9a, Praha 5 DIPLOMOVÁ PRÁCE MANAGEMENT FIREM

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5

DIPLOMOVÁ PRÁCE

MANAGEMENT FIREM

Vysoká škola ekonomie a managementu [email protected] / www.vsem.cz

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5 NÁZEV DIPLOMOVÉ PRÁCE/TITLE OF THESIS

Penzijní systém v ČR na rozcestí

TERMÍN UKONČENÍ STUDIA A OBHAJOBA (MĚSÍC/ROK)

červen 2016

JMÉNO A PŘÍJMENÍ / STUDIJNÍ SKUPINA

Petr Bureš / PMF04

JMÉNO VEDOUCÍHO DIPLOMOVÉ PRÁCE

Doc. Ing. Stanislav Klazar, Ph.D.

PROHLÁŠENÍ STUDENTA

Odevzdáním této práce prohlašuji, že jsem zadanou diplomovou práci na uvedené téma vypracoval/a samostatně a že jsem ke zpracování této diplomové práce použil/a pouze literární prameny v práci uvedené. Jsem si vědom/a skutečnosti, že tato práce bude v souladu s § 47b zák. o vysokých školách zveřejněna, a souhlasím s tím, aby k takovému zveřejnění bez ohledu na výsledek obhajoby práce došlo. Prohlašuji, že informace, které jsem v práci užil/a, pocházejí z legálních zdrojů, tj. že zejména nejde o předmět státního, služebního či obchodního tajemství či o jiné důvěrné informace, k jejichž použití v práci, popř. k jejichž následné publikaci v souvislosti s předpokládanou veřejnou prezentací práce, nemám potřebné oprávnění. Datum a místo: 29. 4. 2016 Praha

PODĚKOVÁNÍ

Rád bych tímto poděkoval vedoucímu diplomové práce, za metodické vedení a odborné konzultace, které mi poskytl při zpracování mé diplomové práce.



SOUHRN

1. Cíl práce: Cílem diplomové práce s názvem ,,Penzijní systém v ČR na rozcestí“, je zjištění vhodnosti zavedení NDC systému do penzijního zajištění v České republice. Autorem zvolené dílčí cíle jsou zpracování literární rešerše a provedení dotazníkového šetření se zaměřením na vnímání reforem penzijního systému obyvatelstvem. 2. Výzkumné metody: Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V teoretické části je použita rešerše literatury a následná analýza sekundárních zdrojů. Je využita komparace získaných informací. V praktické části je představen současný důchodový systém, jeho kvantifikace a deskripce. K získání primárních dat je využito dotazníkové šetření na vzorku populace N > 500 provedené stratifikovaným výběrem s homogenním kritériem věku. V práci je použita syntéza získaných informací. 3. Výsledky výzkumu/práce: Výsledkem práce je představení konceptu NDC systému a jeho možného využití jako budoucí reformy důchodového systému v České republice. Je představeno fungování tohoto konceptu ve Švédsku a jeho nejdůležitější rysy. Na základě získaných dat byl zjištěn pokles náhradového poměru na úroveň 27 %. NDC systém by zapříčinil vyrovnání důchodového účtu a zabránil by výrazným schodkům v systému. Na základě dat získaných z dotazníkového šetření byla zjištěna preference obyvatelstva spíše solidárního systému. Silné preference získala myšlenka individuálních účtů, které jsou základem NDC reformy. 4. Závěry a doporučení: NDC systém není vhodný k implementaci v České republice. Silný pokles náhradového poměru by pro většinu obyvatel znamenal penzi pod úrovní hranice chudoby. Takto nízké důchody by zapříčinily tlak na státní rozpočet a nutnost vyplácení sociálních dávek dorovnávajících takto nízké důchody. NDC systém by znamenal nutnost reformy všech pilířů důchodového zajištění. Autor doporučuje zvýšit diverzifikaci zajištění na stáří. V případě provádění komplexnější reformy se zaměřit na nalezení celospolečenského konsenzu. Zprovoznění portálu České správy sociálního zabezpečení, který by poskytoval přehledně každému jedinci informace o jeho penzi, viz program Oranžová obálka ve Švédsku. Dále autor také doporučuje větší zapojení podnikatelského sektoru k zajištění svých zaměstnanců ve stáří. KLÍČOVÁ SLOVA

-

NDC reforma Penzijní systém Demografie



SUMMARY

1. Main objective: The aim of the thesis named ,,The pension system in the Czech Republic at the crossroads " is assessing the suitability the NDC system to pension insurance in the Czech Republic. The author chose two sub-goals. First as processing literary research and the second to do population survey that focuses on the perception of reforms. 2. Research methods: The work is divided into a theoretical and practical part. In the theoretical part are a literature review and subsequent analysis of secondary sources. It is used comparison information. In the practical part is introduced the current pension scheme, the author undertakes its quantification and description. To obtain primary data is used on a sample survey of population N> 500 made by stratified sampling with the uniform criterion of age. In the thesis is used a synthesis of obtained information. 3. Result of research: The result is a presentation of the concept NDC system and its possible use as a future reform of the pension system in the Czech Republic. Tthe thesis introduced the pension concept in Sweden, and its major aspects. On the basis of obtained data is predicted a decline in the replacement ratio to a level of 27 %. NDC system will cause an equal balance of the retirement account and be avoiding significant deficits in the system. Data obtained from a population survey indicate the preferences of the solidary system. The strong preferences got the idea of individual accounts, which are the basis of NDC reforms. 4. Conclusions and recommendation: NDC system is not suitable for implementation in the Czech Republic. The strong decline in the replacement ratio would mean for most of the population pension below the poverty line. This low pensions would cause pressure on the state budget and the need for balancing the payment of social benefits such low pensions. NDC system would mean the need for reform of all pillars of the pension system. The author recommends increasing diversification in the pension system. In the case of the implementation of comprehensive reforms to focus on finding a society-wide consensus. Put into operation state the portal of Czech Social Security Administration to allow each individual to provide summarized information about his pension, as the program Orange envelope in Sweden. The author also recommends greater involvement of the business sector to ensure their employees in pension. KEYWORDS

-

NDC reform Pension systém Demography JEL CLASSIFICATION

- H55 - Social security and Public pensions, - H2 - Taxation, Subsidies and Revenue, -

G230 - Other Private Financial Institutions; Financial Instruments


Vysoká škola ekonomie a managementu Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5

ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Jméno a příjmení:

Petr Bureš

Studijní program:

Ekonomika a management (Ing.)

Studijní obor:

Management firem

Studijní skupina:

PMF 04

Název DP:

Penzijní systém v ČR na rozcestí

Zásady pro vypracování (stručná osnova práce):

1. Úvod. 2. Teoretická část - všeobecný úvod do problematiky penzijních systémů, teoretická východiska NDC. 3. Praktická část - kvantifikace parametrů penzijního systému v ČR, posouzení možnosti zavedení NDC v ČR, analýza vnímání reformy penzijního systému obyvatelstvem. 4. Závěr.

Seznam literatury: (alespoň 4 zdroje)

Harmonogram

Vedoucí práce:



CIPRA, T. Penze: kvantitativní přístup. Vyd. 1. Praha: Ekopress, 2012, ix, 409 s. ISBN 978-80-86929-87-3.  KLAZAR, S. Redistribuční dopady zdanění a důchodového systému a jejich reforem. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 130 s. ISBN 978-80-7357-702-5.  LOUŽEK, M. Důchodová reforma. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2014, 100 s. ISBN 978-80-246-2612-3.  VOSTATEK, J. Důchodová reforma: břímě mladých? Vyd. 1. Praha: Centrum pro sociálně-tržní ekonomiku, 2012. 37 s. ISBN 978-80-905134-8-8.  Zpracování cílů a metodiky do 15. 12. 2015  Zpracování teoretické části do 15. 2. 2016  Zpracování výsledků do 15. 4. 2016  Finální verze do 1. 5. 2016 doc. Ing. Stanislav Klazar, Ph.D.

Prof. Ing. Milan Žák, CSc. rektor V Praze dne 5.11.2015

Prof. Ing. Milan Žák CSc.

Digitálně podepsal Prof. Ing. Milan Žák CSc. DN: c=CZ, cn=Prof. Ing. Milan Žák CSc., o=Vysoká škola ekonomie a managementu, o.p.s., title=Rektor, serialNumber=ICA - 10340169, serialNumber=IDCCZ 113308764 Datum: 2015.11.05 15:21:41 +01'00'

Obsah 1

Úvod .................................................................................................................................... 1

2

Teoretická část ..................................................................................................................... 3 2.1

Sociální zabezpečení.................................................................................................... 3

2.2

Základní modely a přístupy sociálního zabezpečení ................................................... 5 Důchodový věk ................................................................................................................................. 7

2.2.1

2.3 2.3.1

Průběţné financování sociálního zabezpečení .................................................................................. 8

2.3.2

Financování sociálního zabezpečení z kapitalizovaného fondu ........................................................ 9

2.4

Důchodové systémy a jejich reformy ........................................................................ 10

2.4.1

Volba mezi systémy financování .................................................................................................... 11

2.4.2

Typy penzijních systémů ................................................................................................................. 12

2.4.3

Reformy a jejich cíle ....................................................................................................................... 13

2.4.4

Nesouhlas mezi ekonomy a politiky ............................................................................................... 14

2.5

Důchodový systém v České republice ....................................................................... 15

2.5.1

I. Pilíř – důchodové pojištění .......................................................................................................... 18

2.5.2

II. pilíř – důchodové spoření ........................................................................................................... 19

2.5.3

III. pilíř – penzijní připojištění ........................................................................................................ 22

2.6

NDC systém ............................................................................................................... 23

2.6.1

Sloţení NDC systému ..................................................................................................................... 26

2.6.2

NDC ve světě .................................................................................................................................. 27

2.6.3

NDC v České republice ................................................................................................................... 28

2.7 3

Financování sociálního zabezpečení ........................................................................... 8

Metodika práce .......................................................................................................... 30

Praktická část ..................................................................................................................... 33 3.1

Současný stav penzijního systému ............................................................................ 33

3.1.1

Nákladovost systému důchodového pojištění ................................................................................. 35

3.1.2

Zaměstnanost................................................................................................................................... 36

3.1.3

Fondové zajištění na stáří ................................................................................................................ 37

3.2

Budoucnost penzijního systému ................................................................................ 40

3.2.1

Populační vývoj ............................................................................................................................... 40

3.2.2

NDC budoucnost ............................................................................................................................. 44

3.3

Dotazníkové šetření ................................................................................................... 46 Závislosti a hypotézy ....................................................................................................................... 57

3.3.1

3.4 4

Diskuse výsledků a návrhy opatření .......................................................................... 58

Závěr .................................................................................................................................. 65

Literatura Přílohy

Seznam použitých zkratek ČNB

Česká národní banka

ČR

Česká republika

ČSSD

Česká strana sociálně demokratická

ČSÚ

Český statistický úřad

DC

Příspěvkově definované

DB

Dávkově definovaný

DF

Důchodové fondy (II. pilíř)

EU

Evropská unie

FDC

Soukromé fondové financování

FF

Fondově financované

HDP

Hrubý domácí produkt

MPSV

Ministerstvo práce a sociálních věcí

MFČR

Ministerstvo financí České republiky

NDC

Notional Defined Contribution (průběţně financovaný příspěvkově definovaný)

OECD

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj

Opt-out

Vyvázání se z průběţného systému k fondovému

TF

Transformované fondy

PAYG

Pay-As-You-Go (průběţné financování)

US-DEU

Unie Svobody – Demokratická unie

ÚF

Účastnické fondy

Seznam tabulek Tabulka 1 Srovnání prvotních systémů ...................................................................................... 7 Tabulka 2 Třípilířový systém Světové banky .......................................................................... 17 Tabulka 3 Rozdíl pilířů z hlediska plateb................................................................................. 20 Tabulka 4 Počty osob pobírající důchod v České republice (v tisících) .................................. 33 Tabulka 5 Průměrná výše starobního důchodu (v Kč) ............................................................. 34 Tabulka 6 Náhradový poměr (v %) .......................................................................................... 34 Tabulka 7 Počet důchodů zatíţených exekuční sráţkou .......................................................... 35 Tabulka 8 Délka pracovního ţivota (v letech) ......................................................................... 36 Tabulka 9 Penzijní společnosti souhrnná data 2015 ................................................................ 38 Tabulka 10 Projekce do roku 2060 .......................................................................................... 42 Tabulka 11 Projekce do roku 2060, var. 2 ............................................................................... 42 Tabulka 12 Projekce příjmů a výdajů důchodového systému (v % HDP) ............................... 43 Tabulka 13 Současný a budoucí důchodový věk ..................................................................... 44 Tabulka 14 První hypotéza ....................................................................................................... 57 Tabulka 15 Třetí hypotéza........................................................................................................ 58

Seznam grafů Graf 1Struktura nákladů důchodového pojištění (v tisících Kč) .............................................. 36 Graf 2 Vývoj počtu pracujících v jednotlivých letech v daných věkových skupinách ............ 37 Graf 3 Struktura nákladů penzijních fondů .............................................................................. 39 Graf 4 Počty migrantů dle jednotlivých agentur za rok 2015 (v milionech) ............................ 41 Graf 5 Důchodový věk dle ročníků .......................................................................................... 43 Graf 6 Predikce salda v % HDP ............................................................................................... 45 Graf 7 Vývoj náhradového poměru .......................................................................................... 45 Graf 8 Rozdělení respondentů .................................................................................................. 47 Graf 9 Zájem o zajištění na důchod ......................................................................................... 47 Graf 10 Orientace v současné důchodové politice ................................................................... 48 Graf 11 Myslíte, ţe jsou nutné změny současného důchodového systému v ČR? .................. 48 Graf 12 Schodky státního systému ........................................................................................... 49 Graf 13 Tvrzení II. pilíř ............................................................................................................ 49 Graf 14 Ukončení II. pilíře ....................................................................................................... 50 Graf 15 II. pilíř ......................................................................................................................... 50 Graf 16 Strategie zajištění ........................................................................................................ 51 Graf 17 Návrhy úprav současného systému (v %) ................................................................... 52 Graf 18 Nejbliţší výrok respondenta ....................................................................................... 52 Graf 19 Vliv reforem na minulé volby ..................................................................................... 53 Graf 20 Vliv reforem na budoucí volby ................................................................................... 53 Graf 21 Solidární vs. zásluhový systém ................................................................................... 54 Graf 22 Volby odchodu do důchodu ........................................................................................ 54 Graf 23 Individuální účty spoření na penzi .............................................................................. 55 Graf 24 Motivace k vyššímu spoření ....................................................................................... 55 Graf 25 Úroveň budoucího důchodu ........................................................................................ 56 Graf 26 Větší kontrola a odpovědnost...................................................................................... 56

1 Úvod Penzijní systém České republiky se stává tématem, které se dostává stále častěji do popředí v různých debatách. Dalo by se jiţ nyní proklamovat, ţe takto nastavený systém není udrţitelný za současného stavu a je potřeba ho reformovat. Ve vývoji penzijního systému České republiky, ale i v jiných zemích světa, došlo k výraznému posunu samotného paradigmatu. Z historického pohledu bylo zajištění ve stáří otázkou rodu a jeho soudrţnosti. Generace mladých lidí braly jako samozřejmost postarat se o generace, které je zajišťovaly v mládí a vychovaly. Samotný posun v myšlení spočíval v přesunu kompetencí rodiny na stát. Občané států začali ze své mzdy odvádět sociální pojištění, které jim mělo zabezpečit stáří bez výrazného úbytku ţivotních standardů. Tento systém, který byl zaloţen na průběţném financování, začíná být v dnešní době nedostatečný, přesněji schodkový. Státy ze svých rozpočtů musí kaţdým rokem krýt větší deficity na vyrovnání účtů sociálního zabezpečení. Nastává otázka udrţitelnosti tohoto systému s přihlédnutím na demografický vývoj a jiné vlivy. Problematika penzijního systému je velmi sloţitá, protoţe časový úsek následků reforem dopadá na několik následných generací. Predikce budoucích stavů na desítky let dopředu je obtíţná a odchylka v těchto modelováních můţe být tak signifikantní, ţe hraničí s loterií. S ohledem na geopolitickou situaci ve světě opět nejde přesně definovat populační vývoj v zemi. Vývoj v oblasti východní Ukrajiny a také především v zemích ohroţených Islámským státem způsobuje pohyby statisíců aţ milionů obyvatel na území Evropské unie. Tato migrace můţe ovlivnit demografické předpoklady především díky přílivu lidí v produktivním věku, kteří mohou napomoci k zmírnění schodků důchodového systému. Příliv osob v produktivním věku můţe také zlepšit statistiky ohledně stárnutí populace. Tyto faktory mohou důchodovému systému ulehčit, ale neřeší stále jeho potřebu reformace. Reforma systému je postavena na vůli vládnoucích stran a jejich politiků. Jejich vůle systém změnit je však z části ohraničena touhou pro znovuzvolení. Toto omezení politikům v rámci budoucího kalkulu zamezuje provádět radikální změny, které by populace nemusela přijmout kladně. Pohled kaţdého občana na penzijní systém můţe být jiný. Někdo můţe upřednostnit domnělou jistotu v podobě státem garantovaného důchodu. Někdo jiný si na druhou stranu chce své peníze spořit a investovat sám a někdo další si na tuto činnosti najme odborníky. Volba mezi těmito variantami se odvíjí dle mnoha faktorů, například v jakém věku se rozhodující nachází, a také v jaké je finanční situaci. Pravděpodobně toto rozhodování ovlivní další faktory, jako je vzdělání, gender, vrozené vlastnosti apod. Současný systém nabízí určitou variabilitu, jak se svými finančními prostředky naloţit, a proto také záleţí na tom, jak se účastníci penzijního systému v dané problematice vyznají a či znají dobře své moţnosti. Autor se v této diplomové práci zabývá vhodností aplikace Notional Defined Contribution Systému (dále uváděn jako NDC) do podmínek České republiky. Na základě zvolení tohoto tématu je hlavní cíl práce zjištění vhodnosti zavedení NDC systému do penzijního zajištění v České republice. Autorem zvolené dílčí cíle jsou zpracování literární rešerše a provedení dotazníkového šetření s vyhodnocením. Samotné dotazníkové šetření se zaměřuje na vnímání reforem penzijního systému obyvatelstvem.

1

Důchodový systém NDC je aplikován v praxi jiţ několik desetiletí a po tuto dobu je neustále předmětem zkoumání odborných a především politických skupin. Tyto debaty jsou především vedeny pro moţnost reformování současného důchodového systému v České republice. Překlad anglických slov Notional Defined Contribution lze přeloţit jako pomyslně definované příspěvky, parafrázováním těchto slov vzniká definice, ţe se jedná o systém individuálních účtů s pomyslným kapitálem. Slovo pomyslné se dá vysvětlovat fyzickou neexistencí kapitálu na účtech, ale jen jejich datovým zápisem. Struktura práce se odvíjí od hlavního a vedlejších cílů. Je klasicky členěna na část teoretickou a na část praktickou. Před teoretickou částí je autorem zpracovaná metodika práce, která upřesňuje postup a metody pouţité v této diplomové práci. V rámci části teoretické je provedena rešerše aktuální literatury týkající se penzijních systémů. Jsou shrnuty teoretické poznatky v oblastech sociálního zabezpečení, důchodových systémů a formy jejich financování. Jsou zde komparovány informace z analýzy sekundárních zdrojů získaných prostřednictvím Národní knihovny v Praze, Vědecké knihovny v Plzni a dalších odborných knihoven, kde jsou uloţeny jak publikace, tak periodika týkající se dané problematiky. V části teoretické také dochází k představení důchodového systému v České republice a základních tezí týkajících se NDC systému. V rámci prvních kapitol praktické části byla provedena analýza současného stavu penzijního systému s vyuţitím dat získaných z Českého statistického úřadu, dat Ministerstva financí, Ministerstva práce a sociálních věcí, dat zpracovaných OECD a také získaných informací z publikací zpracovaných důchodovými komisemi. Další kapitoly se zabývaly analýzou konceptu NDC systému a moţností jeho aplikace na podmínky v České republice s doporučením, zda je daný systém vhodný či ne. Další kapitola této části se zabývala názorem obyvatel na důchodový systém a moţnostmi jeho reformy, jelikoţ tzv. vůle lidu se pak odráţí v rozhodnutí politické reprezentace. V závěrečné části došlo k celkovému vyhodnocení a k shrnutí všech získaných poznatků v oblastech důchodového systému, aplikace NDC přístupu a pohledu vzorku obyvatel na reformy apod.

2

2 Teoretická část Zajištění na stáří bylo dříve otázkou rodinného kruhu, kdy se mladší generace starala o ty starší, kteří je vychovali. Stát do tohoto koloběhu prakticky nezasahoval. Louţek (2013, s. 7) uvádí, ţe dříve lidé, kteří se chtěli zajistit na stáří, vyuţívali pomoc charity, církve nebo později soukromého pojištění. Dále uvádí, ţe koncem 19. století se od soukromého pojištění oddělilo pojištění sociální, které v průběhu 20. století nabylo takového významu, ţe dnes tvoří aţ třetinu veřejných financí. Klazar (2011, s. 70) doplňuje, ţe současné sociální pojištění se vyvinulo ze vzájemnostního pojištění, které bylo zaloţeno na přebírání rizika v rámci různých dočasných společenství a korporací. Jednalo se především o skupiny obchodníků a řemeslníků, kteří se sdruţovali a společně přispívali do fondu na krytí případné velké ztráty. Klazar (2011, s. 70) jako druhou součást historického vývoje sociálního pojištění uvádí komerční pojištění, které mělo prvotně podobu námořních půjček a jednalo se o kombinaci úvěru a pojištění. Cipra (2012, s. 5) popisuje, ţe zajištění na stáří není z historického pohledu nic nového, nový je přidaný sociologický aspekt, který stáří spojuje s odchodem do důchodu. Důchod neboli trvalé opuštění zaměstnání zajišťované důchodovým příjmem, byl dříve výsadou nepočetné vrstvy obyvatel. Louţek (2013, s. 17) představuje základní filozofii zajištění na stáří třemi způsoby, kdy první je reprezentován odloţením části současné spotřeby a vytváří tak soukromé úspory (peněţní depozita, akcie, dluhopisy), druhou moţnost uvádí zplození a vychování odpovědných dětí a za třetí účast v programu sociálního zabezpečení. Důchodový systém podle Vostatka (2012, s. 3) tvoří největší část tohoto sociálního zabezpečení a je základem sociálního státu, který je i základním rysem evropského ekonomického modelu, který umoţňuje evropským zemím pyšnit se svou kvalitou ţivota a sítí sociálního zabezpečení.

2.1 Sociální zabezpečení Nahodil (2009, s. 230) uvádí, ţe slovo sociální je latinského původu a znamená společenský, či týkající se společnosti. Čevela a kolektiv (2012, s. 144) uvádějí, ţe sociální zabezpečení, které je součástí sociální politiky, je vymezeno jako soubor institucí, zařízení a opatření, pomocí kterých je realizováno předcházení, zmírňování a odstraňování sociálních událostí působících na občany. Ochrana a kolektiv (2010, s. 157) uvádějí, ţe systém sociálního zabezpečení sleduje mnoho cílů, kdy jako primární lze označit spravedlivé rozdělení příjmů ve společnosti. Dále upozorňují, ţe vzhledem k normativnosti pojmu spravedlnost, je podoba samotné sociální politiky v kaţdé zemi rozdílná. S tímto výrokem souhlasí Čevela a kolektiv (2012, s. 144), kteří uvádějí také rozdílný pohled v jednotlivých zemích na světě. Například jak popisuje Maaytová (2015, s. 88), v zemích severní Evropy se více vyuţívá principů s důrazem na rovnost příjmů ve společnosti, na druhou stranu země anglosaské povaţují přílišnou nivelizaci příjmů za škodlivou. Dále autoři samotný pojem rozdělují na uţší pohled, pojednávající o zabezpečení důchodové a sociální sluţby. V širším pojetí je dle autorů zahrnováno i zabezpečení při dočasné pracovní neschopnosti pro nemoci, úrazy, dále pak zabezpečení při invaliditě, ve stáří, státní sociální podporu a pomoc, sociální sluţby a také při nezaměstnanosti. Cíle a nástroje státních zásahů na posílení sociálních jistot jsou specifikovány sociální politikou státu (Peková 2011, s. 254). Ochrana a kolektiv (2010, s. 157) uvádějí, ţe systém sociálního zabezpečení je zaměřen na eliminaci negativních dopadů určitých sociálně tíţivých situací. Nahodil (2009, s. 231) popisuje, ţe sociální zabezpečení v rámci teorie a praxe veřejných financí vyplývá z několika skutečností. Jako první uvádí, ţe rozhodujícím subjektem ve většině vyspělých zemí je stát a jeho instituce, proto sociální zabezpečení je realizováno prostřednictvím státního a dalších veřejných rozpočtů a ve vyspělých zemích 3

tvoří aţ třetinu finančních prostředků veřejných financí. Rozhodujícím zdrojem jsou příspěvky na sociální pojištění, které je daňovým zatíţením pro občany. Peková (2011, s. 253) uvádí, ţe ve vyspělých zemích veřejné výdaje na sociální zabezpečení neustále rostou, mezi tyto země se řadí i Česká republika. Poukazuje na rozdílné přístupy zemí liberálně orientovaných, kde stát nechává pokrytí sociálních rizik samotným občanům a zeměmi se sociálně trţní ekonomikou, ve kterých se stát angaţuje a jeho sociální politika je součástí hospodářské politiky. Sociální zabezpečení je zajišťováno pomocí určitých nástrojů, které se neustále vyvíjí. Hamerníková a kolektiv (2010, s. 164–147) tyto nástroje rozdělují na tři základní skupiny: -

Právní řád – Ústava České republiky, Listina lidských práv a svobod, zákon o důchodovém pojištění, zákon o státní sociální podpoře a desítky dalších.

-

Ekonomické nástroje – opatření směřující k přerozdělování disponibilních finančních, lidských a věcných zdrojů. Jedná se o nástroje fiskální, úvěrové a cenové.

-

Sociální dokumenty – jedná se o dlouhodobé programové sociální doktríny, projekty a plány, které především vymezují orientaci v horizontu 10-15 let.

Prvky sociálního zabezpečení V rámci sociálního zabezpečení lze identifikovat několik prvků, které jsou v kaţdé zemi specificky kombinovány. Ochrana a kolektiv (2010, s. 158) jako první prvek uvádí dobrovolné spoření, které je na pomezí soukromého a sociálního zabezpečení. Tento systém je podporován nepřímými nástroji, jako jsou daňové úlevy nebo přímé dotace. Maaytová (2015, s. 90) doplňuje, ţe v některých případech stát můţe přikázat pouţívání určitých soukromých pojistných nebo pojišťovacích produktů. Příkladem můţe být povinnost občanů ukládat si část příjmů do penzijních fondů v rámci II. pilíře, nebo také jako zvláštní příklad uvádí povinné sjednání zákonného pojištění vozidel, které zbraňuje lidem nespadnout do chudoby z důvodů způsobení velké škody. Maaytová (2015, s. 90) i Ochrana a kolektiv (2010, s. 159) uvádějí pojištění jako další prvek tohoto systému. Pojištění můţe být zajišťováno státem nebo soukromou společností. Tento prvek řeší situace, kde je předpoklad vzniku negativních dopadů týkajících se schopnosti získávání příjmů pojištěného. Nárok na získání dávek z tohoto systému mají osoby, které do systému stanovený čas přispívaly. Ochrana a kolektiv (2010, s. 159) uvádějí, ţe hodnota dávek ze sociálního pojištění vychází částečně z výše odvedených dávek, tedy na principu zásluhovosti a můţe být financováno průběţně nebo kapitálově, kdy se vychází z pojistněmatematických principů. Sociální zaopatření je další prvek, který podle Ochrany a kolektivu (2010, s. 159) je charakterizován dávkami, které jsou vypláceny ze státního rozpočtu a mají za cíl zajištění stanoveného standardu v oblastech bydlení, zázemí pro dítě apod. Samotné čerpání těchto dávek není odvozeno od vkladů příjemců, ale je odvozeno od určité situace. Dávky z tohoto systému mají charakter negativní daně Duková a kolektiv (2013, s. 109) a Ochrana a kolektiv (2010, s. 159) jako poslední systém sociálního zabezpečení uvádějí sociální pomoc, která zaopatřuje osoby, které nezachytily předešlé prvky. Pomoc je pak adresná a neposkytuje pouze finanční prostředky, ale snaţí se změnit stav osoby v tomto systému. Nástroje této sociální pomoci dle Dukové a kolektivu (2013, s. 109) jsou především sociální poradenství, prevence sociálně patologických jevů, sociálně právní ochrana, systém pomoci v hmotné nouzi a další sociální sluţby. 4

Podnikové zaopatření je jeden z dalších prvků, které zmiňuje Maaytová (2015, s. 90). Dále rozvádí, ţe se jedná o instrument, který je na přechodu mezi soukromým a sociálním zabezpečením. Můţe být uloţeno ze strany státu jako povinné nebo jen pouze dobrovolné a hradí ho firma s případnými státními úlevami. Ochrana a kolektiv (2010, s. 159) uvádějí, ţe kaţdá země má jinou kombinaci výše zmíněných prvků a sloţení ovlivňuje mnoho faktorů. Příkladem rozdílných faktorů jsou divergentní demografické, ekonomické a kulturní vlivy. Pojistné na sociální zabezpečení Klazar (2011, s. 69) pojistné řadí mezi tzv. neúvěrové příjmy veřejných rozpočtů, dále dodává, ţe podobně jako daně z příjmů toto pojistné sniţuje disponibilní důchody obyvatel. Dále Klazar (2011, s. 70) vysvětluje, ţe pojištění se od spoření liší především mírou rizika události, na kterou se občan pojišťuje. Boháč (2013, s. 192) zmiňuje, ţe pojistné na sociálním zabezpečení je vymezováno jako příjem státního rozpočtu, ze kterého jsou následně financovány výdaje na nemocenské a důchodové pojištění a pojistné na veřejné zdravotní pojištění. Dále jako finanční částka, kterou jsou všichni jako plátci povinni odvádět a to zpravidla za jednotlivé kalendářní měsíce. Faktory determinující úroveň sociálního zabezpečení Nahodil (2009, s. 232) popisuje, ţe úroveň sociálního zabezpečení se odvíjí od mnoha faktorů, které jsou specifické v jednotlivých státech. Mezi vnitřní faktory řadí demografický vývoj obyvatelstva, protoţe tento faktor ovlivňuje současné i budoucí příjmy do systému. Významná je zde struktura sloţení obyvatelstva, například porodnost, úmrtnost, ekonomická zátěţ aktivního obyvatelstva, určená indexem závislosti. Mezi další vnitřní faktory řadí Nahodil také ekonomickou úroveň státu, dosaţenou ţivotní úroveň, daňovou soustavu, úroveň legislativy v sociální oblasti apod. Nahodil (2009, s. 232) dále představuje vnější faktory, které jsou spojeny s mezinárodní ekonomicko-politickou situací. Jako příklad zde uvádí globalizaci a vývoj světové ekonomiky. Také zmiňuje mezinárodní smlouvy, kde pro Českou republiku jsou důleţité především dokumenty Rady Evropy a úmluvy Mezinárodní organizace práce. Sociální zabezpečení má přesah přes hranice daného státu. Ţeníšková (2013, s. 29) hovoří o existenci bilaterálních smluv o sociálním zabezpečení, které státy navzájem mezi sebou uzavírají. Tyto smlouvy pak zajišťují osobám pracujícím na území cizího státu zacházení jako s vlastními příslušníky dané země. Smlouvy stanovují dobu vyslání osob z jednoho státu do druhého a po tuto dobu jsou pojištěny ve státě vyslání.

