9a, Praha 5 DIPLOMOVÁ PRÁCE MANAGEMENT FIREM

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5

DIPLOMOVÁ PRÁCE

MANAGEMENT FIREM

Vysoká škola ekonomie a managementu [email protected] / www.vsem.cz

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5 NÁZEV DIPLOMOVÉ PRÁCE/TITLE OF THESIS Souvislosti mezi výší minimální mzdy a mírou nezaměstnanosti v ČR a Portugalsku

TERMÍN UKONČENÍ STUDIA A OBHAJOBA (MĚSÍC/ROK)

Červen 2015

JMÉNO A PŘÍJMENÍ / STUDIJNÍ SKUPINA

Bc. Milan Peprník / MF 13

JMÉNO VEDOUCÍHO DIPLOMOVÉ PRÁCE Ing. Marek Rojíček, Ph.D.

PROHLÁŠENÍ STUDENTA Odevzdáním této práce prohlašuji, že jsem zadanou diplomovou práci na uvedené téma vypracoval/a samostatně a že jsem ke zpracování této diplomové práce použil pouze literární prameny v práci uvedené. Jsem si vědom skutečnosti, že tato práce bude v souladu s § 47b zák. o vysokých školách zveřejněna, a souhlasím s tím, aby k takovému zveřejnění bez ohledu na výsledek obhajoby práce došlo. Prohlašuji, že informace, které jsem v práci užil, pocházejí z legálních zdrojů, tj. že zejména nejde o předmět státního, služebního či obchodního tajemství či o jiné důvěrné informace, k jejichž použití v práci, popř. k jejichž následné publikaci v souvislosti s předpokládanou veřejnou prezentací práce, nemám potřebné oprávnění. Datum a místo: 15. dubna 2015 v Praze

PODĚKOVÁNÍ Rád bych tímto poděkoval vedoucímu diplomové práce, za metodické vedení a odborné konzultace, které mi poskytl při zpracování mé diplomové práce.

Vysoká škola ekonomie a managementu [email protected] / www.vsem.cz

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5

1.

SOUHRN Cíl práce: Cílem práce bylo na základě literární rešerše zmapovat a podrobit srovnání historický vývoj, metody zavádění, teoretická východiska a zainteresované strany v problematice minimální mzdy. Práce si zároveň kladla za cíl shrnout a komparovat známé teorie v oblasti trhu práce. Na základě existujících primárních zdrojů autor ověřil a popsal vývoj minimální mzdy v České republice a Portugalsku. Dále pak autor analyzoval získaná data a s využitím znalostí získaných v průběhu vypracování teoretické části práce měl podpořit nebo vyvrátit hypotézy o souvislosti mezi rostoucí minimální mzdou a nezaměstnaností.

2.

Výzkumné metody: Použitými výzkumnými metodami byla literární rešerše, explanace a komparace sekundárních zdrojů literatury. Syntézou informací získaných v teoretické části autor využil za účelem podpoření teoretickcýh východisek v oblasti minimální mzdy. Analýzou dat z dostupných veřejných databází (Eurostat, OECD, INE, ČSÚ...) autor částečně vyvrátil zmíněnou hypotézu.

3.

Výsledky výzkumu/práce: Autor provedl rozbor vlivu růstu minimální mzdy na vývoj nezaměstnanosti v jednotlivých zemích a v různých demografických skupinách. Výsledky práce nejsou jednoznačné a autor msuel konstatovat, že přes očekávaný vliv růstu (zavádění) minimální mzdy na růst nezaměstnanosti alespoň v některých demografikckých skupinách není možné tuto souvislost jednoznačně prokázat. Autor se domnívá, že použití širšího spektra zemí a potenciálně delšího sledovaného období by mohlo přinést obsažnější data. Autor byl schopen vyjádřit vztahy trhů práce obou zmíněných zemí ukazateli PPS, PPP a Kaitzovým indexem.

4.

Závěry a doporučení: Autor na základě teoretické části práce zjistil, že názory na zavádění minimální mzdy nejsou zdaleka jednoznačně jak v otázce vhodnosti, tak v předpokládaných důsledcích. Silnou stránkou teoretické části práce byla i podkapitola věnovaná historickému vývoji minimální mzdy, která přinesla nové pohledy na problematiku a umožnuje zájemci o problematiku pochopit roli jednotlivých stakeholderů. Autor výše zmíněnými postupy a metodami nebyl schopen potvrdit existenci přímého vztahu mezi nezaměstnaností a minimální mzdou, kde lze tento vztah předpokládat, ale je potřeba vzít v potaz granularitu demografického vzorku a další makroekonomické a sociální vlivy.

KLÍČOVÁ SLOVA Trh práce, nezaměstnanost, minimální mzda, Česká republika, Portugalsko.

Vysoká škola ekonomie a managementu [email protected] / www.vsem.cz

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5

1.

SUMMARY Main objective: Based on the background literature research this theses aimed to map and evaluate historical evolution, methods, theoretical backgrounds and stakeholders involved in the matter of minimum wage. This theses also focused on comparison of existing theories on the labour market. The author verified and described the evolution of minimum wage laws in Portugal and Czech Republic based on the existing literary sources. The extracted data was then analyzed with the sue of knowledge gained when working on the theoretical part of this work to either support or decline existing hypothesis about the relationship between minimum wage and unemployment rate.

2.

Research methods: The main research methods used in this theses were literary research, explanation and comparison of primary and secondary literary sources. Using the synthesis method was applied in the paper in order to either support or negate the theoretical background of the minimum wage field. By analyzing the available sources of data from public datsets of Eurostat, Ine, ČSÚ and OECD the author partially denied the hypothesis.

3.

Result of research: The breakdown of the mutual interaction between minimum wage and unemployment rate was studied on the specified countries and various demographic groups. The results achieved are not exactly conclusive and it has to be specified that even though we can rationally expect certain relation between minimum wage raise and unemployment growth there are many more influences such as GDP growth and other macroeconomical values. The author concludes that using a longer research period or more countries as specimen might would have led to more conclusive results. The author was able to compare Portuguese and Czech labour markets by using PPP, PPS and Kaitz index

4.

Conclusions and recommendation: Based on the conclusions from the theoretical part of the thesis the author confirmed that the overall understanding of the role of the minimum wage on the unemployment growth is split regarding the use as well as possible consequences. The author would like to point out the chapter dedicated to the evolution of the minimum wage that showed strong and rarely described points and understand the stakeholders business in the field. In regards to methods used in this theses it was not possible to either confirm or deny the relation between unemployment growth and minimum wage establishment yet other influences are to be taken into account such as demographics and macroeconomics.

KEYWORDS Labour market, unemployment, minimum wage, Czech republic, Portugal.

JEL CLASSIFICATION J08, J20, J64, J42

Vysoká škola ekonomie a managementu [email protected] / www.vsem.cz

Vysoká škola ekonomie a managementu Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5

ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Jméno a příjmení:

Milan Peprník

Studijní program:

Ekonomika a management (Ing.)

Studijní obor:

Management firem

Studijní skupina:

MF 13

Název DP:

Souvislosti mezi výší minimální mzdy a mírou nezaměstnanosti v ČR a Portugalsku 1 Úvod 1.1 Cíle DP a použitá metodika 2 Trh práce a minimální mzda 2.1 Indikátory trhu práce 2.2 Význam minimální mzdy 2.3 Teoretické přístupy ke vztahu minimální mzdy a nezaměstnanosti 3 Minimální mzda v ČR a Portugalsku 4 Nezaměstnanost v ČR a Portugalsku 5 Analýza vlivu měnící se minimální mzdy na nezaměstnanost v ČR a Portugalsku 6 Závěr

Zásady pro vypracování (stručná osnova práce):

Seznam literatury: (alespoň 4 zdroje)

Harmonogram

Vedoucí práce:



BROŽOVÁ, D. Kapitoly z ekonomie trhů práce. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2006, 173 s. ISBN 80-245-1120-7.  ROTHBARD, M. N. Ekonomie státních zásahů. Praha: Liberální institut, 2005, 443 s. ISBN 80-863-8910-3.  HOLMAN, R. Ekonomie. 4. aktualiz. vyd. Praha: C. H. Beck, 2005, xxii, 709 s. ISBN 80-717-9891-6.  SPĚVÁČEK, V. Makroekonomická analýza: 50 myšlenek, které musíte znát. Vyd. 1. Praha: Linde Praha, 2012, xxxii, 608 s. ISBN 978-80-86131-92-4.  ČSÚ, Český statistický úřad [online]. Dostupný z WWW: http://www.czso.cz/.  Eurostat, Statistický úřad pro evropské společenství [online]. Dostupný z WWW: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/  Zpracování cílů a metodiky do 15.12.2014  Zpracování teoretické části do 31.01.2015  Zpracování výsledků do 31.03.2015  Finální verze do 30.04.2015 Ing. Marek Rojíček, Ph.D.

Prof. Ing. Milan Žák, CSc. rektor V Praze dne 28. 11. 2014

Milan Žák

Digitálně podepsal Milan Žák DN: c=CZ, cn=Milan Žák, o=Vysoká škola ekonomie a managementu, o.p.s., [email protected], serialNumber=ICA - 10107655 Datum: 2014.11.28 12:44:43 +01'00'

Seznam zkratek ČSÚ – Český statistický úřad HDP – Hrubý domácí product ILO – International Labour Organization INE – Instituto Nacional de Estatística ISCE – International Classification by Status in Employment KILM – Key Indicators of the Labour Market KZAM – Klasifikace zaměstnání MPO – Ministerstvo průmyslu a obchodu MPSV – Ministerstvo práce a sociálních věcí MSESS – Ministerio da Solidaridade, Emprego e Segurança Social NUTS – Nomenclature générale des Activités économiques dans les Communautés Européennes OECD – Organisation for Economic Co-operation and Development OSN – Organizace spojených národů PPP – Purchasing Power Parity PPS – Purchasing Power Standard

Seznam grafů Graf 1 Účinky minimální mzdy Graf 2 Regulovaný a neregulovaný trh práce Graf 3 Model monopsonu Graf 4 Podíl mužů a žen vydělávajících minimální mzdu ve vybraných zemích Graf 5 Porovnání předchozího ukazetele míry nezaměstnanosti se současným Graf 6 Porovnání dlouhodobé míry nezaměstnanosti v EU (2013) Graf 7 Okunův zákon – příklad USA 1965-2010 Graf 8 Nominální a reálný růst minimální mzdy v % mezi roky 1994-2014 v ČR Graf 9 Nominální a reálný růst minimální mzdy v % mezi roky 1994-2014 v Portugalsku Graf 10 Reálný meziroční růst HDP v závislosti na růstu minimální mzdy v letech 1994-2014 v ČR Graf 11 Reálný meziroční růst HDP v závislosti na růstu minimální mzdy v letech 1994-2014 v Portugalsku Graf 12 Podíl výše minimální mzdy na průměrném platu v období 2000-2014 Graf 13 Podíl výše minimální mzdy na průměrném platu v období 2000-2014 Graf 14 Vývoj minimální mzdy z pohledu PPS v ČR a Portugalsku v letech 1994-2014 Graf 15 Míra zaměstnanosti v ČR v letech 1994 - 2014 Graf 16 Míra zaměstnanosti v Portugalsku v letech 1994 - 2014 Graf 17 Míra nezaměstnanosti v ČR v letech 1994 - 2014 Graf 18 Míra nezaměstnanosti v Portugalsku v letech 1994 - 2014 Graf 19 Míra nezaměstnanosti osob do 25 let v období 1994 - 2014 Graf 20 Míra nezaměstnanosti osob 15-64 let bez rozdílu pohlaví v závislosti na změně reálné výše minimální mzdy v předchozím roce (Česká republika) Graf 21 Míra nezaměstnanosti osob do 25 let v závislosti na změně reálné výše minimální mzdy v předchozím roce (Česká republika) Graf 22 Míra nezaměstnanosti osob 15-64 let bez rozdílu pohlaví v závislosti na změně reálné výše minimální mzdy v předchozím roce (Portugalsko) Graf 23 Míra nezaměstnanosti osob do 25 let v závislosti na změně reálné výše minimální mzdy v předchozím roce (Portugalsko)

Seznam tabulek Tabulka 1 Vývoj minimální mzdy v ČSR/ČR v letech 1991-2015 Tabulka 2 Vývoj minimální mzdy v Portugalsku v letech 1990-2015

Seznam obrázků Obrázek 1 Mechanismy utváření minimální mzdy Obrázek 2 Cíle zájmových skupin v rámci minimální mzdy Obrázek 3 Exportní kapitoly ČR za rok 2012 Obrázek 4 Exportní kapitoly Portugalska za rok 2012

Obsah 1. Úvod .............................................................................................................................. 1 1.1 Pouţitá metodika ..................................................................................................... 3 2. Teoretická část práce ..................................................................................................... 4 2.1 Trh práce a minimální mzda ................................................................................... 4 2.1.1 Klasický model trhu práce ............................................................................... 4 2.1.1.1 Heterogenní pracovní síla v rámci klasického trhu práce ............................ 7 2.1.1.2 Teorie dvou trhů práce .................................................................................. 8 2.1.2 Model monopsonu............................................................................................ 8 2.1.3 Teorie efektivnostních mezd .......................................................................... 10 2.1.4 Teorie endogenního růstu............................................................................... 10 2.2 Historie zavádění minimální mzdy ....................................................................... 10 2.2.1 Minimální mzda v Československu a České republice .................................. 12 2.2.2 Minimální mzda v Portugalsku ...................................................................... 13 2.3 Předpokládané cíle minimální mzdy ..................................................................... 15 2.4 Mechanismy utváření minimální mzdy................................................................. 17 2.4.1 Role stakeholderů v rozhodování o výši minimální mzdy ............................. 19 2.4.2 Stanovení výše minimální mzdy .................................................................... 20 2.5 Indikátory trhu práce ............................................................................................. 22 2.6 Minimální mzda v ekonomických souvislostech .................................................. 27 2.6.1 Trh práce a státní zásahy ................................................................................ 29 2.6.2 Vliv minimální mzdy na nezaměstnanost ...................................................... 32 3. Praktická část práce ..................................................................................................... 35 3.1 Vývoj minimální mzdy v ČR a Portugalsku ......................................................... 35 3.1.1 Nominální a reálný růst minimální mzdy....................................................... 35 3.1.2 Návaznost růstu HDP na růst minimální mzdy .............................................. 37 3.1.3 Kaitzův index ................................................................................................. 39 3.1.4 Minimální mzda z pohledu PPP a PPS .......................................................... 41 3.2 Český a portugalský trh práce ............................................................................... 42 3.2.1 Česká republika .............................................................................................. 42 3.2.2 Portugalsko ..................................................................................................... 44 3.2.3 Porovnání vybraných ukazatelů trhu práce .................................................... 46 3.3 Vliv minimální mzdy na nezaměstnanost v ČR a Portugalsku ............................. 49 3.3.1 Česká republika a vliv minimální mzdy na nezaměstnanost ve vybraných demografických skupinách...................................................................................... 50 3.3.2 Portugalsko a vliv minimální mzdy na nezaměstnanost ve vybraných demografických skupinách...................................................................................... 51 5. Závěr ........................................................................................................................... 53 Literatura Přílohy

1. Úvod Minimální mzda je nejniţší zákonem povolená hodinová nebo měsíční odměna, kterou můţe zaměstnavatel nabídnout a vyplácet svým zaměstnancům a recipročně jde i o nejniţší moţnou hodnotu, za kterou můţe svou práci zaměstnanec na trhu práce legálně nabízet. Ze samotné definice minimální mzdy vyplývá, ţe se její výše týká převáţně nejméně kvalifikovaných zaměstnanců (popřípadě zaměstnanců, jejichţ hodnota práce je trhem nejníţe hodnocena). O vlivu výše minimální mzdy na makroekonomické ukazatele dané ekonomiky a potenciálně i ekonomik jiných zemí se vedou dlouhodobé debaty, které jsou zároveň podepřeny studiemi s často protichůdnými závěry. Těmito makroekonomickými ukazateli ovlivněnými minimální mzdou mohou být například inflace, nezaměstnanost nebo hrubý domácí produkt. Vláda ČR pod vedením premiéra Bohuslava Sobotky svým nařízením č. 204/2014 Sb. zvýšila od 1. ledna 2015 minimální mzdu pro zaměstnance odměňovaného měsíční mzdou při odpracování 40 hodin týdně na 9 200 Kč (respektive 55 Kč za hodinu). Nařízení č. 204/2014 Sb. nahradilo předchozí nařízení 567/2006 Sb. a stanovuje minimální úrovně zaručené mzdy1 v osmi skupinách vykonávaných prací lišících se svou namáhavostí a sloţitostí. Toto zvýšení z předchozí hodnoty 8 500 Kč se stalo zdrojem polemik mezi ekonomy, vládou, zástupci odborů či zaměstnavatelů, kteří se snaţili prosadit svůj názor na danou změnu. Tradičně jsou to právě odbory jako zástupci zaměstnanců, ale i podstatná část politiků a ekonomů, kteří chápou institut minimální mzdy pozitivně, kdy je velmi často zmiňován boj proti chudobě pracujících, zvyšování sociálních jistot zaměstnanců, ale i aspekty psychologické (motivace zaměstnanců odvádět kvalitní práci či vůbec pracovat) či socioekonomické. Obvyklými názorovými protivníky minimální mzdy a jejího zvyšování bývají zaměstnavatelé a někteří politici a ekonomové, kteří se soustředí na alokační neefektivnost zavádění minimální mzdy pro trh práce. Častým bodem kritiky bývá i negativní vliv na inflaci ceny práce, sniţování konkurenceschopnosti dané ekonomiky a růst nezaměstnanosti mezi nejméně kvalifikovanými a zkušenými zaměstnanci. Tito zaměstnanci by pak podle některých ekonomických teorií měli být propuštěni a odkázáni na sociální dávky (existují-li v dané ekonomice nějaké) a vliv minimální mzdy by tedy byl veskrze negativní. Skupiny podporující státní zásahy do trhu práce v podobě zavádění minimální mzdy i jejich odpůrci historicky pouţívají mnohé logické důvody a empirické studie, ale existující závěry přes fundovanost diskuzí nabízí protichůdné výsledky a rozhodování politiků je tak často ovlivňováno především lobby zájmových skupin. Tato práce si klade za cíl zmapovat na základě co nejširší literární rešerše existující přístupy k institutu minimální mzdy v kontextu ekonomické teorie, ale i sociologických faktorů. Jedním z hlavních bodů kritiky zvyšování minimální mzdy je i pokles zaměstnanosti (či růst nezaměstnanosti). Autor zaměří svou pozornost na vztah měnící se výše minimální mzdy a nezaměstnanosti v rámci Evropské unie, kde hlavní důraz

Termíny zaručená a minimální mzda nejsou ekvivalentní. Zatímco minimální mzda určuje absolutně nejniţší moţnou cenu práce vyplácené v dané ekonomice a týká se všech zaměstnanců v pracovním nebo obdobném pracovněprávním vztahu bez ohledu na náročnost a sloţitost práce, zaručená mzda (odměna za práci) pak od roku 2007 určuje minimální cenu práce v několika kategoriích odstupňovaných právě sloţitostí, odpovědností či namáhavostí dané práce (MPSV, 2009). 1

1

bude kladen na komparaci dvou států: České republiky a Portugalska2. Autor se rozhodl věnovat větší pozornost právě České a Portugalské republice z několika důvodů, hlavně pak pro dostupnost a srozumitelnost statistických dat obou zemí (autor studoval v Portugalsku a mluví plynně portugalsky), existenci podobností (počet obyvatel, jeho věková struktura, rozloha, výše HDP), ale i zásadních odlišností (geografická poloha, vzdělanostní profil, velikost ekonomických sektorů). Autor předpokládá, ţe výsledky získané v praktické části práce budou tedy dostatečně srovnatelné a zároveň variabilní, aby byly průkazné a přínosné. Jaké tedy existují důvody existence minimální mzdy a jejího postupného zavádění, proč se státy rozhodují zasahovat do soukromých vztahů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli? Převaţují pozitivní důsledky intervencionistického přístupu k hospodářské politice nad narušením přirozeného vývoje trhu práce? Práce se zaměří na vlivy minimální mzdy na nezaměstnanost porovnáním existujích dat z období let 1994 (po vzniku samostané ČR) aţ po současnost (2014) za účelem dokázání předpokládaného negativního vztahu rostoucí minimální mzdy na zaměstnanost a jeho vyčíslení. Text v teoretické části práce bude zaměřen na trh práce a jeho ukazatele, historický vývoj konceptu minimální mzdy a její zákonné úpravy v ČR a EU, kde dominantní pozornost bude věnována ČR a Portugalsku. Podkapitoly teoretické části budou věnovány různým ekonomickým teoriím řešícím vliv minimální mzdy na nezaměstnanost a ostatní makroekonomické ukazatele (klasický model, model monopsonu, teorie efektivnostních mezd a podobně). Praktická část práce se pak bude věnovat konkrétnímu výzkumu nastavení minimální mzdy a jejímu vývoji ve výše zmíněném období v ČR a Portugalsku. Hlavním zdrojem primárních statistických dat budou Český statistický úřad (dále jen ČSÚ), Instituto Nacional de Estatística3 (dále jen INE) a Eurostat. Podstatnými daty budou vývoj míry zaměstnanosti a nezaměstnanosti, výše minimální mzdy, mzdový medián v souvislostech s PPP/PPS4 a inflací. Dále pak autor hodlá vyuţívat sekundární zdroje literatury z oblasti odborné literatury věnující se makroekonomickým souvislostem, státním zásahům a makroekonomické analýzy. Analýza získaných údajů o výši minimální mzdy a dalších makroekonomických ukazatelích v daných ekonomikách povede k potvrzení nebo vyvrácení otázek o souvislostech mezi růstem minimální mzdy a nezaměstnanosti. Cíle diplomové práce jsou tedy následující: 1) Literární rešerší získat co nejširší teoretické podklady k pochopení významu minimální mzdy a předpoklady k ovlivnění nezaměstnanosti v dané ekonomice. 2) Studiem primárních zdrojů získat relevantní data o vývoji minimální mzdy (se zaměřením na ČR a Portugalsku) a souvisejících makroekonomických ukazatelů.

Autor si je vědom oficiálního názvu státu Portugalská republika, zkrácenou verzi pouţívá pro jednodušší orientaci v textu. Portugalský národní statistický úřad. 4 PPP – Purchasing Power Parity a PPS – Purchasing Power Standard. PPP je ve své nejjednodušší podobě vzájemným poměrem cen v jednotlivých národních měnách stejných nebo srovnatelných výrobků a sluţeb. PPS se pak pouţívá při srovnávání mezinárodních souhrných ukazatelů jako uměle vytvořená měnová jednotka. Vydělíme-li hodnotu vyjádřenou národní měnou PPP, získáme ekvivalent PPS (Eurostat, 2012). 2 3

2

3) Analyzovat získaná data a s vyuţitím získaných teoretických znalostí podpořit nebo vyvrátit hypotézu o souvislostech mezi rostoucí nezaměstnaností a minimální mzdou.

