vývoj kriminality mládeže v České republice

vývoj kriminality mládeže v České republice JUDr. Roman SVATOŠ, Ph.D., Vysoká škola evropských a regionálních studií České Budějovice, Katedra právních oborů a bezpečnostních studií

Základní pojmy

nální, vysoce dynamický, sociálně patologický jev, zahrnující činy (jednání) osob určitého věkového vymezení v daném čase i teritoriálním rámci, jež byly (tj. zjevná delikvence), nebo mohly být (tj. latentní delikvence) procedurálně posouzeny speciálními státními orgány jako delikventní, tj. neslučitelné s kodifikovanými normami trestního práva. V této souvislosti nutno poznamenat, že pojem delikvence nemusí být totožný s pojmem kriminalita. K tomu Meteňko uvádí2), že pod pojem delikvence se zahrnují i činy, které ohrožují a porušují základní společenské vztahy, přičemž jejich stupeň nedosahuje úroveň společensky nebezpečných trestných činů. Tedy delikvence je pojem širší než kriminalita.

Kriminalita mládeže Definovat delikvenci mládeže se pokusil Neumann1), který uvádí, že delikvence mládeže je multidimenzio-

Zapletal3) uvádí, že jestliže pod kriminalitou rozumíme úhrn pro společnost nebezpečných jednání, které označuje právní úprava jako trestné

Úvod Problematice kriminality mládeže se trvale věnují kriminologové i celá společnost. Na jedné straně existuje určitá vyšší míra tolerance, kdy jsou pachateli děti, a to vzhledem k jejich nezralosti. Na druhé straně existují zvýšené obavy z kriminality mládeže a společnost volá po účinnějších opatřeních, např. zvýšení trestů, snížení věkové hranice trestní odpovědnosti pod současných patnáct let atd. Než se pustíme do hledání odpovědí na otázky, jakou měrou se podílí mládež na kriminalitě, zda je současná mládež brutálnější a jaké jsou perspektivy vývoje kriminality mládeže, je nutno si vysvětlit některé důležité pojmy.

1 ) NEUMANN, J.: K problematice osobnosti pubescentního delikventa. In: Aktuální problémy kriminologie II: sborník statí pracovníků Výzkumného ústavu kriminologického při GP ČSSR. Praha: Výzkumný ústav kriminologický při Generální prokuratuře ČSSR, 1981, s. 17–23. 2 ) METEŇKO, J. – KLOKNEROVÁ, M.: Prevencia kriminality mládeže v policajných činnostiach 2002–2005 – záverečná zpráva z výzkumu. Bratislava: A PZ v Bratislave, 2006, s. 9. 3 ) ZAPLETAL, J. a kol.: Kriminologie. Díl II. Zvláštní část. Praha: Policejní akademie České republiky, 1994, s. 5.

kriminalistika 2/2013

139

činy, pak u mládeže vzhledem k její věkové struktuře, biologickým, psychickým a dalším zvláštnostem přistupujeme k další diferenciaci, a to dle věku. Kriminalita mládeže zahrnuje především skutky, kterých se dopustila kategorie „mladistvých“ (15–18 let). Do kriminality mládeže se však zahrnuje i „dětská prekriminalita“ (do 15 let věku) a kriminalita mladých dospělých (od 18 do 24 let). Názvu prekriminalita se používá pro činnost, které se dopouštějí osoby před dosažením trestní odpovědnosti. Ty páchají tzv. „čin jinak trestný“. Válková, Kuchta a kol.4) definují kriminalitu mládeže jako nejzávažnější sociálně patologický jev, tedy poruchu v chování mládeže, projevující se v porušování trestněprávních norem. Autoři definují i delikvenci mládeže, když uvádějí, že v užším smyslu se jí rozumí kriminalita dětí a mladistvých, tedy případy, kdy dítě spáchá čin jinak trestný, nebo mladistvý spáchá trestný čin. V širším smyslu je možné pod tento pojem zahrnout i jednání, která nejsou trestným činem pouze díky nízké společenské škodlivosti, tzn. např. některé přestupky, podobající se svými znaky formálním znakům trestných činů. Můžeme shrnout, že kriminalita mládeže (tak jako ostatní kriminalita), je sociálně patologický jev, jež vzhledem k věku pachatelů je navíc jev vysoce závažný, který může mít vážné negativní důsledky v dalším budoucím chováním jedinců spočívající (pro účely tohoto příspěvku) v porušování trestněprávních norem.

Dítě a mladistvý Pojem dítě není v právním řádu vymezen jednotně. Například dle článku 1 Úmluvy o právech dítěte se za dítě považuje každá lidská bytost mladší 18 let, pokud podle právního řádu, jenž se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaženo dříve. V zákoně č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen „ZSM“), je stanoveno, že pokud není zákonem (např. trestním zákoníkem) stanoveno jinak, pak se rozumí: • mládeží – děti a mladiství, • dítětem mladším patnácti let – ten, kdo v době spáchání činu jinak trestného nedovršil patnáctý rok věku, • mladistvým – ten, kdo v době spáchání provinění dovršil patnáctý rok a nepřekročil osmnáctý rok svého věku. V zákoně č. 40/2009 Sb. trestní zákoník, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen „TZ“), je stanoveno: • trestní odpovědnost mladistvých a sankce jim ukládané upravuje zákon o soudnictví ve věcech mládeže, pokud zákon o soudnictví ve věcech mládeže nestanoví jinak, postupuje se podle trestního zákoníku, • dítětem se rozumí osoba mladší osmnácti let, pokud trestní zákon nestanoví jinak. Je nutné rozlišovat pojmy dítě mladší patnácti let dle zákona o soud-

4 ) VÁLKOVÁ, H. – KUCHTA, L. a kol.: Základy kriminologie a trestní politiky. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. s. 321.

