Současný stav kriminality mládeže PhDr. Alena Marešová, IKSP Praha
Stav kriminality v určité době i jeho změny v porovnání s dobou minulou či prognózy změn
v čase budoucím, jsou v naší době obvykle popisovány a dokladovány statistickými údaji a
komentáři k těmto údajům. Nejčastěji to jsou údaje a komentáře orgánů činných v trestním řízení, především pak policie. Jsou tudíž údaji o skutcích těmto orgánům známým, údaji o evidované kriminalitě a o zjištěných pachatelích a to , co není evidováno pak jakoby neexistuje. A na to, co je evidováno má vliv množství dalších, často neuvědomovaných a nezdůrazňovaných faktorů.
A tak, i když zcela pomineme existenci tzv. latentní kriminality, tj. kriminality, která nebyla zjištěna (krádeže doma, v bytech a obchodech, materiální škody na věcech které zdánlivě nikomu nepatří, skutky, které nejsou okolím nahlíženy jako kriminální), včetně kriminality zjištěné, ale
patřičným orgánům neoznámené (např. také krádeže členům rodiny, v bytech známých a příbuzných, krádeže a podvody na pracovišti, domácí násilí apod.), zjistíme, že ani evidovaná
kriminalita není pojmem se stejným obsahem v delším časovém období. A tak srovnání stavu kriminality v odlišných časových úsecích na stejném území se může stát, bez hlubšího a
zasvěceného komentáře, spíše zavádějícím než dokumentujícím skutečné změny.
Zásadním
způsobem stav kriminality ovlivňuje trestní legislativa, na níž je vlastně statistika o kriminalitě vystavěna. Základním kamenem evidence kriminálních skutků a pachatelů je především definice co je trestným činem, včetně určení (u vybraných majetkových a hospodářských trestných činů) výše
škody, která kriminální skutky dělí na přestupky a trestné činy, definice pokračujícího trestného
činu, určení hranice trestné odpovědnosti pachatelů atd. Také samotný systém sběru a zpracování statistických dat (např., zda do počtu trestných činů započítávat i přípravu a pokus o trestný čin, jak zpracovávat data, kde je více pachatelů, včetně trestně neodpovědných, v jakém stadiu trestního
řízení zahrnout skutek - trestný čin do evidence atd). Na stav ročních ukazatelů pak zásadní vliv
může mít hromadná amnestie, zejména taková, která se vztahuje i na zahájená trestní řízení a v neposlední řadě politicky motivovaná dekriminalizace, příp. kriminalizace
určitých způsobů
jednání a chování anebo jen zvýšená pozornost (je to prokazatelné především u drogových deliktů, kuplířství, domácího násilí apod.) Samostatnou součástí hodnocení stavu kriminality jsou pak porovnání statistik o kriminalitě
v čase s využitím tzv. indexů, koeficientů apod., jež umožňují také srovnání stavu kriminality
1
v mezinárodním měřítku. Jsou to číselná vyjádření poměru sledovaných jevů (osob), k počtu trvale k pobytu hlášených obyvatel určitého regiónu, k počtu trestně odpovědných občanů konkrétního státu apod., kde kromě výše uvedených vlivů je nutno znát změny v zastoupení určitých kategorií skupin v populaci (v rozdělení podle věku, pohlaví, občanství aj.). Seriózní hodnocení stavu kriminality se v souvislosti s uvedenými vlivy tak stává dosti složitým úkolem.
