Stav, struktura a dynamika kriminality
svobody. Kriminologický význam mají především údaje obsažené v části týkající se obviněných a odsouzených (další část ročenky se týká vězeňského personálu). Uváděny jsou časové řady stavů obviněných a odsouzených, zvláště pak pokud jde o mladistvé a cizí státní příslušníky a co do pohlaví a věkového složení. Současné složení odsouzených je dále vykazováno podle jednotlivých věznic, délky trestu, předchozích odsouzení, typu věznic, druhu a četnosti trestných činů odsouzených a některých dalších hledisek. Nechybí ani porovnání počtu vězněných osob v mezinárodním měřítku.
2.3 Stav, struktura a dynamika kriminality v České republice 2.3.1 Stav kriminality je její základní kvantitativní charakteristikou, kterou lze vyvodit ze statistických údajů o kriminalitě. Je dán počtem registrovaných trestných jednání, resp. počtem pachatelů na té které ze zmíněných hladin. Může být vyjádřen absolutními čísly (pak vypovídá o rozsahu kriminality) nebo indexy (úroveň nebo intenzita kriminality). V roce 2006 bylo v České republice registrováno 336 446 trestných činů (index na 100 000 obyvatel 3 271), 122 753 stíhaných a vyšetřovaných osob (index 1 190) a 69 445 odsouzených osob (index 675). 2.3.2 Kvalitativní charakteristikou kriminality je především její struktura. V pojmu struktury je obsažena myšlenka diferencovanosti prvků (jejich skupin) a jejich vzájemné vazby. Struktura kriminality je určována řadou charakteristik. Zvolené znaky se mohou týkat jednak povahy trestného činu, jednak vlastností osoby pachatele či oběti (zde se někdy hovoří o struktuře osobnosti pachatele či oběti, vyjadřované ve statistice především sociodemografickými charakteristikami, jako je věk, pohlaví, vzdělání, socioprofesní postavení), jednak dalších hledisek (např. územních). Kriminalita jako souhrn trestných činů je jevem vysoce heterogenním. Bývá dokonce kladena otázka, zda má vůbec význam hovořit o kriminalitě 59
Kapitola 2.
jako takové, protože komponenty jevu (např. jednotlivé druhy kriminality, ale též jednání naplňující tutéž skutkovou podstatu trestného činu) se v řadě směrů mnohdy diametrálně liší. Analýza struktury kriminality zde proto má klíčový význam. Jde při ní především o rozdělení četnosti údajů o trestných jednáních, pachatelích a obětech do určitých podskupin s cílem diferencovanějšího poznání reality; analýza struktury tak jde ruku v ruce s klasifikací zločinnosti, pachatelů a obětí. Možným východiskem pro analýzu struktury kriminality je rozdělení trestné činnosti podle druhů, a to v podobě tzv. takticko-statistické klasifikace (jak ji uplatňuje policejní kriminální statistika) či podle hlav zvláštní části trestního zákona (justiční kriminální statistika). Struktura registrované kriminality v ČR v roce 2006 je co do druhů trestných činů charakterizována dvoutřetinovým zastoupením majetkové kriminality. Další složky tzv. obecné kriminality – násilná a mravnostní – se na tomto celku podílejí 6 % a 1 %. Hospodářská kriminalita je (při své nepochybně vysoké latenci) zastoupena 11 % (viz graf č. l). Podoba kriminality v ČR se tak přibližuje podobě kriminality, která existuje ve vyspělé části světa. I v členění podle známých pachatelů dominují pachatelé trestných činů proti majetku podílem 29 % (viz graf č. 2). Členěním kriminality podle takticko-statistické klasifikace či podle hlav zvláštní části trestního zákona se ovšem možnosti klasifikace kriminality ani zdaleka nevyčerpávají. Tak např. se v moderní kriminologii objevuje pojem ,,kriminalita mocných“: rozumí se jí úhrn trestných činů páchaných k posílení či obraně moci. Tato kriminalita je záležitostí především osob s vysokým statusem či elit ve státě, ekonomice a společnosti.12)
Stále častěji používaným pojmem se stala „masová kriminalita“. Lze ji definovat pěti znaky: 1. Časté porušování právní normy ze strany velkého počtu členů společnosti. 12)
Srov. KAISER, G.; KERNER, H.-J.; SACK, F.; SCHELLHOS, H. (ed.). Kleines Kriminologisches Wörterbuch. 3. Auflage. Heidelberg: C. F. Müller Verlag, 1993, s. 246, 247.
