MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ
Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat
FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ DŮVODY PRO PŘIJETÍ PSŮ DO ÚTULKU Bakalářská práce
Brno 2006
Vedoucí bakalářské práce:
Ing. Martin Hošek, Ph.D.
Vypracoval:
Jan Jarinkovič
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Ústav chovu a šlechtění zvířat
Lesnická a dřevařská fakulta LS 2005/2006 - LDF
ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Řešitel Bakalářský studijní program Obor
Název tématu:
Jan Jarinkovič Krajinářství Krajinářství
Faktory ovlivňující důvody pro přijetí psů do útulku
Zásady pro vypracování: 1. Student ve spolupráci s Útulkem pro opuštěná zvířata MP Brno bude sledovat důvody a příčiny, které vedou k přijetí psů do útulku. 2. Zaměří se zejména na časové a sociální hledisko problematiky. 3. Hodnocení provede za roky 2003 - 2005. K vyhodnocení použije vhodnou matematicko-statistickou metodu. 4. Zjištěné výsledky budou ve vhodné formě předány Útulku pro opuštěná zvířata. Rozsah práce:
25 stran, vč. příloh
Datum zadání bakalářské práce:
listopad 2004
Datum odevzdání bakalářské práce:
duben 2006
Jan Jarinkovič zpracovatel bakalářské práce
Ing. Martin Hošek, Ph.D. vedoucí bakalářské práce
prof. Ing. Ladislav Máchal, DrSc. vedoucí ústavu
doc. Ing. Ladislav Slonek, CSc. Děkan LDF MZLU v Brně
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Faktory ovlivňující důvody pro přijetí psů do útulku“ vypracoval samostatně a použil jsem pramenů, které cituji a uvádím v přiložené bibliografii. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Brně dne 26.4.2006
Podpis zpracovatele bakalářské práce ………………….
Děkuji Ing. Martinu Hoškovi, Ph.D. za odborné rady, připomínky a pomoc při zpracování bakalářské práce.
ANOTACE V práci jsou charakterizovány nejčastější příčiny vedoucí k umístění psů do Útulku pro opuštěná zvířata Krupka. Je dokumentován vývoj četností týraných, opuštěných a umístěných psů do útulku. Ze získaných údajů z let 2001-2005 vyplývá, že počet psů umístěných do útulku pro opuštěná zvířata se zvyšuje. Na základě šetření ve vybraném Útulku pro opuštěná zvířata Krupka je vyhodnocen nárůst počtu psů v útulku, zastoupení plemen, zastoupení pohlaví, věkové zastoupení a důvody přijetí psů do útulku pro opuštěná zvířata. Za nejdůležitější preventivní opatření považujeme osvětu jak mezi chovateli psů, tak i nejširší veřejností, řádnou evidenci psů a v souvislosti s ní tlak na vyšší odpovědnost jejich majitelů.
ANNOTATION The aim of thesis was evaluate most often reasons leading to locate dogs to Shelter of lost dogs Krupka, near the Teplice. In the thesis is documented development numbers of maltreat, lost and placed dogs to shelter in years 2001-2005. The main result of thesis is - numbers of dogs in shelter increased in yers 2001-2005. Other evaluation is aimed on breed composition, sex ratio, age structure and reasons for placing of dogs to shelter. The most important prevention proceedings are: owners education, evidention of dogs and breeders and dog owners responsibility.
OBSAH 1. ÚVOD……………………………………………………………………………............9
2. LITERÁRNÍ PŘEHLED……………………………………………………….......... 10 2.1 Vznik a vývoj psa domácího...................................................................................10 2.1.1 Systematické zařazení psa ……………………………………………......... 10 2.1.2 Historie vývoje psa ..........………………………………………………...... 10 2.1.3 Rozdělení plemen psů……………………………………………………..... 12 2.2 Současný stav řešené problematiky…………………………………………...... 13 2.2.1 Problematika držení a chovu psů v ČR a ve světě………………………...... 13 2.2.2 Agresivní chování u psů…………………………………………………..... 15 2.2.3 Pes a předpisy na ochranu zvířat………………………………………….... 16 2.2.4 Povinnosti vyplývající z veterinárního zákona……………………………... 22 2.2.5 Práva postavení zvířete – psa……………………………………………...... 23 2.2.6 Zřizování a provoz útulků a obdobných zařízení…………………………... 25
3. CÍL PRÁCE………………………………………………………………………....... 29
4. MATERIÁL A METODIKA………………………………………………………....30 4.1 Charakteristika sledovaných útulků…………………………………………..... 30 4.1.1 Útulek pro opuštěná zvířata Krupka………………………………………... 30 4.1.2 Útulek pro opuštěná zvířata a odchyt Praha Troja………………………......32 4.1.3 Útulek pro opuštěná zvířata Brno MP…………………………………….... 33 4.2 Postup zpracování………………………………………………………………... 33 4.2.1 Útulek pro opuštěná zvířata Krupka………………………………………... 33 4.2.2 Útulek pro opuštěná zvířata Brno MP a Praha Troja……………………….. 34
5. VÝSLEDKY A DISKUSE………………………………………………………….... 35 5.1 Nárůst počtu psů v útulku pro opuštěná zvířata………………………………. 35 5.2 Zastoupení plemen v útulku pro opuštěná zvířata…………………………….. 35 5.3 Zastoupení pohlaví v útulku pro opuštěná zvířata…………………………….. 36
5.4 Věkové zastoupení psů v útulku pro opuštěná zvířata……………………….... 36 5.5 Důvody přijetí psů do útulku pro opuštěná zvířata…………………………… 37
6. ZÁVĚR……………………………………………………………………………....... 39
7. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY………………………………………………. 40
8. PŘÍLOHY…………………………………………………………………………….. 42
SEZNAM TABULEK A OBRÁZKŮ V TEXTU Tabulky •
Tabulka č. 1: Přehled o držení psů v domácnostech podle Gallupova ústavu....... 14
•
Tabulka č. 2: Přehled o pokousání psem v roce 2000...........................................16
Obrázky •
Obr. č. 1: Zanedbání výživy a hygieny Německého ovčáka.................................. 19
•
Obr. č. 2: Nesplněné zoohygienické zásady chovu psů......................................... 20
•
Obr. č. 3: Typický příklad zanedbání a týrání psa..................................................20
1. ÚVOD Počty psů chovaných v domácnostech u nás i ve světě se každoročně zvyšují. V závislosti na tomto faktu vzrůstají i počty opuštěných a týraných psů. Důkazem toho jsou každoroční nárůsty psů v evidencích útulků pro opuštěná zvířata. Finanční náklady na odchyt, vstupní očkování, karanténu a držení psů v zařízeních pro opuštěná zvířata jsou nemalé. Například v útulku pro opuštěná zvířata Městské policie Brno se měsíčně umístí 100 až 150 psů a tento počet nezadržitelně stoupá. Výstavba nového útulku stála přes 60 mil. Kč. Podle hrubého odhadu jsou náklady na jednoho psa při příjmu do útulku 400 Kč za očkování, což nezahrnuje veterinární zákroky na zvířeti, které bylo nalezeno po autonehodě, bylo týráno nebo je ve špatném zdravotním stavu. Dále týdenní výdaje na jednoho psa činí 1000 Kč, a to je na městský rozpočet výrazná finanční zátěž. Tyto finanční prostředky vynaložené na provoz městského útulku by přitom mohly být využity jiným způsobem, např. na výstavbu a údržbu městské zeleně, na opravu městské kanalizace, čističek odpadních vod nebo investovány do alternativních zdrojů energie či podpory výstaveb vodních elektráren pro město Brno. I v nejlepších útulcích dochází ke značným stresovým vlivům, které se mohou později promítnout do celkového zdravotního stavu zvířete. Mezi takovéto vlivy patří omezený životní prostor (kotce, voliéry), změna výživy, změna denního režimu, neznámí lidé a cizí prostředí. Z důvodu velké kapacity útulku pro opuštěná zvířata nejsou zaměstnanci schopni zvládnout dostatečné a časté venčení psů, což je pro zvíře jediná pozitivní změna a únik ze stereotypu života v útulku. Tyto podněty vedou k značnému stresu a i při nejlepší snaze a péči zaměstnanců útulku se projeví na zdravotním stavu zvířete. Pokud se psa nepodaří umístit do náhradní péče nejdéle do 6 měsíců od přijetí do útulku, může to vést až k fatálním následkům na jeho psychice. Tyto psychické následky jsou však individuální a nemusí se u každého zvířete projevovat stejnými příznaky. Protože u nás není stanovena povinnost označovat psy nezaměnitelným způsobem, tetováním nebo elektronickým čipem, je velmi obtížné prokazovat objektivně identifikaci psa a jeho majitele. I když zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, stanovuje, že zvíře-psa nikdo nemůže svévolně opustit s úmyslem se ho zbavit nebo jej vyhnat, tak bez dostatečné identifikace zvířete toto pozbývá smyslu a člověk, který tento zákon poruší je v podstatě nepostižitelný.
2. LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Vznik a vývoj psa domácího 2.1.1 Systematické zařazení psa Systematickým zařazením patří pes mezi savce (Mammalia), do řádu šelem (Carnivora), který se dělí do dvou podřádů na šelmy pozemní (Fissipedia) a ploutvonožce (Pinnipedia). Šelmy pozemní jsou dále rozděleny do osmi čeledí. Psi patří do čeledi psovitých (Canidae) a konkrétně do rodu Canis, druh pes domácí (Canis familiaris) (TICHÁ a kol., 2003).
2.1.2 Historie vývoje psa Historie vývoje psa domácího úzce souvisí s historií vývoje člověka a lidské společnosti vůbec. Pes patří po ovci a koze k nejstarším domestikovaným zvířatům. Podle některých nálezů, datujících se do doby 8500 až 7000 let před naším letopočtem, lze usuzovat na to, že pes domácí pochází jednak z přední Asie (nálezy v Turecku, Izraeli, Iránu) a severní Afriky a jeho rozšíření do Evropy probíhalo postupně od jihu k severu podle toho, jak byl tímto směrem evropský kontinent osídlován. Stejně tak je uváděn i možný pohyb ze severní části Evropy (nálezy v Anglii, Dánsku, Německu, v Čechách a na Moravě) na jih tohoto kontinentu. Zde se na vzniku psa domácího významně podílely různé regionální variety vlka (a to ze všech směrů) a z jihu šakal. Jiné nálezy rovněž dokazují, že pes vznikal i na severoamerickém kontinentě a k jeho vzniku přispěl vlk a indiánskými kmeny domestikovaný kojot (PROCHÁZKA, 2005). Na základě vykopávek některých částí kostí se soudí, že v době kamenné byly v Evropě čtyři druhy psů: 1. Canis familiaris palustris (zvaný pes rašelinný nebo bažinný), jehož zbytky byly nalezeny v rašelinných polích neolitických sídlišť ve Švýcarsku. Byla pro něho typická malá, kulatá lebka s výrazným stopem, špičatá nosní partie: jde o nejstarší a nejdrobnější formu psa (výška 40 až 45 cm) té doby. Podle současných znalostí by tohoto psa mohli mít jako prapředka knírači, pinčové, teriéři a část špiců. V oblasti Asie z něho vyšlo plemeno čau-čau a batacký pes na Sumatře. 2. Canis familiaris intermedius
byl ve srovnání s předchozím typem větší
a mohutnější a vznikl buď pozitivním výběrem pro účely hlídání sídlišť nebo stád, anebo připářením mohutnějších jedinců z okraje regionů, kteří dosud žili divokým způsobem. Byl
to pes středně velký, se širokým čelem a kratší, stejně širokou partií nosní. Časté nálezy jeho zbytků se vyskytly ve Švýcarsku, Bavorsku, v Čechách a na Moravě. Považuje se za předka loveckých psů – jezevčíků, ohařů, setrů, španělů, dále pudlů, pekinézů a maltézského psíka. 3. Canis familiaris Inostranzewi byl větší pes s mohutnou lebkou a vyskytoval se hlavně v severní a střední Evropě. Někdy se odvozuje od Canis familiaris palustris po přimíšení krve severoevropského vlka (Canis lupus Laniger). Je považován za praotce severských tažných psů a větších plemen, jako např. špiců, samojeda, boxera, mastifa, losího psa aj. 4. Canis familiaris Leineri byl identifikován jako pes mladší doby kamenné. Byl to velký pes s úzkou lebkou, která se nápadně podobala lebce křížence vlka a ruského ovčáckého psa. Je považován za praotce chrtů, počínaje staroegyptským, přes saluki, afgánského chrta, barzoje až po grejhaunda, vipeta a italského chrtíka. Tvar lebky připomíná též vlkodava, skotského psa jeleního (deerhounda), jejichž původ je datován do pozdější doby železné. 5. V pozdější době bronzové se v oblasti střední Evropy objevil ještě další typ psa, nazvaný Canis familiaris matris optimae (též pes bronzový), nalezený mimo jiné i při náhodných vykopávkách v Olomouci. Byl to středně velký pes s nízkou lebkou, plochým čelem téměř beze stopu a s nízkou, zašpičatělou nosní partií. Je považován za praotce psů ovčáckých (jako je např. čuvač, komondor, bobtail, belgický ovčák, kolie, německý ovčák, velškorgi, perský ovčák, puli aj.) (PROCHÁZKA, 2005). Sbližování psa s člověkem-lovcem začalo tím, že malá psovitá šelma sledovala jeho tlupu podle pachu zbytků potravy, které člověk za sebou nechával. Pes postupně zůstával v okolí lidských tábořišť a díky své ostražitosti hlásil štěkáním člověku blížící se nebezpečí. Vazba psa na člověka byla postupně stále těsnější, neboť byla pro obě strany výhodná. Schopnost psa k výcviku člověk v pozdějším období využíval cílevědoměji. Velmi široké bylo využití tzv. psů válečných nebo bojových. Ještě ve středověku byli psi cvičeni k přímému napadání nepřátelských vojáků, popřípadě domorodců v dobývaných územích. Využití psů v boji se dochovalo až do druhé světové války. V současnosti jsou psi zařazováni do skupiny zvláštní kategorie tzv. vyhledávačů; jsou to psi záchranářští, lavinoví, určení k vyhledávaní drog nebo munice, k detekci pachových konzerv aj. (PROCHÁZKA, 2005).
