak uţ bylo naznačeno, zmírnit dopad nutných byrokratických poţadavků státní administrativy a přispět k hladkému průběhu integračního procesu nově příchozích. Mediátoři tvoří tým přijímací kanceláře s názvem Pre-sorting and Reception Office (viz níţe), kde jako první vstupují do kontaktu s imigranty. Dle potřeby je pak provázejí jednotlivými sluţbami. S těmito úkoly se pojí nutnost dodrţovat mlčenlivost. K dalším aktivitám kulturních mediátorů patří školení pracovních týmů, kde předávají své zkušenosti svým kolegům, pracovníkům jednotlivých poskytovatelských institucí. (Reis Oliveira, C. a kol.,

2009,

s. 61 – 62)

Samostatnou

oblastí

činnosti

mediátorů

je

účast

v multidisciplinárních Terénních týmech (Outreach Teams), které cestují po celé zemi a setkávají se jak s imigranty tak lokálními institucemi. Účelem těchto cest prezentovat vládní imigrační politiku i na lokální úrovni, odpovídat na vznesené dotazy, poskytovat poradenství.

V případě

nutnosti

mohou

také

zprostředkovat

schůzky

na

specializovaných pracovištích přímo v některém z Národních center (CNAI). (ACIDI, nedatováno, s. 55) Přijímací kancelář (Pre-sorting and Reception Office) Základní a patrně nejdůleţitější podpůrné sluţby systému One-Stop-Shop jsou poskytovány v rámci přijímací kanceláře s názvem Pre-sorting and Reception Office. Tato sluţba zajišťuje první kontakt s klientem, vysvětlí filozofii a fungování One-StopShop a v případě potřeby provádí klienty jednotlivými procedurami/doprovází klienty po centru. Tým přijímací kanceláře je tvořen výhradně kulturními mediátory (viz výše), coţ napomáhá k budování důvěry mezi klienty a centrem, usnadňuje vzájemnou komunikaci, předchází jazykovým a kulturním bariérám a tím sniţuje moţnost nepochopení na obou stranách. Úkolem kulturních mediátorů je zajistit, aby klient obdrţel relevantní informace o fungování centra, pochopil celý proces sluţeb 54

Mediátoři hovoří celkem 12 jazyky a dialekty. V případě potřeby mohou vyuţít překladatelské linky (STT), která nabízí zhruba 60 jazyků. (ACIDI, nedatováno, s. 24)

32

a procedur, který bude muset absolvovat a v případě potřeby nasměrovat na další podpůrné sluţby jako např. jazykové kurzy, právní poradenství, pracovní agentury a mnoho dalších. Mediátoři mají na starosti i zavedení vstupních dat týkajících se klienta do společně sdíleného elektronického systému, coţ opět svědčí o jejich klíčovém postavení. Jejich práce přispívá k zvýšení efektivity a účinnosti sluţeb poskytovaných v centrech One-Stop-Shop. (Reis Oliveira, C. a kol., 2009, s. 70 – 72) Právní poradenství (Imigrant Legal Support Office) Klientům je v rámci této sluţby zdarma poskytováno právní poradenství týkající se nejrůznějších oblastí jejich ţivota (imigrační procedury, podmínky pro získání občanství, zaměstnání, bydlení, sociální zabezpečení aj.). Nabízený servis má i svá omezení, jelikoţ funguje pouze a právě v podpůrném reţimu poskytování informací a poradenství, ale nezahrnuje právní zastoupení při soudních jednáních. (ACIDI, nedatováno, s. 25) Sloučení rodiny (Family Reunification) Pozitivní vývoj v oblasti integrační politiky týkající se sloučení rodiny je úzce spjat s významným vzestupem portugalské imigrační politiky posledních let. Pozornost věnovaná rodinné politice, formulovaná také v prvním integračním plánu z let 20072009,55 vynesla Portugalsku první příčku56 v nezávislém mezinárodním průzkumu MIPEX 2011 právě v oblasti sloučení rodiny. Jak je zdůrazněno v průvodním komentáři, Portugalsko, společně s dalšími „vedoucími“ zeměmi, pochopilo, ţe „rodinný ţivot je výchozím bodem integrace do společnosti.“57 (Reis Oliveira, C. a kol., 2013, s. 5, Huddleston, T. a kol., 2001, s. 15, 161) Nemalou zásluhu na tomto výsledku mají i CNAI, kde se v rámci jedné z jejich sluţeb nabízí moţnost provést klienty celým procesem sloučení rodiny. Imigranti jsou informováni o způsobu a místě podání ţádosti, konkrétních podmínkách, které se na ně vztahují58, seznámeni s potřebnými formuláři a poučeni o jednotlivých krocích a zákonných lhůtách k nim se váţících. Dozví se, jaké dokumenty ke svým ţádostem

