Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat
Současný stav ekologického chovu zvířat v České republice Bakalářská práce
Vedoucí práce:
Vypracovala:
Ing. Zdeněk Hadaš
Lenka Zindulková
Brno 2013
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Současný stav ekologického chovu zvířat v České republice vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne ………………………………………. podpis bakaláře……..…………………….
PODĚKOVÁNÍ Děkuji Ing. Zdeňku Hadašovi za poskytnuté konzultace a pomoc při vedení bakalářské práce, za jeho ochotu a trpělivost.
ABSTRAKT Bakalářská práce popisuje Současný stav ekologického chovu zvířat v České republice. První část přestavuje ekologické zemědělství, jeho zásady, principy a cíle. Hlavní pozornost je věnována ekologickému chovu zvířat, kde jsou rozebrány životní podmínky, ustájení a zvláštní ustanovení pro chov zvířat v tomto systému. Dále je v práci popsán význam zvířat pro ekologické hospodaření a samozřejmě nezbytné welfare, které je zvířatům v ekologickém zemědělství dopřáváno. Druhá část rozebírá historii a rozvoj ekologického zemědělství v ČR. Vyhodnocení současného stavu s podrobným zaměřením na počty zvířat a plochy obhospodařované v ekologickém zemědělství. V závěru jsem uvedla shrnutí a vize akčního plánu, včetně návrhu možnosti dalšího rozvoje ekologického zemědělství.
Klíčová slova: ekologické zemědělství, trvale udržitelný rozvoj, welfare
ABSTRACT The bachelor thesis describes the current state of the organic animal farming in the Czech Republic. The first part introduces organic farming, its rules, principles and goals. Main attention is devoted to the organic farming of animals, the living conditions, the stabling and special regulations for animal breeding in this system are examined there. Further, the meaning of animals for organic farming and a welfare are described. The second part analyses the history and development of the organic farming in the Czech Republic. The current statement with a detailed specialisation in the number of animals and surfaces cultivated in the organic farming are evaluated there. In the conclusion a summarisation and visions of an action plan, including a suggestion for possibilities of further development of the organic farming are described.
Key words: organic farming, sustainable devolopment, welfare
OBSAH 1 ÚVOD .......................................................................................................................... 8 2 CÍL PRÁCE................................................................................................................ 9 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED ........................................................................................ 10 3.1 Ekologické zemědělství .................................................................................. 10 3.2 Zásady a cíle ekologického zemědělství ......................................................... 12 3.3 Ekologický chov zvířat ................................................................................... 13 3.3.1 Životní podmínky a ustájení .......................................................................... 15 3.3.2 Výživa a krmení zvířat ................................................................................... 17 3.3.3 Veterinární praxe ........................................................................................... 18 3.3.4 Zvláštní ustanovení pro chov hospodářských zvířat ...................................... 18 3.4 Význam zvířat v ekologickém zemědělství ......................................................... 19 3.5 Ochrana a životní pohoda hospodářských zvířat ................................................ 20 3.6 Historie a rozvoj ekologického zemědělství v ČR............................................... 22 3.6.1 Legislativa ...................................................................................................... 24 3.6.2 Statistika......................................................................................................... 25 3.6.3 Živočišná výroba a produkce ......................................................................... 26 3.6.4 Dotace ............................................................................................................ 30 3.7 Možnosti dalšího rozvoje ekologického zemědělství v ČR ................................. 31 3.7.1 Trh s biopotravinami a důvěra spotřebitele ................................................... 31 3.7.2 Propagace a osvěta ......................................................................................... 32 3.7.3 Poradenství, výzkum, vzdělání ...................................................................... 32 3.7.4 Přínosy EZ pro životní prostředí a pohodu hospodářských zvířat ................. 33 3.7.5 Ekonomická udržitelnost ekologického zemědělství ..................................... 34 3.8 Vize a hlavní cíle akčního plánu .......................................................................... 35 3.8.1 Hlavní vize ekologického zemědělství do roku 2020 .................................... 35 3.8.2 Hlavní cíle akčního plánu do roku 2015 ........................................................ 35 3.8.3 Dílčí cíle a aktivity navržené k jejich dosažení ............................................. 35 3.8.4 Výhled rozvoje EZ a hlavní nástroje politiky po roce 2013 .......................... 36 4 ZÁVĚR ..................................................................................................................... 37 5 PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY ................................................................. 38 5.1 Literární publikace ............................................................................................ 38 5.2 Internetové publikace ........................................................................................ 39 5.3 Seznam tabulek………………………………………………………………..39 5.4 Seznam obrázků……………………………………………………………….39
1 ÚVOD Člověk chová zvířata, která sama nemohou chápat svá práva. Je proto zodpovědný za jejich život v pohodě. Sloveso chovat a podstatné jméno chov , znamenají řadu činností okolo zvířat. Jedná se např. o: krmení, ošetřování, zacházení, plemenitba a mnoho dalších. Do tohoto oboru můžeme zařadit pojmy a vědecké disciplíny jako krmivářství, výživa zvířat, genetika a šlechtění zvířat, etologie a veterinární lékařství. Člověk chová zvířata, protože si od nich slibuje užitek. Platí-li první věta úvodu, pak nelze užitkovost zvířat prosazovat a vymáhat za každou cenu. Musíme respektovat biologická a přirozená práva chovaných zvířat. Tato povinnost vyplývá z etických, ekologických a ekonomických důvodů. Hospodaření pro užitek nesmí spouštět ze zřetele potřeby celého okolního světa. Silně zjednodušené myšlení poškozuje půdu, rostliny, zvířata i člověka dříve, než dojde ke zvýšení rentability jednotlivého podniku. Kdo chce darů přírody co nejvíce využívat a přitom ji šetřit, musí jí více rozumět a tedy je více znát. Principy ekologického zemědělství spočívají v péči o půdu ve snaze zvýšit její přirozenou úrodnost, při co nejuzavřenějším koloběhu živin v podniku, co největším omezení vnějších (zvláště energetických a chemických) vstupů, šetrném pěstování rostlin a chovu zvířat. Takové postupy vedou k ozdravění přírody a nakonec i člověka.
8
2 CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce je zaměřit se na současný stav ekologického chovu zvířat v České republice. Důkladně si nastudovat zvolenou problematiku, která se týká především ekologického zemědělství, a to konkrétně se zaměřením na živočišnou produkci, jelikož chov zvířat je pro mě klíčový. Samozřejmě se budu věnovat také historii, abych byla schopná udělat si obrázek, jak se asi ekologické zemědělství vyvíjelo a jaké mělo ohlasy, ať už v pozitivním či negativním smyslu. Jelikož mám v názvu současný stav chovu zvířat, pokusím se jej shrnout a utvořit si ucelený názor, jako to s počtem zvířat vypadá, jaké jsou možné další vyhlídky do budoucna a prognózy týkající se ekologického chovu.
9
3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Ekologické zemědělství Ministerstvo zemědělství (2009) uvádí, že ekologické zemědělství je moderní formou obhospodařování půdy bez používání chemických vstupů s nepříznivými dopady na životní prostředí, zdraví lidí a zdraví hospodářských zvířat. Tento zemědělský produkční systém, který umožňuje produkovat vysoce kvalitní potraviny, je nedílnou součástí agrární politiky České republiky. Kromě produkce biopotravin přispívá ekologické zemědělství k lepším životním podmínkám chovaných zvířat, k ochraně životního prostředí a ke zvýšení biodiverzity prostředí (www.eagri.cz). Zákon č.242/2000 Sb., O ekologickém zemědělství definuje, že: ,,Ekologické zemědělství, je zvláštní druh zemědělského hospodaření, který dbá na životní prostředí a jeho jednotlivé složky stanovením omezení či zákazů používání látek a postupů, které zatěžují, znečišťují nebo zamořují životní prostředí nebo zvyšují rizika kontaminace potravního řetězce, a který zvýšeně dbá na vnější životní projevy a chování a na pohodu chovaných hospodářských zvířat v souladu s požadavky zvláštního právního předpisu.“ Ekologické hospodaření přispívá k udržení krajiny a osídlení obyvatel na venkově. Jako každý nový směr, muselo i ekologické zemědělství bojovat o to, aby se dostalo do povědomí obyvatel a našlo si své příznivce. Hlavním důvodem vzniku bylo to, že v minulém století, až přehnané zprůmyslněné zemědělství začalo poškozovat přírodu, bylo nevhodně zacházeno s chovanými zvířaty, snižovala se kvalita potravin a zdraví populace. S rostoucím pokrokem, také rostl negativní dopad na krajinu jako takovou. Již po první světové válce, vlivem využívání těžkých strojů a dávek minerálních hnojiv do půdy, se značně zhoršila kvalita půdy a klíčivost osiv, objevily se i problémy s plodností hospodářských zvířat (Šarapatka, Niggli a kolektiv, 2008). Zásadní přelom můžeme pozorovat až po druhé světové válce. Hlavním důvodem byl nedostatek potravin, což se snažily státy vyřešit soběstačností. U nás téměř vymizeli soukromě hospodařící rolníci, došlo k zániku jejich hospodářství, s tím vymizel i osobní přístup a zodpovědnost k půdě, majetku, i chovaným zvířatům. V tabulce 1 jsou uvedeny hlavní příklady, které přispěly ke vzniku alternativy, v tomto případě ke vzniku ekologického zemědělství (Šarapatka, Urban a kolektiv, 2006).