A proto jednoduchá a rychlá hodnocení základních statistických údajů
v konkrétním roce jsou zpravidla jen laickým popisem čísel, vytržených z kontextu, maximálně srovnaných s čísly v roce předchozím – viz většina komentářů v našich mediích, a mají mírně
řečeno, nulovou hodnotu. Někdy s ohledem na dopad takových zkreslených hodnocení na širokou veřejnost a následně
jejím prostřednictvím na politická rozhodnutí,
jsou spíše omezujícím či
škodícím prvkem, znesnadňujícím účinný zásah proti kriminalitě. S ohledem na tyto skutečnosti pak musíme pohlížet na zveřejňované statistiky o kriminalitě,
statistiky o trestných činech, o tzv. známých pachatelích, o osobách trestně stíhaných, obžalovaných, odsouzených i vězněných. Dvojnásobně to platí o kriminalitě páchané osobami mladšími 18ti let – tj. osobami, na které
orgány činné v trestním řízení pohlížejí v mnoha ohledech jinak než na osoby dospělé a o které mezi širokou veřejností kolují dosti specifické názory a přístupy podle hesla, že když jsem rodič a
vychoval jsem či vychovávám děti, tak o výchově, příčinách dětských prohřešků, jejich řešení a jejich správném trestání vím své a nenechám si to hned tak od každého vymluvit. Statistické údaje o kriminalitě mládeže jsou děleny do dvou kategorií. Na údaje o trestné
činnosti dětí, nezletilých, nedospělců (jak jsou v různých resortech označovány), tj. osob mladších
15 let a údaje o trestné činnosti mladistvých (osob ve věku od 15 let do 18 let). U první kategorie jsou základním zdrojem statistiky Policie ČR a doplňkem statistiky Nejvyššího státního
zastupitelství. U mladistvých (již trestně odpovědných osob) pak zdrojem jak údaje policie, tak i státních zastupitelství a soudů, nejčastěji ty údaje justiční statistiky, jež jsou publikovány v ročence kriminality MSp. Kriminalita mladistvých a trestní postih mladistvých jsou v materiálech obou resortů evidovány, zpracovávány, vyhodnocovány, komentovány a zveřejňovány vždy zvlášť. Především
proto, že trestná činnost dětí a mladistvých se v mnoha ohledech od trestné činnosti starších
věkových skupin výrazně liší, a to jak svojí strukturou, početností, způsoby provedení, motivací, tak i osobnostními charakteristikami pachatelů. Trestná činnost dětí a mladistvých se velmi těžko
zjišťuje, prokazuje, vyšetřuje a postihuje. Latence u kriminality dětí a mladistvých se odhaduje jako
větší než část evidované kriminality a její morální následky jsou považovány za společensky závažnější než u dospělých. 2
A nyní o konkrétní situaci. Následující graf, zpracovaný stejně jako všechny ostatní grafy
zde uvedené ze statistik Policie ČR, která již publikovala údaje za rok 2004 ukazuje věkové složení policií stíhaných a vyšetřovaných pachatelů trestné činnosti v roce 2004 . Graf 1
Věkové rozdělení stíhaných a vyšetřovaných osob v roce 2004
60 let a více 2% 40 až 60 let 21%
do 15 let 4%
15 až 18 let 6% 18 až 24 let 22%
30 až 40 let 25%
24 až 30 let 20%
Z grafu je patrno, že mezi známými pachateli objasněné kriminality nadpoloviční část (52 %) tvoří osoby ve věku do 30 let – dříve to bylo cca 60 %, takže podíl mladších osob mezi známými pachateli mírně klesá. Mezi nimi pak dominují pachatelé ve věku od 18 do 24 let (někdy též označovaní jako mladí dospělí). Další graf znázorňuje vývoj kriminality dětí (do 15 let) v letech 1994-2004. Křivky jak
evidovaných trestných činů spáchaných dětmi, tak i počtu pachatelů této věkové kategorie se dynamicky vyvíjejí – od zjevného vzestupu až k radikálnímu poklesu posledních tří let.
3
Graf č. 2
Vývoj kriminality nezletilých (do 15ti let) v letech 1994-2004 14000 12000 počty tr.činů a osob
10000 8000 6000 4000 2000 0
1994
1995
2000
2001
2002
2003
2004
tr.činy
8053
10322 12059 12086 11999 12464 10216
1996
9926
5541
4692
3319
zn.nezl.pach.
6747
8342
9032
5185
5147
3734
9747
1997 9217
1998 8827
1999 8832
8899
roky tr.činy
zn.nezl.pach.
Struktura kriminality osob do 15 let v roce 2004 ukazuje (viz graf č.3), že se děti nejčastěji dopouštějí majetkové kriminality - konkrétně krádeží, které představují více než
polovinu ze všech jimi spáchaných trestných činů. Spolu s „ostatní“ majetkovou trestnou
činností pak představují všechny majetkové trestné činy cca 60 % veškeré objasněné trestné činnosti nezletilých. Pod označením zbývající kriminalita převažují trestné činy sprejerství,
výtržnictví, drogová trestná činnost, podílnictví, šíření poplašné zprávy a neoprávněné držení platební karty.
