CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc. Důležitost fyzického kontaktu a objetí pro cílovou skupinu senioři. Absolventská práce

CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Absolventská práce

Důležitost fyzického kontaktu a objetí pro cílovou skupinu senioři

Tereza Jiránková Vedoucí práce: Mgr. Pavlína Valouchová, Ph.D.

Olomouc 2016

1

Prohlášení „Prohlašuji, ţe jsem tuto práci zpracovala samostatně na základě pouţitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu.“ V Olomouci dne: 30. 4. 2016

……….……………………….

2

Poděkování Děkuji vedoucí práce Mgr. Pavlíně Valouchové, Ph.D., za odborné vedení, za ochotu a čas při konzultacích. Dále bych chtěla poděkovat, paní ředitelce Domova Odry Miroslavě Chodurové, svým respondentům, kteří mi poskytli uţitečné informace. V neposlední řadě poděkování patří mé rodině a přátelům, kteří mi projevovali podporu po celou dobu studia.

3

Obsah Úvod ...................................................................................................................... 5 TEORETICKÁ ČÁST ................................................................................... 7 1.

Sociální práce se seniory ............................................................................. 7 1.1

Vysvětlení pojmů stáří, stárnutí, senior ................................................... 7

1.2

Sluţby sociální péče a sluţby se zaměřením na seniory ....................... 10

1.3

Potřeby seniorů ...................................................................................... 13

2.

Fyzický kontakt a objetí ............................................................................ 17 2.1

Nonverbální komunikace ....................................................................... 17

2.2

Doteky, objetí a oxytocin....................................................................... 18

2.3

Speciální koncepty péče o seniory......................................................... 21

3.

Domov Odry .............................................................................................. 25 3.1

Základní informace ................................................................................ 25

3.1.1

Domov seniorů ................................................................................... 25

3.1.2

Domov se zvláštním reţimem ............................................................ 26

3.1.3

Poskytované činnosti a sluţby ........................................................... 27

3.2

Aktivizace prostřednictvím dotyků ....................................................... 30

3.3

Tuleň k tulení ......................................................................................... 32

EMPIRICKÁ ČÁST .................................................................................... 35 4.

5.

Metodologie .............................................................................................. 35 4.1

Cíl práce ................................................................................................. 35

4.2

Výzkumná otázka .................................................................................. 36

4.3

Výzkumný soubor.................................................................................. 36

4.4

Metoda výzkumu ................................................................................... 38

4.5

Popis analýzy dat ................................................................................... 40 Analýza dat ................................................................................................ 41

Závěr .................................................................................................................... 54 Literatura ............................................................................................................. 56 Přílohy: ................................................................................................................ 61

4

Úvod Člověk je bytost společenská. V průběhu celého našeho ţivota by mělo docházet k pestrým sociálním interakcím. A právě díky rozmanitému vzájemnému působení různých lidí, můţeme uspokojovat odlišné lidské potřeby. Nástrojem sociální interakce je mezilidská komunikace, která ovlivňuje kvalitu ţivota jedince. Leo Buscaglia, americký autor, známý také jako „ Dr. Love“ pronesl: „Příliš často podceňujeme sílu doteku, úsměvu, vlídného slova, naslouchání, objetí, komplimentů, nebo starání se o druhého. Kaţdý z nich má potenciál proměnit ţivot.“ Uţívání nonverbální komunikace, můţe být cesta jak uspokojit emocionální potřeby klientů. Tato absolventská práce by měla zdůraznit důleţitost fyzického kontaktu a objetí pro seniory. Ve výběru problematiky závěrečné práce, jsem byla ovlivněna povídkou Objímací soudce, z knihy Slepičí polévka pro duši od Jacka Canfielda. Povídka mě vedla k zamyšlení, jak důleţitý je kontakt právě v institucionalizovaných zařízeních. V průběhu studia jsem pak o této problematice hlouběji uvaţovala a díky rozmanitým praxím a předmětům, jsem si uvědomovala, jak mají staří lidé nedostatek lásky, fyzického kontaktu i objetí. Zařízení, která jsem navštívila, především se jednalo o domovy pro seniory a LDN, jsem neshledala zájem zaměstnanců, se této problematice více věnovat. Jako pozitivní jsem shledala, ţe ne všechna zařízení opomíjí potřeby klientů. Příkladem kvalitního a efektivního poskytování sluţby, zaměřeného především na zmiňovanou problematiku je Domov Odry, který získal akreditaci od MPSV k uskutečňování vzdělávací programu „Úvod do dobré praxe v Domově Odry“. Důkazem, ţe se jedná o skutečně kvalitní zařízení, dokládají četná ocenění, ale také spokojenost klientů a personálu. Cílem této absolventské práce je poukázat na důleţitost fyzického kontaktu a objetí u cílové skupiny seniorů a pomocí příkladů dobré praxe Domova Odry představit moţnosti vyuţití při práci s touto cílovou skupinou. Teoretická část obsahuje vymezení základních pojmů, které s touto problematikou souvisí. Charakterizuji sociální práci se seniory, dále uvádím teoretické poznatky o fyzickém kontaktu a objímání. Jelikoţ provádím případovou studii, součástí teoretické části je také představení konkrétního příkladu, tedy Domova Odry. 5

V empirické části bude popsána metoda kvalitativního výzkumu, pomocí strategie případové studie. V rámci rozhovorů budu zkoumat, jaký je pohled veřejnosti na zavedení terapeutického robota do zařízení sociální péče pro seniory.

6

TEORETICKÁ ČÁST 1. Sociální práce se seniory „Kaţdý chce ţít dlouho, ale nikdo nechce být starý.“ Jonathan Swift Ukazatelem vyspělosti dané společnosti, je svědectví zaujatého postoje ke svým nejslabším členům a také to, jak se o ně dokáţe postarat. Vysoký standard sociálního zabezpečení vychází z principu občanské solidarity, která by měla být běţnou součástí sociálního státu. V důsledku stárnutí populace, také stoupají poţadavky na sociální sluţby a to jak jejich kvantitu tak také kvalitu. Zlepšování těchto sluţeb si vzala za cíl také Česká Republika, která schválila Národní akční plán podporující aktivní stárnutí pro období let 2013 aţ 2017. (Šabatová Anna, 2013) Svou práci zaměřuji na problematiku seniorů. Cílem sociálního pracovníka a ostatních pracovníků, (definovaných zákonem č. 108/2006 Sb.), kteří s touto cílovou skupinou přijdou při výkonu své práce do styku, je podpořit soběstačnost seniorů a pomoci jim naplňovat jejich potřeby v rovinách biologických, psychických, sociálních i duchovních. Jedním z dalších cílů je pomáhat seniorům naplňovat jejich plány a udrţovat kontrolu nad jejich ţivotem v míře, na jakou byli zvyklí. K lepšímu pochopení problematiky seniorů, se v této kapitole zaměřuji na základní vymezení pojmů, jako je stáří, stárnutí a senior. Je důleţité, aby si pracovníci zařízení sociálních sluţeb uvědomovali, s kým pracují a jaká jsou specifika práce s těmito klientky. Níţe v této kapitole budu pokračovat popisem zařízení sociální péče a sociálními sluţbami, které definuje zákon. A jako poslední níţe v této kapitole, teoreticky představím a vymezím potřeby seniorů. 1.1 Vysvětlení pojmů stáří, stárnutí, senior V literatuře se můţeme setkat se spoustou autorů, kteří definují pojmy stárnutí a stáří. Přibyl (2015:9) uvádí, ţe existuje okolo tří set definic, které tyto pojmy vymezují. Ţádná definice se však nejeví jako absolutně platná a konečná. Pojetí definic stárnutí a stáří, je ovlivněno optikou vědního diskursu, který se danou problematikou zabývá. Tedy odlišně znějí definice pohledem demografa, psychologa, gerontologa či sociálního 7

pracovníka. Všichni autoři se však shodují ve faktech, ţe stáří (senium), je poslední vývojové období, konečná etapa ţivota, končící smrtí. Stárnutí (senescenci), definují jako fyziologický proces, kterému se ţádný ţivý organismus nemůţe vyhnout. Hartl spolu s Hartlovou uvádějí, ţe se změnou fyziologického stavu, zapříčiněnou genetickými dispozicemi dochází k tzv. primárnímu stárnutí. Znamená to, ţe s přibývajícím věkem dochází u organismu ke změnám, jako je zvrásnění kůţe, řídnutí kostí, šedivění vlasů apod. Dochází rovněţ ke změnám podmíněným věkem, které souvisí se stárnutím, ale nemusí být nutně jeho důsledkem, ty pak popisují jako sekundární. Sekundární stárnutí je ovlivňováno zdravotním stavem, ţivotním prostředím, stylem ţivota a interakcí s prostředím. (Hátlová 2010:9) Etapy primárního a sekundárního stárnutí se vzájemně prolínají a výsledek jejich koexistence vede ke změně holistické pojetí. U seniora tak dochází k výrazným obměnám biologickým, psychickým, sociálním i spirituálním. Sníţení fyzické výkonnosti a morfologické1 změny ovlivňují sebevědomí, sebehodnocení jedince a také i jeho chování, které zapříčiňuje změnu jeho sociálního postavení. (Hátlová 2010:9) Jak uvádí Heřmanová (2004:45), stárnutí je součástí přirozeného koloběhu ţivota. Přirozené stárnutí se označuje termínem biomorfóza (odvozené z řeckého bios = ţivot a morphos = tvar). Tím, ţe dochází k dělení nediferencovaných buněk, má tělo moţnost nahrazovat odumřelé buňky, jejichţ dělící schopnost se sniţuje podle jejich genetického programu. Velmi ojediněle můţe dojít k progerii, tedy stárnut jiţ v období dětství. Zajímavým protipólem jsou lidé, kteří ani ve vysokém věku nejeví známky sníţení svých duševních a tělesných schopností. Vypořádáváním se tělesnými změnami, somatickým vývojem seniorů, se zabývá speciální lékařský obor, geriatrie. Příbuzným odvětvím je pak gerontologie, nauka o stáří a jeho jevech. (Heřmanová 2004:44) Heřmanová (2004:44) zmiňuje, ţe pro období stáří je typické, ţe přichází změna role seniora. V tomto různě dlouhém období, starý člověk sleduje běh nové doby a retrospektivně se ohlíţí. Stává se tak divákem ţivota. Senior dochází k vnitřnímu zrání a smiřuje se s příchodem smrti. Kalvach (2012:26) uvádí, ţe sociální stáří je dáno souborem sociálních změn, kdy především dochází ke změně sociálních rolí, postojů a sociálního potencionálu. Sociálním pohledem se dále stáří vyznačuje souhrnem 1

Změny vzhledu

8

znevýhodnění a ţivotních událostí, které jsou typické pro pokročilý věk. Jedná se o penzionování, pokles ţivotní úrovně, nezaměstnanost, názorové zastarávání, odchod dětí z orientační rodiny, ztráta inspirací a perspektiv, ovdovění, akceptací role důchodce a přijetím postupných funkčních deficitů a různou mírou znevýhodnění, které se objevují oproti mládí. Sak a Kolesárová (2012:25) uvádí, „ţe senior je člověk, v završující ţivotní fázi, se specifickým postavením ve společnosti.“ Sociologický slovník definuje stáří jako, fázi ţivotního cyklu, která se dostavuje obvykle po ukončení ekonomické činnosti a doprovází ji fyzické a duševní změny. (dle Jandourka 2007 : 237) Z těchto myšlenek vyplývá, ţe stáří je ţivotní období, a status seniora jedinec získá na základě nasbíraných let, kdy tato léta jedinci připisují jeho vysoký věk. Proto vidím za podstatné zmínit pojem kalendářní věk. Kalendářní, matriční či chronický věk, jak bývá také označován, je odvozený od data narození. Haškovcová (2010:24) uvádí, ţe kalendářní věk je praktickým údajem, který můţe, ale i nemusí vypovídat o skutečném mládí nebo stáří. Kalendářní věk se vyuţívá zejména pro účely demografické a statické. Seniorem bývá označen člověk starší 65 let. Světová zdravotnická organizace (World Health Organization = WHO), však kalendářní věk dělí:  60 - 74 let:

rané stáří

 75 - 89 let:

vlastní stáří

 90 let a více: období dlouhověkosti (Mlýnková 2011:14) S postupným zlepšováním zdravotního a funkčního stavu stárnoucí generace, dnes většina autorů uvádí spíše členění:  65-74 let:

mladí senioři

 75-84 let:

staří senioři

 85 let a více: velmi staří senioři (Přibyl 2015:11)

9

V současné době ţije v České republice přibliţně 1 825 tisíc osob starších 65 let, zhruba 1 140 tisíc lidí se syndromem demence a 160 tisíc lidí s mírnou kognitivní poruchou. Dle prognostických dat zveřejněných Českým statistickým úřadem by měli lidé starší 65 let v roce 2030 tvořit 22,8 % populace, v roce 2050 pak 31,3 %, coţ představuje přibliţně 3 miliony osob. (Šabatová, 2014) 1.2 Služby sociální péče a služby se zaměřením na seniory V důsledku nárůstu stárnutí populace, je nutné se na tento proces v sociálních sluţbách připravit. Jak píše Krebs (Krebs 2007:161-162), sociální systém se snaţí předcházet, zmírňovat či odstraňovat, sociální rizika. Mezi hlavní sociální rizika (události) řadí: nemoc, úrazy, invaliditu, těhotenství, narození dítěte, smrt v rodině a stáří. Sociální systém České Republiky tvoří tři pilíře, sociálního pojištění (jehoţ součástí je nemocenské, důchodové a veřejné zdravotní pojištění), státní sociální podpory (které poskytuje zaopatření rodinám) a pilíř sociální pomoci (sociální péči, která zahrnuje především dávky a sociální sluţby). (Krebs 2007:162 -166) Pilíř sociální pomoci, nezná sociální dávky speciálně pro seniory, zná pouze Dávky pro osoby se zdravotním postiţením. Skutečností je, ţe mnozí senioři mají různá zdravotní omezení či postiţení, a proto jsou obvykle příjemci těchto dávek. Zákon č. 329/2011, o poskytování dávek osobám se zdravotním postiţením, ve znění pozdějších předpisů a prováděcí vyhláška č. 388/2011 Sb. ve znění pozdějších předpisů, řeší právě tuto problematiku: příspěvek na mobilitu, příspěvek na zvláštní pomůcku a průkaz OZP osoby se zdravotním postiţením, který je vydán dle závaţnosti zdravotního stavu jako TP, ZTP,ZTP/P. (Přibyl 2015:19) Další dávkou hojně vyuţívanou seniory je Příspěvek na péči2. Přibyl uvádí, ţe se jedná o peněţitou opakující se dávku, vyplácenou Úřadem práce České Republiky (ÚP), která má slouţit k úhradě poskytovaných sluţeb. Legislativně je upravena zákonem č.108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů. Dále tento zákon upravuje vyhláška 505/2006, ve znění pozdějších předpisů. Myšlenkou tohoto příspěvku je posílení kompetencí osob závislých na pomoci jiné osoby a pečujícího prostředí tak, aby si kaţdý mohl zvolit pro sebe nejúčelnější poskytování sluţeb a nebyl limitován při 2

od srpna 2016 by mělo dojít ke zvýšení PnP o 10%

10

výběru nedostačujícími finančními prostředky. Výše příspěvek na péči je vyplácena podle přiznaného stupně míry závislosti na péči druhé osoby. Postup vyplacení příspěvku je následující: Aby tato dávka byla vyplacena, je důleţité si o ni zaţádat. Ţádost se podává na kontaktním pracovišti krajské pobočky Úřadu práce. Místní příslušnost se určuje podle místa trvalého bydliště ţadatele. Sociální pracovník krajské pobočky ÚP provede v rámci řízení o přiznání této dávky sociální šetření u ţadatele v jeho přirozeném prostředí. Přirozeným prostředím nemusí nutně znamenat u ţadatele doma, můţe se jednat i o pobytové sociální sluţby. Tato ţádost je poté podstoupena posudkovému lékaři OSSZ, který posuzuje ţadatelovu závislost na péči jiné osoby. Lékař zjišťuje míru soběstačnosti a sebeobsluţnosti ţadatele. (Přibyl 2015 : 19) Dle zákona 108/2006 Sb., činí výše příspěvku na péči pro osoby nad 18 let: I. stupeň závislosti (lehká závislost) = 800 Kč / měsíc II. stupeň závislosti (středně těţká závislost)= 4000 Kč / měsíc III. stupeň závislosti (těţká závislost) = 8000 Kč / měsíc IV. stupeň závislosti (úplná závislost) =12 000 Kč /měsíc Sociální sluţby se řídí zákonem č. 108/2006., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů. Nyní se budu zabývat sociálními sluţbami, které mohou vyuţívat senioři. Obecně zákon rozlišuje tři typy forem sociálních sluţeb: Pobytové, ambulantní a terénní. Pobytové sluţby jsou sluţby spojené s ubytováním v zařízeních sociálních sluţeb. Pokud osoba dochází nebo je doprovázena či dopravována do zařízení sociálních sluţeb a součástí sluţby není ubytování, pak hovoříme o sluţbě ambulantní. Sluţba, která je člověku poskytována v jeho přirozeném sociálním prostředí, se nazývá terénní. (zákon č. 108/2006 Sb.) Dle § 32, se do sociálních sluţeb řadí: sociální poradenství, sluţby sociální péče a sluţby sociální prevence. (zákon č. 108/2006 Sb.) Dle § 37, se sociální poradenství se snaţí podat klientovy adekvátní a potřebné informace, které přispěje k řešení jeho nepříznivé sociální situace. V zákoně je sociální poradenství rozlišuje: na základní sociální poradenství a odborné sociální poradenství (zákon č. 108/2006 Sb.) 11