55 56 57 58

Plan for Immigrant Integration 2007-2009. Z celkového počtu 31 posuzovaných zemí. Překlad autorky. Podmínky se odvíjí od pobytového statusu cizince. U sloučení rodiny můţe být příkladem věk dítěte. U občanů z tzv. třetích zemí je věková hranice pro „sloučené“ dítě 18 let, zatímco u občana EU 21 let (u uprchlíků a drţitelů doplňkové ochrany není věk dětí omezen). (Reis Oliveira, C. a kol., 2013, s. 21)

33

potřebují a kde si je mohou nechat úředně ověřit, případně přeloţit. Jsou jim také představeny všechny zainteresované instituce. Formou poradenství a mediace je klientům nabízena pomoc i v jiţ započatých, ale stále ještě neuzavřených případech. (ACIDI, nedatováno, s. 25) Podpora zaměstnanosti (Employment Support Office)/ Podpora podnikání (Support Centre for Imigrant Entrepreneurship) Další oblastí, které je v rámci podpůrných sluţeb CNAI věnována zvýšená pozornost je podpora zaměstnanosti. Pomoc nabízená prostřednictvím dvou samostatných sluţeb je sestavena dle moţností klienta a můţe být zaměřena na získání pracovního místa nebo na podporu podnikání. Cílem je odstranit překáţky a sníţit riziko selhání při vstupu na trh práce a současně napomoci následnému úspěšnému pracovnímu uplatnění. Poradenská a informační činnost zaměřená na zaměstnaneckou oblast zahrnuje komplexní asistenci jak při vyhledávání pracovních příleţitostí tak i v průběhu ţádosti o práci. Sluţba nabízí pomoc při orientaci v nabídce trhu práce, uspořádání a evaluaci klientových dovedností a schopností a, v případě zájmu, i pomoc s vypracováním ţivotopisu. Zaměstnanci CNAI také mapují pracovní příleţitosti u spolupracujících firem, kterým současně nabízejí seznamy zaregistrovaných klientů. V centrech na podporu podnikání jsou cizinci informování o způsobu zaloţení a provozování samostatného podnikání. Je zjišťován jejich podnikatelský potenciál, podporovány podnikatelské záměry, v případě zájmu mohou navštěvovat kurzy věnované rozvoji podnikání. (ACIDI, nedatováno, s. 26 – 27) Obecně lze říci, ţe podpora imigrantů je v oblasti práce na velmi vysoké úrovni. V tomto smyslu opět můţeme pouţít výsledků mezinárodního výzkumu MIPEX 2011, kde se Portugalsko umístilo na druhé příčce za vedoucím Švédskem. Pozitivně byla hodnocena skutečnost, ţe díky prozíravé integrační politice mají imigranti od samého počátku zaručen nediskriminativní přístup na trh práce a poţívají stejných práv jako místní obyvatelé. O těchto právech jsou poučeni prostřednictvím Národních center (CNAI). (Huddleston, T. a kol., 2001, s. 13, 160) Podpora bydlení (Housing Support Office) Sluţby pracovníků oddělení podpory bydlení jsou rozděleny na oblast sociální a komerční. Sociální poradenství je zaměřeno na podporu komunikace mezi

34

jednotlivými subjekty souvisejícími s problematikou bydlení (např. klienti, Městská rada aj.). Druhá část jejich pomoci souvisí s poskytováním informací ohledně nákupu, prodeje nebo pronájmu nemovitostí. (ACIDI, nedatováno, s. 29) Podpora zdraví (Health Office) Zde se s klienty řeší veškeré záleţitosti týkající se zdravotní problematiky. Sluţbu poskytuje zdravotnický personál, který cizince informuje o podmínkách přístupu k státní zdravotní péči, v případě potřeby koordinuje spolupráci státních i nestátních zdravotnických zařízení, poskytuje podporu klientům přicházejícím do Portugalska z důvodu léčení atd. (ACIDI, nedatováno, s. 28)