2.2 Základní modely a přístupy sociálního zabezpečení Peková (2011, s. 257) uvádí, ţe sociální zabezpečení má historické kořeny, kdy určité prvky najdeme jiţ ve starověku a středověku, kdy se vyuţívalo forem vzájemnostního pojištění v náboţenských spolcích, v profesionálních organizacích, jako byli obchodníci, řemeslníci, různé gildy a cechy. Také se jiţ vyuţívalo smluvního komerčního pojištění ve formě například námořních půjček. Dále popisuje, ţe ve středověku se objevují první náznaky důchodového pojištění ve formě tzv. kupování doţivotního důchodu. Hlavním distributorem sociální pomoci byla církev. Nahodil (2009, s. 230) uvádí stejně jako Peková, ţe ve středověku rozhodující postavení v oblasti sociálního zabezpečení měla církev. Dále popisuje, ţe o pojištění jako takovém, v ekonomické teorii hovoříme od 14. století. Cipra (2012, s. 9) popisuje, ţe se vznikem státní byrokracie, především ve Velké Británii, Francii a Prusku v 18. století a počátku 19. století, se penze začaly přidělovat nejdříve vyšším státním úředníkům a později dalším státním zaměstnancům, mezi které patřili učitelé,

5

poštovní úředníci, nebo také váleční veteráni. Rovněţ sem byli zahrnutí rodiče vojáků padlých v boji, neboť tím přišli o své budoucí ţivitele. V této době se také začalo hovořit o tzv. státním zaopatření. Příkladem na území dnešní České republiky můţe být vyhlášení právního nároku na penzi pro veřejné zaměstnance na základě Penzijního normálu z roku 1781 vydaného jako reforma Josefa II. Peková (2011, s. 257) uvádí, ţe rozvoj výroby je doprovázen nepříznivými sociálními a ekonomickými podmínkami pro dělníky, především pak při nemocech a úrazech, se kterými se potýkali. Proto se začaly objevovat sociální programy povinného dělnického pojištění. Cipra (2012, s. 9) se věnuje i historickému pohledu na penze v soukromém sektoru, kde uvádí, ţe poskytování pravidelně vypláceného důchodu záviselo zcela na vůli zaměstnavatele, tedy majitele podniku. Pokud docházelo k nějakému vyplácení důchodů, jednalo se především o vysoké úředníky ve správě firmy, coţ slouţilo jako odměna za loajalitu a výkonnost. První vyplácení důchodů se objevuje déle a jednalo se o výsadu vysoce kvalifikovaným dělníkům ve velkých společnostech, jako byla například ţeleznice. Také se začalo vyuţívat přesunu dělníka ve stáří na méně náročnou pracovní pozici např. k ostraze či čištění. Cipra (2012, s. 10) dále uvádí, ţe v druhé polovině 19. století začaly vznikat fondy vzájemné pomoci, financované příspěvky zaměstnavatelů a zaměstnanců pod samosprávami, s paritním zastoupením zaměstnavatelů i dělníků. Tyto fondy mohly poskytovat nízké starobní, invalidní a pozůstalostní důchody, především v rizikových profesích, jako bylo hornictví či těţký průmysl. Největší rozmach těchto fondů byl v Austrálii, Kanadě a Velké Británii. Jednalo se však o nesystematické řešení nezahrnující všechny vrstvy obyvatel. Peková (2011, s. 257) zmiňuje, ţe ucelené systémy veřejného sociálního zabezpečení se objevily v Německu na počátku 19. století. Cipra (2012, s. 10) uvádí, ţe v těchto dobách se vlády v rozvinutých zemích potýkaly se sociálními problémy vyvolanými vysokým nárůstem starších chudých obyvatel. Byla potřeba nalézt systematické řešení v podobně komplexnějších systémů. Louţek (2013, s. 9) uvádí dva základní modely penzijních systémů (Bismarckův a Beveridgeův) v rámci zemí západní Evropy. Stejně tak uvádí Ochrana a kolektiv (2010, s. 159), ţe v praxi identifikujeme dva základní modely sociálního zabezpečení, a to klasický označovaný dle jména jeho zakladatele jako Bismarckovský model. Základem tohoto systému bylo poskytování sociální ochrany občanům, kteří do systému přispívali v minulosti a také na základě výše jejich příspěvků. Byl zde tedy zachován princip zásluhovosti. Dále uvádějí, ţe systém byl financován prostřednictvím pojištění na sociálním zabezpečení s povinnou účastí. Louţek (2013, s. 9) popisuje, ţe Bismarckovská tradice se odvozuje od sociálního pojištění zavedeného v roce 1889 německým kancléřem Otto von Bismarckem. Tento systém usiloval o udrţení ţivotní úrovně pojištěných. Ochrana a kolektiv (2010, s. 159) uvádějí, ţe tento klasický model je rozšířen v zemích střední Evropy, jako je Německo, Rakousko, Česká republika a Francie. Ochrana a kolektiv (2010, s. 159) uvádějí jako druhý klasický model uţívaný v praxi pojmenovaný Beveridgeovský, po jeho zakladateli. Tento systém pochází dle Louţka (2014, s. 9) z roku 1942, kdy Wiliam Beveridge zveřejnil zprávu o sociálním pojištění a příbuzných sluţbách, kde si stanovil za cíl svobodu od nedostatku. Cipra (2012, s. 11) vysvětluje, ţe Beveridgeovský model má prvopočátky jiţ v Dánsku v roce 1891, kdy byl označován jako tzv. celonárodní model důchodového pojištění. Tehdejší vláda zavedla starobní důchody pro všechny chudé občany od věku 60 let. Tento přístup vycházel z názoru, ţe je nedůstojné poniţování starých občanů, kteří se ničím neprovinili a celý ţivot tvrdě

6

pracovali. Následně byl tento přístup přijímán nejdříve v britských koloniích, jako byl Nový Zéland nebo Austrálie, a později v roce 1911 i ve Velké Británii samotné. Hlavním problémem podle Bonoliho (2000, s. 59) pro Beveridgeho bylo zajištění ţivotního minima pro kaţdého občana. Také trval na opuštění předválečné praxe, kdy se vyuţívalo tzv. means tests, které slouţily k určení toho, zda jednotlivci nebo rodiny mají nárok na vládní pomoc a co by dělali bez této pomoci. Beveridge toto testování povaţoval za vysoce stigmatizující a extrémně nepopulární. Louţek (2013, s. 9) srovnává oba systémy v následující tabulce č. 1 Tabulka 1 Srovnání prvotních systémů Bismarckovský model

Beveridgeovský model

Udrţení příjmu

Zabránění chudobě

Vztaţené k příjmu

Plošné

Financování

Příspěvky

Zdanění

Správa

Tripartita

Veřejná

Cíl Dávky

Zdroj: Louţek (2013)

Ve svém komentáři k tabulce Louţek (2013, s. 9) přisuzuje Bismarckovskému systému snahu o zohlednění výše příspěvků do systému, druhý systém představuje dávky rovné. Oba systémy se liší v několika faktorech. Cílem Bismarckovského modelu bylo udrţení příjmů obyvatel, zatímco Beveridgovský model se zaměřoval na zabránění chudobě. Samotné distribuované dávky systémů a jejich výše se lišila, jelikoţ v Bismarckovském modelu byla jejich výše odvozena od příspěvků do systému vztaţenými k příjmům a v Beveridgovském modelu byly tyto dávky plošné a financovány zdaněním obyvatel. Ochrana a kolektiv (2010, s. 160) zmiňují, ţe v současné době se nesetkáme v čisté podobě ani s jedním z modelů, jelikoţ došlo v průběhu času k jejich vzájemnému ovlivňování. Cipra (2012, s. 11) popisuje, ţe v mnoha státech se po 2. světové válce odchod do důchodu postupně stával běţnou součástí ţivotního cyklu kaţdého občana. Cipra doplňuje, ţe v zemích s Bismarckovským přístupem na konci 20. století plynuly příjmy důchodců převáţně ze státního průběţného systému. Naopak v anglosaských zemích více neţ polovina tohoto příjmu pocházela ze zaměstnaneckých penzijních plánů a z investic vlastních úspor. Vlastní úspory v těchto zemích hrály velkou roli, ačkoliv z historického pohledu nejsou příliš zmiňovány. 2.2.1 Důchodový věk Svoboda (2014, s. 4) se zabývá věkovou hranicí odchodu do důchodu. Uvádí, ţe historické kořeny prvotního důchodového věku, tedy věkovou hranicí ukotvenou v legislativě, nacházíme v roce 1889, kdy německý kancléř Otto von Bismarck stanovil jako věk odchodu do důchodu 70 let. Tehdejší věk, kterého se obyvatelé doţívali, byl niţší neţ současný, proto se vyplácení penzí týkalo jen malé části obyvatel. Svoboda (2014, s. 4) doplňuje pro představu, ţe úroveň 70 let by odpovídala dnes 85 letům. Holzmann a kolektiv (2006, s. 19) popisují, ţe minimální věk odchodu do důchodu v Evropě byl nastaven velmi vysoko, kolem roku 1900 přibliţně mezi 67-70 lety, tedy jen malý počet muţských přispěvatelů mohl na tento věk dosáhnout. V následujících letech a především v letech 1960 aţ 1970 se politici začali zavděčovat zájmům odborů, coţ vedlo k poklesu věku 7

odchodu do důchodu bez ohledu na náklady v dlouhodobém hledisku. Tyto činy však neměly dlouhého trvání a od roku 1990 dochází ve většině zemí k zpřísňování odchodu do důchodu a úpravám dalších pravidel. Svoboda (2014, s. 4) doplňuje, ţe během první světové války došlo ke sníţení této hranice na věk 65 let. Tento věk byl následně v Československu stanoven v roce 1926, kdy vzniklo první dělnické důchodové pojištění. Po celou dobu však toto pojištění bylo určené spíše jen určité kategorii dělníků, kteří se doţili věku, dle kterého se určila jejich pracovní neschopnost. Vostatek (2009, s. 3) doplňuje, ţe kromě dělníků, se výše zmíněné pojištění vztahovalo i na úředníky a především státní zaměstnance. Sak (2012, s. 93) popisuje důchodový věk jako základní kámen sociálního státu a upozorňuje, ţe po celou historii evropské civilizace docházelo k sniţování věku odchodu do důchodu a zvyšování důchodu a tedy zlepšování finančního zabezpečení ve stáří. Tento trend byl však v posledních letech zastaven a dochází ke stagnaci příznivého vývoje, protoţe se zahajuje proces zvyšování důchodového věku a sniţování důchodů. Cipra (2012, s. 320) popisuje důchodový věk jako jedno z nejdiskutovanějších a často i jedno z nejkontroverznějších důchodových témat. Uvádí, ţe korektní termín by měl být spíše obecný důchodový věk, jelikoţ existují i varianty v podobě sníţeného a individuálního důchodového věku. Podrobněji Voříšek (2008, s. 60) uvádí, ţe důchodový věk jako pojem zavádí aţ zákon č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění. Předchozí legislativa pouţívala pro označení tohoto faktoru pojem dosaţený věk, protoţe se rozlišoval starobní důchod a to plný nebo poměrný či částečný. Obecně v tomto zákoně lze nalézt několik důchodových věků, například obecný a zvláštní a zvlášť tyto dva i pro ţeny a muţe a také jsou dále členěny na časové úseky, ve kterých je určitý věk dosaţen. Přib (2012, s. 56) také zmiňuje nejednotnost důchodového věku v zákoně, ale jeho diferencovanost podle několika hledisek, jako například datum narození pojištěnců (před rokem 1936, v letech 1936-1977, po roce 1977 nebo počet vychovaných dětí. Sak (2012, s. 93) popisuje, ţe na věk odchodu do důchodu je vytvářen tlak ze všech stran, kdy lidé středního věku si stěţují, ţe jsou na trhu práce diskriminováni z důvodu vysokého věku, dále se mezi mladými lidmi projevují názory, ţe senioři zabírají pracovní místa, které by oni mohli získat.

2.3 Financování sociálního zabezpečení Financování a především udrţitelnost sociálních systémů nemá jednoznačné řešení a existuje mnoho přístupů a pohledů k dané problematice. Ve světě neexistuje shoda v otázce, jak zajistit lidi v chudobě a na stáří. Peková (2011, s. 271), Nahodil (2009, s. 237) i další autoři uvádějí, ţe ekonomická teorie rozeznává dva základní způsoby financování těchto systémů, a to průběţné financování (Pay-as-you-GO) a fondové financování prostřednictvím kapitalizovaného fondu, neboli fondů zavedených v rámci dvou- nebo tří- pilířového systému. Klazar (2011, s. 72) přirovnává průběţné financování, neboli systém PAYG, novodobé obdobě vícegeneračních rodin z minulosti, ve kterých fungoval předpoklad toho, ţe děti se postarají o své rodiče ve stáří. V dnešním systému však rodinu nahradil celý národ, kdy jsou důchody financovány současnými generacemi ekonomicky aktivních obyvatel. Dále Klazar (2011, s. 72) uvádí, ţe fondový systém je zaloţen na úloţkách, pojistném, úsporách jedince, které do systému vloţil v minulosti, a v průběhu času se na těchto úloţkách kumulovaly úroky. 2.3.1 Průběžné financování sociálního zabezpečení Ochrana a kolektiv (2010, s. 160) i Peková (2011, s. 271) popisují, ţe systém průběţného financování funguje tak, ţe z běţných příjmů daného rozpočtového roku jsou financovány běţné výdaje na sociální zabezpečení, funguje zde princip tzv. mezigeneračního přerozdělování. Nahodil (2009, s. 232) a Peková (2011, s. 271) uvádějí jako zdroje

8

financování jednotlivých dávek sociálního pojištění především povinné sociální pojistné na sociální zabezpečení od občanů, dále ještě také povinné veřejné zdravotní pojištění a daně. Peková (2011, s. 272) uvádí, ţe tento systém je finančně nákladný v oblastech důchodového zajištění, především díky stárnutí populace. Systém nedostatečně motivuje k vlastnímu spoření na důchod. Ochrana a kolektiv (2010, s. 160) uvádějí, ţe průběţné financování, které v současné době ve světě převládá (PAYGO), má řadu výhod, mezi které řadí odolnost vůči inflaci a relativně nízkou administrativu. Peková (2011, s. 272) rozvádí danou problematiku tím, ţe od sedmdesátých let dvacátého století se tento systém průběţného financování potýkal s problémy nedostatku finančních prostředků v rozpočtové soustavě. Dále poukazuje, ţe řada ekonomů v této souvislosti hovoří o nebezpečí kolapsu průběţného financování sociálního zabezpečení. Reakcí na tuto situaci je pak zavádění třípilířových systémů. Maaytová (2015, s. 93) uvádí, ţe se jedná o kombinaci průběţného a fondového financování. Příčiny problémů průběžného financování, dle Pekové (2011, s. 272-273): -

Ekonomická situace – ovlivňuje tvorbu zdrojů systému.

-

Stárnutí obyvatelstva – růst počtu obyvatel v poproduktivním věku.

-

Nutná valorizace dávek – vliv inflace, potřeba zachování určitého poměru k průměrné mzdě.

-

Tlak na růst povinného pojistného na sociální zabezpečení – důsledkem se sniţuje čistá mzda zaměstnanců.

-

Malé domácí úspory.

-

Populismus politických stran – sliby a jejich realizace vedou k zvyšování výdajů na celý systém.

Remr (1998, s. 166) uvádí jako výhody průběţného financování okamţitou výplatu dávek, minimální vliv inflace a větší výnosy z investic, pokud růst mezd předčí růst úrokových měr. 2.3.2 Financování sociálního zabezpečení z kapitalizovaného fondu Peková (2011, s. 275) i Nahodil (2009, s. 237) uvádějí, ţe tento systém vyuţívá individuální sociální pojištění s prvky soukromého pojištění, moţnost individuálního spoření především na stáří, kdy účastníci si tvoří kapitálové rezervy na vlastní důchody (systém capital reserve). Jedná se o individuální účty, kde si lidé mohou rozhodovat, do jakého fondu vstoupí. Dále Peková uvádí, ţe čerpání probíhá na principu ekvivalence a zásluhovosti po odchodu do důchodu. Ochrana a kolektiv (2010, s. 160) uvádějí, ţe vloţené prostředky jsou investované do cenných papírů, především do akcií a dluhopisů. Nakumulované příspěvky jsou pak účastníkům připisovány s úroky. Peková (2011, s. 275) upozorňuje, ţe u tohoto systému hrozí nebezpečí vytunelování a také moţnosti špatného investování vloţeného kapitálu. Dále upozorňuje, ţe tento systém je nákladnější na vytváření rezerv a je nutný státní dozor. S tímto názorem se ztotoţňují i Ochrana a kolektiv (2010, s. 160) a dále uvádějí nebezpečí zranitelnosti těchto prostředků inflací, která v případě prudkého růstu znehodnotí nakumulované úspory. Autoři také popisují pozitiva fondového systému především v imunitě vůči demografickému vývoji. Také uvádějí, ţe tento systém není závislý na početnosti a výkonnosti současných ekonomicky aktivních obyvatel, ale na jejich nakumulovaných úsporách a úspěšnosti v jejich investování.

9

Výhody fondového systému spatřuje Remr (1998, s. 166) ve větší transparenci výdajů na důchodové zabezpečení v budoucnosti a moţnost zvýšení budoucích výdajů. Na druhou stranu mezi nevýhody uvádí dlouhou implementační dobu, zvýšený sklon k úsporám sniţující celkovou spotřebu a problematické řízení velkých fondů. Louţek (2013, s. 13) také uvádí, ţe nevýhodou fondového systému je omezená moţnost převést bez penalizace úspory před dosaţením důchodového věku do jiné formy úspor. Peková (2011, s. 276) uvádí, ţe většina vyspělých zemí pouţívá kombinaci dvou zmíněných systémů financování sociálního zabezpečení, tedy vyuţívají vícepilířový systém sociálního zabezpečení, a to zejména v oblasti důchodového zajištění. Nahodil (2009, s. 237) uvádí, ţe ve většině zemí se fondové financování uţívá jako tzv. druhý pilíř penzijního pojištění. Peková (2011, s. 275) spatřuje výhody tohoto sytému v posilování odpovědnosti jednotlivců a jejich motivaci ke spoření na stáří. Ochrana a kolektiv (2010, s. 160) popisují nutnost nalezení konsenzu mezi mírem rizika, výnosností investic a regulací, protoţe při přílišné regulaci můţe být výnosnost nad úroveň inflace obtíţná. Také uvádějí, ţe dodatečné administrativní náklady systému samotné výnosy opět sniţují. Ochrana a kolektiv (2010, s. 160) uvádějí fondové financování jako alternativu k průběţným systémům. Louţek (2013, s. 9) doplňuje, ţe kaţdý z těchto systémů má své výhody a nevýhody. Veřejné průběţné důchodové systémy mají vyšší odolnost vůči inflaci, nepodléhají výkyvům na kapitálovém trhu a mohou samotný systém vyrovnávat dle parametrů. Nevýhodou těchto systémů je vysoké přerozdělování, povinné příspěvky a vyšší citlivost na demografický vývoj.

2.4 Důchodové systémy a jejich reformy Klazar (2011, s. 71) uvádí, ţe stáří je jedna z oblastí, do kterých stát má jisté práva zasahovat a nenechat zde působit jen trţní síly a uváţení jedinců. Peková (2011, s. 261) popisuje, ţe ve vyspělých zemích klesá porodnost a významně se prodluţuje střední délka ţivota, populace stárne, protoţe je jí poskytována kvalitnější zdravotnická pomoc. Dále uvádí, ţe obyvatelé mají zdravější způsob ţivota. Tím se náklady na pomoc lidem v poproduktivním věku v rámci struktury sociálního zabezpečení stávají nejnákladnější poloţkou. Dále Peková (2011, s. 261) zmiňuje, ţe počet občanů, kteří pobírají starobní důchody, neustále roste. Problémem je především podíl ekonomicky aktivních a neaktivních obyvatel, coţ neustále zvyšuje tlak na průběţný systém financování. Ochrana a kolektiv (2010, s. 160) uvádějí stárnutí populace jako problém, který řeší většina vyspělých zemí. Toto stárnutí se projevuje především v procentuálním nárůstu příjemců sociálních transferů zejména v oblasti starobních důchodů a zdravotní péče. Rytířová (2013, s. 11) definuje principy důchodového zajištění následovně: -

Ekvivalence – výše důchodu do určité míry závisí na příjmech, ze kterých se pojistné odvádělo.

-

Sociální solidarita – osoby s vyššími příjmy dostávají niţší důchody, neţ odpovídá jejich odvedenému pojistnému – dochází k nivelizaci.

-

Dávkově definovaný systém – výpočet dle zákona ze dvou sloţek, základní výměra pro všechny stejná a procentní výměra závislá na době pojištění a výši dosaţených příjmů.

-

Průběţné financování – veškeré důchody by měly být vypláceny z finančních prostředků, které jsou v daný moment odváděny do systému.

10

-

Povinná účast – všichni ekonomicky aktivní obyvatelé se musí do systému zapojit a nemohou si zvolit, ţe z něj vystoupí.

-

Náhrada příjmů – důchody jsou náhradou příjmů ve stáří, invaliditě či úmrtí ţivitele.

Cipra (2012, s. 19) uvádí, ţe před samotnou klasifikací důchodových systémů je potřebná znalost konkrétních pojmů, a poukazuje na problém nejednotné terminologie napříč organizacemi zabývajícími se důchodovou problematikou. Slovo penzijní plán, můţeme nahradit obecněji i spojením důchodový systém, případně v překladu pension plan, pension scheme. Penzijní plán je podle Jandy (2011, s. 71) dokument, který definuje vztah účastníka a penzijního fondu, kde jsou dané především podmínky, za jakých účastník můţe získat výplatu penze, jednorázové vyrovnání a odbytné. Dále uvádí, ţe v rámci penzijního plánu mohou vznikat ustanovení nad jeho zákonný rámec. Cipra (2012, s. 20) se také zabývá penzijním plánem a popisuje ho jako závaznou smlouvu, primárně určenou k důchodovým účelům s dávkami, které mohou být vyplaceny aţ v legálně definovaném důchodovém věku. Forma této smlouvy můţe být dána zákonem, samotným dokumentem daného penzijního plánu, nebo můţe být i součástí konkrétní pracovní smlouvy. Penzijní plány lze členit dle Cipry (2012, s. 21) na mandatorní a dobrovolné. Mandatorní jsou určené širokému spektru obyvatelstva a jsou zprostředkované veřejným sektorem, tedy například centrální nebo regionální vládou. Druhá varianta je dobrovolný penzijní plán, který můţe být nastaven jak na zaměstnanecké, tak na osobní bázi. 2.4.1 Volba mezi systémy financování Louţek (2013, s. 13) popisuje, ţe samotná volba mezi systémem financování není jednoduchou záleţitostí. Jako výchozí bod při samotné volbě uvádí Aaronovo pravidlo, definované následovně: m + g > r. Tato nerovnice podle Louţka (2013, s. 13) je na levé straně zastoupena mírou výnosu v průběţném systému, který je determinován růstem populace (m) a mírou růstu průměrných mezd (g). Pravá strana rovnice je zastoupena mírou výnosu soukromých penzijních fondů na kapitálovém trhu. Pokud je míra růstu populace společně s mírou růstu průměrných mezd vyšší neţ míra výnosu soukromých penzijních fondů, je výhodnější fondový systém financování, jak vysvětluje Samek (2014a, s. 9). Dále také upozorňuje, ţe Aaronovo pravidlo nezohledňuje náklady na transformaci a náklady na správu systému. Louţek (2013, s. 13) doplňuje, ţe jsou-li fondy povinné, vláda musí silně regulovat sektor penzijních fondů, aby garantovala minimální důchody z těchto fondů. Dále uvádí, ţe regulace a investování do běţných instrumentů, jako jsou vládní dluhopisy, nevede k příliš velkým výnosům. Louţek (2013, s. 13) upozorňuje, ţe Aaronovo pravidlo nebere v úvahu vícepilířové systémy financování nebo měnící se míru důchodových příspěvků, a proto nelze aplikovat na současné podmínky. Dále také Louţek (2013, s. 15) popisuje, ţe v některých zemích světa se důchodové výdaje pohybují mezi 15-20 % HDP a je tedy nutné při samotné volbě mezi financováním vzít v úvahu i náklady přechodu z existujícího systému na nový. Při přechodu na fondový systém vzniká tzv. ztracená generace, jelikoţ mladí lidé vstupují do nového systému a generace starších zůstává v průběţném systému. Samotná mladá generace je odkázána nejen platit své důchody ale i důchody svých rodičů. Mlčoch (2013, s. 134) uvádí, ţe by došlo k váţnému a společensky neakceptovatelnému poškození první generace penzistů při přechodu na čistý systém soukromých penzijních fondů. Louţek (2013, s. 15) uvádí, ţe někteří autoři jako řešení této situace navrhují zavedení tzv. dluhopisů uznání, které

11

by měly za cíl celou reformu financovat, bohuţel jiţ není shoda, kdo by dané dluhopisy měl uhradit. Mlčoch (2013, s. 134) zmiňuje alternativu tzv. systém design, který zahrnuje motivační schéma, které by mělo zakotvovat závislosti nejen podle počtů vychovaných dětí, ale i na jejich kvalitě, měřené různými ukazateli jako je například dosaţené vzdělání, uplatnění na trhu práce před výpočtem důchodového nároku rodičů odcházejících do penze. Filip a Pospíšil (2013, s. 38) popisují, ţe volba mezi průběţným a fondovým systémem je sloţitá a pro občana těţká. Dále dodávají, ţe je vhodná diverzifikace bez ohledu jestli se to úplně vyplatí nebo nevyplatí. Diverzifikaci, jako nutný předpoklad zmiňuje i Bezděk (2014, s. 3), který uvádí, ţe samotný průběţný systém není imunní vůči ekonomickým rizikům, protoţe v případě ekonomické krize dochází k stagnacím příjmů důchodového systému, coţ ovlivní především valorizaci vyplácených penzí 2.4.2 Typy penzijních systémů Peková (2011, s. 278) vysvětluje, ţe jednotlivé země na světě vyuţívají různé důchodové systémy, a to jak veřejné tak i soukromé. Louţek (2013, s. 8) uvádí, ţe systémy důchodového zabezpečení lze členit dle různých kritérií: -

Povinné nebo dobrovolné.

-

Veřejné nebo soukromé.

-

Pojištění nebo redistribuce.

-

Fondové nebo průběţné.

Louţek (2013, s. 8) poukazuje na nezbytnost odlišování následujících systémů: -

PAYG DB - průběţně financované, dávkově definované.

-

PAYG DC průběţně financované, příspěvkově definované.

-

FF DC – fondově financované, příspěvkově definované.

-

FF DB – fondově financované, dávkově definované.

Peková (2011, s. 278) uvádí, ţe teorie rozlišuje průběţné systémy na dávkově definované, kdy po splnění v zákoně stanovených podmínek, a to zpravidla poţadované době přispívání a zároveň stanoveného důchodového věku, vzniká pojištěnci nárok na starobní důchod. Samotný starobní důchod se stanoví buď absolutní částkou, nebo procentem z příjmu (například průměrné mzdy) a je státem garantovaný. Peková dále uvádí průběţný systém příspěvkově definovaný, který je zaloţen na procentní výši příspěvku pojištěnce, tedy výpočet starobního důchodu závisí na naspořené částce na individuálním účtu. Systém je zaloţen na fiktivním zhodnocení příspěvků pojištěnce na jeho individualizovaném účtu. Peková (2011, s. 279) vysvětluje, ţe fiktivnost spočívá v tom, ţe v daném roce vloţené prostředky jsou v realitě ihned vyuţity na výplatu současných starobních důchodů. Výhodou fondových systémů je dle Louţka (2013, s. 9) především jejich větší individualizace, kdy dávky odpovídají zaplaceným prostředkům. Tento systém také lépe reaguje na demografické trendy a nese nízké daňové zatíţení. Nevýhodou je, ţe soukromé penzijní fondy nemohou nabízet pojištění proti rizikům na kapitálových trzích nebo neočekávané inflaci. Peková (2011, s. 253) uvádí, ţe se vyuţívá tzv. systém průběţného financování sociálního zabezpečení, často doplňovaný například fondovým financováním. 12

Příloha č. 2 zobrazuje rozdílná rizika průběţných a fondových systémů. Z makroekonomického hlediska lze hovořit například u průběţných systémů o problémech při finanční krizi, kdy jsou moţné niţší příjmy do systému. Ve fondovém systému v průběhu krize však dojde k omezení nebo dokonce ke zrušení kumulace zásob kapitálu. Tabulka prezentuje, ţe v případě nízké míry výnosů na trhu není financování v průběţném systému nijak ovlivněno, stejně jako fondové, které ovšem v této situaci přináší niţší výnosy. V oblasti fiskální citlivosti jsou na tom hůře průběţné systémy, které mají vysokou citlivost na státní rozpočet. Fondové systémy jsou vyvázány z fiskální závislosti, a proto je jejich citlivost na tuto oblast nízká. Peková (2011, s. 279) zmiňuje další veřejné důchodové systémy, a to systém financovaný z daní, který je zaloţen na vyšší solidaritě a je měně transparentní. Dále pak systém rovného důchodu, který vyuţívá niţší sazby důchodového pojištění a systém opt-out neboli přístup, ve kterém dojde k vystoupení z veřejného pilíře ve prospěch fondového systému 2.4.3 Reformy a jejich cíle Peková (2011, s. 261) uvádí, ţe v poslední třetině 20. století problémy s financováním sociálního systému přinutily většinu vyspělých zemí k reformám. Louţek (2013, s. 17) představuje základní filozofii zajištění na stáří třemi způsoby (odloţenou spotřebou, dětmi, nebo pomocí sociálního pojištění). Dále uvádí, ţe je mylné se v rámci důchodové reformy zaměřovat pouze na třetí variantu, tedy sociální pojištění, které by nemělo být dominantní a především ne jediným zdrojem člověka v důchodovém věku. Holzmann a kolektiv (2006, s. 1) uvádějí, ţe důchodové reformy jsou celosvětový problém a na světě neexistuje země, kde by reforma stávajícího systému nebyla na programu reforem daného státu. Dále popisují, ţe hnací mechanismy jsou v jednotlivých zemích a regionech rozdílné, ale nesou tři základní společné rysy. Za prvé krátkodobé fiskální tlaky, které nutí vlády okamţitě reagovat, zatímco větší problémy v podobě stárnutí populace a nedostatečná dlouhodobá odolnost systému jsou odsouvány a nedostatečně řešené. Za druhé socio-ekonomické změny vyţadující změnu základních myšlenek o nastavení penzijního systému, které se někdy datují více neţ 100 let do historie. Za třetí působící globalizace, která nabízí příleţitosti, ale zároveň vyvíjí tlaky a nutí věnovat větší pozornost na ekonomické efekty penzijních systémů, coţ zahrnuje řízení rizik napříč odvětvími, sektory a umoţňující přenositelnost práv i v rámci jednotlivých států. Peková (2011, s. 280) uvádí, ţe v sociálním trţním státě nelze očekávat, ţe se o vše postará stát, a tedy je potřeba zvýšit motivaci a odpovědnost občanů. Proto je nutná reforma systému sociálního zabezpečení, včetně důchodového pojištění. Tato reformace je nutná jak v České republice, tak i v zemích Evropské unie. Peková dále uvádí, ţe reformy jsou nutné z hlediska plnění Maastrichtských fiskálních konvergenčních kritérií a sankcí v případě jejich neplnění. Maaytová (2015, s. 93) i Ochrana a kolektiv (2010, s. 161) povaţují realizaci důchodové reformy za velmi sloţitý proces, který je především spojován na vyvedení části příspěvků z průběţného systému do systému fondového. Převod těchto prostředků je často zatíţen vysokými fiskálními náklady. Peková (2011, s. 262) uvádí problém reforem v disproporci mezi jejich dlouhodobým charakterem a potřebou okamţitých úspor ve výdajích rozpočtových soustav. Výsledkem je sniţování sociálních výdajů ve státních rozpočtových soustavách, tedy sniţování dynamiky růstu a zvyšování finanční spoluúčasti obyvatelstva. Jako problém uvádí Ochrana a kolektiv (2010, s. 161) vysoké fiskální náklady v tzv. transformačním období, kdy dochází k poklesu příjmů průběţného systému při zachování poţadavků na výdajové straně. Tento poţadavek musí být pokryt z jiných zdrojů a dochází tím k deficitu veřejných rozpočtů. Ochrana a kolektiv (2010, s. 161) uvádějí,

13

ţe náklady reforem jsou velmi značné, protoţe transformační období je aţ několik desítek let dlouhé. Kvůli obavám z těchto nákladů a také z nestability fondového systému, se dle autorů některé země neodváţily k hlubší reformě a provádí jen parametrické změny, jako třeba Česká republika. Ochrana a kolektiv (2010, s. 161) uvádějí mezi parametrické změny prodluţování věku odchodu do důchodu nebo zpřísnění moţnosti čerpání předčasných důchodů, jako kroky bránící negativním dopadům demografického vývoje. Maaytová (2015, s. 94) uvádí jako moţnost řešení problémů v odstranění jeho příčin, a to především demografického vývoje. Zvýšením porodnosti by došlo k změně poměru mezi přispěvateli a příjemci, coţ by zapříčinilo zlepšení salda průběţného systému. Jako další moţnost tito autoři uvádí tzv. import přispěvatelů do systému ze zahraničí, tzn. emigrace pracovníků. Cipra (2012, s. 14) uvádí, ţe Světová banka v oblasti reforem důchodového systému rozlišuje primární a sekundární cíle. Následně uvádí primární cíle: -

Adekvátnost – systém, který poskytuje dávky v takové míře, ţe zabrání chudobě ve stáří a také zajistí takové prostředky, ţe spotřeba v průběhu celého ţivota zůstane konstantní a bez výrazných poklesů.

-

Finanční přijatelnost – takový systém, který svým fungováním nepotlačuje jiné sociální a ekonomické potřeby a nenese nepřijatelné fiskální důsledky

-

Udrţitelnost – systém, který je finančně zdravý a dokáţe ustát v určitém časovém horizontu předpoklady budoucího vývoje.

-

Robustnost – systém má schopnost ustát velké výkyvy a to především demografické, ekonomické, a politické volatility.

Cipra (2012, s. 14) také uvádí sekundární kritéria, která se podílejí na důchodovém systému nepřímo, a to především v pohledu jak daný systém deformuje pracovní trh, podporuje tvorbu úspor v populaci, a jak přispívá k rozvoji finančních trhů. Peková (2011, s. 262) uvádí, ţe v rámci Evropské unie jsou snahy o vytvoření společné strategie modernizace sociálního zabezpečení s cílem vytvořit udrţitelné důchodové systémy, které zajistí odpovídající výši důchodu zajišťující slušné ţití ve stáří a také především integraci penzistů do společnosti. Jako nástroje k naplnění těchto cílů uvádí celoţivotní vzdělávání a také zapojení seniorů do pracovního procesu a obecné zapojení těchto lidí do společnosti, ve které ţijí. Příkladem můţe být zapojení do komunit v rámci obcí a měst. Louţek (2013, s. 9) uvádí, ţe reformace systému penzijního zajištění je nelehká díky působení zájmových skupin, kdy největší protestní silou jsou současní důchodci, kteří poţadují zachování plných důchodů. Louţek jako druhý zásadní problém uvádí změnu veřejného mínění. Jako nutnost uvádí vymýcení víry, ţe pojišťovací program můţe přetrvat navţdy a je financován příspěvky, které přinášení pravidelnou kaţdoroční anuitu. 2.4.4 Nesouhlas mezi ekonomy a politiky Ekonomové podle Mankiwa (1999, s. 55) jsou často kritizováni, jelikoţ nedokáţou poskytovat na daný problém konzistentní odpověď, a dochází k situacím, kdy na jednotlivé otázky dávají protichůdné odpovědi. Mikušová a Stejskal (2014, s. 212) uvádějí, ţe politici a ekonomové jsou rozdílné skupiny s rozdílnými cíli, ale jejich postavení ve společnosti je často nutí ke spolupráci. Dále popisují, ţe jejich názorová diferenciace je dána především příslušností ekonomů k jednotlivým školám (keynesiánské, monetaristické, liberální) a u politiků příslušností k levicovému nebo pravicovému spektru. 14

Podle Mankiwa (1999, s. 55) existují tři hlavní důvody nesouladu. Za prvé ekonomové mají sami mezi sebou pochyby o validitě teorií nebo velikosti důleţitosti parametrů. Dále ekonomové mají rozdílný pohled na hodnotový systém, a také politici hledají jednoduché a populární řešení, proto se přikloní raději k názorům ekonoma amatéra. Mikušová a Stejskal (2014, s. 212) doplňují, ţe tyto rozpory jsou signifikantní při definici cílů veřejných politik. Samotná tvorba této politiky se odvíjí od toho, jací politikové a ekonomové drţí rozhodující politickou moc. Rozpory s opozičními vlivy tak způsobují neefektivnost celého systému veřejné politiky Mikušová a Stejskal (2014, s. 212) poukazují na neefektivnost v oblasti důchodové reformy v podobě vzniku II. a III. pilíře stranami vládní koalice v roce 2003. Jiţ při zavádění bylo opozicí proklamováno, ţe v případně získání vládní většiny tento systém výrazně změní.

