INFORMAČNÍ SERVIS prevence kriminality

0

INFORMAČNÍ SERVIS prevence kriminality

červen 2007 Z Ministerstva vnitra a Policie ČR PROGRAM ZŘIZOVÁNÍ SPECIÁLNÍCH VÝSLECHOVÝCH MÍSTNOSTÍ PRO DĚTSKÉ OBĚTI A SVĚDKY POLICIÍ ČR AKCE „NA JEDNÉ LODI“ NA STŘEDNÍ POLICEJNÍ ŠKOLE MV V BRNĚ SPOLUPRÁCE POLICEJNÍ AKADEMIE ČR S CENTREM DOPRAVNÍ PREVENCE - PROGRAM PREVENCE PRO MLADÉ ÚČASTNÍKY SILNIČNÍHO PROVOZU OBSAH ČASOPISŮ POLICISTA 6/2007 A 7/2007

1 5 7 10

Projekty a reportáže PROGRAM PREVENCE KRIMINALITY A DROGOVÉ PROBLEMATIKY V MĚSTĚ TŘEBÍČI

12

Informace z měst O CHRUDIMSKÝ ZLATÝ BRK ČTVRTÝ ROČNÍK DĚTSKÉ VÝTVARNÉ SOUTĚŽE POŘÁDANÉ POLICISTY Z BÍLOVCE

20 21

Rady a technické novinky DÁVEJTE SI POZOR NA NABÍDKY NEODBORNÉ VÝMĚNY ZÁMKŮ

23

Vybrali jsme pro vás – z domova EXTRÉMNÍ ŽIVOTNÍ SITUACE – DALŠÍ MODUL PROGRAMU CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ KAMPAŇ „NÁRODNÍ DNY BEZ ÚRAZŮ 2007“ (4. – 15. ČERVNA 2007) TISKOVÉ PROHLÁŠENÍ K PŘÍLEŽITOSTI MEZINÁRODNÍHO DNE DĚTÍ - KOORDONA TZ TELEFONNÍ KRIZOVÉ LINKY OČEKÁVAJÍ NÁRŮST HOVORŮ DĚTÍ, KTERÉ SE OBÁVAJÍ PŘINÉST DOMŮ VYSVĚDČENÍ! DRŽENÍ DĚTSKÉ PORNOGRAFIE NOVÝM TRESTNÝM ČINEM ZPRÁVA BSA O SOFTWAROVÉM PIRÁTSTVÍ: ČEŠI UŽÍVAJÍ 39 PROCENT SOFTWARU NELEGÁLNĚ JAK SE LOVÍ PIRÁTI V ČESKU ZDRAVOTNÍ RIZIKA POČÍTAČOVÝCH HER A VIDEOHER

25 26 28 31 32 33 36 39

Vybrali jsme pro vás – ze zahraničí PRACOVNÍ STÁŽ V LUZERNU- SPOLUPRÁCE MĚSTA OLOMOUCE S PARTNERSKÝMI MĚSTY VÝZVA HLAVNÍHO LÉKAŘE USA K NÁRODNÍ AKCI PRO PREVENCI A OMEZOVÁNÍ PITÍ ALKOHOLU U NEZLETILÝCH

MINISTERSTVO VNITRA - odbor prevence kriminality, ředitelka Mgr. Jitka GJURIČOVÁ kontakt: Nad Štolou 3, Praha 7, 170 34 Mgr. Květa Dočkalová - 974 832 803, Helena Rysková - 974 833 187 e - mail: [email protected], http://www.mvcr.cz

44 46

1

Z Ministerstva vnitra a Policie ČR: V květnovém Informačním servisu prevence kriminality jsme otiskli článek o semináři, který se zabýval problematikou zřizování speciálních výslechových místností pro dětské oběti a svědky Policií ČR. Dnes vám přinášíme přehled základních informací ke jmenovanému programu:

Program Zřizování speciálních výslechových místností pro dětské oběti a svědky Policií ČR Obecné cíle: • •

posilování práv dětí - obětí svědků trestné činnosti - cestou zamezení sekundární viktimizace v rámci trestního řízení posilování zákonnosti a kvality úkonů v trestním řízení, kde děti vystupují jako oběti či svědci

Konkrétní cíl: Vybudovat v rámci Policie ČR speciální výslechové komplexy pro dětské oběti a svědky, které budou: • upraveny a vybaveny tak, aby vzbuzovaly uklidňující a nestresující atmosféru (vyslýchané dítě tak nebude traumatizováno pobytem v nehostinné místnosti policejní služebny), • vybaveny monitorovací audio a videotechnikou, umožňující kvalitní záznam výslechu, • nabídnou prostor pro státního zástupce, soudce, soudního znalce, psychologa či obhájce, aby mohli výslech na místě sledovat a přitom svojí přítomností výslech nenarušovali, • dostupné ve všech krajích ČR, • případně doplněny pomocnými prostorami (herna, čekárna). Závazky k budování Úmluva o právech dítěte z roku 1990 v článku 3 ukládá přednostně zohledňovat zájem dítěte. Dále ukládá státním institucím, odpovědným za péči a ochranu dítěte, zabezpečit vysoký standard zdraví a bezpečnosti. Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte, která se týkají prodeje dětí, dětské prostituce dětské pornografie, přijatý rezolucí Valného shromáždění č. 54/263 ze dne 25. května 2000, zejména v článku 8 upozorňuje na zvláštní zranitelnost dětí a ukládá poskytovat během trestního řízení takové služby, které zajistí bezpečnost, zdraví a reintegraci dítěte. Ekonomická a sociální rada OSN ve své rezoluci č.20 z roku 2005 přijala speciální Zásady spravedlnosti ve věcech týkajících se dětských obětí a svědků zločinu a vyzvala členské státy k jejich naplňování. Článek 14 konstatuje, že „Veškerý kontakt popsaný v těchto Zásadách musí být prováděn způsobem, který je citlivý k dítěti, ve vhodném prostředí, které zohledňuje zvláštní potřeby dítěte, v míře odpovídající schopnostem, věku, inteligenční vyspělosti a vývojového potenciálu dítěte“. MINISTERSTVO VNITRA - odbor prevence kriminality, ředitelka Mgr. Jitka GJURIČOVÁ kontakt: Nad Štolou 3, Praha 7, 170 34 Mgr. Květa Dočkalová - 974 832 803, Helena Rysková - 974 833 187 e - mail: [email protected], http://www.mvcr.cz

2 Z domácích koncepčních dokumentů se otázce budování speciálních výslechových místností věnuje Národní plán boje proti komerčnímu sexuálnímu zneužívání dětí. Poslední aktualizace na léta 2004 – 2006 (přijatá usnesením vlády České republiky č. 949 ze dne 16. srpna 2006) ukládá vypracovat standardy vybavení a zabezpečit systémové financování budování těchto místností. Význam dokumentace a videozáznamu • • • •

kdykoli v průběhu trestního řízení je možno objektivně přezkoumat dodržení zákonných podmínek výslechu, vedení výslechu; zlepšuje objektivnost protokolace výslechu – přesný záznam slovního vyjádření vyslýchané osoby, zachycení neverbálních prků komunikace; umožňuje úplnost, včasnost protokolace; poskytuje podklad pro vypracování znaleckého posudku z oboru psychiatrie (ve smyslu ust. § 118tr.ř., z oboru psychologie ve smyslu ustanovení § 405/1 tr.ř.– posouzení sociální úrovně osobnosti vyslýchaného, odborné hodnocení obecné a speciální věrohodnosti vyslýchaného.

Taktika výslechu oběti Specializovaná výslechová místnost umožňuje navázání kontaktu s obětí, což je nesmírně důležité právě z hlediska taktiky výslechu. Je možné využít tzv. herny, kde se zjišťuje psychosociální úroveň dítěte, stupeň komunikačních dovedností a výrazových prostředků, momentální naladění dítěte, vztah k cizí osobě, příprava na výslech, vysvětlení důvodu výslechu dítěti. Principy zřizování výslechových místností Specializovaná výslechová místnost je vhodně uspořádané a technicky vybavené pracoviště, zajišťující maximální autenticitu prováděného úkonu a jeho přesnou dokumentaci. Je určena pro víceúčelové využití, primárním cílem je však minimalizace sekundární viktimizace dítěte a oběti trestného činu. Prostory • dvě místnosti – výslechová místnost (pracovní), která svým uspořádáním a vnitřním vybavením odpovídá požadavkům na vhodné prostředí pro práci s dítětem, • technická místnost (monitorovací), která je vybavena audiovizuální a počítačovou technikou pro účely pořízení a zpracování záznamu a to včetně výstupu na přenosová média. Dále je určena pro pasivní monitorování činnosti probíhající ve výslechové místnosti výhradně zúčastněnými osobami. Tím je naplněna dikce zákona (§ 102 tr.z.) a dítě je chráněno před negativními vlivy spojenými s vyšetřovacím úkonem, • v nadstandardním provedení se může jednat o tři až čtyři místnosti (výslechová, monitorovací, technická, čekárna-herna). Umístění Umístění specializované místnosti v rámci policejní budovy či v jiném zařízení vychází ze specifických podmínek a možností PČR a teritoriální polohy.


3 Technické vybavení výslechové místnosti Standard V pracovní místnosti jsou umístěny kamery a mikrofony, případně počítač, digitální diktafon. V technické místnosti je umístěna technologie pro ovládání a přepínání kamer, úpravy zvuku a pro pořízení obrazového a zvukového záznamu. Je zde počítač s možností zpracování pořízených záznamů, DVD rekordér a videorekordér, umožňující nahrávat záznam na DVD nebo kazetu VHS. Ke sledování nahrávaného záznamu slouží televizní přijímač. Místnost je dále vybavena tiskárnou k počítači, sluchátky. Doporučena je technika pro práci v terénu – videokamera, digitální fotoaparát. Místnosti jsou vybaveny demonstračními pomůckami „Jája a Pája“. Nadstandard Časovač pro zobrazení datumu a času v nahrávaném obraze, zařízení pro přenos obrazu a zvuku do monitorovací místnosti (je-li zvlášť). V monitorovací místnosti lze umístit další televizor pro tzv. vzdálený monitoring, který umožňuje zúčastněným osobám (obhájce, zákonný zástupce, soudce atd.) sledovat nahrávání (zvukový a obrazový signál) v jiném traktu budovy bez rizika kontaktu s dítětem či narušování úkonu. Ovládací panel na stole operátora, umožňující nastavení polohy kamer a volbu optimální kamery pro záznam podle aktuálních podmínek. Kvadrátor a televizor pro přenos obrazu ze všech kamer, přijímač bezdrátového přenosu zvuku pro možnost nahrávání zvukových instrukcí např. pro psychologa pracujícího s dítětem, zúčastněnou osobu. Interiér výslechové místnosti by měl být přizpůsoben dětské klientele (např.vymalování místnosti, hračky, obrázky, vhodný nábytek, knihy, dětská magnetická tabule, květiny, příp. videokazety) a dále tak, aby co nejvíce navozoval pocit bezpečí. Vybavení místnosti však nesmí vést k nežádoucímu rozptýlení pozornosti dítěte. Postup programu Vyhlášení programu bylo schváleno Republikovým výborem pro prevenci kriminality dne 22. února 2007. Na realizaci programu byla v roce 2007 vyčleněna částka do 2 500 000,- Kč. Následně byly osloveny jednotlivé správy krajů Policie ČR s výzvou předložit projekty budování výslechových místností v rámci své teritoriální působnosti. Zaslané projekty byly posouzeny a předloženy Republikovému výboru pro prevenci kriminality na jeho zasedání dne 31. května 2007. Republikový výbor pro prevenci kriminality následně schválil přidělení finančních prostředků na budování či zlepšování speciálních výslechových místností pro dětské oběti a svědky v následujících městech: Praha, Příbram, Mnichovice (pro Okresní ředitelství policie Praha – venkov), Cheb, Most, Liberec, Hradec Králové, Trutnov, Brno, Olomouc, Jeseník a Slabeč (u Českých Budějovic). Již v roce 2006 byla vytvořena a otevřena moderní výslechová místnost v rámci PČR Správy Severomoravského kraje v Kojeneckém ústavu v Ostravě. MINISTERSTVO VNITRA - odbor prevence kriminality, ředitelka Mgr. Jitka GJURIČOVÁ kontakt: Nad Štolou 3, Praha 7, 170 34 Mgr. Květa Dočkalová - 974 832 803, Helena Rysková - 974 833 187 e - mail: [email protected], http://www.mvcr.cz

4 Výhledy Financováním výstavby 12-ti místností v roce 2007 program nekončí. Předpokládá se pokračování ve výstavbě místností i v roce 2008 a tedy dokončení základní sítě těchto místností v České republice. Současně s budováním místností a jejich uváděním do provozu budou připraveny vzdělávací aktivity a postupně i vzdělávací materiály, aby policisté, kteří budou místnosti využívat, byli odborně dostatečně připraveni. Požadavek na vzdělávání a tvorbu metodických materiálů ostatně zazněl velmi silně i na pracovním semináři s mezinárodní účastí k budování a využívání takových místností, který se konal ve dnech 21. – 22. května t.r. v zařízení P ČR Správy Severomoravského kraje v Bystřičce u Vsetína. Seminář zorganizovala právě Severomoravská policejní správa, která má s budováním takovéto místnosti v Ostravě velmi dobré zkušenosti, ve spolupráci s odborem prevence kriminality Ministerstva vnitra.

Odbor prevence kriminality MV PhDr. Radim Bureš zástupce ředitelky odboru a vedoucí odd. lidských práv


5

Akce „Na jedné lodi“ na Střední policejní škole MV v Brně Dne 6. června 2007 uspořádala Střední policejní škola MV v Brně ve spolupráci s odborem prevence kriminality Ministerstva vnitra ve svých prostorách akci s názvem „Na jedné lodi“. S cílem sjednotit svou činnost zejména v problematice domácího násilí, lidských práv, ochrany práv obětí, bezpečí pro uprchlíky apod. se tu setkali zástupci policie s pracovníky nevládních organizací. Účelem akce bylo, aby si na základě prezentace činnosti policie a nevládních organizací vysvětlili své postoje, navázali kontakty, vyměnili si poznatky, informace, zkušenosti, příklady dobré praxe a zejména se aktivně zapojili do pomoci obětem trestné činnosti. Dopolední část byla nabitá příspěvky, workshopy, diskusními panely pro odbornou veřejnost, a to zejména k problematice domácího násilí, genderové problematice a obchodování s lidmi. Slavnostní zahájení proběhlo za účasti vedení SPŠ MV a zástupců MV, kteří přítomným popřáli úspěšný den a vyjádřili naději na užší spolupráci mezi zúčastněnými subjekty. Dopolední část zahájila zástupkyně Intervenčního centra Slezské diakonie Český Těšín, která pohovořila nejen o nové právní úpravě ochrany před domácím násilím (zákona č. 135/2006 Sb.), ale také o činnosti Intervenčního centra a velmi dobré spolupráci se severomoravskou policií. Intervenční centrum pokrývá v rámci své působnosti okresy Karviná, Frýdek – Místek a Bruntál. Zástupkyně uvedla, že se v poslední době stále častěji na severní Moravě objevují případy domácího násilí na seniorech a mezi sourozenci. S dalším příspěvkem vystoupil por. Mgr. Vladimír Vedra - člen skupiny domácí násilí, zřízené při Městském ředitelství P ČR v Brně, která působí na území města Brna již od roku 2005 a v současné době čítá 12 specializovaných policistů. Poručík Vedra uvedl, že spolupráce mezi policií a nevládními organizacemi, intervenčními centry a dalšími orgány zapojenými do problematiky je velmi dobrá a případy domácího násilí se daří úspěšně řešit. Celkem skupina posuzovala již 430 případů a od účinnosti zákona č. 135/2006 Sb. bylo v Brně rozhodnuto o 14 vykázáních. Přednášející se nezdržel kritiky do vlastních řad a popsal problémy, které policie musí řešit, avšak zdůraznil, že se jedná o překážky, které lze v průběhu času překonat. Práci policistů při řešení případů DN např. zlepšují metodické pomůcky – pracovní desky, které pro využití připravila skupina DN. Za nevládní sektor vystoupila pracovnice občanského sdružení PERSEFONA, které se zaměřuje na pomoc obětem domácího násilí, znásilnění a sexuálního zneužívání. Toto občanské sdružení existuje v Brně již od roku 1997 a poskytuje nejen právně-psychologické poradenství, psychosociální poradenství, ale i terapeutickou pomoc. Zástupkyně uvedla, že do budoucna se občanské sdružení bude zabývat programy, zaměřenými na práci s pachateli trestné činnosti. Na základě usnesení vlády z roku 2004 má do budoucna Ministerstvo zdravotnictví vytvořit akreditované programy pro práci s pachateli, na jejichž realizaci by se mohly podílet také nevládní organizace. Zástupkyně Persefony dále vyjádřila názor, že tyto programy či obecně práce s pachateli (ve výkonu trestu i na svobodě) by bylo vhodné zakotvit do trestního zákona, potažmo trestního řádu. MINISTERSTVO VNITRA - odbor prevence kriminality, ředitelka Mgr. Jitka GJURIČOVÁ kontakt: Nad Štolou 3, Praha 7, 170 34 Mgr. Květa Dočkalová - 974 832 803, Helena Rysková - 974 833 187 e - mail: [email protected], http://www.mvcr.cz

6 Charita Česká republika Dále představila svůj projekt SPONA, zaměřený rovněž na oběti domácího násilí, pomoc ženám, párům a partnerům v krizových životních situacích. V rámci projektu se uskutečňují přednášky, semináře a workshopy. Pracovníci Charity se věnují i osvětové a preventivní činnosti pro veřejnost. Následně měli účastníci akce možnost shlédnout modelovou situaci řešení případu domácího násilí, konkrétně jednání s obětí tak, jak se vyučuje ve specializovaných učebnách na SPŠ MV v Brně. Předvedli ji studenti – policisté spolu s herci, kteří představovali rodinné příslušníky. Pedagožka na úvod poznamenala, že jde o jednu z výukových verzí a studenti si v modelové situaci více uvědomí psychologické momenty případu, své chyby a příp. si vyjasní nesrovnalosti. Pedagogové SPŠ i přítomní účastníci společně analyzovali postupy jednání předvedené v ukázce. V odpolední části pro širokou veřejnost vystoupily zástupkyně NESEHNUTÍ, které pohovořily o genderové problematice a násilí na ženách. Zpestřením odpoledního programu bylo povídání o četnících a četnických humoreskách v podání plk. JUDr. Michala Dlouhého. Zájemci měli k dispozici rozmanité propagační materiály nevládních organizací. Celá akce měla být zakončena rockovým happeningem, který se bohužel z důvodu nepřízně počasí (prudkého deště) nakonec nekonal. Závěrem lze říci, že akce byla kladně hodnocena a nalezla ohlas nejen u zástupců policie, ale i nevládních organizací. Všichni přítomní se shodli na potřebě opakování podobných setkání zástupců státního a nestátního sektoru.