Mlýnková (Mlýnková 2011: 62) uvádí, ţe jsou tři způsoby, jak lze pečovat o seniory. Buď péči zajišťuje rodina, zdravotní péče nebo sociální péče. Paragraf 38 zákona uvádí, ţe sluţby sociální péče napomáhají osobám zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost. Cílem je podpořit ţivot v jejich přirozeném sociálním prostředí a snaţit se je, v co nejvyšší moţné míře integrovat do běţného ţivota ve společnosti. V případech, kdy toto vylučuje jejich zdravotní stav, by mělo dojít k zajištění důstojného prostředí a zacházení. Kaţdý má právo na poskytování sluţeb sociální péče v nejméně omezujícím prostředí. (zákon č. 108/2006 Sb.) Mezi sluţby sociální péče dle §39 - §52 patří: osobní asistence, pečovatelská sluţba, tísňová péče, průvodcovské a předčitatelské sluţby, odlehčovací sluţby, centra denních sluţeb, denní stacionáře, týdenní stacionáře, domovy pro seniory, domovy pro osoby se zdravotním postiţením, domovy se zvláštním reţimem, sociální sluţby poskytované ve zdravotnických zařízeních lůţkové péče. (zákon č. 108/2006 Sb.) V §53, je uvedeno, ţe sluţby sociální prevence se snaţí předcházet sociálnímu vyloučení osob, které jsou ohroţeny pro krizovou sociální situaci, ţivotní návyky a způsob ţivota, který vede ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí a ohroţení práv a oprávněných zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby. Cílem těchto sluţeb je pomoci překonat nepříznivé sociální situace a chránit společnost před vznikem a šířením neţádoucích společenských jevů. (zákon č. 108/2006 Sb.) Přibyl (2015:21-21) uvádí, sluţby, vyuţívané převáţně seniory jsou: azylové domy a sociálně aktivizační sluţby pro seniory a osoby se zdravotním postiţením. Přibyl (2015:21) dále píše, ţe sociální sluţba by měla seniorům: umoţnit setrvat co moţná nejdéle v přirozeném prostředí, podpořit udrţení soběstačnosti a aktivity, zajistit proţití důstojného stáří a pomoci rodinám, které o ně pečují. Je nutné si uvědomit, ţe proces stárnutí sebou přináší nejen zhoršení soběstačnosti, ale také nové podmínky ţivota, na které by měla umět reagovat daná sociální sluţba. Nemělo by se zapomínat na to, ţe kaţdý senior, je jedinečná bytost, která je z pohledu ontogeneze na konci své ţivotní cesty, ale stále má svá přání a potřeby, které by měly být naplňovány a neměly by se opomíjet.

12

1.3 Potřeby seniorů Je zcela evidentní, ţe sociální pracovník by měl znát potřeby svých klientů, aby mohl zlepšit kvalitu jejich ţivota. Jak uvádí Matoušek (dle Matouška a kol. 2001:197) : Sociální práce je uměním, které vyţaduje velikou škálu dovedností. Jde především o porozumění pro potřeby druhých a schopnost pomáhat lidem tak, aby se na naší pomoci nestali závislí. Uspokojování potřeb, by mělo být při poskytování sociálních sluţeb pro seniory vnímáno jako klíčové. Všichni jedinci mají společné potřeby, jejichţ mnoţství a priority se v průběhu ţivota kvantitativně i kvalitativně mění. Potřeby vyjadřují projevy klientova

bytostného

přání.

To,

jestli

dochází

k

jejich

uspokojování

nebo neuspokojování, ovlivňuje veškerou psychickou činnost člověka, především kognitivní procesy a také to ovlivňuje tvorbu vzorců chování jedince. Jednání, které vede k uspokojení potřeby, má pro jedince příznivou psychologickou odezvu. K uspokojování by mělo docházet individuálně, dle osobních potřeb kaţdého člověka. Naplňování potřeb, má sociální povahu. Činnosti, které vedou k jejich saturaci, jsou začleněny v sociálních sítích jedince. Definování potřeby vede k vyhledávání určité podmínky. Na druhé straně to můţe znamenat, vyhýbání se určité nepříznivé podmínce. Díky potřebám dochází nejen k udrţení rovnováhy uvnitř organismu, ale také udrţují rovnováhu mezi člověkem a prostředím ve kterém ţije. Potřeby posuzujeme emočně, ale i rozumově a jsou výsledkem vzájemné neustálé interakce hodnot. Lidské potřeby se obecně dělí na potřeby niţší3, a vyšší4 . (Přibyl 2015:31-32) V literatuře se můţeme setkat se spoustou autorů, kteří se zabývají různou paletou potřeb. Asi nejznámější autor, který probádal lidské potřeby, byl americký psycholog Abraham Harold Maslow, který zavedl hierarchii potřeb, kdyţ se pokoušel formulovat teorii lidské motivace. Uspokojování potřeb, je podle Maslowa, neustálý proces, ve kterém, kdyţ dojde k uspokojení jedné potřeby, tak se vzápětí objeví nutnost jiná. Jakmile tato potřeba je uspokojena, nahradí ji další a takto tento koloběh podle něho neustále pokračuje. Pořadí motivů pohnutek není náhodné. Určuje je skutečnost, ţe některé jsou biologicky naléhavější a silnější neţ potřeby jiné. Intenzita lidských motivů je hierarchicky uspořádaná a místo v pořadí je definováno mírou naléhavosti či 3 4

Také: primární, biogenní, fyziologické, viscerogenní potřeby. Také: psychogenní, sociogenní ,psychologické

13

priority. Vzájemně propojenou naléhavost, sílu a prioritu označoval Maslow výrazem „prepotence“. (Maslow 2014:10 - 11) Potřeby podle Maslowa bývají obvykle ilustrovány do pětistupňové pyramidy, kdy niţší potřeby (fyziologické), tvoří základnu pyramidy a bez jejich naplňování nelze dojít k vyšším, potřebám, aţ k vrcholu. Pyramida potřeb dle Maslowa obsahuje: fyziologické potřeby, potřebu bezpečí a jistoty, potřeba lásky, přijetí a spolupatřičnosti, potřebu uznání a potřebu seberealizace. (Friedlová 2015: 41) Zajímavá se mi jeví pro definování potřeb seniorů, teorie manţelů Pessových5. Technika, ke které dospěli, má název PBSP (= Pesso Boyden System Psychomotor) a zaměřuje se především na sebepoznání a vyrovnání se s osobní historií a nacházení hlubšího smyslu a radosti v ţivotě. Výchozím bodem je, ţe kaţdý jedinec, je od prenatálního vývoje vybavený určitým očekáváním. Nese si v sobě očekávání bazálních potřeb. Dochází – li k uspokojení a očekávání, těchto potřeb, člověk se vyvíjí. Pokud jsou reakce na jedince od okolí uspokojivé, dochází ke zdárnému vývoji. Člověk se dokáţe realizovat a provází jej pocit, ţe jeho ţivot má smysl. Pokud však okolí bude reagovat neuspokojivě, jedinec se bude cítit frustrovaný, bezmocný, osamělý a ztracený ve vlastním ţivotě. (Přibyl 2015:38) Inspirací pro autory při vytváření této teorie potřeb se stala děloha, která v průběhu prenatálního vývoje dítěti poskytuje 5 elementárních potřeb: místo, ochranu, výţivu, podporu, a hranice. (Přibyl 2015:39) První zmíněná je potřeba místa, která symbolizuje pro jedince „jeho“ prostor. Z hlediska vývojové psychologie, tímto prostorem bývá nejprve mateřské lůno, později dětská postýlka, či vlastní pokoj, v dospělosti byt či dům. Také to můţe značit potřebu zaujetí místa ve společnosti. S přibývajícími léty, potřeba místa dodává jedinci pocit „tady jsem správně“. Příkladem můţe být, ţe senior má své oblíbené místo u stolu. Další potřebou je potřeba bezpečí. Zpočátku chrání dítě děloha, rodičovská náruč a jejich záštita. Později člověka posilují a chrání jeho ţivotní zkušenosti. Je-li člověk chráněn, cítí se bezpečně. Pocit bezpečí, potlačuje strach a člověk 5

Albert Pesso a Diana Boyden Pessová, byli původní profesí tanečníci, kteří měli taneční školu.

Při výuce tance si všímali souvislostí mezi projevy těla a problémy s určitými pohyby a jejich souvislostí s emočními reakcemi a záţitky. Proto na počátku 60. let 20. století, vytvořili původní psychoterapeutickou školu. V srpnu 2012 byl Albert Pesso oceněn od americké asociace pro tělovou psychoterapii (USABP) za celoţivotní přínos.

14

je schopný ţít aktivně. Také senior potřebuje mít bezpečí, jistoty. Potřeba výţivy nemusí znamenat pouze potravu či něţnost. Můţe být interpretována dostatkem sociálních kontaktů, vztahů, podnětů, dotyků a informací. Nasycení člověk netrpí pocity prázdnoty. S přibývajícím věkem potřeba vztahů stoupá. Podpora je dítěti dodávána jiţ v prenatálním období, kdy se nachází v děloze, která jej chrání, můţe se o ni opřít, je neseno a díky jejímu působení nemůţe vypadnout. Potřeba podpory můţe být v tomto případě myšlena jak konkrétně tak i symbolicky. Podpora přináší jedinci pocit, ţe není na věci sám. Ti, kteří byli v dětství podporováni, mají v dospělosti i na stáří elán, necítí se být slabý. Senioři potřebují mít pocit, ţe mají vedle sebe blízké, kteří jim v případě potřeby pomohou, podpoří je. Poslední potřebou je potřeba hranic. O děloze víme, ţe je pruţná a pevná. V období dětství hranice udávají dítěti rodiče a dospělý. Díky potřebě limitů, se snaţíme definovat sami sebe, přijít na to kým kdo jsme, jaký je náš sociální status. Jako kaţdý, i senior potřebuje znát své kompetence, do čeho můţe zasahovat. Pro sociálního pracovníka je důleţité vidět jedinečnost seniora. Vidět jeho ţivotní příběh. (Přibyl 2015:39) Také doktorka Jiřina Prekopová6, poukazuje na vnímání tělesného kontaktu a objetí, jiţ od počátku zrození. Zdůrazňuje, ţe potřeba tělesnosti, nás pak provází celým ţivotem. Doktorka zastává názor, ţe je velice důleţitá tělesnost v ţivotě lidí. Tělesné vnímání má kaţdý z nás. Uţ od početí, těhotenství a porodu samotného dochází k tělesné zkušenosti dvou lidí. Máme k dispozici kaţdý pohyb tělesně vnímat Jiţ v počátcích, matčina lůna, zaţívá embryo pevné objetí jako prvotní způsob ţivota. Čím více plod roste a rozpíná se v děloze a děloţní stěna ho drţí stále těsněji a pevněji. Pokaţdé, kdyţ se dítě těchto hranic dotkne, vnímá rytmus pohybování a také to, ţe jsou pevné, teplé a měkké. Dochází tak k propojenosti matky a dítěte. (Prekopová 2009:44). V kapitole Nepostradatelný význam tělesného vnímání, hovoří Prekopová (2009:44-46) o intenzivní tělesné vazbě, které má dítě na matku první dva aţ tři roky. Tyto děti mají potřebu být v hnízdě, nazývá je sekundární „nošenci„„. V přírodě si opičí hnízdo vytváří mládě, na těle matky. Stejně tak i dítě si vytváří i lidské hnízdo. Bienstein a Fröhlich 7 také přikládají důraz basálnímu významu dělohy pro plod v prenatálním období. Plod je schopný jiţ druhý měsíc po početí reagovat zřetelně na dotyk jemným vláskem na svém těle. To jak dítě vnímá somatické, vestibulární 6

česká psycholoţka, ţijící v Německu, a autorka konceptu Terapie pevným objetím

7

autoři Konceptu basální stimulace

15

a vibrační podněty, má vliv na vnímání pocitu bezpečí, v průběhu jeho ţivota. (Friedlová 2015: 15 ) V následující kapitole, teoreticky představím, fyzický kontakt a objetí.

