CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc
Absolventská práce
Kristýna Poláková
Olomouc 2015
CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc
Absolventská práce
Zodpovědný turismus jako nástroj rozvoje komunity
Kristýna Poláková Vedoucí práce: Mgr. Ing. Jan Říkovský
Olomouc 2015
Prohlašuji, ţe jsem práci vypracovala samostatně a ţe jsem všechny pouţité informační zdroje uvedla v seznamu literatury. V Olomouci dne,
_____________________________ Vlastnoruční podpis
Chtěla bych poděkovat Mgr. Ing. Janu Říkovskému nejen za odporné vedení, podporu a cenné připomínky k absolventské práci, ale také za svůj čas, který mi v průběhu tvorby celé práce věnoval.
Obsah OBSAH ......................................................................................................................................... 5 ÚVOD ........................................................................................................................................... 7 1
KOMUNITA.......................................................................................................................... 9
1.1 KOMUNITA V KONTEXTU MEXIKA ....................................................................................... 12 1.1.1 Charakteristické znaky komunit v regionu Calakmul ....................................................... 14 1.1.2 Problémy a bariéry komunit v regionu Calakmul ............................................................. 15 Problematika sociálního vyloučení .............................................................................................. 15 Přirozený přírůstek obyvatelstva ................................................................................................. 16 Nevhodné zemědělské postupy .................................................................................................... 16 Vnitřní a vnější rozbroje .......................................................................................................................... 17 2
PODOBA ROZVOJE V KOMUNITĚ .............................................................................. 18
2.1 ROZVOJ ................................................................................................................................ 18 2.2 KOMUNITNÍ ROZVOJ ............................................................................................................. 20 2.2.1 Pilíře a principy komunitního rozvoje .............................................................................. 21 2.2.2 Limity komunitního rozvoje ............................................................................................. 23 2.2.3 Strategie komunitního rozvoje.......................................................................................... 23 2.3 PODOBA KOMUNITNÍHO ROZVOJE V MEXIKU ....................................................................... 25 3
TURISMUS JAKO SOUČÁST ROZVOJE ..................................................................... 27
3.1 TURISMUS ............................................................................................................................ 27 3.1.1 Sociokulturní vlivy turismu .............................................................................................. 28 3.2 UDRŢITELNÝ TURISMUS ....................................................................................................... 30 3.3 ZODPOVĚDNÝ TURISMUS ...................................................................................................... 33 3.3.1 Ekoturismus ...................................................................................................................... 34 3.4 VZTAH TURISMU KE KOMUNITNÍMU ROZVOJI ....................................................................... 36 4
TURISMUS A JEHO VYUŽITÍ K ROZVOJI KOMUNIT V REGIONU CALAKMUL 38
4.1 ORGANIZACE PRONATURA PENINSULA DE YUCATÁN .......................................................... 38 4.2 ROZVOJ TURISMU V REGIONU CALAKMUL ........................................................................... 39 4.3 PROBLÉMOVÉ OBLASTI SPOJENÉ S ROZVOJEM TURISMU V OBLASTI ...................................... 40 4.4 PROJEKT POSILOVÁNÍ ALTERNATIVNÍHO CESTOVNÍHO RUCHU V OBLASTI CALAKMUL ........ 42 4.4.1 Cíle projektu ..................................................................................................................... 43 4.5 PRÁCE ORGANIZACE S KOMUNITAMI V REGIONU ................................................................. 44 4.5.1 Technika: Kdo je tady turista............................................................................................ 45 4.5.2 Technika: Projektování ..................................................................................................... 45 4.5.3 Technika: Koordinace především ..................................................................................... 46
4.5.4 Technika: Exkurze ............................................................................................................ 48 4.5.5 Technika: Mapování mé komunity ................................................................................... 49 4.6 VÝSTUPY PROJEKTU ............................................................................................................. 49 5
ZÁVĚR ................................................................................................................................ 51
6
ZDROJE .............................................................................................................................. 53
KNIŢNÍ ZDROJE ............................................................................................................................. 53 Monografie 53 Editovaná monografie .................................................................................................................. 53 Článek v odborném časopise........................................................................................................ 54 Slovníková a encyklopedická hesla ............................................................................................. 55 INTERNETOVÉ ZDROJE: ................................................................................................................. 55 7
PŘÍLOHY ............................................................................................................................ 58
7.1 GEOGRAFICKÉ ZOBRAZENÍ STÁTU CAMPECHE, MEXIKO ...................................................... 58 7.2 GEOGRAFICKÉ ZOBRAZENÍ REGIONU CALAKMUL VE STÁTĚ CAMPECHE .............................. 58
Úvod Mexiko je zemí mnoha kontrastů. Jako studentka mezinárodní sociální a humanitární práce jsem ve druhém ročníku získala moţnost tuto neocenitelnou skutečnost poznat na vlastní oči. Tato země, s populací čítající 112,3 miliónů obyvatel, je desátou nejnavštěvovanější zemí světa, s ročními příjmy plynoucími z turismu ve výši 13,3 miliard amerických dolarů1. Zároveň ale 52,3% zdejších obyvatel ţije pod hranicí chudoby. Mnozí nemají přístup k pitné vodě, zdravotnickým sluţbám, ke vzdělání. Sociální vyloučení doprovázené nuzně placenou prací je kaţdodenní realitou venkovského obyvatelstva. Znalosti o tom, jakým způsobem se snaţí problematiku chudoby vyřešit mexické neziskové organizace, jsem získala v rámci mého pobytu v přírodní rezervaci Calakmul, nacházející se v samém srdci Yucatanského poloostrova, ve Spojených státech mexických. Zde jsem nabyla představu o skutečné podobě komunitního rozvoje, alternativního turismu a procesu implementace turistických projektů do komunitního plánování. Na základě zkušeností z praxe proto vnímám potřebu prozkoumat téma turismu jako specifické strategie komunitního rozvoje, která vychází ze současných tendencí redefinovat obecný pojem rozvoje. Nové rozvojové paradigma se snaţí zaměřit na propojení s konceptem udrţitelnosti. Dochází k posunu ve vnímání rozvojové pomoci, která jiţ není jen o penězích, spíše jako o způsobu, jakým je poskytována. Zároveň je třeba si pod konceptem rozvoje představit nikoliv pouze rozvojovou pomoc, ale i oblasti s rozvojem významně související, jako je obchod, technologie, ţivotní prostředí, či právě turismus. Tuto post-2015 rozvojovou vizi shrnulo globální společenství v rámci nově definovaných rozvojových cílů tisíciletí, známých jako cíle udrţitelného rozvoje (Sustainable Development Goals, SDGs). (Opršal 2015) Otázka udrţitelného rozvoje, komunitního rozvoje a (mezinárodní) sociální práce je navíc silně propojená. Jak píše ve svém článku Peeters (2012), z pohledu sociální práce je udrţitelný rozvoj konceptem vzbuzujícím mnoho otázek o uspořádání naší společnosti. Sociální práce s udrţitelným rozvojem souvisí, a to zejména v oblastech spravedlnosti a rovnosti lidských práv a moţností. Zároveň ale nejde pouze o propojení sociální práce s konceptem udrţitelnosti. Aktuální socio-ekologická krize pouze zvýrazňuje nutnost transformace směrem k nové, udrţitelné společnosti. 1
Podle Světové Banky činily příjmy z mezinárodního cestovního ruchu v letech 2010-2014,
přesně 13 320 000 000 US$. (The World Bank 2015)
7
Toho můţe být dosaţeno pomocí paradigmatického obratu (paradigm shift). Jiţ nemůţeme počítat s vizí nekonečného růstu ţivotní úrovně navázané na ekonomický rozvoj. Udrţitelnost není o materiální prosperitě jako o kvalitě vztahů ve společnosti. Znamená to, ţe sociální práce nemůţe nečinně přihlíţet současnému politickému a globálnímu vývoji. Chtě nechtě se musí zapojit do procesu tvorby změn ve společenském uspořádání. Rámcem takovéto činnosti se stává ekosystémová perspektiva, která klade důraz na udrţitelný rozvoj a zdroje, sociální spravedlnost, participaci a propojenost. Nástrojem sociální změny se stává sociální akce s cílem vytvořit eko-rovnováhu společenství při respektování základních lidských hodnot. Pomocí základních stavebních kamenů, tedy empowermentu, odolnosti a budování sociálního kapitálu, dosahuje cílené sociální změny v dané společnosti. Všechny výše zmíněné stavební kameny byly vyuţívány při práci s komunitami během mého pobytu na Yucatanském poloostrově, a proto jsem se rozhodla o důkladné prozkoumání uţívání strategie turismu v komunitním rozvoji. Cílem následujícího textu je představit českému pomáhajícími profesionálovi koncept zodpovědného turismu v kontextu komunitního rozvoje, a to na případu konkrétního projektu „Posilování alternativního cestovního ruchu na území Calakmul“ ve Spojených státech mexických. V úvodních kapitolách se budu zabývat pojetím komunity, jejími specifiky v kontextu mé zahraniční praxe, a vymezením pojmu komunitního rozvoje. Následně se budu zabývat různorodými aspekty turismu a jeho alternativních forem. V neposlední řadě představím turismus jako rozvojovou strategii, a popíši konkrétní projekt, včetně specifika regionu, ve které byl realizován. V závěrečné části práce uvedu jednotlivé techniky, které tamní pracovníci vyuţívali při práci s komunitami, a které jsou postavené na principech ekosystémové perspektivy, tedy zplnomocňování, vytváření kvalitních vztahů a společných hodnot v rámci budování sociálního kapitálu, a podpory odolnosti komunity zvládat změny. Hlavním záměrem této případové studie je snaha nastínit realitu komunity, jeţ je vystavena rozvojové strategii pracující se sektorem cestovního ruchu. Právě proto píši svou práci na téma zodpovědného turismu jako nástroje rozvoje komunity, abychom se i my, studenti mezinárodní sociální a humanitární práce, a moţná budoucí pracovníci pohybující se v profesi humanitární pomoci, přes (mezinárodní) sociální práci a rozvojovou spolupráci, naučili s takovými strategiemi pracovat.
8
1 Komunita „Komunita je idea, která je neustále konstruována a rekonstruována v různorodých kontextech lidské společnosti, a právě tato rekonstrukce je součástí komunitního rozvoje.”
Jim Ife
Správné uchopení pojmu komunity je pro kontext mé práce stěţejní, proto se na následujících řádcích budu věnovat zejména různorodým definicím tohoto pojmu, včetně jeho vymezení v rámci historického vývoje komunitní práce. Samotný pojem komunita vychází z lat. communitas, tedy společenství. Jedná se o sociální útvar charakterizovaný zvláštním typem sociálních vazeb uvnitř, mezi svými členy, a specifickým postavením navenek, v rámci širšího prostředí. (Keller 1996: 512-514) Tato definice uvedená ve Velkém sociologickém slovníku ale není definicí jedinou. Pojem komunity je v současné době termínem mnohoznačným a tudíţ i mnohostranně uchopitelným. Specifickým znakem všech různorodých pohledů je však důraz nikoliv na jedince samotného, ale větší nebo menší počet lidí spojených určitým poutem a vzájemnými vazbami. Komunita bývá v literatuře vymezena na základě hranic, vzájemných sociálních vazeb či ideou společného dobra. Jednu z komplexních definic nám představuje Encyklopedie rozvojových studií, která označuje jako komunitu uskupení osob, jeţ sdílejí společnou kulturu, hodnoty nebo zájmy, a které spojuje sociální identita nebo prostor jeţ obývají. (Lamačová, Opršal 2011: 122) Zajímavý pohled na komunitu nám nabízí i sociolog Bauman (1996: 75-79), který označuje za dva z významných prvků zejména existenci duchovní autority a přirozené jednoty. Jak autor dále ve své knize uvádí, členové komunity se mohou názorově rozcházet, nicméně ochota shodnout se převaţuje a je povaţována za primární. Z toho vyplívá, ţe faktory, které jedince ţijící v komunitě sjednocují, jsou mnohem silnější, neţ faktory, které je naopak oddělují. V souvislosti s tímto jevem také hovoříme o přirozené jednotě, tedy sdílení určitých skutečností jako pravdivých a správných, aniţ by je členové komunity rozebírali či jiným způsobem dokazovali. Tyto skutečnosti jsou součástí jejich ţivotů od narození aţ do smrti. Další moţné definice uvádí ve své knize Metody a řízení sociální práce i významný autor a teoretik Matoušek (2013: 265). Jmenujme například definici, jeţ
9
klade důraz zejména na vymezení komunity v souvislosti s jejími hranicemi, ať uţ geografickými, politickými, ekonomickými nebo sociálními. Dalším podstatným prvkem je sdílená kultura a hodnoty, společné zájmy či naopak společné problémy, kterým musí komunita čelit. V neposlední řadě je kladen důraz i na samotnou organizaci komunity, kde má kaţdý z členů své místo a vykonává určité funkce. Samotné uţívání pojmu komunita prošlo specifickým vývojem a ve světě má přibliţně stoletou tradici. Původně byla komunita spjata především s představou vesnice a tradičního společenství. Byla opozicí pro tehdejší vyvíjející se industriální společnost. Hlavním rysem tehdejší komunity bylo její prostorové vymezení a existence příbuzenských, či jinak blízkých vazeb jednotlivých příslušníků komunity. Ve druhé polovině 19. století, jako důsledek postupné industrializace a urbanizace, se začíná hovořit o rozpadu těchto tradičních komunit. Dochází ke zpřetrhání přirozených vazeb, obyvatelstvo se stěhuje do měst a objevuje se mnoho nových společenských problémů. Ve dvacátém století dochází k uchopení komunity v širším kontextu. Dochází k přechodu od chápání komunity jako prostředku pomoci pro sociálně slabé vrstvy na komunitu akceschopnou, jejíţ cílem je dosaţení soběstačnosti. Postupem času, a v důsledku vývoje lidských práv, se myšlenka komunity jako nástroje vedoucí k radikální sociální změně zvyšuje a utvrzuje. Objevují se komunitní aktivisté, tedy iniciátoři moţných změn v komunitě, ale také státem vyškolení specialisté, takzvaní komunitní pracovníci. v poslední době je kladen důraz na podporu obyvatelů komunit k participaci na řešení své situace, která je všem členům společná, a tudíţ vyţaduje jejich společné úsilí. (Matoušek 2013: 267) Zajímavě se k vývoji komunity vyjadřuje sociolog Keller (1996: 512-514), který popisuje postupný přerod od soběstačné a mocensky závislé hospodářské komunity, na komunitu nesoběstačnou, ale stále ještě uspokojující potřeby svých členů, například městské či předměstské lokality. Vývojovou řadu pak uzavírají komunity v podobě podobně smýšlejících osob, jinými slovy komunity zájmové. Charakter komunity se postupem času tedy významně proměňuje, a zůstává jediný koncept, který se prakticky nemění. Tím je chápání komunity jako útvaru, jenţ je v protikladu k většinové společnosti. Z výše uvedeného je patrné, ţe spíše neţ samotnému vymezení pojmu komunita, je dobré se zaměřit na její charakteristiky a kompetence. Zde se nechám inspirovat článkem Příhodové (2004), jenţ se v časopise Sociální práce/Sociálna praca dopodrobna zabývala konceptem komunity v komunitním plánování. Podstatnou 10
informací je, ţe kompetentní komunita je chápána nejen jako cíl, ale i jako prostředek či strategie, se kterou se v sociální práci pracuje. Cottrell (1995, dle Příhodová 2004: 52) vidí jako plně kompetentní takovou komunitu, ve které jsou její dílčí části schopné nejen spolupracovat na identifikaci problémů, kterým je třeba se aktuálně věnovat, ale také schopnost společně pojmenovat cíle, priority a způsob jejich realizace. Další autor, kterého Příhodová ve svém článku zmiňuje, pak zdůrazňuje duální dimenzi komunitních kompetencí. Jinými slovy, kromě schopnosti sociálních systémů reagovat na potřeby různých populací, se setkáváme se schopností jednotlivců nebo skupin vyuţívat existujících zdrojů pro účely vyřešení problémů. Cottrell tedy vymezuje následující předpoklady fungující a plně kompetentní komunity. Ze strany členů komunity se jedná zejména o následující kompetence: „vazby obyvatel k vlastní komunitě, vědomí o jejich hodnotách a zájmech, určitá
úroveň
členění,
která
umoţňuje
efektivní
komunikaci
o záleţitostech komunity mezi jejími členy, obyvatelé participující na identifikaci cílů a jejich následné realizaci.“ (Příhodová 2004: 52) Naopak z hlediska systémového uspořádání komunity, je kladen důraz na kompetence v následujících dvou oblastech: „existence postupů pro zacházení s konflikty objevující se v komunitě, schopnost zvládat mimo komunitní vztahy s širším společenstvím takovým způsobem, aby byla zachována lokální autonomie komunity.“ (Příhodová 2004: 52) Další významné charakteristiky pro popis komunity nám představuje sociolog Ife (2013: 112-113), který klade důraz zejména na vzájemnou provázanost a komplexnost. První charakteristikou je tak zvané lidské měřítko. Autor zdůrazňuje, ţe podstatou komunity je existence mezilidských vztahů. Členové komunity by se měli znát, a pokud tomu tak není, měla by zde alespoň být reálná moţnost seznámení. Vzájemné interakce všech členů jsou tedy dostupné všem jedincům bez rozdílu. Druhou charakteristikou komunity je její rozpoznatelná identita a sounáleţitost. Komunita vzbuzuje představu místa, kde je člověk nejen akceptován, ale i oceněn. Jednotlivec se cítí být jejím členem a je za něj také povaţován. Další zmíněnou charakteristikou je povinnost. Kaţdý člen nějakého organizovaného uskupení má
11
nejen svá práva, ale i závazky, a komunita není výjimkou. Tudíţ je očekáváno, ţe se členové budou aktivně zapojovat alespoň do jedné z komunitních aktivit, a komunita je na základě naplňování těchto povinností udrţována. Pasivní člen rychle ztrácí příslib členství. Předposlední zmíněnou charakteristikou je společenství. To je chápáno jako protiklad k masové kultuře společnosti. Ve společenství má kaţdý člen nejen své role, ale je chápán jako holistická bytost se specifickými dovednostmi a schopnostmi, kterými komunitě přispívá. Poslední charakteristikou komunity je její kultura, kterou autor vymezuje k masové kultuře spotřeby a jednotnosti dnešní modernity. Komunitní kultura nám dává zaţít, odkud její člen pochází, a jaký je. Ze spotřebitelů masové kultury se dostáváme k producentům, jeţ jsou povzbuzováni ve své různorodosti. Ze všech výše uvedených konceptů je nyní nutné stanovit takové vymezení komunity, které by nejvhodněji odpovídalo komunitě reprezentované v této případové studii. Pro potřeby této práce je tudíţ komunita definována jako společenský útvar, postavený v protikladu ke společnosti většinové, jehoţ základním konstrukčním prvkem je společná vize změny, které můţe být dosáhnuto pouze a jenom společným úsilím členů komunity. Kompetence, které takovéto uskupení má, se skládají z důrazu na silné mezilidské vazby jednotlivých členů komunity, vědomí o společných zájmech, a existence specifického členění. Nyní je třeba zahrnout toto pojetí komunity do prostředí pro nás vzdáleného Mexika. To má za úkol následující text.