140


nictví ve věcech mládeže a pojem dítě dle trestního zákoníku. Zde se jedná o osoby mladší osmnácti let. Pokud však trestní zákoník v některém ustanovení stanoví věkovou hranici u dítěte nižší než osmnáct let, považuje se v tomto případě za dítě osoba, jejíž věk je takto vymezen (např. u trestného činu vraždy dle § 140 odst. 3 písm. c) TZ je za dítě považována osoba mladší patnácti let). Vymezení dalších pojmů (kriminologické členění) • 0–6 let – dítě předškolního věku • 7–11 let – dítě mladšího školního věku • 12–14 let – dítě staršího školního věku • 0–14 let – nezletilí • 15–17 let – mladiství • 18 let – věk blízký věku mladistvému •18–23 let – mladý dospělý Pro potřeby kriminologie (a tohoto příspěvku) jsou významné zejména dva pojmy, a to nezletilí (0–14) a mladiství (15–17). Věková hranice trestní odpovědnosti V České republice je věková hranice trestní odpovědnosti stanovena na 15 roků věku. Dlouhá léta probíhají diskuse, zda věkovou hranici snížit například na 14 roků jako ve Slovenské republice nebo jiných zemích Evropy, či ji zachovat na 15 letech. Zastánci a odpůrci mají celou řadu argumentů, kterými podporují své koncepce. Osobně se domnívám, že snižovat trestní odpovědnost pod 15 let je

zbytečné. Vycházím ze skutečnosti, že kriminalita mládeže v posledních letech významně klesá (viz. dále), a to, že by stoupala agresivita mládeže, se nepodařilo doposud věrohodně prokázat. Pohled veřejnosti, že mládež je stále agresivnější, nevychází ze žádných solidních podkladů, ale pouze z mediální „masáže“, která je ovlivněna honbou po senzacích. Jednotlivé mezní případy se poté generalizují na celou mladou populaci. Ani v Evropě není názor na stanovení věku trestní odpovědnosti jednotný, viz vybrané země: Severní Irsko Švýcarsko Velká Británie (Skotsko) Velká Británie (Anglie, Wales) Turecko Nizozemsko Francie Itálie Slovensko Maďarsko Rakousko Spolková republika Německo Dánsko Finsko Norsko Švédsko Belgie Polsko Portugalsko Španělsko Poznámka:

7 8 10

7 (15)* (16)**

11 12 13 14 14 14 14 14 15 15 15 15 16

(18)*** 16 16

16

* Ve Švýcarsku je výrazně uplatňován sociálně-opatrovnický model. Proti dítěti ve věku od 7 do 15 let lze vést řízení pouze prostřednictvím právních zástupců mládeže. Až po dovršení 15. roku věku je možné vést trestní řízení před soudními orgány. ** Ve Skotsku lze stíhat děti ve věku 8–16 let výjimečně – na zvláštní povolení. *** v Belgii lze stíhat mladistvé mezi 16 až 18 rokem pouze pro dopravní delikty.5)

5 ) ZOUBKOVÁ, I.: Kontrola kriminality mládeže. 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2002. s. 106–107.


141

Fenomenologie kriminality mládeže Kriminalita mládeže se vyznačuje zvláštními rysy. Tyto jsou odvozeny právě z nízkého věku pachatelů, tedy jejich fyzické a sexuální nezralosti, vyššího stupně agresivity, vytváření si postavení v okolí aj. Mezi základní rysy struktury kriminality mladých lidí patří zejména nedostatečná plánovitost trestné činnosti, neadekvátní

jednání, virtuální realita, neschopnost odložit uspokojení potřeb, rozpoznávací a ovládací schopnost není zachována pod vlivem emocí, vandalismus, šikana, potřeba prostředků na obstarání drogy, tíhnutí k extremistickým hnutím, trávení času ve skupinách vrstevníků, dřívější zahajování sexuálního života a další.

Tabulka č. 1

Kriminalita v České republice v roce 2011 Pachatelé Název Zjištěno Objasněno Objasněno Celkem Nezletilí Mladiství v% 1-14 let 15-17 let

Vraždy Loupeže Úmyslné ublížení na zdraví Násilné činy celkem: Znásilnění Pohlavní zneužití Mravnostní činy celkem: Krádeže vloupáním Krádeže prosté Majetkové činy celkem: Obecná kriminalita celkem: Hospodářské činy celkem: CELKOVÁ KRIMINALITA:

