CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc
Absolventská práce
Lenka Vráblíková
Olomouc 2015
CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc
Absolventská práce
Spokojenost s bydlením a poskytovanými sociálními službami v Domě s pečovatelskou službou Uherský Brod
Lenka Vráblíková Vedoucí práce: Mgr. Miroslava Petřeková
Olomouc 2015
Prohlašuji, ţe jsem práci vypracoval samostatně a ţe jsem všechny pouţité informační zdroje uvedl v seznamu literatury. V Olomouci dne,
_____________________________ Vlastnoruční podpis
Poděkování: Velice děkuji vedoucí práce Mgr. Miroslavě Petřekové za odborné vedení, ochotu a vstřícnost. Rovněţ děkuji paní Ing. Marii Vaškovicové za poskytnutí informací a za spolupráci. Dále bych chtěla poděkovat všem seniorům z Domu s pečovatelskou sluţbou Uherský Brod za ochotu a pomoc při vyplňování potřebného dotazníku.
Obsah 1
VYMEZENÍ STÁŘÍ A STÁRNUTÍ ............................................................................ 8 1.1
STÁRNUTÍ ........................................................................................................................... 8
1.2
STÁŘÍ ................................................................................................................................. 9
1.2.1 1.3
ZMĚNY PROBÍHAJÍCÍ VE STÁŘÍ ................................................................................................ 12
1.3.1
Biologické změny ................................................................................................. 12
1.3.2
Psychické změny .................................................................................................. 14
1.3.3
Sociální změny ..................................................................................................... 14
1.4 2
AKTIVNÍ STÁRNUTÍ .............................................................................................................. 15
KVALITA ŽIVOTA A NAPLNĚNÍ POTŘEB ........................................................................ 17 2.1
KVALITA A DEFINICE KVALITY ŽIVOTA....................................................................................... 17
2.1.1
KVALITA ŽIVOTA STÁRNOUCÍHO ČLOVĚKA ................................................................................ 20
2.3
USPOKOJOVÁNÍ LIDSKÝCH POTŘEB ......................................................................................... 21 Potřeby seniorů .................................................................................................... 23
SPECIFIKA POBYTOVÝCH ZAŘÍZENÍ .............................................................................. 25 3.1
SOCIÁLNÍ SLUŽBY ................................................................................................................ 25
3.2
POBYTOVÉ SLUŽBY ZAMĚŘENÉ PRO SENIORY............................................................................. 26
3.3
KVALITNÍ SLUŽBY PRO SENIORY .............................................................................................. 28
3.3.1 3.4
Spokojenost s kvalitou poskytovaných služeb ...................................................... 28
DŮM S PEČOVATELSKOU SLUŽBOU ......................................................................................... 29
3.4.1 4
Životní spokojenost a pohoda jako součást kvality života ................................... 19
2.2
2.3.1 3
Vymezení a periodizace stáří ............................................................................... 10
Dům s pečovatelskou službou Uherský Brod ........................................................ 30
PLÁN PŘEDVÝZKUMU SPOKOJENOSTI KLIENTŮ S POSKYTOVANÝMI SOCIÁLNÍMI
SLUŽBAMI A S BYDLENÍM DPS UHERSKÝ BROD .................................................................................. 33 4.1
VÝZKUMNÁ OTÁZKA, VÝZKUMNÝ CÍL, HYPOTÉZY A JEJICH OPERACIONALIZACE ................................. 33
4.2
METODA VÝZKUMU ............................................................................................................ 35
4.3
VÝZKUMNÝ NÁSTROJ ........................................................................................................... 35
4.4
PŘEDVÝZKUM .................................................................................................................... 36
4.5
SHRNUTÍ........................................................................................................................... 41
ZÁVĚR ............................................................................................................................... 43 PŘÍLOHY .......................................................................................................................... 49 ANOTACE ................................................................................................................................... 56 ABSTRACT .................................................................................................................................. 56
Úvod Postavení starých lidí ve společnosti je nekonečným tématem, neboť stáří je jednou z etap, která čeká na kaţdého z nás. Otázkou je ale především to, jak takové lidi vnímat a jak se k nim chovat. Nejstarší společenské komunity i pozdější vyspělé civilizace jako starověké Řecko a Řím braly starší spoluobčany jako symbol moudrosti a zkušenosti. Novověk s sebou však přinesl uctívání kultu mládí a postupné vytlačování seniorů na okraj společnosti. Důvodem aktuálnosti tohoto tématu je především neustálý nárůst seniorů, coţ vede k problémům jak u nás, tak i v dalších vyspělých evropských zemích. Vzhledem k tomu, ţe se průměrný věk oproti minulosti zvyšuje a tato skutečnost se bude dle demografických údajů stupňovat, je nutné se nad tímto jevem pozastavit a pokusit se najít cestu, jak s ním vycházet. Jedna z cest je volba domu s pečovatelskou sluţbou. Cílem absolventské práce je připravit návrh výzkumu, který si klade za cíl zjistit spokojenost s bydlením a spokojenost s poskytováním pečovatelské sluţby v Domě s pečovatelskou sluţbou Uherský Brod. Vlastní výzkum je obsahem mé bakalářské práce. Obě studie na sebe tedy navazují. Zatímco absolventská práce se zaměřuje na podobu návrhu výzkumu, bakalářská práce se soustředí na vlastní realizace výzkumu a interpretaci výsledků. Hlavní úmysl pro zajištění kvalitního ţivota seniorů v pobytových zařízení by mělo být respektování jejich potřeb v oblasti fyzické, psychické, sociální a duchovní. Tomu dopomáhá odpovídající zdravotní a sociální péče. Naplněné potřeby klientů sociálních sluţeb a s tím spojená spokojenost je jednou z moţností, jak nejlépe poukázat na kvality poskytovaných sluţeb, a to proto, ţe nespokojenost plyne z nedostatku poskytování takovýchto sluţeb. Ačkoliv je spokojenost jako subjektivní pocit ovlivněna několika okolnostmi, jedním z klíčových faktorů je právě naplňování rozličných potřeb. Vedle toho, ţe v Domě s pečovatelskou sluţbou Uherský Brod bydlí má babička, mě k volbě tohoto tématu vedl také fakt nabídky veřejné zakázky od vedení tohoto domu s pečovatelskou sluţbou, abych zjistila spokojenost jejich klientů s poskytovanými sociálními sluţbami a bydlením. Práce je rozdělena do čtyř kapitol. V první z nich se jedná o vymezení pojmů jako stáří, stárnutí, základní znaky stárnutí, aktivní stárnutí a jaký dopad má stárnutí na tělesnou, sociální a psychickou stránku ţivota jedince a na závěr první kapitoly se seznámíme s aktivním stárnutím seniorů. Druhá kapitola se týká kvalitě ţivota
6
a naplnění potřeb. V rámci této kapitole si vymezíme pojmy definici kvalita ţivota, seznámíme se s kvalitou ţivota stárnoucího člověka a budeme se věnovat potřebám lidí a seniorů. Na závěr se budeme zabývat osobní pohodou a spokojeností. Třetí kapitola se týká sociálních sluţeb, pobytovým zařízení zaměřené na seniory a v nespolední řadě domu s pečovatelskou sluţbou, ve které mimo jiné probíhal výzkum. Poslední, čtvrtá kapitola se zabývá vytvořením návrhu výzkumu spokojenosti klientů s poskytovanými sociálními sluţbami a s bydlením v Domě s pečovatelskou sluţbou Uherský Brod, včetně metodologie – hypotéz, operacionalizací, výzkumného nástroje a metody. Pro realizaci výzkumného šetření byla zvolena technika standardizovaného dotazníkového šetření. V práci je vyuţita metoda kvantitativního výzkumu, jehoţ cílem je testování předem stanovených hypotéz. Hlavním výstupem je sestavení dotazníku, pomocí kterého bude kvantitativní šetření realizováno.
7
1 Vymezení stáří a stárnutí Jen vzpomínky jsou věčné. Kdyby nebylo vzpomínek, člověk by nevěřil, že byl někdy šťasten. B. Němcová Ţivot probíhá od narození aţ do okamţiku smrti. Kaţdá etapa ţivota je v něčem mimořádná a dává nám určité moţnosti. To platí i pro období stáří a stárnutí. Podle Malíkové (2011, s. 14) je období stáří a stárnutí chápáno negativně. Lidé od stárnutí očekávají problémy, funkční omezení, ztrátu soběstačnosti a sníţení mentálních funkcí. Mnoho lidí má také strach ze stáří. Myslím si, ţe to není přímo strach spojený ze stáří, ale strach z toho, co s sebou přináší. Většinou je to strach ze smrti, a čím jsme starší, tím více se smrti přibliţujeme. Mnoho lidí se bojí, ţe ve stáří zůstanou někomu na obtíţ nebo se o ně nebude mít kdo starat. Mnoho odborníků povaţuje stáří a stárnutí za dva synonymní pojmy. Je ale důleţité rozlišovat rozdíly mezi těmito pojmy (Krajčík, 2000, s. 12). Na stáří lze pohlíţet jako na daný stav, poslední etapu ontologického vývoje, stárnutí pak lze chápat jako kontinuální a komplexní proces, který začíná jiţ v okamţiku narození (Šimíčková, Číţková, 2003, s. 131). Jelikoţ má práce je zaměřena na spokojenost seniorů, je nezbytné si vysvětlit pojmy jako stárnutí a stáří. Často starého člověka hodnotíme primárně podle znaků, které ukazují na chronologický věk. Existují ale i další členění seniorského věku, které si popíšeme v první kapitole. Abychom mohli vyuţít hodnocení podle chronologického věku, musíme vědět, na co se máme zaměřit a co máme na jedinci hodnotit. Proto se dále budeme věnovat aspektům stárnutí z biologické, psychické a sociální oblasti.
1.1 Stárnutí Na počátku bychom si měli uvědomit, ţe ve stáří jde o přirozený biologický proces, který trvá od početí aţ do smrti. V tomto smyslu není nutné si určovat ţádné hranice ani ţivotné etapy, protoţe stárnutí se týká všech a stejným způsobem. Petřková, Čornačičová (2004, s. 29) charakterizují stárnutí jako posloupnost nezvratných změn, ke kterým dochází v ţivém organismu a které postupně omezují a oslabují jeho funkce. Podobně popisuje stáří i Langmeier (1998, s. 184) jako: „souhrn
8
změn v struktuře a funkcích organismu, které podmiňují jeho zvýšenou zranitelnost a pokles schopnosti a výkonnosti jedince, které vrcholí v terminálním stádiu.“ Podle Briggse (1993) mají na proces stárnutí člověka velký vliv jisté všeobecně přijímané skutečnosti, mající základ v biologických faktorech. (dle Lymbery, 2005, s. 16). Autor dále popisuje čtyři aspekty stárnutí, které jsou definovány následovně: - je všeobecné a nevyhnutelně působí na všechny lidi, - je progresivní, nepřetrţitý proces v průběhu ţivota, - je přirozené pro lidský organismus, - je degenerativní v biologickém smyslu. Rozlišujeme dva typy stárnutí, fyziologické a patologické stárnutí. Fyziologické stárnutí tvoří součást ţivota jedince, probíhá přirozeně od vývoje jedince aţ po zánik. Patologické stárnutí se projevuje několika způsoby, např. předčasným stárnutím, nepoměrem mezi kalendářním a funkčním věkem. Projevuje se sníţenou soběstačností (Malíková, 2011 s. 14-15). Definovat seniora lze velmi těţce. Prolínají se mezi sebou aspekty biologickomedicínské se sociologickými. Generace je tvořena lidmi, které navzájem něco spojuje a naopak vůči mladé generaci něco odděluje (Holczerová, Dvořáková, 20013, s. 21). „Věk, ve kterém si člověk uvědomuje, že stárne, je u různých lidí odlišný.“ (Wolf, 1982, s. 163). Na závěr bychom měli dodat, ţe starý člověk není jen biologickou kategorií, ale můţeme si to lépe uvědomit na této definici: „Starý člověk je ten, kdo v určitém společenství žije déle než ostatní.“ (Pichaud, Thareauová, 1998, s. 25)
1.2 Stáří Stáří – slovo, které často slyšíme ze všech stran. Někdy bohuţel v negativním smyslu. Co ale stáří opravdu znamená, a co se sebou přináší? Po etapě dětství přechází etapa dospívání, dospělosti a na závěr etapa stáří. V odborné literatuře je stáří a stárnutí definované velkým mnoţstvím autorů a kaţdý má svou teorii a svůj pohled na to, jak popsat a časově vymezit poslední ţivotní etapu. Definic o stáří je mnoho, za nejvýstiţnější povaţuji od autora Mühlpachra, který uvádí, ţe „stáří je obecné označení pozdních fází ontogeneze. Jde o poslední vývojovou etapu, která uzavírá, završuje lidský život.“ (2009, s. 18). Podobně charakterizuje stáří i (Haškovcová, 1990, s. 58), tedy jako přirozené období lidského ţivota, které je 9
vztahované k ţivotnímu období dětství, mládí a době zralosti. Poukazuje také na to, ţe stáří není nemoc, ale jde o přirozený proces změn, které proţíváme celý ţivot, ale nejvíce viditelné a zřetelné jsou aţ v pozdějším věku, Picheaud, Thareuová (1998) uvádí, ţe lidé si nejčastěji uvědomují, ţe stárnou, kdyţ se děti začínají osamostatňovat a odcházejí z domova – tzv. „syndrom prázdného hnízda.“ Dalším velkým zvratem můţe být odchod do důchodu. Postupně dochází ke změně ţivotního tempa, úbytek sil a zhoršení zdravotního stavu nebo ekonomické situace. Velkou ţivotní změnou můţe být úmrtí partnera a vrstevníků (dle Dvořáčkové, 2012, s. 10-11). Stáří je tedy závěrečnou fází lidského vývoje. Jde o poslední fázi kontinuálně probíhajících procesů, které začínají v okamţiku narození. a právě proto, ţe se jedná o část kontinuálně probíhajících jevů, je velmi těţké určit, kdy se jiţ jedná o stáří a kdy ještě ne. Definovat stáří můţeme z několika pohledů ale ani jeden ze jmenovaných nelze pouţít na všechny jedince bez výjimky. Z tohoto důvodu se v současné době pouţívá mnoho různých způsobů, jak kategorizovat stáří. Některé z kategorizačních schémat si znázorníme v další kapitole.