1.1 Komunita v kontextu Mexika Následující část se zabývá stručným představením základních informací týkajících se Mexika, regionu Calakmul a komunit v rámci tohoto území ţijících. Účelem je stručně přiblíţit současnou situaci Mexika a regionu Calakmul, ze kterého tato případová studie čerpá. Text se zabývá charakteristickými znaky komunit utvořených v regionu a aktuálními bariérami rozvoje. Pouze takto můţeme pochopit, jakým způsobem je koncept rozvoje v této zemi realizován, a jak vypadá konkrétní spolupráce neziskového sektoru s tamními komunitami. Mexiko, oficiálním názvem Spojené státy mexické, je federální republika skládající se z jedna-třiceti států s omezenou samostatností, a jednoho federálního distriktu. Rozloha této země činí 1 972 447 km2 s populací čítající v roce 2013 plných 122,3 milionů obyvatel. Na základě údajů ze Světové Banky je Mexiko zemí s vyšším 12
středním příjmem, coţ dokládá ukazatel HNP, který v roce 2013 dosahoval výše 9 940 amerických dolarů. Index lidského rozvoje, tak zvaný Human Development Index, zohledňující ekonomické a sociální aspekty rozvoje, dosahoval v roce 2012 v této zemi 0,7562. I přes své zařazení mezi země s vyšším středním příjmem činil počet obyvatel ţijících pod hranicí chudoby v roce 2012 celých 52,3%.3 Ve státě Campeche, konkrétně na jiţní části Yucatanského poloostrova, se nachází region Calakmul. Tento mimořádně biologicky rozmanitý region je pokrytý různorodými ekosystémy s obrovským mnoţstvím ţivočišných a rostlinných druhů, archeologickými a kulturními památkami. Historicky se jedná o poměrně nově osídlenou oblast, a ve dvacátém století se setkáváme s několika migračními vlnami, jeţ formulovaly dnešní podobu celého regionu: 40. léta 20. století jsou charakteristická migrací do regionu za účelem těţby přírodních surovin jako je například vzácné dřevo a guma, 60. - 70. léta ve kterých proběhla druhá vlna migrace v důsledku zemědělské reformy, 90. léta a další významný přesun obyvatelstva do regionu důsledkem vypuknutí ozbrojeného konfliktu v nedalekém mexickém státě Chiapas, rok 1997, kdy proběhla doposud poslední migrační vlna spojená s oficiálním ustanovením regionu Calakmul jako kraje (municipio). (Plan maestro de turismo 2012: 14) Kraj Calakmul se skládá z velkého mnoţství malých lokalit, jejichţ celkový počet obyvatel čítal podle údajů z roku 2010 populaci o počtu 26 882 jedinců. Věková struktura obyvatelstva se skládá z 29% z dětí od 0 do 14 let, dále je zastoupeno 26% mladých obyvatel ve věku od 15 do 29 let, a pouze 5,8% obyvatelstva je starší 60 let. Obyvatelé území Calakmul ţijí z velké většiny ve venkovských oblastech, podle statistiky z roku 2010 se jednalo o 90,8%. V oblasti tohoto regionu je patrná obrovská kulturní diverzita. Kořeny obyvatel, jeţ aktuálně tvoří populaci regionu, jsou v důsledku migrace různorodé. Na tomto území můţeme nalézt 17 etnických skupin, z nichţ naprostá většina jedinců starších pěti let hovoří alespoň jedním dialektem.
2
HDI je stanoveno na základě očekávané délce ţivota, hrubého domácího produktu a
gramotnosti spojené s počtem let školní docházky. (Rozvojovka 2008) 3
The World Bank – Mexico. Dostupné z: http://data.worldbank.org/country/mexico [posl. akt.
neuvedeno] [cit. 28. 2. 2015].
13
Mezi nejčetněji zastoupené patří etnika mayského původu. (Plan maestro de turismo 2012: 15- 19) Co se týče úrovně vzdělanosti, v roce 2010 ţilo v regionu 17,87% obyvatelstva, které neumělo číst ani psát. Celkem 343 obyvatel starších 18 let získalo vyšší odborné vzdělání, a pouze 25 jedinců mělo vzdělání ukončené vysokoškolským titulem. V oblasti zdraví a ţivobytí mělo 4 717 nejchudších rodin přístup k sociální podpoře ve formě zdravotního pojištění, zbytek populace si platí zdravotní pojištění jiným způsobem, 37,98% domácností nemělo kanalizaci, 6,44% domácností nemělo přístup k energiím a 31,40% postrádalo přístup k pitné vodě. Je patrná obrovská příjmová nerovnost mezi nízkopříjmovými rodinami, umístěnými na samotné hranici chudoby, a úzkou menšinou s velmi vysokými příjmy. Naprostá většina ekonomicky aktivního obyvatelstva, konkrétně 64%, dostávalo v roce 2010 méně neţ minimální měsíční mzdu, tedy 40 pesos/den4. Oproti tomu 3,8% populace vydělávalo více jak 400 pesos/den. Ekonomicky aktivní obyvatelstvo pracuje v sektoru primárním, jako je lesnictví, lov, pěstování chilli papriček, produkce medu a chov zemědělského dobytka. (Plan maestro de turismo 2012: 19-21)
1.1.1
Charakteristické znaky komunit v regionu Calakmul Pro účely této práce je vhodné vymezit komunity utvářené v regionu zejména
pomocí jejich specifických charakteristik. Hlavním důvodem je zejména fakt, ţe na základě těchto charakteristik jsou vytvářeny programy rozvoje, které významně ovlivňují výběr rozvojových strategií zaměřených na tento region. Specifika komunit v kraji doposud nejlépe shrnul výzkumník Ericson (1999) ve své studii zaměřené na vývoj populační dynamiky. Na základě poznatků získaných analýzou jeho studie společně s oficiálními dokumenty kraje, tak zvanými Acuerdos municipales (2012), byly stanoveny následující specifické znaky komunit. Sdílený prostor: Komunity se vyskytují ve venkovských hustě zalesněných oblastech v blízkosti přírodní rezervace Calakmul. Vzhledem k obrovské biodiversitě je nejen v samotné rezervaci, ale i v přilehlém okolí nutná legislativní úprava ochrany ţivotního prostředí. Samotné zákony ale v komunitách vyvolávají spíše pocit, ţe je jim odpírána volba prostředků k obţivě. Lidé tudíţ mnohdy nejsou schopni reflektovat, ţe jim nešetrné 4
V přepočtu se jedná o 65 Kč na den, podle kurzu ze dne 29.4.2015. (Kurzovní lístek ČNB)
14
zacházení s přírodou sice můţe přinést z krátkodobého hlediska cílené zisky, ale z dlouhodobého hlediska pouze vyčerpané přírodní zdroje a devastaci krajiny. Migrační minulost: Samotný region Calakmul je nově obydlenou oblastí Yucatanského poloostrova. Naprostá většina obyvatel do regionu přicestovala ve 20. století v důsledku migrační politiky státu, případně se jednalo o formu útěku z násilím suţovaných okolních států. I kdyţ jsou nynější obyvatelé původem z různorodých koutů Mexika, společně sdílené rozhodnutí odejít ze svého domova, a dát se na nejistou cestu, je jejich další společnou charakteristikou. Společné problémy: Chudoba, nezaměstnanost, nízké platy, špatný přístup ke zdravotnickým sluţbám a především marginalizace jsou společné problémy, kterých si jsou v současné době komunity dobře vědomi, a které jsou navíc ochotny sami řešit. Poslední významnou charakteristikou pro účely mé práce je vize změny. Potřeba mobilizace za účelem dosaţení pozitivní změny je velmi silným nástrojem, který dokáţe utvořit komunitu prakticky z jakékoliv skupiny lidí. Právě změna je hybnou silou, na základě které můţeme skupinu jednotlivců stmelit, přesvědčit ji o společných zájmech a cílech, kterých mohou díky společnému úsilí dosáhnout, případně jaké problémy mohou společně vyřešit. Na základě výše uvedených charakteristik, je tedy pro účely mé práce komunita blíţe specifikována jako společenský útvar, pomyslně ohraničený lokalitou, a skládající se z uskupení osob, jeţ sdílejí nejen obdobnou migrační minulost a společné problémy, ale i motivaci svou situaci změnit, a převzít odpovědnost nad těmito změnami.
1.1.2 Problémy a bariéry komunit v regionu Calakmul Komunita v podobě, v jaké byla pozorována během mé zahraniční praxe, je uskupením osob v dané lokalitě, jeţ sdílí nejen společnou motivaci ke změně za účelem budoucího rozvoje, ale i bariéry této změně bránící. Aktuálně bylo identifikováno několik problémových oblastí, se kterými se komunity v regionu potýkají, a které je nutné více přiblíţit. Problematika sociálního vyloučení Marginalizace je největším sociálním problémem této lokality. V rámci státu Campeche okupuje region Calakmul první místo v počtu sociálně vyloučeného 15
obyvatelstva a 506. místo na celonárodní úrovni Mexika. Pro ekonomicky a politicky vyloučené obyvatelstvo, ţijící v okolí chráněného území, je tedy velmi obtíţné pochopit nutnost zachovávání a ochranu přírodních zdrojů. Jejich rodiny jsou aktuálně konfrontovány s tlakem na okamţité uspokojení ţivotních potřeb. (Acuerdos Municipales 2012) Přirozený přírůstek obyvatelstva Hlavní slovo o počtu potomstva v rodině, má jiţ tradičně muţ. Jedná se o interpretaci, ţe úspěšná rodina je pouze ta s mnoha potomky, na které přejde v dospělosti právo vlastníků půdy. Případně se děti stanou v budoucnu učiteli, nebo emigrují za prací do Spojených Států a peníze, které vydělají, budou posílat zpět v podobě remitencí. To ve svém důsledku znamená, ţe je ţivot mnoha ţen determinován reprodukčními rozhodnutími jejich manţelů, kteří vychází z představy, ţe se ţivotní úroveň rodiny zvýší, jakmile budou děti dostatečně velké, aby mohly pracovat. (Ericson 1999) Přirozený přírůstek obyvatelstva souvisí i s tradiční rolí ţen v mexické společnosti. Během svého ţivota se dívky učí poslušnosti a nutnosti zůstávat vţdy rodině nablízku. To se pojí s generace na generaci předávanou představou, ţe ţena je v první řadě matkou, a teprve poté manţelkou. Od matky je očekáváno, ţe bude zejména plodit a vychovávat své děti. Nicméně ţena je odpovědná nejen za své vlastní děti, ale za péči o celou rodinu, která je v hispánském světě velmi široká. Zároveň má za úkol poskytovat podporu a pomoc všem členům rodiny v nouzi. Role ţeny tedy obnáší i řešení svízelných situací, ve kterých se můţe jakýkoliv člen rodiny vyskytnout. Moţnost obrátit se na odbornou pomoc v podobě sociálního poradenství, je aţ poslední volbou, a není to v rurálních oblastech Mexika zvykem. Vzdělávání ţen ve venkovských oblastech je také problematické. Dívky jsou mnohdy zadrţovány doma, kde pomáhají matce, nebo se starají o rodinné záleţitosti v její nepřítomnosti. Velmi často je jejich vzdělání ukončeno v patnácti letech základní školní docházkou. Pracující ţeny pak mají niţší platy, a setkávají se s mnoha předsudky a diskriminací. (Julia 2004: 113-130) Nevhodné zemědělské postupy Obyvatelé, kteří jsou původem z centrálního a severního Mexika, mají sklon k mechanizovanému zemědělství a naduţívání chemikálií za účelem pěstování trhem poţadovaných plodin. Takovéto hospodaření ale ve svých důsledcích vede ke sníţení lesního porostu, znehodnocení půdy a tropického ekosystému. Na druhou stranu zde 16
přebývají i komunity mayského původu, jejichţ šetrné obdělávání půdy umoţňuje regeneraci pralesa. Zůstává tedy otázkou, do jaké míry by byly okolní komunity ochotné přejmout tyto staletími předávané techniky, které si Mayové přinesly z původních domovů ve středu Yucatanského poloostrova. Další problematikou je chov dobytka, jehoţ kopyta zadupávají vegetaci hluboko do půdy vápencového původu, coţ znemoţňuje obnovení růstu křehké vegetaci. Místní lidé si navíc spojují dobytek se symbolem bohatství, aniţ by si uvědomovali budoucí moţné následky přemrštěného pastevectví. (Ericson 1999: 21) Vnitřní a vnější rozbroje V regionu Calakmul se kaţdá komunita skládá ze dvou skupin členů. Ejidatarios, tedy majitelé půdy v komunitě, mající právo rozhodovat o politických, ekonomických a sociálních otázkách komunity, a pobladores, tak zvaní osadníci, kteří nejsou vlastníky půdy, a tudíţ nemohou rozhodovat o důleţitých politických otázkách. V důsledku takového uspořádání je komunita schopná svolávat a řídit zasedání, a kaţdý člen má moţnost vyjádřit se k problematice, která ho aktuálně pálí. Na druhou stranu se ale členové komunity, tedy jak zástupci ejidatarios, tak pobladores, mezi sebou potýkají s konflikty, aniţ by měli kompetence pro jejich účinné řešení. Dalším problémem je absence formálních mechanismů, které by přesně ujasnily správu prostředků získaných od návštěvníků, a které nedovolují komunitám ukládat a sdílet výnosy z turismu do společných fondů. Celou situaci komplikují i politické strany, které za vyjádřenou podporu ve volebních sezónách slibují určitým komunitám snadnější přístup k sociálním dávkám. Nevládní organizace tedy čelí dlouhodobé výzvě v podobě nutné podpory místních institucionálních struktur, které umoţní participaci komunity na územním plánování a rozhodování o udrţitelném vyuţívání přírodních zdrojů. (Ericson, 1999: 27-32)
17
2 Podoba rozvoje v komunitě Nyní jiţ máme představu nejen o tom, jak je komunita v mexickém prostředí vymezena a jaké jsou její charakteristiky, ale také s jakými problémovými oblastmi se specifické komunity v regionu Calakmul dlouhodobě potýkají. Vzhledem k tomu, ţe je cílem práce představit koncept zodpovědného turismu právě v kontextu komunitního rozvoje, je třeba nejprve dostatečně přiblíţit samotný pojem rozvoje. Teprve poté se můţeme detailněji zabývat procesem komunitně zaměřeného rozvoje, jeho pilíři, principy, limity a strategiemi. Tyto poznatky následně umoţní plynule navázat na poslední část této kapitoly, tedy představení podoby komunitního rozvoje v prostředí mexických rurálních komunit.