Odbor prevence kriminality MV Mgr. Barbora Holušová


7

Spolupráce Policejní akademie ČR s Centrem dopravní prevence Program prevence pro mladé účastníky silničního provozu Policejní akademie České republiky v Praze, její Ústav policejně bezpečnostních studií, reagoval na 1. Globální týden bezpečnosti silničního provozu OSN aktuálním podílem na tématické preventivně dopravně bezpečnostní akci, která se uskutečnila v rámci partnerské spolupráce s Centrem dopravní prevence Ministerstva vnitra a Policie ČR při Muzeu Policie ČR (CDP) a agentur OSN v České republice. Protože program dále trvá, jedná se o úvodní sérii výukových programů orientovaných na středoškolskou mládež. Pilotní ověření nově a netradičně pojatých přístupů k těmto věkovým skupinám mládeže proběhlo v Centru dopravní prevence ve dnech 14. a 28. května 2007. V těchto dvou termínech se projektu zúčastnilo více než 200 studentů pražských středních škol. Projekt je ve svém pojetí originální především tím, že navazuje plynule na dopravně bezpečnostní prevenci dětí předškolního věku a základních škol. Preventivní působení na dopravní chování adolescentů není ve světě běžnou, a zejména ne příliš úspěšnou pedagogickou záležitostí. My jsem zvolili netradiční, neověřený přístup, o jehož efektu zdaleka nebylo jasno a budil spíše nedůvěru. Pochybnosti budila např. vlastní forma, tedy přednášková činnost, ne nepodobná školní výuce, i když měla být realizována v jiném než školním prostředí. Toto prostředí však samo o sobě nezaručovalo zájem a podchycení studentů k tématice bezpečného chování v silničním provozu. Důležitým momentem programu, na který oba zúčastnění partneři (CDP a Policejní akademie) vsadili, byla věková blízkost lektorů-studentů Policejní akademie a studentů středních škol, tedy objektu dopravně bezpečnostního působení. Tato sázka nakonec překvapivě vyšla. Lektoři těchto přednáškových cyklů jsou studenty 2. ročníku bakalářské formy studia na Policejní akademii. Jedná se o policisty zařazené k dopravní službě, ale i o civilní studenty, kteří k prevenci bezpečnosti silničního provozu mají vztah a tuto problematiku také studují. Výběr studentů pro tuto náročnou činnost provádíme na základě toho, jak zvládnou prezentaci odborné problematiky, která je obsahem jejich seminárních vystoupení a má aktuální vztah k současným problémům úrovně dopravní bezpečnosti v podmínkách České republiky. Pokud si student některé z těchto sledovaných témat zvolí a prokáže schopnost jeho zpracování a vlastní prezentace na dobré rétorické úrovni, pracuje se s ním dále v této oblasti samostatně v rámci konzultačních hodin. Téma se znovu se studentem probírá, prezentace může být rozšířena na požadovaný časový rozměr, upravena a doplněna o zajímavé a vypovídající videosekvence, animace, fotografie z reálných nebezpečných a typických dopravních situací. Dále následují především ukázky silničních dopravních nehod. V řadě případů se používá i srovnání těchto problémů a řešení prevence v zahraničí, v Evropské unii i v zámoří, především v USA.


8 Témata se volí tak, aby bylo možné sledovat pozitivní ovlivňování dopravního chování příslušníků této skupiny jako potencionálních žadatelů o řidičské oprávnění skupiny A, nebo ve značném počtu i těch, kteří již jsou držiteli řidičského oprávnění, a tudíž řídí silniční motorová vozidla.. Dopravní nehodovost řidičů motocyklů je obecně vnímána jako současný závažný, alarmující problém ve struktuře vývoje dopravní nehodovosti. Příčin růstu počtu nehod těchto řidičů, a zejména nejtěžších následků těchto nehod, je celá řada (a to nejen v podmínkách České republiky), především však : • vysoké výkony těchto vozidel • nízká úroveň dopravního (právního) chování nejmladších řidičů • nedostatečný a velmi obtížný dohled policie na tuto skupinu řidičů • nedostatečně prováděná prevence směrem k řidičům motocyklů • značný zájem mládeže o řízení tohoto "adrenalinového" motorového vozidla Tento neutěšený stav byl tedy příčinou volby prvního tématu. Velmi důležitou úlohu v ovlivňování této skupiny řidičů, ale i mládeže, hraje i možnost různorodého klubového života. Některé kluby zastávají negativní přístup k bezpečné jízdě, jiné naopak dopravní bezpečnost mají ve svém štítu. Právě lektorka (policistka) prvního tématu je členkou takové skupiny řidičů motocyklů. Problematika prezentovaná z tohoto nového úhlu pohledu proto vzbudila u posluchačů nebývalý zájem. Téma Řidiči motocyklů a bezpečnost silničního provozu se opíralo o celou řadu problémů vyplývajících z techniky řízení, výkonu a druhů motocyklů, dodržování pravidel silničního provozu a především vztahů řidičů těchto vozidel k ostatním účastníkům provozu - řidičům automobilů, cyklistům a chodcům. Přednáška byla doplněna statistickými rozbory nehodovosti, video-vstupy a inspirovala k rozsáhlé diskusi, bohaté na dotazy, které mohl fundovaně zodpovědět jenom ten, kdo za řídítky silného stroje pravidelně sedí. Druhé téma vycházelo z trvalého problému dopravní nehodovosti na železničních přejezdech. Prevence je směřována opět především k řidičům, a to nemotorových i motorových vozidel, kol a motocyklů. Zpracování tématu sahalo od historické ochrany přejezdů až do současného stavu chráněných i nechráněných přejezdů, jejich druhů, a to i z pohledu možností a prostředků zastavení vlaku. Pozornost byla zaměřena i na nejčastější přestupky páchané na přejezdech a na průběh a následky těchto dopravních nehod. I toto téma provázela bohatá diskuse a bylo pozitivně se zájmem přijato. Závěrem je nutno konstatovat, že účinnost preventivního programu spočívá v pečlivé přípravě a výběru jak lektorů, tak i tématických celků. Prezentace musejí být pečlivě a zajímavě zpracovány, lektoři-studenti musí být dobře připraveni také na rozsáhlou diskusi, při které mohou i posluchači osvědčit velmi dobrou znalost problému. Cílený záměr vtáhnout do problematiky bezpečnosti silničního provozu středoškolskou mládež, o které víme, že se již z velké části aktivně provozu účastní. a to buďto jako cyklisté, řidiči motocyklů, nebo jako spolujezdci na těchto vozidlech, je „horkou" novinkou v oblasti prevence bezpečnosti silničního provozu, která jistě stojí za pozornost a za další zkoumání. MINISTERSTVO VNITRA - odbor prevence kriminality, ředitelka Mgr. Jitka GJURIČOVÁ kontakt: Nad Štolou 3, Praha 7, 170 34 Mgr. Květa Dočkalová - 974 832 803, Helena Rysková - 974 833 187 e - mail: [email protected], http://www.mvcr.cz

9 Policejní akademie České republiky v Praze se na těchto aktivitách hodlá i v dalším období aktivně podílet. Centrum dopravní prevence je takové prostředí, které bezpečnost silničního provozu ke svému pozitivnímu vývoji v České republice potřebovala. Dík za něj.

Zdroj : Centrum dopravní prevence Ministerstva vnitra a Policie ČRA Autor: doc. PhDr. Kamil Pavlíček, CSc.


10

Obsah časopisů Policista 6/2007 a 7/2007 15. červen je světovým dnem proti násilí na seniorech. Také proto je červnové vydání Policisty ze značné části věnováno prevenci kriminality na starších spoluobčanech Na úvodní reportáž – Dům důstojného stáří – působivě informující o aktivitách občanského sdružení Život 90 navazuje zásadní rozhovor na dané téma s ředitelkou odboru prevence kriminality MV Mgr. Jitkou Gjuričovou. Rubrika Případ skončil vypráví o kauze brutálního loupežného přepadení v bytě staré paní. Také v dalších pravidelných rubrikách časopisu jsou příspěvky vycházející ze statistik zločinnosti vůči seniorům. Na stránkách časopisu najdete mnoho preventivních rad a zásad, které jsou předkládány v řadě různých souvislostí a s doporučeními, vycházejících z různých úhlů přístupů a zkušeností. Za samostatnou zmínku stojí článek v rubrice Školství Vivat academia, vivat seniores, v němž se čtenářům velmi podrobně – a citlivě - přibližuje úspěšný cyklus „univerzitního školení“ staroušků při brněnské policejní škole. Mimo hlavní téma naleznete v časopisu Policista reportážní návštěvu u policistů v Ústí nad Labem s názvem Na dramata je televize, nebo pohledy do veletržních prostředí v Praze při Pragoalarmu a v Norimberku na světové výstavě pistolí. Přílohy časopisu tentokrát přinášejí kromě tématiky seniorů texty Využití modelových situací v přípravě policistů, Stručná historie leteckého pirátství v Čechách.

Červencové číslo časopisu První doopravdy letní vydání, zaujme třemi reportážemi. První z nich zavede čtenáře na brněnské výstaviště, kde se konala výstava IDET 2007, druhá, nazvaná Policejní všehochuť, představí policisty z obvodního oddělení v jihočeském Ševětíně. A do třetice? Kameroví strážci neúnavně v akci je vyprávění o tom, jak se osvědčuje kamerový systém v Klášterci nad Ohří. Tradiční rubrika Otázky pro... klade tentokrát zvídavé dotazy Igoru Trochovi, předsedovi komise ministra vnitra k definování služeb trestního a přestupkového řízení. Formu rozhovoru má tentokrát i pravidelná rubrika Školství. Redakce si pohovořila s Mgr. Jiřím Sůvou, vedoucím Střediska pro lidská práva a profesní etiku ze Střední policejní školy v Praze 10. Zahraniční rubrika se věnuje třeba Terorismu v EU 2006, z dalších materiálů aspoň lákavé titulky: Cesta na čtvrt století, Beránci a vlci, Alpinistická policie... Exkurse do policejních archivů nabízí příběh s názvem Pro ryby je zlata škoda, pod titulkem Případ skončil druhý den se skrývá vyšetřování strakonické zlodějské kauzy s názvem Oči nad šátkem. Nechybějí oddechové čtenářské soutěže o ceny - Velká křížovka, Znaky evropských měst a Deset minut s paragrafem.


11 Povídka Dvě poloviny dvojčete si odnesla z prestižní soutěže Havran 2006 stříbro, v sedmém čísle Policisty nechybí ani kultura (Zrada neznamená konec, Český film neskoná), ani sport (Fotbalový míč na pražské antuce, ŠUMAMAN 2007). A nakonec oblíbené přílohy: červencový Policista zveřejňuje už tradičně Výroční zprávu Národní protidrogové centrály (za minulý rok), dále určitě zaujme Stručný pohled na vývoj forenzní biomechaniky a také první díl fundovaného rozboru Prevence zadlužování českých domácností. Zkrátka, jako vždy, i v červenci přináší Policista množství zajímavých a kvalitních materiálů, jaké jinde nenajdete.


12

Projekty a reportáže: Program prevence kriminality a drogové problematiky v Třebíči Třebíč s 38 173 obyvateli je rozložena na obou březích řeky Jihlavy, která tvoří přirozenou osu města i celého třebíčského okresu v nadmořské výšce 400 - 450 m. Obklopuje ji příroda, charakteristická pro Českomoravskou vrchovinu. Za dlouhá staletí své existence se Třebíč stala důležitým hospodářským, správním, politickým i kulturním těžištěm jihozápadní Moravy. Počátky obce jsou spjaty se vznikem benediktinského kláštera v roce 1101. Od řádu benediktinů je odvozen také městský znak – tři černé mnišské kápě v stříbrném břevnu umístěné na červeném štítu. K nejcennějším památkám města patří dochované židovské ghetto středoevropského typu. Jeho součástí je nově zrekonstruovaná zadní synagoga s restaurovanými unikátními nástěnnými malbami. Významným je též jeden z největších židovských hřbitovů s téměř 3 000 kamennými náhrobky. K zajímavostem města patří největší věžní hodiny na evropském kontinentě o průměru 5,5 m a jedno z největších historických náměstí s plochou 22 000 m2. Město Třebíč je zřizovatelem 11 mateřských škol, z nichž jedna se zaměřuje na pomoc dětem se zrakovými, tělesnými a více vadami, další tři mateřské školy mají zřízeny speciální třídy např. pro děti s logopedickými vadami a pro děti s více vadami. Tyto MŠ v současné době navštěvuje celkem 1 093 dětí. V Třebíči je 7 základních škol s počtem dětí 4 072, dále pak po jedné ZŠ speciální a jedné ZŠ internátní a pomocné. Sídlí zde dvě základní umělecké školy a 12 odborných učilišť a středních škol. Jedná se o Gymnázium, Katolické gymnázium, OA, Hotelovou školu, Soukromou střední odbornou školu a odborné učiliště, Střední odborné učiliště řemesel, Střední školu stavební, Střední průmyslovou školu technickou a Střední odborné učiliště technické, Vyšší odbornou školu a Střední školu veterinární, zemědělskou a zdravotnickou. V neposlední řadě se město Třebíč pyšní Západomoravskou vysokou školou. Program Prevence kriminality a drogové problematiky na místní úrovni ve městě Třebíči vychází ze Strategií prevence kriminality zpracovávaných Ministerstvem vnitra. Město Třebíč bylo do dotačního systému poprvé zapojeno v roce 2001. Od té doby každoročně realizuje preventivní projekty, které jsou, dle analytických materiálů popisujících aktuální stav a vývoj kriminality a vnímání pocitu bezpečí občanů města, nejvhodnější ke snížení nápadu přestupkové či trestné činnosti v daném období a lokalitě. Na základě těchto analýz (bezpečnostní analýza PČR a swott analýza členů komise prevence kriminality a drogové problematiky) jsou vždy stanoveny priority na další kalendářní rok. Jedná se o aktivity orientované na identifikaci podmínek, které umožňují pachatelům dopouštět se trestné činnosti s minimální mírou rizika a vysokou pravděpodobností zisku. Od roku 2001 bylo realizováno 48 preventivních projektů, z nich bylo 16 podpořeno v rámci dotačních programů prevence kriminality na místní úrovni (KSP + Partnerství) celkovou částkou 5 027 500,- Kč.