16

2. Fyzický kontakt a objetí Potřebujeme čtyři objetí denně, abychom přeţili. Potřebujeme osm objetí denně, abychom vydrţeli. A dvanáct objetí potřebujeme denně, abychom rostli. Virginia Satir Hátlová (2010:16) uvádí, ţe smyslové vnímání se ke sklonku ţivota mění, hmat se stává otupeným. Dochází ke sníţení schopnosti orientace, a ztrácí se schopnost pociťovat dotykové informace. Ve stáří je pro emoční proţívání zaznamenáván nedostatek chybějících dotykových kontaktů. V rámci druhé kapitoly se zaměřuji na to, co je podstatou jednoho ze základních smyslů – hmatu, díky kterému senioři, v interakci s druhými lidmi mohou „nonverbálně komunikovat“ prostřednictvím doteků či objetí. 2.1 Nonverbální komunikace Vedle verbální komunikace, která vyuţívá jazyk, řeč a slova jako prostředek dorozumívání, je velice důleţitým výrazovým prostředkem mezilidské komunikace také ta nonverbální. Termín se skládá, z latinského verbum = slovo a non = ne, znamená to tedy komunikace beze slov. Nonverbální komunikace vyuţívá všechny prostředky, které nevyuţívají slov. (DeVito 2008:152) Při neverbální komunikaci, se pouţívá široká škála kanálů jako tělo, obličej a oči, prostor, dotyky mimojazykové projevy aj. Vţdy je přítomno více komunikačních aspektů a to představuje velice komplexní, dynamický a nikdy nekončící proces výměny informací. Mimika je spojena s gestikulací a postoj je vţdy závislý na prostoru. Význam kaţdého komunikačního aktu tak záleţí na vztahu mezi jednotlivými prvky a jejich vzájemné souhře. Velice často je termín neverbální komunikace, zaměňován s termínem řeč těla, a právě na řeč těla je nahlíţeno jako na jedinou formu neverbální komunikace. Nicméně neverbální komunikace zahrnuje mimo řeči těla také mnoho dalších kanálů. Dle Vybírala neverbálně komunikujeme gesty a pohyby hlavou, postoji těla, výrazy tváře, pohledy očí, vzdálenostmi v prostoru, tělesným kontaktem,

17

neverbálními aspekty řeči a také oblečením a jinými aspekty vlastního zjevu. (Vybíral 2009: 81) V sociální interakci je důleţitá nonverbální komunikace, zaměstnanci sociálních sluţeb by měli intuitivně vnímat blízkost a také dodrţovat hranice tzv. „osobního prostoru“. V zásadě se rozlišují čtyři zóny blízkosti. První zónou je intimní zóna, která nám slouţí jako takové ochranné a bezpečné pásmo. Tento prostor není pod kontrolou očí, a proto si na 15 – 45 cm, pouštíme jen osoby důvěrně známé, například partnery, děti, a členy rodiny. Pronikne-li do této intimní zóny někdo nezvaný, dochází k pocitům ohroţení a mozek automaticky spouští ochranné mechanismy. Osobní zóna je určena pro komunikaci s přáteli, rozhovory a jednání s blízkými. Rozptyl osobní zóny je asi 45 aţ 120 centimetrů. Další zónou je společenská zóna. Člověka si v této zóně připustíme k tělu od 120 k 360 cm, obvykle z důvodu pracovní schůzky, rozhovoru s nadřízenými či v kanceláři. Ve více jak 360 cm dochází k letmým setkáním s cizími lidmi například při vystoupeních na veřejnosti. Tato zóna proto bývá označena jako veřejná zóna. (Nevolová 2015:13-16) 2.2 Doteky, objetí a oxytocin Jednou z podob nonverbální komunikace je haptika, komunikace dotykem. Dotek bývá synonymy označován jako kontakt taktilní, fyzický či kontakt hmatem. Kaţdý tělesný kontakt v interakci s druhým člověkem je provázen silnými pocity a emočními proţitky.(DeVito 2008:167) Existuje

celá

řada

významů

doteků:

formální,

neformální,

přátelské

nebo například intimní. Důleţité však je, které části těla se lidé navzájem dotýkají, a jaký druh doteku představuje. Mikuláštik rozlišuje určitá doteková pásma těla, která jsou respektována v rámci taktilní komunikace. Jsou to pásma společenská, zdvořilostní a profesionální, do kterého spadají ruce a paţe; dále přátelská či osobní pásma, do kterého spadají paţe, ramena, vlasy a obličej; a v neposlední řadě intimní, erotické a sexuální pásmo, které je neomezené a závisí především na vnímání jednotlivce. (Mikuláštik 2003:130) DeVito (DeVito 2008 : 168) popisuje, ţe dotyková komunikace v sociální interakci má obrovský význam. Doteky je moţné si vyloţit jako projev přátelství, ale mohou značit i nepřátelství. Výrazně přátelský charakter má pohlazení či objetí. Naopak 18

výrazně nepřátelský ráz můţe symbolizovat facka či pohlavek. Johanes a Yarbrough, byli výzkumníci v oblasti vědy zabývající se dotykovou komunikací, kteří identifikovali pět nejdůleţitějších významů dotyků: vyjádření pozitivních emocí (ve smyslu podpory, pohlazení, citové náklonnosti, ocenění a sexuálního zájmu), vyjádření hravosti (jako náklonnosti či agresivity), rituální dotyky (které představují pozdravy či loučení), funkční doteky (prováděné za účelem nějakého úkonu, například odstranění smítka z oděvu komunikujícího partnera), ovládání či usměrňování chování, postojů a pocitů druhého člověk, nebo pokud přikládáme důraz v komunikaci, tak se druhého člověka dotkneme. Síly doteku a tělesného kontaktu, si uvědomovala také Satirová8. Kaţdé setkání při terapiích otevírala tím, ţe podala, všem členům rodiny ruku. Snaţila se, aby její dotek nebyl nikdy automatický a nedocházelo k němu mimoděk, bez ohledu na situaci. Satirová, byla citlivá vůči tělesným signálům, které lidi vysílali. Proto se snaţila nikdy nepřekračovat hranice druhých. Dotek vnímala vţdy jako odpověď na pozvání. V průběhu terapie se klientů většinou dotýkala více. Dotek byl pro ni zdrojem neverbální podpory slovní interakce. Satirová k tomu říká: Ruce jsou jedním z mých nejcennějších terapeutických nástrojů. Snaţím se lidi naučit ruce pouţívat jako tělo, vnímat prostor a vzájemné hranice. Povaţuji to za jádro opravdové intimity. Intimita znamená respekt k mezilidským hranicím, intimita znamená jít tam, kam vás pozvali.(Satir 2012:131-132) Ohlédneme – li se do dávné minulosti, většina prastarých kultur povaţovala dotek za něco přirozeného a léčivého. Dotek byl od pradávna spojovaný s předáváním energie. Také čínská medicína vyuţívá dotýkání částí těla, především končetin, a ty pak ovlivňují vnitřní orgány v těle. Čínská medicína tak pomocí doteku dokáţe vyléčit téměř cokoli. Nedostatek doteku vede ke kumulaci stresu, který vede k deprivaci, ale také můţe způsobit onemocnění různých orgánů. I dnes dotek představuje způsob léčebné komunikace. Spousta léčebných systémů dotek pouţívá, ať uţ formou masáţí, nebo přikládáním dlaní a dotýkání pacientů. (Nevolová 2015:77)

8

Virginia Satirová, M. A., MSW, získala vzdělání na Chicagské univerzitě. Pracovala v Illinois

State Psychiatric Institute, a v rámci svého působení v Mental Research Institute zaloţila v Palo Alto, první výcvikový program rodinné terapie v USA. Významně se zaslouţila o Rozvoj vzdělávacích programů pro rodinné terapeuty po celém světě. Je autorkou knih Peoplemaking (Kniha o rodině) a Conjoint Family Therapy (Společná terapie rodiny). (s. 146)

19

Objetí, sevření něčeho či někoho do náruče, vede k pocitu štěstí. Existuje mnoho příkladů, které to dokládají. Jedním z nich je Hnutí Free Hugs, (objetí zdarma), které vzniklo z iniciativy mladého Juana Manna v roce 2004. Tento Australan se vracel z Londýna, zpátky k protinoţcům. Na letištní hale v Sydney, si přišel opuštěný a ztracený. Neměl nikoho, kdo by ho šel přivítat. Jen sledoval ostatní cestující, jak se vítají a objímají se svými přáteli a příbuznými. (pokud se empaticky vţijeme jeho situace, symbolicky si můţeme za letištní halou představit rezidenční sociální sluţbu, pocity samoty můţe proţívat právě senior, kterému se nedostává lásky a fyzického kontaktu, v důsledku nedostatku sociálních kontaktů). Juan Mann vytáhl z batohu papír a napsal na něj fixou nápis, free hugs. Poté se vydal s tímto transparentem do té nejrušnější ulice, Pitt Street Mall. Zpočátku mu lidé nedůvěřovali, aţ po patnácti beznadějných minutách, k němu přišla jedna stařenka. Řekla mu, ţe jí ten den ráno umřel pes a je to přesně rok, kdy její jediná dcera zemřela. Poloţil ji ruce kolem ramen a objal ji. Ţeně se na tváři objevil úsměv. Později se začali přidávat další lidé další objetí. V roce 2006, se video objevilo na Youtube, kam ho umístil člen skupiny Sick Puppies společně s jejich písní All the same. Video se stalo opravdový hitem. Na základě toho, začali lidé dělat své vlastní Free Hugs. Dobrovolníci ve velkých městech rozdávají zdarma objetí kaţdému člověku, bez rasových a kulturních či sociálních předsudků. (freehugscampaign.org [online]. [cit. 2016-03-04]) Léčivé účinky má například také objímání stromů a to se praktikuje nejen v Evropě. V Číně existují speciální cvičení, které se zaměřují na objímání stromů a přijímání jejich síly a energie. (Štrosová, 2004[online]. [cit. 2016-03-04]) Také Finští vědci objevili, ţe objímání stromů a pobyt v lese má skutečně léčivé účinky, jelikoţ lidé, kteří pobývají delší dobu v lese a objímají stromy, mají v krvi vysokou koncentraci imunitních buněk, které jsou schopny bojovat s různými nemocemi. Tím, ţe se při objímání sniţuje stres a úzkost, dochází k produkci imunitních buněk, které tak mohou bojovat s nemocí a také i se zhoubným nádorem. (celostnimedicina.cz, 2010 [online]. [cit. 2016-03-04]) Nevolová (2015:58) uvádí, ţe pocit štěstí při objetí způsobuje oxytocin, který je nazýván, hormonem štěstí. Oxytocin je hormon sloţený z devíti aminokyselin. V roce 1953, byl tento hormon popsán, americkým vědcem Vincentem du Vigneaud. Také jej připravil synteticky a jeho práce dosáhla uznání. V roce 1955 byl oceněn Nobelovou cenou za chemii. Ve své práci se zmiňuje, ţe oxytocin má širokou škálu nejrůznějších 20

účinků v mnoha orgánech, například v mozku nebo srdci. Tento hormon příznivě ovlivňuje procesy učení a paměti, stres, sociální a rodičovské chování, vytváření partnerských svazků a významný vliv má na léčení zhoubných nádorů. Uvolnění oxytocinu z jeho zásobáren v hypofýze vyvolávají doteky, objetí, mazlení a hlazení. To ţe dotek či objetí uvolňují oxytocin, je dáno tím, ţe kůţe obsahuje síť drobných linií tzv. Vater - Paciniho tělísko, který cítí dotek a předává zprávy do mozku přes bloudivý nerv. Tento nerv je připojen k oxytocinovým receptorům a řadě orgánů, včetně srdce. Jedna z mnoha výhod dotýkání a objímání je, ţe kdyţ nebloudivý nerv stimulován, oxytocin se uvolňuje, coţ vytváří spektrum zdravotních výhod (Objetí jako základní „vakcína“, 2014 [online]. [cit. 2016-03-04]). Zajímavostí je, ţe oxytocin se také ocitá na seznamu terapeuticky podpůrných účinných látek na autismus. Všeobecně se ví, ţe jedním z hlavních projevů autismu je, ţe děti nemají rádi doteky a mazlení. Některé studie zjistili, ţe autisté mají niţší hadinu oxytocinu. Předběţné výzkumy ukázaly, ţe vdechování oxytocinu můţe zlepšit u dospělých autistů schopnost komunikace. (Nevolová 2015:58) 2.3 Speciální koncepty péče o seniory Nevolová (2015:37) uvádí, ţe stimulace pomocí doteků u starších lidí funguje. Zmiňuje, ţe obyvatelům domovů pro seniory, kterým se dostává ujišťujících doteků, se všeobecněji daří lépe a jsou mnohem více pozitivně naladěni neţ ti, kterých se nikdo nedotýká. S přibývajícími koncepty, teoriemi a metodami nových přístupů v péči, které jsou stále častěji přijímány ze zahraničí, se sociální práce se seniory vyvíjí. Proto zde stručně představuji dva vybrané koncepty péče o seniory, bazální stimulaci a validaci, se kterými většina poskytovatelů sociálních sluţeb v menší či větší míře pracuje nebo by alespoň měla. Smysly a smyslové orgány, se vyvíjejí jiţ v prenatálním období a pro člověka od narození aţ do smrti mají nezastupitelný význam, kdy jedinec jejich prostřednictvím můţe vnímat sebe i okolní svět. Výchozím předpokladem pro strukturu péče je práce s biografií člověka, jeho rituály a potřebami. Bazální stimulace je koncept, který je orientovaný na tělo, neboť tělo klienta, je hlavním objektem pracovních aktivit ošetřujících a terapeutů. Tělo zdravého člověka 21

je v neustálém kontaktu se sebou samým a s okolním světem. Člověk, se somatickým defektem takto komunikovat nemůţe. Kontakt s okolním světem, mají klienti zprostředkovaný prostřednictvím různých forem dotyků. na

všechny

oblasti

lidských

potřeb,

které

Koncept se orientuje

poskytují

vhodné

stimuly

pro psychomotorický vývoj člověka. Především stimuluje vnímání, komunikaci a hybnost. (Friedlová 2015:17) Podle zaměření se basální stimulace dělí: na vestibulární stimulaci, vibrační stimulaci, optickou stimulaci, auditivní stimulaci, orální stimulaci, olfaktorická stimulaci, taktilně – haptickou stimulaci a somatickou stimulaci. (Friedlová 2015 : 67 130) Jednou z forem somatického dialogu je iniciální dotek. Je to podoba nonverbálního signálu, kterým leţícímu klientovi dáváme najevo, ţe jsme u něj a budeme s ním vykonávat nějaké činnosti a aktivity. Iniciální dotek, se pouţívá u těch klientů, kterým změna vědomí nebo deficit kognitivních funkcí nedovolí okamţitě zpracovat verbální oslovení. Nečekaná manipulace u těchto uţivatelů, bez zřejmého počátku a ukončení, můţe vyvolat pocit strachu a nejistoty. Proto je nutné těmto klientům otevřením a uzavřením tyto činnosti ohraničit. Lokalitu iniciálního doteku je vhodné si zvolit podle údajů somatické anamnézy klienta. Nejčastěji se pouţívají doteky na ramenou. Pokud však má klient uvedeno v somatické anamnéze, ţe nemá rád doteky na ramenou, nebude pro toto místo doteku zvolena tato část těla. Iniciální dotek provádíme dle biografické anamnézy, ve zvolené lokalitě, kde pevným a zřetelným dotekem místo stlačíme a přidáme verbální doprovod. Verbálně klientovi řekneme, co se nyní bude dít. Začíná se vţdy oslovením klienta. Forma oslovení klienta je vyznačena na informační ceduli s iniciálním dotykem. Vhodná místa pro zvolení dotyku jsou rameno, paţe, ruka. Lokalizaci doteku by měli rozhodnout a zváţit po poradě všichni ti, kteří s klientem pracují, a jednotně tento dotyk dodrţovat. Iniciační dotek je zaznamenán nejen na ceduli u lůţka klienta, ale také i v jeho dokumentaci. (Friedlová 2015: 72) Kromě iniciálního doteku patří do somatické stimulace také stimulace zklidňující, povzbuzující, neurofyziologická, symetrická, rozvíjející, diametrální a kontaktní masáţe a stimulující dýchání a důleţité je také polohování v konceptu bazální stimulace (vyuţívá se poloha hnízdo a mumie). (Friedlová, 2015: 77 - 92)