1.2.1 Vymezení a periodizace stáří Vymezení a periodizace stáří je poněkud obtíţné. Člověk se nestane starým během několika okamţiků a pro odborníky je velmi nesnadné určit dobu, kdy můţeme člověka definitivně povaţovat za starého. V dnešní době není určena jasná hranice označující počátek stáří. Dříve se za neoficiální bránu bral vstup do důchodu jako začátek stáří. V této kapitole se budeme věnovat vymezení a periodizaci stáří, a jelikoţ neexistuje jednotná definice věku, ale obecně se rozdělení věku ve stáří řídí periodizací věku, uvedeme si členění podle některých autorů. Podle Haškovcové (2010, s. 20) je důleţité zdůraznit, ţe všichni stárneme od narození a kaţdý stárneme jinak. Proces stárnutí je diskontinuitní, coţ znamená, ţe v některých fázích člověka můţeme stárnout rychleji, v jiných období zase pomaleji. Z praktických důvodů můţeme mluvit o tom, ţe rané stáří reprezentují „mladí senioři“, a nejdříve od 75 let můţeme mluvit o skutečném stáří. Balogová (2005, s. 9-12) vymezuje následující kategorizaci periodizace podlechronologického hlediska věku, biologicky-funkčního hlediska věku, demografického hlediska věku a hlediska věku z pohledu státní politiky. 10
Biologicky-funkční hledisko věku odpovídá skutečnému funkčnímu potenciálu člověka. Funkční věk se označuje i jako věk biologický, je dimenzí biologické kvality a poukazuje na objektivní stav fyzického vývinu či degenerace. Funkční věk má tři charakteristiky – biologickou, psychologickou a sociální (Balogová, 2005, s. 11). Demografické hledisko věku je podíl osob určitého kalendářního věku v poměru k danému počtu obyvatelstva. Na základě analýzy z posledních let vyplynulo, ţe podíl starších lidí se zvýšil (Balogová, 2005, s. 11). Hledisko věku z pohledu státní politiky vychází z chronologického věku a z počtu přeţitých let. Toto hledisko věku bývá označováno jako důchodový věk, který lze charakterizovat jako určenou věkovou hranici, od které občanovi danému státu vzniká právo zanechat pracovní činnost a poţádat o starobní důchod (Balogová, 2005, s. 12). Nejběţněji uţívaná je kategorizace stáří pomocí chronologického věku, kdy je věk brán za jednu ze základních charakteristik člověka. Věkový údaj, zejména ve stáří, nemá dostatečnou vypovídající hodnotu (Malíková, 2011, s. 14). V České republice se za počátek stáří povaţuje obvykle věk 65 let, podle demografického a lékařského hlediska (Holmerová, Jurašková, Zikmundová, 2007, s. 27). Je však skutečností, ţe chronologický věk nemusí vzájemně souviset s dalšími údaji a není tudíţ jednoznačně vypovídajícím faktorem, na jehoţ základě můţeme o jedinci říci, ţe je, nebo není starý, vzhledem k ţivotnímu, biologickému, psychologickému a sociálnímu stavu jedince (Stuart-Hamilton, 1999, s. 18-21). Mezi další členění můţeme označit konvenční a úřední stáří, které popisuje psychiatr Vladimír Vondráček. Úřední stáří je dáno zákonem a začíná dnem odchodu do důchodu. Konvenční stáří vychází pouze ze společenské dohody (Haškovcová, 2010, s. 25). Třetím věkem nazývají odborníci ţivotní období po 60. roku ţivota člověka. „Termín vychází ze zjednodušeného členění lidského života na tři základní etapy, totiž dětství a mládí, dospělost a stáří.“ (Petřková, Čornaničová, 2004, s. 27). Naproti tomu Čevela (2012, s. 25) uvádí kategorii třetího věku pro seniory starší 65 let. Kategorii charakterizuje jako aktivní a nezávislý ţivot. Novák (2014, s 29) uvádí, ţe pojem třetí věk není jen ţurnalistický obrat. Pojem chce pomoci k pozitivnímu obrazu stáří, kdy nic nemusíme a mnohé můţeme. Je to čas, kdy povinností a závazků výrazně ubývá.
11
Není důleţité jakou kategorizaci a definici věku z výše jmenovaných moţností vyuţijeme, protoţe se vţdy setkáváme se zásadním problémem. Ţádná z výše jmenovaných kategorizací sama o sobě nedokáţe respektovat individuální odlišnosti. V běţném mezilidském vztahu nám však velmi často chybí údaje, které bychom potřebovali pro zhodnocení chronologického či jiného vymezení věku. Proto primárně hodnotíme jedince podle znaků, které ukazují na biologicko-funkční věk. Abychom ale mohli vyuţít tohoto hodnocení, musíme znát, na co se máme zaměřit, co máme hodnotit a jak daný hodnocený znak vypadá ve stáří. Proto se v následující kapitole budeme věnovat znaky a aspekty stárnutí a stáří z biologické, psychické a sociální oblasti. Jak jsem jiţ zmínila, tato problematika si zaslouţí podrobnější vysvětlení, protoţe z mého pohledu jsou právě tyto změny jedny z hlavních ukazatelů stáří.
1.3 Změny probíhající ve stáří Stáří je období, které s sebou přináší vnější a vnitřní změny. Mění se vkus člověka, jeho ţivotní styl, standard a ubývají sociální kontakty. Problémem pro starého člověka je to, jak se přizpůsobit změnám. Přizpůsobit se přechodu z aktivního produktivního ţivota do období pracovního klidu bez pracovního vytíţení, bez problémů a úloh. Často mají lidé pocit neuţitečnosti a zbytečnosti, díky přebytku volného času. Navíc staří lidé musí víc neţ ostatní bojovat s nashromáţděnými ztrátami (odchod do důchodu, smrt blízkých, odchod dětí…) a různými psychickými otřesy. V dalších kapitolách se proto budeme věnovat změnám, které probíhají ve stáří. Cílem této kapitoly je zaměření na popis a charakteristiku změn, které by byli platné v co nejvšeobecnější rovině.
1.3.1 Biologické změny Úpadek tělesných funkcí začíná jiţ v rané dospělosti, neboť většina orgánů vykazuje po třicátém roce věku kaţdoročně úbytek funkce přibliţně o 0,8-1% (Holczerová, Dvořáčková, 2013, s. 21). Biologické stárnutí se vyznačuje poklesem počtu buněk, ke kterému se přidává sníţení výkonnosti zůstávajících buněk. Všeobecným důsledkem biologického stárnutí je zhoršování energetického zásobování mozku. Změny vnímání ve stáří mohou být 12
velmi výrazné, u seniorů se můţe vyskytovat pomalejší vnímání smyslového světa (Hrozenská, 2008, s. 18). Pichaud a Thareuová (1998) popisují biologické změny spojené se zvyšujícím se věkem jako ochabnutí svalstva, sníţení fyzické výdrţe, poruchy zraku a sluchu, vysušování a vrásčení pokoţky, vypadávání a šedivění vlasů a ochlupení, nárůst tukové hmoty, rychlejší únava dýchací soustavy nebo změny hormonální produkce (dle Hrozenské, 2008, s. 18). Fyzická výdrţ a síla výrazně klesá uţ ve středním věku. S přibývajícím věkem ztrácejí kosti stabilitu a pevnost. V důsledku poklesu estrogenu v menopauze, klesá u ţen mnoţství kostní hmoty. Tento problém se týká i muţů. Ve vyšším věku nastává celkové sníţení fyzické aktivity, které vyvolává sníţený tonus svaloviny (Hrozenská, 2008, s. 19). Také vylučovací soustava ztrácí na výkonnosti. V organismu zůstávají déle toxické látky, které vznikají při trávení v tlustém střevě. Tyto látky poté intoxikují organismus. Proto mnoho starších lidí trpí ve stáří zácpou, a je velmi nutné, aby strava obsahovala dostatek balastních látky (obsahující vlákninu). Doporučuje se konzumace mléčných výrobků, protoţe se v tlustém střevě mění bakteriální kvašení (Balogová, 2005, s. 26). Mezi další fyziologické změny patří změny v kardiovaskulárním systému. Zde se mění stav cév, které mají za následek zvýšený krevní tlak, přibývají také mozkové příhody. V průběhu stárnutí dochází k problémům s dýcháním, sniţuje se mnoţství a rychlost dýchání. Sníţená funkce dýchacího aparátu pak vede k hypoxii (nedostatku kyslíku (Petřková, Čornačičová, 2004, s. 30). Některé z výše uvedených aspektů (změna zraku a sluchu, ochabnutí svalstva a zhoršování pohybových schopností) přímo ovlivňují zařazení starých lidí do sociálních skupin, a jsou jednou z hlavních příčin, proč se staří lidé vyčleňují ze svého okolí (Pichaud, Thareauová, 1998, s. 28). Všechny tyto změny mají vliv na chování a vzhled seniora. Začínají se projevovat introvertní pocity, nejistota a nedůvěra (Dvořáčková, 2012, s. 12). Biologické změny popsány výše nejsou samozřejmě kompletní, jedná se totiţ o tolik rozsáhlou problematiku, ţe snaha o její souhrnné zpracování přesahuje rámec této práce. Výše zmiňované změny jsou ve stáří doprovázeny také změnami v oblasti psychické stránky jedince, kterými se budeme zabývat v další kapitole.
13
1.3.2 Psychické změny Významnou úlohou v ţivotě stárnoucího člověka je to, jak vnímá sám sebe na základě vztahu k minulosti, přítomnosti i budoucnosti, jaký obraz má vytvořený o svém okolí, jak vypadá obraz o stárnutí jeho předků a známých. Důleţitý vliv mají i mýty a stereotypy o stárnutí a stáří. K přijetí stárnutí a postojům vůči stárnutí přispívá zejména vlastní osobnost, její rysy, temperament a míra adaptibility daného jedince (Hrozenská, 2008, s. 19). Během stárnutí se mění i psychické funkce, které mohou být podmíněny biologicky a mohou být důsledkem psychosociálních faktorů (Vágnerová, 2000, s. 315). Litoměřický (1992 in Poledníková, 2006, s. 12) se shoduje s Křivohlavým (2002, s. 143) v tom, ţe u starších lidí výrazně klesá schopnost učit se novým věcem. Je obtíţnější v tomto období zpracovávat nové informace, zapamatovat si je a později si je vybavit. (Vágnerová, 2000, s. 321) uvádí, ţe horší rozpomínání a pomalejší vybavování má za následek náchylnější přijetí takzvaných falešných vzpomínek, kdy seniory lze snadněji přesvědčit, ţe se nějaká událost stala, i kdyţ tomu tak nebylo. Důvodem je nepřesnost aktuální paměti a tendence měnit minulost tak, aby byla pro seniora dosaţitelná. Arochová (2003, dle Balogové, 2005, s. 37) uvádí, ţe nejfrekventovanějším tématem v současném psychologickém výzkumu je tzv. kvalita ţivota – well being. S kvalitou ţivota se více seznámíme v kapitole č. 2.
1.3.3 Sociální změny Stárnutí přináší různé důleţité významné ţivotní změny – smrt partnera, úmrtí člena rodiny, odchod dětí z domova, náhlá změna ţivotních podmínek, větší mnoţství času v důchodě. Souhrn změn ve struktuře a ve funkcích organizmu v období stáří má somatický, psychický, emocionální a sociální charakter (Hrozenská, 2008, s. 22-23). Podle Pichauda a Thareauové (1998, s. 30) je právě úmrtí partnera jednou z nejtěţších zkoušek, se kterou se musí lidé vyrovnávat. Partner, který se se ztrátou vyrovnává, pociťuje opravdové roztrţení, něco se rozbíjí, mluví se dokonce o „amputaci“, jedna část jeho bytosti umírá. Ale úmrtí nejbliţšího v sobě zahrnuje mnoho dalších ztrát – bezpečí, radost, přítomnost partnera, se kterým jsme společně ţili, mizí s milovanou bytostí.