4.3.3 Doplňkové služby Tyto sluţby mají za úkol zpříjemnit klientům čas strávený v One-Stop-Shop centrech a případně jim umoţnit vyuţít moţné časové prodlevy k vyřízení dalších osobních záleţitostí. Mezi základní patří hlídání dětí, informační pult, knihovna nebo třeba výstavní plocha slouţící k prezentaci jak umělců místních, tak i z řas imigrantů. Další doplňkové sluţby se v jednotlivých centrech liší a odvíjí se od aktuální lokality a zájmu případných poskytovatelů. K těmto sluţbám mohou patřit např. poštovní úřad, banky, kopírovací sluţby, internet pointy a další. (Abranches, M. a kol., 2009, s. 72 – 73)

4.3.4 Související služby poskytované ACIDI Úřad vysokého komisaře pro přistěhovalectví a interkulturní dialog (ACIDI) zřizuje mimo národních a místních center na podporu přistěhovalců (CNAI a CNAII) i další sluţby, které společně tvoří Národní systém na podporu imigrantů (Immigrants Support National System). Pro dotvoření celkové představy tedy krátce zmíníme alespoň některé z nich, jeţ přímo rozšiřují a zkvalitňují servis poskytovaný v One-StopShop. SOS telefonní služba pro imigranty (SOS Immigrant Phoneline) Telefonní sluţba poskytující prostřednictvím kulturních mediátorů základní informace týkající se integrační problematiky. Informace jsou podávány v osmi

35

jazycích. Provoz linky je zajištěn během pracovních dnů v čase významně přesahujícím tradiční osmihodinovou pracovní dobu. (ACIDI, nedatováno, s. 18) Telefonní překladatelská služba (STT – Telephone Translation Service) Tato sluţba je určena všem, kdo z důvodu jazykové bariéry mají ztíţenou pozici při komunikaci s úřady a institucemi. Immigranti, ale i poskytovatelé sluţeb mohou vyuţít překladatelského servisu zahrnujícího šedesát jazyků, poskytovaného padesáti čtyřmi tlumočníky formou telefonické konference. (ACIDI, nedatováno, s. 33) Terénní týmy (Outreach teams) V roce 2006 byly úřadem Vysokého komisaře zřízeny terénní týmy sloţené z kulturních mediátorů působících v CNAI. Jejich úkolem je navštěvovat lokality s vysokým počtem cizinců, předávat informace o existenci, sluţbách a činnostech OneStop-Shop center a současně i zvyšovat povědomí imigrantů o jejich právech a povinnostech. Prezentace směřují jak k cizincům, tak k místním institucím. Kulturní mediátoři byli pro výkon této sluţby zvoleni záměrně. Jelikoţ většinou pochází z řad imigrantů, mohou zde zúročit své vlastní zkušenosti z doby, kdy sami procházeli přijímacími procedurami. (Reis Oliveira, C. a kol., 2009, s. 80)

36

Závěr Jak jsem jiţ ve své práci výše uvedla, v roce 2005 doporučila Evropská komise členským státům EU, aby vzhledem k počtu cizinců nacházejících se na území Evropské unie, věnovali zvýšenou pozornost svým integračním politikám. Navrhla vytvořit Evropský rámec pro integraci, stanovit společné postupy a doporučila sdílení tzv. dobré praxe. Portugalská republika v té době jiţ začala zavádět nový systém práce s imigranty nazvaný One-Stop-Shop. V roce 2006 poţádal portugalský Úřad vysokého komisaře pro přistěhovalectví Mezinárodní organizaci pro migraci (IOM) o provedení nezávislé evaluace tohoto systému. Na základě zjištěných skutečností doporučila IOM podrobit uvedený systém mezinárodní diskuzi se zaměřením se na moţnost jeho aplikovatelnosti i v dalších členských státech Evropské unie. Tato absolventská práce si kladla za cíl popsat portugalskou integrační politiku prostřednictvím představení tamního integračního nástroje One-Stop-Shop. Cíl byl naplněn ve čtvrté kapitole, kde se nachází podrobný popis tohoto nástroje zodpovídající i v úvodu kladenou otázku: „Jaká jsou specifika systému integrační politiky uplatňované v Portugalsku se zvláštním zacílením na popis vybraných podpůrných sluţeb v rámci systému One-Stop-Shop?“. Přínosem práce je seznámení s novým systémem práce s cizinci, který na území České republiky prozatím není v této podobě vyuţíván. K výhodám popisovaného systému patří umístění imigračních a integračních sluţeb pod jednu střechu, coţ představuje