13 Komise prevence kriminality a drogové problematiky (dále jen KPK a DP) byla v městě Třebíči zřízena v roce 2001 a od té doby plní nenahraditelnou funkci koordinátora všech preventivních aktivit. Členové KPK a DP jsou odborníky na danou problematiku, např. vedoucí oddělení Probační a mediační služby (PMS), zástupce Policie ČR, zástupci nevládních neziskových organizací (NNO), Domu dětí a mládeže (DDM), Pedagogicko psychologické poradny (PPP) a mnoha dalších složek, pracující s potencionálními oběťmi, s oběťmi či pachateli trestné činnosti. Velký důraz je v KPK a DP kladen na informační a mediální servis pro všechny účastníky zasedání, návštěvníky výše uvedených organizací a širokou veřejnost. Snaží se o funkční a efektivní propojení všech subjektů a jejich vzájemnou informovanost a koordinaci. Grantový systém Zdravého Města Třebíče - grantový program prevence kriminality a drogové problematiky. Grantový systém vznikl v rámci projektu Zdravé město v roce 1998, později jako nástroj pro realizaci nového Plánu zdraví a kvality života (od roku 2001). V roce 2002 byl využit při posuzování finančních příspěvků komisí prevence kriminality, v roce 2003 byl dále rozpracován ve spolupráci s komisemi Rady města (RM), finančním odborem a koordinátory prevence a Zastupitelstvem města (ZM). Grantový systém Zdravého města je finančním nástrojem města Třebíče k realizaci projektů nekomerčního charakteru. Je určen na podporu činnosti a projektů organizací a občanů při rozvoji města a zlepšení kvality života obyvatel města. Je tvořen dílčími grantovými programy, které jsou vymezeny stanovenými prioritami, rozvojovými záměry a schválenými koncepcemi města: Strategie rozvoje města, Plán zdraví a kvality života, Komunitní plán sociálních služeb, Koncepce prevence kriminality a drogové problematiky. Příklady podpořených projektů z grantového systému města (bez státní účelové dotace) Bezva klub Budík – DDM Hrádek (2005) Obec Budíkovice patří k přidruženým obcím Třebíče. Představitelé obce se obrátili již v září 2001 na Dům dětí a mládeže Hrádek Třebíč se žádostí, zda by bylo možno v obci zabezpečit činnost nějakého kroužku pro děti. Přesto, že obec je poměrně blízko Třebíče, neumožňuje autobusové spojení dětem navštěvovat zájmovou činnost ve městě (pokud si dopravu nezajistí rodiče vlastními auty). V obci se pak tvoří neorganizované party dětí a mládeže, které bývají základem pro vznik nežádoucích jevů, jako je vandalismus, násilí apod. Došlo tedy ke vzájemné dohodě mezi obcí a DDM Třebíč a od října 2001 začal v místě pravidelně pracovat všeobecný kroužek – Bezva klub Budík, který měl 16 stálých členů, ale do mnoha dalších, hlavně venkovních aktivit, se zapojovaly i děti, které pravidelně klub nenavštěvovaly. Šance - ZŠ Cyrilometodějská Speciální školu navštěvují žáci se smyslovým, somatickým a mentálním postižením. Snížená úroveň mentálních schopností, zvýšená sugestibilita, zkušenost s ústavním pobytem (Diagnostický ústav, Středisko výchovné péče aj.), MINISTERSTVO VNITRA - odbor prevence kriminality, ředitelka Mgr. Jitka GJURIČOVÁ kontakt: Nad Štolou 3, Praha 7, 170 34 Mgr. Květa Dočkalová - 974 832 803, Helena Rysková - 974 833 187 e - mail: [email protected], http://www.mvcr.cz

14 časté působení nepříznivých sociálních a rodinných vlivů, členství v závadových partách – to jsou nejčastější rizikové faktory, které zařazují tyto žáky do skupiny zvlášť ohrožených dětí, u nichž snadno vzniká disharmonický vývoj osobnosti s následnými projevy nejrůznějších poruch chování (záškoláctví, agresivita, šikana, užívání návykových látek, vandalismus aj.) Projekt Šance se zaměřuje zvláště na nejrizikovější žáky a prostřednictvím specifických aktivit se snaží zamezit vzniku výraznějších poruch v chování. Dále chce minimalizovat negativní působení rizikových faktorů a u ohrožených dětí podpořit pozitivní orientaci na budoucnost. Jedná se o průběžnou systematickou práci v edukativně-etopedických skupinách vybraných dětí s využitím nejrůznějších volnočasových aktivit, pobytových akcí a další zájmové činnosti včetně individuální i skupinové terapie pod vedením odborníků. Projekt je realizován od září 2004 jako každoročně aktualizovaný specifický program pro vybrané nejrizikovější žáky školy. Adaptační semináře – Gymnázium Třebíč Adaptační seminář je určen pro studenty 1. ročníku gymnázia, kteří se mají nenásilnou formou vyrovnat s novou životní situací, kterou je přechod na jinou školu, blíže poznat její pedagogy a navázat kontakty mezi sebou navzájem. Pro vyučující, hlavně pak třídní učitele, je důležité, aby své studenty poznali i v situacích, které v běžném vyučovacím procesu nastávají jen zřídkakdy. Snahou projektu je také zjistit společenské klima třídy a případné vybočující projevy chování, které by se v novém kolektivu mohly objevit. Odbornou pomoc zajišťuje pracovnice PPP v Třebíči Dr. Jana Matějková se skupinou vyškolených studentů, kteří na semináři organizují a vedou různé vhodné aktivity. Semináře se konají každoročně vždy v měsíci září. První adaptační seminář proběhl na třebíčském gymnáziu v září roku 2004. Internetové sociálně-právní a psychologické poradenství – o.s. STŘED Poradenství je považováno za všestrannou činnost, kterou se zabývají všechny pomáhající profese. Spolupodílí se na něm mnoho osob a organizací, v Třebíči zajišťuje poradenské služby občanské sdružení STŘED, které poskytuje sociálněprávní a psychologické poradenství po internetu. Internet je v současné době nejrychlejším a nejžádanějším komunikačním médiem. Bylo proto zvoleno pro poskytování informací občanům o jejich nárocích, dále o službách a možnostech, které mohou vyřešit nebo zmírnit jejich obtížnou situaci a to nejčastěji protože: • • • • •

váhají při řešení svých problémů z důvodu obav z prvního osobního kontaktu s úředníky, neví, na koho se mají obrátit, kdo jim může v jejich obtížné životní situaci pomoci, chtějí zůstat se svými problémy v anonymitě, obávají se odmítnutí při osobním kontaktu či bagatelizování problémů, potřebují se ujistit, že jejich problém je vhodné řešit, potřebují někomu sdělit své problémy a čekají na chápající reakci, účast v problému.


15 Od května letošního roku je Internetové poradenství součástí projektu Centrum sociální intervence a pomoci, který je financován Evropskou unií a krajem Vysočina. V rámci projektu je také provozována telefonická krizová intervence Linka důvěry STŘED. Cílem linky je poskytovat pomoc lidem v krizi a v obtížné životní situaci. Může se na ni obrátit kdokoli bez ohledu na věk, pohlaví, náboženské vyznání. Provozní doba linky je denně od 8:00 do 22:00 hodin, včetně víkendů a svátků. Ukazuje se, že zmiňované služby jsou lidmi vítány. Jedním z důležitých aspektů služeb je anonymita klientů. Průřez projekty v rámci programů prevence kriminality na místní úrovni KSP a Partnerství, realizovanými městem Třebíč v letech 2001 – 2007 Zřízení městského kamerového dohlížecího systému (dále jen MKDS) a jeho propojení na služebnu OO PČR. Projekční záměr na realizaci MKDS o sedmi kamerových bodech byl iniciován radou města v roce 1998. V roce 1999 a 2000 vybavilo město Třebíč svůj kamerový systém pěti kamerovými body z vlastních zdrojů, v letech 2003 a 2004 obdrželo dotaci ve výši 550 a 300 tisíc korun na rozšíření MKDS a 340 tisíc na propojení systému na OO PČR, aby obě policie mohly v konkrétních problémových situacích zasahovat efektivně a v součinnosti. V tomto roce bude realizován projekt propojení MKDS se stávajícími kamerovými systémy škol, a tím bude zajištěna ochrana venkovního majetku těchto škol (tartanové povrchy a vybavení školních hřišť a další majetek). Schválená dotace na tento projekt je ve výši 600 tisíc korun. MKDS je provozován městskou policií, vyhodnocovací pracoviště je umístěno na služebně MP. Obsluha kamerového systému je nepřetržitá a provádí ji zaměstnanci MP. Archivace záznamů trvá v současnosti 17 dní na digitálním záznamu. Kamerové body jsou vždy umísťovány v lokalitách, které byly na základě statistik PČR a MP označeny jako rizikové z hlediska vysokého nápadu trestné činnosti a přestupků. Doporučení na umístění kamerového systému vychází z jednání bezpečnostní komise a rady města. Tyto investice přispívají k celkovému zklidnění dané lokality a i ke snížení nápadu majetkové a násilné trestné činnosti. Kamerové body mají rovněž vliv na snížení počtu nápadů přestupků, týkajících se veřejného pořádku, vandalismu a rušení nočního klidu. Celkově MKDS přispívá k zvýšení pocitu bezpečí občanů města v dané lokalitě. Vybavení a činnost Střediska sociálních služeb – „Hájek“ V roce 2002 našla po dlouhé době chátrání opuštěná budova na největším třebíčském sídlišti svého majitele. Stalo se jím město Třebíč. Za 16 měsíců, nákladem přes 20 miliónů, byl objekt zrekonstruován, vybaven a v září 2004 překročili práh první návštěvníci. Vybavení klubu bylo pořízeno za opakované pomoci z prostředků státní účelové dotace v celkové výši přesahující 700 tisíc korun. V současné době je na „Hájku,“ jak klubu mládeže přezdívá školní mládež, v provozu kvalitní nízkoprahové zařízení klub „Barák,“ které provozuje Oblastní Charita Třebíč a své zázemí v těchto prostorách našly i další organizace, pracující s rizikovými skupinami obyvatel, např. o.s. STŘED, Klub Naděje – zařízení sociálně MINISTERSTVO VNITRA - odbor prevence kriminality, ředitelka Mgr. Jitka GJURIČOVÁ kontakt: Nad Štolou 3, Praha 7, 170 34 Mgr. Květa Dočkalová - 974 832 803, Helena Rysková - 974 833 187 e - mail: [email protected], http://www.mvcr.cz

16 právní ochrany dětí. Velký sál a učebna jsou využívány k přednáškové činnosti, ať už výše uvedených organizací nebo např. Městské policie Třebíč. Klub Barák je zařízení pro děti a mládež ve věku od 12 do 20 let. Jde především o děti a mládež neorganizované v žádném kroužku nebo instituci, trávící svůj volný čas na ulici, ohrožené sociálně patologickými jevy, pocházející ze sociokulturně slabších rodin nebo mládež s vyhraněným životním stylem, který většinová společnost neakceptuje. Otevírací doba od pondělí do pátku 14 – 19 hodin, kromě středy: 14 – 16 hod. Klub navštěvuje denně v průměru zhruba 50 osob, přičemž počet návštěvníků je ovlivněn počasím, v deštivém počasí a v zimě se počet návštěvníků blíží počtu 80 osob. Dosud má zařízení zaregistrováno 91 klientů. V klubu mohou klienti provozovat různé aktivity. Sportovní aktivity uvnitř klubu (například stolní fotbal, kulečník) i venku (k dispozici jsou míče, stůl na stolní tenis, baseballové vybavení, a mnoho dalších), výtvarné aktivity (malování na sklo, kámen, fixy atd.) a hudební aktivity (bubínky, chrastila aj.). Návštěvníci dále využívají keramickou dílnu, jsou zde počítače s internetovým připojením a hudební zkušebna, kde zájemci rozvíjejí své hudební nadání. Dále jsou k dispozici nejrůznější společenské stolní a karetní hry. Každý týden se zde navíc realizují zajímavé programy jako turnaje v různých hrách a sportech, návštěva horolezecké stěny, pěstování rostlin a další. Jsou pořádány kulturní akce - koncerty, promítání filmů apod. Klienti se ovšem nemusí zapojovat do žádných aktivit a mohou využívat pouze bezpečný prostor bez drog a násilí, popřípadě s pracovníky klubu řešit své osobní problémy nebo využít služby psychologa. Správcem celého objektu se stala příspěvková organizace města, kulturní středisko KVIZ Třebíč. Skatepark V srpnu 2003 bylo vybudováno hřiště pro příznivce skateboardu v lokalitě Třebíč-Hájek, Týnské údolí. Městu Třebíč byla schválena účelová dotace ve výši 250 tisíc korun na vybavení skateparku překážkami. Při Domu dětí a mládeže v Třebíči vzniklo zájmové sdružení příznivců skateboardu. Zástupci sdružení se stali poradci při výběru druhu, velikosti a rozsahu překážek. Projekt „Vybavení skateparku překážkami“ obsahově vychází z potřeb rizikových skupin dětí a mládeže v Třebíči, které mají zájem aktivně a smysluplně trávit volný čas. Je pravděpodobné, že pokud nebude věnována této skupině pozornost ze strany města, může dojít k většímu výskytu delikventních projevů v chování (sprejerství, vandalismu, toxikomanie ad.) Skateparkový areál se nachází v blízkosti Střediska sociálních služeb – Klub mládeže Hájek. Klienti (rizikové skupiny dětí a mládeže), navštěvující nízkoprahový klub či další akce pořádané na „Hájku“, hojně tento areál využívají. V areálu je rovněž zřízena legální zeď pro sprejery. Umístění preventivních radarů na frekventovaných rizikových komunikacích (2006) Byly instalovány dva preventivní radary, sloužící pro účely měření rychlosti motorových vozidel. Toto zařízení veřejně informuje okolí o okamžité rychlosti projíždějícího vozidla a vede záznamy dat (rychlost, čas, počet vozidel, místo,


17 datum měření apod.) s možností dalšího zpracování a upozorňuje řidiče na překročení povolené rychlosti v obci. Působí efektivně na podvědomí řidiče, který bezprostředně reaguje na vnější kontrolu. Preventivní radary jsou přesunovány v určitých časových horizontech do různých rizikových lokalit ve městě. Poskytnutá dotace na projekt byla ve výši 450 tisíc korun. Bezpečná lokalita S pomocí dotace ve výši 198 tisíc město Třebíč v roce 2005 zabezpečilo dům s pečovatelskou službou na ulici Koutkova v Třebíči. Žijí tu osoby postižené a osoby staršího věku. Byty byly vybaveny kvalitními bezpečnostními zámky, stejně tak i vchodové dveře domu. Obyvatelé domu mají k dispozici prostředky osobní ochrany (Flash Alarmy) – alarm, který se umísťuje na dveře, popř. se dá vzít i do kabelky či kapsy. Bezpečná zóna Tato aktivita proběhla v souvislosti s projektem Bezpečná lokalita. Starší osaměle žijící osoby byly formou návštěvy a rozhovoru s dobrovolníkem a strážníkem MP informovány o tom, jak se mají chovat předtím, než otevřou dveře svého bytu neznámému člověku. Vstupní dveře byly při této příležitosti opatřeny samolepkami. Z vnitřní strany poskytuje samolepka nájemníkovi bytu v jednoduchých a srozumitelných heslech základní rady, jak postupovat před otevřením bytu, z vnější strany informuje potencionálního pachatele, že zde žijí lidé, kteří jsou poučeni o bezpečném chování. V případě zájmu obyvatel doporučovali policisté další technické zabezpečení konkrétního bytu. Šance s „Nadějí“ Tento program je zaměřen na práci s mladistvými a nezletilými klienty, kteří se dopustili protiprávního jednání a bylo jim soudem pro mládež uloženo výchovné opatření. Vytvořili jsme ho po konzultacích s pracovníky třebíčské Probační a mediační služby. Je realizován v Klubu Naděje – zařízení sociálně výchovné činnosti. Zařízení je určeno pro nezletilé klienty odboru sociálních věcí, kteří žijí v nepříznivých sociálních a výchovných podmínkách nebo mají výchovné či jiné problémy. Nabízí programy k rozvíjení sociálních dovedností, výchovných činností a slouží k smysluplnému využití volného času. Skupina, do níž byli klienti postupně zapojováni, je koedukovaná a otevřená. Minimální doba zařazení je 6 měsíců, po té se interdisciplinární tým (PMS a kurátoři OSPOD) spolu s klientem rozhodují, zda bude jeho účast ve skupině dále pokračovat. Aktivity jsou různorodé - na bázi zážitkové pedagogiky např. z oborů muzikoterapie a arteterapie jsou pořádány víkendové i táborové pobyty apod. Projekt byl podpořen dotací 63 tisíc korun. Každoročně opakované preventivní aktivity Dopravní dopoledne Preventivní akce pořádaná pravidelně Městskou policií Třebíč již od roku 2002 pro rodiče, děti a všechny občany města se letos se konala v květnu. Jejím smyslem je upozorňovat na problematiku silničního provozu a nabádat k bezpečnějšímu chování chodce, cyklisty a řidiče automobilů. Statistiky přestupků totiž ukazují, že nejvíce se jich odehraje právě v dopravě. MINISTERSTVO VNITRA - odbor prevence kriminality, ředitelka Mgr. Jitka GJURIČOVÁ kontakt: Nad Štolou 3, Praha 7, 170 34 Mgr. Květa Dočkalová - 974 832 803, Helena Rysková - 974 833 187 e - mail: [email protected], http://www.mvcr.cz