14
Dalším důleţitým faktorem je podle Balogové (2005, s. 43) vstup do důchodu. Vstup do důchodu nevyhnutelně souvisí se sociálními aspekty, proto je v rámci kontinuity pohledu potřebné zdůraznit jeho význam. Jak uvádí Pichaud a Thareauová (1998, s. 27), vstup do důchodu je důleţitým momentem, který označuje konec jednoho období a počátek dalšího období. Vyrovnat se s touto chvíli není vţdy úplně jednoduché a odchodem do důchodu se náhle ztrácí kontakt s lidmi ze zaměstnání. Vágnerová (2000, s. 356) uvádí, ţe pokud byla práce pro člověka velmi významná a důleţitá, tak člověk není k odchodu do důchodu motivován a snaţí se v zaměstnání udrţet co nejdéle. Podle Holczerové, Dvořáčkové (2013, s, 24), „maladaptace na penzionování může vést k rodinným konfliktům, depresi, psychosomatickým potížím, ztrátě smyslu života apod.“ Se sociálními aspekty stárnutí souvisí i zdravotní stav obyvatelstva. Sociální zázemí hraje významnou roli při zdravotních ohroţeních populace. Z ekonomického hlediska je zdraví ovlivněno nízkým příjmem, rostoucí příjmovou nerovností a redukovanými zdroji v systému zdravotní péče (Balogová, 2005, s. 45). Nejdůleţitější sloţkou se v ţivotě starého člověka stává rodina a přátelské vztahy. Během stárnutí si člověk začíná uvědomovat důleţitost přátelství, která navázal. Někdy si tak začnou rozumět sourozenci, kteří si za celý ţivot neměli co říci (Říčan, 2004, s. 351). Je velmi důleţité, aby si senioři uvědomovali jedinečnost kaţdého dne a proţívali tak kaţdý den ve společnosti své rodiny, přátel a svých nejbliţších. Protoţe jak uvádí Gregor (1983, s. 56) „Život je jedinečný a neopakovatelný. Stojí za to ho žít naplno. Vždy znovu, teď a zde.“ Musíme brát na zřetel, ţe jedna situace můţe být různými jedinci vnímána rozdílně a odlišně. Jakým způsobem bude senior reagovat na určité situace, je velmi odlišné. Veškeré změny vypsané výše závisí na zkušenostech, okolnostech, aktuálním duševním stavu osobnosti ale významnou úlohu má také hodnotový systém.
1.4 Aktivní stárnutí Jak jsme si v úvodu řekli, problematika stárnutí populace je významným sociálním jevem, který vyţaduje co nejrychlejší řešení. Mezi řešení můţe patřit tzv. aktivní stárnutí, které si klade za cíl prodlouţit ekonomickou aktivitu, pozdější odchod
15
do důchodu a také zapojení těchto jedinců do sociálně produktivních aktivit (Pauknerová a kol., 2012, s. 243-244). Pojem aktivní stárnutí byl přijat Světovou zdravotnickou organizací (WHO) koncem 90. let. Netýká se pouze zdraví a péče o zdraví, ale pojem vychází ze zásad Organizace spojených národů pro seniory, které lze shrnout pod následujícími názvy: nezávislost, účast na ţivotě společnosti, důstojnosti, péče a seberealizace (Dvořáčková, 2012, s. 29). „Aktivní stárnutí by mělo být jednou z hlavních společenských priorit nadcházejících let.“ (Čevela a kol., 2012, s. 96). Mít aktivní ţivot znamená, ţe se jednotlivec snaţí zajistit si dobrou kvalitu ţivota. Kvalita ţivota je velmi úzce spjata i s prostředím, ve kterém lidé ţijí, s jejich potřebami a poţadavky. Kvalita ţivota se povaţuje za pozitivní ukazatel celkového stavu jedince, který umoţňuje hodnotit celkově zaměřené zdravotní a psychosociální intervence. Koncept aktivního stárnutí respektuje, ţe starší lidé nejsou jen homogenní skupinou, a proto je velmi důleţité s narůstajícím věkem obyvatel vytvořit prostředí, které jim umoţní co nejsamotnější ţivot (Holczerová, Dvořáčková, 2013, s. 23). O aktivitě ve stáří rozhodují čtyři dimenze. Jde o společenskou atmosféru, individualitu člověka, zdravotní stav a nabídku moţností. Mezi důleţité prvky sociálního začlenění patří bydlení a zaměstnanost, která přináší hmotné zabezpečení, sociální participaci, sociální kontakty a rytmus pracovního běţného dne (Holczerová, Dvořáčková, 2013, s. 24). Mezi nástroje prodlouţení aktivního ţivota patří zdravý způsob ţivota, prevence onemocnění a posilování funkčního zdraví (Holczerová, Dvořáčková, 2013, s. 24). Aktivní stárnutí odkazuje k přístupu, který umoţňuje naplňování potenciálu fyzického, psychického a sociálního blahobytu v průběhu ţivota jednotlivců a skupin. Dále odkazuje na začleňování se do společnosti dle jejich potřeb, přání a moţností, a který zároveň umoţňuje poskytování ochrany, bezpečí a péči těmto lidem (WHO, 2002).
16
2 Kvalita života a naplnění potřeb Kvalita ţivota je velmi těţce definovatelný pojem, který se vyskytuje v mnoha vědních oborech, například v psychologii, ošetřovatelství, zdravotnictví, sociologii apod. V této kapitole se budeme věnovat otázkám jako kvalita ţivota a naplnění lidských potřeb. V dnešní době je důleţitým cílem sociálních sluţeb poskytovat sluţbu v náleţité kvalitě, která by měla vést k celkové spokojenosti klienta. Vzhledem k tomu, ţe i tato práce je zaměřena na spokojenost se sociálními sluţbami, je na místě zmínit, co předchází spokojenosti, jak vypadá kvalita ţivota stárnoucího člověka a jaké potřeby má člověk ve stáří.
2.1 Kvalita a definice kvality života Pojem kvalita pochází z latinského slova qualis a vypovídá o určité vlastnosti či hodnotě objektu. Jako synonymum se někdy pouţívá slovo výraz jakost. Ale pro oblast sociální práce je pouţívat pojem kvalita, jelikoţ jakost se spíše spojuje s výrobním sektorem (Holasová, 2014, s. 18). Podle definice Světové zdravotnické organizace je kvalita ţivota to „jak člověk vnímá své postavení v životě v kontextu lektury, ve které žije a ve vztahu ke svým cílům, očekáváním, životnímu stylu a zájmům.“ (dle Mátla a Jabůrkové, 2007, s. 36). S pojmem kvalita života se velmi často setkáváme v odborné o v běţné terminologii. Často tento termín bývá zaměňován s pojmem ţivotní způsob, ţivotní úroveň a ţivotní styl. Pro lepší operacionalizaci pojmu kvalita ţivota si první definujeme tyto termíny. Způsob života se zakládá na vzájemném vztahu různých druhů činností lidí (pracovní, profesionální, rodinní, kulturní, etické apod.). Vyjadřuje převládající, typické vztahy společnosti, vztah jejich skupin, vrstev, etnik a lidských individuí (Balogová, 2005, s. 49). Životní styl je specifický typ chování jedince nebo sociální skupiny s trvalými zvláštnostmi chování, způsoby, zvyky. Je výrazem lidské individuality a posuzuje se na základě vnějších forem ţivota (Tokárová, 2002, s. 12). Životní úroveň je chápána jako materiální blahobyt nebo materiální vybavení domácnosti. Ţivotní úroveň je vymezena kvantitativně, ekonomicky (Čeledová, Čevela, 2010, s. 51).
17
Kvalita ţivota je výsledkem vzájemného působení sociálních, zdravotních, ekonomických a environmentálních podmínek lidského ţivota. Kvalitu ţivota můţeme chápat jako jakousi objektivně-subjektivní konstrukci, kde jedna strana představuje objektivně uznané podmínky dobrého ţivota a druhá strana ji chápe jako subjektivní, kde jedinec sám hodnotí „dobrý ţivot“ (Hrozenská, 2008, s. 47). Podobně popisuje kvalitu ţivota i Strieţenec (2001, s. 20), který ji chápe jako souhrn objektivních a subjektivních stránek činností, jeţ byly posuzovány, a vjemů člověka v jeho kaţdodenním ţivotě, v reálně sociálním prostředí s konkrétními pravidly vzájemného souţití a s reálnými otázkami cíle. S fenoménem kvality ţivota se setkáváme především v souvislosti se závaţnými onemocněními, zejména v onkologii, psychiatrii a geriatrii. Pacienti těchto zařízení mají obvykle dlouhodobé aţ trvalé omezení a změněný zdravotní stav ovlivňuje jejich způsob ţivota. Úrazem nebo projevením nemoci se však kaţdý člověk můţe přechodně dostat do role pacienta s výraznými omezeními kvality ţivota. Senior v období pokročilého stáří se obvykle s takovými omezeními musí vyrovnávat denně. (Petřková, Čornačičová, 2004, s. 44). Komplexní přístup kvality ţivota popisuje model sestavený Centrem pro podporu zdraví v Torontu. Model je rozdělen do tří hlavních ţivotních kapitol – být, náleţet a realizovat se. Kaţdá kapitola je specifikována do příslušných podkapitol. Schopnost být (being) zahrnuje fyzické bytí (zdraví, hygiena, výţiva, pohyb, odívání, celkový vzhled), psychologické bytí (psychologické zdraví, vnímání, cítění, sebeúcta, sebekontrola) a spirituální bytí (hodnoty, přesvědčení a víra). Schopnost náležet (belonging) zahrnuje fyzické náleţitosti (domov, škola, pracoviště, sousedství, komunita), sociální náleţitosti (rodina, přátelé, spolupracovníci, sousedé) a skupinové náleţitosti (pracovní příleţitosti, odpovídající příjmy, zdravotní a sociální sluţby, společenské aktivity). Schopnost realizovat se (becoming), zde patří praktická realizace (domácí aktivity, placená práce, školní a zájmové aktivity, péče o zdraví), volnočasové realizace (relaxační aktivity podporující redukci stresu), růstová realizace (aktivity podporující zachování a rozvoj znalostí a dovedností, adaptace na změny) (Šamánková, 2011, s. 31-32)
18
2.1.1 Životní spokojenost a pohoda jako součást kvality života Celková pohoda a ţivotní spokojenost patří mezi faktory určující kvalitu ţivota seniora. Od kvality ţivota je nutné odlišit proţitek osobní pohody („well-being“, pocit pohody či pohoda). Osobní pohoda zahrnuje dimenzi tělesnou, duševní, sociální a spirituální, jako významnou sloţku zdraví. Spadá na pomezí mezi afekty, nálady a osobnostní rysy. Při hodnocení osobní pohody se sleduje míra pozitivní efektivity a ţivotní spokojenosti. V řadě studií je brána jako součást kvality ţivota, kdy se předpokládají dvě dimenze kvality člověka – subjektivní osobní pohoda a objektivní osobní pohoda (Mandincová, 2011, s. 55). Osobní pohoda je poměrně snadno definována jako dlouhodobý či přetrvávající emoční stav, ve kterém je reflektována celková spokojenost člověka s vlastním ţivotem. V nejširším slova smyslu je osobní pohoda tvořena dvěma sloţkami – kognitivní a emoční. Kognitivní složka představuje vědomé hodnocení vlastního ţivota. Mezi hlavní kognitivní komponenty osobní pohody patří ţivotní spokojenost. Emoční složka zahrnuje souhrn nálad, emocí a afektů. Hlavními emočními komponenty osobní pohody jsou dlouhodobé pozitivní a negativní emoční stavy a štěstí. Pojem štěstí vyjadřuje hodnocení proţitkové stránky vlastního ţivota. (Blatný a kol., 2010, s. 198-199). Pojem „well-being“ definuje Světová zdravotnická organizace jako stav úplné fyzické, sociální a psychické pohody, které nepociťujeme jen z absence nemoci nebo vady. Tudíţ člověk je zdravý tehdy, pokud zaţívá pocit psychické a sociální pohody, neboli well-being (dle Čevela, Čeledová, 2010, s. 137). Dvořáčková (2012, s. 62) uvádí, ţe proţitek osobní pohody (well-being) je velmi významnou sloţkou zdraví. Oproti tomu Kebza (2005, s. 62) uvádí, ţe v českém názvosloví si pojem „well-being“ spojujeme s duševní dimenzí pohody, a tak povaţuje za vhodnější pouţívat pojem „osobní pohoda.“ Well-being zahrnuje šest sloţek pohody. Patří sem sebepřijetí, dobré vztahy s lidmi, ţivotní smysl, osobní růst, autonomie a ohleduplnost k okolí (Akhtar, 2013, s. 35). Pojmy pohoda a spokojenost jsou vnímány některými autory rozdílně. Čornačičová (2005) popisuje, ţe ve spokojenosti se na rozdíl od subjektivní pohody odráţí rozumové hodnocení (Hudáková, Majerníková, 2013, s. 128). Gurková (2011, s. 35) představuje subjektivní pohodu jako dlouhodobý nebo přetrvávající emoční stav, ve kterém je reflektována celková spokojenost jedince s jeho ţivotem. Podle Blatného
19
a kol. (2010, 1999) je spokojenost chápána jako vědomé globální hodnocení vlastního ţivota jako celku. Ţivotní spokojenost je podle Akhtar (2013, s. 35) dána tím, jak svůj ţivot hodnotíme ve srovnání se svým ideálem. Pokud se skutečná situace od ideálu zásadně liší, pak je ţivotní spokojenost nízká. Pocit spokojenosti ve stáří ovlivňuje několik činitelů. Na prvním místě je to sebepřijetí, tzn., jak se má jedinec rád, jak akceptuje a přijímá sám sebe. Mezi další aspekty spokojenosti patří pozitivní vztahy s druhými lidmi, především, jaký má o ně zájem a jak s nimi komunikuje. Dalším činitelem je pocit autonomie – být sám sebou. Člověk má přehled o tom, co se děje a je kompetentní k zvládání situací kaţdodenního ţivota. Se spokojeností úzce souvisí pocit ţivotního smyslu. Člověk dokáţe shledávat pozitivní změny vlastního já, jestliţe je otevřen k novým příleţitostem a věcem. Ve stáří velmi významný pocit naděje a víra (Malíková, 2011, s. 18). Z výše uvedených poznatků vyplývá, ţe spokojenost je ovlivnitelný pocit, který je velmi subjektivní a můţe být ovlivněn mnoha faktory.