10
Tabulka 1 - Příklady hlavních negativ konvenčního zemědělství → potenciál pro vznik nápravy (Šarapatka, Urban a kolektiv, 2006).
Praxe konvenčního zemědělství
Důsledek Vyžití neobnovitelných zdrojů a energií při výrobě.
Používání rychle rozpust- Havárie továren a zásahy při živelných pohromách. ných minerálních (průKontaminace povrchových i podzemních vod. myslových) hnojiv Snížení půdní úrodnosti. Vytváření rezistence škůdců, chorob i plevelů. Snižování biodiverzity, kontaminace složek životníPoužívání Nadměrné používání syn- ho prostření a zvyšování nestability ekosystémů. agrochemi- tetických pesticidů v zemědělství kálií Rezidua v potravinách, vliv na zdravotní stav živočichů (včetně lidí). Staré zátěže ve skladech a nekontrolovatelné Skladování agrochemiká,,černé‘‘ likvidace starých zásob. lií a likvidace starých zásob Neznámé účinky
Velkochovy HZ
Problémy až po čase (např. insekticid DDT). Týrání zvířat, špatné podmínky ustájení, transportu i porážky. Utrpení zvířat - zhoršená kvalita živočišných produktů. Extrém: klecové chovy. Znečištění ŽP odpady z velkovýkrmen a velkochovů HZ. Kontaminace krmiv i látkami nezemědělského původu. Rezidua v potravinách, skandály (BSE, PCB, hormony v potravinách, …).
Používání průmyslových krmných směsí (stimulátory růstu), preventivní používání léčiv, podávání hormonálních látek Řízená reprodukce, jedKrátkověkost zvířat, snížená odolnost proti nemonostranné šlechtění plecem. men na vysokou užitkovost Skladování Snižování přímého odběru Málo čerstvých potravin pro spotřebitele. Prodej uniformních anonymních potravin. a zpraco- potravin od zemědělců, zvětšování přepravních vání povzdáleností travin Význam zemědělství ve společnosti velmi poklesl (patří ke skupinám s nejnižší Konečný životní úrovní), zhoršila se kvalita potravin, byla poškozena krajina a životní důsledek industriali- prostřední. Zemědělci jsou trvale závislí na dotacích, údržba krajiny stojí společnost zbytečně mnoho peněz. zace Chov HZ
11
Šarapatka, Urban a kolektiv (2006) uvádějí, že hlavními ideami ekologického zemědělství se stává hospodaření v souladu s přírodou s co nejmenší závislostí na vnějších vstupech. Ideální je smíšený, systémově uzavřený ekologický podnik s vazbou rostlinné a živočišné produkce, s ornou půdou i s trvalými travními porosty nebo s pícninami na orné půdě.
V České republice jsou hlavím důvodem přechodu na ekologické zemědělství dotace. Proto přibývá nových podniků, a to hlavně v horských a podhorských oblastech, které chovají skot a můžeme zde mluvit i o údržbě krajiny. Ve vyspělých zemích EU, je tento způsob již v zaběhlejších kolejích a kromě míněného výše, jsou lidé ochotni za biopotraviny zaplatit vyšší cenu a dojet si pro suroviny či produkty přímo k výrobci, což dává možnost k přežití i nejmenším rodinným farmám (Šarapatka, Urban a kolektiv, 2006).
3.2 Zásady a cíle ekologického zemědělství Současné ekologické hospodaření, si vytýčilo tyto všeobecné cíle: •
produkovat kvalitní potraviny a krmiva o vysoké nutriční hodnotě,
•
pracovat v co nejvíce uzavřených cyklech koloběhu látek, využívat místní zdroje a minimalizovat ztráty,
•
udržet a zlepšovat úrodnost půdy,
•
vyvarovat se všech forem znečištění pocházejících ze zemědělského podniku,
•
minimalizovat používání neobnovitelných surovin a fosilní energie,
•
hospodářským zvířatům vytvořit podmínky, které odpovídají jejich fyziologickým a etologickým potřebám a humánním a etickým zásadám,
•
uchovat přírodní ekosystémy v krajině, chránit přírodu a její diverzitu,
•
vytvářet pracovní příležitosti a tím udržet osídlení venkova a tradiční ráz zemědělské kulturní krajiny,
•
umožnit zemědělcům a jejich rodinám ekonomický a sociální rozvoj a uspokojení z práce (Šarapatka, Urban a kolektiv, 2006).
12
3.3 Ekologický chov zvířat Podle Šarapatky, Urbana a kolektivu (2006), jsou zásady chovu zvířat v ekologickém zemědělství stanoveny takto: •
způsob ustájení musí odpovídat fyziologickým a etologickým potřebám zvířat,
•
všechna opatření, technologie a technika chovu zvířat musí odpovídat požadavku udržení dobrého zdraví a dlouhověkosti chovaných zvířat,
•
je nutno zajistit pohodu hospodářských zvířat, a to pohyb, čerstvý vzduch, ochranu proti slunci a extrémnímu počasí, dostatek prostoru, podestýlku. Průmyslové chovy s řízenými režimy nejsou povoleny,
•
krmná dávka musí odpovídat fyziologickým potřebám zvířat, jejich užitkovosti a musí být jakostní,
•
kupírování, zkracování zobáků a jakékoli jiné tělesné poškozování a mrzačení není dovoleno, další zákroky na zvířatech (označování, odrohování, kastrace) jsou povoleny jen u některých druhů a kategorií zvířat, v přesně vymezených případech,
•
sušina krmné dávky musí být kryta krmivy pocházejícími z ekologického zemědělství,
•
krmné přípravky typu stimulátorů, zchutňovačů krmiv syntetického původu, syntetické konzervační a ochranné přípravky, zkrmování močoviny a preventivní aplikace léčiv nejsou povoleny,
•
lze používat zchutňující, vitamínové a minerální přísady přírodního původu,
•
rutinní prevence používáním syntetických léčiv, stimulátorů a hormonálních látek není dovoleno,
•
ekologický podnikatel by měl velmi pečlivě zvážit jaké druhy a plemena hospodářských zvířat bude na ekofarmě chovat. Vzhledem k řadě omezení není vhodné chovat jednostranně užitková plemena nebo plemena náročná a zdravotně choulostivá. Vhodná jsou plemena s kombinovanou užitkovostí, dobře využívající krmnou dávku, sestavenou převážně ze statkových krmiv, s dobrým zdravotním stavem, pevnou konstitucí, dobrými mateřskými vlastnostmi a bezproblémovou přirozenou reprodukcí.
13
Hlavní zásady chovu hospodářských zvířat v ekologickém zemědělství (Výňatek ze Zákona č. 242/2000 Sb., O ekologickém zemědělství a z vyhlášky Mze č.53/2001 Sb., kterou provádí zákon o ekologickém zemědělství). Péče o hospodářská zvířata se musí řídit fyziologickými, etologickými a etickými hledisky. Jsou vyloučeny klecové chovy, trvale vazné systémy ustájení skotu, trvalý chov zvířat v uzavřených prostorách, nevhodná krmiva, používání hormonálních látek, odepírat zvířatům potravu a vodu z jiných než zdravotních důvodů a jiné hrubé zásahy do přirozeného růstu a vývoje. Čermák a Šoch (1997) definují, že chov zvířat musí být zařazen do kontextu celého hospodářství nebo systému hospodaření, který je provozován jako ekologický. Zemědělci, kteří žádají certifikaci pro živočišnou produkci, musí dodržovat i zásady ekologického zemědělství pro produkci rostlin a pracovat v maximální míře v uzavřeném cyklu (obrázek 1).
KRMENÍ - z vlastní produkce
PĚSTOVÁNÍ ROSTLIN - pestré osevní postupy - prevence v ochraně rostlin
CHOV HZ - pouze tolik zvířat, kolik uživí hospodářství - welfare - vlastní odchov mláďat
HNOJENÍ - živiny z vlastních zdrojů - především statková hnojiva
Obrázek 1 – popis uzavřeného cyklu typického pro ekologické zemědělství (přepracováno podle Šarapatky, Urbana a kolektivu, 2006).