2.1.3 Rozdělení plemen psů Plemeno je definováno jako skupina (populace) zvířat stejného fylogenetického původu, která byla vytvořena člověkem za určitých sociálně ekonomických a přírodně geografických podmínek. Oproti jiným skupinám (plemenům) se vyznačuje určitými společnými znaky a vlastnostmi, které za předpokladu shodných (nezměněných) životních podmínek přenáší na své potomstvo. Populace musí být početná, aby umožňovala reprodukci bez nutného páření příbuzných jedinců nebo páření s příslušníky jiných plemen (HROUZ a ŠUBRT, 2000). Kříženec je pes, jehož rodiče pocházejí ze dvou různých plemen nebo jehož rodiče jsou také kříženci (TICHÁ, 2002). Po celou dlouhou historii partnerství mezi psy a lidmi se vyskytovalo šest významných typů psích plemen: 1. plemena druhotně zdivočelá, 2. plemena vzniklá reproduktivní izolací, 3. plemena vytvořená ochranou genofondu, 4. plemena vzniklá specializací na určitou práci, 5. plemena vyšlechtěná, 6. plemena vzniklá spontánním nebo záměrným křížením (MORRIS, 2004). Většina evropských kynologických organizací je soustředěna v Mezinárodní kynologické federaci (FCI), u které jsou po mezinárodním uznání ukládány standardy všech plemen členských zemí (PROCHÁZKA, 2005). FCI, která pověřuje jednotlivé státy, aby vypracovaly standardy plemen, která na jejich území vznikla; vydává pro každé plemeno standard, popisuje základní charakteristické znaky plemene, vytyčuje nedostatky a vady a stanoví, co je naprosto nepřípustné (KRATOCHVÍLOVÁ, 1997).
Plemena uznaná mezinárodní kynologickou federací (FCI) (MORRIS, 2004). 1. Ovčáčtí a honáčtí psi (s výjimkou švýcarských salašnických psů) 2. Pinčové, knírači, dogovití psi a švýcarští salašničtí psi 3. Teriéři 4. Jezevčíci 5. Špicové a primitivní plemena 6. Honiči, barváři a příbuzná plemena 7. Ohaři 8. Retrívři, slídiči a vodní psi 9. Společenská plemena 10. Chrti
Plemena uznaná anglickým Kennel clubem (KC) (MORRIS, 2004). 1. Honiči / Hounds 2. Pracovní psi / Working Dogs 3. Teriéři / Terriers 4. Ohaři, slídiči, retrívři a vodní psi / Gundogs 5. Pastýřská plemena / Pastoral 6. Užitková plemena / Utility 7. Malá plemena / Toy Dogs
Plemena uznaná amerikým Kennel clubem (AKC) (MORRIS, 2004). 1. Lovečtí psi (ohaři, slídiči, vodní psi) / Sporting Group 2. Honiči / Hound Group 3. Ovčáčtí a skotáčtí psi / Herding Group 4. Pracovní psi / Working Group 5. Teriéři / Terrier Group 6. Toy plemena / Toy Group 7. Užitková plemena / Non-Sporting Group 8. Plemena provizorně uznaná / Miscellaneous Class
2.2 Současný stav řešené problematiky 2.2.1 Problematika držení a chovu psů v ČR a ve světě Držitel chovného jedince je buď bezprostředně jeho majitelem nebo ten, kdo je majitelem zmocněn používat předmětného psa nebo fenu k chovu. Majitel chovného jedince je fyzická nebo právnická osoba, která psa nebo fenu právoplatně nabyla a může se prokázat příslušným průkazem původu. Chovatel je držitelem chovné feny v období vrhu (KRATOCHVÍLOVÁ, 1997).
V roce 1981 byl zveřejněn přehled o rozšířenosti držení a chovu psů v domácnostech některých evropských zemí, který je uveden v tabulce č.1. Z přehledu vyplývá, že v pěti z jedenácti západoevropských zemí byli psi drženi nejméně ve čtvrtině všech domácností. O stoupající tendenci svědčí vývoj v sousedním Rakousku, kde za šest let vzrostl počet držených psů ze 155 000 v roce 1973 na 450 000 v roce1979 a ze 14 % všech domácností vzrostl počet domácností držících psy na 16 %. V České republice bylo
v 90. letech minulého století statisticky vykazováno, že v ní žije milion až půl druhého milionu psů, z nichž ovšem téměř dvě třetiny byli psi bez průkazu původu a mezi nimi značná část kříženci neznámého původu. Podíl rodin, ve kterých tento počet psů žije, citovaná statistika neudává. Přesto lze konstatovat, že „zastoupení“ psů v české společnosti je vysoké, a že v počtu psů s průkazy původu jsme zřejmě na úrovni Rakouska (PROCHÁZKA, 2005).
Tabulka č. 1 Přehled o držení psů v domácnostech podle Gallupova ústavu (PROCHÁZKA, 2005). Stát
% všech domácností
USA
43
Francie
34
Belgie
27
Holandsko
25
Dánsko
25
Velká Británie
22
Itálie
21
Švédsko
18
Rakousko
16
Švýcarsko
13
Německo
12
Vlivem nezodpovědného přístupu lidí došlo k nekontrolovatelnému růstu populace psů, kteří vlivem lidské lhostejnosti byli často ponecháni svému osudu. Vyvstal problém nadměrného množství toulavých psů, který je těžko řešitelný nejen z etického, ale i hygienického a epizootologického hlediska. Především je nutné klást důraz na odpovědný přístup jednotlivých majitelů zvířat a zaměřit se na výchovné působení na všechny složky lidské populace, aby se umístění zvířat v útulcích stalo výjimkou a ne pravidlem. Útulky by měly sloužit převážně pro dočasné umístění zvířat ve výjimečných případech, při dlouhodobém onemocnění, popř. úmrtí majitele, při jeho dlouhodobé nepřítomnosti, za extrémně klimatických situací (povodně apod.) (NĚMCOVÁ a kol., 1999).
Podle sledování, která probíhají v našich podmínkách od roku 1994, bylo u nás při kontrolách inspektorů veterinárních správ zjištěno v zájmových chovech, kde jsou psi chováni pro zálibu, že podmínky pro držená zvířata v každém dvanáctém případě nevyhovují nebo dokonce vyvolávají jejich utrpení. Při těchto šetřeních byly zjištěny i případy krutého zacházení se psy. V období do roku 2004 bylo v naší republice pro týrání zvířat stíháno 552, obžalováno 422 a odsouzeno 221 lidí (DOUSEK a kol., 2004). Zatímco v roce 1992 bylo stíháno 9 pachatelů a odsouzeni pouze 4, v roce 1995 bylo již pro trestný čin týrání zvířat stíháno 34 a odsouzeno 14 osob (ŽERTOVÁ, 1996). Pro porovnání – podle literárních údajů PATRONKA a GLICKMANA (1996) jsou v USA ročně dány do útulku více než 4 miliony psů, z nichž je více než polovina utracena (PATRONEK a GLICKMAN, 1996). Ve Velké Britanii je ročně opuštěno více než 500 000 psů, ve Skotsku je ročně utraceno 13–17 % psí populace (BECK, 1992). V Kanadě 13,2 % a v Dánsku 15 % z toho 42,4 % utracených psů je mladší 3 let (PROSCHOWSKY a kol., 2003). V útulcích je u nás každoročně náhradně pečováno o více než 60 000 psů a jejich počet se bohužel stále zvyšuje. Značné množství z nich bývá svými vlastníky úmyslně, mnohdy za velmi krutých podmínek, opuštěno (DOUSEK a kol., 2004).
2.2.2 Agresivní chování u psů Počet psů výrazně stoupl a rozšířila se škála plemen psů chovaných pouze jako společníci, takže jejich soužití s lidmi je velmi těsné. Tomu však mnohdy neodpovídají znalosti a chování majitelů psů (nutnost výběru plemene s ohledem na jeho nároky a vlastnosti, potřeba alespoň základního výcviku) ani úroveň osvěty u široké veřejnosti (opatrnost při styku s cizím psem, zvláště u dětí). Přehled o poranění člověka psem je uveden v tabulce č. 2. (DOUSEK a kol., 2001) U psů-samců ve věku 2-3 roky je obzvlášť vysoká hladina testosteronu jako faktoru podmiňující agresivní chování (HVOZDÍK, 1999). Agresivní chování vůči majiteli a členům rodiny, ve které pes žije, je poměrně častým problémem. Neřeší-li se včas, stupňuje se a může vést k vážným zraněním lidí, k narušení pozitivního vztahu ke psu a k rozhodnutí psa utratit nebo mu najít nový domov (ŽERTOVÁ, 2002).
Tabulka č. 2 Přehled o pokousání psem v roce 2000 (DOUSEK a kol., 2001).
