Současný stav chovu teplokrevných koní v České republice Bakalářská práce

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat

Současný stav chovu teplokrevných koní v České republice Bakalářská práce

Vedoucí práce: doc. Ing. Iva Jiskrová, Ph.D.

Vypracoval: Roman Klos

Brno 2013

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci s názvem Současný stav chovu teplokrevných koní v České republice vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MENDELU v Brně.

dne …………………………………………………....

podpis autora ………………………………………....

Tímto bych chtěl poděkovat vedoucí mé práce, doc. Ing. Ivě Jiskrové, Ph.D., za rady a vedení při vypracovávání mé bakalářské práce.

ABSTRAKT Tématem této bakalářské práce je Současný stav chovu teplokrevných koní v České republice. Práce je rozdělena na čtyři části: 1. Organizace chovu teplokrevných koní v České republice 2. Charakteristika teplokrevných plemen chovaných v ČR 3. Šlechtění jednotlivých teplokrevných plemen v ČR 4. Srovnání systémů selekce sledovaných plemen

Cílem této práce je shrnutí aktuálních poznatků o stavu chovu teplokrevných koní v České republice a formulace doporučení pro jejich praktické využití.

Klíčová slova: chov koní, teplokrevná plemena koní, charakteristika, šlechtění, systémy selekce teplokrevných plemen koní v České republice

ABSTRACT The theme of this Bachelor thesis is The current state of warm-blooded horse breeding in the Czech Republic. The Bachelor thesis is divided into four parts: 1.

Organization of warm-blooded horse breeding in the Czech Republic

2.

Characteristics of warm-blooded breeds reared in the Czech Republic

3.

Breeding of warm-blooded breeds in the Czech Republic

4.

Comparison of selection systems of warm-blooded breeds

The aim of this Bachelor thesis is a summary of the current knowledge of the condition of warm-blooded horses in the Czech Republic and the formulation of recommendations for their practical use.

Keywords: horse breeding, warm-blooded horse breeds, characteristics, breeding, selection systems of warm-blooded breeds of horses in the Czech Republic

OBSAH ÚVOD ............................................................................................................................... 6 1

CÍL PRÁCE ............................................................................................................... 7

2

LITERÁRNÍ PŘEHLED ........................................................................................... 8 2.1

Organizace chovu teplokrevných koní v České republice ............................... 8 2.1.1 Historie organizace chovu teplokrevných koní na našem území ......... 8 2.1.2 Označování a evidence teplokrevných koní na našem území ............ 13

2.2

Charakteristika teplokrevných plemen chovaných v ČR ... ........................... 16 2.2.1 Charakteristika plemene český teplokrevník ...................................... 18 2.2.2 Charakteristika plemene moravský teplokrevník ............................... 18 2.2.3 Charakteristika plemene slovenský teplokrevník ............................... 19 2.2.4 Charakteristika plemene kůň Kinský.................................................. 21 2.2.5 Charakteristika plemene Český trakén ............................................... 22

2.3

Šlechtění jednotlivých teplokrevných plemen v ČR... ................................... 23 2.3.1 Šlechtění plemene český teplokrevník ............................................... 25 2.3.2 Šlechtění plemene moravský teplokrevník ......................................... 27 2.3.3 Šlechtění plemene slovenský teplokrevník ........................................ 29 2.3.4 Šlechtění plemene kůň Kinský ........................................................... 30 2.3.5 Šlechtění plemene Český trakén ......................................................... 31

2.4

Srovnání systémů selekce sledovaných plemen ............................................. 33 2.4.1 Systém selekce českého teplokrevníka ............................................... 34 2.4.2 Systém selekce moravského teplokrevníka ........................................ 36 2.4.3 Systém selekce slovenského teplokrevníka ........................................ 36 2.4.4 Systém selekce koně Kinský .............................................................. 37 2.4.5 Systém selekce Českého trakéna ........................................................ 38 2.4.6 Srovnání systémů selekce teplokrevných plemen chovaných v ČR .. 39

ZÁVĚR ........................................................................................................................... 40 PŘEHLED POUŽITÝCH PRAMENŮ A LITERATURY ............................................ 44 SEZNAM ZKRATEK .................................................................................................... 48

ÚVOD Chov koní na našem území má dlouhou tradici a v minulosti byl na velmi vysoké úrovni. S transformací vlastnictví koní na soukromé a změnou kompetencí ve šlechtění plemen koní v 90. letech 20. století přestal existovat tradiční kvalitativní princip vývoje teplokrevných plemen. Ne všichni chovatelé respektují ustanovení plemenářského zákona zejména co se používání plemeníků nezapsaných v ústředním registru plemeníků týče. Z celkového počtu aktuálně evidovaných koní v České republice, který již překročil 80 tisíc, tvoří nejpočetnější skupinu koně bez plemenné příslušnosti. Počet teplokrevných koní se v současnosti blíží číslu 29 tisíc. V oblasti šlechtění koní je v ČR v současné době činných 5 ministerstvem zemědělství uznaných chovatelských sdružení zabývajících se chovem a šlechtěním teplokrevných plemen koní podle zákona o plemenitbě. Jedná se o Svaz chovatelů českého teplokrevníka, Svaz chovatelů slovenského teplokrevníka, Svaz chovatelů a příznivců moravského teplokrevníka, o.s., Svaz chovatelů koní Kinských a Svaz chovatelů Českého trakéna. Speciální postavení v chovu koní mají státní podniky, Zemský hřebčinec Písek a Zemský hřebčinec Tlumačov, a dále státní příspěvková organizace Národní hřebčín Kladruby nad Labem.

Bakalářská práce na téma Současný stav chovu teplokrevných koní v České republice je koncipována jako literární přehled poznatků vztahujících se k tomuto tématu, teoretická pojednání v ní obsažená jsou prostředkem pro jejich praktické využití. Jednotlivé kapitoly jsou věnovány organizaci chovu teplokrevných koní v České republice, charakteristice, šlechtění a srovnání systémů selekce sledovaných plemen. Závěrem jsou zhodnoceny provedené komparace a analýzy, s pomocí metody syntézy a metody dedukce jsou formulovány doporučení a komentáře pro jejich využití v praxi. Dlouholetý zájem o problematiku chovu teplokrevných koní, znalosti a zkušenosti získané z pozice chovatele, člena předsednictva a rady plemenné knihy jednoho z uznaných chovatelských zabývajících se chovem a šlechtěním teplokrevných plemen koní, byly důvodem volby tohoto tématu.

6

1

CÍL PRÁCE Cílem této práce je shrnutí současných poznatků o stavu chovu teplokrevných

koní v České republice na základě provedené literární rešerše a formulace doporučení pro jejich praktické využití.

V první části práce se zaměříme na vývoj organizace chovu teplokrevných koní na našem území. Z hlediska historického přiblížíme nejdůležitější mezníky v organizaci chovu od první písemné zmínky do současnosti včetně systému označování a evidence teplokrevných koní na našem území.