4
Graf č. 3 Struktura kriminality dětí do 15 let v roce 2004
ostat.majetk. 5%
zbývající 17%
krádeže prosté 30%
násilná 21%
mravnostní 3%
krádeže vloupáním 24%
Také podle údajů Nejvyššího státního zastupitelství ČR, které se však týkají roku 2003
pokračuje trend z předcházejících let spočívající ve snižování trestné činnosti (činnosti jinak trestné) spáchané dětmi do 15 let. V roce 2002 byl ve statistikách Nejvyššího státního
zastupitelství ČR zaznamenán extrémní pokles trestné činnosti dětí, a to o cca 40 %, kdežto v roce 2003 se jednalo o pokles 8 % . Vývoj v obvodech jednotlivých územních celků byl přitom různý: na jedné straně osciloval od nárůstu o cca 20 % (v působnosti Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem), resp. o 16 % (Městské státní zastupitelství v Praze), přes pokles jen o 1,5 % (Krajské státní zastupitelství v Brně) až po pokles o 17,5 % (Krajské státní zastupitelství v Plzni) a o 33 % (Krajské státní zastupitelství v Praze). Státní zastupitelství uvádějí, že takový výrazný pokles nebyl způsoben pouze zvýšením věku delikventů, ale že se zde zřejmě projevila i opatření na úrovni kontrol prováděných policií a na ně navazující zvýšený dozor státních zástupců při přezkoumávaní
případů podezření z trestného činu dětí do 15 let. Jde o to, aby nebyly formálně postupem podle § 159a odst.. 2 tr.ř., kdy státní zástupce nebo policejní orgán před zahájením trestního stíhání odloží usnesením věc, je-li trestní stíhání nepřípustné z důvodů uvedených v § 11 odst.
5
1 písm. d) tr.ř odkládány věci, ve kterých se s ohledem na § 3 odst. 2, 4 tr. zák. vůbec nejednalo o podezření z trestného činu. Když rozšifrujeme právní označení, zjistíme že §
11 odst. 1, písm. d) tr. řádu hovoří o nepřípustnosti trestního stíhání jde-li o osobu, která pro nedostatek věku není trestně odpovědná a § 3 odst. 2 a 4 tr. zákona pak hovoří o činech,
jejichž stupeň nebezpečnosti je nepatrný a nejsou trestnými činy, i když jinak vykazují znaky
trestného činu, přičemž stupeň nebezpečnosti je určován zejména významem chráněného
zájmu, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl spáchán, osobou
pachatele, mírou jeho zavinění a jeho motivem trestný čin spáchat.
Pachatelé mladší 15 let se objevují v policejních statistikách v případě, kdy je
policejním orgánem zhotoven (by měl být) záznam o zahájení úkonů trestního řízení (§ 158, odst. 3 tr.řádu), příp. usnesení o odložení věci, protože trestní stíhání je nepřípustné (z důvodu věku). V roce 2003 bylo dle statistik státních zastupitelství odloženy věc s uvedením tohoto důvodu u 5 741 dětí do 15 let. Policejní statistiky vykázaly v tomtéž roce 5 147 pachatelů ve věku mladším 15 let. Jako psychologovi se mi tento způsob dekriminalizace uplatňovaný vůči pachatelůmdětem jeví jako dosti nešťastný. Zvlášť, když uvážím, že dalším momentem, který zkreslil statistiky o kriminalitě mládeže, se stalo uplatnění novelizace ustanovení § 89 odst. 11 tr.zák. ohledně stanovení výše škody, především škody tzv. nikoliv nepatrné, jež diferencuje u většiny majetkové kriminality mezi trestným činem a přestupkem. Zvýšení hranice škody nikoli nepatrné na 5 000 Kč
znamenalo, dle mínění státních zastupitelství i mého osobního, dekriminalizaci nemalého počtu útoků proti majetku páchaných nezletilci, u kterých byla a je nadále méně rozsáhlá majetková kriminalita nejčetnějším případem trestné činnosti. Posledně uváděný závěr se
vztahuje plně i na trestnou činnost mladistvých.