60
Stav, struktura a dynamika kriminality
Graf č. 1 Struktura registrovaných skutků podle druhů kriminality v ČR v roce 2006 Násilná 6 % Zbývající 10 %
Mravnostní 1 %
Vojenské trestné činy 0 % Hospodářská 12 %
Ostatní 6% Majetková 65 %
Druh kriminality Obecná kriminalita
Počet skutků Podíl na celkové kriminalitě
Celkem
Jiná kriminalita
Násilná
Mravnostní
Majetková
Ostatní
Hospo- Vojenské Zbývající dářská trestné činy
19 171
1 615
221 707
20 878
39 473
61
33 451
336 446
6%
1%
65 %
6%
12 %
0%
10 %
100 %
Pramen: policejní statistika
2. Výskyt tohoto porušování právní normy ve všech společenských vrstvách. 3. Nepatrnost způsobené škody, která však ve svém celku nabývá ekonomicky významných rozměrů. 4. Velká pozornost věnovaná tomuto tématu médii a politiky. 5. Racionalizace těchto protiprávních jednání ze strany členů společnosti jako normálních alternativ jednání s nevýznamnými trestněprávními následky.13) 13)
DANWITZ, K. S. Examens – Repetitorium Kriminologie. Heidelberg : C. F. Müller Verlag, 2004, s. 154–155.
61
Kapitola 2.
Graf č. 2 Struktura stíhaných pachatelů podle hlav zvláštní části trestního zákona v ČR v roce 2006 Násilná 11,6 %
Zbývající 23,6 % Vojenské trestné činy 0 %
Mravnostní 1 %
Hospodářská 21,6 %
Majetková 28,9 %
Ostatní obecná 13,3 % Druh kriminality Obecná kriminalita
Celkem
Jiná kriminalita
Násilná
Mravnostní
Majetková
Ostatní obecná
Hospo- Vojenské Zbývající dářská trestné činy
Počet pachatelů
14 196
1 184
35 474
16 323
26 500
45
29 031
122 753
Podíl na celkové kriminalitě
11,6 %
1%
28,9 %
13,3 %
21,6 %
0%
23,6 %
100 %
Pramen: justiční statistika
Samo rozdělení kriminality podle jejích druhů či hlav zvláštní části trestního zákona a dokonce i podle skutkových podstat jednotlivých trestných činů ovšem představuje rovněž nemalé zjednodušení, protože skutkové podstaty mohou být naplňovány jednáními rozličného stupně sociální škodlivosti, různě motivovanými apod. (např. vražda ze žárlivosti a loupežná vražda). Může tak nastat i situace, kdy počet trestných činů je stabilizovaný, avšak jejich tíže klesá, či naopak roste. Vyvstává však otázka, jaká kritéria pro posuzování této tíže zvolit.
62
Stav, struktura a dynamika kriminality
V souvislosti s analýzami kriminality byly proto činěny pokusy posuzovat strukturu kriminality též podle její závažnosti s uplatněním určitých hledisek. Jde, jinak vyjádřeno, o nejednoduchou problematiku měření tíže kriminality. Takto diferencovaný pohled na kriminalitu lze získat zejména stanovením podílu závažné kriminality (vraždy, loupeže, znásilnění aj.) a podílu ostatní kriminality, posouzením podle výše trestních sazeb stanovených v zákoně či výše trestů uložených pravomocně jednotlivým pachatelům, podle výše způsobené škody nebo již rozlišením dokonaných trestných činů a jejich pokusů. Další možnou cestou je využít pro klasifikaci závažnosti konkrétně charakterizovaných trestných činů zprůměrovaných bodových hodnocení vyslovených respondenty, ať již odborníky, nebo laiky. Na tomto přístupu je též založen zřejmě nejznámější pokus o vytvoření objektivního nástroje k měření kriminality, kterým je tzv. Sellinův a Wolfgangův index tíže kriminality z roku 1964. Oba američtí kriminologové zpracovali u trestných činů obecné kriminality, u nichž se předpokládá vysoká míra oznamování občany, užší charakteristiky v závislosti na počtu obětí, intenzitě útoku či výši škody. Každé z těchto charakteristik byl (na základě výpovědí respondentů) přidělen číselný stupeň tíže (např. ublížení na zdraví s nemocničním ošetřením = 7 bodů, znásilnění = 10 bodů, majetkový trestný čin se škodou převyšující 80 000 USD = 7 bodů). Bodová hodnota se násobí počtem příslušných skutků v dané lokalitě. Součet představuje index, s jehož pomocí v současné době kriminální policie v několika velkoměstech USA eviduje strukturu a dynamiku kriminality z hlediska závažnosti u osmi tzv. indexových trestných činů.