18 Při Dopravním dopoledni je možné shlédnout prezentaci složek integrovaného záchranného systému, městských policií (MP Brno dopravní hřiště – děti si zapůjčí kolo a vyrazí na jízdu na nečisto dle dopravních značek), soukromých subjektů, zabývajících se bezpečností silničního provozu a neziskových organizací, které si pro návštěvníky připravují soutěže a hry s dopravní tématikou. Na každém stánku si děti popřípadě i rodiče mohou vyzkoušet různé testy a kvízy. Program je doplněn kulturním programem, např. vystoupením mažoretek a celým dopolednem provází návštěvníky moderátor Radia Vysočina. V závěru dopoledne je vyhodnocena slosovatelná soutěž o hodnotné ceny. Letní výcvikové soustředění mládeže Smyslem projektu je věnovat pozornost prevenci negativních projevů v chování studentů s cílem nasměrovat je k smysluplnému trávení volného času při účasti na akcích zaměřených na prevenci kriminality a dopravní prevenci, které pořádá škola a ostatní organizace působící ve městě. Na soustředění jsou zváni především zájemci s určitými problémy v chování, s nízkou sebedůvěrou, potenciální oběti šikany. Účastníci prožívají 4 dny plněním fyzicky náročných úkolů pod velením městských strážníků a pracovníků bezpečnostní agentury. Projdou minimálním výcvikem slaňování, sebeobrany a branné výchovy. Všechny výcvikové aktivity jsou uskutečňovány hravou formou, vyžadují však soustředění a posilují dobrou fyzickou kondici a sebevědomí účastníků. Projekt je spolufinancován z rozpočtu města Třebíče – městské policie. V letech 2002 a 2003 byl projekt podpořen částkou vždy 50 tisíc korun. Preventivní besedy Městské police Třebíč Besedy jsou určeny všem žákům a studentům MŠ, ZŠ, SŠ a nezapomínáme ani na seniory. Mateřská škola: téma Městská policie a nejmenší… - diskuze o Městské policii a ukázky technických prostředků MP Základní škola: žáci 2. a 3. tříd: téma Co vím o městské policii… - seznámení s oprávněními MP s IZS a technickým vybavením MP - prohlídka služebny MP a MKDS žáci 4. až 5. tříd ZŠ: téma Jak se chovat v krizových situacích… - jak se chovat v krizových situacích, rozpoznání hrozícího nebezpečí, zásady chování při napadení psem, zásady chování, pokud jsem doma sám - jednoduchá sebeobrana dívky 8. tříd ZŠ: téma Jak se nestát obětí… - vysvětlení pojmu bezpečnostní složky, městská policie, prevence, represe, kontrola, dále pak znásilnění, pohlavní zneužívání, ublížení na zdraví… - minimální kurz sebeobrany.


19 žáci 8. a 9. ročníků ZŠ: téma Jak předcházet nebezpečným situacím… - vysvětlení pojmu bezpečnostní složky, městská policie, prevence, represe, kontrola, dále pak majetková trestná činnost, krádež, loupež, trestní odpovědnost. - minimální kurz sebeobrany

Zpracovala: str. Lucie Molčanová, manažerka prevence kriminality a protidrogová koordinátorka na Městské policii Třebíč


20

Informace z měst: O chrudimský Zlatý brk Literární soutěž O chrudimský Zlatý brk, každoročně pořádaná Oddělením sociální prevence Městského úřadu Chrudim, byla letos v únoru vyhlášena ve dvou věkových kategoriích: do 13 let a nad 13 let. Témata, která mohli zpracovat v libovolné literární formě, si žáci i studenti zvolili sami: Splněné přání, Marťani, Já a mé město, Pohádka vs. realita, Jsem sám uprostřed davu, Dospělé dítě. Heslo zlatého brku již tradičně znělo: Třást strachy se musí nepopsaný list papíru před vámi, nikoliv vy před ním. Odevzdáno bylo 92 prací. Soutěže se poprvé zúčastnili žáci všech chrudimských základních škol, studenti Obchodní akademie, Gymnázia J. Ressela, Hotelové školy Bohemia Chrudim a příspěvek přišel dokonce i od jedné paní ve věku 72 let. Mladé pisatele nejvíce zaujalo téma – Pohádka vs. realita. Nejlepší práce vyhodnotila porota složená z chrudimských češtinářů, psychologů a sociálních preventistů. Slavnostní vyhlášení výsledků proběhlo 12. června 2007 v budově městského úřadu Chrudim. Výherci se podělili o čtyři první místa, tři místa druhá a třetí a letos byla udělena i cena speciální. Výherci: Speciální cena: Martina Zedníková Mladší kategorie: 1. Filip Pecina 2. Anna Benešová 3. Antonín Jelínek Starší kategorie: Téma: Pohádka vs. realita:

1. Pavel Zejda 2. Kateřina Mrázková 3. Kristýna Hanauerová

Jsem sám uprostřed davu:

1. Jan Hodic 2. Gabriela Korbelová 3. Veronika Vašková

Dospělé dítě:

1. Kryštof Kopecký

Mgr. Radka Pochobradská, manažerka prevence kriminality Chrudim


21

Čtvrtý ročník dětské výtvarné soutěže, pořádané policisty z Bílovce Bílovečtí policisté letos zorganizovali již čtvrtý ročník dětské výtvarné soutěže. Proběhla v druhé polovině dubna 2007. Soutěžilo se v kategorii jednotlivců i skupin. Zúčastnit se tentokrát mohl s dětmi ve věku od šesti do osmnácti let kdokoliv další. Úkolem účastníků bylo vyrobit dle zvoleného tématu libovolnou technikou výtvarné dílo - např. nakreslit obrázek, vymodelovat, ušít či jinak zhotovit třeba policejní medaile, známky, erby, kapsáře a jiné. Větší děti mohly navrhnout webové policejní stránky. Soutěž mohla být i letos realizována.zvláště díky podpoře a souhlasu ředitele OŘ PČR Nový Jičín, plk. JUDr. Karla Třetiny a vedoucího Obvodního oddělení PČR Bílovec npor. Mgr. Radima Daňka. Přestože jsme letos pro děti připravili mnoho dárků a dobrot, soutěžilo nejméně dětí v celé čtyřleté historii akce. Je až zarážející, že ačkoliv město Bílovec má stovky žáků a žáčků mnoha škol, nezúčastnila se soutěže jediná bílovecká škola, vyjma tradiční účasti dětí ze Staré Vsi. Nižší účast však neovlivnila kvalitu soutěžních prací. Nelehkého úkolu vyhodnocení vítězů se zhostila porota složená z policistů, učitelky Základní umělecké školy Bílovec Lady Majerové, sociální pracovnice Městského úřadu Bílovec Andrey Kočíšové a šikovné „výtvarnice“ OPTYSU Bílovec, Hanky Havránkové. Ta také připravila na začátku května.výstavu všech prací v prostorách výtvarného centra Optys Bílovec, aby všichni zájemci mohli své práce shlédnout a porovnat. A jak celé soutěžní klání dopadlo? Vítězná práce byla určena porotou jednohlasně! S přehledem zvítězili čtvrťáci Základní školy Jistebník, Porotci cítili, že žáci vložili do svých prací nejen spoustu fantazie a nápadů, ale věnovali jim i značné množství času. Uznání navíc patří také jejich učitelce Mgr. Šárce Storzerové, neboť dětem určitě pomáhala, co jí síly i čas dovolily. Ovšem i ostatní práce byly originální a krásné. Proto udělila porota několik dalších malých cen. Webové stránky vytvořil letos jediný soutěžící, který se umístil na třetím místě. Vítězná díla budou zdobit služebnu Obvodního oddělení Policie ČR Bílovec. Oceněné děti převzaly diplomy 11. května na Okresním ředitelství Policie ČR Nový Jičín z rukou jeho ředitele plk. JUDr. Karla Třetiny. Drobné dárky vítězům předal i starosta obce Jistebník Josef Voral a další sponzoři. Poděkování patří starostce města Bílovce ing. Sylvě Kováčikové, starostům obcí Velké Albrechtice Josefu Magerovi a majiteli pekárny Illík Lhotka. Ti všichni podpořili celou akci finančně. Další odměnou, kterou děti od ředitele OŔ P ČR Nový Jičín získaly, byl celodenní program na tomto oddělení. Místa, která jsou pro „nepolicistu“ běžně nepřístupná, měla pro zúčastněné zřejmě největší kouzlo. Jako první bylo prezentováno novojičínské operační středisko. Tohoto úkolu se zhostil npor. Bc. Jiří Klein. Děti se zde dozvěděly o řízení policistů v terénu a jejich spolupráci. Policisté, kteří zde vykonávají náročnou službu, musí umět rychle rozhodnout a zajistit součinnost všech složek - hasičů, rychlé záchranné služby i ostatních. Vybavení operačního střediska v dětech vzbuzovalo úctu, tak jako lidé, jenž všechno to technické vybavení obsluhují.


22 Dále se děti seznámily se skupinou kriminální policie a vyšetřování, službou kriminalistické techniky. Množství různých pomůcek, nářadí, přístrojů a metod, používaných kriminalistickými techniky, mohlo na některé působit jako výzkumná laboratoř. Policisté hovořili o základních zásadách své práce, o možnostech kriminalistické techniky, která jim slouží k usvědčení pachatelů trestných činů. Neopominuli ani klasické snímání daktyloskopických otisků. Děti viděly nejenom, jak se vyhledávají, vyhodnocují a zajišťují otisky, ale také ostatní stopy na místě činu, např. biologické, mikro, trasologické, chemické. Možnosti a vybavení dopravní služby představili policisté tohoto pracoviště. Děti zajímal měřič rychlosti-radar 7 CCD se záznamovým zařízením, veselí pak vzbuzovala komunikace mezi vozidly prostřednictvím radiostanic. Na střelnici děti viděly různé typy zbraní. Pprap. Marek Novotný a Daniel Jelič, s nasazením sobě vlastním, dětem předvedli ukázky služební přípravy policistů. Výlet pokračoval na kynologické cvičiště, kde spolu s policejními kynology čekal služební pejsek Dax,. Svými bezchybnými reakcemi přesvědčil všechny přítomné o špičkovém výcviku. Povely svého pána ppor. Joukla plnil pes na výbornou a chránil jej před útokem fiktivního pachatele. Ukázal, jak umí být poslušný, ale také rázný při zákroku. Závěr patřil práci hasičů na HZS Nový Jičín. Všichni přítomní, děti i my dospělí, jsme pozorně sledovali vysoce profesní výklad hasičů, všechno to složité vybavení, které používají. Děti si mohly na vlastní kůži vyzkoušet prostředky k první pomoci při zraněních i úrazech, ochranný oděv a pomůcky. Obdiv vzbuzovalo také vybavení služebních vozidel, používaných při zásazích. Nelze než se s úctou sklonit před umem našich kolegů hasičů, kteří každodenně nasazují vlastní životy k záchraně ostatních. Rozzářené oči děti a jejich bezprostřední reakce svědčily o úspěchu zajímavého programu a byly na oplátku odměnou všem, kteří akci připravili. Děti odjížděly domů bohatší nejen o dárky materiální, ale hlavně o mnoho nových zážitků. Chci touto cestou ještě jednou poděkovat všem, kteří akci podpořili.

prap. Bc. Gabriela Holčáková inspektor OO P ČR Bílovec


23

Rady a technické novinky: Dávejte si pozor na nabídky neodborné výměny zámků V posledním období se objevilo opět několik případů podvodů a zneužití důvěřivosti zejména seniorů. Postup je stále stejný. U vstupních dveří bytu zazvoní muž oblečený do montérek s brašnou přes rameno. Naučená řeč vypadá asi následovně: „Ve vašem domě bylo v poslední době vykradeno několik bytů. Proto vám nabízím instalaci nové bezpečnostní cylindrické vložky do vašich vstupních dveří.“ Senior se většinou k výměně zámku rozhodne. Montér vymění původní cylindrickou vložku za novou, v některých případech dokonce za certifikovanou vložku s příslušnou bezpečnostní třídou. Protože se však nejedná o zámečníka, který má patřičné zkušenosti a ani nemá koncesní listinu na takovýto obor podnikání, namontovaný výrobek není funkční nebo je funkční pouze částečně. Například namontuje příliš krátkou vložku do dveří, které se poté nedají zevnitř vůbec uzamknout. Jiným trikem může být, že neznámí „zámečníci” nabízejí důvěřivým občanům pod záminkou levné instalace vložky zámku do vstupních bezpečnostních dveří u bytu zcela opačnou službu. Namísto původní vložky sem namontují jinou nekvalitní vložku a ještě se snaží obyvatele bytu přesvědčit, že jim dali velkou slevu. Tito „řemeslníci“ se snaží prodat přinesené zámky a svou práci bez ohledu na to, že zákazníkovi nepřinese žádný užitek, v některých případech dokonce i zabezpečení objektu zhorší. Občané se musí mít na pozoru a při podobné nabídce postupovat a požadovat následující: • Předložení průkazky odkud zámečníci jsou, včetně jejich jmen a příjmení. • Předložení koncesní listiny za provádějící firmu. Zde si zejména zkontrolujte, zda je firma oprávněna provádět montáž bezpečnostních zařízení. • Předložení patřičného certifikátu pro nabízený výrobek. Např. cylindrické vložky jsou certifikovány do šesti bezpečnostních tříd, kdy bezpečnostní třída 1 je nejnižší kvality a číslo 6 je nejvyšší kvalita. • Sladění příslušné bezpečnostní třídy s požadovaným stupněm zabezpečení, které předpokládá pojistná smlouva. • Příslušné seznamy certifikovaných výrobků z oblasti zabezpečení lze nalézt na webových stránkách Ministerstva vnitra na odkaze www.mvcr.cz/prevence/obcanum/rady/odborne/certifik/index.htm Certifikát obsahuje mimo jiné: Popis a typ výrobku a jeho zařazení do některé z bezpečnostních tříd. Název, číslo a razítko certifikačního orgánu. Číslo a dobu platnosti certifikátu. Při podezření výměnu zámku odmítněte a volejte ihned Policii ČR, nejlépe na tísňovou linku 158 a nerozšiřujte tak počet již podvedených obětí. Další relevantní rady k zabezpečení najdete na www.mvcr.cz/prevence/obcanum/rady/obecne/rady.html nebo případně na preventivně informačních skupinách Policie ČR při okresních či městských policejních ředitelství (jejich seznam a adresy jsou na www.mvcr.cz/prevence/obcanum/pis/pis.htm). MINISTERSTVO VNITRA - odbor prevence kriminality, ředitelka Mgr. Jitka GJURIČOVÁ kontakt: Nad Štolou 3, Praha 7, 170 34 Mgr. Květa Dočkalová - 974 832 803, Helena Rysková - 974 833 187 e - mail: [email protected], http://www.mvcr.cz

24 Dalším zdrojem důležitých informací je realizovaný Program Bezpečná lokalita (www.mvcr.cz/bezpecnost/lokalita.html). Cílem programu Bezpečná lokalita je předcházet majetkové kriminalitě a vytvářet podmínky pro bezpečný život občanů. Program poskytuje občanům informace o možnostech zabezpečení majetku, obydlí, automobilů a o konkrétních technických opatřeních. Dále se program věnuje odborné pomoci při výběru typu a rozsahu zabezpečení majetku a dává jistotu, že přijímaná technická opatření zaručují požadované standardy kvality. Program realizuje Ministerstvo vnitra a Policie České republiky ve spolupráci s Asociací technických bezpečnostních služeb Grémium alarm a Českou asociací pojišťoven.