Mládež 1-17 let v% 5 3,0 398 18,9 342 7,9

173 3 761 5 264

148 1 729 3 752

85,55 45,97 71,28

166 2 101 4 321

0 151 88

5 247 254

19 409

13 148

67,74

13 444

348

722

1 070

8,0

675 672

468 500

69,33 77,40

405 440

24 47

35 120

59 167

14,6 38

2 086

1 465

70,23

1 224

78

175

253

20,7

59 672

12 092

20,26

10 061

355

927

124 274 203 675

22 130 39 348

17,81 19,32

19 677 34 842

328 828

1 083 2 208

1 411 3 036

7,2 8,7

252 957

76 295

30,16

69 983

1 502

3 756

5 258

7,5

28 216

13 365

47,37

13 349

28

122

150

1,1

317 177

122 238

38,54

114 975

1 568

4 058

5 626

4,9

1 282 12,7

Zdroj: www mvcr.cz

Vysvětlivka: Tabulka č. 1 ukazuje jednotlivé druhy kriminality (členěné dle kriminologického hlediska) v České republice v roce 2011, a to konkrétně vybrané trestné činy. V tabulce jsou 142

uvedeny počty registrovaných trestných činů, počet objasněných, procento objasněnosti, celkový počet pachatelů, z toho počet pachatelů do 15 let věku, počet pachatelů mladistvých kriminalistika 2/2013

a počet pachatelů mládeže a procentuální podíl pachatelů mládeže ke všem pachatelům. Celkovou kriminalitu dělíme pro naši potřebu na obecnou a hospodářskou (používají se i jiná členění, např. na majetkovou, násilnou, mravnostní, hospodářskou, ostatní a zbývající). Pokud nesouhlasí součty pachatelů (např. hospodářská + obecná kriminalita = celková kriminalita), je to z důvodu, že jeden trestný čin může spáchat více osob anebo více trestných činů může být spácháno jednou osobou anebo více trestných činů více osobami, přičemž počet těchto trestných činů se neshoduje s počtem pachatelů. Dalším důvodem, proč nesouhlasí některé součty, je ta skutečnost, že zde nejsou zahrnuty všechny trestné činy, ale pouze vybrané-nejzávažnější. Z celkového počtu pachatelů násilné kriminality, tedy z 13 444, bylo 348 pachatelů nezletilých, což činí téměř 3 %, a 722 mladistvých, což činí 5 %. Celkem se na násilné kriminalitě podílela mládež necelými 8 %. To představuje téměř dvojnásobek oproti podílu na celkové kriminalitě, který činí necelých 5 %. Vyšší podíl účasti mládeže na násilné kriminalitě vyplývá z té skutečnosti, že mladí lidé jsou, a to zejména mladiství, dostatečně fyzicky disponováni, více „odvážní“ a inklinují k rychlým způsobům řešení. To jsou právě předpoklady pro páchání násilné kriminality. Vražd se účastnili pouze mladiství, a to v pěti případech, což činí 3 %. Nezletilí nespáchali žádnou vraždu. Vysoký podíl mládeže, téměř 20 %, je u trestného činu loupeže. Jedná se zejména o loupeže mezi mladými lidmi navzájem, ale i o loupeže na místech, kde se nachází větší množství kriminalistika 2/2013

peněz a jsou pod dohledem nedostatečného počtu osob. Jde například o loupeže v barech, sázkových kancelářích, čerpacích stanicích, malých poštách, atd. Právě při těchto loupežích je nutné využít fyzické kondice – rychlý příchod na místo, odvaha, překonání překážky (pultu, skleněné zábrany atd.) a rychlé opuštění místa, to za pomoci zakrývání a maskování obličeje různými čepicemi, šálami, roláky. Z důvodu rychlosti jejich jednání jsou pak pachatelé těžko dopadeni a odhaleni. Kriminalisté mají k dispozici většinou pouze záznam z kamerového systému a jiné stopy chybí. Na mravnostní kriminalitě se mládež účastní největší měrou oproti ostatním druhům kriminality, konkrétně 20,7 %. Tento vysoký podíl lze spatřovat v tom, že mladá generace teprve sexuálně dospívá a s tím je spojena celá řada problémů, například zvídavost, agresivita, neschopnost ovládnout sexuální nutkání aj. Podíl mládeže na trestném činu znásilnění činí téměř 15 %. Účast 6 % nezletilých na tomto trestném činu svědčí mimo jiné o značné fyzické a sexuální vyspělosti dnešních dětí. Pohlavní zneužití je typické právě pro mládež. Na uvedeném trestném činu se mládež podílí 38 %. K pohlavnímu zneužití dochází zejména mezi mladými osobami při získávání prvních sexuálních zkušeností, když jeden z účastníků je mladší 15 let. Tento druh trestné činnosti není natolik závažný, jako když jde o případy, kdy dospělí lidé zneužívají děti a často jim tímto jednáním způsobí celoživotní trauma. Pokud jde o celkovou majetkovou kriminalitu, na této se podílí nezletilí 2,4 % a mladiství 6,3 %, celkem se 143

mládež na této kriminalitě podílí 8,7 %. Vzhledem k tomu, že podíl mládeže na celkové kriminalitě je okolo 5 %, je majetková kriminalita páchána mládeží poměrně často. Tento vysoký podíl je způsoben zejména potřebou vylepšení ekonomické situace mladých lidí z důvodu ekonomicky náročného způsobu života (majetek stojí na prvním místě v žebříčku hodnot). Vysokou měrou se mládež účastní na krádežích vloupáním, konkrétně v 13 %. Při vloupáních je nutné překonávat nějakou překážku, a to je v některých případech spjato s dobrou fyzickou kondicí. A právě touto fyzickou kondicí disponují mladí lidé. U obecné kriminality činí počet ne-