1.1 Použitá metodika Autor hodlá vyuţít literární rešerše v teoretické části této práce. Hlavní zájem bude věnován teoretickým pracem věnujícím se makroekonomické analýze, hospodářské politice a socioekonomické literatuře odborného charakteru pojednávající o významných teoriích v oblasti minimální mzdy (klasická teorie, teorie monopsonu či teorie efektivnostních mezd a podobně). K vysvětlení souvislostí mezi vybranými ekonomickými ukazateli bude vyuţito explanace s vyuţitím sekundární literatury. K získání uceleného pohledu na problematiku autor uţije metody komparace. Syntézou informací získaných v teoretické části práce bude shrnutí předkládaných teorií ve prospěch/neprospěch vyuţívání institutu minimální mzdy (boj s chudobou, socializace příjmů, motivace k práci, zvyšování HDP, sniţování konkurenceschopnosti na mezinárodním trhu práce atd.). V praktické části práce, kde hlavním zdrojem informací budou primární data z databáze Eurostat, ČSÚ a INE, hodlá autor vyuţít analýzy těchto dat k podpoře výše zmíněné hypotézy. Srovnáním těchto souborů dat, jejich úpravou (pouţití PPP, PPS a Kaitzova indexu5) a dalším zpracováním budou získána data k ověření pravdivosti těchto teorií. Pro zachování co nejvyšší blízkosti originálním zdrojům budou výrazy v cizích jazycích, pro neţ neexistuje dostatečně výstiţné nebo pouţívané slovo v češtině, psány kurzívou a jejich význam přiblíţen dalším vysvětlením nebo poznámkou pod čarou.

5

Pojem Kaitzův index, PPP a PPS budou podrobněji vysvětleny v praktické části práce.

3

2. Teoretická část práce V teoretické části práce v podkapitole 2.1 bude věnována pozornost teoretickým podkladům minimální mzdy z pohledu trhu práce a svobodné směny, respektive státních zásahů do těchto vztahů. Podkapitola 2.2 práce autor věnuje historickému vývoji institutu minimální mzdy ve světě a jmenovitě pak v České republice a Portugalsku. Podkapitola 2.3 bude věnována cílům a smyslu minimální mzdy. V následující podkapitole 2.4 autor představí způsoby utváření, mechanismy a podmínky fungování minimální mzdy. Zároveň bude vysvětleno, jaké skupiny stakeholderů mají vliv na utváření minimální mzdy v dané ekonomice. V podkapitole 2.5 se bude autor věnovat nezaměstnanosti a dalším indikátorům trhu práce. Poslední podkapitola 2.6 je pak věnována rozličným názorům na ospravedlnitelnost a funkčnost minimální mzdy v libovolné ekonomice. Zároveň budou shrnuty některé postuláty ohledně obvyklých argumentů ve prospěch či neprospěch minimální mzdy a jejíh zavedení/valorizace. Autor hodlá pomocí literární rešerše shrnout současné názory na vliv minimální mzdy na nezaměstnanost.

2.1 Trh práce a minimální mzda V této podkapitole budou vysvětleny některé teoretické přístupy k trhu práce, jmenovitě pak klasický model, model cenového efektu, model monopsonu, dynamický monopsonistický model a teorie efektivnostních mezd.

2.1.1 Klasický model trhu práce Klasický model trhu práce vychází z předpokladu spotřebitelů maximalizujících uţitek ze spotřeby (a uţívání volného času) a firem maximalizujících zisk. Klasický model dále vychází z existence pruţných cen a dokonale konkurenčního prostředí, kde ani firmy ani spotřebitelé nemohou jednotlivě ovlivňovat ceny. Posledním předpokladem tohoto modelu je homogennost práce, kdy jednotlivým spotřebitelům/zaměstnancům nic nebrání přecházet z jedné práce do druhé. Stranou poptávající práci na trhu práce jsou firmy maximalizující svůj zisk6. Pavelka (in Soukup, 2010, s. 272-275) uvádí, ţe v případě fixního mnoţství kapitálu ve firmě je mnoţství vyţadované práce závislé na mzdové sazbě, kde s rostoucí mzdovou sazbou poptávané mnoţství práce klesá. Agregátní poptávku po práci získáme pouhým součtem individuálních poptávek firem právě za předpokladu homogenity práce. Pavelka dále uvádí vzorec agregátní poptávky po práci: LD = f (w/P)

Firma maximalizuje svůj zisk, pokud je reálná mzdová sazba rovna meznímu fyzickému produktu práce (Soukup et al., 2010, s. 273) 6

4

kde LD je agregátní poptávkou firem po homogenní práci vyjádřenou funkcí reálné mzdy (w/P)7. Pokud není práce dokonale homogenní, je moţné zjistit agregátní poptávku po práci například v jednotlivých profesích nebo odvětvích. Stranou nabízející práci jsou domácnosti, jejichţ odměnou za práci je plat/mzda8. Klasický model trhu práce předpokládá domácnosti, jejichţ jediným zdrojem příjmu je práce nabízená na trhu práce, model tedy nepočítá s jinými zdroji příjmů jako transfery od státu nebo renta. Broţová (2006, s. 12-15) uvádí, ţe křivka individuální nabídky práce je zpětně zakřivená, coţ vysvětluje existencí dvou efektů (substitučního, který vede k nahrazování volného času výdělečnou činností, a důchodového, který s rostoucí reálnou mzdou vede jednotlivce k zvětšování uţitku ze spotřeby statků včetně volného času). Výsledná podoba křivky je odlišná u kaţdého jednotlivce nabízejícího práci a záleţí čistě na jeho osobních preferencích. Broţová uvádí předpoklad, ţe při niţších mzdových sazbách bude převládat důchodový efekt a tedy růst mnoţství nabízené práce aţ do okamţiku, kdy jednotlivec začne preferovat svůj volný čas (spotřebu). K obdobnému závěru dochází i Pavelka (in Soukup, 2010, s. 279). Holman dále zmiňuje význam transferové platby, tedy odměny, kterou v druhé nejlepší moţnosti můţe zaměstnanec za svou práci získat (2010, s. 274). Pavelka (in Soukup, 2010, s. 275-281) uvádí logické omezení individuální nabídky práce v podobě 24 hodin denně. V závislosti na výši hodinové mzdy a poloze a sklonu indiferenčních křivek pak jedinec nabízí pro něj optimální mnoţství práce. Pavelka (in Soukup 2010, s. 278) uvádí vzorec individuální nabídky práce: LS = f (w/P) kde nabízené mnoţství práce LS je funkcí reálné mzdové sazby w/P. Obdobně jako v případě poptávky po práci je i agregátní nabídka rovna součtu jednotlivých individuálních nabídek za předpokladu homogenity práce9. Odlišnost je moţné spatřit ve tvaru křivky agregátní nabídky, neboť ta je stále rostoucí s rostoucí reálnou mzdou. Pavelka (in Soukup, 2010, s. 280) uvádí jako důvod příchodu nových pracovníků na trh (lidé dříve ekonomicky neaktivní nebo imigranti) právě z důvodu rostoucí reálné mzdy. Klasický model trhu práce určuje optimální mnoţství a cenu homogenní práce jako průsečík křivek agregátní poptávky LD a agregátní nabídky LS. Model předpokládá nemoţnost individuální domácnosti nebo individuální firmy ovlivnit cenu práce, neboť v dokonalé konkurenci je tato plně přejímána ze situace na trhu. Významní stakeholdeři na trhu práce (stát, odborové organizace) mohou z důvodů uvedených v dalších podkapitolách zavést minimální mzdu pro danou ekonomiku nebo daný podnik/průmyslové odvětví. Účinky na trh práce po zavedení minimální mzdy zachycuje graf 1.

Reálná mzda je chápána jako podíl ceny práce w a ceny produktu P na trhu zboţí. Plat je odměnou zaměstnanců státu a státem či státními organizacemi zřízených institucí. Mzda je odměnou za práci v soukromém sektoru. 9 Problematice homogenity práce je věnována podkapitola 2.1.1 o heterogenní práci . 7 8

5

Graf 1 Účinky minimální mzdy

Zdroj: Broţová (2006) – upraveno

Broţová (2006, s. 79) tvrdí, ţe aby v dané ekonomice nebo na daném konkrétním trhu práce mělo zavedení minimální mzdy (Wm) význam, musí její hodnota převyšovat trţní rovnováţnou mzdu (W0). Tato rovnováha určuje i rovnováţné mnoţství poptávané práce L0. Firma jednající racionálně bude v rámci zamezení ztráty propouštět všechny zaměstnance, jejichţ mezní produkt práce bude niţší neţ minimální mzda. Strana nabídky práce s rostoucí mzdou přiláká další pracovníky na trh (mnoţství práce LS). Důsledkem je podle Broţové vznik nedobrovolné nezaměstnanosti způsobené převisem nabídky práce nad poptávkou. Neoklasický model trhu práce tedy nedoporučuje zavádění minimální mzdy z důvodu růstu nedobrovolné nezaměstnanosti a vzniku alokační neefektivnosti. Čím výše nad rovnováţnou mzdu stanoví stakeholdeři minimální mzdu, tím větší důsledky bude mít tato změna na zaměstnanost. Holman (2010, s. 168) zmiňuje i případný pozitivní efekt zavedení minimální mzdy v podobě firmy, která maximalizuje zisk a je nucena zavedením minimální mzdy hledat úspory v procesních činnostech, lepší technologii nebo lepším vyuţitím kapitálu. Tento aspekt by mohl vést ke zvýšení křivky produkční funkce podniku, coţ by vedlo k posunu křivky LD doprava a sníţení dopadu na nezaměstnanost. Macáková (in Hořejší, 2010, s. 392) uvádí, ţe podstatným faktorem je elasticita poptávky po práci. Pokud tvoří mzdové náklady jen malou část celkových nákladů firmy/odvětví, pak zavedení minimální mzdy bude mít jen malý nebo ţádný vliv na mnoţství poptávané práce a vice versa. Logicky tedy odvětví práce, kde podíl mzdových nákladů tvoří relativně malou část nákladů budou ovlivněny relativně méně oproti odvětvím jiným. Bartoš (2005, s. 2-3) zmiňuje intenzitu působení minimální mzdy na podnikatelský sektor rozdílem této minimální mzdy a mzdy obvyklé v daném odvětví. Za obzvláště nebezpečné pak povaţuje zvýšení minimální mzdy k hladině mzdy obvyklé v daném odvětví. Vzhledem k tomu, ţe rozloţení zaměstnanců v daných odvětvích podle

6

získávané mzdy není obvykle k dispozici bez speciálních šetření, navrhuje Bartoš pouţívání střední mzdy10. Autor dále uvádí, ţe obvyklým důsledkem bývá odměňování velké části zaměstnanců daného odvětví právě minimální mzdou, čímţ zaniká část motivace zaměstnanců zvyšovat svou produktivitu a mzdová diferenciace mezi jednotlivými pracovníky. Bartoš dále poznamenává, ţe celkový účinek rostoucí minimální mzdy na velikost podílu šedé ekonomiky je nepředvídatelný. Působí zde dva efekty – efekt snahy opustit šedou ekonomiku vyplácením celých oficiálních mezd bez nezdaněné sloţky, zároveň však rostoucí zdanění a sociální odvody mohou vést ke snaze co nejvyšší část mzdy odvést mimo registrovaný systém11.

2.1.1.1 Heterogenní pracovní síla v rámci klasického trhu práce Předpoklad homogenní pracovní síly v rámci klasického modelu trhu práce je zjevně velmi abstraktní, protoţe kaţdá jednotlivá práce vykonávaná individuálním zaměstnancem je odlišná. Různí se i mzda a produktivita jednotlivých zaměstnanců. S tímto nedostatkem klasického modelu práce se pokouší vyrovnat rozšíření v podobě modelu heterogenní pracovní síly. Ve článku Browna, Gilroye a Kohena (1982) o efektu minimální mzdy na míru (ne)zaměstnanosti je předpokladem existence dvou typů dovedností – dovednost specifická pro pracovní sektor A nebo B. Pracovní sektor A je sektor s uvalenou minimální mzdou a pracovní sektor B ţádné omezení minimální mzdou nemá. Zároveň existují pracovníci, jejichţ aktuální mzda je niţší neţ navrhovaná minimální a druhá skupina, jejichţ mzda je vyšší neţ minimální. Pracovníkovi v sektoru A je nabízena mzda WA a obdobně v druhém sektoru WB. Výše mezd je rovna ceně dovednosti násobenou stupněm dovednosti. Zaměstnanci si vybírají sektor podle toho, kde dosáhnout na vyšší mzdu, takţe relativní cena dovedností ovlivňuje zastoupení dovedností v obou sektorech. I v tomto modelu zaměstnavatelé najímají další jednotky práce, pokud jejich mezní produkt vynáší více, neţ je jejich cena. V sektoru A (s minimální mzdou) by firma za předpokladu fixní ceny za dovednost propouštěla zaměstnance s nejniţším stupněm dovednosti, coţ by ale v důsledku vedlo k celkovému poklesu výskytu ţádané dovednosti na trhu a logicky k tlaku na růst ceny této specifické dovednosti. To povede ke zvýšení mzdy WA u zaměstnanců v sektoru A s nejniţším stupněm dovedností, ale za cenu propuštění některých těchto pracovníků. Model tedy předpokládá jisté zvýšení nezaměstnanosti u málo kvalifikovaných zaměstnanců, a případné sníţení nezaměstnanosti u těch kvalifikovaných, se zdůvodněním moţného přesunu mezi sektory. Brown, Gilroy a Kohen implicitně dodávají, ţe skupiny zaměstnanců s vyšším poměrem příjemců minimální mzdy budou negativními důsledky jejího zvýšení zasaţeni nejvíce. Neumark a Wascher (2008, s. 51) předpokládají, ţe hlavním negativem zvýšení nebo zavedení minimální mzdy je ohroţení zaměstnanosti nejméně kvalifikovaných zaměstnanců.

Střední mzda = mediánová mzda, tedy výše mzdy, kterou pobírá 50 % zaměstnanců. Švarcsystém nebo i švarc systém je systém odvádění práce pro zaměstnavatele běţné pro zaměstnance jako OSVČ za účelem sníţení daňového zatíţení a sociálních odvodů. 10 11

7

Holman (2010, s. 280) se ptá, zda existuje pracovní trh jako obecný pojem a práce bez bliţšího určení. Zároveň odpovídá, ţe ano, neboť firma můţe poptávat práci X. Pokud ovšem nebude na trhu dostatek pracovníků schopných samostatně vykonávat práci X, firma najme zaměstnance s co nejbliţší kvalifikací a dodatečně je na svoje náklady vyškolí. Holman dále tvrdí, ţe z dlouhodobého hlediska se jednotlivé profese přelévají jedna v druhou v závislosti na měnících se podmínkách na trhu za účelem co nejvyššího individuálního vyuţití všeobecného faktoru práce.

2.1.1.2 Teorie dvou trhů práce Obdobně jako v teorii heterogenní pracovní síly i zde se jedná o rozšíření klasického modelu a snahu o zasazení do reálnějšího kontextu. Model předpokládá existenci homogenní práce, ale zároveň existenci dvou trhů – regulovaného minimální mzdou a neregulovaného. Graf 2 Regulovaný a neregulovaný trh práce

Zdroj: Broţová, 2006, s. 80 – upraveno

Levý trh práce na grafu 2 s existující minimální mzdou ukazuje, ţe při zvýšení rovnováţné mzdy (efektem minimální mzdy) nad rovnováţnou cenu práce (W0→Wm) dochází ke změně poptávaného mnoţství práce (L0→Lm). Zaměstnanci podle Broţové (2006, s. 80-81) začnou opouštět regulovaný trh, kde je sice vyšší mzda, ale někteří nenajdou zaměstnání. Na neregulovaném trhu práce tak dojde vlivem příchodu nezaměstnaných z regulovaného trhu práce ke zvýšení nabídky práce, byť za niţší cenu. Dojde tedy k situaci, kdy na regulovaném trhu bude sice vyšší cena práce neţ na neregulovaném, naopak neregulovaný bude schopen zaměstnat více pracovníků za niţší cenu.

2.1.2 Model monopsonu Tento model nedokonale konkurenčního trhu práce předpokládá existenci pouze jedné firmy, která dokáţe díky svému postavení ovlivňovat cenu práce, kterou nakupuje – je tvůrcem cen (wage maker). Model dále předpokládá homogenní pracovní sílu jako u klasického modelu trhu práce bez rozšíření. 8

Graf 3 Model monopsonu

Zdroj: Broţová, 2006, s. 81 – upraveno

Model zachycený na grafu 3 předpokládá, ţe pokud chce firma najmout více faktoru práce, musí zvýšit cenu, a to nejen pro nové zaměstnance, ale i pro stávající – rostoucí individuální nabídka práce. Trh práce je v rovnováze v okamţiku maximalizace zisku monopsonu (MFCL=MRPL). Mezní náklady na faktor práce jsou rovny meznímu produktu práce. Monopsonistická firma tedy bude najímat mnoţství Lm práce. Pokud by existovala dokonalá konkurence na trhu práce, podle Broţové (2006, s. 80-81) a Hořejší (2010, s. 404) by firma najímala za cenu práce We, ale právě existence monopsonu dovoluje firmě sníţit cenu na hodnotu Wm. Zavedení minimální mzdy by v intervalu We-W2 vedlo k lepší alokační efektivnosti na trhu práce a ke zvyšování zaměstnanosti a zároveň ceny práce, čímţ by na úkor monopsonu vydělávali zaměstnanci i zájemci o práci. Cílem státu (odborů) by tedy mělo být zasazení minimální mzdy do tohoto intervalu. Pokud by ovšem minimální mzda byla vyšší neţ W2, došlo by sice k růstu ceny práce ale zároveň i poklesu najímaného mnoţství práce. Broţová dále připomíná, ţe při hodnotách Wm a W2 bude mnoţství najímané práce stejné, nejvyšší bude při hodnotě rovnováţné – We. Dynamický monopsonistický model je variantou výše uvedeného modelu monopsonu. Model předpokládá, ţe z důvodů výše uvedených monopsonistická firma neobsadí některá volná místa (nezvýší mnoţství zaměstnanců), aby nemusela zvýšit vyplácenou cenu práce. Schmitt píše ve svém článku (2013), ţe zavedení minimální mzdy v tomto případě nemusí být jen nevýhodou pro nejméně kvalifikované pracovníky, kteří by v klasickém modelu monopsonu nebyli zaměstnáni, naopak jim případné zavedení minimální mzdy kvalifikaci můţe zvýšit větším disponibilním důchodem. Pokud takový zaměstnanec bude mít vyšší neţ monopsonem určenou mzdu bude moci více peněz věnovat například na zvýšení vzdělání nebo na dojíţdění do práce. Obdobně jako v teorii efektivnostních mezd zde Schmitt zmiňuje funkci motivace zaměstnanců k niţší absenci a fluktuaci působením vyšší mzdy.

9

2.1.3 Teorie efektivnostních mezd Podle Soukupa (2010, s. 292-294) vychází model teorie efektivnostních mezd z předpokladu, ţe zaměstnanci pracují usilovněji a lépe, pokud dostávají vyšší mzdy. Důvodem je vyšší motivace (teorie motivace podle Maslowa v přepracované podobě in Wagnerová, 2005) a snaha udrţet si místo, kde vydělávají více, neţ je skutečná cena jejich práce na trhu. Daný stav je tedy jak pro firmu (vyšší pracovní výkon), tak pro zaměstnance (vyšší cena práce) výhodná. Broţová (2003, s. 75) dále uvádí, ţe zaměstnanci budou mít niţší tendenci k fluktuaci a pracovním absencím i díky vyššímu rozdílu mezi mzdou a sociálními dávkami. Soukup (2010, s. 292-294) dále uvádí, ţe na trhu práce v rámci této teorie existuje nedokonalá informovanost firem o skutečné pracovní výkonnosti zájemců o práci. Firmy budou nabízet vyšší neţ rovnováţnou (nebo minimální) mzdu s nadějí, ţe přilákají výkonnější pracovníky, popřípadě aby více motivovaly méně výkonné zaměstnance. Soukup dále uvádí, ţe i v případě existujících zaměstnanců je informační výhoda na straně pracovníků, neboť pro firmy je obtíţné monitorovat individuální výkonnost a mnohdy dojde k situaci, ţe zaměstnanec je placen pouze za pobyt na pracovišti bez skutečného přínosu pro firmu. Firmy budou opět reagovat zvýšením mezd nad rovnováţnou cenu na trhu s představou, ţe zaměstnanci budou vyvíjet vyšší pracovní výkon ze strachu, ţe by v případě propuštění nenašli obdobně placené místo.

2.1.4 Teorie endogenního růstu Fialová (2013, s. 5) uvádí teorii endogenního růstu jako jednu z teorií vyuţívajících předpoklad investice do lidských zdrojů. Bude-li cena práce vyšší neţ rovnováţná nebo minimální, endogenní teorie předpokládá, ţe část zisku zaměstnanců bude věnována do zvýšení vlastní kvalifikace a tím pádem i zvýšení pracovní výkonnosti. Fialová uvádí dva výzkumy z 90. let, které dokazují, ţe sníţení minimální mzdy v konečném důsledku zhoršuje výkonnost celé ekonomiky. Endogenní teorie práce také předpokládá vliv vyšší ceny práce a konstantního produktu na zavádění nových technologií, které produkt zvýší. Zároveň ale zavádění nových technologií můţe vést k niţší potřebě práce a tedy i ztrátě zaměstnání. Obdobně i kolektiv autorů Aghion, Howitt a García-Peñalosa (1998, s. 1-27) zmiňují, ţe teorie endogenního růstu je patrná na vývoji postindustriální společnosti12 na příkladu inovací a změn produktů a sluţeb, které ne vţdy přichází samovoně, ale mnohdy k nim dochází právě pod tlakem vnějších okolností jako například minimální mzdy.