Úvodní část další kapitoly bude věnována členění koní dle různých kritérií a definicím základních termínů: plemeno, teplokrevný kůň. Poté se již orientujeme výhradně na Českou republiku - od počtu aktuálně evidovaných teplokrevných koní přes výčet uznaných chovatelských sdružení pro teplokrevná plemena koní se dobereme k charakteristice jednotlivých teplokrevných plemen. U nich se zaměříme na chovný cíl a standard základních tělesných znaků, kterými jsou kohoutková výška hůlková (KVH) a obvod holeně. Analyzujeme aktuální počty koní dle plemenné příslušnosti na základě informací poskytnutých Ústřední evidencí koní ČR.

Chovný cíl je definován ve šlechtitelském programu každého plemene. V další části práce proto přiblížíme fáze šlechtitelského procesu, právní rámec, základní dokumenty upravující šlechtění teplokrevných plemen koní na území České republiky a šlechtitelské programy jednotlivých teplokrevných plemen.

V kapitole Srovnání systémů selekce sledovaných plemen nejprve zacílíme na definici pojmu selekce a její varianty. Literární přehled dostupných poznatků o stavu chovu teplokrevných koní v České republice zakončíme porovnáním systémů selekce sledovaných plemen.

7

2

LITERÁRNÍ PŘEHLED

2.1 Organizace chovu teplokrevných koní v České republice 2.1.1 Historie organizace chovu teplokrevných koní na našem území

Rozvoj chovu koní závisel na potřebě, kulturní vyspělosti a technických možnostech civilizací, v důsledku čehož docházelo k postupné diferenciaci používaných typů. Ty se později stávaly výchozí základnou šlechtění pro různé typy plemen koní. První písemná zmínka o chovu koní na území našeho státu existuje v análech fuldských z 9. století, nelze však určit, o jaký typ koní šlo (Misař a Jiskrová, 2001). Jistou organizací chovu mohl být plemenářský předpis z 11. století, který určoval na chovné stádo 12 klisen 1 plemenného hřebce. Tento zákon představoval základ pro dodržování systému plemenářských opatření. Při velkém počtu hřebčínů, ať již panských nebo klášterních, zůstával však chov koní jinak stále rozdrobený (Dušek et al., 1999).

Na počátku 18. století byl v Čechách chován kůň spíše těžšího typu, zatímco na Moravě byl chov koní ovlivňován plemeny lehčími. Až do této doby byl chov koní víceméně udržován divokou plemenitbou bez zákonných opatření. První takovéto zákonné ustanovení přinesla jednak nařízení Karla VI. z roku 1736, a dále patent Marie Terezie z roku 1763 nařizující šlechtě a stavům, aby věnovali chovu koní co největší péči. Patent také ukládal krajským vládám soupis klisen a hřebců vhodných k plemenitbě, vytvářel obvody jednotlivých hřebčinců a hlavně stanovil, jací hřebci se smí použít k plemenitbě. Nejdůležitějším mezníkem v chovu koní v naší zemi bylo nařízení Josefa II. z roku 1780, podle kterého převzala vojenská správa od šlechty a majitelů panství všechny vhodné plemenné hřebce. Vojenská správa byla pověřena organizací, a tím i řízením plemenářského vývoje chovu koní v takzvaném zemském chovu. Tento vývoj směřoval k chovu především teplokrevného koně, kterého v případě potřeby bylo možno použít pro vojenské účely. Většina plemenných hřebců pocházela ze státních hřebčínů (Radovec, Piber, Mezöhegyes či Kisbér). Ze zprávy zemského správního úřadu z roku 1795 vyplývá, že k chovu mohou být používání i soukromí hřebci mající oprávnění – licenci (Štencl et al., 1976a). Jednotný směr chovu jezdeckého koně se uvádí v rozmezí let 1816 – 1852, kdy začali v plemenitbě více 8

působit importovaní hřebci arabští a hřebci anglického plnokrevníka. „Černá“ plemenitba byla zakázána, pozornost se věnovala odchovu hříbat, péči o kopyta a výživě. V této době byly také založeny plemenné knihy. Výsledky reforem se dostavily a již v roce 1848 se monarchie stala samozásobitelkou remont pro armádu. K údobí rozmachu chovu koní a počátku organizované plemenitby patří i vznik chovu anglického plnokrevníka v hřebčíně Kisbér (Hošák, 2010).

Dalším mezníkem v organizaci chovu je rok 1869. Chov koní přechází z ministerstva vojenství na ministerstvo orby, vzniká centrální komise pro chov koní, který řídí pomocí odborných spolků. Veškerou odbornou administrativní činnost si však ponechává armáda, vojsko řídí činnost a provoz státních hřebčínů, hřebčinců a hříbáren. Důležitým opatřením bylo ustanovení programu chovu koní založeném na respektování klimatických poměrů, rozdílů půdy, hospodářských účelů a potřeb jednotlivých zemí (Hošák, 2010). Opravdovým přínosem pro nově se tvořící organizace byl zkušený odborník, první a dlouholetý inspektor chovu koní na Moravě, MVDr. Josef Taufer. Ten do své funkce nastoupil v roce 1908 (Štencl, 1976b). Zasloužil se o zlepšení plemenářské dokumentace založením plemenných knih a osvětovou prací se snažil usměrňovat záměry chovatelů (Misař, 2011).

Chov koní po I. světové válce byl silně decimován, a to jak po stránce kvalitativní tak i kvantitativní. Kůň byl v té době jediným zdrojem tažné síly v zemědělství, proto bylo stěžejním cílem zodpovědných orgánů chov koní organizovat. O chov koní a jeho zvelebení pečuje státní správa (ministerstvo zemědělství), zemské instituce (zemské výbory a zemědělské rady jednotlivých zemí) a zemské i okresní organizace pro chov koní, které byly ministerstvem zemědělství pověřeny řízením chovu koní ve spolupráci s ředitelstvím státních hřebčinců (Ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství, 1956). Základnu obnovy chovu koní tvořily především státní hřebčince, ty byly podřízeny ministerstvu zemědělství, jejich správu však řídili důstojníci, kteří byli postupně nahrazováni civilními odborníky. Řídící složkou se stalo oddělení pro chov koní v sekci živočišné výroby ministerstva zemědělství (Štencl et al., 1976a). I když období do roku 1925 se vyznačovalo zejména snahou kvantitativního růstu koní, není možno opomenout také podstatné kvalitativní změny a směry v zemském chovu zaměřené hlavně na zmohutnění teplokrevného chovu. Důležitým mezníkem ve vývoji 9

plemenářství vůbec u všech druhů hospodářských zvířat je vydání zákona o plemenitbě hospodářských zvířat č. 169/1924 Sb. Po jistých revizích tohoto zákona trvaly zásadní ustanovení tohoto zákona až do poslední doby. Chov koní byl pak usměrňován vládním nařízením k tomuto zákonu, které vyšlo pod č. 164/1925 Sb. a jeho novelizační forma pod číslem 31/1928 Sb. Demokratický systém státního zřízení se projevil i v tomto zákoně, podle kterého měli chovatelé svými zástupci a odbornými orgány zemědělských rad podstatný a přímý vliv především na výběr plemenných hřebců, na změny chovného plánu, a tím i na celý vývoj chovu koní. Významným ustanovením tohoto zákona bylo zavádění zápisu klisen do plemenných knih, které byly rozděleny na tzv. spolkové (družstevní) a zemské plemenné knihy. Vedením plemenných knih byly pověřeny zemědělské rady. Zapisované klisny byly zpočátku označovány výžehy na levé straně krku,

konkrétně

teplokrevné

klisny

trojúhelníkem.