14
3.3.1 Životní podmínky a ustájení 1. velikost stáda nebo hejna musí být v souladu s etologickými potřebami zvířat a nesmí vyvolávat stres, 2. zvířata musí mít stále přístup k čerstvé pitné vodě, 3. stavby pro ustájení zvířat musí mít přiměřenou přirozenou ventilace a osvětlení a musí zajišťovat dostatečný prostor pro pohyb zvířat, 4. musí být zajištěna podestýlka z materiálů ekologického původu, 5. prostory pro ležení musí zvířatům umožňovat péči o vlastní tělo, včetně vyhýbání se znečištění, čištění vlastního těla, vzájemné čištění a drbání o vhodné předměty (k tomu účelu instalované), 6. je zakázáno jakékoliv mrzačení zvířat, zejména kupírování ušních boltců a ocásků, 7. kauterizace zobáků u drůbeže, vytápění staveb pro ustájení přežvýkavců a prasat, s výjimkou ustájení selat, 8. připouští se kastrace kanečků a nekrvavá kastrace býčků, dovoleno je i označování zvířat ušními identifikačními známkami, tetování a implantace podkožních čipů, 9. minimální plocha pro odpočinek dojnic vleže při ustájení na hluboké podestýlce a v systému stájí se spádovou podlahou činí 6 m2 + 4,5 m2 plochy výběhu, 10. telata mají být chována venku (venkovní individuální boxy nebo skupinové kotce), podmínkou je však dokonale suché lože chráněné před přímým sluncem, před větrem a před srážkami, přednost má společný odchov s matkou v porodním kotci a následné školkování, 11. zvířata musí být ustájena tak, aby žádné zvíře nebylo zraňováno útoky jiných zvířat a aby nebyl omezen jejich přístup k potravě, vodě nebo místu odpočinku, 12. agresivní zvířata musí být izolována od ostatních, 13. mladý chovný skot (jalovice) se odchovává pastevně, 14. při celodenní nepřetržité pastevní technice chovu je nutné zajistit na pastvině závětří nebo lehký přístřešek jako ochranu před nepříznivými klimatickými vlivy, 15. plemenné a chovné prasnice a prasnice se selaty mají být ustájeny zásadně ve volných stájích s přistýláním buď samostatně, nebo ve skupinkách s možností
15
venkovního výběhu pro jednu prasnici nebo prasnici se selaty se počítá minimálně 7,5 m2 plochy lože a 2,5 m2 plochy výběhu, 16. pro výkrm prasat je nutno zajistit následující minimální plochy lože + výběh v hmotnostní kategorii cca 50 kg 0,8 m2 + 0,6 m2, v hmotnostní kategorii cca 80 kg 1,1 m2 + 0,8 m2 a v kategorii kolem 110 kg 1,3 m2 + 1 m2, 17. pro ustájení ovcí a koz na hluboké podestýlce je třeba zajistit minimálně 1,5 m2 plochy lože pro dospělé zvíře a 2 m2 pro samici s příchovkem + výběh minimálně 2,5 m2 pro dospělé zvíře a 0,5 m2 pro každé mládě, 18. prostory pro ustájení drůbeže musí zajišťovat podmínky pro přirozené chování (hrabání, hřadování, popelení, mávání či rozpínání křídel, plavání, apod.) a mezi jednotlivými turnusy musí být provedena účinná dezinfekce (např. parou, plamenem, jodoformem, hydroxidem sodným, nehašeným či páleným vápnem aj.), 19. drůbež musí být chráněna před dravci (dokonalé voliéry, vhodné osázení a osetí voliéry plodinami zajišťujícími dokonalou krytinu – pícniny, křoviny, keře), 20. na 1 m2 podlahové plochy nesmí být ustájeno více než 20 kg živé hmotnosti drůbeže ve výkrmu a 4 - 5 m2 plochy výběhu pro jednou kuře, perličku či kachnu, 10 m2 plochy výběhu pro jednu krůtu a 15 m2 pro husu, 21. u nosnic je třeba zajistit min. 30 cm vhodného prostoru ke hřadování, jedno snáškové hnízdo nejvýše pro 5 ks nosnic, na 1 m2 podlahové plochy ve snáškové hale smí být max. 6 ks + pro každou nosnici min. 4 m2 plochy výběhu, 22. v drůbežárnách chovat max. 4800 kuřat, 3000 nosnic, 5200 perliček, 4000 kachen, 3200 kačerů nebo 2500 hus a krůt, 23. minimální délka výkrmu činí u kuřat 81 dní, kachny pekingské 49 dní, kachny pižmové 70 dnů, kačerů pižmových 84 dnů, u kříženců pekingské a pižmové kachny 92 dnů, perličky 94 dnů a krůty a husy 140 dnů, 24. chov ostatních vyjmenovaných zvířat (včetně koní) musí přiměřeně odpovídat všeobecným zásadám a splňovat požadavky etologie daného druhu, 25. z chovu včel je možné výsledné produkty označit jako bioprodukty pouze tehdy, jestliže v kruhu min. 3 km není konvenčně obhospodařovaná zemědělská půda, ani chemicky ošetřované ovocné stromy a lesní porosty, 26. k založení a doplnění stáda nebo hejna lze užít jen zvířata pocházející z EZ nebo z přechodného období s výjimkou telat a hříbat ihned po odstavu, max. však do 6 měsíců věku, jehňat a kůzlat ihned po odstavu, nejpozději do 45 dnů věku,
16
drůbeže pro jatečnou produkci do 3 dnů, drůbeže pro produkci vajec do 18 týdnů, selat ihned po odstavu a do max. živé hmotnosti 25 kg, rojů a oddělků včel, chovných a plemenných zvířat pro obnovu stáda do 10 % průměrného ročního stavu základního stáda skotu a koní a do 20 % základního stáda prasat, ovcí a koz, chovných a plemenných zvířat pro založení nového chovu a plemeníků, 27. nejkratší doba chovu platí pouze pro zvířata nakupená z konvenčních chovů a vyjadřuje nejkratší dobu chovu zvířete v EZ, aby bylo toto nebo jeho produkce mohly být uznány jako ekologické (12 měsíců pro skot, koně a včely, 6 měsíců pro ovce, kozy, prasata a ) stádo chované za účelem tržní produkce mléka, 10 týdnů v případě jatečné drůbeže a králíků, 6 týdnů v chovech nosnic produkující konzumní vejce), 28. je zakázáno v chovu býložravců, prasat i drůbeže používat bezpastevní či bezvýběhové způsoby chovu, bezstelivové, výrazně úsporné stelivové a trvale stájové technologie, 29. omezovat pohyb zvířat a používat celoroštové technologie nebo celobetonovou podlahy bez podestýlky, vytvářet ve výkrmu prasat skupiny s více než 30 zvířaty a v chovu ovcí a koz s více než 40 zvířaty a méně než 3 zvířaty v jedné sekci, umělým světlením prodlužovat délku dne ne více než 16 hodin (Zákon č. 242/2000 Sb., O ekologickém zemědělství).
3.3.2 Výživa a krmení zvířat 1. všechna zvířata vyžadují denně čerstvá krmiva, v letním období zelenou píci nebo přístup na pastvu, 2. doplňkové látky obsahující minerály a složky bohaté na vitamíny je dovoleno přidávat do krmných dávek jen s ohledem na konkrétní potřeby zvířete, 3. pro přežvýkavce musí objemná krmiva (zelená píce, seno, siláž, sláma) představovat nejméně 60 % z celkového denního příjmu sušiny krmné dávky, 4. při konzervaci objemné píce je nutné věnovat pozornost dosažení žádoucí kvality využíváním přirozených konzervačních procesů, 5. je zakázáno: rutinní podávání minerálních látek, medikamentů, vitamínů a ostatních syntetických aditiv do krmiva, používat nekrmivové přísady, močovinu a drůbeží trus, podávat ke krmení mléko pocházející z konvenčních zdrojů a
17
mléčné náhražky, přidávat do krmných směsí syntetické látky podporující růst, antibiotika, nosnicím podávat syntetické látky pro docílení sytější barvy vaječného žloutku, v období snůšky dokrmovat včely cukerným roztokem (Zákon č. 242/2000 Sb., O ekologickém zemědělství).
3.3.3 Veterinární praxe 1. hlavním principem péče o zdraví zvířat v ekologickém zemědělství je předcházení nemocem, 2. zdraví zvířat je chápáno nejen jako prostá absence nemoci, ale především schopnost organismu odolávat infekcím, metabolickým potížím a schopnost rychlé rekonvalescence, 3. veterinární péče musí být považována jen jako doplněk správného ošetřování zvířat a ne za jeho náhradu, 4. cílem léčby musí být vyhledání a odstraňování příčin onemocnění, což je ve svých důsledcích vhodnější a účinnější než odstraňování pouhých příznaků a projevů onemocnění, 5. doplňková nebo alternativní péče včetně homeopatických a naturopatických způsobů léčby mají přednost před konvenčními léky, 6. přestože antibiotika a některé další konvenční prostředky umožňují zpravidla rychlé uzdravení, měly by se používat jen jde-li o záchranu života, o odstranění utrpení zvířete nebo je-li to jediná cesta k navrácení plného zdraví nemocnému zvířeti, protože mohou snížit přirozenou imunitu zvířete a tím vyšší náchylnost k návratu infekce, 7. je zakázáno: podávat léky zdravím zvířatům, pravidelné používání profylaktických léků, hormonální ovlivňování pohlavního cyklu plemenic, plošně vakcinovat vybrané druhy zvířat, kupírovat ocasy a kauterizovat zobáky drůbeže (Zákon č. 242/2000 Sb., O ekologickém zemědělství).