úspěšné

řešení

problému

rozptýlených

sluţeb,

spolupráce

mezi

zúčastněnými stranami výrazně sniţující nepřesnosti a vytvoření nové funkce kulturního mediátora. Pokud bychom se, v zájmu vyváţenosti pohledu, zamysleli i nad případnými nedostatky, lze je spatřovat paradoxně v samé podstatě tohoto systému. Vstřícný a cizincům tolik otevřený přístup by mohl vést k jejich specifické izolaci, odtrţení od reality a snad i k naučené bezmoci. Zda jsou tato moţná negativa skutečně ohroţující, ukáţe aţ delší zkušenost. Jelikoţ ale díky tomuto nástroji dosáhla portugalská imigrační politika výrazného pozitivního posunu směrem ke zlidštění, zkvalitnění a zefektivnění celého integračního procesu, povaţuji za přínosné otevřít diskuzi na téma One-StopShop i v České republice.

37

Jelikoţ má absolventská práce vznikala postupně v rozmezí přibliţně jednoho roku, povaţuji za vhodné zmínit, ţe během této doby došlo k posunu ve vývoji na poli české integrační politiky. V současné době je občanským sdruţením InBáze realizován dvouletý projekt s názvem Formování profese "sociokulturní mediátor" - inspirace portugalským modelem, který si klade za cíl "etablovat a systémově ukotvit nově vznikající profesi sociokulturních mediátorů v ČR na základě analýzy tuzemské a zahraniční praxe". Dochází tak k dílčímu přenosu dobré praxe do českého prostředí. Projekt vznikl za finanční podpory operačního programu evropského sociálního fondu Lidské zdroje a zaměstnanost za účasti několika dalších aktérů (ACIDI, českých nevládních organizací pracujících s migranty, Asociací mediátorů, Odborem azylové a migrační politiky MV ČR, MPSV - oddělením zahraniční zaměstnanosti a CARITAS – VOŠs Olomouc). (InBáze Berkat, 2013)

38

Seznam použitých zdrojů Abranches, M. (2009). Evaluation of the National Immigrant Support Service in Portugal (ACIDI). Lisabon: International Organization for Migration ACIDI (nedatováno_a): MAIS DIVERSIDADE MELHOR HUMANIDADE. MORE DIVERSITY

BETTER

HUMANITY.

[on/line].

Dostupné

30. 6. 2012

z http://www.acidi.gov.pt/institucional_book.pdf ACIDI (nedatováno_b): Inauguração do Centro Local de Apoio à Integração de Imigrantes

(CLAII)

de

Alcanena.

Dostupné

25. 4. 2013

z http://www.acidi.gov.pt/noticias/visualizar-noticia/5176ac63dee6c/inauguracao-docentro-local-de-apoio-a-integracao-de-imigrantes-claii-de-alcanena ACIDI (2007): Plan for Imigrant Integration. [on/line]. Dostupné 3. 4. 2013 z http://www.acidi.gov.pt/_cfn/4d346c9b80687/live/Consulte+a+versão+do+Plano+200 7-2009+em+inglês+ ACIDI (2010): II Plan for Imigrant Integration. [on/line]. Dostupné 3. 4. 2013 z http://www.acidi.gov.pt/_cfn/4d346c9b80687/live/Consulte+a+versão+da+Plano+201 0-2013+em+Inglês Baršová, A., Barša. P. (2005). Přistěhovalectví a liberální stát, Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a Česku. Brno: Masarykova univerzita Baklíková, I. (2011). Nestrukturovaný rozhovor. Commission of the European Communities (2005): A Common Agenda for Integration, Framework for the Integration of Third-Country Nationals in the European Union. [on/line]. Dostupné 5. 7. 2012 z http://ec.europa.eu/ewsi/UDRW/images/items/ docl_988_232042490.pdf Český statistický úřad (2012): Obyvatelstvo. [on/line]. Dostupné 9. 7. 2012 z http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/obyvatelstvo_lide Čermák, J. (2010). Velká všeobecná encyklopedie. Praha: Euromedia Group.

39

Čižínský, P. (2005): Regularizace nelegální migrace v Evropě. [on/line]. Dostupné 23. 3. 2013

z

http://aa.ecn.cz/img_upload/79a33131c9c4293e0fcefb50bfa263ef/

PCizinsky_Regularizace_nelegalni_migrace.pdf de Queiroz, M. (2006a): POTRUGAL: Nationality extended to Second and ThirdGeneration Immigrants. [on/line]. Dostupné 4. 7. 2012 z http://www.ipsnews.net/ 2006/02/portugal-nationality-extended-to-second-and-third-generation-immigrants/ de Queiroz, M. (2006b): INT‟L LABOUR DAY: Portugal Opens Doors to East European

Workers.