22

Cíle konceptu ovlivnila Motivační teorie potřeb od A. H. Maslowa. Autoři konceptu basální stimulace prof. A Fröhlich a prof. Ch. Biensteinová, v roce 2003, formulovali tvorbu individuálních plánů pro Evropu, které pojmenovaly jako centrální cíle. Těchto deset centrálních oblastí, se vztahuje buď na osobu či okolní svět, přičemţ jsou vodítkem pro pochopení potřeb klientů a usilují o: zachování ţivota a zajištění vývoje člověk, umoţnění vnímání sebe sama a vlastního ţivota, poskytování pocitu jistoty a důvěry, rozvíjení vlastního rytmu, umoţnění poznání okolního světa, nalezení pomoc při navazování vztahu, umoţňují zaţít smysl a význam konaných věcí nebo činností, nalezení pomoci uspořádat ţivot, poskytnutí autonomie a zodpovědnosti za svůj ţivot, objevování světa a vyvíjení se. (Friedlová 2015:41- 42) Jedinečnost konceptu basální stimulace je jednoznačně v tom, ţe díky její struktuře, mohou s jedním klientem pracovat různí profesionálové, ať se uţ jedná o ošetřovatele, fyzioterapeuty, ergoterapeuty, logopedy, speciální pedagogy, sociální pracovníky. Všichni zmínění mohou za participace rodiny klienta sledovat stejné cíle. Potřeby jedince se neustále mění, vyvíjejí a reagují, proto je při tvorbě individuálních vzdělávacích plánů je důleţité si uvědomovat, ţe poskytovatel péče musí průběţně evaluovat potřeby příjemců péče. (Friedlová 2015:42) Komunikační metoda Validace, podle Naomi Feil 9, je specifickým přístupem, jak, pracovat s klienty, s onemocněním demence10 a demence typu Alzheimer. Demence se u klienta nejčastěji projevuje tak, ţe se krátkodobá paměť vytrácí. Klient s tímto onemocněním si nevzpomíná na své jméno, není schopen logického uvaţování a zuţuje se jeho slovní zásoba. Pracuje se tedy s těmi jedinci, kteří jsou ve stádiu dezorientace, a kdyţ ţe mají jiné vnímání reality, tak i přesto jsou z této situace nešťastní. Nejčastěji se pocity neštěstí u seniorů projevují negativními příznaky, jako pláč či agrese. Validace se snaţí navrátit pocity klientů do minulosti, oţivují se seniorům vzpomínky na dobu, kdy byli ještě milovanými, potřebnými a produktivními osobami. S klienty se vrací do časů, a oni znovu proţívají situace, jako by ještě dnes platilo, co si dávno mysleli a dělali. Důleţitým prvkem pro Validaci je, napojit se na individuální potřeby klienta

9

Naomi Feil (*1932, Mnichov) je americká gerontoloţka a sociální pracovnice

10

Váţné duševní onemocnění, objevuje se v průběhu ţivota, vzniká aţ po ukončení vývoje

kognitivních funkcí (aţ po 2. roce ţivota, ne dříve).

23

a navrátit se na proţívání minulosti, aby v přítomném momentu mohla být obnovována jejich důstojnost. (Feil a Klerk - Rubin, 2010 : 39) Události, emoce, barvy, zvuky, pachy, chuťové pocity a obrazy odehrávající se tady a teď vzbuzují emoce, které vyvolávají podobné emoce z minulosti Cílem validace není zlepšovat zdravotní stav, dezorientovaných lidí. Podstatné je, aby došlo ke změně přístupu pečujících osob, aby se dokázali vcítit do osobní reality těchto seniorů a přizpůsobili k tomu své chování a jednání. (Procházková, 18. 2. 2012 [online]. [cit. 2016-03-04]) Metoda validace ukazuje, jak lépe přistupovat k desorientovaným lidem. Je vhodná, jak pro rodinné příslušníky, tak pro pracovníky pobytových a terénních sluţeb. Podle této metody člověk vhodným způsobem reaguje na určité reakce starších lidí, které mohou být z našeho pohledu zvláštní, neadekvátní, nepochopitelné nebo dokonce nevhodné. Zpravidla se pak starším lidem snaţíme jeho myšlení rozvrátit a ukázat jim, ţe nemají pravdu, coţ je rozladí. Díky aktu validace dochází k uvolnění atmosféry, učíme se navázat kontakt a sami se sebou a také jak zacházet s vlastními pocity a reakcemi. Metoda není léčebnou technikou či terapií. Pouze se snaţí poukázat na to, ţe kaţdé chování, jakkoli je pro nás nepochopitelné, má vţdy svůj důvod a podstatu. Tato metoda skvěle předchází vypjatým situacím, ke kterým můţe dojít, limituje tak pocity dotčených pracovníků a podráţděných klientů. (Procházková, 18. 2. 2012[online]. [cit. 2016-03-04]) Basální stimulace a Validace jsou koncepty léty ověřené a mezinárodně uznávané, jejichţ prostřednictvím, můţe personál sociálních sluţeb, neverbálně komunikovat se svými klienty.

24

3. Domov Odry Nejvíce kvalitních sluţeb se nachází v Moravskoslezském kraji. Pro svou práci uvádím jako příklad dobré praxe Domov Odry, který byl mnohonásobně oceněn a dosáhl i na „Cenu kvality“ sociální péče. Domov Odry se nachází na Novojičínsku v prostředí Oderských vrchů, na okraji městečka Odry. Domov je tvořen pěti budovami, které nejsou umístěny v jednom areálu, ale leţí po obou stranách silnice I. třídy. Uţivatelé domova ţijí ve třech různě barevných budovách, které mají specifické názvy – “Vila“, “Domek“ a “Stará kuchyň“. Zbývající budovy slouţí jako hospodářské zázemí (kancelář, prádelna, a garáţ s dílnou). Budovy jsou obklopeny prostornou zahrádkou, hřištěm pro seniory, selským dvorem, zookoutkem (ohradou pro kozy a pár slepic), jezírky s rybami a vodními ţelvami. Na této takřka pohádkové zahrádce mohou trávit senioři volný čas procházkami, posezením v altánku či na lavičkách. V této kapitole představuji jako příklad dobré praxe Domov Odry a uvádím základní informace a

poukazuji

na

specifické

metody

a

techniky

práce

s klienty

domova.

(ddodry.cz[online]. [cit. 2016-03-04]) 3.1 Základní informace Domov Odry má více jak dvacetiletou tradici. Dne 23. 3. 1993 rozhodl Okresní úřad Nový Jičín o jeho zaloţení. K samotnému zaloţení došlo pak 1. 7. 1993. Podle zákona č. 290/2002 Sb. se dne 1. 1. 2003, stal Domov Odry příspěvkovou organizací, která je zřizována Moravskoslezským krajem. Od roku 2007, bylo zařízení zaregistrováno a poskytuje dvě sluţby. První sluţbou je domov pro seniory, s kapacitou 66 lůţek. Druhou sluţbou je domov se zvláštním režimem, s dispozicí 11 míst. (ddory.cz [online]. [cit. 2016-03-04]) 3.1.1

Domov seniorů

V § 49, zákona o sociálních sluţbách, je uvedeno: „V domovech pro seniory se poskytují pobytové sluţby osobám, které mají sníţenou soběstačnost zejména z důvodu věku, jejichţ situace vyţaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby“. (zákon č. 108/2006 Sb.). 25

Posláním Domova seniorů je„poskytovat celoroční pobytové sluţby sociální péče seniorům ve věku 65 a více let, kteří se v důsledku svého věku a zdravotního stavu ocitli v nepříznivé sociální situaci a potřebují pravidelnou pomoc při zajišťování svých ţivotních potřeb, které jim nemůţe zajistit rodina či jiné sociální sluţby“. (ddory.cz [online]. [cit. 2016-03-04]) Cílovou skupinou jsou senioři, kteří mají nad 65 let:  Tito senioři mohou být odkázáni na podpoře, pomoci a péči jiné fyzické osoby.  Potřebují pomoc při uplatňování svých práv a nároků.  Zdravotní stav těchto seniorů vyţaduje obsluţnou a ošetřovatelskou péči.  Nemohou ţít bezpečně v domácím prostředí.  Osoby, které díky sníţené soběstačnosti si nezajistí základní ţivotní a osobní potřeby. (ddory.cz [online]. [cit. 2016-03-04]) 3.1.2

Domov se zvláštním režimem

Zákon v § 50 uvádí: „V domovech se zvláštním reţimem se poskytují pobytové sluţby osobám, které mají sníţenou soběstačnost z důvodu chronického duševního onemocnění nebo závislosti na návykových látkách, a osobám se stařeckou, Alzheimerovou demencí a ostatními typy demencí, které mají sníţenou soběstačnost z důvodu těchto onemocnění, jejichţ situace vyţaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Reţim v těchto zařízeních při poskytování sociálních sluţeb je přizpůsoben specifickým potřebám těchto osob.“ (zákon č. 108/2006 Sb.) Eufemistický název, který je pouţíván pro toto oddělení v Domově Odry, je ALDa. Za zkratkou se skrývají pojmy Alzheimerova demence a jiné nesoběstačnosti. Právě na tomto oddělení, se pracuje s uţivateli, kteří trpí demencí a podobnými duševními chorobami. Od Domova pro seniory, se tato sluţba liší respektováním speciálních potřeb těchto uţivatelů, kteří jsou mnohem závislejší a křehčí. Vedení Domova Odry si uvědomuje, ţe je nutné respektovat rytmus a zvyklosti těchto uţivatelů, kdy jde především o zklidnění a zpomalení jejich tempa, být jim po ruce, kdyţ potřebují podporu. Právě proto, ţe se na tomto oddělení pracuje s tak specifickou

26

klientelou, se v Domově neustále snaţí zvyšovat odbornost a nasazení pracovního personálu. (ddory.cz [online]. [cit. 2016-03-04]) Posláním je „poskytovat celoroční pobytové sluţby sociální péče seniorům ve věku 65 a více let, kteří se v důsledku onemocnění Alzheimerovou chorobou a ostatními typy demence ocitli v nepříznivé sociální situaci a potřebují pravidelnou pomoc při zajišťování svých ţivotních potřeb, které jim nemůţe zajistit rodina či jiné sociální sluţby“. (ddory.cz [online]. [cit. 2016-03-04]) Cílovou skupinou jsou senioři: •

trpící Alzheimerovou chorobou a jinými typy demencí

•

mají z důvodu těchto onemocnění sníţenou soběstačnost

•

potřebují pravidelnou podporu, péči a pomoc jiné fyzické osoby

•

potřebují pomoc při uplatňování svých nároků a práv

•

mají potíţe se orientovat v prostředí, ve kterém ţijí

•

jsou zcela imobilní

•

nebo jsou schopni pohybu samostatně (s pomocí druhé osoby nebo kompenzačních pomůcek) (ddory.cz [online]. [cit. 2016-03-04])

3.1.3

Poskytované činnosti a služby

Sociální sluţba je v zásadě činnost nebo soubor činností, které zajišťují pomoc a podporu osobám, aby se mohli sociálně začlenit nebo aby se preventivně předcházelo sociálnímu vyloučení. Pobytová sociální sluţba pak vedle základních činností, typu ubytování a stravování, zajišťuje další činnosti, základní a fakultativní. Jedná se o pomoc při zvládání běţných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek osobní hygieny, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické a aktivizační činnosti, pomoc při uplatňování práv, zájmů a obstarávání osobních záleţitostí. Dále je v pobytových sluţbách uţivatelům poskytována ošetřovatelská i rehabilitační péče a mnoţství fakultativních činností. (APSS ČR 2015: 19) Na základě písemné smlouvy jsou uţivatelům poskytovány v Domově Odry tyto sluţby: 27

poskytnutí ubytování, poskytnutí stravy, pomoc při zvládání běţných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti, animační činnosti, pomoc při uplatňování práv oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí, sociální poradenství, ostatní sluţby. (ddory.cz [online]. [cit. 2016-03-04]) Ubytování je uţivatelům Domova pro seniory poskytováno ve dvanácti jednolůţkových a 27 dvojlůţkových pokojích. Domov se zvláštním reţimem poskytuje ubytování ve třech jednolůţkových a čtyřech dvojlůţkových pokojích. Pokoje jsou vybaveny standardním nábytkem, televizory, elektrickými polohovacími lůţky. Uţivatelé, si mohou po dohodě, pokoj dovybavit vlastním nábytkem, a různými dekoracemi. Kaţdé patro dispozičně nabízí kuchyňský koutek s rychlovarnou konvicí a mikrovlnou troubou. (ddory.cz [online]. [cit. 2016-03-04]) Stravování je zajištěno celodenně, odpovídá věku, zásadám zdravé výţivy a potřebám dietního stravování. Podávají se tři hlavní a jedno vedlejší jídlo denně (případně druhé večeře a další svačiny). Kaţdý den mají uţivatelé moţnost výběru, ze dvou druhů večeří a některé dny si mohou vybírat snídaně a oběd. Mají moţnost alternativních podob příloh k danému pokrmu. V zařízení je zaveden program Bon Appetit. Personál se snaţí, aby podávaná strava, byla potěšením pro smysly uţivatelů. (ddory.cz [online]. [cit. 2016-03-04]) Pomoc při zvládání běţných úkonů péče o vlastní osobu se zaměřuje na pomoc při oblékání, svlékání, obouvání, při přesunu na vozík či lůţko, při vstávání z lůţka, ulehání, polohování, při podávání stravy a pití, pomoc při prostorové orientaci a pohybu uvnitř i vně zařízení. (ddory.cz [online]. [cit. 2016-03-04]) Pomoc při osobní hygieně je orientována na pomoc při úkonech osobní hygieny, na základní péči o vlasy, nehty a při pouţití WC. (ddory.cz [online]. [cit. 2016-03-04]) Při zprostředkování kontaktu se společenským prostředím dochází k podpoře a pomoci při vyuţívání běţně dostupných sluţeb a informačních zdrojů. A při dalších aktivitách podporující sociální začleňování osob, pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou. (ddory.cz [online]. [cit. 2016-03-04]) Poskytování sociálně terapeutických činností vede k rozvoji nebo udrţení osobních a sociálních schopností a dovedností podporujících sociální začleňování osob. Animační činnosti lze spatřovat v podobě volnočasových a zájmových aktivit, při obnovení nebo upevňování kontaktu s přirozeným sociálním prostředím, nácviku 28