3.3.4 Zvláštní ustanovení pro chov hospodářských zvířat Péče o hospodářská zvířata se řídí fyziologickými, etologickými a etickými hledisky vyjádřenými Evropskou dohodou o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely a 18
zákonem č. 246/1992 Sb. Na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů a zásadami welfare. Zdraví zvířat a jejich pohoda je přímým výsledkem dobrého ošetřování, zdravé výživy a příznivých účinků volného pohybu. Péče o zdravotní stav zvířat musí být založena na prevenci, zejména s ohledem na koncentraci zvířat, technologii ustájení a praktiky chovu. Veterinární péče je doplňkem správného ošetřování nikoliv jeho náhradou.
Konvenční systémy hospodaření výrazně zredukovaly území s přirozenou skladbou vegetace, jako například mokřady, stepy, rybníky, přírodní křovinné porosty, lužní lesy, břehové porosty apod. Od držitelů označení ekologického zemědělství se očekává, že budou všestranně usilovat o zachování těchto ekosystémů, nenaruší okolní přírodu, přispějí k ochraně životního prostředí, k tvorbě a zachování přechodové zóny mezi zemědělskými a přirozenými ekosystémy. Navíc by ekologicky hospodařící zemědělci měli zachovávat a řádně udržovat architektonicky cenné zemědělské budovy a stavby ve svém původním stavu (www.eagri.cz).
3.4 Význam zvířat v ekologickém zemědělství K ekologickému zemědělství neodmyslitelně patří i chov hospodářských zvířat. Hlavně díky ekologickým chovům, mohou být plně využity i méně produkční oblasti s převahou trvalých travních porostů, které by díky zvířatům nenašly takové zužitkování. Skot, hlavně kategorie skotu bez tržní produkce mléka a ovce, zde našly velké zúročení (Šarapatka, Urban a kolektiv, 2006). Ostatní kategorie zvířat, jako jsou dojnice, prasata či drůbež, zatím nemají v České republice takové podmínky, jako zvířata v nejvyspělejších státech EU a můžeme říci, že za nimi poněkud pokulháváme. Nezbývá ale doufat, že stále se rozšiřující trh a poptávka ze strany spotřebitelů vybuduje tradici toho, že zvířata bez možnosti pobytu venku budou spíše jen výjimkou. Zlepšení chovů a pohody hospodářských zvířat je jedním z cílů zemědělské politiky EU a bude na něj v programech rozvoje venkova vyčleňováno stále více finančních prostředků (Šarapatka, Urban a kolektiv, 2006). Chov hospodářských zvířat je nezastupitelný, zejména pro půdní úrodnost jakožto producenta organického hnojení a toho, že býložravci, využívají velké množství biomasy, kterou by člověk sám pro svoji výživu nemohl využít (www.eagri.cz).
19
3.5 Ochrana a životní pohoda hospodářských zvířat Na začátek je třeba zmínit, že první spolek na ochranu zvířat vznikl v roce 1824 v Anglii. Jen díky odhodlání prvních nadšenců a ekologicky smýšlejících lidí, mohlo vzniknout sdružení na ochranu zvířat. Postupně se podobné spolky začaly rozšiřovat po celém světě (Šarapatka, Urban a kolektiv, 2006). Welfare = životní pohoda, skutečné pocity a vnímání zvířat samotných. Definice z roku 1981 od Hughense van Puttena: ,,Životní pohoda zvířat je stav naplnění všech materiálních a nemateriálních podmínek, které jsou předpokladem zdraví organismu, kdy je zvíře v souladu se svým životním prostředím.“ Podstatu této definice vystihuje velice dobře J.Webster ve své knize z roku 1994 Welfare, životní pohoda zvířat aneb střízlivé kázání o ráji: ,,Pohoda zvířat je určena jeho schopností vyhnout se strádání a zachovat si zdatnost.“ Poté, co byla v knize Ruth Harrisonové Animal Machines zveřejněna kritika životních podmínek hospodářských zvířat v intenzivních chovech, provedla v roce 1965 Brambellova komise, sestavená Britským parlamentem, první inspekci životní pohody hospodářských zvířat a navrhla, že by všechna zvířata měla mít přinejmenším možnost „vstát, lehnout si, otočit se, očistit se tělo a natáhnout končetiny.“ Tyto požadavky vešly ve známost jako „pět svobod“, těchto pět svobod bylo dále upravováno a začátkem 90. let je Britská rada pro ochranu hospodářských zvířat revidovala do následující podoby: •
SVOBODA OD HLADU A ŽÍZNĚ
- nerušeným přístupem k čerstvé vodě a krmivu zaručujícím plné zdraví a tělesnou zdatnost, •
SVOBODA OD NEPOHODLÍ
- poskytnutím odpovídajícího prostředí včetně úkrytu a pohodlného místa k odpočinku, •
SVOBODA OD BOLESTI, ZRANĚNÍ A ONEMOCNĚNÍ
- prevencí anebo rychlou diagnózou a léčením, •
SVOBODA OD STRACHU A STRESU
- zajištěním takového prostředí a zacházení, při kterém bude vyloučeno psychické strádání, •
SVOBODA PROJEVIT PŘIROZRNÉ CHOVÁNÍ
- poskytnutím dostatečného prostoru, vhodného prostředí a společnosti zvířat téhož druhu (Šonková, 2006).
20
Můžeme tedy říci, že těchto 5 svobod, je v ekologických chovech skutečně zvířatům dopřáváno, za předpokladu toho, že chovatel jedná zodpovědně, profesionálně a eticky, musí mít jistý soucit se zvířaty. Pokud ale chovatel respektuje pouze zájmy ekonomické, mohou nastat případy hrubého porušování zákona na ochranu zvířat proti týrání, které se bohužel tak často objevují i na našich televizních obrazovkách (Obrázek 2).
Obrázek 2 – je vidět nevyhovující ustájení pro skot, kdy zvířata stojí ve vrstvě exkrementů a jsou vystavena nevyhovujícím podmínkám k životu. Je smutné, že v zákoně je u nás bráno zvíře jako věc, a proto dostane majitel za toto necitlivé chování maximálně peněžitou pokutu (http://www.novinky.cz/krimi/282622).
21
3.6 Historie a rozvoj ekologického zemědělství v ČR V České Republice se o ekologickém zemědělství začalo diskutovat někdy v období komunismu, kolem let osmdesátých, a to jen díky přetiskování článků z odborných časopisů. Odezva na ně nebyla moc velká, a když někdo zareagoval, tak spíše v negativním smyslu (Šarapatka, Urban a kolektiv, 2006). Byli zde ale lidé, co se zajímali o svůj zdravotní stav a nebylo jim lhostejné, jakou cestou se bude jejich životní styl ubírat. Koncem osmdesátých let vycházely různé publikace, propagující zdraví životní styl jako možnou prevenci před civilizačními chorobami. Na tento popud začaly vznikat organizované i neorganizované skupiny zabývající se zdravou výživou a lepším přístupem k přírodě jako takové. Kapacita těchto sdružení se začala brzy rozrůstat, lidé předávali myšlenky svým přátelům a známým, kteří o nich začali hlouběji uvažovat. Nabídka nechemicky upravených potravin byla brzy aktuální a jelikož tyto potraviny byly na trhu nedostupné, byly lidem dávány návody, jak si takovéto potraviny vypěstovat doma. Vyšly také první sešity o ekozahradě (Šarapatka, Urban a kolektiv, 2006). Nechemicky upravené potraviny daly hlavní podnět k tomu, aby se i u nás začalo mluvit o ekologickém pěstování rostlin a ekologickém chovu zvířat. Hlavně díky spotřebitelům, se zájmem o věc, můžeme přisoudit velký vliv na rozvoj v této oblasti. Základy celého systému kontrolovaného ekologického zemědělství v ČR, položili zemědělsky vzdělaní odborníci ještě před revolucí, kolem roku 1989. Ti reagovali na negativní dopady zprůmyslněné velkovýroby v zemědělství. Šlo především a agronomy z Moravy, kteří využili zastřešení Československou vědeckotechnickou společností a v rámci Biotechnologické společnosti založili v roce 1988 Odbornou skupinu pro alternativní zemědělství. Základní informace byly převzaty od mezinárodní organizace IFOAM (International Federation of Organic Agriculture Movements), zejména ze Švýcarska a Maďarska, a praktické kroky byly aplikovány do našich podmínek (Šarapatka, Urban a kolektiv, 2006). Ještě před rokem 1989 bylo vyhlášeno přechodné období k ekologickému hospodaření ve třech podnicích v ČR: JDZ Dubicko, Nové Losiny v Jeseníkách a ve Starém Hrozenkově v Bílých Karpatech (jen pro zajímavost, nynější ZD Starý Hrozenkov hospodaří ekologicky dodnes, a je tak nejstarším ekologickým statkem v ČR).
