Bankovní institut vysoká škola Praha. Katedra managementu firem a institucí. Rizikové úvěry. Bakalářská práce. Petr Němec. Bankovní management

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra managementu firem a institucí

Rizikové úvěry Bakalářská práce

Autor:

Petr Němec Bankovní management

Vedoucí práce:

Ing. Hana Železná

Odborný konzultant:

Mgr. Linda Pellarová Restrukturalizace a vymáhání, Česká spořitelna, a.s.

Praha

Duben 2009

Prohlášení:

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a s použitím uvedené literatury.

V Praze dne 6.dubna 2009

Petr Němec

2

Anotace práce Tato bakalářská práce se zabývá analýzou procesů vzniku úvěrových pohledávek z pohledu věřitele jako poskytovatele úvěru, příčinami přeměny pohledávek ze standardních na problémové a popisuje následné postupy při vymáhání těchto pohledávek. Za cíl si klade především odhalení příčin vzniku rizikových pohledávek, a to v rámci veškerých činností uvnitř banky, které s poskytnutím a splacením úvěru souvisí. Dalším záměrem práce je aplikovat závěry z rozboru jednotlivých procesů do konkrétního případu z praxe, popisujícího jednotlivé fáze vývoje pohledávky od jejího vzniku (schválení a načerpání úvěru), trvání (splácení úvěru), příčin změny pohledávky na problémovou a vyřešení nastalé situace. Vývoj směrem k zodpovědnému financování je patrný již několik let, ale až období nastávající hospodářské recese prověří skutečnou úroveň nastavení procesů v oblasti prevence a vymáhání problémových pohledávek v jednotlivých finančních institucích.

Klíčová slova: banka, úvěr, riziko, pohledávka, klient, dlužník

Synopsis This thesis is dealing with procedures arising in connection with providing loans by the banks as the creditors, analyzing the cause of change from standard loan receivables into problem ones and describing the subsequent debt collection process. The main objective is to disclose the factors of problem loan occurrence in the framework of all internal processes within the Bank, associated with providing and repayment of the loan. Further intention of this work is to apply conclusions based on theoretical analysis of particular procedures into real case study. The case study describes step by step the whole history of the loan facility, starting with approval and draw-down process, credit repayment, ongoing development from standard loan into problem loan receivable and completed by suggesting effective tools to recover the debt. In last couple of years a significant progress towards “responsible lending” is noticeable throughout the banking sector, but the forthcoming economic recession will prove the actual standard of the processes in the area of bad loans prevention and debt collection.

Key-words: bank, loan, receivable, client, debtor

3

OBSAH: Úvod ...................................................................................................................................... 5 1.

Rizikový úvěr ............................................................................................................... 7

2.

Druhy rizik .................................................................................................................. 8

3.

2.1

Riziko nesplnění závazku druhou stranou ............................................................. 9

2.2

Inherentní riziko produktu ..................................................................................... 9

Prevence rizika........................................................................................................... 11 3.1

Schvalovací proces úvěrových návrhů ................................................................ 11

3.1.1 Způsoby schvalování úvěrů ......................................................................... 12 3.1.2 Úvěrové návrhy a informace v rámci schvalovacího procesu................. ...14 3.1.3 Rating jako nástroj hodnocení klienta ......................................................... 15 3.2 Zajištění pohledávek ............................................................................................ 15

4.

3.2.1 Náležitosti zajišťovacích instrumentů .......................................................... 15 3.2.2 Typy zajišťovacích instrumentů ................................................................... 16 Řízení rizika ............................................................................................................... 18 4.1

Monitoring klienta ............................................................................................... 18

4.2

Signály včasného varování (EWS)....................................................................... 20

4.2.1 Druhy varovných signálů............................................................................. 20 4.3 Klasifikace pohledávek ........................................................................................ 23 5.

Restrukturalizace pohledávek .................................................................................. 27

6.

Vymáhání pohledávek ............................................................................................... 31 6.1

Inkasní nástroje ................................................................................................... 33

7.

Odpis pohledávek ...................................................................................................... 37

8.

Případová studie (case study) ................................................................................... 38 8.1

Popis úvěrového případu ..................................................................................... 38

8.2

Splácení úvěru ..................................................................................................... 43

8.3

Restrukturalizace pohledávky .............................................................................. 44

8.4

Vymáhání pohledávky .......................................................................................... 46

Závěr ................................................................................................................................... 48 Seznam použité literatury ................................................................................................. 50

4

Úvod Úvěrové riziko je jedním ze základních rizik podnikání každé finanční instituce poskytující úvěrové produkty. Toto riziko existovalo vždy, nicméně konkrétně v České republice mu začala být věnována pozornost teprve až v polovině devadesátých let minulého století. V tomto období prošly české banky velmi bouřlivým vývojem. Po přechodu na tržní (v té době spíše pseudotržní) systém po roce 1989 banky zůstaly dále v rukou státu a nepříliš kvalifikovaný a zkušený management většiny státních bank bez řádného dohledu, nastolil velmi zvláštní politiku v oblasti poskytování úvěrů. Banky půjčovaly bez řádného prozkoumání žadatele o úvěr a bez dostatečného zajištění svých pohledávek. Z tohoto důvodu se situace v oblasti úvěrování stala neudržitelnou a eskalovala v roce 1997 krizí celého bankovního sektoru v České republice. Reakcí na tuto krizi byl vznik Konsolidační banky, která jakožto státní instituce převzala problematické pohledávky od bank. Stát poté jednotlivé oddlužené banky prodal zahraničním investorům.

V dnešní době se ukazuje, že tato finanční krize měla přes veškeré ztráty velmi pozitivní vliv na oblast poskytování úvěrů. Lze konstatovat, že v České republice velmi dobře funguje dohled nad bankami i regulace jejich činnosti, kterou zajišťuje nezávislý regulátor – Česká národní banka. Rovněž obchodní banky, které se ocitly v rukou zahraničních investorů, mají poměrně konzervativní přístup a i díky tomu jsou v současnosti oproti své zahraniční konkurenci ve velmi dobré kondici. Nicméně před vypuknutím globální finanční krize v roce 2008 banky začaly i v našem domácím prostředí podstupovat vyšší úvěrové riziko (hypoteční úvěry bez dokládání příjmu, velký nárůst spotřebitelských úvěrů), ale po signálech ze zahraničí se velmi rychle vrátily ke standardním produktům a vyšší obezřetnosti. Při tlaku na neustálé zvyšování zisků ze strany akcionářů, je samozřejmě velmi těžké udržet úvěrové riziko na minimálních hodnotách, nicméně právě aktuální krize ukazuje, že zlatý bankovní trojúhelník (riziko, likvidita, zisk), je stále platným pravidlem.

Tato práce by měla čtenáře seznámit s úvěrovými riziky, příčinami jejich vzniku, prevencí a dále postupem při vymáhání problémových pohledávek. Praktický příklad se snaží definovat jednotlivé pojmy v praxi a umožnit lepší pochopení jednotlivých kroků v rámci celého úvěrového procesu. Práce je určena těm, kteří se chtějí obecně seznámit s riziky při

5

poskytování úvěrů, ale i těm, kteří s těmito riziky pracují a chtěli by prohloubit své znalosti různých činností v úvěrových a dalších podpůrných oddělení v rámci banky.

6

1. Rizikový úvěr Rizikový úvěr neboli rizikovou pohledávku lze v bankovním prostředí chápat jako bankou poskytnutý úvěr, jehož návratnost je jakýmkoliv způsobem ohrožena. Nelze jej obecně chápat jako již úvěr nesplácený a podléhající takzvané klasifikaci úvěrů, které bude věnována kapitola č.4. Rizikový či problémový úvěr lze definovat jako úvěr, u nějž není klient schopen jednat plně v souladu s dohodnutými podmínkami nebo kde bance hrozí možnost vzniku částečné či úplné ztráty.1

Tyto úvěry můžeme rozdělit do dvou základních kategorií. První kategorie zahrnuje úvěry, u nichž nastalo porušení podmínek či závazků v uzavřené úvěrové smlouvě. Porušení smluvních ustanovení může mít např. tyto podoby: nedostatečný kreditní obrat na běžném účtu, nepředkládání požadovaných účetních dokumentů včas a v požadované formě, nedovolené nakládání se zastavenými aktivy, atd.

Druhá kategorie představuje úvěry, kde ještě k porušení úvěrové smlouvy či zajišťovací smluvní dokumentace nedošlo, nicméně se klient ocitl ve finačních či jiných potížích (soudní spor, ztráta odběratele), které mouhou mít za následek ohrožení splacení pohledávky. Tuto situaci velmi často provází následující příznaky: -

zhoršená komunikace s klientem

-

prohlubující se ztráta hospodaření

-

zhoršná situace v odvětví, ve kterém klient podniká

Prevence proti vzniku rizikových pohledávek je dlouhodobý proces, který začíná již obchodní politikou bank, přes schvalování úvěrů až po sledování jednotlivých pohledávek po celou dobu splatnosti. V případě, že takováto pohledávka vznikla, či její vznik bance bezprostředně hrozí, musí banka podniknout všechny dostupné kroky k tomu, aby byla pohledávka řádně splacena bez vzniku ztráty nebo s co nejmenší ztrátou.

1

PRICE Waterhouse Úvod do řízení úvěrového rizika. Praha: Management Press, 1994. ISBN 80-85603-497, str. 76

7

2. Druhy rizik Tato kapitola se zaměřuje na úvěrové riziko a jeho členění na rizika nesplnění závazku druhou stranou a inherentní rizika produktu. Úvěrové riziko je nejzásadnějším rizikem každé banky. Toto riziko může být definováno jako“riziko, že druhá strana ve finanční transakci nebude jednat dle stanovení a podmínek smlouvy , a tím způsobí držiteli aktiv finanční ztrátu“2 nebo obecněji jako riziko nesplacení závazku ze strany obchodního partnera3.

Nicméně toto riziko se nemusí vztahovat na celou výši obchodní transakce, neboť vedle klasických úvěrů, kde vzniká u celé nesplacené jistiny, úroků, atd., existuje také u transakcí typu termínových obchodů, kde výše rizika vzniká pouze mezi dohodnutou cenou a cenou náhradního obchodu.

Příčiny vzniku rizik nebo s tím spojených rizikových pohledávek mohou být objektivního a subjektivního charakteru. Objektivně mohou rizikové pohledávky vznikat především globálním stavem ekonomiky, fází ekonomického cyklu či krizí v určitém hospodářském odvětví. Tyto jevy mohou mít bezprostřední vliv na splatnost úvěrů, a to jak u firemních tak privátních úvěrů. U podnikatelských bude např. při zhoršeném stavu v odvětví klesat ziskovost a fyzické osoby budou ohroženy ztrátou zaměstnání, což samozřejmě ohrozí jejich schopnost úvěry splácet.

Výkyvy v hospodářství mohou rovněž ovlivnit hodnotu zajištění u zajištěných úvěrů a tím i v případě „finančního zdraví“ daného klienta zhoršit pozici banky jako věřitele.4 Banka sice může v okamžiku poklesu hodnoty zajištění požadovat doplnění zajištění na požadovanou aktuální výši či požadovat splacení alikvotní části úvěru, nicméně takový zásah do úvěrového vztahu může zapříčinit vznik problému dlužníka se splácením a tím vznik rizikové pohledávky.

2

PRICE Waterhouse Úvod do řízení úvěrového rizika. Praha: Management Press, 1994. ISBN 80-85603-497, str.112 3 ZIEGLER, K., ŽALMAN. L., ŠPERL, J., ČERNÝ, L., MRKVA, L., LUKÁŠ, V.: Finanční řízení bank, Praha, Bankovní institut, 1997, 341 str., ISBN 80 902243-1-8, str. 160 4 Toto lze sledovat v rámci současné globální krize, kde v Západní Evropě a USA již došlo k poměrně rapidnímu poklesu cen hodnoty nemovitostí a v České republice je rovněž určitý pokles očekáván.

8

Subjektivní vznik rizikové pohledávky je lépe čitelný ze strany věřitele, neboť banka může konkrétního klienta sledovat a přizpůsobovat úvěrový vztah aktuálně dle situace dlužníka. Například při zhoršené finanční situaci klienta lze požadovat předčasné splacení části či celé pohledávky. V každém případě je nutné klienty pravidelně monitorovat, aby v případě jakýchkoliv náznaků zhoršené finanční situace bylo možno přijmout potřebná opatření, která odvrátí hrozbu nesplacení úvěru. Monitoring úvěrů je dále popsán v kapitole č.5

2.1 Riziko nesplnění závazku druhou stranou První složkou úvěrového rizika je riziko nesplnění závazku druhou stranou a je dané odhadem pravděpodobnosti vzniku ztráty.