a upevňování psychických, motorických a sociálních schopností a dovedností, doprovody na akce vně domova. V Domově Odry zprostředkovávají pracovníci klientům bohatý společenský, kulturní i duchovní rozvoj, kterého se uţivatelé podle svého zájmu mohou účastnit. Aktivit je celá řada, ať uţ se jedná například o plesy, zahradní slavnosti, grilování, kácení máje, tradiční české zabijačky, zájezdy, výlety, vycházky. Dále se také pořádají i sportovní, hudební, taneční, kulturní akce, různé besedy a přednášky. Je nabízena uţivatelům široká paleta různých zábavných programů, jedná se o výtvarný klub, keramiku, zpívání, filmový klub, trénování paměti, klub vaření, čtení tisku, předčítání, čtení tisku. Areál Domova, nabízí prostor pro různé pohybové aktivity, jako je Senior Dance, cvičení s Overballem, cvičení na vlastním hřišti pro seniory. Velmi oblíbený u uţivatelů Domova a rodinných příslušníků je domovský časopis „ A tak tu ţijeme“, který je vydáván jiţ od roku 1997. (ddory.cz [online]. [cit. 2016-03-04]) Pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí, kdy se především jedná o komunikaci vedoucí k uplatňování práv a oprávněných zájmů. (ddory.cz [online]. [cit. 2016-03-04]) Zprostředkování poradenství, kdy sociální pracovnice pomáhá uţivatelům při vyřizování úředních záleţitostí a podává všechny potřebné informace ohledně pobytu uţivatele v zařízení. (ddory.cz [online]. [cit. 2016-03-04]) Ostatní sluţby se snaţí zprostředkovat sluţby kadeřníka a pedikéra nebo zajišťovat nákupy osobních potřeb uţivatelům, na základě uzavřené písemné smlouvy. Nad rámec sluţeb jsou pak i nabízené fakultativní sluţby za úplatu platného ceníku, který je k dispozici v kanceláři Domova. (ddory.cz [online]. [cit. 2016-03-04]) Spirituální péče, kdy zde také duchovní ţivot není zanedbáván. Bohosluţby se konají přímo v zařízení. (ddory.cz [online]. [cit. 2016-03-04]) Sociální pracovnice, při prohlídce zařízení sdělila, ţe náklady v Domově Odry na jednoho uţivatele se pohybují okolo 30 tisíc za měsíc. Z této sumy si uţivatel hradí sám jednu třetinu. Průměrná cena za poskytnuté sluţby vyjde jednoho seniora přibliţně od 8 500 aţ 9200 Kč/měsíčně. Částka se odvíjí podle počtu strávených dní v měsíci, podle počtu lůţek (rozdíl v ceně je u obydlování jednolůţkového či dvojlůţkového pokoje), také je rozhodujícím kritériem umístění sluţby,(jestli se jedná o Domov pro seniory či ALDu) a také jaké další základní a fakultativní sluţby klienti vyuţívají. Vţdy 29

však musí zbýt uţivatelům domova 15 % příjmu, jak uvádí zákon číslo 108/2006 Sb. 3.2 Aktivizace prostřednictvím dotyků V Domově Odry se snaţí na klienty zaměřovat individuálně, mají skvěle sestavený plán spolupráce. Zaměstnanci pracují s tzv. Biografickým modelem péče, jehoţ cílem je naučit se pracovat s biografií uţivatele, porozumět jim na základě znalosti jejich historie. Snaţí se rozhýbat jejich psychiku a následně i tělo. Aby byla podporována, psychická stránka, snaţí se klienty navrátit do minulosti a zprostředkovat, co nejvíce pozitivních podnětů. Dále se detailněji zabývám přístupy orientovanými na somatickou, především haptickou podporu klienta. Koncept Bazální stimulace, byl uţ výše představen. Jedná se o koncept, jehoţ cílem, je podpora vlastní identity, umoţnění navázání komunikace se svým okolím, zvládání orientace v prostoru a čase. (ddory.cz [online]. [cit. 2016-03-04]) V Domově Odry velice dobře pracují s tímto konceptem, jiţ od roku 2005. Na základě úspěšné supervize v roce 2008, byl zařízení udělen certifikát „Pracoviště basální stimulace“ s garancí Mezinárodní asociace basální stimulace. V září 2009 na Gerontologických dnech v Ostravě byla pracovnice v sociálních sluţbách, Marta Martinátová, oceněna, za výborné výsledky v aplikaci basální stimulace. V červenci 2011, proběhla resupervize s Phd. Karolínou Friedlovou, přední českou odbornicí přes koncept Basální stimulace, a došlo k prodlouţení certifikátu do roku 2014. V červenci 2014, došlo k druhé resupervizi konceptu a zařízení obdrţelo certifikát, „Pracoviště basální stimulace“, který má platnost do 26. 8. 2019. Většina pracovníků v sociálních sluţbách absolvovala základní kurz basální stimulace, někteří mají nástavbový kurz a jiní i kurz prohlubující. V současné době s konceptem pracuje 15 proškolených pracovníků. (ddory.cz [online]. [cit. 2016-03-04]) Následující informace, jsou čerpány z výukového CD, zařízení Domova Odry, který má název Terapeut se šarmem. Animační pracovníci stimulují uţivatele, před obědem a během oběda. Rituál dotyku začíná u leţících klientů, či klientů s demencí jiţ od samého probuzení. Ráno před ranní úpravou a hygienou, dají pracovnice klientovi signál, prostřednictví iniciálního doteku, ţe budou začínat s těmito úkony. Iniciální dotek, vychází z biografie 30

klienta, je uveden nejen v individuálním plánu, ale také uveden na kartičce u lůţka. Nejčastěji se pracovníci dotýkají pravého nebo levého ramene. Hojně vyuţívaná je somatická stimulace doplněná bodovou stimulací. Ráno se provádí povzbuzující smyslová masáţ (doteky proti směru růstu chlupů) a večer zklidňující masáţ (doteky po směru růstu chlupů) Jako pomůcka k tomuto stylu masáţe se pouţívá ponoţka. V zařízení nezapomínají na imobilní klienty. Po půl hodině klidného leţení, se mění obraz tělesného vnímání seniora, a dochází ke ztrátě pocitu ohraničení těla. Proto je důleţité klienty polohovat. Vyuţívá se k tomu, polohy hnízda či polohy mumie, (nebo kombinace obou). Tělo je stimulováno prostřednictvím perličkových hadů a polštářků. Dále také klienty polohují v křeslech. Polohování zlepšuje psychickou a somatickou orientaci těla uţivatelů. Pro pocítění hranic těla se po koupeli se vyuţívá perličkový vak. U uţivatelů s respiračními problémy pomáhá masáţ stimulující dýchání, kdy pomocí doteků přikládaných na záda, dochází ke zklidnění a duševnímu uvolnění. Z důvodu zhoršení zraku ve stáří nebo z důvodu postiţení zrakového vnímání, se v zařízení vyuţívá optická stimulace. Pro orientaci klientů po chodbách, pokojích a vlastně po celém komplexu, se pracuje s tzv. vizuálními mosty. Ty jsou důleţité především pro klienty s demencí, pro které orientace v prostoru není snadná. Obrázky, či předměty, podle nichţ se klienti orientují, slouţí k nácviku soběstačnosti, jsou voleny individuálně, vycházejí z biografie jedince a jsou zaznamenány v individuálních plánech klientů. K nácviku chůze, se zprostředkovává dotýkání na hlavních kloubech, nazývané vibrační stimulace. V zařízení mají pomůcky pro taktilně haptickou stimulaci. Vestibulární stimulace, se zaměřuje na vestibulární systém, který je úzce spojen s pohybem, polohou a orientací. V zařízení tuto stimulaci provádějí před podáváním stravy. Terapeuti stimulují tzv. pohybem ovesného klasu v ovesném poli. Pracovnice při této stimulaci sedí nebo klečí za klientem, pevně fixuje jeho tělo na svém, hlavu pak opírá o jeho hrudník, a provádí pohyb leţaté osmičky. Dále se pracovníci snaţí zapojit i končetiny uţivatelů, a aplikují taktilněhaptickou stimulaci. (Terapeut se šarmem) Basální stimulaci jsem měla moţnost vidět v zařízení naţivo. Měla jsem moţnost ji pozorovat a i vést rozhovory s animačními pracovnicemi.

31

Uvádím citaci s rozhovoru s animační pracovnicí:„ Basálka se u nás praktikuje od roku 2005. Dříve, se spousta věcí dělalo instinktivně. Dnes uţ máme i potřebné znalosti a víme, jak s klienty pracovat. Děláme všechno proto, abychom podpořili jejich soběstačnost. Třeba jak teď vidíte, tuţší jídlo je necháváme jíst přímo rukama, tím posilujeme jejich autonomii.“ Metoda kraniosakrární terapie (lebko – kříţová terapie) je v zařízení pouţívána jiţ od roku 2008. Je to velice jemná technika přikládání rukou a prací s energií, která pomáhá odhalovat a napravovat nevyváţenost kraniosakrárního systému, jenţ můţe být příčinnou smyslových, motorických či neurologických dysfunkcí. Metoda se tedy snaţí efektivně léčit touto cestou neurologické dysfunkce. Vyškoleny na tuto metodu jsou v zařízení dvě pracovnice. Školeny byly u Dr. Giovana Conchim (ţáka amerického zakladatele této metody). (ddory.cz [online]. [cit. 2016-03-04]) Kraniosakrární terapie se provádí v oblečení, vleţe na lehátku a beze slov. V zařízení se vyuţívá kraniosakrární terapie prvního stupně, která se provádí pomocí dotyků, a po třech hodinách po ukončení terapie, je nutné, aby pracovnice sociální péče šli zeptat klientů, zda se cítí dobře, jestli se jim netočí hlava apod. Dále se v zařízení aplikuje kraniosakrární terapie druhého stupně, která je zaměřena na zachování ţvýkacích reflexů. (Terapeut se šarmem) Rehabilitace jsou klientům zprostředkovávány v podobě nácviku chůze, kondičních cvičení, klasických masáţí, masáţního křesla, masáţe lávovými kameny, kyslíkovými terapiemi, teploléčbou, vodoléčbou, světlo léčbou, prostřednictvím Reiky, procvičováním jemné motoriky, reflexivní terapie, Spinal Touch. (ddory.cz [online]. [cit. 2016-03-04]) 3.3 Tuleň k tulení V červnu 2014 obdrţelo zařízení Domova Odry z Nadace paní Ivany Zemanové, darem bílého robotického tuleně výrobní značky PARO. Později byl na slavnosti ve městě Odry pokřtěn Ivo. Domov Odry je první a jediné zařízení v ČR, které tohoto robota vlastní. (ddory.cz [online]. [cit. 2016-03-04]) PARO, je moderní interaktivní robot, který byl vyvinut v Japonsku. Bylo zjištěno, ţe PARO, prospívá pacientům v nemocničním a pečovatelském prostředí. 32

V Japonsku a Evropě je tato je osmá generace robota pouţívána od roku 2003. Jedná se to celosvětově nejvíce uţívaného robota, který byl dokonce oceněn v Guinessově knize rekordů. Příznivě funguje jako skvělý prostředník především ve vztahu mezi klientem s demencí a pečovatelem, kdy stimuluje jejich vzájemnou interakci, sniţuje stres, zlepšuje psychiku a socializaci pacientů v zařízení, přispívá k jejich relaxaci a motivaci, je vhodný pro alergiky, nabíjí se dle adaptéru. Pořizovací cena takovéhoto robota, se pohybuje okolo 5000 amerických dolarů. (babble.com[online]. [cit. 2016-03-04])

Obrázek 1 PARO, robotický tuleň (babble.com)

Robot je vhodný pro ty klienty, kteří mají například traumata ze psů, či fobie z jiných zvířat. Tuleň Grónský, byl vybrán záměrně, jelikoţ to není běţné domácí zvíře a tak k němu má většina uţivatelů neutrální vztah. PARO vidí prostřednictvím dvou počítačů, s řadou senzorů. Vnímá dotek, rozpoznává noc a den, zná své jméno, dovede rozlišit kdy je chválen a kdy kárán. Také vydává zvuky jako mládě tuleně. Byly prokázány pozitivní účinky této terapie, ve výzkumu byl prokázán výrazný pokles stresových hormonů dle EEG testu. U lidí s výskytem onemocnění demence, došlo ke zvýšení neuronových aktivit v mozku. (Terapeut se šarmem).

33

Obrázek 2 uživatelka Domova Odry s "Ivem"

Uţivatele Domova, na robota Iva reagují pozitivně. Zlepšil se jim psychický stav, pozitivně je motivuje, robot pomáhá klienty socializovat, zlepšuje komunikaci. Osamělý senioři, jsou často oběti sociální izolace, a proto klientům připadá, ţe jim robot poskytuje zájem a lásku. Předešlé kapitoly pojednávají o problematice sociální práce se seniory, fyzickém kontaktu a objetí. Dále jsem také představila, jako příklad dobré praxe, Domov Odry. Orientace v této problematice je důleţitá pro empirickou část, v rámci které se zaměřuji na hodnocení důleţitosti fyzického kontaktu. V následující kapitole je představena případová studie, orientovaná na případ tuleního robota, kterou provádím podle metodologie kvalitativního výzkumu a následně provádím samotné výzkumné šetření.

34

EMPIRICKÁ ČÁST 4. Metodologie 4.1 Cíl práce Cílem této práce, je poukázat na důleţitost fyzického kontaktu a objetí u cílové skupiny seniorů a pomocí příkladů dobré praxe Domova Odry představit moţnosti vyuţití při práci s touto cílovou skupinou. Jako výzkumnou metodu práce jsem si zvolila strategii případové studie, která je klasickou metodou kvalitativního výzkumu V rámci teoretické části byly vymezeny základní pojmy, které souvisí s touto problematikou. Základní představená témata jsou sociální práce se seniory, důleţitost fyzického kontakt a objetí. Poslední část představuje zařízení Domova Odry. V rámci těchto teoretických kapitol byly rozpracovány pojmy a problematiky, které s nimi souvisí. Prostřednictvím příkladu dobré praxe Domova Odry, představuji objekt šetření robotického tuleně. Následně je mým hlavním cílem zjistit jaký je pohled veřejnosti (lidí) na zavedení terapeutického robota do zařízení sociální péče pro seniory. K naplnění cíle vyuţívám strategie případové studie, která vyuţívá metodu kvalitativního výzkumu. Pomocí výzkumu se zabývám názorem veřejnosti, do kterého zahrnuji pracovníky v sociálních sluţbách, pracující v zařízeních pro seniory, studentku sociální školy, rodinného příslušníka osoby ţijící v pobytových zařízeních pro seniory a osobu ţijící ve společné domácnosti se seniorem, a neopomíjím pohled samotných seniorů. Tuto problematiku jsem si zvolila z důvodu, ţe mě zaujal konkrétní příklad dobré praxe Domova Odry, kteří jako jediní v České Republice vyuţívají terapeutického robota, výrobní značky paro, který poskytuje fyzický kontakt seniorům a osobám s onemocněním demence. Cíl práce se budu snaţit naplnit pomocí kvalitativního výzkumu, který mohu charakterizovat

jako:

„Proces

hledání

porozumění

zaloţený

na

různých

metodologických tradicích zkoumání daného sociálního nebo lidského problému. Výzkumník vytváří komplexní, holistických obraz, analyzuje různé typy textů, informuje 35

o názorech účastník výzkumu a provádí zkoumání v přirozených podmínkách.“ (Hendl 2005: 50) Kvalitativním výzkumem se také zabývají autoři Strauss a Corbinová, kteří tímto pojmem rozumí kterýkoliv výzkum v rámci, kterého se nedosahuje výsledků pomocí kvantifikace nebo statistik. Autoři rozhovory a pozorování označují za základní metody kvalitativního výzkumu, pomocí kterých je moţné odhalit podstatu jevů, o kterých moc nevíme nebo jim dostatečně nerozumíme, či je můţeme vyuţít k získání nových názorů, o kterých uţ něco můţeme vědět. V neposlední řadě pomocí kvalitativního šetření a lze získat o určitých jevech podrobnější informace. (Strauss, Corbin 1999: 10-11) Termínem kvalitativního výzkumu se zabývá také Miovský, který jej definuje na základě znaků, kterými jsou neopakovatelnost, jedinečnost, kontextuálnost, procesuálnost, dynamika a reflexivita. (Miovský 2006: 17 - 18) 4.2 Výzkumná otázka Jak jsem jiţ zmiňovala, cílem této práce je poukázat na důleţitost fyzického kontaktu a objetí u cílové skupiny seniorů a pomocí příkladů dobré praxe Domova Odry představit moţnosti vyuţití při práci s touto cílovou skupinou. Případ tohoto zařízení, představuji proto, ţe se jedná o jediné zařízení v České Republice, které zatím vyuţívá robotického tuleně, určeného k haptickým terapiím pro osoby trpící demencí. Cílem výzkumné otázky, je zjistit pohled společnosti, na přínos zavedení robotického tuleně, do ostatních pobytových zařízení sociální péče pro seniory. Pomocí rozhovorů, jsem se snaţila zjistit, jak lidé obecně vnímají důleţitost tělesného kontaktu u seniorů, a zda je podle nich vhodné, zavádět roboty i do ostatních zařízení sociální péče. Výzkumná otázka, kterou jsem si poloţila, zní: „Jaký je pohled veřejnosti (lidí) na zavedení terapeutického robota do zařízení sociální péče pro seniory?“ (v kontextu představení případu dobré praxe) 4.3 Výzkumný soubor Z výzkumné otázky je jiţ zřejmé, ţe jedním výzkumným souborem je terapeutický robot PARO, jehoţ případ je v rámci mé práce zprostředkován, výukovým CD Domova Odry, který má název Terapeut se šarmem a který byl následně 36

doplněn o rozhovory paní ředitelky Domova Odry. Další soubor tvoří lidé, kterých se daná problematika nějakým způsobem týká. Tito respondenti byli vybráni pomocí metody záměrného výběru, konkrétně prostého záměrného účelu, který patří mezi nejčastější metodu záměrného výběru. Účel metody spočívá v tom, ţe se stanoví kritéria, která respondenti musí splňovat, a na jejich základě si pak vhodné respondenty vyhledáme. Důleţité je neopomenout, ţe oslovení respondenti musí souhlasit se zapojením do výzkumu. (Miovský 2006: 136) Pro účely mé práce jsem si stanovila pouze jedno hlavní kritérium, kterým je, ţe se daná problematika seniorů, musí respondentů nějakým způsobem dotýkat. Tím je myšleno, ţe jsem oslovila zaměstnance pobytových sociálních sluţeb pro seniory, sestru na LDN, studentku vysoké školy orientující se na danou problematiku, dále rodinného příslušníka seniora ţijících v rezistenční sluţbě, dceru ţijící se svým otcem ve společné domácnosti, také jsem oslovovala samotné seniory. Zvolení respondenti, kteří byli osloveni, pocházejí z Libereckého a Královéhradeckého kraje. V rámci rozhovorů, bylo osloveno devět respondentů a všichni souhlasili se zapojením do tohoto výzkumu. V konečné verzi, se respondenty staly tři pracovnice, pracující ve sluţbách přímé péče se seniory, tři lidé, řešící situaci seniora, a tři senioři. Nyní představím základní charakteristiky respondentů a poté přiřadím jména 11, pomocí kterých budou uvedeny v textu. PARO Jako první uvádím v textu příklad robotického tuleně, uţívaného v Domově Odry. ALBÍNA Respondentem, je pracovnice v sociálních sluţbách, která pracuje v domově pro seniory na Liberecku. BERTA

11

Uvedená jména jsou pro zachování anonymity respondentů smyšlená a vybrána

chronologicky počínajícím písmenem od A po I, tak, aby byla snáze zapamatovatelná. 37

Respondentem je zdravotní sestra, pracující v léčebně pro dlouhodobě nemocné na Náchodsku. CECÍLIE Respondentem je pracovnice domova pro seniory z Náchodska. DOROTA Respondentem je ţena, studentka 3. ročníku, oboru Charitativní a sociální práce, na Univerzitě v Hradci Králové, pracující dlouhodobě jako dobrovolnice v domově pro seniory ERIKA Dalším

respondentem,

je

pětapadesátiletá

ţena,

která

ţije

na

vesnici,

u Nového Města nad Metují, ve společné domácnosti se svým otcem, kterému je 82 let. FRIDA Respondentem, je ţena, jejíţ matka je uţivatelkou domova pro seniory na Náchodsku. GALINA Tímto respondentem je ţena, která má 70 let, a nevyuţívá ţádné zařízení sociální péče. HUGO Respondent je muţ 70 let, a je manţelem pí Galiny. IRMA Poslední respondentem, sedmdesáti devítiletá letá ţena, bývalá zdravotní sestra, která a ţije v domově pro seniory. 4.4 Metoda výzkumu Miovský uvádí metody, které je moţno vyuţívat, v rámci kvalitativního výzkumu. Jedná se o pozorování, metoda pozorovaného rozhovoru (interview), skupinová interview a ohniskové skupiny, kvalifikovaný odhad a jiné kvalitativní 38

metody získávání dat (Miovský 2006, 142 – 189). Na základě cíle tohoto výzkumu byla zvolena metoda pozorování robota prostřednictvím videozáznamu, Terapeut se šarmem. K tomuto výukovému DVD texty vytvořila paní Miroslava Chodurová, která mi poskytla také doplňující rozhovory. U respondentů, vyuţívám metodu moderovaného rozhovoru12, která patří mezi nejobtíţnější, avšak zároveň nejvýhodnější metody pro získávání potřebných dat. V rámci něj můţeme dále tento rozhovor dělit na nestrukturovaný, polostrukturovaný a strukturovaný (Miovský 2006: 155 – 162). Vzhledem Ke zvolenému cíli jsem pouţila polostrukturovaný rozhovor, který spočívá v jasně vymezeném schématu, které je pro tazatele závazný. Musí být jasně definované okruhy otázek, které respondentům poloţím, avšak je moţné zaměňovat jejich pořadí. (Miovský 2006: 159). Hendl (2005:174), také představuje polostrukturovaný rozhovor. Ten jej označuje jako rozhovor pomocí návodu. Podle něj recept na správný rozhovor, představuje seznam otázek, které musí být v průběhu interview probádán. Tento návod má slouţit k zajištění, ţe ţádné stanovené téma nebude opomenuto, kdy výhodou je, ţe samotný tazatel si můţe pořadí jednotlivých otázek měnit. Základní struktura rozhovorů pro výzkumné šetření byla následující 1. Proč si myslíte, ţe u seniorů nedochází k přímým sociálním kontaktům (např. doteky, pohlazení, objetí)? 2. Co myslíte, ţe brání starším lidem, v přijímání a dávaní tělesného kontaktu? 3. Jakou máte (osobní či zprostředkovanou) zkušenost s poskytováním dotyků v domovech pro seniory? 4. Myslíte si, ţe by tulení roboti měli být ve všech pobytových zařízeních pro seniory? 5. Dokáţe podle Vás nahradit robot doteky člověka? 6. ? Jak jinak lze zprostředkovat tělesný kontakt seniorům, neţ pomocí robota? 7. Proč si myslíte, ţe Domov Odry, je jediné zařízení v ČR, které vlastní robota?

12

také jinak interview

39

Výzkumné rozhovory jsem vedla odděleně. S kaţdým respondentem zvlášť a individuálně. Před začátkem rozhovoru, jsem informovala jednotlivé respondenty o vývoji průběhu rozhovoru. Následně jsem vţdy sdělila základní cíl své práce, a představila jsem klientům stručně příklad dobré praxe Domova Odry, seznámila je s tulením robotem, na kterého se má případová studie zaměřuje. Rozhovory byly vedeny na různých místech, dle předchozí telefonické domluvy. S respondenty jsem si dala schůzku v prostorách kavárny, jiné jsem navštívila u nich doma a s některými jsme komunikovali přes Skype. Rozhovory trvali 15 aţ 25 minut a byly nahrávány na diktafon v tabletu. V průběhu rozhovorů jsem se setkala se situacemi, kdy respondenti dlouho přemýšleli jak na danou otázku odpovědět, z tohoto důvodu jsme ji pak ji přeskočili, a na konci, kdyţ byly všechny otázky poloţeny, se k té jedné nedořešené zpětně vrátili. 4.5 Popis analýzy dat První krok, který jsem udělala, bylo, ţe jsem přepsala a zpracovala doslovných přepisů rozhovorů. Tyto přepisy jsem dále kódovala a poté na základě tohoto postupu jsem definovala základní pojmy, které mi z jednotlivých rozhovorů vyplynuly. V rámci analýzy dat jsem určila dvě základní témata, kterými jsou „vnímání potřeby fyzického kontaktu seniorů “ a „ přínos terapeutického robota“. Jako identifikované kategorie v rámci těchto oblastí jsou například: Nedostatek přirozených zdrojů, osobnost a pocity, zkušenosti s dotyky, ve druhé oblasti jsou identifikované kategorie, prospěšnost, robotizace vs. humanizace, jiné zdroje, způsob získání. Analýzu dat jsem rozdělila na dva základní typy informací. První z nich jsou tvořeny úryvky doslovně přepsaných rozhovorů, které jsou uvedeny v textu bez jakýchkoliv úprav, s výjimkou identifikace klienta. Jelikoţ rozhovory jsou anonymní, bylo potřeba anonymizovat jména respondentů. Z toho důvodu je kaţdý úryvek psaný kurzívou v uvozovkách, na konci citace je pak v závorce uvedeno fiktivní jméno respondenta. Druhý uváděný zdroj jsou informace, v rámci analýzy dat jsou interpretace, na základě kterých se snaţím identifikovat a popsat, jak jednotliví respondenti vnímají potřebu fyzického kontaktu seniorů.

40

5. Analýza dat V této kapitole uvádím doslovné přepisy jednotlivých rozhovorů. Analýza dat je rozdělena do základních celků. První celek se týká vnímání potřeby fyzického kontaktu VNÍMÁNÍ POTŘEBY FYZICKÉHO KONTAKTU Jelikoţ cílem mé práce je poukázat na důleţitost fyzického kontaktu a objetí u cílové skupiny seniorů a pomocí příkladů dobré praxe Domova Odry představit moţnosti vyuţití při práci s touto cílovou skupinou. Proto první tématem je „vnímán potřeby fyzického kontaktu, kdy z dat bylo moţné identifikovat základní kategorie. Nedostatek přirozených zdrojů První skupinka hovoří o tom, ţe nedostatek sociálních zdrojů mají senioři proto, ţe buď nechtějí, anebo to souvisí s jejich temperamentem. „V domovech nebo všude“? Mají podle Vás lidé v domovech méně kontaktů neţ doma? „ asi záleţí, jak je kdo zvyklý nebo tak. Třeba kdyţ přijedeme na Slovensko, tak tam se více objímají. Mají jinou mentalitu. Ale zase kdyţ někdo někoho objímá, neznamená to, ţe má toho člověka hnedka radši. Někdo na to prostě není“. (Albína) „Nechtějí? Záleţí na člověku, někomu je příjemný to, a jinému támdle to“.(Berta) „Já si myslím, ţe k sociálním kontaktům nedochází proto, ţe uţ nemají nikoho. Všichni blízcí zemřeli. Rodiny ţijí samostatně, vnoučata vyrostly, pak je uţ nenavštěvují a nemají se s kým mazlit. Někteří k tomu vyuţívají zvířata, ale ne ve všech pobytových zařízeních je mohou mít.“ (Cecílie) Druhá skupinka hovoří o tom, ţe to tak nevnímají, mají to spojené s nepřípustnými projevy, nebo ţe nemají ţádné příbuzné. „Tak nějako uţ to nevnímají”.(Frida) „To já nevím no, nemají třeba ţádný příbuzný, který by je pohladil nebo cokoliv jiného, takového láskyplného projevil.“ (Erika) 41

„Protoţe si myslím, ţe to mají spojený s tím intimním ţivotem, a ţe je to pro ně nepřípustný.“(Dorota) Senioři hovoří o pocitech stydlivosti, konečnosti a nechuti. „Protoţe uţ se třeba stydí, jako. Mají toho dost. Stydí se za ty svoje projevy, já bych řekla“. (Galina) „No neobjímají. Uţ se cítí starý. Uţ to mají za sebou všechno. Asi ne“? (Hugo) „ S kým se mají hladit, kdyţ jim partner umřel, aby si nabalili nového tak na to uţ jsou starý. „To jedině láska toho druhého můţe být přínosná, ale dotýkat se někoho a obtěţovat ho, tomu nerozumím. Kdyţ někoho mám ráda, ať je to ta ošetřovatelka, nebo ty děti, ţe jo, tak ho pohladím, a koho nemám ráda, tak nic“. (Irma)

Příklad: „Jsme pracovištěm bazální stimulace. Zajímají nás basální potřeby seniorů.“ (Paro) Pocity seniorů a osobnost Kaţdý člověk má jiné vnímání sociální reality. Při této poloţené otázce, bylo stěţejní, aby se zkusili respondenti vţít do situace starých lidí a senioři, aby se snaţili vykreslit svoje pocity. Pracovníci si uvědomují, ţe senioři, by rádi projevovali tělesný kontakt, ale nemají s kým. „Ostych. Myslím si, ţe spousta seniorů, by ráda projevovala kontakt, uţ nemají s kým, a s cizími nebo neznámými lidmi nechtějí.“Albína „Třeba si myslí taky, ţe o to nikdo nestojí. Ale je to určitě i osobnosti, člověka, jestli chce doteky přijímat a dávat. Někdo na to není. Někdo ani nikoho nemá“.(Berta) „Tak určitě je to jejich osobnost. Ne kaţdý je přizpůsobený k dotykům. Ne kaţdý je objímací typ. Zaleţí to hodně na temperamentu, spousta seniorů by kontakt projevovat chtěla, ale nemá s kým.“ (Cecílie) 42

„Co jim v tom můţe bránit.? Tak jsou v nějakém uzavřeném prostředí. Tak já mám například mámu v domově pro seniory. Tak asi to je takový uzavřený, těch babiček je hodně pohromadě, jak bych řekla, je to takový hloupý, se před cizími lidmi se nějako takhle objímat, pusinkovat, nebo ne? Ani nemají s kým, jsou sami, a rodina je nenavštěvuje”.(Frida) „Jó tak to je pak těţká věc, kdyţ jsou osamocený, ani nemají s kým, by si pak ten tělesný kontakt předávali.“(Erika) „No to záleţí podle mě na tom s kým. Kdyţ s vnoučaty s dětmi, tak to třeba ještě jo, ale myslím si ţe, vzájemně mezi sebou kdyţ stárnou tak se stávají takový puritáni, jakoby zapomněli na to, ţe byly mladý. “(Dorota) Poslední skupinka seniorů, popisují pocity, které sami vnímají. Galina uvádí stud, Hugo izolaci a Irma projevuje selektivně dotyky a city lidem, které má ráda. „Proč to nemůţou poskytovat? Prostě se podle mě stydě projevit nějaký city si myslím.“ (Galina) „Nebrání asi nic, no ale akorát spíš chtít, ne?“ (Hugo) „Kdyţ někoho mám ráda, ať je to ta ošetřovatelka, nebo ty děti, ţe jo, tak ho pohladím, a koho nemám ráda, tak nic.“(Irma)

Zkušenosti s dotyky Kaţdé pobytové zařízení sociální péče o seniory, jinak klientům zprostředkovává doteky. Zde respondenti na své vlastní či zprostředkované zkušenosti, s poskytováním fyzického kontaktu v domovech pro seniory. Pracovnice popisují, ţe u nich v zařízeních dochází k jednoduchým základům basální stimulace a rehabilitacím. „U nás v domově poskytujeme rehabilitace klientům a základy basálky. Kdyţ jsou babičky smutné tak si s nimi povídáme, podáme jim ruku.“ (Albína) 43