V roce 2003 připadalo v přepočtu na 10 000 dětí v ČR 30 policií objasněných
trestných činů spáchaných nezletilým pachatelem (v roce 2002 - 34 a v roce 2001 - 60). V přepočtu na 10 000 mladistvých v ČR připadalo 247 objasněných trestných činů spáchaných mladistvým pachatelem (v roce 2002 - 271 a v roce 2001 - 321). Analýzy kriminality dětí a mladistvých provedené IKSP pro potřebu resortu a zpracované do tabulek potvrzují názor, že kriminalita mládeže (alespoň podle počtu
evidovaných trestných činů) narůstá s věkem. (Kulminuje pak ve věku tzv. mladých
dospělých.) Rozdíl v absolutních počtech dvanáctiletých delikventů je zhruba dvojnásobně nižší než počet delikventů čtrnáctiletých. Z celkového nápadu nezletilců je každoročně v době 6
spáchání kriminálního činu více jak jedna čtvrtina pachatelů mladší 12 let a tři čtvrtiny starší 12 let. Vrchol policií evidované kriminality dětí do 15 let byl ve statistice vykázán v roce 1999 a 1996. Počty pachatelů- dětí byly nejvyšší v roce 1996. V tomto roce byly evidovány
nejvyšší počty pachatelů mladších 15 let, ať již v kategorii dvanáctiletých či třináctiletých, u
čtrnáctiletých pak byly absolutní počty pachatelů na druhé nejvyšší úrovni za posledních 10
let (nejvyšší počty byly u této věkové kategorie v roce 2001). Pro tyto kategorie spočítané indexy
(vyjadřují poměr
nezletilých známých pachatelů k 10 000 dětí stejné věkové
kategorie v určitém roce) ukazují, že i relativní zastoupení delikventů v jednotlivých věkových skupinách nedelikventních vrstevníků bylo v roce 1996 v zásadě nejvyšší, přičemž i zde je zjevná závislost nárůstu zastoupení delikventů mezi vrstevníky se zvyšujícím se věkem mladých lidí. Od roku 2002, kdy po výrazné novelizaci trestní legislativy, nastal výrazný pokles počtu známých delikventů do 15 let, se radikálně snižuje i index vyjadřující podíl dětských delikventů mezi vrstevníky. Nejvíce mezi dvanáctiletými delikventy - zhruba na polovinu.
Pořadí jednotlivých trestných činů nejčastěji páchaných nezletilými potvrzuje, že
majetková kriminalita je u nich „základní“ trestnou činností. Krádeže
jsou doménou
nezletilých bez ohledu na věk. Přesto, že v posledních dvou letech počet evidovaných krádeží spáchaných dětmi též zhruba dvojnásobně poklesl, stále zůstává násobkem evidovaných jimi spáchaných násilných trestných. Současně je nutno podotknout, že krádeže spáchané dětmi mají nejvyšší míru latence. Kvalifikované odhady drobných krádeží (které
nejsou trestnými činy) spáchaných dětmi v obchodních domech, v rodinách, školách atd. jsou uváděny v tisících ročně.
Problémem poslední doby u kriminality dětí se stále častěji stávají násilné trestné činy,
především jinak trestné činy loupeže. Bez ohledu na to, že objasněnost loupeží (tj. loupeží, u kterých je znám pachatel) je jedna z nejnižších, počty známých dětských pachatelů loupeží se, na rozdíl od skutků majetkové povahy, nesnižují, ale naopak zvyšují. Např. v roce 2001 bylo odloženo kvůli věku pachatele 285 loupeží, v roce 2002 – 288 a v roce 2003 již 364 loupeží.
Po několika letech, kdy se děti nedopustily žádných vražd, v roce 2004 jsou evidovány čtyři vraždy spáchané delikventy do 15 let. Obdobná situace jako u delikventů mladších 15 let je u mladistvých delikventů.
Budou-li vzaty v úvahu i údaje ze zkráceného přípravného řízení, v roce 2003 byla, podloženo
statistikami trestní justice, částečně přerušena předchozí tendence projevující se prakticky již 7
od roku
1996
nepřetržitým
poklesem počtu stíhaných a obžalovaných mladistvých
delikventů (v roce 1996 tento ukazatel dosáhl svého absolutního vrcholu – jednalo se o 13 985 mladistvých stíhaných, resp. 10 930 mladistvých obžalovaných). V roce 2003 byla tedy poprvé zaznamenána tendence opačná – nárůst počtu mladistvých obžalovaných (včetně mladistvých, na něž byl podán návrh na potrestání. Faktem ovšem zůstává, že se jedná o nárůst nepříliš výrazný. Pokud jde o stíhané mladistvé a mladistvé, ohledně nichž bylo konáno
zkrácené přípravné řízení, zde byl charakteristický naopak nepatrný pokles.