Po

roce

1930

dochází

k osamostatnění chovu od importů, které si vynutilo intenzívní plemenářskou práci v zemském chovu a také korekci plemenářského plánu v našich hřebčínech. Do tohoto období se datují první zkoušky výkonnosti klisen v zemském chovu. Okupace a zejména frontové události let 1938 – 1945 znamenaly pro náš chov koní rozvrat, který však byl úsilím chovatelů a řídících složek poměrně brzy likvidován. Za okupace v roce 1941 vyšlo nové nařízení ministerstva zemědělství o plemenitbě hospodářských zvířat (Štencl et al., 1976a). Ve stejném roce zemské organizace v Čechách utvořily jednu celozemskou organizaci Svaz organizací pro chov koní v Čechách. Ministerstvo zemědělství a zemědělská rada uznávali jejich opodstatnění a důležité poslání v chovu koní i v jeho zvelebování (Ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství, 1956).

Po II. světové válce zůstalo na našem území také několik kvalitních kořistních klisen, které byly rozpoznávány dle výžehu. V souvislosti s rozvojem mechanizace v poválečném období výrazně poklesly stavy koní. Úroveň chovu koní v jednotlivých JZD i na státních statcích byla závislá na vztahu a poměru vedení zemědělských podniků (Štencl et al., 1976a). Po zavedení krajského zřízení v roce 1949 byla dosud ústředně vedená plemenná kniha rozdělena na jednotlivé kraje a plemenné knihy z příslušných okresů předány rovněž příslušnému krajskému národnímu výboru. Okresní (družstevní, spolkové) plemenné knihy byly nahrazovány krajskou plemennou knihou a kniha zemská státní plemennou knihou. V roce 1954 byly vydány ministerstvem zemědělství směrnice pro výběr a zápis koní do plemenných knih 10

(Ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství, 1956). V 80. letech 20. století chov koní na našem území řídí generální ředitelství Státních plemenářských podniků, jemuž je nadřízeno ministerstvo zemědělství a výživy. V zemském chovu plemenářskou práci zabezpečuje pro Čechy Plemenářský podnik Kladruby s odštěpným závodem v Písku, pro Moravu Plemenářský podnik Tlumačov. Ostatní plemenářská práce se soustřeďuje v šlechtitelských a rozmnožovacích chovech koní. •

Šlechtitelské chovy – v závodech plemenářských podniků – reprodukují převážnou část plemeníků pro zemský chov a klisny pro obnovu a šlechtitelských a rozmnožovacích chovů, ale i pro potřebu zemského chovu, dále určitý počet sportovních koní pro jezdecké oddíly a na vývoz.

•

Rozmnožovací chovy – vybudované na některých státních statcích a JZD – slouží částečně k produkci plemenných hřebečků, v převážné míře však k produkci kvalitních klisen pro zemský chov (Štrupl et al., 1983).

Tímto způsobem se řídil chov koní až do roku 1989.

Rozpadem plemenářské organizace, vznikem chovatelských svazů a jejich sdružení vznikla počátkem 90. let Asociace svazů chovatelů koní ČR, o.s. (dále jen ASCHK), která převzala odborné pracovníky z hřebčinců a jmenovala tajemníka řídícího činnost ASCHK v době mezi jednotlivými zasedáními prezídia. Členy prezídia jsou jednotliví zástupci svazů sdružených v ASCHK, v čele stojí prezident. Jednotlivé svazy vznikly podle regionů nebo podle plemen chovaných koní (Dušek et al., 1999). Vznikem ASCHK skončilo státní řízení chovu koní, které u nás mělo tradici od dob tereziánských. Podobným procesem prošla v uplynulém století celá Evropa. U našich chovatelů tyto změny přišly daleko překotněji. Posledních 150 let chovu koní systém přecházel od metod experimentálních k přístupům vědeckým. Tímto byla přirozeně nejvíc ovlivněna plemenitba teplokrevných koní. Požadavky na chov a jeho produkci se v poměrně krátkých časových odstupech měnily dle společenské objednávky (Sixta, 2006). Vlivem změny politické orientace a ekonomiky dochází v chovu koní k významným změnám. Zánik centrálně řízené ekonomiky se v chovu koní projevil změnou vlastnických poměrů v chovu koní a chovatelských zařízeních sloužících jejich šlechtění, a dále decentralizací řízení chovu a z ní plynoucích změn kompetencí ve šlechtění plemen koní. Velkým negativem této doby byl zánik většiny státních hřebčínů a jejich téměř ve všech případech špatná privatizace. Přestal existovat 11

kvalitativní princip vývoje teplokrevných plemen, který byl ve šlechtění teplokrevných koní českou tradicí. Všechna elitní stáda klisen byla rozprodána do zemského chovu. Ne všichni chovatelé, kteří nabyli klisny z těchto stád, respektují závazky plynoucí ze zákona č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen plemenářský zákon). Důkazem jejich chovatelské nekázně je stoupající počet narozených hříbat s neidentifikovaným původem. Jen málo chovatelů pokračuje ve šlechtění koní (Misař, 2011). Dle Hošáka i z toho důvodu vystupuje v roce 1994 teplokrevný chov koní z ASCHK ve snaze co nejvíce motivovat chovatele k šlechtitelské práci. Na základě povolení Ministerstva zemědělství ČR (dále jen MZe ČR) se stává nově vzniklý Svaz chovatelů českého teplokrevníka uznaným chovatelským sdružením dle plemenářského zákona. Přešla na něj většina pravomocí v řízení šlechtitelské práce a vedení plemenné knihy teplokrevného koně (Hošák – ústní podání, 5. 1. 2013). I v tomto svazu se však diferencují různé náhledy na šlechtitelskou práci. V roce 1995 Mze ČR uznává nové konkurenční chovatelské sdružení, kterým je Svaz chovatelů slovenského teplokrevníka (Machek a Gaudníková, 2010). V roce 1996 byl založen Svaz chovatelů a příznivců moravského teplokrevníka, ten zřídil v rámci plemenné knihy českého teplokrevníka evidenční registr, který zahrnoval koně s převládajícím původem dřívějšího moravského teplokrevníka. V roce 2004 přiznalo Mze ČR Svazu chovatelů a příznivců moravského teplokrevníka statut uznaného chovatelského sdružení, čímž bylo plemeno oficiálně uznáno (Misař, 2011). Proces schvalování Svazu chovatelů koní Kinských v uznané chovatelské sdružení byl úspěšně dokončen v roce 2006, kdy od roku 1998 byl kůň Kinský uznán jako ráz českého teplokrevníka (Gotthardová, 2011). Zatím posledním uznaným chovatelským sdružením v teplokrevném chovu je od roku 2012 Svaz chovatelů Českého trakéna (Machek, 2012). Plemenářský zákon změnil organizační skladbu chovu koní. Autoritou šlechtění jednotlivých plemen se stala uznaná chovatelská sdružení, ta vypracovala šlechtitelské programy plemen koní a garantují Mze ČR jejich realizaci. Uznaná chovatelská sdružení také spravují plemenné knihy jednotlivých plemen (Misař, 2011).