22
V roce 1989 byl vydán první Bulletin alternativního zemědělství, který s mírně pozměněným názvem vychází dodnes (vydává ho svaz PRO-BIO). Velkou startovací akcí pro vznik ekologického zemědělství v ČR byla mezinárodní konference ve Velké Bystřici u Olomouce, s odbornou asistencí IFOAM (International Federation of Organic Agriculture Movements), která se uskutečnila v lednu 1990 po pádu komunistického režimu a byla tak zásadní hlavně díky demokratickým změnám v zemi. Na Ministerstvu zemědělství byla zřízena funkce náměstka ministra odpovědného za ekologické zemědělství, byly přijaty směrnice IFOAM a následovaly první dotace. V tomto období vzniklo i pět svazů ekologických zemědělců (PRO-BIO Šumperk – který je nejstarší a působí na území celé ČR, Libera Praha, Biowa Chrudim, Naturvita Třebíč a Altervin Velké Bílovice (Šarapatka, Urban a kolektiv, 2006). Další vývoj ekologického zemědělství byl poměrně rychlý, tabulka číslo 2.
Tabulka 2 – popisuje vývoj výměry zemědělské půdy v ekologickém zemědělství ČR od roku 1990 do roku 2012 (www.eagri.cz). Rok
Počet podniků celkem
1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012
3 132 135 141 187 181 182 211 348 473 563 654 721 810 836 829 963 1318 1 946 2 689 3 517 3 920 3 934
Výměra zemědělské půdy v EZ v ha 480 17 507 15 371 15 667 15 818 14 982 17 022 20 239 71 621 110 756 165 699 217 869 235 136 254 995 263 299 254 982 281 535 312 890 341 632 398 407 448 202 482 927 488 658
23
Procentický podíl ze zem. půdního fondu 0,41 0,36 0,37 0,37 0,35 0,40 0,47 1,67 2,58 3,86 5,09 5,50 5,97 6,16 5,98 6,61 7,35 8,04 9,38 10,55 11,40 11,46
3.6.1 Legislativa Dne 1.1.2012 byl novelizován dosud platný zákon č. 242/2000 Sb., O ekologickém zemědělství, a to zákonem č. 244/2011 Sb. Novela byla přijata především na základě nové evropské legislativy ekologického zemědělství, kterým je nařízení Rady (ES) č. 834/2007 a prováděcí nařízení Komise (ES) č. 889/2008. Hlavním důvodem bylo zjednodušení administrativy kolem registrace nových osob podnikajících v ekologickém zemědělství, včetně výrobců biopotravin a obchodníků s biopotravinami. Už není potřeba vyplňovat pět formulářů, jak bylo zvykem, ale nyní postačí
pouze
jeden
pro
všechny
typy
osob
podnikající
v ekozemědělství
(www.eagri.cz). Dále novela prováděcí vyhlášky č. 16/2006 Sb., byla 1. 4. 2012 aktualizována vyhláškou č. 80/2012 Sb., kterou se provádí zákon č. 242/2000 Sb. Vyhláška je poměrně stručná, v příloze 1 je uveden vzor jednotného formuláře pro všechny osoby podnikající v ekologickém zemědělství. Vyhláška dále obsahuje zejména výčet hospodářských zvířat, která je možné chovat v ekologickém zemědělství a aktualizovaná pravidla pro chov králíků v ekologickém zemědělství. Dále vyhláška obsahuje podobu národního loga, kterým se označují biopotraviny (obrázek 3) a několik formálních ustanovení (www.biokont.cz). Grafický znak BIO, tzv. biozebra, s nápisem „Produkt ekologického zemědělství“ a s číslem kontrolní organizace CZ-BIO-001, CZ-BIO-002 nebo CZ-BIO-003, se v ČR používá jako celostátní ochranná známka pro biopotraviny. K jejímu udílení jsou Ministerstvem zemědělství pověřeny kontrolní organizace KEZ o.p.s., ABCERT AG, organizační složka a Biokont CZ, tyto dále dohlížejí na dodržování zásad ekologického zemědělství v ČR (Šarapatka, Urban a kolektiv, 2006).
Obrázek 3 – národní značení biopotravin
Obrázek 4 – evropské značení
(www.eagri.cz).
biopotravin (www.eagri.cz).
24
Koncepce a rozvoj ekologického zemědělství v ČR je v kompetenci ministerstva zemědělství. Jeho hlavní úlohou je garance systému kontroly a garance vyplácení dotací na ekozemědělství. Dotace se vyplácí v rámci Programu rozvoje venkova. Dozor nad plněním závazků provádí Státní zemědělský a intervenční fond (SZIF) formou kontrol, které od roku 2010 vykonává Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ). Strategickým dokumentem rozvoje ekologického zemědělství v ČR je ,,Akční plán rozvoje ekologického zemědělství“, na jehož přípravě a následné realizaci se v ČR podílejí všichni hlavní aktéři sektoru pro ekologické zemědělství (www.eagri.cz).
3.6.2 Statistika Zastoupení ekofarem a výměru plochy v jednotlivých krajích znázorňuje tabulka 4. Dále můžeme říci, že vývoj nejen struktury půdního fondu, ale i celého ekologického zemědělství jde neustále kupředu, což dokládá tabulka 3. Hlavním důvodem jsou především dotace, tradiční podpora pro ekologické zemědělce (www.eagri.cz).
Tabulka 3 – vývoj struktury půdního fondu v ekologickém zemědělství (roky/ha) od roku 1999 vzestupně až do roku 2012 (www.eagri.cz).
Užití půdy
1999
2005
2007
2010
2011
2012
Orná půda
13 776
20 766
29 505
54 717
59 281
58 489
Trvalé travní porosty
96 044
209 956
257 899
369 057
398 061
407 219
Trvalé kultury
359
820
1870
5 939
7 429
7 683
Ostatní plochy
576
23 440
23 616
18 054
18 157
17 371
Celková plocha
110 755
254 982
312 890
447 767
482 927
490 762
25
Tabulka 4 – počet ekofarem a výměra celkové plochy v ekologickém zemědělství v krajích ČR v roce 2011. Je zde patrné, že největší výměra plochy je v Jihočeském kraji, kde je také nejvíce ekofarem, zato nejméně, kromě hlavního města Prahy, je zastoupen Pardubický kraj (www.eagri.cz).
Kraj
Výměra celkové plochy v EZ (ha)* (%)
Počet ekofarem
526 69 767,0 Jihočeský 211 65 226,6 Karlovarský 374 54 417,8 Moravskoslezský 412 49 626,6 Plzeňský 242 45 819,0 Ústecký 359 37 393,8 Zlínský 252 36 052,0 Olomoucký 231 33 379,3 Liberecký 354 22 559,6 Vysočina 214 22 290,6 Královéhradecký 303 16 354,2 Jihomoravský 266 15 809,0 Středočeský 163 13 542,8 Pardubický 13 443,2 Hl.město Praha 3 920 482 984,4 Celkem * Kraje jsou v tabulce seřazeny dle výměry celkové plochy v EZ.