Odbor prevence kriminality MV JUDr. Tomáš Koníček a JUDr. Pavel Kocábek


25

Vybrali jsme pro vás – z domova: Extrémní životní situace, další modul „Programu celoživotního interdisciplinárního učení“ Vliv sekt na rodinu, dětskou populaci (19. června) Seminář rozvíjí pochopení vzniku protestních, tzv. sektářských náboženských skupin. Objasňuje důvody, proč jsou některé praktiky náboženských skupin vnímány většinovou společností jako nebezpečné, uvádí pojem psychická manipulace. Ukazuje, jak je možné manipulativnímu chování čelit a jak učit děti se s ním vyrovnávat. V další části seminář nabízí různé modely jednání v různých náročných výchovných situacích v souvislosti s náboženskou orientací těch, kdo jsou vychováváni, anebo jejich rodičů a příbuzných. Učí posluchače rozumět náboženským motivům jednání některých příslušníků menšinových náboženství a respektovat jejich náboženskou svobodu při současné ostražitosti vůči problémům, které by její naplňování mohlo způsobit ve výchovném procesu. Seminář je doplněn autentickými materiály a videosnímky. Problematika extremismu (28. června) Pojem tolerance je jedním z klíčových v celé problematice lidských práv. Oč méně lze demokratický právní stát evropského pojetí charakterizovat na jedné straně vysokou mírou anarchie i vysokou mírou etatizace společnosti na straně druhé, o to více podstata demokracie a celospolečenské plurality tkví v míře, tradici a intenzitě interpersonální a interetnické tolerance. Ochrana dětí za mimořádných událostí (12. července) Za mimořádnou událost považujeme nenadálý, částečně nebo zcela neovládaný, časově a prostorově ohraničený děj, který vznikl v souvislosti s provozem technických zařízení, působením živelních pohrom, havárií, neopatrným zacházením s nebezpečnými látkami, epidemiemi nebo jiného nebezpečí, které ohrožuje životy s zdraví lidí, značné majetkové hodnoty nebo životni prostředí. Mimořádné události je potřebné nepodceňovat, důsledně se na ně připravit, protože svou vlastní připraveností můžeme lépe překonat strach a paniku, které při takových událostech vznikají. Připravený člověk dokáže reálněji posoudit vzniklou situaci, dokáže pomoci nejen sobě, ale i svým blízkým, sousedům, spolužákům či spolupracovníkům. Život rodiny a dětí, které žijí na ulici (19. července) Pochopení spouštěcích mechanismů fenoménu bezdomovství, poznání zdravotního stavu, osamělosti, sociální patologie, zajištění a uplatňování práv, zdravotní péče a sociálních služeb je nutné znát pro pomoc takto „postiženým“ lidem. Informační technologie (26. července) Každý účastník školení bude proškolen ve schopnostech a využívání možností sítí a znalostí vyhledávání informací a odkazů na internetu. Pro některé je to první setkání s internetem a prací na něm. Jedná se o nastartování v počítačové gramotnosti. Mgr. Jaroslava Hanušová - vedoucí projektu, tel. 266 710 375, 608 527 359 MINISTERSTVO VNITRA - odbor prevence kriminality, ředitelka Mgr. Jitka GJURIČOVÁ kontakt: Nad Štolou 3, Praha 7, 170 34 Mgr. Květa Dočkalová - 974 832 803, Helena Rysková - 974 833 187 e - mail: [email protected], http://www.mvcr.cz

26

Kampaň „Národní dny bez úrazů 2007“ (4. – 15. června 2007) Úrazy představují závažný zdravotnický, ekonomický a společenský problém na celém světě. Úrazy jsou ve vyspělých státech příčinou více než 40 % úmrtí dětí od 0 do14 let. Každoročně umírá v důsledku úrazů ve státech OECD 20 000 dětí a v rozvojových zemích cca 1 milion dětí ve věku do 14 let. Ve vyspělých státech tvoří dopravní nehody v průměru 41 % všech usmrcení dětí do 14 let v důsledku úrazu. Na celkovém počtu úmrtí se podílejí ostatní úrazy takto: utonutí v 15 % případů, úmyslné úrazy ve 14 %, popáleniny v 7 %, pády ve 4 % a otravy ve 2 %. Podíl úmrtí v důsledku úrazů vzrostl za posledních 25 let z 25 % na 37 %. Většina nejzávažnějších úrazů dětí je způsobena v dopravě. Nejnižší úrazovost dětí je ve Švédsku, Nizozemí a Velké Británii. Těchto výsledků dosahují díky dobře organizovanému systému prevence úrazů. Naše republika – stejně jako Portugalsko, Polsko, Jižní Korea a Mexiko – patří mezi státy s nejvyšší mortalitou dětí v důsledku úrazů. V České republice jsou dětské úrazy nejčastější příčinou úmrtí dětí a mladých dospělých a třetí nejčastější příčinou úmrtí v celé populaci. Nemalou část úrazů tvoří skupina zranitelných účastníků silničního provozu – chodců a cyklistů. V České republice jsou také realizovány aktivity, zabývající se problematikou prevence dětských úrazů (také viz. www.mvcr.cz/bezpecnost/besip.html informace z činnosti Centra dopravní prevence Ministerstva vnitra a Policie ČR při Muzeu Policie ČR). Jejich důsledkem došlo v posledních letech k mírnému zlepšení v úmrtnosti dětí v důsledku úrazů. Jednou z aktivit je každoročně pořádaná celostátní kampaň Národní dny bez úrazů, která se v letošním roce konala ve dnech 4.–15. 6. pod záštitou Kanceláře Světové zdravotnické organizace v ČR a v návaznosti na aktivitu Organizace spojených národů UN Global Road Safety Week (1. Globální týden bezpečnosti silničního provozu OSN/WHO). Zahajovací akcí kampaně byl, jako každý rok, odborný seminář, který se uskutečnil 5. června 2007 v prostorách Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Byla zde prezentována příprava Národního akčního plánu prevence dětských úrazů na léta 2007-2017 a aktivity zainteresovaných ministerstev, odborných institucí a nevládních organizací, ale i konkrétní osvědčené aktivity, realizované v oblasti prevence úrazů. Součástí semináře bylo vyhlášení kampaně „Vidíš mě“, zaměřené na využívání tzv. retroreflexních prvků na oblečení a dalších pomůckách a předmětech. Kampaň je určena především dětem ze základních škol, s cílem zvýšit bezpečnost dětí v dopravním prostředí. Důraz je kladen na jejich vlastní invenci, s kterou opatří své oblečení a další předměty retroreflexními prvky. V loňském roce se seminář konal v prostorách dnes již otevřeného (nedokončená věta) Snížená viditelnost je příčinou úmrtí chodců důsledkem dopravní nehody v obci v 50 % a mimo obec dokonce v 80 %. „Vidět a zejména být viděn“ je proto klíčovou zásadou bezpečného pohybu chodců, cyklistů, ale i řidičů v dopravním prostředí. Proto je součástí kampaně leták s názvem „Vidět a být viděn.“ Systémovým a koordinovaným přístupem k problematice dětských úrazů se kromě ministerstev dlouhodobě zabývají orgány samosprávy a např. sdružení Zdravá města. Členové Národní sítě Zdravých měst se každoročně zapojují do MINISTERSTVO VNITRA - odbor prevence kriminality, ředitelka Mgr. Jitka GJURIČOVÁ kontakt: Nad Štolou 3, Praha 7, 170 34 Mgr. Květa Dočkalová - 974 832 803, Helena Rysková - 974 833 187 e - mail: [email protected], http://www.mvcr.cz

27 celostátní kampaně Dny bez úrazů (20 měst v roce 2006). Řada z nich rovněž realizuje projekty zaměřené na bezpečnost v dopravě např. „Bezpečná cesta do školy" – program pocházející z Velké Británie, zaměřený na eliminaci nebezpečí při cestě do a ze školy, či „Pásovec" – zaměřený na používání dětských autosedaček a bezpečnostních pásů. Prevence úrazů i mimo silnice je náplní projektu "Bezpečná komunita Kroměříž". Tyto i další projekty realizují školy, certifikované v programu Škola podporující zdraví, který se zabývá prevencí a podporou zdraví obecně. Díky jednotné metodice lze sledovat, že tyto projekty a programy přinášejí po určité době pozitivní výsledky, a to ve snížení závažnosti i počtu úrazů. Jedním z cílů Evropské komise je vytvoření bezpečného prostředí v rámci EU – „LIVE – Life without Injuries and Violence in Europe“. (LIVE – Život v Evropě bez úrazů a násilí). Tyto cíle naplňuje také právě probíhající kampaň Národní dny bez úrazů 2007. Další informace ke kampani „Národní dny bez úrazů 2007“ a příspěvky a informace ze zahajovacího semináře naleznete na: www.dnybezurazu.cz

Odbor prevence kriminality MV JUDr. Tomáš Koníček člen Meziresortní pracovní skupiny pro prevenci dětských úrazů


28

Tiskové prohlášení k příležitosti Mezinárodního dne dětí Již více než půl století svět každoročně 1. června slaví Mezinárodní den dětí. Tento den však není pouze dnem dětských radovánek, je také dnem dětských práv a ochrany dětí, které po celém světě z různých důvodů musejí trpět. Letos, více než kdy jindy, upíráme svou pozornost k dětem týraným svými rodiči. Nedávno odhalená kauza týrání dětí, která je předmětem nebývalého zájmu médií, vyvolala diskuse i mezi politiky. Ti pod tlakem zájmu veřejnosti přicházejí s návrhy, jak podobným případům předcházet. Je však smutným faktem, že se tak děje právě pouze v návaznosti na jeden z mnoha případů týrání a pod mediálním tlakem. Nevládní organizace, zaměřené na ochranu práv dětí, dlouhodobě připomínají nutnost systémového řešení v mnoha oblastech, ať už jde o děti týrané, zneužívané, děti odebírané z rodin do ústavní výchovy ze sociálních důvodů či děti - svědky domácího násilí. Právě poslední zmíněné skupině dětí, tedy dětem, které se stávají svědky domácího násilí, páchaného většinou jedním ze svých rodičů na druhém rodiči, byla dosud věnována pozornost takřka nulová. A to i přes to, že se o domácím násilí v posledních letech již otevřeně mluví a došlo i k některým podstatným legislativním změnám. Tyto legislativní změny, tedy zejména možnost vykázání násilníka ze společné domácnosti policií, však situaci obětí domácího násilí a tedy i dětí neřeší, představují pouze určitou první pomoc. Odhadnout počet dětí trpících domácím násilím v rodině není lehké. Z výzkumu agentury STEM1 provedeného v červenci 2006 vyplynulo, že děti žijí v 80% rodin, kde se domácí násilí odehrává, a přímo přítomno domácímu násilí je 57% dětí z rodin s domácím násilím. Ještě více alarmující jsou údaje vyplývající ze statistik vedených nevládními organizacemi, poskytujícími služby obětem. Nevládní organizace Rosa vede podrobnou statistiku o dětech, svědcích domácího násilí, již od roku 2003. Z jejích zjištění vyplývá, že děti jsou svědky domácího násilí v 94% případů. Přitom četnost domácího násilí ve společnosti je velmi vysoká. Z výše uvedeného průzkumu vyplývá, že přímou zkušenost s domácím násilím potvrdilo přibližně 16% osob starších patnácti let. Ještě více alarmující jsou údaje získané z Mezinárodního výzkumu násilí na ženách, provedeného v ČR v roce 2004 Sociologickým ústavem AV ČR a Filozofickou fakultou UK. Z výzkumu vyplynulo, že zhruba 38% žen starších 18 let se stalo obětí násilí ze strany svého partnera. Z těchto čísel lze dovodit, že i procento dětí trpících domácím násilím, je značně vysoké. Bohužel tyto děti stále nejsou zainteresovanými orgány ani veřejností vnímány jako oběti domácího násilí, ačkoli jimi nesporně jsou. Světová zdravotnická organizace dospěla k závěru, že tyto děti, ačkoli jsou „pouze“ pasivními účastníky domácího násilí, jsou již tímto samotným faktem týrány. Sledování násilí páchaného ve většině případů na matce má totiž na psychiku dítěte stejné důsledky, jako přímé týrání dítěte rodičem či jinou blízkou osobou. Důsledky na psychice navíc přetrvávají i poté, co oběť s dětmi z násilného vztahu odejde. Děti mají většinou k násilnému rodiči negativní vztah, bojí se ho, nechtějí se s ním stýkat. Starší děti obvykle přejímají negativní vzorce chování a v dospělosti se chlapci často stávají sami násilníky a dívky obětmi. Nelze také 1

STEM pro Bílý kruh bezpečí a Philip Morris ČR MINISTERSTVO VNITRA - odbor prevence kriminality, ředitelka Mgr. Jitka GJURIČOVÁ kontakt: Nad Štolou 3, Praha 7, 170 34 Mgr. Květa Dočkalová - 974 832 803, Helena Rysková - 974 833 187 e - mail: [email protected], http://www.mvcr.cz

29 přehlédnout, že část dětí je svým násilným rodičem i přímo týrána či zneužívána. Není bohužel zjištěno, o jaké procento případů se jedná. Ačkoli tyto děti trpí stejnými následky na psychice, jako děti přímo fyzicky či psychicky týrané, neexistuje pro ně specializovaná pomoc a tento fakt není v drtivé většině případů zohledňován orgány činnými v trestním řízení a dokonce ani opatrovnickými soudy či orgány sociálně právní ochrany dětí. Zejména u soudů rozhodujících o svěření dítěte do výchovy jednoho z rodičů a o styku dítěte s druhým rodičem je neznalost problematiky alarmující. V praxi to pak znamená, že dítě, svědek domácího násilí, je nuceno stýkat se s násilným rodičem proti své vůli, nebo je mu dokonce svěřeno do výchovy. Je přitom třeba zdůraznit, že domácí násilí většinou rozvodem či odchodem od násilného partnera nekončí. Pachatelé se obvykle snaží přimět oběť k návratu všemi prostředky, případně ji dále pronásledují s cílem se pomstít. Dítě se pak stává velmi výhodným prostředkem vydírání. Pachatelé nezřídka vydírají oběť únosem dítěte do zahraničí či jinou újmou. Ačkoli toto jednání zanechává na psychice oběti i jejích dětí těžké následky a v řadě zemí je trestným činem, v České republice se mu prakticky nelze bránit a pachatel v něm může pokračovat, jak dlouho chce. Obvykle do té doby, než si najde novou oběť týrání. Děti tímto jednáním trpí stejně jako oběti, zpravidla jejich matky, někdy ještě více. Je to dáno nesprávným výkladem práva dítěte na kontakt s rodičem, se kterým nežije ve společné domácnosti. Mimo to se tyto děti a jejich matky často dostávají do stavu hmotné nouze, neboť řada pachatelů zabrání oběti v přístupu ke společnému majetku a neplatí výživné. V této situaci je alarmující přístup soudů, které rozhodují o svěřování dětí do výchovy a styku s druhým rodičem. Z praktických zkušeností organizací sdružených v Koordoně vyplývá, že soudy při rozhodování o dítěti neberou domácí násilí většinou vůbec v úvahu, dokonce ani neprovádějí navržené důkazy. Právničky Hana Langhansová z Ligy lidských práv a Ivana Spoustová z proFem / AdvoCats for Women monitorují případy dětí svědků domácího násilí. Podle jejich zjištění se řada dětí s násilným otcem nechce stýkat z vlastní vůle na základě traumatických zážitků, přesto jsou k tomu nuceny a to v důsledku nesprávné aplikace Úmluvy o právech dítěte a zákona o rodině. Dítě má právo na kontakt s rodičem, ale nikde není zakotvená jeho povinnost k takovému styku. Přesto je dítě v mnoha řízeních chápáno jako věc, kterou lze jednoduše násilnému rodiči ke styku předat. Na názor dítěte přitom není soudy většinou brán zřetel, někdy není vůbec řádným způsobem zjišťován. Vzhledem k nepochopení a katastrofální neznalosti problematiky domácího násilí a jejího vlivu na dítě na straně soudů pak v praxi dochází i k tomu, že tyto děti jsou označeny jako zmanipulované matkou a na základě toho nuceny absolvovat styk s otcem například v krizových centrech, kde jsou pod dohledem specialistů na tzv. „syndrom zavrženého rodiče“ (resp. „odcizeného rodiče“) převychovávány. Přitom ze zahraničních zkušeností je již dávno zřejmé, že jakékoli pokusy o mediaci mezi dítětem a násilným rodičem dítě dále poškozují a stresují. Situaci těchto dětí ještě více zkomplikovalo Usnesení vlády ČR č.1108 z roku 2005, které právo dítěte na styk s oběma rodiči zneužívá ve prospěch násilných osob. Pozapomnělo totiž na případy, kdy jedním z rodičů je pachatel domácího násilí.