2.2 Historie zavádění minimální mzdy Historicky byly pracovněprávní vztahy (můţeme-li pouţít takový výraz) velmi volné a prakticky se řídily spíše zvykem a volnou směnou na trhu práce, neţ regulacemi vyšší moci. Existovala také hraniční podoba otroctví, kdy odměnou za práci bylo pouze jídlo a ubytování. Otrok otrokáři svou práci neprodával, ale byl jeho majetkem a potrava

Keller (2011, s. 12) definuje postindustriální společnost jako společnost historicky navazující na společnost industriální, průmyslovou. Tato společnost a její ekonomika je zaloţena na masovém přesunu z průmyslové výroby do sféry sluţeb. 12

10

a základní potřeby mu byly poskytovány pouze pro udrţení ţivota, případně zajištění reprodukce. Dále pak existovaly podoby smluvní práce, kdy odměnou mohla být část úrody nebo jiná (i finanční) náhrada (Neumark a Wascher, 2008, s. 11-17). Pravděpodobně nejstarším předchůdcem stanovení minimální mzdy, respektive určené mzdy za konkrétní odvedenou prácí je Chammurapiho zákoník (přibliţně 1700 př. Kr.) platný v babylonském království. Zákoník řešil kromě úroků, soukromého vlastnictví, rodinného práva i otázku mezd: “§215 - Pokud lékař provedl na svobodném občanovi bronzovým nožem náročnou operaci a vyléčil ho, nebo bronzovým nožem otevřel cystu na obočí svobodného občana a vyléčil tak jeho oko, vezme deset šekelů stříbra jako odměnu.”(Harper, 1904, s. 77 – volně přeloţeno). Jedná se tedy o stanovení přesně dané mzdy za konkrétní práci. Dalším dějinným milníkem v regulaci mzdy byl středověk, specificky pak 14. století v Anglii zasaţené morovými ranami, jeţ vedly k prudkému poklesu počtu obyvatel a tedy i pracovní síly. Dosavadní feudální systém byl natolik otřesen nedostatkem zemědělských dělníků, řemeslníků a pracovníků, ţe mnozí lénní pánové zůstali bez dostatečného mnoţství pracovníků k obhospodařování jejich majetku. To vedlo po odeznění největšího šoku z Černé smrti k mimořádnému emancipačnímu hnutí mezi pracovníky, kteří (vědomi si své vzácnosti) zvýšili podstatně ceny za svou práci (Morgan, 1998). Reakcí krále Edwarda bylo zavedení Ordinance of Labourers, který efektivně zavedl maximální moţné mzdy v Anglii (Mihm, 2014). Mihm stejně jako Holman (2005, s. 7-10) uvádějí, ţe toto bylo plně v souladu se scholastickým myšlením té doby, ţe odměna za práci by měla být jen taková, aby udrţela důstojný ţivot člověka v rámci společenské vrstvy, do které patřil. Mihm (2014) ve svém článku uvádí, ţe Ordinance of Labourers stanovil ceny práce na ekvivalentní době před morem a dodatek z roku 1351 v podobě Statute of Labourers pak dokonce uváděl postihy za nabízení vyšší mzdy. Ve svém článku o vývoji minimální mzdy v Austrálii historik Blackburn (2007) píše, ţe dalším dodatkem k Statute of Labourers pak bylo navázání maximální mzdy na ceny potravin. Blackburn dale tvrdí, ţe i v 15. a 16. století existovaly zákony upravující minimální/maximální mzdy, bohuţel neuvádí další podrobnosti. Zásadní ale byl první zachovaný zákon z pera krále Jakuba I. Act Fixing a Minimum Wage, který vznikl na ochranu pracovníků v textilním průmyslu (Blackburn (2007). Toto je v rozporu s učením merkantilistů (Holman, 2005, s. 17-18), kteří ve vysokých mzdách spatřovali nebezpečí pro pozitivní obchodní bilanci, jelikoţ sniţovaly konkurenceschopnost domácího zboţí na mezinárodních trzích. Holman dale uvádí, ţe merkantilismus vnímal u mzdy pouze důchodový efekt, coţ v konečném důsledku vedlo k úvaze, ţe čím více si zaměstnanci vydělají, tím méně budou pracovat a bude tak klesat křivka nabídky práce. S rozvojem raného kapitalismu a průmyslovou revolucí ve Velké Británii byly předchozí zákony o minimální mzdě zrušeny. První oficiální změnou v uvaţování o důstojné mzdě byla encyklika papeţe Lva XIII. Rerum novarum. Encyklika vydaná roku 1891 se věnovala otázce dělníků, socialismu a kapitalismu. Papeţ vyzývá k odstranění světských zákonů, které přinášejí neshody mezi zaměstnance a zaměstnavatele, specificky zmiňuje nedostatečnost mezd dělníků. Papeţ se dále odvolal ke středověkému mysliteli Tomáši Akvinskému, který zdůrazňoval, ţe mzda, která nestačí k důstojnému ţivotu, je nezákonná a nemravná. Dále kritizoval tehdy zaběhlý zvyk zaměstnávání ţen a dětí za mzdy niţší, neţ které by dostávali dospělí muţi. 11

Blackburn (2007), Mihm (2014) a Starr (1981) společně uvádějí, ţe první zemí, kde byla v novodobých dějinách zákonem zavedena minimální mzda byl roku 1894 Nový Zéland, následován 1886 státem Victoria v Autrálii. Zatímco Blackburn a Mihm dávají toto do souvislosti s katolickou komunitou inspirovanou Rerum novarum, Starr tuto souvislost neuvádí, naopak ji hodnotí jako emancipační hnutí dělnictva. První minimální mzda platila pouze pro určitá povolání a byla určována soudy, později s rozšířením po celém území Austrálie rozhodovaly o výši minimální mzdy komise tvořené zástupci zaměstnanců a zaměstnavatelů. Starr (1981) popisuje šíření konceptu minimální mzdy v Evropě jako souvislost s působením Commonwealthu, kde roku 1909 bylo přijato nařízení o minimální mzdě ve čtyřech průmyslových odvětvích ve Velké Británii. V roce 1926 se jiţ zákony o minimální mzdě týkaly všech významných odvětví průmyslu Velké Británie. V té době v kontinentální Evropě byly zákony o minimální mzdě (existovaly-li vůbec) omezeny na domácí sluţebnictvo. Příkladem můţe být legislativa ve Francii (1915), Norsku (1918), Československu (1919), Španělsku (1926) nebo Belgii (1934). Vyjímkou bylo Maďarsko, kde se minimální mzda týkala pracovníků v zemědělství. Před 2. světovou válkou existovaly zákony o minimální mzdě v mnoha zemích světa, ale často nebyly dodrţovány a jejich vymáhání nebylo jednoduché (Starr, 1981, s. 2). Starr ve své knize popisuje tři hlavní způsoby zavádění zákonů o minimální mzdě v Evropě: 1) Zákonem stanovená minimální mzda pro všechny zaměstnance (1945 – Lucembursko, 1950 – Francie, 1963 – Španělsko). 2) Země, kde o výši minimální mzdy v jednotlivých oborech rozhodovaly dohody mezi odbory a zaměstnavateli (Norsko, Švédsko, SRN, Rakousko, Finsko). 3) Smíšený model VB a Irska, kde byly zákonem o minimální mzdě chráněni jen zaměstnanci nespadající pod odborové dohody.

2.2.1 Minimální mzda v Československu a České republice Barošová (2005, s. 15) uvádí, ţe první zákonnou úpravou minimální mzdy v ČSR byla vyhláška č. 236 z roku 1919, která upravovala práci a mzdu za šití oděvů pro vojenskou správu na zakázku státu. Tato vyhláška pocházela z pera Ministerstva sociální spravedlnosti a byla chápána jako sociální opatření. Kromě této vyhlášky bylo období let 1918-1939 prosto zákonných úprav minimální mzdy kromě případů, kde neexistovala moţnost kolektivního vyjednávání nebo pozice zaměstnanců byla příliš slabá nebo rostříštěná. Minimální mzdy byly tedy upravovány především kolektivními smlouvami. Barošová nicméně uvádí, ţe průměrné mzdy byly v evropském kontextu nízké a situace eskalovala na konci 20. let obzvláště v oblasti práce domácích sluţebných a pracovníků v zemědělství. V souvislosti s touto situací vláda ratifikovala dohodu s ILO č. 26/1928 o minimální mzdě domácích zaměstnanců. Tato dohoda určovala minimální mzdu podle odvětví a druhu práce a dokonce podle pohlaví.13

Barošová dále uvádí, ţe důvody nezavedení minimální mzdy byly především v nezájmu odborů a v obecném chápání zákonné mzdy jako brzdy (maximální mzda) v období konjunktury. 13

12

Lajtkepová (2010, s. 9) komentuje situaci v Československu po roce 1945 (1948), které bylo jednou z mála zemí socialistického tábora, kde nebyla minimální mzda zavedena a to aţ do roku 1955. Vláda vycházela z představy tarifních mezd a spojovala minimální mzdu s prvním a nejniţším tarifem. Jelikoţ prakticky ţádny ţivitel rodiny nespadal do nejniţší tarifní třídy byla všeobecně zavedená představa, ţe minimální mzdy se svým významem pro zajištění důstojného ţivota zajištěna. V Československu byl zákon o minimální mzdě spuštěn přístoupením a ratifikováním k mezinárodní Úmluvě o zavedení metod stanovení minimálních mezd v roce 1950, o rok později vstoupila úmluva v platnost (2010, s. 9). Tabulka 1 Vývoj minimální mzdy v ČSR/ČR v letech 1991-2015 Rok a měsíc 1991 únor 1992 leden 1996 leden 1998 leden 1999 leden 1999 červenec 2000 leden 2000 červenec 2001 leden 2002 leden 2003 leden 2004 leden 2005 leden 2006 leden 2006 červenec 2007 leden 2013 srpen 2015 leden Zdroj: MPSV, 2014

Min. mzda v Kčs/Kč za měsíc 2000 2200 2500 2650 3250 3600 4000 4500 5000 5700 6200 6700 7185 7570 7955 8000 8500 9200

Min. mzda v Kčs/Kč za hodinu 10,80 12,00 13,60 14,80 18,00 20,00 22,30 25,00 30,00 33,90 36,90 39,60 42,50 44,70 48,10 48,10 50,60 55,00

Tabulka 1 uvádí vývoj minimální mzdy od ledna 1991 do ledna 2015 v ČSR/ČR. Barošová připomíná, ţe za celou dobu socialistického zřízení přes existenci zákonného rámce minimální mzdy nebyla její hodnota vyčíslena a určena, k čemuţ došlo aţ po roce 1989 začleněním minimální mzdy do Zákoníku práce. Na základě nařízení vlády č. 99/1991 došlo ke stanovení minimální mzdy ve výši 2 000 Kčs měsíčně při 42,5 odpracovaných hodinách týdně. Baštýř (2005, s. 13) uvádí, ţe výše minimální mzdy a její další úpravy nicméně byly chaotické a neopíraly se o hlubší analýzu makroekonomických statistik. Minimální mzda v roce 1991 byla stanovena na 52 % průměrné mzdy tehdejšího stavu a teprve časem klesala na 38 % v roce 1993 vlivem vysoké inflace. Tabulka inflace a reálného zvyšování minimální mzdy bude součástí praktické části práce.

2.2.2 Minimální mzda v Portugalsku Portugalsko se stalo republikou v roce 1911 po několikanásobných atentátech na královskou rodinu a nakonec po volbách, ve kterých vyhrála republikánská strana. Portugalská republika se nicméně od té Československé podstatně lišila existencí rozsáhlých zámořských kolonií především v Africe, které ji ekonomicky vysávaly, 13

narozdíl od obecné představy zisků z nich plynoucích (Clarence-Smith, 1995, s. 112143). První republika (1911-1926) byla inspirována komunistickým hnutím v tehdy carském Rusku. V Portugalsku nicméně v oblasti minimální mzdy v průmyslově a celkově ekonomické nerozvinutém státě nedosáhla tato inspirace významných změn. Po další revoluci, kdy přichází k moci António de Oliveira Salazar přichází aţ do roku 1974 takzvaný Estado Novo (Nový stát), který v oblasti politické i ekonomické bytostně pěl na dodrţování starých pořádků, coţ mimo jiné znamenalo minimální vliv odborů, omezování ekonomického rozvoje a minimum sociálních zákonů, a tedy i neexistenci minimální mzdy a zákonů o ochraně znevýhodněných zaměstnanců. Během portugalských koloniálních válek o nezávislost v 60. a 70. letech došlo k naprostému ekonomickému vyčerpání Portugalska, které nakonec o všechny své zámořské kolonie přišlo s výjimkou autonomních regionů Azor a Madeiry. Portugalsko se dočkalo zákonu o minimální mzdě aţ v roce 1974 po tzv. Karafiátové revoluci14, coţ byl jeden z prvních zákonů schválených prozatimní vládou. Zákon tehdy zároveň stanovil stejné platové podmínky pro muţe i ţeny (Faria, 2014). Tabulka 2 Vývoj minimální mzdy v Portugalsku v letech 1990-201515 Rok Min. mzda v Eurech za měsíc 1990 172,1 1991 200 1992 222 1993 236,4 1994 245,9 1995 259,4 1996 272,3 1997 282,8 1998 293,8 1999 305,8 2000 318,2 2001 334,2 2002 348 2003 356,6 2004 365,6 2005 374,7 2006 385,9 2007 403 2008 426 2009 450 2010 475 2011 485 2015 505 Zdroj: PorData, 2014

Min. mzda v Eurech za hodinu 1,10 1,25 1,39 1,48 1,58 1,65 1,70 1,77 1,84 1,90 1,99 2,10 2,18 2,23 2,29 2,35 2,40 2,50 2,65 2,80 3,00 3,05 3,15

Portugalsky Revolução dos Cravos, proběhla v dubnu 1974 jako levicový přechod od autoritářskéro reţimu A. Salazara k demokratickému zřízení země. 15 Aţ do roku 1990 byla minimální mzda v Portugalsku dvojí: pro práce v zemědělství a pro ostatní profese. 14

14

Tabulka číslo 2 zachycuje mnohem rychlejší a vyšší růst minimální mzdy v Portugalsku v porovnání s daty v tabulce 1 zachycující obdobný vývoj v ČR. Oprostění o vliv inflace a bliţší porovnání s daty České republiky bude součástí praktické části této diplomové práce.

2.3 Předpokládané cíle minimální mzdy Základním předpokladem moderního vyuţití institutu minimální mzdy jsou faktory ekonomické a sociální, které nastavují potřebu upravit existující skutečnosti v dané ekonomice/společnosti za účelem dosaţení ideálnějšího stavu. Baštýř (2005, s. 1) pojmenovává tyto dva faktory fungování minimální mzdy jako kriteriální a ochranný. Dále je Baštýř rozvádí následujícím způsobem: 1) Kriteriální funkce minimální mzdy spočívá ve vytvoření motivace pracovníka pracovat legálně (mimo šedou a nezdaněnou část ekonomiky). Dále by tato funkce měla motivovat jedince přejít ze sféry sociálních dávek do sféry zaměstnanecké a naopak daně státu odvádět (poměr výše moţných sociálních dávek a minimální mzdy hraje klíčovou roli16). 2) Sociálně ochranná funkce je historicky starší a odráţí se od potřeby společnosti zajistit všem pracujícím členům společnosti garantovaný příjem odpovídající základní ochraně před chudobou a dosáhnout jistého stupně důstojného ţivota. Kriteriální faktor minimální mzdy je i hlediskem pouţitelným při ekonomických modelech zaměstnavatelů, kdy minimální mzda stanovuje nejniţší moţnou hranici mzdových nákladů na zaměstnance a je tedy kritériem rozhodování se o zaměstnání/propuštění zaměstnance (Bartoš, 2005, s. 2). Bartoš, ale i další autoři, se shodují na souvislosti mezi minimální mzdou (minimálními mzdovými náklady) a mezním produktem práce, kdy výchozím chováním racionálně uvaţující firmy bude při niţším mezním produktu práce zaměstnance propustit. Sociálně ochranná funkce má ale i kladnou funkci ve vztahu vůči zaměstnavatelům, kdy zajišťuje v rámci dané ekonomiky srovnatelné podmínky pro zaměstnávání. Zabránění dumpingových mezd (Bartoš uvádí pojem hladová mzda) ze strany zoufalých zaměstnanců nebo cizinců zabraňuje získávání nekalé výhody na trhu pro některé firmy17. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR definuje funkci minimální mzdy jako ochranu před chudobou a umoţnění ţít na úrovni potřeb a sociálních kontaktů (2013). Portugalské Ministério da Solidariedade, Emprego e Segurança Social ji chápe jako zaručenou mzdu s významem vyrovnávání rozdílu mezi pohlavími, věkovými skupinami, ekonomickými sektory a regiony Portugalska (2011). Fortin a Lemieux (1997, s. 4-11) vnímají cíle zvyšování minimální mzdy jako nástroj zlepšování některých oblastí kvality práce. Autoři chápou souvislost mezi donucením ekonomických subjektů na trhu práce (zaměstnavatelů i zaměstnanců) přestat se

Bartoš uvádí ekvivalenci pozitivního rozdílu mezi minimální mzdou a dosaţitelnými sociálními dávkami s motivací vyhledávat placené zaměstnání, byť za odměnu ve výši minimální mzdy. 17 Bartoš opomíjí zcela úmyslně faktor mezinárodního srovnání mzdových nákladů, kdy za jistých okolností můţe být pro zaměstnavatele výhodné převést svou podnikatelskou činnost do země bez minimální mzdy (s relativně menší minimální mzdou). 16

15

spoléhat na nízko hodnocenou práci s nízkým přínosem a kvalifikací, coţ by dlouhodobě mělo vést ke zlepšení podmínek na trhu práce a zvyšování kvalifikace zaměstnanců, kteří se na něm chtějí uplatnit18. Autoři poněkud netradičně mezi výhody zavádění minimální mzdy řadí racionalizaci nízko kvalifikovaných pozic zaváděním nových automatizovaných technologií, coţ ale v důsedku musí vést k horšímu uplatnění právě těchto „zracioanalizovaných“ pozic. Někteří autoři (například Hurley, 2007) zmiňují vliv zavedení minimální mzdy na omezení zneuţívání práce zranitelných skupin obyvatelstva, obzvláště pak znevýhodněných ţen, starších pracovníků, nováčků na pracovním trhu, postiţených a podobně. Zvýšení minimální mzdy s velkou pravděpodobností zasáhne především tyto skupiny, které jsou jejími častějšími cíli. Graf 4 Podíl muţů a ţen vydělávajících minimální mzdu ve vybraných zemích

Zdroj: Hunley, 2007, s. 6

Z grafu 4 zobrazujícího situaci ve vybraných zemích EU v roce 2005 je moţno (jako ilustrativní příklad) vidět, ţe s výjimkou Maďarska ve všech zemích převaţují ţeny jako zaměstnanci odměňováni minimální mzdou. Hunley dále předpokládá, ţe bez existence institutu minimální mzdy by byly tyto rozdíly ještě markantnější. Data pro Portugalsko a ČR ukazují, ţe počet ţen s minimální mzdou je prakticky dvojnásobný narozdíl například od Lotyšska. Ze statistik Eurostatu (2013) vyplývá, ţe situace na opačném konci příjmového spektra (20 % zaměstnanců s nejvyššími příjmy) ukazuje za rok 2013 odlišnou skutečnost. V ČR je podíl muţů a ţen stejný (52 % a 48 %), v Portugalsku je rozdíl vyšší (71 % a 29 %) ve prospěch muţů. Cerejeira (2012) uvádí, ţe z empirických studií vyplývá větší dopad zavedení a zvyšování minimální mzdy na ţeny, pracovníky s handicapem a nováčky na trhu práce. Případné nadšení ovšem krotí existencí práce přesčas, na kterou se portugalské zákony o minimální mzdě nevztahují. Zároveň zmiňuje dopad na nefinanční benefity

Autoři ale vynechávají myšlenku na zaměstnance, kteří díky svým fyzickým nebo psychickým schopnostem nejsou vysoce kvalifikované práce schopni a jako takoví jsou z trhu vytlačováni. 18

16

pro zaměstnance (příspěvek na stravné, dopravu, ubytování, nenárokovou dovolenou), kde dopad na zaměstnance podle pohlaví, doby zaměstnání a podobně není zásadní, naopak je v rámci EU takové rozdělení chápáno diskriminačně.

2.4 Mechanismy utváření minimální mzdy Baštýř (2005, s. 6) rozděluje mechanismy utváření minimální mzdy na dvě hlavní skupiny: 1) Minimální mzda určená zákonem. 2) Minimální mzda určená kolektivní smlouvou/kolektivními smlouvami. První skupina mechanismu je podle Baštýře uváděna v praxi zákonodárnou autoritou státem a je právně vymahatelná pro všechna odvětví ekonomiky. Druhý zmíněný způsob vychází z jednání mezi odbory a zaměstnavateli (někdy pod dohledem státu), kdy je minimální mzda pro ekonomiku nebo častěji jednotlivá odvětví stanovována na zásadě konsensu zúčastněných stran. Obrázek 1 Mechanismy utváření minimální mzdy

Zdroj: Baštýř, 2005, s. 7 – upraveno

Z obrázku 1 vyplývá, ţe oba mechanismy jsou podle Baštýře potenciálně kombinovatelné, kdy minimální mzda určená zákonem můţe být ovlivňována nadpodnikovými (odvětvovými) zájmy a naopak kolektivní smlouvy v rámci podniků mohou být ovlivňovány změnami na zákonem určené úrovni. Baštýř dále uvádí, ţe zatímco zákonem stanovená minimální mzda bývá rigidní a reaguje na změny ve výkonnosti ekonomiky se zpoţděním, kolektivní smlouvy mají 17

tendenci být mnohem pruţnější, ovšem pro zaměstnavatele teoreticky (díky síle odborů) nevýhodnější. Podle autorů Sagetových (2005, s. 6) lze mechanismy vytváření minimální mzdy rozdělit na 4 základní skupiny: 1) Jedna hodnota minimální mzdy pro daný stát, kdy o její úrovni rozhoduje stát. 2) Jedna hodnota minimální mzdy pro daný stát, kdy o její hodnotě rozhoduje stát na základě jednání zástupců odborů a zaměstnavatelů. 3) Různé hodnoty minimální mzdy podle ekonomických sektorů, kdy o její úrovni rozhoduje stát. 4) Různé hodnoty minimální mzdy podle ekonomických sektorů, kdy o její úrovni rozhoduje kolektivní vyjednávání. Sagetovi dále hodnotí jednotlivé systémy a zasazují země International Labour Organization (ILO) do daných kategorií. První typ, kde je stát jediným a konečným rozhodcem ve výši minimální mzdy se zdá jako nejlogičtější a nejjasnější, ale v reálném světě není příliš pouţíván (Nigérie, Laos), protoţe rozhodnutí státu je většinou navázáno na předchozí výzkum a názory odborů a zaměstnavatelů. Druhý typ (většina členů ILO) je vázaný na tripartitní jednání a stát stanovuje minimální mzdu pro všechny sektory ekonomiky. Do této skupiny patří i ČR a Portugalsko, kde se v obou případech jedná o další jednotlivé body v rámci zákona. V případě České republiky mluvíme o zaručené mzdě podle náročnosti jednotlivých profesí a minimální/zaručená mzda je stejná pro celé území ČR. Zároveň je určena buď hodnotou za hodinu práce nebo měsíční sazbou (12 výplat do roka). V případě Portugalska existuje jednotná minimální mzda bez rozdílu ekonomických sektorů s různou velikostí v rámci kontinentálního Portugalska a další dvě pak pro souostroví Azory a Madeiru. Mzda je kalkulována pro 14 nebo 12 výplat ročně a existuje výjimka pro velmi mladé a nezkušené zaměstnance ve výši 80 % minimální mzdy. Třetí typ, kdy je hodnota minimální mzdy odlišná podle ekonomických sektorů a rozhoduje o ní primárně stát, je také poměrně výjimečnou v rámci ILO i EU. Sagetovi zmiňují například Kubu, Belize, Nikaraguu nebo Japonsko. V rámci EU můţe jít o Kypr, který rozlišuje minimální mzdu podle profesí a stát navíc určuje minimální mzdu pro méně a více neţ 6 měsíců délky trvání zaměstnání (Department of Labour Relations – Cyprus, 2014). Poslední type podle Sagetových je zaloţen na kolektivním vyjednávání v jednotlivých podnicích nebo sektorech ekonomiky. K zemím v rámci EU, které mají takto stanovenou minimální mzdu, patří Rakousko, Německo nebo Finsko. V rámci vyjednávání nehraje stát jinou neţ poradní roli a ustanovení konečné hodnoty minimální mzdy vychází z pozice síly zástupců odborů nebo zaměstnavatelů. Tento systém je nejflexibilnější k výkyvům v reálné ekonomice, zároveň je ale nejcitlivější na zásahy nátlakových skupin (například stávky v dopravě). Kolektivně vyjednané nebo zákonem dané hodnoty minimální mzdy jsou ovšem pouze minimální hodnotou a je velmi častým jevem, ţe jednotlivá odvětví nebo podniky uzavírají kolektivní smlouvy se zaměstnavateli, které berou zákonem danou mzdu pouze jako minimální hodnotu intervalu stanovení konkrétní minimální mzdy. 18