Plemeno Kříženci Něnecký ovčák Jezevčík Pudl Kokršpaněl Dalmatin Aljašský malamut Něnecký boxer Rotvajler Dobrman Středoasijský pastevecký pes Kavkazský pastevecký pes Knírač Český teriér Špic CELKEM
Počet % zastoupení 33,33 18,75 12,5 8,33 4,17 4,17 2,08 2,08 2,08 2,08 2,08 2,08 2,08 2,08 2,08 100
Pohlaví (%)
Výcvik (%)
pes fena cvičen necvičen neuvedeno 16,7 16,7 0 29 4,2 14,6 4,2 2,1 10,4 6,3 0 8,3 4,2 10,4 2,1 4,2 4,2 0 8,3 0 2,1 2,1 0 4,2 0 2,1 2,1 0 0 4,2 2,1 0 0 0 2,1 2,1 0 0 2,1 0 2,1 0 0 0 2,1 0 2,1 0 0 2,1 0 2,1 2,1 0 0 2,1 2,1 0 2,1 0 62,3 37,7 100
0 0 0 0 0 2,1
2,1 2,1 0 2,1 0 68,5 100
0 0 2,1 0 2,1 29,4
2.2.3 Pes a předpisy na ochranu zvířat Novodobé předpisy na ochranu zvířat se vztahují nejen na jejich ochranu před týráním, ale stanovují i další podmínky, například podmínky péče o zvířata, podmínky péče o prostředí pro zvířata, podmínky a způsob přípravy potravy a napájení, atd., které mají zabezpečit životní pohodu (anglicky „welfare“) zvířat. Vytvářejí tak právní rámec upravující vztah člověka ke zvířatům a péči o ně. Jedná se o normy chování člověka, za něž mohou být osoby, které je neplní, postiženy, případně odsouzeny (DOUSEK a kol., 2004). Na ochranu psů a péči o jejich pohodu se vztahuje Evropská dohoda o ochraně zvířat v zájmových chovech, kterou se řídí i většina států Evropského společenství (ES), a kterou Česká republika přijala v roce 2000. Dohoda je zveřejněna ve Sbírce mezinárodních smluv (Sb. m. s.) pod č. 19/2000 (DOUSEK a kol., 2004).
Pro přehlednost je možné předpisy na ochranu zvířat platné v České republice rozdělit na dvě základní skupiny. První skupinu tvoří předpisy zabývající se přímou ochranou zvířat proti týrání, tedy předpisy, které mají chránit zvířata před utrpením a týráním, jež jim může působit člověk. Do této skupiny patří zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, v platném znění (dále jen „zákon na ochranu zvířat“), a jeho prováděcí vyhlášky: vyhláška č. 75/1996 Sb., kterou stanoví nebezpečné druhy zvířat, vyhláška č. 245/1996 Sb., na ochranu zvířat při poranění, po jeho novele v roce 2004 pak i vyhláška č. 192/2004 Sb., o ochraně zvířat při veřejném vystoupení nebo svodu, vyhláška č. 193/2004 Sb., o ochraně zvířat při přepravě, vyhláška č. 207/2004 Sb., o ochraně, chovu a využití pokusných zvířat, vyhláška č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech na ochranu hospodářských zvířat. Druhou skupinu pak tvoří předpisy, které chrání zvířata nepřímo, to znamená, že řeší takové jednání, které může nepřímo navodit situace vedoucí k utrpení zvířat, například zanedbaná péče o jejich zdraví (veterinární zákon) nesprávnou výživou (zákon o krmivech) nebo nevhodnými podmínkami chovu (např. stavební zákon), případně dalšími způsoby (přepravní předpisy, atd.) (DOUSEK a kol., 2004).
Skutky považované za týrání psů Zákon na ochranu zvířat uvádí v § 4 skutky a činnosti, které jsou považovány za týrání zvířat. Ustanovení je uvedeno v první části zákona a vztahuje se bez rozdílu na všechna zvířata. Jednotný přístup ke všem zvířatům byl zahraničními experty, kteří náš zákon posuzovali, hodnocen jako velmi pokrokový. V některých zahraničních předpisech, které vznikly dříve než náš zákon na ochranu zvířat, je v některých případech postavení zvířat nerovné, protože některé druhy (např. jezdečtí koně, škodná zvěř) jsou protěžovány nebo určitým způsobem znevýhodňovány (DOUSEK a kol., 2004).
Omezování výživy, napájení a prostoru Týrání zvířat se dopouští i ta osoba, která z jiných než zdravotních nebo pokusných důvodů omezuje výživu psa nebo jeho napájení. Pokud se jedná o pokusy, musí být jejich podmínky schváleny a povoleny podle zásad zákona na ochranu zvířat. Za omezení výživy se nepovažuje, pokud zvíře dostává alespoň minimální krmnou dávku. Zvířeti nesmí být podávána potrava obsahující příměsi nebo předměty, které mu způsobují bolest, utrpení nebo jej poškozují.
Nesmí docházet ani k bezúčelnému omezování svobody pohybu psa, pokud mu to působí utrpení nebo poškození. Příklad takového týrání je trvalé uvázání psa bez možnosti každodenního volného pohybu. Je samozřejmé, že se tento příklad nevztahuje na strážní psy pro výkon jejich služby. Ta by však neměla přesahovat 12 hodin a po této době by pes měl mít možnost dostatku volného pohybu minimálně po dobu 4 hodin (DOUSEK a kol., 2004).
Používání bolestivých podnětů Za týrání je považováno používání podnětů, předmětů nebo bolest vyvolávajících pomůcek tak, že působí klinicky zjevné poranění nebo následné dlouhodobé klinicky prokazatelné změny v činnosti nervové soustavy nebo jiných orgánových systémů. Zákonem omezeno je bezdůvodné bití zvířat, kopání nebo jiné údery, které je zraňují, a to tak, že na kůži jsou znatelná zhmoždění nebo místní zbytnění, že způsobí prošlehnutí kůže či zlomeniny kostí. Zakázané je i použití agresivních pomůcek, které u zvířete vyvolávají stavy vedoucí k trvalému poškození projevujícímu se tikem, pomočováním apod. Za neúměrné lze považovat i dlouhodobě působící podněty. U psů se nejčastěji jedná o stavy, kdy štěně je naučeno, že nesmí močit a kálet ve vymezeném prostoru (např. v bytě). V pozdějším věku může docházet zejména při chovu ve městech k situacím, že ze zcela reálných důvodů nemohou být psi venčeni dříve než například za deset hodin (chovatel je v zaměstnání). Pokud se takové situace často opakují, pes strádá fyzicky a zadržování reflexů navozujících močení a kálení může být značně bolestivé. Z odborných sledování pak vyplývá, že zejména u psů chovaných ve městech se z uvedených důvodů stále častěji zjišťují poruchy močového aparátu, včetně degenerativních procesů na ledvinách a dalších orgánech. Jedná se tedy o týrání zvířat, ovšem v praxi je problematické objektivně prokázat proces vzniku uvedených stavů (DOUSEK a kol., 2004).
Odborné zákroky Za týrání je považováno podávat zvířeti bez souhlasu veterinárního lékaře léčiva a přípravky s výjimkou přípravků (např. vitamíny, minerální směsi a doplňky), které jsou volně v prodeji. Stejně je kvalifikováno i provádění krvavých zákroků, pokud nejsou prováděny osobou odborně způsobilou. Za osobu odborně způsobilou jsou považováni veterinární lékaři, pro některé zákroky veterinární technici, případně osoby, které mají minimálně středoškolské vzdělání zootechnického směru (DOUSEK a kol., 2004).
Uvazování zvířat Pokud je použito k vázání nebo jinému omezení pohybu zvířete prostředníků, které mu působí nebo lze předpokládat, že mu budou
způsobovat bolest nebo jiné
poškození, jedná se o týrání. Psi by neměli být zásadně vázáni drátem, vázáni na úzké obojky, ostnaté obojky a obojky s hroty, které nemají omezení bránící škrcení psa. Vhodnější a v praxi u nás používané jsou obojky složené ze dvou částí. Část nákrční je obvykle širší (širší řemen nebo několik pramenů řetízků) a její zakončení navazuje návlekem na zdrhovací část. Tímto způsobem je možné zmenšení obvodu obojku, ale uchová se základní rozměr daný obvodem krku a krční krajina (zejména krční cévy) není nadměrně obojkem stlačována (DOUSEK a kol., 2004).
Týrání, utýrání psa Za týrání je považováno usmrtit zvíře způsobem, který mu působí nepřiměřenou bolest nebo utrpení, jak je uveden na obr.1 až obr.3. Za utýrání se považuje přivození smrti zvířete v důsledku bolestivého a nebo jinou trýzeň působící jednání člověka, které pokud zvíře přežije, má za následek nutnost jeho utracení, a nebo se jedná o usmrcení zakázanými metodami (udušení, ubodání atd.- viz § 5 odst. 7 a § 14 odst. 1) (DOUSEK a kol., 2004).
Obr. 1. Zanedbání výživy a hygieny Německého ovčáka, který krátce po pořízení snímku uhynul.
Obr. 2. Nesplněné zoohygienické zásady chovu psů.
Obr. 3. Typický příklad zanedbání a týrání psa, který se každoročně objevuje v útulcích pro opuštěná zvířata.
Opuštění zvířat Na psy se vztahuje významné ustanovení, že nikdo nesmí zvíře opustit s úmyslem se ho zbavit nebo je vyhnat. Z dlouhodobých šetření vyplývá, že uvedené ustanovení je v našich podmínkách porušováno. Zejména při změně podmínek pro chovatele, například po zvýšení poplatků ze psů, v období po prázdninách nebo po vánočních svátcích, kdy jsou psi darováni mnohdy bez rozvahy dětem jako živá hračka, dochází ročně k několika stovkám případů, kdy jsou psi vyhnáni nebo opuštěni. Bohužel, protože u nás není stanovena povinnost označovat psy nezaměnitelným způsobem, tetováním nebo elektronickým čipem, je velmi obtížné prokazovat objektivně toto porušení zákona, proto byly stíhány jen ojedinělé případy. Aby zákon umožnil ochranu volně žijících zvířat, například jedinců, kteří z různých důvodů museli být chováni v záchranné stanici, uvádí se v daném ustanovení, že za opuštění zvířete se nepovažuje jeho vypuštění do jeho původních přírodních podmínek, pokud je to vhodné z hlediska stavu zvířete a podmínek prostředí, do nichž je zvíře vypuštěno (DOUSEK a kol., 2004).
Věkové a další omezení osob při získávání zvířat pro zájmový chov Zvíře v zájmovém chovu, tedy i pes, nesmí být prodáno nebo darováno osobě mladší 15 let bez souhlasu jejich rodičů nebo jiné osoby mající k uvedené osobě mladší 15 let rodičovskou odpovědnost. Stejně tak nesmí být prodáno nebo darováno osobě, která byla pravomocným rozhodnutím soudu zbavena způsobilosti k právním úkonům omezená, bez souhlasu jejího opatrovníka. Tyto zásady mají minimalizovat utrpení zvířat, které jim mnohdy bylo nechtěně a nevědomě způsobeno (DOUSEK a kol., 2004).
Toulavá a opuštěná zvířata Novela zákona na ochranu zvířat nově definuje pojem „toulavé zvíře“ a „opuštěné zvíře“. Z pohledu laika se zdá, že rozdíl není významný, ale z pohledu péče o zvířata, která z některého z důvodů nemají svého majitele a nikdo o ně nepečuje, jde o rozdíly významné. Toulavým zvířetem je zvíře v lidské péči, které není pod trvalou kontrolou nebo dohledem fyzické osoby nebo chovatele, a které se pohybuje volně mimo své ustájení, výběhové prostory nebo mimo domácnost svého chovatele. Jedná se tedy v našem případě o psa, který se zatoulal, ztratil apod. A jak dále uvádíme při výkladu dalších předpisů, podle Občanského zákoníku je povinností obce, na jejímž katastru se takové zvíře nalezlo („věc nalezená“), zajistit o ně péči po dobu jednoho roku. Předpokládá se,
že majitel se o ztracenou věc přihlásí. „Věcí opuštěnou“ a v našem případě „opuštěným zvířetem“ je zvíře původně v lidské péči, které není pod přímou kontrolu nebo dohledem fyzické osoby nebo chovatele a ze zjištěných skutečností vyplývá, že ho jeho chovatel opustil s úmyslem se jej zbavit nebo ho vyhnal. V takovém případě může obec neodkladně rozhodnout o darování či prodeji takové věci. V praxi tedy uvedením těchto definic se zkracuje pobyt opuštěných psů v útulcích a to má pozitiva pro ně, ale i pro snížení nákladů s péčí o ně spojených. Je také stanoveno, že každý, kdo chová zvíře v zájmovém chovu nebo se ujal toulavého, případně opuštěného zvířete, odpovídá za jeho zdraví a dobrý stav; za splnění této povinnosti se považuje i oznámení místa nálezu obci nebo předání toulavého, případně opuštěného zvířete do útulku. Na uvedenou problematiku navazují i opatření obcí spojená se zabezpečením veřejného pořádku a ochrany zvířat. Protože se jedná o velmi aktuální problematiku, budeme z novely zákona na ochranu zvířat přímo citovat § 13b: „(1) Obec může k regulaci populace toulavých a opuštěných zvířat provést a) informační, osvětové a jiné účelově cílené preventivní aktivity zaměřené na prohloubení odpovědného chování člověka k zvířatům, zejména k zvířatům v lidské péči, b) finanční nebo jiné zvýhodnění osob, které se ujaly péče o toulavé nebo opuštěné zvíře, zejména psa nebo kočku, c) trvalé označování všech psů v obci prostředky, které způsobují při aplikaci jen mírnou nebo přechodnou bolest, zejména tetování nebo identifikace čipem, a evidenci jejich chovatelů, d) odchyt toulavých a opuštěných zvířat, e) podporu činnosti k uskutečnění regulace populace omezováním nekontrolovaných zdrojů potravy a neplánovaného rozmnožovaní psů a koček podporováním jejich sterilizace. (2) Opatření podle odstavce 1 písm. c) stanoví obec obecně závaznou vyhláškou.“ (DOUSEK a kol., 2004).