2.5 Důchodový systém v České republice Vostatek (2012, s. 3) uvádí, ţe je Česká republika standartní evropskou zemí, která obyvatelům země nabízí celou paletu nástrojů sociálního státu financovanou vysokými daněmi. Z veřejných rozpočtů jsou hrazeny dva velké sociální programy - zdravotní péče a také penzijní systém. Penze, neboli zjednodušeně příjem vyplácený od okamţiku odchodu do penze, českým slovem pouţívaném v tomto smyslu je důchod (Cipra 2012, s. 1). Přib (2012, s. 11) uvádí, ţe důchodové pojištění má v České republice dlouholetou tradici. Jiţ za první Československé republiky ve 20. letech 20. století byly přijaty zákony, které toto pojištění rozšířily na skoro všechny osoby činné v zaměstnaneckých vztazích. Dále uvádí, ţe po roce 1948 tento trend pokračoval a stal se základním principem i současného systému důchodového pojištění, zaloţeného zákonem č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění s nabytou účinností od 1. ledna 1996. Remr (1998, s. 153) popisuje, ţe kaţdý systém důchodového zabezpečení vychází z řady faktorů, které vyplývají z tradic země a zkušeností v zemích jiných. Následkem změn v roce 1989 ve společnosti muselo dojít k vytvoření nové koncepce důchodového zabezpečení. Přib (2012, s. 11) zmiňuje i další principy tohoto zabezpečení v České republice: -

Jednotná právní úprava.

-

Povinná účast.

-

Obligatornost dávek - právní nárok, při splnění podmínek.

-

Zajištění soudní ochrany.

-

Státní garance.

-

Na důchodové zabezpečení se platí stanovené pojistné.

-

Princip solidarity.

Remr (1998, s. 166) uvádí rozdíly průběţného a fondového financování, a jako důvod příklonu českých politiků k průběţnému systému je makroekonomická situace na trhu. Díky transformaci plánované ekonomiky na trţní, dochází k vyšším výkyvům inflace a pro průběţný systém platí pravidlo, ţe při rostoucí mzdové hladině rostou z ní odvozené příspěvky na důchodové zabezpečení a je stabilnější vůči inflačním tlakům. Důchodové pojištění, podle Ochrany a kolektivu (2010, s. 162), je v České republice zaloţeno na průběţně dávkovém systému PAYGO, který je administrován Českou správnou sociálního zabezpečení. Autoři doplňují, ţe administrativně jsou odlišně řešeny důchody pracovníků,

15

kteří byli ve sluţebním poměru silových resortů, jako je policie nebo armáda. Dále uvádí, ţe příjmy a výdaje systému jsou součástí státního rozpočtu, ale jsou evidovány samostatně a případné hospodaření s přebytky má svá specifika. Schneider a Šatava (2012, s. 2) uvádějí, ţe český důchodový systém představuje standardní průběţně financovaný systém, který lze srovnávat s jinými v řadě evropských států. Dále uvádí, ţe na důchody je odváděno občany přibliţně 9 % HDP a do důchodu průměrně odchází muţi v 62 letech a ţeny v 59 letech. Upozorňují také, ţe důchody jsou výhradně vypláceny z veřejných rozpočtů ve schodku převyšující 1 % HDP. Na druhou stranu Vostatek (2012, s. 11) uvádí, ţe český penzijní systém patří mezi nejméně zadluţené ve střední Evropě, ale také je jeden z nejvíce mezigeneračně přerozdělujících. Rytířová (2013, s. 11) poukazuje, ţe několik desetiletí byl celý místní penzijní systém postaven pouze na prvním pilíři, a aţ v roce 1994 přibylo do systému penzijní připojištění se státním příspěvkem. Rytířová (2013, s. 6) upozorňuje, ţe přestoţe byly přidány další pilíře do penzijního zajištění v České republice, tak zásadním prvkem celého systému je důchodové pojištění, které představuje zajištění od státu. V druhém pilíři si jiţ účastníci spoří vlastní prostředky s výraznou podporou státu a ve třetím pilíři, který je čistě soukromý a stát jej podporuje pomocí příspěvků. V České republice je dle Pekové (2011, s. 267) systém sociálního zabezpečení v uţším slova smyslu financován z veřejných rozpočtů, tedy zejména ze státního rozpočtu. Zdrojem financování je pojistné na sociální zabezpečení. Příjmy z pojištění plynou do tzv. para fiskálního mimorozpočtového fondu sociálního zabezpečení (Sociální pojišťovny). Hamerníková (2010, s. 155) uvádí, ţe nastává mnoho otázek v oblasti řešení sociální situace do budoucna, a to především i v oblasti důchodového pojištění. Jako otázky vhodné k posouzení uvádí: -

Moţnost oddělení systému financování důchodů od státního rozpočtu.

-

Varianty financování důchodů, zejména hledání nových zdrojů pro financování nároků vyplývajících především z nepříznivého demografického vývoje.

-

Konstrukce nově přiznávaných důchodů.

-

Principy valorizace.

Voříšek (2008, s. 13) uvádí, ţe důchodové pojištění se skládá ze šesti druhů důchodů (starobní, plné a částečné invalidní, pozůstalostní - vdovské, vdovecké, sirotčí. Přib (2012, s. 13) a Voříšek (2008, s. 13) uvádějí, ţe podmínky nároků na státní důchody jsou stanoveny zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Voříšek (2008, s. 13) dále uvádí, ţe pro zjednodušení se tyto důchody označují ve slangu, jako státní nebo zákonné důchody. Přib (2012, s. 13) doplňuje, ţe tento zákon není komplexní a oblast týkající se organizací a provádění důchodového pojištění a pojistné na důchodovém pojištění upravují jiné zákony, například zákon č.582/1991 Sb. o organizaci a provádění sociálního zabezpečení a zákon č. 589/1992 Sb. o pojistném na sociální zabezpečení. Ochrana a kolektiv (2010, s. 161) i Maaytová (2015, s. 93) zdůrazňují problémy jednotlivých systémů a to jak průběţného tak fondového, a proto se v praxi vyuţívá kombinace těchto systémů a pouţívá zde třípilířová struktura. Maaytová (2015, s. 93) povaţuje první pilíř za průběţný systém, který má za cíl garanci minimální výše důchodu. Dále popisuje, ţe tento systém je orientován rovnostářsky, coţ je potlačení principu zásluhovosti. Samotná účast v tomto pilíři je povinná. Ochrana a kolektiv (2010, s. 161) druhý pilíř popisují jako takový 16

systém, kde je povinná účast ve fondovém spoření. Fungování popisují jako povinnost účastníka odvodu části svých příspěvků na sociálním zabezpečení do některého z penzijních fondů, kde je účastníkům veden individuální účet, který je investičně zhodnocován. Ochrana a kolektiv (2010, s. 161) i Maaytová (2015, s. 93) uvádí třetí pilíř jako dobrovolné spoření v dalších penzijních fondech, nebo vyuţití ţivotních pojistek. Tento pilíř je podporován státem nástroji daňové politiky formou daňových odpočtů, slev a přímými dotacemi. Nahodil (2009, s. 238) uvádí doporučení Světové banky k vyuţívání třípilířového systému skládajícího se z veřejného, který je dotován ze státního rozpočtu. Dále pak povinný soukromý, neboli povinné příspěvky zaměstnanců a zaměstnavatelů a poslední dobrovolný pilíř fungující jako komerční pojištění. Tabulka č. 2 zobrazuje tento doporučovaný systém. Tabulka 2 Třípilířový systém Světové banky Povinný veřejně řízení pilíř

Povinný soukromě řízený pilíř

Dobrovolný soukromě řízený pilíř

Cíle

Redistribuce a pojištění

Úspory a pojištění

Úspory a pojištění

Forma

Minimální penze nebo rovný důchod

Plán osobních úspor či zaměstnanecký plán

Osobní úspory nebo zaměstnanecký plán

Financování

Průběţný systém

Fondový systém

Plně fondový systém, příspěvkově financovaný

Zdroj: Louţek (2013, s. 11)

Pikora a Šichtařová (2012, s. 44) popisují situaci dnešních penzistů, kteří do důchodu vstupovali s vírou, ţe stát zachová jejich ţivotní úroveň nezměněnou. Bohuţel dnešní valorizace v určitých obdobích ji nezměněnou neudrţuje a to z důvodů výpočtu provedeného na základě spotřebitelského koše nereflektujícího nákupní chování důchodců. Peková (2011, s. 310) zmiňuje reformu sociálního zabezpečení v České republice, která probíhá od poloviny 90. let. Shledává tempo reforem za pomalé z důvodu chybějícího politického konsenzu. Mezi kroky, které byly provedeny, uvádí Peková následující: -

Prodluţování věku odchodu do důchodu a současně moţnost pracovat i při pobírání důchodu.

-

Pravidla pro valorizace starobních důchodů.

-

Zpřísnění podmínek pro předčasný důchod.

-

Částečné posílení zásluhovosti starobních důchodů.

Optimální výše důchodových dávek má zajistit důstojné ţití občanů na stáří bez výrazných změn jejich ţivotní úrovně. Obecně se však stále více dozvídáme, ţe tyto dávky postačí pouze na zajištění základních ţivotních potřeb, jako je ubytování a strava. Jádro problému můţe být jiţ ve výši mezd pobíraných za ekonomicky produktivní části ţivota. Pokud muţi pobírají v mediánu 23 035 Kč a ţeny 18 998 Kč (data ČSÚ, 1 čtvrtletí 2015), jedná se o částky, které zaostávají za západními zeměmi. Disponibilní částky, které občanům zůstávají po odvedení všech pravidelných plateb, by pravděpodobně za současného stavu nepostačily k naspoření takového kapitálu, který by je ve stáří měl zajistit nezávisle na státním důchodu.

17

Výzkumný ústav práce a sociálních věcí (2013, s. 1) zmiňuje výzvu Evropské komise k daňové reformě na podporu aktivního stárnutí. Konkrétně cituje László Andora, komisaře pro zaměstnanost, sociální věci a sociální začleňování, který doporučuje změny evropských důchodových systémů na takové, které podporují aktivní stárnutí pomocí systému daní a dávek. 2.5.1 I. Pilíř – důchodové pojištění Cipra (2012, s. 21) uvádí, ţe důchodové pojištění v České republice je veřejný mandatorní důchodový systém. Syrový (2012, s. 81) uvádí tento pilíř jako základní, ze kterého je čerpán důchod současnými důchodci a pro většinu znamená největší část z celkového důchodu. Voříšek (2008, s. 13) uvádí, ţe starobní důchody lze členit na tzv. řádné starobní, které jsou základní a tzv. předčasné, které lze dále členit na typ dočasně a trvale sníţený. Maaytová (2015, s. 95) uvádí starobní důchod jako nejčastější dávku vyplácenou ze systému důchodového pojištění. Ten je vyplácen pojištěncům, kteří přispívali do systému určitý počet let a dosáhli tzv. důchodového věku. Samotná délka účasti v systému i důchodový věk rostou. Maaytová uvádí příklad, ţe v roce 2018 bude povinná doba účasti v systému 35 let a u osob narozených po roce 1983 důchodový věk 68 let. Přib (2012, s. 15) schematicky znázorňuje výši důchodu následovně: -

Důchod = základní výměra + procentní výměra

Maaytová (2015, s. 95) popisuje, ţe dávka starobního důchodu je sloţena ze dvou sloţek, kdy v roce 2015 dosahuje první pevná sloţka 2400 Kč měsíčně a druhá sloţka je procentní výměra vyvozená od výše předešlých příjmů a činí za kaţdý rok doby pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod 1,5% výpočtového základu, který je vypočítáván redukcí osobního vyměřovacího základu. Maaytová (2015, s. 95) doplňuje, ţe vyměřovací základ je stanoven jako měsíční průměr úhrnu ročních vyměřovacích základů pojištěnce na rozhodném období. Dále doplňuje, ţe redukční částky pro výpočet důchodu jsou v roce 2015 stanoveny započtením částky do 11709 Kč v plné výši a z částky nad tuto hranici do 106 444 Kč se započítává 26% a z částky nad 106444 se nezapočítává jiţ nic. Samotná výše procentní výměry důchodu činí nejméně 770 Kč měsíčně. Rytířová (2013, s. 11) definuje principy důchodového zajištění následovně: -

Ekvivalence – výše důchodu do určité míry závisí na příjmech, ze kterých se pojistné odvádělo

-

Sociální solidarita – osoby s vyššími příjmy dostávají niţší důchody, neţ odpovídá jejich odvedenému pojistnému – dochází k nivelizaci

-

Dávkově definovaný systém – výpočet dle zákona ze dvou sloţek, základní výměra pro všechny stejná a procentní výměra závislá na době pojištění a výši dosaţených příjmů.

-

Průběţné financování – veškeré důchody by měly být vypláceny z finančních prostředků, které jsou v daný moment odváděny do systému.

-

Povinná účast – všichni ekonomicky aktivní obyvatelé se musejí do systému zapojit a nemohou si zvolit, ţe z něj vystoupí.

-

Náhrada příjmů – důchody jsou náhradou příjmů ve stáří, invaliditě či úmrtí ţivitele.

18

Rytířová (2013, s. 11) uvádí, ţe důchodové pojištění je plně spravováno a financováno státem. Syrový (2012, s. 81) zmiňuje opět demografické riziko, jako největší problém tohoto systému v České republice. Nastiňuje situaci, kdy se v roce 2011 narodilo 109 tisíc dětí, v roce 1991 - 129 tisíc a v roce 1971 to bylo 154 tisíc dětí. Tento pohled zjednodušeně ukazuje, ţe počet příjemců důchodů poroste více neţ počet plátců do systému. Průměrná délka ţivota v penzi podle Filipa a Pospíšila (2013, s. 20) se u muţů v České republice v letech 1950 aţ 1990 pohybovala v rozmezí 14,2 aţ 15,4 roků. V současné době se jedná o přibliţně 17 let a v následujících 20 letech by mělo toto číslo vzrůst na 18 let. U ţen došlo k růstu tohoto čísla jiţ v dobách socialismu, kdy průměrná doba ţivota v penzi byla 18,5 aţ 22,1 roku. V současné době ţeny v penzi tráví přibliţně 23,8 roku a z ohledu na parametrické změny by toto číslo v následujících 20 letech mělo klesnout přibliţně na 22,3 roku. Výhody a nevýhody prvního pilíře Rytířová (2013, s. 44) spatřuje výhodu důchodového pojištění v tom, ţe se jedná o státem spravovaný a garantovaný systém. Také uvádí, ţe pojistné je placeno dle aktuálních příjmů, tzv. kdo nemá příjmy, neplatí pojistné (nevztahuje se na OSVČ). Mezi nevýhody tohoto systému uvádí Rytířová (2013, s. 44), ţe odvedené prostředky nejsou součástí dědického řízení. Zmiňuje také nejistotu výši dávek v budoucnosti, jelikoţ samotný výpočet můţe být kdykoliv upraven. 2.5.2 II. pilíř – důchodové spoření Rudolfová (2014, s. 13) popisuje zavádění II. pilíře jako několikaletý proces, kdy docházelo především k mnoha diskuzím, a to jak v odborných tak i v politických kruzích. Ačkoliv bylo zpracováno mnoho analýz a hodnocení, byla reforma přijata bez potřebné podpory napříč politickým spektrem i podpory samotných občanů, kteří v průzkumu veřejného mínění tuto reformu odmítli ze 74 %. Rudolfová dále uvádí, ţe reforma byla prosazena tzv. většinou jednoho poslance, proti odporu opozice, která ihned proklamovala zrušení celého II. pilíře v případě volební výhry. Nedošlo k realizaci tzv. nejefektivnější vládní strategie, kterou popisuje Louţek (2014, s. 38) jako podělení se o vinu z dopadů důchodové reformy s parlamentní opozicí. Pokud by došlo k vytvoření konsenzu mezi vládními a opozičními stranami nedošlo by k proklamaci jedné ze zúčastněných stran a tudíţ by nebyly vytvořeny následné tlaky na zrušení. Pravec (2014, s. 1) cituje Steina Ringera, profesora z Oxfordské univerzity, který jako základ pro úspěšnou důchodovou reformu shledává nutnost vytvoření konsenzu a dále upozorňuje na potřebu dlouhých příprav pro úspěšnou implementaci. Pravec (2014, s. 1) také uvádí názor profesora Martina Potůčka, předsedy důchodové komise, který říká, ţe musíme nalézt řešení, která budou respektovat politici s různými ideami a díky tomu systém zůstane dlouhodobě stabilní, jako například ve Skandinávii. II. pilíř, ačkoliv mohl fungovat, nesplňoval základní předpoklad, a to celospolečenský konsenzus, tudíţ vyvolával mnoho rozporů, uţ ve svých počátcích. Důchodové spoření, neboli II. pilíř byl jak uvádí Rytířová (2013, s. 45) zaveden v roce 2013, jako druhá fáze důchodové reformy. Dále uvádí, ţe je upraveno zákonem č. 426/2011 Sb., o důchodovém spoření a zákonem č. 397/2012 Sb., o pojistném na důchodovém spoření. Doplňuje, ţe ačkoliv se jedná o novou část systému, některé prvky jsou společné s ostatními pilíři. Gerţová a Kouba (2013, s. 7) uvádí II. pilíř jako důchodový systém, který je zaloţen na individualizovaném spořícím principu. Doplňují, ţe individualizace se týká i odvodu pojistného plátcem pojistného za poplatníka.

19

Syrový (2012, s. 91) vysvětluje princip fungování II. pilíře tak, ţe z vlastní výplaty občan odvádí část do fondů, tím se prostředky nevyplatí ihned, ale jsou kumulovány do okamţiku vyplacení, tedy vstupu osoby do důchodu. Účast v tomto systému ale sniţuje vyplácený důchod v I. pilíři. Syrový toto shrnuje v následující tabulce č. 3. Tabulka 3 Rozdíl pilířů z hlediska plateb

Účastníme se II. pilíře

Neúčastníme se II. pilíře

Platíme

25 % hrubé mzdy do I. pilíře. 28 % z hrubé mzdy do I. pilíře. 3 % hrubé mzdy do II. pilíře. Další 2 % hrubé mzdy do II. pilíře.

Čerpáme důchod

Z průběţného systému a z fondů Pouze z průběţného systému. z naspořených (3 % +2 % navýšeno o zhodnocení).

Zdroj: Upraveno, Syrový (2012, s. 91)

V tabulce jsou shrnuty základní rozdíly z hlediska vkládání plateb do systému a následného čerpání prostředků. Zmíněná další 2 % z hrubé mzdy je povinen plátce do systému odvádět navíc, tím ale klesají čisté disponibilní důchody v současnosti. Peníze nejsou vkládány do průběţného systému, ale na individualizovaný účet. Rytířová (2013, s. 45) představuje základní charakteristiky druhého pilíře -

Fondové financování - prostředky spravují penzijní společnosti, které zhodnocují prostředky na kapitálových trzích, dle principů kolektivního investování.

-

Individuální účet - účastník dostává částku, kterou si sám naspořil a jeho příspěvky nejsou pouţity na financování dávek ostatních účastníků.

-

Prvek ekvivalence - dávky, které jsou vypláceny, odpovídají příjmům pojištěnce, tedy pojistnému z nich odvedenému.

-

Dobrovolná účast - vstoupit můţe kdokoliv kdo splňuje podmínky pro účast, ale jakmile účastník vstoupí do systému, zůstává v něm do doby dosaţení důchodového věku, případně své smrti.

-

Náhrada příjmů - v případě stáří jsou dávky vypláceny jako náhrada příjmů, nelze čerpat jednorázově jako v doplňkovém penzijním spoření (III. pilíř).

Rytířová (2013, s. 46) popisuje penzijní společnosti jako správce prostředků odvedených účastníky. K vykonávání této činnosti musí vlastnit licenci, tzv. povolení k vytvoření důchodových fondů. Činnost společností podnikajících v tomto segmentu je silně regulována zákony a dohledem České národní banky. Tento dohled má za úkol zabránit rizikům jako je především zneuţití svěřených prostředků a insolvence společnosti. Gerţová a Kouba (2013, s. 7) vysvětlují, ţe penzijní společnosti spravují prostředky účastníků svým jménem na účet účastníků, nestávají se tedy vlastníky a musí je proto oddělovat od svého majetku. Vedou tzv. důchodové účty, na které jsou připisována zhodnocení v podobě podílu na majetku v důchodovém fondu, označována jako důchodové jednotky. Rytířová (2013, s. 47) uvádí, ţe penzijní společnosti obhospodařují několik důchodových fondů, mezi které patří fondy státních dluhopisů, konzervativní, vyváţené a dynamické fondy. Dále popisuje, ţe kaţdý z nich má svůj status, který popisuje způsob jeho investování s výčtem

20

spojených rizik a dalšími informacemi nezbytnými pro optimální rozhodnutí účastníků pro investování do konkrétního fondu. V příloze č. 3 jsou zobrazeny základní parametry důchodových fondů. Syrový (2012, s. 83) zmiňuje, ţe II. pilíř je vhodnější pro obyvatele s vyššími příjmy, neboli lidi s platem nad 40 000 Kč, kteří si v tomto systému naspoří více a důchod z I. pilíře jim moc neklesne. Boháč (2013, s. 206) dospívá k názoru, ţe pojistné na důchodovém spoření není peněţitým plněním obdobným daním nebo poplatkům, nýbrţ spořením, které není placeno přímo penzijní společnosti, ale státu. Ten je zastoupen v podobě orgánů Finanční správy České republiky a jedná se tedy o peněţité plnění charakteru daní, proto zde můţe být zavádějící označení pojistné. Dále Boháč (2013, s. 207) vysvětluje, ţe pojmenování nebylo zvoleno na základě charakteru peněţitého plnění, ale z důvodu blízkosti s pojistným na sociálním zabezpečení. V České republice byl II. pilíř zaveden důchodovou reformou a v současné době došlo k jeho zrušení. Rybová (2015) uvádí, ţe tento pilíř byl zrušen k 1. lednu 2016, dle rozhodnutí vlády. Účastnici budou o tomto ukončení informováni penzijními společnostmi do konce března 2016. Následně se účastníci mohou rozhodnout, zda vloţené peníze budou chtít vyplatit nebo převést do třetího pilíře. Rybová (2015) dále uvádí nezájem občanů v tomto pilíři spořit na důchod. Zmiňuje správu Asociace penzijních společností, která udává 83 000 účastníků v tomto pilíři. Podrobnější čísla a přehled v rámci konkrétních fondů je obsahem přílohy č. 4, která zobrazuje data Ministerstva financí České republiky (2014, s. 1). Problémem při zrušení II. pilíře je, ţe jeho účastnici odvedli na důchodovém pojištění méně peněz do I. pilíře. Gola (2015) vysvětluje, ţe to bude mít za následek následně niţší důchod, jelikoţ se za kaţdý rok účasti na důchodovém spoření započítá ve výpočtovém vzorci místo 1,5 % pouze 1,2 %, ale jelikoţ II. pilíř neměl dlouhé trvání, nebude tento dopad tak značný. Hrdličková a Skalková (2016) uvádí, ţe Češi přibliţně do tohoto pilíře naspořili 3 miliardy korun. Jednotliví účastnici, mají do září 2016 čas na rozhodnutí, jak s naspořenými částkami naloţit. Zákon umoţňuje výplatu úspor převodem na účet nebo převedením do III. pilíře. Tyto úspory jsou alokovány u největších bank, a ty se budou své klienty snaţit donutit, aby tyto částky neutratili, ale opět uloţili do jiných produktů. Klientům budou nabízet následující varianty: -

Převedení úspor na penzijní připojištění nebo doplňkové penzijní spoření.

-

Zaloţení nového doplňkového penzijního spoření.

-

Zaloţení penzijního spoření pro své děti.

-

Investice do jiného produktu v rámci finanční skupiny konkrétní banky.

Nabídka jednotlivých penzijních společností se liší a to především dle rozsahu jejich vlastních podnikatelských aktivit. Pokud nemohou nabídnout alternativní vloţení naspořených peněz do produktu společnosti, omezují se na výplatu částek na účet. Pokud by občané nechtěli být kráceni na důchodu z I. pilíře, uvádí Gola (2015), mohou poţádat Okresní správu sociálního zabezpečení o sdělení výše nedoplatku na sociálním pojištění do 30. června 2017 a tím si zajistit nekrácený důchod. Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ 2016) doplňuje, ţe doplatek je nutno nejpozději doplatit do 29. 12. 2017, samotnou informaci o výši doplatku bude úřad sdělovat od 1. 1. 2017. Rozhodnutí, zda peníze do systému doplatit nebo si je ponechat a případně zhodnotit po svém, musí kaţdý občan udělat sám. Hovorka (2016) uvádí příklad výpočtu člověka s nadprůměrným příjmem, jelikoţ v důchodovém spoření je více účastníku spíše s vyššími 21

příjmy. Pokud v tomto modelovém příkladu muţ půjde do důchodu v roce 2016, odpracoval 45 let a měl průměrný měsíční příjem 33 500, a rozhodl se navrátit do systému 2 % za dobu důchodového spoření, jeho důchod bude činit 14 256 Kč. Pokud se rozhodne nedoplatit tuto částku, důchod se mu sníţí o 158 Kč měsíčně, coţ v rozmezí například 20 let v důchodu je cca 38 000 Kč. Takţe rozhodujícím faktorem, zda si peníze ponechat či doplatit, je spíše sázka na délku vlastního ţivota. Do samotného II. pilíře vstoupilo málo osob díky proklamaci politických stran, především České strany sociálně demokratické, která prohlašovala, ţe jakmile se dostanou k moci, tak daný pilíř zruší. Bezděk (2014, s. 1) upozorňuje na nesrovnalosti argumentace, které byly prezentovány veřejnosti. Dále uvádí, ţe tyto postřehy mohou být uţitečné při tvorbě budoucího důchodového systému především, s ohlédnutím na odlišování soukromého a veřejného spoření. Příkladem, který Bezděk (2014, s. 3) uvádí, je mylně uváděný smysl II. pilíře jako částečné náhrady průběţně financovaného I pilíře, systémem financovaným z vlastních úspor s nejistým příslibem pro účastníka vyššího důchodu v závislosti na investičních výsledcích. Bezděk jako realitu však uvádí, ţe II. pilíř byl vytvořen s cílem diverzifikace rizika celého povinného důchodového systému. Dále uvádí, ţe průběţné i kapitálové financování podléhá rozmanitým rizikům a toto rozdělení způsobů zajištění nároků ve stáří zvyšuje stabilitu celého systému. 2.5.3 III. pilíř – penzijní připojištění Cipra (2012, s. 21) uvádí, ţe penzijní připojištění se státním příspěvkem v České republice je osobní dobrovolný penzijní plán. Remr (1998, s. 170) popisuje, ţe samotný koncept penzijního připojištění se v České republice odchýlil od zavedeného federativního z roku 1991 na základě zákona č. 306/91 Sb. Původní návrh předpokládal, ţe penzijní fondy budou samosprávné instituce zaloţené na tripartitním principu, kde se na správě budou podílet zaměstnanci, zaměstnavatelé a stát. Konečné rozhodnutí bylo příklon k občanskému principu, při kterém jsou fondy samostatné organizace, pojišťující individuální občany bez ohledu na jejich profesní příslušnost či zaměstnavatelské afiliace. Označení III. pilíř bylo původně II. a lidé ho dle Pikory a Šichtařové (2012, s. 132) znali jako důchodové připojištění, následně po zavedení nového samostatného II. pilíře, je třetí pilíř mezi lidmi označován doplňkovým penzijním spořením. Ochrana a kolektiv (2010, s. 163) uvádějí, ţe v České republice v 90 letech 20. století byly přijaty i nepřímé nástroje podporující instrumenty třetího pilíře. Jedná se o podporu v podobě daňové úlevy z ţivotních pojistek, kdy zaplacené pojistné je moţné uplatnit jako odečitatelnou částku daně z příjmů fyzických osob, maximálně však do výše 12 000 Kč. Zákon 427/2011 Sb. (2016) o doplňkovém penzijním spoření uvádí, ţe na nárok na státní příspěvek náleţí kaţdému účastníkovi, který splní náleţité podmínky vyplívající z tohoto zákona. Jde především o zaplacení měsíčního příspěvku ve výši alespoň 300 Kč. Státní příspěvek je přiznán, pokud účastník odvede alespoň 300-900 Kč, následný příspěvek je 90 Kč a 20 % z částky přesahující 300 Kč, pokud účastník odvádí částku 1 000 Kč, je mu přiznán příspěvek ve výši 230 Kč. Rybová (2015) uvádí změny v III. pilíři, které nastanou v roce 2017 především ve zvýšení hranice daňové úlevy a pro zaměstnavatele moţností přispívat na pojištění o 20 000 Kč více. Také dojde k navýšení odečitatelné poloţky z 12 000 Kč na 24 000 Kč. Penzijní fondy podle Pikory a Šichtařové (2012, s. 77) v dlouhodobém průměru zhodnocují vloţené úspory přibliţně 3 %, coţ není nejvhodnější produkt na ukládání peněz.

22

Arnoldová (2012, s. 140) uvádí, ţe z penzijního připojištění lze poskytovat následující dávky: - Starobní penze - podmínkou nároku je dosaţení stanoveného věku. -

Invalidní penze- nárokem je přiznání invalidního důchodu třetího stupně.

-

Výsluhová penze - dosaţení doby penzijního připojištění stanového penzijním plánem.

-

Pozůstalostní penze - úmrtím účastníka, vyplácena osobě určené ve smlouvě.

Na základě rušení II. pilíře se nyní přikládá III. pilíři vyšší důleţitost v oblasti zajištění na stáří v České republice, Samek (2014b, s. 1) uvádí argumentaci pro zrušení II. pilíře a vizi zvýšení důleţitosti pilíře třetího následovně: -

III. pilíř má téměř 5 milionů účastníků a je finančně stabilizován, jednotlivé fondy II. pilíře musí pro svou existenci dle zákona mít alespoň 50000 klientů, coţ v roce 2014 nesplňuje ţádný (viz. Příloha č. 4)

-

III. pilíř je jediný systém, ve kterém mohou hrát významnou roli dodatečně příspěvky zaměstnavatelů

-

III. pilíř neoslabuje ekonomicky ani sociálně I. pilíř

-

III. pilíř můţe umoţnit mezigenerační solidaritu v podobě příspěvků rodičů ve prospěch svých dětí a případně i dětí ve prospěch svým rodičům a to vše s daňovou podporou.

Penzijní připojištění nemá jen samé pozitiva, jak uvádí Pikora a Šichtařová (2012, s. 80). Ti uvádí, ţe v českém důchodovém systému politici silně propagují penzijní fondy, které například v době zbankrotování Řecka musí odepisovat majetek v podobě řeckých státních dluhopisů, coţ silně ovlivňuje jejich výnosnost a tedy budoucí zajištění ve stáří. Staré fondy penzijního připojištění, do kterých se dalo vstupovat do listopadu 2012 průměrně uvádí zhodnocení úspor mezi 0,5 % a 1,5 %, podle Hrdličkové a Skalkové (2016). Dále upozorňují, ţe u některých z nových fondů, které klientům nemusí garantovat vloţenou částku a nabízí na druhou stranu i dynamičtější zhodnocení, došlo k zápornému zhodnocení úspor a jen malá část fondů dokázala nabídnout vyšší zhodnocení neţ původní staré fondy.

2.6 NDC systém Jak je vysvětleno v úvodu práce, NDC je zkratka slov Notional Defined Contribution, tento systém Börsch Supan (2003, s. 7) popisuje, jako kombinaci prvků průběţného financování, tradiční pro dávkové programy (DB), s příspěvkově definovanou strukturou (DC), která zahrnuje individuální účty. Dále doplňuje, ţe slovo Notional je občas nahrazováno slovem Fictitious, tedy fiktivními, protoţe se částky na individuálním účtu kumulují pouze fiktivně. Holzmann a kolektiv (2012, s. 3) uvádějí, ţe celý NDC koncept vznikl na počátku 90 let. 20 století a byl uveden v praxi v několika zemích. Bronw a kolektiv (2009, s. 44) doplňují, ţe v poslední době se v praxi aplikuje nový systém veřejného penzijního programu známý jako NDC, tedy pomyslně definované příspěvky, který byl vytvořen a realizován ve Švédsku, kde první platby do tohoto systému se uskutečnily v roce 2001. Dále uvádějí, ţe řada zemí zavedla, zavádí nebo chtějí tento systém aplikovat. Jedná se o Itálii, Polsko, Lotyšsko, Mongolsko a v dalších zemích navrhované plány reforem mají aspoň částečně NDC prvky (Francie, Německo). Systém NDC je vytvořen tak, aby přerušil vazbu mezi finančními příspěvky a penzijními platbami, odstraňuje tedy riziko z odpovědnosti PAYG systémů

23

(Bertocchi et al. 2010). Podle Votýpky (2005) se však přechodem na NDC systém ve skutečnosti nejedná o zásadní reformu, ale spíše o úpravu PAYG DB systému, jelikoţ naspořená částka je vyplácena aţ z příspěvků dalších generací. Holzmann a kolektiv (2006, s. 4) vysvětlují, ţe příspěvky jsou zaloţené na pevné výši a jsou uvedeny na individuálních účtech. K příspěvkům je připisována míra výnosnosti. Hodnota účtu se kumuluje, dokud účastník pracuje a platí příspěvky. Neexistuje ţádný tzv. full-benefit věk, ale místo toho všechny nové příspěvky zvyšují hodnotu na individuálním účtu, do doby kdy se daný přispěvatel rozhodne odejít do důchodu, za podmínky ţe splňuje minimální věk odchodu. Z vloţených a nakumulovaných částek se důchod vypočítá vydělením zůstatku s odhadem očekávané délky ţivota v důchodu. Holzmann a kolektiv (2006, s. 4) uvádějí, ţe hlavním rozdílem oproti fondovému financování je, ţe vnitřní míra návratnosti v reţimu NDC je funkcí růstu produktivity, růstu pracovní síly a faktorů spojených s příspěvkem a benefitů z peněţních toků, oproti vyuţívání pouhé trţní míry návratnosti v fondovém systému. Bronw a kolektiv (2009, s. 43) uvádějí, ţe po celém světě veřejné důchodové programy zaloţené na systému PAYGO čelí dlouhodobě závaţným fiskálním problémům především díky stárnutí populace. Tedy pokud se jedná o striktní PAYGO systémy, které nezahrnují fondy sloţené z různých aktiv nakumulovaného kapitálu slouţící k poskytování dávek pro obyvatele. Holzmann a kolektiv (2012, s. 23) uvádějí na základě zkušeností získaných z nedávné historie tyto závěry: -

NDC systémy fungují dobře, jak ukazují zkušenosti Itálie, Lotyšska, Polska a také Švédska, kde je však prostor pro zlepšení.