Do tohoto rizika lze zahrnout následující druhy rizik: - Obchodní riziko Jedná se o riziko, kdy klient nebude schopen splnit své závazky vůči bance. - Riziko země Jedná se o riziko, že klient nebude schopen splnit své mezinárodní závazky. To z důvodů globálních, zasahujících celou danou konkrétní zemi. - Riziko transferu Jedná se o riziko, kdy se určitý stát ocitne v situaci, kdy není schopen plnit své finanční závazky z důvodu globálního nedostatku devizových prostředků. - Riziko z koncentrace Jde o nedostatečnou diverzifikaci úvěrového portfolia banky mezi různá odvětví či regiony. Toto riziko je velmi nebezpečné, neboť některá odvětví jsou cyklická a bance může hrozit vysoké riziko se změnou cyklu nebo zhoršení situace v konkrétním odvětví.

2.2 Inherentní riziko produktu Inherentní riziko produktu je dáno výší ztráty v důsledku nesplnění závazku protistranou. Toto riziko je rozdílné u rozvahových produktů (úvěrové produkty) a mimorozvahových prodktů banky (swapy, atd.), kde zasahuje pouze část konkrétního obchodu.

9

V rámci tohoto rizika lze rozlišit následující typy rizik: •

Riziko z jistiny a úroků Představuje riziko, kdy banka nebude v době splatnosti schopna získat zpět jistinu a úroky. S tímto rizikem se obvykle lze setkat v rámci úvěrového portfolia banky, ale může se vyskytnout i v případě, že se banka zaváže uhradit jistinu a úroky třetí straně.

•

Platební riziko Toto riziko nastává tehdy, když klient banky nevyrovná své závazky nebo je vyrovná po uplnutí lhůty splatnosti.

•

Riziko zajištění Banka může být vystavena riziku ztráty u zajištěného úvěru, pokud není schopna obhájit své nároky vyplívající ze zajištění nebo nad jistotou nemá kontrolu. I v případě, že banka předmět zástavy pravidelně monitoruje je vystavena riziku poklesu hodnoty zajištění, může se jedant např. o globální pokles cen nemovitostí.

•

Riziko náhradního obchodu Toto riziko obvykle představuje pouze malá část nominální částky realizovaného obchodu. Riziko náhradního obchodu vzniká, když smluvní strana nesplní daný úkol a sazby na trhu se změní natolik, že banka musí zaplatit rozdíl proti původně dohodnuté částce obchodu.

10

3. Prevence rizika Úvěrové riziko je pro každý bankovní ústav velmi důležitým faktorem a jeho sledování a omezení na co možná nejnižší míru by mělo patřit k základním úkolům managementu banky. V této kapitole je popsán způsob, kterým se banky snaží minimalizovat hrozby při poskytování úvěrů. Těmto hrozbám je třeba věnovat pozornost od prvního kontaktu s potenciálním klientem přes schvalovací proces až po celou dobu splácení do konečné splatnosti úvěru.

Tento proces je v rámci struktury banky především v rukou oddělení risk managementu, který má za úkol nastavení schvalovacích procesů, samotné schvalování a dále kontrolu monitoringu po celou dobu splatnosti úvěru.

3.1 Schvalovací proces úvěrových návrhů Základním prostředkem pro minimalizaci úvěrového rizika je nastavení schvalovacího procesu úvěrových návrhů, který samozřejmě souvisí se strategií a obchodní politikou každé banky. Jedná se o zásadní rozhodnutí věřitele o tom, že poskytne dlužníkovi úvěr. Proto je nutno tomuto procesu věnovat maximum pozornosti a pružně reagovat na změny vnějšího prostředí i prostředí uvnitř banky.

Z toho vyplývá vysoká složitost celého procesu, neboť jej musíme přizpůsobit jednotlivým produktům a segmentům klientů, na které se banka soustředí. Schvalovací proces má 2 zásadní úlohy, a to:

- stanovení ceny úvěru - zajištění kvality úvěru

Cenu úvěru si banka stanovuje dle své obchodní politiky a aktuálních podmínek na trhu.Jedná se samozřejmě o vztah ziskovosti banky, rizika a konkurenčního prostředí. Vliv na cenu má i centrální banka, která se vyhlašováním diskontní sazby snaží napomáhat ekonomice, a to buď navyšováním sazeb, kdy se snaží ekonomiku a inflaci zpomalit anebo

11

snižováním, kdy je snaha naopak ekonomiku „rozhýbat“. Nicméně jak ukazuje současná situace, není tento faktor pro stanovení ceny úvěru tak zásadní. Do tohoto procesu vstupuje pojem likvidita5, jejíž nedostatek v současnosti způsobuje zvýšenou opatrnost bank při poskytování úvěrů.

3.1.1 Způsoby schvalování úvěrů Zajištění kvality úvěru lze dosáhnout dobře nastaveným credit scoringem6, který by měl správně zhodnotit kvalitu dlužníka a dále kvalitním zajištěním úvěru. Schvalovací proces může mít několik podob, záleží na typu finanční instituce, její velikosti, organizaci a charakteru transakce.

Nejjednodušším způsobem schvalování jsou tzv. automatizované scoringové systémy, v praxi moho být nazvány např. Scorecard, atd. Tyto systémy jsou za využití výpočetní techniky určeny pro jednoduché a standardizované produkty (kontokorentní a splátkové úvěry pro fyzické osoby a malé firmy s omezenou výší a splatností). Při použití této techniky se do systému pouze vyplní požadovné údaje, které vyplývají z podkladů, jež klient předkládá (žádost o úvěr7 - viz. příloha č.1, potvrzení o příjmu, daňové přiznání, atd.). Za správnost, úplnost a pravost těchto dokladů je odpovědný pracovník na pobočce, který úvěrový případ zpracovává. Scoringový systém automaticky vyhodnotí bonitu8 žadatele a úvěr je buď schválen či neschválen, případně může být nabídnut nižší limit. Scoringový systém může být doplněn další podpůrnou službou, jako je telefonické ověřování pravdivosti údajů na potvrzení o příjmu přímo u zaměstnavatele nebo ověřováním údajů u příslušného finančního úřadu v případě dokládaného daňového přiznání či potvrzení o bezdlužnosti. Tato metoda schvalování se samozřejmě úplně neobejde bez podpory pracovníka risk managementu, nicméně jeho funkcí je sledování procesu a případné udělování výjimek.

5

Likvidita představuje v obchodu a podnikání schopnost přeměnit aktiva do likvidní formy. To znamená schopnost rychle prodat nebo koupit určitá aktiva bez nebezpečí významné změny ceny. 6 Credit Scoring je komplexní systém hodnocení klientů pomocí kvalitativních i kvantitativních kritérií. 7 Žádost o úvěr je základním zdrojem informací o klientovi. Může mít různé podoby, zásadní je úplnost a pravdivost údajů, které klient potvrdí svým podpisem. 8 Bonita je zhodnocení klientovi finanční situace a jeho schopnost splatit úvěr.

12

Složitější úvěrové produkty jako hypoteční úvěry pro fyzické osoby a úvěry pro střední a velké společnosti podléhají vždy schválení určité schvalovací pravomoci.

Může to být: -

individuální pravomoc, kdy úvěr schvaluje pouze jediná osoba.

-

společná pravomoc, kdy úvěr schvalují dvě či více osob

-

pravomoc úvěrového výboru, kdy úvěr schvaluje více osob jako výbor

Jednotlivé pravomoci nám určují vnitřní předpisy banky, obvykle záleží na výši úvěru a na délce splatnosti. S tím, že čím je úvěr vyšší a čím je doba splatnosti delší náleží schvalovanému úvěrovému návrhu vyšší stupeň schvalovací autority.

V případě individuální pravomoci je výhodou pružnost a přímá odpovědnost příslušného pracovníka za rozhodnutí. Nevýhodou může být špatné rozhodnutí a poté nízká kvalita úvěru. Proto je tato pravomoc určena ke schvalování nižších úvěrů.

Společná pravomoc může být buď kombinací individuálních pravomocí(výše jednotlivých pravomocí se sčítají). Většina bank však stanoví limit společné pravomoci na nižší úrovni, než je prostý aritmetický součet jednotlivých pravomocí9. Výhodou této metodiky je vyšší kvalita schválených úvěrů, nevýhodou může být nižší pružnost schvalovacího procesu.

Úvěrový výbor je nejvyšší schvalovací autoritou banky. Způsob fungování a počet jeho členů si každá banka určuje sama. Je nutno brát v potaz, že členové tohoto výboru budou z řad představenstva a nejvyššího managementu banky. Proto tento orgán zasedá obvykle pravidelně v pevně daných termínech. Podmínkou je samozřejmě minimální počet přítomných členů, aby byl výbor usnášeníschopný a rozhodnutí je voleno většinovým systémem.

9

PRICE Waterhouse Úvod do řízení úvěrového rizika. Praha: Management Press, 1994. ISBN 80-85603-497, str.175

13

3.1.2 Úvěrové návrhy a informace v rámci schvalovacího procesu Při rozhodování jednotlivých autorit je nejdůležitější dostatek a kvalita postupovaných informací. Za tyto informace je odpovědný úvěrový pracovník, který jedná s klientem a připravuje úvěrový návrh. Součástí těchto dokladů bývá rovněž komentář tohoto pracovníka, neboť je velmi důležitý jeho subjektivní dojem. Tento prvek bývá často opomíjen a úvěrové portfolio má potom nižší kvalitu. Proto je důležité, aby úvěrový návrh obsahoval veškeré potřebné údaje a závěrečnou zprávu, kde příslušný pracovník shrne důvody pro schválení a uvede případná rizika daného obchodu. Tento návrh rovněž může obsahovat data potřebná k vytvoření smluvní dokumentace po schválení úvěru. Je tedy třeba dbát na správnost a úplnost těchto údajů, aby smluvní dokumentace neměla žádné věcné ani faktické vady a pohledávka byla v případě defaultu10 právně vymahatelná.

V případě přípravy návrhu úvěru pro právnickou osobu je jeho součástí finanční analýza žadatele. Ta obvykle vychází z hospodářských výsledků minulých obdbobí, nicméně v případě schvalování nových projektů je to budoucí cash flow11, které ukazuje výši rizika nesplacení úvěru.

Finanční analýza je zajímavá v tom, že umožňuje vlastní úsudek v každé situaci, která ve firemním hospodaření nastane.12 Základním nástrojem finanční analýzy jsou finanční ukazatele, které dávají odpověď na fianční situaci podniku, jeho aktivitu, zadluženost a další charakteristiky, které je třeba vyhodnotit a posoudit při schalování úvěru. Tyto úvěrové návrhy vyžadují vyšší odbornost jednotlivých pracovníků, neboť je zde kladen důraz na znalost problematiky podnikových financí a legislativy.

10

Default je případ, kdy se klient dostane zaviněně či nezaviněně do rozporu s ustanoveními v uzavřené úvěrové smlouvě. 11 Cash flow neboli peněžní tok za určité období představuje rozdíl mezi příjmy a výdaji peněžních prostředků za toto období.V podnikové praxi je peněžní tok důležitou veličinou, která vypovídá o schopnosti podniku generovat peníze. Schopnost přinést podniku peněžní prostředky je také jedním z rozhodujících kritérií při výběru a hodnocení investičních projektů 12 Ing. Petra Růžičková, Ph. D., Finanční analýza, Praha, GRADA Publishing a.s., 2007, 118 str., ISBN 97880-247-1386-1, str. 7

14

3.1.3 Rating jako nástroj hodnocení klienta

Informace postoupené v rámci úvěrového návrhu risk management vyhodnotí, eventuelně si vyžádá doplnění informací. V rámci tohoto procesu se klientovi přiřádí rating, což je ohodnocení rizikovosti klienta a vychází z jeho finanční situace a zajištění úvěru. Rating slouží k definování rizika nesplacení úvěru po celou dobu jeho splatnosti a případnému tvoření risk costs13, pokud to situace klienta vyžaduje. Rating může být měněn po celou dobu splatnosti dle finanční situace klienta a je jednou ze základní informací při sledování úvěrového rizika.

Stupnici ratingu klienta si každá banka stanovuje sama dle svých potřeb, obvykle to může být 1-5 či 1-10. S tím, že u podnikatelských úvěrů se rating klienta kombinuje s ratingem zajištění (collateral) a vzniká tak rating celkový (overall).