zletilých pachatelů 2,15 % a mladistvých pachatelů 5,37 %. Celkem bylo v roce 2011 řešeno 7,5 % pachatelů z řad mládeže u obecné kriminality. U hospodářské kriminality je podíl mládeže pochopitelně nižší, u nezletilých 0,21 %, u mladistvých 0,91 %, celkově u mládeže 1,1 %. Hospodářská kriminalita je činností sofistikovanou, a tak je páchána zejména dospělými pachateli. U celkové kriminality bylo řešeno 114 975 pachatelů, z tohoto počtu 1 586 nezletilých a 4 058 mladistvých. U nezletilých to činí 1,36 % a u mladistvých 3,53 %. Celkem bylo v roce 2011 řešeno 4,9 % pachatelů z řad mládeže, viz graf č. 1.

Graf č. 1

Zdroj: www mvcr.cz

Vývoj počtu pachatelů na celkové kriminalitě v ČR dle věku Následující graf ukazuje, jaký je

144

vývoj počtu pachatelů podle věku za posledních osmnáct let v České republice.


Graf č. 2

Zdroj: www mvcr.cz

Z grafu číslo 2 je patrné, že počet všech pachatelů (včetně mládeže) všech trestných činů od roku 1994 do roku 1998 mírně stoupal, mezi léty 2004–2009, s výjimkou let 2007, 2008, stagnuje, a v roce 2010 má značný pokles, ale v roce 2011 již zase mírně stoupá. Pokud jde o nárůst počtu pachatelů v letech 2007 a 2008, vyplývá to mimo jiné z té skutečnosti, že v těchto letech byl součástí trestního zákona trestný čin „Řízení motorového vozidla bez řidičského opráv-

nění“. Zmíněný trestný čin kriminalizoval jednání, které v minulosti bylo považováno za přestupek. Do nového trestního zákoníku již tento trestný čin nebyl zařazen. I tato skutečnost se odrazila na rapidním snížení počtu pachatelů v roce 2010. Věřme, že nárůst počtu pachatelů kriminality v roce 2011 nebude mít trvalý charakter. Pokud jde o vývoj počtu pachatelů z řad nezletilých a mladistvých, je přehledněji uveden v následující tabulce č. 2.

Tabulka č. 2 Vývoj počtu pachatelů na celkové kriminalitě v ČR dle věku Roky 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002


všichni pachatelé 103094 114791 118456 118395 129271 127887 130243 127856 123954

z toho nezletilí 6747 8342 9747 9217 8824 8832 8899 9032 5185

z toho mladiství 12547 13269 13392 11125 10549 9149 8905 9273 7698

145

2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011

121393 121531 121511 122753 127718 122053 123235 112477 114975

5148 3734 3341 3027 2635 2723 2094 1606 1568

7558 6197 5654 5808 6322 6014 5339 4010 4038

Zdroj: www mvcr.cz

Počet nezletilých pachatelů prudce klesá v roce 2002. Vysvětlení je poměrně jednoduché. S účinností od 1. 1. 2002 došlo ke změně kritéria u trestného činu krádeže, týkající se způsobené škody. Škoda byla zvýšena z 2 000 na 5 000 korun českých. Tímto opatřením došlo k umělému snížení kriminality (krádeže prosté zaujímají více než 40 % z celkové kriminality, tedy ji značně ovlivňují). Vzhledem k tomu, že právě nezletilí pachatelé páchají zejména tu nejméně kvalifikovanou trestnou činnost, jako jsou krádeže prosté (krádeže mobilů, jízdních kol atd.), má skutečnost změny výše škody vliv na prudké snížení jejich počtů. K dalšímu poklesu pachatelů z řad nezletilých dochází v roce 2004. Tento pokles je částečně připisován vlivu nabytí účinnosti zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže, který je považován za liberálnější právní úpravu, než byla v minulosti. K zásadnímu snížení kriminality nezletilých dochází naposledy v roce 2010. Tato skutečnost je mimo jiné připisována novému trestnímu zákoníku, který nabyl účinnosti 1. 1. 2010 a z kterého byly vyňaty některé trestné činy páchané i nezletilými. V roce 2011 však

146

pokles účasti nezletilých na kriminalitě klesá, a to bez jakéhokoli vlivu právních změn (žádné neproběhly). Je to jistě pozitivní zjištění. Pokud jde o mladistvé pachatele, je situace obdobná jako u nezletilých. Křivka poklesu počtu pachatelů z řad mladistvých kopíruje křivku poklesu pachatelů nezletilých, ne však tak skokově, jako u nezletilých v letech 2002, 2004. Společenské – právní změny, které byly uvedeny u nezletilých, neměly na mladistvé tak intenzivní vliv. Navíc v posledním roce, tedy v roce 2011, dochází u mladistvých pachatelů k mírnému nárůstu jejich počtu. Ukazuje se, že již ke snížení počtu pachatelů z řad mladistvých pravděpodobně docházet nebude, účinnost přijatých opatření je na ústupu. Vývoj podílu počtu pachatelů z řad mládeže na celkové kriminalitě v ČR Následující graf ukazuje vývoj podílu počtu pachatelů mládeže, z toho nezletilých a mladistvých ke všem pachatelům v procentech. Tedy kolik procent z celkového počtu pachatelů v daném roce zaujímá mládež (nezletilí, mladiství). Dále je v grafu lineárně znázorněn trend vývoje podílu počtu jednotlivých skupin pachatelů.