-

Jedná se o okamţitou transformaci umoţňující vyhnout se budoucím problémům.

-

Identifikuje a financuje transformační náklady výslovně stanoveným způsobem.

-

NDC systémy přijímají explicitní stabilizační mechanismus pro zajištění platební schopnosti.

-

Rozvíjí přesný mechanismus rozdělování systémového rizika dlouhověkosti.

-

NDC systémy umoţňují identifikaci, analýzu a řešení genderových dopadů.

Holzmann a kolektiv (2006, s. 19–20) se zabývají spravedlností NDC systému, kde vysvětlují, ţe příspěvková sazba je pro všechny generace stejná, a tedy kaţdá se bude podílet stejným procentem ze svého příjmu, coţ představuje mezigeneračně spravedlivý koncept. Rozdílem je ale zhodnocení, které je dáno úrovní zhodnocení, které se však různých obdobích můţe lišit, coţ je ale prakticky stejné ve všech penzijních systémech Holzmann a kolektiv (2006, s. 18) uvádí, ţe důvodem reforem důchodového systému jsou především fiskální tlaky, které vychází ze zvyšujících se nákladů a tím pádem jsou v současné podobě neudrţitelné. Autoři uvádí, ţe diagnóza tohoto fiskálního tlaku je vţdy stejná a to především příliš příjemců dávek ze systému a málo přispěvatelů. Elementárními problémy ve vyspělých ekonomikách jsou odvozeny z tzv. dospívání systému, coţ se projevuje především ve zvyšování úrovní dávek, klesajícím věku odchodu do důchodu, stárnutí populace, a tudíţ zhoršování demografické míry závislosti vyjádřené poměrem obyvatel v důchodovém věku vůči těm v produktivním věku. Další nevýhodou moderních systémů je kromě jiţ zmíněné vysoké úrovně dávek, také neflexibilní věk odchodu do důchodu.

24

Valenčík (2003) na druhou stranu uvádí, ţe NDC systémy jsou jen částečné vyřešení současných problémů, jelikoţ v tomto systému lze rozdělit mezi důchodce pouze tolik finančních prostředků kolik se na pojistném vybere, takţe stát bude muset hradit pojistné například za náhradní doby jako je mateřská dovolená, invalidita, nezaměstnanost, coţ je nakonec jen účetní přesun rozpočtových poloţek. Valenčík doplňuje, ţe se jedná o vyvlastnění současných potenciálních úspor občanů, tedy nemoţnosti spořit a mít výnosy z těchto částek. Místo toho je občanům poskytován příslib pobírání důchodu v určité výši, kdy v případě NDC se jedná o nejistou anuitu z částky na fiktivním účtu. Vostatek (2014) doplňuje, ţe náhradní doby např. péče o malé dítě, jsou nahrazeny průběţnými platbami státu do NDC. Výhody nevýhody Mnoho autorů má rozdílné názory na NDC, následuje několik příkladů výhod a nevýhod tohoto systému. Výhody NDC systému oproti tomu průběţnému spatřuje Valenčík (2003) ve sniţování míry přerozdělování, neboli penzistům je vyplácen důchod úměrný částce, kterou si naspořili. Samotná solidární část je zachována výší minimálního důchodu. Jako další výhodu uvádí Valenčík, ţe sám penzista si volí věk odchodu do důchodu s podmínkou, ţe musí být nastaven minimální věk odchodu. Börsch Supan (2003, s. 16) výhody NDC systému spatřuje v automatické adaptibilitě skrz vnitřní úrokové mechanismy zajišťující vyrovnanost systému přispěvatelů a penzistů bez nutných zásahů autorit. Výhodu systému vidí Hrubý (2003, s. 2) v samotných individuálních účtech, kde občané získávají přehled o penězích odvedených na své účty a jsou tudíţ nuceni převzít větší díl zodpovědnosti při svém zajištění ve stáří. To co Hrubý (2003, s. 2) uvádí jako největší výhodu, zároveň uvádí jako nevýhodu, jelikoţ NDC systém zamezuje uplatnění solidarity uvnitř generace. Dále uvádí, ţe v tomto systému je předem určena příspěvková sazba, takţe systém vyplácí důchody pouze z ročních dosaţených příjmů. Další nevýhodou NDC systému podle Valenčíka (2003) je neřešení migrace pracovníků, kteří pracují v různých zemích určitý počet let a přestoţe odvádí pojistné, nárok na důchod jim vzniká aţ na základě mezistátní dohody. Systém NDC má mnoho dobře známých pozitivních rysů, mezi další lze uvést silnější imunitu oproti politickému riziku neţ tradiční PAYG systém, jelikoţ NDC zvyšuje finanční stabilitu důchodového systému a tím pádem politikům ztěţuje dělat sliby o budoucnosti důchodových dávek. Dále také tento systém podporuje pojistně matematickou spravedlnost a podněcuje zájem přispěvatelů o důchodový systém, neboť ukazuje jakékoliv nepatřičné nebo skryté přerozdělování výnosů pro privilegované skupiny a odhaluje, kdo v realitě těţí z této právní legislativy (Ventura-Marco a Vidal-Melíá 2015, s. 2). Základní rozdíl mezi fondově definovanými příspěvky a NDC systémem je ve způsobu zhodnocování úspor, kdy v NDC se jedná o fiktivní investici, která je fiktivně zhodnocována (Votýpka 2005). Rozdílnost NDC a FDC systému Palmer (2006, s. 18) spatřuje především v dopadu na národní úspory, jelikoţ v NDC není státem vyplácen ţádný přímý příspěvek k úsporám, aţ na moţné působení mechanismu demografických úspor, oproti tomu v FDC systému dochází přispívání k národním úsporám od počáteční fáze aţ do zralosti, následný dopad na úspory je determinován demografií účastníků. Jako další rozdíl uvádí Palmer výnosnost obou systémů. Ve fondovém systému je odvozena z finančních trhů a v NDC je stanovená vnitřní míra výnosu závislá především na rozvoji ekonomiky, v praxi se pak můţe odvíjet od mezd, růstu HDP a také růstu příspěvkové báze. Rozdíl mezi účty NDC a FDC je podle Brookse a Weavera (2006, s. 348) ve financování příspěvků a dávek, kdy u NDC nejsou záměrně fondově financovány. Rozdíl je téţ v řízení rizik kapitálového trhu, jelikoţ u NDC jsou uchazeči vystaveni niţším výkyvům trţní výnosové míry a výkyvům

25

anuity prostřednictvím vyuţívání virtuální úrokové míry. NDC reforma nemůţe úplně napravit nedostatky důchodového systému, ale jak uvádí Nisticò a Bevilacqua (2013, s. 22), představuje udrţitelný, spravedlivý a transparentní reţim odchodu do důchodu. 2.6.1 Složení NDC systému Základními prvkem celého systému je individuální účet, dále pak anuita, vnitřní úroková míra, rezervní fond a nástroje automatického vyrovnávání. Pollnerová (2002, s. 5) uvádí, ţe v době odchodu účastníka do důchodu se hodnota penze vypočítá vydělením nakumulované hodnoty příspěvků a výnosů faktorem anuity, dle vzorce

Kde písmeno P je výše důchodu, C pomyslný kapitál na osobním účtu a G faktor anuity. Tento faktor je dle Pollnerové (2002, s. 5) jednotková počáteční hodnota důchodu přiznaného v určitém věku a vyplácení doţivotně. Samotné klíčové parametry NDC systému jsou dle Pollnerové (2002, s. 5) nastavovány na základě politického rozhodnutí. Holzmann a kolektiv (2006, s. 39) uvádějí vzorec pro výpočet celkového fiktivního kapitálu na individuálním účtu na konci období následovně: ∑ K = nakumulovaný kapitál na konci období, i = jednotlivec, T = konec období, t = účetní období, c = příspěvková sazba, w = mzda, It = index (vyjádřen úrokovou mírou)

Kapitál na konci období (K), neboli ve věku odchodu do důchodu, který je alokován na účtu se vypočítává s předpokladem, ţe jednotlivec (i) platil příspěvky ze mzdy (w) ve výši dané příspěvkové sazby (C) za období (t). Okamţik připsání (T). Vynásobením (C) a (W) je vyjádřen příspěvek za období (t). Úroková míra, kterou se kapitál úročí je reprezentována (I). V systému je zpravidla nastavena maximální výše výdělku. Holzmann a kolektiv (2006, s. 39) uvádějí, ţe samotný index (It) je roven vynásobení indexů jednotlivých let účasti v systému, neboli vnitřního výnosového procenta následovně: ∏(

)

Míra výnostnosti ( je stanovena ve výši zachování udrţitelnosti systému za dané příspěvkové sazby (c) s dodrţením pravidla I=1. Samotný index musí splňovat podmínku, aby se v kaţdé době aktiva systému rovnala závazkům z něj plynoucích. Nakumulovaný kapitál v rámci zaplacených příspěvků je vypočítán s ohledem na zaplacené v roce (t) a všech letech předchozích a je závislý zejména na rozdílu mezi tempem růstu individuální mzdy a mírou výnosnosti připisovanou na individuálním účtu (Nisticò a Bevilacqua 2013, s. 6).

26

2.6.2 NDC ve světě První implementace tohoto systému podle Holzmanna a kolektivu (2012, s. 5) byly ve vyspělých zemích, ale v poslední době se o nich uvaţuje i ve středně a méně rozvinutých ekonomikách, protoţe tento systém přináší plně transparentní závazky a vestavěný přístup k zajištění solventnosti a finanční udrţitelnosti. Whitehouse a kolektiv (2012, s. 85) uvádí následující země, které nahradily své veřejné důchody NDC systémem, patří sem země OECD jako je: Itálie, Norsko, Polsko, Švédsko a třeba Lotyšsko, které je členem Evropské Unie. Švédsko Holzmann a kolektiv (2012, s. 9) uvádějí, ţe reforma švédského důchodového systému byla provedena radikálně přestupem na NDC, protoţe při aplikaci malých a postupných reforem by hrozilo spíše prohlubování dosavadních problémů. Na druhou stranu Louţek (2013, s. 18) zmiňuje Švédský model s fiktivními účty jako spíše kosmetickou změnu, která je krokem zvyšující adresnost. Ale pokládá otázku, proč by nebylo lepší tyto peníze vkládat do fondového systému a průběţný nechat jako základ solidárního pilíře. Sundén (1998, s. 6) uvádí, ţe nový systém veřejného důchodového systému ve Švédsku má dvě sloţky: NDC a FDC (financially deifned contribution), pojištěnec platí 16 % do NDC systému a k tomu ještě 2,5 % do povinného fondového FDC systému slouţícího jako II. pilíř. Fiala(2011a) doplňuje, ţe v II. pilíři jsou peníze alokovány ve speciální státní důchodové pojišťovně, která má nízké náklady na provoz. Dále přibliţně 3 % mzdy zaměstnanci a zaměstnavatelé dávají do podnikových penzí, a také je vyuţíváno osobního důchodového spoření. Louţek (2013, s. 30) doplňuje, ţe z celkových příspěvků do systému 18,5 %, platí zaměstnavatel i zaměstnanec kaţdý polovinu. Louţek (2013, s. 30) popisuje, ţe v rámci NDC byly vytvořeny individuální účty, které jsou fiktivní, jelikoţ financují důchody stávajících penzistů, tedy stále se vyuţívá systému PAYG. Šlapák a kolektiv (2015, s. 20) uvádějí, ţe jedním z cílů nového systému ve Švédsku bylo poskytnout klientům informace o důchodových právech. Na tento popud vznikl program Oranţová obálka. Tato obálka je ročně zasílána kaţdému pojištěnci a nese informace o stavu důchodového účtu a i následnou projekci důchodu, dále nese i mnoho informací týkajících se samotného systému a důchodových práv. K projekci budoucí penze lze ve Švédsku vyuţít i internetových stránek, kde si po přihlášení občané mohou vytvořit prognózu. Příloha č. 5 představuje švédskou tzv. Oranţovou obálku, která je informačním dopisem obsahující informace o nabytých důchodový právech, dále informace o očekávaném důchodu a jeho výši, informace o systému a dalších dávkách a souhrn celkových příjmů v penzi. Jedná se o roční výkaz s výkazem zůstatků na klientově účtu. Také jsou zde zaneseny roční zhodnocení penzijních fondů a předběţný odhad měsíčního budoucího starobního důchodu. Tato penze je prognózovaná na odchod do důchodu v různých letech, v tomto případě pro 61, 65, 68 a 70 let. Tyto informace nejsou však kompletní, a pro získání lepšího obrazu svého důchodu je nutné se opět přihlásit do webového rozhraní a doţádat zaměstnanecké pojištění a soukromé úspory. Následně je vygenerován nejoptimálnější věk odchodu do penze. Vostatek (2015, s. 12) uvádí, ţe od roku 2000 ve Švédsku existuje tzv. prémiová penze (premium pension, zobrazeno v příloze č. 5), jako třetí sloţka penze od státu. Jedná se o povinný systém (pilíř, Světová banka ho označuje jako II.) osobních účtu spravovaných státní pojišťovnou dle pokynů klientů, kteří do systému odvádí 2,5 % ze mzdy. Vklady jsou spravovány více neţ 104 společnostmi v 850 fondech, kdy samotné subjekty neznají jména přispěvatelů. Na stránkách Pensionmyndigheten (2016) je dále uvedeno, ţe pokud občan má 27

nízký nebo ţádný příjem, má moţnost získat další dodatečné finanční podpory ve formě příspěvků na bydlení a příspěvků na udrţení ţivotní úrovně pro seniory. Louţek (2013, s. 31) uvádí, ţe ve švédském modelu dochází k posilování principu ekvivalence na úkor principu solidarity, který je zajišťován ze sociálních dávek, neţ ze samotného NDC systému. Louţek dále uvádí, ţe jelikoţ fondový pilíř má v systému jen menší váhu, není proto tolik závislý na kolísání kapitálového trhu. Výhodou švédského systému podle Louţka (2013, s. 32) je kladení větší odpovědnosti na jednotlivce při přípravě na důchod. Dále doplňuje, ţe systém není dokonalý a i kdyţ byl vytvořen s vizí finanční stability, neřeší problémy spojené se stárnutím obyvatelstva. Jiní autoři tento důraz na zvýšení odpovědnosti na jednotlivce shledávají jako nevýhodu. Nisticò a Bevilacqua (2013, s. 22) uvádí, ţe základní podmínkou švédského modelu NDC je veřejný penzijní systém s pevně stanovenou sazbou příspěvku, který je doprovázen řadou dalších sociálních, které zahrnují příspěvky na důchodové pojištění reálně vyplácené důchodovému fondu. Tyto a jiné další sociální dávky pro seniory, jako je např. minimální zaručený důchod jsou hrazeny z daňových příjmů. Nákladovost fondů, na kterých jsou alokované prostředky na penze, je zásadní. Proto ve Švédsku jsou tyto fondy u státní pojišťovny, jelikoţ světové skutečnosti uvádějí, ţe v soukromé pojišťovně jsou tyto náklady o 10 % vyšší, protoţe finanční sektor jako takový je drahý (Fiala 2011a). Ve Švédsku je důchodový systém s nestanoveným věkovým limitem začátku nebo konce vydělávání peněţních prostředků, takţe jakmile účastník začne platit je odváděna část mzdy na individuální účet. Výši odvodů ovlivňuje zda pracuje účastník na plný nebo částečný úvazek. Důchod je pak odvozen od částek vloţených do systému. Součástí penze jsou zaměstnanecká penzijní pojištění. Pokud účastník neodvádí do systému, jsou určité situace hrazeny státem, patří sem doby, kdy má účastník malé děti, studuje, nebo je nemocný. Zdrojem penzí je státní systém, zaměstnanecké penze a osobní spoření (Pensionsmyndigheten.se 2016). Šlapák a kolektiv (2015, s. 20) popisují, ţe švédský penzijní systém je kromě veřejného důchodového zabezpečení tvořen i schématy zaměstnaneckých penzí. Pro plátce s vysokými příjmy pak tento důchod můţe činit aţ polovinu výsledného důchodu. Také provedené reformy v posledních letech navýšily významnost těchto penzí. 2.6.3 NDC v České republice Český důchodový systém je nutné reformovat, aby se zabránilo budoucí finanční krizi. I přes provedené změny v průběhu 90. let 20. století je nutné podniknout kroky pro vytvoření finanční stability (Holzmann a Palmer 2006, s. 28). Přílišná příjmová redistribuce je podle Jahody (2006, s. 1) jeden z největších problémů penzijního systému v České republice, coţ má za následek klesající relaci důchodu k dosahované mzdě, která ještě s rostoucími výdělky klesá. Tento systém dle Jahody je příliš štědrý a působí na plátce demotivačně. Jako moţnost odstranění této redistribuce Jahoda (2006, s. 2) spatřoval v provádění parametrických úprav I. pilíře nebo vytvořením II. pilíře. II. pilíř byl zaveden, ale dochází k jeho rušení. V kontextu České republiky je dle Jahody (2006, s. 2) diskutovaný přechod na NDC a FCD systém. Výzkumný ústav práce a sociálních věcí (2013, s. 6) zmiňuje NDC přístupy jako alternativu k nejběţnějším typům důchodové reformy, které obsahují úpravy tradiční průběţné metody PAYG, nebo tvorbu rezervních fondů (advance funding). Systém NDC České republice podle Holuba (2010) doporučila jiţ v roce 1996 jménem Světové banky varšavská ekonomka Agnieszka Chloń Domińczaková a tuzemský expert 28

Marek Mora. Oba tito experti navrhují zachování průběţného systému s výraznou změnou jeho parametrů, především směrem k větší zásluhovosti. Podle Ministerstva práce a sociálních věcí (2013, s. 7) po reformě v roce 2001 existoval předpoklad pokračování důchodové reformy, kterou zaváděl ministr práce a sociálních věcí Vladimír Špidla. Tato reforma počítala se zavedením NDC systému v rámci I. pilíře, kde by došlo k finančnímu i organizačnímu oddělení systému důchodového a nemocenského pojištění od státního rozpočtu. Podmínkou zavedení tohoto systému byl vznik veřejnoprávní Sociální pojišťovny, která by spravovala jednotlivé individuální účty přispěvatelů do systémů. Dalším institutem, který měl touto reformou vzniknout je zaměstnanecké penzijní připojištění jako samostatný pilíř. Tento proces byl však zastaven 31. 10. 2001 v poslanecké sněmovně, kdy byl zavrţen vládní návrh zákona o Sociální pojišťovně a o provádění sociálního pojištění. Následující měsíc 29. 11. došlo i k zamítnutí vládního návrhu zákona o zaměstnaneckém penzijním připojištění. Jahoda (2006, s. 2-3) uvádí, ţe dopady přechodu na NDC systém byly v České republice prvně zpracovány a prezentovány v roce 2003. Dále pak blíţe rozpracovány v roce 2005 pracovní skupinou pro přípravu důchodové reformy pod vedením Vladimíra Bezděka. V roce 2003 se konala konference o důchodové reformě, kde byl představen návrh reformy I. pilíře důchodového systému s návrhem přechodu existující DB systému na povinný průběţně financovaný, příspěvkově definovaný systém s pomyslnými účty, neboli NDC systém (Hrubý 2003, s. 1). V rámci navrhované reformy, dle Hrubého (2003, s. 2) by k převodu na NDC došlo jen v rámci starobních důchodů, s nárokem na penzi od 63 let, v případě naspoření takové částky, která by mohla být základem pro vypočtení alespoň minimálního příjmu. Následné individuální důchody by byly vypočteny jako podíl celkové částky na individuálním účtu kde dni přiznání důchodu a průměrné době doţití k tomuto dni. V případě naspoření nedostatečné částky by garantované minimum bylo dorovnávané příjmově testovanou dávkou, financovanou mimo systém. Schéma přechodu dle Hrubého (2003, s. 2) by vypadalo tak, ţe osobám narozeným před rokem 1947 by byly starobní důchody přiznány dle stávajícího systému, dále pak pojištěncům s roky narození 1948 aţ 1966 by byly dávky částečně rozděleny z obou systémů a narozeným dále po roce 1967 by jiţ důchody byly vypláceny dle pravidel NDC. Důleţitým krokem k přechodu na NDC systém je i změna doplňkových důchodových systémů. Tento návrh i s právní úpravou měl vejít v platnost v roce 2010, k čemuţ nedošlo. Podle Fialy (2011b) je zastáncem NDC systému v České republice profesor Vostatek, který napomáhal prosadit tento druh důchodové reformy jiţ pomocí výše zmíněného Vladimíra Špidly. Fiala (2011a) uvádí, ţe navrhovanou NDC reformu sociální demokracie zkoumala Bezděkova důchodová komise, která jí shledala v roce 2004 jako nereálnou, s odůvodněním, ţe by většina lidí měla jen minimální důchod, který by se musel ještě dorovnávat. Profesor Vostatek v rozhovoru s Fialou (2011a) uvádí, ţe vláda se nesnaţila dostatečně informovat veřejnost a samotná Bezděkova komise pracovala s předem špatnými prognózami a údaji. Závěrečná zpráva této komise shrnuje NDC reformu viz. příloha č. 6. V celé zprávě nejsou předem známá konkrétní čísla, která byla pouţita pro modelaci této reformy. Bezděk a kolektiv (2005, s. 18) shrnují výsledky projekce aplikace NDC varianty následovně: -

Je eliminován nárůst výdajů důchodového systému postupným přechodem.

-

Vznikají sociální rizika především v nezohlednění vývoje ţivotního minima ve vazbě k minimálnímu garantovanému důchodu.

29

-

Problémy s aplikací na osoby v invalidním důchodu.

-

Pokles náhradového poměru, ze současných 42 % na 27 % ke konci století.

-

Nízká úroveň důchodu, odhadem 60 % důchodů pod hranicí chudoby.

-

NDC je přebytkový po většinu doby projekce.

Celou projekci zobrazuje příloha č. 7, kde je vidět vývoj náhradového poměru v jednotlivých letech aţ do roku 2100. Bezděk a kolektiv (2005, s. 44) shrnují a uvádějí, ţe NDC varianta nejvíce vykazuje přebytky, ale v určitých letech se propadá do deficitu, především v období kulminace odchodu do důchodu silných populačních ročníků. Stabilita systému je zachována, a to bez vnějších zásahů do samotných parametrů. Nedoporučení realizace NDC reformy Bezděkovou komisí zmiňuje Hájek a Samek (2010, s. 1–2). Jako hlavní důvod tohoto počínání autoři spatřují ve výrazném nárůstu počtu důchodů v hodnotách pod hranicemi ţivotního minima a tedy i konstantnímu nárůstu počtu osob, které se v okamţiku přiznání důchodu dostanou pod hranici chudoby. Vyuţitím pojistně matematických pravidel by tento systém vedl k nutnosti zavedení minimálního důchodu a dalších nutných kompenzačních opatření. I nová Bezděkova komise přihlédla jiţ ke svým dřívějším tvrzením a na tomto podkladu se rozhodla reformu NDC nedoporučit k realizaci. Vostatek a kolektiv (2012, s. 11) upozorňují, ţe výpočty tvořící základ návrhu penzijní reformy nebyly Bezděkovou komisí zveřejněny, dále chyběly výpočty demografických scénářů a vývoj výdajů důchodového systému vůči HDP. Tím došlo k zamezení moţnosti kontroly ze strany veřejnosti, zda je daný systém opravdu nevhodný. Ve vyjádření zástupců politických stran, které je přílohou Bezděkovy důchodové komise (2005, s. 108), zástupci z US-DEU uvádějí, ţe NDC systém motivuje k placení pojistného především vyšší příjmové skupiny a samotný fakt, ţe lidé budou brát důchody okolo hranic chudoby, coţ povede k politickým tlakům na zvýšení této hranice a opětovným deficitům státního rozpočtu. Do procesu důchodové reformy se následně v roce 2006 zapojil i Ústavní soud s nutností zrušení redukčních hranic. Soud shledal sociální pojištění nespravedlivé vůči bohatým plátcům, kteří do systému odvádí vysoké částky a nakonec dostanou o mnoho méně (Fiala 2011a). Jako jednu z moţností NDC reformy nabízí Vostatek (2014) sociálně demokratický penzijní systém skládající ze dvou veřejných pilířů, kdy první je univerzální v podobě jednotného starobního pojištění, a to nejlépe ve formátu NDC, kde samotné důchody jsou odvozeny od odvedených příspěvků do systému. Druhý pilíř je solidární v podobě rovného nebo testovaného důchodu, neboli rovná penze pro všechny rezidenty např. ve výši 5 000 Kč, testovaná starobní penze by pak mohla být aţ 7 000 Kč bez ohledu na majetek.

2.7 Metodika práce V rámci práce byl proveden deskriptivní výzkum, který měl za úkol vytvoření popisu aspektů důchodových systémů a jeho vnímání obyvatelstvem. V rámci splnění dílčího cíle práce bylo provedeno dotazování pomocí elektronických dotazníků, jako nástroj získání primárních dat. Dotazníky byly vypracovány na základě doporučení v knize: Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uţivatele (Disman 2000). V práci byla pouţita metoda komparace názorů autorů na danou problematiku a byly sledované shodné a rozdílné charakteristiky srovnávaných informací. Také byla vyuţita generalizace získaných informací, především odpovědí z dotazníkového šetření. Byla

30

představena syntéza dat pro zjištění, zda je NDC systém vhodný pro Českou republiku a s jakými důsledky. V první fázi došlo k shromáţdění informací autorem práce. Byla vytvořena bibliografie, která zahrnuje přehled potřebné literatury vztahující se k danému tématu. Tyto informace byly získány prostřednictvím Národní knihovny v Praze, Vědecké knihovny v Plzni a dalších odborných knihoven, kde jsou uloţeny jak publikace, tak periodika týkající se dané problematiky. Rovněţ byly vyuţity online dostupné materiály, a to především ze stránek www.duchodova-komise.cz, www.mpsv.cz. K determinaci a kvantifikaci současné situace v oblasti penzijního systému byla také pouţita data z internetových stránek www.czso.cz, www.mfcr.cz, www.oecd.org. Primární data byla získána z dotazníků s předpokládaným vzorkem populace N > 500. Jednalo se o náhodný stratifikovaný výběr. Homogenním kritériem spojující respondenty z celé populace České republiky byl jejich věk. Minimální hranicí bylo dosaţení plnoletosti a maximální hranicí bylo pobírání starobního důchodu. Jedincům byl náhodně distribuován standardizovaný dotazník do té doby, neţ byl dosaţen vzorek převyšující 500 respondentů a dosaţeno doby sběru 21 dní. V praktické části práce autor nejdříve analyzoval současný stav penzijního systému pomocí vytvořeních grafů z dat získaných od Českého statistického úřadu, dat Ministerstva financí, Ministerstva práce a sociálních věcí, dat zpracovaných OECD a těch získaných z kniţních zdrojů. Byly zpracovány grafy a tabulky zobrazující průměrný věk odchodu do důchodu dle pohlaví, náhradový poměr výše důchodu k průměrné mzdě, průměrné doby pojištění, grafy zobrazující stárnutí populace v České republice. Takto zpracované tabulky a grafy byly následně vyhodnoceny. Bylo pouţito deskriptivního přístupu, který autorovi umoţnil vytvoření uceleného obrazu na podobu důchodového systému. Byl proveden empirický rozbor stávajícího stavu. Následně bylo vyuţito predikcí budoucího stavu penzijního systému v České republice. Z predikcí byly vytvořeny grafy a tabulky, které měly za úkol přiblíţit budoucí vývoj na základě demografických prognóz. V další kapitole se autor zabýval analýzou konceptu NDC systému a jeho aplikací na místní podmínky. Zdrojem dopadů aplikace NDC systému se stala zpráva Bezděkovy komise, která se zabývala jeho moţným zavedením v České republice a modelovala dopady z něj vyšlé. Byly představeny důsledky NDC systému jak pro státní aparát, tak pro jednotlivé obyvatele. Následná část se zabývala dotazníkovým šetřením zaměřeným na důchodový systém, přístup k reformám a na NDC systém. Vyhodnocení této části mělo představit pohled reprezentativního vzorku obyvatel na danou problematiku a odpovědět především na otázky, zda obyvatelé shledávají současný systém jako dostačující, zda se vyznají v daném systému a zda by uvítali reformu. V závěrečné části došlo k celkovému vyhodnocení a k shrnutí všech získaných poznatků v oblastech důchodového systému, aplikace NDC přístupu a pohledu vzorku obyvatel na reformy apod. V práci byl vyuţíván harvardský způsob odkazování, který je zaloţen na uvádění příjmení autora a roku vydání a čísla stránky. Pro přehlednost a lepší práci s dokumenty byl vyuţíván citační manaţer Zotero. Na konci práce byl uveden plnohodnotný bibliografický záznam.

31

Dotazníkové šetření Výzkumný problém dotazníkového šetření byl autorem práce stanoven následovně: Jaký je pohled občanů na důchodový systém? Dále samotný výzkum má za cíl zjištění, jak obyvatelé nahlíţí na současný důchodový systém, zda jsou nakloněni reformám měnící současný systém na ten s NDC prvky a zda daná změna ovlivní jejich politické rozhodování. Šetření má dále za úkol potvrdit či vyvrátit výzkumné hypotézy, které autor stanovil následovně: -

Lidé s vysokoškolským vzděláním odpovídají kladněji v otázkách zaměřených na zavedení NDC tj. spoření na individuálním účtu a vyplácení důchodu úměrnému odvedené částce do systému.

-

Lidé preferují více konzervativní zajištění neţ diverzifikaci.

-

Mladší lidé (18-30 let) se orientují hůře v současné důchodové problematice, neţ věkové skupiny před důchodem (51- odchod do penze).

Následný výzkumný soubor bude segmentovaný, především dle otázek zaměřující se na pohlaví, věk, vzdělání. Dotazník se skládal z předem stanovených otázek, jak uvádí příloha č. 1. Délka vyplňování byla stanovena dle zkušebního testu na vzorku 10 respondentů. Dotazník byl administrován přes webové rozhraní. Předpokládaná doba sběru dat byla 21 dní.

32

3 Praktická část Praktická část diplomové práce je rozdělena do kapitol zabývajících se konkrétní problematikou. První kapitola v rámci této části se zabývá současným stavem penzijního systému v České republice. Druhá kapitola je zaměřena na budoucnost, tedy na projekci základních údajů, týkající se penzijního systému přibliţně na 50 let dopředu. Další součástí praktické části je vyhodnocení provedeného výzkumného šetření a konečná diskuze výsledků s návrhem opatření.

3.1 Současný stav penzijního systému Legislativní rámec penzijního systému České republiky byl autorem práce představen v teoretické části této práce, nyní následuje sumarizace dostupných statistických dat. Následující tabulka č. 4 ukazuje počty osob pobírající důchod v letech 2011 aţ 2013. Na konci roku 2014 zde stát vyplácel přibliţně 3 485 000 důchodů, kde nejvyšší zastoupení mají starobní důchody v počtu 2 355 000. Tabulka 4 Počty osob pobírající důchod v České republice (v tisících) Rok 2011 2012 2013 Počet důchodců 2 873 2 886 2 857 Počet vyplácených důchodů 3 501 3 493 3 482 Starobní 2 340 2 341 2 340 Invalidní 445 438 433 Pozůstalostní 716 713 708 Zdroj: vlastní zpracování z (ČSSZ 2015a, s. 1) a (ČSSZ 2015c, s. 15) Sledovaný údaj

2014 2 863 3 485 2 355 428 701

2015 2 861 3 480 2355 4 26 699

Tabulka můţe být na první pohled zavádějící, kdy například počet důchodců nekoresponduje s počtem vyplácených starobních důchodů. K tomuto zkreslení dochází z důvodu vzájemného nevylučování jednotlivých důchodů, takţe člověk můţe souběţně pobírat více druhů důchodů vyplácených od České správy sociálního zabezpečení. V přehledu České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ 2015b, s. 3) je uvedeno, ţe v roce 2013 v systému bylo 4 974 014 poplatníků, v roce 2014 jich bylo 5 011 106. Samotný systém byl v obou těchto rocích schodkový, kdy v roce 2013 byly výdaje na sociální zabezpečení o 44,71 miliardy vyšší neţ příjmy a v roce 2014 o 39,51 miliardy vyšší neţ příjmy. Pokud z tohoto přehledu pouţijeme čísla týkající se pouze vyplácených důchodů, tak opět výdaje byly ve schodku v obou letech, a to konkrétně v roce 2013 ve výši 49,68 miliard a v roce 2014 ve výši 43,40 miliard. Starobní důchody tvoří nejvýraznější část a i při sníţení celkového salda těchto účtů, jedině u tohoto druhu důchodu došlo k navýšení výdajů z 301,51 miliardy Kč, na 305,69 miliardy Kč. Pro srovnání za toto období výdaje na invalidní důchody klesly ze 44,49 miliardy Kč na 43,69 miliardy Kč. Důleţitým údajem je počet poplatníků na jednoho důchodce, kdy v roce 2014 to bylo 1,706. Další zajímavých údajem je počet poplatníků na jednoho starobního důchodce 2,081 (ČSSZ 2014). Retrospektivně tyto údaje nelze porovnávat z důvodu novely zákona o důchodovém pojištění, která určuje nucený převod invalidních důchodů na starobní při dosaţení věku 65 let, tudíţ při aplikaci této novely došlo k navyšování počtu starobních penzistů.