„Třeba u nás v zařízení, mohou pocítit doteky, kdyţ jde jen o manikúru pedikúru. Těm lidem uţ je to příjemné. Dotýkáme se jich u ranní hygieny. Dáváme iniciační doteky, kdyţ docházíme za leţícím klientem a polohujeme klienty.“(Berta) „U nás v domově se poskytují doteky prostřednictvím bazální stimulace, různých tipů rehabilitací, určitě si myslím, ţe kontakt není projevován dostatečně, například my v zařízení se bazálce věnujeme jen okrajově, není na to čas a personál.“ (Cecílie) Druhá skupina osob popisuje negativní zkušenosti, které má s poskytováním doteků v zařízeních. „Já mám osobní. Rehabilitace jo, ale ţe by tam chodili nějaký zvířátka na pohlazení nebo tak, tak to ne no”.(Frida) „Tak moje máma, byla na ldnce. A bylo to hrozný. Doteky měla zprostředkovaný akorát na rehabilitacích.“(Erika) Já mám zkušenost s usměrňováním seniorů s Alzheimerem, zpočátku to bylo hodně psychicky náročný. Neţ se to vysvětlí a neţ toho člověka někam dotlačíš, to je prostě začínáš prosbami, jdeš přes slzy, pokračuješ přes násilí, pak zjistíš, ţe nepomáhá nic, myslím si, ţe tam uţ kdyţ ten člověk zblbne, tak je důleţitý toho člověka jen zabezpečit. Neříkám, ţe je to špatně.“(Dorota) Třetí skupina seniorů uvádí, ţe se na doteky příliš neorientují, proto bych řekla, ţe je ani nevnímají. „Já na to moc nejsem. Ale švagrová, ta třeba hodně, kdyţ byla babička nemocná tak hnedka za ruku a tak, ale kaţdý je na to podle mě jinak stavěný no. My měli babičku v Opočně v ldnce, a to jsou takový ti, kteří moc nevnímají, tam uţ se doteky asi moc neřeší“. (Galina) „Já na to moc netrpím, nevím, zatím zkušenost nemám“. (Hugo)

44

„U nás ne, ale v některých domovech důchodců můţou mít zvířátko, ale je to na obtíţ, se o to starat“. (Irma)

Příklad – Velice mne zaujalo setkání s robotickým tuleněm, které jsem viděla na výukovém DVD Domova Odry, nesoucí název, Terapeut se šarmem. „Setkání s robotickým tuleněm u klientů probíhá tak, ţe pracovník zaklepá na pokoj klienta, kterého jde aktivizovat, dále mu pak poloţí deku na klín, a přiloţí tuleně, jeţ vydává emoce. Klienti robota hladí od hlavy aţ po ocásek, prokazují mu lásku, prostřednictvím polibků.“ (Paro)

PŘÍNOS TULENÍHO ROBOTA Další téma, které se v rámci rozhovorů hodnotilo, byla role robota a jeho přínos v domovech pro seniory a domovech se zvláštním reţimem. Někteří respondenti vnímali rozdíl mezi pouţitím tuleního robota u uţivatelů klientů domovů pro seniory a klientů s demencí. Respondenti odpovídali na otázky, jestli si myslí, ţe by tulení roboti měli být zastoupeni ve všech pobytových zařízeních pro seniory a seniory s demencí, Zda si myslí, ţe PARO dokáţe nahradit doteky člověka, jaký je ještě jiný způsob, zprostředkován kontaktu seniorům. Prospěšnost Na otázku, zda si respondenti myslí, ţe by tulení roboti měli být ve všech pobytových zařízeních pro seniory, zaznívali rozdílné odpovědi. Albína uvádí, ţe dotyky lze zprostředkovat i jinak, a myslí si, ţe prostředky v organizacích, by měli být pouţity na ohodnocení personálu, který pečuje o seniory. Cecílie si také myslí, ţe by to byli v jejich domově pro seniory vyhozené peníze, kdyţ nemají čas se v této oblasti klientům elementárně věnovat, a roboty vnímá jako nadstavbovou sluţbu. Berta je otevřenější k zavádění robotů do domovů pro seniory, avšak zdůrazňuje, ţe záleţí na přístupu dané organizace. „Nemyslím si, kontakt lze zprostředkovat i levněji se stejným efektem. Neustále se mluví, ţe na nic, nejsou peníze. Byla bych raději, aby peníze padli, na naše platy, 45

pečujeme o seniory a lidi s demencí za čtrnáctitisícový plat, a nepřijde mi to, jako dostatečná odměna za vykonanou práci. Pokud se chceme neustále srovnávat se světem, měli bychom začít u platu zaměstnanců.“ (Albína) „Mohli by být. Vţdycky závisí na přístupu toho personálu a taky, jestli na to vytvoří ty správný podmínky, jestli by s tím uměli manipulovat a podobně“.(Berta) „Já si myslím, ţe asi ne. U nás by to byly vyhozené peníze, nevěnujeme se tolik dotýkání, nemáme na to čas. U nás investice do robota, ani nepřichází v úvahu.“ (Cecílie) Druhá skupinka respondentů neřeší otázku financí, tak jako personál, ale jsou příznivě nakloněni inovační metodě. „Tak asi ano, proč by ne? (Frida) „Kdyţ to prospěje starým lidem, proč ne. No určitě. Tak to vidíte, jak jsou všelijaký přístroje, za tebe cvičí, ty postiţený lidi taky nemohli na nohy, pak si myslím, ţe jestli to pak v té sociální sféře chybí, tak to pak můţe jenom prospět.“(Erika) „Pokud to pomáhá a k něčemu to je, tak to není na škodu.“(Dorota) Pohled seniorů je ovlivněn jejich osobností a přístupům k novým věcem. „Já si myslím, ţe by to mohlo být. Ţe je to náhrada. Ţe by to mohlo být dobrý“. (Galina) „Někde jo, tak je pohladí, kdyţ někde leţí tak asi jo. Třeba jo asi rehabilituji s nimi“.(Hugo) „Nejsem o tom přesvědčená, ţe kaţdej bude chtít hladit robota“. (Irma)

Případ: Miroslava Chodurová, ředitelka Domova Odry, prospěšnost tuleního robota popisuje: 46

„Pomáhá hlavně lidem s onemocněním s Alzheimerovou chorobou a jinými typy demencí. Je prokázáno ze studií, ţe odbourává stres, stresové hormony a povzbuzuje dobrou náladu.“ (PARO) Robotizace vs. Humanizace Otázkou stále zůstává, zda robot dokáţe nahradit člověka. Všem respondentům byl v úvodu představen robotický tuleň. Ale i tak se téměř všichni shodují, ţe člověka robot nahradit nedokáţe. „Tak jestli jim to pomáhá tak určitě, ale asi na to všude není. Myslím si, ţe ne, ale neviděla jsem ho“. (Albína) „Asi ne. Ale zas můţe být vyuţit i ve více domovech. V některých totiţ zvířatům naklonění nejsou, a robot můţe pomoci.“ (Berta) „Podle mě robot doteky člověka nahradit nedokáţe. Robot není lidská bytost, nevykazuje fyziologické funkce, nedokáţeme z něj pocítit tlukot srdce, teplo kůţe. Robot člověka nahradit nedokáţe, ale u lidí s demencí je asi jedno, jestli se budou dotýkat robota nebo člověka, takţe u nich by mohl poslouţit.“ (Cecílie) „Já nevím, ale já jsem na sobě ţádného robota neměla, ale lidský kontakt je nenahraditelný”. (Frida) „Záleţí na povaze seniora, ţe jo. Někdo ani není v tom svým věku ani tak mentální nebo jak bych to řekla, ţe o to ani tak nestojí, ani to třeba nedá najevo, ţe by se chtěl hladit. Ale to pohlazení kaţdého potěší.“ (Erika) „Já si myslím, ţe kdyţ si ten člověk z demencí zvykne, tak je to jedno, s čím se mazlí. Je to jedno jestli si myslí, ţe je to robot. Naši babička si v domově důchodců poznala postel, podle plyšového medvěda, věděla, ţe tam je to její, byl to jenom blbej plyšovej medvěd. “(Dorota) „Nemůţe, ale můţe ho zastoupit“.(Galina) 47

Asi ţe ne. Lidská ruka je lidská ruka. Raději nějaké zvíře neţ robot. Nedovedu to posoudit“.(Hugo) „Určitě ne“. (Irma)

Případ: „Na podněty reaguje díky dvěma zabudovaným počítačům. Tuleň má obrovské oči, řasy a je vyzkoušené, ţe ho lidi ve světě milují. Hladí ho a on reaguje.“ „A proč je to tuleň? Asi proto, ţe s tuleněm nemá nikdo špatné zkušenosti“. (Paro)

Jiné zdroje Právě proto, ţe všechna zařízení si nemohou dovolit robota, tak by se měli hledat jiné cesty, jakým způsobem lze v zařízení zprostředkovat klientům dotek. Pracovníci nejvíce vzpomínali, ţe k terapiím a zprostředkování kontaktu se vyuţívají zvířata. Albína i Cecílie hovoří, ţe ne všichni klienti mají se zvířaty dobré zkušenosti. Cecílie, by v tomto případě vycházela z biografického listu, který by byl součástí, individuálního plánu. Také Cecílie a Berta hovoří o vyuţití dobrovolníků. „Domácími mazlíčky, ale s tím je větší práce neţ s tím tuleněm, ten se jenom vypne a je klid. A kaţdý taky nemůţe mít kočku nebo psa. Já nemám ráda zvířata“. (Albína) „Tak třebas canisterapie, felinoterapie , smyslová terapie, nebo třeba dobrovolníci“. (Berta) „Určitě by se daly zprostředkovat nějaká dobrovolnická hnutí, která by dotek zprostředkovali. Jenţe dobrovolníků k seniorům, je jako šafránu, jelikoţ práce zadarmo nikoho moc neláká. Šli by zprostředkovat canisterapie, felinoterapie, hipoterapie, různé terapie se zvířaty, smyslové aktivizace. Muselo by se vycházet z biografie člověka tak by se zjistilo, ţe ten daný klient, měl v ţivotě problém, s nějakým zvířetem, a hledat vhodné 48

zvíře, se kterým neměl klient negativní zkušenost. Nebo se více zaměřit na ty rehabilitace a masáţe, na které jsou potřeba proškolení lidi a peníze.“ (Cecílie) Druhá skupina respondentů hovoří rovněţ o zapojení zvířat a Erika zdůrazňuje participaci rodiny. „Určitě je lepší nějaké to zvířátko, nebo tak, tohle by pro mě bylo asi takový studený”. A co kdyţ má někdo alergii na zvířata? „ tak jsou i kočičky bez srsti. Moje máma neměla vůbec ráda zvířata, a šlo by to nějak jinak neţ pomocí zvířat. „ Já i můj muţ, my máme ty zvířátka rádi, a na stará kolena by to bylo asi příjemný. Kdo má vztah ke zvířatům, tak určitě ty zvířata. Vţdyť já uţ jsem tak praštěná, ţe uţ si s nimi povídám taky s Vendou a Ferdou. Jednou kdyby člověk měl zůstat v baráku sám, tak já si taky pořídím nějaký další zvířátko. I rybičky! Kdo má vztah k zvířátkům, tak k nim můţeš mluvit. Na robota bych asi nemluvila“. Tak on komunikuje, vydává zvuky, vnímá. „ Ale jeto pořád robot.“ (Frída) „Kdyţ má někdo rodinu, nebo nějaký známý tak asi jedině tak. Kdyţ to není robotem, tak asi lidským dotekem, ale musí mít k tomu člověka, který ho teda hladit bude. Láska a porozumění. Neznám nikoho, kdo jen tak z lásky hladí a usmívá se, jsou lidé, kteří do těch domovů seniorů, za těma lidma chodí a jsou lidé, kteří se tam neobjeví za celej rok, ţe.“(Erika) „Já si myslím, ţe aby to mělo nějakou důstojnost, tak například tou canisterapií, jako myslím si, ţe cpát k nim děti nemůţeš, to budeš ubliţovat těm dětem, kdyţ to bude dělat nějakej masér, tak to podle mě bude zavánět nějakou úchylkou, ale asi těma zvířatama, něčím takovým takový bezelstným. “(Dorota) Senioři by se nejraději objímali a hladili se svými dětmi. Hugo zdůrazňuje, ţe by se mělo raději přidat personálu, aby odváděl kvalitní péči. „Jedině, ţe ty děti za nimi přijdou, ţe si podají ruce, ţe kdyţ jsou s nimi, tak se i pomazlí, jinak, nevím jak jinak“.(Galina)

49

„To je na tom personálu, aby jim pomohli. Ať raději nekupují roboty, ale přidají jim. A mohla by se na objetích podílet rodina. Občas je navštívit.“ (Hugo) „Kdyţ má děti a vnoučata, tak se můţe objímat s nimi, kdyţ ho nerozčilují, kdyţ to někomu dělá dobře, ať si šáhne třeba na pejska, komu to není zapotřebí, jako mě, tak ten ať si najde zálibu v pěkném čtení, pěkným filmu, ale tuleň je podle mě blbost“. (Irma) Případ – Při návštěvě zařízení jsem byla doslova šokovaná, mnoţstvím poskytovaných taktilních stimulací. „U nás poskytujeme klientům také basální stimulace, kraniosakrární terapii, různé druhy masáţí (vodoléčba, masáţ lávovými kameny, klasické masáţe, reflexní masáţe) Spinal touch, Reiky, rehabilitace, canisterapie, felinoterapie, mohou mít i své vlastní zvíře

v domově,

smyslové

stimulace,

ergoterapie,

také

vyuţíváme

návštěvy

vnučky.“(Paro)

Způsob získání Poslední poloţenou otázkou k respondentům bylo: „Proč si myslíte, ţe Domov Odry, je jediné zařízení v ČR, které vlastní robota?“ Pracovníci pracující v zařízení sociální péče, identifikovali, ţe peníze, které jsou věčným tématem v neziskových organizacích, jsou určujícím faktorem pro pořízení robota. „Jiný na to nemají.“(Albína) „Někdo byl schopný na něj sehnat finance a dotace.“(Berta) „Tak určitě je to také o tom, jak to zařízení, je k tomu nakloněné, jaká je filosofie toho zařízení a jestli to zařízení ovládá nějaký fundraising, jestli manaţeři umí zprostředkovat peníze.“ (Cecílie) Respondenti, kteří mají nějakým způsobem zkušenosti s cílovou skupinou senioři, si myslí, ţe záleţí na vedení organizace: 50

„Mají dobrého ředitele.“(Frida) „Asi mají šikovné vedení.“(Erika) „Vím to respektive chvíli, ţe ho mají, ale asi to nějakým způsobem zkusili, a zjistili, ţe to funguje, jinak by ho neměli, “(Dorota) Samotní senioři si myslí, ţe důleţitým faktorem, je nejenom vedení, ale také prostředky. „To nevím. Asi na to měli peníze. Asi jim to nějaký bohatý sponzor daroval si myslím. A musí tomu být nakloněný to vedení. Kdyţ tomu nejsou nakloněný to vedení, protoţe kdyţ nejsou, tak, si někdo řekne, ţe je to zbytečný, a někdo, kdyţ to bude chtít prosadit, takhle by to asi bylo“. (Galina) „Nevím tak asi mají nějakou protekci, jakpak se to dneska dělá. Jak přišli na ten nápad, to nevím, to by mě v ţivotě nenapadlo“. (Hugo) „Asi za to vyhodili peníze, mě by zajímalo, kolik babiček si hladí tuleně“. (Irma)