2.2 Kvalita života stárnoucího člověka Termín kvality ţivota je těţce definovatelný, jak jsme se dozvěděli výše. „Pro kvalitu života starého člověka není rozhodující samotná přítomnost nějaké nemoci, ale stupeň funkčního postižení, které choroby způsobují.“ (Ondrušová, 2011, s. 27). Pokud chceme mluvit o kvalitě ţivota seniora, jedná se o hodnocení individuální kvality ţivota. Všeobecně se za základ hodnocení individuální kvality ţivota povaţuje šest ukazatelů. Jedná se o fyzickou pohodu, materiální pohodu, kvalitu mezilidských vztahů, sociální a občanskou aktivitu, osobní rozvoj, seberealizaci a volný čas (Balogová, 2005, s. 62). Oproti tomu Čeledová, Čevela (2010, s. 84-85) popisují čtyři hlavní ukazatele, které se podílejí na kvalitě ţivota. Mezi ně patří fyzické a finanční potřeby (zdravotní, materiální), na druhém místě stojí emocionální a společenské potřeby (potřebné sociální vztahy a vazby, společenské uznání), třetí okruh patří mentálně-psychickým potřebám (moţnost vzdělávat se, osobní rozvoj) a poslední okruh zahrnuje duchovní – spirituální potřeby (vyšší postavení, odpovědnost, vliv, volnost, pochopení, trvalý odkaz). Pokud jsou všechna očekávání naplněna nebo alespoň
20
absence jednoho z nich je rovnováţně vyváţena nárůstem splnění potřeb v jiné oblasti, můţeme mluvit o kvalitním stáří. S pojmem kvalita ţivota se současný člověk setkává ve všech oblastech ţivota. Člověk si kvalitu ţivota uvědomí především, kdyţ se jeho ţivotní podmínky zásadním způsobem změní. Zásadní změnou můţe být odchod do důchodu. Tím se změní dosavadní sociální stav člověka a s touto změnou jsou připomenuté i dosavadní změny hodnot. Předchozí hodnoty, které byly pro člověka důleţité a dodávaly mu smysl ţivota neplatí a nové hodnoty prozatím nejsou dostatečně vytvořeny, případně existují pouze v představách (Balogová, 2005, s. 49). Z pohledu seniora je velmi důleţitá sociální síť, která zahrnuje sociální kontakty, potřebu asistentů a sociální aktivity.(Hegyi, 2012, s. 170). Stárnutí s sebou přináší nutnost akceptovat kompromisy mezi přáním a realitou. i velmi nemocný jedinec můţe subjektivně vnímat svoji kvalitu ţivota na vysoké úrovni a naopak relativně zdravý jedinec můţe subjektivně vnímat svoji kvalitu ţivota na nízké úrovni (Mühlpachr, 2004, s. 164-165). Kvalita ţivota je tedy komplexní kategorie, která v sobě zahrnuje různé aspekty ţivota seniora (Petřková, Čornačičová, 2004, s. 40). K nejtěţším ţivotním zkouškám patří
ztráta
partnera.
Ovdovění
můţe
vést
k pocitům
osamocení
a osobní
bezvýznamnosti (Vágnerová, 2007, s. 252) Podle Říčana (2004, s. 98) se člověk smiřuje jak se ztrátou ţivotního partnera, ale i se svými příbuznými a s vrstevníky. Vyrovnat se s ovdověním znamená přeorganizování ţivota a upnutí se na jiné cíle. Jak píše Haškovcová (s. 259), je důleţitá znát, jak senior kvalitně proţívá ţivot v tomto okamţiku a po čem touţí. Vhodnější význam při posuzování indikátoru zdraví u seniorů má kvalita ţivota neţ velikost morbidity a morality. V případě, pokud je kvalita ţivota seniora povaţována za neuspokojivou, přichází tzv. sociální smrt. Jejím důsledkem bývá touha zemřít, která však můţe být spojena se strachem ze způsobu umírání, s myšlenkami co bude po smrti apod. Sociální smrt můţeme popsat pocitem nepotřebnosti pro okolí, nedostatečností kvalitních volnočasových aktivit nebo nedostatkem sociálních kontaktů (Roberts, 2010, s. 139).
2.3 Uspokojování lidských potřeb Míra uspokojování lidských potřeb je jednou ze sloţek kvality ţivota. Podle toho vymezení je míra uspokojování lidských potřeb vymezena dvěma rozměry – 21
subjektivním a objektivním. Subjektivní příznaky potřeb dokáţe člověk rozpoznat a zhodnotit sám (např. potřebu jídla, odpočinku, pití, hygieny, ocenění, intimitu, přátelství apod.). Mezi objektivní příznaky potřeb patří ty, které můţeme pozorovat na nemocném. Je velmi důleţité, aby ošetřovatel nebo zdravotnický asistent měl dobré pozorovací vlastnosti a cit odhadovat změny, aby byl schopen včas upozornit na potřeby nemocných. Můţeme se totiţ setkat s klienty, kteří nechtějí obtěţovat. Zastírají příznaky nebo nejsou schopni sami dostatečně komunikovat, a to znemoţňuje vyuţití diagnostiky subjektivních potřeb (Kelnarová a kol., 2009, s. 35). Malíková (2011, s. 167) vysvětluje pojem „potřeba“ jako potřebu nedostatku, deficitu či strádání, jehoţ odstranění je ţádoucí, a je velký předpoklad, ţe odstranění tohoto nedostatku povede ke zlepšení stavu člověka nebo k jeho spokojenosti. Podobně popisují potřebu i autoři Kotler a kol. (2007, s. 40). Definují ji jako pociťovaný nedostatek, který zahrnuje základní potřeby, jako je potrava, ošacení, teplo a bezpečí. Dále to mohou být sociální potřeby jako potřeba sounáleţitosti a citů, seberealizace a pocit poznání. Podle Pavlíkové (2007, s. 89) potřeby tvoří přirozenou součást kaţdého jedince a vycházejí z jeho ţivotních zkušeností. Lidské potřeby se v průběhu ţivota vyvíjí a mění se jejich kvantita i kvalita. Jak jsme jiţ zmiňovali, je velmi důleţité znát, ţe všichni lidé mají určité individuální potřeby. Uvědomění si určité potřeby vede k motivačnímu napětí ve snaze uspokojit nějakým způsobem potřebu. Kaţdý člověk má své individuální potřeby a kaţdý člověk je uspokojuje různými způsoby. Některé mohou být uspokojovány ţádoucím chováním jiné neţádoucím (kouření, drogy, alkohol apod.) (Kelnarová a kol., 2009, s. 33). Podle A. H. Maslowa má kaţdý člověk individuální systém motivů, které jsou hierarchicky uspořádány. Maslow vytvořil pyramidu potřeb, kde potřeby utřídil do sedmi skupin, které dále rozděluje na dvě nadskupiny – potřeby základní a potřeby vyššího typu. Mezi základní potřeby patří: fyziologické potřeby, potřeba bezpečí a jistoty. Mezi vyšší potřeby patří potřeba lásky a přijetí, potřeba uznání a úcty, potřeba seberealizace, potřeby poznání a estetické potřeby (Malíková, 2011, s. 169-170). Toto hierarchické uspořádání zaručuje, ţe neuspokojené potřeby hierarchicky převládnou nad potřebami hierarchicky vyššími. Teprve pokud je uspokojena niţší potřeba, přijde na řadu potřeba vyšší (Kelnarová a kol., 2009, s. 33). Podle této teorie, lidské potřeby jsou uspokojovány postupně. Jinými slovy, jen pokud jsou uspokojeny základní potřeby, mohou být následně uspokojeny ty další a dosaţeno ostatních cílů (Forsyth, 2009, s. 17). 22
Proces naplňování potřeb můţeme chápat jako dynamický proces, který se mění podle rozvoje společnosti, podlejšího politického a společenského klimatu. Proces naplnění potřeb se mění zároveň s touhami a měnícími se ideály jedince. Proces většinou probíhají v určitých cyklech, kdy při něm dochází k individuálnímu zobrazení a zhodnocení významu potřeby, o kterou se jedná (Šamánková, 2011, s. 25).
2.3.1 Potřeby seniorů Staří lidé potřebují v ţivotě uspokojovat potřeby, jako kaţdý z nás. Nejsou to pouze fyziologické potřeby, ale také „psychologické potřeby“ (pocit bezpečí, autonomie, seberealizace apod.). Stáří ovlivňuje i potřeby daných lidí, a pokud chceme seniory více integrovat, je velmi důleţité jim zajistit důstojné doţití zbytku ţivota a v neposlední řadě je motivovat k lepším výkonům. Proto musíme znát jejich potřeby a přizpůsobit se jim. Jak jsme jiţ zmiňovali, senioři jako všichni ostatní mají své individuální potřeby. Přičemţ senioři jsou často odkazováni na pomoc ostatních. Potřeba péče ale není spojena s vysokým věkem, ale je spojena s poklesem funkčních schopností a soběstačností, které omezují člověka v jeho schopnosti uspokojovat své kaţdodenní potřeby (Hrozenská, Dvořáčková, s. 119). „Všechny lidské potřeby tvoří celek, který spojuje fyzickou a psychickou a sociální stránku člověka, jež jsou od sebe neoddělitelné.“ (Pichaud, Thareauová, 1998, s. 40). Je velmi důleţité odhalit správnou chvíli, kdy je čas nabídnout senioru sociální sluţbu, která by podle Dukové a kol. (2013, s. 55) měla pomáhat k uspokojování specifických potřeb, které jsou zaměřeny na potřeby pro určité skupiny lidí, jako např. péče o staré lidi, nemocné, handicapované nebo sociálně vyloučené. Mezi faktory, které ovlivňují uspokojování potřeb, patří například nemoc, individuality člověka, mezilidské vztahy, vývojové stádium člověka nebo okolnosti, za kterých onemocnění vzniklo (Kelnarová a kol., 2009, s. 33). Dlouhodobě neuspokojované potřeby člověka mohou vyústit v poruchu jeho zdraví. Na jedné straně se tato porucha jeví jako skutečná tělesná nebo duševní nemoc a na druhé straně vznikají pro klienta závaţné důsledky pro jeho soběstačnost, psychosomatickou pohodu a kvalitu ţivota (Mastiliaková, 2014, s. 26). Pocit nenaplněné potřeby můţe vyústit ve stres, distres, pocit frustrace, deprivaci nebo depresi. Stresem se rozumí reakce organizmu na stresový podnět (stresor). Stres je 23
soubor reakcí organizmu na vnitřní nebo vnější podněty narušující normální chod funkcí organizmu. Distresem se pak rozumí špatná nebo zlá zátěţ, která je spojena s negativně laděnými a proţívanými emočními procesy. Kdyţ má člověk pocit frustrace, jeho tělo se snaţí bojovat s problémem, ale neustále naráţí na neřešitelné překáţky, které člověka odsuzují k pasivitě, nečinnosti nebo bezmocnému čekání. Pokud frustrace přetrvává, můţe se z ní stát deprivace – strádání, coţ je uţ závaţný psychický stav, který můţe negativně poznamenat další vývoj jedince. Lidé nespokojení s kvalitou a náplní ţivota mohou upadat do deprese. Jedná se o dlouhodobou a silnou frustraci a hrozí, ţe úzkostné reakce povedou k tělesnému a duševnímu selhání. (Šamánková, 2011, s. 15).
24
3 Specifika pobytových zařízení V této části práce se budeme zabývat popisem sociálních sluţeb z obecného hlediska v návaznosti na dům s pečovatelskou sluţbou, jelikoţ cíl této práce je zaměřen na klienty ţijící v tomto zařízení, která jim pomáhá zajišťovat jejich ţivotní potřeby. Proto povaţuji za důleţité teoreticky popsat tuto sociální sluţbu a celkově pobytové sluţby určené seniorům. Pro lepší pochopení problematiky si vysvětlíme, co znamená kvalitní sluţba pro seniory. Na konci této kapitoly představuji konkrétní dům s pečovatelskou sluţbou, ve které výzkum probíhal.
3.1 Sociální služby Pro seniora je velmi důleţitá pomoc, péče a podpora, zejména tehdy, pokud potřebuje pomoc od druhých s běţnými denními činnostmi. V širším
pojetí
jsou
sociální
sluţby
poskytovány
lidem
společensky
znevýhodněným s cílem zlepšit kvalitu jejich ţivota nebo je co nejvíce začlenit do společnosti. Sociální sluţby zohledňují osobu uţivatele, ale i jeho rodinu (Matoušek, Koldinská, 2007, s. 9-15). V uţším pojetí jsou sociální sluţby součástí státního systému sociálního zabezpečení (Dvořáčková, 2012, s. 82). „Sociální služby jsou specializované činnosti, které mají pomoci člověku řešit jeho nepříznivou sociální situaci. Poskytnutí sociální služby má člověka podporovat v jeho vlastním aktivním řešením nepříznivé sociální situace.“ (Mahrová, 2008, s. 41). Veškeré sociální sluţby mohou poskytovat pouze registrovaní poskytovatelé sociálních sluţeb. Registraci je moţno získat při dodrţení speciálních stanovených zákonných podmínek (Malíková, 2011, s. 33). Od klasických sluţeb se sociální sluţby mohou lišit např. financováním, vazbou na legislativu, provázaností se sítěmi existujícími v místní komunitě, intimní povahou sluţeb, závislostí na politických rozhodnutích či etickou a hodnotovou dimenzí (Molek, 2009, s. 53). „Zákon č, 108/2006 Sb. o sociálních službách upravuje podmínky poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci, prostřednictvím sociálních služeb a příspěvku na péči.“ Sociální sluţby jsou popsány a upraveny zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, který upravuje podmínky poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci prostřednictvím sociálních sluţeb a příspěvku na péči, dále definuje základní pojmy, upravuje
25
předpoklady pro výkon povolání sociálního pracovníka. Sluţby jsou poskytovány ve třech formách - pobytové, ambulantní a terénní sluţby (Zákon o sociálních sluţbách 108/2006 Sb.). Terénní sluţby jsou klientovi poskytovány v prostředí, ve kterém ţije. Nejčastěji se jedná o poskytování sluţeb pečovatelské sluţby, osobní asistence či terénní programy pro ohroţenou mládeţ. Za sluţbami ambulantními dochází jedinec do specializovaných zařízení, mohou to být např. poradny, denní stacionáře, kontaktní centra apod. Pobytové sluţby jsou poskytovány v zařízeních, kde jedinec pobývá po určitou dobu nebo celoročně (domovy pro seniory, domovy pro lidi se zdravotním postiţením, chráněné bydlení, azylové domy apod.) (Malíková, 2011, s. 42). Ze zákona 108/2006 vyplývá, ţe v současné době v České republice existuje několik druhů sociálních sluţeb, které se mohou lišit typem, místem jejich poskytování a právní formou poskytovatele. Obecně lze rozdělit sociální sluţby na tři kategorie: 1) Sociální poradenství je poradenství zaměřené především na cílovou skupinu a specifickou situaci. Má formu základního sociálního poradenství, které je součástí všech poskytovaných sociálních sluţeb a poskytuje osobám potřebné informace k řešení jejich nepříznivé sociální situace. Dále je zaměřeno na odborné poradenství, které je specializováno na určité sociální skupiny. 2) Služby sociální péče jsou sluţby, které zabezpečují základní ţivotní potřeby osob, které si nemohou zaopatřit samy bez pomoci druhých. Cílem je zajištění důstojného prostředí a co nejvíce tyto osoby začlenit do běţného ţivota. 3) Služby sociální prevence slouţí k prevenci sociální exkluze osob ohroţených negativními sociálními jevy (Dvořáčková, 2012, s. 82-85).
