CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc. Absolventská práce. Veronika Holubová

CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Absolventská práce

Veronika Holubová

Olomouc 2015

CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Absolventská práce

Imigrace na ostrov Mayotte: Projekt kvalitativního výzkumného šetření

Veronika Holubová Vedoucí práce: Mgr. Vladislava Závrská

Olomouc 2015

Prohlašuji, ţe jsem tuto práci vypracovala samostatně a ţe jsem všechny pouţité informační zdroje uvedla v bibliografickém seznamu literatury. V Olomouci dne 26. 2. 2015

_____________________________ Veronika Holubová

Poděkování: Chtěla bych poděkovat Mgr. Vladislavě Závrské za vstřícné a povzbuzující odborné vedení práce a také všem blízkým, kteří mě během psaní podporovali.

Obsah ÚVOD ................................................................................................................... 6 1

PROJEKT VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ - TEORETICKÁ ČÁST ........ 8 1.1 MIGRACE.................................................................................................... 8 1.1.1

Pojem migrace................................................................................... 8

1.1.2

Formy migrace ................................................................................ 10

1.1.3

Migrační teorie ................................................................................ 12

1.2 INTEGRACE IMIGRANTŮ ............................................................................ 16 1.3 CIZINCI VE FRANCII: OSTROV MAYOTTE .................................................. 19 1.3.1 Geografie ostrova Mayotte ................................................................. 19

2

1.3.2

Demografie ostrova Mayotte ........................................................... 20

1.3.3

Historie ostrova Mayotte ................................................................. 20

1.3.4

Struktura organizace L´UTAS Sud .................................................. 21

1.3.5

Poslání, cíle a popis služeb organizace l´UTAS Sud ...................... 21

PROJEKT VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ – METODOLOGICKÁ ČÁST 23 2.1 CIL ŠETŘENÍ ............................................................................................. 23 2.2 VÝZKUMNE OTÁZKY ................................................................................ 24 2.3 VÝZKUMNÝ PRISTUP: KVALITATIVNI TERENNI VÝZKUM ........................... 25 2.4 METODY SBĚRU DAT ................................................................................ 27 2.5 VÝZKUMNÝ SOUBOR ................................................................................ 30 2.6 POZICE TAZATELE .................................................................................... 32 2.7 VSTUP DO TERÉNU A JEHO REFLEXE ......................................................... 33 2.8 ETICKE HLEDISKO VÝZKUMU.................................................................... 35

3

ZÁVĚR ....................................................................................................... 36

4

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ..................................................... 37

5

INTERNETOVÉ ZDROJE ...................................................................... 40

6

ANOTACE ................................................................................................. 41

7

SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................... 42 PŘÍLOHA 1: PŘIJÍMACÍ FORMULÁŘ L´UTAS SUD VE MĚSTĚ MRAMADOUDOU .. 43

PŘÍLOHA 2: FORMULÁŘ PRO POTRAVINOVOU POMOC ....................................... 47

Úvod Cílem této absolventské práce je vytvoření projektu kvalitativního výzkumného šetření zaměřeného na zjištění, jakým faktorům imigranti na ostrově Mayotte přikládají důleţitost v souvislosti s rozhodnutím opustit svou rodnou zemi. Tato práce je tedy výzkumným projektem, na který navazuje samotný kvalitativní výzkum zveřejněný v mé bakalářské práci1. Na CARITAS Vyšší odborné škole sociální Olomouc je v letním semestru druhého ročníku povinná zahraniční stáţ. Destinace, kam jsem se chystala odjet, byl ostrov Mayotte, proto jsem se rozhodla, ţe zkušenosti ze zahraniční praxe zúročím ve své závěrečné absolventské práci. Motivoval mě k tomu především fakt, ţe Mayotte, který je francouzským departmentem, je velmi lákavý pro migranty (především z Afriky a z blízkých Komorských ostrovů), kterých je na ostrově velmi vysoký počet. Jelikoţ se mi zdá problematika migrace velmi zajímavá, rozhodla jsem se tuto oblast podrobněji probádat. Jak jsem jiţ zmínila výše, tato práce je projektem výzkumného šetření, coţ znamená, ţe jsem ji sepsala dříve, neţ mohl proběhnout samotný výzkum. Některé kapitoly jsem však doplnila aţ po návratu ze stáţe, proto se v práci objevují i informace ze kterých je patrné, ţe jiţ jistou zkušenost z ostrova mám. Na Mayotte jsem pracovala v organizaci l´UTAS Sud, která spadá pod státní správu ostrova zvanou Conseil Général a mezi jednu z jejích cílových skupin spadají i imigranti (legální i nelegální). Jelikoţ mi tato informace byla předem známa, rozhodla jsem se, ţe zpracuji výzkum právě z této oblasti a mohla jsem se na to tedy, před samotnou cestou na místo, dostatečně připravit. Tato absolventská práce byla základním stavebním kamenem celého výzkumného šetření, který na Mayotte započal a který je součástí mé bakalářské práce. Jak jsem jiţ zmínila výše, ostrov Mayotte je pro imigranty zajímavou lokalitou hlavně proto, ţe je jediným ze čtyř Komorských ostrovů, který se dobrovolně stal součástí Francie. V roce 2009 proběhlo mezi jeho mahorskými obyvateli referendum, ve 1

HOLUBOVÁ, V., 2015. Imigrace na ostrov Mayotte. Olomouc: Univerzita Palackého,

Cyrilometodějská teologická fakulta (bakalářská práce).

6

kterém 95,2% obyvatel hlasovalo pro to, aby se Mayotte stal francouzským zámořským departmentem, kterým je oficiálně od roku 2011. Pro cizince je tedy lákavá moţnost ţít na místě, které je politicky územím Evropské unie a na kterém mohou čerpat výhody plynoucí z tohoto legislativního postavení státu. Tuto práci jsem rozdělila do dvou částí. Obě její části jsou projektem výzkumného šetření, zaměřeného na zjištění, jakým faktorům imigranti na ostrově Mayotte přikládají důleţitost v souvislosti s rozhodnutím opustit svou rodnou zemi. První polovina této práce je čistě teoretického rázu a je dále rozdělena do tří částí. První z nich je nazvaná Migrace, druhá Integrace imigrantů a třetí jsem pojmenovala Cizinci ve Francii: ostrov Mayotte. V první části věnující se migraci je uvedeno vysvětlení toho, co to vlastně migrace je. Dále se zde objevuje její členění a různé migrační teorie. Druhá část se zabývá integrací imigrantů a jejími podobami. V poslední kapitole této části práce popisuji současný stav imigrantů ve Francii, ostrov Mayotte a organizaci l´UTAS Sud. Čísla uvedená v této kapitole se sice týkají Francie obecně a nejsou zaměřena na konkrétní zámořský department, ale jelikoţ Mayotte je franouzské území, tak jsem je do této práce zahrnula. Hlavní kapitoly druhé části práce jsou cíl práce, výzkumné otázky, metodologie výzkumu a metody sběru dat. Na ně navazuje popis výzkumného souboru, pozice výzkumníka a konečně samotný vstup do terénu a jeho reflexe, který byl doplněn aţ po návratu z ostrova Mayotte a ve kterém se objevuje příklad toho, jak probíhaly rozhovory s respondenty. Tuto část práce završuji kapitolou věnující se etickému hledisku výzkumu, jehoţ role by neměla být opomíjena.

7

1 Projekt výzkumného šetření - teoretická část Teoretická část mé absolventské práce je rozdělena na tři podkapitoly. První se zabývá teorií migrace, ve druhé části popisuji integraci imigrantů a ve třetí kapitole se věnuji prostředí, ve kterém se bude odehrávat výzkum - ostrovu Mayotte.

1.1 Migrace Jak je patrné i z názvu této práce (Imigrace na ostrov Mayotte), pojem migrace se v ní objevuje často a je důleţitý pro pochopení souvislostí týkajících se nejen migrace samotné, ale i projektu výzkumného šetření, které bude zaměřeno na cílovou skupinu imigrantů na ostrově Mayotte. V první podkapitole teoretické části práce se tedy budu věnovat právě migraci, jejím formám, mezi které se řadí imigrace, a migračním teoriím.

1.1.1 Pojem migrace Pojem migrace znamená stěhování, změnu lokace v prostoru. Pouţívá se pro popsání pohybu jak v oblasti věd o ţivé přírodě, tak o lidské společnosti.“ Je to také společenská strategie slouţící k získání obţivy, vyrovnání se s přírodními vlivy a řešení společenských konfliktů. Rozmístění lidí na zeměkouli je výsledkem migrací (Hirt, Jakoubek, 2005: 258). Drbohlav (1999: 75) popisuje migraci takto: „Migrace je jedna z forem prostorové mobility obyvatelstva. Tou rozumíme pohyb obyvatelstva v geografickém prostoru z důvodu uspokojování potřeb v širším významu tohoto pojmu. Prostorová mobilita není pouhým fyzickým přemístěnim, ale je to téţ proces výběru místa, spojený s emocionální vazbou k objektům či prostorovým celkům.“ Rabušic a Burjanek uvádějí, ţe: „z velmi obecného pohledu lze migraci chápat jako pohotovou reakci (adaptaci) na vzniklý nedostatek v místních zdrojích způsobený populačním přírůstkem.“ (Cit dle Rabušic, Burjanek, 2003: 9). Henig (2007) chápe migraci v širokém slova smyslu jako multidimensionální fenomén. Held (2003: 283) zase tvrdí, ţe migrace je jedna z nejstarších a nejvýraznějších forem globalizace, protoţe lidé se vţdy dočasně nebo trvale přemísťovali na různě dlouhé vzdálenosti.

8

William Petersen píše, ţe nejstarší formou lidské migrace je stěhování celých příbuzenských nebo etnických skupin, které z původního prostoru vytlačovaly přírodní změny, nedostatek obţivy nebo útoky jiných skupin (dle Hirt, Jakoubek, 2005: 258). Důvody migrace mohou být různé. Castles a Miller (1993: 20) uvádějí, ţe do roku 1989 převládaly zejména válečné, náboţenské, rasové či politické i ekonomické důvody migrace

a

koncem

20.

století

pak

dominují

hlavně

ekonomické

faktory.