Graf č. 3

Zdroj: www mvcr.cz

Kriminalitu mládeže nejlépe vysti- najít odpověď na otázku, zda dnešní huje její podíl na celkové kriminalitě. mládež je agresivnější, brutálnější Tento podíl nám ukazuje hodnoty, a zda závažné trestné činy se přesoukteré skutečně vyjadřují, jak je na vají do nižších věkových kategorií. Za tom mládež v oblasti kriminality ve tímto účelem bude proveden rozbor vztahu k veškerým pachatelům trestné vývoje podílu počtu pachatelů násilné činnosti. Ze statistických ukazatelů kriminality dle věku v České repujednoznačně vyplývá, že podíl mládeže na páchání trestné činnosti v po- blice a dále vývoj podílu počtu pachasledních letech rapidně klesá. Ani od- telů dle věku u trestného činu vraždy. volávání se na vliv legislativních Právě v násilné kriminalitě je nejvíce opatření či na slabší porevoluční po- obsažen prvek násilí či brutality a rozpulační ročníky nemůže mít tak vý- bor této kriminality nám může dát odpověď na otázku, zda je dnešní mláznamný vliv na tento pokles. V další části příspěvku bude snaha dež agresivnější než v minulosti. Vývoj počtu pachatelů na násilné kriminalitě v ČR dle věku Graf č. 4

Zdroj: www mvcr.cz


147

Statistické ukazatele obsažené v grafu číslo 4, pokud jde o vývoj počtu všech pachatelů násilné kriminality, ukazují mezi roky 1994 a 2006 setrvalý stav, když následující rok dochází k rapidnímu poklesu počtu pachatelů. Bohužel od roku 2009 počet pachatelů má opět stoupající tendenci. Pokud jde o nezletilé pachatele, tak po roce 2004 dochází k nárůstu jejich počtu a po deseti letech přichází pokles, který je nejmarkantnější v posledních

třech letech. U mladistvých se počet pachatelů stabilizuje kolem 1 200, od roku 2004 dochází k postupnému poklesu jejich počtů. Z uvedeného grafu vyplývá, že vývoj počtu nezletilých ani mladistvých pachatelů násilné kriminality nekopíruje vývoj všech pachatelů. Zejména v posledních letech počet dospělých pachatelů stoupá, kdežto počty pachatelů z řad mládeže klesají. To je jistě dobrá zpráva pro celou společnost.

Vývoj podílu počtu pachatelů z řad mládeže na násilné kriminalitě v ČR Graf č. 5

Zdroj: www mvcr.cz

Jak se účastní mládež na násilné kriminalitě, přesněji vystihuje, pokud se podíváme na podíl pachatelů z řad mládeže ke všem pachatelům u násilné kriminality a tento vyjádříme v procentech. Ze statistických ukazatelů vyplývá, že podíl nezletilých kulminuje v roce 2000 a poté již má trvalý trend. Velmi výstižně to ukazuje přímka trendů, která poměrně strmě klesá. Pokud jde o mladistvé, tak i přes určitou oscilaci kolem hodnoty 7 % je trend též pozitivní, tedy klesající.

148

V posledních letech média zveřejnila několik odstrašujících vražd, z kterých byli podezřelí mladí lidé. Tyto případy byly stále dokola opakovány a veřejnosti „podsouvány“ s cílem ji přesvědčit, že mladí lidé kolem věku 13–16 let stále více páchají vraždy, a to stále více brutálnějším způsobem. Abychom dostali odpověď na otázku, zda je tomu skutečně tak, tedy že dnešní mládež je stále více brutálnější, byl proveden rozbor tohoto nejzávažnějšího trestného činu.


Graf č. 6

Vývoj počtu pachatelů vražd v ČR dle věku

Zdroj: www mvcr.cz

Z grafu číslo 6 je patrné, že od roku 1994 trend počtu dospělých pachatelů u trestného činu vraždy má klesající tendenci. U mladistvých je situace obdobná, u nezletilých taktéž. Pro lepší demonstraci a přehlednost účasti mládeže na trestném činu vraždy poslouží následující graf, který

ukazuje vývoj podílu počtu pachatelů nezletilých a mladistvých ke všem pachatelům trestného činu vraždy v procentech. Tedy kolik procent z celkového počtu pachatelů v daném roce zaujímají nezletilí a kolik procent mladiství. V grafu jsou vyjádřeny tendenční přímky.