12

2.1.2 Označování a evidence teplokrevných koní na našem území

Nedílnou součástí organizace chovu koní je jejich označování a evidence. Jednotný systém označování a vedení ústřední evidence má u nás dlouholetou tradici, a z tohoto důvodu je dosti propracovaný. V minulosti se používalo na našem území výhradně označování výžehem na různých částech těla. Nejčastěji to byly obě krajiny sedlové, obě strany krku a stehna. Výjimečně k vlastnickým výžehům byla využívána žuchva. V současné době označování z národních předpisů stanoví plemenářský zákon, podrobnější pravidla provádí vyhláška č. 136/2004 Sb. (Machek, 2008).

Vedením ústřední evidence hospodářských zvířat a zvěře ve farmovém chovu byla MZe ČR na základě plemenářského zákona pověřena Českomoravská společnost chovatelů, a.s. (dále jen ČMSCH). Vedení Ústřední evidence koní ČR (dále jen ÚEK ČR) pro ČMSCH smluvně zajišťuje Národní hřebčín Kladruby nad Labem, s.p.o., označování a evidenci anglických plnokrevníků a klusáků pro ÚEK ČR provádějí Jockey Club ČR a Česká klusácká asociace (http://www.uek.cz/). Obrázek 2 zachycuje aktuální systém řízení chovu koní v České republice.

V červnu roku 2008 nabylo platnosti nové evropské Nařízení Komise (ES) č. 504/2008, kterým se provádějí směrnice Rady 90/426/EHS a 90/427/EHS. Nařízení podrobněji stanovuje způsob evidence koní s účinností od 1. 7. 2009, pokud jde o metody identifikace koňovitých. Zavádí povinné onačení koní elektronickým identifikátorem (čipem) na levou stranu šíje. Další označování koní výžehem již určují pouze řády plemenných knih jednotlivých plemen, většinou se jedná o znak plemenné příslušnosti vyznačovaný na levé stehno. U teplokrevných plemen byla na základě žádosti schválena výjimka, kterou se povoluje označování koní plemene moravský teplokrevník jen výžehem (Machek, 2008). V levém sedle je to kmenový výžeh otce a jeho kmenové číslo vyznačené arabskou číslicí a pod ním rodový výžeh matky vyznačený symbolem. V pravém sedle je vyznačeno pořadové číslo hříběte po otci. Na levém stehně výžeh plemenné příslušnosti (http://www.moravskyteplokrevnik.cz/rad-plemenne-knihy-plemene-moravskehoteplokrevnika/). Ke každému způsobu označení je nutno provést ještě slovní a grafický popis koně – viz Obrázek 1. Na základě tohoto označení vydává ÚEK ČR 13

podle legislativy platné v zemích ES průkaz koně. Tento je jedinečným identifikačním dokladem, který musí každého koňovitého doprovázet. U plemenných koní je jeho pevnou součástí potvrzení o původu koně (Machek, 2010).

Obrázek 1 Slovní a grafický popis koně Zdroj: ÚEK ČR 2011

14

Ministerstvo zemědělství ČR Sekce zemědělských komodit

Ústřední evidence koní ČR Národní hřebčín Kladruby nad Labem, s.p.o.

Ústřední evidence hospodářských zvířat Českomoravská společnost chovatelů a.s. Národní hřebčín Kladruby nad Labem, s.p.o.

Jockey Club ČR

Zemský hřebčinec Písek, s.p.

Česká klusácká asociace

Zemský hřebčinec Tlumačov, s.p. Asociace svazů chovatelů koní ČR, o.s. Svaz chovatelů českého teplokrevníka Svaz chovatelů a příznivců moravského teplokrevníka, o.s. Svaz chovatelů slovenského teplokrevníka Svaz chovatelů koní Kinských Svaz chovatelů Českého trakéna Jockey Club ČR Česká klusácká asociace Národní hřebčín Kladruby nad Labem, s.p.o. Svaz Chovatelů Lipického koně ČR Svaz chovatelů Shagya Araba v ČR Asociace chovatelů plnokrevných arabských koní ČR Asociace chovatelů huculského koně

Obrázek 2 Organizace chovu koní v České republice Zdroj: podle dat ÚEK ČR sestavil autor

15

2.2 Charakteristika teplokrevných plemen chovaných v ČR Dle Duška et al. (1999, s. 75) se světová plemena koní z fylogenetického hlediska přiřazovala do čtyř plemenných skupin: •

skupina koní stepních (mongolského typu)

•

skupina koní orientálních (východního typu)

•

skupina koní okcidentálních (západního typu)

•

skupina koní severských (nordického typu)

Koně dělíme podle plemen, podle užitkových (výkonnostních) typů a podle stupně prošlechtění, resp. domestikace. Ve všech těchto typech je nutno respektovat diferenční kritéria, která se v některých případech vzájemně prolínají. Užitkové typy můžeme rozdělit následovně: •

koně klusoví a cvaloví

•

koně tažní – krokoví

•

koně nosní – soumaři

Typy koní podle stupně prošlechtění můžeme rozdělit takto: •

primitivní plemena

•

kulturní plemena

•

přechodné formy mezi primitivními a kulturními plemeny

Podle plemenné skupiny, což je vyšší jednotka charakterizovaná samostatným fylogenetickým vývojem, členíme typy koní na: •

teplokrevné

•

chladnokrevné

•

nordické

Vzhledem k ne vždy správnému výkladu termínů teplokrevník a chladnokrevník uvádíme, že toto označení vyplývá z odlišného prahu dráždivosti jejich nervové soustavy, tedy z jejich temperamentu (Dušek et al., 1999). Teplokrevníci jsou temperamentnější – horkokrevnější, kdežto chladnokrevníci mají temperament klidnější (Hošák, 2009b). Skupina koní východních - orientálních odvozující původ od divokého předka tarpana se přes vliv anglických koní prolíná do všech teplokrevných plemen koní (Dušek et al., 1999).

16

Štrupl (1983) definuje plemeno jako skupinu zvířat téhož druhu stejného fylogenetického původu, která se mezi sebou shodují v určitých morfologických znacích a v určitých fyziologických, výkonnostních a duševních vlastnostech. Tyto vlastnosti se uplatňují dědičně v potomstvu koní, pokud se nemění životní podmínky, za kterých vznikly. I když za jistý vznik plemen můžeme pokládat diferenciaci jedinců u prapředka koní Plesihippa bez vlivu člověka, teprve až domestikací koní lze hovořit o skutečném vytváření a vzniku plemen. Neustále se rozšiřovaly požadavky na upotřebení koní a současně s nimi vznikaly i odlišné požadavky na jejich typ. Tohle byly první podněty k chovatelské práci, které vedly k vytváření nových plemen koní. Neustálým stupňováním těchto požadavků se plemena zdokonalovala. K chovu se vybírali nejschopnější jedinci, u kterých se v optimálních podmínkách (krmení a trénink) zvyšovala jejich výkonnost a užitkovost. Tímto se plemena koní zušlechťovala (Štrupl, 1983).