2.4.1 Role stakeholderů v rozhodování o výši minimální mzdy Výsledná minimální mzda určená státem nebo na základě kolektivního vyjednávání je vţdy kompromisním řešením mezi jednotlivými zájmovými skupinami. Mezi ně lze zařadit stát (státní úřady), odbory a zástupce zaměstnanců. Cíle jednotlivých zájmových skupin jsou názorně zobrazeny na obrázku 2: Obrázek 2 Cíle zájmových skupin v rámci minimální mzdy

Vláda 1) Ovlivňování makroekonomických ukazetelů 2) Ekonomický růst 3) Politika zaměstnanosti 4) Sociální politika a přerozdělování

Zaměstnavatelé

Odbory

1) Stanovení mezd na základě tržní poptávky

1) Prozaměstnanecká politika

2) Omezování nákladů práce

2) Základ pro kolektivní vyjednávání

3) Zvýšení využití lidských zdrojů

3) Standardizování mezd

Zdroj: Grimshaw a Bosch, 2013, s. 4 – volně přeloţeno a upraveno

Z obrázku 2 vyplývá, ţe do jednání vstupují různé zájmové skupiny, které mají odlišné představy o stavu a vývoji mezd v dané ekonomice. Výsledná hodnota minimální mzdy je pak kompromisním průnikem jednotlivých cílů zájmových skupin. Grimshaw a Bosch předpokládají obvyklé konfrontační vztahy mezi zástupci zaměstnavatelů a odborů a roli státu vidí obvykle v rozhodovacím mechanismu v závislosti na politickém směřování vlády v oblasti ekonomiky, sociálních věcí a zaměstnanosti. Grimshaw a Bosch (2013, s. 2-5) uvádějí rozdílné přístupy ke vnímání rolí jednotlivých zájmových skupin a zmiňují i další nástroje vlády k ovlivňování pracovního trhu (maximální počet odpracovaných hodin za daný časový úsek, placení práce přesčas a o svátcích, placená dovolená...). Netrţní vstupování (zákonná nařízení a omezení) jsou v rámci neoklasické teorie chápány jako vyvedení trhu z rovnováhy. Autoři uvádějí, ţe zákony o minimální mzdě mohou být v rozporu nebo naopak podporovat cíle vlády v různých oblastech, ať uţ jde o růst nízkopříjmových odvětví ekonomiky, snahu zapojit nezaměstnané do pracovního procesu nebo udrţení konkurenceschopnosti národní ekonomiky na mezinárodním trhu. Vlády mohou ale vnímat zavádění či valorizaci minimální mzdy nejen jako politický čin, ale mohou mít makroekonomické pohnutky v podobě zvyšování koupěschopnosti obyvatelstva, zvyšování zaměstnanosti, daňových odvodů nebo celkové poptávky na trhu výrobků a sluţeb. Grimshaw a Bosch dále popisují moţnosti vyuţití minimální

19

mzdy v boji s deflací nebo balancování mezi výrobou statků a sluţeb a jejich spotřebováním na národním trhu. Heymann a Earle (2010) ve své knize podporující kladné efekty vysokých minimálních mezd zmiňují vlastnosti některých vlád, které v rámci odstraňování příjmových nerovností mohou pouţít minimální mzdu jako nástroj odebírání části zisku z rukou majitelů kapitálu k majitelům práce. Heymann a Earle dále vypichují odstraňování některých firem z trhu díky vyuţívání mezd, které nestačí k důstojnému ţivotu pracujících, kteří jsou pak stejně závislí na sociálních dávkách (například příspěvky na bydlení). Grimshaw a Bosch (2010, s. 5) rozvádějí neochotu zaměstnavatelů být ovlivňováni ve svém rozhodování státem nebo zaměstnanci, coţ teoreticky můţe vést k nevyţádaným investicím do změny technologií, propouštění nebo zvyšování ceny finálního výrobku či sluţby pro koncového zákazníka. V sektorech, kde velká část nákladů je tvořena mzdami, mohou firmy nabízející své výrobky a sluţby na mezinárodním trhu být zavedením minimální mzdy ohroţeny ve své konkurenceschopnosti (například call centra pro nadnárodní firmy, která se mohou stěhovat do zemí s nejniţšími mzdami a odpovídajícími schopnostmi potenciálních zaměstnanců). Hurley (2007, s. 7) zmiňuje, ţe nejvyšší odpor proti zavádění/zvyšování minimální mzdy v rámci EU lze pozorovat u malých a středních firem, obzvláště pak v hotelech a restauracích, maloobchodu nebo textilní výrobě. Firmy ale zavádění minimálních mezd nemusí vnímat pouze negativně. Někteří autoři (Falk et al., in Grimshaw a Bosch; Akerlof, tamtéţ) zmiňují pozitivní důsledky pro zaměstnavatele ve formě menší fluktuace zaměstnanců, větší předvídatelnost mzdových nákladů nebo impulz k přesunům do oblastí, kde zahraniční konkurence není natolik silná. Posledním zmíněným stakeholderem jsou odbory, které většinou tlačí na zvyšování minimální mzdy dané zákonem kvůli zaměstnancům a jejich příjmům. Zároveň vyšší minimální mzda podporuje jejich vyjednávání v rámci kolektivních smluv. Minimální mzda ale zároveň můţe za jistých okolností být vnímána problematicky ze strany odborů, neboť pokud by byla příliš nízká oproti kolektivním smlouvám, zaměstnavatelé by toho mohli vyuţít ke zvýšení tlaku na změnu těchto smluv ve svůj prospěch. Všechny odbory mají tendenci mít ve svých řadách co nejvyšší mnoţství zaměstnanců, coţ zvyšuje jejich vyjednávací pozici vůči zaměstnavatelům (repektive i vládě). Pokud by rozdíl mezi minimální mzdou garantovanou státem a mzdou vyjednanou kolektivními smlouvami byl příliš nízký, bylo by pro odbory obtíţné přimět zaměstnance stát se členy odborů, neboť by jim toto členství nepřinášelo zásadní uţitek. Grimshaw a Bosch (2010, s. 8) ještě zmiňují zájem odborů o zvyšování minimální mzdy z důvodů vyrovnávání rozdílů mezi platy podle pohlaví, věku a vzdělání, neboť odbory mají snahu o co nejrovnostárštější mzdovou diferenciaci.

2.4.2 Stanovení výše minimální mzdy V mnoha zemích světa se zákony o minimální mzdě je obtíţné určit, za jakých okolností a jakým způsobem byla prvotní výše minimální mzdy určena, dá se ale předpokládat, ţe to bylo na základě jednání mezi zástupci zaměstnanců, zaměstnavatelů a za vyuţití

20

makroekonomické analýzy zohledňující zaměstnanost a současný stav ekonomiky.

konkurenceschopnost

ekonomiky,

Sagetovi (2005, s. 24) popisují různé metody prvotního stanovení minimální mzdy: 1) Metoda zaloţená na cost of living nebo specifických ţivotních nákladech potřebných k udrţení určitého standardu kvality ţivota pracujících. Tato metoda má výhody v jasné vyčíslitelnosti a dostupnosti statistických údajů, ale silné nevýhody v určení standardu, který by měl daný pracovník mít. Zároveň nevychází z počtu samoţivitelů nebo naopak mnohočetných rodin, ve kterých pracuje jen jeden práceschopný člověk. Metoda zároveň nebere v potaz existenci regionálních rozdílů, kde ceny výrobků a sluţeb jsou odlišné v různých částech dané země a tím pádem minimální mzda neodráţí tuto realitu. 2) Druhá zmíněná metoda vychází z vyuţití statistik o pracovním trhu a mzdových podmínkách zaměstnanců, kde je minimální mzda zaloţena na těchto údajích. Její nevýhodou je častá neexistence dostatečně důvěryhodných statistik, které mnohdy opomíjejí šedou ekonomiku a nepostihují tedy kompletní finanční a nefinanční odměny pracovníkům. Autoři se dále věnují i průběţným úpravám hodnoty minimální mzdy – valorizaci. Ta je podle nich nejjednodušší v zemích, kde existuje spolupráce odborů a zaměstnavatelů na tvorbě kolektivních smluv pro celá odvětví, protoţe vlády potom mají důvěryhodné informace o cenách práce k danému období a mohou minimální mzdu z těchto změn odvodit. Odlišným způsobem můţou být vybrané makroekonomické ukazatele (například růst inflace19). Pokud je ale o výši minimální mzdy rozhodováno speciální komisí, proces valorizace je odlišný. To je příklad Velké Británie nebo Jiţní Koreje, kde o návrzích na změnu výše minimální mzdy rozhoduje orgán jmenovaný vládou za účasti odborů a zaměstnavatelů. Pokud se komise shodne na změně, je tato předána vládě ke schválení a následně parlamentu, coţ celý proces komplikuje a zdrţuje. V České republice je o valorizaci minimální mzdy rozhodováno vládou v podobě nařízení vlády, která jsou závazná pro všechny ekonomické subjekty. Vláda obvykle vyuţívá statistických metod v oblasti hospodářské politiky pro dosaţení svých cílů, zároveň svolává tripartitu, aby se mohly odbory i zástupci zaměstnavatelů k valorizaci vyjádřit. Finální rozhodnutí je v rukách vlády, nikoliv parlamentu (MPSV, 2013). Web MSESS (Ministério da Solidaridade, Emprego e Segurança Social) uvádí, ţe v Portugalsku není rozhodovací proces o valorizaci minimální mzdy tak jednoduchý jako v České republice a ke změnám můţe docházet dvěma různými způsoby: 1) O valorizaci můţe na návrh vlády nebo speciální komise20 rozhodnout parlament v podobě zákona. 2) Valorizaci můţe nařídit vláda bez účasti parlamentu v podobě vládního nařízení (decreto-lei).

19 20

Například Francie, kde růst inflace o 2% za 12 měsíců automaticky spouští jednání o změně minimální mzdy. Comissão Permanente de Concertação Social do Conselho Económico e Social.

21

2.5 Indikátory trhu práce Trh práce byl jiţ v přechozích podkapitolách definován jako trh střetávající se nabídky a poptávky po práci za účelem výroby produktů a sluţeb firmami. Nabízející (zaměstnanci) jsou odměňováni mzdou a poptávající (firmy) faktor práce potřebují k výrobě zboţí a nabídce sluţeb, které dále prodávají. Podstatným rysem a jedním z nejčastěji zmiňovaných indikátorů na trhu práce je procentuální vyjádření nezaměstnanosti. K vyjádření míry nezaměstnanosti slouţí poměr mezi pracovní silou a obyvatelstvem ekonomicky neaktivním. Pracovní silou se rozumí součet zaměstnaných a nezaměstnaných v dané demografické skupině. Ekonomicky neaktivními se rozumí obyvatelstvo, které nenabízí práci na trhu práce (například děti, důchodci, těţce zdravotně postiţení a podobně). Definice nezaměstnanosti se liší v různých publikacích a u různých autorů. Soukup a kol. (2010, s. 34) definuje nezaměstnané jako všechny osoby starší 15 let, které souběţně splňovaly podmínky absence placeného zaměstnání nebo sebezaměstnání, práci aktivně hledají a v daném časovém rámci jsou schopny do práce nastoupit. Holman (2010, s. 292) určuje nezaměstnaného jako člověka bez práce, který si nějakou práci hledá. Broţová pak (2006, s. 105-106) určuje nezaměstnaného jako toho, kdo je schopen pracovat, ochoten do určité doby do nějaké práce nastoupit, práci aktivně hledá a ţádnou práci v současnosti nemá, ani není sebezaměstnaný. Broţová dále popisuje podskupinu nezaměstnaných – registrované nezaměstnané. Ti musejí splňovat výše zmíněné podmínky a zároveň být zaregistrováni na příslušném úřadu práce. ILO i INE chápou jako nezaměstnaného člověka bez práce, který práci hledá a který můţe do práce nastoupit (bez omezení věkem). Holman (2010, s. 292) uvádí základní vzorec pro výpočet míry nezaměstnanosti:

kde u je míra nezaměstnanosti, U počtem nezaměstnaných a L počtem zaměstnaných. Spěváček a kol. dále uvádějí variantu ukazatele míry nezaměstnanosti v podobě registrované nezaměstnanosti v daném časovém úseku (t) (2012, s. 492):

kde je registrovanou mírou nezaměstnanosti, je počtem registrovaných nezaměstnaných, počtem zaměstnaných a počtem nezaměstnaných. Tento zpřesněný údaj se pouţívá pro potřeby MPSV21. Specifickým ukazatelem sledovaným v rámci EU je pak míra dlouhodobé nezaměstnanosti, kde je v rámci čitatele dosaţen počet osob nezaměstnaných déle neţ 12 měsíců (Eurostat, 2015). Nezaměstnanost a způsob jejího výpočtu se v ČR změnil od ledna 2013, kdy v současnosti MPSV i ČSÚ chápou míru nezaměstnanosti jako podíl nezaměstnaných Autoři dále uvádějí, ţe registrovaným nezaměstnaným nejsou ti, co mají objektivní překáţku v nástupu do zaměstnání, například trestanci, pracovně neschopní nebo na mateřské dovolené (2012, s. 493). 21

22

(dle výše uvedených pravidel pro určení nezaměstnané osoby) v obyvatelstvu mezi 15 a 64 roky. Do té doby se pouţívaly dva indikátory – míra obecné a registrované nezaměstnanosti, kde jejich porovnání zobrazuje graf 5. Graf 5 Porovnání předchozího ukazatele míry nezaměstnanosti se současným

Zdroj: ČSÚ, 2012

Graf 5 tedy ukazuje, jak se změnil výpočet zaznamenané nazaměstnanosti v ČR. Zatímco původní ukazatel (registrovaná míra nezaměstnanosti) byla nahrazena novým – podílem nezaměstnaných na počtu obyvatel mezi 15 a 64 roky, došlo k posunu křivky dolů a bez dalšího vysvětlení by tato změna mohla působit jako prudký pokles nezaměstnanosti. Ve skutečnosti se tedy ale jedná pouze o změnu výpočtu. Ukazatel míry nezaměstnanosti ale můţe být zavádějící, protoţe ne vţdy odráţí realitu trhu práce. Soukup a kol. (2010, s. 34-35) upozorňuje, ţe klesající míra nezaměstnanosti i absolutní počet nezaměstnaných nemusí vypovídat pravdu o zlepšující se situaci22 a navrhuje doplnit ukazatel míry nezaměstnanosti o míru participace (nebo jinak míru ekonomické aktivity). Tu vyjadřuje jako podíl pracovní síly na počtu obyvatel mezi 15 a 64 roky. I tento ukazatel má nevýhody a dlouhodobě se v něm odráţí například stárnutí obyvatelstva. Při posuzování typů nezaměstnanosti podle příčin se čeští i portugalští autoři shodují, v dalším výkladu bude pouţito kombinace zdrojů Broţové (2006, s. 107-112), Holmana (2010, s. 294-298) a Borjase (2010, s. 552-555): 1) Frikční nezaměstnanost je definována jako nezaměstnanost dočasná, způsobená přechodem z jednoho zaměstnání do jiného nebo přestupem ze školy do zaměstnání. Jedná se o běţnou a krátkodobou nezaměstnanost, kterou stát obvykle systematicky neřeší. 2) Strukturální nezaměstnanost je chápáná jako nezaměstnanost způsobená strukturálními změnami v ekonomice, kdy dochází k útlumu některých ekonomických odvětví23. Řešením této nezaměstnanosti je buď stěhování za prací, nebo rekvalifikace na práci v perspektivnějším odvětví.

Moţnost odchodu do předčasného důchodu, snaha o útěk z trhu práce do oblasti příjmu sociálních dávek. V ČR se můţe jednat o útlum hornictví v uhelných dolech nebo ukončení fungování podniků těţkého průmyslu, v Portugalsku jde o pokles zaměstnání v zemědělství nebo textilním průmyslu. 22 23

23

3) Cyklická nezaměstnanost je způsobena cyklickými výkyvy ekonomiky a názory na boj s ní se liší podle ekonomického přístupu od Laissez faire, který nedoporučuje do cyklických výkyvů ekonomiky vstupovat, aţ po politiku intervencionalistickou. Spěváček a kol. (2012, s. 494-495) rozdělují nezaměstnanost na 5 typů: frikční (viz výše) strukturální (viz výše) cyklickou (viz výše) sezónní – odráţí sezónní průběh poptávky po práci, například ve stavebnictví nebo zemědělství 5) technologickou – způsobena technologickou změnou poptávky po práci, například zavedení automatické výroby v podniku sniţuje poptávku po manuální práci 1) 2) 3) 4)

Zároveň je potřeba uvést tzv. přirozenou míru nezaměstnanosti, definovanou Friedmanem (1968, s.8-9) jako míru nezaměstnanosti odpovídající trhu v rovnováze a dlouhodobě na potenciálním produktu. Tato ekonomická teorie vychází z výše zmíněných typů nezaměstnanosti podle příčiny a navazuje na debatu o volbě mezi inflací a nezaměstnaností. Soukup a kol. (2010, s. 282-283) definuje vzorec pro výpočet přirozené míry nezaměstnanosti následujícím způsobem:

U je počtem všech nezaměstnaných, PS je pracovní silou, z je měrou ztráty práce a n je měrou nalezením práce. Pokud jsou tedy splněny výše zmíněné podmínky, je to míra nezaměstnanosti bez vlivu frikční nezaměstnanosti a ekonomika k ní dlouhodobě směřuje. Opakem teorie o přirozené míře nezaměstnanosti je teorie o hysterezi na trhu práce. Teorie vychází z předpokladu existence nehomogenního rezervoáru pracovních sil ale naopak existence dvou základních skupin: outsiderů a insiderů. Outsideři nemají ţádný vztah k firmě, kde se uchází o zaměstnání, insideři naopak jiţ takový vztah mají (například tam dříve pracovali nebo jejich známý či příbuzný ve firmě pracuje). Soukup a kol. (2010, s. 300-301) uvádí, ţe základním zájmem insiderů je i přes riziko propouštění co nejvyšší mzda (riziko propuštění je kvůli vysokým transkačním nákladům uvnitř firmy nízké). Vliv outsiderů na dění uvnitř firmy je naopak velmi nízký. Autor dále uvádí, ţe v případě poklesu poptávky po práci ze strany firmy dojde k poklesu počtu insiderů, zbývající insideři díky zlepšené vyjednávací pozici budou mít snahu zvýšit své reálné mzdy, coţ povede k dlouhodobému zvýšení mzdy ve firmě nad trţní cenu, a tím pokračující nízkou poptávku po práci dané firmy. Jednorázový poptávkový šok pak vede k dlouhodobým změnám uvnitř firmy. Pro outsidery má taková situace další nevýhody včetně postupné ztráty kvalifikace nemoţností vykonávat svou zvolenou profesi. Určitá část outsiderů přejde z ekonomicky aktivní skupiny nezaměstnaných do ekonomicky neaktivní části vlivem sociálních dávek a tím poklesne nabídka práce, coţ dále povede ke zvyšující se ceně práce zbylých outsiderů a insiderů měnících zaměstnání. 24

Dále je moţno rozlišit nezaměstnanost na dobrovolnou a nedobrovolnou. Dobrovolnou definuje Holman (2010, s. 299-306) jako nezaměstnanost jedince hledajícího práci, ale za vyšší mzdu, neţ je mzda vycházející z trhu. Nedobrovolná nezaměstnanost pak můţe být chápána jako neochota pracovat na daném místě a v daném čase za danou cenu. Alternativou zaměstnání je pak příjem sociálních dávek nebo práce v šedých zákoutích ekonomiky. Nedobrovolnou je potom nezaměstnanost taková, kdy člověk nabízí svou práci za trţní cenu, ale práci nemůţe najít. Zde můţe být jedním z důvodů překáţky existence dostatečného mnoţství práce nebo nemoţnost poklesu ceny práce (například vlivem minimální mzdy). Praktické rozlišení dobrovolné a nedobrovolné nezaměstnanosti je obtíţné a vychází z výpovědí účastníků trhu práce. Nejproblematičtějším druhem nezaměstnanosti je nezaměstnanost dlouhodobá, která se projevuje dlouhodobou neschopností jedinců nalézt pracovní uplatnění. Existence vysoké dlouhodobé nezaměstnanosti je podle Holmana (2010, s. 306-307) jedním z nejkritičtějších projevů trhu práce. Graf 6 Porovnání dlouhodobé míry nezaměstnanosti v EU (2013)

Belgie Bulharsko Chorvatsko ČR Dánsko Estonsko Finsko Francie Holandsko Irsko Itálie Kypr Litva Lotyšsko Lucembursko Maďarsko Malta Německo Polsko Portugalsko Rakousko Řecko Rumunsko Slovensko Slovinsko Španělsko Švédsko Velká Británie

20,00% 18,00% 16,00% 14,00% 12,00% 10,00% 8,00% 6,00% 4,00% 2,00% 0,00%

Zdroj: Eurostat, 2015

Holman uvádí jako důvody existence dlouhodobé nezaměstnanosti rigidity trhu práce nebo příliš štědré sociální dávky. Zároveň poukazuje na to, ţe nedobrovolná dlouhodobá nezaměstnanost se mnohdy vlivem různých faktorů mění na dobrovolnou (2010, s. 306-307). Míra dlouhodobé nezaměstnanosti je jedním ze základních indikátorů pouţívaných většinou států včetně ČR a Portugalska. Spěváček a kol. uvádějí jako hlavní analytický ukazatel trhu práce míru ekonomické participace ft (2012, s. 491), která vyjadřuje podíl ekonomicky aktivních obyvatel na celkovém počtu obyvatel za určitý časový interval (t):

kde At je počtem aktivních obyvatel v určitém časovém úseku a Ft celkovým počtem obyvatel. Autor dále specifikuje, ţe ne vţdy je pouţíván Ft jako celkový počet obyvatel, 25

ale jako průřez různými demografickými skupinami (podle věku, pohlaví, vzdělání, bydliště...). Mezi další indikátory trhu práce je moţno zařadit HDP (jako nepřímý indikátor svědčící o všeobecném stavu ekonomiky a jejich cyklech), míru zaměstnanosti, produktivitu práce a podobně. ILO uvádí na svých stránkách seznam 18 KILM (Key Indicators of the Labor Market): 1) Participace pracovní síly – podíl pracujících/zaměstnaných vůči konkrétní věkové skupině, nejčastěji 15-64 let. 2) Zaměstnanost pracovní síly – podíl zaměstnaných zaměstnatelných především v rizikových skupinách (15-24 nebo 55+). 3) Typ zaměstnání – rozčleňuje pracovní sílu na zaměstnance a osoby samostatně výdělečně činné. 4) Zaměstnanost podle odvětví – podíl zaměstnanců v jednotlivých ekonomických odvětvích. 5) Zaměstnanost podle profese – ILO rozlišuje skupiny profesí, do nichţ lze celkovou pracovní sílu následně rozdělit. 6) Zaměstnání podle úvazku – podíl plných a částečných úvazků na pracovní síle. Pouţitelný například v porovnávání nabídky práce pro osoby vyhledávající částečný úvazek (například matky na mateřské dovolené). 7) Délka pracovní doby – rozdělení zaměstnání a zemí podle délky pracovní doby a jejího dělení do směn. 8) Zaměstnanost v šedé ekonomice – podíl zaměstnanců (nebo i oficiálně nezaměstnaných), kteří si vydělávají nezdaněnou nebo i nelegální činností. 9) Nezaměstnanost – strukturální, frikční a cyklická. 10) Nezaměstnanost mladých pracovníků do 24 let24. 11) Dlouhodobá nezaměstnanost. 12) Časová podzaměstnanost – indikátor zaměstnanosti, kdy pracovník můţe pracovat méně hodin, neţ by mu vyhovovalo k dosaţení poţadované mzdy. Jedná se například o moţnost pouze částečného zaměstnání nebo sezónní práce. 13) Pracovní neaktivita – podíl obyvatelstva ekonomicky neaktivního z důvodu jiných neţ věkových (například zdravotní důvody, studium). 14) Negramotnost a nedostatečné vzdělání – podíl osob, které nemohou najít zaměstnání z důvodů chybějící gramotnosti. 15) Skill mismatch – vychází z pojmů strukturální nezaměstnanosti, kdy pracovníci nemohou najít práci ve své profesi nebo odvětví a nejsou schopni nebo ochotni se rekvalifikovat. 16) Platy a nefinanční odměňování. 17) Produktivita práce. 18) Chudoba, rozdělování příjmů a příjmová nerovnost mezi zaměstnanci. Zároveň zde ILO studuje i takzvanou pracující chudobu způsobenou příliš nízkými platy.