3.2 Pobytové služby zaměřené pro seniory Sluţby v pobytových zařízeních mohou senioři vyuţívat, pokud jsou natolik nesoběstační, ţe nemohou bydlet ve svém původním domácím prostředí a péče od rodinných příslušníků buď úplně chybí, nebo je nedostatečná (Dvořáčková, 2012, s. 81). Vstup do zařízení sociální péče je váţnou událostí, a o to těţší je to tehdy, pokud na to není člověk připraven. Zaměstnanci by si měli uvědomovat, ţe odchod do sociálního zařízení je pro starého člověka psychicky náročný, a musí mu velmi pozorně pomáhat při překonávání tohoto těţkého období (Pichaud, Thareuová, 1992, s. 31).
26
Nejčastějším pobytovým zařízení pro seniory jsou domovy pro seniory. V těchto domovech se poskytují pobytové sluţby osobám, které mají sníţenou soběstačnost zejména z důvodu vysokého věku a jejichţ situace vyţaduje pravidelnou pomoc fyzické osoby. Dalším zařízením mohou být domovy se zvláštním reţimem. Zde se poskytuje pomoc osobám, které mají sníţenou soběstačnost z důvodu chronického onemocnění nebo závislosti na návykových látkách a osobám trpící demencí při Alzheimerově nemoci a ostatními typy demencí, jejichţ situace vyţaduje pravidelnou pomoc od jiné fyzické osoby (Holczerová, Dvořáčková, 2013, s. 9). Klientům jsou poskytovány sluţby na základě společně vytvořeného individuálního plánu. Všechny sluţby, které jsou klientovi poskytovány, směřují k podpoře nebo udrţování jeho soběstačnosti (Malíková, 2011, s. 33). Cílem sociálních sluţeb není nutnost vykonávat něco za klienta, ale pomáhat a podporovat ho v tom, aby mohl alespoň některé činnosti vykonávat sám a byl co nejméně závislý (Malíková, 2011, s. 33). „Rozsah a forma pomoci a podpory poskytnuté prostřednictvím sociálních služeb musí zachovávat lidskou důstojnost“. (Holczerová, Dvořáčková, 2013, s. 9). Mezi základní činnosti při poskytování sociálních sluţeb je pomoc a podpora při zabezpečení kaţdodenní péče o vlastní osobu, taktéţ pomoc o osobní hygienu, zabezpečení stravy, poskytnutí ubytování, pomoc při zajištění chodu domácnosti, vzdělávací a aktivizační činnosti, základní sociální poradenství, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálněterapeutické činnosti, telefonická krizová pomoc nebo nácvik dovedností pro zvládání o vlastní osobu (Zákon o sociálních sluţbách 108/2006 Sb.) Ţivot všech seniorů záleţí od toho, jak se který člověk dokáţe přizpůsobit změně prostředí. Tato schopnost společně se zvyšujícím se věkem ubývá. V starším organismu dochází k rozvoji nového typu adaptace, o kterém mluvíme jako o labilnějším mechanismu a ten je rozdílný oproti mládí či dospělosti. Senioři často odcházejí do různých zařízení sociálních sluţeb, kdy opouštění své domácí prostředí a musí se rozloučit se svojí minulostí a se vším, co vytvářelo jejich dosavadní ţivot. Staří lidé se do domova pro seniory často dostávají pro zhoršený zdravotní stav, kdy jsou odkázáni na pomoc jiné osoby, ale také to mohou být sociální, rodinné či bytové příčiny (Hrozenská, 2008, s. 83).
27
V této práci se budu zabývat pouze jednou formou pobytových zařízení, a to domu s pečovatelskou sluţbou.
3.3 Kvalitní služby pro seniory „V sociálních a zdravotních službách je kvalita spojená s kvalitou života člověka.“ Pojetí kvality v sociálních sluţbách vychází ze společenského konsensuálního kontextu a je konsensuálním sladěním z pohledu jednotlivých subjektů a jednotlivých aspektů kvality. Předpokladem pro to, aby člověk mohl čerpat kvalitní sluţbu je to, ţe by měl vědět, jak taková sluţba vypadá, jak a kde ji můţe čerpat. Faktorem pro pojetí kvality sluţeb jsou očekávání seniorů, která musí být zasazena do místního kontextu (rozdílná situace ve městě a na venkově), tak i do kontextu doby (co je v daných podmínkách moţné a na co je generace zvyklá) (Mátl, Jábůrková, 2007, s. 72). „Kvalitní sociální služba vychází z požadavků, očekávání a osobních cílů klientů.“ (Holasová, 2014, s. 20). V oblasti sociální práce a sociálních sluţeb kvalitní sluţba souvisí s naplněním profesních standardů kvality. Kvalitní sociální sluţba vychází z poţadavků, očekávání a osobních cílů klienta. Sluţba je poskytována tak, aby nebyla porušována lidská a osobní práva klientů. Zohledňuje individuální potřeby klientů, zvyšuje kvalitu jejich ţivota a podporuje jejich ţivotní styl (Holasová, 2014, s. 20). Definice kvality sociálních sluţeb bývá často spojována s oblastí, kterých se týkají především spokojenosti uţivatele, reakce na potřeby uţivatele, vysoké odborné úrovně péče, cenové dostupnosti, odpovídajícímu prostředí, bezpečí, dostupnosti a kontinuity péče (Mikulková dle Malíková, 2011, s. 133).
3.3.1 Spokojenost s kvalitou poskytovaných služeb Pro mou práci je velmi důleţitá spokojenost seniorů. Coţ by se dalo přirovnat k pojmu spokojenosti zákazníka. Podle normy ISO 9000, můţeme spokojenost definovat jako: „vnímání zákazníka týkající se stupně splnění jeho požadavků.“ (Půček a kol., 2005, s. 7). Spokojenost zákazníka lze definovat jako emocionální odezvu vztahující se k hodnocení rozdílu mezi předchozí zkušeností či očekáváním a skutečnou zkušeností 28
se sluţbou. Jako taková zahrnuje několik aspektů, se kterými můţe být zákazník spokojen či nespokojen (Národní středisko pro podporu jakosti, 2004, s. 10). V poskytování sluţeb je velmi důleţité to, aby měl zákazník pocit, ţe obdrţel vyšší kvalitu sluţeb, neţ očekával. Definování kvality sluţeb je velmi těţké. Mezi rozhodující kritéria kvality sluţeb patří především přístupnost sluţby, komunikace, kompetence, zdvořilost, vnímavost, reálnost, důvěryhodnost, bezpečnost a spolehlivost. Tyto faktory jsou obtíţněji objektivněji měřitelné, ale rozhodování a spokojenost zákazníka je ovlivněna subjektivním vnímáním uvedených charakteristik (Národní středisko pro podporu jakosti, 2004, s. 101). Spokojenost klienta v domovech pro seniory je můţe být podle Matouška (2003, s. 222) brána jako: „subjektivní ukazatel kvality péče. V průzkumech se zjišťuje celková spokojenost klienta nebo její složky. Obvykle se hodnotí spokojenost klienta s dostupností služby a mínění klienta o přijatelnosti služby. Poskytovatelé i hodnotitelé služby potřebují znát spokojenost klienta, ale neměli by ji považovat za parametr největšího významu. Klienti svou spokojenost v průzkumech nadhodnocují, což je možné u některých klientů interpretovat jako projev vděčnosti vůči poskytovatelům péče, u jiných jako výraz obav, že by po výrazném vyjádření nespokojenosti příště už péči nedostali, případně by později personál jejich kritičnost opětoval nevěřícností.“
3.4 Dům s pečovatelskou službou Často se setkáváme s tím, ţe senioři nemohou doţít stáří ve svém vlastním prostředí, se svými nejbliţšími. Rodinní příslušníci někdy nemohou zajistit dostačující pomoc pro své rodiče v rozsahu, jaké by s ohledem na svůj věk a onemocnění potřebovali. V tuto chvíli je moţné nabídnou seniorům pomoc skrz sociální sluţby, které nabízí různé druhy a formy pomoci. Jednou z forem je právě pečovatelská sluţba. V této podkapitole si vymezíme tento pojem, pro koho je určen a co je cílem pečovatelské sluţby. Kombinace pečovatelské sluţby a sluţby pobytového zařízení je zajišťována v domech s pečovatelskou sluţbou. Zřizováním domů se racionalizuje poskytování pečovatelské sluţby v jednom místě a současně se často řeší nevyhovující bydlení seniorů či těţce zdravotně postiţených osob. Výhodou domu s pečovatelskou sluţbou je
29
přítomnost pečovatelky po celou její pracovní dobu, zpravidla v pracovních dnech (Králová, Ráţová dle Dvořáčkové, 2012, s. 85). Domy s pečovatelskou sluţbou patří mezi domy zvláštního určení pro bydlení seniorů a zdravotně postiţených dospělých občanů, přičemţ jejichţ zdravotní stav jim musí dovolit vést samostatný ţivot s podporou terénních a ambulantních sociálních sluţeb. Byt domu s pečovatelskou sluţbou představuje přirozené prostředí, respektuje soukromí a nabízí sociální sluţby včetně společného stravování (Čevela a kol., s. 105). Senior ţijící v domě s pečovatelskou sluţbou je osoba, která je schopna samostatného bydlení v domě s pečovatelskou sluţbou a která je plně soběstačná, případně má sníţenou soběstačnost (Kaufmanová, 2004, s. 95). Cílem této sluţby je co nejdéle setrvat ve vlastním prostředí. Tím si staří lidé zachovávají lidskou důstojnost, své soukromí ale i většinu společenského zázemí, ve kterém ţili většinu svého ţivota se svými nejbliţšími (Kolektiv autorů, 2010, s. 41). „Pečovatelská služba je jednou z nejrozšířenějších terénních služeb. Je poskytována seniorům a těžce zdravotně postiženým občanům, kteří si z důvodu zdravotního stavu, vysokého věku nebo ztráty soběstačnosti nejsou schopni obstarat nutné práci v domácnosti a dalším životní potřeby nebo kteří pro nepříznivý zdravotní stav potřebují ošetření jinou osobou nebo jinou osobní péčí, kterou jim nemohou poskytovat rodinní příslušníci.“ (Nešporová, Svobodová, Vidovičová, 2008, s. 20-22).
3.4.1 Dům s pečovatelskou službou Uherský Brod V domech s pečovatelskou sluţbou v Uherském Brodě, coţ jsou bytové domy zvláštního určení, zajišťuje příspěvková organizace (sociální sluţby Uherský Brod) veškerý provozní chod těchto domů (DPS Uherský Brod, základní podrobnosti, online). Do konce roku 2006 byl znám jako domov-penzion pro důchodce. Na základě zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, byly domovy-penziony zrušeny. Penzion byl přetransformován na dům s pečovatelskou sluţbou. DPS poskytuje bydlení a sluţby seniorům a plně invalidním osobám. V DPS bydlí osoby, které mají sníţenou soběstačnost v základních ţivotních dovednostech. Potřebují částečnou podporu při zabezpečení běţného způsobu ţivota. DPS není vhodný pro klienty, kteří potřebují zdravotní péči, alkoholiky, psychotiky, uţivatele s demencí, toxikomany. (DPS Uherský Brod, základní podrobnosti, online). 30
Posláním pečovatelské sluţby Uherský Brod je pomoc osobám, jejichţ situace vyţaduje pomoc jiné fyzické osoby v podporování samostatného ţivota v jejich domácím prostředí a podporovat aktivní spolupráci a účast osob při poskytování sociální sluţby. Sluţba je poskytována seniorům, osobám se zdravotním postiţení, rodinám s dětmi, kde věk těchto osob není omezen. (DPS Uherský Brod, základní podrobnosti, online). Pečovatelská sluţba Uherský Brod poskytují dvě formy pomoci – ambulantní a terénní sluţby. Ambulantní sluţby jsou poskytovány v zařízení sociálních sluţeb a sluţby terénní jsou poskytovány ţadateli v jeho domácnosti (DPS Uherský Brod, základní podrobnosti, online). Pečovatelská sluţba Uherský Brod je registrovanou sociální sluţbou příspěvkové organizace Sociální sluţby Uherský Brod se sídlem Za Humny 2292, 688 01 Uherský Brod. Pečovatelská sluţba se řídí zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách a vyhláškou č. 505/2006 Sb. Pečovatelská sluţba postupuje také v souladu se Standardy kvality a Vnitřními pravidly Pečovatelské sluţby Uherský Brod (DPS Uherský Brod, základní podrobnosti, online).