Nejvýznamnějším ekonomickým faktorem je snaha dosáhnout vyšší ţivotní úrovně. Castles a Miller (2009: 10 - 12) identifikovali určité tendence a obecné znaky soudobé migrace. Jsou to např. globalizace migrace, coţ znamená, ţe země přijímají nově příchozí různého náboţenského, kulturního a sociálního vyznání. Dále růst migrace, který klade zvýšené nároky na vlády přijímacích států, které vytvářejí migrační programy, které mohou sniţovat mezinárodní migraci. Dalším znakem současné migrace je diferenciace, coţ je imigrace do určité oblasti v daném čase. Dále feminizace migrace, jiţ zmíněná výše anebo např. politizace migrace především na mezinárodní úrovni. Bariéru pro migraci mohou představovat politiky cílových zemí, které se snaţí příliv migrantů na svá území regulovat. Proti nim se však mohou stavět podnikatelé, pro které migranti představují levnou pracovní sílu (Šišková, 2001: 19). Britský sociolog John Rex (dle Barša, 2003: 215) rozlišuje tři typy poválečného přistěhovalectví. Prvním typem je ekonomická migrace osob, které si hledají lepší práci a výdělek ve vyspělejších zemích. Buď posílají finanční výpomoc domů, anebo si šetří, aby se mohli vrátit a ţít lépe, ale také mohou mít asimilační záměr. Druhým typem jsou přistěhovalci, kteří jsou součástí určité etnické skupiny a rozptylují se na několika územích. Tito přistěhovalci jsou připraveni ţít v cizích zemích a přesouvají se podle ekonomických příleţitostí. Třetí kategorii tvoří uprchlíci, kteří mohou mít nacionalistický projekt k návratu nebo naopak silný projekt asimilace. Specifičnost poválečného přistěhovalectví do Evropy je zaloţena na druhém typu migrace, který Rex shrnuje pod pojmem „transnacionálního migračního společenství.“ Výše se vyskytly pojmy přistěhovalci, uprchlíci a asimilace. Pojmy přistěhovalec a uprchlík vysvětluji v následujících odstavcích, protoţe se tyto pojmy úzce pojí se

9

samotným pojmem migrace. Co se týče pojmu asimilace, ten bude zmíněn aţ v kapitole Integrace imigrantů. Podle Šiškové (2001: 32) je uprchlík člověk, jehoţ statut je někde na pomezí mezi občanem a cizincem. Není však občanem se všemi právy a povinnostmi, ale není ani cizinec, protoţe postavení uprchlíka je silnější, neţ postavení cizince. Podle Dohnalové (2012: 14) je uprchlík státní příslušník třetí země, který můţe pobývat na území členského státu. Příslušníkem třetí země se zase rozumí osoba, která není občanem Evropské unie podle čl. 17 odst. 1 Smlouvy o zaloţení Evropského společenství. Ne však všichni cizinci, kteří nemají státní občanství členského státu EU, jsou přiřazováni k cizincům třetích zemí. Mnoho z nich je totiţ rodinnými příslušníky občanů EU a cizinecké právo je proto řadí k občanům EU. Cizinec je naopak fyzická osoba, která není státním občanem dané země ani občanem Evropské unie. Termín cizinec má legislativní povahu, na rozdíl od pojmu migrant (Dohnalová, 2012: 7). Sartori (2011: 70) popisuje cizince jako někoho, kdo pochází z jiného státu a je nám „cizí“. Pod tímto slovem je však skryta jakási odlišnost tohoto člověka od společnosti, do které přišel. Imigrace je povaţována za závaţný akt, který hluboce zasahuje člověka v jeho ţivotě. Stres z migrace je často přirovnáván ke stresu z rozvodu nebo z úmrtí blízké osoby. Uprchlíci totiţ přicházejí do nového prostředí nepřipraveni, bez osobních kontaktů a bez finančních a materiálních prostředků a mnohdy také nedobrovolně (Šišková, 2001: 23).

1.1.2 Formy migrace Podoby migrace jsou různé. Můţe se jednat o imigraci, během níţ obyvatelé do země přicházejí. Emigraci, kdy ze země odcházejí. A reemigraci, kdy obyvatelé nejprve emigrují, ale pak imigrují zpět do země původu (Dohnalová, 2012: 10). Matoušek (2013: 344) dělí nově příchozí migranty podle způsobu přijetí a podle statutu pobývání v určité zemi. Dělí je do několika základních skupin: legálně přijatí imigranti, legálně přijatí dočasní imigranti, Ilegální imigranti, Ţadatelé o azyl a uprchlíci. Legálně přijatí imigranti se usazují v cílové zemi natrvalo buď jako jednotlivci anebo s rodinou a to podle platných zákonů dané země. Legálně přijatí dočasní imigranti jsou skupina, která zahrnuje studenty, pracovníky dojíţdějící za prací 10

přes hranice nebo pracovníky mezinárodních organizací. Ilegální imigranti překračují hranice daného státu bez povolení, případně zůstávají v cílové zemi i po vypršení lhůty víza. Ţadatelé o azyl vstupují na území daného státu s ţádostí o mezinárodní ochranu. A uprchlíci jsou ti, kteří se nemohou, nebo nechtějí vrátit do své rodné země, a kteří získali statut uprchlíka poté, co prokázali oprávněnou obavu z pronásledování z důvodu rasy, náboţenství, politického přesvědčení nebo příslušnosti k určité sociální skupině. Migrace má také mnoho forem, které popsalo několik autorů. Například NygrenKrug (2003: 9 – 10) dělí migraci na legální, nelegální a na dobrovolnou a nucenou. Při určování, zda se jedná o migraci legální nebo nelegální rozlišujeme, jestli příchozí cizinec vstoupil a setrval na území na základě platného pobytového oprávnění poţadovaného úřady přijímající země. Nelegální migrace nastane v případě, kdyţ migrant nedodrţí předepsanou délku pobytu nebo zůstane na území za jimým účelem. K dobrovolné patří např. pracovní migrace, migrace z důvodu sloučení rodiny nebo z důvodu studia. Nedobrovolná migrace můţe být způsobena válečným konfliktem v zemi původu, ţivelnou katastrofou, hladomorem atd. Kymlicka (2002) píše, ţe ilegální imigranti se nemohou řádným způsobem začlenit do ţivota většinové společnosti a představují pro ni trvalou zátěţ. Zpravidla o začlenění ani neusilují a nemají ambice prosazovat své zájmy prostřednictvím občanské společnosti. Také Parnwell (1993: 11) dělí migraci do několika kategorií. I u něj se objevuje dělení migrace na dobrovolnou a nucenou, kterou rozlišuje podle kritéria příčiny migrace. Dle kritéria časovosti rozlišujeme migraci dočasnou a trvalou. A podle kritéria lokalizace ji dělí na mezinárodní a na vnitrostátní. Matoušek (2013: 344) označuje dobrovolnou migraci za rozhodnutí samotného migranta a to nezávisle na vnějších příčinách. Naproti tomu nucená migrace v dnešním světě probíhá obvykle formou evakuace či vyhoštění, nicméně v historii se často jednalo o násilný přesun otroků či trestanců. Dohnalová (2012: 10) píše, ţe příčinou násilné migrace bývá válečný stav, nastolení diktatury nebo výrazné zhoršení ţivotních podmínek. Matoušek (2008: 102) definuje mezinárodní a vnitrostátní migraci. Uvádí, ţe migrace je stěhování obyvatel z jedné oblasti do druhé. Pokud se děje v rámci jedné 11

země, jde o migraci vnitrostátní. K mezinárodní migraci dochází, pokud se lidé stěhují mezi státy nebo mezi kontinenty. Oucho (1995: 170) člení migraci do čtyř dalších kategorií: trvalá migrace, pracovní migrace, přesuny uprchlíků a ilegální migrace. Brettelová a Hollifield (2000: 50) tvrdí, ţe kaţdý druh migrace v sobě obsahuje prvky vnějšího tlaku, stejně tak jako svobodné volby.

1.1.3 Migrační teorie Vojtková (2015) uvádí, ţe migrace je sloţitý proces, který zatím nemá jednotnou teorii. Existuje však několik teorií, které byly vyvinuty nezávisle na sobě v rámci různých oborů. Teorie se často liší v tom, jakou příčinu mezinárodní migrace povaţují za hlavní a na jaké otázky hledají odpovědi. Ţádný z teoretických migračních přístupů neodpovídá na všechny tři hlavní otázky současně a neexistuje teorie, která by odpovědi na ně sjednocovala, a proto jsou jednotlivé přístupy různorodé. Tyto problematické otázky jsou: velikost a směr migračních toků, asimilační proces migrantů a vliv migrantů na přijímací ekonomiku (Borjas, 1989: 457 - 460). Procházková Ilinitchi (2010: 3 - 4) uvádí, ţe takový model, který by poskytl odpovědi na výše zmíněné otázky, doposud neexistuje. Neoklasická teorie Přístupy vycházející z neoklasické teorie jsou známy také jako „push a pull“ teorie. D. J. Bogue (dle Hirt, Jakoubek, 2005: 261 - 262) říká, ţe k tomu, aby člověk emigroval, ho musí z území, kde ţije, vypuzovat nějaké síly (push) a zároveň jej přitahovat (pull) do cílové země. Tuto teorii „push a pull“ rozvinula řada autorů a z jejich závěrů lze vyvodit, ţe migrační pohyb nastane tehdy, kdyţ faktory, které ho z určité země vytlačují a do jiné přitahují, dosáhnou určité intenzity. Dále, ţe ne kaţdý se k emigraci rozhodne, tudíţ migrační aktivity působí selektivně. Také velikost migračního proudu závisí na podmínkách a překáţkách v cílové zemi. K faktorům, které migranty nutí opustit svou zemi, řadíme demografický růst, nízkou úroveň ţivotních podmínek, nedostatek ekonomických a pracovních příleţitostí 12

a politické represe. K faktorům, které je do jiné země přitahují patří poptávka po práci, dostupnost pozemků, příznivé ekonomické příleţitosti a politické svobody (Vojtková, 2015). Základním předpokladem migrace podle neoklasického přístupu jsou příjmové rozdíly a podmínky zaměstnání v různých zemích a náklady na případnou migraci. K migraci dojde tehdy, kdyţ se jedinec rozhodne k přesunu do jiné oblasti poté, co posoudil náklady a výhody, které pro něj z migrace vyplývají. Pokud očekává kladnou čistou návratnost většinou v peněţní formě, rozhodne se k migraci. Tato ekonomicky motivovaná migrace bude probíhat do té doby, neţ se vyrovnají mzdy v cílové i původní oblasti. Základním předpokladem této teorie je trţní prostředí, díky kterému mohou státy migraci také regulovat (Massey a kol., 1998: 18 - 19). Nové ekonomické přístupy Nové ekonomické přístupy připouštějí, ţe migrace nemůţe být vysvětlována pouze mzdovými rozdíly mezi zeměmi. Berou v úvahu, ţe k migraci se nerozhodují sami jednotlivci, ale k rozhodnutím dochází na úrovni rodin či domácností, jde tedy do jisté míry o druh kolektivního rozhodnutí. Účelem je maximalizace předpokládaného příjmu osob, ale také minimalizace rizik spojených s nepředvídatelnými událostmi a výkyvy trhu (Vojtková, 2015). Někteří jedinci jsou do cizí země posláni za prací a posílají příjmy domů ostatním členům rodiny. Pomocí migrujících členů dochází k investování příjmů do jiţ existujících aktivit v původních oblastech (Castles, Miller, 2009: 24). Teorie dvojího pracovního trhu Teorie dvojího pracovního trhu vychází z rozdělení pracovního trhu na primární a sekundární pracovní sektor. Primární sektor je tvořen vysoce kvalifikovanými odborníky a je poměrně stabilní. Sekundární pracovní sektor je naproti tomu tvořen nekvalifikovanými pracovníky a je typický malou atraktivitou kvůli nízkým mzdám, často i špatným pracovním podmínkám a nestabilitě zaměstnání. Mezinárodní migrace je důsledkem neustálé poptávky po pracovních silách ve vyspělých průmyslových zemích. Příčinami tedy jsou pouze „pull“ faktory v cílových zemích (Castles, Miller, 2009: 25). 13