14,4 13,5 11,3 10,3 9,5 7,8 7,5 6,9 4,7 4,6 3,4 3,3 2,8 0,1 100
3.6.3 Živočišná výroba a produkce V roce 2011 bylo na ekofarmách chováno okolo 305 tisíc kusů zvířat (oproti roku 2010 byl zaznamenán nárůst o více jak 20 %). Nejdůležitější kategorií v ekologickém zemědělství je jednoznačně chov skotu s 87,1 %, následován chovem ovcí se zastoupením 8,3 % (i tady dochází ke zvýšení, ze 444 na 655 chovatelů ovcí). Stavy se zvýšily i u koní a koz, zato u drůbeže stagnovaly. Poklesly stavy prasat a včel. Srovnání roku 2010 a 2011 uvádí tabulka číslo 5 (www.eagri.cz). V rámci skotu pokračoval příznivě chov dojnic, jejichž stavy vzrostly o dalších 33 % na celkových 5 686 kusů. Stále však poměr dojnic na celkovém stavu skotu v ekologickém zemědělství výrazně zaostává za celorepublikovým poměrem (3,3 %
26
v ekozemědělství proti celkovým 27,8 %). Podíl na celkových stavech zvířat v ČR ukazuje, že největší zastoupení v ekozemědělství má chov ovcí a koz (38 % ovcí a 27 % koz je již chováno ekologicky). U chovu skotu je to asi 13 %, z toho však podíl dojnic pouze 1,5 %. Chov prasat a drůbeže se pohybuje okolo 0,2 %. U koní je zastoupeno 16 % (www.eagri.cz). Součet všech zvířat chovaných na ekofarmách, spadají sem i zvířata v přechodném období, byl v roce 2011 stanoven na 322 tis. kusů přežvýkavců. V rámci živočišné výroby činila v roce 2011 produkce biomasa celkem 4,8 tis.tun (nárůst o 8,6 %). Největší podíl tvoří maso hovězí (4,1 tis.tun, 87 %), necelých 8 % pak maso skopové/jehněčí. Meziročně nejvíce vzrostla produkce drůbežího masa, což bylo způsobeno rozšířením výroby u největších chovatelů brojlerů (nárůst stavů o 44 %). Naopak pokles produkce nastal u masa kozího a králičího. Celkový přehled podává tabulka číslo 6. Kromě vlastní produkce masa je od roku 2010 evidován prodej živých zvířat. V roce 2011 bylo v rámci zástavu prodáno 37 830 kusů telat a 11 426 kusů jehňat. Což představovalo dalších asi 3,4 tis.tun hovězího masa a zhruba 114 tun jehněčího masa. Významně vzrostl také prodej chovných zvířat, který byl způsoben zejména snahou navýšit stavy zvířat a vyhovět tak plánovanému vyššímu minimálnímu limitu zatížení v ekologickém zemědělství pří podávání žádosti o dotace (www.eagri.cz). V rámci mléčné produkce bylo vyprodukováno 27,4 mil. l mléka, okolo 65 tun sýrů a dalších asi 64 tun mléčných produktů. Pokles produkce másla a tvarohu byl způsoben zrušením ekofarmy s významným podílem jejich výroby. Podobně na tom byla i smetana. Meziroční nárůst mléka je způsoben hlavně produkcí mléka kravského, jehož podíl činil 97 %. Po tom, co se zdvojnásobila produkce vajec v roce 2010, zůstaly hodnoty obdobné i v roce 2011 (2 758 tis. kusů), což odpovídá stagnujícímu počtu nosnic. Produkce medu poklesla z 19 na 16 tun, jelikož svoji činnost ukončil významný producent medu v průběhu roku 2011 (www.eagri.cz).
27
Tabulka 5 – počet zvířat na ekologických farmách v letech 2010 a 2011. Počet zvířat neustále roste, kromě kategorie prasat a včel, kde stavy nepatrně poklesly, můžeme největší nárůst pozorovat u kategorie skotu, a to zejména skot nad dva roky a krávy bez tržní produkce mléka, kde je navýšení opravdu patrné (www.eagri.cz).
Kategorie zvířat
Počet ekofarem
Počet ekologicky chovaných zvířat (kusy)
2011
2010
2011
Koně
515
3 662
4 903
Skot
1 378
151 814
174 644
Skot do 1 roku
1 181
36 847
45 706
1 098
30 419
30 592
Skot nad 2 roky
1 347
84 548
98 346
Z toho: dojnice
88
4 303
5 686
1 271
69 120
79 298
Ovce
655
57 587
79 657
Kozy
221
5 223
6 317
Prasata
19
1 972
1 748
Drůbež
44
31 170
37 348
Z toho: brojleři
10
15 811
22 793
nosnice
36
13 513
13 432
Králíci
3
55
207
Včely (počet rojů)
6
806
551
Ostatní zvířata*
32
240
210
Skot mezi 1.a 2.rokem
KBTPM
* kategorie ostatní zvířata zahrnovala v roce 2010: 54 poníků, 19 oslů, 43 bizonů, 100 jelenovitých a 24 paturů. V roce 2011: 86 poníků, 35 oslů a 89 bizonů.
28
Tabulka 6 – živočišná produkce na ekologických farmách v roce 2010 a 2011. Můžeme pozorovat zvýšený zájem o hovězí a drůbeží maso, dále značný odbyt kravského mléka a jogurtů, naopak pokles u masa kozího, tvarohu, másla a medu (Zdroj: Statistická šetření ÚZEI 2010 a 2011).
Počet ekofarem Živočišná produkce z ekochovů Produkty
Jednotka 2011
2010
2011
Maso Hovězí
1000 kg
1 068
3 734,46
4 132,04
Skopové/jehněčí
1000 kg
576
407,41
466,65
Kozí
1000 kg
97
29,60
18,20
Vepřové
1000 kg
17
144,61
144,62
Drůbeží
1000 kg
22
77,93
123,15
Králičí
1000 kg
2
0,45
0,26
1000 l
81
17 344,11
26 853,55
-ovčí
1000 l
15
78,55
94,73
-kozí
1000 l
35
428,95
439,80
Sýr - kravský
1000 kg
5
2,30
5,49
- ovčí
1000 kg
10
7,75
7,36
19
39,24
51,95
Mléčná produkce Čerstvé mléko -kravské
- kozí
1000 kg
Další mléčná produkce Jogurt
1000 kg
4
41,30
53,98
Tvaroh
1000 kg
4
10,38
2,05
Máslo
1000 kg
1
1,80
0,10
Smetana
1000 kg
0
0,20
0,00
Syrovátka
1000 kg
1
10,00
8,00
Vejce
1000 kg
33
167,12
172,36
Med
1000 kg
6
19,20
15,59
29
3.6.4 Dotace V současné době jsou dotace vypláceny jak jsem již zmínila, z Programu rozvoje venkova 2007 - 2013, kde je ekozemědělství jedním z tzv. agroenviromentálních opatření, přehled vyplacených finančních prostředků uvádí tabulka číslo 8. Výše dotací se liší podle obhospodařované kultury, viz. tabulka 7 (www,eagri.cz). Od roku 2007 jsou ekologičtí zemědělci a výrobci biopotravin bodově zvýhodněni také v následujících pěti investičních opatřeních programu rozvoje venkova: •
modernizace zemědělských podniků,
•
zahájení činnosti mladých zemědělců,
•
přidávání hodnoty zemědělským i potravinářským produktům,
•
podpora cestovního ruchu (agroturistika),
•
diverzifikace činností nezemědělské povahy (www.eagri.cz).
Tabulka 7 – výše dotací na plochu v ekologickém zemědělství za roky 2004 až 2006 a 2007 až 2013 (www.eagri.cz).
Kultura
2004-2006 (Kč/ha/rok) 2007-2013 (Kč/ha/rok)
Orná půda
3 520
4 074
Trvalé travní porosty
1 100
2 339
Zelenina a speciální byliny na orné půdě
11 050
Trvalé kultury (sady, vinice)
12 235
22 382
Trvalé kultury (extenzivní sady)
12 235
13 405
14 824
* hodnoty jsou pouze orientační, dle aktuálního kurzu eura
V tomto programovacím období 2007 - 2013 jsou v rámci Programu rozvoje venkova finančně podporování jak ekologičtí zemědělci, tak výrobci biopotravin. Od letošního roku je ale zastaven příjem žádostí u nových žadatelů, v letošním a příštím roce tak budou dotací na plochu podporováni pouze stávající ekologičtí zemědělci. Do konce roku 2013 už pravděpodobně nebude vyhlášeno ani investiční opatření „Přidávání hodnoty zemědělským a potravinářským produktům“, v rámci kterého byli
30
bodově zvýhodněni výrobci biopotravin při investicích na výstavbu nebo rekonstrukci výrobních provozů nebo skladovacích kapacit. Zároveň se připravují dotační podmínky od roku 2014 (www.eagri.cz).
Tabulka 8 – vyplacené finanční prostředky v rámci agroenviromentálního opatření (www.eagri.cz). Rok 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012
Vyplacené finanční prostředky 48 091 000 84 168 000 89 101 971 167 966 104 210 861 131 230 810 809 292 200 000 285 828 855 304 995 064 536 410 176 687 594 517 980 809 000 1 154 028 000 1 160 709 973 zažádáno o 1 224 569 370 Kč
3.7 Možnosti dalšího rozvoje ekologického zemědělství v ČR
3.7.1 Trh s biopotravinami a důvěra spotřebitele Ke konci roku 2011 bylo v ČR registrováno 422 výrobců biopotravin. Celkový obrat s biopotravinami včetně vývozu dosáhl v roce 2010 přibližně 2,1 mld. Kč, z toho spotřebitelé v České republice utratili za biopotraviny zhruba 1,6 mld. Kč. Počet domácích výrobců biopotravin roste a s tím i objem české bioprodukce, a to zejména v kategoriích hovězího masa, pečiva, mléka, mléčných výrobků a koření. Výrazně roste prodej v nadnárodních maloobchodních řetězcích na úkor všech ostatních prodejních míst jako jsou obchody se zdravou výživou, lékárny, výrazně
31
vzrostl obrat s biopotravinami v gastronomických provozovnách. Dále se prodávají biopotraviny na farmách či tržištích (www.eagri.cz). V roce 2010 byl realizován projekt farmářských trhů v Praze a dalších velkých městech, na kterých se výrazně uplatňuje přímý prodej biopotravin, což nabízí skvělou příležitost prodejcům dostat se do osobního kontaktu s nakupujícími a možnost nabídnout jim jejich produkty, popřípadě objasnit problematiku ekologického zemědělství a zodpovědět otázku, proč právě oni by si měli bioprodukt zakoupit. Určitě je na každém z nás, aby se zamyslel, čím může i nepatrně přispět ke zlepšení naší země (www.eagri.cz).