31
32
4 Plán
předvýzkumu
spokojenosti
klientů
s poskytovanými sociálními službami a s bydlením DPS Uherský Brod Obsahem této kapitoly je metodologická část plánu výzkumu, který si klade za cíl zjistit spokojenost s bydlením a spokojenost s poskytování pečovatelské sluţby v Domě s pečovatelskou sluţbou Uherský Brod. Hlavním výstupem je sestavení dotazníku, pomocí kterého bude kvantitativní šetření realizováno. Dotazník je uveden v příloze. Součástí je stanovení výzkumné otázky včetně cílů, hypotéz a jejich operacionalizací, předvýzkum, metoda výzkumu a výzkumný nástroj. Jak jsem uvedla v úvodu, některé části jsou shodné s mou bakalářskou prací, která z těchto výsledků vychází a jejím obsahem je realizace navrhovaného výzkumu.
4.1 Výzkumná
otázka,
výzkumný
cíl,
hypotézy
a jejich
operacionalizace Hlavním cílem této absolventské práce je tedy příprava návrhu výzkumu, který si klade za cíl zjistit spokojenost s bydlením a spokojenost s poskytování pečovatelské sluţby v Domě s pečovatelskou sluţbou Uherský Brod. Stanovila jsem si tuto výzkumnou otázku: Jak jsou klienti Domu s pečovatelskou službou Uherský Brod spokojeni s poskytovanými službami a s bydlením? K naplnění hlavního cíle jsem si určila 5 dílčích cílů. Kaţdý cíl je rozpracován do hypotéz a ke kaţdé hypotéze je přiřazena operacionalizace. Cíle jsem si stanovila následovně: Zjistit spokojenost klientů s chováním a přístupem personálu v DPS. Zjistit, zda klienti vědí o možnosti stížnosti. Zjistit spokojenost klientů v DPS Uherský Brod s poskytovanými službami. Zjistit, zda jsou klienti spokojeni s kvalitou bydlení. Zjistit, zda jsou v DPS dodržovány lidská práva uživatelů domova.
33
1) Dílčí cíl: Zjistit spokojenost klientů s chováním a přístupem personálu v DPS. H1: Předpokládáme, že většina klientů jsou spokojeni s chováním a přístupem personálu v DPS. Operacionalizace: Hypotézu ověřuji prostřednictvím otázky č. 2, 3, 4, 5. Hypotéza bude potvrzena, pokud většina respondentů u otázky č. 2 a 3 zvolí moţnost a) Ano a u otázky č. 4 a č. 5 zvolí většina respondentů moţností a) Zcela spokojen/a nebo b) Spíše spokojen/a . 2) Dílčí cíl: Zjistit, zda klienti vědí o možnosti stížnosti. H2: Předpokládáme, že většina klientů ví o možnosti, že si mohou stěžovat. Operacionalizace: Hypotézu ověřuji prostřednictvím otázky č. 6, 7, 8. Hypotéza bude potvrzena, pokud většina respondentů u otázky č. 6, 7 zvolí moţnost a) Ano a otázky č. 8 zvolí většina respondentů moţnost a) Ano, byla stížnost/názor nějak řešen nebo c) Zatím jsem stížnost/názor nepodávala 3) Dílčí cíl: Zjistit spokojenost klientů v DPS Uherský Brod s poskytovanými službami. H3: Předpokládáme, že většina klientů je spokojena s kvalitou poskytovaných sociálních služeb Operacionalizace: Tuto hypotézu ověřuji otázkou č. 9, 10, 11, 12, 13, 14 a bude potvrzena v tom případě, odpoví-li většina respondentů u otázky č. 9, 10, 11, 12 a) Zcela spokojen/a nebo b) Spíše spokojen/a . u otázky č. 13 se potvrdí hypotéza, jestliţe většina respondentů zvolí moţnost a) Ne. Hypotéza u otázky č. 14 bude potvrzena v tom případě, ohodnotí-li většina respondentů na výborně nebo velmi dobře poskytované sluţby. 4) Dílčí cíl: Zjistit, zda jsou klienti spokojeni s kvalitou bydlení. H4:Předpokládáme, že většina klientů je spokojena s kvalitou bydlení. Operacionalizace: Hypotézu ověřuji prostřednictvím otázek č. 15, 16 a 21. Hypotéza se potvrdí, jestliţe většina respondentů odpoví na otázku č. 15 a) Ano a pokud většina respondentů odpoví na otázku č. 16 moţností a) Zcela spokojen/a nebo b) Spíše spokojen/a a u otázky č. 21 moţnost b) Ne
34
5) Dílčí cíl:
Zjistit, zda jsou v DPS dodržovány lidská práva uživatelů
domova. H5: Předpokládáme, že většina klientů jsou s úrovní dodržování lidských práv a svobod v zařízení spokojeni. Operacionalizace: Hypotézu ověřuji prostřednictvím otázky č. 17, 18, 19, 20. Hypotéza bude potvrzena, pokud většina respondentů u otázky č. 17, 18, 19, 20 zvolí moţnost a) Ano.
4.2 Metoda výzkumu Jako výzkumnou metodu budu volit metodu kvantitativního sběru dat. Reichel (2009, s. 40) předpokládá, „že fenomény sociálního světa, které činí předmětem zkoumání, jsou svým způsobem měřitelné, či minimálně nějak tříditelné, uspořádané.“ Podle Dismana (2008, s. 286), kvantitativní výzkum představuje pouze obecná data o velkém počtu jedinců, kde je redukováno počet proměnných, ale i mnoţství zkoumaných vztahů mezi nimi. Tyto informace lze dále zobecnit na celou populaci. „Kvantitativní metody pracují s velkým počtem pozorování a případů, kvantifikují hodnoty proměnných a pro ověřování hypotéz používají statistické techniky.“ (Dočekalová, Švec, Daneš, 2010, s. 46). Testování hypotéz je jeden ze základních způsobů práce. Hypotézy ve výzkumu by neměli být formulovány z důvodu, „ţe se to tak dělá“. Kvantitativní šetření lze realizovat i bez jejich pouţití. Hypotézy by měly být pouţity tam, kde je to funkční, logické a odpovídá zvolené strategii výzkumu (Sedláková, 2014, s. 114). „Počet hypotéz se liší podle zadání výzkumu a jeho cílů. Jelikož hypotézy z cílů vycházejí, potom by jejich počet měl být obecně stejný jako počet výzkumných sílů.“ (Kozel a kol., 2011, s. 80). Podle Chrásky (2007, s. 18) by proměnné, které v hypotéze vystupují, musí být měřitelné (byť jen na základě kategorizace).
4.3 Výzkumný nástroj Jako výzkumný nástroj budu volit techniku dotazníkového šetření. Podle Bártlové a Hnilicové (2000, s. 30), je dotazník definován jako standardizovaný soubor otázek připravených předem a formuláři. Kde dotazníkové šetření je nejvíce rozšířenou technikou ve zdravotnictví a sociálních oblastí. Dotazníky mohou být anonymní nebo neanonymní a obsahují řadu poloţek s různě formulovanými otázkami. Podle Sedlákové 35
(2014, s. 156-157), dotazování představuje metodu sběru dat, při které získáváme data zprostředkovaně. Pokud respondent vyplňuje dotazník sám, mluvíme o dotazníkovém šetření. Pro sestavování dotazníku by měla platit ustavená pravidla a doporučení, která by přispěla k tomu, aby byl tzv. dobře komunikativní a pro respondenty co nejsnazší vyplňování. Podle Reichel (2009, s. 118-119), dotazník nelze pouţít osob, pro které je psaní nebo čtení z nějakého důvodu obtíţné (malé děti, nevidomí, mentálně či jinak postiţené osoby). Dotazník by měl mít logickou strukturu, jeţ podporuje plynulost rozhovoru. Délka dotazníku nebývá striktně určena, závisí na zkoumaném tématu a na vztahu respondenta k tomuto tématu (Kozel, 2006. s. 163).
4.4 Předvýzkum Účelem předvýzkumu je prověření realizované výzkumné akce v terénu, konkrétně její aspekty (nástroje zkoumání, moţnost ověření hypotéz, zvolené techniky apod.) (Reichel, 2009, s. 73). Podle Dismana (2008, s. 122) se předvýzkum realizuje na malé skupině respondentů, která vychází z cílové populace, ve kterém jde především o test dotazníku, jako výzkumného nástroje a otázek v něm. Reichel (2009, s. 73) dodává, ţe kromě testování dotazníku předvýzkum testuje také způsoby výběru výzkumného vzorku. V rámci této práce jsem realizovala předvýzkum. Předvýzkumem jsem si potvrdila, ţe mé dílčí cíle jsou v mé cílové populaci zkoumatelné, jelikoţ hypotézy, které jsou jejich součástí, se mohou na základě otázek dotazníkového šetření potvrdit jako pravdivé či nepravdivé. Během tohoto předvýzkumu jsem sesbírala data od šesti respondentů, kde odpovědi byly zahrnuty do celkového vyhodnocení, jelikoţ otázky zůstaly nezměněny a obsah zůstal stejný jako u dotazníku, který byl předán ostatním respondentům. V rámci předvýzkumu se mi podařilo obsáhnout všechny moţnosti týkající se délky pobytu v zařízení, tak jak je uvedeno v následujícím grafu a tabulce č. 1:
36
35% 30%
25% Méně než rok
20%
1-5 let 15%
6-10 let Více než 10 let
10% 5% 0% Jak dlouho v zařízení žijete?
Méně neţ rok
2
33%
1-5 let
1
17%
6-10 let
2
33%
Více neţ 10 let
1
17%
Graf a tabulka č. 1
V rámci otázek č. 2-5, které se zaměřují na ověřování prvního dílčího cíle, z předvýzkumu vyplynulo, ţe většina respondentů je spokojena s chováním a přístupem personálu v DPS.
37
Má pocit, ţe personál přistupuje s ochotou
6
100%
Má pocit, ţe personál dostatečně naslouchá
5
83%
Je spokojen/a s přístupem a chováním personálu
4
67%
Je spokojen/a s péčí, kterou poskytuje personál sociálních sluţeb
5
83%
Graf a tabulka č. 2. Souhrn odpovědí č. 2-5 („Přistupuje k Vám personál s ochotou?“, „Máte pocit, ţe Vám personál dostatečně naslouchá?“, „Jste spokojen/a s přístupem a chováním personálu k Vám?“, „Jak jste spokojen/a s péčí, kterou Vám poskytuje personál sociálních sluţeb?“)
V rámci otázek č. 6-8, které jsou zaměřeny na dílčí cíl č. 2, zda klienti vědí o moţnosti stíţnosti, z předvýzkumu vyplynulo, jak je vidět v tabulce a grafu č. 3, ţe většina respondentů vědí, o moţnosti stíţnosti a vědí, kam se mohou se stíţností obrátit. 120% 100%
80% 60% Ne 40%
Ano
20% 0%
Máte možnost vyjádřit svou stížnost/názor ohledně poskytovaných služeb?
Víte, kam se můžete se stížností/názorem obrátit?
Pokud jste již stížnosti/názor podal/a , byla tato záležitost dále řešena?
Má moţnost vyjádřit svou stíţnost/názor ohledně poskytovaných sluţeb
5
83%
Ví, kam se můţete se stíţností/názorem obrátit
4
80%
Pokud byla stíţnosti/názor podána, byla tato záleţitost dále řešena
2
40%
Graf a tabulka č. 3. Souhrn odpovědí na otázky č. 6-8 („Máte moţnost vyjádřit svou stíţnost/názor ohledně poskytovaných sluţeb?“, „Víte, kam se můţete se stíţností/názorem obrátit?“, „Pokud jste jiţ stíţnosti/názor podal/a , byla tato záleţitost dále řešena?“)
38
Z otázek č. 9-14 zkoumající 3. dílčí cíl, zaměřený na spokojenost klientů s poskytovanými sociálními sluţbami v předvýzkumu vyplynulo, ţe drtivá většina klientů
je
spokojena
s poskytovanými
sluţbami.
120% 100%
Zcela nespokojen/a
80%
Spíše nespokojen/a
60%
Spokojen/a, nespokojen/a
40% Spíše spokojen/a 20% Zcela spokojen/a 0% Jste Jste celkově Jste Jste Je v něco, co spokojen/a s spokojen/a s spokojen/a s spokojen/a s bychom mohli dobou úrovní rozsahem dostupností udělat pro poskytování poskytovaných poskytovaných ostatních zlepšení služeb? (6:00služeb? služeb? služeb? (lékař, poskytovaných 22:00) obchod…) služeb?