Teorie světových systémů Teorie světových systémů vysvětluje mezinárodní migraci přes obecné makro modely sociálního, ekonomického a politického vývoje. Spojuje její příčiny se strukturou světových trhů a s postupující především ekonomickou globalizací. Kapitalistické ekonomické vztahy pronikají z center do okrajových, periferních oblastí a vytváří tím předpoklady pro mezinárodní migraci. Firmy z vyspělých zemí hledají na periferii a v chudých státech levnější půdu a suroviny, levnou pracovní sílu atd. Tento proces probíhá v různé míře jiţ od šestnáctého století. V minulosti hlavně prostřednictvím koloniálních reţimů a dnes prostřednictvím vlád vyspělých zemí a nadnárodních firem. Migrace je tedy přirozeným důsledkem narušení, která jsou nevyhnutelně spjata s procesem kapitalistického rozvoje (Vojtková, 2015). Barša a Baršová upozorňují na to, ţe vstup kapitalismu do chudých zemí rozvrací mnohdy nestabilní ekonomické, politické a sociální systémy a vytváří tak vykořeněné pracovní síly, které jsou k migraci v podstatě donuceny (Barša, Baršová, 2005: 272). Teorie sítí Teorie sítí zdůrazňuje v migračním procesu význam mezilidských vazeb např. příbuzenských, přátelských nebo vazeb v rámci komunity. Vznikají tak neformální sítě migrantů mezi migranty, bývalými imigranty a těmi, kteří zůstali v zemi původu a sniţují tak risk a náklady na migraci mezi nově příchozími a nepřímo zvyšují i očekávaný zisk z migrace. Migranti často vytvářejí své vlastní ekonomické i sociální sítě. Tyto sítě jsou ţádanou strategií a mohou poskytovat spolehlivý prostředek k příjmu (Massey a kol., 1998: 42 - 43). Institucionální teorie Institucionální teorie klade důraz na vliv institucionálních subjektů. Někdy se mluví o tzv. migračním průmyslu. V rámci institucionální teorie existují dvě skupiny institucionálních subjektů. První skupinou jsou organizace a jednotlivci, kteří nelegální migraci pomáhají za účelem zisku, někdy i prostřednictvím černého trhu. Vydělávají tak na migrantech, kteří se snaţí často ilegálně dostat do země. Jde např. o převody přes hranice, pašování lidí ze země původu do jiné, falšování dokumentů atd. Migranti jsou často vykořisťováni, okrádáni nebo zneuţíváni. Druhou skupinu tvoří nevládní a 14

mezinárodní organizace a jedinci, kteří poskytují migrantům rady, sociální sluţby nebo právní poradenství. Všechny tyto instituce a organizace pomáhají udrţovat mezinárodní migraci (Vojtková, 2015). Teorie kumulativní příčiny Podle teorie kumulativní příčiny mění kaţdý akt migrace společenský kontext, ve kterém se o migraci rozhoduje, a to často tak, ţe další migrace je pravděpodobnější. V důsledku mezinárodní migrace nastávají změny v ekonomické, sociální i kulturní oblasti v zemi původu i v cílové zemi (Massey a kol., 1998: 45 - 46). Vojtková (2015) píše v této souvislosti například o tzv. social labeling některých zaměstnání. Některá zaměstnání s vysokým zastoupením imigrantů, získají nálepku zaměstnání nevhodného pro domácí obyvatele, coţ vede k další poptávce po imigrantech. Toto stigma vychází pouze ze zastoupení imigrantů v této profesi. Teorie migračních systémů Teorie migračních systémů klade důraz na mezinárodní vztahy, národní hospodářství, kolektivní jednání a institucionální faktory. Migrační systém je tvořen dvěma nebo více zeměmi, které si navzájem mezi sebou vyměňující nejen migranty, ale i zboţí a kapitál. Tyto výměny jsou intenzivnější mezi zeměmi, které tvoří jeden systém. Známe regionální migrační systémy, jako je např. západní Evropa, severní Amerika, jiţní Pacifik a západní Afrika (Vojtková, 2015). Teorii migračních systémů lze popsat také jako: „součást historicky utvořených regionálních systémů ekonomické směny a politické, kulturní a informační interakce mezi různými sociálními skupinami z různých národních společností.“ (Barša, Baršová, 2005: 274).

15

1.2 Integrace imigrantů V kapitole s názvem Pojem migrace se vyskytlo cizí slovo a to asimilace. Tento termín se pokusím vysvětlit v této kapitole. Nejprve však popíšu proces integrace, jehoţ součástí je právě asimilace. Národní integrace je dlouhodobý proces, při kterém se etnické, místní a jiné skupiny rozmělňují v oddělených společnostech politicky organizovaných národních států. Lze jej chápat buď jako důsledek záměrných politik státu nebo jako součást širších ekonomických a sociálních dějů. Proces národní integrace má dvě stránky. První stránka tohoto procesu je sociální mobilizace a je zapříčiněná rozvojem kapitalismu a industrializace a tím způsobené prohloubení dělby práce. Lidé jsou kvůli zvětšujícímu se trhu nuceni opouštět své rodné vesnice a začínají hledat práci v průmyslových oblastech. Místní dialekty jsou zatlačovány dominantním jazykem a lokální kultury upadají. Druhou stránkou národní integrace je budování národa. Toto budování homogenní národní identity moderním státem má pozitivní i negativní způsoby. Stát se snaţí vytvořit kolektivní identitu a tím v lidech vyvolat pocit národní sounáleţitosti, ale zároveň potlačuje etnicko-kulturní pluralitu (Barša, 2003: 209 - 210). Asimilace je také začleňující proces, k němuţ dochází, pokud mohou příslušníci okrajové skupiny vstoupit do plnohodnotného občanského ţivota za podmínky, ţe potlačí svou primární identitu. Asimilační proces je členům znevýhodněných skupin umoţněn díky výchově k občanství, díky níţ se mohou účastnit demokratického a občanského ţivota. Předmětem učení není jen občanská způsobilost, ale i snaha, aby byli schopni vystupovat jako příslušníci ústřední skupiny, do které se chtějí asimilovat. Asimilace je přirozená reakce na rozdíl mezi veřejným občanstvím a vlastní individualitou. Asimilovat lze etnickou příslušnost, jazyk, ale i rasu, gender i sexuální orientaci. Díky asimilaci zůstane odděleno soukromí a to, co je zjevné na veřejnosti (Alexander, 2001: 60 - 63). Alexander dále uvádí, ţe: „V případě asimilativního začlenění se vlastnosti, jeţ definují „cizí“ a „odlišné“, nemění; namísto toho je osobám, jeţ jsou příslušníky cizích a odlišných okrajových skupin, umoţněno zbavit se těchto vlastností během svého působení na veřejnosti. Z „odlišných“ a „cizích“ se mohou proměnit v „normální“ a „jedny z nás.“ (cit dle Alexander, 2001: 62). 16

Šišková (2001: 24) popisuje asimilační teorii, která byla formována ve 20. a 30. letech 20. století tzv. chicagskou školou. Ta vysvětluje adaptaci migranta v novém prostředí jako přirozený proces vývoje, který končí splynutím s majoritní společností. Dále se objevuje model tavícího kotle (melting pot), který však minoritně přiznává určitou národotvornou roli. Model salátové mísy vyjadřuje spíše souţití etnických skupin mezi sebou i s majoritou, které můţe mít různou intenzitu. Proces asimilace končí v ideálním případě tzv. strukturální asimilací, která přiznává imigrantům rovnoprávnost a zároveň jim umoţňuje uchovat si specifické etnické rysy. Šišková však není jediná autorka, která sepsala asimilační teorii. Integrací migrantů se zabývalo mnoho autorů a kaţdý z nich pojmenoval různé podoby integrace jinak. Šišková uvádí kategorie adaptace, tavící kotel a model salátové mísy. Další kategorie uvádí například Barša: asimilace, tavící tyglík a kulturní pluralismus. Uherek zase rozlišuje pracovně migrační přístupy, asimilaci a multikulturalismus. Dále autor Bauböck popisuje postoje většinové společnosti vůči menšině a jmenuje rasistický segregacionismus, rasistický paradox, liberální asimilacionismus, liberální pluralismus a kulturní segregacionismus. Jak je tedy zjevné, opět v tomto směru neexistuje jednotná teorie, která by formy integrace migrantů sjednotila. Výše jsem popsala proces asimilace a dále bude potřeba ujasnit, co je to multikulturalismus, coţ je pojem, který se také hojně vyskytuje v tématu integrace cizinců. Nejprve však uvedu samotné teorie podle Barši, Uherka a Bauböcka. Barša (2003: 231) rozlišuje tři roviny integrace: kulturní, sociálně-ekonomickou a občansko-politickou. V kulturní rovině rozlišujeme asimilaci, tavící tyglík a kulturní pluralismus. Asimilační integrace proběhne ve chvíli, kdy menšina opustí své vlastní hodnoty a zvyky a rozpustí se ve většinové společnosti. Tavící tyglík nastane tehdy, kdyţ menšina splyne s celkem, ale zároveň jej obohatí. Ke kulturně-pluralistické integraci dojde, kdyţ si menšina zachová svou kulturní odlišnost, ale ekonomicky a politicky je součástí dominantní společnosti. Uherek (Hirt, Jakoubek, 2005: 266) píše, ţe v jednotlivých evropských zemích můţeme zaznamenat tři odlišné přístupy k integraci cizinců, které jsou viditelné zejména ve sféře vzdělávání a kultury. Jedná se o přístupy pracovně migrační, asimilační a multikulturní.

17

Podle Bauböcka (dle Barša, 2003: 232 - 233) můţe většina zaujmout vůči menšině pět základních postojů: rasistický segregacionismus, rasistický paradox, liberální asimilacionismus, liberální pluralismus a kulturní segregacionismus. Rasistický segregacionismus neumoţňuje skupině, aby se kulturně adaptovala, a odmítá, aby se její členové zapojovali do širší společnosti. Současná evropská krajní pravice je spíše charakteristická

rasistickým

paradoxem,

kdy

jsou

menšiny

povaţovány

za

neasimilovatelné a většina by je nikdy nepřijala i přesto, ţe jsou k asimilaci vyzývány. Liberální asimilacionismus umoţňuje udrţování partikulárních identit i v kulturně nepřátelských kontextech. Liberální kulturní pluralismus (anebo jeho silnější varianta multikulturalismus) je typický tím, ţe umoţňuje kulturním skupinám, aby se rozvíjely, pokud respektují svobody a práva všech občanů dané společnosti. A kulturní segregace znamená oddělování a uzavírání menšinové skupiny zvenčí, ale i zevnitř skupiny. Nyní dle odborné literatury vymezím pojem multikulturalismus. Hirt a Jakoubek (2008: 9) píší, ţe multikulturalismus se vzpírá jednoznačnému vymezení, a proto můţe mít v různých kontextech různé významy. Jednou je jím myšlen typ společenské situace, jindy vědecká teorie či politický cíl. Zároveň je multikulturalismus klasifikován jako ideologie, koncept, princip, diskurz, hnutí, hodnota, postoj, problém nebo výzva. Předpona „multi“ ve slově multikulturalismus znamená, ţe se jedná o mnoţství kultur a ţe tyto kuktury jsou různých druhů. Slovo „kultura“ označuje tradici kulturní, ale i náboţenskou a etnickou. Slovo multikulturalismus je spojeno s existencí mnoha různorodých jazyků, kultur a etnik na světě. Dnes je také toto slovo spojeno s určitou ideologií (Sartori, 2011: 46 - 48). Na závěr této kapitoly bych chtěla uvést případ z České republiky, kde během let 2002 – 2005 vznikl projekt s názvem Integration of immigrants and refugees, jehoţ hlavním cílem bylo zefektivnit integrační programy a na jehoţ realizaci se podílely vysoké školy a nestátní neziskové organizace. Výstupem tohoto projektu je publikace věnovaná problematice sociální práce s traumatizovanými uprchlíky, interkulturní komunikace, koučování, posílení klienta v integraci a zlepšení kvality ţivota migrantů (Bajer, 2007: 134 - 135).