2.1 Rozvoj Stejně jako mnohostranně uchopitelný pojem komunity, má i pojem rozvoje svá různorodá specifika. Na rozvoj můţe být nahlíţeno z hlediska široké perspektivy, ve které je rozvoj chápán jako „pozitivní společenská změna, skládající se z dlouhodobého procesu jednotlivých strukturálních změn ve společnosti. Úzké pojetí pak hovoří o pozitivní změně v určité společnosti, která byla více či méně záměrně podnícena v rámci daného státu nebo ze zahraničí, a to vládními či nevládními aktéry.” (Horký 2011: 262-266) Je důleţité zmínit, ţe pojem pozitivní změny představuje pro kaţdého aktéra pohybující se v problematice rozvoje něco jiného. Odpověď na otázku, co je to rozvoj, je nejednoznačná a zahrnuje odlišné aspekty u různorodých zainteresovaných skupin. Uveďme nejčastější tři definice, které pojmuly myšlenku rozvoje zcela odlišně, a se kterými se v rozvojové a humanitární tématice setkáváme nejčastěji. První z definic chápe rozvoj jako dlouhodobý vývoj společnosti, kdy dochází k procesům její strukturální transformace. To znamená, ţe součástí rozvoje jsou změny socioekonomických struktur včetně vlastnictví, organizace produkce, technologie, infrastruktury a existence práv. Tento rozvoj je výsledkem dlouhodobé samovolné přeměny lidské společnosti. Druhá definice naopak rozvojem rozumí záměrně organizované krátkodobé aţ střednědobé aktivity, jako jsou například rozvojové programy a projekty, jenţ jsou měřitelné, ověřitelné a vedou ke stanoveným rozvojovým cílům. Příkladem mohou být Millenium Development Goals, tedy Rozvojové cíle tisíciletí. Obvykle se jedná o časové plány na dobu tří aţ pěti let. Vše
18
je plánováno a řízeno pomocí projektových cyklů, logického rámce a monitorovacích indikátorů. Důraz je kladen na objektivně viditelné indikátory, jako je například HDP či očekávaná délka ţivota. Zůstává ale otázkou, do jaké míry jsou takto plánované programy z hlediska rozvoje efektivní a udrţitelné, zda kladou důraz na širší souvislosti, a zdali reagují nejenom na bezprostřední potřeby, ale i na nutnost rozvoje občanské společnosti. Třetí definice je zaměřená post-modernisticky, a klade důraz na kritiku rozvojové ideologie států globálního Severu. Vyznačuje se obecným odmítáním rozvoje, a pokud musí volit nějaké formy pomoci, upřednostňuje alternativní přístupy, které vychází od samotných rozvojových zemí. (Horký 2011: 262-266) Další definice uvádí Program rozvoje OSN (UNDP), která pod rozvojem rozumí
zejména
rozšíření
bohatství lidského ţivota,
a
to
nikoliv pouze
z ekonomického hlediska. Je to přístup zaměřený na podporu lidí, jejich moţností a voleb.5 Obdobné pojetí rozvoje nabízí i britská nevládní organizace Oxfam, věnující se rozvojové spolupráci a humanitární pomoci, která rozvojem rozumí „zmocňování neboli empowerment, jinými slovy schopnost lidí určovat si vlastní hodnoty a moţnost rozhodovat o podmínkách svého ţivota.“ (Historický vývoj pojmu rozvoj ve světě) Jak uvádí sociolog Ilfe (2013: 120-124), pojem rozvoje v některých odborných kruzích nabývá aţ pejorativního označení. Důvodem jsou zejména negativní dopady, které má globální ekonomický rozvoj na státy Jihu. Autor proto raději hovoří o alternativních formách rozvoje, který jsou charakteristické svým zaměřením na podporu organizačních struktur uvnitř komunity. Tyto zplnomocněné struktury by se měly stát opozicí opresivnímu nastavení společnosti. Takto zaměřené přístupy zpravidla obsahují strategie, umoţňující co moţná nejmenší závislost na vládě a jejích institucích, lokální úroveň rozvoje, která bude vycházet zejména z místní kultury, a vysokou úroveň participace místních obyvatel. Pro účely mé práce jsou nejsrozumitelnějším pojetím rozvoje rozuměny takové aktivity, které jsou realizovány za účelem dosaţení pozitivní společenské změny, a které předpokládají aktivní spoluúčast všech jedinců, kteří chtějí této změny dosáhnout. 5
UNDP - About human development. Dostupné z: http://hdr.undp.org/en/humandev [posl. akt.
neuvedeno] [cit. 8. 4. 2015]
19
2.2 Komunitní rozvoj Komunitní rozvoj, z anglického originálu community development, označuje mnoho vyuţitelných přístupů a metod pouţívaných v mezinárodní sociální práci. Můţeme být chápán jako proces, ve kterém dochází ke změně, jenţ je zacílena na vytvoření takových podmínek, které přispějí k vyřešení problémů, se kterými se komunita potýká. Je to proces stimulace a ovlivňování změn pozitivním směrem. V rámci komunitního rozvoje dochází ke změně vztahů a mocenských sil, a to jak uvnitř komunity, tak mezi komunitou a vnějšími autoritami. (Lamačová, Opršal 2011: 122-123) Autoři Cox a Pawar (2006: 98) uvádí základní charakteristiky komunitního rozvoje ve své knize věnované mezinárodní sociální práci. Pod pojmem komunitní rozvoj chápou zejména realizovaný princip empowermentu, jeţ v sobě zahrnuje strategie zaměřené na budování kapacit, tvorbu svépomocných skupin, rozvoj sociální soudrţnosti a generačního příjmu. Je důleţité neopomenout, ţe komunitní rozvoj zahrnuje i rozvoj sociální, ovšem nejsou to stejné pojmy. Lépe je proto chápat komunitní rozvoj jako nástroj pro dosaţení sociálního rozvoje společnosti. Můţe na něj být nahlíţeno jako na prostředek umoţňující komunitě vstoupit do občanského prostoru, podpořit demokratické principy ve společnosti, vyřešit sociální problémy se kterými se komunita potýká, posílit její členské rodiny, dosáhnout určitého stupně modernizace a socioekonomického rozvoje. Jiné texty uvádí vymezení komunitního rozvoje pomocí pojetí Paula Freireho. Komunitním rozvojem je v tomto případě myšleno vedení k sociální spravedlnosti prostřednictvím procesu kritického vzdělávání a zplnomocňování. Oba tyto procesy vedou ve svém důsledku ke spravedlivějšímu a udrţitelnějšímu společenskému uspořádání. (Ledwith 2005:61) Dílo Paula Freireho, zaloţené na osobních zkušenostech práce s utlačovanými v 70. létech v Brazílii, je modelem sociální práce označované jako pedagogika osvobození. Záměrem pracovníků pedagogiky osvobození je probudit kritické vědomí a podpořit osvobozující praxi pomocí dialogu, zaloţeném na rovnoprávném a zaměnitelném postavení členů komunity a pracovníků, tedy ţáků a učitelů. Účelem vzdělávání je takové dosaţení moci utlačované skupiny, aby mohla uskutečnit ţádoucí sociální změny. Důraz je kladen na kolektiv a jednotu, tudíţ rozvoje na osobní úrovni lze dosáhnout pouze ve vzájemnosti s ostatními. Freire v souvislosti s tímto uvádí 20
pojem sociální a kulturní alfabetizace, tedy prohlubování vědomí vlastní kultury prostřednictvím náhledu na nový kontext daných kulturních a sociálních skutečností. (Navrátil 2007: 241-244) Další významnou autorkou zabývající se podobou komunitního rozvoje je Deepa Narayan, rozvojová poradkyně s dlouholetou praxí. Základem komunitní práce v rozvojovém světě je podle autorky existence tří důleţitých aspektů. Prvním z nich je identifikace hranice dostupných zdrojů. Je potřeba, aby si lidé uvědomili, nejen k čemu je jim odepřen přístup, ale i k čemu naopak přístup mají. Za ty zdroje, které jsou jim skutečně dostupné, nesou i odpovědnost. Pokud lidé nemají konkrétní představu, za jaké zdroje mají odpovědnost (například půda, jezera, lesy, či studně), nemohou pracovníci komunitního rozvoje ani očekávat jejich odpovědné spravování. Druhým aspektem je povaha výsledků komunitního rozvoje. Předpokladem je premise, ţe kolektivní akci je mnohem snadnější vyvolat, pokud jsou výsledky či výhody viditelné zejména pro účastníky, přímo v lokalitě, a odpovídají úsilí, které do akce bylo vloţeno. Ze shora plánované rozvojové aktivity se proto velmi často setkají u komunity s nezájmem či nízkou mírou ochoty zapojit se. Cíle, kterých má společná akce dosáhnout musí být orientovány jasným směrem, úkoly musí být definovány co nejkonkrétněji, a společně s výstupy musí být odsouhlaseny komunitou. Jednotlivé úkoly musí být specifické, koordinované a návazné. Specifickým úkolem se rozumí takový úkol, který má jasný začátek i konec, a je definováno, co je potřeba pro jeho naplnění podstoupit. Autorka uvádí příklad vzdělávacího programu, který zaloţil komunitní školu pro dívky. Ustanovená komunitní vzdělávací komise měla jasně dané úkoly včetně identifikace vhodné učitelky, kontroly její docházky do zaměstnání, zajištění místa pro průběh školních hodin, ale také kontroly školní docházky dívek. Kontinuita neboli návaznost je důleţitá z hlediska dosahování dlouhodobých výsledků. Proto je také důleţité podporovat u členů komunity organizační schopnosti, a vytvářet koordinační útvary a iniciativy, do kterých se mohou členové integrovat. (Narayan 1995: 7-10)
2.2.1 Pilíře a principy komunitního rozvoje Hlavní
pilíře
a principy
komunitního
rozvoje
stojí
na
různorodých
předpokladech definovaných autory mnohdy odlišně. Například autoři Swanepoel a De Beer ve své knize Community Development (2013: 13-32) představily tři základní pilíře komunitního rozvoje. Prvním pilířem je komunitní organizace, která by 21
měla být schopná adaptace na neustále se proměňující podmínky. Komunita samotná by se měla vzdělávat v administrativních otázkách, tak aby se dokázala samostatně spravovat a orientovat se v aktuální politické a legislativní situaci. Druhým pilířem je budování kapacit zaloţené na získávání takových schopností a dovedností, které členy komunity vybaví a umoţní jim reagovat v nových situacích stabilně a se sebevědomím. Třetím pilířem je koordinace jejíţ předpokladem je, ţe se komunitní rozvoj nikdy nemůţe odehrávat izolovaně. Na základě autorů Coxe a Pawara, je pak stěţejním pilířem komunitního rozvoje rozvíjení touhy a odhodlání ke změně. Hlavní důraz je kladem na význam lidských práv a sociální spravedlnosti v soudobé společnosti, které jsou schopné semknout komunitu dohromady. Druhým základním kamenem je správná identifikace vyloučených a zranitelných jedinců v rámci komunity, a jejich následná integrace do komunitního rozvoje. I kdyţ je celá komunita sociálně vyloučená, vţdy se v rámci ní vyskytují více zranitelní jedinci, na které je potřeba se zaměřit. Dalším pilířem je vyuţívání strategií empowermentu, participace a budování místních organizací. Vše se odvíjí od schopností členů komunity identifikovat své priority a potřeby, navrhnout řešení a aktivně se účastnit jejich implementace. Cílem je co nejvíce podpořit soběstačnost komunity. Posledním pilířem je práce s kulturním kontextem a politickou situací, která se netýká pouze komunitních pracovníků, ale i samotných příslušníků komunity. Záměrem je zabránit budoucímu útlaku či vykořisťování. (Cox, Pawar 2006: 101-103) Komunitní rozvoj se odehrává při působení mnoha aktérů původem z rozličných prostředí, kteří pro svou práci navíc vyuţívají různorodých technik a metod. Proto je obzvlášť důleţité jej ukotvit pomocí základních principů, kterými se budou moci aktéři působící na poli komunitního rozvoje řídit. Literatura rozlišuje základní etické a praktické principy. Mezi etické principy jsou zařazeny například humanita, participace, empowerment, vlastnictví, udrţitelnost či osvobození. Naopak mezi praktické principy patří vzdělávání všech aktérů komunitního rozvoje, schopnost empatie pracovníků, podpora adaptivity za účelem sníţení závislosti komunity na ostatních aktérech, a jednoduchost zaloţená na vyuţívání lokálních zdrojů. (Swanepoel, De Beer, 2013: 48-60)
22
2.2.2 Limity komunitního rozvoje V neposlední řadě je třeba zmínit, ţe komunitní rozvoj má i svá specifická omezení. Rozvoj svépomoci se tak velmi snadno můţe stát záminkou pro sniţování odpovědnosti v podobě sociálních výdajů a investic ze strany státu. Na komunity také nesmí být nahlíţeno jako na skupiny zcela homogenní, jeţ mají vţdy společné zájmy a potřeby. Dalším limitem můţe být přehlíţení některých členů komunity, které můţe vést k jejich prohlubujícímu se úpadku do ještě větší chudoby. Naopak schopnější členové získávají výrazně více. Ţádné přístupy by pak neměly nahrazovat veřejné sluţby působící ve společnosti. (Lamačová, Opršal 2011: 122-123) Jiným limitem je i problematická kooperace jednotlivých aktérů. Do komunitního rozvoje je zapojeno mnoho zúčastněných stran, a tudíţ lze očekávat, ţe ne všechny budou na návrhy komunity přistupovat snadno. Mnoho koordinačních problémů vychází z minulých konfliktů, a jejich výsledkem je milný náhled některých zúčastněných stran na aktuální problémovou situaci komunity. Výsledkem je neochota spolupráce, zdvojnásobení délky průběhu některých aktivit a výdajů s nimi spojených, stejně jako rozčarování samotných vlastníků projektů, tedy komunity. (Swanepoel, De Beer 2013: 13-32)
2.2.3 Strategie komunitního rozvoje Ať uţ se jedná o komunitní rozvoj zohledňující individuální či skupinovou úroveň komunity, základní strategií zůstává empowerment neboli zmocňování. Literatura tímto pojmem označuje „posilování postavení cílových skupin nebo jednotlivců účastnících se procesu rozvoje.” Jedná se tedy o rozvíjení schopností komunity samostatně se rozhodovat, tato rozhodnutí realizovat, a mít odpovědnost za vlastní jednání. Vychází z předpokladu, ţe uvnitř kaţdé komunity existuje soubor zkušeností a dovedností, které mohou být vyuţity pro dosahování stanovených cílů. Aby byla tato strategie úspěšná, musí být schopna reagovat na čtyři významné faktory. Jedná se o podporu přístupu k informacím, participace na rozhodovacích procesech odehrávajících
se
administrativních,
v regionu, veřejných
podpora
odpovědnosti
i sociálních,
a podpora
v oblastech
politických,
spolupráce.