[on/line].

Dostupné

4. 7. 2012

z

http://www.ipsnews.net/

2006/04/intl-labour-day-portugal-opens-doors-to-east-european-workers/ de Queiroz, M. (2006c): IMMIGRATION: Portugal Opens Doors, Bucks EU Trend. [on/line]. Dostupné 4. 7. 2012 z http://www.ipsnews.net/2006/08/immigration-portugalopens-doors-bucks-eu-trend/ Encyklopedie. (nedatováno): Členské státy. Portugalská republika. [on/line]. Dostupné 11. 7. 2012 z http://www.evropa2045.cz/hra/napoveda.php?kategorie=3&tema=32 Estrela, J., Machado, R., Ramos Bento, A., Azambuja Martins, L., Sousa, P. (2012). Relatório de Imigração, Fronteiras e Asilo – 2011. Barkarena: Serviço de Estrangeiros e Fronteiras Fernandes, L. (2010): Vývoj migrační politiky v Portugalsku: mezi obranou rovnosti a xenofobií.

[on/line].

Dostupné

26. 3. 2012

z

http://www.migraceonline.cz/e-

knihovna/?x=2241108 FamilyReunification.eu (2012): High Commissioner for Immigration and Intercultural Dialogue.

[on/line].

Dostupné

1. 7. 2012

z

http://familyreunification.eu/

index.php/project-partners/acidi/ Honorární konzulát České republiky ve Faru (2011): Historie. [on/line]. Dostupné 11. 7. 2012

z http://www.farocz.org/cz/index.php?option=com_content&view=article

&id=12&Itemid=19 Huddleston, T. a kol. (2011): Migrant Integration Policy Index. Brusel:British Council and Nitratin Policy Group

40

InBáze Berkat (2013): Formování profese "sociokulturní mediátor" - inspirace portugalským modelem [on/line]. Dostupné 28. 4. 2013 z http://www.domavcr.cz/ novinky/formovani-profese-sociokulturni-mediator-inspirace-portugalskym-modelem International Organization for Migration (2011): Identifying International Migrants [on/line].

Dostupné

30. 6. 2012

z

http://www.iom.int/jahia/Jahia/about-

migration/developing-migration-policy/identify-intl-migrants Informační centrum OSN v Praze (2005): Úmluva o právním postavení uprchlíků [on/line]. Dostupné 30. 6. 2012 z http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/uprchlici. pdf Instituto Nacional de Estatística (nedatováno): Administrative division. [on/line]. Dostupné 27. 4. 2013 z http://www.ine.pt/xportal/xmain?xpid=INE&xpgid=ine_cont_ inst&INST=6251038&xlang=pt Instituto Nacional de Estatística (2011): Censos 2011. Resultados definitivos. [on/line]. Dostupné 30. 3. 2013 z http://www.ine.pt/scripts/flex_definitivos/Main.html Jašíčková, D. (nedatováno): Jak se stát Němcem? Státní občanství a naturalizace v právní úpravě SRN. [on/line]. Dostupné 11. 7. 2012 z http://nemci.euweb.cz/3899.htm Klíma, J. (2007). Dějiny Portugalska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. Levinson, A. (2005): Why Countries Continue to Consider Regularization. [on/line]. Dostupné

3. 7. 2012

z http://www.migrationinformation.org/Feature/display.cfm?ID

=330 Manuel, P. Ch., Royo S. (2001): Re-conceptualizing Economic Relations and Political Citizenship in the New Iberia of the New Europe: Some Lessons from the 15th Anniversary of the Accession of Portugal and Spain to the European Union. [on/line]. Dostupné 8. 7. 2012 z http://webcas.cas.suffolk.edu/royo/eu_spain_portugal.pdf Maříková, H., Petrusek, M., Vodáková, A. (1996). Velký sociologický slovník. Praha: Vydavatelství Karolinum. Ministerstvo vnitra ČR (2010): Terminologický slovník. [on/line]. Dostupné 21. 3. 2013 z http://www.mvcr.cz/clanek/terminologicky-slovnik.aspx

41

Minutex (2009 – 2012): Dějiny a historie Portugalska. [on/line]. Dostupné 11. 7. 2012 z http://www.minutex.cz/portugalsko/dejiny-historie/ MIPEX

(nedatováno):

About.