Tato klasifikace se liší v jednotlivých zemích, především pak v pohledu na věk začátku ekonomické aktivity v rozmezí 14-16 roků. 24

26

Velmi zajímavým a v praxi často opomíjeným ukazatelem je pak míra podzaměstnanosti v daném časovém úseku t, kterou Spěváček a kol. definují následujícím způsobem (2012, s. 494):

kde je počtem podzaměstnaných a počtem zaměstnanců na částečný úvazek. Podzaměstnaným je zaměstnaný na kratší pracovní úvazek, neţ kolik by mu vyhovovalo a preferoval by úvazek plný. V rámci průřezových klasifikací pracovní síly dochází k mnoha snahám o unifikaci, obzvláště v ekonomicky blízkých trzích (například EU). Zmínění si zaslouţí ISCED 97 (mezinárodní klasifikace vzdělání – OSN), NUTS 1-5 (územní členění podle Eurostatu v různých stupních granularity), ISCE 1993 (mezinárodní klasifikace postavení v zaměstnání), ISCO 88 nebo KZAM (mezinárodní či česká klasifikace zaměstnání). V současnosti asi nejčastějším typem klasifikace pro statistické vyuţití je Klasifikace NACE (Nomenclature générale des Activités économiques dans les Communautés Européennes). Ta v kategoriích A-U rozlišuje jednotlivé třídy zaměstnání podle kvalitativních charakteristik (Spěváček a kol., 2012, s. 496-499). Kompletní přehled je součástí přílohy. V praktické části této práce bude autor pracovat především s pojmem nezaměstnanosti (současné české metodiky), ostatní indikátory trhu práce budou vyuţívány spíše doplňkově k vysvětlení některých jevů na trzích práce v ČR a Portugalsku.

2.6 Minimální mzda v ekonomických souvislostech Cílem této podkapitoly je shrnout některé ekonomické a politicko-ekonomické souvislosti v oblasti vlivu minimální mzdy na ekonomiku se zaměřením na trh práce a některé jeho indikátory. Politika trhu práce se stejně jako politika přerozdělování historicky opírá o tři hlavní proudy politické ekonomie: utilitarismus, liberalismus a libertariánství, které názorově ovlivňují společnost a jí volené politiky, kteří pak dále nejsilněji zasahují do ekonomiky daného státu. Rozsah státu blahobytu25 vychází z výše zmíněných politických myšlenek a liší se v jednotlivých zemích. Podmínkou jeho existence je ale funkční a vyspělá ekonomika a demokratické státní zřízení. V rámci myšlenkového proudu utilitarismu zavedeného do ekonomie prací J. S. Milla je potřeba pochopit význam uţitku. Zároveň, byť vycházel z klasické ekonomie, nechápal ji pouze jako chladnou vědu a vţdy ji spojoval s otázkami politickými a sociálními (Holman, 2005, s. 102-112). Stejně jako další klasičtí ekonomové byl stoupencem soukromého vlastnictví, nicméně nevnímal kapitalismus jako přirozený řád, dokonce ve své práci koketoval s myšlenkami saint-simonského socialismu a zvaţoval moţnosti druţstevního vlastnictví. Mill vycházel z teorie, ţe „poptávka po zboţí není poptávkou Welfare state – Sozialstaat je termín pouţívaný od konce 19. století jako pojem vymezující se proti kapitalismu i socialismu a staví do role zájmu především občany a jejich blahobyt. V Německu je termín svázán s důchodovými reformami kancléře Bismarcka, v anglofonním světě se termín ujal aţ během druhé světové války zásluhou arcibiskupa Templa. 25

27

po práci“. Tato teorie jde v protikladu se současnou ekonomií, kde je poptávka firem po práci odvozenou z poptávky po zboţí, nicméně Mill chápal kapitál jako mzdový fond. Podle Milla nemohou kapitalisté zaměstnat více práce, neţ kolik činí jejich mzdový fond – kapitál určený k mzdovým zálohám. Zvýší-li se spotřeba na trhu statků, zmenší se dostupný kapitál na mzdový fond a klesne objem kupované práce – vzroste nezaměstnanost. Mill tedy podle Holmana věřil, ţe zaměstnanost je funkcí akumulace kapitálu. Myšlenky utilitarismu podle Broţové (2006, s. 125) vychází z prvního Gossenova zákona o klesajícím mezním uţitku, tedy ţe s růstem disponibilního důchodu jednotlivce klesá uţitek získaný jednotkou práce. Utilitaristé tedy podle Broţové došli k závěru, ţe mezní uţitek jedince bohatého je niţší neţ u jedince chudého, coţ logicky vedlo k myšlenkám na přerozdělování majetku za účelem dosaţení vyššího všeobecného blaha. Odebere-li stát bohatému jedinci 1000 Kč a dá ji chudému, bude újma bohatého menší, neţ mezní uţitek chudého a celkový uţitek společnosti jako takové se tak zvýší. To vede utilitaristy k myšlence vysokých daní pro bohaté a zvýšení transferů chudým. Broţová ale správně připomíná, ţe daně vedou ke ztrátě mrtvé váhy a sociální dávky potlačují motivaci příjemců pracovat. Utilitaristé si tohoto paradoxu přerozdělování byli vědomi a podle Holmana by stát nikdy nepřerozděloval tolik, aby útlum motivace občanů přesáhl společenský uţitek z přerozdělování. Liberalismus dává do popředí spravedlivé státní instituce a spravedlivé zákony. Nicméně Broţová upozorňuje, ţe kaţdý jedinec vnímá spravedlnost individuálně a není tedy moţné dosáhnout celospolečenského konsensu o absolutní spravedlnosti. Individuální postoje ovlivňuje především společenské postavení a disponibilní důchod jedince a teoretickým východiskem je myšlenkový experiment Johna Rawlese. V knize A Theory of Justice (1971, s. 15) popisuje jakousi původní situaci, kdy by všichni jedinci bez vědomí toho, jakou po svém narození budou mít pozici na společenském ţebříčku, rozhodli o ideálních spravedlivých zákonech, protoţe by nemohli prosazovat zákony, které by je následně zvýhodňovali. Rawls dále dochází k maximinovému kritériu, kdy by stát měl pomáhat těm, co jsou na tom nejhůře, narozdíl od utilitaristů ale zachovává rozdílné důchody získané prací bez dalšího přerozdělování za účelem zachování motivace obyvatelstva. Broţová (2006, s. 126) Rawlesovo přerozdělování chápe jako formu společenského pojištění. Libertariánství má myšlenkový základ v teorii, ţe bohatství získávají/vytvářejí jednotlivci, nikdy ne společnost jako celek. Podle libertariánů společnost jako hmota jednotlivců ve své podstatě nemůţe nic vytvářet, jsou to vţdy individuality a jejich práce, které vytváří hodnoty. Rothbard (2005, s. 29-37) rozporuje teorii uţitku a tvrdí, ţe uţitek není měřitelný, je to vlastnost statku, která je vnímaná naprosto individuálně, není moţno mluvit o mezním uţitku 100 g sýra, protoţe tato se bude měnit u jednotlivců i v čase, zároveň tedy není moţno tvrdit, ţe přerozdělování zvyšuje celkový blahobyt společnosti, neboť nikdy nemůţe změřit uţitek bohatého z výše zmíněných 1000 korun. Rothbard dále tvrdí (2005, s. 53-96), ţe přerozdělování a zvyšování celkového blahobytu je moţné pouze za předpokladu dobrovolnosti, tedy ţe bohatý daných 1000 Kč chudému chce dát. Pokud je k tomu donucen státem, je jeho uţitek menší a vzhledem k nemoţnosti měřit uţitek a principu dobrovolnosti je celkový uţitek společnosti jiný, nikoliv však větší. Broţová (2006, s. 126) dále srovnává utilitaristy a liberály pouze v míře doporučovaného přerozdělování, kdeţto libertariáni nepovaţují přerozdělování státem 28

za mravně správné. Libertariáni podle Rothbarda (2005, s. 57) na svobodném trhu jakékoliv přerozdělování nepřipouští, existuje tam pouze výroba a směna a ţádný zásah státu nemůţe společenský uţitek zvýšit.

2.6.1 Trh práce a státní zásahy Teorie trhu práce úzce souvisí s výše zmíněnými teoretickými přístupy k vlivu státu ve věci zvyšování celkového uţitku společnosti. Otázkou, kterou se zabývalo předklasické období bylo hlavně určení vhodné struktury vlastnictví, tedy zda by stát měl podporovat vlastnictví soukromé nebo společné. Antičtí myslitelé neměli o ekonomii (z řeckého oikonomia – vědě o vedení domácnosti) představu jako o samostatné disciplíně a chápali ji pouze jako součást filozofie jako celku. Broţová (2006, s. 137-139) zmiňuje, ţe podle Platóna bylo zapotřebí soukromého vlastnictví, aby mohla fungovat vzájemná směna mezi členy třídy pracujících. Naopak třída vládců a stráţců/vojáků by soukromé vlastnictví neměla potřebovat, neboť jejich úlohou je určovat morální principy nebo je chránit a dohlíţet na jejich dodrţování. Zařazení do jednotlivých tříd bylo podle Platónovy Ústavy odvislé od individuálních předpokladů a temperamentu. Podle Holmanova výkladu aristotelovské filozofie (2005, s. 4-6) odlišoval Aristoteles soukromé vlastnictví přirozených a nepřirozených forem. Přirozené slouţilo hospodáři (ekonomovi) k zajištění obţivy vlastní i jeho rodiny, nepřirozené pak bylo pouţito pouze k hromadění bohatství. V souvislosti se soukromým vlastnictvím Aristoteles komentuje i cenu zboţí a sluţeb, nezabývá se však tím, jaká je cena, nýbrţ jaká by podle něj měla být – spravedlivá cena26. Na Aristotela navazovala scholastická škola, jmenovitě pak Tomáš Akvinský, který zdůrazňoval význam spravedlivé ceny, která ale v jeho podání nebyla dána směnou, ale vyšší autoritou. Akvinský zmínil hříšnost nespravedlivě vysoké ceny (výrobku a přeneseně i práce). Scholastikové pak chápali všeobecně spravedlivou cenu zboţí jako takovou, za které můţe být zboţí prodáno bez podvodu (Holman, 2005, s. 8-9). Posledním milníkem před vznikem klasické ekonomické teorie byla merkantilistická škola, která si zakládala na aktivní obchodní bilanci států. V souvislosti s udrţením vysoké konkurenceschopnosti zboţí na mezinárodních trzích tak merkantilisté horovali za co nejniţší mzdy, pouze takové, které postačí k důstojnému ţivotu. Jakékoliv zvýšení nad tuto pomyslnou hodnotu by podle nich vedlo k zahálce a poškozování obchodu země a v konečném důsledku odlivu zlata ze země. Holman (2005, s. 14-29) popisuje i druhý důvod, proč merkantilisté odsuzovali domácí spotřebu oproti mezinárodnímu obdchodu – nedostatek zboţí k exportu. Cílem merkantilistů tedy byl bohatý stát chudých občanů. Broţová (2006, s. 138) zmiňuje nepochopení pozitivních dopadů domácí spotřeby indukované vyššími mzdami, zároveň ale cituje Mandevillovu Bajku o včelách, který touhu spotřebovávat povaţoval za velice významnou a společensky prospěšnou.

Aristoteles chápe spravedlivou cenu jako takovou, která vznikla spravedlivou a dobrovolnou směnou. Zároveň si ovšem byl vědom existence monopolu, který způsobuje nespravedlivě vysoké ceny. 26

29

Na souvislost mezi soukromým a veřejným prospěchem navázal Smith v teorii o neviditelné ruce trhu27. Fyziokraté v návaznosti na Cantillona chápali společnost jako organismus, v němţ jsou všechny společenské třídy na sobě závislé a sobě prospěšné. Zároveň tvrdili, ţe veškeré bohatství vzniká prací na půdě a ţe zemědělství je jediným produktivním odvětvím. Průmysl a sluţby pouze spotřebovávají suroviny získané v zemědělství a podle fyziokratů tedy produktivními nejsou. V oblasti mezd pak fyziokraté podle Holmana (2005, s. 39) chápali souvislost mezi konkurencí a nízkou cenou práce, která v konečném důsledku při růstu nabídky klesne na hodnotu, která stačí k pouhému přeţití a rozmnoţování pracovní síly. Klasičtí ekonomové pojali ekonomii jako vědu o tvorbě a rozdělování národního bohatství oproti moderním ekonomům, kteří ekonomií chápou vědu o rozhodování jednotlivců o soukromém bohatství. Podle Holmana (2005, s. 47) je klasická ekonomie tedy vědou o roli velkých společenských tříd. Broţová (2006, s. 139) zmiňuje nejvýznamnější třídu (kapitalisty), která díky výši svého důchodu byla schopna spořit a uspořené hodnoty investovat. Důchod v rukách kapitalistů byl vyuţíván k najímání pracovníků, byl tedy základem mzdového fondu, na jehoţ základě pracovníci dostávali svůj plat. Klasická ekonomie chápe funkci zaměstnanosti jako funkci akumulace kapitálu. Výše mzdy podle klasické ekonomie směřovala v dlouhodobém horizontu k hodnotě, která stačila na obţivu a rozmnoţování rodin dělníků. Podle Broţové se jednalo o mzdu trţní, která byla sniţována a zvyšována výkyvy na trhu práce, změnami v nabídce a poptávce. Změny v nabídce byly určovány především růstem dělnické populace (absolutním, ale i zaměstnáváním dříve neaktivních obyvatel). Ricardo vysvětloval oscilaci trţní mzdy změnami ve velikosti populace. Vysoké mzdy, které pokryjí všechny potřeby dělníků, vedou k zakládání a uţivení početnějších rodin. Vysoká nabídka práce pak vede k poklesu ceny práce aţ do bodu poklesu populace dělníků, coţ obdobně cenu práce zvýší28. V protikladu se současnou ekonomií byla podle Milla (Broţová, 2006, s. 142-143) poptávka po zboţí konkurenční k poptávce po práci, neboť z předchozí výkladu vyplývá, ţe zvýšená spotřeba dělnictva sniţovala mnoţství disponibilního důchodu kapitalistů a sniţovala tak i mzdový fond. Podle Holmana (2005, s. 137-150) navázal Marx na Ricardovu teorii mzdového zákona. Marx chápal pracovní sílu jako zboţí. Hodnota tohoto zboţí je dána pracovní dobou dělníka, která indukuje příjem potřebný k uţivení sebe sama a své rodiny. Jakákoliv další práce nad tento limit produkuje nadhodnotu, která připadá kapitalistovi. Poměr mezi nadhodnotou a mzdou označil Marx za míru nadhodnoty. Broţová vysvětluje Marxovu teorii o dlouhodobě minimálních či existenciálních mzdách teorií průmyslové rezervní armády nezaměstnaných (2006, s. 144). Marx se od Ricarda lišil především v chápání vztahu mezi populací dělníků a cenou práce, kterou určuje díky převisu nabídky pouze kapitalista. Nezaměstnanost je tedy kapitál nevyuţitý k tvorbě mzdového fondu. Technologický pokrok spolu s přirozenou snahou o akumulaci kapitálu vedla podle Marxe ke stále vyššímu převisu nabídky práce a tím silnějším vlivem kapitálu na její cenu. Jediným moţným východiskem z této situace bylo odstranění kapitalistů revolucí. 27 28

Smith chápal neviditelnou ruku trhu jako přírodní zákon harmonie individuálního a společenského zájmu (Holman, 2005, s. 51). Ricardův mzdový zákon.

30

V rámci marginalistické revoluce vycházející z filosofie utilitarismu vedla k přijetí teorie hodnot vycházející z mezního uţitku jednotlivce, coţ vedlo k neoklasickému pojetí ekonomie. Obdobně jako klasická ekonomie věřila v nadvládu trhu a jeho harmonických sil. Gossen (in Broţová, 2006, s. 147) shrnuje svůj třetí zákon rovnosti mezního uţitku a mezní újmy z práce. Klesající mezní uţitek způsobený ztrátou volného času vede k individuálnímu poklesu chápání hodnoty zboţí, které si za takovou práci můţe jedinec koupit. Obdobně pak von Thünen popsal rozdělování výrobních faktorů nákladem na poslední dodatečnou jednotku faktoru a jejím produktem. Podle pravidla zaměstnanosti dle von Thünena poroste zaměstnanost do té doby, kdy mezní produkt jednotky práce dosáhne svou cenou mzdovou sazbu. Marshall podle Holmana pak v rámci Cambridgské školy stanovil rovnováhu mezi mezním produktem práce a její cenou. Marshall ale poptávku po práci odvodil od spotřeby, která, aby rostla, musí být krytá i odpovídajícím růstem ceny práce. Důsledkem tohoto myšlenkového procesu byla teorie zaměstnanosti Pigoua, který tvrdil, ţe ve stabilním trţním prostředí budou všichni zaměstnáni, existuje tedy pouze nezaměstnanost dobrovolná. Připouští ale vliv mzdové politiky, která dostatečně pruţně nereaguje na změny v nabídce a poptávce. Pigou tvrdí, ţe mzdová strnulost směrem dolů je jediným moţným vysvětlením nedobrovolné nezaměstnanosti (Broţová, 2006, s. 152). Keynesova teorie nedobrovolné nezaměstnanosti vychází z velké ekonomické krize 1929-1933. Keynes tvrdí, ţe kapitalistická společnost a samovolné trţní principy nejsou schopny v případě mimořádně silných výkyvů zasáhnout tak, aby vedly k oţivení trhu. Příčinou velké nezaměstnanosti je podle něj nedostatečná celková poptávka a nízké investice. Keynes totiţ došel k závěrům odporujícím neoklasickému chápání, kdy pokles spotřeby vede k niţším důchodům, které v důsledku vedou k niţším investicím. Nezaměstnanost je tedy funkcí výdajů na spotřebu a investice. Protoţe podle Keynese existuje zpětná vazba mezi spotřebou a zaměstnaností, jsou jediným ovlivnitelným činitelem investice. Keynes tedy v případech potřeby zavrhuje neviditelnou ruku trhu podle Smithe a doporučuje státní zásahy v podobě zvýšení investic. Pigou a jeho strnulost mezd je podle Keynesovy teorie nezaměstnanosti nesprávná díky nerozlišování nominálních a reálných veličin (Broţová, 2006, s. 156). Je to nedostatečná poptávka indukovaná sklonem ke spotřebě a novými investicemi29. V kontrastu stojí teorie rakouské školy důsledného liberalismu a svobodné vůle jednotlivců. Jednotlivci nejlépe prosperují ve svém přirozeném prostředí volné konkurence bez zásahů vnějších činitelů – státu. Největšími problémy podle rakouské školy jsou zásahy státu v podobě umělé diferenciace různých sektorů podle domnělé uţitečnosti a činnost odborů, které poţadují nereálně vysoké mzdy. Institut minimální mzdy je podle této školy rovněţ špatný, protoţe znemoţňuje jednotlivcům nabízet svou práci za cenu, kterou povaţují za správnou, coţ část pracujících vylučuje z trhu práce. Odborová činnost pak podle Rothbarda (2001, s. 141-144) vede k monopolizaci nabídkové strany práce a k alokačním nedostatkům na trhu vlivem nepřirozeně vysokých mezd. Friedman vyuţil Phillipsovu křivku k vytvoření nového pojmu - přirozené míry nezaměstnanosti v reakci na adaptivní inflační očekávání, kdy část nezaměstnanosti je špatně chápána a zaměňována s inflací v reakci na peněţní iluzi30. Friedman tedy chápe K bliţšímu pochopení dopadů Keynesových teorií poslouţí Phillipsova křivka, popřípadě její interpretace podle Samuelsona a Solowa. 30 Zaměstnanci zvýšení nominálních mezd chápou jako jejich reálný růst a obdobně firmy nevnímají růst ceny svých produktů jako vliv inflace, coţ vede k růstu produkce a poklesu nezaměstnanosti. Jakmile si zaměstnanci a firmy svůj omyl uvědomí, dojde 29

31

dlouhodobou úroveň nezaměstnanosti po oprostění od inflační vlivy jako přirozenou. Ta je dána potenciálním produktem ekonomiky, který ale v dlouhodobém pohledu není neměnný, čímţ se přirozená míra nezaměstnanosti můţe měnit. Friedman díky uvědomění si vlivu inflace na reálný výkon ekonomiky odmíta snahu státu o plnou zaměstnanost.