Případ – v Domově Odry, mají nastavený určitý standard kvality, zajímají se o nové trendy související s problematikou seniorů a dokázali problematikou, a informacemi a celkově svým přístupem nadchnout dárce, pro kterého nebyl problém sehnat finanční prostředky. „To se tady v říjnu, v roce 2013 objevila na návštěvě paní Ivana Zemanová, manţelka pana prezidenta. Moc se jí u nás líbilo, a bavily jsme se spolu a já se tak mezi řečí zmínila, ţe bychom si hodně přáli robotického tuleně. Ale bohuţel, stojí hodně peněz. Zkoušeli jsme oslovit sponzory a nic. Říkala jsem jí, ţe toho para asi mít nebudeme, a, ţe je skutečně přínosný, mají v Německu, Americe, v Japonsku ve Švédsku, tam je dokonce na předpis. Kdyţ od nás tehdy odjíţděla, říkala, ţe by nás ráda navštívila, ţe se pokusí ze svého nadačního fondu sehnat peníze. Pak se tu 17. června, objevila s krabicí obrovskou mašlí. Celou dobu jsem tomu nemohla uvěřit.” (Paro)

51

Shrnutí V této kapitole bych se ráda pokusila shrnout své výzkumné šetření. Při analýze dat jsem definovala dvě základní témata, kterými jsou „vnímání potřeby fyzického kontaktu seniorů“ a „ přínos tuleního robota “. V rámci prvního tématu jsem charakterizovala nedostatek přirozených zdrojů, osobnost a pocity, zkušenosti s dotyky. Druhým tématem rozhovoru byl „přínos tuleního robota“. V této oblasti respondenti hovořili o prospěšnosti, robotizace vs. humanizace, jiných zdroje, způsob získání. Při celkové komparaci výpovědi respondentů a Domova Odry, bylo jasně znatelné, ţe respondenti, nemají poskytováním a přijímáním takto kvalitní péče zkušenosti, a zatím se nesetkali se zařízením, které by naplňovalo basální potřeby v takové míře, jako domov Odry. Proto nebylo snadné, nalézt jednoznačnou odpověď na výzkumnou otázku: „Jaký je pohled veřejnosti na zavedení terapeutického robota do zařízení sociální péče pro seniory?“ Většinově se respondenti sešli s názorem, ţe robot člověka nahradit nedokáţe. Domov Odry však předkládá vědecké důkazy o tom, proč roboti jsou přínosní, pro uţivatele s demencí. Respondenti dále hledali způsoby, jak jinak lze zprostředkovávat kontakt neţ pomocí robota. Ani všechny jejich vyjmenovávané odpovědi, nedali dohromady poskytované sluţby Domova Odry, zaměřující se na basální potřeby seniorů. Skupinka pracovníků, pracující v přímé péči se seniory se zpravidla shoduje na názoru ze své osobní zkušenosti, ţe v praxi je pro ně lepší vyuţívat i jiné zdroje, neţ roboty. Jelikoţ pořizovací cena robotů je pro zařízení nákladná a také proto, ţe pro ně roboti jsou „nadstavbou“ základů basální stimulace, kterou praktikují v menší míře. Druhá skupinka respondentů, kteří mají zkušenosti se seniory (a zpravidla tito senioři jsou jejich blízcí), jsou spíše pro zavedení robotů, někteří to dokonce vidí jako přínos nového, co můţe pomoci naplnit tělesné potřeby starším lidem.

52

Třetí skupinka seniorů by nejraději přijímala kontakt od svých příbuzných, také se domnívají, ţe k zavedení robota do ostatních zařízení je potřeba kvalitní personál a prostředky. V domově Odry robotického tuleně získali, díky svému entusiasmu a orientaci v dané problematice. A také tomu, ţe uměli oslovit správného dárce. Pohled, na zavedení robotů do organizací, souvisí s zařazením osobností seniora, a jeho přístupům k novým technologiím. Ředitelka Domova Odry mi uvedla: „Jsme velmi rádi, ţe tohoto tuleně získali. Pro nás je důleţité zefektivňovat naše sluţby, abychom mohli lépe zprostředkovávat potřeby našim uţivatelů.“

53

Závěr Cílem této práce je poukázat na důleţitost fyzického kontaktu a objetí u cílové skupiny seniorů a pomocí příkladů dobré praxe Domova Odry představit moţnosti vyuţití při práci s touto cílovou skupinou. Teoretickou část práce jsem rozdělila na tři kapitoly, ve kterých se zabývám znalostmi týkající se této problematiky. První kapitola směřuje k přiblíţení sociální práci se seniory. Odborné informace jsem čerpala především z monografií předních českých odborníků. Obsahem první kapitoly jsou poznatky o stáří, stárnutí a vymezení pojmu senior. Definic o stáří a stárnutí je mnoho, zobecněním však lze dojít k závěru, ţe stárnutí je neodvratný vývojový biologický proces končící stářím. Stáří je pak ohraničeno věkem. Seniorem je označován člověk, který má více jak 65 kalendářních let. Dále v této kapitole poukazuji na legislativní záštitu ze strany státu k seniorům. Přibliţuji nejvíce vyuţívané dávky sociální pomoci, a poukazuji na přehled vyuţívaných sluţeb dle zákona č. 108/2006 Sb. I přes poskytovanou sociální pomoc je třeba si uvědomovat, ţe senioři mají své potřeby, které je třeba brát v potaz. Přes rozlišnou paletu autorů a potřeb, se zabývám potřebou tělesnosti v prenatálním období Druhá Kapitola vymezuje důleţitost tělesného kontaktu a objetí, kde představuje tyto podoby neverbální komunikace. Také v této kapitole rozebírám dva speciální přístupy, jak lze nonverbálně pracovat se seniorem, přičemţ oba tyto přístupy vychází z biografického modelu. První je Koncept basální stimulace, podle autorů profesorů Fröhlicha a Biensteinové. Druhou metodou, je pak Validace podle Naomi Feil. Třetí kapitola představuje Domov Odry, zařízení, které poskytuje dvě sluţby, domov pro seniory a domov se zvláštním reţimem. Dále seznamuji s poskytovanými činnostmi domova a také nahlíţení na basální potřebu v zařízení. V empirické části, jsem se věnovala představení příkladu dobré praxe Domova Odry, kde vyuţívají robotického tuleně. Případovou studii jsem prováděla metodou kvalitativního výzkumu, který byl realizován pomocí polostrukturovaného rozhovoru, prostřednictvím kterého jsem se snaţila zjistit, pohled respondentů (veřejnosti / lidí), pracovníků v sociálních sluţbách, běţných občanů majících zkušenosti se seniory a seniorů, na zavedení terapeutického robota do zařízení sociální péče pro seniory? Ze získaných a analyzovaných dat vyplynulo při celkové komparaci výpovědi respondentů a Domova Odry bylo zjištěno, ţe respondenti, nemají poskytováním a 54

přijímáním takto kvalitní péče zkušenosti, a zatím se nesetkali se zařízením, které by naplňovalo basální potřeby v takové míře, jako domov Odry. Proto nebylo snadné, nalézt jednoznačnou odpověď na výzkumnou otázku. Většinově se respondenti sešli s názorem, ţe robot člověka nahradit nedokáţe. Domov Odry však předkládá vědecké důkazy o tom, proč roboti jsou přínosní, pro uţivatele s demencí. Respondenti dále hledali způsoby, jak jinak lze zprostředkovávat kontakt neţ pomocí robota. Ani všechny jejich vyjmenovávané odpovědi, nedali dohromady poskytované sluţby Domova Odry, zaměřující se na basální potřeby seniorů. Skupinka pracovníků, pracující v přímé péči se seniory se zpravidla shoduje na názoru ze své osobní zkušenosti, ţe v praxi je pro ně lepší vyuţívat i jiné zdroje, neţ roboty. Jelikoţ pořizovací cena robotů je pro zařízení nákladná a také proto, ţe pro ně roboti jsou „nadstavbou“ základů basální stimulace, kterou praktikují v menší míře. Druhá skupinka respondentů, kteří mají zkušenosti se seniory (a zpravidla tito senioři jsou jejich blízcí), jsou spíše pro zavedení robotů, někteří to dokonce vidí jako přínos nového, co můţe pomoci naplnit tělesné potřeby starším lidem. Třetí skupinka seniorů by nejraději přijímala kontakt od svých příbuzných, a také se domnívají, ţe k zavedení robota do ostatních zařízení je potřeba kvalitní personál a prostředky. V domově Odry robotického tuleně získali díky svému entusiasmu a orientaci v dané problematice. A také tomu, ţe uměli oslovit správného dárce. Pohled na zavedení robotů do organizací, souvisí se zaměřením osobnosti seniora a jeho přístupům k novým technologiím.

55

Literatura Bibliografické zdroje: APSS ČR, červen 2015. Doporučený standard kvality pro domovy pro seniory ČR, vydala Asociace poskytovatelů sociálních sluţeb České Republiky, Vančurova 2904,390 01 Tábor ČEVELA R., KALVACH Z., ČELEDOVÁ L. 2012. Sociální gerontologie: úvod do problematiky. Praha: Grada. DEVITO J. A. 2008. Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada Publishing. FEIL N., De KLERK-RUBIN V. 2010. Validation: Ein Weg zum Verständnis verwirrter alter Menschen, Ernst Reinhardt: München. FRIEDLOVÁ K. 2015. Basální stimulace pro pečující, terapeuty, logopedy a speciální pedagogy; Praktická příručka pro pracující v sociálních sluţbách, dlouhodobé péči a ve speciálních školách. Vydala Asociace poskytovatelů sociálních sluţeb ČR. HÁTLOVÁ B. 2010. Psychologie seniorského věku. Univerzita J. A. Purkyně v Ústí nad Labem. HENDL J. 2005. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál. HEŘMANOVÁ V. 2004. Kapitoly z vývojové psychologie. Ediční středisko UJEP Ústí nad Labem JANDOUREK J. 2001. Sociologický slovník. Praha: Portál. MATOUŠEK O. a kol. 2001. Základy sociální práce. Praha:Portál. MASLOW A. H. 2014. O psychologii bytí. Praha: Portál MIOVSKÝ M. 2006. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada Publishing. MIKULÁŠTÍK M. 2003. Komunikační dovednosti v praxi. Praha: Grada Publishing, a.s. MLÝNKOVÁ J. 2011. Péče o staré občany. Grada Publishing,a.s. 56

NEVOLOVÁ M. 2015. Dotýkání Dovoleno!; Jak zatočit s nedomazleností a být spokojený. Praha: Grada. PŘIBYL H. 2015. Lidské potřeby ve stáří. Maxdorf Jessenius SAK P., KOLESÁROVÁ K. 2012. Sociologie stáří a seniorů. Praha: Grada. SATIR V., BALDWIN M. 2012. Terapie rodiny krok za krokem/ Satir step by step [z amerického originálu … přeloţil Matěj Černý] Praha: Portál STRAUSS A., CORBINOVÁ J. 1999. Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. Boskovice: Nakladatelství Albert. VYBÍRAL Z. 2009. Psychologie komunikace. Praha: Portál.

Elektronické zdroje: [1] Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů, Sbírka zákonů České republiky. Dostupný z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-108. [cit. 2016-04-29]

[2] DOMOV ODRY.[online]. Dostupné z: http://www.ddodry.cz/[cit. 2016-04-29]

[3] GRAY, Joslyn. THERAPEUTIC ROBOT PET BABY SEAL PROBABLY WON'T STEAL YOUR SOUL. Babble[online]. Los Angeles: Babble courtesy of Disney, 2012, 2012 [cit. 2016-04-29]. Dostupné

z:

http://www.babble.com/pets/therapeutic-robot-pet-baby-seal-probably-

wont-steal-your-soul/

[4] PROCHÁZKOVÁ, Lucie. Metoda validace – podpora práce s dezorientovanými lidmi. PROHUMAN: VEDECKO-ODBORNÝ RECENZOVANÝ INTERNETOVÝ 57

ČASOPIS - SOCIÁLNA PRÁCA, PSYCHOLÓGIA, PEDAGOGIKA, SOCIÁLNA POLITIKA, OŠETROVATEĽSTVO [online]. Tábor: APSS ČR, 2012, 2012(2) [cit. 2016-04-29]. Dostupné z: http://www.prohuman.sk/socialna-praca/metoda-validace-podpora-prace-sdezorientovanymi-lidmi

[6] MANN, Juann. Sometimes, a hug is all what we need [online]. Free Hugs campaign [cit. 2016-04-29]. Dostupné z: http://www.freehugscampaign.org/

[7] NOVOTNÁ, Veronika. Objetí jako základní "vakcína". Vyváţené zdraví: Cítit se lépe [online]. Praha 4, 2015,2015 [cit. 2016-04-29]. Dostupné z: http://www.vyvazenezdravi.cz/objeti-jako-zakladni-vakcina

[8] ŠABATOVÁ, Anna. Zaostřeno na péči o seniory. Sociální práce [online]. Brno: Asociace vzdělavatelů v sociální práci, 2013, 2013 [cit. 2016-04-29]. Dostupné z: http://www.socialniprace.cz/zpravy.php?oblast=0&clanek=83

[9] ŠABATOVÁ, Anna. Zpráva veřejné ochránkyně práv z návštěv neregistrovaných zařízení pro seniory. Sociální práce [online]. Brno: Asociace vzdělavatelů v sociální práci, 2015, 2015 [cit. 2016-04-29]. Dostupné z: http://www.socialniprace.cz/zpravy.php?oblast=1&clanek=695

[10] ŠTROSOVÁ, I. L. Obejměte strom! (7. březen 2004)O Ţivotě.cz. [online]. Dostupné z: http://ozivote.cz/clanky/2004/03/07/obejmete-strom/ [cit. 2016-04-29] Audiovizuální dokumenty: Terapeut se šarmem [DVD]. Texty: Miroslava Chodurová. listopad 2015 58

Anotace Cílem této práce je poukázat na důleţitost fyzického kontaktu a objetí u cílové skupiny seniorů a pomocí příkladů dobré praxe Domova Odry představit moţnosti vyuţití při práci s touto cílovou skupinou. Teoretická část představuje vymezení a představení základních pojmů souvisejících s danou problematikou. Jedná se o sociální práci se seniory, fyzický kontakt, doteky a objetí a představuji zařízení Domova Odry. Následně v empirické části je mým cílem zjistit jaký je pohled veřejnosti na zavedení terapeutického robota do zařízení sociální péče pro seniory. K naplnění cíle vyuţívám metodu kvalitativního výzkumu, prostřednictvím strategie případové studie.

Klíčová slova Senioři, sociální sluţby, potřeby, sociální péče, dotek, objetí, terapeutický robot

Abstract The main goal of my final thesis is to refer to importance of physical contact and hugging in working with seniors. I will present possibilities of application of this kind of contact with this target group based on examples of good experience of the senior house “Domov Odry”. Theoretical part of my final theses presents basic terminology and definitions which are connected with the specialization. Specifically, I deal with social work with seniors, physical contact, touches, hugs and presentation of Domov Odry. Afterwards in the empirical part I inquire into finding out the opinions of public on introduction of therapeutic robots to social services for seniors. I have chosen qualitative research method, in particular the strategy of case study to fulfil goal of my research.

Key words Older People, social services, needs, social care, touches, hugs, therapeutic robot

59

Seznam obrázků: • Obrázek č 1: PARO, robotický tuleň (babble.com)

Dostupné z:http://www.babble.com/pets/therapeutic-robot-pet-baby-seal-probablywontsteal-your-soul/ [online]. [cit. 2016-03-04] • Obrázek č 2: uţivatelka Domova Odry s "Ivem

60

Přílohy: V přílohách uvádím grafický průzkum kvantitativního šetření, který jsem provedla v autobuse, u 42 seniorů, na poznávacím zájezdu pro seniory.

61

62