33

Starobní důchody obsahují část osob vstupujících do předčasných důchodů. Podle České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ 2015a, s. 1) a (ČSSZ 2015c, s. 15) v roce 2013 takto vyplácených předčasných důchodů bylo 543 356, v roce 2014 565 926 a v roce 2015 571 317. Osoby, které chtěly vstoupit do předčasného důchodu, musely mít v roce 2015 odpracováno 31 let. Toto číslo se bude následující roky navyšovat aţ do roku 2018, kdy se ustálí na 35 letech. Vyplácení předčasného důchodu je spojené se sníţením vypláceného důchodu po celou dobu pobíraní starobní penze. Samotné sníţení se odvíjí od počtu let chybějících do vzniku nároku na klasickou starobní penzi. Jak ukazují výše uvedená čísla, počet penzistů v předčasném důchodu se neustále zvyšuje, samotný občan si pak musí spočítat, zda se mu tento krok vyplatí či ne. V České republice jak vyplývá z tabulky č. 5, byl v roce 2015 průměrný důchod u muţe 12 497 Kč a u ţeny 10 246 Kč, celkový průměr byl 11 292 Kč. Starobní důchod se skládá ze dvou sloţek, a to základní výměry a procentní výměry. K navyšování těchto sloţek slouţí valorizace, kterou stanovuje od roku 2012 vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí. Od roku 2015 se tato valorizace zvyšuje o 100 % nárůstu spotřebitelských cen a o jednu třetinu nárůstu reálné mzdy (Mařík 2015). Coţ v přenesení na rok 2016 znamená zvýšení základní výměry důchodu o 40 Kč. Tabulka 5 Průměrná výše starobního důchodu (v Kč) Sledovaný údaj

2011 11700 9584 10552

Muţi Ţeny Celkem

2012 11948 9782 10778

Rok 2013 12150 9955 10970

2014 12259 10050 11075

2015 12497 10246 11292

Zdroj: vlastní zpracování z (ČSSZ 2015a, s. 1) a (ČSSZ 2015c, s. 15)

Valorizace nereflektují spotřebitelský koš typický pro penzisty, ale koš spotřebitelských cen, který se můţe v určitých poloţkách značně lišit od toho, co penzista klasicky nakupuje. Dále je problém ve výkonu ekonomiky jako takové. Závislost na růstu reálných cen a reálných mezd zapříčiňuje niţší valorizaci a tím sniţování kupní síly důchodců má za následek častější zařazování této skupiny obyvatel mezi sociálně ohroţené. Do výše důchodů dále zasahují například jednorázové příspěvky, které mají specifické podmínky a dalo by se konstatovat, ţe jsou prováděny nesystematicky a záleţí na rozhodnutí politické garnitury. Jednotlivé výše valorizací za předchozích 10 let shrnuje příloha č. 8. Při vstupu do starobní penze je důleţité sledovat tzv. náhradový poměr, který představuje podíl průměrného starobního důchodu k průměrné hrubé mzdě, a tedy ukazuje sníţení příjmů občana po odchodu do důchodu. Přehled těchto poměrů je zachycen v tabulce č. 6, kde jsou představeny náhradové poměry v České republice, Slovensku, Švédsku a Evropské unii. Tabulka 6 Náhradový poměr (v %) Sledovaný údaj Evropská unie (28) Česká republika Slovensko Švédsko Zdroj: EUROSTAT (2016)

Rok 2010

2011

2012

2013

2014

52 54 61 60

53 53 62 58

54 55 56 56

56 56 61 58

56 55 62 60

34

Náhradový poměr se výrazněji liší u osob vydělávajících v průběhu pracovního ţivota méně nebo více, jelikoţ ve většině zemí Evropské unie se udrţuje silný princip solidarity. Při odchodu do důchodu osob s nadprůměrnými příjmy dochází k velkému poklesu ţivotní úrovně, pokud si v průběhu svého pracovního ţivota nespořili mimo pilíř důchodového pojištění. V porovnání se zeměmi Evropské unie nebo Slovenskem, či Švédském je Česká republika na tom o několik procent hůře, ale stále se pohybuje na průměru zemí OECD. Podle Organizace pro hospodářskou spolupráci (OECD 2015, s. 9) je k hodnocení míry nerovnosti v disponibilních příjmech domácností pouţíván Giniho index, který se můţe pohybovat v rozmezí 0-1, kdy 0 zastupuje situaci, kdy jsou si všechny domácnosti rovny v příjmech. Česká republika dosahuje v tomto indexu hladiny 0,261, Slovenská republika 0,261 a například Švédsko 0,273. V rámci tohoto indexu se Česká republika v rámci OECD umisťuje spíše na předních místech. Tento index se dá vyuţít i pro měření nerovnosti mezi státními penzemi. Gola (2015) uvádí, ţe nejmenší rozdíly ve výši státní penze jsou v Kanadě (0,035), ve Švédsku (0,317). V České republice tento index dosahuje hladiny 0,091. Tento dobrý výsledek zapříčinila tvrdě stanovená redukční hranice pro vyšší příjmy, od roku 2015 je částečně zvýšena. Gini index státních penzí, ale jiţ neporovná další vyplácené dávky z jiných kapitálových fondů, tudíţ i v samotné Kanadě kde je rovnost nejvyšší dojde v celkových penzích k větším rozdílům neţ v České republice. Exekuční problémy penzistů Situaci osob pobírajících důchod zatěţuje vysoký počet exekucí. Tabulka č. 7 ukazuje počty důchodu zatíţených sráţkou od roku 2008, kdy v tomto roce Česká správa sociálního zabezpečení strhávala exekuční sráţky z 41 290 důchodů. Tabulka 7 Počet důchodů zatíţených exekuční sráţkou Sledovaný údaj

2008 2009 2010 2011 Důchody s exekucí 41 290 49 925 51 931 60 874 Zdroj: vlastní zpracování z (ČSSZ 2015c, s. 17) a Plívová (2012)

Rok 2012 67 614

2013 70 997

2014 75 315

Exekucí na důchod výrazně přibývá, v roce 2014 jiţ takto zatíţených důchodů bylo 75 315. Tento rostoucí trend exekucí zatěţuje především starobní důchodce, kteří mají problémy vyţít z dostupnými peněţními prostředky. Problém zde je společenský, jelikoţ tito lidé si často berou půjčky nejen pro své potřeby, ale i potřeby rodiny. Tento problém také umocňuje špatná finanční gramotnost, takţe starobní penzisté často uzavřou smlouvy, kterým potřebně nerozumí. Osoba pobírající důchod v případě exekuce nemůţe přijít o celý důchod a zůstává ji alespoň tzv. nezabavitelná částka. 3.1.1 Nákladovost systému důchodového pojištění Důchodové pojištění neboli I. pilíř, jak je jiţ výše několikrát uvedeno, je průběţně financovaný systém na základě zákona, proto i samotné náklady mají jinou strukturu neţ u komerčních produktů, kde dochází ke zprostředkování, trţnímu soupeření mezi subjekty a podobně. Proto tento průběţný systém nelze porovnávat v nákladovosti s fondovým spořením. Následující graf č. 1 ukazuje strukturu nákladů důchodového pojištění, kde ţlutě jsou znázorněny správní náklady, které tvoří nejvyšší poloţku a fialově investiční výdaje, které mají pouze marginální charakter.

35

Graf 1Struktura nákladů důchodového pojištění (v tisících Kč)

Zdroj: Lhotská (2014, s. 7)

Z obrázku lze pozorovat, ţe růst celkových nákladů trval do roku 2006, tento trend kopíroval jak správní tak investiční náklady, v období poklesu došlo k proporcionálnímu sníţení obou poloţek. Největší část nákladů celého důchodového pojištění spadá do správních nákladů a investiční mají spíše marginální charakter. Vývoj nákladů systému se zásadně odvíjí od příjmů z pojistného, které jsou zachycené v příloze č. 12. Oba tyto grafy zachycují krizi v letech 2008-2009, kdy dochází k poklesů jak příjmů, tak nákladů celého systému. Následkem hospodářské krize došlo k růstu nezaměstnanosti a tím k následným poklesům odvodů pojistného. Na základě těchto skutečností lze stanovit předpoklad závislosti systému důchodového pojištění na ekonomickém vývoji. 3.1.2 Zaměstnanost V analýze Českého statistického úřadu (Petráňová a Mejstřík 2016) autoři uvádějí problém poklesu zaměstnanosti osob ve věku 15-24 let. Na druhou stranu dochází k růstu počtu obyvatel pracujících ve věku 55 a více. Samotná četnost v této kategorii je ovlivněná především změnami v oblasti legislativy, tedy zvyšování věku odchodu do důchodu. V roce 1993 ve věku 55 let a více pracovalo přibliţně 315 tisíc obyvatel, za 12 let došlo k 100 % nárůstu těchto osob na 770 tisíc. Tato aktivita pracujících, a to jak v nejmladším věku, tak po 60 letech ţivota zásadně ovlivňuje délku pracovního ţivota a tedy dobu, kdy se jednotliví občané zajišťují na stáří přispíváním do průběţného systému i vlastním spořením. Zajímavý je růst zaměstnanosti ve skupině obyvatel 55- 59 let, kdy v roce 2014 dosáhla míru zaměstnanosti 76,9 %, coţ je po Severských zemích a Německu nejvyšší hodnota ze všech zemí v Evropské unii. Horší výsledky Česká republika dosahuje ve věku 60 let a více a to 32,2 %, kdy průměr Evropské unie je 36,3 % (Petráňová a Mejstřík 2016). Výsledným ukazatelem je délka pracovního ţivota (angl. Duration of working life), který je vypočítáván na základě pravděpodobnostního modelu, kde dochází ke kombinaci demografických dat a údajů z trhu práce. V následující tabulce č. 8 s vybranými státy lze pozorovat, ţe Česká republika má z vybraných zemí jednu z nejniţších odhadovaných délek pracovního ţivota. Tabulka 8 Délka pracovního ţivota (v letech) Česká republika

EU28

Německo

Nizozemí

Švédsko

34,9

35,3

38

39,6

41,1

Zdroj: Eurostat (Petráňová a Mejstřík 2016).

36

Ve vyspělých zemích je věk odchodu do důchodu posunut výše neţ v České republice a samotný nástup do zaměstnání zde probíhá dříve. Proto je délka v České republice oproti těmto zemím i Evropskému průměru niţší. Často diskutovanou a uváděnou skutečností je problém odchodu do důchodu silných ročníků narozených v 70. letech. Tyto ročníky tvoří silnou část z celkových zaměstnaných na trhu práce a v následujících 25 letech se přiblíţí k věku 60 let. Problémem bude pak následné udrţení vysoké míry zaměstnanosti pro vyrovnanost systému. Jako jedním z východisek, je zde moţnost zvyšování pracovní aktivity mladých lidi do věku 25 let. Celkový přehled vývoje počtu zaměstnaných v jednotlivých věkových skupinách v letech 1993 aţ 2015 zobrazuje graf č. 2. Graf 2 Vývoj počtu pracujících v jednotlivých letech v daných věkových skupinách

Zdroj: CSÚ (Petráňová a Mejstřík 2016, s. 2)

Výše uvedený graf reflektuje trendy, kdy dochází ke značným poklesům pracovní aktivity mladé věkové skupiny obsahující osoby ve věku 15-24 let. Tento problém je zapříčiněn nastavením vzdělávacího systému, protoţe paradoxně státy s vyšším podílem mladé populace na vysokých školách dosahují o hodně lepší výsledky v zaměstnanosti těchto osob. Opět se jedná o státy jako je Norsko, Švédsko, Dánsko, Rakousko a částečně Německo. Výsluha Veškerá data vyuţita v práci neobsahovala kategorii měsíčních výsluhových příspěvků, které jsou v gesci příslušných ministerstev. Tyto dávky je moţné nárokovat po minimální délce sluţebního poměru 15 let a mohou ho nárokovat příslušníci bezpečnostního sboru nebo Armády České republiky. Nejedná se o dávku státní podpory ani jinou dávku. Pokud občan vstupuje do penze a její výše je niţší neţ výsluhový příplatek, je tato výsluha zachována do její plné výše s důchodem. Tyto penze pobírá přes 30 000 osob, u Armády ČR jsou náklady na tyto příspěvky 7 miliard a u Ministerstva vnitra 3,2 miliardy Kč (Novák 2011). 3.1.3 Fondové zajištění na stáří Z rozhodnutí vlády byl zrušen II. pilíř penzijního systému, tedy důchodové spoření. Jako další existující alternativu k zajištění na stáří lze povaţovat III. pilíř, tedy penzijní připojištění.

37

Následující tabulka č. 9 zachycuje přehled všech penzijních společností působících na trhu v České republice. Tyto společnosti obhospodařují prostředky v rámci třech základních fondů, kterými jsou transformované fondy (TF) neboli starý III. pilíř, označován jako penzijní připojištění. Tyto fondy vznikly transformací fondů v roce 2012, při zachování většiny podmínek, jako je především garance návratnosti vloţených prostředků. Dalším druhem fondů jsou účastnické (ÚF), které fungují od roku 2013 a umoţňují volbu investiční strategie (konzervativní, vyváţená, dynamická). Posledním druhem fondů, které obhospodařují penzijní společnosti, jsou důchodové fondy (DF), které spadají do II. pilíře a došlo k jejich ukončení. Tabulka 9 Penzijní společnosti souhrnná data 2015 Penzijní společnost

Počet aktivních účastníků

Prostředky účastníků (mil. Kč)

Transformovaný fond

Účastnické fondy

Důchodové fondy

TF

ÚF

DF

ALLIANZ PS AXA PS

446 125

16 388

10 510

33 430

449

550

354 229

17 405

0

38 314

500

0

Consex PS

90 118

5 563

0

6 389

203

0

ČS PS

831 343

11 0847

14 044

60 354

3 509

558

ČSOB PS

592 310

54 002

3 283

39 087

1 594

205

NN PS

345 625

10 441

0

32 024

352

0

KB PS

475 290

63 938

14 181

43 201

1 308

611

PS ČP

1 121 548

89 154

42 518

86 509

2 215

1 199

Celkem

4 256 679

367 728

84 536

339 311

10 133

3 124

Zdroj: Asociace penzijních společností (2015a)

Na Českém trhu působí osm penzijních společností, kde II. pilíře se zúčastnilo pouze šest z nich. Ke konci roku 2015 měly tyto společnosti přes 4,6 milionů klientů v rámci III. pilíře a přes 84 tisíc klientů v rámci II. pilíře. Největší společností na tomto trhu je Penzijní společnost České pojišťovny, a to v rámci obou pilířů. Počet účastníků postupně klesá jiţ od roku 2013, kdy dosahoval 4,9 milionů klientů. Tyto fondy obhospodařují prostředky ve výši 352 miliard Kč. Podle dat Ministerstva financí (MFCR.cz 2016) průměrný měsíční příspěvek dosahoval v roce 2015 hodnoty 598 Kč, coţ je nárůst o 3,1 % oproti roku 2014. Státní příspěvek měsíčně v průměru dosahoval 124 Kč. Roční objem příspěvků účastníků byl 32,667 miliardy Kč, coţ představuje roční pokles o 0,7 %. Státní příspěvky v celkovém součtu dosáhly 6,803 miliardy za rok 2015, coţ byl opět pokles oproti roku 2014 o 0,7 %. Na konci roku 2015 bylo vedeno 1,362 milionů účtů, na které během roku přispěl alespoň jednou zaměstnavatel klienta. V rámci meziroční změny se jedná o nárůst o 0,6 %. Klienti tedy v průměru ze své mzdy odvádí 2,3 % na zajištění v rámci III. pilíře, pokud budeme za průměrnou mzdu v roce 2015 zaokrouhleně povaţovat hodnotu 26 300 Kč, a průměrný příspěvek 600 Kč dle dat Ministerstva financí (MFCR.cz 2016). Výnosnost penzijních fondů se vyvíjí od mnoha faktorů a je rozdílná pro kaţdou penzijní společnost. Kompletní přehled zachycuje příloha č. 13, tabulka obsaţená v této příloze

38

obsahuje odhad výnosnosti pro rok 2015, zaloţený na základě hospodářských výsledků provedených Asociací penzijních společností. Významným faktorem působící na zhodnocení v roce 2015 byla nízká inflace pohybující okolo hodnoty 0,3 %. Samotné průměrné zhodnocení v roce 2015 bylo napříč společnostmi 1,03 %. Samotný rozptyl zhodnocení se pohyboval od nejniţšího u společnosti Conseq 0,4 % aţ k nejvyššímu u společnosti Allianz, kde dosáhl hodnoty 1,4 %. Při meziročním srovnání došlo u všech společností k poklesu zhodnocení o několik desetin procenta, reflektuje to údaj průměrného zhodnocení 2014 na úrovni 1,35 % oproti stejnému údaji v roce 2015 1,03 %. Tento průměrný 0,3 % pokles byl způsobem obecnou situací na trhu především státních dluhopisů, kde v poslední době docházelo k sniţování její výnosnosti. Hlavním lákadlem pro jednotlivé klienty je tedy stále více státní příspěvek neţ samotné zhodnocení prostředků. Hospodaření fondů Dle dostupných údajů důchodové komise (Jára 2015, s. 1–2), penzijní společnosti v roce 2014 dosáhly čistého zisku přesahujícího 646 milionů Kč. Na činnost společností a penzijních fondů bylo vynaloţeno 4 469 mil. Kč, coţ představuje 47,59 % z celkových příjmů. Pokud odečteme dosaţený zisk ve výše zmíněné hodnotě představující 6,68 %, vychází celková nákladovost fondů 40,73 %. Samotné náklady penzijních společností je moţné dělit mezi tři základní skupiny, tj. náklady správní, provize a poplatky, a odpisy, rezervy a opravné poloţky. Následující graf č. 3 tyto náklady rozděluje od roku 2002. Graf 3 Struktura nákladů penzijních fondů

Zdroj: Ernst Young (Lhotská 2014, s. 11)

Výkyvy v grafu představené velkým růstem v roce 2012 a následným prudkým poklesem v roce 2013 jsou způsobeny legislativními změnami v III. pilíři. Lidé na konci tohoto roku vyuţívali poslední moţnosti vstoupit do systému před zásadní změnou v podmínkách. Tento jev se nejvíce projevil na vyplácených provizích, které jsou v grafu zachyceny šedou barvou. Po změně podmínek došlo k výraznějšímu propadu ve všech sledovaných nákladech, jelikoţ produkt jako takový, byl pravděpodobně pro lidi méně atraktivní.

39

Náklady penzijních společností mají rovnoměrný trend. V oblasti správních nákladů dochází od začátku sledovaného období k růstu přibliţně tempem lehce převyšující 5 %. Tento trend je tak stabilní, ţe ani hospodářská a finanční krize kulminující v letech 2008 nijak zásadně neovlivnila strukturu a výši nákladů. Při spojení vývoje nákladů a celkových aktiv se výše průměrných nákladů v průběhu let nemění a je úměrná k růstu aktiv, jak je zachyceno v příloze č. 14. Tato nákladovost v průběhu kolísá okolo 1,5 %. Obecný pokles účastníků, tím i aktiv, po roce 2012 přináší i niţší vyplacené provize a tímto důsledkem celková nákladovost klesá o 1 %. Zatím však nelze konstatovat, zda se jedná o novou ustálenou hodnotu, která bude stejná do budoucna, nebo pouze o dočasný extrém, který se opět vrátí na úroveň okolo 1,5 %, která byla standardem přes 10 let.

3.2 Budoucnost penzijního systému Představa budoucnosti penzijního systému se opírá o vytvořené predikce provedené organizačními sloţkami státu. Budoucí vývoj se opírá především o analýzu současných a minulých dat, které slouţí k vytvoření predikcí do budoucna. V reálném světě však existuje mnoho proměnných, které nelze předpokládat, a proto s rostoucí dobou na kterou jsou projekce stanoveny klesá jejich validita. Nejen samotné změny politického prostředí po parlamentních volbách, ale i makroekonomické události dokáţí představu o budoucím vývoji ze dne na den naprosto změnit. Jako příklad autor uvádí dokument Ministerstva práce a sociálních věcí, který se zabývá mechanismem určování penzijního věku (2014, s. 8). V tomto dokumentu je uvedeno, ţe od roku 1950 se na území České republiky provedlo více neţ 15 demografických prognóz. U těch, které proběhly před více lety, lze nyní konstatovat, ţe došlo k odchylkám od skutečného vývoje. Tyto predikce mají ale dva základní společné znaky. Za prvé, s rostoucím horizontem prognózy roste samotná nepřesnost predikce. Za druhé, největší statistické odchylky jsou u demografických charakteristik nejstarších osob, a to v řádu desítek procent v času projekce nad 20 let. 3.2.1 Populační vývoj Česká populace je relativně mladá, přičemţ velká většina obyvatel je v produktivním věku. Základem této skutečnosti je populační boom okolo roku 1970. Ale uţ nyní se zdá, ţe počty narozených dětí nebudou kompenzovat počty aktivních osob v dalších letech. Následující obrázek č. 1 ukazuje projekci české populace přibliţně za 50 let. Hlavním problémem tohoto jevu je růst indexu závislosti starých osob ve věku 65 let a více, k aktivní populaci (15-64 let) o téměř 50 %. V obrázku je tato změna zachycena světlou červenou a modrou barvou, která představuje stav jednotlivých kohort obyvatel v roce 2060. Důvodem takto negativních projekcí je neustálý pokles aktivního obyvatelstva a růst dlouhověkosti. Podle tabulek č. 10 a č. 11, lze očekávat nárůst počtu obyvatel ve věku 65 let a více v poměru k aktivní populaci z 23% aţ k 41%. Tato projekce byla zveřejněna v roce 2015 v publikaci Ministerstva financí Marval a Štork (2015) přestavující penzijní projekci, kde lze pozorovat, ţe v jednotlivých desetiletích nebude ani docházet k nějakému vyššímu nárůstu počtu obyvatel.

40

Obrázek 1 Porovnání sloţení populace

Zdroj: Marval a Štork (2015, s. 3)

Není opomenuta ani projekce migrace, vybraná souhrnná data zobrazuje tabulka č. 10 a č. 11. Lze pozorovat, ţe očekávaná čistá migrace je záporná, coţ moţná nereflektuje současnou situaci ve světě, kde dochází k migrační krizi a jsou předpokládané velké pohyby obyvatel především z oblastí Afriky a Středního východu do států Evropské unie. Vývoj počtu migrantů, kteří jiţ dorazili v roce 2015 do Evropy se liší dle jednotlivých statistik, pro příklad lze uvést přehled z jednotlivých zdrojů, který lze vidět na grafu č. 4 Graf 4 Počty migrantů dle jednotlivých agentur za rok 2015 (v milionech) 1,83

Frontex

1,62

UNHCR

1,35

1,23

1,08

EASO

Eurostat

IOM

Zdroj: Schroth (2016)

Jak uvádí graf č. 4 zpětná statistika se značně liší za jediný rok 2015, například mezi agenturami Frontex a IOM o téměř 750 000 osob. Neschopnost získání přesných dat z minulosti a současnosti pravděpodobně dokáţe ztíţit i predikci do budoucnosti. Projekcí vývoje populace se zabývala i důchodová komise (Fiala 2015, s. 14–15). Z vypracovaného materiálu, kterým se modeloval vývoj populace bez přihlédnutí k migraci byly stanoveny závěry, ţe ke zvýšení počtu narozených dětí by výrazně přispěla vyšší plodnost ţen, která v roce 2014 dosahovala hodnoty 1,53. K udrţení populace by tato hodnota měla růst aţ do roku 2030, kdy by dosáhla hodnoty 2,47 a následně by mohla klesat k hodnotám okolo čísla 2. Coţ znamená, ţe ţeny narozené kolem roku 2000 by měly průměrně porodit 2,3 děti pro udrţení stále populace v České republice. Tato čísla lze vyrovnávat imigrací příslušných ročníků.

41

Následující tabulky č. 10 a č. 11 ukazují projekci několika údajů do roku 2060, jedná se především o vývoj populace obyvatelstva České republiky, index závislosti, podíl populace nad 65 let k té aktivní, nebo čistá migrace. Tabulka 10 Projekce do roku 2060

Proměnné Populace (v tisících) Index závislosti Podíl 65+ k aktivní populaci Čistá migrace

2013

2020

10514 25 23 -0,4

10655 32 21 1,4

Rok 2030 10783 35 30 3,9

2040

2050

2060

10916 41 32 2

11077 48 31 3

11078 50 41 -3,4

Zdroj: vlastní zpracování, Eurostat (2016)

Všechny jednotlivé projekce budoucího vývoje se liší v některých veličinách, záleţí na nastavení kritérií. Výše uvedená tabulka uvádí vývoj populace v České republice dle odhadů Eurostatu. Následující tabulka č. 11 zobrazuje podobné údaje z pohledu Evropské komise a můţeme pozorovat jiná predikovaná čísla především v čisté migraci, kdy okolo roku 2060 jsou data opačná. Tabulka 11 Projekce do roku 2060, var. 2

Proměnné

2013 10500 25 68

2020 10700 32 63,8

Rok 2030 2040 10800 10900 35 41 63 60,6

Populace (v tisících) Index závislosti Aktivní populace v poměru k 65+ Čistá migrace 0 0,3 0,3 0,4 Zdroj: vlastní zpracování z European Commission a kolektiv (2014, s. 382)

2050 11100 48 56,7

2060 11100 50 56,4

0,2

0,2

Index závislosti, který byl v roce 2013 na 25 % odráţí počty osob, které včetně sebe sama musí uţivit jedna osoba v produktivním věku. Obecně se dnes povaţuje produktivní věk do 65 let, počínaje 20 rokem ţivota. V rámci tohoto indexu dojde dle projekce k značnému růstu závislosti, který by okolo roku 2060 mohl dosahovat aţ 50 %. Tento trend je reflektován i v počtech aktivní populace v poměru k osobám starším 65 let, kde v roce 2060 je predikován pokles aktivní populace na 56,4 %. Tyto všechny údaje mají značný vliv na penzijní systémy a budou do budoucna představovat obrovskou zátěţ na tento systém. V penzijních projekcích nejsou zahrnuty speciální programy výsluh a penzí pro ozbrojené sloţky, jelikoţ jsou spravovány příslušnými ministerstvy v rámci jejich rozpočtů a ne příspěvky ze sociálního zabezpečení. Tyto systémy nejsou tak závaţné nákladné a nepředstavují tak značný tlak na veřejné finance v návaznosti na demografický vývoj. Na druhou stranu zde opět můţe být problém globální bezpečnosti, kdy vnější geopolitické tlaky mohou zapříčinit nutnost zvýšení počtu osob v aktivní vojenské sluţbě a tím celý systém zatíţit budoucími důchody a výsluhami vyplácenými těmto osobám. Příjmová a výdajová sloţka důchodového systému v procentech hrubého domácího produktu je zobrazena v tabulce č. 12.

42

Tabulka 12 Projekce příjmů a výdajů důchodového systému (v % HDP) Rok 2013 2020 2030 2040 Veřejné příjmy na důchody 7,9 7,9 7,9 7,9 Veřejné výdaje na důchody 9 9 9 9 - Starobní 7,3 7,5 7,5 7,4 - Invalidní 1,1 0,9 0,8 0,9 - Pozůstalostní 0,7 0,6 0,7 0,7 Zdroj: vlastní zpracování, Ministerstvo financí v (Marval a Štork 2015, s. 7) Proměnné

2050 7,9 9,6 8 0,9 0,7

2060 7,9 9,7 8,1 0,9 0,7

Tato projekce nepředpokládá ţádnou změnu v důchodové legislativě, proto jsou příjmy do systému po celou dobu projekce konstantní k HDP. Na základě nepříznivých demografických a makroekonomických odhadů se počítá se zvýšením penzijních výdajů z 9 % na 9,7 % v roce 2060. Při porovnání jednotlivých důchodů (starobní, invalidní, pozůstalostní) se nejvyšší nárůst projeví u starobních důchodů. Tato projekce počítá se zvýšením věku odchodu do důchodu, tudíţ dopady vzhledem k HDP nejsou extrémně negativní, ale je nutné si uvědomit, ţe jiţ současný důchodový systém je schodkový ve výši 1,1 % hrubého domácího produktu. Zhoršování demografické struktury vede k uplatňování pravidel zvyšování věku odchodu do důchodu pro zajištění stability průběţného penzijního systému. Ačkoliv se tento přístup můţe zdát nespravedlivý, navyšování tohoto věku odpovídá růstu střední délky ţivota, tedy i naděje na doţití v důchodu, takţe čas v něm strávený je i do budoucna predikován prakticky v nezměněné výši, jak je zobrazeno v příloze č. 9. Rozdíl mezi pohlavími je způsoben střední délkou ţivota muţů a ţen. Důchodové systémy jednotlivých zemí se potýkají s jedním velkým problémem, kterým je udrţitelnost. V průběţném systému je důleţitým předpokladem nastavení vhodné věkové hranice odchodu do důchodu, která zásadně ovlivní poměr ekonomicky aktivních a neaktivních osob. Následující graf č. 5 ukazuje nárůst věku odchodu do důchodu o několik měsíců ročně aţ do roku 2044, kdy dojde k rovnosti mezi ţenami a muţi a jednotným důchodovým věkem na úrovni 67 let. Následné tempo růstu odchodu do důchodu bude pro ţeny i muţe stejné na úrovni 2 měsíců za rok. Graf 5 Důchodový věk dle ročníků

Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí (nedatováno)

43

Jak zobrazuje křivka na grafu č. 5, růst důchodového věku u ţen a muţů zůstává po roce 2044 genderově vyrovnaný. Samotná doba strávená v důchodu se u muţů předpokládá na stejné úrovni pro všechny generace, tedy přibliţně 20-21 let pro muţe. U ţen se předpokládá mírný klesající trend na úroveň přibliţně 22 let pro ročníky narozené v roce 2010. Tento pokles u ţen je způsoben působením pomalejšího růstu doby doţití (měsíc a půl ročně) oproti zvyšování důchodového věku (dva měsíce za rok). V příloze č. 9 je zobrazena projekce průměrné naděje doţití v důchodovém věku po generace narozené v konkrétních rocích. Následující tabulka č. 13 vyuţívá projekce OECD. Je zde zobrazen současný věk odchodu do důchodu pro ţeny a muţe zvlášť, dále budoucí věk odchodu do důchodu a očekávaná doba strávená v penzi. Tato data jsou porovnána s průměrem Evropské unie, OECD a České republiky. Tabulka 13 Současný a budoucí důchodový věk

Sledovaný údaj

Současný věk odchodu do důchodu (muţ)

Současný věk odchodu do důchodu (ţena)

Budoucí věk odchodu do důchodu (muţe)

Budoucí věk odchodu do důchodu (ţena)

Očekávaná doba strávená v důchodu pro muţe

Očekávaný doba strávená v důchodu pro ţenu

68 65,5 65,2

68 65,4 65

16,5 17,6 -

22,8 22,3 -

Česká republika 62,7 61,3 OECD 64 63,1 Evropská unie (28) 63,2 62,2 Zdroj: vlastní zpracování, OECD (2016)

Jak vyplývá z uvedených dat, tak Česká republika má v současné době niţší průměrný věk odchodu do důchodu u muţe i u ţeny neţ je průměr Evropské unie nebo průměr OECD. Na druhou stranu, prognóza budoucího věku odchodu do důchodu, zaloţená na právní úpravě předpokládá ustálení na věku odchodu v 68 letech u muţe i u ţeny. Očekávaná doba strávena v důchodu je v České republice u muţů 16,5 roku, Opět se jedná o číslo, které je niţší neţ průměr OECD, kde u muţů je očekávaná doba 17,6 roku. Díky právní úpravě je očekávaná doba strávená v důchodu u ţeny v České republice 22,8 roku coţ je více, neţ je průměr OECD. 3.2.2 NDC budoucnost Současný systém bez reformace, dle projekce Bezděkovy komise (Bezděk 2005, s. 13–15), bude kaţdoročně schodkový na úrovni 4-5 % hrubého domácího produktu, aţ dosáhne kumulativně na konci 21. století hodnoty přes 260 % HDP. To vše za předpokladu, ţe nedojde k nějakým závaţným změnám v reálné úrokové sazbě z vládního dluhu, či jiné zásadní reformaci, jelikoţ predikce budoucího vývoje jsou závislé na mnoho faktorech, jako je například výše valorizace, velikost vládního deficitu, vývoj nezaměstnanosti, migrace, mortalita, natalita atd. Následující graf č. 6 zachycuje dvě predikce Bezděkovy komise. Kdy modrá reprezentuje vývoj zatíţení důchodového účtu na HDP a je vyjádřen příslušným saldem v % HDP jednotlivými roky projekce. Červeně je označená predikce zaloţená na NDC reformě a je opět vyjádřena saldem v % HDP.