Graf č. 4 znázorňuje vývoj kriminality mladistvých podle statistik policie. Od
obdobného grafu vývoje kriminality dětí se liší tím, že od roku 1996 křivky počtu evidovaných trestných činů spáchaných mladistvými a počtu trestně stíhaným mladistvých
vytrvale jen klesají. Také zde nedošlo, ve srovnání s justiční statistkou z roku 2003 k žádné změně trendu v počtu stíhaných mladistvých delikventů. Naopak, potvrzeno údaji z roku 2004, výrazný pokles pokračoval.
Graf č. 4
Vývoj kriminality mladistvých v letech 1994-2004 25000 počty tr.činů a osob
20000 15000 10000 5000 0 tr.činy
1994
1995
1996
1997
1998
2002
2003
2004
22160 22310 22719 19139 16730 14920 13507 12913 10901
9779
7886
7558
6197
zn.mlad.pach. 12547 13269 13392 11125 10549
1999 9148
2000 8905
2001 9273
7698
roky tr.činy
zn.mlad.pach.
Další graf. ukazuje strukturu kriminality mladistvých v roce 2004. Při srovnání s obdobným grafem znázorňujícím strukturu kriminality dětí nenajdeme příliš odlišností. Tyto
odlišnosti jsou jen v absolutních číslech, rozdíl v zastoupení jednotlivých druhů trestných činů je jen plus-mínus 1 %.
8
Graf č.5
Struktura kriminality mladistvých pachatelů v roce 2004
zbývající 21% ostat.maj. 3%
násilná 17% mravnostní 2%
krádeže vl. 23% krádeže pr. 34%
Výrazně převažuje majetková trestná činnost, následuje tzv. zbývající, ve které je zastoupeno, obdobně jako u dětí, především: sprejerství, výtržnictví, drogové delikty, maření úředního rozhodnutí, podílnictví a dopravní nedbalostní trestné činy. Za
majetkovou a
zbývající trestnou činností následuje násilná trestná činnost a podíl mravnostní kriminality
činí 2 %.
Komentáře policejní statistiky za rok 2003 (ve srovnání s rokem 2002) uvádějí ohledně trestné
činnosti mladistvých snížení počtu
pachatelů trestné činnosti z řad
mladistvých (o 1,8%) i počtu trestných činů spáchaných mladistvými (dokonce o 10,3%).
Skladba trestné činnosti z hlediska zastoupení jednotlivých trestných činů páchaných
mladistvými ve srovnání s předchozími roky zůstává neměnná, stále dominují krádeže, konkrétně tzv. krádeže prosté a krádeže vloupáním. Jak je zřejmé z tabulek IKSP, mladiství se
stále nejvíce mimo krádeže dopouštěli trestných činů loupeže podle § 234 tr.zák. Varující je
poměrně výrazný vzestup počtu policií evidovaných trestných činů loupeže spáchaných
mladistvými ( z 481 v roce 2002 na 539 v roce 2003 a na 611 v roce 2004), ale i určité zvýšení počtu znásilnění (z 18 v roce 2003 na 24 v roce 2004). Počet vražd spáchaných
mladistvými činil v letech 2002 a 2003 - 5 vražd ročně, v roce 2004 mimořádných 12 vražd.
9
Pokud jde o trestný čin krádeže dle § 247 tr.zák., mladiství se ho většinou dopouštějí
ve skupinách a často ve spojení s osobami mladšími 15 let, přičemž v Praze jde často o cizí
státní příslušníky (Rumunsko), či o osoby romského etnika. Obvykle se jedná o kapesní krádeže, ke kterým dochází v městské hromadné dopravě a na tržištích. Dále dochází ke krádežím v obchodních domech, přičemž zde odcizené věci jsou zpravidla určeny k prodeji a za utržené peníze mladiství si kupují drogy.
Dalšími nejfrekventovaněji páchanými trestnými činy
mladistvými jsou tradiční
trestné činy poškozování cizí věci podle § 257 a nově kriminalizované poškození a zneužití záznamu na nosiči informací podle § 257 b) tr.zák., dále neoprávněné užívání cizí věci podle § 249 tr.zák. a ublížení na zdraví podle § 221 a § 222 tr.zák.