18

1.3 Cizinci ve Francii: ostrov Mayotte V této části práce se pokusím popsat prostředí, ve kterém bude výzkum probíhat. Ačkoliv ostrov Mayotte je geograficky součástí Komorského souostroví a leţí aţ v Mosambickém kanálu, politicky je to zámořský department Francie, tudíţ je její součástí jako ostatní departmenty, které leţí na evropském kontinentu. Poslední dostupná čísla z let 2005 - 2006 uvádějí, ţe v metropolitní Francii je 3,5 milionů cizinců, coţ je 5,6% z celkové populace. Z toho se jich 528 000 narodilo ve Francii (0,8%). Zde mám na mysli pouze cizince. Oproti imigrantům je rozdíl v tom, ţe z imigrantů se mohou stát Francouzi, pokud získají státní občanství. Počet imigrantů je vyšší neţ počet cizinců ve Francii. Je jich 5 miliónů. V roce 2008 se Francie znovu stala první zemí v Evropě, kde se nejčastěji ţádá o azyl s počtem 42 600 zaregistrovaných ţádostí (Mermet, 2010: 210 - 211). Dále

se

pokusím

přiblíţit

ostrov

Mayotte

z hlediska

geografického,

demografického i historického. Následně popíši strukturu, poslání a cíle organizace l´UTAS Sud, ve které bude probíhat alespoň polovina výzkumných rozhovorů s respondenty, a jejíţ popis je pro výzkum neméně důleţitý.

1.3.1 Geografie ostrova Mayotte Mayotte je ostrov vulkanického původu o rozloze 374 km2, který leţí v Indickém oceánu, v Mosambickém kanálu mezi Afrikou a Madagaskarem. Ostrov je geograficky součástí Komorského souostroví a od nejbliţšího ostrova Anjouanu je vzdálen 70 km. Mayotte je vzdálený od Réunionu 1500 km a od Mosambiku 450 km (Marie-Céline Moatty, 2010: 9 - 11). Teritorium se skládá ze dvou hlavních ostrovů: Grand Terre (365 km2) a Petite Terre (10 km2) a z mnoha malých ostrůvků (M´Tsamboro, M´Bouzi a ostrůvek Bandrélé). Ostrov leţí uprostřed laguny, kterou od hlubokého moře odděluje korálová bariéra dlouhá 197 km. Laguna je známá jako jedna z největších na světě (Marie-Céline Moatty, 2010: 9 - 11). Vegetace je zde tropická a můţeme tu najít mnoho druhů zvířat a spoustu endemitů např. lemura madagaskarského nebo kaloně komorského. Klima je tropické,

19

vlhké. Na ostrově se střídají dvě roční období (období sucha a období dešťů) a to po 6-ti měsících (Marie-Céline Moatty, 2010: 9 - 11).

1.3.2 Demografie ostrova Mayotte Obyvatelé ostrova Mayotte jsou Mahorové. Je zde silná migrace ze sousedních Komorských ostrovů (nejvíce z Anjouanu, který je nejblíţe). Jsou zde dvě skupiny obyvatel: obyvatelé malgašského původu (z Madagaskaru), kteří mluví jazykem Shibushi (malgašsky) obývající jih a západ ostrova. Druhou skupinou jsou obyvatelé mluvící shimaorsky (derivát svahilštiny), kteří přišli z Afriky (Comité Départemental du tourisme, 2013). Počet obyvatel je podle posledního sčítání lidu 186 452. Proběhlo v roce 2007 a prováděl ho INSEEE (l´Institut national de la statistique et des études économique). Roční přírůstek obyvatelstva je 3,5% hlavně kvůli migraci ze sousedních ostrovů. Ročně se zde narodí 7000 dětí. Mahorská ţena má v průměru 3,5 dětí. Na cizinku připadá průměrně 5 dětí. Do tohoto průměru se však nepočítají ţeny ţijící s dětmi na Réunionu nebo v metropoli – ve Francii. Průměrný věk doţití je 72 let u muţů a 76 let u ţen. Jeden ze dvou obyvatel ostrova je mladší 20-ti let. Mahorové vyznávají sunitský islám (Comité Départemental du tourisme, 2013).

1.3.3 Historie ostrova Mayotte Oficiální název ostrova je Département de Mayotte, coţ v překladu z francouzštiny znamená Department Mayotte. Je to zámořský region státu Francie. Ostrov byl prodán Francii sultánem Andriantsoly v roce 1841. V roce 1976 získal nezávislost na Komorském souostroví a ve 2. referendu, které proběhlo v roce 1976 hlasovalo 99,4% obyvatel pro to, aby ostrov zůstal částí Francie. 29.3.2009 bylo další referendum. 95,2% hlasů bylo pro departmentalizaci Mayotte, takţe se pro velký zájem jeho obyvatel 31.3.2011 stal Mayotte oficiálně departmentem Francie (Comité Départemental du tourisme, 2013).

20

1.3.4 Struktura organizace L´UTAS Sud Všechny aktivity v sociální oblasti spadají na ostrově Mayotte pod Conséil Général, coţ je zde nejvyšší státní sluţba, která řídí veškeré aktivity departmentu. Conseil Général má na starost několik oblastí - ekonomiku a hospodářský rozvoj, transport, veřejné sluţby, sport, kulturu, vzdělávání a oblast sociální - la Direction Génerale Adjointe (DGA) des Solidarités. Tato sociální oblast se skládá z pěti dalších směrů: Direction de l´Action Social Territorialisée et de l´Insertion, Direction de l´Aide Sociale à l´Enfance, Direction des Personnes Âgées et Personnes Handicapées, Direction de la Santé et de la Protection Maternelle et Infantile, Direction de l´Action Social Généralisée (Léon, 2013). Unité Territoriale d´Action Social (l´UTAS) tedy spadá pod Conseil Général v rámci sociální oblasti. L´UTAS má na ostrově pět poboček a to ve městech Mamoudzou, Labatoir, Dzoumogné, Chiconi a v Mramadoudou. L´UTAS Sud, coţ znamená UTAS na jihu ostrova ve městě Mramadoudou, kde jsem byla na stáţi, se zabývá třemi oblastmi z výše zmíněných pěti. Jsou to: Direction de l´Action Social Territorialisée et de l´Insertion (řízení sociálních aktivit a integrace), Direction de l´Aide Sociale à l´Enfance (řízení sociální pomoci dětem) a Direction des Personnes Âgées et Personnes Handicapées (řízení pomoci seniorům a handicapovaným osobám) (Léon, 2013).

1.3.5 Poslání, cíle a popis služeb organizace l´UTAS Sud Oblast řízení sociálních aktivit a integrace (Direction de l´Action Social Territorialisée et de l´Insertion) je obecná sociální sluţba, která je zde pro všechny cílové skupiny. Kaţdý klient, který navštíví l´UTAS Sud jde nejdříve do kanceláře řízení sociálních aktivit a integrace a aţ poté se dle případu orientuje na řízení sociální pomoci dětem anebo na řízení pomoci seniorům a handicapovaným osobám. Tato oblast se snaţí bojovat proti sociálnímu vyloučení a bojuje za lidská práva. Mezi hlavní cíle patří přijetí klienta, podpoření a doprovázení lidí v těţkých ţivotních situacích a také jejich informování a péče o ně. Snaţí se také působit preventivně a vést klienty k jejich vlastní autonomii a pomoci jim rozvíjet své sociální dovednosti (Léon, 2013). Řízení sociální pomoci dětem (Direction de l´Aide Sociale à l´Enfance) pečuje o děti a o ochranu jejich práv. Přijímají klienty aţ do 21 let. Vychovatelé pomáhají 21

rodinám s dětmi v administrativních záleţitostech, mohou právně zastupovat nezletilé a mají na starost náhradní rodinnou péči. Jejich hlavním cílem je chránit práva a zájmy dítětě, zajistit jejich bezpečnost a zdraví (Léon, 2013). Řízení pomoci seniorům a handicapovaným osobám (Direction des Personnes Âgées et Personnes Handicapées) pečuje o seniory a o handicapované. Oblast pomáhající seniorům přijímá klienty od 60-ti let, kteří jsou závislí na pomoci ostatních nebo izolovaní od společnosti. Oblast pomáhající handicapovaným osobám pečuje o osoby se zdravotním postiţením. Chrání je, snaţí se je vést k samostatnosti, pokud je to moţné a brání jejich práva (Léon, 2013).

22

2 Projekt výzkumného šetření – metodologická část V této výzkumné části budou hlavními body cíl práce a výzkumné otázky. Na ně navazuje část, ve které se pokusím teoreticky popsat techniky sběru dat a pouţité metody a zdůvodním jejich volbu. Neméně důleţitá je sebereflexe autora výzkumu, volba respondentů a podmínky, při kterých bude výzkum probíhat. Poslední kapitola výzkumné části nese název Etické hledisko výzkumu a budu se v ní zabývat etickými problémy, které mohou při sběru dat pro kvalitativní výzkum nastat.

2.1 Cíl šetření Jak píše Miovský (2006: 121) všechny následující části práce se odvíjí od formulace jejích cílů. Je proto vhodné teoreticky i prakticky dobře znát oblast, ve které budeme provádět výzkum. Čím méně danou oblast známe, tím vyšší je riziko, ţe nebudeme schopni jasně zformulovat cíle, ze kterých pak vycházejí výzkumné otázky. V teoretické části práce jsem proto vymezila pojmy, se kterými budu pracovat při tvorbě projektu kvalitativního výzkumu. Jednalo se např. o pojmy migrace, cizinec, uprchlík, integrace, asimilace, multiukulturalismus atd.. Jejich teoretické ukotvení je důleţité hlavně proto, abychom pochopili situaci osob, které zaujímají tyto role. tj. role uprchlíků, jichţ se bude týkat následující výzkum. Také jsem se pokusila přiblíţit ostrov Mayotte z geografického, demografického a historického hlediska, aby bylo jasné, na jaké prostředí a respondenty bude výzkum zaměřen. Cílem tohoto šetření je zjistit, jakým faktorům imigranti na ostrově Mayotte přikládají důleţitost v souvislosti s rozhodnutím opustit svou rodnou zemi. S fenoménem přistěhovalectví se budu na ostrově Mayotte setkávat velmi často, protoţe je tam patrná opravdu silná migrace nejen ze sousedních Komorských ostrovů, ale i z Afrických zemí. Neţ jsem se na ostrov vydala, kladla jsem si otázku, proč si imigranti vybírají pro svůj budoucí ţivot právě tuto destinaci a jak jim to můţe ulehčit jejich ţivot, případně jaké výhody tím získají. Cílem této práce tedy bude nalézt odpověď na níţe popsané výzkumné otázky.

23

2.2 Výzkumné otázky Dle Strauss a Corbinové (1999: 23 - 24) je způsob, jakým si klademe výzkumné otázky důleţitý proto, ţe do určité míry určuje volbu výzumné metody. Výzkumná otázka nám také pomáha zúţit výzkumný problém do velikosti, kterou můţeme reálně zkoumat. Punch (2008: 32, 36) naopak zastává teorii, ţe plánování výzkumného procesu určují tři otázky: co znamená na jaké otázky chce výzkum odpovědět, jak znamená jak výzkum na poloţené otázky odpoví a proč znamená, proč je třeba hledat odpovědi na poloţené otázky, za jakým účelem výzkum provádíme. Tento model výzkumu můţe být dobrým vodítkem v případě, ţe není moţné výzkumné otázky předem specifikovat. Punch (2008: 40) také dělí výzkumné otázky na obecné a specifické. Obecné výzkumné otázky jsou abstraktnější a obsáhlejší, kdeţto specifické otázky jsou konkrétnější a detailnější. Také upozorňuje na fakt, ţe výzkumné otázky mohou být zaměňovány s otázkami při sběru dat. Otázky při sběru dat pokládáme, abychom získali určitá data, díky kterým budeme schopni odpovědět na výzkumnou otázku (Punch, 2008: 43). Hlavní výzkumnou otázku si tedy pokládám před samotným začátkem sběru dat a zní: Jakým faktorům imigranti na ostrově Mayotte přikládají důleţitost v souvislosti s rozhodnutím opustit svou rodnou zemi? Později při sběru dat, během rozhovorů s imigranty, se vynořila další výzkumná otázka, kterou jsem následně zahrnula do této studie jako druhou výzkumnou otázku a zní: Jak se imigranti cítí integrování do mahorské společnosti? Z hlavní výzkumné otázky vyplývají dílčí výzkumné otázky: - Proč si imigranti zvolili za místo svého nového bydliště právě ostrov Mayotte? - Jaké výhody získají tím, ţe emigrují na Mayotte?