3.7.2 Propagace a osvěta Cílem by mělo být seznámení široké veřejnosti s dopady ekologického zemědělství (EZ), představení EZ jako životní filozofie přispívající k odstranění ekologických zátěží a zlepšení stavu životního prostředí a zlepšení pohody chovaných zvířat. Prioritou v této oblasti je vytvoření jednotné koncepce propagace a osvěty EZ, optimálně s návazností na patřičné dotační tituly. Nemělo by se zapomínat na témata týkající se přínosů EZ v oblasti venkovské ekonomiky (rodinné farmy, agroturistika, faremní produkce, přímý prodej, lokální původ, apod.). Veřejnosti by měly být prezentovány seriózní informace o srovnání konvenčního, integrovaného a ekologického zemědělství a jejich dopad na životní prostředí (www.eagri.cz). Myslím si, že je velice důležité, aby se o ekologickém zemědělství více mluvilo, byl lépe objasněn přínos EZ pro krajinu, zvířata, lidi a bylo poskytnuto množství informací i pro laickou veřejnost.
3.7.3 Poradenství, výzkum, vzdělání Jedním z klíčových faktorů ekologického zemědělství (EZ) je vzdělávací systém, který připravuje potřebné odborníky. EZ se vyučuje na některých středních a vysokých školách, ale v tomto oboru je stále nedostatek odborníků. Výzkum dosud neposkytuje dostatek informací pro zemědělskou praxi. Zabývá se jím asi 20 organizací, ale jedná se pouze o jednotlivé, na sebe nenavazující projekty. Žádná z výzkumných organizací není na EZ specializována. Nízké je zapojení do mezinárodních výzkumných projektů.
32
Univerzity a výzkumné ústavy neposkytují poradenství systematicky. Profesionální poradenství je poskytováno organizací EPOS, firmou Biokont Laboratory, a pro své členy jej poskytuje PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců. V oblasti ekologické produkce vína působí svaz EKOVÍN a v oblasti výživy zvířat MIKROP Čebín (www.eagri.cz). Dalším zdrojem podpory jsou projekty financované z ,,Programu udržitelné spotřeby a výroby“ - ,,Ekologické zemědělství a biopotraviny“, a to víceleté projekty do konce roku 2011 ,,Ekologické zemědělství a zpracování biopotravin“, ,,Zavádění biopotravin do škol a předškolních zařízení“ a ,,Podpora rozvoje regionálního odbytu potravin“. Prioritou je vybudování ekologické základny pro EZ, která by začínajícím, ale i stávajícím ekozemědělcům poskytovala relevantní informace. Informace o EZ by se měly objevovat již v mateřských školách a měly by být zařazeny i do osnov základních a středních škol.
3.7.4 Přínosy EZ pro životní prostředí a pohodu hospodářských zvířat Ekologické zemědělství významně přispívá k ochraně povrchových a podzemních vod, tím že nepoužívá minerální dusíkatá hnojiva a syntetické prostředky na ochranu rostlin. Dále vyžaduje EZ obnovení přirozených procesů v půdě, což je významný faktor v ochraně půd jako neobnovitelného zdroje. Je prokázán vyšší stupeň biologické rozmanitosti na plochách obhospodařovaných v systému EZ, dále vyšší biodiverzita a rozmanitost biotopů. V praxi zatím nejsou zpracovány indikátory, pomocí kterých by bylo možné odpovídajícím způsobem hodnotit a odměňovat pozitivní vlivy systému EZ na životní prostředí, současně chybí nástroje umožňující vycházet v rámci dotačních podpor vstříc komplexnímu přístupu, který by respektoval produkční a mimoprodukční funkce EZ. (www.eagri.cz) Pravidla pro ustájení hospodářských zvířat s přístupem do venkovních výběhů či na pastvu, zajišťují při kvalitním managementu chovu dobrou pohodu zvířat, tzn., že zvířatům jsou úspěšně vytvářeny podmínky, které odpovídají jejich přirozeným fyziologickým a etologickým požadavkům.
33
Velkým přínosem jsou např. principy pro ohleduplné porážky zvířat, které ve srovnání s konvenčním zemědělstvím představují značný přínos jak pro pohodu zvířat, tak i pro poučeného spotřebitele. Dosud neexistuje systematické sledování pohody zvířat, existuje však projekt vedený Svazem PRO-BIO ,,Ekologické zemědělství a zpracování biopotravin“, kde je jedním z cílů projektu zpracování metodiky ekologického chovu z hlediska pohody zvířat. Cílem je dosažení stavu, který zpřísní udělování výjimek daných platnými legislativními předpisy (www.eagri.cz).
3.7.5 Ekonomická udržitelnost ekologického zemědělství V ČR se zatím ekonomika ekologických farem nesleduje v požadovaném rozsahu, avšak první základní údaje jsou již dostupné v rámci FADN CZ (Farm Accountancy Data Network) a díky pravidelnému šetření ÚZEI. Z prvních údajů FADN CZ je patrné, že v ČR je výše podnikových výnosů i nákladů výrazně nižší v EZ proti konvenčnímu zemědělství (www.eagri.cz). Zisk u ekologicky hospodařících farem je v průměru shodný se ziskem farem konvenčních. Potřeba práce je v EZ vyšší než u farem konvenčních, což můžeme přidat jako významný argument pro podporu EZ vzhledem k možnosti stabilizace pracovníků na venkově. Důležitým faktorem růstu ploch EZ jsou podpory v rámci SZP. EZ je podporováno investičními a plošnými typy podpor. Ekologičtí zemědělci jsou částečně zvýhodněni při žádostech o investiční podpory. Bez těchto podpor by rozloha EZ byla výrazně nižší. Prioritou by mělo být vytváření takových podmínek,které umožňují zvyšování podílu domácích českých bioproduktů na celkovém objemu bioproduktů na trhu v ČR. Ekonomická udržitelnost EZ z dlouhodobého pohledu je kromě vyšších výkupních cen závislá na kompenzaci veřejných statků (formou dotací), které EZ poskytuje. Do roku 2013 jsou tyto kompenzace garantovány v rámci agroenviromentálních opatření Programu rozvoje venkova (www.eagri.cz). Důležité je tyto přínosy vyhodnotit a připravit nové nastavení dotačních podmínek EZ po roce 2013. Nové nastavení dotačních podmínek musí umožňovat další rozvoj systému EZ, i když primárně již nepůjde o kvantitativní nárůst ploch v EZ, ale o zkvalitnění celého systému. 34
3.8 Vize a hlavní cíle akčního plánu Hlavní zodpovědnost za realizaci akčního plánu nese Mze ČR. Pro koordinaci a praktickou realizaci byla ustanovena Komise pro ekologické zemědělství, složená ze zástupců dotčených resortů, nevládních organizací a ČTPEZ (www.eagri.cz).
3.8.1 Hlavní vize ekologického zemědělství do roku 2020 Ekologické zemědělství bude plně rozvinutým odvětvím zemědělství se všemi odpovídajícími charakteristikami, jakými jsou stabilní trh, služby a státní politika podporující poskytování veřejných statků, včetně aspektů týkající se životního prostředí a pohody zvířat (www.eagri.cz).
3.8.2 Hlavní cíle akčního plánu do roku 2015 Vybudování stabilního, dlouhodobě prosperujícího a konkurenceschopného trhu s bioprodukcí, vyráběnou efektivně a zároveň podle principů ekologického zemědělství, s ohledem na pohodu zvířat, životní prostředí a šetrné zpracovatelské metody. Vytvoření takové infrastruktury, která bude umožňovat kontinuální a dlouhodobě udržitelný rozvoj a zároveň bude vytvářet podmínky k tomu, aby mohla být bioprodukce významnou položkou českého EZ. Dosažení efektivního propojení prvovýroby a zpracovatelských aktivit zemědělského, ale i nezemědělského charakteru v rámci celého ekologického zemědělství (www.eagri.cz).