Je spokojen/a s dobou poskytování sluţeb (6:00-22:00)
5
83%
Je celkově spokojen/a s úrovní poskytovaných sluţeb
4
66%
Je spokojen/a s rozsahem poskytovaných sluţeb
5
83%
Je spokojen/a s dostupností ostatních sluţeb? (lékař, obchod…)
5
83%
Není nic, co bychom mohli udělat pro zlepšení poskytovaných sluţeb
6
100%
Graf a tabulka č. 4. Souhrn odpovědí na otázky č. 9-13 („Jste spokojen/a s dobou poskytování sluţeb? (6:00-22:00)“, „Jste celkově spokojen/a s úrovní poskytovaných sluţeb?“, „Jste spokojen/a s rozsahem poskytovaných sluţeb?“, „Jste spokojen/a s dostupností ostatních sluţeb? (lékař, obchod…)“, „Je v něco, co bychom mohli udělat pro zlepšení poskytovaných sluţeb?“)
Hodnocení 1
2
3
4
5
Sluţbu nevyuţívá
Běţný úklid a údrţba domácnosti
5
1
0
0
0
0
Praní a ţehlení prádla, drobné opravy
4
2
0
0
0
0
Běţné nákupy, pochůzky
0
0
0
0
0
6
Příprava a podání jídla a pití
1
0
0
0
0
5
Doprovod (k lékaři, na úřady…)
1
0
0
0
0
5
Donáška nebo dovoz oběda
3
0
0
0
0
3
Pomoc při osobní hygieně
0
1
0
0
0
5
Úkony
Tabulka č. 5. Souhrn hodnocení u otázky č. 14 – „Ohodnoťte úroveň jednotlivých poskytovaných sluţeb, které Vám DPS nabízí.“
39
Z otázek č. 15, 16 a 21, zkoumající 4. dílčí cíl zaměřený na spokojenost s kvalitou bydlení, z předvýzkumu vyplynulo, ţe více neţ polovina respondentů je spokojeno s kvalitou bydlení. 120%
100% 80% 60% Ne
Ano
40% 20%
0% Líbí se Vám prostory a Jste spokojen/a s Ohledně bydlení, je něco, s prostředí domu? (vnitřní a vybaveností Vašeho bytu? čím jste nespokojen/a ? venkovní areál)
Je spokojen/a s prostory a prostředí domu (vnitřní a venkovní areál) Je spokojen/a s vybaveností Vašeho bytu?
4
67%
5
83%
S bydlením je spokojen/a
5
83%
Graf a tabulka č.6. Souhrn odpovědí na otázky č. 9-13 („Líbí se Vám prostory a prostředí domu? (vnitřní a venkovní areál)“, „Jste spokojen/a s vybaveností Vašeho bytu?“, „Ohledně bydlení, je něco, s čím jste nespokojen/a ?“)
40
Z otázek č. 17-20 zkoumající 5. dílčí cíl, zaměřený na dodrţování lidských práv, v předvýzkumu vyplynulo, ţe v zařízení jsou dodrţována lidská práva, avšak polovina respondentů u otázky č. 20, zda jsou dostatečně informováni o provozních záleţitostech, polovina respondentů odpověděla moţností „Ne“. 120% 100% 80% 60% 40%
Ne
20%
Ano
0% Cítíte zde pocit jistoty a bezpečí?
Máte zde dostatek Respektuje personál soukromí? Vaše soukromí? (např. klepání na dveře)
Jste dostatečně informován/a o provozních záležitostech? (kulturní akce, plánované výlety…)
Cítíte pocit jistoty a bezpečí
5
83%
Má dostatek soukromí?
6
100%
Respektuje personál soukromí (např. klepání na dveře)
6
100%
Je dostatečně informován/a o provozních záleţitostech (kulturní akce, plánované výlety…)
3
50%
Graf a tabulka č. 7. Souhrn odpovědí na otázky č. 17-20 („Cítíte zde pocit jistoty a bezpečí?“, „Máte zde
dostatek soukromí?“, „Respektuje personál Vaše soukromí? (např. klepání na dveře)“, „Jste dostatečně informován/a o provozních záleţitostech? (kulturní akce, plánované výlety…).“)
4.5
Shrnutí Pomocí předvýzkumu jsem ověřovala srozumitelnost a validitu navrţeného
dotazníku, který umoţňuje testovat skladbu, srozumitelnost a rozmístění otázek v dotazníku, a bez kterého by se neměl obejít ţádný výzkum (Disman, 2008, s. 122). Kromě testování dotazníku předvýzkum prověřuje také způsoby výběru vzorku, ujasnění si způsobu zpracování dat nebo ověření si některých hypotéz (Reichel, 2009, s. 73).
41
Na základě tohoto předvýzkumu jsem pozměnila původní design dotazníku, kdy jsem zvýraznila některé moţnosti. V rámci tohoto předvýzkumu jsem sesbírala data od šesti respondentů, jeţ jsem se snaţila vybrat tak, aby pokryla všechny délky pobytu v zařízení. Z této fáze vyplynula konečná verze dotazníku (viz. příloha 1), která se skládá ze 7 uzavřených otázek, kde si respondent vybral vhodnou odpověď a 15 polouzavřených, kde měl respondent vybrat nebo sám napsat svoji odpověď.
42
Závěr Na závěr této práce bych pouţila francouzské přísloví „mládí žije z naděje a stáří ze vzpomínek“, coţ je podle mého názoru velmi výstiţné. Stáří se jednoho dne bude týkat kaţdého z nás, proto je dobré se uţ nyní zabývat touto problematikou. Z hlediska poskytování sociálních sluţeb se zamýšlet nad tím, ţe i my jednoho dne budeme potřebovat kvalitní sociální sluţbu a budeme si přát, aby nám byla poskytnuta v co nejlepší kvalitě. Cílem této absolventské práce bylo připravit návrh výzkumu, který si klade za cíl zjistit spokojenost s bydlením a spokojenost s poskytování pečovatelské sluţby v Domě s pečovatelskou sluţbou Uherský Brod. Vlastní výzkum je předmětem mé bakalářské práce, která na tuto absolventskou práci navazuje. V rámci výzkumu byl realizován předvýzkum na vzorku šesti respondentů, který ověřil správnost dotazníku. Předvýzkum mi také předběţně ukázal, jaký bude asi výsledek mého dotazníkového šetření, jehoţ realizace je předmětem mé bakalářské práce. Hlavním výstupem je sestavení dotazníku (viz. příloha č. 1), pomocí kterého bude kvantitativní šetření realizováno. V rámci tohoto tématu byly v první kapitole vysvětleny pojmy jako stáří, stárnutí. Poté byly popsány změny, se kterými se potýká starý člověk, a periodizovala jsem stáří na etapy. Druhá kapitola se zabývala pojmem kvalita v sociálních sluţbách, specifikovala jsem ţivotní spokojenost a vymezila potřeby seniorů. Třetí kapitola se věnovala sociálním sluţbám a domu s pečovatelskou sluţbou. Poslední kapitola zahrnovala výzkumnou část, ve které jsem se věnovala cíly této práce – předvýzkumu. Tato práce můţe být vyuţita nejen jako podklad pro ty, co se zajímá o tuto problematiku, ale téţ jako zdroj informacích o jednotlivých pojmech – stáří, stárnutí, kvalita v sociálních sluţbách, sociální sluţby. Také konečné výsledky výzkumu budou předány Domu s pečovatelskou sluţbou Uherský Brod.
43
Bibliografie AKHTAR, M., Positive psychology for overcoming depression, Self-help strategies for happiness, inner-strenght and well-being, Osprey Publishing, 2013 BALOGOVÁ, B., Seniori, Akce print, 2005, ISBN 978-80-969-2749-4. BALOGOVÁ, B., Seniori v spektre súčasného světa, Akce print, 2007, ISBN 978-8089295-03-6. ČELEDOVÁ, L., ČEVELA, R., Výchova ke zdraví – vybrané kapitoly, Praha: Grada Publishing, a . s., 2010, ISBN 978-80-247-3213-8. ČEVELA, R., KALVACH, Z., ČELEDOVÁ, L., Sociální gerontologie, Praha: Grada Publishing, a . s., 2012, ISBN 978-80-247-3901-4. DISMAN, M., Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele, Praha: Karolinum, 2008, ISBN 978-80-246-0139-7. DOČEKALOVÁ, P., ŠVEC, K., DANEŠ, J., Úvod do politologie, Praha: Grada Publishing, a . s.,2010, ISBN 978-80-247-2940-4. DUKOVÁ, I., DUKA, M., KOHOUTKOVÁ, I., Sociální politika: Učebnice pro obor sociální činnost, Praha: Grada Publishing, a . s., 2013, ISBN 978-80-247-3880-2 FORSYTH, P., Jak motivovat svůj tým, Praha: Grada Publishing, a . s., 2009, ISBN 978-80-247-2128-6. GURKOVÁ, E., Hodnocení kvality života, Pro klinickou praxi a ošetřovatelský tým, Praha: Grada Publishing, a . s., 2011, ISBN 978-80-247-3625-9. GREGOR, O., RENČÍN, V., Stárnout, to je kumšt, Praha: Olympia, 1983. ISBN 97880-238-4791-8. HAŠKOVCOVÁ, H., Fenomén stáří. Praha: Panorama, 2012, ISBN 80-7038-158-2. KELNEROVÁ, J., Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty – 1. ročník, Praha: Grada Publishing, a . s., 2009, ISBN 978-80-247-2830-8. KOZEL, R., Moderní marketingový výzkum, Praha: Grada Publishing, a . s., 2006, ISBN 978-80-247-0966-6. KOZEL, R. a kol., Moderní metody a techniky marketingového výzkumu, Praha: Grada Publishing, a . s., 2011, ISBN 978-80-247-3527-6. DVOŘÁČKOVÁ, D., Kvalita života seniorů v domovech pro seniory, 1. Vydání, Praha: Grada Publishing, a . s., 2012, ISBN 978-80-247-4138-3.
44
HAŠKOVCOVÁ, H., Fenomén stáří. Praha: Panorama, 2012, ISBN 80-7038-158-2. HEGYI, L., Sociálna gerontologica, Bratislava: Herba, 2012, ISBN 978-80-89171-996. HERMAN, J., HERMANOVÁ, M. a kol., Základy managementu sociálních služeb, 1. vydání, Brno: T.I.G.E.R, 2008, ISBN 57-860-08. HOLCZEROVÁ, V., DVOŘÁČKOVÁ, D., Volnočasové aktivity pro seniory, Praha: Grada Publishing, a . s., 2013, ISBN 978-80-247-8891-3. HOLMEROVÁ, I., JURAŠKOVÁ, B., ZIKMUNDOVÁ, K. a kol., Vybrané kapitoly z gerontologie, 3. přepracované a doplnění vydání, Praha: EV Public relations s. r. o., 2007, ISBN 978-80-254-0179-8. HROZENSKÁ, M. a kol., Sociálna práca so staršími ľuďmi a jej teoreticko-praktické východiská, Osveta Martin, 2008, ISBN 978-80-8063-282-3. HUDÁKOVÁ, A., MAJERNÍKOVÁ, Ľ., Kvalita života seniorů v kontextu ošetřovatelství, Praha: Grada Publishing, a . s., 2013, ISBN 978-80-247-4772-9. KALVACH, Z. a kol., Geriatrie a gerontologie, Praha: Grada Publishing, a . s., 2004, ISBN 978-80-247-3901-4. KAUFMANOVÁ, P., Pohled seniorů na pečovatelskou službu, Sociální práce/sociálna práca, 2004, č. 2, ISSN 1213-624. KEBZA, V., Psychosociální determinanty zdraví, Academia, 2005, ISBN 978-80-2001307-1. KOTLER, P. a kol., Moderní marketing, Praha: Grada Publishing, a . s., 2007, ISBN 978-80-247-1545-2. KRAJČÍK, Š., Geriatria pre sociálneho pracovníka, Vysoká škola zdravotnictva a sociálnej práce Sv. Alţbety, 2006, ISBN 80-969449-8-3. KŘIVOHLAVÝ, J., Psychologie nemoci, Praha: Grada Publishing, a . s., 2002, ISBN 978-80-247-0179-0. LANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ. D., Vývojová psychologie, Praha: Grada Publishing, a . s., 2006, ISBN 80-247-1284-9. LYMBERY, M., Social work with older people, SAGE, 2005, ISBN 978-18-478-77840. MAHROVÁ,
G.,
VENGLÁŘOVÁ,
M.,
Sociální
práce
s lidmi
s duševním
onemocněním, Praha: Grada Publishing, a . s., 2008 , ISBN 978-80-247-2138-5.