Graf č. 7

Zroj: www mvcr.cz

U mládeže, pokud jde o vývoj podílu pachatelů na celkovém počtu pachatelů vražd, je u mladistvých klesající trend. U nezletilých již situace není tak příznivá, tendenční přímka nám ukazuje, že podíl dětí na vražkriminalistika 2/2013

dách stagnuje. Oproti celkové kriminalitě, kde má trend podílu pachatelů z řad dětí k celkovému počtu pachatelů prudce klesající tendenci, není u vražd situace z dlouhodobého hlediska tak příznivá. Je si však nutno 149

uvědomit, že je pracováno s velmi malými hodnotami, konkrétně mezi 0 až 6 u počtu případů a mezi 0% až 3,2% u podílu pachatelů. Navíc za poslední tři roky, kdy je veřejnost médii „masírována“ nejvíce, došlo pouze k jedné vraždě ze strany nezletilého. I přes neúplnou jednoznačnost se nepotvrzují názory, které hovoří o tom, že děti se stávají čím dále častěji pachateli vražd. Totiž názory o páchání zvlášť závažných činů z řad dětí, navíc brutálním způsobem, například podněcují diskuse nad věkem trestní odpovědnosti dětí. Tato tvrzení však nejsou objektivně podložena. Kontrola kriminality mládeže Pod pojmem prevence v nejširším slova smyslu rozumíme předcházení nepříznivým jevům a vyvolání jevů příznivých. Když se člověk setká s nějakým jevem či už pozitivním, nebo negativním poprvé, je možné, že ho zastihne nepřipraveného. Potom však už začne uvažovat o souvislostech tohoto jevu a jeho příčinách. Poznání těchto příčin je předpokladem toho, aby ty jevy, které se ukázaly pro něho příznivé, v následujícím období záměrně vyvolal, anebo naopak, aby nepříznivým jevům cílevědomě předcházel. Tak jako je například prevence nemoci zákonitě spojena s léčbou, prevence kriminality je spjata s represí. Komplementárním pojmem k pojmu prevence kriminality je tedy pojem represe kriminality, který znamená potlačení tohoto jevu za použití násilných, ale zákonných prostředků. Pre-

vence kriminality a represe kriminality představují dva pojmy, které vyúsťují do nadřazeného pojmu kontrola kriminality.6) Preventivní opatření Po roce 1990 byla v České republice přijata celá řada preventivních opatření, která měla směřovat k mládeži. Například podle Zapletala7) bylo třeba dobrou preventivní práci založit na dobré sociální politice, a to ve dvou základních směrech: První směr – ochrana dětí a mládeže před kriminalitou na nich páchanou Potvrdí-li se podezření, že je na dítěti nebo mladistvém páchána trestná činnost, je potřebné přistoupit ke komplexním opatřením: • krátkodobým – spočívají v rozhodnutí, je-li možno dítě ponechat v rodině, kde je týráno nebo zneužíváno, resp. zda je třeba řešit případy okamžitě, neboť by mohly končit psychickou nebo fyzickou újmou dítěte. • dlouhodobým – represivní – zaměřená na objasnění, kdo dítě týrá nebo zneužívá a jak má být potrestán, – kontrolující – chrání dítě před poškozením důslednou kontrolou s pravidelnými prohlídkami, – terapeutická – ze strany příslušných institucí, zejména pracovníků sociálně právní ochrany dítěte, škol, policie atd. (v našich podmínkách z důvodů nedosta-

6 ) METEŇKO, J. – KLOKNEROVÁ, M.: Prevencia kriminality mládeže v policajných činnostiach 2002–2005 – záverečná zpráva z výzkumu. Bratislava: A PZ v Bratislave, 2006, s. 21. 7 ) ZAPLETAL, L.: Kriminologie. Díl II. Zvláštní část. Čtvrté nezměněné vyd. Praha: Policejní akademie České republiky, 2004, s. 22 an.

150


tečné legislativy je značně nedostatečná). Druhý směr – u dětí a mládeže již ohrožených Účinnou preventivní strategii uplatňovanou mezi ohroženou mládeží je třeba založit na změně okolností vedoucích k delikvenci, na snížení frekvence prvních a závažných deliktů a prevenci recidivy. Specifické potřeby sociálně rizikových mladých jedinců jsou předmětem metod zejména sekundární prevence, tedy takové, které je směřována na určitou skupinu skutečných či potencionálních delikventů. Terciární prevence, která již se týká konkrétního jedince, pak může být kritickým bodem ve vývoji mladého člověka. Prvním důležitým krokem k účinné terciární prevenci je vystříhat se penalizace mladého jedince za chování, které nepůsobí vážnou škodu. Mezi nečastější formy sociální prevence, spadající z pohledu rozsahu prevence do prevence primární a především sekundární, patří: • přijímat opatření zajišťující možnost smysluplného trávení volného času (dětská hřiště, sportovní a jiné zájmové kroužky, kulturní zařízení, mimoškolské aktivity pořádané školou, atd.), • zprostředkování práce nezaměstnané mládeži (zajišťování možnosti rekvalifikace, poradenská činnost, atd.), • realizace nejrůznějších preventivních programů zajišťujících osvětu ve školách a v rodinách (informování, jak reagovat v situaci, kdy