3.2 Zajištění pohledávek Jak už bylo řečeno velmi důležitým faktorem omezujícím riziko ztráty banky v případě nesplacení úvěru je zajištění pohledávky.

U mnoha úvěrů nízká kvalita posouzení

úvěrového návrhu vede k potřebě využít zajištění jako sekundární zdroj splacení úvěru.14 Zajištění bývá obvykle aplikováno u úvěrů, kde existuje jistá pravděbodobnost ohrožení návratnosti úvěru. S tímto rizikem samozřejmě souvisí dlouhá splatnost pohledávky, takže vyšší důraz na zajištění bude u firemních investičních úvěrů či hypoték pro fyzické osoby.

3.2.1 Náležitosti zajišťovacích instrumentů

Zajištění by mělo mít určité náležitosti, aby si v případě jeho realizace banka zajistila bezproblémovou a úplnou návratnost vypůjčených prostředků.

13

Risk costs neboli rizikové náklady jsou jednou ze složek úrokové sazby, kterou banka prodá klientovi. Stanovují se dle rizikovosti a doby splatnosti úvěru. Jde o tvorbu zdrojů pro případ nesplacení úvěru. 14 PRICE Waterhouse Úvod do řízení úvěrového rizika. Praha: Management Press, 1994. ISBN 80-85603-497, str.123

15

Jedná se zejména o správné ocenění, které by měl zajistit certifikovaný znalec. Hodnota zajištění by se měla pravidlně kontrolovat, neboť během doby splatnosti se může hodnota snížit (např. poklesem tržní ceny nebo poškozením).

Dalším prvkem je soudní vymahatelnost, kdy je třeba zajišťovací prostředky dobře smluvně ošetřit, aby v případě realizace zajištění nevznikaly právní nejistoty apod.

Nezbytnou náležitostí je i likvidita, tedy možnost jistotu zpeněžit. Konkrétní typy zajištění mají různou likviditu. Např. termínovaný vklad je velmi likvidní, neboť je možno jej okamžitě použít na splacení pohledávky, oproti tomu třeba movité věci typu zásoby společnosti jsou velmi špatně likvidní, protože jejich prodej je velmi časově náročný a výtěžek dosažený rychlým prodejem obvykle bývá pouhým zlomkem ceny zásob. Proto banky většinou jednotlivým typům zajištění přisuzují váhy. Například pro nemovitosti je používán ukazatel LTV (loan tu value), který označuje poměr výše úvěru a hodnoty nemovitosti. Čím je zajištění likvidnější, tím vyšší je hodnota váhy.

3.2.2 Typy zajišťovacích instrumentů

Níže jsou uvedeny jednotlivé typy zajištění, možnost jejich využití a míra akceptovatelnosti pro banky: •

Movité věci – jedná se o aktiva společností (vozidla, stroje, zásoby). Jejich využití jako zajištění bývá omezené neboť jejich likvidita je poměrně nízká a realizace tohoto typu jistoty je velmi náročná. Proto bývá váha obvykle nastavena na úrovni 20-30%.

•

Nemovitosti – typickým příkladem využití tohoto druhu zajištění je u hypotečních úvěrů, kde je zástava nemovitosti předpokladem k možnosti emitování dluhopisů,

16

tzv. hypotečních zástavních listů15. Toto zajištění je velmi frekventované pro relativně stabilní hodnotu, která ale může být ovlivněna cyklickými jevy ekonomiky. Likvidita je průměrná, nicméně v současnosti se projevuje její zhoršení kvůli nastávající finanční a ekonomické krizi. Užívaná váha je poměrně široká od 50 do 100% dle typu úvěru a charakteru nemovitosti. •

Osobní ručení – druh jištění často užívaný v případě nižších úvěrů pro fyzické osoby (spotřebitelský úvěr, úvěr ze stavebního spoření). Jde o velmi těžko ocenitelné zajištění, je třeba zkoumat majetek a příjmy ručitele.

•

Zástava pohledávek – specifický druh zajištění, užívaný nejčastěji u provozních úvěrů poskynutých firmám. Zástava pohledávek má 3 základní formy16: uzavřená zástava, otevřená zástava, potvrzená zástava. Realizace zástavy pohledávek je závislá na kvalitě jednotlivých odběratelů dlužníka, proto je důležité sledovat strukturu odběratelů.

•

Blankosměnka – často využívaný nástroj, vzhledem k rychlejší vymahatelnosti pohledávky díky zrychlenému soudnímu řízení a vydání směnečného platebního příkazu. U směnky se často využívá institut avalu17 , kdy směnku avaluje ručitel či jiná fyzická nebo právnická osoba pro vyšší úspěšnost při vymáhání pohledávky. Toto ručení je těžko ocenitelné, proto má zpravidla nulovou váhu. Důležitá je informace o bonitě výstavce či avalisty směnky.

•

Zástava akcií či obchodních podílů – tento nástroj se zpravidla využívá při poskytování projektových úvěrů, kdy daná společnost zastaví své akcie či obchodní podíl. Dále mohou být využívány jako zajištění akcie, které jsou veřejně obchodovatelné a dají se tedy poměrně jednoduše ocenit.

•

Zástava termínovaných vkladů – jedná se o velmi likvidní typ zajištění, neboť jeho realizace je velmi rychlá a jednoduchá. Z tohoto důvodu bývá toto zajištění váženo 100%.

15

Hypoteční zástavní listy - Hypoteční zástavní listy jsou dluhopisy vydávané hypotečními bankami s cílem získat finanční prostředky na poskytování hypotečních úvěrů. 16 Cese pohledávek spočívá v prohlášení příjemce úvěru, v němž jako dosavadní věřitel (postupitel, cedent) postupuje novému věřiteli - bance (postupníkovi, cesionáři) své pohledávky vůči třetí osobě jako zajištění přijatého úvěru. Podle toho, zda je cese oznámena dlužníkovi postupitele (tj. osobě, vůči které jsou postupované pohledávky), či nikoliv, se rozlišuje: -tichá cese - třetí osoba (dlužník postupitele) není o cesi informována, -veřejná cese - dlužník je o cesi informován. 17 Aval směnky lze popsat jako směnečné rukojemství třetí osobou. Do tohoto vztahu vstupuje avalista (směnečný ručitel) a avalát (účastník, za kterého se avalista zaručuje).

17

4. Řízení rizika Řízení je důležitým procesem v rámci splácení úvěrového portfolia a banka jej zajišťuje mimo jiné prostřednictvím monitoringu klientského portfolia. „Monitoring“ vychází z anglického „to monitore“ kontrolovat, sledovat. V praxi bývají pod tlakem na výkony jednotlivých úvěrových pracovníků a snahou splnit schválený plán tyto aktivity často podceňovány, což může vést k pozdnímu odhalení problému a následným komplikacím při jeho řešení. Proto je vhodné se řídit výstižným sloganem: „Remember that BAD loans are made in GOOD times“ („Mějte na paměti, že špatné úvěry se obvykle uzavírají v dobrém období“)

Každá moderní finanční instituce rozlišuje několik typů monitoringu, v závislosti na tom, které faktory jsou sledovány a který pracovník je provádí, pak rozlišujeme monitoring klienta, monitoring ratingu, odvětví, globální ekonomické situace, atd.

4.1 Monitoring klienta Monitoring klienta je preventivním nástrojem, který hraje významnou roli při včasném odhalování potenciálních rizikových úvěrů. Jedná se o soubor průběžně prováděných aktivit souvisejících se zabezpečením návratnosti poskytnutého úvěru. Za monitoring klienta je odpovědný především příslušný úvěrový pracovník. Hlavním cílem monitoringu je: - včasná identifikace varovných signálů (podrobněji viz 5.2) - vyhodnocení informací získaných od klienta - nalezení efektivního řešení problematické situace - splnění doporučených nařízení regulátora trhu – ČNB, Basel II apod.

Proces monitoringu začíná uzavřením úvěrové dokumentace a pokračuje v průběhu celého úvěrového vztahu s klientem až do doby, kdy je úvěr plně splacen nebo kdy dojde k ukončení vymáhání. K základním aktivitám monitoringu klienta patří: a) Monitoring splácení – pravidelné sledování platební morálky klienta v bankovních systémech. b) Monitoring finanční situace klienta – v souladu s opatřeními ČNB bývá součástí úvěrových podmínek pro klienty, se kterými má banka úvěrový vztah, také

18

povinnost pravidelného předkládání finančních výkazů klienta (obvykle na čtvrtletní bázi). Dodržování této povinnosti kontroluje úvěrový pracovník za účelem sledování aktuální finanční situace klienta (zda v porovnání s předešlým obdobím došlo ke změně, je finanční situace uspokojivá nebo finanční výkazy klienta poukazují na budoucí zhoršení situace nebo se finanční situace klienta zhoršila a tím se zvýšilo riziko pro banku), trendu vývoje finančních ukazatelů a porovnání s předchozím obdobím a vyhodnocení varovných signálů. c) Monitoring plnění smluvních podmínek a závazků – úvěrový pracovník průběžně sleduje a kontroluje, zda klient plní všechny své smluvní závazky v souladu s úvěrovou a zajišťovací dokumentací. Pokud podmínky nejsou ze strany klienta řádně plněny, je kontaktován úvěrovým pracovníkem k sjednání nápravy. V případě významného porušení smluvních podmínek (porušení, které by mohlo ohrozit splácení pohledávky) je v rámci příslušné schvalovací autority schválen další postup. d) Monitoring zajištění – v průběhu trvání úvěrového vztahu je příslušný úvěrový pracovník zodpovědný za monitoring hodnoty zajištění a povinnost upravit koeficienty zajištění, které jsou jednotlivým typům zajištění přiřazovány na základě interních předpisů, tak aby odpovídaly aktuální hodnotě. Činí tak zejména v závislosti na změně klasifikace klienta. e) Dohlídky u klientů (field visit) – dohlídka u klienta je významným zdrojem informací o klientových aktivitách (jak z pohledu obchodního, tak i z hlediska možných rizik pro banku). Měla by být prováděna kdykoli to situace klienta vyžaduje, minimálně 1 x ročně. Dohlídky by měly být řádně naplánovány a připraveny. f) Roční revize – jsou součástí celkového procesu monitorování klientů a slouží k posouzení kvality poskytnutých úvěrů. Cílem roční revize je zejména prověřit, zda (i) byly finanční prostředky poskytnuté k specifickému účelu využity stanoveným způsobem (účelovost čerpání úvěru), (ii) vývoj finanční situace dlužníka probíhá dle očekávání, (iii) dlužník plní smluvní ujednání a to nejen vůči bance, ale i ostatním věřitelům či případným dlužníkům, (iv) se úvěrové riziko od posledního schválení či roční revize nezměnilo a v neposlední řadě (v) jaké jsou budoucí potřeby dlužníka v následujících obdobích (nárůst potřeby provozního kapitálu) a jak budou tyto potřeby financovány.

19

4.2 Signály včasného varování (EWS) Každá moderní banka by měla v rámci prevence úvěrového rizika klást důraz včasné odhalování signálů, které mohou v budoucnu ohrozit splácení poskytnutého úvěru. Proto se do interních směrnic finančních institucí dostávají definice jednotlivých EWS (z anglického Early Warning Signs), postupy při jejich vyhodnocování, stanovení kompetencí jednotlivých pracovníků a nastavují se procesy směřující k co nejefektivnějšímu vyřešení situace. Jak již bylo několikrát zmíněno, čím včasnější je odhalení vznikajícího problému, tím má banka širší spektrum možností jeho úspěšného vyřešení.

Sledování varovných signálů patří obvykle do kompetence úvěrového pracovníka, do jehož portfolia klient spadá. Zdroje informací k odhalování varovných signálů jsou jak interní (interní systémy banky), tak externí (CRÚ18, bankovní a nebankovní registry, insolvenční rejstřík, obchodní věstník, tisk, komunikace s klientem). Další postup by pak měl být upraven vnitřní směrnicí, ve které je přesně stanovena časová sekvence jednotlivých kroků, včetně kompetencí odpovědných zaměstnanců banky. Tento typ dokumentu by měl být jedním ze základních materiálů v rámci školení nových zaměstnanců na pozicích úvěrových pracovníků či pracovníků řízení rizik.

4.2.1 Druhy varovných signálů Nastavení systémů monitorování a identifikace EWS je součástí strategického řízení každé banky, které je zčásti závislé na systémovém (IT) vybavení, ale také na zvládnutí procesů (procesní management). Vzhledem k tomu, že neexistuje žádný veřejný generálně aplikovatelný soubor preventivních opatření, je níže uveden pouze demonstrativní výčet možných varovných signálů rozdělený do několika kategorií ve dvou základních rovinách – finanční a nefinanční.