2.2.4 Povinnosti vyplývající z veterinárního zákona Podmínky veterinární péče nově upravuje zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů („veterinární zákon“), který stanoví veterinární požadavky na chov a zdraví zvířat a na živočišné produkty (DOUSEK a kol., 2004).
Odchyt toulavých a opuštěných zvířat Osoba, jíž byl povolen výkon asanační činnosti – odchyt toulavých psů a koček, provádí v rámci ochranných a zdolávacích opatření odchyt toulavých psů a koček, popřípadě i jiných, na nebezpečnou nákazu vnímavých zvířat v místě a době nařízení zákazu volného pohybu zvířat. Na žádost Obecního úřadu, Policie České republiky nebo Obecní policie a v součinnosti s nimi provádí rovněž odchyt toulavých psů a koček a jejich umístění v karanténě, je-li jejich odchyt v zájmu ochrany zdraví lidí a zvířat, popřípadě v jiném veřejném zájmu. Uvedená osoba odchycené zvíře: a) vydá chovateli, který je povinen 1. držet toto zvíře podle pokynů krajské veterinární správy (KVS) po nezbytně nutnou dobu v karanténě, 2. nahradit náklady vynaložené na odchyt a dočasnou péči o zvíře, b) utratí, rozhodne-li tak KVS z nákazových nebo diagnostických důvodů, vyžaduje-li to povaha nebezpečné nákazy a okolnosti případu; náklady na utracení zvířete hradí stát. Není-li znám chovatel, jemuž by mělo být odchycené zvíře vráceno, anebo nelze-li je vrátit chovateli z jiného důvodu, osoba uvedená v odstavci 1 odchycené zvíře: a) nabídne Občanskému sdružení, jež se podílí na plnění úkolů ochrany zvířat, b) umístí v útulku pro odchycená a opuštěná zvířata. Odchyt toulavých psů a koček, popřípadě i jiných zvířat může provádět fyzická osoba, která absolvovala odborný kurs pro odchyt toulavých zvířat a zacházení s nimi, s úspěchem složila závěrečnou zkoušku před komisí KVS a získala tak osvědčení, jež ji opravňuje k výkonu této činnosti. Absolvování kursu je vhodné i pro osoby, které vedou nebo provádějí činnost v útulcích pro zvířata v nouzi (DOUSEK a kol., 2004).
2.2.5 Práva postavení zvířete – psa „Zvíře“ jako „věc“ Obecně se vychází z předpokladu, že v systému práva ČR je zvíře věcí, přičemž v celém našem právním řádu neexistuje ustanovení, které by „zvíře“ jako „věc“ přímo definovalo (DOUSEK a kol., 2004).
Opatrovnictví psa – převzetí psa z útulku Psy, obvykle bez průkazu původu, lze získat i do opatrovnictví, a jak uvedeme dále, po uplynutí zákonné lhůty i do vlastnictví tím, že jsou obcí, na jejímž katastrálním území
byli jako „toulaví“ nalezeni, svěřeni za dohodnutých podmínek do náhradní péče určité osobě. Takovou osobou může být fyzická osoba nebo provozovatel útulku pro zvířata v nouzi. I v případech, kdy jsou psi umístěny do útulku, je po provedení jejich karantény možné, aby si je tam určitá osoba vybrala, převezla a poskytla jim sama náhradní péči. Po uplynutí stanovené lhůty a vypořádání majetkových vztahů se státem může uvedená fyzická osoba získat svěřené zvíře do svého vlastnictví. Je třeba si přitom uvědomit, že pes i po jeho předání z útulku do tzv. náhradní péče je jako věc ztracená (§ 135 Občanského zákoníku) po dobu jednoho roku ode dne nalezení v „péči“ obce. Tato věc po jednom roce, nepřihlásí-li se o ni její vlastník, připadá do vlastnictví státu. Osoba, která o sobě tvrdí, že je vlastníkem ztraceného psa, by měla prokázat, že se opravdu jedná o její zvíře, a uhradit obci skutečné náklady spojené s péčí o ně. Obvykle však obec může již před skončením uvedené lhůty svěřit zvíře do péče fyzické osobě. Za důležité při tomto svěření do „náhradní péče“ považujeme precizní specifikaci povinnosti osoby, které je zvíře svěřeno, tj. vymezení podmínek v souladu s povinnostmi majitele a podmínek vyplývajících ze zákona na ochranu zvířat s tím, že v případě, že dojde k jejich porušení, musí být svěřený pes navrácen obci. Jelikož dozorem nad ochranou zvířat jsou podle zákona pověřeny orgány veterinární správy, není možné, aby tuto kontrolu prováděl někdo jiný, včetně členů nevládních zájmových organizací. V dohodě je však možné stanovit v určitých obdobích (např. čtvrtletně) povinnou kontrolu zdravotního stavu zvířete veterinárním lékařem. Stát – v současnosti Okresní úřad – stanoví po uplynutí jednoroční lhůty cenu (obvykle se jedná o cenu odpovídajícím nákladům za péči o psa) a za tu jej obvykle přenechá do vlastnictví osobě, která o psa po uvedenou dobu pečovala (soukromníkovi nebo útulku). Je třeba si opětně uvědomit, jak již bylo uvedeno, že vlastnické právo může převést pouze vlastník nebo jím zmocněná osoba, tedy že vlastnické právo nelze nabýt od osoby (obce), která danou věc nevlastní. Z uvedeného vyplývá, že vlastníkem je ještě po dobu jednoho roku od odevzdání zvířete obci původní majitel. Dále je třeba zdůraznit, že zvíře v zájmovém chovu nesmí být prodáno nebo darováno osobám mladším 15 let bez souhlasu jejich rodičů nebo jiných osob majících rodičovskou zodpovědnost. To vylučuje praxi některých útulků, které předávají zvířata do péče nezletilým.
Dále pak je třeba si uvědomit, že podle § 50 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích, se přestupku proti majetku dopustí ten, kdo neoprávněně užívá cizí majetek nebo si přisvojí cizí věc nálezem nebo jinak bez přivolení oprávněné osoby. Proto si nelze ponechat nalezené zvíře a pečovat o ně, aniž by jeho nalezení bylo oznámeno obci a s obcí uzavřena dohoda o péči o nalezenou věc (psa). V praxi se jedná o péči, kterou nalezeným zvířatům poskytují fyzické osoby v tzv. „azylech pro nalezená zvířata“, tj. zařízeních, která nejsou schválena podle platných předpisů jako útulek pro psy nebo kočky a jedná se tedy o soukromé chovy (DOUSEK a kol., 2004).
2.2.6 Zřizování a provoz útulků a obdobných zařízení Zásady ochrany zvířat a veterinární péče umožňují fyzickým i právnickým osobám zřizovat útulky pro zvířata a obdobná podnikatelská zařízení. Zřizovatel útulku nebo obdobného podnikatelského zařízení je chovatel ve smyslu § 3 veterinárního zákona. Platí pro něj povinnosti vyplývající z výše uvedeného zákona, zároveň však je chovatelem nebo ostatní fyzickou nebo právnickou osobou podle zákona na ochranu zvířat proti týrání. Pro jednotný postup při budování těchto zařízení vydala Státní veterinární správa ČR Metodický návod SVS ČR číslo 2000/05/EPIZ „Veterinární podmínky pro zřizování, provoz a kontrolu útulků a obdobných podnikatelských zařízení“. Návod informuje nejen o správném zařízení v útulcích, ale podává i určité orientační minimální prostorové a stavební normativy pro budování a vybavení běžných zařízení, například kotců a výběhů pro psy. Útulek pro zvířata (dále jen útulek) je zařízení, kde mohou být umístěna toulavá a opuštěná zvířata přímo závislá na bezprostřední péči člověka, zejména psi, kočky a jiné druhy zvířat ze zájmových chovů. Podmínky pro výstavbu objektů vyplývají z obecných podmínek stavebního zákona a před započetím výstavby objektu a zařízení je zřizovatel povinen požádat místně příslušnou KVS o vydání závazného posudku v územním, stavebním nebo kolaudačním řízení podle § 56 odst. 1 veterinárního zákona. Prostory a vybavení útulku a péče o zvířata musí zabezpečovat přiměřené podmínky pro zachování fyziologických funkcí a biologických potřeb psů a koček nebo jiných druhů zvířat, pro něž má být v útulku zajištěna péče tak, aby nedocházelo k jejich utrpení nebo poškození jejich zdraví. Pro stavbu útulků je vhodné komunikací přístupné klidné místo, většinou je doporučováno využít pozemků mimo souvislou
zástavbu, se zdrojem napájecí vody (v létě spotřeba 2 – 5 litrů pro 1 psa; 0,3 – 0,5 litrů pro 1 kočku) a elektrické energie. Nedoporučují se místa u frekventovaných silnic a tratí, silně svažité a větrné pozemky, mrazové kotliny apod. Chovatelsky i hygienicky nevhodné je zřizování útulků v uzavřených dvorcích s nedostatkem světla. Uvedená zařízení se nesmějí budovat v objektech krmivářských podniků a v objektech zemědělské velkovýroby. Ke stavbě útulků v objektech škol a zařízení pro děti, v objektech zdravotnických zařízení apod. je třeba souhlasný posudek orgánů hygienické služby. Vzdálenost od objektů zdravotnických zařízení s lůžkovou kapacitou se doporučuje nejméně 500 m, vzdálenost od veřejných vodních zdrojů a otevřených toků nejméně 100 m. Objekty útulku musí být oploceny tak, aby se zabránilo přístupu jiných druhů zvířat a úniku zvířat z útulku. Doporučená výše plotu je kolem 180 cm. Od obytných budov a komunikací je vhodné oddělit prostory pásem přirozené zeleně, nejlépe výsadbou keřů a stromů v šíři 3 m. V zařízeních, která mají více než 10 ustájovacích prostor pro zvířata, musí být zřízeno příjmové a karanténní oddělení, jehož kapacita se pohybuje kolem 10 % kapacity ustájovacích prostor. Použité stavební a konstrukční materiály, zejména povrch prostor pro zvířata, konstrukce ustájovacích klecí (včetně dveří), konstrukce oplocení kotců a výběhů mají mít pevný, hladký, odolný (agresivní moč masožravců), omyvatelný a dezinfikovatelný povrch. Z uvedených důvodů se má vždy zvážit a případně vyloučit použití dřeva a jemu podobných materiálů. Stavební konstrukce a vybavení mají být vybudovány, provozovány a udržovány tak, aby v nejvyšší možné míře zabraňovaly poranění zvířat (nesmějí mít ostré hrany, výčnělky, z pletiva nesmějí čnět dráty apod.). Psi držení venku musí mít k dispozici ochranný přístřešek. Psi držení převážně v místnostech útulku musí mít možnost každodenního volného pohybu na otevřeném prostranství. Pokud je nezbytné psy na dobu delší než 12 hodin uvazovat, musejí mít psi středních plemen možnost pohybu v prostoru nejméně 20 m2 a nesmějí být uvázáni na škrtícím obojku nebo tak, aby jim to působilo bolest nebo poranění, nebo aby bylo možné tento stav třeba jen předpokládat. Hrazení kotců a výběhů má být provedeno tak, aby zvířata po něm nemohla šplhat a nemohla je přelézt (konstrukce svislých mříží u nezastřešených prostor nebo prostor bez pletivových stropů). Výběhy nebo jejich část se doporučuje zastřešit (nejlépe s použitím průhledných střešních materiálů). Doporučuje se upravit tak, aby prostory
i vybavení byly omyvatelné a dezinfikovatelné. Úroveň podlahy v tomto prostoru by měla být snížena a měla by umožňovat odtok dešťových vod drenáží. Podlahy chodeb, kotců, výběhů i pomocných prostor (příprava krmiva apod.) mají mít odolný, pevný, hladký, neklouzavý, omyvatelný a dezinfikovatelný povrch. Spádování podlah kotců a výběhů má být provedeno tak, aby oplachové vody nevtékaly na přístupové cesty. Konstrukce kanalizace má umožnit její snadné čištění a současně zamezit šíření a
rozmnožování
nežádoucích
hlodavců.