[on/line].

Dostupné

29. 1. 2012

z http://www.mipex.eu/about MVČR (2011): Cizinci s povoleným pobytem. [on/line]. Dostupné 9. 7. 2012 z http://www.mvcr.cz/clanek/cizinci-s-povolenym-pobytem.aspx Next Door Family EU. (nedatováno): Portugal. Next Door Family Project EU. [on/line]. Dostupné 25. 4. 2013 z http://www.nextdoorfamily.eu/pt/index.php/en/ Niessen, J., Schibel, Y. (2004). Handbook on integration for policy-makers and practitioners. Luxemburg: European Communities Novák, Z., Nováková, M., Soukupová, B. (1997). Portugalsko, Madeira, Azory. Praha: Olympia. Nygren-Krug, H. (2003): Section 1: Introduction to migration, health and human rights. International Migration, Health & Human Rights, Issue No. 4, s. 36. [on/line]. Dostupné 4. 7. 2012 z http://archive.org/stream/internationalmig00nygrrich#page/6/ mode/2up OSCE (2010): Permanent Representation of Portugal to the OSCE. [on/line]. Dostupné 29. 3. 2013 z http://www.osce.org/home/71964 Penninx, R. (2009): Evaluation of the One-Stop-Shop Project. [on/line]. Dostupné 28. 3. 2013 z http://www.oss.inti.acidi.gov.pt/index.php?option=com_content&view= article&id=131&Itemid=77&lang=en Peixoto, J., Sabino, C. (2009): Portugal: Immigration, the labour market and policy in Portugal:

trends

and

prospects

(ARI).

[on/line].

Dostupné

25. 3. 2013

z http://www.idea6fp.uw.edu.pl/pliki/WP6_Portugal.pdf Podhorský, M. (2005). Portugalsko. Praha: freytag & berndt. Reis Oliveira, C., Abranches, M., Healy, C. (2009). Handbook on how to implement a One-Stop-Shop. Lisabon: António Coelho Dias, S. A.

42

Reis Oliveira, C., Cancela, J., Fonseca, V. (2013): Family Reunification in Portugal: the law in practice. Country report: Portugal. Brusel: European Commission SEFSTAT (nedatováno): População Estrangeira Residente em Portugal. [on/line]. Dostupné 27. 4. 2013 z http://sefstat.sef.pt/distritos.aspx Simmmel, G. (1997). Peníze v moderní kultuře a jiné eseje. Praha: Sociologické nakladatelství. SIMPLEX (2006a): Simplex Programme 2006. [on/line]. Dostupné 3. 4. 2013 z http://www.simplex.pt/downloads/2006SimplexProgramme.pdf SIMPLEX (2006b): Simplex. 2006 Programme – Results. [on/line]. Dostupné 3. 4. 2013 z http://www.simplex.pt/downloads/2006SimplexEvaluationReport.pdf Topinka, D. (2009). Utváření konceptu integrace imigrantů. In Topinka, D., Zahrádka, P., Foret, M., Fafejta, M., Hrabal, J. (Eds.), Vyprávění – Identita – Diference, Vybraná témata kulturálních studií. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci Uherek, Z. (nedatováno): Integrace cizinců z hlediska emického a etnického. Etnologický

ústav

AV

ČR.

[on/line].

Dostupné

27. 3. 2013

z http://aa.ecn.cz/img_upload/79a33131c9c4293e0fcefb50bfa263ef/ZUherek_Integrace _cizincu.pdf Vojtková, M. (2005): Teorie pro všechny, Teorie mezinárodní migrace. SOCIOweb, Sociologický webzin, č. 5, [on/line]. Dostupné 1. 7. 2012 http://www.socioweb.cz/upl/ editorial/download/124_socioweb_5.pdf WHO. (2003). International Migration, Health & Human Rights. Health & Human Rights Publication Series Issue No. 4, Geneva: WHO.

43

Vysoký komisař pro přistěhova lectví a interkult urní dialog (ACIDI)

Seznam grafů Graf č. 1: Demografický vývoj v Portugalsku v letech 1960 – 2011 Graf č. 2: Rozdělení imigrantů dle země původu (2011)

Seznam tabulek Tabulka č. 1: Formy regularizace

Seznam obrázků Obrázek č. 1: Územní členění Portugalska

44