18

Centrální registr úvěrů (CRÚ) je informační systém, který soustřeďuje informace o úvěrových závazcích fyzických osob podnikatelů a právnických osob a umožňuje operativní výměnu těchto informací mezi účastníky CRÚ. Účastníkem CRÚ jsou všechny banky a pobočky zahraničních bank, působící na území České republiky a další osoby, stanoví-li tak zvláštní zákon.

20

Změny v ekonomické, hospodářské a finanční oblasti: •

zhoršení finančního nebo ekonomického postavení klienta, hrozící zhoršení platební neschopnosti, zhoršení finančních ukazatelů a kovenantů19

•

snížení základního kapitálu

•

změna účetních systémů, změna finančních poradců, auditorů

•

zřízení (či záměr zřídit) zástavního práva k majetku klienta nebo zřízení jiné formy zajištění závazků ve prospěch třetí osoby majetkem klienta

•

podstatné nakládání s majetkem klienta – převod části majetku, pronájem majetku klienta, výpůjčka majetku či jeho části

•

jiné nakládání s majetkem klienta nad rámec běžného hospodaření (přistoupení k závazku, převzetí závazku třetí osoby), dispozice se zajištěným majetkem

•

nedostatky v pojištění majetku klienta, neplacení pojistného

Statusové signály: •

ztráta/podstatná změna v oprávnění / licenci / povolení / souhlasu potřebných k podnikání a výkonu činnosti, změny předmětu podnikání, změny předmětu činnosti, pozastavení provozování živnosti nebo zrušení živnostenského oprávnění Živnostenským úřadem

•

selhání / rezignace / odvolání statutárních orgánů, podezření z trestné činnosti, trestná činnost

•

změny ve složení statutárních orgánů, kontrolních orgánů, nezvolení orgánů společnosti, kterým skončilo funkční období, není svolávána valná hromada společnosti

•

změny týkající se právního postavení klienta – přeměny společností: fúze, převod jmění na společníka, rozdělení, odštěpení společnosti, změna právní formy společnosti

•

změny v provozu klienta, změny vnitřního organizačního uspořádání, prodej podniku, prodej části podniku, pronájem podniku či jeho části

•

hrozící zrušení společnosti či nařízení likvidace společnosti rozhodnutím soudu

•

vstup do likvidace, zrušení společnosti s likvidací nebo bez likvidace

19

Kovenant je závazek dlužníka v úvěrové smlouvě, že bude dodržovat určité podmínky. Nejčastější jsou finanční kovenanty, které zavazují klienta určitými hodnotami finančních ukazatelů.

21

•

rozpory mezi společníky, nepříznivé změny ve struktuře akcionářů / společníků klienta (změny v osobách ovládajících klienta)

•

nedodržování zákazu konkurence, porušování pravidel hospodářské soutěže

Plnění povinností vůči bance a třetím subjektům: •

neplnění finančních závazků vůči bance

•

neplnění základních informačních povinností vůči bance

•

neplnění informačních povinností vůči příslušným orgánům a subjektům (živnostenský rejstřík, obchodní rejstřík)

•

neplnění povinností vůči orgánům veřejné správy – finančním úřadům, orgánům správy sociálního zabezpečení (vznik a existence daňových nedoplatků, dluhy na sociálním a zdravotním pojištění)

•

neplnění povinností ve vztahu k orgánům celní správy (nedoplatky na clu)

•

existence pohledávek po splatnosti (vůči ostatním věřitelům, leasingovým společnostem, dodavatelům, pronajímatelům nemovitostí apod.)

•

neúplné nebo chybějící, zkreslené účetnictví podnikatelů a další související nedostatky

•

nepředání

bankou

vyžádaných

dokumentů,

které

se

týkají

finančních,

hospodářských či právních poměrů klienta •

neplnění povinností uložených rozhodnutím soudu, ČNB, Úřadu na ochranu hospodářské soutěže či jiného orgánu státní správy

Další právní skutečnosti: •

ve vztahu ke klientovi byl podán návrh nebo hrozí podání návrhu na zahájení soudního, rozhodčího, správního nebo trestního řízení

•

byl podán návrh na vydání předběžného opatření

•

na společnost byl podán insolventní návrh či návrh na reorganizaci ve smyslu insolvenčního zákona, popř. návrh na schválení moratoria

•

na společnost byl podán návrh na exekuci, návrh na zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech, návrh na zahájení jiného řízení (daňové,

22

oprávnění k podnikání, hospodářská soutěž, nakládání s osobními údaji, právo cenných papírů apod.).

4.3 Klasifikace pohledávek Bankovní dohled ČNB stanoví zásady klasifikace pohledávky z úvěrů a tvorby opravných položek k těmto pohledávkám. Účelem je jednotné posouzení rizikovosti úvěrových obchodů z hlediska schopnosti dlužníků banky splatit svůj závazek vůči bance a stanovení nezbytné úrovně tvorby opravných položek ke krytí potencionálních ztrát z úvěrového portfolia odpovídajících míře rizika jednotlivých úvěrů. Mezinárodní standard v této oblasti zatím neexistuje, ale v českém ekonomickém prostředí je problematika posouzení kvality úvěrových pohledávek rozhodujícím aspektem obezřetného podnikání bank. Klasifikace pohledávek je založena na posouzení bonity klienta z pohledu jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr, dále na prodlení ve splácení jistiny, či úroku nebo na prodlení při předkládání finančních informací o hospodářských výsledcích dlužníka a vztahuje se na všechny závazky příslušného dlužníka vůči bance. Klasifikace je bankou prováděna nejčastěji na měsíční bázi, přičemž hlavními kritérii pro klasifikaci pohledávky jsou: • finanční situace dlužníka a plnění dohodnuté splátkové povinnosti; • plnění informační povinnosti ze strany dlužníka; • provedení (neprovedení) restrukturalizace dluhu; • prohlášení insolvence nebo povolení reorganizace na dlužníkův majetek. Banka dále používá vnitřní systém kategorizace pohledávek pro komerční pohledávky nad stanovený limit. Tento systém je tvořen několika kategoriemi odpovídajícími klasifikaci ČNB. Vnitřní systém kategorizace může hodnotit kromě doby po splatnosti také kvalitu managementu, postavení dlužníka na trhu, okolní prostředí a finanční ukazatele jako strukturu rozvahy, provozní cash flow, produktivitu, úrokové krytí, zadluženost apod.

23

Pohledávky z úvěrů se člení do následujících pěti kategorií dle míry rizika:

a) Standardní pohledávky (0 % riziko). Jsou pohledávky splácené dlužníkem dle dohodnutých podmínek. Dlužník se nachází v příznivé finanční a důchodové situaci a proto není důvod pochybovat o včasném vyrovnání celé pohledávky banky. Do této kategorie banka zahrnuje pohledávky splňující všechna následující kritéria: · splátky jistiny, úroků nebo poplatků jsou řádně spláceny nebo jsou po splatnosti méně než 31 dnů, · banka má dostatek informací o finanční a důchodové situaci dlužníka do 30 dnů ode dne, kdy měly být bance k dispozici, · dlužníkovi nebyla během posledních 3 let žádná z jeho pohledávek restrukturalizována z důvodu jeho tíživé finanční a důchodové situace.

b) Klasifikované pohledávky:

Sledované pohledávky (5 % riziko) Jsou pohledávky, u kterých se dá na základě hodnocení bonity dlužníka předpokládat, že jistina, úroky a poplatky budou splaceny v plné výši. Došlo ale ke zhoršení skutečností ovlivňujících splácení jistiny, úroků a poplatků do doby, kdy byl úvěr poskytnut, ale v okamžiku hodnocení pohledávky není předpokládána žádná ztráta. Do této kategorie banka zahrnuje pohledávky splňující aspoň jedno z následujících kritérií: · splátky jistiny, úroků a poplatků jsou po splatnosti více než 30 dnů a méně než 91 dnů, · banka nemá dostatek informací o finanční a důchodové situaci dlužníka více než 30 dnů a méně než 91 dnů ode dne, kdy měly být bance k dispozici, · na základě informací o finanční a důchodové situaci dlužníka banka přepracovala plán splátek pohledávky před více než 6 měsíci a méně než 3 lety, · jedná se o pohledávku vyhovující kritériím u standardních pohledávek, která však není plně zajištěna proti kursovému riziku.

Nestandardní pohledávky (20 % riziko) Mají všechny nedostatky obsažené v hodnocení sledovaných pohledávek s tím, že splácení jistiny, úroků a poplatků v plné výši je na základě hodnocení bonity dlužníka nejisté. Částečné splácení pohledávky je vysoce pravděpodobné. 24

Do této kategorie banka zahrnuje pohledávky splňující aspoň jedno z následujících kritérií: · splátky jistiny, úroků nebo poplatků jsou po splatnosti více než 90dnů a méně než 181 dnů, · banka nemá dostatek informací o finanční a důchodové situaci dlužníka více než 90 dnů a méně než 180 dnů ode dne, kdy měly být bance k dispozici, nebo z informací o dlužníkovi vyplývá, že splácení pohledávky v plné výši v době její splatnosti je nejisté, · na základě informací o finanční a důchodové situaci dlužníka banka přepracovala plán splátek pohledávky před méně než 6 měsíci.

Pochybné pohledávky (50 % riziko) Mají všechny nedostatky obsažené v hodnocení nestandardních pohledávek s tím, že splácení jistiny, úroku a poplatků v plné výši je na základě hodnocení bonity dlužníka vysoce nepravděpodobné. Částečné splácení pohledávky je možné a pravděpodobné. Do této kategorie banka zahrnuje pohledávky splňující aspoň jedno z následujících kritérií: · splátky jistiny, úroků nebo poplatků jsou po splatnosti více než 180 dnů a méně než 361 dnů, · banka nemá dostatek informací o finanční a důchodové situaci dlužníka více než 180 dnů a méně než 361 dnů ode dne, kdy měly být bance k dispozici, nebo z informací o dlužníkovi vyplývá, že splácení pohledávky v plné výši v době její splatnosti je vysoce nepravděpodobné.

Ztrátové pohledávky (100 % riziko) – mají všechny nedostatky obsažené v hodnocení pochybných pohledávek s tím, že splácení jistiny, úroku a poplatků v plné výši je na základě hodnocení bonity dlužníka nemožné. Pohledávky se jeví jako nenávratné nebo návratné pouze částečně ve velmi malé hodnotě. Částečná návratnost pohledávky může být uskutečněna v budoucnosti. Banka usiluje o splacení těchto pohledávek až do doby, než je s jistotou prokázáno, že další splácení je nemožné. Jestliže znehodnocení pohledávky je trvalé, následně banka pohledávku odepíše. Banka vykazuje pohledávku jako ztrátovou, jestliže je dlužník v konkurzním nebo vyrovnávacím řízení. Do této kategorie banka zahrnuje pohledávky splňující aspoň jedno z následujících kritérií: · Splátky jistiny, úroků nebo poplatků jsou po splatnosti 361 a více dnů, · Banka nemá dostatek informací o finanční a důchodové situaci dlužníka 361 a více dnů ode dne, kdy měly být bance k dispozici nebo z informací o dlužníkovi vyplývá, že splacení pohledávky v plné výši v době její splatnosti je nemožné. 25

Banka vytváří opravné položky k jednotlivým klasifikovaným pohledávkám minimálně v následující výši: a) Ke sledovaným pohledávkám - upravená hodnota pohledávek násobena koeficientem 0,05; b) K nestandardním pohledávkám - upravená hodnota pohledávek násobena koeficientem 0,2; c) K pochybným pohledávkám - upravená hodnota pohledávek násobena koeficientem 0,5; d) Ke ztrátovým pohledávkám - upravená hodnota pohledávek násobena koeficientem 1,0. Banky jsou povinny předkládat ČNB ročně hlášení o pohledávkách dle jejich klasifikace a hlášení o pohledávkách nesplacených ve lhůtě včetně příloh. Banka zajistí kontrolu úplnosti a správnosti údajů. Požádá auditora určeného dle zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, aby ověřil a vypracoval zprávu.

26

5. Restrukturalizace pohledávek „I think success has no rules, but you can learn a lot from failure“(„Myslím, že úspěch nemá žádná pravidla, ale z neúspěchu se můžete hodně poučit“ autor Jean Kerr, americký dramatik).