dítě páchá protiprávní jednání, jak zjistit, že dítě bere drogy, atd.), • zákaz některých pořadů v médiích, které kladně hodnotí vrahy a jiné osoby, jež získaly nepoctivě značné majetky, zákaz násilí ve sdělovacích prostředcích a další. Represivní opatření Represivní opatření ve vztahu k mládeži shrnuli Kuchta a Válková.8) Dle uvedených autorů formy kontroly kriminality mládeže, zejména pokud jde o formy represivní, musí být zcela specifické oproti represivním opatřením uplatňovaným vůči dospělým delikventům, a to vzhledem k nezralosti mládeže a jejímu specifickému postavení ve společnosti. Pokud by prostředky trestního práva byly použity neadekvátně, mohlo by to mít opačný důsledek. Takový přístup by mohl dokonce znamenat vyvolání dalšího faktoru přispívajícího k budoucí kriminalitě mladého člověka. Přístup, který klade důraz na nápravu mládeže a její integraci do společnosti, byl uplatněn při tvorbě zákona o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže (z. č. 218/2003 Sb.), viz výše. Tento přístup je podporován i dalšími právními předpisy, zejména Listinou základních práv a svobod, Zákonem o rodině, Zákonem o sociálně právní ochraně dítěte, zřízením Probační a mediační služby a dále systémem restorativní justice. Velký vliv na trestní politiku jednotlivých zemí má také činnost mezinárodních organizací: např. OSN a Rady Evropy, resp. jimi přijaté dokumenty, které vymezují alespoň minimální roz-

8 ) KUCHTA, J. – VÁLKOVÁ, H. a kol.: Základy kriminologie a trestní politiky. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2005. s. 291–292.


151

sah práv delikventních dětí v řízení proti nim či při výkonu sankcí jim uložených, ve kterých jsou formulovány základní zásady a doporučení pro zacházení s delikventními či delikvencí ohroženými dětmi. Z těchto dokumentů je možné odvodit zejména následující doporučení: • vhodnost zavedení a rozvíjení samostatného trestního práva mládeže, včetně kategorie mladých dospělých, specializovaného soudnictví nad mládeží, dalších institucí zabývajících se delikventní mládeží a celoživotního vzdělávání pracovníků těchto institucí, • důraz na výchovný a neintegrující účel použitých sankcí a opatření, přičemž sankcí či jiným opatřením spojených s odnětím svobody dítěte by mělo být užito skutečně jen jako posledního prostředku, • rozšiřování možnosti reagovat na kriminalitu mládeže tak, aby nedocházelo ke stigmatizaci a přetrhávání pozitivních sociálních vazeb dítěte, • zaměření se na prevenci kriminality mládeže jako významnou součást sociální politiky státu.9) Závěr Za posledních osmnáct let, zejména od roku 1997, trvale klesá podíl počtu pachatelů z řad mládeže z celkového počtu pachatelů registrované kriminality. Tento fakt vyvrací tvrzení (předkládaná veřejnosti neodbornými kruhy), že mládež je stále „horší“ a stále více páchá trestnou činnost. Opak je pravdou. Pokud pachatele

z řad mládeže rozdělíme na nezletilé a mladistvé, je vývoj procentuálního podílu těchto pachatelů z celkového počtu pachatelů taktéž klesající. Tyto skutečnosti zřetelně ukazují lineárně vyjádřené trendy, viz grafy č. 1 a 2. Klesající trend je zejména u mladistvých. Pokud jde o hledání odpovědi na otázku, zda je dnešní mládež brutálnější, násilnější a klesá věková hranice u pachatelů nejzávažnějších trestných činů, analýzou statistických ukazatelů dospějeme k poměrně jednoznačným závěrům, že tomu tak není. Rozborem vývoje počtu pachatelů násilné kriminality docházíme k závěru, že u všech pachatelů má zpočátku klesající tendenci, v posledních letech však stoupající. Kdežto jak u nezletilých, tak u mladistvých pachatelů má tendenci klesající. Pokud jde o vývoj podílu počtu pachatelů nezletilých a mladistvých k celkovému počtu pachatelů, tak jak u nezletilých, tak u mladistvých, tendenční křivka klesá. Názor, že se přesouvá páchání nejzávažnějších trestných činů, konkrétně vraždy, k pachatelům stále nižšího věku, se taktéž nepotvrdil. K fenomenologii kriminality mládeže lze závěrem říci, že účinnost opatření přijatých po roce 1990 v České republice, která měla vést k pozitivnímu ovlivnění mladé generace v oblasti kriminality a začleňování delikventních jedinců do společnosti, „přináší své ovoce“. Přijatá opatření svoji pozitivní roli bezesporu sehrála a příznivě ovlivnila snížený podíl pachatelů z řad mládeže na kriminalitě. Na

9 ) KUCHTA, J. – VÁLKOVÁ, H. a kol.: Základy kriminologie a trestní politiky. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2005. s. 291–292.

152


tomto stavu nemění nic ani ta skutečnost, že některá opatření, např. zvýšení výše škody u krádeží prostých, jistá liberálnost zákona o soudnictví ve věcech mládeže a další skutečnosti jako např. méně početné populační ročníky, přispěla k umělému snížení kriminality. Ta-

to opatření však nemohla zcela ovlivnit pozitivní vývoj podílu mládeže na kriminalitě, potažmo kriminalitě násilné. Rozborem vývoje kriminality mládeže jsou vyvrácena tvrzení o údajně stále „horší a horší“ mladé generaci. Nechť je tento trend trvalý.