Statistické údaje o kriminalitě umožňují též uplatnit kriminálně geografický pohled vyjadřující nestejné zatížení registrovanou kriminalitou v rozličných územních jednotkách. Přínosnější než informace o rozsahu jsou i zde data o úrovni (intenzitě) kriminality. Takto bývá zejména shledávána přímá závislost mezi velikostí obce a jejím kriminálním zatížením. Rozdílná frekvence registrované kriminality v jednotlivých územních jednotkách signalizuje nestejnou míru výskytu kriminogenních faktorů v té které lokalitě. Bývá spojována s rozdílnostmi ekonomické struktury, s rozdíly v hustotě a složení obyvatelstva, s různou kulturní a životní úrovní, s převládajícím charakterem
63
Kapitola 2.
pracovní činnosti obyvatelstva. Stranou pozornosti by však neměly zůstávat ani regionální rozdíly v úrovni formální i neformální kontroly kriminality. Koncentraci kriminality bývá přímo úměrný výskyt trestné činnosti typově vyšší společenské nebezpečnosti, tedy výrazněji nepříznivá struktura kriminality. Z publikovaných českých kriminálních statistik lze získat mimo jiné údaje o nestejné intenzitě registrované kriminality v jednotlivých krajích. Nejvyšších hodnot dosahují v hlavním městě Praze (více jak dvojnásobku republikových čísel), dále v krajích Ústeckém, Libereckém, Středočeském a Karlovarském (tabulka č. 1). Tabulka č. 1 Indexy registrovaných trestných činů podle krajů v roce 2006 Kraj
Registrované trestné činy
Index na 10 000 obyvatel
Praha
89 618
754,3
Ústecký
32 837
398,9
Liberecký
14 778
343,1
Středočeský
37 188
316,5
9 492
311,6
Moravskoslezský
36 993
296,1
Jihomoravský
32 042
282,9
Jihočeský
16 205
257,2
Plzeňský
13 986
252,2
Olomoucký
14 092
220,2
Královéhradecký
11 557
210,3
Pardubický
9 587
188,8
Zlínský
9 887
167,6
Vysočina
8 184
160,0
336 446
327,1
Karlovarský
ČR celkem
Pramen: údaje Ministerstva vnitra ČR
64
Pojem, předmět a úkoly kriminologie
2.3.3 Další charakteristikou kriminality jako hromadného jevu je její dynamika (vývoj), která nazírá trestnou činnost v pohybu a změně. Je tedy pohledem na kriminalitu jako proces. Charakterizují ji změny vývojové křivky registrované kriminality či jejích složek (vyjádřené opět absolutními čísly nebo indexy) za určité časové období. Zůstáváli vývojová křivka kriminality neměnná, lze mít za to, že nedošlo k podstatným změnám v komplexu vlivů, které kriminalitu vyvolávají. Zločinnost však nepatří k jevům statickým, nýbrž rozvíjí se v prostoru a čase. V rámci úvah o dynamice kriminality se někdy používají pojmy „tendence kriminality“ nebo „trend kriminality“ k označení výsledného poznatku analýzy dynamiky kriminality. Jde o směr vývoje kriminality jako celku nebo její určité části. Hovoří se pak o vzestupné nebo klesající tendenci (trendu) či stagnaci. Pravidelnosti vyskytující se v rozvrstvení kriminality vedou též k pokusům o předvídání budoucího vývoje kriminality jako celku a jejích jednotlivých komponent, tedy ke kriminologickému prognózování. O registrované kriminalitě v předválečné Československé republice jsou k dispozici pouze neúplné údaje. V rakouském trestním zákoně č. 117/1852 ř. z., platném na území dnešní České republiky až do roku 1950, existovala tripartice, na základě níž náležely do soudní jurisdikce vedle zločinů i přečiny a přestupky. Největší počet odsouzených představovaly právě osoby odsouzené za přestupky. Ze statistiky odsouzených v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v letech 1919–1934 vyplývá, že za zločiny bylo v tomto období odsouzeno v průměru ročně 18 855 osob, pro přečiny 2 504 osob a pro přestupky 157 701 osob.14) Vyjdeme-li ze statistiky odsouzených jako pramene kriminologického poznání též pro období poválečné, a to období účinnosti trestního zákona č. 86/1950 Sb. a od 1. ledna 1962 zákona č.140/1961 Sb. (viz graf č. 3), nutno především brát v úvahu zásadní změny trestní legislativy v tomto období, jež srovnatelnost statistických údajů velmi ztěžují, ne-li znemožňují. Přestupky byly vyčleněny z oblasti trestního práva a staly se součástí práva správního. V letech 1951–1959 činil průměrný počet odsouzených 70 353 osob. Prudký pokles počtu odsouzených kolem roku 1960 je způsoben především zákonodárnými změnami (vedle již zmíněných změn přijetím zákona č. 38/1961 Sb., o místních lidových soudech, a zákona č. 60/1961 Sb., o úkolech 14)
Citováno podle NOVOTNÝ, O. a kol. Trestní právo hmotné. I. Obecná část. 3. přepracované vydání. Praha : Codex Bohemia, 1997, s. 294.