Myšlenka na úvod této kapitoly přesně vystihuje pozitivní smysl restrukturalizací a vymáhání na nastavení správných procesů zodpovědného úvěrování – správná implementace poznatků a závěrů z problémových úvěrů může být klíčem k minimalizaci těchto úvěrů v portfoliu bank.

K restrukturalizaci přistupuje banka nejčastěji v případech, kdy na základě celkové analýzy situace klienta zjistí, že ekonomická výkonnost klienta se snížila a hrozí možný budoucí vývoj směrem k reorganizaci, insolvenčnímu řízení či likvidaci a prostřednictvím jednotlivých restrukturalizačních nástrojů se snaží o obrat tohoto vývoje a zamezení případné ztráty (např. přepracováním plánu splátek, snížení úrokové míry, prominutí úroků z prodlení apod.).

V průběhu

restrukturalizace

je

pohledávka

spravována

speciálním

oddělením

restrukturalizací (v hierarchii banky v rámci řízení rizik stojí samostatně nebo je součástí oddělení vymáhání - záleží na strategii a možnostech dané banky) a pokud klient projde restrukturalizací úspěšně, vrací se zpět do portfolia úvěrového pracovníka.

Na trhu působí i řada společností, které nabízejí své služby v oblasti restrukturalizací, většinou se jedná o detailní audit společnosti, jehož výsledkem je návrh řešení situace, stanovení konkrétních opatření a následný monitoring jejich dodržování. V případě selhání restrukturalizačního plánu provedou klienta procesem insolvenčního řízení nebo likvidací. Pozitivem jsou jednoznačně nezávislý a nezkreslený pohled na situaci dlužníka, komplexní a odborné zhodnocení včetně ocenění majetku, zkušenosti v oboru, dostatečná kapacita kvalifikovaných specialistů, flexibilita a hlavním negativem je cena těchto služeb (náklady nese klient), zúžení využití jen pro určité typy korporátních klientů, nutná součinnost ze strany vlastníků společnosti/akcionářů a managementu.

27

Interní restrukturalizace prováděná pracovníky banky se sestává převážně z méně administrativně a časově náročných kroků, které však mohou mít za včasné aplikace významný pozitivní efekt na splácení úvěru a celkové oživení společnosti. Jedná se především o finanční a majetkovou restrukturalizaci.

Finanční restrukturalizace: •

Úprava úrokové sazby – schválení nižší úrokové sazby příslušným orgánem banky, využívá se zejména za podmínek, kdy je v zájmu banky zlepšit dlužníkovi pozici, majetkové a příjmové poměry klienta neumožňují návratnost jistiny a úroků, snížení úrokové sazby zvýší návratnost poskytnutých prostředků

•

Neuplatnění úroků – použije se v zásadě za obdobných podmínek jako při úpravě úrokové sazby a vztahuje se na nekapitalizované/neúčtované úroky, úroky z prodlení, poplatky, provize a smluvní pokuty.

•

Prodloužení splatnosti – jedná se o prodloužení konečné splatnosti poskytnutého úvěru, které lze aplikovat na případy, kdy pohledávka není v celé své výši po splatnosti, návratnost takovéto pohledávky či její části je reálná a nedojde tímto krokem ke snížení kvality zajištění.

•

Úprava splátkového kalendáře – úprava termínů splatností jednotlivých splátek úvěru s cílem vyhnout se statutu „po splatnosti“, která se provádí nejčastěji formou dodatku ke stávající úvěrové smlouvě. V případech, kdy je pohledávka již po splatnosti je změna splátkového kalendáře realizována formou uznání závazku či uznání závazku s doložkou přímé vykonatelnosti.20

•

Poskytnutí dalšího financování provozu dlužníkova podniku nebo jeho části – po důkladném auditu finanční situace dlužníka (nejlépe nezávislým daňovým poradcem) a právním auditu společnosti, a v případech, kdy poskytnutí dalšího financování reálně povede ke zvýšení návratnosti poskytnutých prostředků (např. dokončení výrobní linky, která bude v budoucnu zdrojem cash flow, případně lepší realizace zajištění jako celku), rozhodne příslušný orgán věřitele o navýšení angažovanosti klienta.

20

Tento krok má pozitivní dopad zejména v právní rovině – posunutí promlčecí lhůty, zlepšení pozice věřitele, získání exekučního titulu (příprava na právní vymáhání).

28

•

Ostatní úprava smluvních podmínek – úprava smluvních podmínek formou dodatku k úvěrové smlouvě či zajišťovacímu dokumentu.21 Touto činností se nerozumí poskytnutí nového úvěru nebo zvýšení úvěrové angažovanosti.

Majetková restrukturalizace: •

prodej celé majetkové podstaty nebo její části

•

prodej dlužníkova podniku

•

vydání části dlužníkových aktiv věřitelům nebo převod těchto aktiv na nově založenou právnickou osobu, ve které mají věřitelé majetkovou účast

•

fúze dlužníka - právnické osoby s jiným subjektem nebo převodem jeho jmění na společníka se zachováním nebo změnou práv třetích osob, připouštějí-li to právní předpisy o hospodářské soutěži

•

vydání akcií nebo jiných cenných papírů dlužníkem nebo novou právnickou osobou (nástupnickou společností v rámci fúze)

•

změna zakladatelského dokumentu nebo stanov anebo jiných dokumentů upravujících vnitřní poměry dlužníka

•

optimalizování struktury společnosti klienta, snížení počtu manažerů, snížení počtu poboček apod.

Právní audit jako součást restrukturalizace:

Právní audit problémového úvěru tvoří jeden z podkladů pro rozhodování o dalším postupu při řešení problémového klienta. Cílem právního auditu je ověřit, zda úvěrová dokumentace splňuje formálně právní předpoklady pro další vymáhaní a jestli v průběhu úvěrového vztahu s klientem proběhlo vše v souladu jak s právními předpisy tak i vnitřními předpisy banky. V rámci právního auditu odpovědný pracovník zejména prověří zda úvěrová smlouva a zajišťovací dokumentace byla podepsána příslušným statutárním orgánem, který byl v době podpisu smlouvy oprávněn jednat jménem klienta a ostatní náležitosti podmiňující platnost a účinnost jednotlivých smluv. U jednotlivých smluv pak příslušný pracovník prověří zejména:

21

Účelem je zmírnit/zpřísnit smluvní podmínky a reagovat na aktuální situaci dlužníka (prodloužení/zkrácení lhůt k předkládání podkladů, odpuštění/přidání finančních kovenantů apod.).

29

Úvěrová smlouva: zda byla platně uzavřená veškerá zajišťovací dokumentace, kterou úvěrová smlouva předpokládá.

Zástavní smlouva k nemovitosti: zda byl proveden vklad zástavního práva do katastru nemovitostí. Příslušný pracovník musí ověřit šetřením na místě existenci nemovitosti. Kromě skutečnosti, že bylo řádně vloženo zástavní právo se tímto ověřením zjistí jestli nenastaly skutečnosti, které jsou důležité pro posouzení situace při dalším řešení problémového úvěru (např. zjištění dalších zástavních práv jiných věřitelů, exekuční příkazy k prodeji nemovitosti vydané k uspokojení pohledávek jiných věřitelů, atd.).

Zástavní smlouva k pohledávkám: zda bylo řádně potvrzeno oznámení o vzniku zástavního práva poddlužníkem apod.

Biancosměnka: zda jsou vyplněny všechny náležitosti směnky, zejména: datum a místo vystavení, řádná identifikace výstavce a avalistů, místo splatnosti.

Jiné zajištění: platnost a existence (dle úvěrové dokumentace).

Právní analýzu celého případu musí pro účely vymáhání pohledávky obsahovat nejen hmotněprávní posouzení celého případu, ale je nezbytné také uskutečnit analýzu procesněprávní otázky celého případu. Procesní uplatnění celého případu je nezřídka stěžejním momentem při následném vymáhání pohledávky. Je obecně známo, že procesní předpisy jsou při řízení před příslušnými soudními orgány velmi důležité a v mnoha případech bývají věřitelé při uplatnění svých nároků neúspěšní z důvodu, že podcenili procesní stránku právní analýzy případu. Procesní stránka věci je nezbytná zejména při uplatnění nároků v insolvenčním řízení, kde promeškání lhůt stanovených insolvenčním zákonem vyloučí věřitele z uspokojení z podstaty a v tomto okamžiku ztrácí možnost být z konkursní podstaty uspokojen, i když jeho nárok nebyl po právní stránce žádným způsobem zpochybněn.

30

6. Vymáhání pohledávek Cílem této kapitoly bude charakterizovat procesy a metody využívané bankami v oblasti vymáhání pohledávek z úvěrových produktů a uvést jejich pozitiva a negativa. Přestože se strategie bank v oblasti vymáhání liší a neexistuje tak jednoznačný návod, jak úspěšně postupovat, faktem zůstává, že vytvoření propracovaného systému interního či externího vymáhání pohledávek je jedním z kroků ke zlepšení výsledků banky.

Zásadní roli při stanovení vymáhacích procesů v každé finanční instituci hrají náklady. Otázka nákladů je vždy alfou a omegou každé podnikatelské činnosti, vymáhání pohledávek nevyjímaje. Hlavní zásadou každého vymáhání musí být zásada, že náklady v žádném případě nemohou převyšovat získané inkaso z tohoto vymáhání. Při kalkulaci nákladů na vymáhání je nutné si uvědomit obecně známá pravidla, že:




Rychlost snižuje náklady - čím rychleji vymáhám, tím více šetřím náklady na vymáhání.




K soudnímu vymáhání banka přistupuje za předpokladu, že jiné možnosti nevedou nebo je jasné, že by nevedly k cíli.

Při zahájení vymáhání je třeba dbát na to, aby celý proces vymáhání nebyl zdržován zbytečnými

administrativními

průtahy.

Již

v okamžiku

předávání

dokumentace

k úvěrovému případu od příslušného úvěrového pracovníka je třeba důrazně dbát na co nejrychlejší předání veškeré smluvní dokumentace v příslušné kvalitě.

Při volbě způsobu vymáhání je velmi problematické stanovit generelně, jaké pořadí těchto postupů je nutné použít. Řešení této otázky je vždy odlišné od zkušeností a citu jednotlivých pracovníků pověřených vymáháním. V každém případě by jakékoliv vymáhání mělo začít shromážděním co největšího množství informací o dlužníkovi, protože každé rozhodnutí by mělo být podloženo dostatečnými informacemi. Vždy je dobré porovnat kolik zvolený způsob vymáhání může přinést peněz a s jakou mírou pravděpodobnosti, kdy mohu očekávat inkaso těchto prostředků, jaké náklady budou spojeny se zvoleným postupem a jak kvalifikované pracovníky mohu na zvolený způsob vymáhání nasadit.

31

Banky nejčastěji zřizují speciální oddělení vymáhání (Collections, Workout22), které jsou ve struktuře banky často součástí oddělení řízení rizik.

Rozdělení vymáhacích procesů: a) podle produktů •

úvěry poskytované fyzickým osobám. Proces vymáhání úvěrových produktů poskytovaných fyzickým osobám (hypoteční úvěry, spotřebitelské úvěry, kreditní karty, kontokorentní úvěry) je stejně jako schvalovací proces u těchto produktů standardizovaný. Není kladen důraz na individuální přístup k dlužníkovi, ale na maximální efektivitu a výtěžnost. V určitém stupni prodlení se splácením úvěru mohou být tyto úvěry postupovány na vymáhání třetím subjektům nebo postupovány za úplatu specializovaným společnostem (tento postup je podrobně popsán na konci této kapitoly).

•

úvěry fyzickým osobám podnikatelům, malým a středním podnikatelům, korporátním klientům – zde je naopak kladen důraz na individuální analýzu klienta, stanovení kroků vychází ze spolupráce s úvěrovým pracovníkem a oddělením řízení rizik, snaha o nalezení řešení na míru daného klienta.

b) podle stadia prodlení Do praxe komerčních bank působících na českém trhu jsou od jejich zahraničních matek či společností ve skupině přebírány anglické termíny, které nemají odpovídající ekvivalenty v českém jazyce. Toto je také příklad rozdělení vymáhacího procesu do dvou fází, kdy jsou inkasní kroky aplikovány v návaznosti na počet dnů po splatnosti (zkratka DPD z anglického „day past due“) – tzv. Early a Late Collection. •

Early collection: (od 1 do cca 45 dnů po splatnosti) - jedná se především o telefonické vymáhání a písemné upomínání dlužníků. Primárně je pohledávka telefonicky/písemně vymáhána po dlužníkovi nebo spoludlužníkovi, poté i po ručiteli (avalistům směnky).