Počet aktuálně evidovaných koní v ČR již překročil 80 tisíc a stále se zvyšuje i přesto, že počet zapuštěných klisen neustále klesá. Toto zvyšování celkového počtu koní je již důsledkem importů koní. Počet teplokrevných koní v ČR činí 28 739, z tohoto počtu je 4 274 importů přihlášených k jednotlivým plemenným knihám (stav podle ÚEK ČR k 28. 2. 2013).

Šlechtěním teplokrevných plemen koní a vedením jejich plemenných knih (PK) podle plemenářského zákona se v současné době na území ČR zabývá 5 chovatelských sdružení uznaných MZe ČR – viz Tabulka 1.

Tabulka 1 Uznaná chovatelská sdružení pro teplokrevná plemena koní v ČR Zdroj: podle dat ÚEK ČR sestavil autor

uznané chovatelské sdružení

plemeno

Svaz chovatelů českého teplokrevníka (SCHČT)

český teplokrevník

Svaz chovatelů a příznivců moravského teplokrevníka, o.s. (SCHPMT)

moravský teplokrevník

Svaz chovatelů slovenského teplokrevníka (SCHCS)

slovenský teplokrevník

Svaz chovatelů koní Kinských (SCHKK)

kůň Kinský

Svaz chovatelů Českého trakéna (SCHČTr)

Český trakén

17

2.2.1 Charakteristika plemene český teplokrevník

Nejrozšířenějším plemenem koní v ČR je český teplokrevník (ČT) s celkovým počtem 20 644 koní, z čehož 682 (tj. 3,3 %) jsou importovaní koně přihlášení k PK ČT. V této PK působí 181 plemenných hřebců, z nichž je 120 (tj. 66,3 %) importovaných, a 10 539 klisen, kdy 562 (tj. 5,3 %) jsou klisny importované (stav podle ÚEK ČR k 28. 2. 2013).

SCHČT si vytýčil za cíl vytvářet podmínky pro chovatele, prosazovat chovatelské postupy k dosažení chovného cíle a obstát v silné evropské konkurenci. Cílem šlechtění (chovný cíl) českého teplokrevníka je ušlechtilý, korektní a lehce jezditelný kůň, který je na základě svého temperamentu, charakteru, prostorné a elastické mechaniky pohybu a pevného zdraví vhodný pro všechny druhy výkonnostního jezdeckého sportu a pro volnočasové aktivity. Dospělý kůň je středního tělesného rámce s dobrými liniemi, pevného fundamentu a bez zjevných podmíněných genetických vad. Nejdůležitějšími chovatelskými dokumenty jsou Chovný cíl, Šlechtitelský program plemene ČT, Zkušební řád ČT, Řád plemenné knihy ČT a Finanční řád plemenné knihy ČT (SCHČT, 2011).

Tělesné rozměry vyplývající z chovného cíle -

hřebci: KVH 162 - 170 cm, obvod holeně 21 – 22,5 cm

-

klisny: KVH 161 - 167 cm, obvod holeně 19,5 – 22 cm (SCHČT, 2011).

2.2.2 Charakteristika plemene moravský teplokrevník

Chovným cílem je ušlechtilý teplokrevný kůň chovaný na bázi původních rakousko–uherských polokrevných kmenů. Kůň středně velkého obdélníkového rámce se souladnými a proporcionálními tělesnými partiemi, s ušlechtilou suchou hlavou s oválnou očnicí a velkým živým okem. Kůň výborného charakteru s ochotou k práci, s mnohostranným využitím pod sedlem i v zápřeži, s pevným zdravím, snadno krmitelný, s tvrdou konstitucí, přiměřeným temperamentem, s odpovídající mechanikou pohybu využitelný ve všech volnočasových aktivitách (Machek a Šilhánová, 2008). 18

Nejdůležitějšími chovatelskými dokumenty jsou Chovný cíl a plemenný standard, Metodika 100% nositelů PG MT, Šlechtitelský řád MT, Zkušební řád MT, Řád plemenné knihy MT a Finanční řád MT (http://www.moravskyteplokrevnik.cz/historiemoravskeho-teplokrevnika/).

Standard základních tělesných znaků vyplývajících z chovného cíle -

hřebci: KVH 161 - 167 cm, obvod holeně 21 – 22,5 cm

-

klisny: KVH 159 - 165 cm, obvod holeně 19,5 – 21,5 cm

(http://www.moravskyteplokrevnik.cz/chovny-cil-a-plemenny-standard/).

Počet koní v PK moravského teplokrevníka (MT) činí 368, z toho 36 (tj. 9,8 %) importů. V této PK působí 24 plemenných hřebců, z čehož je 10 (tj. 41,7 %) importovaných. Počet klisen zapsaných v PK MT činí 221, přičemž 26 (tj. 11,8 %) jsou klisny importované (stav podle ÚEK ČR k 28. 2. 2013).

2.2.3 Charakteristika plemene slovenský teplokrevník

Cílem šlechtění slovenského teplokrevníka (CS) je ušlechtilý, korektní, výkonný, inteligentní, pracovitý, snadno jezditelný kůň se schopností snášet fyzické i psychické zatížení předurčený vlohami pro jezdecký sport. Z tohoto důvodu je prioritou koncentrace genofondu nejvýznamnějších světových linií a rodin disponujících skokovým potenciálem, dobrou mechanikou pohybu a charakterem pro požadovaný výkon (Misař, 2011). Slovenský teplokrevník má s českým teplokrevníkem mnoho společného, podobný cíl šlechtění, způsob provádění zkoušek výkonnosti a rovněž i plemenná zvířata, tj. hřebce i klisny, z nichž mnohá jsou zapsána v obou plemenných knihách. Rozdílný je šlechtitelský program, jeho preference a metody používané k dosažení chovného cíle. Jedná se o koně středního až většího rámce s KVH mezi 160 a 170 cm (http://www.studbookcs.cz/).

Nejdůležitějšími chovatelskými dokumenty jsou Řád plemenné knihy CS a Šlechtitelský a selekční program CS (http://www.studbookcs.cz/doc/rad2.pdf).

19

Celkový počet koní plemene CS chovaného v ČR je 3 988, z nichž 263 (tj. 6,6 %) jsou importovaní koně přihlášení k PK CS, v níž působí 69 plemenných hřebců, přičemž 64 (tj. 92,8 %) představují importy. V PK CS je zapsáno 2 542 klisen, 199 z nich (tj. 8,5 %) jsou klisny importované (stav podle ÚEK ČR k 28. 2. 2013).

S naprosto stejným názvem plemene, slovenský teplokrevník, je vedena plemenná kniha na Slovensku coby tamnímu nejrozšířenějšímu teplokrevnému plemeni. Duplicitní název plemene však nezakládá žádnou vazbu mezi plemenem slovenského teplokrevníka chovaným na Slovensku a v ČR.