24

2.3 Výzkumný přístup: kvalitativní terénní výzkum Klíčová otázka při tvorbě výzkumného projektu a také samotného výzkumu je, zda budeme shromaţďovat data v kvalitativní anebo v kvantitativní podobě. Rozhodla jsem se pro výzkum zvolit kvalitativní paradigma, díky kterému získám přímé informace od jednotlivců, kteří tak budou mít moţnost subjektivně popsat danou problematiku a nebudou při tom svázáni předem stanovenými kategorii, jako je tomu např. v dotaznících při kvantitativní tvorbě dat. Při přípravě předvýzkumu můţe výzkumník narazit na nedostatek informací např. v podobě absence odborné literatury anebo své nevědomosti o daném problému. V takovém případě je vhodné zvolit kvalitativní metody výzkumu. Pokud nenalezneme adekvátní publikační oporu, nemůţeme pak najít ani teorie vztahující se k danému tématu a tím pádem nebudeme schopni formulovat hypotézy a následně je výzkumně testovat (Miovský, 2006: 29 - 30). Miovský (2006: 36) také píše, ţe kvalitativního výzkumu vyuţijeme i v případě, kdy pro danou oblast není moţné pouţít kvantitativní metody. Jedná se např. o situaci, kdy máme k dispozici vhodné nástroje (např. dotazníky), ale nemůţeme je pouţít z důvodu nízkého počtu členů dané skupiny anebo jejich obtíţné dosaţitelnosti. Kvůli tomu nejsme schopni splnit dostatečný počet respondentů pro náš výzkum. Velkou roli při výběru kvalitativního paradigma u mě také sehrál fakt, ţe budu sbírat data ve vzdálené oblasti, kde se mluví francouzským jazykem. Francouzština je však na ostrově Mayotte pouze oficiálním jazykem a většina obyvatel mluví jazykem shimaore anebo shibushi, jak jsem jiţ zmínila v teoretické části práce. Navíc je na ostrově vysoká negramotnost, tudíţ si myslím, ţe by se tam metody kvantitativního výzkumu setkali spíše s neporozuměním. Jak píše Punch (2008: 81) kvalitativní data získáváme dotazováním pomocí rozhovorů, pozorováním nebo čtením (např. dokumentů). Základní typy přístupů v kvalitativním výzkumu jsou případová studie, analýza dokumentů, terénní výzkum, kvalitativní experiment a kvalitativní evaluace. V této části práce se pokusím popsat pouze terénní výzkum, který budu pouţívat při realizaci svého výzkumu (Miovský, 2006: 103 - 109).

25

Pomocí terénního výzkumu zkoumáme způsoby jednání lidí v jejich přirozeném prostředí v kaţdodenním ţivotě, ale i ve výjimečných situacích. Pro terénní výzkum je charakteristická niţší úroveň strukturovanosti. Výzkumník poznává prostředí hlouběji aţ v průběhu výzkumu, kdy se v něm přímo pohybuje. Analyzuje významy, které lidé prostředí přikládají a snaţí se popsat jejich jednání a uvaţování. Hlavním cílem terénního výzkumu je zkoumání předmětu výzkumu v co nejpřirozenějším prostředí. Výzkumník by se měl pokusit reflektovat i moţná zkreslení, která vznikají zásahem jeho výzkumných metod. Ústřední metodou pro tento typ výzkumu je zúčastněné pozorování (Miovský, 2006: 103 - 104). Zdroje dat v terénním výzkumu můţeme rozdělit do dvou skupin. První skupina jsou data vznikající přímo v terénu, na nichţ se výzkumník přímo podílí. Je to materiál, který vznikl přímým kontaktem s lidmi a prostředím. Např. videozáznam, audiozáznam, fotografie, poznámky atd. Druhou skupinou jsou doplňující údaje, které mohou doplnit data pořízená v terénu. Jedná se o tzv. sekundární data, o kterých musí výzkumník vědět, co doplňují. Jde např. o lékařskou dokumentaci, deníky, ţivotopisy, korespondence atd. (Miovský, 2006: 106). Výzkumná studie v terénním výzkumu musí splnit čtyři poţadavky. Terén musí být výzkumníkovi přístupný a on musí zváţit veškerá rizika, která vyplývají z jeho činnosti a mohla by ohroţit účastníky výzkumu anebo jeho samotného. V terénu by měla existovat reálná funkce (místo), kde se můţe výzkumník bezpečně pohybovat v roli, která odpovídá přirozeným podmínkám terénu a kde mu to je umoţněno. Důkladná příprava a proškolení výzkumníka je také nezbytná k tomu, aby výzkumník neohroţoval bezpečí ostatních účastníků a své osoby, coţ by bylo závaţné porušení etických zásad. Čtrvtým poţadavkem je, aby záměry výzkumníka byly eticky obhajitelné. To znamená, ţe např. nesmí získávat data, která by slouţila jen jeho zájmům a také nesmí dopustit, aby je mohl zneuţít někdo další. Výzkumník se také musí pohybovat v mezích zákona (Miovský, 2006: 106 - 108). Fází výzkumu při aplikaci strategie terénního výzkumu je šest. První fází je přiblíţení a mapování terénu. V této fázi shromaţďujeme podrobnější informace o terénu, abychom byli schopni definovat, co je to terén, do kterého vstupujeme. Také si osvojujeme jazyk a případné další odlišnosti. Druhá fáze je vstup do terénu a orientace v něm. Je vhodné, aby orientace v terénu předcházela kontaktu s účastníky výzkumu. 26

Třetí fází je iniciace kontaktu s potencionálními respondenty. Kontaktujeme je a snaţíme se s nimi navázat pozitivní vztah. Další fáze je asimilace a získávání dat. Navazuje ukončení kontaktu a uvolnění vazeb, coţ je důleţitá fáze proto, aby došlo k co nejmenší újmě účastníků. Je proto nutné uvědomit si, ţe během výzkumu vznikají citové vazby a je důleţité ukončit kontakt mezi účastníky výzkumu a výzkumníkem důstojným způsobem. Šestou fází je zpětná reflexe a kontrola a poslední fáze je návrh a realizace závěrečné zprávy (Miovský, 2006: 108 - 109).

2.4 Metody sběru dat Základní metodou sběru dat bude moderovaný rozhovor neboli interview. Při výběru metody tvorby dat však musím brát v potaz své jazykové moţnosti, jelikoţ rozhovory budou probíhat ve francouzském jazyce. Předpokládám, ţe francouzština není rodným jazykem všech respondentů a proto budu moţná k realizaci rozhovorů potřebovat i překladatele. Uvědomuji si, ţe francouzština není ani můj mateřský jazyk, tudíţ tato komunikační bariéra můţe zkreslovat výsledky výzkumu, protoţe v některých situacích mohlo dojít k nepochopení informací. Miovský (2006: 157) definuje interview jako rozhovor, který je moderovaný a má určitý cíl. Obvykle se provádí s jednou aţ třemi osobami. Musíme také brát v potaz, ţe ho ovlivňuje prostředí i např. denní doba. Je proto důleţité, aby byla neutrální vzhledem ke zvyklostem cílových skupin. Interview můţeme rozdělit do tří skupin: nestrukturované interview, polostruktované interview a strukturované interview. Z těchto skupin jsem si pro svou výzkumnou práci zvolila polostrukturované interview neboli polostrukturované rozhovory, které jsou nejrozšířenější metodou rozhovoru. Miovský (2006: 159 - 160) píše, ţe k realizaci polostrukturovaných rozhovorů je důleţitá technická příprava, při které vytváříme závazné schéma. U tohoto typu interview si definujeme tzv. jádro interview, coţ je minimum otázek, které musíme probrat. Je však moţné měnit pořadí témat, o kterých zjišťujeme informace. Vyuţíváme při něm pomůcky jako je např. záznamový arch a různé osnovy. Volba polostrukturovaného rozhovoru v kvalitativním výzkumu je vhodná také proto, ţe respondenti mají prostor k tomu, aby mluvili o tématech, které mouhou být pro výzkum přínosné a které jsou nad rámec schématu. Zároveň je však výzkumník schopný směřovat rozhovor k tématům, která vedou k zodpovězení výzkumných otázek. 27

Otázky se tedy budu snaţit formulovat velmi obecně, aby se mohli respondenti sami rozmluvit o tom, co povaţují za důleţité. Pokud však začnou odbíhat od tématu, budu se snaţit je pomocí doplňujících otázek vracet zpátky k výzkumnému tématu. Pořadí otázek není pevně stanoveno a mohu je klást podle potřeby. Otázky se týkají těchto témat: - Proč se respondent rozhodl odjet právě na Mayotte? - Jakým způsobem se na ostrov dopravil? - Jaké důvody ho vedly k odchodu z vlastní země? - Jak vypadal jeho ţivot v zemi původu a jak vypadá dnes na Mayotte? - Zda se dokázal asimilovat do nového kulturního prostředí? - Zda ho domorodci dobře přijali? - Jak respondent vnímá svůj ţivot na Mayotte a zda se mu líbí více tam anebo v zemi původu? - Čím se ţiví a jestli jsou jeho finanční prostředky dostatečné popř. vyšší neţ v zemi původu? Interview má čtyři fáze. První fází je fáze přípravná. V této fázi se budu věnovat přípravě otázek, které budu tvořit prozatím bez informovaného souhlasu respondentů. Cílem bude navázat kontakt s potencionálnímy účatníky výzkumu a zároveň respektovat etické hledisko výzkumu. Druhá fáze nese název vzestup a upevnění kontaktu, coţ je zároveň hlavním cílem této fáze. V této části rozhovoru se budu věnovat méně citlivějším tématům a budu se snaţit vytvořit vhodné podmínky pro úspěšný výzkum. Také se budu snaţit zjistit, jaký slovník či přízvuk účastníci výzkumu pouţívají a jaké vysílají neverbální signály. Také bude potřeba je motivovat k rozhovoru. Třetí fáze se nazývá jádro interview, o kterém jiţ byla zmínka výše při výkladu polostrukturovaného interview. Jádro tvoří tématické okruhy, které jsou spojeny s cílem výzkumu a s výzkumnými otázkami. Poslední, čtvrtou fází interview je závěr a ukončení. Tato fáze bývá často podceňována. Témata by se měla uzavřít a kontakt s účastníky výzkumu by se měl ukončit tak, aby neměli pocit, ţe byli pouze nástrojem ke zjištění informací pro výzkum. Je moţné, ţe některé otázky vyvolají v respondentech vzpomínky na některé sloţité situace a úkolem výzkumníka bude provést krizovou intervenci a s respondenty případ uzavřít takovým způsobem, aby neodcházeli traumatizováni (Miovský, 2006: 164 - 169).