•

Late Collection (cca od 45 dnů po splatnosti). Jedná se v rané fázi především o osobní návštěvu klienta (snaha o dohledání v místě podnikání nebo bydliště) v případě, že klient je nekontaktovatelný nebo telefonické vymáhání a písemné

22

Oddělení Collections se zabývá čistě vymáháním pohledávek po splatnosti. Oddělení Workout řeší problematické úvěry, které nemusí být aktuálně po splatnosti, nicméně došlo k porušení některých ustanovení v úvěrové smlouvě.

32

upomínání dlužníků nevedlo k řešení problému (splacením nebo k restrukturalizaci úvěru) a následné soudní vymáhání.

6.1 Inkasní nástroje V rámci jednotlivých fází vymáhání jsou využívány následující nástroje směřující k úhradě dluhu:

Ve fázi Early Collections jsou uplatněny především nástroje tzv. mimosoudního vymáhání: Pro mimosoudní vymáhání je charakteristický určitý stupeň improvizace a kombinace různých postupů. Stručně lze charakterizovat mimosoudní vymáhání jako postupy směřující k přesvědčení dlužníka, aby dobrovolně učinil veškeré možné kroky k tomu, aby uhradil svoje závazky vůči bance.

Mimosoudní vymáhání je spojeno s různou formou nátlakového jednání ze strany banky vůči dlužníkovi. Nátlakové jednání bývá zpravidla založeno na opakovaném přesvědčování dlužníka o nutnosti zaplatit pohledávku, kterou má vůči bance. Kladem tohoto postupu je relativní rychlost a nízká nákladnost. Hlavním negativem potom možné upozornění dlužníka na snahu banky zahájit kroky směřující k vymáhání a tím dát dlužníkovi šanci snížit záměrně hodnotu svého majetku.

Výsledkem mimosoudního vymáhání nemusí být jen samotné zaplacení pohledávky, ale také např. sepsání notářského zápisu o uznání pohledávky s novým splátkovým kalendářem se svolením k vykonatelnosti, což bance ušetří čas a peněžní prostředky v případě budoucího vymáhání pohledávky.

Nástroje mimosoudního vymáhání: •

telefonické vymáhání – opakované telefonické kontaktování dlužníka v různých stádiích prodlení na všech dostupných telefonních číslech, upozornění klienta na existenci dlužné částky, snaha o dohodu na způsobu uhrazení dluhu.

•

písemné upomínání – telefonické upomínání může být doplněno o písemné vymáhání – odesílání upomínek obsahujících informaci o dlužné částce po splatnosti, číslem účtu, kam má být spláceno a dalším postupu banky, pokud 33

nebude dlužná částka uhrazena (právní vymáhání, postoupení pohledávky na externí agenturu apod.).23 •

osobní jednání s klientem – je vhodné, aby se jednání24 s klientem účastnili vždy dva zaměstnanci banky. Cílem jednání je především domluvit způsob splácení úvěru, ale také zjistit důvody porušení úvěrových podmínek.

•

prohlášení úvěru za splatný (zesplatnění úvěru) – podmínkou jakýchkoli dalších právních kroků či postoupení pohledávky je zesplatnění pohledávky – prohlášení úvěru za splatný v případech, kdy pohledávka není v celé výši po splatnosti. V souladu s interními předpisy banky je vyhodnocen případ porušení v souladu s úvěrovou smlouvou a smluvenými úvěrovými podmínkami a vyhotoven dopis dlužníkovi, který obsahuje identifikaci úvěrové smlouvy, výši částky dluhu, důvod zesplatnění, lhůtu na uhrazení dlužné částky a kontaktní údaje na příslušné oddělení banky zabývající se vymáháním pohledávek.

Na rozdíl od inkasních nástrojů, které jsou realizovány ve fázi Early Collection, které jsou standardní a mohou být vykonávány méně kvalifikovanými pracovníky či brigádníky (dnešní úroveň IT technologií umožňuje automatické generování upomínek systémem v dané fázi prodlení), vyžaduje oddělení tzv. Late Collection nejen vyšší specializaci, odbornost, zkušenosti, ale také vhodné povahové rysy. Vhodná je kombinace ekonomů (analytiků) a právníků.

Do náplně pracovníků Late Collection spadá jednání s klienty, soudní vymáhání ve všech stupních a typech řízení (žaloby na vydání platebního rozkazu, směnečného platebního rozkazu, realizace zajištění, návrhy na exekuci, přípravy návrhů a přihlášek do insolvenčního řízení, účast na věřitelských výborech).

Protože smyslem této práce není postup při vymáhání pohledávky soudní cestou a tato problematika je sama o sobě dostatečně široká, nebude soudní vymáhání nadále rozebíráno.

23

Písemné upomínání má velký význam při soudním vymáhání, kde může sloužit jako důkazní prostředek a v řadě případů slouží k prokázání některých tvrzených skutečností. 24 O průběhu jednání se pořizuje zápis, který obsahuje: řádnou identifikaci zúčastněných stran, identifikaci úvěrové smlouvy, aktuální dlužnou částku, datum, stručný obsah jednání a přesný popis dohodnutého postupu a který je podepsán klientem.

34

Alternativa: Postoupení pohledávek specializovaným společnostem Jak již bylo uvedeno shora, při vymáhání každé pohledávky je nutné porovnat poměr mezi náklady na interní vymáhání a faktickým inkasem peněžních prostředků z těchto pohledávek. V případě, že takové vymáhání je z pohledu nákladů neefektivní, vzniká otázka, zda neexistuje efektivnější řešení než interní vymáhání pohledávek, případně jejich odpisy. Na trhu působí řada společností, které jsou schopny vymáhat pohledávky s menšími náklady, než samotné banky a jejich počet v době současné finanční krize neustále roste. Důvodem je skutečnost, že tyto firmy jsou specializované právě jen na správu špatných aktiv a disponují kvalifikovanými pracovníky v této oblasti, a to v dostatečném počtu. Banky samozřejmě také disponují pracovníky, kteří se zabývají touto problematikou, avšak na rozdíl od specializovaných firem není vymáhání těžko dobytných pohledávek jejich hlavním předmětem podnikání. Banky si většinou nedrží velké týmy specialistů pro vymáhání pohledávek. Z tohoto důvodu se bankám vyplácí zejména u pohledávek stejného druhu (pohledávky za fyzickými osobami ze spotřebitelských úvěrů, kreditních karet) ve stanovené lhůtě počtu dnů po splatnosti: •

předání pohledávky k vymáhání třetí osobě a to formou (a) mimosoudního vymáhání - externí inkasní agentury (pozitivum - psychologický efekt na dlužníka, negativum - je potřeba klást důraz na výběr společnosti, aby nedošlo k poškození dobrého jména banky, kvalitní smluvní ošetření všech rizik) nebo formou (b) soudního vymáhání - externí advokátní kanceláře. Pro oba způsoby je podstatné rozdělení nákladů mezi společnost pověřenou vymáháním a banku. V praxi je nejčastěji u mimosoudního vymáhání využíván model, kdy banka platí smluvní provizi z vymožené částky, u soudního vymáhání pak lze uplatnit tentýž způsob s tím, že vysouzené náklady soudního řízení zůstanou bance nebo mohou být soudní náklady ponechány advokátní kanceláři, ale banka již neplatí žádnou smluvní provizi. V obou případech zůstává pohledávka v portfoliu banky.

•

prodej pohledávky z portfolia banky za úplatu. Vzhledem k úspoře nákladů na organizaci takového postoupení je vhodné postoupit společně více takových 35

nebonitních pohledávek (tzv. balík pohledávek). Banka pak nejčastěji ve výběrovém řízení či e-aukci vybere společnost, která nabídne za balík nejvyšší procentní částku a za tu jsou pak pohledávky postoupeny. Pohledávky se smluvně převedou z portfolia banky na nového vlastníka (postupníka) spolu s veškerou smluvní dokumentací. Pro banku jsou prodeje pohledávek prostředkem k rychlému snížení vytvořených opravných položek u dlužného portfolia.

Pro posouzení obou výše zmíněných variant je zejména nutné dlouhodobě sledovat výnosy z varianty č. 1, snížené o náklady třetím stranám (s případným započtením klesající ceny peněz ve sledovaném časovém období), a porovnat tyto výnosy s okamžitým výnosem varianty č. 2 při prodeji pohledávky. Na základě tohoto srovnání lze upřednostnit jednu z variant, případně kombinovat obě v určitém poměru.

Cílem tohoto oddílu bylo charakterizovat a navrhnout takové postupy práce s rizikovými pohledávkami, které bance umožní inkasovat zpět alespoň část svých peněžních prostředků, které poskytla klientovi v okamžiku, kdy se již veškerá preventivní opatření minula účinkem a klient již dobrovolně nehradí svoje závazky vůči bance a stává se typickým dlužníkem. Bylo by možné podrobněji pospat například postup soudního vymáhání a insolvenčního řízení, ale daný rozsah této práce to nedovoluje a není ani hlavním cílem této práce tyto postupy rozebírat podrobněji.

36

7. Odpis pohledávek V případě, že pohledávka se stane nedobytnou, nastává proces odpisu pohledávky, a to z z účetního důvodu - bance totiž vynikl náklad. Pokud banka odepíše pohledávku, není o tom dlužník vyrozuměn a banka má právo pohledávku dále vymáhat. Tyto pohledávky se evidují na podrozvahových účtech do doby, kdy se pohledávka ukáže jako nevymahatelná.

Banka může provést odpis pohledávky v případě, že má na předmětnou pohledávku vytvořen dostatečný objem opravných položek k 31.12. předchozího roku a splněny předpoklady pro odpis z následujících titulů: •

nedobytnosti, pohledávka (nebo její část) je považována za nedobytnou v případě, že vymáhání pohledávky na klientovi bylo neúspěšné a že byly vyčerpány veškeré možnosti

řešení

uspokojení

pohledávky

(neúspěšnost

realizace

zajištění

pohledávky, neúspěšný soudní proces), •

neprůkaznosti, pokud nelze prokázat, že pohledávka trvá, nebo nelze prokázat její výši a není ani podklad pro to , aby soud nebo jiný příslušný orgán určil její výši,

•

nepatrnosti, v případě, že náklady spojené s vymáháním pohledávky by byly neúměrné výsledku,

•

promlčení, právo banky je promlčeno uplynutí promlčecí lhůty stanovené zákonem,

•

prekluze, kdy je v některých případech stanovena lhůta pro uplatnění určitých práv s tím, že právo, které nebylo uplatněno v takto stanovené lhůtě, zaniká.

37

8. Případová studie (case study) Tato praktická část práce je věnována studii konkrétního úvěrového případu v jeho jednotlivých fázích a zahrnuje popis a typologii klienta, přípravu úvěrové dokumentace, čerpání úvěru, vývoj případu po jeho schválení, prodlení klienta jako případ porušení úvěrové smlouvy, restrukturalizaci úvěru a následný průběh vymáhacího procesu. Jednotlivé fáze jsou doplněny komentářem, jehož funkcí je problematiku přiblížit a dále přinést praktická doporučení.

Případová studie slouží k lepšímu pochopení celé problematiky úvěrového procesu tak, jak byl popsán v teoretické části této práce.

8.1 Popis úvěrového případu Jedná se o případ poskytnutí provozního financování pro malou společnost s dostatečnou a relativně úspěšnou historií. Provozní financování je poskytnuto formou kontokorentu na běžném účtu se splatností jeden rok. Úvěr byl poskytnut v rámci standardizovaného produktu pro malé a střední podniky a byl schválen běžným schvalovacím procesem – případ byl fyzicky přidělen příslušnému risk managerovi.

Charakteristika dlužníka Společnost VÍNO, s.r.o. byla založena 10.1.2000 se sídlem v Praze 10, Bulharská 120, PSČ 100 00. Společnost se zabývá nákupem a prodejem kvalitních vín z tuzemska i z dovozu a dodává ho tuzemským odběratelům. Nejvýznamnějším odběratelem je řetězec Globus ČR, což je odběratel s podílem 30 – 40 % na celkových tržbách. Jelikož platby za zboží jsou zasílány za 45 – 60 dní, VÍNO, s.r.o. potřebuje tento časový nesoulad vyřešit úvěrem.