Chodby
mají
být
dostatečně
široké,
aby umožňovaly manipulaci se zvířaty, a mají být udržovány vždy volné bez zbytečných překážek. Mezi chodbami a při vstupech do prostor se zvířaty se doporučuje taková konstrukce dveří (průhled v horní části, mříže nebo pletivo v rámu), aby byla možná kontrola prostor, kam se vstupuje. Pro přípravu krmiva je nutno volit samostatný snadno čistitelný prostor. V útulcích se doporučuje používání granulovaného krmiva, pelet nebo konzerv. V blízkosti prostor určených pro přípravu krmiva se doporučuje i zřízení základního zařízení a vybavení pro osobní hygienu ošetřovatele. Zařízení s vyšší kapacitou než 10 ustájovacích míst musí být vybavena místem pro shromažďování odpadů a zařízením pro ukládání trusu a podestýlky. Při projektování a provozu útulku pro zvířata v nouzi je třeba zvážit možnost, aby jeden z kotců byl přístupný pro stanovené osoby (odchytová služba, policie, atd.) i mimo provozní dobu útulku. V zařízení musí být k dispozici nezbytně vybavení pro bezpečný odchyt a manipulaci se zvířaty, která jsou v něm umístěna. Doporučuje se vybavení chytací sítí, rukavicemi a vodicí tyčí se stahovacím obojkem. Vybavení útulku má umožňovat i poskytnutí první pomoci zvířatům. Další pomocné prostory pro zvířata, například místnost pro koupel, dezinfekci nebo dezinsekci přijatých zvířat, prostor pro veterinární vyšetření a zákroky, se zřizují v návaznosti na kapacitu útulku a musí odpovídat požadavkům veterinárních předpisů. Provozovatel zabezpečí nejméně jedenkrát denně provedení pečlivé kontroly stavu všech zvířat, jejich pohody a péče o ně, včetně kontroly technologických zařízení. Zvýšená pozornost musí být věnována březím a kojícím samicím a mláďatům. Krmení a napájení zvířat je nutné provádět minimálně jedenkrát denně a krmivo a nápoj se musí podávat v nádobách, které byly před použitím řádně očištěny a dezinfikovány. Je třeba zabezpečit
podání krmiva tak, aby k potřebnému množství mělo přístup každé zvíře. Ustájovací prostory musí být každoročně čištěny. Před ustájením nově přijatého zvířete musí být vždy provedeno důsledné vyčištění ustájovacích prostor a jejich dezinfekce. Zvláštní péči je nutné věnovat prostorám karantény a případně k prostorám, kde došlo k onemocnění nebo úhynu ustájeného zvířete. K průběžné dezinfekci nejsou vhodné dezinfekční prostředky, které zvířata dráždí pachem (chlorové preparáty, lysol, kresol apod.). O provedené dezinfekci vede provozním řádem stanovená osoba záznamy. Minimálně jedenkrát za tři měsíce nebo podle termínů stanovených provozním řádem je nutné provést celkový úklid, dezinfekci a dezinsekci prostor pro ustájení zvířat, přípravny, skladů krmiv, pomocných prostor, výběhů a dalšího zařízení a vybavení. O provedené činnosti vede provozním řádem stanovená osoba záznamy. Při příjmu zvířat do útulku pro zvířata v nouzi musí být provedena klinická prohlídka a kontrola zdravotního stavu přijímaného zvířete osobou odborně způsobilou, nejlépe veterinárním lékařem. Při podezření z onemocnění je nutné zvíře ustájit do provozně a prostorově oddělených karanténních prostor. Podle nákazové situace se na základě rozhodnutí orgánů veterinární správy provádí karanténování nově přijatých neznámých zvířat a případně ve stanoveném termínu vakcinace psů proti vzteklině. Provozovatel útulku nebo zařízení podnikatelského charakteru musí zabezpečit pro zvířata, o něž pečuje, veterinární péči. Doporučuje se, aby provozovatel zpracoval pro činnost útulku provozní řád a zabezpečil vedení základních záznamů o zvířatech umístěných a vydaných z útulku, o zvířatech v útulku uhynulých nebo utracených, o kontrolách zdravotního stavu zvířat a o provedených veterinárních zákrocích. U zvířat se známým původem se zejména uvádí následující údaje: jméno a adresa majitele, jméno zvířete, stručný popis zvířete, jeho identifikační znaky (číslo čipu, tetování, obojkové známky nebo podobně), zdravotní stav zvířete, případně záznamy o veterinárních zákrocích, dále datum příjmu a opuštění útulku. U neznámých zvířat se uvádí místo nálezu a další zde uvedené údaje. Nad chovem zvířat v útulcích a podnikatelských zařízeních je prováděn veterinární dozor (DOUSEK a kol., 2004).
3. CÍL PRÁCE Cílem práce bylo vyhodnotit důvody a další faktory ovlivňující přijetí psů do útulků pro opuštěná zvířata a odhalit příčiny vysokých počtů psů evidovaných v útulcích pro opuštěná zvířata za období let 2001 až 2005.
4. MATERIÁL A METODIKA Stanovili jsme si následující okruhy otázek, na které nám mělo naše vyhodnocení dát odpověď:
1) Jaký je nárůst počtu psů v útulku pro opuštěná zvířata ? 2) Jaké je zastoupení plemen v útulku pro opuštěná zvířata ? 3) Jaké je zastoupení pohlaví v útulku pro opuštěná zvířata ? 4) Jaké je věkové zastoupení psů v útulku pro opuštěná zvířata ? 5) Jaké jsou důvody přijetí psů do útulku pro opuštěná zvířata ?
K vyhodnocení důvodů a dalších faktorů ovlivňujících přijetí psů do útulků byla použita databáze psů Útulku pro opuštěná zvířata Krupka (2001-2005). Dále jsou souběžně od roku 2005 vyhodnocována data psů z Útulku pro opuštěná zvířata Praha Troja a Útulku pro opuštěná zvířata Brno MP.
4.1 Charakteristika sledovaných útulků 4.1.1 Útulek pro opuštěná zvířata Krupka Útulek se nachází v Krupce naproti bývalým kasárnám v areálu Technického odd. města Krupky, Bohosudovská 167. Zřizovatelem a provozovatelem útulku je Liga na ochranu zvířat ČR v Teplicích a byl uveden do provozu 1.1.1997. Kapacita útulku je cca 70 psů a 15 koček. Útulek slouží jako dočasný azyl pro opuštěná, zatoulaná či zraněná zvířata ze spádové oblasti Teplic a okolí. Hlavním posláním útulku je zajistit těmto zvířatům veškerou chovatelskou a veterinární péči do doby, než se přihlásí původní majitel. V případě, že se majitel nepřihlásí nebo se ho nepodaří vypátrat, umisťují se psi do péče novým majitelům. Fotodokumentace je uvedena v příloze na obr. 1 až obr. 6. Podmínky pro převzetí zvířete: 1. Zvířata jsou předána pouze osobám zletilým, s platným občanským průkazem. 2. Při převzetí zaplatí nový majitel poplatek 400 Kč, z toho 270 Kč je očkovací průkaz a 130 Kč tvoří příspěvek pro ostatní zvířata. 3. Za převzetí ztraceného zvířete zaplatí původní majitel 50 Kč za den pobytu v útulku.
Smlouva o předání zvířete do dočasné péče je uvedena v příloze na obr. 7.
S čím musí počítat náhradní majitel: 1. Při adopci musí počítat s tím, že podle českého právního řádu není po dobu 1 roku zvíře jeho vlastnictvím, a pokud se v této době najde původní majitel a bude trvat na vrácení bude muset být zvíře vráceno. V takovém případě vznikne nárok na úhradu nákladů způsobených původním majitelem. 2. U zvířat v útulku nelze přesně určit plemeno, věk a povahu. U mláďat se nemůže zaručit velikost, do které doroste, délka a kvalita srsti. 3. Zvíře může mít své zlozvyky, nový majitel musí být trpělivý a pomoci zvířeti překonat strach z nového prostředí. 4. U zvířete se mohou objevit skryté zdravotní potíže. 5. V prvních dnech je nutné zabránit zvířeti v útěku. 6. Pracovníci Ligy na ochranu zvířat jsou oprávněni kdykoli s kopií "Protokolu o umístění" provést kontrolu péče o zvíře na místech, kde je chováno a poučit adoptivního majitele o případných nedostatcích. V případě zjištění vážných nebo opakovaných nedostatků má Liga na ochranu zvířat bez bližšího vysvětlení právo odebrat zvíře zpět do své péče.
Všechny finanční dary poskytnuté útulku si může dárce odepsat z daňového základu: §15 (8). Od základu daně lze odečíst hodnotu darů poskytnutých obcím a právnickým osobám se sídlem na území České republiky na financování vědy a vzdělání, výzkumných a vývojových účelů, kultury, školství, na policii, (Pozn. č. 15a: Zákon ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky. Zákon ČNR č. 553/1991 Sb., o obecní policii.) na požární ochranu, na podporu a ochranu mládeže, na ochranu zvířat, na účely sociální, zdravotnické a ekologické, humanitární, charitativní, náboženské pro registrované církve a náboženské společnosti, tělovýchovné a sportovní, a fyzickým osobám s bydlištěm na území České republiky provozujícím školská a zdravotnická zařízení a zařízení na ochranu opuštěných zvířat nebo ohrožených druhů zvířat, na financování těchto zařízení, pokud úhrnná hodnota darů ve zdaňovacím období přesáhne 2 % ze základu daně anebo činí alespoň 1000 Kč. V úhrnu lze odečíst nejvýše 10 % ze základu daně (Zákon číslo 586/1992 Sb. o daních z příjmu) (ANONYM a, 2005).