(Šafaříková,
Ladzianský 2011: 69-70) Zmocnění tedy znamená pomoc lidem, aby získali větší moc nad vlastními ţivoty a ţivotními podmínkami. Je to cesta, která má komunitě či jakékoli jiné skupině pomoci odmítnout a překonat diskriminační omezení. Zmocňování lze podle 23
Thompsona definovat jako „prostředek umoţňující legitimní uţití síly vůči diskriminaci a opresi.“ (cit. dle Navrátil 2007: 239) Empowerment tedy hledá způsoby, jak umoţnit komunitě schopnost rozhodnout se, a to skrze redukování sociálních bariér na komunitu působících. To se odehrává pomocí zvyšování kapacit a sebedůvěry nejprve jednotlivých členů, následně celé komunity, a přesměrováním moci od těch, kteří ji mají, k těm kteří ji potřebují. (Payne 1997, dle Kulhavý 2006: 84). Ve svých důsledcích je strategie zmocňování aktivní činností realizovanou pracovníky komunitního rozvoje, za účelem pomáhat směřovat komunitu směrem k moci činit samostatná rozhodnutí, a naopak pomocí politické participace redukovat negativní rozhodnutí mocných skupin. Díky empowermentu dostávají podporu ze strany pomáhajících profesí ti lidé, kteří dříve neviděli ţádnou moţnost, jak se vymanit ze své bídy sami. Komunity se v latinskoamerickém prostředí staly klíčovým aktérem sociální práce a rozvojové spolupráce, a nosným pilířem rozvoje tamní společnosti. Komunita je v tomto prostředí nejen místem vzájemné důvěry a podpory, ale i zdrojem síly a vůle změnit své marginalizované postavení. Důvěryhodnost v komunitě nemá ovšem zůstat pouze hodnotou v zemi původu, ale musí se stát základním parametrem při mezinárodní spolupráci. (Ševčíková 2009: 92-93) Komunitní rozvoj ovšem začíná na individuální úrovni kaţdého z nás. Následující strategií vyuţívanou v komunitním rozvoji je tudíţ dialog. Vyuţití dialogu je počátečním krokem pracujícím s hodnotou empatie, a umoţňující vyslyšení a sdílení ţivotních příběhů. Pouze na základě dialogu vzniká důvěryhodný vztah. Vzájemně sdílené lidské příběhy jsou totiţ schopny obnovit sebeúctu člověka. Bez toho, aniţ bychom měli skutečný záţitek sebe sama, nemůţeme rozvinout hrdost naší identity ve vztahu ke světu. Identita je ţivnou půdou pro sebevědomí, tolik potřebné pro tvorbu a odhodlání navazovat spojenectví za účelem dosaţené sociální spravedlnosti. Při absenci vztahu zaloţeném na dialogu nelze navazovat další kroky komunitního rozvoje, jako je například komunitní akce. Komunitní rozvoj, tak jak jej chápe autorka, je primárně tvořen sdílenými příběhy jednotlivých členů, které slouţí jako stavební kameny pro reflexi aktuální situace a její následné akce. V lidském vyprávění jsou zakotveny příběhy osvobození a vyuţití tohoto motivu umoţňuje překonat vztek a apatii vytvořenou v důsledku sociální exkluze. (Ledwith 2005: 62-69) Další metoda, vyuţívaná práci s komunitami v latinskoamerickém prostředí, vyplívá z pedagogiky osvobození od jiţ výše zmíněného autora Freireho. Jedná se 24
o metodu alfabetizace, tedy vzdělávání politického charakteru. Tato metoda se vyuţívá k osvobození od této nálepky sociálně vyloučených. Cílem pedagogické praxe je změna sociálního uspořádání, a překonání koloniální historie s cílem vytvořit spravedlivější společnost. Proto je nutné prostřednictvím vzdělávání poskytnout utlačovaným dostatek schopností moc kontrolovat. Alfabetizace je zaloţena na předpokladu, ţe pouze vzdělaný člověk má více moţností ovlivňovat své prostředí. Pedagogika osvobození má reformní charakter, snaţí se přesvědčit komunity aby bojovaly za své osvobození prostřednictvím dialogu s vládnoucí vrstvou. Autor Freire si dobře uvědomoval, ţe taková změna není jednoduchá. Jeho záměrem bylo zaměnit určité druhy přesvědčení zastávaných utlačovanou skupinou, takovým způsobem, aby mohlo dojít ke kritické reflexi jejich vlastního postavení. Cílem bylo dosaţení tak zvaného „probuzení“ vědomí. Tento proces probuzení kritického vědomí byl autorem označen termínem konscientizace. Jinými slovy, jedná se nejen o postupné odhalování skutečných kauzalit útlaku, ale také moţností, jak je nově ovlivnit. (Ledvinková, Macků 2011: 73)
2.3 Podoba komunitního rozvoje v Mexiku V oblasti Calakmul je problematika sociálního vyloučení tamního obyvatelstva nelehkým úkolem, se kterým se potýkají zejména místní neziskové organizace. Teprve nedávno se s komunitami na tomto území začalo aktivně a organizovaně pracovat, a místní společenství vůbec poprvé otevřelo otázku sociální exkluze a jejích negativních důsledků. Na procesu komunitního rozvoje se podílí mnoho různorodých aktérů, tvořených zejména neformálními představiteli samotných komunit, zástupců státního sektoru a pracovníky nevládních organizací. O jeho podobě se rozhoduje zejména prostřednictvím společných schůzí, tak zvaných asambleas, jichţ se účastní všichni výše uvedení zástupci společně se členy komunity. Kolektivně se pak projednávají specifické otázky, počínaje sanitací, budováním infrastruktury, organizováním trhů, vzděláváním místních ţen a implementací budoucích projektů konče. Ať uţ se v praxi jedná o obdrţení státní dotace, vyplácení sociálních dávek, očkování dětí, sousedskou výpomoc, či konstrukci zcela nové zemědělské továrny, kaţdý člen kterému připadá určitá část půdy, přispívá svým hlasem ke konkrétnímu rozhodnutí. Otázkou ale zůstává, jaké rozhodovací právo a moţnost ovlivnit dění v komunitě mají členové, jeţ ač dlouholetými obyvateli komunity, nejsou vlastníky půdy. Navíc je patrná mocenská manipulace se členy komunity ze strany zástupců 25
státního sektoru a jiných autorit. Neziskové organizace do tohoto procesu vstupují s myšlenkou podpořit u členů komunity vlastní vědomí a schopnosti rozhodovat o tom, co je pro komunitu skutečně dobré. Pro dosaţení takového cíle vyuţívají neziskové organizace komunitních akcí, vzdělávacích kurzů a neformálních shromáţdění, v rámci kterých se cílová skupina dokáţe semknout a otevřít mnohá problematická témata. Pomocí pravidelných rozhovorů odehrávajících se přímo v rodinách, zjišťují pracovníci komunitního rozvoje vnímané potřeby místních lidí, jejich plány a vize do budoucna, a úskalí kterým aktuálně čelí. Zároveň jim poskytují nové úhly pohledu na jejich aktuální situaci, co s tím mohou společně udělat, a jakým směrem jejich vzájemnou spolupráci směřovat.
26
3 Turismus jako součást rozvoje Cílem následující kapitoly je představit, jakou roli naplňuje turismus v komunitním rozvoji. Od vymezení obecného, tedy od pojmu mezinárodního turismu, jeho přínosů a limitů, budou analyzovány alternativní formy udrţitelného turismu, zodpovědného turismu a v neposlední řadě i ekoturismu, včetně nastínění jejich vzájemnému vztahu. Nutnost vymezit všechny výše uvedené pojmy se odvíjí zejména od skutečnosti, ţe v Latinské Americe je turismus tradičně akceptován jako nástroj zabezpečující nejen ekonomický růst, ale především rozvoj ţivotní úrovně obyvatel. Projekty orientované na propojení turismu a rozvoje jsou tedy v těchto zemích běţně zavedenou praxí.
3.1 Turismus Ve své práci je pod pojmem turismus rozuměn turismus mezinárodní, který zahrnuje jedince cestující ze zemí rozvinutých do zemí či oblastí rozvinutých méně. Jedná se o turismus, ve kterém se setkávají lidé často z velmi odlišných socioekonomických a kulturních prostředí. Následující část textu se věnuje zejména fenoménu nikoliv masově orientovaného turismu, ale jeho alternativním formám, jako je právě udrţitelný turismus, zodpovědný turismus či ekoturismus, a vlivům, které mohou mít tyto formy na rozvoj společnosti. Nejprve je ale nutné vymezit pojem mezinárodního turismu. „Mezinárodní turismus (jinými slovy cestovní ruch) je činnost osoby cestující na přechodnou dobu do místa mimo její běţné ţivotní prostředí, přičemţ hlavní účel cesty není výdělečná činnost, a doba pobytu nepřesahuje dobu jednoho roku.” (Palatková 2011: 11) Turismus se stal v poválečné období fenoménem, jeţ celosvětově ovlivňuje ekonomiku, a sociokulturní prostředí. Jeho význam lze chápat ze tří aspektů. Turismus jako fenomén světové ekonomiky, světové spotřeby a vzájemného porozumění mezi národy. Právě toto porozumění mezi národy, tedy mezi návštěvníky destinace a jejími stálými obyvateli, lze chápat jako významný prostředek k budování sociokulturního pilíře rozvoje. (Palatková 2011: 12-13) Lidé se zapojují do turistického sektoru z odlišných důvodů a v různé míře. Bylo provedeno mnoho výzkumů týkajících se motivace, proč lidé cestují do určitých oblastí. Na druhou stranu jiţ máme podstatně méně výzkumů zabývajících se
27
podmínkami, na základě kterých se stali součástí turistického sektoru místní lidé, neboli rezidenti. Někteří jedinci jsou zapojení do turismu přímo, denně komunikují s návštěvníky, ať uţ jako průvodci či řemeslníci. Ostatní jsou zapojeni jako dodavatelé či prodejci, tedy nepřímo. Z ekonomického a časového hlediska se zapojení rezidentů také liší, někteří jsou pracovníky na stálý úvazek, jiní pracují pouze nárazově, nebo sezónně. Pouze na základě rozlišování kdo z rezidentů je zapojen a jak, můţeme prozkoumat do jaké míry skutečně turismus určuje ţivoty rezidentů. Významným faktorem je například gender, tedy kulturně dané rozdíly mezi ţenami a muţi, které rezidentům mnohdy předurčují pracovní pozice v turismu. Ve svých důsledcích turismus umoţňuje komunitám spolupracovat s místními vládními agenturami, neziskovými organizacemi i soukromými firmami, za účelem strategického plánování a rozvoje turistických atrakcí pro návštěvníky. Výsledkem je převzetí větší kontroly nad turismem v dané oblasti. Nicméně příklady dobré praxe jsou aţ příliš zaměřeny na představu, ţe změnu mohou přinést pouze externě implementované metody. Naopak samotné zdroje a kompetence úspěšných komunit, stejně jako důvody zapojení členů do turistických projektů, zůstávají stále neprobádané. (Stronza 2001)
3.1.1 Sociokulturní vlivy turismu Tradičně jsou formy turismu zmapovány zejména z pohledu negativních dopadů na místní obyvatele. Turismus přinesl nové sociální problémy, jako je zvýšení kriminality, prostituce či obchodu s drogami. Obrovské investice do infrastruktury navíc nepomohly řešit otázku zdraví, vzdělání či společenských potřeb rezidentů, jelikoţ byly primárně věnovány na výstavbu zařízení pro masově orientovaný turismus. To vše nehledě na obrovské environmentální dopady mající za následek znečištění ţivotního prostředí, ztrátu alternativních zdrojů obţivy, rychlou ekonomickou a společenskou stratifikaci obyvatel, vedoucí ke konfliktům mezi členy v komunitě i komunitami navzájem. Tento výčet jistě není zcela úplný, nicméně velmi dobře představuje, co všechno můţe při implementaci turismu selhat. Na druhou stranu existuje pouze málo takto detailních zdrojů mapujících vnímání výhod a nevýhod turismu u rezidentů samotných. Místní lidé jsou aţ příliš často vnímáni jako pasivní účastníci turismu, kteří nemohou o ničem rozhodovat. Ve skutečnosti je tomu ale právě naopak. (Stronza 2001) Literatura rozlišuje velké mnoţství pozitiv a negativ z turismu plynoucích, které můţeme pozorovat i při implementaci komunitního rozvoje. Právě proto, ţe jsou 28
při práci s komunitami tyto dopady velmi patrné, je nutné je alespoň stručně uvést. Mezi hlavní negativní společenské dopady na hostitelskou společnost můţeme zařadit její vystavení patologickým jevům, jako jsou hazardní hry, opilectví či prostituce. Dalším negativem je tak zvaný efekt „předvedení“, kdy místní lidé zatouţí po stejném přepychu jako mají turisté, ale je otázkou, za jakou cenu jsou ochotni toho dosáhnout. V tradičním umění se začíná v důsledku negativních dopadů upřednostňovat kýč, a objevuje se ztráta kulturní hrdosti v případě, ţe je kultura vnímána návštěvníky jako kuriózní či zábavná. V neposlední řadě se jedná o dopady v podobě příliš rychlé změny místního způsobu ţivota, a výskytu nepřiměřeného počtu málo placených zaměstnanců na nekvalifikovaných pozicích. (Goeldner, Brent Richie 2014: 273) Obecně lze výše uvedená negativa označit jako sociokulturní vlivy, které významně definují podobu kontaktu různých kultur a jejich vzájemné ovlivňování. Tyto pozitivní a negativní sociokulturní vlivy lze rozdělit do několika kategorií: Vyuţití kultury: Turismus můţe v komunitě opět probudit zájem o tradiční kulturu a podpořit pocit etnické sounáleţitosti. Ba co víc, můţe vést k revitalizaci tradičního umění, řemesel, slavení a znovuobrození jazyka. Na druhou stranu ale také můţe vést ke změně tradičních aktivit za účelem cíleně vyhovět poptávce turistů-zákazníků, degeneraci místního jazyka a zásahu do soukromí. Přímý kontakt mezi místními obyvateli a návštěvníky: Vzájemný kontakt obou kultur se můţe stát příleţitostí k nárůstu sociálních šancí a nabourání stereotypních představ. Ve svých negativních důsledcích vede k zavlečení cizorodých prvků do mnohdy křehké kultury místních obyvatel. Změny ve struktuře zaměstnanosti: Nové ekonomické příleţitosti významně potlačují nespravedlivé sociální uspořádání. V opačném případě ale vedou k posilování napětí mezi místními lidmi a návštěvníky, nebo mezi členy komunity navzájem. Rozvoj a vyuţívání turistických zařízení: Vývoj v poskytování nových sluţeb pro návštěvníky přináší více moţností trávení volného času i místním lidem. Ve svých negativních důsledcích ale můţe být místním lidem zcela odepřen přístup k takovým místům, která jsou vyhodnocena jako potencionálně lákavá pro návštěvníky, ať uţ se jedná o místa rekonstruovaná nebo nově budovaná.
29
Rozvoj infrastruktury a podpora vzdělávacích a dalších aktivit rozvíjí kvalitu ţivota obyvatel. Aţ příliš ţádané destinace naopak čelí přelidnění a zvýšené kriminalitě. (Palatková 2011: 13-23) Další rozdělení sociokulturní vlivů turismu přímo v prostředí Mexika nám představují autoři Hernandéz León, López Gonzales a Pons Gutiérrez (2014), kteří definují následující sociokulturní přínosy a dopady turismu: Tab. 1: Sociokulturní vlivy turismu v podobě přínosů a dopadů
Přínosy
Dopady
Interkulturní výměna mezi jedinci turistické sluţby a návštěvníky v oblasti.
poskytující Turismus způsobuje roztrţky mezi členy komunity i v rámci její kultury.
Stimulace v oblasti vlastních zájmů komunity, její Přejímání cizorodých prvků od návštěvníků. kultury, tradic, zvyků a historických památek. Revitalizace a zachování kultury.