Literatura KUCHTA, J. – VÁLKOVÁ, H. a kol.: Základy kriminologie a trestní politiky. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2005. s. 568. ISBN 80-7179-813-4. METEŇKO, J., KLOKNEROVÁ, M.: Prevencia kriminality mládeže v policajných činnostiach 2002 – 2005 – záverečná správa z výzkumu. Bratislava: A PZ v Bratislave, 2006. s. 118. NEUMANN, J.: K problematice osobnosti pubescentního delikventa. In: Aktuální problémy kriminologie II: sborník statí pracovníků Výzkumného ústavu kriminologického při GP ČSSR. Praha: Výzkumný ústav kriminologický při Generální prokuratuře ČSSR, 1981, s. 17–23. VÁLKOVÁ, H. – KUCHTA, L. a kol.: Základy kriminologie a trestní politiky. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. s. 664. ISBN 978-80-7400-429-2. ZAPLETAL, J. a kol.: Kriminologie. díl. II. zvláštní část. 1. vyd. Praha: Policejní akademie České republiky, 1994. 174 s. ZAPLETAL, J. a kol.: Kriminologie. díl. II. Zvláštní část. čtvrté nezměněné vyd. Praha: Policejní akademie České republiky, 2004. 170 s. ISBN 80-7251-095-9. ZOUBKOVÁ, I.: Kontrola kriminality mládeže. 1. vyd. Praha: Aleš Čeněk, 2002. s. 231. ISNB 80-86473-08-2.


153

Svatoš, R. Vývoj kriminality mládeže v České republice SOUHRN Problematika kriminality mládeže je stále diskutovanou otázkou, a to jak ze strany odborníků, tak laické veřejnosti. Se stále stejnou intenzitou můžeme slyšet především z médií, že mládež se stále více kriminalizuje, je čím dál tím více agresivnější a brutálnější. Stále je voláno pro přísnějším postihu mladých pachatelů trestné činnosti, neustává ani otázka snížení věku trestní odpovědnosti. Cílem tohoto příspěvku bylo pokusit se na základě statistických ukazatelů zjistit, jaký je skutečný podíl mládeže na kriminalitě v České republice, jaký je jeho vývoj do současné doby. Analýzou statistických údajů bylo zjištěno, že jak u celkové kriminality, tak u násilné kriminality podíl pachatelů z řad mládeže má klesající tendenci. I přes některá legislativní opatření či jiné objektivní skutečnosti, které mohou ovlivnit podíl pachatelů z řad mládeže na celkové kriminalitě, můžeme říci, že mládež není horší než v minulosti, nepáchá více trestných činů, než v minulosti a nesnižuje se věková hranice pachatelů u nejzávažnějších trestných činů, jako je např. vražda. Jak opatření represivní, tak preventivní, která byla přijata po roce 1990, kladně působí na míru kriminality mládeže.

Svatoš, R. The development of youth crime in the Czech Republic SUMMARY The issue of youth crime is still a debated question, namely both from one side experts and from the other side general public. We can hear with the still same intensity through media, especially the youth becomes incresingly criminalized, it is more and more aggressive and brutal. It is still called for stricter punishment of young offenders, the question of reducing the age of criminal responsibility does not even finish.The aim of this paper was to try based on statistical indicators to determine the true proportion of youth crime in the Czech Republic, what is its evolution to the present time. Statistical analysis of the data was found that both, as well as by total crime and by violent crime in the proportion of offenders among of youth has downward trend. Despite some legislative measures or other objective facts, that can affecct the proportion of offenders in crime of youth, we can say that youth is not worse than in the past, it does not commit more criminal offenses than in the past and it does not reduce the age limit for pepetrators of the most serious criminal offenses for example as murder. Both repressive and preventive measures, which were taken in 1990, affect positively the rate of youth crime.

Svatoš, R. Die Entwicklung der Jugendkriminalität in der Tschechischen Republic ZUSAMMENFASSUNG Die Problematik der Jugendkriminalität is immer noch ein diskutiertes Thema sowohl von der Seite Experten und als auch von der Seite Laienöffentlichkeit. Immer noch mit der gelichen Intensität hören wir mittels Medien vor allem, dass sie Jugend zunehmend kriminalisiert wird, mehr und mehr aggressiv und brutal wird. Es ist immer noch nach der strengeren Bestrafung von Straftaten der jungen Täter gerufen, die Frage der Reduzierung von Strafmündigkeit hört auch nicht einmal auf. Das Ziel dieser Arbeit war es zu versuchen, aufgrund den statistischen Indikatoren zu bestimmen, was für ein der wahren Anteil der Jugendkriminalität in der Tschchischen Republik ist und was für eine seine Entwicklung bis in die Gegenwart ist.Durch die statistische Analyse wurde der Daten wurde festgestellt, dass der Straftäteranteil unter Jugendlichen sowohl bei der Gesamtkriminalität, als auch bei der Gewaltkriminalität eine abnehmende Tendenz hat.Trotz einiger legislativen Maßnahmen oder anderer objektiven Tatsachen, die den Anteil von Straftätern in der Kriminalität unter Jugendlichen beeinflussen können, können wir sagen, dass die Jugend nicht schlechter als in Vergangenheit ist und die Altersgrenze der Straftäter bei den schwerwiegendsten Straftaten z. B. ein Mord nicht reduziert. Sowohl repressive als auch die präventive Maßnahmen, die im Jahre 1990 ergreifen wurden, wirken positiv auf die Maß der Jugendkriminalität.

154


vývoj kriminality mládeže v České republice

Recommend Documents