28

Rozhovory s respondenty si budu po udělení jejich souhlasu nahrávat do mobilního zařízení a co nejdříve po skončení rozhovoru je budu přepisovat do poznámkového bloku, určeného pro přepis dat. Během setkání bych si také měla zapisovat terénní poznámky. Některé z nich bych si mohla zaznamenávat jiţ během rozhovoru, spíše heslovitě a po skončení interakce je doplnit. „Terénní poznámky jsou v podstatě chronologický záznam toho, co se děje ve zkoumaném prostředí, co se děje s tímto prostředím, i toho, co se děje s pozorovateli.“ (Disman, 2008: 312). Terénní nebo také polní poznámky jsou důleţité zejména z hlediska interpretace dat. Proces vytváření poznámek je totiţ totoţný s procesem interpretace jehoţ nástrojem je výzkumník, který tedy musí být v poznámkách dobře viditelný. Důleţité jsou také analytické poznámky, které mohou mít formu předběţné interpretace či vynořujících se myšlenek (Disman, 2008: 312 - 314). Na konci setkání se budu snaţit probraná témata náleţitě uzavřít, aby respondenti neodcházeli s nepříjemnými pocity, ţe některé pro ně nepříjemné téma zůstalo otevřené. Také se budu snaţit od nich získat zpětnou vazbu, zda pro ně byla některá témata příliš citlivá, coţ by znamenalo nutnost pouţití krizové intervence. Miovský (2006: 189) píše, ţe zdrojem kvalitativních dat mohou být také textové dokumenty. Práce s dokumenty je specifická oblast kvalitativního výzkumu, protoţe dokumenty existují nezávisle na naší činnosti. Pouţíváme data, která jsou jiţ vytvořená a úkolem výzkumníka je pouze je shromáţdit, tudíţ nemůţe ovlivnit jejich podobu a proto je velmi omezena moţnost jejich zkreslení. Disman (2008: 309) uvádí pojem osobní dokument a vysvětluje jej jako „respondentovu osobní popisnou výpověď o vlastním ţivotě nebo části tohoto ţivota, nebo jednotlivcova úvaha o určité události nebo problému. Konkrétněji řečeno, jde o takové materiály jako autobiografie, deníky, dopisy a dlouhé nestandardizované rozhovory, zapsané doslovně.“ Je důleţité pouţít osobní dokumenty v kombinaci s výpovědí účastníka výzkumu. Já jsem během sběru dat pouţila dokumentace případu klienta z organizace l´UTAS Sud. Měla jsem je k dispozici a mohla jsem do nich nahlíţet v případě tří 29

respondentů (Ali Souf, Ahmadi a Asmou Warda). V případě paní Warda přikládám v přílohách této práce pro ilustraci některé dokumenty. Jedná se o přijímací formulář a o Ţádost o pomoc od Červeného Kříţe (Croix Rouge). V případě respondentky Floriky mám dokonce její fotografii, ale nepovaţuji ji za dokument, který by nějakým způsobem mohl přispět výsledkům výzkumu a nebudu ji zveřejňovat ani z etických důvodů, aby nebyla vyzrazena totoţnost respondentky.

2.5 Výzkumný soubor Výzkumný soubor by mělo tvořit alespoň pět respondentů. Po provedení výzkumu mohu doplnit, ţe na mém výzkumu se podílelo celkem osm respondentů. Ve všech případech se jednalo o cizince, kteří emigrovali na ostrov Mayotte. Jejich země původu byly Komorský ostrov Anjouan, Madagaskar, Kongo a v jednom případě se jednalo o občanku Francie. I přesto, ţe Mayotte je francouzským departmentem, jsem ji zahrnula do vzorku zkoumaných osob, protoţe Mayotte je součást Francie pouze politicky, nikoliv geograficky, tudíţ mě zajímalo, jaké důvody ji vedly ke změně bydliště na tak vzdálený department. Jak píše Miovský (2006: 127 - 128) výběr výzkumného souboru je obtíţnou fází kvalitativní studie. Je náročné vhodně zdůvodnit kritéria výběru. Metoda výběru výzkumného souboru se většinou mění v průběhu studie. V následujících odstavcích popíšu pouze ty metody výběru výzkumného souboru, které ve své studii pouţiji. Jedná se o metodu příleţitostného výběru a metodu záměrného (účelového výběru), která se dále člení na jednotlivé podskupiny, které popíšu níţe. Metoda příleţitostného výběru výzkuného souboru bude spočívat v tom, ţe během realizace výzkumu vyuţiji různých příleţitostí k tomu, abych získala účastníky výzkumu. Tyto příleţitosti se mi mohou naskytnout např. v organizaci l´UTAS Sud, kde budu vykonávat svou praxi. Někteří klienti jsou přistěhovalci, legální i ilegální, a já se pokusím vyuţít toho, ţe se s nimi budu setkávat během sociálních šetření. Další respondenty mohu díky metodě příleţitostného výzkumu nalézt např. během cestování po ostrově. Při aplikaci této metody je důleţité, aby byl výzkumník pohotový a aby dokázal improvizovat. Nevýhodou můţe být stereotyp ve strategiích výběru, který můţe vést k získání tzv. chudého vzorku. Chudý vzorek je nedostatečný počet případů a 30

znemoţnění dosáhnutí saturace. Kdy saturce je stav, kdy uţ se neobjevují nové informace, které by nám přispívaly k porozumění danému problému. Metoda příleţitostného výběru bývá často kombinována např. se záměrným, stratifikovaným či kvótovým výběrem (Miovský, 2006: 134). Disman (2008: 304) také zdůrazňuje nutnost saturace. „Vzorek je vytvořen teprve tehdy, kdyţ jsme dosáhli stupně saturace, tedy kdyţ další data nepřinášejí nic nového. “ Miovský (2006: 135 - 138) uvádí další metodu výběru výzkumného souboru a tou je metoda záměrného (účelového) výběru, která je nejrozšířenější v kvalitativním výzkumu a při níţ vyhledáváme účastníky výzkumu cíleně. Účastníky vybíráme na základě určitých vlastností anebo stavu (např. příslušnost k určité skupině) a jejich ochotě zapojit se do výzkumu. Já budu účastníky výzkumu hledat na základě jejich příslušnosti k etnické menšině či na základě jejich statutu přistěhovalce. Rozlišujeme prostý záměrný (účelový) výběr, stratifikovaný záměrný (účelový) výběr, kvótový záměrný (účelový) výběr a záměrný (účelový) výběr přes instituce. Prostý záměrný výběr je nejjednodušší variantou záměrného výběru, při které vybíráme účastníky výzkumu podle kritérií, která splňují a podle jejich ochoty spolupracovat. Stratifikovaný záměrný výběr vychází ze základního souboru, který je moţné rozdělit do určitých vrstev a my vybíráme z těchto vrstev zástupce. Kvótový záměrný výběr je ještě sofistikovanější forma záměrného výběru, kdy vybíráme zástupce z podskupin základního souboru, které potom pro nás představují výběrový soubor. Záměrný výběr přes instituce pouţijeme tehdy, kdyţ vybíráme cílovou skupinu na základě instituce či sluţeb, které vyuţívá. Tato metoda je efektivní z hlediska času, ale výběr respondentů můţe být zkreslen např. tím, ţe sluţeb institucí, ze kterých výběr provádíme, vyuţívá jen malá část osob z dané cílové skupiny. Z těchto podkategorií záměrného výběru budu při výběru výzkumného vzorku vyuţívat hlavně prostého záměrného výběru. Také vyuţiji záměrný výběr přes instituci l´UTAS Sud, jak jsem zmínila výše. Aby však nemohlo dojít ke zkreslení, které by bylo pravděpodobné, pokud by byl celý výzkumný vzorek vybrán pouze přes instituci, vyberu z l´UTAS Sud maximálně polovinu respondentů. Při tvorbě kvalitativního výzkumu bychom však neměli začínat velkým počtem respondentů. Ideální je začít s malým počtem osob, ale rozhovory vést co nejvíce do

31

hloubky. Aţ poté, co získáme určitou orientaci můţeme přibírat další respondenty (Miovský, 2006: 81).

2.6 Pozice tazatele Miovský (2006: 70 - 71) definuje pozici a role tazatele: pro kvalitativní přístup je charakteristické, ţe validita poznatků je úměrná schopnostem výzkumníka porozumět a vysvětlit daný jev. Výzkumník totiţ po celou dobu ovlivňuje výzkumný proces a jeho znalosti, zkušenosti a proţitky formují jeho schopnost porozumět fenoménům, které zkoumá. Je to proto, ţe i on má svá politická a náboţenská přesvědčení a je příslušníkem určité sociální skupiny a nějaké ekonomické třídy. Je také ovlivňován svými emocemi a vztahy s ostatními lidmi. Všechny tyto faktory ovlivňují jeho pohled na zkoumané problémy a také to, jak k nim přistupuje. Čím méně je výzkumník schopný tyto skutečnosti reflektovat, tím je omezenější jeho připravenost pro výzkum. Autor také uvádí, ţe výzkumník spoluutváří realitu tím, jak ji interpretuje a ţe neexistuje nezávislý výzkumník, protoţe i on je součástí sociálních, psychologických a dalších vztahů a výzkum tedy ovlivňuje a mění jej. (Miovský, 2006: 25 – 26) Jak píše Disman (2008: 305) v kvalitativním výzkumu je jedním ze stylů výzkumu zúčastněné pozorování, ve kterém se výzkumník participací na ţivotě účastníků výzkumu snaţí porozumět jejich ţivotu a situaci. Přijímá například roli posluchače, aby skryl svou totoţnost pozorovatele. Dle stupně ztotoţnění výzkumníka s danou situací definuje Disman čtyři kategorie: úplný pozorovatel, pozorovatel jako participant, participant jako pozorovatel a úplný participant. Při sběru kvalitativních dat se budu snaţit vţít do role participant jako pozorovatel, ve které se pokusím aktivně zúčastňovat ţivota skupiny a nezatajovat jejím členům, ţe provádím výzkum. Míru participace vidím v tom, ţe budu na ostrově ţít tři měsíce a kaţdý den budu pracovat jako stáţistka v organizaci l´UTAS Sud, kde se budu denně potkávat s uprchlíky a budu mít moţnost s nimi provádět sociální šetření. S účastníky výzkumu tedy budu ţít ve stejném prostředí, do kterého se pokusím dobře asimilovat. Disman však uvádí riziko, které můţe nastat při roli výzkumníka jako participanta jako pozorovatele. Toto nebezpečí se nazývá „go native“ a znamená, ţe výzkumník můţe do prostředí, ve kterém participuje na ţivotě skupiny zapadnout a stát

32

se tak domorodcem a tím ztratit odstup nezbytný pro vědeckého pozorovatele. (Disman, 2008: 306) Miovský (2006: 26) to potvrzuje tvrzením, ţe „osobní vztah s účastníky výzkumu je základním předpokladem úspěchu. Ţádný výzkum není bez předsudků a nezatíţený svými zkušenostmi a osobní historií a s tímto faktem je třeba ve výzkumu počítat.“

2.7 Vstup do terénu a jeho reflexe Vztah mezi výzkumníkem a účastníky výzkumu je vztah mocenský, kdy výzkumník je zodpovědný za výzkum a drţí nad jeho účastníky určitou moc, protoţe ví, jakým způsobem má výzkum probíhat a co od něj očekává. Tímto směrem se tedy snaţí respondenty směřovat a eliminuje ostatní vlivy. Jeho cílem však není s lidmy manipulovat, ale spoluvytvářet s nimi výzkumnou situaci tak, aby společně došli k ţádoucímu cíli. Ačkoliv je vztah mezi výzkumníkem a účastníky výzkumu definován jako mocenský, tak pozice mezi nimi jsou rovnocenné. Díky tomu dokáţe výzkumník o ostatních osobách uvaţovat jako o rovnocenných bytostech, které mají vlastní vůli a svým způsobem se seberealizují. Je také nutné, aby respektoval jejich individuální odlišnosti (Miovský, 2006: 72 - 73). Během výběru výzkumného vzorku jsem se snaţila řídit radou, ţe při tvorbě výzkumu bychom měli začít s malým počtem osob a další respondenty přibírat aţ poté, co se lépe zorientujeme v rozhovorech s prvními respondenty. Nejprve jsem tedy navázala kontakt s muţem, kterého jsem v této práci pojmenovala Ibrahim Saïd. Ibrahim je velmi dobrý přítel ţeny, u které jsem na Mayotte bydlela. Ibrahim za ní chodil téměř kaţdý den. Velmi často jsem tedy měla moţnost s ním navazovat kontakt. Otázky ohledně výzkumu jsem mu poloţila aţ v době, kdy jsem měla pocit, ţe jsme přátelé. S Ibrahimem jsme navázali vztah zaloţený na důvěře a mohla jsem se ho ptát na mnoho věcí, které souviseli např. s naší kulturní odlišností nebo s náboţenstvím a on mi ve všem velmi ochotně radil. Kdyţ jsem se ho zeptala, zda by byl ochotný se mnou provést výzkum, souhlasil a potom mi doporučil další osoby, které byly členy rodiny, kterou jsem také dobře znala. Navíc mi dal mnoho cenných rad ohledně toho, jakým způsobem s přistěhovalci navázat kontakt a na co je vhodné se jich zeptat a na co raději, z etických či náboţenských důvodů, ne.