30 Koordona usiluje o změnu tohoto usnesení vlády, požaduje zohlednění zvláštní situace dětí z rodin, kde se jeden z rodičů dopouštěl, nebo stále dopouští násilí, a to jak v zákonech, tak i v rozhodovací praxi soudů a orgánů sociálně právní ochrany dětí. Organizace Koordony, které nemalou měrou přispěly v posledních letech k celospolečenskému odsouzení domácího násilí, se zasazují o to, aby domácí násilí bylo při rozhodování soudů zohledňováno ve všech řízeních, zejména v řízeních o svěření dětí do péče jednoho z rodičů a při úpravě styku s druhým rodičem. Právo na styk dítěte s rodičem nemůže být vykládáno jako jeho povinnost se s rodičem stýkat.

za Koordonu: právnička Hana Langhansová, tel. 224 816 765 právnička Ivana Spoustová, tel. 732 732 746 www.koordona.cz , [email protected]


31

Tisková zpráva Telefonní krizové linky očekávají nárůst hovorů dětí, které se obávají přinést domů vysvědčení! V pátek 29. června opět přichází pro některé z dětí velmi obávané datum předání závěrečného vysvědčení. Žáci, kteří domů nosí jedničky, se většinou nemusejí ničeho bát. Linku bezpečí i další krizové linky však v tomto „horkém“ čase zaplavují v rostoucí míře telefonáty těch, kdo byli během školního roku méně úspěšní… Volají ostatně také sami rodiče. Zájem o poradenství a pomoc se zvyšuje na všech provozovaných linkách: Lince bezpečí (800 155 555, nonstop), Lince vzkaz domů (800 111 113, 724 727 777 denně 8.00–22.00) a Rodičovské lince (283 852 222, určena dospělým každé pondělí 13.00–16.00 a středu 16.00–19.00 a MIMOŘÁDNĚ rovněž v pátek V DEN VYSVĚDČENÍ 29. června v době 14.00-17.00 hodin). Závěrečné vysvědčení znamená pro děti i dospívající jedno z nejobtížnějších období roku. Přísní rodiče vyvolávají v dětech obavy z reakcí na jejich známky, dochází k rozkolům, hádkám, příležitostnému lhaní, řeší se volný čas dítěte apod. Rizikové je vysvědčení také z hlediska útěků dětí z domova. Někteří rodiče, byť to nemyslí vážně, hrozí dětem velmi neuváženě, ať se špatnými známkami raději nechodí domů. Děti, jejichž rodiče používají tělesné či jiné tresty, mají často strach, že budou za známky bity a ponižovány, a proto se bojí domů vrátit. Úkolem rodičů při hodnocení dětského vysvědčení je tedy především zachování klidu a vážení vlastních slov přímo na „lékárnických váhách“. Proto doporučujeme, aby rodiče vždy vhodně volili slova a nezastrašovali své potomky výčitkami a hrozbami. Známka je subjektivním hodnocením učitele a není pouze vizitkou dítěte, ale také rodičů. Svědčí o tom, jak sami dítěti v průběhu školního roku pomáhali a nakolik mu věnovali pozornost. Rodiče by se měli více zamýšlet nad dlouhodobou spoluprací s dítětem - nad vylepšením vzájemné komunikace. Známky pak nebudou nepříjemným překvapením! Statistiky z Linky bezpečí v roce 2006 V loňském roce řešila Linka bezpečí s pololetním vysvědčením 75 hovorů pouze k tématu vysvědčení a celkem 494 hovorů ke školním problémům obecně. V červnu 2006 se týkalo 101 hovorů přímo vysvědčení a 428 celkově školní problematiky. Celkem se v loňském roce školních problémů týkalo 3 446 hovorů. Letošní červen opět očekáváme výrazný nárůst tématických volání k vysvědčení nad běžný měsíční průměr.


32

Držení dětské pornografie novým trestným činem Dolní komora parlamentu schválila nový trestný čin, přechovávání dětské pornografie. Na pornografické texty se zákaz nevztahuje. Poslanci schválili novelu zákona, podle které by se přechovávání dětské pornografie stalo novým trestným činem, za který by hrozily až dva roky vězení. Návrh posoudí ještě Senát a prezident. Mít u sebe dětskou pornografii dosud trestné není. Na rozdíl od Rakouska, USA, Británie či Nizozemska, kde je trestné vlastnictví a opatřování si dětské pornografie, se podle nynějších českých zákonů dopouští trestného činu pouze ten, kdo materiály dále šíří. Podle nové normy by až dvouletý trest hrozil člověku, který přechovává fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo, které zobrazuje dítě. Na pornografické texty se tresty nevztahují. Samostatným trestným činem by podle návrhu mělo být také zneužití dítěte k výrobě pornografie. Za tento přečin by hrozil jeden rok až osm let vězení. Novela také upravuje dosavadní trestný čin "ohrožování mravnosti", který mění na "šíření pornografie". Tresty za něj výrazně zpřísňuje - nyní za ohrožování mravnosti hrozí nejvýše tři roky vězení, nově by šíření pornografických děl mělo být trestáno až osmi lety. Původní návrh novely předložili komunističtí poslanci. Sněmovna nakonec přijala přepracovanou verzi návrhu, kterou připravili poslanci z ústavně-právního výboru ve spolupráci s ministerstvem spravedlnosti.

Zdroj: www.ihned.cz, autor: František Novák


33

Zpráva BSA o softwarovém pirátství: Češi užívají 39 procent softwaru nelegálně Softwarové pirátství je na ústupu – opět kleslo o jeden procentní bod a Česká republika se tak dostala mezi dvacet zemí s nejnižší mírou pirátství. Přesto je téměř každá druhá kopie softwaru pořízena nelegálně. Zatímco ve firmách se daří s pirátstvím účinně bojovat, v domácnostech naopak kvete. Za snížením pirátství stojí zejména osvěta a důraznější postup orgánů činných v trestním řízení. Letos v dubnu například padl první nepodmíněný trest odnětí svobody za softwarové pirátství. Třicet devět procent softwaru instalovaného v roce 2006 na tuzemských počítačích je pořízeno nelegální cestou. Pro české softwarové odvětví 39procentní míra softwarového pirátství představuje ztráty ve výši 2,5 miliardy korun* (147 mil. USD). V Evropské unii se míra softwarového pirátství drží již druhým rokem na 36 procentech, přičemž ztráty se vyšplhaly na více než 251,6 miliardy korun (11 mld. USD). Celosvětová míra softwarového pirátství činí 35 procent. Tyto a další závěry vyplývají ze studie, kterou dnes zveřejnila protipirátská organizace BSA (Business Software Alliance), která sdružuje výrobce komerčního softwaru. Nezávislou studii provedla analytická společnost IDC, jež se specializuje na výzkum a analýzy trhu informačních technologií v celosvětovém kontextu. Česká republika se spolu se Singapurem zařadila mezi 20 zemí s nejnižší mírou softwarového pirátství „Lepší legislativa, dobře prováděná osvěta a cílené zátahy policie ve firmách, které se dopouštěly softwarového pirátství, pomohly snížit softwarové pirátství v Česku o jeden procentní bod. Nejvíce se daří pirátství snižovat ve firemním sektoru, v domácnostech naopak narůstá – může za to zejména lehce dostupný vysokorychlostní internet, který se stal hlavním distribučním kanálem nelegálního softwaru,“ řekl Jan Hlaváč, tiskový mluvčí protipirátské organizace BSA. Ztráty tuzemského softwarového odvětví se i při nižší míře pirátství zvýšily o 230 milionů korun, a vyšplhaly se tak na 2,5 miliardy korun (121 mil. USD). „Je to důsledek rapidního rozvoje tuzemského trhu informačních technologií. V zemích střední a východní Evropy tyto trhy rostou dvakrát rychleji než v západní Evropě,“ vysvětlil Jan Hlaváč. Ze snížení míry softwarového pirátství profitují kromě výrobců softwaru i ekonomiky jednotlivých států: „Snížení tuzemské míry softwarového pirátství o deset procentních bodů by mohlo během čtyř let vytvořit až 2900 nových pracovních míst, posílit tuzemskou ekonomiku o 19,8 miliardy korun (950 mil. USD) a do státní kasy přinést na daních 2 miliardy korun (96 mil. USD),“ dodal Jan Hlaváč. Oproti loňskému roku Česko snížilo míru pirátství o jeden procentní bod. Od roku 1994 se však podařilo v Česku snížit míru pirátství z původních 66 procent o 27 procentních bodů. Ve srovnání míry pirátství v pětadvaceti hodnocených členských státech EU se Česko s 39 procenty umístilo na dobrém 10. místě. „V závěsu jsou nejen veškeré postkomunistické státy, ale i mnohé západoevropské a jihoevropské státy EU, například Francie (45 %), Itálie (51 %) a Španělsko (46 %). MINISTERSTVO VNITRA - odbor prevence kriminality, ředitelka Mgr. Jitka GJURIČOVÁ kontakt: Nad Štolou 3, Praha 7, 170 34 Mgr. Květa Dočkalová - 974 832 803, Helena Rysková - 974 833 187 e - mail: [email protected], http://www.mvcr.cz

34 Sousední Slovensko se umístilo na 14. příčce s 45 procenty. Slovákům se nicméně podařilo snížit úroveň pirátství o dva procentní body,“ dodal Jan Hlaváč. Nejméně se nelegální software v rámci Evropy užívá v Dánsku (25 %), ve skandinávských státech (26 %) a rovněž v Rakousku (26 %). Nejhůře jsou na tom v EU nováčci Rumunsko a Bulharsko (69 %) a rovněž některé baltské státy včetně Polska (57 %). Francie a Itálie platí za vysokou míru pirátství nejvyššími finančními ztrátami v Evropě, které se vyšplhaly v případě Francie na 66,6 miliardy korun (2,68 mld. USD). Na snižování míry softwarového pirátství má značný vliv prodej značkových notebooků a počítačů s již předinstalovaným softwarem a prodej takzvaného OEM softwaru, který je distribuován spolu s hardwarem za výhodnější ceny. Dalším faktorem je snaha jednotlivých vlád o lepší vymáhání práva při dodržování autorských práv. Naopak softwarové pirátství roste se zvyšováním počtu uživatelů počítačů v domácnostech a malých firmách. Vyšší riziko pirátství také hrozí v zemích, v nichž počítače sestavují malí lokální distributoři – ti totiž často prodávají počítače s operačními systémy Linux či FreeDos, které lze šířit zdarma. Jenže uživatelé je později obvykle nahradí například nelegální verzí Microsoft Windows. „Tito malí prodejci hardwaru instalují nelegální software na počítače buď na požádání kupujícího, nebo i bez jeho vědomí. Zákazníci by proto měli být v tomto ohledu obezřetní a vyžadovat k softwaru příslušný doklad o zakoupení,“ dodal Jan Hlaváč. Za prodej předinstalovaného nelegálního softwaru padl také první nepodmíněný trest odnětí svobody. Na prodej nelegálního softwaru předinstalovaného v počítačích letos v dubnu doplatil 42letý majitel společnosti, která se zabývá prodejem výpočetní techniky. „Okresní soud v Děčíně ho odsoudil k trestu odnětí svobody na osm měsíců! Je rovněž povinen nahradit škodu vzniklou společnosti Microsoft, a to ve výši 62 tisíc korun,“ řekl Jan Hlaváč. Během vyšetřování se prokázalo, že společnost prodala minimálně v devíti případech osobní počítač s neoprávněně nainstalovaným operačním systémem MS Windows. „Zaměstnanci společnosti vypověděli, že nelegální software nainstalovali do počítačů na základě pokynu majitele společnosti,“ dodal Hlaváč. Podle statistik BSA tuzemské firmy přistižené při užívání nelegálního softwaru zaplatí vlastníkům autorských práv za způsobené škody v průměru 200 tisíc korun. Tato částka podle statistik BSA navíc meziročně roste o 25 procent. „Poškozené softwarové firmy mohou požadovat až dvojnásobek ceny nelegálně užívaného softwaru. K této sumě je třeba také přičíst náklady na příslušné řízení a pořízení legálních licencí softwaru. Nelegální software tak v závěru přijde často až na trojnásobek ceny, kterou by firma zaplatila za legální počítačové programy,“ vysvětlil Jan Hlaváč. Mnoho společností se obvykle snaží o mimosoudní vyrovnání, avšak závažné případy porušení autorského práva nakonec končí u soudu. Zde pak hrozí obžalovaným vysoké peněžité tresty, či dokonce trest odnětí svobody až na pět let. V Česku se dlouhodobě zlepšuje ochrana duševního vlastnictví, respektive autorských práv na všech úrovních. Softwarové pirátství se daří snižovat zejména MINISTERSTVO VNITRA - odbor prevence kriminality, ředitelka Mgr. Jitka GJURIČOVÁ kontakt: Nad Štolou 3, Praha 7, 170 34 Mgr. Květa Dočkalová - 974 832 803, Helena Rysková - 974 833 187 e - mail: [email protected], http://www.mvcr.cz

35 ve firemním sektoru, a to i v případě středních firem, kde bylo před lety užívání nelegálního softwaru běžné. „Firmy nejčastěji instalují více kopií softwaru, než jim umožňuje licenční smlouva. Mnohdy takto vybaví softwarem i více než tři čtvrtiny všech firemních počítačů,“ komentoval nejčastější formu pirátství ve firmách tiskový mluvčí BSA Jan Hlaváč. V českých domácnostech je však softwarové pirátství stále velmi rozšířené. Trendem je pořizování nelegálních kopií profesionálního softwaru, tedy programů, které jsou vybavením a možnostmi určeny profesionálům, čemuž odpovídá i vyšší cena. „Přitom výrobci softwaru nabízejí řadovým uživatelům zjednodušené, takzvané light verze, které jsou cenově dostupné. Domácnosti si nelegální software pořizují nejčastěji prostřednictvím internetu, k němuž mají snazší přístup,“ dodal Jan Hlaváč. Nejvíce se nelegálně šíří populární kancelářské softwarové balíky, grafické programy, antiviry, operační systém Windows a samozřejmě hry. Nejnovější verze Windows Vista se v nabídkách pirátů objevila dokonce ještě před jejím oficiálním uvedením na český trh. Mezi nejvíce poškozované výrobce softwaru patří firmy Microsoft, Adobe, Autodesk či Symantec. Co do množství případů softwarového pirátství se podle statistiky BSA na prvním místě umístila Praha (25 %), následovaly Jihomoravský (13 %) a Ústecký kraj (12 %). Na tyto tři regiony tak připadá polovina všech případů porušování autorského práva k softwaru a třetina způsobené škody. Z policejních statistik vyplývá, že více než 94 procent jimi evidovaných případů bylo objasněno.


36

Jak se loví piráti v Česku Jak se seběhne, že policie zadrží nějakého softwarového piráta? Jak na něj dokáží přijít, odhalit jej, sesbírat proti němu důkazy? Přesně na tohle jsme se ptali i my. A následující článek se pokusí nastínit možné odpovědi, které jsme zjistili. Není tomu tak dávno, co padl první český rozsudek za sdílení hudby přes peer-to-peer sítě. Za uvedenou činnost dostal pachatel sedmiměsíční podmínku. Nejeden stahovač a pirát se v tu chvíli lekl, jiní ale jen mávli rukou. „Tohle se přece mně nemůže stát!“, řekl si v tu chvíli ledaskdo. Pravdou je, že pokud je pirát opatrný, může se domnívat, že je v bezpečí a že na něj policie nemůže – a možná má skutečně pravdu. Policie má našim právním systémem často velmi svázané ruce a spoustu věcí prostě nesmí a nemůže. Ovšem to bychom nebyli Češi, aby někdo nepřišel na nějakou tu kličku, že? Teď se tedy podíváme na to, jak může policie najít nějakého piráta a přitom neporušit české právo. Uvedený postup je zaměřený na postupy „jak ulovit piráta – obchodníka“, ale podobně lze dostat téměř každého. Ono se stačí třeba jen podívat na ten nedávný rozsudek – odsouzeného piráta našla IFPI (Mezinárodní federace fonografického průmyslu) pomocí vyhledávacího programu, kterým jednoduše prohledala sdílená data různých uživatelů peer-to-peer klientů, sdíleče pak identifikovala a data předala policii. Krok 1: Identifikace Chce-li policie najít nějakého piráta, musí začít doslova od píky. Pro začátek stačí vytipovat kohokoli, kdo na internetu nabízí ke stažení – či ještě lépe k prodeji – nějaký ten software, filmy či hudbu. Ovšem přesně zde vyvstává problém. Ono je totiž hezké, že nějaký, řekněme, INsector nabízí na internetu k prodeji Windows Vista i s novými Office za tři stovky. Ale jak zjistit, kdo ten INsector ve skutečnosti je? Policie musí respektovat české zákony a ačkoli ty jí umožňují nasazení agenta provokatéra (jak vznosný název), který by si nabízený výhodný nákup mohl objednat, nemůže svévolně narušovat něčí soukromí. A to ani tak, že by mu nabourala počítač či udělala jakýkoli obdobný krok nezbytný k odhalení jeho pravé identity. A právě zde nastupuje pověstná česká vynalézavost. Co nemůže policie, to mohou jiní – a pokud o nějakém tom malém porušení práva nikdo neví, není to na překážku, že? Navíc takto získané údaje nemají sloužit k soudnímu řízení (pro něj si policie bez problémů sežene vlastní důkazy – vždyť jakmile bude vědět, kdo ten INsector je, stačí ho trochu sledovat, konečně nasadit agenta – provokatéra, provést domovní prohlídku a důkazů je víc než dost), ale pouze k identifikaci piráta. V tuto chvíli tedy na scénu nastupují lidé mimo policii. Může se jednat například o detektivní agenturu pracující v oblasti softwarového pirátství (ano, i takovéto detektivy u nás máme), o nějakou tu organizaci hájící zájmy softwarových distributorů – či prostě o externí lidi pracující pro policii. Tyto „třetí strany“ si někdy vyhledávají piráty sami, někdy je vyhledávají na zakázku policie. Ať tak či tak, jediné, co se po nich chce je, aby řekli, že „INsector je Pepa Sdíleč, ulice U Sosáče, Internetov 3“; nebo aby jej alespoň identifikovali v rámci internetu. Toto mohou říct MINISTERSTVO VNITRA - odbor prevence kriminality, ředitelka Mgr. Jitka GJURIČOVÁ kontakt: Nad Štolou 3, Praha 7, 170 34 Mgr. Květa Dočkalová - 974 832 803, Helena Rysková - 974 833 187 e - mail: [email protected], http://www.mvcr.cz