44

Graf 6 Predikce salda v % HDP 2 1 % HDP

0 -1

2010

2020

2030

2040

2050

2060

2070

2080

-2

2100

Saldo bez reforem Saldo NDC reforma

-3

-4 -5

Zdroj: vlastní zpracování, Bezděk (2005, s. 17,21)

Jak je patrné z grafu, tak při neprovedení reformace systému, bude kaţdý rok více schodkový, aţ do roku 2060, kdy se naplno projeví odchod silných ročníků do penze. Tato predikce bez reforem, počítá pouze s minimální valorizací, která s sebou nese niţší vliv na výdaje důchodového systému a samotnou velikost deficitu. Lze vypozorovat, ţe v grafu do roku 2020 systém vypadá stabilně, ale pokud se bude chtít zabránit rozkolísání systému a hlubokých deficitů po tomto datu, je nutné začít vytvářet přebytky jiţ v současnosti a vytvořit nějakou podobu rezervního fondu, který bude krýt tato vysoká salda, ale opět zatíţí současně ekonomicky aktivní obyvatelstvo, jelikoţ budoucí populačně slabé ročníky jiţ nebudou schopny takové rezervy vytvořit. Jak ukazuje graf č. 6 saldo v NDC reformě je v průběhu predikce konstantní a pohybuje se v rozpětí 0,8 % aţ -1,3 % k HDP. Schodky systému jsou očekávané mezi lety 2040-2060, kdy se opět nejvíce projeví odchod silných ročníků do důchodu. Reforma s prvky NDC (v grafu označená červenou barvou) je zaloţena na výpočtu důchodu pomocí doţivotní anuity pomocí úmrtnostních tabulek a uvaţovanou valorizací. Takţe tento systém na těchto dvou faktorech výrazně při projekci závisí. Samotná výše důchodu je závislá na zůstatku individuálního účtu a předpokladu doţití stanoveného pro danou generaci. Predikce počítá s transformačním obdobím do roku 2040, kdy od tohoto data je systém výpočtu penzí plně fungující na NDC principech. Postupný přechod zamezuje značnému nárůstu výdajů, který sebou přináší varianta bez reformy. Přechod na NDC přináší postupný pokles důchodů a tím pádem i menší výdaje na samotný systém. Tento proces reflektuje graf č. 7. Graf 7 Vývoj náhradového poměru

v % k hrubé mzdě

45 40 Celkový náhradový poměr (bez reforem)

35 30

Celkový náhradový poměr (NDC reforma)

25 20 2010 2020 2030 2040 2050 2060 2070 2080 2100

Zdroj: vlastní zpracování, Bezděk (2005, s. 17,21)

45

Jak je patrné z projekce, náhradový poměr v NDC reformě výrazně klesá po skončení transformačního období. Pokles ke konci projekce v roce 2100 dosahuje hodnoty 27,4 %, oproti hodnotě bez reformy 38 %. Tento pokles je způsoben zafixováním věkové hranice odchodu do důchodu, ale systém NDC umoţňuje flexibilní vstup do penze, takţe je předpoklad, ţe někteří účastníci budou tento vstup oddalovat z důvodu zvýšení náhradového poměru, coţ by mohlo mít za následek umělé zvyšování hranic odchodu do důchodu. Dojde k promítnutí delší příspěvkové doby do NDC systému a tím k růstu reálné výše vyměřeného důchodu. Tato verze NDC reformy bude mít, ale za následek, ţe nově přiznané důchody budou pod úrovní hranice chudoby. Udrţitelnost NDC systému je zajištěna výše zobrazeným poklesem náhradového poměru, nedochází tedy k diverzifikaci rizika průběţného financování, ale přechod jen sniţuje solidaritu systému a zlepšuje mezigenerační spravedlnost. Pro prosazení NDC systému je nutné dosáhnutí konsenzu a to napříč politickými stranami, dále odbornou i laickou veřejností. Zkušenosti z jiných zemí prokázaly, ţe systém lze aplikovat a následně je udrţitelný a dokáţe se díky vlastnímu mechanismu sám vyrovnávat. Pokud by byl NDC systém zaveden do I. pilíře důchodového pojištění, muselo by dojít i k výrazné transformaci ostatních pilířů, tedy celého systému sociálního zajištění na stáří. Jak uvádí projekce v minulých kapitolách, ani samotné parametrické změny v podobě především zvyšování věku odchodu do důchodu nezajistí vyrovnanost celého systému. Problematický je především v odchodu tzv. silných ročníků do penze, který je očekávám po roce 2040 a projevuje se ve všech predikcích velmi negativně. Možné problémy NDC systému Ze zpráv Bezděkovy komise nelze zjistit například plánovanou nákladovost NDC fondů. Ve Švédsku se provozní náklady průměrně pohybují okolo 0,08 %, dále správní poplatky 0,07 % a 0,03 % poplatky odvozené od výnosů, dále transakční náklady ve výši 0,02 %. Celkové náklady NDC systém nepřesahují 0,2 % z vloţených aktiv (Ehnsson 2014, s. 39). Proto pro budoucí fungování tohoto systému je nutné docílení takto nízkých nákladů na správu a fungování i v České republice. Dosáhnout takto nízké nákladovosti můţe být jedním z problémů při realizaci NDC reformy, kdyţ porovnáme současné náklady penzijních společností z kapitoly fondové zajištění na stáří. Penzijní reforma s předpokládaným přechodem na NDC zahrnuje nutně i reformaci celého systému sociálního pojištění. Nutným předpokladem je i zapojení podnikatelské sféry, která by měla přispět k zajištění svých zaměstnanců na stáří pomocí fondového spoření. Penze pod úrovní chudoby, které predikuje NDC reforma, budou muset být suplovány státním rozpočtem v podobě stanovení minimální garantované penze, nebo systémem sociálních příspěvků, coţ můţe opět vést k zatíţení veřejných rozpočtů a vyšší schodkovosti v % HDP, neţ uvádí projekce Bezděkovy komise.

3.3 Dotazníkové šetření Celkový počet respondentů v dotazníkovém šetření byl 529, při počtu otázek 22. Sběr dat probíhal v předem stanoveném časovém rozmezí 21 dnů, tedy konkrétně ve dnech 2. 2. 2016 - 23. 2. 2016. Návratnost dotazníků byla 82,1 %, a je stanovena poměrem vyplněných a zobrazených dotazníků na webovém rozhraní. Odhadovaná časová náročnost dotazníků byla stanovena dle zkušebního testování na 8 minut, reálná doba vyplňování tento limit splňovala s průměrnou odchylkou 1 minuty. 46

Celý dotazník je obsahem přílohy č. 1, dále jednotlivé segmentační otázky jsou součástí přílohy č. 15. V rámci vyhodnocení segmentačních otázek byly zjištěny následující údaje. Dotazování se zúčastnilo 52,74 % muţů a 47,26 % ţen. Dotazník segmentoval i věkové sloţení respondentů a to v kategoriích 18-30 (34,59%), 31-50 (42,15% ) a 51- aţ odchod do penze (23,25%). Souhrnně zobrazeno v rámci grafu č. 8. Graf 8 Rozdělení respondentů 200

124

98

85

Muž

99

70

Žena

53

0 18-30 let

31-50 let

51- odchod do penze

Zdroj: vlastní výzkum

Z grafu je patrné, ţe nejvíce respondentů, kteří dotazník vyplnili je z kategorie 31-50 let, kde nejsilnější skupinu tvoří muţi. Převaţujícím vzděláním v rámci šetření bylo středoškolské s maturitou (47,07 %), do této kategorie spadá i vyšší odborné, jelikoţ je na přechodu středoškolského a vysokoškolského stupně vzdělání. Druhým nejvyšším dosaţeným vzděláním u respondentů bylo vysokoškolské (25,14 %), třetím nejčastějším vzděláním bylo vyučení bez maturity (24,76 %), na posledním místě s nejmenší četností vzdělání základní (3,02 %). Poslední segmentační otázkou v dotazníkovém šetření bylo bydliště respondentů. S nejvyšší četností 40,45 % se jednalo o města do 50 000 obyvatel, následováno vesnicemi a městy do 5 000 obyvatel s četností 27,98 %. Třetí místo v četnosti dotazovaných byla města nad 100 000 obyvatel (18,53 %). Poslední příčku obsadili města v rozmezí 50 000 aţ 100 000 obyvatel s 13,04 %. První otázka, jak zobrazuje graf č. 9, je zaměřena na to, zda se jednotliví občané zajímají o svoje zajištění na důchod. Graf 9 Zájem o zajištění na důchod 60%

47%

40%

26%

23%

20%

3%

1%

Rozhodně NE

Nevím

0% Spíše ANO

Spíše NE

Rozhodně ANO


Jak vyplývá z grafu tak v součtu přes 70 % respondentů odpovědělo spíše ano nebo rozhodně ano na otázku, zda se zajímají o své zajištění na důchod. Spíše ne, nebo rozhodně ne odpovědělo v součtu 29,11 % dotazovaných. Četnost odpovědi nevím byla pod úrovní jednoho procenta (0,76 %). Druhá otázka byla zaměřená na to, zda se jednotliví respondenti orientují v důchodové problematice, jelikoţ neustále změny a samotná sloţitost celého systému mohou vést k niţšímu zajištění na stáří. Vyhodnocení zobrazuje graf č. 10.

47

Graf 10 Orientace v současné důchodové politice 60%

52% 33%

40%

10%

20%

5%

0% Spíše se nevyznám

Spíše se vyznám

Rozhodně se nevyznám Rozhodně se vyznám


Spíše se nevyznám jako svojí odpověď označilo 51,98 % dotázaných a společně s 10,02 % rozhodně se nevyznám tato skupina tvořila 62 % respondentů. Spíše se vyznám, jako odpověď zvolilo 33,46 % respondentů a rozhodně se vyznám pouze 4,54 %. Při hlubším rozboru jednotlivých odpovědí se zaměřením na vzdělání respondentů, lidé s vyučením bez maturity nejvíce odpovídali, ţe se spíše nevyznají. Nejčetnější odpověď respondentů se středoškolským vzděláním s maturitou byla také, ţe se spíše nevyznají. Prakticky jediná skupina, a to s vysokoškolským vzděláním měla nejčetnější odpověď, spíše se vyznám a to v rámci této skupiny na úrovni 38,3 % oproti 36,8 % spíše se nevyznám. Následující třetí otázka v rámci dotazníkového šetření byla zaměřená na to, zda si jednotliví respondenti myslí, zda jsou nutné změny současného důchodového systému v České republice. Vyhodnocení zobrazuje graf č. 11. Graf 11 Myslíte, ţe jsou nutné změny současného důchodového systému v ČR? 60% 40% 20% 0%

53% 26%

Spíše nutné

Rozhodně nutné

15% Nevím

5%

1%

Spíše nejsou nutné Rozhodně nejsou nutné


Změny spíše nutné a rozhodně nutné jako svojí odpověď označilo v součtu 78,83 % respondentů, coţ je jasně dominující odpověď. Třetí nejčetnější odpovědí bylo, ţe samotní respondenti neví jak na tuto otázku odpovědět, coţ má částečnou návaznost na fakt, ţe se v dané problematice více respondentů nevyzná. Při ověření závislostí bylo zjištěno, ţe respondenti, kteří odpověděli rozhodně se nevyznám v důchodovém systému, tak na následnou otázkou, zda je nutná změna současného důchodového systému, odpovídali v 54,7 %, ţe neví. Odpověď, ţe změny nejsou nutné nebo rozhodně nejsou nutné, označilo v součtu pouze 6,24% respondentů. Čtvrtá otázka, která zněla následovně: souhlasíte s následujícím tvrzením: Schodky státního systému v oblasti zajištění na stáří jsou způsobeny demografickými faktory, tedy nejedná se o chybu systému, ale o situaci, kdy se pojištěnci rozhodli odloţit své rodičovské povinnosti a nemít děti, které by následně přispívaly do průběţného systému na důchod svých rodičů. Byla částečně rozepsána, aby byl respondentům více přiblíţen dotazovaný problém. Graf č. 12 zobrazuje kumulované odpovědi.

48

Graf 12 Schodky státního systému 50% 40% 30% 20% 10% 0%

38% 28% 14%

14% 5%

Částečně souhlasím, částečně nesouhlasím

Spíše nesouhlasím

Spíše souhlasím

Rozhodně nesouhlasím

Rozhodně souhlasím


Samotná sloţitost poloţené otázky mohla vést respondenty k odpovídání středově, tedy neurčitě, ţe částečně souhlasí a částečně nesouhlasí a to se stalo v 38,19 % případech. Druhou nejčetnější odpovědí bylo spíše nesouhlasím (28,36 %). Třetí nejčetnější odpovědí spíše souhlasím 14,37% a na prakticky stejné úrovni s rozdílem odpovědi jednoho respondenta 14,18 % rozhodně nesouhlasím. Z vyhodnocení této otázky by se dalo konstatovat, ţe schodky státního systému v oblasti zajištění na stáří nejsou způsobeny demografickými vlivy, ale něčím jiným, tedy špatným nastavením samotného systému. Fakt, ţe klesá porodnost a populace stárne, respondenti nebrali v potaz. Následujících několik otázek je zaměřeno na problematiku důchodového spoření, tedy II. pilíř systému zajištění na stáří. Otázka č. 5, které následující tvrzení o II. pilíři, tzv. důchodovém spoření platí, měla zjistit, jaký měli občané pohled na tento systém a zda se tohoto nepovinného pilíře chtěli zúčastnit. Vyhodnocení zachycuje graf č. 13. Graf 13 Tvrzení II. pilíř 80%

71%

60% 40%

16%

20% 0%

Neplánoval/a jsem, do tohoto systému vstoupit.

8%

Nevím, o co se jedná.

5%

Plánoval/a jsem do tohoto Jsem účastníkem II. pilíře. systému vstoupit.


Nejčetnější odpovědí s 71,08% bylo, ţe jednotliví respondenti neplánují do tohoto systému vstoupit, následované odpovědí, ţe ani neví o co se jedná s 16,45 %. Vyuţít důchodové spoření plánovalo do budoucna 7,94 % a 4,54 % dotazovaných jiţ bylo účastníky tohoto pilíře. Tato skutečnost reflektuje skutečnost, ţe II. pilíř nevyuţil dostatek obyvatel a došlo k jeho zrušení. Důchodové spoření bylo ukončeno rozhodnutím vlády k 1. 1. 2016. Otázka č. 6 se zaměřuje, na to zda respondenti o této skutečnosti ví. Vyhodnocení je obsaţeno v grafu č. 14.

49

Graf 14 Ukončení II. pilíře 40%

37%

34%

30% 20%

14%

10%

9%

7%

Nevím.

Rozhodně NE.

0% Rozhodně ANO.

Spíše ANO.

Spíše NE.


Z vyhodnocení této otázky vyplývá, ţe většina dotazovaných ví o ukončení důchodového spoření (70,51 %). Spíše ne nebo rozhodně ne odpovědělo celkem 20,61 %. Zbylých 8,88 % respondentů dalo, ţe neví. Pokud blíţe rozdělíme respondenty mezi muţe a ţeny, zjistíme, ţe rozdělení napříč odpověďmi je přibliţně stejné. Rozhodně ano zvolilo 30,08 % muţů a ţen 43,6%, a u odpovědi spíše ano 38 % muţů a ţen 28,8% ţen, takţe v celkovém součtu je rozdíl mezi pohlavími 4 % u kladných odpovědí zda zaznamenali ukončení II. pilíře. Otázka č. 7 více přibliţuje důvod, proč do II. pilíře nevstoupilo dostatek obyvatel. Vyhodnocení zobrazuje graf č. 15. Zde bylo umoţněno respondentům také napsat vlastní odpověď. Jelikoţ odpověď mohl mít kaţdý vlastní, nejsou zahrnuty všechny v grafu, protoţe mají pouze mizivou celkovou váhu v procentech. Graf 15 II. pilíř 40% 35%

34% 30%

30%

28%

25%

21%

20% 15%

10%

10%

4%

5% 0%

Neměl/a jsem Od začátku bylo Myslím si, ţe tento Je jen pro bohaté. Tento systém jsem dostatek informací tvrzeno opozicí, ţe systém není povaţoval/a jako o tomto systému. ho v případě výhry spolehlivý dobrou moţnost ve volbách zruší, zajištění na stáří. proto jsem do něj nevstoupil/a.

Někdo mi to rozmluvil.


Graf zachycuje nejčastější odpovědi. Nejvíce získala odpověď, ţe respondenti neměli dostatek informací o důchodovém spoření (33,84 %). Druhou nejčetnější odpovědí bylo, ţe od začátku bylo tvrzeno opozicí, ţe v případě výhry ve volbách zruší daný II. pilíř, a proto do tohoto systému nevstoupili, v tomto případě se jednalo o četnost 30,25 %. Třetí nejčastější odpovědí je, ţe samotný systém není spolehlivý. Tuto odpověď zvolilo 27,79 % respondentů. Dalšími odpověďmi bylo, ţe II. pilíř je jen pro bohaté. Zde se dá jiţ usuzovat, ţe respondenti měli základní informace o systému a dle předběţných propočtů měli niţší příjem, a proto se

50

jim tento pilíř nevyplatil. Tento systém povaţovalo za dobré zajištění na stáří 9,83 % respondentů, tedy v celkovém počtu 52. Odpověď: někdo mi to rozmluvil, zvolilo 3,59 % respondentů. Ostatní názory globálně získaly shodně 0,19 %. Napsat svoji vlastní odpověď si zvolilo 19 respondentů. Odpovědi se více méně shodovaly v tom, ţe respondenti neví o co jde, nezajímají se, nemají stálý příjem, povaţují daný systém za podvod nebo například myslí, stačí důchodové připojištění (III. pilíř) pro dostačující zajištění na stáří. Otázka č. 8: Výše důchodu můţe být závislá na zvolené strategii, tedy v případě zvolení strategie s vysokým zhodnocením např. úspor v rámci komerčního pojištění investované do akcií, můţe dojíti ke ztrátě. Jakou z následujících strategií preferujete v rámci svého zajištění na stáří. Měla za úkol potvrdit hypotézu, ţe lidé preferují konzervativní zajištění a to napříč vzděláním a věkem. Výsledky této otázky zobrazuje graf č. 16. Graf 16 Strategie zajištění 100% 62% 50%

19%

14%

6%

Diverzifikace

Nevím

Dynamické

0% Konzervativní


Konzervativní zajištění, tedy odpověď, ţe vyuţívám jen produkty, kde mám garantováno, ţe o vklady nepřijdu, zvolilo 61,63 % respondentů. Při bliţším rozboru nejslabší skupinou v rámci konzervativního přístupu byli vysokoškoláci, kteří v rámci své skupiny toto zajištění zvolili v 45,1 %. Nejsilnější skupinou se stali lidé, s vyučením bez maturity, které konzervativní zajištění zvolili v 80 %. V rámci věkových kategorií tpak tuto odpověď volili lidé ve věku 51 aţ odchod do penze a to v 71,5 %. Je zajímavé, ţe v kategorii 31 – 50 let byla tato odpověď ještě častější a to na úrovni 74 %. Respondenti ve věku 18 – 30 let konzervativní zajištění zaškrtli v celku 39,9 % případů. Diverzifikace, neboli část vkladů zajištěných a část v rizikovějších investicích, získala 18,71 % hlasů a nejsilnější skupinou, která volila tuto variantu, byli vysokoškolsky vzdělaní lidé (27,8 %). Z hlediska věkové struktury respondenti ze skupiny 18 – 30 volili diverzifikaci v 26,8 %, zajímavé je, ţe skupiny 31 – 50 pouze v 11,2 % a ve skupině 51 – aţ odchod do penze 20,3 %. Nevím, je odpověď s třetí největší četností 13,8 %. Nejsilnější skupinou, která volila tuto moţnost, byli lidé ve věku 18- 30 let, a to v rámci své skupiny v 26,2 % případů. Dynamické zajištění na stáří, tedy progresivní produkty s příslibem velkého zhodnocení, ale i moţné ztráty, zvolilo 5,9 % respondentů, kde nejsilnější skupinou byli opět mladší lidé, kteří zvolili tuto odpověď v 7,1 %. Otázka č. 9, jaký máte názor na následující moţnosti úpravy současného systému pro zachování jeho stability. Měla za úkol zjistit, zda jsou jednotliví respondenti ochotni připustit nějakou úpravu současného důchodového systému, která by ale částečně sníţila jejich současné zajištění. V první části byla navrhnuta moţnost navýšení odvodů sociálního pojištění a případně daní, pro zachování stability současného systému. Následně bylo navrţeno sníţení důchodů a naposled zvýšení věku odchodu do důchodu (graf č. 17).

51

Graf 17 Návrhy úprav současného systému (v %)

Nevím Rozhodně jsem proti Zvýšení věku

Spíše jsem proti

Snížení důchodů Navýšení odvodů

Spíše jsem pro Rozhodně jsem pro 0

10

20

30

40

50

60

70


Z grafu vyplývá, ţe většina respondentů je rozhodně proti jakékoliv úpravě sniţující jejich moţný disponibilní nebo budoucí důchod, případně podmínky vstupu do něj. Navýšení odvodů a daní, je dle respondentů nejvíce preferovaná varianta ze všech tří, jelikoţ rozhodně pro a spíše pro u této varianty hlasovalo celkem 15,3 % u ostatních to bylo méně. V součtu zvýšení věku odchodu do důchodu získalo 11,5 % hlasů a sníţení důchodů pouze 7,2 %. Největší odpor respondentů byl u varianty se sníţením důchodů, kde respondenti hlasovali spíše proti a rozhodně proti s četností celkem 89,7 %. Za tímto se umístilo zvýšení věku odchodu do důchodu s 84,4 % a na posledním místě v nejméně chtěné variantě se umístilo navýšení odvodů s 79,7 %. Otázka č. 10 se zaměřuje na stanovení preferencí, jaký z uvedených výroků je respondentům nejbliţší. Zobrazeno v grafu č. 18. Graf 18 Nejbliţší výrok respondenta 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%

48%

43%

6% Stát by se měl plně postarat Stát by měl zajistit Stát by měl hrát čím dál tím o současné i budoucí minimální důchody, s tím, menší roli v zajištění na důchodce. ţe kaţdý by se měl na stáří a kaţdý občan by se důchod zajistit sám. měl o sebe postarat sám.

3% Jiný


Tato otázka rozdělila respondenty na přibliţně dvě podobně velké skupiny. S četností 48,39 % se umístila odpověď, ţe stát by se měl plně postarat o současné i budoucí důchodce. Na druhém místě se umístila odpověď, ţe stát by měl zajistit minimální důchody s tím, ţe kaţdý by se měl na důchod zajistit sám (42,53 %). Třetí místo obsadil výrok, ţe stát by měl hrát čím dál tím menší roli v zajištění na stáří a kaţdý občan by se měl postarat sám o sebe. S názorem, ţe stát by se měl postarat o současné i budoucí důchodce se nejvíce ztotoţňovala skupina respondentů ve věku 18-30 let s četností 63,9 %. 52

Následující dvě otázky se zaměřují na důchodovou politiku jednotlivých politických stran, konkrétně zda navrhované reformy ovlivňují voličovy preference. Otázka č. 11 zjišťuje, zda byl pro respondenta rozhodujícím kritériem při posledních volbách přístup konkrétní strany k reformaci důchodového systému. Zobrazeno v grafu č. 19. Graf 19 Vliv reforem na minulé volby 60%

51%

40% 18%

20%

16%

8%

7%

Nevím

Rozhodně ANO

0% Spíše NE

Spíše ANO

Rozhodně NE


Z výsledků vyplývá, ţe 67,3 % respondentů spíše nebo rozhodně neovlivnil přístup volené politické strany k reformaci důchodového systému. Nejsilnější věkovou skupinou ovlivněnou tímto faktorem jsou lidé ve věku 51- odchod do penze, coţ je logický předpoklad, jelikoţ jich se daná problematiky týká nejvíce. V návaznosti na předchozí otázku je následující č. 12, která se zajímá, zda by ovlivnilo rozhodování při následujících parlamentních volbách, kdyby preferovaná politická strana navrhovala důchodovou reformu, která by se respondentovi nelíbila (graf č. 20). Graf 20 Vliv reforem na budoucí volby 40%

38%

36%

30% 20%

13%

10%

9%

4%

0% Spíše ANO

Spíše NE

Rozhodně ANO

Nevím

Rozhodně NE


Minulé volby ovlivněné návrhy důchodové reformy nebyly, ale dle těchto výsledků, budoucí volby by jiţ v součtu kladných odpovědí ovlivnily rozhodování u 50,66 % respondentů. Respondenty by spíše toto rozhodování neovlivnilo s četností 36,48 %. Opět i u této otázky se setkáváme s vysokou četností odpovědí nevím (8,7 %). Návrh jakékoliv důchodové reformy je z pravidla zaloţen na zvýšení současné zátěţe, coţ si občané uvědomují, a ovlivňuje to případné budoucí rozhodování jakou stranu volit. Otázka č. 13, měl by být vyplácený důchod od státu více solidární (bohatí podporují chudé), nebo více zásluhový (bohatí jsou na tom lépe, jelikoţ se více odráţí vyšší odvedené částky do státního systému) je vyhodnocena v grafu č. 21.

53

Graf 21 Solidární vs. zásluhový systém 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00%

43,10% 24,01%

Částečně solidární, částečně zásluhový

Spíše solidární

16,26%

Rozhodně solidární

9,83% Spíše zásluhový

4,16%

2,65%

Rozhodně zásluhový

Nevím


V této otázce respondenti nejčastěji volili středovou odpověď, ţe systém by měl být částečně solidární a částečně zásluhový, a to v 43,1 %. Následovalo přiklonění k solidární stránce, kde spíše solidární mělo četnost 24,01 % a rozhodně solidární 16,26 %. Dle věkové struktury, mladí uchazeči shledávali mnohem více vhodný zásluhový systém, kde u moţnosti (spíše zásluhový) odpovídali s četností 15,3 %, oproti skupině 31-50, která zde odpovídala s četností pouze 5,4%. Podle vzdělání, tak nejvíce zásluhový systém preferovali vysokoškoláci s celkovou četností 25,6 %, oproti například lidem s vyučením bez maturity 4,6 %. Následující otázky jsou zaměřeny na moţnost implementace prvků NDC systému do českého důchodového systému bez potřeby, aby respondenti věděli, co tento systém znamená. Otázka č. 14 vyhodnocena grafem č. 22 zjišťuje, zda by občan měl mít volbu kdy do důchodu odejít, tedy moţnost sám si zvolit věk, kdy do důchodu vstoupí, jak to funguje například ve Švédsku. Graf 22 Volby odchodu do důchodu 60% 50%

50% 36%

40% 30% 20%

10%

10%

2%

2%

Rozhodně NE

Nevím

0% Spíše ANO

Rozhodně ANO

Spíše NE


U této otázky jsou preference velmi jednoznačné, v součtu 86,2 % respondentů označilo odpověď (spíše ano, rozhodně ano). Zajímavé je zde, ţe největší skupinou, která si myslí, ţe občan by neměl mít volbu kdy do důchodu odejít, jsou vysokoškolsky vzdělaní respondenti, kteří tuto odpověď volili v četnosti 28,6 %. Jedním z výrazných znaků NDC systému je větší zásluhovost a především individuální účty, na které občané v průběhu svého ţivota odvádí částky na své penzijní zajištění. Otázka č. 15 zjišťuje, zda by respondenti chtěli na důchod spořit na svůj individuální účet a tedy vědět, kolik do systému odvedli a dle toho dostávat i důchod. Vyhodnoceno v grafu č. 23.

54

Graf 23 Individuální účty spoření na penzi 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%

49% 30% 13%

Spíše ANO

Rozhodně ANO

6%

Spíše NE

Nevím

2% Rozhodně NE


Kladnou odpověď na tuto variantu uvádí v součtu 79,02 % respondentů, proti je v součtu 15,12 %, nerozhodnutých zůstává 5,86% z dotazovaných. Dle vzdělání nejsilnější skupinou se souhlasnými hlasy jsou vysokoškoláci (88,7 %). Při segmentaci dle místa bydliště jsou hlasy pro jednotlivé odpovědi rozděleny rovnoměrně bez výrazných výkyvů, nejsilnější skupinou prosazující souhlasné stanovisko jsou obyvatelé z měst do 100 000 obyvatel a to s četností 91,3 %, oproti například vesnicím a městům do 5 000 kde, kde četnost těchto odpovědí je 74,4 %. Následující otázka č. 16 je v silné návaznosti na tu předchozí, jelikoţ se opět týká individuálních účtů a to, zda by byla uţitečná kaţdoroční informace o naspořených prostředcích a předpokládaném budoucím důchodu pro rozhodování respondentů, zda by je to motivovalo k vyššímu zabezpečení se. Vyhodnoceno v grafu č. 24. Graf 24 Motivace k vyššímu spoření 60%

54% 42%

40% 20%

3%

1%

Spíše NE

Rozhodně NE

0% Rozhodně ANO

Spíše ANO


Informace o naspořených částkách a výši budoucího důchodu by více motivovala v součtu 95,85 % respondentů. Jako neuţitečnou tuto informaci shledalo pouze 4,16 % respondentů. NDC systém přináší prvky jako jsou individuální účty a následně kaţdoroční výpisy z těchto účtů, které jednotlivým vkladatelům oznamují stav vývoje zhodnocení jejich prostředků a také předpokládaný důchod pro jednotlivá léta vstupu do důchodu. Například ve Švédském modelu NDC je moţné zvolit věk, kdy do penze vstoupit. Respondenti projevili kladné odpovědi ve všech otázkách týkajících se tohoto systému. Problémem NDC systému a reformy směrem k jeho aplikaci je pokles náhradového poměru, tedy poklesu průměrného důchodu obyvatelstva. Následně je dbán větší důraz na individuální spoření na penzi a větší zapojení zaměstnavatelů k zajištění na stáří svých zaměstnanců. Otázka č. 17 zjišťuje, jaké tvrzení je pro respondenty nejvíce přijatelné a to i s přihlédnutím k rizikovosti (graf č. 25). Na tuto otázku mohli být vepsány i vlastní odpovědi, graf uvádí pouze nejčetnější.

55

Graf 25 Úroveň budoucího důchodu 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%

66%

21% 11% Lidé by měli mít garantovanou Penze garantované státem, které Lidé by si měli sami zvolit, jakým minimální úroveň důchodu a více se nesníţí jejich ţivotní úroveň, na úkor způsobem se chtějí zajistit a jaký zajišťovat sami dle svého uváţení a vyšších odvodů systém vyuţijí a sami nést riziko v moţností. případě zvolení nevhodného způsobu.


Lidé by měli mít garantovanou minimální úroveň důchodu a více se zajišťovat sami dle svého uváţení a moţností je odpověď s četností 65,97 %, tedy nejvyšší v rámci této otázky. Druhá nejvyšší četnost 21,36 % náleţí variantě, kde penze by měly být garantované státem a nesníţí ţivotní úroveň obyvatel, ale na úkor vyšších odvodů, delšího odchodu do penze a dalších úprav, které zajistí stabilitu systému, ale sníţí dostupné prostředky v průběhu pracovního ţivota. Třetí nejčetnější 10,59 % je odpověď, ţe lidé by si měli sami zvolit, jakým způsobem se chtějí zajistit a jaký systém vyuţijí a sami nést riziko v případě zvolení nevhodného způsobu. Další odpovědi se vyskytovaly s menší četností. Několik respondentů uvádí, ţe je nutné, aby stát našel finanční prostředky a dokázal zajistit důchody garantující stejnou ţivotní úroveň jako za pracovního ţivota, bez navyšování věku odchodu do penze, odvodů a jiných parametrických změn. Případně aby stát zlepšil hospodaření a stále garantoval penze s mírným zvyšováním věku odchodu do důchodu. Otázka č. 18 zjišťuje, zda respondenti chtějí mít větší kontrolu nad svým zajištěním na stáří, ale současně i větší odpovědnost (graf č. 26). Graf 26 Větší kontrola a odpovědnost 80%

65%

60% 40%

20% 0% Spíše ANO

16%

13%

Rozhodně ANO

Spíše NE

4%

2%

Nevím

Rozhodně NE


Větší odpovědnost, ale zároveň i větší kontrolu chce mít v součtu více neţ 81 % respondentů. V rámci segmentace obyvatel dle bydliště, nejméně chtějí větší odpovědnost na vesnicích a městech do 5000 a je zde i nejvíce respondentů, kteří neví zda ano či ne. V rámci segmentace vzdělání lidé se základním vzděláním volili odpověď nevím, nebo rozhodně ne. Při rozdělení respondentů na ţeny a můţe, je pozorována vyšší četnost kladné odpovědi u muţů, kdy například u odpovědi rozhodně ano, muţi mají četnost 19,7 % a ţeny 12 %.

56

3.3.1 Závislosti a hypotézy V rámci analýzy závislosti napříč segmenty respondentů byly zjištěny následující souvislosti mezi jednotlivými otázky následovně. Pokud respondenti v otázce č. 10 (Jaký je Vám nejbliţší z uvedených výroků) odpověděli, ţe stát by se měl plně postarat o současné i budoucí důchodce, tak tito respondenti následně na otázku č. 15 (Chtěli byste na důchod spořit na svůj individuální účet a tedy vědět kolik jste do systému odvedli, a dle toho dostávat i důchod) odpověděli s 2x větší pravděpodobností, ţe rozhodně ne. Pokud respondenti v otázce č. 11 (Byl pro Vás rozhodujícím kritériem, při posledních parlamentních volbách, přístup konkrétní strany k reformaci důchodového systému?) odpověděli rozhodně ano, tak následně v otázce č. 12 odpovídali s 7x větší pravděpodobností na otázku č. 12 (Pokud by Vámi preferovaná politická strana navrhovala důchodovou reformu, která by se Vám nelíbila, ovlivnilo by to Vaše rozhodování při následujících parlamentních volbách?) také rozhodně ano. V otázce č. 13 (Měl by být vyplácený důchod od státu více solidární, nebo více zásluhový) respondenti, kteří odpovídali rozhodně solidární, pak následně s 5,6x větší pravděpodobností odpověděli rozhodně ne, na otázku č. 15 (Chtěli by jste na důchod spořit na svůj individuální účet a tedy vědět kolik jste do systému odvedli a dle toho dostávat i důchod). Hypotézy První stanovená hypotéza zněla, ţe lidé s vysokoškolským vzděláním odpoví kladněji v otázkách zaměřených na zavedení NDC tj. spoření na individuálním účtu a vyplácení důchodu úměrnému odvedené částce do systému. Následující tabulka č. 14 představuje sumarizaci odpovědí segmentovaných dle vzdělání. Tabulka 14 První hypotéza Dosaţené vzdělání Základní

Vyučení bez maturity

Středoškolské s maturitou, Vyšší odborné

Vysokoškolské

Rozhodně ANO

25,0 %

19,8 %

29,7 %

40,6 %

Spíše ANO

56,3 %

60,3 %

43,4 %

48,1 %

Součet

81,30 %

80,10 %

73,10 %

88,70 %

Odpovědi


Z tabulky vyplývá, ţe respondenti s vysokoškolským vzděláním odpověděli kladně a to s četností 88,7 %, coţ prezentuje nejvyšší číslo v rámci jednotlivých druhů vzdělání. Druhá hypotéza říká, ţe respondenti preferují více konzervativní zajištění neţ diverzifikaci. Z dat získaných vyhodnocením dotazníkového šetření vyplývá, ţe 61,63 % respondentů preferuje konzervativní zajištění a diverzifikaci pak 18,71 % respondentů. Třetí hypotéza říká, ţe mladší lidé (18-30 let) se orientují hůře v současné důchodové problematice neţ věkové skupiny před důchodem (51- odchod do penze). Pro vyhodnocení slouţí tabulka č. 15.