Pokud jde o sankcionování mladistvých, tak nejčastěji jsou mladiství delikventi
odsouzeni za majetkové trestné činy. V roce 2003 bylo z celkového počtu 3 512 odsouzených
mladistvých delikventů (včetně 258 dívek) odsouzeno za majetkové trestné činy 1 508 osob,
tj. téměř polovina. Celkem 2 048 mladistvých bylo odsouzeno k trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem a pouze 213 mladistvých k nepodmíněným trestům odnětí svobody. Obecně lze předpokládat, že případné snížení hranice trestní odpovědnosti na 14 let by nijak
nezvýšilo počty vězněných mladistvých a že nárůst by bylo možno očekávat pouze v řádu desítek chlapců. Ke statistikami prezentovanému trendu vývoje kriminality mladistvých je třeba ještě dodat, že již v předcházejícím období nastal výrazný populační pokles u věkové kategorie
v rozmezí od 14 do 18 let (asi o 20 %), takže i když je evidován pokles ukazatelů o kriminalitě, nadále lze spíše vycházet z toho, že fakticky jde spíše o relativní vzestup. Tento jev – má-li být náležitě zhodnocen – tedy ve svých důsledcích znamená, že nárůst zejména
trestné činnosti mladistvých je fakticky vyšší, než by to odpovídalo příslušným statistickým podkladům.
Z trendu poklesu stíhaných osob se vymyká nejvýrazněji území Severních Čech, kde
došlo k faktickému nárůstu stíhaných mladistvých téměř o 13%. Shrnutí: Počet evidovaných (objasněných) trestných činů spáchaných nezletilými pachateli každoročně klesá. Klesají i počty nezletilých známých delikventů. Celkový pokles kriminality nezletilých je ovlivněn především poklesem evidované jimi spáchané majetkové kriminality, konkrétně krádeží. K největšímu poklesu došlo v roce 2002 po výrazné novelizaci trestního zákona. Přetrvávajícím problémem posledních letech je skutečnost, že nedochází k poklesu
10
počtu násilných trestných činů páchaných nezletilými, především loupeží, ale naopak k jejich trvalému nárůstu. Závěr: Musí být optimistický. V mém případě se do optimismu toho času nemusím příliš nutit. Jednak mohu navázat na úvod svého referátu, tj. že stejný pohled na mládež a její budoucnost jako nyní platí v naší civilizaci již tisíciletí, a to bez větších výkyvů Jednak, kdysi
v 80. letech mi byl odmítnut článek o delikvenci mládeže, protože prý vyzněl příliš pesimisticky a nebyl v něm zdůrazněn fakt, že rozhodující část mládeže tvoří zdravé jádro
společnosti. Další vývoj potvrdil, že tehdejší mládež opravdu tvořila zdravé jádro společnosti. Dnes je tato mládež v tzv. nejlepším věku a pohoršuje se nad další generací mladých lidí. Musíme se smířit s faktem, že kriminalita ještě dlouho zůstane součástí našeho běžného života a že kriminalita mládeže nemůže být výjimkou. Lze ji však ovlivňovat jako co do rozsahu, tak i co do závažnosti.
Jak jsem již uvedla ve své starší publikaci: Tam, kde značná část obyvatel vynakládá
nemalé prostředky na různé typy her s naivní nadějí, že právě z nich se díky výhře stanou milionáři. Kde se uživí tisíce prostitutek, četní provozovatelé erotických salónů, heren a výherních automatů, kde prosperuje pornografie i prodej alkoholu a drog. Tam, kde snaha zbohatnou nebo alespoň vydělat, vede k uskutečňování množství drobných i velkých podvodů
a dalších kriminální činů, které nejen, že často nejsou postihovány, ale není příliš velký zájem
je zjišťovat a ani odsuzovat. Tam, kde přestupky proti zákonu lze počítat na milióny a pro osoby, které se jich dopouštějí jsou stereotypním způsobem chování, nelze očekávat, že výskyt sociálně patologických jevů a jejich negativní vliv na děti a mládež lze nějak radikálně snížit. Avšak můžeme doufat, že naší mládež pohled na námi páchané nepravosti tak zhnusí, že odsoudí náš způsob života a pokusí se svůj způsob života změnit k lepšímu.
11