37 veřejně, ale v českém právu máme i institut anonymního udání. A pokud takovýto „anonym“ přijde z důvěryhodného, policii dobře známého zdroje... Dalším důležitým bodem je, že když už jednou tito pomocníci policie ví, kdo to ten INsector je, není pro ně problém si to zjistit znovu. K tomu stačí jednoduchá indukce aplikovaná na celý vyhledávací proces, nebo prostě odvolání se na náhodu. Toto nové zjištění není – právě díky tomu, že se již ví, co se má zjistit – problém provádět, ale za použití již legálních prostředků. A samozřejmě obráceně – díky tomu, že není problém si později piráta zjistit legálně, není potřeba brát na právo při prvním zjišťování velké ohledy… Kromě toho ne vždy je nezbytné toto „znovuzjištění“ provádět. Pokud má policie dost důkazů o tom, že INsector je zlým pirátem, nepotřebuje již nic jiného. Záleží vždy na konkrétním případu a na příslušném soudci. Často ale tento krok není potřeba, protože povede-li se po identifikaci příslušného piráta a jeho IP průlom do jeho počítače, může dojít k pokusům dostat se do jeho stroje i přes různé známě chyby internetových prohlížečů, ICQ a dalších klientů, či pomocí dalších obdobných metod. A věřte tomu, že pokusy o takovouto snadnou identifikaci piráta bez nutnosti obracet se na soud jsou vždy. Krok 2: Důkazy Jakmile se ví, kdo že ten INsector je, je potřeba proti němu posbírat důkazy. To dělá nejčastěji policie na základě udání či tipu, ale v některých případech jim protipirátské organizace naservírují celý případ rovnou i s důkazy. Problém může nastat, pokud se nepodařilo piráta konkrétně identifikovat. Ale ani pak nemá policie důvod složit ruce do klína, stačí se obrátit na příslušného providera a požádat jej o údaje příslušející k jimi identifikovanému internetovému připojení. A pokud poskytovatel odmítne? Pak mu to může na žádost policie nařídit soud, pokud k tomu shledá dost důvodů – a to většinou není problém, jsou-li již k dispozici nějaké důkazy. Obecně se důkazy proti pirátovi – obchodníkovi – získávají třemi způsoby: falešná objednávka, sledování a domovní prohlídka. Nejjednodušší variantou je falešná objednávka. Důkazů při tom často poskytne INsector víc než dost – málokdo si dává při odesílání dopisu či balíčku pozor na své otisky prstů a podobné věci. Takže odesílání přes kdovíjak vzdálenou poštu výsledek většinou nepřinese. Druhou variantou získávání důkazů je sledování. To je, jakmile jednou policie zná totožnost pachatele, již celkem jednoduchou záležitostí. A poslední varianta je domovní prohlídka. Tato varianta je teoreticky nejsložitější, protože k domovní prohlídce je potřeba svolení soudu, který je jen tak nedá. Ovšem tohle ale má svá další ale... Prvním, zásadním ale je, kdy soud může přivolit k domovní prohlídce. Základem je, že musí existovat něco jako důvodné podezření, že v bytě jsou věci důležité pro trestní řízení. Ovšem kdy tu je důvodné podezření? Inu, to může být třeba když jsou spousty důkazů. Nebo to může být, když tu je – dejme tomu – nějaké anonymní oznámení. A, pokud se tak soudce rozhodne, mohou pro důvodné podezření stačit klidně i pouhé domněnky policie. Záleží jen na soudci. Kromě toho vydání povolení a jeho MINISTERSTVO VNITRA - odbor prevence kriminality, ředitelka Mgr. Jitka GJURIČOVÁ kontakt: Nad Štolou 3, Praha 7, 170 34 Mgr. Květa Dočkalová - 974 832 803, Helena Rysková - 974 833 187 e - mail: [email protected], http://www.mvcr.cz

38 následná realizace nemusí být často otázkou nikoli týdnů a měsíců, jak si mnozí představují, ale pouhých několika hodin. Druhým problémem je, že ne vždy je potřeba povolení k domovní prohlídce. Někdy může stačit i pouhé povolení k prohlídce „jiných prostor“, jehož sehnání je mnohem, mnohem jednodušší. Nemluvě o tom, že policie může zkusit ještě jeden trik – a to vstup do obydlí na základě výjimky ze zákona. Ten totiž policii umožňuje vstoupit do bytových i jiných prostor kdykoli, když věc nesnese odkladu a vstup do takovýchto prostor je nezbytný pro ochranu života nebo zdraví osob, nebo pro ochranu jiných práv a svobod, nebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti či pořádku. Policie sice pak může provádět jen úkony přímo související s tím, proč do bytu vtrhli – ale náhodou se stát může ledasco. A pak je tu poslední trik – pokud policii do bytu vpustíte dobrovolně, máte prostě smůlu. Zjistit totožnost piráta a pak proti němu shromáždit důkazy může být někdy problém. Ale nemusí být až tak zásadní, jak se na první pohled může zdát. Obzvláště pokud uvážíte, že policie i některé jiné protipirátské organizace s oblibou lanaří vysloužilé hackery a jim podobné, aby pro ně pracovali. Vždyť přece každý ví, že účel světí prostředky. Poznámka:přezdívka INsector, stejně jako uvedená adresa, jsou údaji zcela smyšlenými a s žádným existujícím či neexistujícím pirátem nemají žádnou přímou ani nepřímou souvislost.

Zdroj: Ekomail, www.zive 11. 5. 2007


39

Zdravotní rizika počítačových her a videoher :Rozvoj techniky s sebou přináší nové možnosti, ale i nová nebezpečí. V následujícím textu se zaměříme na rizika počítačových he,r a to zvláště pro děti a dospívající. Pojem videohry (anglicky video games), který se v následujícím textu vyskytuje, zahrnuje nejen počítačové hry, ale i hry provozované např. na mobilních telefonech nebo za pomoci jiných zařízeních spojených se zobrazovací jednotkou. Životní styl Je mimo pochybnost, že děti a dospívající v průmyslově vyspělých zemích tráví v současnosti mnohem více času sedavým způsobem života, než tomu bylo u minulých generací. To s sebou přináší četná zdravotní rizika (např. onemocnění pohybového systému, obezita, diabetes, kardiovaskulární nemoci). Hardy a spol. (2006) uvádějí u dívek mezi 12. až 15. rokem signifikantní nárůst času stráveného vsedě, při čemž videohry, video a televize se na času stráveném vsedě podílely téměř třetinou. Pohybový systém Hakala a spol. (2006) identifikovali častou manipulaci s počítači jako nezávislý rizikový faktor pro bolesti šíje a ramen a bolesti bederní páteře. Rozšíření počítačů a času, který děti a dospívající s počítači tráví, považují citovaní autoři za faktor, který vysvětluje nárůst těchto obtíží od roku 1990 do současnosti. Citovaní autoři považují počítačové aktivity doslova za „nové riziko pro veřejné zdraví“. Burke a Peper (2002) konstatují, že užívání joysticku a hraní počítačových her bylo signifikantním a nezávislým prediktivním faktorem pro tělesné obtíže, nejčastěji bolesti zápěstí a zad. Kratenová (2007) a spol. zjistili u 38,3 % českých dětí ve věku 11 až 15 let vadné držení těla. České děti se věnovaly tělesnému cvičení a sportu v průměru 4 hodiny týdně, kdežto sledování televize a hraní počítačových her jim zabralo v průměru 14 hodin týdně. Obezita a jídelní návyky Shields (2006) uvádí, že vzestup obezity se u kanadských dětí mezi lety 1978/1979 až 2004 ztrojnásobil, což dává mimo jiné do souvislosti s nárůstem „obrazovkového času“ (televize, videohry, počítače). Carvalhal a spol. (2007) konstatují nárůst nadváhy a obezity u portugalských dětí už ve věku 7 – 9 let a dávají to do souvislosti s časem tráveným elektronickými hrami. Stettler a spol. (2004) konstatují, že hraní videoher je v populaci švýcarských dětí nezávislým rizikovým faktorem obezity. S uvedenými je ve zdánlivém rozporu práce Van den Bulcka a Eggermonta (2006), kteří zjistili u 13 až 16 letých kvůli televizi a počítačovým hrám vynechávaní jídla. Lze totiž předpokládat, že excesivní hraní elektronických her a sledování televize přispívají ke všeobecně nesprávným jídelním návykům. Virtuální nevolnost, tendence riskovat a úrazy Fischer a spol. (2007) zjistili, že po hraní závodivé hry měly experimentální osoby tendenci více riskovat, než když hráli neutrální hry. Riziko úrazů zvyšují i poruchy rovnováhy, které se objevují po skončení her obsahujících např. simulovanou jízdu autorem (např. Fushiki a spol. 2005). To není pouze problémem počítačových her, ale i simulátorů pohybu, které se používají např. při výcviku v armádě (Regan a Price, 1994). Citovaní autoři popisují kromě poruch závratí MINISTERSTVO VNITRA - odbor prevence kriminality, ředitelka Mgr. Jitka GJURIČOVÁ kontakt: Nad Štolou 3, Praha 7, 170 34 Mgr. Květa Dočkalová - 974 832 803, Helena Rysková - 974 833 187 e - mail: [email protected], http://www.mvcr.cz

40 i nevolnost, žaludeční obtíže a bolest hlavy. Zdá se, že výskyt, trvání a závažnost těchto obtíží se liší u různých osob. Ma a Jones (2003) uvádějí, že u dětí, které se více věnovaly sledování televize, počítačovým hrám a videohrám, docházelo častěji ke zlomeninám horních končetin. Lehké tělesné cvičení se naopak uplatňovalo jako ochranný činitel. Oči Dlouhé hodiny hraní videoher a podobné aktivity zatěžují nemalým způsobem zrak. Blehm a spol. (2005) hovoří o počítačovém zrakovém syndromu, který se projevuje napětím očí, jejich únavou, podráždění, zčervenáním, rozmazaným a dvojitým viděním. Časté bývají také bolesti hlavy způsobené očními problémy. Jen pro zajímavost uvádím, že z hlediska oči je patrně nejvýhodnější, když pohled směřuje mírně dolů (ovšem příliš nízko umístěný monitor může vést k špatnému držení krku a páteře a působit jiné problémy). Kromě popsaných obtíží patrně dochází i k dalším poruchám. Tak Tong a spol. (2002) popisují závažnější formy astigmatismu u dětí ve věku 7 – 9 let, které se více věnovaly videohrám a užívání počítače. Epilepsie Obraz epilepsie vyvolané videohrou byl poprvé popsán v roce 1981. Shoja a spol. (2007) dávají v současnosti vyšší výskyt fotosenzitivní epilepsie do souvislosti s nástupem nových technologií, zejména televize a videoher. Chuang (2006) se zaměřil na výskyt epileptických záchvatů u hráčů interaktivních online her. Těmto hrám se údajně věnuje více než 3,4 miliónů lidí na Tchaj-wanu, 4 milióny v Koreji, 2 milióny v USA a 7 miliónů v Číně. Nové online hry jsou krvavější, násilnější, složitější a graficky propracovanější. Autor cituje práce, podle nichž souvisejí online hry s emočními poruchami, nutkavým myšlením a násilným chováním. Citovaný autor popsal soubor 10 osob, u nichž online hry vyvolávaly epileptické záchvaty. Uzavírá, že se jedna o heterogenní soubor, který se liší od fotosenzitivní epilepsie vyvolané videohrami a doporučuje hráče před tímto rizikem varovat. Vztahy, sociální dovednosti, školní prospěch Podle Lo a spol. (2005) dochází u dospívajících, kteří se věnují online hrám, ke zhoršení kvality interpersonálních vztahů a k úzkosti v sociálních vztazích a to úměrně času, který trávili těmito hrami. Lze předpokládat, že mezilidským vztahům škodí i agresivita, o níž více dále. Adaptaci dospívajícího patrně zhoršuje také okolnost, že „obrazovkový čas“ je nezávislým rizikovým faktorem pro špatný školní prospěch (Sharifa a Sargenta, 2006). Násilí Carnagey a spol. (2006) uvádějí, že více než 85 % videoher obsahuje nějakou formu násilí a přibližně polovina z nich násilné chování závažného charakteru. Haninger a Thompson (2004) zjistili mezi 396 videohrami určenými pro dospívající podíl násilných videoher v 94 %. Lemmens a spol. (2006) uvádějí, že násilné videohry preferují spíše chlapci s menší mírou vcítění, se sklonem k násilí a s nižší inteligencí. Podle citovaných autorů je v tomto případě kauzalita obousměrná, protože násilné videohry mimo vůči násilí desenzitizují a snižují empatii. Alikasifoglu a spol. (2007) popsali soubor šikanovaných a šikanujících dospívajících. Mimo jiné zjistili mezi šikanovanými i šikanujícími bylo více kuřáků, těch a kdo pili alkohol a věnovali se počítačovým hrám. MINISTERSTVO VNITRA - odbor prevence kriminality, ředitelka Mgr. Jitka GJURIČOVÁ kontakt: Nad Štolou 3, Praha 7, 170 34 Mgr. Květa Dočkalová - 974 832 803, Helena Rysková - 974 833 187 e - mail: [email protected], http://www.mvcr.cz

41 Bushman a Huesmann (2006) dokládají metaanalýzou, že násilí v médiích včetně televize a počítačových her, zvyšuje z krátkodobého hlediska více agresivitu u dospělých než u dětí, z dlouhodobého hlediska naopak ale více agresivitu u dětí než u dospělých. Zdá se, že nejnebezpečnější formy násilí v počítačových hrách jsou ty, které může dospívající v reálním životě snadno napodobit. Např. bodnutí nožem v takové hře představuje pro okolí dospívajícího větší riziko než používání interkontinentálních raket. Gentile a Stone (2005) shrnují poznatky v této oblasti a uvádějí, že násilné hry podněcují agresivní emoce, vyvolávají související změny fyziologie a korelují s agresivním chováním. Bartholow a spol. (2005) uvádějí, že kromě desenzitizace vůči násilí se při agresivních hrách navíc oslabuje empatie a narůstá hostilní vnímání okolí. Bushman a Huesmann (2006) dále konstatují, že už prostá přítomnost zbraně v zorném poli zvyšuje množství agresivních myšlenek, to platí tím spíše v situaci, kdy někdo pozoruje agresivní chování. Děti, podobně jako mláďata primátů, mají tendenci napodobovat to, s čím se setkávají. Desenzitizace vůči krvi nebo porušení integrity lidského těla může být užitečná např. pro chirurga. U dospívajících je však nevýhodná, protože se tak snižují užitečné zábrany při používání násilí vůči sobě nebo druhým. Bushman a Huesmann (2006) uvádějí, že násilně se chovající kladní hrdinové jsou z hlediska učení se násilí ještě nebezpečnější než násilně se chovající záporné postavy. Závažná je i skutečnost, že násilné videohry vedou u dětí a dospívajících k snížení prosociálního chování (přehled viz Carnagey a spol., 2006). Citovaní autoři uvádějí, že v experimentu došlo po 20 minutách hraní agresivních her při pozorování násilí k relativně nižšímu vzestupu tepové frekvence a kožní galvanické reakce, než když před tím hrály pokusné osoby nenásilné hry. Podle Funka (2005) by měli klinici povzbuzovat rodiče, aby omezovali hraní agresivních videoher u dětí a podněcovali jejich kritické uvažování. Brady a Matthews (2006) konstatují, že agresivní videohry jsou nebezpečné pro všechny dospívající a představují zvláště velké riziko pro dospívající, kteří vyrůstali v násilně se chovajících rodinách či společenstvích. Obr. 1. Desenzitizace vůči násilí během násilných her (volně podle Carnagey a spol., 2006). Opakující se hraní násilných her spojené s pozitivním emočním obsahem, hudbou, s humorem, odměna za násilné chování, rostoucí intenzita násilných podnětů, když dítě přechází k hrám určeným pro starší ročníky Vyhasnutí strachu z násilí Podceňování Menší Nižší soucit Přesvědčení, že Odsuzování závažnosti pozornost s oběťmi násilí je normální násilí klesá zranění násilí Nižší ochota pomoci obětem násilí a odkládání případné pomoci. Vyšší pravděpodobnost zahájení agresivního chování, závažnější forma agrese, delší trvání agresivního chování. Návyková rizika Existuje tendence řadit patologický vztah k počítačům, internetu a videohrám mezi návykové a impulzivní poruchy (tj. do stejné skupiny jako např. patologické hráčství, pro které je ale charakteristické hraní o peníze či jinou hmotnou odměnu). MINISTERSTVO VNITRA - odbor prevence kriminality, ředitelka Mgr. Jitka GJURIČOVÁ kontakt: Nad Štolou 3, Praha 7, 170 34 Mgr. Květa Dočkalová - 974 832 803, Helena Rysková - 974 833 187 e - mail: [email protected], http://www.mvcr.cz