33

Nyní se pokusím popsat, jak probíhal samotný výzkumný rozhovor s tímto prvním respondentem. Ibrahim mluvil lámanou francouzštinou, ale myslím, ţe jsem vţdy porozuměla tomu, co chtěl říci. Rozhovor s ním probíhal celé odpoledne v místě, kde jsem na Mayotte ţila. Atmosféra byla příjemná, protoţe jsme se nejprve společně najedli, coţ bývá na Mayotte důleţitý kulturní „obřad“, kterým lidé zahajují konverzace a návštěvy. Kdyţ jedí, jsou mnohem uvolněnější a otevřenější různým tématům. Nálada byla tedy velmi dobrá a k výzkumu jsme přešli plynule od započatého rozhovoru. Nejprve jsem Ibrahimovi nastínila otázky, na které bych se ho ráda zeptala a on hned poté začal sám od sebe vyprávět příběh o tom, jak a proč se dostal na ostrov Mayotte. Jeho vyprávění jsem nepřerušovala a pouze jsem si zaznamenávala terénní poznámky. Celý náš hovor jsem nahrávala na mobilní zařízení. Kdyţ jsem se začala v jeho vyprávění orientovat, kladla jsem mu doplňující otázky, doptávala se na časovou posloupnost a na věci, o kterých ještě nemluvil. Pouze v jedné chvíli jsem znejistěla a to tehdy, kdyţ se řeč stočila na jeho ţenu a čtyři děti, které nechal na ostrově Anjouanu, kde původně ţil. Snaţila jsem se zjistit proč neodjeli s ním, ale moc se k tomu nechtěl vyjádřit a odbyl mě strohou odpovědí, ţe je jednou za rok navštěvuje. Uváţila jsem tedy, ţe by nebylo vhodné toto téma otvírat z důvodu vynoření negativních emocí a vzpomínek a stočila jsem náš rozhovor k jinému tématu. Ibrahim mi také vysvětlil, jak to chodí v jeho rodné zemi. Nad rámec výzkumu jsem zjistila, ţe Komorský stát neposkytuje svým občanům ţádné státní sociální příspěvky ani tam nefungují dobročinné organizace jako je na Mayotte např. Červený kříţ (Crois Rouge). V případě účastníka výzkumu Ibrahima mě některé věci, které jsem o jeho osudu zjistila, zasáhly. Z etického hlediska mi nebylo moc příjemné, kdyţ mluvil o své špatné finanční situaci, coţ jsem předtím nevěděla, přestoţe jsem se s ním přátelila jiţ dva měsíce před prováděním výzkumu. Zjistila jsem však, ţe by bylo dobré zahrnout otázku financí do témat rozhovorů pro výzkum. Finanční situace totiţ můţe hrát významnou roli v rozhodnutí opustit svou rodnou zemi. V případě respondetna Ibrahima měl můj výzkum i pozitivní výsledek. Ibrahim totiţ nevěděl, ţe můţe na Mayotte ţádat o sociální příspěvky. Vyuţíval sice občasnou mimořádnou pomoc, nikdy však nepoţádal stát o stálé dávky. Tuto moţnost jsem mu tedy vysvětlila a poradila jsem mu, kde a jak o ně můţe poţádat.

34

2.8 Etické hledisko výzkumu Před začátkem rozhovoru s účastníky výzkumu se jim vţdy nejprve představím a sdělím jim, ţe jsem na ostrově Mayote jako stáţistka, coţ je mou hlavní náplní, ale ţe zároveň zpracovávám kvalitativní výzkum pro svou absolventskou práci. Poté je seznámím s charakterem a účelem výzkumu a nastíním jim schéma otázek, které bych s nimi ráda probrala. Po tomto úvodu se jich dotáţu, zda po obdrţení těchto informací stále souhlasí s výzkumem a pokud ano, zda by mi mohli udělit ústní souhlas se zpracováním získaných dat. Písemný souhlas od účastníků výzkumu nebudu nevyţadovat, protoţe by to v některých případech bylo sloţité kvůli tomu, ţe někteří z respondentů buď nemluví francouzsky nebo dokáţí přečíst pouze arabské písmo a nebo mohou být negramotní. Někteří z respondentů také mohou na ostrově Mayotte pobývat nelegálně a proto jsem jejich jména změním, aby nebylo moţné je identifikovat. Miovský (2006: 26) píše, ţe: „Věda a vědec mají svá omezení tam, kde mohou poškodit či omezit účastníky výzkumu proti jejich vůli. Právo vědět a objevovat není povýšeno nad jiná práva. Výzkumník nese odpovědnost vůči sobě a společnosti za to, co objeví; musí pečlivě váţit, jaké důsledky můţe svojí vědeckou činností způsobit.“ Punch (2008: 86 - 88) zdůrazňuje etickou odpovědnost výzkumníka, která zahrnuje všeobecné principy poctivosti a respekt k ostatním lidem. Také uvádí ústřední otázky etických aspektů, které jsou: informovaný souhlas, diskrétnost a anonymita, vlastnictví dat a výsledky, pouţití a zneuţití výsledků, poctivost a důvěra, reciprocita (vzájemnost), intervence a obhajoba, škoda a riskování a konflikt zájmů. Informovaný souhlas je nutný k tomu, aby účastníci výzkumu znali informace o výzkumu a důvod, proč byli vybráni k účasti. Informovaný souhlas je také důleţitý proto, ţe svědčí o dobrovolnosti respondentů účastnit se výzkumu. Diskrétnost a anonymita jsou základem pro chránění identity dotazovaných lidí. Výzkumník by si měl ujasnit jakým způsobem bude jejich anonymitu chránit. Dále je podstatné si předem určit, kdo bude majitelem dat a jak je má chránit, aby nebyla zneuţita. Výzkumník by si měl také ujasnit, jakým způsobem by mohl jeho výzkum ublíţit lidem, kterých se týká. Miovský (2006: 33 - 34) uvádí, ţe výzkumná činnost je vţdy zásah do okolí a proto je součástí eticky správně provedeného výzkumu ověření, zda jsou účastníci výzkumu schopni vyrovnat se s tím, co jim účast na výzkumu dala, ale i vzala.

35

3 Závěr Tato práce je projektem výzkumného kvalitativního šetření zaměřeného na zjištění, jakým faktorům imigranti na ostrov Mayotte přikládají důleţitost v souvislosti s rozhodnutím opustit svou rodnou zemi. Cílem této práce tedy bylo vytvoření právě projektu výzkumného šetření, coţ se, myslím, podařilo. V metodologické části absolventské práce jsem se zaměřila na zmapování několika oblastí. Kapitoly této části práce jsou zaměřené především na cíl šetření, stanovení výzkumných otázek, popis metodologie výzkumu a metod sběru dat, popis výzkumného souboru a pozice tazatele a konečně na vstup do terénu a jeho reflexi. Poslední kapitola se zabývá především etickým hlediskem výzkumu. Metodologické části práce však předchází teoretická část, která se věnuje migraci a popisu výzkumného prostředí, coţ je ostrov Mayotte a organizace l´UTAS Sud. Pokusila jsem se v ní shrnout rozličné poznatky o migraci, o jejích formách a teoriích, ale i o integraci cizinců a současné situaci s počty cizinců ve Francii. Nechybí také podrobné představení ostrova a organizace, která byla po celou dobu pobytu na ostrově mým pracovním i výzkumným zázemím. Na tuto teoretickou část navazuje jiţ výše zmíněná metodologická část. V jejích prvních dvou kapitolách jsem se snaţila ujasnit si co přesně je hlavním cílem tohoto šetření a jaké tedy budou hlavní i dílčí výzkumné otázky. V kapitolách, ve kterých popisuji výzkumný přístup a metody sběru dat jsem určila techniky, se kterými budu během výzkumu pracovat a zdůvodnila jsem, proč jsem zvolila právě kvalitativní výzkum, který budu realizovat formou terénního výzkumu. Jako metodu sběru dat jsem si vybrala metodu polostrukturovaných rozhovorů a sestavila jsem okruhy otázek, na které se budu respondentů ptát. Dále bylo třeba ujasnit a popsat výzkumný soubor, coţ budou imigranti ţijící na ostrově Mayotte, a pozici tazatele, která bude participant jako pozorovatel. Do přípravy projektu výzkumného šetření jsem zahrnula i vstup do terénu a etické hledisko výzkumu, které je podstatné a během výzkumu je třeba dbát určitých etických zásad. V kapitole, která se zabývá vstupem do terénu a jeho reflexí popisuji situaci poté, co jsem jiţ zahájila výzkumné šetření. Dalo by se tedy říci, ţe by tato kapitola nemusela být součástí projektu výzkumného šetření, přesto jsem ji do něj zahrnula, protoţe je důleţité pozorovat první kroky výzkumníka v terénu, podle kterých se můţe odvíjet případná změna jeho strategie, upravení okruhu otázek pro respondenty atd. 36

4 Seznam použité literatury ALEXANDER, J. C. 2001. Promýšlení způsobů začlenění: asimilace, napojování a multikulturalismus jako varianty občanské participace. In MARANDA, R. (Ed.) Etnická různost a občanská jednota. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. BAJER, P., 2007. Nová metoda integrace imigrantů a uprchlíků. Sociální práce/Sociálna práca. 2. BARŠA, P., 2003. Politická teorie multikulturalismu. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. BARŠOVÁ, A., BARŠA. P., 2005. Přistěhovalectví a liberální stát, Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a Česku. Brno: Masarykova univerzita BORJAS, G. J., 1989. Economic Theory and International Migration. International Migration Review. BRETTEL, C., HOLLIFIELD, J. F., 2000. Migration Theory: Talking Across Disciplines. New York: Routledge. CASTLES, S., MILLER, J. M., 1993. The Age of Migration: International Population Movements in the Modern World. The New York: Guilford Press. CASTLES, S., MILLER, J. M., 2009. The Age of Migration: International Population Movements in the Modern World. Basingstoke: Palgrave Macmillan. COMITÉ DÉPARTEMENTAL DU TOURISME DE MAYOTTE, 2013. L'Île au lagon Mayotte: Magazine des vacances et des loisirs. Mamoudzou: Comité Départemental du Tourisme. DISMAN, M., 2008. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Nakladatelství Karolinum. DOHNALOVÁ, E., 2012. Úvod do sociální práce s migranty. CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc.