2.6.2 Vliv minimální mzdy na nezaměstnanost Teorie minimální mzdy vysvětlené v předchozích podkapitolách se zabývaly vlivem na nezaměstnanost. Jednotliví autoři se domnívají, ţe vliv na nezaměstnanost můţe být pouze negativní (klasický a neoklasický model trhu práce), neurčitý (teorie monopsonu) nebo spíše pozitivní (endogenní teorie). Card a Krueger (1994) patří ke skupině autorů, kteří vliv minimální mzdy na nezaměstnanost vnímají relativně pozitivně. Jejich studie z 90. let sledovala vliv zvýšení minimální mzdy na zaměstnanost v USA v rámci nízkopříjmových pracovníků řetězců rychlého občerstvení. Na závěr svého telefonického dotazování zjistili, ţe relativně markantní zvýšení minimální mzdy nevedlo k propouštění zaměstnanců. Herr (2013) dokonce zmiňuje pouze pozitivní dopady na společnost jako celek tím, ţe se zavedením a zvyšováním minimální mzdy odstraňují rozdíly v příjmech bohatých a chudých, a to bez dopadu na zaměstnanost. Neumark a Wascher (2006) ve své studii dochází k opačným názorům. Reagovali na studii Carda Kruegera a odmítli jimi pouţitou metodiku. Zároveň podle svých výzkumů potvrdili, ţe zvyšování minimální mzdy bude mít negativní dopad na minimální mzdu. Autoři především zmínili negativní dopad na málo kvalifikované pracovníky a v rámci reálií USA i dopad na zaměstnanost přistěhovalců. Minimální mzda a její zvyšování je tedy z pohledu Neumarka a Washera dvousečnou zbraní, protoţe sice některým vybraným jedincům zvýší příjmy za práci, nicméně některé jiné uvrhne do bídy, neboť mezní produkt jejich práce nebude dostatečný, aby byli zaměstnatelní za jinak stejných podmínek. Wilson (2012) nabízí obdobný pohled na důsledky minimální mzdy, ale zvyšování nezaměstnanosti na základě empirických studií nevnímá jako následek prvotního propuštění zaměstnanců, ale spíše jako nenahrazování zaměstnanců po odchodu do důchodu nebo dobrovolného odchodu z firmy. Jedná se tedy podle Wilsona o následek dlouhodobý. Wilson ve svém článku popisuje negativní dopad na nováčky na trhu práce – absolventy škol. Většina z nich (v rámci reálií USA) nastupuje za minimální mzdu a získáním pracovních zkušeností se stávají konkurenceschopnějšími na trhu práce, takţe na dalších pozicích si mohou říci o vyšší plat. Pokud minimální mzda stoupne přes hranici produktu, který jsou schopni své první firmě přinést, bude jejich práce nahrazena zkušenějšími pracovníky a tito nováčci nebudou mít moţnost první pracovní zkušenosti vůbec získat, coţ do budoucna omezuje jejich schopnost vůbec na trh práce vstoupit.

k poklesu nabídky práce i produkce a nezaměstnanost vzroste na svoji rovnováţnou hodnotu. Růst inflace ale přispěje k dalšímu očekávání zaměstnanců i firem, kteří o její hodnotu přizpůsobí své další kroky – inflace akceleruje.

32

Obdobně argumentuje i Rothbard (2005, s. 143), kdy tvrdí, ţe minimální mzda znemoţňuje nekvalifikovaným nebo jinak znevýhodněným pracovníkům vstup na trh práce, neboť racionálně uvaţující firma je nenajme. Rothbard dále tvrdí, ţe čím vyšší bude minimální mzda v poměru k trţně rovnováţné, tím negativnější bude dopad na zaměstnanost, coţ povede buď k nelegálnímu zaměstnávání, kriminalitě nebo spoléhání se na sociální dávky. Broţová (2003, s. 80) s Rothbardem souhlasí, neboť pokud bude minimální mzda a dosaţitelné sociální dávky obdobné hodnoty, bude jen málo jedinců pracovat, Broţová tedy doporučuje sociální dávky podstatně niţší neţ minimální mzdu. Čihák (1999, s. 113-116) se ve svém článku zaměřuje na empirické poznatky o dopadech minimální mzdy na nezaměstnanost a tvrdí, ţe je potřeba vzít v potaz dva faktory: velikost firmy a podíl pracovníků v ekonomice zaměstnaných za minimální mzdu. V rámci faktoru velikosti firmy zmiňuje, ţe čím větší je firma, tím menší jsou dopady zavedení minimální mzdy na její fungování a případné propouštění. Zároveň v rámci makroekonomického faktoru podílu zaměstnanců pracujících za minimální mzdu tvrdí, ţe čím větší je tento podíl v dané ekonomice, tím větší dopady bude zavedení minimální mzdy mít. Na příkladu České republiky a Portugalska se tedy dá odhadnout, ţe podle Čiháka bude zvýšení minimální mzdy mít mnohem větší dopad na portugalskou nezaměstnanost neţ na tu českou. Čihák dále zmiňuje skutečnost, ţe pokud se jedná o malou otevřenou ekonomiku, existuje potenciální riziko přesunu výroby do zahraničí nebo nahrazení výroby levnějším dovozem. Brown, Gilroy a Kohen (1982) dokonce vliv valorizace minimální mzdy na nezaměstnanost vyčíslují: zvýšení minimální mzdy o 10 % povede podle nich ke sníţení zaměstnanosti o 1 % - 3 %. V rámci českých reálií Návrat kalkuloval vliv zavedení minimální mzdy na nezaměstnanost a konstatoval, ţe 1 % zvýšení reálné mzdy vede ke zvýšení nezaměstnanosti pracovníků se základním vzděláním o 0,17 % a muţů všech kategorií o 0,07 % (2014). V protikladu pak stojí práce Pícla a kolektivu, kteří ve své analýze vliv zvyšující se minimální mzdy na růst nezaměstnanosti nepotvrdili (2014).

Ekonomickou teorií věnující se vztahu mezi nezaměstnaností a produktem je Okunův31 zákon, který dal do přímé souvislosti obě veličiny v následující podobě:

kde výraz zaměstnanosti33 a

odpovídá mezeře produktu32 a je parametrem citlivosti.

je pak mezerou

Arthur M. Okun byl americký ekonom 1928-1980, profesor na univerzitě v Yale. Mezera produktu je v makroekonomii chápána jako rozdíl mezi skutečným produktem a potenciálním (Soukup, 2010). 33 Mezera zaměstnanosti je rozdíl mezi skutečnou mírou nezaměstnanosti v daném časovém úseku a mírou nezaměstnanosti odpovídající plné zaměstnanosti (Spěváček, 2012, s. 501). 31 32

33

Graf 7 Okunův zákon – příklad USA 1965-2010

Zdroj: Spěváček (2012, s. 502)

Graf 7 odkazuje na průměrnou výši nezaměstnanosti v USA pro nulovou mezeru produktu v období let 1965-2010. Spěváček dále uvádí, ţe praktická aplikace tohoto zákona ukazuje na v rozmezí 0,02 a 0,04 a zmiňuje i jeho rozšíření v podobě dynamické verze (2012, s. 502).

34

3. Praktická část práce V předchozí části práce byla shrnuta základní teoretická východiska k chápání trhu práce a vlivu minimální mzdy na něj. Autor zároveň pomocí literární rešerše zmapoval mechanismy utváření minimální mzdy a její předpokládané cíle v libovolné ekonomice. Samostatné podkapitoly pak byly věnovány indikátorům trhu práce, státním zásahům do ekonomiky a předpokládaným vlivům minimální mzdy na nezaměstnanost. Kapitola poloţila zásadní otázku: Existuje úměra mezi růstem (zaváděním) minimální mzdy a růstem nezaměstnanosti či naopak poklesem zaměstnanosti vlivem přesunu podniků do zahraničí? V podkapitole 3.1 autor shrne získaná data o vývoji indikátorů trhu práce, růstu HDP a minimální mzdy, kdy dílčím cílem bude získat tyto výsledky upravené v podobě vhodné pro další posuzování a zasazení do ekonometrického modelu. Autor zároveň zmapuje trhy práce České republiky a Portugalska pomocí Kaitzova indexu. Podkapitola 3.2 bude věnována bliţšímu pohledu na trhy práce v České a Portugalské republice ve sledovaném období, obzvláště pak se zaměřením na externality tohoto trhu (emigrace vzdělaných pracovníků z Portugalska a imigrace nekvalifikovaných pracovníků do ČR) a demografické struktuře společnosti (vliv stárnutí na aktivní část obyvatelstva). Podkapitola 3.3 pak bude zaměřena na vytvoření jednoduchého socioekonometrického modelu za účelem pozorování vlivu změn v minimální mzdě na zaměstnanost vybraných demografických skupin, respektive jejich nezaměstnanost, v jednotlivých zemích. Zmíněny budou i další vlivy, které je ovšem obtíţnější vyčíslit a začlenit do tohoto modelu. Pro účely grafického zobrazování jsou hodnoty primární zobrazeny modře a hodnoty sekundární pak červeně. Při srovnávání jednotlivých zemí je ČR zobrazena červeně, Portugalsko zeleně a ostatní země modře.

3.1 Vývoj minimální mzdy v ČR a Portugalsku Cílem této podkapitoly je shrnout jednotlivé pohledy na základní informace o výši minimální mzdy v ČR a Portugalsku na základě započtení významých údajů jako je inflace (nominální a reálné veličiny), růst HDP (porovnání růstu HDP a růstu minimální mzdy) a podíl výše minimální mzdy na průměrné a mediánové mzdě v daných ekonomikách. 3.1.1 Nominální a reálný růst minimální mzdy Za vyuţití dat z Eurostatu, Českého statistického úřadu a Instituto Nacional de Estatística o výši minimální mzdy v ČR a Portugalsku a inflaci autor dopočítal roční změny ve výší minimální mzdy v procentech, a to růst nominální i reálný34. Účelem bylo oprostit existující informace o změnách v minimální mzdě o inflační vlivy. Grafy 8 a 9 objasní vývoj ve sledovaném období 1994-2014 v České a Portugalské republice. Nominální růst je vypočten jako procentuální vyjádření podílu rozdílu roku t a t-1. Nominální růst je pak procentuálním vyjádřením podílu rozdílu roku t a t-1 po odečtení průměrné roční inflace v daném roce t. 34

35

Graf 8 Nominální a reálný růst minimální mzdy v % mezi roky 1994-2014 v ČR

růst nominální

2014

2013

2012

2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

40,00% 35,00% 30,00% 25,00% 20,00% 15,00% 10,00% 5,00% 0,00% -5,00% -10,00%

růst reálný

Zdroj: Eurostat (2014), ČSÚ (2015) – upraveno

Z grafu 8 vyplývá, ţe zákonné úpravy minimální mzdy nebyly v období let 1994 a 2014 v ČR pravidelné (kaţdoroční) a jednalo se většinou o větší navýšení. Logicky pak při relativně nízké inflaci v daném období nebyla jednotlivá navýšení minimální mzdy s výjimkou roku 1998 natolik nízká, ţe růst reálný byl oproti nominálnímu růstu záporný. Nicméně během let, kdy nedošlo k zákonné úpravě minimální mzdy, existence inflace negativně ovlivnila průběh grafu a způsobila záporný růst reálné minimální mzdy. Například v letech 1994-1995 a 2008-2012 docházelo k reálnému poklesu minimální mzdy. Graf 9 Nominální a reálný růst minimální mzdy v % mezi roky 1994-2014 v Portugalsku

růst nominální

2014

2013

2012

2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

7,00% 6,00% 5,00% 4,00% 3,00% 2,00% 1,00% 0,00% -1,00% -2,00% -3,00%

růst reálný

Zdroj: Eurostat (2014), INE (2014) – upraveno

Základním poznatkem plynoucím z porovnání grafů zobrazujících vývoj nominální a reálné mzdy v ČR a Portugalsku je skutečnost, ţe v Portugalsku mezi lety 1994 a 2011 byla výše minimální mzdy kaţdoročně upravovaná a s výjimkou roku 2003 tento nominální růst stačil k ovlivnění reálných veličin. Dalším rozdílem je pak procentuální 36

změna mezi jednotlivými roky, která je (pravděpodobně) díky kaţdoročním úpravám menší neţ zásadnější změny proběhlé v ČR. Graf 9 dále vypovídá o politicko-ekonomických změnách v Portugalsku po roce 2011, kdy výše nominální minimální mzdy nebyla upravena35. Negativní vývoj reálných veličin je zapotřebí přičíst na vrub mírné inflaci. Oficiální údaje o výši inflace jsou v podobě tabulky součástí přílohy této práce.

3.1.2 Návaznost růstu HDP na růst minimální mzdy Podle základních makroekonomických pouček chápeme jako hrubý domácí produkt celkovou peněţní hodnotu sluţeb a statků vytvořených za určité období (typicky rok či čtvrtletí) na daném území (ČSÚ, 2015). Je to jedna ze základních metrik sledování výkonu ekonomiky. Byť ani ČR ani Portugalsko v letech 1994-2014 nebyly zásadně ovlivněny populačními změnami (podrobněji v podkapitole 3.2), autor preferuje vyuţít k porovnání meziročních změn přepočtu na obyvatele – nikoliv tedy celkové hodnoty. Vzhledem k tomu, ţe se jedná o peněţní vyjádření hodnot, autor se domnívá, ţe je potřeba při porovnávání očistit tyto změny o vliv inflace. Podstatným rysem souvislosti mezi růstem HDP a růstem minimální mzdy je otázka příčiny a následku. Je tedy růst HDP (mimo jiné) zapříčiněn růstem mezd ve společnosti36, nebo je naopak rostoucí produkt důvodem ke zvyšování tlaku a lepšování vyjednávací pozice odborů ke zvýšení mez a mezi nimi i minimální mzdy? Odborná literatura neposkytuje jednoznačnou odpověď, v praktickém vyjádření jde o vztah: a) rHDP b) rMM kde rHDP je růstem HDP a rMM je růstem minimální mzdy v předchozím roce (t-1). Autor se domnívá, ţe oba přístupy k chápání příčin a následků mohou být správné, ale vzhledem k politické a ekonomické realitě, kdy informace o vývoji HDP za předchozí rok jsou k dispozici aţ s časovou prodlevou, logicky pak nemohou ovlivňovat tripartitní vyjednávání v dané ekonomice. Proto se k dalšímu grafickému vyjádření rozhodl vyuţít varianty a, tedy ţe růst HDP je funkcí růstu minimální mzdy v předchozím období. Následující grafy 10 a 11 byly vytvořeny za vyuţití existujících infomacích o meziročním růstu HDP po přepočtení na obyvatele (dostupné na stránkách Eurostatu) po oproštění o oficiální míru inflace.

K lednu 2015 byla minimální mzda v ČR i Portugalsku zvýšena, nicméně díky neexistenci indikátorů inflace za rok 2015 autor tento údaj vynechal. 36 Jedna ze tří metod výpočtu HDP je metoda důchodová. Vzrostou-li minimální mzdy, rostou obvykle i všechny ostatní mzdy v ekonomice, coţ ve výsledku ovlivňuje příznivě HDP. 35

37

Graf 10 Reálný meziroční růst HDP v závislosti na růstu minimální mzdy v letech 1994-2014 v ČR

reálný růst min. mzdy

2014

2013

2012

2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

35,00% 30,00% 25,00% 20,00% 15,00% 10,00% 5,00% 0,00% -5,00% -10,00%

růst HDP

Zdroj: Eurostat (2014) – upraveno

V případě České republiky je moţné pozorovat meziroční růst HDP na obyvatele, obzvláště pak mezi roky 1999 a 2008. Rok 2009 je poznamenán zásadním dopadem celosvětové ekonomické recese a za dvacetiletou historii ukazuje na největší pokles. Růst v posledních letech (2010-2014) ukazuje na setrvávající stagnaci, která se projevuje jen minimálním růstem nebo poklesem meziročního vývoje HDP. Vývoj růstu reálné minimální mzdy v letech 1999-2006 kopíruje růst HDP, nicméně souvislost je právě díky obdobím 1994-1995 a 2007-2008 poměrně neprůkazná. Graf 11 Reálný meziroční růst HDP v závislosti na růstu minimální mzdy v letech 1994-2014 v Portugalsku

reálný růst min. mzdy

2014

2013

2012

2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

7,00% 6,00% 5,00% 4,00% 3,00% 2,00% 1,00% 0,00% -1,00% -2,00% -3,00%

růst HDP

Zdroj: Eurostat (2014) – upraveno

Graf 11, který zobrazuje případ Portugalska, je z pohledu autora mnohem průkaznější. Prakticky v celém období je růst minimální mzdy provázen růstem HDP na obyvatele (po očištění o vliv inflace) a stejným způsobem je to i v případě poklesu. Autor si je 38

vědom toho, ţe vliv na HDP není pouze v platech a vliv výše minimální mzdy na celkovou mzdovou strukturu není jasný a okamţitý, nicméně právě na případu Portugalska je moţné pozorovat tuto úměru relativně jasně. Podkapitola 3.1 shrnula vývoj reálných a nominálních veličin v případě meziročního růstu minimání mzdy v ČR a Portugalsku, kde studiem zdrojů byl prokázán první zásadní rozdíl mezi zmíněnými zeměmi, a sice meziroční tempo růstu. V případě ČR docházelo ke skokovějším růstům ve větších časových rozestupech, zatímco v případě Portugalska se aţ do roku 2010 jednalo o kaţdoroční menší růst, který ale s vyjímkou jediného roku vţdy překonal negativní vliv inflace. Při vyuţití modelu vycházejícího z předpokladu růstu HDP ovlivňovaného růstem minimální mzdy a dalšími návaznými změnami v mzdové struktuře37 dané ekonomiky jsou v případě České republiky výsledky opětovně méně průkazné neţ v případě Portugalska, kde je tento vliv jasně patrný.

3.1.3 Kaitzův index K hodnocení vyuţití minimální mzdy v daných ekonomikách můţe být pouţito absolutní vyjádření, které ale naráţí na problémy parity kupních sil a měnových kurzů (3.1.4) nebo poměrové vyjádření – tedy kolik procent lidí v dané ekonomice si vydělává minimální mzdu a kolik procent mediánové mzdy tvoří mzda minimální – tzv. Kaitzův index. Jednoznačne lze odvodit přímý vztah mezi relativní výší minimální mzdy a počtem zaměstnanců za ní zaměstnaných, tedy pokud bude minimální mzda výrazněji zvýšena, zvýší se i procento zaměstnanců, kteří si ji vydělají. Zároveň s rostoucí minimální mzdou bez výraznějšího vlivu inflace dochází k přibliţování minimální mzdy k průměrné mzdě aţ do absolutního extrému, kdy by tvořila 100% a všichni zaměstnanci by tedy pobírali stejnou (minimální) mzdu (Rycx a Kamplemann, 2012). Podle Pícla a kolektivu (2014) pobíralo v roce 2014 v ČR minimální mzdu asi 91 000 zaměstnanců, z toho 6 000 invalidů a skoro 3 000 zaměstnanců do 21 let. Pícl zároveň konstatuje, ţe podle odhadů MPSV minimální mzdu pobírá přibliţně 100 000 obyvatel.

Herr ve své přednášce jednoznačně spojuje v případě keynesiánského i neoklasického paradigmatu růst minimální mzdy s růstem mezd ve všech sektorech ekonomiky. Uvědomuje si rozdílný dopad na zaměstnanost, nicméně podporuje skutečnost krátkodobého (u neoklasického modelu) nebo dlouhodobého (u keynesiánského modelu) produktu ekonomiky, a tím pádem dopadem na HDP (2009). 37

39

Graf 12 Podíl výše minimální mzdy na průměrném platu v období 2000-2014 50,0 48,0 46,0 44,0 42,0 40,0 38,0 36,0 34,0 32,0 30,0 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 % průměru CZ

% průměru PT

Zdroj: Eurostat, 2015 – upraveno

Z grafu 12 vyplývá, ţe ve sledovaném období byl poměr výše minimální mzdy na průměrné mzdě38 u Portugalska mírně klesající i přes změny v absolutní výši minimální mzdy. V případě České republicy docházelo v první polovině sledovaného období ke sbliţování výše minimální mzdy a průměrné mzdy, zatímco v druhé polovině obzvláště vlivem rostoucích mezd v ekonomice a stagnujícím úpravám minimální mzdy k rychlejšímu poklesu. Obdobným způsobem je vhodné se zaměřit na statistiku roku 2013 porovnávající jednotlivé vybrané země EU z pohledu procenta výše minimální mzdy na průměrné mzdě v dané zemi. Graf 13 Podíl výše minimální mzdy na průměrném platu v období 2000-2014 60,0 50,0 40,0 30,0 20,0 10,0

Zdroj: Eurostat, 2015 – upraveno

38

Data o mzdě mediánové nebyla v rámci statistiky u Portugalska dostupná.

40

Slovinsko

Lucembursko

Řecko

Malta

Litva

Francie

Belgie

Polsko

Irsko

Nizozemí

Maďarsko

Portugalsko

Lotyšsko

Velká Británie

Bulharsko

Chorvatsko

Rumunsko

Španělsko

Slovensko

Estonsko

Česká republika

0,0

Z grafu 13 vyplývá, ţe ze sledovaných zemí v rámci EU měla Česká republika nejniţší procentem vyjádřený poměr výše minimální mzdy k průměrné mzdě, zatímco Portugalsko mělo tento poměr ve středních hodnotách obvyklých v zemích EU. Nejvyšší poměr (přes 50 % průměrné mzdy) mělo Lucembursko a Slovinsko.

3.1.4 Minimální mzda z pohledu PPP a PPS Porovnávání absolutní výše minimální mzdy ve dvou různých zemích bývá zavádějící z několika důvodů: 1) Existence národních měn a změny v jejich vzájemných kurzech – tento problém je moţno vyřešit převodem na stejnou jednotku, coţ by mohlo v případě České a Portugalské republiky být euro. Problematickou je časová řada, která pouţití eura vylučuje či výrazně komplikuje39. Pouţití české koruny by mohlo být jednodušší, ale vzhledem k delšímu období fixního kurzu je i toto nepraktické a zavádějící. 2) Rozdílné kupní síly v různých zemích – k odstranění tohoto problému podle zákona jediné ceny dospěl na začátku 20. století index parity kupní síly40. Za vyuţití PPP lze vytvořit umělou virtuální měnovou jednotku PPS41 (Purchasing Power Standard), která vyjadřuje stejné mnoţství sluţeb nebo výrobků, které je v jakékoliv zemi moţno koupit. Obvykle se pouţívá na makroekonomické souhrnné úrovni, lze ji však vyuţít i k výpočtům dílčím (ČSÚ, 2015). Graf 14 Vývoj minimální mzdy z pohledu PPS v ČR a Portugalsku v letech 1994-2014 700 600 500 400 300 200 100

PPS ČR

2014

2013

2012

2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

0

PPS PT

Zdroj: Eurostat (2015), OECD (2015), OZFOREX (2015) – upraveno

Euro začalo jako virtuální měna platit v roce 1999, kdy nahradilo jednotku ECU (European Currency Unit) v kurzu 1,1:1. PPP (Purchasing Power Parity) měny zahraniční vyjadřuje počet jednotek domácí měny, za které je moţno nakoupit stejné mnoţství výrobků nebo sluţeb na trhu jako za jednotku zahraniční měny na zahraničním trhu. 41 PPS je uţíváno ve statistikách Eurostatu jako jednoduchý způsob srovnávání rozdílných měn s eurem za vyuţití PPP. 39 40

41

Graf 14 popisuje vývoj minimální mzdy v ČR a Portugalsku v období let 1994 aţ 2014 po přepočtu na výše vysvětlenou teoretickou jednotku PPS. Z grafu vyplývá, ţe na začátku sledovaného období bylo důsledkem vyšší absolutní minimální mzdy v Portugalsku i vyšší minimální mzda v rámci indexu PPS. Přes průběţné kaţdoroční zvyšování minimální mzdy došlo od roku 1994 k současnosti o přibliţně dvojnásobné zvýšení minimální mzdy v porovnání s Českou republikou, která začínala na poloviční výši minimální mzdy, ale jiţ roku 2002 Portugalsko překonala. V roce 2014 byla výše české minimální mzdy skoro o 30 % vyšší neţ portugalská po přepočtení na PPP. Daný vývoj je moţno vysvětlit relativně špatnou ekonomickou situací v ČR na začátku 90. let. Ta ale postupem času měnovým vývojem a ekonomickým růstem předstihla Portugalsko a zároveň si zachovala poměrně niţší cenovou úroveň.