57

Tabulka 15 Třetí hypotéza

Odpovědi / Segmenty Orientuji se (rozhodně ano + spíše ano) χ2 test

Všichni respondenti 38,00 %

18-30

31-50

32,30%

34,10%

51- odchod do penze 53,60%

-

21,442

15,49

18,652


Pro zjištění závislosti odpovědí na věku respondentů byl vyuţit test dobré shody. Hypotézy testování byly stanoveny následovně: -

H0 – Je předpoklad, ţe četnost orientace v důchodové problematice není závislá na věku respondenta

-

H1 – Je předpoklad, ţe četnost orientace v důchodové problematice je závislá na věku respondenta

Statistická hodnota 2 je 9,488 s 5 % pravděpodobností chyby prvního druhu. 21,442 > χ2 15,49 >χ2 18,652> χ2

Hypotéza H0 je tedy zamítnuta a platí tedy, ţe četnost orientace v důchodové problematice je závislá na věku respondentů. Respondenti ve věku 51 let aţ odchod do penze označili s četností 53,6 %, ţe se orientují (spíše + rozhodně) v této problematice a jsou tedy skupinou převyšující ostatní. Tím pádem dochází k potvrzení původní hypotézy, ţe mladší lidé (18-30 let) se orientují hůře v současné důchodové problematice neţ věkové skupiny před důchodem (51- odchod do penze).

3.4 Diskuse výsledků a návrhy opatření Reforma důchodového systému je sloţitým a dlouhodobým procesem, pro který je nutná shoda napříč odbornou, politickou a laickou veřejností. Současný, průběţně financovaný systém důchodového zabezpečení, se potýká s mnoho problémy obecného rázu. Je závislý na ekonomické situaci v zemi, která ovlivňuje především stránku tvorby zdrojů. Dalším výrazným vlivem působícím na tento systém je vývoj demografické situace, kde dochází ke stárnutí obyvatelstva a tedy poklesu počtu osob v produktivním věku. Systém státních penzí je nutné valorizovat především díky působení inflace a nutnosti zachování určitého poměru k průměrné mzdě obyvatel. Díky stále více negativnějšímu sloţení obyvatelstva dochází k tlakům na růst povinného pojistného na sociální zabezpečení. To v důsledku sniţuje disponibilní zůstatky obyvatel za jejich pracovního ţivota, coţ vyúsťuje v malé úspory domácností. Jedním z problémů důchodové reformy je i politický populismus, kde sliby a jejich realizace ovlivňují podobu tohoto systému se zvyšováním výdajů na státní rozpočet. Státní důchodový systém, nyní myšleno I. pilíř můţe nabýt do budoucna různých podob. Moţným výsledkem je parametricky upravený průběţně dávkově definovaný systém, nebo například systém zaloţený na rovném důchodu. Jednou z moţností je také NDC systém, který je předmětem této práce. Autory mnohokrát zmiňovanou skutečností pro úspěšnou realizaci důchodové reformy je nutnost tzv. vůle politické elity a nutnost angaţovanosti občanské a odborné veřejnosti a následná shoda mezi všemi zapojenými subjekty. Důleţitým faktorem je nalezení také institucionální platformy, která bude konsenzuálně přijata a nedojde k situaci jako

58

s důchodovým spořením, které bylo násilně prohlasováno v poslanecké sněmovně s rozdílem hlasu jednoho poslance. NDC systém, jak vyplývá z teoretické části, umoţňuje zavedení matematicko pojistných principů do důchodového zajištění. Vytvoření přímé vazby mezi vloţenými prostředky do systému a následnou výměrou důchodu. Další zdánlivou výhodou je stanovení pouze minimální věkové hranice pro odchod do důchodu. Projekce Bezděkovy komise ohledně NDC počítaly v transformačním období s růstem věku odchodu do důchodu na úroveň 65 let. Nakonec parametrické změny schválené vládou tento věk v České republice budou do budoucna převyšovat. Důleţitým faktorem zde zůstává doba doţití v důchodu, která slouţí pro predikci jak současných úprav systému, tak i moţnosti realizace NDC reformy. Růst doby doţití zásadně ovlivňuje dobu strávenou v penzi, a tudíţ k těmto úpravám musí docházet, jelikoţ tento trend zásadně zvyšuje schodkovost celého systému, protoţe dochází k vyšší spotřebě důchodových i ostatních sociálních dávek. Z analýzy současného stavu penzijního systému byla zjištěna nízká míra porodnosti, coţ potvrzují predikce budoucího vývoje, které očekávají další pokles porodnosti v následujících letech. Současná důchodová komise modeluje vývoj populace bez přihlédnutí k migraci. Uvádí, ţe současná porodnost je 1,53 dítěte na ţenu. Do budoucna by však k udrţení stability bylo potřeba toto číslo drţet na hladině 2,47 dítěte s postupným poklesem na 2 děti. Tento současný stav zásadně ovlivní budoucí sloţení populace, která jako celek stárne, a tudíţ je stále méně osob v produktivním věku. Demografické tlaky nutí vládu k zvyšování věku odchodu do důchodu. Toto navyšování můţe zapříčinit růst nezaměstnanosti v předdůchodovém věku. Česká republika dle statistik zatím dosahuje v oblasti zaměstnávání starších skupin obyvatel jedny z nejlepších čísel ve skupině 55-59 let bylo zaměstnáno 76,9 % obyvatel. Pro starší skupiny obyvatel je ale tento trend opačný, a Česká republika je pod průměrem Evropské unie. Při dalším růstu věku odchodu do důchodu však počet nezaměstnaných roste více a stává se zátěţí pro státní systém sociálního zabezpečení. Problémem důchodového systému v České republice je jeho nedostatečná diverzifikace, jelikoţ 95 % dávek v důchodu je zprostředkováno z I. pilíře. K větší diverzifikaci měl slouţit II. pilíř, neboli důchodové spoření, které bylo v lednu roku 2016 ukončeno Vládou České republiky. V III. pilíři, dříve označovaném jako penzijním připojištění, nyní doplňkové penzijní spoření, spoří necelých 5 milionů obyvatel. Ačkoliv se jedná o masově rozšířený produkt, úspory v něm obyvatelstvem nakumulované, jsou značně nedostatečné. Pro příklad lze vydělit majetek fondů penzijních společností (352 miliard Kč) počtem klientů a výsledné číslo, zaokrouhleně 77 tis Kč, je průměrné částka naspořená jedním klientem. Pro zajištění na penzi je taková výše naprosto nedostatečná. V České republice chybí pilíř, kde by se výrazně zapojovali zaměstnavatelé, kteří by přispívali na zajištění svých zaměstnanců na důchod. Samotná účast zaměstnavatelů v III. pilíři je zatím malá. Průběţný systém financování sociálního zabezpečení je závislý na demografickém vývoji, který dle projekcí uvedených v kapitole budoucnost penzijního systému není pozitivní. Fondový systém financování je na druhou stranu závislý na podmínkách na finančních trzích a výši administrativních nákladů. Kaţdý z výše uvedených způsobů financování má rozdílnou rizikovost a jejich kombinací lze tyto rizika diverzifikovat. V současnosti se český důchodový systém potýká s několika následujícími problémy: 59

-

Valorizace nereflektují spotřebitelský koš penzistů.

-

Náhradový poměr byl roce 2014 na úrovni 55 %, coţ je niţší údaj neţ průměr Evropské unie.

-

Počet důchodů zatíţených exekuční sráţkou v roce 2014 byl 75 815 a neustále roste.

-

Počet zaměstnaných osob ve věku 60 let a více je v České republice pouze 32,2 %, kdy průměr Evropské unie je 36,3 %. Tento stav můţe být stále větším problémem díky postupnému navyšování věku odchodu do důchodu.

-

Délka pracovního ţivota v České republice je pouze 34,9 let. Evropský průměr je 35,3 a ve Švédsku například 41,1 let.

-

Fondové zajištění zastoupené III. pilířem je velmi rozšířené, ale roční objem vloţených příspěvků poslední roky klesá o cca. 0,7 %. Nárůst zaměstnavatelů, kteří přispívají do tohoto typu zajištění rostl v roce 2015 o 0,6 %.

-

Zhodnocení fondů je nízké, jak zobrazuje příloha č. 13. Často na úrovni, která nepokryje roční inflaci. Samotné fondy mají vysoké náklady, které se skládají ze správních nákladů, provizí, poplatků, odpisů a rezerv.

Moţnosti reforem jsou často odvíjeny od demografických projekcí prováděných na dlouhá období převyšující 20 let. Tyto predikce obsahují odchylky od reálného vývoje ve výši desítek procent dle vyhodnocení Ministerstva financí. Dále na vývoj působí mnoho faktorů, které nelze předem ani predikovat. Většina projekcí je prováděna bez přihlédnutí k migraci osob. Současná migrační krize proto můţe zásadně ovlivnit demografický vývoj v evropských zemích. Dle predikcí je očekáván růst obyvatelstva ve věku 65 a více let v následujících letech v poměru k aktivní populaci z 23 % na 41 %, coţ přinese obrovskou zátěţ pro celý systém sociálního zabezpečení. Zatíţen bude nejen důchodový účet, ale i celý úsek zdravotnictví. V projekcích není nikdy zachycován vývoj růstu nákladů na speciální programy Ministerstev vnitra a obrany České republiky, které do jisté míry suplují dávky sociálního zabezpečení v podobě výsluh. Současné projekce budoucích příjmů a výdajů důchodového systému v poměru k HDP, nejsou dle předpovědí Ministerstva financí České republiky příliš katastrofické, jelikoţ počítají s nárůstem věku odchodu do důchodu. Není stanovena stropní hranice odchodu do důchodu, tudíţ se počítá s neustálým růstem po celou dobu projekce. Nelze však s jistotou tvrdit, ţe se bude stejně vyvíjet i doba doţití, či nedojde k vytvoření stropního věku, protoţe jiţ nyní probíhají v současné vládě debaty o výši tohoto věku. Tempo růstu věku odchodu do důchodu bude v následujících letech v řádu několika měsíců mezi muţi a ţenami rozdílné neţ se dostane na úroveň 67 let, kdy následné tempo bude u muţů i ţen stejné na úrovni 2 měsíců za rok. Genderově vyrovnaného odchodu do důchodu se tedy dosáhne v roce 2044. Predikovaná doba strávená v důchodu je pro ţeny i muţe stejná v délce 22 let. V České republice je věk odchodu do důchodu niţší neţ je průměr Evropské unie a OECD. Při platných úpravách budoucí věk odchodu do důchodu bude ale vyšší neţ obě tyto porovnávané skupiny. Projekce zavedení NDC vychází z materiálů Bezděkovy komise, která se touto variantou reformy důchodového systému zabývala. Při porovnání predikcí salda důchodového účtu v % HDP vychází NDC varianta jako výhodnější, neţ varianta daný systém nereformovat.

60

Současný důchodový systém je kaţdoročně schodkový a je nutná tedy jeho reforma. Při provedení NDC reformy by dle projekcí došlo k vyrovnání důchodového účtu a jen částečné schodkovosti v letech odchodu silných ročníků do penze. V případě neupravení současného systému budou budoucí kumulované schodky dosahovat desítky aţ stovky procent hrubého domácího produktu. Saldo se dle NDC reformy pohybuje v průběhu projekce do roku 2100 v rozpětí 0,8 % aţ – 1,3 % HDP. Schodky jsou predikovány na roky 2040-2060, kdy se naplno projeví odchod silných ročníků do důchodu. V NDC systému jednotliví pojištěnci vědí, kolik mají na svém individuálním účtu naspořeno a jaký je jejich očekávaný důchod pro jednotlivá léta vstupu do důchodu. Tyto informace následně slouţí k rozhodování, v jakém věku vstoupí do penze a kolik ještě naspořit, aby po dobu penze dostávali výplatu dávek v úrovni, která bude dostačující. Ve Švédsku tyto informace obyvatelé dostávají formou Oranţové obálky, kdy jim kaţdý rok úřad pošle informace o stavu a zhodnocení vloţených prostředků. Pojištěnci si tedy mohou v průběhu svého aktivního ţivota volit, zda upřednostní současnou spotřebu před spořením nebo naopak. Z hlediska výše se NDC důchod liší od současného státního důchodového pojištění. Tento systém je zaloţen na zásluhovosti, tedy lidé co v průběhu ţivota odvedli více do systému, dostanou ze systému více. Dle predikcí by NDC penze dosahovala hodnoty k poměru k hrubé mzdě přibliţně 27 %, coţ by bylo u většiny obyvatel pod hranicí ţivotního minima. Na tuto situaci by stát musel reagovat zavedením sociálního systému, který by dorovnával takto nízké penze. Obecné zavedení NDC principů do I. pilíře důchodového zajištění by zapříčinilo silnou reformaci i ostatních pilířů. Muselo by dojít k posílení významnosti třetího pilíře, který by musel výrazněji suplovat niţší dávky z NDC důchodu. Nutným předpokladem by bylo i zapojení podnikatelské sféry, která by měla přispět k zajištění svých zaměstnanců na stáří pomocí fondového spoření. Dotazníkové šetření Z vyhodnocení dotazníkového šetření vyplývá, ţe většina respondentů (70 %) se zajímá o své zajištění na stáří. Na druhou stranu se celkově 62 % dotázaných nevyzná v důchodové problematice. Samotná sloţitost systému a neustále změny mohou jednotlivé obyvatele demotivovat k vyššímu zajištění na stáří. Opět zde dochází k problému nespolečenského konsenzu a tudíţ neustálých změn přicházejících v kaţdém volebním období. Samotní respondenti si uvědomují nutnost reformace důchodového systému, souhlasné stanovisko se změnou označilo přes 78 % dotázaných. Otázka č. 4 měla za úkol zjistit, zda respondenti shledávají jako viníka schodkovosti státního systému zajištění na penzi demografickou situaci. Souhlasné stanovisko v součtu na tento výrok dalo pouze 19 % dotázaných. Nejvyšší zastoupení získala odpověď, ţe za schodky státního systému penzijního zajištění můţe demografie pouze částečně (38,19 %). Část dotazníkového šetření se zabývala důchodovým spořením (II. pilířem) a jeho zrušením. Do tohoto systému vstoupilo pouze necelých 85 tisíc osob. Z průzkumu vyplývá, ţe 71,08 % respondentů neplánovalo vstoupit do tohoto pilíře. Podmínky nastavení důchodového spoření nahrávaly spíše obyvatelům s vyššími příjmy, a tudíţ se tento produkt nestal masovým. Dalším problémem jiţ při zavádění tohoto pilíře byla neshoda ve vládě a opozici, která tehdy proklamovala, ţe v případě volební výhry daný pilíř zruší, jak se později stalo. Ukončení II. pilíře si je vědoma větší část dotázaných (70,51 %). Důvody, proč tento pilíř respondenti

61

nevyuţili, byly různé. Převaţujícím důvodem nevstoupení do II. pilíře byl nedostatek informací o systému samotném (33,84 %), dále proklamace o jeho zrušení (30,25 %) a domněnky, ţe daný systém není spolehlivý (27,79 %). Další často uváděnou skutečností bylo, ţe daný systém je jen pro bohaté (20,79 %). Jak vyplývá z dotazníkového šetření, myšlenka důchodového spoření se týkala jen části obyvatel s vysokými příjmy, a tedy se nestala masovým produktem, který by mohla vyuţít většina aktivní populace. Z průzkumu dále vyplývá, ţe jednotliví občané nebyli dostatečně informováni, protoţe nevěděli o principech fungování tohoto pilíře a dokonce věřili, ţe je nespolehlivý. Z výsledků dotazníkové šetření také vyplývá, ţe respondenti napříč pohlavím, věkem, vzděláním i bydlištěm preferují konzervativní zajištění na stáří (61,63 %), případně nějakou formu diverzifikace (18,71 %). Vysokou responsi s četností 13,8 % měla odpověď, ţe dotazovaní neví jakou preferují strategii. Dynamické strategie zajištění na stáří jsou nabízeny spíše v podobě fondové zajištění na stáří, které není v České republice obsaţeno v I. pilíři. Stát by se měl plně postarat o současné i budoucí důchodce, byla odpověď s četností 48,39 %, zároveň však respondenti odmítají zvýšení věku odchodu do důchodu, sníţení samotných důchodu i navýšení odvodů a daní. Tato patová situace nemá jednoduché východisko, jelikoţ zaměstnavatelé, při stávající úrovni odvodů, jiţ nemohou o moc více přispívat na zajištění svých zaměstnanců a jednotliví občané většinou nemají dostatečné disponibilní prostředky, aby si na důchod spořili sami. Druhou nejčetnější odpovědí (42,53 %) je, ţe stát by měl zajistit minimální důchody s tím, ţe kaţdý by se měl na důchod zajistit sám. Není však specifikováno na jaké úrovni. Lze ale předpokládat, ţe respondenti minimálním důchodem myslí ten na současné úrovni, tudíţ v případě sniţování náhradového poměru by se spíše přiklonili k odpovědi, ţe stát by se měl postarat o současné i budoucí penzisty. Při zaměření otázek, zda by systém měl být zásluhový nebo solidární se jednotlivé responze spíše blíţí solidárnímu systému (40 %) nebo částečně zásluhovému a částečně solidárnímu (43 %). Zásluhový princip, na kterém je NDC reforma značně postavena, schvaluje pouze 14 % respondentů. Na druhou stranu 79 % respondentů by chtělo spořit na individuálním účtu, a vědět tedy kolik do systému odvedli a dostávat dle toho důchod. Tyto odpovědi si částečně odporují, ale lze vycházet z toho, ţe preference pro individuální účty dosáhly vyšších hodnot neţ solidární systém, tudíţ mají vyšší váhu. V návaznosti na individuální účty byla otázka na motivaci k vyššímu spoření. Pokud by jednotliví respondenti měli kaţdoroční informace o budoucím důchodu, tedy o jeho výši pro jednotlivé roky vstupu do důchodu, motivovalo by to celkově 95,85 % respondentů k vyššímu zajištění na důchod. Tento prvek je jeden z dalších typických pro aplikaci NDC reformy. Zároveň respondenti chtějí mít vyšší kontrolu nad svým zajištěním na stáří a zároveň větší odpovědnost s četností 81 %, coţ by jim NDC reforma opět umoţnovala. Věk odchodu do důchodu není v současné době zastropován a bude v následujících letech neustále růst. NDC reforma umoţňuje odchod do důchodu po překročení minimální hranice kdykoliv. Samotnou vlastní volbu věku odchodu do důchodu preferuje 86,2 % dotazovaných.

62

Návrhy opatření Před realizací NDC reformy je nutné dosáhnout celospolečenské shody, ke které v následujících letech pravděpodobně na základě minulých zkušeností nedojde, proto autor navrhuje za základě dat z praktické části provést nejdříve základní parametrické změny současného systému a také se více zaměřit na socio-ekonomickou situaci v České republice. Zaměstnanost je faktorem, který velmi ovlivňuje systém sociálního zabezpečení a tudíţ i důchodového zajištění. Díky neustálému zvyšování věku odchodu do důchodu, který není v současné době zastropován, je nutno učinit tlak na společenské změny, které začnou pracovní trh připravovat na zaměstnávání osob přinejmenším do věku 68 let. Problémem není pouze zaměstnávání osob v předdůchodovém věku, ale také na počátku vstupu na pracovní trh. Česká republika opět dosahuje horších výsledků v zaměstnávání mladých lidí neţ je průměr Evropské unie a OECD. Dle dostupných dat je nutné také zvýšit celkovou dobu strávenou na pracovním trhu, jelikoţ oproti Švédsku, kde je tato doba 41,1 roku, pracují lidé v průměru v České republice 34,9 let. Navýšením této doby by přibylo do systému více financí, coţ by mělo stabilizační charakter. V návaznosti na předchozí doporučení by se stát měl začít připravovat na silné stárnutí populace a odchod silných ročníků do penze, který je předpokládán v letech 2040-2060. Příprava by měla být zaloţená především na tvorbě rezerv, které pokryjí následné důchodové dávky a nutnou přidruţenou zvýšenou zdravotní péči. Tato tvorba bude velmi obtíţná z důvodu kaţdoroční schodkovosti, ale vláda by se měla zaměřit na vytvoření alespoň částečného finančního obnosu v dobách, kdy dochází k hospodářskému růstu. Před realizací přechodu na NDC systém by měl vzniknout další pilíř, nebo dojít k úpravě III. pilíře, tak aby došlo k dostatečné diverzifikaci v zajištění na penzi. Jelikoţ důchod vyplácený z prvního pilíře zaloţeném na NDC bude na niţší úrovni neţ současné státní penze, bude nutno tyto částky dorovnávat z jiného zdroje, tedy ze spoření. Na základě zjištěných dat z dotazníků, nově nabízené produkty by měly být spíše konzervativní. Nelze předpokládat, ţe větší část budoucích prostředků získají lidé z nakumulovaných úroků z dynamičtějších produktů, ale z určité státní podpory nabízené k těmto produktům. Můţe se jednat o určitý druh daňové úlevy nebo odměny za naspořené částky. Tento krok ale povede k dalšímu zatíţení státního rozpočtu. Druhý pilíř jistou diverzifikaci přinášel, ale dle zjištěných výsledků nebyl dostatečně prezentován populaci, která vlastně nevěděla, o co se jedná a následně si myslela, ţe systém je nespolehlivý. Závěrem tohoto zjištění je, ţe v případě realizace příští důchodové reformy je nutné dát větší důraz na komunikaci s obyvatelstvem a dosáhnout konsenzu mezi politickou, odbornou a laickou veřejností. Reformace důchodového systému je krok zasahující několik generací a proto by měl být proveden s touto shodou, aby byla zajištěna jeho realizovatelnost i v případě výhry ve volbách opozičními stranami. Dle dotazníkového šetření by populace šla pomyslně rozdělit na dva tábory. První, v současné době větší, preferující tvrzení, ţe by se měl stát plně postarat o současné i budoucí důchodce. Druhý tábor, který preferuje minimální důchody od státu, a zajištění kaţdého dle vlastního uváţení. Pokud by došlo k otočení pohledu obyvatelstva na preference minimálního důchodu a vlastního zajištění, přineslo by to vhodnější klima pro realizaci NDC reformy. Pro obyvatelstvo jsou důleţité informace, které jsou srozumitelně komunikovány a lehce dostupné. Individuální účty tyto informace poskytují a dle dotazníkového šetření napomáhají vyššímu zabezpečení na stáří. Částečným řešením by mohlo být zprovoznění portálu České správy sociálního zabezpečení, který by poskytoval pro kaţdého jednotlivce alespoň základní informace, které by pomohly utvořit představu o budoucím důchodu. 63

Nutná je další diskuze, zda budoucí důchodový systém má být solidární nebo zásluhový, protoţe jestli přetrvají dosavadní tendence preferující solidární systém, není NDC reforma moţná, jelikoţ z ní vzešlý systém je z větší části zásluhový. NDC důchodový systém je značně výhodnější pro obyvatelstvo dosahující vyšší příjmy, jelikoţ je výplata důchodových dávek odvozena od odvedených příspěvků. Proto by bylo ideální, aby všichni v průběhu svého produktivního ţivota měli tak vysoké příjmy, aby následný NDC důchod i se sníţeným náhradovým poměrem oproti současnosti byl dostatečný. Z tohoto důvodu je NDC systém nevýhodný pro osoby pracující celý ţivot za minimální mzdu. Realizace NDC reformy by značně posunula mnoho osob za hranici chudoby. Na tuto situaci by stát musel reagovat zavedením nových sociálních dávek a opět zatíţit systém. Tudíţ implementace v současné po době by nevyřešila problémy s financováním důchodového systému, jelikoţ i NDC důchod je rovněţ průběţně financován jako současný systém. Zároveň výhoda nezávislosti NDC systému na vládních rozhodnutích je jen částečná. Základ systému funguje na pojistně matematických procesech, ale je také závislý na nastavení tabulek doţití nebo stanovení minimálního věku odchodu do důchodu. Při realizaci NDC reformy se nejedná ani o změnu systému financování, jelikoţ se dále bude jednat o pouze optimalizovaný PAYG DB systém se zaměřením na zásluhovost a ne na solidární přístup jako doposud. Ze získaných dat vyplývá, ţe více neţ 81 % respondentů by chtělo vyšší odpovědnost ve svém zajištění na stáří, coţ je v NDC systému nutností. Na druhou stranu tuto moţnost mají občané jiţ dnes, více se zabezpečit a nespoléhat pouze na státní systém důchodového pojištění. V současnosti existuje moţnost se zajistit více. Při realizaci NDC reformy by se jednalo o nutnost a v případě nezodpovědnosti občanů by vzrostla rizika chudoby, protoţe by neexistovalo dostatečné sociální zajištění v rámci I. pilíře. V souhrnu by se dalo konstatovat, ţe NDC reforma jako celek není vhodná k aplikaci v prostředí České republiky. Toto zjištění koresponduje s doporučením Bezděkovy komise, která tuto variantu vyloučila z moţných reforem českého důchodového systému.

64

4 Závěr Diplomová práce se zabývá moţností realizace reformy zavádějící systém s pomyslnými účty, který je průběţným systémem s příspěvkově definovaným financováním, ve zkratce označovaným jako NDC. Teoretická část práce je zaměřena na úvod do důchodové problematiky od historického vývoje sociálního zabezpečení ve světě. Jsou představeny dva základní historické modely zajištění na důchod, Bismarckův a Beveridgův. Dále byla představena moţnost financování sociálního zabezpečení z průběţného a kapitalizovaného fondu. Důleţitou částí je také představení jednotlivých typů penzijních systémů. Reformy a jejich cíle jsou celosvětovým problémem, se kterým se potýká mnoho zemí na světě a i samotná Česká republika. Hnací mechanismy reforem jsou v jednotlivých zemích různé, ale všechny nesou společné rysy především v podobě fiskálních tlaků vyvolaných stárnutím populace. Reformace a následné socio-ekonomické změny vyţadují změnu základních myšlenek o nastavení penzijního systému, které se někdy datují více neţ 100 let do historie. Teoretická část práce podrobně seznamuje se současným důchodovým systémem v České republice a jeho jednotlivými částmi, mezi které patří důchodové pojištění, penzijní připojištění a nyní jiţ zrušené důchodové spoření. Také jsou představena teoretická východiska NDC systému a jeho sloţení. Tento systém je implementován v několika vyspělých zemích, jako je Itálie, Norsko a Švédsko. NDC je často označováno téţ jako Švédský model, protoţe zde došlo k jeho první realizaci v praxi. Aplikace zde proběhla bez problémů a systém dodnes funguje. Proto je součástí této kapitoly představeno fungování NDC přístupu v této zemi. Realizací NDC reformy se v České republice zabývala Bezděkova komise a došla k závěrům, ţe by její realizace eliminovala nárůst výdajů důchodového systému postupným přechodem, ale vznikají sociální rizika především v nezohlednění vývoje ţivotního minima ve vazbě k minimálnímu garantovanému důchodu. Výrazný je pokles náhradového poměru, ze současných 42 % na 27 % ke konci století, coţ zapříčiní nízkou průměrnou úroveň důchodu, a odhadem 60 % důchodů bude pod hranicí chudoby. Ze své podstaty je NDC přebytkový po většinu doby projekce a pouze v době odchodu silných ročníků dochází k mírnému saldu. Praktická část je zaměřena na sumarizaci současného stavu penzijního systému, především k nákladovosti důchodového pojištění s přihlédnutím na zaměstnanost. Také jsou kvantifikovány údaje o fondovém zajištění na stáří. Další významnou kapitolou je samotná budoucnost penzijního systému, která vychází především z predikcí Ministerstva financí České republiky, Eurostatu a dokumentů Důchodové komise. Je také představen model NDC reformy s predikcí dopadů do roku 2100. Součástí praktické části je dotazníkové šetření, které mělo za úkol zjistit stav veřejného mínění v oblasti důchodové problematiky a moţnosti realizace reforem. Z vyhodnocení vyplývá, ţe občané povaţují reformy za nutné. Systém by měl být dle respondentů stále spíše solidární neţ zásluhový. Na základě vyhodnocení dat o stavu současného důchodového systému, následných predikcí budoucích stavů a výsledků dotazníkového šetření, autor shrnul výsledky a navrhnul změny současného systému s doporučením neprovést NDC důchodovou reformu v České republice. 65

Základem pro učinění správných rozhodnutí je dostatek srozumitelných informací poskytnutých obyvatelstvu prostřednictvím médií. Důleţité je i vzdělávání v tomto tématu současných předproduktivních skupin obyvatel, neboli studentů, kteří brzy vstoupí na pracovní trh a budou tvořit ekonomicky aktivní obyvatelstvo, které bude muset přispívat do průběţného systému financování a zároveň se pravděpodobně fondově zajištovat. Vzdělávání v oblasti finanční gramotnosti je potřeba poskytovat i občanům, kteří jiţ jsou v penzi, jelikoţ počet exekucí na jejich penze je často zapříčiněn neznalostí a má tendenci kaţdoročně růst o tisíce případů. Poučením na závěr můţe být skutečnost, ţe obyvatelé budou muset do budoucna převzít více odpovědnosti sami na sebe a nespoléhat z 95 % na stát jako doposud. Prioritní bude rozhodnutí, zda omezit současnou spotřebu v produktivním věku na úkor dostatečného zajištění, či tento krok neudělat a nadále se spoléhat na státní zajištění s výrazným předpokladem, ţe ţivotní úroveň, většiny jednotlivců bude v penzi niţší neţ za ţivota v produktivním věku.