Při ověřování obchodní firmy (názvu) uznaného chovatelského sdružení, které vede plemennou knihu slovenského teplokrevníka chovaného v ČR, byl zjištěn rozpor v uvádění obchodní firmy (názvu) sdružení: -

v Seznamu

občanských

sdružení

vedeném

Ministerstvem

vnitra

ČR

(http://aplikace.mvcr.cz/seznam-obcanskych-sdruzeni/) je vedeno jako Svaz chovatelů slovenského teplokrevníka, -

v Seznamu

příjemců

pomoci

dle

Centrální

evidence

dotací

z rozpočtu

(http://cedr.mfcr.cz/Cedr3InternetV415/CommonPages/TakersListPage.aspx?condition =5bc3945c-7916-4548-a11b-093eefef317c)

je

uvedeno

jako

Svaz

chovatelů

slovenského teplokrevníka v ČR. Podle Burešové (2013) Ministerstvo vnitra ČR registruje občanské sdružení s názvem Svaz chovatelů slovenského teplokrevníka, se sídlem 530 03 Nemošice 22. Burešová dále uvádí, že Ministerstvu vnitra ČR byla dne 29. 11. 2007 předložena žádost o změnu názvu na Svaz chovatelů slovenského teplokrevníka v České republice o.s. Podání však obsahovalo věcné chyby a dne 4. 12. 2007 byla zaslána výzva k doplnění. Do 12. 2. 2013 však nebylo reagováno, takže tato změna nebyla vzata na vědomí. Z této informace vyplývá, že všeobecně uváděný název sdružení Svaz chovatelů slovenského teplokrevníka v ČR není správný, neboť žádná právnická osoba s touto obchodní firmou nemá v ČR právní subjektivitu. O to překvapivější je tedy zjištění, že pod tímto názvem vystupuje subjekt jako příjemce dotací poskytovaných ze státního rozpočtu, prostředků EU a dalších finančních mechanismů.

20

2.2.4 Charakteristika plemene kůň Kinský

Chov koní Kinských patří k významným původním českým chovům a plemenům koní. Šlechtický rod Kinských se věnoval kvalitnímu chovu koní převážně v barvě izabel a plaváků dlouhá staletí, jednalo se o chov s vysokým podílem genů anglického plnokrevníka zejména zásluhou Oktaviána Kinského, který v 19. století dovážel plnokrevné hřebce z Anglie (Gotthardová, 2010). V současné době se pokračuje ve 180 let staré genetické výstavbě stáda v regeneračním procesu plemene (Gotthardová, 2010). Cílem regeneračního procesu plemene koní Kinských je ušlechtilý teplokrevník vhodný především pro rekreační ježdění včetně terénního (parforsní hony), korektního zevnějšku s vyváženým pohybem, dobrými skokovými schopnostmi i velmi dobrým charakterem s převažující barvou izabel a plaváků a se zvyšujícím se podílem genů původních koní Kinských. Dospělý kůň je středního tělesného rámce s dobrými liniemi, přiměřeně kostnatý se suchým fundamentem bez zjevných i podmíněných genetických vad (http://www.schkk.cz/clanky/dokumenty/rady-a-predpisy/).

Nejdůležitějšími chovatelskými dokumenty jsou Chovný cíl, Šlechtitelský program,

Řád

plemenné

knihy,

Zkušební

řád

a

Finanční

řád

(http://www.schkk.cz/clanky/dokumenty/rady-a-predpisy/).

Tělesné rozměry vyplývající z chovného cíle -

hřebci: KVH 162 - 168 cm, obvod holeně 20,5 – 22 cm

-

klisny: KVH 159 - 166 cm, obvod holeně 19,5 – 21,5 cm

(http://www.schkk.cz/clanky/dokumenty/rady-a-predpisy/).

Počet koní v PK koní Kinských činí 349, z čehož 2 (tj. 0,6 %) představují importy. V této PK působí 14 plemenných hřebců, z toho 2 (tj. 14,3 %) jsou plemenní hřebci importovaní. Počet klisen zapsaných v PK činí 271, jako jediná PK teplokrevného plemene v ČR nemá žádné importované klisny ve svém chovu (stav podle ÚEK ČR k 28. 2. 2013).

21

2.2.5 Charakteristika plemene Český trakén

Trakénský kůň je typem moderního a elegantního jezdeckého koně prochovaného s orientálním koněm arabským a anglickým plnokrevníkem. Arabský kůň na něj přenesl zejména tvrdost, vytrvalost, ušlechtilost, skromnost, výkonnost a temperament. Anglický plnokrevník podstatně ovlivnil jeho ušlechtilost, temperament a rámec. Trakénský kůň je vyrovnaným, ušlechtilým, inteligentním, ve všech klasických jezdeckých disciplínách výkonným a konstitučně tvrdým plemenem, suchých a harmonických tělesných tvarů, s velmi dobrou mechanikou pohybu a s KVH 3letých koní v rozmezí 160 až 170 cm (http://www.ceskytraken.cz/pk_trak/doc/slechtitelsky_program.doc).

Ve světě je trakénský kůň chován v Rusku, na Ukrajině, v Německu, Polsku, Švédsku a Švýcarsku (Brejchová et al., 1982). Z tohoto důvodu lze trakénského koně považovat za kosmopolitní plemeno podobně jako anglického plnokrevníka, jejich selekce je založena pouze na základě výkonnosti (Hošák – ústní podání, 5. 1. 2013). V ČR je Český trakén velmi mladým plemenem uznaným ministerstvem zemědělství v roce 2012 (http://www.ceskytraken.cz/pk_trak/doc/slechtitelsky_program.doc).

Nejdůležitějšími chovatelskými dokumenty jsou Šlechtitelský program, Řád plemenné knihy, Zkušební řád a Finanční řád (http://www.ceskytraken.cz/node/5).

Celkový počet koní plemene Český trakén činí 118, přičemž 19 (tj. 16,1 %) jsou importovaní koně přihlášení k PK TRAK, v níž působí 3 importovaní plemenní hřebci. V PK TRAK je zapsáno 115 klisen, 16 z nich (tj. 13,9 %) jsou klisny importované (stav podle ÚEK ČR k 28. 2. 2013).

22

2.3 Šlechtění jednotlivých teplokrevných plemen v ČR Cílem plemenářské práce je genetické udržení a soustavné zlepšování chovaných populací plemen v požadovaných vlastnostech. Výběrová kritéria jsou zaměřena na užitkovost a exteriér, význam obou vyplývá z chovného cíle, který je definován pro každé plemeno. Zatímco dříve byla dlouhodobě u mnoha plemen základem chovu selekce podle exteriéru, v poválečné době se hlavní těžiště selekce přesunulo na užitkové vlastnosti, zejména na výkonnost. Tento trend přetrvává dodnes, u některých plemen je takřka jediným kritériem. Hodnocení exteriéru však dále zůstává výběrovým kritériem, jehož význam vyplývá z chovného cíle (Dušek et al., 1999).

Vlivem transformace politického systému a ekonomiky po roce 1989 došlo v chovu koní k významným změnám, které se projevily diferenciací vlastnických poměrů koní a chovatelských zařízení sloužících k jejich šlechtění, decentralizací řízení chovu a z ní plynoucích změn kompetencí ve šlechtění plemen koní. Obnovené soukromé vlastnictví koní se pozitivně projevuje v iniciativě chovatele ve šlechtění a jeho zodpovědnosti za tvorbu chovného prostředí. Negativem vlastnických změn byl zánik většiny státních hřebčínů. Jejich existence zachovávala kvalitativní princip vývoje plemen, který byl ve šlechtění teplokrevných koní českou tradicí (Misař, 2011).