4.1.2 Útulek pro opuštěná zvířata a odchyt Praha Troja Prvopočátek útulku se datuje od roku 1992, kdy byl přestěhován ze Sobína v rámci restitucí na Prahu 8 do ulice V Zámcích 56 a současně byl i změněn název na "Psí domov". V té době "Psí domov" provozovala Liga na ochranu zvířat Praha a do roku 1993 činila kapacita 50 míst. Psí domov sloužil pouze pro zatoulané a opuštěné psy. V roce 1993 přechází "Psí domov" pod Městskou policii hlavního města Prahy a tím vzniká první městský útulek pro psy. V krátké době se podařilo rozšířit kapacitu útulku na 70 míst, zpřísňuje se a upravuje evidence zvířat. Začíná velmi dobrá spolupráce se služebnami městské a republikové policie, s odbory jednotlivých městských částí a také s Městskou veterinární správou Praha, která toto zařízení dozoruje. V roce 1995 začala postupná výstavba útulku a počet míst se navýšil na 120. Od 1. 1. 2000 přešel "Psí domov" pod Správu služeb Městské policie hl. m. Prahy, která pokračovala v rekonstrukci útulku. V tomto roce přešla pod Správu služeb Městské policie hl. m. Prahy také odchytová služba, která zajišťuje odchyt a svoz toulavých a opuštěných psů, ale i jiných ostatních zvířat, jenž jsou následně umísťována do dalších smluvních zařízení. Ve stejném roce vzniká v Trojském útulku i první městský pavilon koček s kapacitou 70 míst. Jelikož toto zařízení rozšířilo svou činnost o problematiku koček, byl změněn i název na "Útulek pro opuštěná zvířata a odchyt". Po povodních v roce 2002, které postihly Trojský útulek a značně ho poškodily nebyl provoz tohoto zařízení nijak omezen. Od ledna 2005 byla rozšířena činnost odchytové služby i o veterinární asanaci, která zajišťuje svoz uhynulých zvířat ze zájmových chovů nalezených na území hl. m. Prahy. V rámci realizace další výstavby tohoto zařízení byla z důvodu prevence proti zatopení vodou dokončena rekonstrukce přízemních prostor a došlo k přestěhování technologií ze suterénních prostor do nadzemního podlaží. Dále bylo vybudováno dalších 50 míst pro psy včetně výběhů a místní komunikace. Navýšením těchto míst se rozšířila kapacita míst pro psy na současných 173. Zvířata jsou zde prohlédnuta veterinárním lékařem a očkována: proti psince, hepatitidě, parvoviróze, vzteklině a jsou odčervena proti vnitřním cizopasníkům (škrkavkám a tasemnicím), také jsou odblešena.
Nový majitel psa - za psa neplatí, pouze uhradí kompletní očkování, odčervení a veterinární prohlídku. Na oplátku za to, že dává nový domov je osvobozen na dva roky od poplatků za psa. Všichni psi, kteří projdou útulkem jsou čipováni. Je to velmi důležité pro evidenci a eventuální identifikaci pro případ, že se zvíře novému majiteli ztratí. Pokud ho někdo najde a zavolá do útulku, je možné podle této evidence ihned kontaktovat majitele, kterému se ztratil (ANONYM b, 2005).
4.1.3 Útulek pro opuštěná zvířata Brno MP Útulek pro opuštěná zvířata zajišťuje odchytovou a asanační činnost na území statutárního města Brna. Je provozován Městskou policií. V útulku může být umístěno až 242 psů a 42 koček, včetně karantény. Součástí útulku je i veterinární ordinace (slouží pouze k péči o zvířata umístěná v útulku). Fotodokumentace je uvedena v příloze na obr. 8 a 9. K převzetí psa potřebuje zájemce, který musí být starší 18ti let, platný občanský průkaz s trvalým bydlištěm v ČR. Zvířata jsou prohlédnuta veterinářem a očkována proti psince, hepatitidě, parvoviróze a vzteklině. Zároveň jsou odčervena - zbavena případných vnitřních cizopasníků (škrkavky, tasemnice). Nový majitel za psa neplatí, pouze paušálně uhradí kompletní očkování a odčervení. Na oplátku za to, že dává zvířeti nový domov, je osvobozen na rok od poplatků ze psa. Všichni psi, kteří projdou útulkem, jsou čipováni. Je to velmi důležité pro evidenci a eventuální identifikaci pro případ, že se zvíře novému majiteli ztratí. Pokud ho někdo najde a zavolá do útulku, je možné podle počítačové evidence ihned sdělit jméno, adresu a telefonní číslo majitele (ANONYM c, 2006).
4.2 Postup zpracování 4.2.1 Útulek pro opuštěná zvířata Krupka Útulek pro opuštěná zvířata Krupka od roku 2000 poskytuje na svých webových stránkách (http://www.lozteplice.cz/Strana_utulek.htm) podrobné informace o psech, kteří byli umístěni do útulku. Ke každému zvířeti jsou uvedeny tyto údaje: datum, plemeno, pohlaví, stáří a důvod přijetí psa do útulku. Tyto informace o psech jsou archivovány a poskytnuty veřejnosti na webových stránkách útulku. V archivu jsou
uvedeni psi, kteří byli v útulku umístěni od 8. měsíce roku 2000 do roku 2004. Rok 2005 nebyl v archivu zpracován. Od 1. ledna 2005 jsme sledovali každý týden webové stránky útulku pro opuštěná zvířata Krupka, kde byli poskytnuty informace o psech, kteří byli v tom daném týdnu umístěni do útulku. Poskytnuté informace o psech jsme zaznamenávali v programu Microsoft Excel. Každému psu, který byl umístěn od 1. ledna 2005 jsme přiřadili pořadové číslo a zapsali následující iniciály: plemeno, měsíc přijetí, rok, pohlaví, stáří a důvod umístění psa do útulku. Podobným způsobem jsme postupovali při zpracování archivu psů. Jednotlivé informace psů v archivu poskytnuté na webové stránce útulku jsme zkopírovali do programu Microsoft Word. Takto nabyté informace o psech v programu Word jsme převedli do programu Excel, který nám již umožňoval velký počet dat matematicky vyhodnotit. Soubory dat Útulku pro opuštěná zvířata Krupka byly matematicky vyhodnoceny s použitím procentuálního vyjádření.
4.2.2 Útulek pro opuštěná zvířata Brno MP a Praha Troja Útulek pro opuštěná zvířata Brno MP poskytuje na svých webových stránkách (http://www.mpbrno.cz/utulek.php) každý týden informace o přijatých psech do útulku. Stejným způsobem jako v případě Útulku pro opuštěná zvířata Krupka jsme postupovali od 1. ledna 2005 ve zpracování informací o psech zveřejněných každý týden na webových stránkách útulku Brno MP. Ve zpracovávání dat přijatých psů do útulku Brno MP stále pokračujeme, výsledky budou vyhodnoceny a porovnány s dalšími útulky v diplomové práci v roce 2008. Ve zpracovávání dat přijatých psů do Útulku pro opuštěná zvířata a odchyt Praha Troja, který je pod správou Městské Policie Praha, postupujeme stejně, tak jako u předešlého útulku Brno MP.
5. VÝSLEDKY A DISKUSE 5.1 Nárůst počtu psů v útulku pro opuštěná zvířata Zobrazení početního stavu psů umístěných v Útulku pro opuštěná zvířata Krupka za období 2001 až 2005 je uvedeno v příloze v grafu č. 1. V letech 2001 až 2005 bylo evidováno celkem 671 psů v Útulku pro opuštěná zvířata Krupka. Počet evidovaných psů od roku 2001 až 2005 prokazatelně stoupal, což je odrazem rostoucí tendence držení psů v domácnostech, jak uvádí např. DOUSEK (2004) nebo PROCHÁZKA (2005). Za pětileté období došlo pouze v roce 2004 k poklesu početního stavu psů v útulku, který není vysvětlen, což můžeme považovat jako pozitivní jev. Počty psů v jednotlivých měsících a letech jsou uvedeny v příloze v tabulce č. 1.
5.2 Zastoupení plemen v útulku pro opuštěná zvířata PROCHÁZKA (2005) uvádí, že v České republice bylo v 90. letech minulého století statisticky vykazováno 1 milion až 1,5 milionu psů, z nichž ovšem téměř dvě třetiny byli psi bez průkazu původu a mezi nimi značná část kříženci neznámého původu. To potvrzují i naše výsledky, kdy za období let 2001 až 2005 z celkového počtu evidovaných psů bylo 425 psů (63,3 %) kříženců a 246 (36,7 %) čistokrevných psů. S druhým největším počtem a tedy prvním nejpočetnějším plemenem byl Německý ovčák - 92 psů (13,7 %). Třetím nejpočetnějším plemenem v útulku byl Americký pitbulteriér - 22 psů (3,2 %), o čtvrtou pozici se dělí Jezevčík a Anglický kokršpaněl - 20 psů (3 %), na pátém místě Pudl - 10 psů (1,5 %), na šestém místě Dobrman - 8 psů (1,2 %) a o sedmou příčku se dělí Aljašský malamut a Knírač - 7 psů (1 %). Procentické zastoupení plemen v útulku je uvedeno v příloze v tabulce č. 2 a v grafu č. 2. Pro porovnání uvádíme procentické výsledky poranění člověka psem provedené Národní referenční laboratoří pro vzteklinu (NRL) v Liberci v příloze v grafu č. 3, která zveřejnila pro vesnický region zastoupení plemen. Ve sledovaném souboru představovali kříženci, kteří poranili člověka 50 %, Němečtí ovčáci 11,1 %, Pudlové, stejně jako Jezevčíci 5,6 % (DOUSEK, 2001). Z těchto výsledků je patrné, že uvedená plemena s vyšší agresivitou vůči člověku jsou méně zvladatelná majitelem psa a ten pak nastalou situaci může řešit opuštěním zvířete jak uvádí např. ŽERTOVÁ (2002).
5.3 Zastoupení pohlaví v útulku pro opuštěná zvířata Celkové procentické zastoupení pohlaví za období 2001 až 2005 je uvedeno v příloze v tabulce č. 2 a grafu č. 4. Počet fen a psů v jednotlivých letech za období 2001 až 2005 je uveden v příloze v tabulce č. 3 a grafu č. 5. Podle procentického zastoupení pohlaví za období 2001 až 2005 převažují psi (57,4 %) nad fenami (42,6 %). Procentickou převahu psů nad fenami můžeme přisoudit, jak uvádí ABRANTES (1999), zejména změně chování psů při hárání feny, která působícími feromony s charakteristickým pachem vyvolává sexuální chování psa, což vede k útěkům. Další důvod pro převládání psů-samců je hormon testosteron, který podmiňuje jejich agresivní chování vedoucí k nezvládnutí psa majitelem (HVOZDÍK, 1999). V roce 2001 převažují psi nad fenami o 47 %, v roce 2003 převažují psi nad fenami o 23,5 %, v roce 2004 převažují psi nad fenami o 10,5 % a v roce 2005 o 44 %. Odlišný je rok 2002, kdy feny převažují o 3,6 % nad psy, což nepovažujeme za významné.
5.4 Věkové zastoupení psů v útulku pro opuštěná zvířata Celkové a v jednotlivých letech věkové zastoupení psů v útulku za období 2001 až 2005 je uvedeno v příloze v tabulce č. 4 a grafu č. 6. S druhým největším počtem - 122 psů (18,6 %) bylo umístěno v útulku ve věku 1 rok. V tomto věku je pes v pubertě a mnoho majitelů nezvládá výcvik a výchovu psa jak uvádí např. ŽERTOVÁ (2002). Největší počet psů bylo do útulku umístěno ve věku 2 let - 142 psů (21,6 %). Vysoký je také počet psů ve věku 3 let - 86 psů (13,1 %). HVOZDÍK (1999) uvádí, že u psů ve věku 2-3 let je obzvlášť vysoká hladina testosteronu jako faktoru podmiňující agresivní chování. Psi jsou pro mnohé majitele, kteří nezvládli v pubertě jejich výchovu, nezvladatelní a může dojít k útěku psa nebo opuštění psa. Ve věku 4 let bylo umístěno do útulku 50 psů (7,6 %), ve věku 5 let - 69 psů (10,5 %), ve věku 6 let - 33 psů (5 %) a ve věku 8 let - 27 psů (4,1 %). Ve věku od 4 let je pes v pohlavní a tělesné dospělosti, nezvládnutá výchova psa se v tomto období projeví naplno. Dalších 19 psů (2,9 %) bylo do útulku umístěno ve věku 10 let. V tomto věku je mnoho psů (seniorů) ve špatném zdravotním stavu plynoucí z pokročilého věku, jak uvádí KRATOCHVÍLOVÁ (1997). Pro mnoho majitelů je pes v tomto věku neatraktivní, pes vyžaduje zvýšenou péči.