66

Literatura APFCR.CZ. Ekonomické ukazatele penzijních společností a jejich fondů za roku 2015 [online]. Asociace penzijních společností ČR, 2015a. Dostupné z: http://www.apfcr.cz/cs/vybrane-ekonomicke-ukazatele/ekonomicke-ukazatele-penzijnichspolecnosti-a-jejich-fondu-za-rok-2015-ctvrtletne.html APFCR.CZ. Zhodnocení prostředků účastníků [online]. [s. l.] : Asociace penzijních společností ČR, 2015. Dostupné z: http://www.apfcr.cz/cs/vybrane-ekonomickeukazatele/zhodnoceni-prostredku-ucastniku.html ARNOLDOVÁ, A. Sociální zabezpečení I. Praha : Grada Publishing , 2012. ISBN 978-80247-3724-9. BERTOCCHI, M., SCHWARTZ, L., ZIEMBA, T. Optimizing the Aging, Retirement, and Pensions Dilemma. [s. l.] : John Wiley & Sons, 2010. ISBN 978-0-470-58569-6. BEZDĚK, V. Závěrečná zpráva Bezděkovy komise [online]. [s. l.] : Důchodová komise, 2005. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/2235/zaverecna_zprava.pdf BEZDĚK, V. 2014. Poznámky k problematice zrušení důchodového spoření [online]. [s. l.] : Důchodová komise, 2014. Dostupné z: http://duchodova-komise.cz/wpcontent/uploads/2014/07/V.-Bezd%C4%9Bk-Pozn%C3%A1mky-k-problematicezru%C5%A1en%C3%AD-d%C5%AFchodov%C3%A9ho-spo%C5%99en%C3%AD-20.kv%C4%9Btna-2014.pdf BOHÁČ, R. Daňové příjmy veřejných rozpočtů v České republice. Praha : Wolters Kluwer Česká republika, 2013. ISBN 978-80-7478-045-5. BONOLI, G. The Politics of Pension Reform: Institutions and Policy Change in Western Europe. [s. l.] : Cambridge University Press, 2010. ISBN 978-0-521-77606-6. BÖRSCH-SUPAN, A. What Are NDC Pension Systems? What Do They Bring to Reform Strategies? [online]. [s. l.] : Mannheim Research Institute, 2003. Dostupné z: http://mea.mpisoc.mpg.de/uploads/user_mea_discussionpapers/fu66wudcl4okogdk_dp42.pdf BROOKS, S.,WEAVER, K. Pension Reform: Issues and Prospects for Non-financial Defined Contribution (NDC) Schemes. [s. l.] : World Bank Publications, 2006. ISBN 978-0-82136166-5. BROWN, R., LIEBMAN J.B., WISE, D. A. Social security policy in a changing environment. Chicago : University of Chicago Press. A National Bureau of Economic Research conference report, 2009. ISBN 978-0-226-07648-5. CIPRA, T. Penze: kvantitativní přístup. Praha : Ekopress, 2012. ISBN 978-80-86929-87-3. ČESKO, 427/2011 Sb. o doplňkovém penzijním spoření. Portál veřejné správy [online]. 2016. Dostupné z https://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?page=0&idBiblio=75836&recShow=13&nr=4 27~2F2011&rpp=15#parCnt

ČEVELA, R., KALVACH, Z., ČELEDOVÁ, L. Sociální gerontologie: Úvod do problematiky. [s. l.] : Grada Publishing a.s., 2012. ISBN 978-80-247-7995-9. ČSSZ. Přehled poplatníků pojistného ČSSZ [online]. [s. l.] : Česká správa sociálního zabezpečenení, 2014. Dostupné z: http://www.cssz.cz/NR/rdonlyres/193263AD-2C49-471FB971-C96E60699E07/0/k31_3_2014_Poplatnici.pdf ČSSZ. Přehled vybraných statistických ukazatelů (2014-2015) [online]. [s. l.]: Česká správa sociálního zabezpečenení. 2015a. Dostupné z: http://www.cssz.cz/NR/rdonlyres/4EF4ACC402C1-4619-B8B8-BD22318EC651/6663/stat_data_CSSZ_1_Q_2016.pdf ČSSZ. Přehled vybraných statistických ukazatelů z Agend ČSSZ [online]. [s. l.] : Česká správa sociálního zabezpečenení, 2015b. Dostupné z: http://www.cssz.cz/NR/rdonlyres/5B05D6217022-460D-B1405E077767E542/6398/vybrane_ukazatele_CSSZ_za_rok2014_20022015.pdf ČSSZ. Výroční správa 2014 [online].. [s. l.]: Česká správa sociálního zabezpečenení, 2015c. Dostupné z: http://www.cssz.cz/NR/rdonlyres/02BD8311-E43F-4846-95C5B59A37607201/0/VZ2014_web.pdf ČSSZ. Ukončení důchodového spoření. Česká správa sociálního zabezpečení [online], 2016. Dostupné z: http://www.cssz.cz/cz/pojistne-na-socialni-zabezpeceni/vyse-a-platbapojistneho/ukonceni-duchodoveho-sporeni-ii-pilire-duchodoveho-systemu.htm DISMAN, M., Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele. Praha: Karolinum, 2000. ISBN 978-80-246-0139-7. DUKOVÁ, I. a kol. Sociální politika: Učebnice pro obor sociální činnost. [s. l.] : Grada Publishing a. s. , 2013.ISBN 978-80-247-8455-7. EHNSSON, G. Annual Report of the Swedish Pension System 2013. Pensionsmyndigheten, 2014. ISSN 1654-126X. EUROPEAN COMMISSION, The 2015 ageing report underlying assumptions and projection methodologies. [online]. Luxembourg : Publications Office, 2016. ISBN 978-9279-35351-2. EUROSTAT.EU. Aggregate replacement ratio. Eurostat Europa [online], 2016. Dostupné z: http://ec.europa.eu/eurostat/tgm/table.do?tab=table&plugin=1&language=en&pcode=tsdde31 0 FIALA, T. Penzijní reformu? Hned a zadarmo (II. část). Parlamentnilisty.cz [online]. 2011a [cit. 2016-01-19]. Dostupné z: http://vasevec.parlamentnilisty.cz/vip-blogy/rozhovor-sjaroslavem-vostatkem-penzijni-reformu-hned-zadarmo-ii-cast FIALA, T, 2015. Jak by se musela vyvíjet porodnost v ČR, aby došlo k postupné stabilizaci počtu a věkového složení obyvatelstva ČR [online]. Důchodová komise, 2015. Dostupné z: http://www.duchodova-komise.cz/wp-content/uploads/2015/06/T.-Fiala-Jak-by-se-muselavyv%C3%ADjet-porodnost-v-%C4%8CR-aby-do%C5%A1lo-k-postupn%C3%A9stabilizaci-po%C4%8Dtu-a-v%C4%9Bkov%C3%A9ho-slo%C5%BEen%C3%ADobyvatelstva-%C4%8CR-bez-migrace-4.-%C4%8Devna-2015.pdf

FIALA, Z. Penzijní reformu? Hned a zadarmo (I. část). Parlamentnilisty.cz [online] 2011b. [cit. 2016-1-19]. Dostupné z: http://vasevec.parlamentnilisty.cz/vip-blogy/rozhovors%C2%A0jaroslavem-vostatkem-penzijni-reformu-hned-zadarmo-i-cast FILIP, P. POSPÍŠIL, R. Finanční poradenství: Co s tou penzí. 1. vyd. Praha : Institut pro finanční poradenství, 2013. ISBN 978-80-905457-0-0. GERŢOVÁ, L., KOUBA,S. Zákon o pojistném na důchodové spoření: komentář. Praha : Wolters Kluwer ČR,2013. ISBN 978-80-7478-017-2. GOLA, P. Jak to bude s ukončením II. důchodového pilíře? Důchodová reforma [online]. 2015 [vid. 2016-2-10]. Dostupné z: http://www.duchodovareforma.cz/clanky-tydne/jak-tobude-s-ukoncenim-ii-duchodoveho-pilire/ HAMMERNÍKOVÁ, A. a kol. Veřejné finance. Praha : Wolters Kluwer Česká republika, 2010. ISBN 978-80-7357-497-0. HOLUB, P. Jak na penze? Bezděk vzdor masáži u Čechů nevítězí. Aktuálně.cz [online]. 2010 [cit. 2016-2-18]. Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/jak-na-penze-bezdekvzdor-masazi-u-cechu-nevitezi/r~i:article:678808/ HOLZMANN, R., PALMER, E., Pension Reform: Issues and Prospects for Non-financial Defined Contribution (NDC) Schemes. [s. l.] : World Bank Publications, 2006. ISBN 978-08213-6166-5. HOLZMANN, R., PALMER, E., ROBALINO, D. Nonfinancial Defined Contribution Pension Schemes in a Changing Pension World, Progress, Lessons, and Implementation. Washington D.C. : World Bank Publications, 2012. ISBN 978-0-8213-8848-8. HOVORKA, J. Nižší důchod výměnou za desítky tisíc korun na ruku. Peníze z druhého pilíře nevracejte, radí fondy. Aktuálně.cz [online]. 2016 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/finance/nizsi-duchod-vymenou-za-desitky-tisic-korun-na-rukupenize-z/r~8c466154b45911e58d7b0025900fea04/ HRDLIČKOVÁ, L.,SKALKOVÁ, O. Začíná lov na peníze ze zrušeného druhého pilíře. Penzijní společnosti se utkají o tři miliardy korun. Hospodářské noviny [online]. 2016 [cit.2016-2-6]. ISSN 1213-7693. Dostupné z: http://archiv.ihned.cz/c1-65140520-zacina-lovna-penize-ze-zruseneho-druheho-pilire-penzijni-spolecnosti-se-utkaji-o-tri-miliardy-korun HRUBÝ, V. Konference o důchodové reformě [online]. Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2016. Dostupné z: http://www.noviny-mpsv.cz/files/clanky/417/051203.pdf JAHODA, R. Analýza některých dílčích aspektů přechodu penzijního systému směrem k NDC. Vysoká škola ekonomická v Praze, 2006. ISBN 80-245-1032-4. JANDA, J., Spořit nebo investovat?. Praha : Grada Publishing, 2011. ISBN 978-80-247-71663. JÁRA, M. Hospodaření fondů a penzijních společností v roce 2014. [s. l.] : Důchodová komise, 2015. Dostupné z: http://www.duchodova-komise.cz/wpcontent/uploads/2015/08/M.-J%C3%A1ra-%E2%80%93-Hospoda%C5%99en%C3%ADpenzijn%C3%ADch-fond%C5%AF-a-spole%C4%8Dnost%C3%AD-v-roce-2014dopln%C4%9Bn%C3%AD-27.-%C4%8Dervence-2015.pdf

KLAZAR, S. Redistribuční dopady zdanění a důchodového systému a jejich reforem. Praha : Wolters Kluwer Česká republika, 2011. ISBN 978-80-7357-702-5. LHOTSKÁ, K. Analýza nákladovosti důchodových systémů v České republice [online]. 2014. [s. l.] : Ernst Young. 2014. Dostupné z: http://www.duchodova-komise.cz/wpcontent/uploads/2014/11/Ernst-Young-Anal%C3%BDza-n%C3%A1kladovosti-2014.pdf LOUŢEK, M. Důchodová reforma. Vyd. 1. Praha : Univ. Karlova, Nakl. Karolinum, 2014. ISBN 978-80-246-2612-3. LOUŢEK, M. Důchodová reforma. Praha : Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2013. ISBN 978-80-86729-92-3. MAAYTOVÁ, A., OCHRANA F., PAVEL,J. Veřejné finance v teorii a praxi. Praha : Grada Publishing a.s., 2015. ISBN 978-80-247-5561-8. MANKIW, N. G. Zásady ekonomie. Praha : Grada. 1999. ISBN 978-80-7169-891-3. MARVAL, J., ŠTORK, Z. 2015 Pension Projections Update. Praha : Ministertvo finanční České republiky, 2015. ISBN 978-80-85045-84-0. MAŘÍK, K. Valorizace důchodů. Naše důchody.cz [online]. 2015[cit. 2016-2-20]. Dostupné z: http://www.naseduchody.cz/valorizace-duchodu.html MFCR.CZ. Počet a rozložení účastníků v II. pilíři [online]. Ministertvo financí České republiky, 2015. Dostupné z: http://www.duchodova-komise.cz/wpcontent/uploads/2014/08/MF-%C4%8CR-Po%C4%8Det-a-rozlo%C5%BEen%C3%AD%C3%BA%C4%8Dastn%C3%ADk%C5%AF-v-II.-pil%C3%AD%C5%99i-kv%C4%9Bten2014.pdf MFCR.CZ. Základní ukazatele vývoje penzijního připojištění a doplňkového penzijního spoření. Ministerstvo financí České republiky [online]. 2016 [cit. 2016-2-25]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/soukromy-sektor/penzijni-sluzby-a-systemy/penzijni-pripojistenidoplnkove-sporeni/vyvoj-penzijniho-pripojisteni/2015/penzijni-pripojisteni-a-sporeni-q42015-24026 MIKUŠOVÁ, M., STEJSKAL, J. Teorie a praxe veřejné ekonomiky. Praha : Wolters Kluwer, 2014. ISBN 978-80-7478-526-9. MLČOCH, L., Ekonomie rodiny v proměnách času, institucí a hodnot. Praha : Karolinum Press, 2013. ISBN 978-80-246-2323-8. MPSV.CZ. Vývoj [online]. [s. l.] : Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2013. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/18251/vyvoj.pdf MPSV.CZ. Mechanismus určování důchodového věku podklad [online]. Ministertvo práce a sociálních věcí, 2014. Dostupné z: http://www.duchodova-komise.cz/wpcontent/uploads/2014/08/MPSV-Mechanismus-ur%C4%8Dov%C3%A1n%C3%ADd%C5%AFchodov%C3%A9ho-v%C4%9Bku-%C4%8Derven-2014.pdf MPSV.CZ. Český důchodvý systém [online]. Ministerstvo práce a sociálních věcí. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/11969/Analyza.pdf

NAHODIL, F., Veřejné finance v České republice. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009. ISBN 978-80-7380-162-5. NISTICÒ, S., BEVILACQUA, M. Notional Defined Contribution (NDC) Pension Schemes and Income Patterns. Economics: The Open-Access, Open-Assessment E-Journal [online]. 201. ISSN 1864-6042. Dostupné z: doi:10.5018/economics-ejournal.ja.2013-29 NOVÁK, P. Statistika vyplácených výsluhových příspěvků. Ministerstov vnitra České republiky [online], 2011. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/statistika-vyplacenychvysluhovych-prispevku.aspx OECD. OECD360Jak se srovnává Česká republika?. OECD Publishing, 2015. ISBN 97892-64-23636-3. OECD.ORG. OECD.Stat. Pensions at a Glance http://stats.oecd.org/index.aspx?DatasetCode=PAG

[online].

2016

Dostupné

z:

OCHRANA, F., PAVEL, J.,VÍTEK, L.Veřejný sektor a veřejné finance: financování nepodnikatelských a podnikatelských aktivit. Praha : Grada, 2010. ISBN 978-80-247-3228-2. PALMER, E. Pension Reform: Issues and Prospects for Non-financial Defined Contribution (NDC) Schemes. Wahsington DC : World Bank Publications, 2006. ISBN 978-0-8213-61665. PEKOVÁ, J., Veřejné finance: teorie a praxe v ČR. Praha : Wolters Kluwer Česká republika, 2011. ISBN 978-80-7357-698-1. PENSION AGENCY. Allmän pension Pension Agency.[online]. 2016 [cit 2016-2-10]. Dostupné z: https://secure.pensionsmyndigheten.se/AllmanPension.html PENSIONSMYNDIGHETEN. Orange envelope shows how much you will get. Pension Agency [online]. 2016 [2016-2-10]. Dostupné z: https://secure.pensionsmyndigheten.se/OrangeEnvelopeShowsHowMuchYouWillGet_en.htm l PENSIONSMYNDIGHETEN.SE. Orange Kuvert. Pensions Myndigheten [online] 2016 [cit. 2016-1-25]. Dostupné z: https://secure.pensionsmyndigheten.se/A2.html PETRÁŇOVÁ, M., MEJSTŘÍK, B. Analýza - V ČR pracuje jen malá část mladých [online]. Český statistický úřad, 2016. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/20568823/ czam020316analyza.pdf/1ca71f02-3351-4011-a0c0-e252a872d865?version=1.0 PIKORA, V., ŠICHTAŘOVÁ, M. Nahá pravda: aneb co nám řekli o našich penězích a budoucnosti. 1. vyd. Praha: NF Distribuce, 2012. ISBN 978-80-260-2811-6. PLÍVOVÁ, V. MPSV stabilizovalo oblast exekučních srážek z dávek důchodového pojištění. [online]. Česká správa sociálního zabezpečení, 2012. Dostupné z: http://www.cssz.cz/cz/ocssz/informace/media/tiskove-zpravy/tiskove-zpravy-2012/2012-06-29-mpsv-stabilizovalooblast-exekucnich-srazek-z-davek-duchodoveho-pojisteni.htm POLLNEROVÁ, Š. Analýza nově zaváděných systémů NDC. Praha : VÚPSV. 2002. ISBN 978-80-239-0295-2.

PRAVEC, J. Skandinávská vize Jaroslava Vostatka a reakce na ní [online]. Ministertstvo práce a sociálních věcí, 2014. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/18166/media_230514.pdf PŘIB, J. Kdy do důchodu a za kolik. 13. aktualizované vyd. Praha: Grada. Edice Právo pro kaţdého, 2012. ISBN 978-80-247-4090-4. REMR, J., KVAPILOVÁ, E., Sociální politika v Čechách a na Slovensku po roce 1989. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1998. ISBN 80-7184-622-8. RUDOLFOVA, V. Historie vývoje důchodového systému v ČR [online]. Důchodová komise, 2014 Dostupné z: http://duchodova-komise.cz/wp-content/uploads/2014/07/V.Rudolfov%C3%A1-Historie-v%C3%BDvoje-d%C5%AFchodov%C3%A9hosyst%C3%A9mu-v-%C4%8CR-%C4%8Derven-2014.pdf RYBOVÁ, R. Změny v třetím pilíři důchodového pojištění: Co nás čeká? FinExpert.E15.cz [online] 2015 [2015-11-14]. Dostupné z: http://finexpert.e15.cz/zmeny-v-tretim-piliriduchodoveho-pojisteni-co-nas-ceka RYTÍŘOVÁ, L. Důchodový systém v České Republice. Olomouc: Anag, 2013. ISBN 978-807263-821-5. SAK, P. Sociologie stáří a seniorů. Grada Publishing a.s., 2012. ISBN 978-80-247-8250-8. SAMEK, V. Činnost PT1 Odborné komise pro důchodovou reformu [online]. Důchodová komise, 2014a. Dostupné z: http://www.duchodova-komise.cz/wp-content/uploads/ 2014/11/PT1-Samek-Bezd%C4%9Bk-%C4%8Cinnost-PT1-Odborn%C3%A9-komise-prod%C5%AFchodovou-reformu.pdf SAMEK, V. Jak zrušit důchodové spoření [online]. Důchodová komise, 2014b.Dostupné z: http://duchodova-komise.cz/wp-content/uploads/2014/07/Soci%C3%A1ln%C3%AD-komise%C4%8CSSD-Jak-zru%C5%A1it-d%C5%AFchodov%C3%A9-spo%C5%99en%C3%AD20.-%C3%BAnora-2014.pdf SAMEK, V., HÁJEK, Z. Scénář důchodové reformy ČMKOS [online]. 2010. Dostupné z: http://stavba.cmkos.cz/info.php?event_akce=info_down&id_info=2010000104. SCHNEIDER, O., ŠATAVA, J., Český důchodový systém na rozcestí: pro koho je výhodný přechod do druhého pilíře? [online]. Národohospodářský ústav AVČR, 2012. Dostupné z: http://idea.cerge-ei.cz/documents/studie_2012_04.pdf SCHROTH, J. Kolik lidí opravdu přišlo do Evropy a proč je mylné mluvit o invazi. Fakta a mýty o uprchlících. Aktuálně.cz [online]. 2016 [cit. 2016-2-16]. Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/grafika-uprchlici 2015/r~8bf2c0b2d0ce11e59c4a002590604f2e/ SKALKOVÁ, O. Penzijní fondy s pomocí nízké inflace slušně vydělaly. Hospodářské noviny [online]. 2016 [cit. 2016-2-25]. Dostupné z: http://archiv.ihned.cz/c1-65168510-penzijnifondy-s-pomoci-nizke-inflace-slusne-vydelaly SUNDÉN, A. The Swedish NDC Pension Reform [online]. The World bank. 1998. Dostupné z:http://info.worldbank.org/etools/docs/library/76548/march2000/proceedings/pdfpaper/preli minary/sunden.pdf

SVOBODA, R. Věková hranice odchodu do starobního důchodu v zemích EU [online]. Důchodová komise, 2014. Dostupné z: http://www.duchodova-komise.cz/wpcontent/uploads/2015/03/R.-Svoboda-V%C4%9Bkov%C3%A1-hranice-odchodu-dod%C5%AFchodu-v-zem%C3%ADch-EU-Svoboda-30.-%C4%8Dervence-2014.pdf SYROVÝ, P. Jak si spořit na důchod: zorientujte se v důchodové reformě. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-4479-7. ŠLAPÁK, M a kol. Informování občanů o nabytých důchodových právech a souvisejících skutečnostech nositelem pojištění. Praha: VÚPSV, 2015. ISBN 978-80-7416-217-6. VALENČÍK, R, Důchodový systém je potřeba konečně změnit [online]. Institut pro sociální a ekonomické analýzy, 2003. Dostupné z: http://www.iseacz.org/Aktuality/Posledn%C3%AD% C4%8Dl%C3%A1nkyakoment%C3%A1%C5%99e/tabid/64/articleType/ArticleView/articleI d/169/Dchodov-systm-je-poteba-konen-zmnit.aspx VENTURA-MARCO, M., VIDAL-MELÍÁ, C. An Integrated Notional Defined Contribution (NDC) Pension Scheme with Retirement and Permanent Disability [online].SCOR Papers, 2015. Dostupné z: http://www.scor.com/en/sgrc/scor-publications/scor-papers.html VOŘÍŠEK, V. Pomýšlíte na důchod?. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2008. ISBN 978-80-7357318-8. VOSTATEK, J. Vývojové tendence sociálního zabezpečení se zaměřením na Evropu a Česko [online]. Vysoká škola finanční a správní, 2009. Dostupné z: http://www.vsfs.cz/prilohy/konference/prezentace_jaroslav_vostatek.pdf VOSTATEK, J. Důchodová reforma: břímě mladých? Cesta, 2012. ISBN 978-80-9051348-8. VOSTATEK, J. Jak vypadají penzijní systémy ve světě? Na výběr jsou čtyři cesty. Ekonom [online]. 2014 [2016-1-21]. Dostupné z: http://ekonom.ihned.cz/c1-61717170-jak-vypadajipenzijni-systemy-ve-svete-na-vyber-jsou-ctyri-cesty VOSTATEK, J. Social and Provision Models of Pension Insurance and Savings [online] Centrum pro ekonomické studie a analýzy. 2015. Dostupné z: http://www.vsfs.cz/periodika/acta-2015-01.pdf VOSTATEK, J., ZBORNÍK, P., FIALA, T. Návrh penzijní reformy: (verze s NDC) [online]. Praha: CESTA - Centrum pro sociálně-trţní ekonomiku a otevřenou demokracii, 2012. ISBN 978-80-905134-3-3. Dostupné z: http://url1.eu/4XE VOTÝPKA, J. Důchodová reforma: Budoucnost není co bývala. FinExpert.E15.cz [online] 2005 [cit. 2016-1-4]. Dostupné z: http://finexpert.e15.cz/duchodova-reforma-budoucnostneni-co-byvala-2 VÝZKUMNÝ ÚSTAV PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ, 2013. Změny důchodových systémů ve vybraných zemích světa [online]. 2013. Dostupné z: http://www.vupsv.cz/sites/File/prispevky/duchody-2013-kveten.pdf WHITEHOUSE, E a kol. Nonfinancial Defined Contribution Pension Schemes in a Changing Pension World: Volume 1, Progress, Lessons, and Implementation. Washington D. C. : World Bank Publications, 2012. ISBN 978-0-8213-8848-8.

ŢENÍŠKOVÁ, M. Pojistné na sociální zabezpečení zaměstnavatelů, zaměstnanců, OSVČ a dobrovolně důchodově pojištěných s komentářem a příklady. Olomouc : ANAG, 2013. ISBN 978-80-7263-757-7.

Přílohy Příloha 1 - Konkrétní otázky dotazníkového šetření ................................................................... I Příloha 2 - Rizika jednotlivých systémů z různých pohledů .................................................... VI Příloha 3 - Přehled základních parametrů důchodových fondů ..............................................VII Příloha 4 - Počet účastníků v II. pilíři dle penzijních společností ......................................... VIII Příloha 5 - Oranţová obálka - roční výpis 2015....................................................................... IX Příloha 6 - NDC reforma navrhovaná ČSSD ............................................................................ X Příloha 7 - NDC reforma projekce hodnot do roku 2100 ......................................................... XI Příloha 8 - Valorizace v jednotlivých letech ............................................................................ XI Příloha 9 - Projekce penzijního systému – roky strávené v penzi ...........................................XII Příloha 10 - Celkové počty predikovaných starobních penzistů v tisicích .............................XII Příloha 11 - Projekce počtu let strávených v důchodu .......................................................... XIII Příloha 12 - Vývoj příjmů důchodového pojištění (v tis. Kč) ............................................... XIII Příloha 13 - Nominální zhodnocení penzijních fondů (%) ................................................... XIV Příloha 14 - III. pilíř vývoj celkových nákladů k celkovým aktivům ................................... XIV Příloha 15 - Segmentační otázky............................................................................................ XV

Příloha 1 - Konkrétní otázky dotazníkového šetření

1) Zajímáte se o své zajištění na důchod? -

Rozhodně ANO

-

Spíše ANO

-

Spíše NE

-

Rozhodně NE

-

Nevím

2) Orientujete se v současné důchodové problematice? - Rozhodně se vyznám - Spíše se vyznám - Spíše se nevyznám - Rozhodně se nevyznám 3) Myslíte, ţe jsou nutné změny současného důchodového systému v České republice? -

Rozhodně nutné

-

Spíše nutné

-

Spíše nejsou nutné

-

Rozhodně nejsou nutné

-

Nevím

4) Souhlasíte s následujícím tvrzením: Schodky státního systému v oblasti zajištění na stáří jsou způsobeny demografickými faktory, tedy nejedná se o chybu systému, ale o situaci, kdy se pojištěnci rozhodli odloţit své rodičovské povinnosti a nemít děti, které by následně přispívaly do průběţného systému na důchod svých rodičů. -

Rozhodně souhlasím

-

Spíše souhlasím

-

Částečně souhlasím, částečně nesouhlasím

-

Spíše nesouhlasím

-

Rozhodně nesouhlasím

5) Které následující tvrzení o II. pilíři, tzv. důchodovém spoření platí: -

Jsem účastníkem II. pilíře.

I

-

Plánoval/a jsem do tohoto systému vstoupit.

-

Neplánoval/a jsem, do tohoto systému vstoupit.

-

Nevím, o co se jedná.

6) V rámci českého penzijního systému dochází k ukončování II. pilíře, tzv. důchodového spoření, informaci o ukončení jsem zaznamenal/a ? -

Rozhodně ANO.

-

Spíše ANO.

-

Spíše NE.

-

Rozhodně NE.

-

Nevím.

7) Zaškrtněte výrok týkající se důchodového spoření (II. pilíře), se kterým souhlasíte (moţnost více správných odpovědí): -

Tento systém jsem povaţoval/a jako dobrou moţnost zajištění na stáří.

-

Je jen pro bohaté.

-

Od začátku bylo tvrzeno opozicí, ţe ho v případě výhry ve volbách zruší, proto jsem do něj nevstoupil/a.

-

Neměl/a jsem dostatek informací o tomto systému.

-

Myslím si, ţe tento systém není spolehlivý

-

Někdo mi to rozmluvil.

-

Vlastní odpověď =__________________

8) Výše důchodu můţe být závislá na zvolené strategii. Tedy v případě zvolení strategie s vysokým zhodnocením např. úspor v rámci komerčního pojištění investované do akcií, můţe dojít ke ztrátě. Jakou z následujících strategií preferujete v rámci svého zajištění na stáří: -

Konzervativní – vyuţívám jen produkty, kde mám garantováno, ţe o vklady nepřijdu. Diverzifikace – část zajištěna, část v rizikovějších investicích. Dynamické – progresivní produkty s příslibem velkého zhodnocení, ale i moţné ztráty. Nevím.

9) Jaký máte názor na následující moţnosti úpravy současného systému pro zachování jeho stability (odpovězte u kaţdého výroku, zda jste pro danou úpravu): -

Navýšení odvodů sociálního pojištění, případně daní

-

Sníţení důchodů

-

Zvýšení věku odchodu do důchodu

II

Moţné odpovědi: rozhodně jsem, spíše jsem , jsem spíše proti, jsem rozhodně proti, nevím 10) Jaký je Vám nejbliţší z uvedených výroků: -

Stát by se měl plně postarat o současné i budoucí důchodce.

-

Stát by měl zajistit minimální důchody, s tím, ţe kaţdý by se měl na důchod zajistit sám.

-

Stát by měl hrát čím dál tím menší roli v zajištění na stáří a kaţdý občan by se měl o sebe postarat sám.

-

Jiný, neţ z uvedených.

11) Byl pro Vás rozhodujícím kritériem, při posledních parlamentních volbách, přístup konkrétní strany k reformaci důchodového systému? -

Rozhodně ANO

-

Spíše ANO

-

Spíše NE

-

Rozhodně NE

-

Nevím

12) Pokud by Vámi preferovaná politická strana navrhovala důchodovou reformu, která by se Vám nelíbila, ovlivnilo by to Vaše rozhodování při následujících parlamentních volbách? -

Rozhodně ANO

-

Spíše ANO

-

Spíše NE

-

Rozhodně NE

-

Nevím

13) Měl by být vyplácený důchod od státu více solidární (bohatí podporují chudé), nebo více zásluhový (bohatí jsou na tom lépe, jelikoţ se více odráţí vyšší odvedené částky do státního systému). - Rozhodně solidární -

Spíše solidární

-

Částečně solidární, částečně zásluhový

-

Spíše zásluhový

-

Rozhodně zásluhový

-

Nevím

14) Měl by mít občan volbu, kdy do důchodu odejít?

III

-

Rozhodně ANO

-

Spíše ANO

-

Spíše NE

-

Rozhodně NE

-

Nevím

15) Chtěli by jste na důchod spořit na svůj individuální účet a tedy vědět kolik jste do systému odvedli a dle toho dostávat i důchod? -

Rozhodně ANO

-

Spíše ANO

-

Spíše NE

-

Rozhodně NE

-

Nevím

16) Byla by pro Vaše rozhodování uţitečná kaţdoroční informace o naspořených prostředcích a předpokládaném budoucím důchodu. Mohlo by Vás to motivovat k vyššímu zabezpečení se? -

Rozhodně ANO

-

Spíše ANO

-

Spíše NE

-

Rozhodně NE

17) Které z následujících tvrzení vyjadřuje nejvíce Váš názor s přihlédnutím na rizikovost zajištění na stáří: - Lidé by měli mít penze garantované státem, které nesníţí jejich ţivotní úroveň, na úkor vyšších odvodů, delšího odchodu do penze a dalších úprav, které zajistí stabilitu systému, ale sníţí dostupné prostředky v průběhu pracovního ţivota. - Lidé by měli mít garantovanou minimální úroveň důchodu a více se zajišťovat sami dle svého uváţení a moţností. - Lidé by si měli sami zvolit, jakým způsobem se chtějí zajistit a jaký systém vyuţijí a sami nést riziko v případě zvolení nevhodného způsobu. - Vlastní________________ 18) Chcete mít větší kontrolu nad svým zajištěním na stáří, ale i současně větší odpovědnost? -

Rozhodně ANO

-

Spíše ANO

-

Spíše NE

-

Rozhodně NE

IV

-

Nevím

19) Pohlaví: -

Muţ

Ţena

20) Věk:

18-30

31-50

51- odchod do penze

21) Jaké je vaše nejvyšší dokončené vzdělání: -

Základní

-


-


-

Vysokoškolské

22) Bydliště: -

vesnice, město do 5 000 obyvatel

-

město do 50 000 obyvatel

-


-

město nad 100 000 obyvatel

V

Příloha 2 - Rizika jednotlivých systémů z různých pohledů Průběţné systémy

Soukromé fondové systémy

Makroekonomická rizika Moţné efekty, které nemohou být zmírňovány

Šoky ve výstupu

Nezaměstnanost

Niţší příjmy, účinky na jednotlivce mohou být zmírňovány

Ţádný účinek na financování a běţnou úroveň příspěvků

Nízký růst mezd

Finanční krize

Nízké míry výnosu Demografická rizika Vysoký poměr závislosti Menší pracovní síla Politická rizika Změna kontraktů Citlivost na fiskální situaci Zdroj: Louţek (2013)

Ţádný účinek na financování, ale postiţení jednotlivci přijímají niţší budoucí výnosy

Moţné niţší příjmy

Omezená, nebo dokonce zrušená akumulovaná zásoba

Ţádné účinky

Ţádné účinky na financování, ale niţší výnosy

Zhoršující se finance

Ţádný přímý účinek

Vyšší mzdy a budoucí výnosy

Niţší příjmy a budoucí výnosy

Relativně snadná Vysoká

Obtíţná Nízká

VI

Příloha 3 - Přehled základních parametrů důchodových fondů Důchodový fond státních dluhopisů

Konzervativní důchodový fond

Vyváţený důchodový fond

Dynamický důchodový fond

Státní dluhopisy ČR, část dluhopisy OECD. Váţená poměrná splatnost 5. let

Zejména státní dluhopisy, ale i dluhopisy evropských institucí ( ECB, MMF, Invest.banka) Dále korporátní dluhopisy s vysokým ratingem, neinvestuje do akcí

Dluhopisy jako konzervativní sloţka. Umoţňuje investice do akcií

Umoţňuje větší podíl investice do akcií

Rating dluhopisové sloţky

5 nejlepších ratingových kategorií




Podíl akciové sloţky

0%

0%

Max. 40 %

Max. 80 %

Zajištění měnového rizika

ANO

ANO

Min. 75 % zajištěno

Min. 50 %

Investice do fondů

NE

ANO, max. 30 %

ANO, max. 35 %

ANO, max. 35 %

0, 3 % p. a.

0,4 %

0,5 %

0, 6 %

Kam investuje

Poplatky fixní Poplatky ze zisku

10 % ze zisku, vypočítáváno při překročení předchozího maxima

Zdroj: Syrový (2012, s. 95)

VII

Příloha 4 - Počet účastníků v II. pilíři dle penzijních společností Penzijní společnost ALLIANZ PS Česká spořitelna PS ČSOB PS Komerční banka PS PS České pojišťovny Raiffeisen PS Celkem

Počet účastníků 10 510 14 044 3 283 14 181 42 518 12 342 84 536

Zdroj: Ministerstva financí České republiky (2014, s. 1).

VIII

Příloha 5 - Oranţová obálka - roční výpis 2015

Zdroj: (Pensionsmyndigheten 2016)

IX

Příloha 6 - NDC reforma navrhovaná ČSSD

Zdroj: (Bezděk 2005, s. 17)

X

Příloha 7 - NDC reforma projekce hodnot do roku 2100

Zdroj: (Bezděk 2005, s. 20)

Příloha 8 - Valorizace v jednotlivých letech Zvýšení základní výměry důchodu

Zvýšení procentní výměry důchodu

2006

o 70 Kč na 1470 Kč

o 4 % a 6 %)

2007

o 100 Kč na 1570 Kč

o 5,6 % a 6,6 %)

2008

o 130 Kč na 1700 Kč

o3%

2008 (srpen)

o 470 Kč na 2170 Kč

nezvyšuje se

2009

zůstává 2170 Kč

o 4,40 %

2011

o 60 Kč na 2230 Kč

o 3,90 %

2012

o 40 Kč na 2270 Kč

o 1,60 %

2013

o 60 Kč na 2330 Kč

o 0,90 %

2014

o 10 Kč na 2340 Kč

o 0,40 %

2015

o 60 Kč na 2400 Kč

o 1,60 %

2016

o 40 Kč na 2440 Kč

nezvyšuje se

Rok (od ledna)

Zdroj: (Mařík 2015)

XI

Příloha 9 - Projekce penzijního systému – roky strávené v penzi

Zdroj: (Marval a Štork 2015, s. 4) z Eurostat, Pension Insurance Act (No. 155/1995), MoF calculations.

Příloha 10 - Celkové počty predikovaných starobních penzistů v tisicích

Zdroj: (Marval a Štork 2015, s. 4) z Eurostat, Pension Insurance Act (No. 155/1995), MoF calculations.

XII

Příloha 11 - Projekce počtu let strávených v důchodu

Zdroj: (MPSV.CZ nedatováno, s. 5)

Příloha 12 - Vývoj příjmů důchodového pojištění (v tis. Kč)


XIII

Příloha 13 - Nominální zhodnocení penzijních fondů (%) Název penzijní společnosti

2013

2014

2015

Conseq PS, a.s. (dříve AEGON)

2,17

0,7

0,4

Allianz penzijní společnost, a.s.

1,6

1,64

1,4

AXA penzijní společnost, a.s.

2,29

1,46

1,07

ČSOB Penzijní společnost, a.s.

1,7

1,4

1,17

PS České pojišťovny, a.s. (vč. Generali PS)

2,1

1,7

1,36

NN Penzijní společnost, a.s. (dříve ING)

1,41

1,13

0,88

Česká spořitelna - penzijní společnost, a.s.

1,3

1,42

0,81

KB Penzijní společnost, a.s.

1,44

1,35

1,16

Průměr

1,75125

1,35

1,03125

Inflace

1,4

0,4

0,3

Zdroj: vlastní zpracování z (APFCR.CZ 2015b) a (Skalková 2016)

Příloha 14 - III. pilíř vývoj celkových nákladů k celkovým aktivům


XIV

Příloha 15 - Segmentační otázky 19. Pohlaví: 53%

55%

47%

50% 45% 40%

Muž

Žena


20. Věk: 50%

42%

35%

31-50

18-30

23%

0% 51- odchod do penze


21. Jaké je vaše nejvyšší dokončené vzdělání: 47%

60% 40%

25%

25%

20%

3%

0%


Vysokoškolské


Základní

19%

13%

město nad 100 000 obyvatel



22. Bydliště: 50%

40%

28%

0% město do 50 000 obyvatel

vesnice, město do 5 000 obyvatel


XV

9a, Praha 5 DIPLOMOVÁ PRÁCE MANAGEMENT FIREM

Recommend Documents