65
Kapitola 2.
národních výborů při zajišťování socialistického pořádku) a s nimi spojeným faktickým přesunem drobné kriminality na jiné orgány, dále reorganizací správních celků i reorganizací orgánů činných v trestním řízení a dalšími faktory. Od roku 1970 jsou počty odsouzených ovlivněny přijetím zákona č. 150/1969 Sb., o přečinech (zrušen zákonem č. 175/1990 Sb.; bagatelní delikty se tak přesunuly do oblasti přestupků). Do té doby představovali odsouzení pachatelé přečinů téměř třetinu všech odsouzených.15) Příčinou nízkého počtu odsouzených v roce 1990 jsou kromě rozsáhlé amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 1990 a již uvedeného zrušení kategorie přečinů i zásadní společensko-politické změny, jejichž průvodním jevem byly i poruchy v činnosti soudů, prokuratur a bezpečnostních orgánů způsobené např. personálními změnami.
Při úvahách o změnách registrované kriminality v České republice po roce 1989 budeme vycházet především z policejní statistiky, tedy z údajů o registrovaných skutcích a stíhaných osobách. Rok 1989 je posledním rokem téměř dvacetiletého údobí relativně stabilní úrovně kriminality (počty registrovaných trestných činů a přečinů se pohybovaly mezi 100 000–120 000 ročně). Kriminalita v tomto roce, který vezmeme za základ pro srovnání s dalším obdobím, nikterak nevybočovala z dlouhodobě stabilizovaného trendu předchozích let (index na 100 000 obyvatel = 1 165). V následujících čtyřech letech (1990–1993) dochází ke strmému růstu registrované kriminality, a to přes protichůdně působící kriminálněpolitická opatření provedená v tomto období (rozsáhlá amnestie prezidenta republiky k 1. 1. 1990, novelizace trestního zákona derogující nebo modifikující skutkové podstaty některých frekventovaných trestných činů, například spekulace, příživnictví, opuštění republiky, opilství v dopravě). Výrazným předělem v tomto vzestupném vývoji byl již rok 1990. V tomto roce došlo k dosud nebývalému nárůstu počtu registrovaných trestných činů, avšak též k radikálnímu poklesu počtu odsouzených osob. Index registrovaných skutků (na 100 000 obyvatel) dosáhl v roce 1993 hodnoty 3 858. Rozsah registrované kriminality (vyjádřený počtem zjištěných skutků) představoval v České republice v roce 1989 hodnotu 120 768. Nárůst v dalších čtyřech letech je zjevný z následujících čísel: 15)
Citováno podle NOVOTNÝ, O. a kol. Trestní právo hmotné. I. Obecná část. 3. přepracované vydání. Praha : Codex Bohemia, 1997, s. 292–293.
66
Graf č. 3 Dynamika odsouzených osob na území ČR v letech 1912–2006
Stav, struktura a dynamika kriminality
67
Kapitola 2.
Rok
1990 1991 1992 1993
216 852 282 998 345 205 398 505
tj. oproti předchozímu roku + 79,6 % (+ 30,5 %) (+ 22,0 %) (+ 15,4 %).