Svoji činnost firma začala v r. 2000 a za dobu svého působení si vytvořila dobré jméno malého, ale solidního dodavatele kvalitních vín tuzemských i zahraničních výrobců. Spol. je vlastněna 2 společníky, oba s podílem 51 000,- Kč na základním jmění. MUDr. Jan Havlík

vystudoval lékařskou fakultu UK, do r. 1995 pracoval

v zaměstnaneckém poměru, po té si otevřel soukromou praxi, které se věnuje dodnes.

38

V polovině 90. let se začal věnovat vinařství,

v r. 2001 absolvoval závěrečnými

zkouškami kurz z vínaznalectví v Lednici. Je zakladatelem firmy VÍNO, s.r.o.. Martin Mára pracoval v letech 1991 – 2002 v obchodní firmě zabývající se dovozem a prodejem moravských vín jako zástupce pro nákup. Je absolventem odborných kurzů a přednášek o víně v Lednici a Velkých Pavlovicích. Od r. 2002 je spolumajitelem firmy VÍNO, s.r.o.

Sídlo firmy je na Praze 10, objekt je pronajatý ( měsíční nájemné 20 tis. Kč ), slouží jako kancelář, sklad i jako prodejní prostory. Společnost zaměstnává 2 zaměstnance, skladníka a řidiče, při objednávce nad 2000,- Kč je doprava k odběrateli zdarma. Firma má svoje internetové stránky s katalogem produktů, elektronickou objednávkou, nabídkou ochutnávek, informacemi o archivaci.

Popis požadovaného úvěru •

provozní financování ve výši 500.000,- Kč

•

komitovaný úvěr25

•

splatnost 12 měsíců

•

úroková sazba26 1M Pribor + marže 3,00 % p.a.

•

čerpání jednorázové

•

poplatek za poskytnutí úvěru: 5.000,- Kč / jednorázově

•

poplatek za správu úvěru: 200,- Kč/ měsíčně

Zajištění úvěru Zřízení zástavního práva k nemovitosti – předmětem zástavy je bytová jednotka v Praze. Odhadní cena stanovená externím odhadcem banky je ve výši 1.450.000,- Kč, odhadní cena byla potvrzena interním oddělením supervizí odhadů27 nemovitostí a rovněž byla nemovitost označena jako vhodná do zástavy. Podmínkou je uzavření zástavní smlouvy mezi bankou (zástavní věřitel) a zástavcem - manželé Márovi jako spoluvlastníci bytové 25

Komitovaný úvěr je úvěr, který je banka zavázána po splnění podmínek čerpání klientovi poskytnout. Existují i úvěry nekomitované, kdy banka může odmítnout poskytnutí úvěru i po splnění podmínek čerpání. 26 U provozních úvěrů se většinou poskytují tzv. plovoucí úrokové sazby, které se vážou na tržní mezibankovní sazby nebo vnitrobankovní sazby. 27 Většina bank na našem trhu provádí kontrolu odhadů, vypracovaných externími odhadci bank. Banka může rovněž disponovat vlastním týmem odhadců.

39

jednotky v SJM (společné jmění manželů). Čerpání úvěru je stanoveno „na návrh na vklad“, podmínkou je tedy předložení originálu návrhu na vklad zástavního práva s vyznačeným razítkem příslušného Katastrálního úřadu.

Jako další zajištění úvěruje požadována vinkulace pojistného plnění z pojistné smlouvy na nemovitosti ve prospěch banky.

Klientem bude řádně vystavena blankosměnka s avalem společníků, ke které bude současně uzavřena Dohoda o vyplňovacím právu směnečném mezi klientem, avalisty směnky a bankou, která definuje podmínky, za kterých může být bankou vyplněna směnečná suma.

Komentář: Vzhledem k výši úvěru je zajištění velmi dobré. Hodnota nemovitosti po zvážení (uvažuje se standardní výše LTV 70-80%) stále převyšuje výši úvěru. To znamená, že i při rychlé realizaci zástavy, kdy je prodejní cena řádově nižší než aktuální tržní cena, by banka pokryla svou pohledávku včetně příslušenství v plné výši. Vinkulace pojistného plnění je nedílnou součástí zajištění formou zástavního práva k nemovitosti, neboť v případě poškození nemovitosti je nutné zajistit její opravu, aby byla hodnoty zástavy zachována. Blankosměnka umožňuje rychlejší soudní řízení v rámci vymáhání pohledávky. Aval směnky slouží jako jistá forma záruky za výstavce směnky.

Finanční situace dlužníka (Na základě výkazů k 31.12.2003 – viz. příloha č.2)

Rozvaha •

Bilanční suma 1.516 tis. Kč

•

Aktiva Stálá aktiva ve výši 5 tis. Kč Oběžná aktiva ve výši 1.476 tis. Kč zahrnují zboží v hodnotě 436 tis. Kč, pohledávky z obchodního styku ve výši 568 tis. Kč a hotovost ve výši 420 tis. Kč.

•

Pasiva

40

Vlastní kapitál ve výši 140 tis. Kč tvořen základním kapitálem ve výši 102 tis. Kč a výsledky hospodaření v objemu 40 tis. Kč. Cizí zdroje ve výši 1.376 tis. Kč jsou tvořeny krátkodobými závazky z obchodního styku (809 tis. Kč) a bankovním úvěrem ve výši 485 tis. Kč.

Komentář: Rozvaha je typická pro obchodní společnost. Malý podíl stálých aktiv a vysoký podíl oběžných aktiv, která jsou tvořena pohledávkami za odběrateli a finanční hotovostí. Co se týče pohledávek, je nutné znát jejich časovou strukturu, neboť mohou být dlouhou dobu po splatnosti, což by značilo problematické inkaso. To může mít velký vliv na cash flow společnosti a v budoucnu znamenat velké finanční potíže. Hotové peníze v rozvaze je rovněž nutno brát s velkou opatrností, neboť jde o velmi těžko dokladovatelnou položku a značná výše této položky může znamenat jistou „diferenci“ v rámci aktiv společnosti.

U rozvahy je důležité , aby stálá aktiva byla financována vlastním kapitálem a oběžná aktiva byla financována cizím kapitálem. Kapitálová struktura by měla být ideálně nastavená z hlediska poměru cizího a vlastního kapitálu, nicméně financovat stálá aktiva cizím kapitálem by se mělo pouze do určité míry.

Výkaz zisku a ztrát •

Tržby za prodej zboží ve výši 3.143 tis. Kč a tržby za prodej v. výrobků a služeb ve výši 161 tis. Kč.

•

Náklady vynaložené na prodej zboží ve výši 2.312 tis. Kč.

•

Výkonová spotřeba ve výši 649 tis. Kč

•

Přidané hodnota na úrovni 343 tis. Kč

•

Osobní náklady ve výši 343 tis. Kč

•

Výsledek hospodaření za účetní období ve výši 8 tis. Kč

Komentář: Ve výsledovce je třeba sledovat položku tržeb, nákladů a z toho vyplývající položku přidané hodnoty. Přidaná hodnota je položkou, která ukazuje s jakou efektivitou společnost svoji činnost realizuje. Další položka jsou osobní náklady, které představují provozní náklady

41

společnosti jako mzdy, atd.

Součtem všech těchto položek je provozní výsledek

hospodaření, který prakticky ukazuje na úspěšnost hospodaření společnosti. Dalšími položkami jsou finanční výsledek hospodaření a mimořádný výsledek hospodaření, nicméně ty nemají s běžným hospodařením podniku přímou souvislost. Jejich výše sice ovlivňuje hospodářský výsledek, ale nesouvisí s výkonností podniku. Při analýze dat z rozvahy je důležité sledovat vývoj těchto položek v čase, neboť jejich zvyšování či pokles ukazují vývoj společnosti v určitém účetním období a mohou ukazovat na klesající či rostoucí trend hospodaření podniku.

Z těchto hledisek se jeví výsledky hospodaření společnost VÍNO s.r.o. jako stabilní, nevykazující žádné výkyvy, s velmi nízkým, leč kladným hospodářským výsledkem.

Finanční analýza Vzhledem k velikosti podniku a poměrně jednoduchému a transparentnímu účetnictví je provedena pouze krátká analýza s několika poměrovými ukazateli. -

equity ratio 9,2 %

-

debt ratio 90 %

-

EBITDA28 80 tis. Kč

-

Doba obratu zásob 55 dnů

-

Doba obratu pohledávek 45 dnů

Komentář: Equity ratio a debt ratio jsou ukazatele důležité pro věřitele, neboť ukazují kolik cizího kapitálu společnost využívá. Čím méně cizího kapitálu tím lépe společnost věřitel hodnotí, nicméně vždy záleží na struktuře tohoto kapitálu. Hodnotu 10% u ukazatele equity ratio lze označit jako hraniční. EBITDA je používán k zachycení schopnosti společností generovat hotovost. EBITDA se často srovnává s cash flow, protože právem připočítává k provoznímu zisku dvě základní veličiny, odpisy a amortizaci, které ale na hotovost vliv nemají. Doba obratu zásob a doba obratu pohledávek jsou takzvané ukazatele aktivity společnosti. Doba obratu zásob udává, jak dlouho jsou oběžná aktiva vázána v formě zásob, čím je kratší, tím je vyšší schopnost podniku efektivně hospodařit se zásobami. Doba obratu pohledávek vypovídá, jak dlouho je majetek podniku vázán ve formě pohledávek, 28

Earnings before Interest, Taxes, Depreciation and Amortization (zisk před odečtením úroků, daní, odpisů a amortizace)

42

respektive za jak dlouho jsou pohledávky placeny. Doporučovanou hodnotou je běžná doba splatnosti faktur.

Postavení na trhu, dodavatelsko odběratelské vztahy Hlavními dodavateli jsou moravští vinaři : Miroslav Suský

42 %

Vladimír Tetur V.Bílovice

5 %

Zemědělská a.s. Čejkovice

20 %

Placení probíhá z 50% hotově, z 50% na fakturu se 14 denní splatností Společnost dováží vína z Izraele, kde získala exkluzivitu od firmy Golan Heighs Winery.

Nejvýznamnějším odběratelem je Globus ČR (38 % příjmů), v srpnu 2003 byla uzavřena rámcová smlouva, splatnost faktur je 45 – 60 dní. Dále firma dodává víno společnosti Samson Kosher Food (kosher víno), do restaurací, barů, hotelů, vinoték, catteringových společností ( např. spol. Millennium) , placení probíhá z 80% hotově, z 20% na faktury se 14 denní splatností.

Komentář: Informace o dodavatelsko – odběratelských vztazích žadatele jsou velmi důležité, nebotˇ určují postavení klienta na trhu. Rovněž je třeba znát strukturu pohledávek a závazků. Pokud by žadatel disponoval větším množstvím pohledávek či závazků po splatnosti, existovala by jistá pravděpodobnost, že společnosti hrozí problém s pracovním kapitálem nebo soudní spor s odběratelem či dodavatelem.

8.2 Splácení úvěru Banka uzavřela s klientem úvěrovou smlouvu dne 20.4.2004. Dále byla uzavřena veškerá zajišťovací dokumentace a byly splněny podmínky čerpání. Datum splatnosti úvěru bylo dle uzavřené úvěrové smlouvy dohodnuto na 30.4.2005. Jelikož klient celý rok dodržoval veškerá ustanovení úvěrové smlouvy, byl úvěr po roce opět schválen a prodloužen o dalších 12 měsíců. A to dle dodatku č.1 k úvěrové smlouvě, uzavřeného dne 28.4.2004. Nová splatnost úvěru byla stanovena na 30.4.2006.

43

Před datem konečné splatnosti úvěru klient předložil podklady ke schválení úvěru. Dle těchto podkladů bylo zjištěno, že klientovo hospodaření zaznamenalo poměrně razantní pokles. Společnosti meziročně klesly tržby (-15%) a zásadním způsobem se jim prodloužila doba obratu zásob (71 dnů) a doba obratu pohledávek (62 dnů). Z těchto důvodů risk management neschválil další otočku úvěru. Na základě výše uvedeného se klient dostal dne 1.5.2006 do nepovoleného debetu v částce 463.154,34 Kč a vzhledem k tomu, že nebyl schopen svůj závazek okamžitě vyrovnat byl v rámci banky postoupen oddělení vymáhání úvěrů.