3.2 Český a portugalský trh práce Zdroji informací o českém a portugalském pracovním trhu jsou především národní statistické úřady, ministerstva práce a databáze Evropské komise. Nebude-li v další podkapitole uvedeno jinak, získané informace pocházejí z těchto zdrojů. Tato podkapitola si klade za cíl porovnat tyto odlišné státy z hlediska makroekonomického a hlavních sociálních a demografických ukazatelů za účelem osvětlení výše zjištěných údajů popisujících minimální mzdu a nezaměstnanost v ČR a Portugalsku. Jak se liší tyto dva trhy, co je zásadně ovlivňuje a v čem se naopak tyto dva státy EU shodují?

3.2.1 Česká republika Trh práce v České republice (cca 80 000 km2) je poznamenán zásadními regionálními rozdíly, především mezi okrajovými částmi země a hlavním městem – Prahou, která má nejniţší míru nezaměstnanosti i nejvyšší průměrné platy v porovnání s ostatními kraji (ČSÚ, 2015). Vliv Prahy je daný především turismem a zahraničními investicemi, zároveň mnoho českých firem má sídlo právě v Praze, a tím ovlivňují místní pracovní trh. Zároveň Praha oproti jiným regionům přetahuje velké mnoţství vysokoškolsky vzdělaných pracovníků a těţí z výhodné pozice ve středu ČR i blízkosti největšího českého letiště. Vysoká vzdělanost i jazyková vybavenost s relativně nízkými platy oproti EU 15 předurčuje místní zaměstnance k práci pro mezinárodní firmy v oblasti shared service center nebo regionálních zastoupeních nadnárodních značek. (Evropská komise, 2014). Regionální rozdíly v porovnání s hlavním městem ukazují na významnou různorodost v podobě strukturální nezaměstnanosti v problémových obastech Ústeckého, Karlovarského a Moravskoslezského kraje způsobenou rychlým útlumem těţebního a strojírenského průmyslu na začátku 90. let minulého století. Zatímco například Moravskoslezský kraj se dlouhodobě zaměřuje na udrţení ocelářského a strojírenského průmyslu, dochází zároveň k investicím do vyspělého průmyslu IT a chemického. Evropská komise pozitivně hodnotí rozvoj nových průmyslových zón se zahraniční účastí (2014). Kraj Ústecký a Karlovarský se dlouhodobě potýkají s nejvyšší mírou nezaměstnanosti (ČSÚ, 2015) a pomalými změnami ve struktuře ekonomické činnosti.

42

Významnými zaměstnavateli jsou stále těţařské společnosti, výrobci automobilových dílů, chemické a energetické závody. Obrázek 3 Exportní kapitoly ČR za rok 2012

Zdroj: Harvard´s Center for International Development, 2013

Obrázek 3 popisuje hrubý nástin hlavních exportních oblastí České republiky v průmyslu výroby automobilů, automatických výrobních strojů, součástek pro strojní výrobu. Za zmínění stojí ocelářský průmysl, potravinářské výrobky, výroba elektřiny nebo skla. Hlavními obchodními partnery v oblasti vývozu jsou okolní země (hlavně Německo), státy CIS a EU. Česká republika dále těţí ze své strategické polohy mezi východními a západními zeměmi Evropy, takţe je i tranzitní zemí (MPO, 2015). Celkový export za rok 2012 činil více neţ 3 biliony korun. Evropská komise i ČSÚ dále zmiňují dlouhodobý pokles zaměstnanosti v kategorii 1529 let, který je vysvětlován delší odbornou přípravou a vzděláváním spíše neţ obtíţemi při hledání zaměstnání. Rizikovými kategoriemi jsou naopak zaměstnanci nad 50 let, fyzicky či mentálně hendikepovaní občané. V roce 2012 bylo podle ČSÚ v České republice legálně cca 440 000 cizinců, z toho přibliţně polovina v reţimu trvalého pobytu, většinou občané EU (jmenovitě Slovenska) nebo Ukrajiny, Vietnamu či SNS. Emigrace z ČR není významným demografickým jevem a souvisí především s dlouhodobějšími pracovními pobyty. Počet obyvatel (cca 10,5 milionu) je dlouhodobě stabilní, kdy mírný úbytek obyvatel převisem zemřelých nad narozenými je vyrovnáván imigrací (ČSÚ, 2014). Statistika OECD (2014) uvádí všeobecnou míru gramotnosti přes 99 %. Co se týče vzdělanostní struktury v demografické skupině 15-64 let, základní nebo střední vzdělání bez maturity má pouze 12,4 % obyvatel (Eurostat, 2015). Podíl vysokoškolsky

43

vzdělaného obyvatelstva se od roku 2005 téměř zdvojnásobil, a to z 11 % na současných 19,2 %. Podle výsledků výběrového šetření pracovních sil bylo v roce 2013 v ČR 8 915 000 obyvatel starších 15 let, z toho ekonomicky aktivních 5 306 000 (59,3 %). Míra ekonomické aktivity v kategorii 15-64 let pak byla 72,9 %. Podíl zaměstnanců v primární, sekundární a terciární sféře byl 3 %, 37,5 % a 59,5 % (ČSÚ, 2014). Věková struktura obyvatelstva ČR je součástí přílohy.

3.2.2 Portugalsko Obdobně jako Česká republika je i Portugalsko (cca 90 000 km2) zemí s výraznými regionálními rozdíly v rámci trhu práce. Významnými centry jsou velká města na západním pobřeţí (Lisabon a Porto), která narozdíl od vnitrozemních oblastí při hranicích se Španělskem vykazují niţší nezaměstnanost i celkový pozitivní růst obyvatel (INE, 2014). Portugalská republika má v porovnání s ČR mnohem menší surovinovou základnu, málo vyvinutý průmyslový sektor a nevýhodnou polohu v rámci EU, kdy jejím jediným sousedem je Španělsko. Portugalsko netěţí narozdíl od jiných středozemních států tak výrazně z turistického ruchu (většina pobřeţí je omývána Atlantským oceánem). Námořní doprava není ekonomicky významná a celkově je Portugalsko čistým importérem (Eurostat, 2015). Portugalská republika dlouhodobě trpí nerovnoměrným osídlením a nízkou kvalitou veřejné dopravy (Evropská komise, 2014). Zároveň v rámci země dochází k velké vnitřní migraci z oblastí při hranicích se Španělským královstvím (jmenovitě regiony Castelo Branco, Évora či Portalegre), kde dále dochází ke zhoršování pracovní uplatnitelnosti a dochází k extrémům v populační struktuře (INE, 2014). Významným milníkem v ekonomickém rozvoji Portugalska bylo přistoupení k Evropské unii v roce 1986, které vedlo k dlouhodobému období relativního růstu a stability. INE (2014) ve svých statistikách počtu státních zaměstnanců popisuje růst z 464 321 v roce 1986 k 646 885 v roce 2014 při minimálním populačním růstu. Objem státního „neproduktivního“ sektoru, neustálý růst státního dluhu (138 % ročního HDP v roce 2014) a ekonomická krize po roce 2009 vedly k přesunu mnoha ekonomických aktivity to Public-Private Partnership a vlně propouštění. INE dále uvádí, ţe míra ekonomické aktivity ve věkové kategorii 15-65 byla 68,1 % (2014). Celkový portugalský export dosahuje asi 40 % objemu českého, kde jednotlivé kapitoly zachyuje obrázek 4:

44

Obrázek 4 Exportní kapitoly Portugalska za rok 2012

Zdroj: Harvard´s Center for International Development, 2013

Průmysl Portugalska vyváţí pokročilé elektrotechnické produkty z oblasti komunikací, výroba aut zahraničních firem, produkci potravin (ovoce, víno) a silnými zůstává tradiční textilní, keramický a korkařský průmysl. Aţ do 70. let 20. století nedocházelo k rozvoji průmyslové výroby (viz podkapitolu 2.2.2) a Portugalsko bylo marginálním agrárním státem vysilovaným bojem v koloniích. V současné době Portugalsko trpí vleklou ekonomickou krizí, která se podepisuje na vysoké úrovni všeobecné nezaměstnanosti (14 %) a 35 % u osob mladších 29 let (Evropská komise, 2014). Ekonomické sféry jsou zastoupeny 9 % u primární sféry, 22 % u sekundární a zbylými 69 % v oblasti terciární42. Obdobně jako v případě České republiky je Portugalsko významným sídlem Shared Service Center pro oblast Brazílie a portugalské Afriky. Podle OECD (2014) je všeobecná míra gramotnosti v zemi na úrovni 95 %. Eurostat (2015) uvádí ţe míra nejvýše základního vzdělání nebo středoškolského bez maturity v demografické skupině 15-64 let je 57 %, ale tento poměr neustále klesá (například v roce 2005 bylo takových osob 72,7 %). Obdobně jako v ČR se počet vysokoškolsky vzdělaných obyvatel za posledních 10 let téměř zdvojnásobil, v současnosti je na úrovni 19,2 %. INE uvádí, ţe ročně imigruje do Portugalska přibliţně 17 000 cizinců (obvykle z portugalsky mluvících zemí Afriky, Ukrajiny a Rumunska), celkový počet imigrantů přesáhl v roce 2013 400 000 osob. Významným faktorem ovlivňujícím portugalský trh práce je emigrace vzdělaných osob především do Španělska, Francie a Brazílie.

INE dále rozvádí, ţe 14 % terciárních pracovníků je zaměstnáno v maloobchodě, 8 % ve státních sluţbách, 8,5 % ve vzdělávání a 6,5 % v hotelech a restauracích, coţ je velmi odlišné od skladby české terciární sféry. 42

45

PORDATA (2014) uvádí počet 8 000 osob emigrujících trvale a dalších 11 000 dočasně, coţ znamená, ţe celkově vlivem migrace počet obyvatel Portugalska klesá. Obrázek zobrazující věkovou strukturu Portugalska je součástí přílohy.

3.2.3 Porovnání vybraných ukazatelů trhu práce Tato část práce si klade za cíl na základě dostupných údajů zmapovat a okomentovat některé ukazatele trhu práce, jmenovitě pak zaměstnanost muţů a ţen v kategorii 15-64 let, nezaměstnanost muţů a ţen v kategorii 15-64 let a nakonec nezaměstnanost pracovníků do 25 let bez ohledu na pohlaví. Graf 15 Míra zaměstnanosti v ČR v letech 1994 - 2014 80,0% 75,0% 70,0% 65,0% 60,0% 55,0% 50,0%

Zaměstnanost muži 15-64

Zaměstnanost ženy 15-64

Zaměstnanost 15-64 bez rozdílu pohlaví

Zdroj: Eurostat, 2015 – upraveno

Míra zaměstnanosti jako procentuální vyjádření podílu pracujících na celkovém počtu obyvatel v dané věkové kategorii byla vysvětlena v teoretické části práce, kde jako hlavní nevýhodu tohoto ukazatele autor zmiňuje měnící se demografickou strukturu obyvatelstva. S vyuţitím struktury obyvatelstva (viz přílohu) a předchozího textu lze z grafu 15 vypozorovat jistý zásadní rozdíl v míře ekonomické participace mezi muţi a ţenami v České republice, kde průměrná hodnota ve sledovaném období v případě muţů činila 74,4 % a v případě ţen pak 57,8 %. V rámci zhodnocení trendů je moţno konstatovat, ţe podíl zaměstnaných podle pohlaví i bez rozdílu pohlaví je v daném období setrvalý bez výraznějších výkyvů.

46

Graf 16 Míra zaměstnanosti v Portugalsku v letech 1994 - 2014 80,00% 75,00% 70,00% 65,00% 60,00% 55,00% 50,00%

Zaměstnanost muži 15-64

Zaměstnanost ženy 15-64

Zaměstnanost 15-64 bez rozdílu pohlaví

Zdroj: Eurostat, 2015 – upraveno

Graf 16 zobrazuje míru zaměstnanosti v případě Portugalské republiky. Získané výsledky lze interpretovat dvěma hlavními závěry, a sice, ţe celková míra zaměstnanosti v Portugalsku se za dané období zvyšovala aţ do roku 2008, kdy byla ekonomika zasaţena silnou ekonomickou krizí, aby ve výsledku za dvacet let klesla o skoro 5%. Dalším zajímavým ukazatelem pak můţe být rozdělení ekonomické participace podle pohlaví, kdy počáteční rozdíl skoro 20 % ve prospěch muţů klesl v roce 2014 na pouhých 5,5 %, coţ znamená mimořádně výrazný trend emancipace ţenské práce v relativně krátkém období. Obdobným způsobem se autor rozhodl porovnat míru nezaměstnanosti v České a Portugalské republice v daném období. Autor opětovně vyuţil dat dostupných na stránkách Eurostatu, které pouţívají pro výpočet nezaměstnanosti stejnou metriku a sice podíl nezaměstnaných na celkovém počtu obyvatel ve věkové kategorii 15-64 let. Jedná se tedy o stejný způsob výpočtu, jaký v současnosti pouţívá ČSÚ a INE. Graf 17 Míra nezaměstnanosti v ČR v letech 1994 - 2014 12,00% 10,00% 8,00% 6,00% 4,00% 2,00% 0,00%

Neměstnanost muži 15-64 Nezaměstnanost 15-64 bez rozdílu pohlaví

Zdroj: Eurostat, 2015 – upraveno

47

Nezaměstnanost ženy 15-64

Z předchozích komentářů popisujících míru zaměstnanosti v ČR z pohledu pohlaví je patrné, ţe český trh práce zachovává stejný trend i v oblasti nezaměstnanosti. Zatímco v celém sledovaném období muţi měli průměrnou míru nezaměstnanosti kolem 5,5 %, u ţen tato hodnota dosáhla skoro 8 %, a zároveň v celém sledovaném období bylo patrné, ţe nezaměstnanost se týkala spíše ţen. Co se týče celkového průběhu křivky nezaměstnanosti v ČR, autor poznamenává, ţe průměrná hodnota činila 6,6 % a nejvyšších výkyvů dosáhla v roce 1999 a 2009. Graf 18 Míra nezaměstnanosti v Portugalsku v letech 1994 - 2014 20,0% 15,0% 10,0% 5,0% 0,0%

Neměstnanost muži 15-64

Nezaměstnanost ženy 15-64

Nezaměstnanost 15-64 bez rozdílu pohlaví

Zdroj: Eurostat, 2015 – upraveno

Graf 18 zobrazující nezaměstnanost ve stejném období, v Portugalsku ukazuje na poměrně odlišnou situaci, kdy rozdíly mezi nezaměstnanosti muţů a ţen jsou velmi malé. Průměrná nezaměstnanost mezi lety 1994 a 2014 činila v Portugalské republice 9,1 %, u muţů přesně 9,0 % a u ţen pak 9,3 %. Všeobecně lze tedy konstatovat, ţe nezaměstnanost ţen byla ve sledovaném období vyšší, ale například v roce 2009 byla naopak niţší. V souvislosti s předchozím výkladem autor poznamenává, ţe zatímco podíl zaměstnaných i nezaměstnaných v ČR je relativně konstantní bez ohledu na pohlaví, Portugalsko zaznamenalo výrazné změny v podílu zaměstnaných ţen, coţ se ale neprojevilo na podílu nezaměstnaných ţen. Tento jev si lze vysvětlit ekonomickou participací ţen, která byla v Portugalsku relativně niţší neţ v ČR, ţeny které se ale rozhodly pracovat, snadno svoje místo na trhu práce našly43. Posledním ukazatelem, který autor vybral pro demonstraci odlišných situací na trhu práce, je nezaměstnanost osob do 25 let. Pro připomenutí předcházejícího textu v teoretické části práce autor zmiňuje, ţe nezaměstnanou není osoba, která se systematicky připravuje na budoucí povolání, například tedy studenti nebo vojenští odvedenci (není případem Portugalska ani České republiky) se za nezaměstnané nepovaţují.

Autor si pro případné zájemce dovoluje doporučit rozšiřující text autorky Liny Coelho o ekonomické participaci a historickém přesunu z rodinného ţivota do pracovní sféry. Text podrobně rozepisuje vzdělanostní revoluci v Portugalsku a významné změny po konci Estado Novo (2005, dostupné online). 43

48

Graf 19 Míra nezaměstnanosti osob do 25 let v období 1994 - 2014 45,0% 40,0% 35,0% 30,0% 25,0% 20,0% 15,0% 10,0% 5,0% 0,0%

% nezaměstnaných v ČR

% nezaměstnaných v PT

Zdroj: Eurostat, 2015 - upraveno

Graf 19 napovídá, ţe kromě období let 1999 – 2002 byl podíl nezaměstnaných do 25 let vţdy niţší v ČR neţ Portugalsku. Zatímco po roce 2009 je podíl mladých nezaměstnaných v ČR relativně konstantní, v Portugalsku došlo z pohledu normativní makroekonomie k velmi prudkému nárůstu nezaměstnaných, který v roce 2012 a 2013 dosahoval cca 38 %. Podíl studentů terciárního vzdělávání (vzdělývání navazující po maturitní zkoušce či jejím ekvivalentu v zahraničí) byl v případě České republiky v roce 2012 20,4 % a v Portugalsku 21,0 % (Eurostat, 2015). Lze tedy důvodně předpokládat, ţe další vzdělávání nemá na nezaměstnanost osob do 25 let významný statistický vliv.

3.3 Vliv minimální mzdy na nezaměstnanost v ČR a Portugalsku Tato podkapitola si klade za cíl na základě dostupných nebo dříve dopočítaných údajů o změnách a vývoji minimální mzdy (reálných hodnot) zjistit pomocí grafického zobrazení vliv na změny v nezaměstnanosti jednotlivých kategorií obyvatel (muţi, ţeny, osoby do 25 let) v ČR a Portugalsku v období let 1994-2014. Autor by zároveň rád zmínil přínos Mgr. Ondřeje Nývlta, Ph.D z ČSÚ této práci, který mu metodickou pomocí a radou umoţnil prioritizovat jednotlivé proměnné v modelu vlivu minimální mzdy na nezaměstnanost. Na tomto základě se autor rozhodl pouţít jako jediné proměnné pro svůj grafický model meziroční změnu míry nezaměstnanosti v jednotlivých letech a reálný růst minimální mzdy v předchozím období (tedy předpoklad, ţe reálná výše minimální mzdy následně ovlivňuje nezaměstnanost).

49

3.3.1 Česká republika a vliv minimální mzdy na nezaměstnanost ve vybraných demografických skupinách Za předpokladu výše zmíněného vlivu výše minimální mzdy na nezaměstnanost autor vytvořil čtyři grafy zachycující čtyři vybrané demografické skupiny: osoby 15-64 let, muţi 15-64 let, ţeny 15-64 let a osoby do 25 let. Osoby 15-64 let bez rozdílu pohlaví a osoby do 25 let bez rozdílu pohlaví pak autor podrobil podrobnějšímu komentáři, demografické rozdělení podle pohlaví zařadil v rámci přehlednosti textu do příloh. Graf 20 Míra nezaměstnanosti osob 15-64 let bez rozdílu pohlaví v závislosti na změně reálné výše minimální mzdy v předchozím roce (Česká republika) 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% -10,00% -20,00%

Změna nezaměstnanosti (15-64 bez rozdílu pohlaví)

Změna reálné minimální mzdy

Zdroj: Eurostat, 2015 – upraveno

Graf 20 zobrazuje vliv růstu reálné výše minimální mzdy na míru nezaměstnanosti u osob ve věku 15-64 let bez rozdílu pohlaví. Prakticky v celém průběhu grafu tato souvislost chybí, lze tedy důvodně předpokládat ţe v ČR přímý vztah vlivu výše minimální mzdy na nezaměstnanost osob 15-64 let bez dalších upřesnění (vzdělání, bydliště, výše ţivotního minima...) neplatí, naopak v mnoha letech i přes růst minimální mzdy došlo k poklesu nezaměstnanosti ve sledovaném období. Autor si dovoluje odkázat ke grafu 10 zobrazujícímu vývoj meziročního růstu HDP, který ukazuje vliv na nezaměstnanost mnohem přesvědčivěji. Graf 21 Míra nezaměstnanosti osob do 25 let v závislosti na změně reálné výše minimální mzdy v předchozím roce (Česká republika) 40,0% 30,0% 20,0% 10,0% 0,0% -10,0% -20,0%

Změna nezaměstnanosti osob do 25 let

Zdroj: Eurostat, 2015 – upraveno

50

Změna reálné minimální mzdy

Obdobným způsobem jako v případě grafu 20, i graf 21 zobrazující vliv reálných změn minimální mzdy, i zde autor pozoruje minimální nebo ţádný vztah mezi zkoumanými veličinami a případnou korelaci mezi daty a trendy lze připsat na vrub náhodným projevům a jiným vlivům. Zatímco práce Pícla (2014) definovala svůj ekonometrický model funkce vlivu vztahu minimální a průměrné mzdy v ekonomice ČR, růstu HDP, poměru minimální mzdy a ţivotního minima a existence „náhodné sloţky“, která obsahuje veškeré vlivy mimo výše zmíněné, práce Návrata (2014) do modelu zasadila reálnou výši minimální mzdy, růst HDP, poměr minimální mzdy a ţivotního minima, vzdělanostní profil obyvatelstva, progresivní zdanění příjmu fyzických osob a proměnnou v podobě růstu ekonomicky aktivního obyvatelstva. Oba tyto modely pak byly zasazeny do reálných ekonomických souvislostí a oba došly k rozdílným výsledkům. Pícl v komentářích o vlivu na celkovou nezaměstnanost v ČR tvrdí, ţe výše minimální mzdy je statisticky nevýznamnou, naopak zdůrazňuje vliv růstu HDP (2014, s. 25). Návrat dochází k jiným výsledkům a tvrdí, ţe zvýšení minimální mzdy o 1 % vede mimo jiné ke zvýšení nezaměstnanosti o 1,7 % v případě pracovníků s nanejvýš základním vzděláním. Autor této práce je si tedy vědom rozdílných pohledů na problematiku a zároveň připouští význam vybraných kategorií obyvatelstva a proměnných pouţitých v modelu. Autor se domnívá, ţe přímý vztah těchto dvou veličin je mnohem komplikovanější a nelze je hodnotit bez vlivu dalších ukazatelů, jako je růst HDP nebo počet obyvatel reálně pobírající minimální mzdu bez dalších příjmů z šedé ekonomiky.