Přesun místního obyvatelstva, migrace.
Formulování komunitní hrdosti.
Konkurence v oblasti nemístního obyvatelstva, pozice nadnárodních firem.
Podpora estetických a duchovních záţitků.
Konfrontace návštěvníky se zvyky, které pro ně nemusí být zcela pochopitelné.
Zdroj: Manuál Pronatura de Peninsula Yukatán (2014)
3.2 Udržitelný turismus Udrţitelný
turismus
je
„filozofický
přístup
k turismu,
kdy
aktivity
poskytovatelů turistických sluţeb a vlastní aktivity návštěvníků, nezpůsobují nezvratné
sociální
a environmentální
změny
místní
komunitě
a jejímu
bezprostřednímu prostředí, a které neomezují funkce biosféry a lidské aktivity v budoucnosti.“ (Schneider, Fialová, Vyskot 2009: 26) Udrţitelný
turismus
se
týká
oblastí
ekonomického,
sociálního
a environmentálního rozvoje, který je zaměřen na zlepšování zkušeností a záţitků samotných turistů. Vychází z předpokladu, ţe turismus má velký potenciál přispět k rozvoji, a to zejména vytvářením pracovních míst, nebo zaměstnáváním ţen a jedinců ohroţených sociálním vyloučením. Cílem udrţitelného turismu je snaha 30
zaměstnávání problematická
nalézt rovnováhu mezi ochranou ţivotního prostředí a uchováním kultury, mezi poţadavky návštěvníků a uspokojování potřeb místních obyvatel v oblasti ţivotní úrovně, a to vše z dlouhodobé perspektivy. Během posledních dvou desetiletí se tento koncept stal všeobecně přijímaným přístupem turistického rozvoje. Očekává se, ţe všechny do turismu zapojené zainteresované strany by měly udělat maximum pro sníţení dopadů jimi realizovaných aktivit na ţivotní prostředí. Firmy podnikající v udrţitelném turismu by měly být ochotny přijmout přístup udrţitelného rozvoje zaloţeném na Tripple Bottom Line6, tedy integrovat sociální, environmentální a ekonomické potřeby do procesu rozhodování. (Zolfani, Sedaghat, Maknoon, Zavadskas 2015) Vlastnosti produktů a sluţeb, realizovaných v komunitě na základě konceptu udrţitelného turismu, by měly být následující: „udrţitelný turismus minimalizuje negativní environmentální společenské a kulturní dopady, je citlivý k místním lidem, jejich potřebám a ţivotnímu prostředí, generuje ekonomický profit pro místní obyvatele, zlepšuje kvalitu jejich ţivota, pracovní prostředí a přístup k technologiím a informacím, respektuje právo místních obyvatel rozhodovat o věcech týkajících se cestovního ruchu, které můţou ovlivnit jejich ţivoty a ţivotní prostředí, přispívá k zachování přírodního a kulturního dědictví prostřednictvím respektování regionálních specifik, poskytuje návštěvníkům smysluplnější záţitky, a to střetáváním se s místními lidmi, komunikací a spoluprací s nimi, umoţňuje
návštěvníkům
pochopit
environmentální
a kulturní
vztahy
a souvislosti, historii a přítomnost.“ (Schneider, Fialová, Vyskot 2009: 26-28) Pilíře udrţitelného turismu jsou základním kamenem pro souhrnné řízení všech zdrojů takovým způsobem, aby mohly být uspokojeny ekonomické, sociální a estetické potřeby, avšak při současném zachování kulturní integrity, zásadních ekologických procesů, biologické diverzity a pro ţivot nezbytných systémů. Prvním pilířem je udrţitelnost fyzického prostředí, v rámci nějţ je rozvoj kompatibilní s 6
Jedná se o princip trojí zodpovědnosti udrţitelného rozvoje, jenţ byl poprvé popsán roku
1994 Johnem Elkingtonem, a který stojí na třech pilířích, ekonomické prosperitě (profit), kvalitě ţivotního prostředí (planet) a společenské zodpovědnosti (people). (Tripple bottom line 2009)
31
ekologickými procesy. Druhým pilířem je udrţitelnost sociokulturního prostředí, kdy turismus zvyšuje kontrolu lidí nad vlastními ţivoty a je kompatibilní s jejich kulturou a hodnotami, posiluje tedy identitu komunity. Třetím pilířem je udrţitelnost ekonomického prostředí tak, aby zdroje mohly být vyuţívány i dalšími generacemi. V případě snahy rozpoznat, zda se v oblasti skutečně jedná o udrţitelný turismus, nám mohou pomoci následující indikátory, které slouţí jako ukazatele vývoje v sociokulturním, fyzickém, a ekonomickém prostředí destinace. (Palatková, 2011: 150) Tab.2: Ukazatele udrţitelného turismu
Ekologický pilíř
Sociokulturní pilíř
Ekonomický pilíř
spotřeba vody návštěvníky na osobu a den v relaci ke spotřebě vody rezidentů
počet zaměstnaných ţen na 100 zaměstnaných ţen
podíl turismu na tvorbě HDP, tvorba pracovních míst
mnoţství komunálního odpadu z turismu
poměr populace ţijící v destinaci v sezóně a mimo sezónu
daňové výnosy versus veřejné výdaje do turismu
podíl chráněných oblastí
míra nezaměstnanosti v mimosezónním období
průměr hodinové mzdy v turismu vůči průměrné hodinové mzdě národní
kvalita vody na koupání
počet vzdělávacích a osvětových akcí pro návštěvníky i místní
podíl sezónních pracovních míst
Počet návštěvníků vystavených hluku v hotelích a podobných zařízeních
podíl místních obyvatel k počtu návštěvníků
počet přenocování podle typu ubytování a geografického původu návštěvníků
emise CO2 produkované turistickými zařízeními
podíl vlastníků půdy – rezidentů a nerezidentů
počet přenocování na jednoho rezidenta na 1 km2
plocha, kterou zabírají golfová hřiště, bazény, atd.
mnoţství krádeţí
podnikatelská aktivita - podíl fyzických - právnických osob podnikajících v turismu
Zdroj: Palatková, Mezinárodní cestovní ruch (2011: 150)
„Pojem udrţitelný turismus bývá někdy zaměňován s dalšími pojmy, které mají vyjádřit určitou míru šetrnosti k fyzickému prostředí. Jedná se například o pojmy 32
šetrný turismus, ekoturismus a zodpovědný turismus. Tyto pojmy jsou ovšem uţším vymezením širokého konceptu udrţitelného turismu.“ (Palatková 2011: 147)
3.3 Zodpovědný turismus Zodpovědným turismem tedy rozumíme konkrétní projev spotřebního jednání v turismu. Tento přístup klade důraz na zodpovědnost všech zainteresovaných stran, tedy stakeholderů, jimiţ jsou například návštěvníci, místní obyvatelé, státní podniky a nestátní organizace. Zodpovědně realizovaný turismus nezpochybňuje, ţe odlišné strany budou pod odpovědností rozumět různorodé pojmy, ale volá po sdílené a realizované myšlence takového cestování, které přináší viditelné benefity primárně místním komunitám. Na ekonomické úrovni se jedná o zaměstnávání lokální pracovní síly, a o tvorbu vazeb mezi návštěvníky a místními lidmi. Na sociální úrovni je kladen důraz na tvorbu prosperujících oblastí nikoliv pro turistický trh, ale pro kvalitní ţivot. Na environmentální úrovni je třeba mapovat skutečné potřeby regionu, a ty pomocí turismu rozvíjet. Jedná se tedy o konkrétní aktivity vyuţívané pro rozvoj turisticky odpovědného chování všech zúčastněných stran. (Goodwin 2012) Oficiální definice uvádí, ţe se jedná se o turismus, „při jehoţ realizaci jeho organizátoři i účastníci vymezují
a respektují svou odpovědnost ve vztahu
k přírodnímu a kulturnímu dědictví, a to především k místní komunitě.“ (Pásková, Zelenka 2002: 201) Stejně jako udrţitelný turismus, je základní podmínkou zodpovědného turismu hodnota udrţitelného rozvoje, jehoţ záměrem je naplňovat potřeby současné generace, aniţ by byla ohroţena generace budoucí.7 Zodpovědný turismus vznikl na základě potřeby definovat takovou podobu turismu, který by zachovával přírodní zdroje, dobré ţivotní podmínky do turismu zapojených aktérů, a dlouhodobou ekonomickou ţivotaschopnost samotných komunit. Zodpovědně zaměřený turismus se stává nástrojem podporujícím místní ekonomiky, chránící místní ţivotní prostředí a naplňující kvalitní zkušenosti návštěvníků. (Choi a Sirakaya 2006, podle Zolfani, Sedaghat, Maknoon, Zavadskas 2015)
7
TIES
-
The
International
Ecotourism
Society.
Dostupné
z:
https://www.ecotourism.org/book/how-ecotourism-different-nature-tourism-sustainable-tourismresponsible-tourism. [posl. akt. neuvedeno] [cit. 23. 4. 2014].
33
Důraz na zodpovědný turismus vychází zejména z rozvoje turismu do rozvojových zemí, který bývá realizovaný nekoordinovaně a vede k degradaci místní ekonomiky a vyčerpávání přírodních zdrojů. Záměrem zodpovědně nastaveného turismu je těmto dopadům předcházet. (Zolfani, Sedaghat, Maknoon, Zavadskas 2015) Zatímco udrţitelný turismus je tedy konceptem, který pomáhá definovat programy a strategie turistických projektů, zodpovědný turismus je jiţ projevem aktivního jednání. Jedná se o jednání, zaloţené na mravní zásadě odpovědnosti všech do turismu zapojených aktérů, kde jsou hlavními hodnotami vzájemné porozumění a respekt.
3.3.1 Ekoturismus „Ekoturismus je zodpovědné cestování do přírodních oblastí, které šetří ţivotní prostředí, udrţuje blahobyt místních obyvatel, a zahrnuje výklad a vzdělávání místních obyvatel a návštěvníků.“ 8 Z pohledu ekologických a rozvojových nevládních organizací se o ekoturismu hovoří ve spojitosti s rozvojem návštěvnosti relativně nedotčených přírodních oblastí, s cílem pozorovat, objevovat a studovat krajinu, flóru a faunu a zároveň se učit o kulturních aspektech minulosti a současnosti v dané oblasti. Představuje turismus zaloţený na podpoře komunity, protoţe z něj těţí místní lidé a je místními lidmi zpětně podporován. Současně také přispívá k ochraně přírodních a kulturních oblastí. Ekoturismus je posledním spojovacím článkem udrţitelného turismu, který naplňuje jeho poţadavky a současně propaguje zodpovědný způsob cestování do přírodních oblastí. (Schneider, Fialová, Vyskot 2009: 32) Základní
principy
ekoturismu
definovalo
mezinárodní
ekoturistické
společenství. Jednotlivé principy vycházejí z předpokladu, ţe všechny zúčastněné strany ekoturistických aktivit přijímají následující zásady: - minimalizovat fyzické, sociální, behaviorální a psychologické dopady turismu, - rozvíjet povědomí a respekt k ţivotnímu prostředí a kultuře, - poskytovat pozitivní záţitky návštěvníkům a místním obyvatelům,
8
TIES
-
The
International
Ecotourism
Society.
Dostupné
z:
https://www.ecotourism.org/news/ties-announces-ecotourism-principles-revision [posl. akt. neuvedeno] [cit. 23. 4. 2014].
34
- produkovat přímé finanční výnosy na podporu zachování přírody, místních obyvatel a soukromého sektoru, - poskytnout takové záţitky, které pomáhají zvýšit citlivost návštěvníků vůči místnímu politickému, sociálnímu a ekologickému klimatu, - návrh, výstavba a provoz turistických zařízení s nízkými dopady, - rozpoznat práva a duchovní hodnoty obyvatel v místní komunitě a partnerská spolupráce na jejich zplnomocnění. 9 Koncept ekoturismu vznikl v 80. letech 20. století, a dnes bývá mnohdy označován za nejrychleji se rozvíjející odvětví turistického průmyslu. Hlavním cílem ekoturistických projektů je udrţet zisky v místě vzniku, a to na základě zapojení místních obyvatel do výdělečných aktivit, případně vytvoření speciálních fondů, do kterých jsou směřovány zisky z ekoturismu dále určené pro rozvoj komunit. v současném světě tedy můţeme definovat ekoturismus pomocí charakteristických kritérií, která jsou následující: přispívá k ochraně přírodního a kulturního dědictví, respektuje místní komunity, zahrnuje je do procesu plánování i realizace, a tím přispívá k jejich ekonomickému rozvoji, vzdělává cestovatele i místní obyvatele v oblasti ochrany biodiverzity přírodních zdrojů. (Opršal 2011: 67-68) Výzvou, před kterou ekoturismus v současné době stojí je jeho ukotvení v rámci technik, metod a politických programů. Vzhledem k častému zaměňování různorodých projektů za ekoturistické, je nutné klást mnohem větší důraz na monitorovací aktivity a evaluační mechanismy. Evaluace jednotlivých projektů navíc umoţní odhalit skutečné výhody či nevýhody, které ekoturismus můţe komunitám přinášet. Je třeba zjistit, do jaké míry je ekoturismus skutečně kulturně citlivý, a jak se k jeho implementaci vyjadřují samotní účastníci projektů. Nicméně i přes všechna tato negativa se mezinárodní experti pohybující se v problematice udrţitelného turismu a ekoturismu
shodli
na
několika
důleţitých
aspektech,
a sice
ţe
podpora
ekoturistických projektů ve svých důsledcích umoţňuje posílení komunity, vzdělávací 9
TIES
-
The
International
Ecotourism
Society.
Dostupné
z:
https://www.ecotourism.org/news/ties-announces-ecotourism-principles-revision [posl. akt. neuvedeno] [cit. 23. 4. 2014].
35
příleţitosti,
kulturní
výměnu
a porozumění,
zachování
kulturního
dědictví
a udrţitelných výsledků. (Donohoe 2011)
3.4 Vztah turismu ke komunitnímu rozvoji Moscargo (2008: 11) ve svém textu věnovaném problematice turismu a rozvoji komunit, popisuje následující model postupných kroků pro úspěšné budování kapacit komunity a implementaci udrţitelného turistického projektu v komunitním prostředí. Prvním krokem je identifikace stakeholderů a jejich rolí v celém procesu. Následuje analýza a identifikace moţných rozvojových aktivit v oblasti, jejichţ součástí je i rozšíření povědomí komunity o turismu, jaké můţe mít podoby, a jeho nejen ekonomické, ale i sociokulturní a ekologické vlivy na komunitu. Plynule navazujícím krokem je snaha zamyslet se nad hlubším kontextem turismu a jeho dlouhodobých dopadů, které se nejspíše komunitě nevyhnou. Pokud proběhly všechny tyto kroky, můţe se komunita sama rozhodnout, zda chce turismus skutečně vyuţít jako rozvojovou strategii, nebo naopak tuto strategii zamítne. V případě, ţe si zvolí cestu turistického rozvoje, je dalším krokem tvorba specializovaných kapacit pro turismus. Posledním krokem je definování strategie, plánovacích procesů a jejich následná implementace. Skutečná moţnost vyuţit turismus k rozvoji komunit vychází především z vnímání a hodnot jejich členů. Místní lidé mnohdy postrádají základní porozumění o turismu, ale i o svých právech, čímţ je váţně narušena jejich schopnost participovat v procesu rozhodování. Naneštěstí nemají ţádnou osobní zkušenost s tím, jaké to je být turistou, tudíţ ani nemohou být schopni rozpoznat poţadavky návštěvníka a dopady, které můţe přísun turistů komunitě jako celku způsobit. Jednotlivé bariéry jsou navíc vzájemně propojeny, a svým současným působením vytváří dlouhodobé negativní dopady. Jedná se o zacyklený proces, který se odvíjí od limitované představy a zkušenostech o turismu, která je podmíněna tím více, pokud neexistují místní představitelé turistického rozvoje. Tuto pozici velmi snadno a rychle obsadí vnější agenti, jako jsou marketingoví konzultanti a tak zvaní tour operátoři. To vede k nemoţnosti plánovat a koordinovat činnosti jednotlivých stakeholderů, čímţ je i samotná komunita vyloučena z budoucího zapojení do strategií plánování rozvoje. (Moscargo 2008:5-9)
36
Tabulka 3: Klíčové dimenze turismu jako nástroje rozvoje
Faktory úspěchu
Problémy
místní kontrola rozvojových aktivit, a vládní podpora vzdělávání rezidentů
opozitní postavení komunity k externím představitelům rozvoje
vysoká úroveň zapojení komunity
limitované a nekoordinované mechanismy
koordinace a kooperace mezi stakeholdery, podpora místních autorit
absence plánování, implementačních kroků a evaluace
marketingové výzkumy a plánování
ztráta podpory místních autorit
dobré propojení s turistickými systémy
nedostatek zdrojů a finanční podpory
detailní kroky plánování a implementace
limitovaná infrastruktura
investování do dopravy a infrastruktury Zdroj: Blackman 2004 (dle Moscargo 2008: 7)
Z výše uvedené kapitoly je patrné, ţe turismus má nejen předpoklady, ale i bariéry, jejichţ zváţení nesmí být v praxi opomenuto. Na základě analýzy konceptu udrţitelného turismu, jeho aktivního projevu v podobě zodpovědného turismu, a v neposlední řadě i ekoturismu jako jejich vzájemného spojovacího článku, je patrná skutečnost, ţe právě tyto koncepty mohou významně podpořit komunitní rozvoj. Pro komunity, jeţ jsou ohroţeny sociálním vyloučením a které se denně potýkají s výrazně ekonomicky uţšími moţnostmi obţivy, se zodpovědně zaměřený turismus stává významnou alternativou komunitního rozvoje. Podobně jako metody mezinárodní sociální práce, umoţňuje i dobře implementovaný a zodpovědný ekoturistický projekt posílit neboli zplnomocnit komunitu, vybudovat její kapacity, vzdělávat jednotlivé členy komunity a posílit myšlenku komunitní identity. Navazující kapitola bude pojednávat o turismu jako strategie komunitního rozvoje, která bude demonstrována na komplexním popisu projektu „Posilování alternativního cestovního ruchu na území Calakmul“, ve Spojených státech mexických.