Komentář: Při poskytování provozního financování je nutno sledovat klientův běžný účet, a to především kreditní obraty – platby od odběratelů. Dodržování vedení platebního styku v bance, která poskytla provozní financování, by mělo být smluvně ošetřeno v úvěrové smlouvě. Pokud má suma kreditních obratů v čase klesající tendenci, může to být signálem potíží společnosti. Dále je důležité sledovat a analyzovat v pravidelném intervalu účetní výkazy společnosti a v případě negativních změn přijímat opatření, snižující riziko nesplacení pohledávky. Z tohoto důvodu je rovněž nutné zanést do smluvní dokumentace informační povinnosti a dále různá plnění finančních ukazatelů dle charakteru klienta. To že bylo zhoršené hospodaření společnosti zjištěno bezprostředně před konečným datem splatnosti svědčí buď o nedostatečném monitoringu klienta úvěrovým pracovníkem nebo špatně nastaveným procesem, umožňujícím takto poměrně „liknavý přístup“ ke sledování klienta.

Mělo by vždy být s dostatečným předstihem zřejmé, z jakých zdrojů klient úvěr splatí či zda mu bude provozní financování obnoveno. Splatit jednorázově provozní prostředky bance může totiž znamenat pro společnost vážný až existenční problém.

8.3 Restrukturalizace pohledávky Po převzetí případu oddělením Workout byly učiněny následující kroky: po telefonickém kontaktu byla s dlužníkem dohodnuta osobní schůzka, na které byl s klientem byl dohodnut podpis splátkového kalendáře formou notářského zápisu s doložkou přímé vykonatelnosti, ve kterém klient uzná svůj závazek co do důvodu a výše a budou stanoveny nové splátky úvěru.

44

Dne 17.8. 2006 byl s klientem a pověřenými zástupci banky sepsán notářský zápis uznání dluhu (vzor notářského zápisu viz. příloha č.3), kde majitelé společnosti přistoupili k dluhu i jako fyzické osoby.

Komentář: Jak již bylo uvedeno v teoretické části práce je vhodné, aby se jednání s klientem účastnili vždy dva zaměstnanci banky a současně byl zpracován krátký zápis, shrnující průběh jednání a dohodnuté kroky, datován a podepsán klientem. V tomto případě klient projevil vůli dále splácet a došlo k dohodě. Pracovníci Workoutu by měli být připraveni i na situaci, kdy by klient nejeví vůli spolupracovat, pak by měli mít v záloze připraven alternativní postup. Tím je v tomto případě prezentace vyplněného originálu směnky a výzva klienta k úhradě směnečné sumy s tím, že pokud takto neučiní, podá banka žalobu s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu. Při této krizové variantě je zápis z jednání velmi důležitý, protože prokazuje, že klientovi byla směnka řádně prezentována a byl vyzván k úhradě a je možné jeho kopii přiložit k návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu jako důkaz.

V případě vyjednávání nového splátkového kalendáře formou notářského zápisu je nutné především objasnit klientovi podstatu notářského zápisu s

doložkou o přímé

vykonatelnosti, jeho výhody a nevýhody, náklady s jeho sepsáním a ostatní podmínky Zjednodušeně řečeno, že porušením notářského zápisu získává banka exekuční titul, na jehož základě může bez dalšího podat žalobu s návrhem na výkon rozhodnutí na soud. K tomuto zápisu je možné využít i služeb exekutora, pak se jedná o exekutorský zápis, jeho podstata je totožná. Pokud k notářskému zápisu přistoupí vlastníci společnosti jako fyzické osoby znamená to, že dluh co do důvodu a výše uznává nejen společnost, ale i její vlastníci jednotlivě, což hraje velkou roli při případném výkonu rozhodnutí. Výkon rozhodnutí tak postihne nejen majetek ve vlastnictví společnosti, ale i soukromý majetek patřící jeho vlastníkům.

Splátky restrukturalizovaného úvěru dle notářského zápisu klient zpočátku platil pravidelně v den splatnosti, ale počínaje třetí splátkou začal mít klient problémy s platební morálkou, hradil každou druhou splátku a po 6-ti zaplacených splátkách přestal splácet úplně. 45

8.4 Vymáhání pohledávky Pracovníci oddělení Workout se snažili o komunikaci s klientem, který opakovaně přesvědčoval banku, že splátky uhradí, ale nestalo se tak. Banka byla tedy nucena podat k příslušnému soudu žalobu s návrhem na nařízení exekuce (vzor viz. příloha č.4) a byl označen soudní exekutor Jiří Vomáčka, který byl bankou navržen k provedení exekuce. Soud vydal dne 12.1.2007 pod č.j. 32CdO8546 Usnesení o nařízení exekuce a pověřil pana Vomáčku výkonem exekuce.

Dne 15.5.2007 byl bance doručen exekuční příkaz k prodeji movitých věcí ve vlastnictví vlastníků společnosti, kteří přistoupili k závazku notářským zápisem a tudíž se stali přímými dlužníky banky.

Exekutor provedl výkon rozhodnutí a písemně kontaktoval banku s žádostí o informaci, na který účet má být vymožená částka po odečtení nákladů exekutora zaslána. Po identifikaci účtu dlužníka bankou byly zaslány ve prospěch tohoto účtu zaslány prostředky na úhradu dluhu. Tímto byl závazek vyrovnán a úvěrový případ úspěšně ukončen.

Komentář: Žalobu s návrhem na nařízení exekuce podává věřitel k věcně a místně příslušnému soudu. Místně příslušným soudem je vždy soud, v jehož obvodu má povinný bydliště, je-li fyzickou osobou, a nemá-li bydliště, soud v jehož obvodu se povinný zdržuje. Nemá-li povinný bydliště ani sídlo v České republice, ani se v ní nezdržuje, je příslušný soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Je-li povinný právnická osoba, je místně příslušný soud, v jehož obvodu má povinný. V návrhu na výkon rozhodnutí musí být mj. vyčíslena žalovaná částka včetně úroků a úroků z prodlení, musí být specifikován způsob, jakým závazek vznikl, případně doplněný o důkazy. V petitu žaloby je pak konkrétní návrh Usnesení, které by měl soud vydat současně s návrhem exekutora, který by měl být pověřen výkonem rozhodnutí. K návrhu na exekuci se přikládají plné moci (pověření) zaměstnanců zastupujících věřitele a originál či ověřená kopie exekučního titulu. Po vydání usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí obsahující pověření příslušného exekutora k výkonu exekuce přebírá tento exekutor celý případ a

veškerá komunikace probíhá jen mezi ním a

46

dlužníkem. Veškeré kroky exekutora jsou dávány na vědomí bance a jsou jí doručovány i veškeré související dokumenty. Banka si může vyžádat v průběhu exekuce informaci o průběhu výkonu rozhodnutí.

47

Závěr Práce s riziky je základní činností každé obchodní banky. Tato práce byla zaměřena na riziko úvěrové, jehož vzniku při poskytování úvěrových produktů nelze zcela zabránit. V rámci obezřetného podnikání finančních institucí by měla být maximální snaha vedení banky upírána na omezení tohoto rizika na minimální možnou míru. Toto je možné realizovat, pokud jsme schopni riziko identifikovat, ocenit jej, ošetřit a pravidelně sledovat. Proto je důležité nastavit škálu poskytovaných úvěrových produktů tak, aby již v počátku byla rizika co nejvíce omezena. Obchodní politika banky by měla být taková, aby se zaměřovala na produkty s menší mírou rizika a dostatečným zajištěním. Dále je nutné určit cílovou skupinu klientů, rozdělit je podle rizikovosti a dle toho přiřadit cenu produktu a patřičné zajištění. V segmentu poskytování financování právnickým osobám je třeba vytvořit skupiny klientů dle odvětví ve kterém podnikají, a to na cílové, sledované a zakázané odvětví. Vzhledem k cykličnosti ekonomiky a dalším vnějším vlivům se samozřejmě jednotlivé skupiny prolínají. Obecně je nutno přizpůsobovat jednotlivé úvěrové produkty stavu ekonomiky, krizím v jednotlivých odvětvích a dalším negativním vlivům z vnějšího prostředí.

Prvním zásadním krokem při poskytování úvěru je jednání s klientem. Lidský faktor, který je v rámci jednání s klientem velmi důležitý, je často podceňován. Přitom se jedná o nejrychlejší a nejlevnější ošetření možného vzniku problematické pohledávky. Nemusí se jednat primárně přímo o podvod, kdy klient přijde do banky s úmyslem uvádět nepravdivé informace za účelem získání úvěru a jeho nesplacení. Může to být i situace, kdy klient neodhadne své schopnosti splácet, případně nemá o daném produktu dostatek informací. V tomto případě by kvalitní úvěrový pracovník měl danému klientovi situaci vysvětlit a případně nedoporučit schválení požadovaného úvěru. Zodpovědný přístup klientských pracovníků bývá často prezentován pod heslem “Poznej svého klienta“ a právě poznání klienta může omezit vznik problematických pohledávek. Samozřejmě je velmi těžké při tlaku na růst objemu poskytnutých produktů zachovat pravidla obezřetnosti, nicméně kvalita úvěrového portfolia by se měla odrazit v hodnocení daného úvěrového pracovníka.

V rámci schvalovacího procesu je velmi důležitá kvalita postupovaných informací a dokumentů, aby měl schvalovatel ucelený přehled o žadateli a požadovaném obchodu včetně osobního názoru obchodníka. Primárním zdrojem informací je žádost o úvěr, která

48

by měla obsahovat veškeré základní údaje o žadateli a požadovaném úvěru. Další podklady jsou specifické dle druhu požadovaného financování. Důležitá je platnost a především pravost podkladů. Právě zfalšované podklady mohou zapříčinit poskytnutí úvěru nebonitní osobě či subjektu a v budoucnu znamenat riziko ztráty banky. Proto je vhodné předkládané dokumenty pečlivě zkoumat a v případě, že se jedná o dokument vydaný 3. osobou verifikovat jeho platnost u výstavce takového potvrzení. Při kontrole jednotlivých podkladů a dále po schválení úvěru, při podpisu smluvní dokumentace, je v rámci zodpovědného přístupu třeba klást sám sobě otázku “poskytl bych této osobě/subjektu svoje vlastní peníze?”. Nebo se zamyslet nad tím, kolik je třeba poskytnout nových úvěrů, abychom vykompenzovali ztrátu za jeden nesplacený úvěr. Tyto zásady by měly být malým vodítkem v situacích, kdy nejsme o daném obchodu zcela přesvědčeni.

Poskytnutím financování rozhodně nekončí etapa sledování úvěrového rizika, právě naopak. Období splácení může být velmi dlouhý časový úsek, nezřídka přesahující působení jednotlivých zaměstnanců v daném peněžním ústavu. Z tohoto důvodu je třeba pravidelně sledovat splácení úvěru, ekonomickou situaci dlužníka i kvalitu zajištění. V případě zhoršení platební morálky klienta či zhoršení jeho ekonomické situace musí banka navrhnout opatření, která by měla minimalizovat možné ztráty. V první fázi je nutno především komunikovat s klientem a snažit se nalézt nějaké řešení, které by zajistilo překlenutí krizového období. Pokud je zřejmé, že neexistuje varianta, která by klientovi pomohla překonat krizi, je třeba postupovat tak, abychom z předmětné pohledávky inkasovali co nejvíce. V praxi to znamená především rychlost. Čím dříve se nám podaří identifikovat blížící se problémy, tím máme větší šanci hrozbu ztráty odvrátit nebo ji alespoň minimalizovat.

Tato bakalářská práce práce si kladla za cíl seznámit čtenáře s rizikovými pohledávkami, jejich vznikem a vymáháním. Autor se zaměřil na celý úvěrový proces, a to především z praktického hlediska. Samozřejmě nechybí nezbytná teorie, která je doplněna praktickými vsuvkami a doporučeními. Účelem poslední kapitoly - případová studie, je přenést teoretické základy obsažené v první části práce do praktické roviny. Komentář u jednotlivých fází úvěrového procesu nastiňuje možná úskalí a řešení daných situací. Tato práce by měla seznámit zájemce o úvěrové riziko i zkušenější zaměstance zástavající pozice úvěrových pracovníků se základní teorií, postupy při poskytování, splácení a eventuelně vymáhání problémových pohledávek. 49

Seznam použité literatury Knihy: 1) PRICE Waterhouse, Úvod do řízení úvěrového rizika, Praha, Management Press, 1994. ISBN 80-85603-49-7 2) Ziegler K., Žalman L., Šperl J., Černý L., Mrkva L., Lukáš V.: Finanční řízení bank, Praha, Bankovní institut, 1997, 341 str., ISBN 80 902243-1-8 3) Ing. Petra Růžičková, Ph. D., Finanční analýza, Praha, GRADA Publishing a.s., 2007, 118 str., ISBN 978-80-247-1386-1 Ostatní zdroje: Dokumenty a materiály společnosti Raiffeisenbank a.s.

50