5.5 Důvody přijetí psů do útulku pro opuštěná zvířata Důvody přijetí psů do útulku jsou uvedeny v příloze v tabulce č. 5 a v grafu č. 7. Z celkového počtu 671 psů za období 2001 až 2005 prokazatelně převažují odchyty toulavých a opuštěných psů Městskou policií, což činí 82,6 % a tedy 554 psů. DOUSEK (2004) uvádí, že převážná část psů bývá svými vlastníky úmyslně, mnohdy za velmi krutých podmínek, opuštěno. Tím tedy můžeme konstatovat u odchycených psů, že již v tomto případě, díky značným stresovým vlivům, dochází k týrání zvířat. Dalším vážným důvodem umístění psů do útulku bylo majiteli prokázané týrání psa a právní cestou odebrání tohoto zvířete s umístěním do útulku. Jedná se celkem o 27 psů (4 %). Zajímavostí při zpracování databáze psů bylo, že intenzita, způsob a četnost týrání psů se od roku 2001 do roku 2005 značně stupňuje. Zatímco v roce 2001 byly pouze dva případy prokázaného týrání a jedná se spíše o zanedbání výživy a hygieny psa, tak v roce 2005 je to již 11 případů a převažuje znatelné fyzické násilí na zvířeti. Podle DOUSKA (2004) v období do roku 2004 bylo v naší republice pro týrání zvířat stíháno 552, obžalováno 422 a odsouzeno 221 osob. Celkem 27 psů (3,6 %) bylo uvázáno a opuštěno. Četnost a způsob provedení těchto případů se od roku 2001 do roku 2005 zvyšuje. Zatímco v roce 2001 byli převážně psi uvazováni a opouštěni ve městech a vesnicích, tak v roce 2003 jsou psi již uvazováni u silnic a stromů na odlehlejších místech a v roce 2005 jsou u většiny z osmi případů psi uvazováni a opuštěni v lese bez potravy a vody. O majitele z důvodu úmrtí nebo náhlé hospitalizace v nemocnici přišlo 23 psů (3,4 %) a proto psi museli být následně umístěni do útulku. Dalších 22 psů (3,3 %) bylo do útulku umístěno z osobního důvodu majitele. Původní majitel psa dovedl do útulku sám, nebyl schopen pokračovat v péči o psa, např. ze sociálních důvodů nebo si pořídil plemeno psa, u kterého nezvládá výchovu, odchází do domova důchodců atd. Tento případ je zaznamenán pouze v roce 2001 a to u jednoho psa a poté až v roce 2005 kdy bylo takto umístěno do útulku 21 psů. Vráceno náhradním opatrovníkem zpět do útulku bylo 11 psů (1,6 %). Jedná se o případy, kdy si pes není schopen navyknout na nové prostředí nebo náhradnímu opatrovníku nevyhovuje převzatý pes, např. děti nevychází se psem, pes když je doma u opatrovníka sám, demoluje vybavení bytu apod.
Pouze 5 psů (0,75 %) je evidováno jako „chroničtí útěkáři“. Jedná se o psy, kteří opakovaně od majitelů utíkají, jsou odchyceni a umístěni do útulku vícekrát do roka. V roce 2001 se jednalo o 3 psi, v roce 2004 a 2005 to byl pouze 1 pes. Celkem 4 psi (0,6 %) byli hozeni do útulku přes plot svými původními majiteli. Tento případ je registrován za poslední dva roky. V roce 2004 se původní majitelé takto zbavili 3 psů a v roce 2005 jednoho. Jeden pes (0,15 %) byl nalezen po autonehodě. V útulku mu bylo poskytnuto veterinární ošetření.
6. ZÁVĚR Naše výsledky potvrdily varování a prognózy odborné i laické veřejnosti o každoročním neutěšeném nárůstu počtu psů v útulcích pro opuštěná zvířata. Z výsledků usuzujeme, že jedna z nejvážnějších příčin tohoto nárůstu počtu opuštěných psů je podcenění výběru vhodného plemene a neznalost výchovy psa budoucím majitelem. Dalším důležitým faktorem ovlivňujícím tento trend je věk a pohlaví psa. Výsledky práce ukázaly hrubé nedostatky v prosazování a dodržování zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, kdy jedno z jeho ustanovení praví, že zvířepsa nikdo nemůže svévolně opustit s úmyslem se ho zbavit nebo jej vyhnat. Toto ustanovení se v praxi míjí účinkem. Jak jsme prokázali, převážná část psů byla odchycena Městskou policií a další psi byli týráni nebo uvázáni a opuštěni. Závěrem pro praxi chceme zdůraznit opodstatněnost návrhu novelizace zákona, která prosazuje trvalé a nezaměnitelné označení pro rychlou identifikaci zatoulaného psa. Tím je možné dosáhnout snížení kapacity útulků a účinnější dodržení zákona č. 246/1992 Sb. Za nejdůležitější preventivní opatření považujeme osvětu jak mezi chovateli psů, tak i mezi nejširší veřejností, dále řádnou evidenci psů a v souvislosti s ní tlak na vyšší odpovědnost jejich majitelů. Tato opatření by měla vést člověka k zodpovědnosti ke zvířatům a životnímu prostředí.
7. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ABRANTES, R. Řeč psů, Encyklopedie psího chování. České Budějovice: Dona, 1999. 230 s. ISBN 80-86136-56-6.
BECK, M. Behavioral problems in small Animals. USA: Purina, 1992. 156 s.
DOUSEK, J. Veterinární problematika případů poranění člověka psem v České republice. Veterinářství. 2001, 51(3), s. 112-115. ISSN 0506-8231.
DOUSEK, J. st. a DOUSEK, J. ml. Pes v zrcadle předpisů, druhé, doplněné a rozšířené vydání. 2. vyd. Praha: LexisNexis CZ s.r.o., 2004. 103 s. ISBN 80-86199-87-8.
HROUZ, J. a ŠUBRT, J. Obecná zootechnika – skriptum. Brno: MZLU v Brně, 2000. 207 s. ISBN 80-7157-426-0.
HVOZDÍK, A. Dominantná teritoriálna agresivita u psa. Veterinářství. 1999, 49(1), s. 16-18. ISSN 0506-8231.
KRATOCHVÍLOVÁ,
H.
Pes
a
paragraf.
Praha:
Prospektum,
1997.
104
s.
ISBN 80-7175-052-2.
MORRIS, D. PSI-encyklopedie více než 1000 psích plemen. Praha: BB/art s.r.o., 2004. 703 s. ISBN 80-7341-412-0.
NĚMCOVÁ, D. a NOVÁK, P. Úkoly a zoohygienické zásady provozu útulků pro psy a kočky. Veterinářství. 1999, 49(8), s. 340-342. ISSN 0506-8231.
PATRONEK, A. a GLICKMAN, L.T. Risk factors for relinquisment of dog to an animal shelter. J.Am.Vet.Med.Ass. 1996, 209, s. 572-581.
PROCHÁZKA, Z. Chov psů. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Ladislav Horáček – Paseka, 2005. 320 s. ISBN 80-7185-768-8.
PROSCHOWSKY, H.F., RUBJERG, H. a ERSBOLL, A.K. Mortality of purebreed and mixed-breed dogs to the animal shelter. Preventive Vet. Med. 2003, 58, s. 63-74.
TICHÁ, V. Problematika pso-lidských vztahů. Trestní právo. 2002, 83 (11), s. 7. ISSN 1211-2860.
TICHÁ, V. a TICHÝ, J. Atlas plemen loveckých psů. Praha: Jiří Flégl – VEGA, 2003. 240 s. ISBN 80-903186-0-6.
ŽERTOVÁ, H. Soužití lidí a zvířat ve městech. Veterinářství. 1996, 7, s. 318-319. ISSN 0506-8231.
ŽERTOVÁ, H. Agresivita psů vůči rodině majitele – tři případy z praxe. Veterinářství. 2002, 52(11), s. 510-514. ISSN 0506-8231.
ANONYM a: Útulek pro opuštěná zvířata Krupka. [cit. 2005-09-25]. Dostupná z WWW:
.
ANONYM b: Útulek pro opuštěná zvířata a odchyt Praha Troja. [cit. 2005-11-03]. Dostupná z WWW: .
ANONYM c: Útulek pro opuštěná zvířata Brno MP. [cit. 2006-02-04]. Dostupná z WWW: .
8. PŘÍLOHY •
Tabulka č. 1: Počty psů v jednotlivých měsících za období 2001 - 2005
•
Tabulka č. 2: Podíl plemen 2001 - 2005
•
Tabulka č. 3: Zastoupení pohlaví v jednotlivých letech a procentický podíl fen a psů 2001 - 2005
•
Tabulka č. 4: Věkové zastoupení psů v útulku za období 2001 - 2005
•
Tabulka č. 5: Důvody přijetí psů do útulku pro opuštěná zvířata 2001 - 2005
•
Graf č. 1: Celkový počet psů 2001 - 2005
•
Graf č. 2: Podíl plemen 2001 - 2005
•
Graf č. 3: Poranění psem (vesnický region)
•
Graf č. 4: Procentické zastoupení pohlaví 2001 - 2005
•
Graf č. 5: Počet fen a psů 2001 - 2005
•
Graf č. 6: Věkové zastoupení psů 2001 - 2005
•
Graf č. 7: Důvody přijetí psů do útulku 2001 - 2005
•
Obr. č. 1: Útulek pro opuštěná zvířata Krupka
•
Obr. č. 2: Venkovní voliéry pro psy (Krupka)
•
Obr. č. 3: Přípravna krmiva (Krupka)
•
Obr. č. 4: Veterinární ordinace (Krupka)
•
Obr. č. 5: Kotce pro psy (Krupka)
•
Obr. č. 6: Kotce pro psy (Krupka)
•
Obr. č. 7: Smlouva o předání zvířete do dočasné péče (Krupka)
•
Obr. č. 8: Útulek pro opuštěná zvířata Brno MP
•
Obr. č. 9: Venkovní voliéry pro psy (Brno MP)
Tabulka č. 1 Počty psů v jednotlivých měsících za období 2001 - 2005 Měsíc Počet psů (rok 2001) Leden 0 Únor 0 Březen 2 Duben 3 Květen 1 Červen 4 Červenec 6 Srpen 6 Září 6 Říjen 9 Listopad 12 Prosinec 3 Celkem
52
Počet psů (rok 2002) 6 13 4 12 1 9 9 14 13 15 9 5
Počet psů (rok 2003) 11 9 24 12 17 17 14 15 18 10 16 18
Počet psů (rok 2004) 7 6 16 11 14 4 8 13 7 5 8 9
Počet psů (rok 2005) 18 14 19 12 20 29 32 24 19 11 19 3
110
181
108
220
Tabulka č. 2 Podíl plemen 2001 - 2005 Pořadí
Plemena
Počet psů 2001-2005
% podíl
1.
Kříženec
425
63,3
2.
Německý ovčák
92
13,7
3.
Americký pitbulteriér
22
3,2
4.
Jezevčík
20
3
4.
Anglický kokršpaněl
20
3
5.
Pudl
10
1,5
6.
Dobrman
8
1,2
7.
Aljašský malamut
7
1
7.
Knírač
7
1
8.
Rotvajler
6
0,9
9.
Labradorský retrívr
4
0,6
9.
Sibiřský hasky
4
0,6
10.
Dalmatin
3
0,4
10.
Středoasijský pastevecký pes
3
0,4
10.
Dlouhosrstá kolie
3
0,4
10.
Šarpej
3
0,4
11.
Čaučau
2
0,3
11.
Mops
2
0,3
11.
Německá doga
2
0,3
11.
Anglický basethaund
2
0,3
11.
Americký kokršpaněl
2
0,3
11.
Americký staffordšírský teriér
2
0,3
11.
Zlatý retrívr
2
0,3
11.
Pudl toy
2
0,3
11.
Německý ohař
2
0,3
11.
Bígl
2
0,3
12.
Anglický bulteriér
1
0,15
12.
Velšský špringršpaněl
1
0,15
12.