V oblasti šlechtění byly za posledních 50 let zavedeny nové metody v reprodukci, výpočetní technika, byla zaznamenána výkonnost u velkého podílu všech zvířat v populaci a značný posun v oblasti teoretického poznání. Zároveň se silně projevuje globalizace, jejímiž pozitivními důsledky jsou možnosti využívání celosvětového genofondu pro zušlechťování, negativními pak světové ceny a celosvětový nárůst vzájemné příbuznosti mezi zvířaty (Přibyl a Jiskrová, 2010).

Dosažení cílů plemenářské práce je rozlišeno ve šlechtitelském procesu na tři kroky – fáze. Ty byly zřetelné v posledních desetiletích při rozsáhlém zušlechťování většiny teplokrevných plemen. Docházelo u nich k urychlené typové a výkonnostní přestavbě na typ sportovních jezdeckých koní. Sled těchto kroků je nutno ve šlechtitelském procesu dodržovat (Dušek et al., 1999). Prvním krokem je docílení typové a exteriérové vyrovnanosti při odpovídajících užitkových vlastnostech, což 23

předpokládá, že klisna je dcerou již prověřeného plemeníka, tj. hřebce s ověřenou dědičností prosazujícího se typem a tělesnou stavbou s odpovídajícími užitkovými vlastnostmi. Druhým krokem je použít na kompaktní klisnu hřebce – zlepšovatele, tj. s vlastní maximální výkonností nebo s původy, v nichž jedince s absolutní sportovní výkonností nacházíme na pozici otců, dědů, méně i matek. Třetím krokem je výběr rodičovského páru za účelem fixace obou předchozích kroků a jejich přenášení výkonnosti i ve výkonnosti potomstva (Hošák, 2009a). Nejkvalitnější bývají rodiče prověření ve vlastní sportovní výkonnosti a také ve výkonnosti potomstva. Pokud chceme rozdělit posuzování vlastní výkonnosti rodičů a výkonnosti potomků, pak větší význam má prověření ve výkonnosti potomků, neboť rodič je schopen předávat vlastní výkonnost dál (Hošák, 2008).

Šlechtění všech teplokrevných plemen na území ČR vychází podle Misaře (2010, s. 73) z plemenářského zákona a je upraveno šlechtitelským programem a řádem plemenné knihy jednotlivých plemen za účelem dosažení jejich chovného cíle. Oficiálními doklady existence plemen jsou plemenné knihy koní. Způsob zápisu do plemenné knihy určuje i její řád, jenž stanoví kritéria, faktory šlechtění a princip realizace. Na základě řádu rozlišujeme: •

uzavřené plemenné knihy

•

plemenné knihy s velmi přísným řádem

•

plemenné knihy s vymezeným řádem

•

plemenné knihy s volným řádem

•

plemenné knihy s otevřeným řádem

Nejpočetnější plemenné knihy teplokrevných koní v ČR jsou plemennými knihami s otevřeným řádem, tyto povolují používat relativně široké spektrum plemeníků pro vývoj vlastností plemene. Zápisy do většiny plemenných knih v ČR jsou prováděny z titulu selekce, v případě zápisu některých teplokrevných koní navíc ještě z titulu spekulace. Za těchto okolností figuruje poměrně velká část chovných klisen ve dvou a více plemenných knihách, čímž však chovatelé popírají jeden z účelů plemenné knihy – genetickou svébytnost (Misař, 2010). V teplokrevném chovu se rozdíly mezi jednotlivými plemeny smazávají zejména z důvodu stejného chovatelského cíle (Hošák – ústní podání, 5. 1. 2013). 24

2.3.1 Šlechtění plemene český teplokrevník

Dle Šlechtitelského programu plemene ČT navrženého Radou plemenné knihy (dále jen RPK) a schváleného předsednictvem SCHČT jeho dlouhodobou realizaci a současně vedení plemenné knihy ČT zajišťuje uznané chovatelské sdružení – SCHČT. Šlechtitelský program plemene ČT prosazuje a uvádí chovatelské postupy k dosažení chovného cíle (viz kapitola 3.2.1 Charakteristika plemene ČT), který je zabezpečován metodou čistokrevné plemenitby (použití hřebců a klisen jiných plemen je striktně vymezeno), hodnocením plemenného typu, stavby těla, výkonnostními zkouškami, odhadem plemenné hodnoty a selekčními postupy. Šlechtitelský program je v souladu s mezinárodními standardy a je zárukou objektivního zjišťování a hodnocení pro potřeby chovatelů. Současně zabezpečuje, aby tato činnost byla nástrojem ke zvyšování genetické hodnoty a výkonnosti ČT, jejich cílevědomého rozmnožování a zachování genetické rozmanitosti (SCHČT, 2011).

Šlechtitelský program plemene ČT zahrnuje chovnou populaci, ke které náleží všichni jedinci (hřebci i klisny) zapsaní do některé z těchto plemenných knih ČT: •

Plemenná kniha hřebců (PKH) Do plemenné knihy hřebců může být zapsán hřebec s oboustranně prokazatelným původem do 4. generace předků, s výborným zdravotním stavem, prostý geneticky podmíněných vad a chorob. Hřebec může být zapsán do PKH na doporučení RPK po schválení předsednictvem SCHČT, přičemž musí splňovat kritéria daná Řádem plemenné knihy.

•

Hlavní plemenná kniha klisen (HPK) a její vyšší oddíl (akcelerační program) Podmínkou zápisu do hlavní plemenné knihy klisen je oboustranně prokazatelný minimálně 4generační původ, absolvování výkonnostních zkoušek s hodnocením 7,1 b. a vyšším a současně minimální KVH 159 cm. Výběrovým programem pro elitní klisny a hřebce prověřené na vyšším stupni je akcelerační program. Jeho cílem je ulehčit selekční práci v chovu sportovních koní Do akceleračního programu se klisna zařadí po absolvování výkonnostních zkoušek s hodnocením 8,1 b. a vyšším, po sportovní testaci vlastní nebo potomstva dle podmínek Řádu plemenné knihy.

25

•

Plemenná kniha klisen (PKK) Pro zápis do plemenné knihy klisen (PKK) musí mít klisna minimálně 4generační původ, výslednou známku při zápisu klisny do PK ČT alespoň 6,1 b. a současně minimální KVH 159 cm.

•

Pomocná plemenná kniha klisen (PPK) Klisny s oboustranně prokazatelným minimálně 2generačním původem, výslednou známkou při zápisu klisny do PK ČT alespoň 5,1 b. a s minimální KVH 156 cm mohou být zapsány pouze do pomocné plemenné knihy klisen (SCHČT, 2011).