Celkově jde v roce 1993 o zvýšení oproti výchozímu roku 1989 třiapůlnásobné (viz graf č. 4). Míru reálného nárůstu majetkové trestné činnosti, jež rozhodujícím způsobem ovlivňuje dynamiku kriminality celkové, lze zpochybnit poukazem na měnící se relace mezi trestněprávně relevantní minimální hranicí způsobené škody a cenovou a příjmovou hladinou v té které době. To staví do nového světla jak sociální škodlivost, tak faktickou viktimizaci obětí zejména bagatelní části majetkových trestných činů. Je otázkou, nakolik postupné změny této hranice minimální škody ve sledovaném období (do 1. 7. 1990 200 Kčs, do roku 1993 1 000 Kčs, do roku 2001 2 000 Kč, v současné době 5 000 Kč) byly adekvátní změnám kupní síly koruny a korespondující inflační křivce.16) Změny hranice „škody nikoliv nepatrné“ měly patrně nezanedbatelný vliv na pokles počtu registrovaných trestných činů zpronevěry, podvodu a značné části krádeží.17)
V dalších třinácti letech (1994–2006) je tedy dosavadní strmý nárůst křivky registrované kriminality vystřídán – po poklesu v roce 1994 (index na 100 000 obyvatel = 3 603) – nástupem již stabilizovanějšího – stagnujícího či mírně klesajícího – vývojového trendu. Rok 1994 je přitom pozoruhodný tím, že poprvé od roku 1990 byl počet registrovaných trestných činů nižší než v roce předcházejícím.18)
K tomu viz NOVOTNÝ, O. Kriminalita, trestní právo, kodifikace (vybrané problémy). In Právnická fakulta Univerzity Karlovy 1348–1998. Jubilejní sborník. Praha: Právnická fakulta UK, 1998. s. 107. Časopis Trestní právo, 1998, č. 10. 17) Srov. MAREŠOVÁ, A. Kriminalita v roce 1994. Praha : IKSP, 1995, s. 5. 18) OSMANČÍK, O. a kol. Některé poznatky z kriminologické analýzy etiologie, struktury a dynamiky kriminality v naší společnosti a poznatky k úrovni právního vědomí a účinnosti právní úpravy (Nepublikovaný podklad pro rekodifikační komisi, 1997). Příloha, s. 2. 16)
68
1991 282 998 81 790 27 964
1992 345 205 92 589 31 032
Pramen: policejní statistika, justiční statistika
1989 1990 Registrované skutky 120 768 216 852 Stíhané osoby 71 069 69 368 Odsouzené osoby 57 743 18 871
0
50 000
100 000
150 000
200 000
250 000
300 000
350 000
400 000
450 000
1993 398 505 106 874 35 157
1994 372 427 103 094 51 931
1995 375 630 114 791 54 957
1996 394 267 118 456 57 974
1997 403 654 118 395 59 777
1998 425 930 129 271 54 083
1999 426 626 127 887 62 594
2000 391 469 130 234 62 595
2001 358 577 127 856 63 211
2002 372 341 123 964 60 182
2003 357 740 121 393 65 098
Graf č. 4 Dynamika registrované kriminality v ČR v letech 1989–2006
2004 351 629 121 531 66 131
2005 344 060 121 511 66 443
2006 336 446 122 753 69 445
Stav, struktura a dynamika kriminality
69
Kapitola 2.
Rok
1994 372 427 tj. oproti předchozímu roku – 6,5 % 1995 375 630 (+ 0,9 %) 1996 394 267 (+ 5,0 %) 1997 403 654 (+ 2,4 %) 1998 425 930 (+ 5,5 %) 1999 426 626 ( 0 %) 2000 391 469 (– 8,2 %) 2001 358 577 (– 8,4 %) 2002 372 341 (+ 3,8 %) 2003 357 740 (– 4,0 %) 2004 351 629 (– 1,7 %) 2005 344 060 (– 2,2 %) 2006 336 446 (– 2,2 %) Statisticky vykazované majetkové škody způsobené registrovanými trestnými činy jsou nepochybně pouze jedním z indikátorů škodlivých dopadů zjevné části kriminality na společnost i jedince, a to ukazatelem velmi přibližným. Nicméně jejich rapidní vzestup ze zhruba půl miliardy Kčs v roce 1989 na hodnoty v řádu desítek miliard Kč Graf č. 5 Majetkové škody způsobené registrovanými trestnými činy v ČR v letech 1989–2006 70 63,4 60
55,7 48
Kč (v mld.)
50
43,3
40 31,2
30,1 30
33,5
43
35,7
29,6
24,4
20
48,5
24,3
14,6 9,4
10 0,7
2,2
4,2
0 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996
Pramen: policejní statistika
70
1997 1998 1999
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006