Kavkazský pastevecký pes
1
0,15
12.
Boxer
1
0,15
12.
Čivava
1
0,15
12.
Skotský setr
1
0,15
12.
Barzoj
1
0,15
12.
Rhodéský ridgeback
1
0,15
12.
Čínský naháč
1
0,15
12.
Neapolský mastin
1
0,15
12.
Svatobernardský pes
1
0,15
12.
Ši-tzu
1
0,15
12.
Německý pinč
1
0,15
12.
Foxteriér hrubosrstý
1
0,15
Celkem
671
100
Tabulka č. 3 Zastoupení pohlaví v jednotlivých letech a procentický podíl fen a psů 2001 - 2005 Rok 2001 2002 2003 2004 2005
Počet fen 18 56 81 51 74
Počet psů 34 54 100 57 132
Celkem Podíl
280 42,60%
377 57,40%
Tabulka č. 4 Věkové zastoupení psů v útulku za období 2001 - 2005 Věk (rok) 0,17 0,25 0,33 0,42 0,50 0,58 0,67 0,75 0,83 1,00 1,50 2,00 2,50 3,00 3,50 4,00 4,50 5,00 5,50 6,00 7,00 8,00 8,50 9,00 10,00 12,00 13,00 14,00 15,00
2001 1 0 1 1 0 0 0 0 0 9 0 7 0 8 0 5 0 8 2 4 0 1 0 2 3 0 0 0 0
2002 1 1 3 0 1 0 0 0 0 28 0 28 0 11 0 17 0 8 0 3 4 3 0 1 1 0 0 0 0
2003 1 4 3 2 3 0 2 0 0 31 0 44 0 30 0 11 0 21 0 13 2 10 0 0 2 1 0 1 0
2004 0 0 0 2 1 1 1 1 0 17 0 28 0 14 0 7 1 14 0 8 3 5 0 1 3 1 0 0 0
2005 0 2 0 1 7 2 3 0 1 37 7 35 8 23 5 10 7 18 3 5 6 8 1 3 10 2 1 0 1
Celkem
52
110
181
108
206
Celkový počet psů 2001-05 3 7 7 6 12 3 6 1 1 122 7 142 8 86 5 50 8 69 5 33 15 27 1 7 19 4 1 1 1 657
Tabulka č. 5 Důvody přijetí psů do útulku pro opuštěná zvířata 2001 - 2005 Důvod přijetí do útulku Odchyt Týrán - odebrán Uvázán - opuštěn Přišel o majitele Osobní důvod majitele Vrácen opatrovníkem Útěkář Hozen do útulku Autonehoda Celkem
2001 39 2 4 1 1 2 3 0 0
2002 101 5 2 1 0 1 0 0 0
2003 162 4 6 7 0 2 0 0 0
2004 83 5 4 9 0 3 1 3 0
2005 169 11 8 5 21 3 1 1 1
52
110
181
108
220
Celkový počet 2001-2005 554 27 24 23 22 11 5 4 1 671
% podíl 82,60 4,00 3,60 3,40 3,30 1,60 0,75 0,60 0,15 100
Graf č. 1 Celkový počet psů 2001-2005 250 220 200
Počet psů
181
150 110
Počet psů
108
100
52 50
Rok
0
2001
2002
2003
2004
2005
Plemena
er
ec
ýp
m
ic k
Ně ký ov
íž e ne c
it b
20
čá k ul t er An J e ié r ze g li ck vč ýk ík ok rš pa ně l Pu dl Do Al br jaš m an sk ým a la mu Kn t í ra Ro č La t br va ad jl e or r sk S i ý re b iř t r í sk v r St ýh ře do as as D a ky ij s ký lm a ti pa n s D l t eve ou ck ho ý p s r es st á ko li e Ša rp ej Ča uč au M Ně op m s An ec ká g li ck d og A m ý ba a Am s er ic k e t h a er ic k ýk u ýs o k nd ta rš ff o pa rd ně ší r l sk ýt Zl e r a t ý ié rer tr í v Pu r dl Ně t o m y ec ký oh ař An Bí g li gl Ve ck ýb l šs Ka u lt ký vk er šp az i ér r in sk gr ýp šp as an tev ěl ec ký pe Bso xe r Či va Sk va ots ký se tr Rh od Ba és rz oj ký r id g Č í eb ns a c ký k Ne na ap há o ls Sv č k ato ým be as rn t in ar ds ký pe Š is -t z Ně u m Fo ec xte ký r ié p in rh č ru bo sr s tý
Am
Kř
P r o c e n ta
Graf č. 2 60 63,3 Podíl plemen 2001-2005
50
40
30
10 13,7
0 3,2 3
Kříženci celkem
3 1,5 1,2
10
Německý ovčák
1 1 0,9
5,6
Pudl
0,6 0,6 0,4 0,4
5,6
Jezevčík
0,4 0,4 0,3 0,3
5,6
Dobrman
0,3 0,3 0,3 0,3
Procenta
0,3 0,3 0,3 0,3 0,15 0,15 0,15 0,15 0,15 0,15 0,15 0,15 0,15 0,15 0,15 0,15 0,15 0,15
Plemena
Graf č. 3
60
Poranění psem (vesnický region)
50 50
40
30
20 11,1
0 2,8 2,8 2,8 2,8
Špic Boxer Briard Bernský salašnický pes
0 0
Pitbul Americký staffordšírský teriér
Graf č. 4 Procentické zastoupení pohlaví 2001-2005
42,60% Počet fen Počet psů 57,40%
Graf č. 5 Počet fen a psů 2001-2005 140
132
120 100 100 Počet
81 74
80 56 54
60
Počet psů
57
34
40 20
51
18
0
2001 1
2002 2
2003 3 Rok
2004 4
Počet fen
2005 5
Graf č. 6 Věkové zastoupení psů 2001-2005 160 142 140 122 120
Počet psů
100
86
80
počet psů
69
60
50 33
40 20 3
7
7
6
0,25
0,33
0,42
27 19
15
12 3
6
0,58
0,67
1
1
0,75
0,83
8
7
8
5
5
1
7
4
1
1
1
0 0,17
0,50
1,00
1,50
2,00
2,50
3,00
3,50 Věk (rok)
4,00
4,50
5,00
5,50
6,00
7,00
8,00
8,50
9,00 10,00 12,00 13,00 14,00 15,00*
Graf č. 7
Důvody přijetí psů do útulku 2001-2005 0,15 0,60 0,75 1,60 3,30 3,40 3,60 4,00
Odchyt Týrán - odebrán Uvázán - opuštěn Přišel o majitele Osobní důvod majitele Vrácen opatrovníkem Útěkář Hozen do útulku Autonehoda
82,60
Obr. č. 1 Útulek pro opuštěná zvířata Krupka
Obr. č. 2 Venkovní voliéry pro psy (Krupka)
Obr. č. 3 Přípravna krmiva (Krupka)
Obr. č. 4 Veterinární ordinace (Krupka)
Obr. č. 5 Kotce pro psy (Krupka)
Obr. č. 6 Kotce pro psy (Krupka)
Obr. č. 7 LIGA NA OCHRANU ZVÍŘAT ČR místní organizace Třebíč Hrádek 964, 674 01 Třebíč IČO 44065680,č.ú.:15037-711/0100,KB Třebíč Útulek pro opuštěné psy Nad Zámkem 5, Třebíč Tel.: 568 824 241, 777 804 241, 777 804 243 _______________________________________________________________________________
SMLOUVA o předání zvířete do dočasné péče č.: ............... /..........
kterou uzavřeli Liga na ochranu zvířat ČR, místní organizace Třebíč, dále jen Liga a Příjmení, jméno: ................................................................................................... Bydliště:
...............................................................................................................
Rodné číslo:
...................... / ............. Průkaz totožnosti: ......... ......... ............
dále je chovatel.
I. Předmětem smlouvy je předání zvířete z útulku Ligy do péče chovatele. Chovatel se zavazuje, že bez vědomí Ligy nepředá zvíře třetí osobě, která není na této smlouvě účastna. V případě, že se chovatel nemůže o zvíře z nejrůznějších důvodů nadále starat, navrátí zvíře zpět Lize.
II. Chovatel se zavazuje poskytovat zvířeti odpovídající péči, že se bude o zvíře řádně starat, neudělá mu žádné příkoří ani bolest, ani zvíře neopustí s úmyslem se jej zbavit nebo je vyhnat. Chovatel se zavazuje zvířeti poskytnout v případě potřeby neodkladně veterinární pomoc. Chovatel se zavazuje, že zvířeti nebude omezovat krmení a napájení. Zavazuje se poskytovat zvířeti potravu v odpovídajícím množství a kvalitě, zvíře bude mít k dispozici neustále dostatek čerstvé pitné vody. Chovatel se zavazuje, že zvíře nebude uvázáno, nebo trvale či dlouhodobě uzavřeno v omezeném prostoru. Chovatel se zavazuje, že ustájením zvířete a vlastní péčí o zvíře nebude porušován zákon na ochranu zvířat proti týrání č. 246/1992 Sb, resp. č. 77/2004 Sb. Chovatel zajistí pravidelnou vakcinaci zvířete dle zákona č.166/99 Sb. o veterinární péči v platném znění. Chovatel bere na vědomí, že zvíře nesmí být zapojeno do reprodukčního cyklu, pes nebude užíván ke krytí fen, fena nebude krytá a odchovávat štěňata.
Chovatel se zavazuje mít zvíře mimo ohrazený prostor označeno identifikační známkou nebo štítkem se jménem a adresou chovatele.
III. Liga předává zvíře chovateli bezplatně, v dobré víře. Chovatel se zavazuje, že umožní pověřeným pracovníkům Ligy kontrolu zvířete, jeho celkového stavu a ustájení. V případě zjištění nedostatků v péči o zvíře (např. týrání, nedostatečné krmení a napájení, omezování pohybu, zapojení do reprodukčního cyklu apod.) nebo v případě zjištění, že zvíře je chováno v nevyhovujících podmínkách, je Liga oprávněna od této smlouvy odstoupit s zvíře chovateli o d e b r a t. Chovatel v tomto případě nemá nárok na úhradu nákladů vynaložených na zvíře.
IV. Chovatel se zavazuje, že přihlásí-li se o zvíře do 1 roku původní vlastník zvířete, vydá zvíře původnímu vlastníkovi. Chovatel bere na vědomí, že v případě ztráty zvířete je povinen oznámit tuto skutečnost Lize bez zbytečného odkladu. V případě úhynu zvířete je chovatel povinen oznámit tuto skutečnost bez zbytečného odkladu Lize, zároveň doloží veterinární potvrzení o úhynu a navrátí Lize veškeré dokumenty, které při převzetí zvířete obdržel (smlouva, očkovací průkaz). Chovatel je povinen nahlásit změnu svého bydliště nebo umístění zvířete, a to rovněž bezodkladně.
V. Údaje o zvířeti, které je předmětem této smlouvy: Pes - Fena
...................................................................................................
Zbarvení, popis:
...................................................................................................
Jméno:
.................................
Datum narození:
....................
Kastrace - datum:
...........................................
Poznámky:
...................................................................................................
Místo ustájení zvířete, pokud je odlišné od bydliště chovatele: ......................................................................................................................................
VI. Účastníci smlouvy prohlašují, že tuto smlouvu uzavírají dobrovolně a vážně, nikoli v tísni ani za jednostranně nevýhodných podmínek, na důkaz toho připojují k této smlouvě své vlastnoruční podpisy. Pokud není touto smlouvou ujednáno jinak, platí pro tento vztah příslušné ustanovení právních předpisů, dotýkajících se této oblasti. Smlouva je uzavřena okamžikem podpisu obou smluvních stran. Den uzavření smlouvy je současně dnem její účinnosti.
V Třebíči dne .............................. ..................................... chovatel
................................................ pracovník MO LOZ ČR
Obr. č. 8 Útulek pro opuštěná zvířata Brno MP
Obr. č. 9 Venkovní voliéry pro psy (Brno MP)