3.3.2 Portugalsko a vliv minimální mzdy na nezaměstnanost ve vybraných demografických skupinách Obdobně jako v předchozí podkapitole 3.3.1 i zde autor pouţil stejné veličiny k porovnání vzájemného vztahu, a sice meziroční růst reálné minimální mzdy a změny ve výši nezaměstnanosti čtyř v předchozím textu zmíněných demografických skupin. Graf 22 Míra nezaměstnanosti osob 15-64 let bez rozdílu pohlaví v závislosti na změně reálné výše minimální mzdy v předchozím roce (Portugalsko) 8,0% 6,0% 4,0% 2,0% 0,0% -2,0% -4,0%

Změna nezaměstnanosti (15-64 bez rozdílu pohlaví)

Zdroj: Eurostat, 2015 – upraveno

51

Změna reálné minimální mzdy

Graf 22 zobrazuje průběh meziročních změn ve výši nezaměstnanosti osob v demografické skupině 15-64 let bez ohledu na pohlaví v předpokládané závislosti na meziročních změnách reálné minimální mzdy. V porovnání s grafy zobrazující Českou republiku je moţno konstatovat, ţe meziroční změny reálné minimální mzdy (tedy nominální hodnoty oproštěné o inflaci) jsou mnohem niţší a i zde lze jen s obtíţemi pozorovat hledanou souvislost. Byť bylo v předchozích částech této práce dokázáno, ţe trhy práce se v ČR i Portugalsku významně liší (například procentuálním vyjádřením poměru osob pobírajících minimální mzdu v obou zemích nebo rozdílným zastoupením ekonomických sfér), ani na příkladu Portugalské republiky není moţno pouhým porovnáním těchto veličin prokázat vliv výše minimální mzdy v předchozím období na růst míry nezaměstnanosti. Zatímco v letech 1995 - 2010 reálná mzda většinou rostla, vývoj míry nezaměstnanosti u osob 15-64 let ukazuje na poklesy i růsty a lze tedy odvodit vliv jiných veličin, například ekonomického růstu v podobě meziročního růstu HDP. Grafy rozlišující tuto skupinu podle pohlaví jsou součástí přílohy. Pro úplnost porovnání autor doplnil graf 23 zobrazující vývoj nezaměstnanosti osob do 25 let (nezaměstnaností velmi ohroţená skupina obyvatel v Portugalsku). Graf 23 Míra nezaměstnanosti osob do 25 let v závislosti na změně reálné výše minimální mzdy v předchozím roce (Portugalsko) 10,0% 8,0% 6,0% 4,0% 2,0% 0,0% -2,0%

Změna nezaměstnanosti osob do 25 let

2014

2013

2012

2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

-4,0%

Změna reálné minimální mzdy

Zdroj: Eurostat, 2015 – upraveno

Tyto závěry jsou ve shodě se závěry výzkumných prací Cerejeiry (2012) i portugalského Ministério da Solidariedade, Emprego e Segurança Social (2014), které shodně tvrdí, ţe vliv růstu minimální mzdy v Portugalsku na růst nezaměstnanosti není patrný a všechny statisticky významné výkyvy připisují makroekonomickým souvislostem v podobě ekonomické krize po roce 2008 nebo změnám ve struktuře ekonomických odvětví.

52

5. Závěr Autor této diplomové práce si stanovil tři dílčí cíle: Prvním cílem bylo získat na základě literární rešerše co nejširší teoretické podklady k uchopení principu minimální mzdy v libovolné ekonomice. Práce zevrubně popsala trh práce podle jednotlivých vybraných ekonomických teorií, které berou v potaz minimální mzdu. Většina těchto teorií se shodovala v neoklasickém předpokladu, ţe za jinak neměnných podmínek má zavedení minimální mzdy či její zvyšování negativní vliv na nezaměstnanost, obzvláště pak v případě nezaměstnaností ohroţených kategorií obyvatelstva jako jsou ţeny, zdravotně znevýhodnění nebo mladí pracující (teorie heterogenní pracovní síly). Existují ovšem i odlišné ekonomické teorie (například model monopsonu), které uvádějí, ţe za jistých okolností a při vhodně zvolené výši minimální mzdy je její zavedení alokačně efektivní a nevede k nárůstu nezaměstnanosti. V dynamické verzi tohoto modelu dokonce platí, ţe zavedení či zvýšení minimální mzdy má v konečném důsledku pozitivní vliv na nezaměstnanost a na kvalifikační předpoklady pracovní síly a zájemců o vstup na trh práce. V tomto ohledu se teorie shoduje s teorií endogenního růstu. Autor by rád zmínil i kapitolu věnovanou historii zavádění minimální mzdy, která spolu s kapitolou o funkcích minimální mzdy, jejím mechanismu určování a roli jednotlivých stakeholderů dala základ hlubšímu pochopení vlivů jednotlivých proměnných na trh práce a jeho indikátory. Samostatná kapitola pak byla věnována rozdílným pohledům vybraných historických, ekonomických směrů na efektivitu a dopady minimální mzdy a jiných státních zásahů. Kapitola 2.6 zevrubně popsala vývoj ekonomického myšlení, i mnohdy velmi odlišné přístupny k chápání role veřejných institucí na úkor svobodné vůle jednotlivce. Práce tak kontrastovala jednotlivé ekonomické a filosofické směry a ukázala na nejednoznačnost názorů, které jsou často zaloţeny na velmi hypotetických a zjednodušujících modelech. Druhým cílem této diplomové práce bylo na základě dostupných primárních zdrojů zmapovat a objasnit pouţívané ukazatele trhu práce a makroekonomické veličiny, které na něj mají významný vliv. Autor mimo jiné definoval rozdílné druhy pouţívaných metrik pro zaměstnanost (nezaměstnanost). Na základě těchto získaných poznatků potom byly popsány vývoje minimální mzdy v České a Portugalské republice nejenom z hlediska absolutních hodnot, ale i pochopení těchto ukazatelů z pohledu PPP a PPS, které odhalily, ţe přes diametrální odlišnosti ve výši minimální mzdy v daných ekonomikách, reálné dopady v podobě koupěschopnosti obyvatel pobírající tuto mzdu jsou odlišné, tedy byť v přepočtu na eura je portugalská minimální mzda vyšší, můţe si za ní průměrný Portugalec pořídit menší objem zboţí a sluţeb. Zajímavým údajem popisujícím trh práce bylo i osvětlení Kaitzova indexu a významu minimálních mezd v Portugalsku a ČR vyjádřených jako poměr jejich výše k průměrnému platu. Zde autor poukázal na nízkou úroveň tohoto poměru v případu ČR (nejniţší v rámci EU 27). V rámci popisu ekonomik Portugalska a České republiky pak autor stručně osvětlil nejvýznamnější rozdíly ekonomické struktury obou států, jejich demografické i socio53

geografické odlišnosti a nastínil vlivy, které mohou mít na indikátory trhu práce významnější vliv. Třetím cílem pak bylo analyzovat předpokládanou příčinnou souvislost mezi růstem minimální mzdy a výkyvy v nezaměstnanosti předem stanovených demografických skupin obyvatel. Metodou grafického zobrazení těchto veličin pak autor dospěl k závěru, ţe v případě obou států nelze zvolenou metodou bez jasného definování ostatních vlivů (například meziroční vývoj HDP, vyšší granularita zkoumaných demografických skupin nebo podrobným vyjádřením ostatních transferů a jejich výše) tuto souvislost odvodit. K porovnání svých výsledků autor pouţil čtyři komparativní studie, které se lišily pouţitými metodami i získanými závěry a dovoluje si konstatovat, ţe ani na základě ekonomických teorií, ani na základě reálných dat, nelze přímou souvislost jasně dokázat bez jednoznačně určených proměnných a jejich vzájemného působení. Ze třetí kapitoly této práce plyne, ţe Česká a Portugalská republika jsou si v mnoha ohledech blízké, zároveň se od sebe ovšem velmi liší. V oblasti geografické a ekonomické platí, ţe obě země jsou malými otevřenými ekonomikami závislými na svých větších sousedech. Oba státy zároveň prošly v posledních dekádách významnými změnami politickými i v oblasti struktury ekonomiky. Zatímco ČR je převáţně exportní země s významnými průmyslovými odvětvími, v případě Portugalska převaţuje importní charakter a postupný útlum průmyslových aktivit. Obě země procházejí obdobnými demografickými procesy v podobě migrace a zvyšování kvalifikační struktury obyvatelstva. Závěrem si autor dovoluje podtrhnout význam teoretických přístupů k chápání ekonomie, zároveň ale zdůrazňuje praktický výzkum a nezatíţený popis minulých či probíhajících procesů v oblasti makroekonomických jevů dané ekonomiky. Zároveň platí potřeba chápat tyto jevy v kontextu a bez jejich přílišného zjednodušování za účelem dosahování politických cílů. Na základě dosaţených výsledků této práce lze konstatovat, ţe s vysokou mírou pravděpodobnosti existuje vztah mezi zaváděním či růstem minimální mzdy a nezaměstnaností (vybraných rizikových skupin obyvatelstva) v určité ekonomice, ale tento vztah je ovlivňován mnoha dalšími faktory nejenom ekonomickými, ale i sociálními a demografickými, které jsou jen s velkými obtíţemi zachytitelné v rámci jediného ekonometrického modelu.

54

Literatura AGHION, Philippe, Peter HOWITT, Maxine BRANT-COLLETT a Cecilia GARC APE ALOSA. Endogenous growth theory. Cambridge, Mass.: MIT Press, c1998, xiii, 694 p. ISBN 02-620-1166-2. BAROŠOVÁ, Margita. Mechanizmy úpravy minimálnej mzdy. Stredisko pre štúdium práce a rodiny [online]. 2005, č. 1 [cit. 2014-12-21]. Dostupné z: http://www.sspr.gov.sk/IVPR/images/IVPR/bulletin/Bulletin-01-2005.pdf BAŠTÝŘ, Ivo. VÚPSV. Vybrané aktuální problémy uplatňování minimální mzdy v ČR [online]. Praha: VÚPSV Praha, 2005, 32 s. [cit. 14-12-2014]. Dostupné z: http://praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_165.pdf BLACKBURN, Kevin. The Living Wage in Australia: A Secularization of Cathloic Ethics on Wages, 1891–1907. Jornal of Religious History [online]. 2007, č. 20, s. 93113 [cit. 2014-12-03]. DOI: 1467-9809. Dostupné z: http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1467-9809.1996.tb00694.x/abstract BORJAS, George J. Economia do Trabalho. 5th ed. Boston: McGraw-Hill/Irwin, c2010, xvi, 560 p. ISBN 00-735-1136-6. BROWN, Charles, Curtis GILROY a Andrew KOHEN. The Effect of the Minimum Wage on Employment and Unemployment. Jornal of Economic Literature. 1982, č. 20, s. 487-528. Dostupné z: http://web.stanford.edu/class/econ101c/class2.pdf BROŢOVÁ, Dagmar. Kapitoly z ekonomie trhů práce. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2006, 173 s. ISBN 80-245-1120-7. BROŢOVÁ, Dagmar. Společenské souvislosti trhu práce. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003, 140 s. Studijní texty (Sociologické nakladatelství). ISBN 80-8642916-4. CARD, David a Alan KUEGER. Minimum Wages and Employment: A Case Study of the Fast-Food Industry in New Jersey and Pennsylvania. In: THE AMERICAN ECONOMIC REVIEW [online]. 1994 [cit. 2014-12-22]. Dostupné z: http://davidcard.berkeley.edu/papers/njmin-aer.pdf CEREJEIRA, João. IZA. Minimum Wage, Fringe Benefits, Overtime Payments and the Gender Wage Gap. 2012. Dostupné z: http://www.ilo.org/public/libdoc/nonigo/2012/468771.pdf CLARENCE-SMITH, W. The third Portuguese empire, 1825-1975: a study in economic imperialism. Dover, N.H.: Manchester University Press, 1985, ix, 246 p. ISBN 07-190-1719-X. COELHO, Lina. Participação das mulheres na actividade e conciliação entre vida familiar e vida profissional. In: Centro de Estudos Sociais [online]. 2005 [cit. 2015-0218]. Dostupné z: http://ces.uc.pt/ CUNNINGHAM, Wendy V. Minimum wages and social policy: lessons from developing countries. Washington, DC: World Bank, c2007, xvi, 132 p. Directions in development (Washington, D.C.). ISBN 978-082-1370-124.

ČESKÝ STATISICKÝ ÚŘAD. Databáze, Registry [online]. 2015 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/databaze_registry ČIHÁK, Martin. Minimální mzda: co říká teorie a empirie. Fiance a úvěr [online]. 1999, roč. 49, č. 2 [cit. 2014-12-22]. Dostupné z: http://journal.fsv.cuni.cz/storage/2254_199902mc.pdf DEPARTMENT OF LABOUR RELATIONS. Ministry of Labour, Welfare and Social Insurance: Department of Labour Relations [online]. 2014 [cit. 2014-12-14]. Dostupné z: http://www.mlsi.gov.cy/mlsi/dlr/dlr.nsf/index_en/index_en?OpenDocument ESSPROS manual the European system of integrated social protection statistics (ESSPROS) / European Commission, Eurostat. ISSN 1977-0375. EUROPEAN COMMISSION. EURES: Labour Market Information [online]. 2014 [cit. 2015-01-31]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/eures FARIA, Natalia. A criação do salário mínimo em 1974 foi um impulso para a economia. Público. 2014, č. 173. FIALOVÁ, Kamila. Minimální mzda: vývoj a ekonomické souvislosti souvislosti vČeské republice. In: Institut ekonomických studií [online]. Univerzita Karlova v Praze, 2013 [cit. 2014-12-21]. Dostupné z: ies.fsv.cuni.cz/default/file/download/id/5259 FORTIN, Nicole a Thomas LEMIEUX. Minimum Wages versus Other Policy Instruments: Income Redistribution in Canada. Montréal, 1998. Dostupné z: http://faculty.arts.ubc.ca/nfortin/irpp1.pdf. Université de Montréal. FUNDAÇÃO FRANCISCO MANUEL DOS SANTOS. PORDATA [online]. 2010, 2014 [cit. 2014-12-21]. Dostupné z: http://www.pordata.pt/ GRIMSHAW, Damian a Gerhard BOSCH. Minimum wages and collective bargaining: A framework for examining multiple intersections. In: Institute for Research on Labour and Employment [online]. 2013 [cit. 2014-12-14]. Dostupné z: http://www.irle.berkeley.edu/events/spring12/grimshaw.pdf HARPER. The Code of Hammurabi. 2. vyd. Chicago: The University of Chicago Press, 1904. Dostupné z: http://lf-oll.s3.amazonaws.com/titles/1276/0762_Bk.pdf HARVARD’S CENTER FOR INTERNATIONAL DEVELOPMENT. The Atlas of Economic Complexity [online]. 2014 [cit. 2015-01-31]. Dostupné z: http://atlas.cid.harvard.edu/ HERR, Hansjörg. Macroeconomic policies to increase the wage share and to reduce wage dispersion. In: ACTRAV Symposium [online]. 2013 [cit. 2014-12-22]. Dostupné z: http://www.ilo.org/wcmsp5/groups/public/---ed_dialogue/--actrav/documents/meetingdocument/wcms_232226.pdf HERR, Hansjörg. The Theoretical Debate About Minimum Wages. In: Berlin School of Economics [online]. 2009 [cit. 2015-01-28]. Dostupné z: http://www.google.de/Herr_Theoretical_Debate.pdf&ei=fLLIVLvrKoStUefXgdAI&usg

HEYMANN, Jody a Alison EARLE. Raising the global floor: dismantling the myth that we can't afford good working conditions for everyone. Stanford, Calif.: Stanford Politics and Policy, 2010, xiii, 240 p. ISBN 978-080-4768-900. HOLMAN, Robert. Dějiny ekonomického myšlení. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2005, xxv, 539 s. ISBN 80-717-9380-9. HOLMAN, Robert. Makroekonomie: středně pokročilý kurz. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010, xiv, 424 s. Beckovy ekonomické učebnice. ISBN 978-80-7179-861-3. HOŘEJŠ , Bronislava. Mikroekonomie. 5., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2010, 574 s. ISBN 978-80-7261-218-5. HURLEY, John. Minimum wages in Europe. European Foundation for the Improvement of the Living and Working Conditions [online]. 2007 [cit. 2014-12-14]. Dostupné z: http://eurofound.europa.eu/sites/default/files/ef_files/pubdocs/2007/83/en/1/ef0783en.p df INTERNATIONAL LABOUR ORGANIZATION. International Labour Organization: Promoting Jobs, Protecting People [online]. 2014 [cit. 2014-12-20]. Dostupné z: http://www.ilo.org/global/lang--en/index.htm KELLER, Jan. Tři sociální světy: sociální struktura postindustriální společnosti. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2010, 211 s. Studie (Sociologické nakladatelství), sv. 64. ISBN 978-807-4190-315. LAJTKEPOVÁ, Eva. Minimální mzda a trh práce. Acta Oeconomica Pragensia. 2010, č. 1. MARX, Ive, Sarah MARCHAL a Brian NOLAN. Mind the Gap: Net Incomes of Minimum Wage Workers in the EU and the US. In: IZA [online]. 2012 [cit. 2015-02-01]. Dostupné z: http://ftp.iza.org/dp6510.pdf MIHM, Stephen. How the Black Death Spawned the Minimum Wage. Bloombergview [online]. 2014, č. 2 [cit. 2014-12-03]. Dostupné z: http://www.bloombergview.com/articles/2013-09-05/how-the-black-death-spawnedthe-minimum-wage Minimální a zaručená mzda. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLN CH VĚC . Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. 2009 [cit. 2014-11-30]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/7667 MINISTÉRIO DA SOLIDARIEDADE, Emprego e Segurança Social. Ministério da Solidariedade, Emprego e Segurança Social [online]. 2014 [cit. 2014-12-14]. Dostupné z: http://www.portugal.gov.pt/pt/os-ministerios/ministerio-da-solidariedade-eseguranca-social.aspx MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU. Zahraniční obchod [online]. 2015 [cit. 2015-01-31]. Dostupné z:http://www.mpo.cz/cz/zahranicni-obchod/ MORGAN, Kenneth O. Dějiny Británie. Praha: Lidové noviny, 1998, 639 s. ISBN 80710-6347-9.

MPSV. Ministerstvo práce a sociálních věcí: Minimální mzda [online]. 2013 [cit. 201412-14]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/16008/letak_min_mzda_010813.pdf NÁVRAT, Martin. Minimální mzda v ekonomických souvislostech. Praha, 2014. Diplomová práce. VŠE. Vedoucí práce doc. Ing. Jaroslava Durdisová, CSc. NEUMARK, David a William L WASCHER. Minimum wages. Cambridge, Mass.: MIT Press, c2008, 377 p. ISBN 02-621-4102-7. OECD. OECD Stats [online]. 2015 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://data.oecd.org/ OZFOREX. Ozforex: Foreign Exchange Rate Service [online]. 2015 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://www.ozforex.com.au/ P CL, Michal et al. Vliv minimální mzdy na nezaměstnanost v ČR. Praha, 2014. ISBN 978-80-7440-118-3. Dostupné z:http://www.vlada.cz/assets/media-centrum/dulezitedokumenty/VLIV-MINIMALNI-MZDY-NA-NEZAMESTNANOST-V-CR.pdf RAWLS, John. A theory of justice. Rev. ed. Cambridge, Mass.: Belknap Press of Harvard University Press, 1999, xxii, 538 p. ISBN 06-740-0078-1. ROTHBARD, Murray Newton. Ekonomie státních zásahů. Praha: Liberální institut, 2005, 443 s. ISBN 80-863-8910-3. RYCX, François a KAMPELMANN. Who earns minimum wages in Europe?: New evidence based on household surveys. Brusel: ETUI, Brussels, 2012. ISBN 978-287452-273-4. SAGET, François Eyraud and Catherine. The fundamentals of minimum wage fixing. Geneva: Internat. Labour Off, 2005. ISBN 92-211-7014-4. SCHMITT, John. Why Does the Minimum Wage Have No Discernible Effect on Employment?. In: Center for Economic and Policy Research [online]. CEPR, 2013 [cit. 2014-12-21]. Dostupné z: http://www.cepr.net/documents/publications/min-wage-201302.pdf SOUKUP, Jindřich. Makroekonomie. 2., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2010, 518 s. ISBN 978-80-7261-219-2. SPĚVÁČEK, Vojtěch. Makroekonomická analýza. Vyd. 1. Praha: Linde Praha, 2012, xxxii, 608 s. ISBN 978-80-86131-92-4. STARR, Gerald Frank. Minimum wage fixing: an international review of practices and problems. Geneva: International Labour Office, 1981, xi, 203 p. Directions in development (Washington, D.C.). ISBN 92-210-2510-1. WAGNEROVÁ, Irena. Řízení výkonnosti. 1. vyd. Překlad Daniel Hradilák. Brno: Marek Konečný, 2005, 83 s. Management (Grada). ISBN 80-903-5165-4. WILSON, Mark. The Negative Effects of Minimum Wage Laws. Policy Analysis [online]. 2012, č. 701 [cit. 2014-12-22]. Dostupné z: http://www.cato.org/sites/cato.org/files/pubs/pdf/PA701.pdf

Přílohy Klasifikace NACE

Zdroj: NACE.cz, 2014 Výše inflace v ČR mezi roky 1993 a 2014 rok inflace v %

1994 10,0%

1995 9,1%

rok inflace v %

2004 2005 2,8% 1,9%

1996 8,9%

2006 2,5%

1997 1998 8,5% 10,7%

2007 2,8%

2008 6,3%

1999 2,1%

2009 1,0%

2000 3,9%

2001 4,7%

2010 1,5%

2011 1,9%

2002 2003 1,8% 1,0%

2012 2013 3,3% 1,4%

Zdroj: Eurostat, 2015

Výše inflace v Portugalsku mezi roky 1993 a 2014 rok

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

inflace

5,40%

4,20%

3,00%

2,30%

2,60%

2,30%

2,90%

4,40%

3,60%

3,20%

rok

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

2014

2,40%

2,30%

3,10%

2,50%

2,60%

-0,90%

1,40%

3,70%

2,80%

3,00%

3,00%

inflace

Zdroj: Eurostat, 2015

2014 0,4%

Věková struktura ČR – 2014

Věková struktura Portugalska – 2014

Míra nezaměstnanosti muţů (ČR) 15-64 let v závislosti na změně reálné výše minimální mzdy v předchozím roce 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% -10,00% -20,00%

Změna nezaměstnanosti (muži 15-64)

Změna reálné minimální mzdy

Zdroj: Eurostat, 2015 – upraveno Míra nezaměstnanosti ţen (ČR) 15-64 let v závislosti na změně reálné výše minimální mzdy v předchozím roce 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% -10,00% -20,00%

Změna nezaměstnanosti (ženy 15-64)

Zdroj: Eurostat, 2015 – upraveno

Změna reálné minimální mzdy

Míra nezaměstnanosti muţů (PT) 15-64 let v závislosti na změně reálné výše minimální mzdy v předchozím roce 8,0% 6,0% 4,0% 2,0% 0,0% -2,0% -4,0%

Změna nezaměstnanosti (muži 15-64)

Změna reálné minimální mzdy

Zdroj: Eurostat, 2015 – upraveno Míra nezaměstnanosti ţen (PT) 15-64 let v závislosti na změně reálné výše minimální mzdy v předchozím roce 8,0% 6,0% 4,0% 2,0% 0,0% -2,0% -4,0%

Změna nezaměstnanosti (ženy 15-64)

Zdroj: Eurostat, 2015 – upraveno

Změna reálné minimální mzdy