45
MANDINCOVÁ, P., Psychosociální aspekty péče a o nemocného, Onemocnění štítné žlázy, Praha: Grada Publishing, a . s., 2011, ISBN 978-80-247-7174-8. MALÍKOVÁ, E., Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních, 1. Vydání, Praha: Grada Publishing, a . s., 2008, 176 s., ISBN 978-80-247-2138-5. MASTILIAKOVÁ, D., Posuzování stavu zdraví a ošetřovatelská diagnostika, Praha: Grada Publishing, a . s., 2014, ISBN 978-80-247-5376-8. MATOUŠEK, O., Slovník sociální práce, Portál, s. r. o., 2003, ISBN 978-80-717-85491. MATOUŠEK, O., KOLDINSKÁ, K., Sociální služby. Legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení, Praha: Portál, 2007 ISBN 978-80-7367-310-9. MÁTL, O., JABŮRKOVÁ, M., Kvalita péče o seniory, řízení kvality dlouhodobé péče v ČR, Sborník, Katedra řízení a supervize v sociálních a zdravotnických organizacích, Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze, Galén, 2007, ISBN 978-807262-499-7. MLÝNKOVÁ, I., Péče o staré občany, Učebnice pro obor sociální činnost, Praha: Grada Publishing, a . s., 2011, ISBN 978-80-247-3872-7. MOLEK, J., Marketing sociálních služeb, Praha: VÚPSV, 2009, ISBN 978-80-7416026-4 MÜHLPACHR, P., Schola gerontologica, Brno: Masarykova univerzita, 2005, ISBN 80-210-3838-1. NEŠPOROVÁ, O., SVOBODOVÁ, K., VIDOVIČOVÁ, L., Zajištění potřeb seniorů s důrazem na roli nestátního sektoru, Praha: VÚPSV, 2008 ISBN 978-80-87007-96-9. NOVÁK, T., Jak (ne)rozumět emocím stárnoucích rodičů, Praha: Grada Publishing, a . s., 2014, ISBN 978-80-247-5152-8. ONDRUŠOVÁ, J., Stáří a smysl života, 1. vydání, Praha: Karlova univerzita. 2011, ISBN 978-80-246-1997-2. PAUKNEROVÁ, D. a kol., Psychologie pro ekonomy a manažery, 3. aktualizované a doplněné vydání, Praha: Grada Publishing, a . s., 2012, ISBN 978-80-247-7655-2. PAVLÍKOVÁ, S., Modely ošetrovateľstva v kocke, Praha: Grada Publishing, a . s., 2014, ISBN 978-80-247-1918-4. PETŘKOVÁ, A., ČORNANIČOVÁ, R., Gerontagogika, Úvod do teorie a praxe edukace seniorů, Studijní texty pro distanční studium, Fakulta filozofická Univerzity Palackého v Olomouci, 2004, 1. Vydání, ISBN 80-244-0879-1. 46
PICHAUD, C., THAREAUOVÁ, I., Soužití se starými lidmi, Portál, s. r. o., Praha 1998, ISBN 80-7178-184-3. POLEDNÍKOVÁ, L. a kol., Geriatrické a gerontologické ošetrovatelstvo, 2006, Martin: Osveta ISBN 80-8063-208-1. PŮČEK, M. a kol., Měření spokojenosti v organizacích veřejné správy – soubor příkladů, Praha: Tiskárna Ministerstva vnitra, p.o, 2005, ISBN 80-239-6154-3. REICHEL, J., Kapitoly metodologie sociálních výzkumů, Praha: Grada Publishing, a . s., 2009, ISBN 978-80-247-3006-6. ROBERTS, J., Jak staří lidé vnímají konec života? Sociální práce/Sociálna práca, Brno: ASVSP, 2/2010 ŘÍČAN, P., Cesta životem:vývojová psychologie, Praha, Portál, 2004 ISBN 80-7367124-7. SEDLÁKOVÁ, R., Výzkum médií: Nejužívanější metody a techniky, Praha: Grada Publishing, a . s., 2014, ISBN 978-80-247-3568-9. STRIEŢENEC, Š., Úvod do sociálnej práce, Tripsoft, 2001, ISBN 978-80-968-2946-0. ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŢKOVÁ J., Přehled vývojové psychologie 2, neznámé vydání Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci, 2002, ISBN 80-244-0629-2. TOKÁROVÁ, A., Sociálna práca: kapitoly z dějín, teorie a metodiky sociálnej práce, Akce print, 2003, ISBN 978-80-968-3675-8. VÁGNEROVÁ, N., Vývojová psychologie II, Praha, Karolinum, 2007 ISBN 978-80246-1318-5. WOLF, J. a kol., Umění ţít a stárnout, Praha: Svoboda, 1982 Zákony Zákon o sociálních službách. Zákon č. 108/2006 Sb. v účinném znění ke dni 1. 1. 2012. Internetové zdroje Výroční zpráva DPS Uherský Brod, 2013 [on-line]. Dostupné 3. 3. 2015 z: http://www.ssub.cz/Public/vz2013.pdf DPS Uherský Brod Za Humny 2467, Podrobnosti [on-line]. Dostupné 3. 3. 2015 z: http://www.ssub.cz/dps-za-humny-2467
47
WHO (2002). Active Ageing: a policy framework.World Health Organization, Geneva. Dostupné z: http://whqlibdoc.who.int/hq/2002/who_nmh_nph_02.8.pdf Modely měření a zlepšování spokojenosti zákazníků od teorii k praxi, Praha, 2004, ISBN 80-02-01686-6, Dostupné z: http://www.npj.cz/soubory/publikace/123269107219122.pdf
48
Přílohy Příloha č. 1 - Dotazník
Dotazník Váţená paní, váţený pane, jmenuji
se Lenka Vráblíková
a jsem
studentka Mezinárodní
sociální
a humanitární práce Univerzity Palackého v Olomouci. Dovoluji si Vám představit anonymní dotazník, který si klade za cíl zjistit spokojenost klientů s poskytovanými sociálními sluţbami a zjistit spokojenost s ubytováním v Domě s pečovatelskou sluţbou Uherský Brod. Dotazník bude pracovním materiálem, díky kterému se můţete podílet na zlepšení či změně současných poskytovaných sluţeb, které dům s pečovatelskou sluţbou nabízí. Také budou slouţit jako podklad pro mou bakalářskou práci. Otázky jsou zaměřené především na Vaši spokojenost s poskytovanými sociálními sluţbami, přístup personálu a spokojenost s bydlením. Budu velmi ráda, pokud přijmete nabídku ke spolupráci a svůj volný čas věnujete na vyplnění tohoto dotazníku. Vyplněný dotazník je zcela anonymní, nemusíte se tudíţ podepisovat a nemusíte se bát jeho zneuţití. Pokud si nebude zcela jisti s vyplňování, můţete o pomoc poţádat mě. K dispozici budu v pátek 13. března 2015 od 8,30 do 10,00 hodin v jídelně DPS Za Humny 2292. Vyplněný dotazník je moţné vhodit do schránky pečovatelské sluţby nebo schránek domů s pečovatelskou sluţbou. Děkuji za spolupráci a Váš čas věnovaný vyplnění dotazníku. 1) Jak dlouho v DPS žijete? a) Méně neţ 1 rok b) 1 – 5 let c) 6 – 10 let d) Více neţ 10 let
2) Přistupuje k Vám personál s ochotou? a) Ano b) Ne c) Jak kdo
49
Pokud jste uvedl/a b) Ne, uveďte, konkrétní příklady: …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… 3) Máte pocit, že Vám personál dostatečně naslouchá? a) Ano b) Ne Pokud jste uvedl/a b) Ne, uveďte konkrétní příklady. …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… 4) Jste spokojen/a s přístupem a chováním personálu k Vám? a) Zcela spokojen/a b) Spíše spokojen/a c) Ani spokojen/a , ani nespokojen/a d) Spíše nespokojen/a e) Zcela nespokojen/a Pokud jste uvedl/a d) Spíše nespokojen/a , nebo e) Zcela nespokojen/a , uveďte co byste změnil/a : …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… 5) Jak jste spokojen/a s péčí, kterou Vám poskytuje personál sociálních služeb? a) Zcela spokojen/a b) Spíše spokojen/a c) Ani spokojen/a , ani nespokojen/a d) Spíše nespokojen/a e) Zcela nespokojen/a Pokud jste uvedl/a d) Spíše nespokojen/a , nebo e) Zcela nespokojen/a , uveďte co byste změnil/a : ……………………………………………………………………………………………
50
…………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… 6) a) b) c)
Máte možnost vyjádřit svou stížnost/názor ohledně poskytovaných služeb? Ano Ne Nevím Poznámka: Pokud jste v této otázce odpověděl/a a) Ano pokračujte prosím
v otázce č 7. Pokud jste v této otázce odpověděl/a b) Ne nebo c) Nevím pokračujte prosím v otázce č. 9 7) Víte, kam se můžete se stížností/názorem obrátit? a) Ano, vím b) Ne, nevím Poznámka: Pokud jste v této otázce odpověděl/a a) Ano pokračujte prosím v otázce č 8. Pokud jste v této otázce odpověděl/a b) Ne pokračujte prosím v otázce č. 9
8) a) b) c)
Pokud jste již stížnosti/názor podal/a , byla tato záležitost dále řešena? Ano, byla stíţnost/názor nějak řešen Ne, nic se nezměnilo, nikdo s mým názorem/stíţností nic neudělal Zatím jsem stíţnost/názor nepodávala
9) a) b) c) d) e)
Jste spokojen/a s dobou poskytování služeb? (6:00-22:00) Zcela spokojen/a Spíše spokojen/a Ani spokojen/a , ani nespokojen/a Spíše nespokojen/a Zcela nespokojen/a
Pokud jste uvedl/a d) Spíše nespokojen/a , nebo e) Zcela nespokojen/a , uveďte co byste změnil/a : …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… 51
10) Jste celkově spokojen/a s úrovní poskytovaných služeb? a) Zcela spokojen/a b) Spíše spokojen/a c) Ani spokojen/a , ani nespokojen/a d) Spíše nespokojen/a e) Zcela nespokojen/a Pokud jste uvedl/a d) Spíše nespokojen/a , nebo e) Zcela nespokojen/a , uveďte co byste
změnil/a :
…………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… 11) Jste spokojen/a s rozsahem poskytovaných služeb? a) Zcela spokojen/a b) Spíše spokojen/a c) Ani spokojen/a , ani nespokojen/a d) Spíše nespokojen/a e) Zcela nespokojen/a Pokud jste uvedl/a d) Spíše nespokojen/a , nebo e) Zcela nespokojen/a , uveďte co byste
změnil/a :
…………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… 12) Jste spokojen/a s dostupností ostatních služeb? (lékař, obchod…) a) Zcela spokojen/a b) Spíše spokojen/a c) Ani spokojen/a , ani nespokojen/a d) Spíše nespokojen/a e) Zcela nespokojen/a
Pokud jste uvedl/a d) Spíše nespokojen/a , nebo e) Zcela nespokojen/a , uveďte co byste
změnil/a :
…………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………
52
13) Je v něco, co bychom mohli udělat pro zlepšení poskytovaných služeb? a) Ano b) Ne Pokud jste v otázce odpověděli a) Ano, uveďte, co byste v zařízení změnil/a : …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… 14) Ohodnoťte úroveň jednotlivých poskytovaných služeb, které Vám DPS nabízí. (Prosím hodnoťte známkami jako ve škole 1 – 5, křížkem označte možnost 1= výborně 2= velmi dobře 3 = dobře 4 = dostatečně 5 = nedostatečně)
1
2
3
4
5
Službu nevyužívám
Běžný úklid a údržba domácností Praní a žehlení prádla a drobné opravy Běžné nákupy, pochůzky Příprava a podání jídla a pití Doprovod (např. K lékaři, na úřady) Donáška nebo dovoz oběda Pomoc při osobní hygieně (WC, koupel atd.)
15) Líbí se Vám prostory a prostředí domu? (vnitřní a venkovní areál) a) Ano b) Ne c) Je mi to jedno Pokud jste uvedl/a b) Ne, uveďte, co se Vám nelíbí a co byste chtěl/a zlepšit: …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………
53
16) Jste spokojen/a s vybaveností Vašeho bytu? a) Zcela spokojen/a b) Spíše spokojen/a c) Ani spokojen/a , ani nespokojen/a d) Spíše nespokojen/a e) Zcela nespokojen/a Pokud jste uvedl/a d) Spíše nespokojen/a , nebo e) Zcela nespokojen/a , uveďte co byste
ve Vašem
bytě
změnil/a ,
nebo
co
ve Vašem
bytě
postrádáte:
…………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… 17) Cítíte zde pocit jistoty a bezpečí? a) Ano b) Ne c) Jak kdy Pokud jste uvedl/a b) Ne, nebo c) Jak kdy, uveďte, co Vám brání cítit pocit jistoty a bezpečí: …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… 18) Máte zde dostatek soukromí? a) Ano b) Ne Pokud jste uvedl/a b) Ne, uveďte, co Vám nejvíce brání v prostoru mít dostatek soukromí,
nebo
konkrétní
situace,
kdy
je soukromí
narušováno:
…………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… 19) Respektuje personál Vaše soukromí? (např. klepání na dveře) a) Ano b) Ne
54
20) Jste dostatečně informován/a o provozních záležitostech? (kulturní akce, plánované výlety…) a) Ano b) Ne c) Nevím 21) Ohledně bydlení, je něco, s čím jste nespokojen/a ? a) Ano b) Ne Pokud jste uvedl/a a) Ano, uveďte s čím jste nespokojen/a a co byste změnil/a : …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… 22) Doporučil/a byste službu svým známým nebo příbuzným? a) Ano b) Ne Pokud jste v otázce odpověděli b) Ne, uveďte důvod/y, proč byste službu nedoporučil/a . …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………
Ještě jednou děkuji za vyplnění tohoto dotazníku a za Váš čas, který jste věnovali jeho vyplněním. Dotazník prosím vhoďte do schránky pečovatelské služby nebo schránek domů s pečovatelskou službou.
55
Anotace Absolventská práce se zabývá spokojeností s bydlením a s poskytováním pečovatelské sluţby v Domě s pečovatelskou sluţbou Uherský Brod. Práce se zaměřuje na návrh výzkumu, který by měl pomocí kvantitativního dotazníkového šetření zjistil, jak jsou klienti
spokojeni
s bydlením
a poskytovanou
pečovatelskou
sluţbou
v Domě
s pečovatelskou sluţbou Uherský Brod. Práce je rozdělena do dvou částí. V první je vymezen teoretický rámec pojmů stáří a stárnutí, kvalita v sociálních sluţbách, pečovatelská sluţba, dům s pečovatelskou sluţbou. Empirická část se zabývá přípravou návrhu výzkumu. Hlavním výstupem je standardizovaný dotazník Klíčová slova: Senioři, stáří, stárnutí, kvalita v sociálních sluţbách, pečovatelská sluţba, dům s pečovatelskou sluţbou, definice kvality, návrh výzkumu
Abstract The graduation thesis deals with the satisfaction of clients with accommodation and with provision of nursing care in Nursing home Uherský Brod. It focuses on preparation of research proposal which should find out the satisfaction of clients with accommodation and provision of nursing care in Nursing home Uherský Brod by a quantitative questionnaire based survey. Thesis is divided into two parts. The theoretical part defines the terms as old age, aging, quality in social services, nursing care, and nursing home. The empirical part describes the preparation of research proposal of the quantitative survey. The main output is the standardized questionnaire. Keywords: Elderly people, old age, aging, quality in social services, nursing care, nursing home, definition of quality, preparation of research
56