37
4 Turismus a jeho využití k rozvoji komunit v regionu Calakmul Poslední část práce se zabývá představením ekoturistického projektu konkrétní neziskové organizace, který byl vytvořen na základě konceptu udrţitelného turismu. Cílem projektu bylo podpořit rozvoj komunit v regionu Calakmul, a to prostřednictvím zodpovědného turismu vyuţívajícím specifické metody, ne nepodobné strategii zplnomocňování. V následující části proto bude primárně analyzován koncept turismu jako nástroj rozvoje v regionu, dále budou představeny problémové oblasti spojené s implementací turismu v regionu, a následně i projekt „Posilování alternativního cestovního ruchu na území Calakmul“, který na tyto problémy reaguje. Cílem je zmapovat příleţitost moţného vyuţití strategie zodpovědného turismu v mezinárodní sociální práci a odpovědět na několik otázek. Je zodpovědný turismus vyuţitelný v komunitním rozvoji? Lze
pozorované
techniky
porovnat
se
strategiemi
uţívanými
v komunitním rozvoji? Pokud ano, dosahují obdobných výstupů? Společně se záměrem co nejkomplexněji popsat všechny výše uvedené skutečnosti, byla zpracována data z aktuálních dokumentů popisujících tématiku turismu, komunitního plánování a správy přírodní biosférické rezervace regionu Calakmul. Dále bylo vyuţito analýzy z oficiální projektové ţádosti, učebních materiálů účastníků projektu (Manual del participante – Formación de guías naturalistas), a osobních deníkových záznamů z průběhu spolupráce s neziskovou organizací Pronatura Peninsula de Yucatán. Předmětem části věnující se analýze projektu je také představení nejen projektu „Posilování alternativního turismu na území Calakmul“ ale zejména jeho jednotlivých technik, pracujících s představou samotných členů komunity o turismu jako takovém, a o jeho moţném vyuţití pro realizaci potřebných změn s cílem dosáhnout rozvoje.
4.1 Organizace Pronatura Peninsula de Yucatán Pronatura Peninsula de Yucatán, je občanská nezisková organizace, v regionu rozeznávaná pod logem PPY, která vytváří projekty za účelem rozvoje ţivotní úrovně komunit a ochrany přírody. Svou vizi realizuje prostřednictvím šesti representativních
38
kanceláří. Pobočka na území poloostrova Yukatánu byla zaloţena jiţ roku 1987, od roku 1990 je pak zcela nezávislou administrativní jednotkou celé organizace. Skládá se z 32 členného výboru, v jejímţ čele je prezidentka a tři viceprezidenti, dále technický
tým
obsahující
koordinátory
a
profesionály
v oblasti
zeměpisu,
antropologie, biologie, geografie či inţenýrství. Posláním této organizace je ochrana místních ekosystémů, a následně podpora společnosti ţijící v souladu s přírodou. 10 Základní hodnoty, ze kterých organizace vychází při realizaci své činnosti, jsou odpovědnost vůči budoucím generacím, kvalitní spolupráce, spravedlnost v přístupu k přírodním zdrojům, rovnováha mezi vyuţíváním zdrojů a jejich dopady na ţivotní prostředí, nezávislost na politických stranách a ideologiích, partnerství a respekt, transparentní nakládaní s dary poskytnutých donory. 11
4.2 Rozvoj turismu v regionu Calakmul Naprostá většina návštěvníků přijíţdí do regionu Calakmul s cílem navštívit bohaté kulturní dědictví v podobě tisíce let starých mayských pyramid. Počet návštěvníků v roce 2011 byl 64 528, z nichţ 22 990 tisíc navštívilo pouze archeologickou zónu Calakmul. Jako motivaci příjezdu do regionu uvedlo 83% návštěvníků právě mayské památky. V praxi to znamená, ţe ihned po prohlídce nejznámějších mayských pyramid v centru přírodní rezervace, se návštěvníci odeberou do jiného regionu. Procentuálně 12 % návštěvníků vyjádřilo ochotu zůstat v oblasti dva dny, a pouze 5 % i více dnů. Hlavním důvodem proč tomu tak neučinili, byla jejich neznalost dalších nabízených aktivit a sluţeb v regionu. Z výše uvedeného vyplívá, ţe příjmy z turismu jsou součástí zejména turismu realizovaného za archeologickým památkami. Hlavní turistické sezóny jsou během Velikonočních Svátků, kdy přijíţdí 45% návštěvníků z celkového počtu návštěvníků během roku. V letní sezóně pak přijíţdí 32%, a během zimního období 23% návštěvníků. Informace, odkud se návštěvníci dozvěděli o regionu a nabízených turistických aktivitách, obdrţeli většinou od přátel či příbuzných (33%), na základě turistických 10
Pronatura. [hlavní webová stránka střediska]. Dostupné z: http://www.pronatura-ppy.org.mx
[posl. akt. neuvedena] [cit. 23. 1. 2015]. 11
Pronatura.
[hlavní
webová
stránka
střediska].
Dostupné
z:
http://www.pronatura.org.mx/sobre_pronatura/principios_y_valores.php mx [posl. akt. neuvedena] [cit. 29. 1. 2015].
39
informací (24%), z internetového zdroje (12%), od průvodců z jiných oblastí (11%), z informačních letáků (10%), a pouze 3% návštěvníků získalo informace z cestovní agentury. (Plan Maestro de turismo 2012: 42-43)12 Představitelé místního ziskového i neziskového sektoru vytvořili v rámci strategického řízení regionu SWOT analýzu vnitřních a vnějších faktorů ovlivňujících podobu doposud poskytovaného turismu. Tato analýza je uvedena níţe: Tab. 4: SWOT analýza turismu poskytovaného v oblasti Calakmul
Silné stránky
Slabé stránky
Přírodní rezervace a obrovská biodiverzita.
Návštěvníci regionem pouze projíţdějí.
Archeologická zóna a kulturní bohatství.
Nízká kvalita moţného ubytování a stravování.
Tok návštěvníků, i kdyţ nepravidelný.
Nemoţnost vyuţít vhodné dopravy k památkám.
Společně s guatemalskými lesy je oblast součástí druhé největší rezervace po Amazonii.
Nedostatek pitné vody. Nepřítomnost bankovnického sektoru. Chybějící turistické značení.
Příležitosti
Ohrožení
Letiště je vzdálené necelé dvě hodiny od regionu.
Chybějící vize.
V okolí je velké mnoţství archeologických nalezišť, včetně neprobádaných a turismem nedotčených oblastí.
Nárůst soukromých firem, které nenesou odpovědnost ke komunitám.
Přilehlé oblasti nabízejí alternativní turismus. Plánování turismu, který by byl pro oblast nevhodný. V blízkosti jsou velké přímořské destinace, jako je například Cancún. Zdroj: Plan Maestro de Turismo (2012: 35)
4.3 Problémové oblasti spojené s rozvojem turismu v oblasti V rámci strategického plánování komunitního rozvoje v regionu byl vytvořen plán mapující současné místní iniciativy a oblasti jejich působení. Pro uskutečnění rozvoje obyvatel jednotlivých komunit byla dále definována potřeba koordinace těchto 12
Veškeré uvedené informace byly přeloţeny ze španělštiny z originální studie o plánování a
implementaci ekoturismu v regionu Calakmul. Tento podrobný plán, který je dostupný pouze v elektronické podobě, mi poskytl během mého působení v Mexiku mentor Noe Mendoza.
40
iniciativ, která je ale v současné době obtíţná. Autor této strategie a pracovník v komunitním rozvoji Noe Mendoza, proto definoval hlavní problémy, kterým se musí komunity ve spolupráci s iniciativami a neziskovými organizacemi zabývat, pokud chtějí dosáhnout rozvoje. Jedná se zejména o níţe uvedené problémové oblasti. Tab. 5: Problémové oblasti aktuálně působících aktérů v komunitním rozvoji
Problémové oblasti
Nedostatek profesionálně vyškoleného personálu
Obtíţe při managementu realizovaných programů
Typ místní organizace
Míra problému
Ejidos – komunity
vysoká
Místní iniciativy
vysoká
Technická asistence
střední
Ejidos - komunity
vysoká
Místní iniciativy
vysoká
Technická asistence
střední
Ejidos - komunity
střední
Místní iniciativy
vysoká
Místní iniciativy
vysoká
Nedostatek monitorovacích aktivit
Nízká úroveň vyuţití místních zdrojů
Vysvětlení Úroveň vzdělání členů komunity je nedostatečná. Neexistuje administrativní systém jednotlivých činností. Technici nemají dostatečné vybavení. Komunity jsou závislé na kvalitě vybavení a na projektech místních iniciativ. Distribuce nákladů a výnosů způsobuje konflikty mezi iniciativami a komunitami. Je potřeba zvýšit validitu analyzovaných dat a statistik. V komunitách jsou přítomni jedinci s profesionálními zkušenostmi, ale monitoring se nerealizuje. Iniciativy nemají vyvinuté vnitřní kontrolní systémy, ani systémy měřící dopady na ţivotní prostředí. Materiál získaný z místních zdrojů je prodáván s velmi nízkou přidanou hodnotou.
Zdroj: Estrategia Regional de Manejo de Territorio de Calakmul
41
Mnoho aktuálně probíhajících projektů zaměřených na rozvoj turismu, není vhodně implementováno na trh, tudíţ ani nejsou schopné vytvářet předpokládané zisky. Důsledkem je bludný kruh, kdy do oblasti nepřijíţdějí turisté, místní lidé zanedbávají řízení projektů, nebo je nejsou motivováni řádně spravovat. Naprostá většina projektů je koncipována bez návaznosti na další aktéry působící v oblasti, mnohdy je zaměřena čistě na výstavbu potřebné infrastruktury, a zajištění potřebného vybavení, bez ohledu na budování kapacit a schopností místních obyvatel. Vzhledem k neexistující diverzifikaci produktů na trhu jsou nabízeny stále stejné sluţby v různých komunitách. Tím je ale zabráněno přirozenému propojování a rozvoji komunit. Naprostá většina obchodních aktivit v komunitách je oficiálně certifikována nálepkou dobré praxe, ve skutečnosti je tomu ale právě naopak, a s dobrou praxí se v oblasti setkáme jen minimálně. Ve svých důsledcích implementované projekty vytváří pouze atmosféru nejistoty, ztrátu důvěry či falešných očekávání u místních obyvatel, nemluvě o negativních dopadech na ţivotní prostředí, existenci opuštěných a zanedbaných výstaveb. 13
4.4 Projekt Posilování alternativního cestovního ruchu v oblasti Calakmul Prioritní oblast projektu „Posilování alternativního cestovního ruchu v oblasti Calakmul“ byla zaměřena na budování kapacit 30 místních turistických průvodců ze šesti různých komunit takovým způsobem, aby mohly poskytovat kvalitní sluţby návštěvníkům regionu Calakmul. Bohaté přírodní a kulturní atributy, které oblast nabízí, jsou základním pilířem pro aktivity zaměřené na zlepšení kvality ţivota místních obyvatel a na podporu rozvoje v souladu s přírodou. Záměrem projektu bylo vytvořit v rámci regionu takové produkty a infrastrukturu, a zajistit vybavení jeţ přinese kvalitní sluţby návštěvníkům, čímţ se zvýší samotná návštěvnost této oblasti, jeţ ve svých důsledcích přinese místní populaci ekonomický a sociální rozvoj.
13
Tyto informace jsem analyzovala z deníkových záznamů a z oficiální projektové ţádosti
organizace Pronatura Peninsula de Yucatán, konkrétně od specialistky odpovědné za projekty v oblasti alternativního turismu a biodiverzity, Alejandry Silviery Puig.
42
4.4.1 Cíle projektu Hlavním cílem projektu byla snaha posílit pozici alternativního turismu, zaloţeném na kulturním a přírodním bohatství regionu Calakmul. Veškeré aktivity měly být zaměřené
na
budování
kapacit
všech
zapojených
aktérů
pohybujících
se
v problematice turismu, včetně komunit samotných. Specifické cíle projektu proto byly zaměřeny na posilování kapacit místních obyvatel na úroveň umoţňující jim poskytovat kvalitní turistické sluţby a produkty. Na základě celkové analýzy potřeb, organizace identifikovala následující prioritní oblasti. Rozvoj současných turistických sluţeb: Naplnění cíle první prioritní oblasti bude rozpoznáno na základě dvou výstupů. Prvním výstupem je kapacitace 20 plně kompetentních turistických průvodců se znalostmi anglického jazyka, ekologie, flóry, fauny, a archeologických památek nacházejících se v regionu a tradičních produktů. Druhým výstupem je existence 10 specializovaných odborníků na monitoring a identifikaci ţivočišných druhů vyskytujících se v regionu přírodní rezervace. Zapojení komunity do plánování a realizace turistických sluţeb: Výstupem bude tvorba řídící skupiny, která bude schopna sama navrhovat turistické trasy a sluţby pro návštěvníky. Zároveň bude patrná účast členů komunity na činnostech od počátku uvítání turistů, aţ po jejich závěrečné vyprovázení. Návrh vhodné marketingové strategie: Výstupem bude distribuce přírodních produktů a zvýšení jejich konkurenceschopnosti na regionální úrovni. Tvorba strategie se zaměří na propagaci mediálního obrazu regionu, ať uţ v tištěných médiích či elektronické podobě. Dalším výstupem bude zaloţení informačního centra, které bude fungovat jako spojovací bod mezi návštěvníky a nabízenými regionálními produkty. Cílovou skupinou projektu bylo šest komunit čítajících od 200 do 600 obyvatel. Výběr těchto komunit proběhl na základě indikátorů sociálního vyloučení, a nedostatku příleţitostí na rozvoj a realizaci vlastních ekonomických aktivit. Vybranými příjemci je 20 jedinců z kaţdé z šesti komunit, kteří se v budoucnu stanou odpovědnými osobami za rozvoj zodpovědného turismu, a za poskytování k přírodě i komunitě šetrných turistických sluţeb.