37

DRBOHLAV, D., 1999. Geografické aspekty v rámci interdisciplinárního výzkumu migrace obyvatelstva. In: Geografie – Sborník České geografické společnosti, roč. 104, č. 2. HELD, D., et all. 2003. Global Transformations. Politics, Economics and Culture. Polity Press. HIRT, T., JAKOUBEK, M., ed., 2005. Soudobé spory o multikulturalismus a politiku identit (antropologická perspektiva). Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o. HOLUBOVÁ, V., 2015. Imigrace na ostrov Mayotte. Olomouc: Univerzita Palackého, Cyrilometodějská teologická fakulta (bakalářská práce). LÉON, A., 2013. Rapport d´activité 2013. Mramadoudou: l´UTAS Sud. MASSEY, D. S. et al., 1998. Worlds in Motion: Understanding International Migration at the End of the Millennium. Oxford: Clarendon Press. MATOUŠEK, O., 2008. Slovník sociální práce. Praha: Portál. MATOUŠEK, O., a kolektiv, 2013. Encyklopedie sociální práce. Praha: Portál. MERMET, G. 2010. Francoscopie. Paris: Larousse. MIOVSKÝ, M., 2006. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada publishing, a.s. MOATTY, M., 2010. 47 balades et randonnées à Mayotte. Mamoudzou: Orphie. OUCHO, J. O., 1995. International Migration and Sustainable Human Development in Eastern and Southern Africa. International Migration - Quarterly Review. V. 33, no.1. PARNWELL,

M.,

1993.

Population

Movements

and

the

Third

Worls.

London: Routledge. PROCHÁZKOVÁ ILINITCHI, C., 2010. Vybrané teorie migrace a jejich význam při vytváření migračních politik. In Acta Oeconomica Pragensia. Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta mezinárodních vztahů. 38

PUNCH, K., 2008. Úspěšný návrh výzkumu. Praha: Portál. RABUŠIC, L., BURJANEK, A., 2003. Imigrace a imigrační politika jako prvek řešení české demografické situace?. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí. SARTORI, G., 2011. Pluralismus, multikulturalismus a přistěhovalci. Praha: Dokořán. STRAUSS,

A.,

CORBINOVÁ,

J.,

1999.

Základy

kvalitativního

výzkumu.

Boskovice: Nakladatelství Albert. ŠIŠKOVÁ, T., 2001. Menšiny a migranti v České republice. Praha: Portál.

39

5 Internetové zdroje HENIG,

D.,

2007.

Migrace.

[online].

[cit.

13.

3.

2015].

Dostupné

z: http://antropologie.zcu.cz/migrace. KYMLICKA, W., 2002. Multiculturalism and Minority Rights: West and East. Journal od Ethnopolitics and Minority Issues in Europe. [online]. [cit. 13. 3. 2015]. Dostupné z WWW: ‹http://hevra.haifa.ac.il/~soc/lecturers/smooha/files/661230039163.pdf›. NYGREN-KRUG, H., 2003. Section 1: Introduction to migration, health and human rights. International Migration, Health & Human Rights. [online]. [cit. 13. 3. 2015]. Dostupné z: http://archive.org/stream/internationalmig00nygrrich#page/6/mode/2upKing. VOJTKOVÁ, M., Teorie mezinárodní migrace. [on-line]. [cit. 13. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.socioweb.cz/index.php?disp=temata&shw=253&lst.

40

6 Anotace Práce se zabývá tématem imigrace na ostrov Mayotte. Cílem absolventské práce bylo vytvořit projekt kvalitativního výzkumného šetření zaměřeného na zjištění, jakým faktorům imigranti na ostrov Mayotte přikládají důleţitost v souvislosti s rozhodnutím opustit svou rodnou zemi. Toto téma jsem zvolila proto, ţe jsem na Mayotte byla na své zahraniční praxi a měla jsem moţnost se tam denně setkávat s uprchlíky. Tato absolventská práce je přínosem hlavně pro bakalářskou práci, která na ní navazuje samotným výzkumem. This graduate work deals with the topic of immigration to Mayotte. The aim of this graduate work was to create the qualitative research project to find out which factors are important for immigrants to Mayotte in making a decision to leave their native country. I chose this topic because of my practical training at Mayotte where I daily worked with the immigrants. This graduate work may be contribution mainly for its sequel - my bachelor thesis. Klíčová slova: migrace, imigrace, migrační teorie, integrace, asimilace, multikulturalismus, Mayotte, organizace l´Utas Sud, kvalitativní výzkum Key words: migration, immigration, theories of migration, integration, assimilation, multiculturalism, Mayotte, organization l´Utas Sud, qualitative research

41

7 Seznam příloh Příloha 1: Přijímací formulář l´UTAS Sud ve městě Mramadoudou Příloha 2: Formulář pro potravinovou pomoc

42

Příloha

1:

Přijímací

formulář

l´UTAS

Sud

ve

městě

Mramadoudou REPUBLIQUE FRANCAISE DEPARTEMENT DE MAYOTTE CONSEIL GENERAL DE MAYOTTE Direction de la Solidarité et du Développement Social

Mramadoudou, le 26/03/2014

Direction de l’Action Sociale Territorialisée et de l’Insertion

UTAS SUD de : M’Ramadoudou

Affaire suivie par:

Tel:: 02-69- 62-39-20 Fax: 02-69- 62-81-79 Ref: DGASDS/DASTI/UTAS/AC/2014

Fiche d’accueil UAS SUD de M’Ramadoudou Date: 26/03/2014

Agent d’accueil: Sitti

ASS (Sociální pracovník):

Veronika Holubová Nouvelle connue () ……………………Suivi ( ) ……………………….

Nouvelle famille

(Nová rodina) (*) IDENTITE DE LA PERSONNE Nom (Jméno) : Asmou

Prénom (Příjmení): Warda

né (e)

le 29/01/1993 Profession : sans (Nezaměstnaná)

Situation Administrative : en situation

irregulière (Nelegální pobyt)

43

Adresse : Poroani Tél : ………………………………………Voisin : ………………………………………Autre : ……………………………… SITUATION FAMILIALE : Mariage de droit commun ( ) Mariage cadial ( ) Mariage religieux ( ) Célibataire

(Svobodná) (*) Séparé ( ) Divorcé ( ) Veuf () SITUATION ADMINISTRATIVE ET FAMILIALE Nom

Prénom

(Jména

a

příjmení dětí)

Parenté

Date

de Profession ou

Conjoint

Naissance

et classe

Fils - Fille

lieu

fréquenté (e)

(Datum

+

narození)

Etablissement Scolaire

(Ročník

ve

škole) AMIR

Hoblati

Fille

27/02/2006

CP

(Cours

préparatoire) AMIR

Zankidine

Fils

Habite

en

Anjouan ELISABETH

Asman Bacar

Fille

03/04/2010

ABDALLAH

Patricia

Fille

26/06/2012

LOGEMENT ET BUDGET MAISON EN : Dure ()

Tôles : (*) (Příbytek z plechu)

LA PERSONNE EST : Propriétaire : () Accédant ()

44

Terre : ( )

ou Locataire : (*) (Podnájemník)

ou

RESSOURCES

(Zdroje)

MONTANT

CHARGES

MONTANT

MENSUELLES

(Částka)

(Měsíční náklady) Salaire

Loyers ou charges relatives

à

l’accession Prestations

EAU

familiales

Sogea (Voda)

Pensions

A.A.H.

Ou

carte

Electricité

40 €

30 €

(Elektrika)

Tiers personnes Retraite ou A.S.V.

Téléphone

(Préciser) Bourses

Frais de transport Et ou autre

Autres ressources

Prêts ou crédits

TOTAL

TOTAL (Celkem)

70 €

ENTRETIEN EXPOSE DU PROBLEME Situation irregulière. Trois enfants à charge, sans resources. Orientation Croix Rouge trois mois, famille orienté par l´ASE. Madame m´a ranconté que elle est sans emploi – sans resources financiers. Avant elle a fait petites bricolages mais c´est fini maintenant. Elle vive evec trois enfants (2, 4 et 8 ans) et celui qui est scolarisé a des problemes à l´école parce que il a rien à manger, il a faim et il refuse apprendre.

45

Mme a demandé l´aide allimantaire. J´ai la orienté à Croix Rouge mais elle peut y aller après trois semaines (maintenant on a pas les places). Il faut préparer un Sécours Exeptionel pour ses enfants peuvent avoir le goûter à l´école comme les autres.

Nelegální pobyt. Živí tři děti a je bez finančních prostředků. Tři měsíce využívala pomoci Červeného Kříže, zapsána v organizaci l´ASE. Paní mi sdělila, že je bez zaměstnání – bez finančních zdrojů. Dříve dělala drobné práce, ale to už skončilo. Žije se třemi dětmi (2, 4 a 8 let) a ten, který je povinen školní docházkou má ve škole problémy, protože nemá co jíst a trpí hladem. Odmítá se učit. Paní žádala pomoc v podobě potravin. Nasměrovala jsem ji na Červený Kříž, ale může se na něj obrátit nejdříve za tři týdny (nemají volná místa). Je nutné jí pomoci připravit žádost o mimořádnou okamžitou pomoc, aby mohla dětem zaplatit obědy ve školní jídelně.

Conseil Général –DSDS-DISP- B.P.101 - 97600 Mamoudzou – Mayotte – Tél. 0269 62.39.20 – Fax : 0269 62.81.79 E – mail : CONSEIL – GENERAL – DE – MAYOTTE @ wanadoo.fr

46

Příloha 2: Formulář pro potravinovou pomoc FICHE DE DEMANDE D’AIDE ALIMENTAIRE Personne adressée par :

Le 26/03/ 2014

Nom de l’organisme référent : UTAS SUD (Jméno vysílající organizace) Nom de la personne référente : Veronika Holubová (Jméno vysílající osoby) Cachet de l’organisme : Identité du bénéficiaire : Nom / Prénom : Asmou Warda Date de naissance : 29/01/1993

Tél : ___________

Lieu d’habitation (Commune / Village / Quartier) : Poroani 

Affiliation :

CAF

CSSM



Autres

allocation

(

précisez)___________________________________ Niveau scolaire : Primaire  Secondaire do školy)

Baccalauréat

Jamais scolarisé (Nikdy nechodila

Spécialisé ( CAP)

Ressources : sans (Bez finančních zdrojů)

Profession : sans (Nezaměstnaná)

Enfants Nombre d’enfants total à charge : 3 (Počet živených dětí v domácnosti) Nombre des enfants entre 0 et 3 ans :  0-6mois____ 6-1 ans____  1 ans 2 ans: 1  3 ans+_____ Noms des enfants : Nom/prénom

Age

Amir

Hoblati

Amir

Zankidine

Elisabeth

Asman Bacar

Abdallah

Patricia

Niveau scolaire CP

Motif de l’orientation Madame est venu pour demander l´aid allimentaire. Elle habite tout seul avec 3 enfants. Elle est sans emploi, elle est en situatuon irregulière. Paní přišla požádat o pomoc ve formě potravin. Žije se třemi dětmi. Nemá zaměstnání a má nelegální pobyt.

47

Durée de l’aide recommandée Aide d’urgence:

 1*

 2*

 3* (Žádá o pomoc potřetí)

 Renouvellement ( préciser)

Aide de longue durée :  3 mois Condition de vie : 

Logement

Habitat précaire

 Case SIM

 Habitat en dur

(Nejisté bydlení)  Proprétaire

Statut d’occupation

 Locataire

 Hébergé

(Podnájemnice)

 Branchement

Accès à l’eau

 Achat en détail



Non

(

puits,

rivières) (Vodovodní přípojka) Accès à l’électricité

 Branchement

 Sauvage

 Non ( bougie, pétrole)

(Elektrická přípojka)

« Ensemble, humanisons la vie » 48

Contact: 06 39 69 82 34 ou 06 39 69 90 53 Lundi : Petite Terre/Mzouazia (tous les 15 jours) /

(tous les 15 jours) /

Mardi : Koungou (toutes les semaines) et Chembényoumba /Bandraboua

Mercredi : Sada/Bandrélé (tous les 15 jours) / Jeudi : Passamainty (toutes les semaines)

49