3.8.3 Dílčí cíle a aktivity navržené k jejich dosažení 1. Dosáhnout podílu ekologického zemědělství 15% z celkové plochy zemědělské půdy v ČR, dosáhnout podílu minimálně 20% orné půdy z celkové výměry půdy v EZ. 2. Dosáhnout 3% podíl biopotravin na celkovém množství zpracovaných potravin, zvýšit podíl českých biopotravin na 60% na trhu s biopotravinami. 3. Dosáhnout nárůstu spotřeby biopotravin ročně minimálně o 20%. 4. Zvýšit důvěru spotřebitele.
35
5. Zvýšit podíl příjmů z produkce/zpracování vůči podporám a posílení podnikatelského myšlení a konkurenceschopnosti. 6. Zvýšit reálný přínos EZ pro životní prostředí a pro pohodu zvířat a zdravotní stav obyvatelstva (www.eagri.cz).
3.8.4 Výhled rozvoje EZ a hlavní nástroje politiky po roce 2013 Hlavní stimuly pro rozvoj ekologického zemědělství v ČR je nutné realizovat prostřednictvím dotační politiky, důležité jsou dotace na bioprodukci. Hlavním kritériem je především zvyšování informovanosti spotřebitelů o předostech EZ a biopotravin. Z toho vyplývá, že stabilní poptávka po bioproduktech ze strany spotřebitelů je nezbytná pro rozvoj bioprodukce. Zvyšuje se výměra zemědělské půdy v EZ (tabulka 9) a roste počet výrobců biopotravin. Tyto stimuly je nutné dále rozvíjet, zejména jde o udržování důvěry spotřebitelů.
Tabulka 9 – výhled rozvoje struktury zemědělské půdy v režimu EZ (www.eagri.cz).
Počet výrobců biopotravin Počet ekofarem Výměra zemědělské půdy v EZ (ha) Podíl EZ na celkové výměře zemědělské půdy (%) Výměra orné půdy (ha) Výměra trvalých travních porostů (ha) Výměra trvalých kultur – sady (ha) Výměra trvalých kultur – vinice (ha) Výměra trvalých kultur – chmelnice (ha) Ostatní plochy (ha)
2008
2009
2010
2011
2013
2015
410 1 802
497 2 689
660 3 800
730 4 200
810 5 200
920 5 800
464 000
511 000
571 000
650 000
338 722 398 407 7,97
9,38
10,9
12
13,4
15,3
34 990
44 906
58 000
68 000
80 000
94 500
278 913 329 232 381 690
418 888
467 286
532 784
2 777
3 678
5 200
5 800
6 200
6 500
408
645
1 100
1 300
1 500
1 700
0
8
10
12
14
16
21 634
19 890
18 000
17 000
16 000
15 000
36
4 ZÁVĚR
Nejdříve je potřeba si uvědomit, že ekologické zemědělství se od jeho počátků v ČR hodně změnilo. Je vidět obrovský kus práce, za kterým stojí nemalé snažení lidí, kteří si začali uvědomovat, že industrializace a nešetrné chování se k životnímu prostředí, nemůže trvat nadále a začali uvažovat jinak. Když si představíme, že v roce 1990 byly u nás celkem tři podniky ekologicky hospodařící a rozloha zemědělské půdy dosahovala necelých 480 ha, s tím, když srovnáme, že dnes u nás registrujeme okolo 4 000 ekologických farem a rozloha zaujímá téměř 490 000 ha, což představuje zhruba 12 % ze zemědělského půdního fondu, je to neuvěřitelný posun vpřed. Ekologické zemědělství je nedílnou součástí agrární politiky ČR. Kromě produkce biopotravin přispívá k lepším životním podmínkám chovaných zvířat, k ochraně životního prostředí a ke zvýšení biodiverzity okolí. Nic z toho by ale nebylo možné bez dotací, které jsou pro tuto oblast klíčové. Ekologické hospodaření je nákladnější, je vyžadován větší podíl ruční práce, jsou nastavena pevná pravidla pro dodržování bioprodukce, kterou každoročně kontrolují certifikované organizace pověřené ministerstvem zemědělství, aby nedocházelo ke klamání spotřebitelů a zbytečné utrácení za nekvalitní produkty. Nezbývá než doufat, že si lidé uvědomí, co nám příroda a životní prostředí všeobecně, všechno dávají a my bychom, se jí to alespoň v určité míře měli snažit oplatit.
37
5 PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY 5.1 Literární publikace BARON V., a kol., 2006: A Slightly Different View Of The Czech Countryside. Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 130 s. BENDL P., a kol., 2010: Action Plan For Organic Farming. Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 32 s.
ČERMÁK B., ŠOCH M., 1997: Ekologické zásady chovu HZ. Ústav zemědělských a potravinářských technologií, Praha 128 s.
DLOUHÝ J., PETR J., a kol., 1992: Ekologické zemědělství. Brázda, Praha 305 s.
MOUDRÝ J., 1994: Ekologické zemědělství v praxi. Nadace pro organické zemědělství FOA, Mze ČR, Praha 350 s.
NEUERBURG W., PADEL S., a kol., 1994: Ekologické zemědělství v praxi. Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 476 s.
ŠARAPATKA B., URBAN J., a kol., 2006: Ekologické zemědělství v praxi. PRO-BIO, Šumperk 502 s.
ŠARAPATKA B., NIGGLI U., a kol., 2008: Zemědělství a krajina, cesty k vzájemnému souladu. Olomouc 271 s.
ŠARAPATKA B., URBAN J., a kol., 2009: Organic agriculture. PRO-BIO, Praha 338 s.
ŠONKOVÁ R., 2006: Welfare v ekologickém zemědělství, šance pro lepší život hospodářských zvířat. Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 30 s.
WEBSTER J., 1999: Životní pohoda zvířat aneb střízlivé kázání o ráji. Praha 264 s.
38
5.2 Internetové publikace DLOUHÝ J., URBAN J., 2011: Ekologické zemědělství bez mýtů Databáze online [cit. 2012-03-19]. Dostupné na: http://eagri.cz/public/web/file/148152/myty_EZ_final.pdf
HARRISONOVÁ RUTH, 1964: Animal Machines
Definice z roku 1981 od Hughense van Puttena
Definice ekologického zemědělství dostupné na: http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/ekologicke-zemedelstvi/
http://www.novinky.cz/krimi/282622
Zákon č.242/2011 Sb., O ekologickém zemědělství http://eagri.cz/public/web/mze/legislativa/pravni-predpisy-mze/tematickyprehled/Legislativa-MZe_uplna-zneni_zakon-2000-242-viceoblasti.html
Zákon č. 244/2011 Sb., O ekologickém zemědělství
Zákon č. 246/1992 Sb., Na ochranu zvířat proti týrání
http://eagri.cz/public/app/eagriapp/EKO/Prehled/ registr ekologických zemědělců
logo EU pro ekologické zemědělství http://ec.europa.eu/agriculture/organic/eu-policy/logo_cs
logo ČR pro ekologické zemědělství http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/ekologicke-zemedelstvi/loga-a-znaceni/
http://www.kis-vysocina.cz/userfiles/File/Welfare%20v%20ek.zemdlstv(1).pdf
Portál Ministerstva zemědělství České republiky, dostupné na: www.eagri.cz
39
Akční plán ekologického zemědělství, dostupný na: http://www.bioinstitut.cz/documents/Akcni_plan_EZ.pdf
www.biokont.cz www.pro-bio.cz www.biospotrebitel.cz 5.3 Seznam tabulek Tabulka 1 - Příklady hlavních negativ konvenčního zemědělství (Šarapatka, Urban a kolektiv, 2006). Tabulka 2 - Vývoj výměry zemědělské půdy v ekologickém zemědělství ČR od roku 1990 do roku 2012 (www.eagri.cz). Tabulka 3 - Vývoj struktury půdního fondu v ekologickém zemědělství (roky/ha) od roku 1999 vzestupně až do roku 2012 (www.eagri.cz). Tabulka 4 - Počet ekofarem a výměra celkové plochy v ekologickém zemědělství v krajích ČR v roce 2011 (www.eagri.cz). Tabulka 5 - Počet zvířat na ekologických farmách v letech 2010 a 2011 (www.eagri.cz). Tabulka 6 - Živočišná produkce na ekologických farmách v roce 2010 a 2011 (www.eagri.cz). Tabulka 7 - Výše dotací na plochu v ekologickém zemědělství za roky 2004 až 2006 a 2007 až 2013 (www.eagri.cz). Tabulka 8 - Vyplacené finanční prostředky v rámci agroenviromentálního opatření (www.eagri.cz). Tabulka 9 - výhled rozvoje struktury zemědělské půdy v režimu EZ (www.eagri.cz).
5.4 seznam obrázků Obrázek 1 – popis uzavřeného cyklu typického pro ekologické zemědělství (přepracováno podle Šarapatky, Urbana a kolektivu, 2006). Obrázek 2 – nevyhovující ustájení pro skot (http://www.novinky.cz/krimi/282622). Obrázek 3 – národní značení biopotravin (www.eagri.cz). Obrázek 4 - – evropské značení biopotravin (www.eagri.cz).
40