43
4.5 Práce organizace s komunitami v regionu Komunita v prostředí Mexika je charakteristická svým lokálním vymezením, společnou identitou a určitým stupněm organizačního uspořádání, které ale můţe být mnohdy spíše překáţkou neţ předpokladem. Co do počtu členů v jedné komunitě je průměr 370 jedinců. Hlavní problémy, se kterými se tyto komunity potýkají, je sociální vyloučení a chudoba, které jsou spojeny s nízko placeným zaměstnáním. Platy ekonomicky aktivních jedinců, nejsou schopné uţivit zbytek rodiny, a proto mnoho lidí hledá jiné moţnosti přivýdělku. Mnoho mladých, tak volí raději cestu migrace do USA. Projekty realizované za účelem vyřešení této problematiky, počítají zejména se zapojením turismu, který by mohl přinést do regionu ekonomické zisky, nové příleţitosti, a navíc zabránit další emigraci obyvatel. Pracovníci organizace Pronatura se na řešení problémových oblastí zaměřili pomocí konceptu udrţitelného turismu, v rámci nějţ s komunitami spolupracují na navrhování a zodpovědné realizaci ekoturistických projektů. V roce 2014 získala organizace prostředky na realizaci projektu zaměřeného na posilování pozice zodpovědného turismu, jehoţ cílovou skupinou se stalo 120 jedinců z šesti různých komunit. Vize organizace Pronatura se skládala nejen ze snahy vyškolit budoucí turistické průvodce, ale zejména připravit tyto jedince na zasvěcení zbytku komunity do problematiky turismu, a případně jejího budoucího zastupování při plánování a realizaci turistických projektů. Samotná strategie vyuţívaná pro práci s komunitou má v rurálních oblastech Mexika svá specifika. Na základě informací získaných z konzultací s místními pracovníky byl zjištěn zajímavý fakt, a sice ţe proces učení se v místních venkovských komunitách předává zejména na základě zkušeností. Oproti tomu učení postavené na základě práce s literaturou, školení, či vyhledávání v internetových zdrojích je minimální. Prostřednictvím společných diskuzí jsou místní lidé schopni učit se přímo od svých vrstevníků, kdy dochází k vzájemnému předávání důleţitých informací, poznatků a rad. Díky tomu byly při práci a vzdělávání ve vybraných tématech, jako je například ekologie, anglický jazyk, management cestovního ruchu, a organizace spolupráce v rámci komunity, vyuţity specifické techniky. Jednotlivé techniky jsou níţe podrobně uvedeny.
44
4.5.1 Technika: Kdo je tady turista Vůbec prvním krokem je seznámení členů komunity s turismem, a jejich vzdělávání v této oblasti. Naprostá většina místních obyvatel nemá osobní zkušenosti s turismem, proto je pro ně mnohdy velmi těţké představit si, kdo to ve skutečnosti turista je. Účelem této aktivity je podpořit členy komunity v uvědomění si jejich vlastního pojetí turisty a turismu obecně. Pomáhá nám odhalit, jak je osoba turisty vnímána na základě místních norem, přesvědčení a zkušeností komunity. Navíc odkrývá předsudky, které mohou místní lidé vnímat vůči návštěvníkům. Aktivita je započata rozdělením komunity do několika pracovních skupinek. Z kaţdé skupiny je vybrán jeden jedinec, který se stane turistou. Členové mají za úkol sami zjistit následující charakteristiky. Kdo je tento turista, odkud a kdy k nám přijíţdí, kolik je mu let, jakým dopravním prostředkem k nám přijel, jaká byla jeho motivace přijet, jak se cítí ihned po příjezdu, jaké věci má sebou, jaké naopak můţe postrádat, a kolik peněz chce u nás utratit. V rámci společné aktivity je moţné zadat otázky a nechat menší skupinky výtvarně ztvárnit jejich představu návštěvníka. Po dokončení malby kaţdá skupina před ostatními popisuje charakteristiky zaznamenané na obrázku, proč skupina zvolila právě tyto charakteristiky, a co je pro ně významné.
4.5.2 Technika: Projektování Představa projektování je další technikou, kterou organizace vyuţila. Tak zvaným definováním mise si skupina uvědomila, jaké skupiny se jiţ turismu věnují, co má jiţ region zajištěn, co naopak chybí nebo je přítomno v nedostatečné míře. Prvotním úkolem je skupinové zamyšlení nad aktuálními rekreačními aktivitami, turistickým servisem (ubytování, stravování, cestovní balíčky), a dostupnými sluţbami (signalizace turistických tras, dostupné cesty a silnice, veřejná prostranství). Následuje práce se skupinou na tom, co chtějí návštěvníkům nabídnout jako komunita, co tím vyřeší, komu to budou nabízet, a jakým způsobem. Skupina si tak snáze uvědomí, co kaţdý člen od turismu očekává, zda jsou tato očekávání reálná, a zda se na nich společně shodnou. Pokud ano, nestává čas poloţit si nejpodstatnější otázku. Co bude produktem či sluţbou, která návštěvníka do oblasti skutečně přitáhne? A za jakou cenu toho chce komunita dosáhnout? Ať uţ se bude jednat o atrakci přírodní nebo kulturní, je třeba si uvědomit následující kritéria. Kaţdý z účastníků kurzu měl proto za úkol zamyslet se nad tím, co aktuálně návštěvníka přivádí do jeho komunity, jaká je dostupnost cíleného produktu 45
či sluţby, jaké aktivity je moţné na tomto místě realizovat, co se realizuje nyní, co je moţné doplnit, a jakým způsobem to technicky zajistit. Všechny tyto myšlenky měly být shrnuty do krátké tabulky, a představeny členům z ostatních komunit. Tímto mohlo dojít ke společné diskuzi o aktuálních sluţbách v regionu, zda všechny komunity nabízejí stejné produkty, nebo jsou schopné se diverzifikovat, a zaměřit své úsilí na více aktivit. Tyto prezentace byly doplňovány otázkami, kolik místních rodin provozování této sluţby či prodeje produktu v komunitě skutečně uţiví, kolik času musí vynaloţit na její provoz, a jaké jsou dopady pro celou komunitu. Tab. 6: Zajímavá místa v mé komunitě, příklad zpracování.
aktivity přímo v místě atrakce nabídka pro návštěvníka
přístup
aktuálně se nabízí
může se nabízet
prales v blízkosti komunity
pěšky lesní cestou
pěší túra lesní flórou
cyklistika, observace ptáků a lesní zvěře
jeskyně
nutné specializované vybavení pro sestup
nejsou k dispozici ţádné aktivity
speleologie
Zdroj: Manuál účastníků (Pronatura)
V neposlední řadě bylo třeba účastníky upozornit na další kritéria, která nesmí při výběru nabídek pro návštěvníka opomenout. Jedná se o dostupnost, kde bude návštěvník ubytován, kde se bude stravovat, hygienické podmínky, jaký je faktor bezpečnosti při návštěvě zmíněných míst a aktivit, a kam zamířit v případě nutnosti vyuţití zdravotnických sluţeb. Diskuze, která na toto téma proběhla, umoţnila účastníkům jednak: zmapovat dostupné zdroje komunity, získat povědomí o vzájemných vazbách mezi všemi členy komunity, vyzdvihnout důleţitost kooperace všech zúčastněných stran a koordinace jednotlivých aktivit.
4.5.3 Technika: Koordinace především Druhým významným krokem je tvorba sociálního kapitálu, tedy takových zdrojů, které můţe jedinec vyuţít na základě vztahů s druhými lidmi. Je tedy nutné, aby si komunita uvědomila, co vše je před samotnou implementací turistického projektu potřeba vylepšit, a na základě toho vybudovat své vlastní kapacity. Jedním z nástrojů podporující tvorbu sociálního kapitálu se zabývala níţe uvedená technika.
46
Cílem bylo zvýšit povědomí účastníků o všech zúčastněných stranách působících v procesu realizace a implementace turistických projektů. Je důleţité, aby si členové komunit uvědomovaly, jaké mají i ostatní strany zájmy, kompetence, a s čím se tyto strany mohou na komunity obracet, případně co od nich očekávat, a to nejen v oblasti turismu. Pomocí tabule se načrtly čtyři roviny vztahů, na které se v turismu nesmí zapomenout. První rovinu představovaly vztahy v rámci komunity, druhou rovinu vztahy místních obyvatel k návštěvníkům, třetí rovinu představoval vztah k trhu, a čtvrtou vztah k přírodním zdrojům. Vztahy směrem ke komunitě: Kaţdý člen by měl získat moţnost zapojit se do procesu rozvoje turismu, seznamovat ostatní se svými nápady, plánovat a participovat na samotné realizaci projektu. Kaţdý člen má moţnost poznat návštěvníka, a ukázat mu vše, na co je hrdý, seznámit ho se svými tradicemi a historií. Vztahy směrem k návštěvníkům: Je třeba ustanovit řízení co se týče přílivu návštěvníků, ročního období, nabídky různých typů aktivit, materiálů které jim je třeba poskytnou (mapy, ukazatele, informační centra). Takovéto plánování je třeba nejen na lokální úrovni, ale i na regionální a národní, tudíţ je nutné si uvědomit všechny další aktéry, kteří jsou zapojeni do procesu turismu. Vztah k přírodním zdrojům: Vhodná správa a kontrola vyuţívání přírodního bohatství, které je majetkem komunit. Tvorba pravidel pro návštěvníky, jejich seznámení s konkrétní podobou toho, co je na území komunity dovoleno a naopak. Vzdělávání nejen návštěvníků, ale i samotných obyvatel komunity o tématech jaké ohroţené ţivočišné a rostlinné druhy se v jejich blízkosti vyskytují, o důleţitosti podpory lesní reforestace, o moţnostech vzdělávacích akcí pro místní školy, či snaze vyuţívat alternativní a k přírodě šetrné technologie. Vztah k trhu: Kdo budou dodavatelé zboţí a turistických produktů, jak bude probíhat podpora sousedních iniciací a firem, propagace a komercionalizace výrobků a sluţeb.
47
4.5.4 Technika: Exkurze Exkurzí rozumíme export účastníků kurzu do jiného místa, ideálně do pro ně méně známé komunity, kde si vyzkoušejí jaké to je být v roli návštěvníka. Tato zkušenost jim umoţní vhlédnout do role turisty a zjistit, zda se jim líbilo býti na chvíli návštěvníkem v dané oblasti, co si mysleli o naplánovaném programu, zda bylo něco čeho se obávali, či zda něco zcela chybělo. Zároveň se představitelé komunity seznámí s podobou skutečného plánování, zjistí informace o problematických oblastech, se kterými se místní lidé během projektu nejčastěji potýkali. Účastníci jsou tak mnohdy vůbec poprvé vystaveni všem aspektům turisticky zaměřeného plánování, řízení a dlouhodobé údrţbě turistických projektů. Prostřednictvím diskuzí jsou schopni se učit přímo od svých vrstevníků, čímţ si předávají důleţité informace jak o pozitivních, tak o negativních dopadech. Výsledkem je nejenom zkušenost samotná, ale i moţnost porovnat si získané vědomosti s tím, co by chtěla komunita ze které účastník pochází, a co k tomu skutečně bude potřeba. Tuto aktivitu, která je vhodná pro turisticky zaměřený komunitní rozvoj, zmiňuje i autor Sammy (podle Moscargo 2008: 80). Ten ve své stati zdůrazňuje i nutnost přichystání cílů učení před zahájením exkurze, tak aby účastníci věděli, na co se při své návštěvě zaměřit. Tab. 7: Cíle učení
Klíčové ukazatele
Cíle učení
Infrastruktura
Seznámit se s údrţbou a správou ubytování, sociálních zařízení, informačních tabulí, návštěvnických center a turistických stezek. Diskutovat na téma výstavby infrastruktury, vyuţívání místních surovin, technické znalosti potřebné pro následnou údrţbu.
Dokumentace
Seznámit se s evidencí návštěvníků, realizací průzkumů spokojenosti, hodnocení sluţeb, existence zpětné vazby a postupů při řešení mimořádných událostí.
Aktivity a sluţby
Získat praktickou zkušenost s přípravou pokrmů, úklidem, povinnostmi při přijímání návštěvníků (recepce), a jiné.
Management
Nalézt odpovědi na následující otázky: Jaké jsou organizační struktury? Kdo je v nich zastoupen? Kdo je odpovědným orgánem za implementaci projektů, a jakým způsobem funguje?
Atrakce
Seznámit se s rozmanitými aktivitami, které jsou návštěvníkům nabízeny.
Zdroj: Building community capacity for tourism development (Moscargo 2008: 80)
48
4.5.5 Technika: Mapování mé komunity Poslední technika byla realizována po návratu účastníků zpět do svých původních komunit. Zde měly za úkol s pomocí dalších členů komunity samostatně zmapovat veškeré sociální, přírodní i kulturní zdroje, které komunita aktuálně má. Následovalo vytvoření územního plánu komunity, vyznačení potencionálně turisticky lákavých míst, v jakých měsících jsou tato místa dostupná, jaká je jejich signalizace. Na základě tohoto plánu se společně s představiteli organizace na zasedající komunitní radě začalo realizovat skutečné projektování.
4.6 Výstupy projektu Jak uvádí autorka Narayan (1995: 12), charakteristiky úspěšných komunitních skupin vychází z mnoha předpokladů. Prvním je fakt, ţe je skupina schopná pojmenovat potřebu a společný zájem, a výhody ze společné spolupráce jeţ převaţují nad nevýhodami. Další podmínkou je fakt jejího ukotvení v určité organizaci sociálního charakteru, které poskytuje dostatek kapacit, znalostí a dovedností, včetně ustanoveného vedení pro řízení úkolů. Posledním předpokladem je schopnost komunitní skupiny vytvářet a posilovat vlastní pravidla a řád. Obecně autorka vyzdvihuje zejména existenci organizačního řádu. Pro efektivní fungování musí mít komunitní skupina definována určitá pravidla týkající se členství, povinností a výhod, odpovědnosti, a co nastane v případě porušení pravidel či vyhrocení sporů. Organizační řád můţe být ustanoven formálně, ale i neformálně prostřednictvím praxe. Dalším významným bodem je práce se ţenami. Mnohdy jsou velké rozdíly mezi potřebami, dovednostmi, znalostí a rolemi, které v komunitě ţeny naplňují. Proto není vhodné předpokládat, ţe programy, na které dosáhnou muţi, posílí i postavení ţen. (Narayan 1995) Ve svých důsledcích jednotlivé techniky umoţnily členům komunity naučit se mnoho nejen o turismu a jeho různorodých podobách. Zároveň komunita rozvinula mnoho dovedností a schopností v oblastech spolupráce, logistického zajištění, vzájemné schopnosti se organizovat, a rozhodovat se na základě zvaţování výhod i nevýhod jednotlivých turistických aktivit. Díky exkurzi do jiné komunity také účastníci získali nové kontakty, a významně rozvinuly schopnost kooperovat s dalšími aktéry. V neposlední řadě získali členové komunity povědomí o důleţitosti přírodního prostředí které je obklopuje, a proč je dobré ho chránit. Také je důleţité zmínit, ţe do
49
projektu bylo zahrnuto velké mnoţství dívek a ţen, které tak získaly neocenitelnou zkušenost do budoucna. Na základě uváţení všech výše zmíněných částí věnujících se popisu projektu „Posilování alternativního cestovního ruchu na území Calakmul“ je patrné, ţe přístup zodpovědného turismu, který pracovníci neziskové organizace Pronatura aktuálně zastávají, významně přispívá k rozvoji kompetencí komunit v regionu. Nejedná se pouze o vzdělávání a tréninkové aktivity, realizované nezávisle na sobě, ale jejich zasazení do kontextu aktuálních problémů, se kterými se komunita potýká. Spolupráce se odehrává dlouhodobě a s důrazem na poţadavky a přání komunit, které se zjišťují na základě kontinuálních rozhovorů reflektujících situaci jednotlivých rodin v komunitě. Teprve na základě navázání vztahu s konkrétními lidmi, tedy členy komunity, začíná proces analýzy potřeb a moţnostmi které komunita má pro jejich dosaţení. Náplň práce pracovníků organizace je sice zaloţena na specifických technikách, se kterými se v mezinárodní sociální práci setkáme výjimečně, nicméně jejich výstupy lze do určité míry porovnat s výstupy strategií komunitního rozvoje. Stejně jako práce komunitních pracovníků, je i úkolem pracovníků organizace Pronatura pomoci komunitě získat větší moc a odpovědnost nad ţivotními podmínkami, a podpořit přístup a participaci na významných veřejných otázkách ovlivňujících ţivoty členů komunit. V neposlední řadě je zde patrný soulad i v otázce záměru komunitního rozvoje a zodpovědného turismu, tedy ve snaze změnit kvalitu vztahů a mocenská uspořádání komunit vůči vnějším autoritám.