42 Mezi lidmi nadměrně se věnujícím počítačům byl zjištěn vysoký výskyt jiných duševních problémů, manželských konfliktů a syndrom vyhoření. To by nemělo překvapit, protože uvedené faktory jsou rizikovými činiteli i ve vztahu k závislostem nebo patologickému hráčství. Ng a Wiemer-Hastings (2005) hovoří přímo i internetové závislosti a k jejím projevům řadí selhávání ve škole nebo problémy v rodinných i dalších vztazích. Grusser a spol. (2005) vytvořili na základě definic závislosti a patologického hráčství Mezinárodní klasifikace nemocí a americké DSM-IV novou diagnostickou kategorii, kterou nazvali „excesivní hraní počítačových her a videoher“. V jejich souboru děti ve věku 11 až 14 let se tato porucha vykytovala v 9,3 %. Citovaní autoři popisovali u postižených dětí jiné komunikační vzorce, zhoršenou schopnost soustředění na školní povinnosti a odlišné způsoby, jak zvládat negativní emoce. Autoři považují excesivní hraní videoher za neadekvátní způsob zvládání stresu. Podobně Johansson a Gotestam (2004) přirovnávají excesivní provozování počítačových her k patologickému hráčství, i když počítačové hry nejsou finančně odměňovány. Výskyt této nové poruchy v norské populaci 12 – 18 letých odhadují na 2,7 % (téměř 4x častěji u chlapců). S použitím adaptované definice patologického hráčství podle DSM-III-R zjistili Griffiths a Hunt (1998) výskyt závislosti na počítačových hrách mezi 12–16 letými Brity u jednoho z pěti dospívajících. Autoři tohoto sdělení považují za nejvhodnější řadit „závislost“ na počítačových hrách do skupiny „jiné návykové a impulzivní poruchy“ (kód F63.8 podle 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí). Leung (2004) upozorňuje, že na Internetu a online hrách „závislí“ dospívající používají počítač především k navození libosti nebo útěku před nepříjemnými duševními stavy, kdežto normální dospívající ho používají k racionální práci s informacemi. Zneužívání alkoholu, drog a patologické hráčství Griffiths a Wood (2000) srovnávají excesivní věnování se počítačovým hrám s patologickým hráčstvím a konstatují, že některé videohry se hazardním hrám v mnoha směrech podobají. Uvedení autoři také upozorňují na rizika hazardních her na Internetu. V některých videohrách objevuje i zneužívání psychoaktivních látek (Thompson a spol. 2006). Jestliže se nepříznivý vliv televize na zneužívání alkoholu prokázal (Robinson a spol., 1998), význam počítačových her v tomto směru není zcela jasný. Je ovšem známo, že jedna návyková nemoc může snadno přejít v jinou (např. závislost na heroinu v závislost na alkoholu nebo patologické hráčství v závislost na alkoholu), proto je třeba dospívajícím, kteří měli problémy s excesivním hraním počítačových her, věnovat zvýšenou pozornost při prevenci škod působených psychoaktivními látkami. Zajímavá práce MacDougall a spol. (1983) zjistili, že kombinace stresující videohry a kouření tabáku zvýšila krevní tlak více než by odpovídalo součtu zvýšení tlaku pro samotné kouření nebo samotnou videohru. Za zneklidňující lze považovat zjištění Bradyho a Matthewse (2006), že po skončení hraní násilné videohry se u zkoumaných dospívajících objevily mimo jiné i permisivnější postoje k alkoholu a marihuaně. Další zdravotní a psychologická rizika Uvedený výčet zdravotních rizik v důsledku excesivního věnování se počítačovým hrám není úplný. Např. Kimata (2003) popsal v souvislosti s videohrami zvýšený výskyt kožních alergických reakcí. S ohledem na stres, který provází videohry, zvýšení krevního tlaku (Brady a Matthews, 2006), hypokinezu, větší tendenci riskovat a další okolnosti lze předpokládat i další rizika. MINISTERSTVO VNITRA - odbor prevence kriminality, ředitelka Mgr. Jitka GJURIČOVÁ kontakt: Nad Štolou 3, Praha 7, 170 34 Mgr. Květa Dočkalová - 974 832 803, Helena Rysková - 974 833 187 e - mail: [email protected], http://www.mvcr.cz

43 Krátce o léčbě Youngová (Young, 1998) uvádí, že strategie, které se používají při léčbě zahrnují především práci s motivací, změnu životního stylu, využívání vlivu širšího okolí, rozpoznávání spouštěčů a vyhýbání se jim nebo jejich lepší zvládání, prohlubování sebeuvědomění, udržování dobrého stavu a prevenci relapsů. Autorka také upozorňuje na skutečnost, že návykové chování ve vztahu k Internetu může být formou úniku, před jiným duševními problémy, které je třeba také léčit. Jedná se o postupy, které se používají i při léčbě jiných návykových nemocí (Nešpor, 2000). Kontrolované studie týkající se efektivity léčby „závislosti“ na počítačových hrách jsme ale v literatuře nenašli, důvodem může být i neustálená diagnostická kritéria této poruchy. Videohry u dětí a dospívající Je známo, že návykové problémy se rozvíjejí v dětství a dospívání rychleji. Nedostatečný rozvoj sociálních dovedností a jednostranný životní styl má také v dětství a dospívání vyšší rizika než v pozdějších letech. Velmi rizikový je pro děti prvek násilí v počítačových hrách, který může podstatně zhoršit schopnost jejich adaptace ve společnosti. Děti jsou navíc v souvislosti se školními povinnosti více ohroženy hypokinezou (nedostatkem pohybu), což s sebou přináší četná rizika. Toho by si měli být vědomi rodiče, pedagogové i příslušníci pomáhajících profesí. Počítačové hry v životě českých dětí Informace o tom, do jaké míry se čeští dospívající věnují počítačovým hrám, resp. jaké mají počítačové hry souvislosti s některými formami chování, jsme získali z databáze studie Mládež a zdraví (The Health Behaviour in School-aged Children) (Csémy, 2007). Data pocházejí z roku 2006 a týkají se pouze žáků 9. tříd ZŠ (N= 1665, 842 chlapců, tj. 50,6%). Hraní počítačových her bylo velmi rozšířené mezi chlapci - 52 % uvedlo, že hraje počítačové hry ve všední dny alespoň dvě hodiny, o víkendech to bylo 62 %. U děvčat se hra touto intenzitou vyskytovala podstatně řidčeji (15, respektive 17 procent). Korelační analýzou jsme zjišťovali těsnost souvislosti mezi intenzitou hraní počítačových her (kategorizováno počtem hodin věnovaných hře během všedních dnů a během víkendových dnů) a mezi frekvencí kouření, pití alkoholických nápojů, užívání marihuany, dále mezi rvačkami, šikanováním druhých a výskytem snížené známky z mravů. Výsledky naznačily, že mezi sledovanými formami chování a hraním počítačových her existuje statisticky významný vztah, i když hodnoty korelačních koeficientů nebyly vysoké. Výsledky lze interpretovat tak, že časté hraní počítačových her souvisí s častějším konzumem alkoholických nápojů, zejména piva, destilátů nebo míchaných alkoholických nápojů, dále s častějším kouřením cigaret a kouřením marihuany. Rovněž je zde naznačena souvislost s častějšími rvačkami a šikanováním druhých a sníženou známku z chování. V obecné rovině je možné předpokládat, že děti, které v nadměrné míře hrají počítačové hry, mají současně také horší kontrolu regulace chování.

Prim. MUDr. Karel Nešpor, CSc. a PhDr. Ladislav Csémy


44

Vybrali jsme pro vás - ze zahraničí: Pracovní stáž v Luzernu - spolupráce města Olomouce s partnerskými městy Město Olomouc úspěšně rozvíjí spolupráci se zahraničními partnerskými městy v mnoha různých formách, jako jsou např. výměnné stáže, společné výstavy umělců, spolupráce na vydávání prezentačních publikací atd. Také škála oborů, ve kterých se vzájemná spolupráce odehrává, je široká – od kultury, sportu, životního prostředí přes školství, zdravotnictví, sociální péči až po knihovnictví, ochranu veřejného pořádku a podnikání. V dubnu letošního roku jsem s Mgr. Petrem Prinzem z Charity Olomouc v rámci pravidelných výměn absolvovala týdenní pracovní stáž v Luzernu. Hlavním tématem naší stáže byla bezpečnost, intervence a prevence ve městě a problematika osob závislých na drogách a alkoholu. Z rozsáhlého pracovního programu nabízím několik postřehů z realizace projektu, který nám v terénu představil náš hostitel a pracovník radnice pan Anton Häfliger. Jde o projekt s názvem „SIP – Sicherheit, Intervention, Prävention“ v překladu „Bezpečnost, intervence, prevence“. Motto : „Za Luzern bezpečný a čistý“. Projekt se uskutečnil v pilotní fázi, která je ještě prodloužená. Jeho základní čtyři cíle jsou: Zvýšit pocit bezpečí Podporovat klidné soužití Snížit počet stížností Omezit vandalismus a agresivitu, zredukovat poškozování města Realizátor projektu se inspiroval v Zürichu, kde shromažďoval podklady o obdobných aktivitách. Poté vznikla vize aplikovaná na podmínky města Luzernu. Pro realizaci programu vznikly tři pracovní úvazky obsazené čtyřmi zaměstnanci. především terénní práce v ulicích Těžištěm celého projektu je a v problematických lokalitách. V počátcích projektu byla stanovena pracovní doba v rozmezí 11.00 hod. – 21.00 hod. Záhy se ale ukázalo, že je nutné posunout program do nočních hodin. Otázkou bylo i to, zda mají pracovníci chodit pěšky, či jezdit na kolech. V současnosti byla přednost dána chůzi. Pracovní týmy se pohybují pěšky, což vede ke zjištění řady cenných informací z terénu. Denně tak pracovníci nachodí přes 20 km. Praktický průběh terénní práce je dobře připraven. Pracovníci mají u sebe komplexní vybavení promyšlené do detailů. Namátkou uvádím - lékárnička, sáčky pro lidi, aby si po sobě uklidili, kondomy s brožurou o nebezpečí AIDS, rukavice, letáky, box na použité injekční stříkačky apod.Nejvytíženějším obdobím je pátek a sobota. Již před začátkem projektu vznikla podrobná statistika, která umožňuje jedinečné mapování terénu. K anonymní statistice má přístup policie, což jí umožňuje utvořit si jasnou představu o situaci v konkrétních lokalitách. Po ukončení pilotní fáze projektu vznikla malá přestávka a po ní se město rozhodlo v projektu pokračovat.


45 V rámci nové etapy, která běží dosud, byli přijati noví pracovníci a to celkem šest zaměstnanců na čtyři pracovní úvazky. Do konce letošního roku je projekt stále v pilotní verzi. První pilotní fáze byla hodnocena fakultou sociální práce jako velmi pozitivní. Důkazem toho jsou mimo jiné i výstupy sociologického šetření, kde 77% dotázaných se vyjádřilo pro pokračování projektu. Výsledky terénní práce v rámci projektu byly rovněž publikovány a komplexní evaluace proběhne na konci roku. Noční Luzern z pohledu terénních pracovníku SIP projektu Součástí naší stáže byl i noční monitoring problémových částí Luzernu a kontakt s pracovníky SIP projektu při práci. Mezi navštívené lokality patřilo vlakové nádraží a prostor před ním, náměstí před kongresovým centrem, nábřeží, veletržní místo s atrakcemi, pobřeží jezera (Uffschöti) a průchod obytnou i průmyslovou zónou podél nábřeží jezera. Překvapivým jevem bylo extrémní množství mladých lidí konzumujících alkoholové a nealkoholové drogy. Úkolem terénních pracovníků, jak jsme sledovali při profesionálních zásazích, bylo především nenásilně kontaktovat problematické skupiny a jednotlivce, vybízet a motivovat je k bezproblémovému jednání, případně i nabízet pomoc. Pracovníci např. rozdávají již zmíněný materiál, poskytnou informace a fungují částečně i jako mediátoři v konfliktních situacích. V zásahu byli dva pracovníci (týmy pracují vždy po dvou). Zajímavá zjištění: - Projekt je promyšlený a předem propracovaný, má dobrý systém evaluace. - Komplexní přístup umožňuje spolupráci s mnoha složkami, stará se i o jejich vyvážené zastoupení. - V projektu SIP je patrná role koordinátora a informátora. - V problematických lokalitách je projekt očividně přínosem, má skvělý preventivní charakter, tvoří předstupeň represivního přístupu.

PhDr. Jarmila Fritscherová, manažerka prevence kriminality Magistrátu města Olomouce


46

Výzva hlavního lékaře USA k národní akci pro prevenci a omezování pití alkoholu u nezletilých Úvodem je třeba uvést, že nezletilými se v USA míní osoby pod 21 let, tedy do věku, od kdy je možné oficiálně kupovat a konzumovat alkohol. Ve zmíněné výzvě se konstatuje, že alkohol se podstatným způsobem podílí na násilí a úrazech. Jen v důsledku úrazu pod vlivem alkoholu umírá ročně v USA kolem 5000 nezletilých. K dalším rizikům patří otravy, rizikové sexuální chování pod vlivem alkoholu, rychlý rozvoj závislosti a poškození vyvíjejícího se mozku nezletilých. Nepřekvapuje, že dospívající, kteří více pijí alkohol, mívají také horší školní prospěch. Podstatná je skutečnost, že problémům, působeným alkoholem u dospívajících, lze předcházet a to na úrovni rodiny (např. přiměřený rodičovský dohled), školy i širší společnosti. Prevence by měla začít ještě před pubertou, měla by být systematická a dlouhodobá, jednotliví aktéři by měli spolupracovat. Kromě toho se doporučuje omezovat prodej alkoholu na určitých místech, zákaz sponzorování akcí pro mládež alkoholovým průmyslem, striktní dodržování zákonů, které zakazují prodej alkoholu nezletilým, omezování reklamy a zvýšení ceny alkoholu pro dospívající. Cenou alkoholu se nemyslí jen finanční stránka, ale i nižší dostupnost, tedy i větši námaha spojená s opatřováním a také větší riziko postihu ze strany rodičů nebo společnosti. Důležité je také vytvářet pro nezletilé bezpečná prostředí bez alkoholu. Nezletilým, kteří mají problémy s alkoholem, je třeba včas poskytnout pomoc - vhodné jsou např. posilování motivace k abstinenci nebo práce s rodinou (Call to Action, 2007). A u nás? Spotřeba 100% alkoholu na jednoho obyvatele je u nás podle materiálů OECD v porovnání s USA téměř o třetinu vyšší. V České republice se také mnohem častěji objevuje opilost u šestnáctiletých (Csémy a Nešpor, 2001). Hlavní lékař USA uvádí, že prevence problémů působených alkoholem u dospívajících je celonárodní odpovědností. To platí tím spíše v České republice.

Prim. MUDr. Karel Nešpor, CSc.. Národní koordinátor Evropského akčního plánu o alkoholu Světové zdravotní organizace PhDr. Ladislav Csémy Psychiatrické centrum Praha

Literatura Call to Action. Four Chapters, plus a message from Secretary Leavitt, Forward from Acting Surgeon General Moritsugu, an introduction, and appendices, 2007. (Text výzvy hlavního lékaře USA viz www.surgeongeneral.gov/topics/underagedrinking/ Full) Csémy L, Nešpor K. Alkohol u dětí a dospívajících v USA a v České republice. Dostupné na www.plbohnice.cz/nespor/prerel.doc


INFORMAČNÍ SERVIS prevence kriminality

Recommend Documents