50
5 Závěr Zodpovědný turismus jako nástroj rozvoje komunity je přístup, zaloţený na principech udrţitelného turismu, pracující s komunitou na budování jejich kapacit v oblasti řízení a managementu turistických projektů. Jeho záměrem je vzdělávání zaloţené na respektu k místním lidem, tvorbě důvěrného pouta mezi účastníky vzdělávání a pracovníky, a zmocnění účastníků rozhodovat a spravovat turistické projekty v regionu. Ve svých důsledcích tento přístup umoţňuje komunitě budovat sociální kapitál a rozvinout takové kompetence, které mohou být komunitou široce vyuţívány i do budoucna. Jak je z práce patrné, prostředí Latinské Ameriky dlouhodobě významně pracuje se strategiemi rozvoje zaloţenými na turismu, a jeho alternativních formách jako je například ekoturismus a zodpovědný turismus. Turismus se tudíţ vyuţívá na obecné úrovni pro účely sociálního rozvoje, na konkrétní úrovni pak k tvorbě dovedností komunity organizovat se takovým způsobem, aby mohly co nejsnadněji a nejrychleji vyřešit problémy, kterým společně čelí. V praxi jsou turistické projekty realizované
především
neziskovými
organizacemi,
a vycházejí
z konceptu
udrţitelnosti. Jednotlivé projekty jsou navrhované komunitám na míru, a pracují s účastníky takovým způsobem, který není vzdálený od ekosystémové perspektivy. Místní lidé jsou na základě spolupráce s pracovníky komunitního rozvoje nuceni nově nahlíţet na své postavení ve společnosti a na obtíţe s tímto postavením spojené. Následně je ovšem mohou redefinovat, a jako komunita čelit novým výzvám plynoucím z této re-interpretace. Pokud je turismus implementován s rozvahou a zodpovědně, je v prostředí Latinské Ameriky velmi účinný. Nicméně nikdy se nesmí zapomenout na moţné dopady, které můţe na komunitu mít, pokud si její členové nebudou vědomi toho, jaký projekt skutečně implementují a jakým způsobem ho chtějí udrţovat i do budoucna. Takovéto dopady jsou patrné zejména z implementace předchozích, státem řízených programových projektů. Pracovníci těchto projektů sice brali v potaz názor komunit, ale nijak s nimi nepracovali na principu vlastnictví těchto projektů, či se skutečností, jak s projekty nakládat po jejich odchodu. Výsledkem takovýchto aktivit byla falešná či nereálná očekávání místních obyvatel, neudrţovaná infrastruktura, neochota spolupráce v důsledku nedůvěry k cizorodým projektům, či negativní dopady na ţivotní prostředí.
51
Závěrem by neměla být opomenuta nutnost dalšího bádání v oblasti skutečných dopadů tohoto přístupu na členy komunity. Bylo by vhodné vysledovat, jak nabyté vědomosti členové vyuţívají i při dalších kaţdodenních aktivitách. Jinými slovy, zda jsou schopni přínos aktivit přesunout i do dalších oblastí jejich ţivota, na řešení ostatních problémů. Další oblastí bádání, kterou je potřeba dále ověřit, je evaluace. Vzhledem ke skutečnosti, ţe jsou projekty orientované na propojení turismu a rozvoje v latinskoamerickém prostředí běţně zavedenou praxí, vzrůstá i nutnost reflexe jejich dopadů. Ta je ale bohuţel málokdy zpětně evaluována. Navíc důsledkem zaměňování masově orientovaných turistických projektů za udrţitelné, a následné nereflektování této praxe, je skutečnost, ţe jsou turistické projekty schvalovány, aniţ by se rozmýšlelo nad jejich dlouhodobými dopady na komunitu. Na základě zkušeností ze zahraniční praxe bylo zjištěno, ţe postavení evaluace v projektovém cyklu je mnohdy místními organizacemi zcela opomínáno. Přitom je jisté, ţe závěry získané z evaluací formativního či sumativního charakteru, by mohly nejen významně rozšířit znalosti o efektivní implementaci projektů, ale celou práci zkvalitnit. Proto si dovolím podtrhnout zejména důleţitost dalšího bádání v oblasti participativní evaluace, vycházející z kritické reflexe samotných účastníků projektu na přínosy vzdělávání, kterým prošly.
52
6 Zdroje Knižní zdroje Monografie Bauman Z. 1996. Myslet sociologicky. Praha: SLON Cox P., Pawar M. 2006. International social work: issues, strategies, and programs. California.: SAGE Publications Goeldner R. CH., Brent Richie J. R. 2014. Cestovní ruch: principy, příklady, trendy. Brno: BizBooks. Ife J. 2013. Community development in an uncertain world: visions, analysis and practice. USA: Cambrige University Press Julia M. 2004. Constructing gender: Multicultural perspective in working with women. USA: Wadsworth Ledwith M. 2005. Community development: a critical approach. Bristol: The Policy Press Matoušek O. 2013. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál Moscardo G. 2008. Building community capacity for tourism development. London:
CAB
International
[cit.
4.
3.
2015].
Dostupné
z:
http://www.cabi.org/cabebooks/ebook/20083237554 Palatková M. 2011. Mezinárodní cestovní ruch: analýza pozice turismu ve světové ekonomice, význam turismu v mezinárodních ekonomických vztazích, evropská integrace a mezinárodní turismus. Praha : Grada Publishing Schneider J., Fialová J., Vyskot I. 2009. Krajinná rekreologie II. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita
Editovaná monografie Navrátil P. 2007. Vybrané teorie sociální práce. In Matoušek O. a kol., (Eds), Základy sociální práce (237-244). Praha: Portál Swanepoel, H., De Beer, F. 2013. Stakeholders in community development. The principles of community development. In Swanepoel, H., De Beer, F. (Eds.), Community development: Breaking the cycle of poverty (20-31, 48-59). South Africa: Juta 53
Článek v odborném časopise Donohoe M. H. 2011. Defining culturally sensitive ecotourism: a Delphi consensus.
Current
Issues
in
Tourism.
(14):
27-45.
Dostupné
z:
http://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/13683500903440689#abstract [cit. 7. 4. 2015] Kulhavý V. 2006. Posílení sociálně vyloučených: sociální práce s komunitou. Sociální práce/Sociálna práca. (1): 81-92. –
a její
vztah k teologii osvobození. Caritas et veritas – časopis pro reflexi křesťanských v sociálních a humanitních oborech. (2): 68-78. Dostupné z: http://www.caritasetveritas.cz/index.php?p=archiv&cislo=2&rok=2011 [cit. 23. 4. 2015] Narayan D. 1995. Designing Community Based Development. Social Development Papers. (7). Washington: The World Bank. [online]. Dostupné z: https://openknowledge.worldbank.org/bitstream/handle/10986/11662/273610s dn040see0also018187.pdf?sequence=1 [cit. 1.3.2015]
Peeters J. 2012. Social Work and Sustainable Development: Towards a social – ecological practice model. Journal of Social Intervention: Theory and Practice. Vol.21 (3): 5-26. Dostupné z: http://www.journalsi.org/index.php/si/article/viewFile/316/272 [cit. 18. 4. 2015] Příhodová A. 2004. „Koncept komunity v komunitní sociální práci”. Sociální práce/socálna práca. (3): 43-56. Stronza A. 2001. „Antropology of tourism: Forging New Ground for Ecotourism and Other Alternatives.“ Annual Review of Anthropology. (30): 261-283.
Dostupné
z:
http://www.jstor.org/stable/pdf/3069217.pdf?acceptTC=true [cit. 7. 4. 2015] Ševčíková S. 2009. „Hnutí osvobození v Latinské Americe, jeho aktuálnost a moţnost aplikace do sociální práce“. Sociální práce/Sociálna práca. (4): 8795. 54
Zolfani H. S., Sedaghat M., Maknoon R., Zavadskas K. E. (2015). Sustainable tourism: a comprehensive literature review on frameworks and applications. Economic
Research.
(28):
1-30.
Dostupné
z:
http://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/1331677X.2014.995895#abstract [cit. 7. 4. 2015]
Slovníková a encyklopedická hesla Horký O. 2011. „Rozvoj“. In Encyklopedie rozvojových studií. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci 1. vydání. Lamačová J., Opršal Z., 2011. „Komunitní rozvoj“. In Encyklopedie rozvojových studií. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci 1. vydání. Opršal Z. 2011. „Ekoturismus“. In Encyklopedie rozvojových studií. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci 1. vydání. Keller J. 1996. „Komunita“. In Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum (1. vyd). 1. svazek str. 512-514. Šafaříková, Ladzianský, 2011. „Empowerment“. In Encyklopedie rozvojových studií. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci 1. vydání. Pásková M., Zelenka J. 2002. „Ekoturismus“, „Odpovědný turismus“. In Výkladový slovník cestovního ruchu. Česká republika: Ministerstvo pro místní rozvoj.
Internetové zdroje: The Economist 2009. „Tripple bottom line.” [online]. Dostupné 8. 4. 2015 z: http://www.economist.com/node/14301663 [cit. 1.3.2015] Goodwin H. 2012. „There is a Difference between Sustainable and Responsible Tourism”. [online]. Dostupné z: http://www.crtmmu.org [cit. 1.3.2015] Česká
Národní
Banka
–
kurzovní
lístek.
[online].
Dostupné
z:
https://www.cnb.cz/cs/financni_trhy/devizovy_trh/kurzy_devizoveho_trhu/den ni_kurz.jsp [cit. 29. 4. 2015] Opršal Z. 2015. „Rozvojová pomoc v historickém kontextu. “ [online prezentace poskytnutá Mgr. Opršalem Ph.D.] [cit. 29. 4. 2015].
55
Pronatura.
[hlavní
webová
stránka
organizace].
Dostupné
http://www.pronatura.org.mx/sobre_pronatura/principios_y_valores.php
z: [cit.
29. 4. 2015] Pronatura Peninsula Yucatan. 2014. [hlavní webová stránka]. Dostupné z: http://www.pronatura-ppy.org.mx [cit. 23. 1. 2015] Plan de desarrollo Municipal 2012-2015. Ayuntamiento del municipio de Calakmul
2012-2015.
[online].
Dostupné
z:
http://www.calakmul.gob.mx/files/Plan-de-desarrollo-Municipal-20122015.pdf [cit. 1.3.2015] Rozvojovka 2008. „Historický vývoj pojmu rozvoj ve světě.“ [online]. Dostupné z: http://www.rozvojovka.cz/rozvoj [cit. 8. 4. .2015] Sobotka J.
2010. Práce s komunitou. Praha: Praţská vysoká škola
psychosociálních
studií.
[online].
Dostupné
z:
http://www.pvsps.cz/data/document/20120309/03_Prace_s_komunitou_FINAL .pdf?id=816 [cit. 4. 4. 2015] TIES - The International Ecotourism Society. 2015. „Ecoutourism principles.“ [online].
Dostupné
z:
https://www.ecotourism.org/news/ties-announces-
ecotourism-principles-revision [cit. 23. 4. 2015] TIES - The International Ecotourism Society. 2014. „How is ecotourism different from nature tourism, sustainable tourism, responsible tourism?“ [online].
Dostupné
z:
https://www.ecotourism.org/book/how-ecotourism-
different-nature-tourism-sustainable-tourism-responsible-tourism. [cit. 23. 4. 2015] UNDP
2015.
„About
human
development.”
[online].
Dostupné
z:
http://hdr.undp.org/en/humandev [cit. 8. 4. 2015] The World Bank 2013. „Mexico - World Bank Group Country Survey.“ [online]. Dostupné z: http://data.worldbank.org/country/mexico#cp_wdi [cit. 28. 2. 2015] The World Bank [online]. „International tourism receipts.“ [online]. Dostupné z: http://data.worldbank.org/indicator/ST.INT.RCPT.CD [cit. 8. 4. 2015]
56
Materiál poskytnutý organizací Pronatura a mentorem Noem Mendozou Acuerdos Municipales para la implementación del Ecoturismo en Calakmul, Campeche 2012. Estrategia Regional de Manejo de Territorio Calakmul, Campeche, México. 2014 Hernandéz León S. L., Lopéz Gonzales L., Pons Gutiérrez J. M. 2014. Formación de guías naturalistas. Manual del participante. Mexico: Pronatura Peninsula de Yucatan Carabias Julia L., Provencio E., Maza Elvira J., a kol. 1999. Programa de manejo de la reserva de la biosféra Calakmul. México: SEMARNAP Pronatura. 2012. Oficiální Projektová ţádost projektu Posilování alternativního cestovního ruchu na území Calakmul, Campeche.
57
7 Přílohy 7.1 Geografické zobrazení státu Campeche, Mexiko
7.2 Geografické zobrazení regionu Calakmul ve státě Campeche
Přírodní rezervace Calakmul je zobrazena ţlutou barvou.
58
Abstrakt: Zodpovědný turismus jako nástroj rozvoje komunity Mexiko je zemí mnoha kontrastů. Tato země, s populací čítající 112,3 miliónů obyvatel, je desátou nejnavštěvovanější zemí světa, s ročními příjmy plynoucími z turismu ve výši 13 miliard amerických dolarů. Zároveň ale 52,3% zdejších obyvatel ţije pod hranicí chudoby. Mnozí nemají přístup k pitné vodě, zdravotnickým sluţbám, či ke vzdělání. Sociální vyloučení doprovázené nuzně placenou prací je kaţdodenní realitou venkovského obyvatelstva. Jak tedy z tohoto bludného kruhu ven? Odpověď na výše poloţenou otázku přináší myšlenka implementace turistických projektů do komunitního plánování. Konkrétně tedy idea propojení na turismus
orientovaného environmentálního
projektu a
komunitního rozvoje.
Absolventská práce tedy vyobrazuje realitu komunity, jeţ je vystavena rozvojové strategii pracující se sektorem cestovního ruchu. Na základě údajů, získaných během zahraniční praxe v regionu Calakmul ve státě Campeche, Spojených státech mexických, je popsán nejen koncept komunity, ale i různorodé aspekty turismu a komunitně zaloţeného rozvoje. Text se věnuje představení koncepce zodpovědného turismu jako rozvojové strategie, jeţ je blíţe vylíčena na konkrétním projektu neziskové organizace. Nadto jsou popsány různorodé techniky vyuţívané ke zmocňování členů komunity, společně s problematikou, co skutečně můţe turismus komunitě přinést, a to nejen na ekonomické, ale i na sociální úrovni. Klíčová slova: komunita, komunitní rozvoj, udržitelný turismus, zodpovědný turismus ekoturistické projekty.
59
Abstract: Responsible tourism as a tool for community development Mexico is a country of many contrasts. This state with a population of 112.3 million is the tenth most visited country in the world. Annual income from tourism is about US$ 13 billion. Concurrently, more than 52% of its inhabitants live below the poverty line. Many do not have any access to drinking water, health services or education. Social exclusion accompanied with low-paid jobs is the daily reality of the rural population. How to break this vicious circle? The possible answer is brought forth by the current trend of implementing the tourism projects in the community planning. Specifically, there is a huge boom in linking
together
tourism-oriented
environmental
projects
and
community
development. This research examines the reality of the community which is exposed to tourism-based development strategy. Drawing on data from the international practice in the municipality of Calakmul in the state of Campeche, Mexico, the author discuss the concept of community and diverse aspects of tourism as well as community based development. Responsible tourism is introduced as a development strategy for description of the specific project the author participated in. Various techniques used for empowerment of the community members are discussed as well as the issues of what social and economic impact tourism, in general, can bring to the community. Key words: community, community development, sustainable tourism, responsible tourism, ecotourism projects
60