Plemenná kniha ČT se díky početným importům plemeníků a velkým rozvojem inseminace, embryotransferu a možnosti použití hřebců a klisen jiných plemen stala plemennou knihou s otevřeným řádem. SCHČT v návaznosti na tradice v šlechtění koní na našem území využívá všechny moderní možnosti a rozšiřuje spektrum šlechtění teplokrevného koně na sportovní výkonnost. Vlivem selekce na sportovní výkonnost narůstal v teplokrevném chovu počet plemeníků s prověřenou sportovní výkonností. Část z nich byla výsledkem předchozího šlechtění, ostatní byli importováni většinou z chovů, ve kterých se selekce na sportovní výkonnost prováděla dlouhodobě (Misař, 2011). I přesto český teplokrevný chov zatím není schopen v mezinárodním měřítku konkurovat zahraničním plemenům sportovních koní, která jsou na sportovní výkonnost speciálně šlechtěna již desítky let. Proto v posledním desetiletí sílí snaha chovatelů ČT importem chovného materiálu sportovních plemen zvýšit jeho sportovní výkonnost. Ke korekci vlastností a stupňování výkonnosti SCHČT chovatele podporuje k použití anglického plnokrevníka (Jiskrová, 2011).

Ačkoli je SCHČT největším svazem s jistou tradicí, počet narozených hříbat za poslední tři roky stále klesá. Příčinou je hospodářská krize i přílišný nákup koní v zahraničí na úkor vlastního odchovu (stav podle ÚEK ČR k 28. 2. 2013). Úbytek koní plemene ČT nastal také vznikem nových uznaných chovatelských sdružení.

26

2.3.2 Šlechtění plemene moravský teplokrevník

Předmětem šlechtění moravského teplokrevníka je regenerační a udržovací proces populace (všichni hřebci a klisny zapsaní v plemenné knize MT při splnění podmínek daných Řádem plemenné knihy a Šlechtitelským programem MT) na základě historických polokrevných kmenů Furioso, Przedswit, Gidran, Star of Hannover, North Star, Nonius, Shagya a nejmladší linie Catalin. K naplňování tohoto šlechtitelského programu patří zejména chovatelské metody, posuzování interiéru a exteriéru, zkoušky užitkových

vlastností,

stanovení

plemenné

hodnoty

a

selekční

opatření

(http://www.moravskyteplokrevnik.cz/slechtitelsky-program-plemene-moravskehoteplokrevnika/). Cílem šlechtění MT je dle Řádu plemenné knihy MT zachování genetické báze populace MT nesoucí geny rakousko-uherských kmenů a uchování tohoto specifického genetického zdroje, včetně udržení a zlepšování mnohostranné užitkovosti a konstituční tvrdosti chovaných jedinců. SCHPMT coby uznané chovatelské sdružení stanoví standard a chovný cíl populace včetně programů a metod šlechtění MT, vede plemennou knihu MT. Plemenná kniha je rozdělena na tyto oddíly: •

Plemenná kniha hřebců (PKH) Plemenným hřebcem populace MT může být pouze hřebec splňující všechna ustanovení Šlechtitelského programu MT a ostatních pravidel pro zápis do PK vydaných RPK, kterého majitel přihlásí k PK a kterého schválí RPK. Hodnocení typu, pohlavního výrazu, exteriéru a užitkových vlastností nesmí být nižší než 7 b., dílčí hodnocení jednotlivých znaků exteriéru, interiéru a užitkových vlastností nesmí být nižší než 5 b. a základní tělesné rozměry musí odpovídat standardu populace.

•

Hlavní plemenná kniha klisen (HPK) Klisna zapsaná do HPK musí splňovat tyto podmínky: otec a otcové matek v přímé mateřské linii nejméně do 5. generace předků přísluší k původním polokrevným kmenům, nebo jsou anglickými plnokrevníky a suma tzv. původních genů plemenných hřebců představitelů původních polokrevných kmenů musí dosahovat nejméně úrovně 25 % (počítáno ze všech známých – dostupných generací jejího rodokmenu). Do HPK může být zapsána také klisna nesplňující výše uvedené podmínky, u níž však podíl nositelů genů původních polokrevných kmenů dosahuje nejméně úrovně 40 % v celém generačně známém rodokmenu. 27

Hodnocení typu, exteriéru a užitkových vlastností nesmí být nižší než 7 b., dílčí hodnocení jednotlivých znaků exteriéru, interiéru a užitkových vlastností nesmí být nižší než 5 b. a základní tělesné rozměry musí odpovídat standardu populace. •

Plemenná kniha klisen (PKK) Klisna zapsaná do PKK musí splňovat obdobné podmínky jako klisna zapsaná do HPK, s tím rozdílem, že otec a otcové matek v přímé mateřské linii přísluší k původním polokrevným kmenům nejméně do 4. generace předků. Dále může být do PKK zapsána klisna, u níž podíl nositelů genů původních polokrevných kmenů dosahuje úrovně 35 % v celém generačně známém rodokmenu. Hodnocení typu, exteriéru a užitkových vlastností nesmí být nižší než 6 b., dílčí hodnocení jednotlivých znaků exteriéru, interiéru a užitkových vlastností nesmí být nižší než 5 b. a základní tělesné rozměry musí odpovídat standardu populace.

•

Evidenční plemenná kniha klisen (EPK) Podmínkou zápisu klisny do EPK je prokázání nejméně 3 generací předků příslušných k původním polokrevným kmenům, nebo podíl nositelů genů původních polokrevných kmenů dosahující úrovně 30 % v celém generačně známém rodokmenu (ostatní podmínky analogicky jako u HPK). Hodnocení typu a exteriéru nesmí být nižší než 5 b., dílčí hodnocení jednotlivých znaků exteriéru nesmí být nižší než 4 b. a základní tělesné rozměry nemusí odpovídat standardu populace moravského teplokrevníka (http://www.moravskyteplokrevnik.cz/radplemenne-knihy-plemene-moravskeho-teplokrevnika/).

SCHPMT se nadále snaží šlechtit koně na podkladě již uvedených polokrevných kmenů a docílit tak koně vysoce prochovaného, typově vyrovnaného, ušlechtilého, suchého fundamentu a živého temperamentu, tedy koně pro Moravu typického (Misař, 2011).

28

2.3.3 Šlechtění plemene slovenský teplokrevník

Základní filozofií při stanovení šlechtitelského záměru slovenského teplokrevníka je dle Šlechtitelského a selekčního programu plemene CS soustavné využívání aktuálně nejlepší světové krve importem genofondu, kontrola vlastní výkonnosti, kontrola dědičnosti, posouzení exteriéru a interiéru chovných koní a jejich potomstva. Cílem šlechtění je dosáhnout v co nejkratší době co nejvyššího genetického zisku. Žádoucí je homogenní původ vycházející z nejlepších světových linií a rodin, ve kterých jsou pevněji geneticky fixovány požadované vlastnosti a znaky. Pro dosažení chovného cíle je přípustné používat všech plemen, případně populací koní, které disponují žádanými vlastnostmi. Výběr chovných zvířat se provádí výlučně podle kriterií, která mají pro sportovního koně podstatný význam (http://www.studbookcs.cz/doc/rad2.pdf).

Plemenná kniha je dle Řádu plemenné knihy plemene CS typem plemenné knihy s otevřeným řádem. Plemenná kniha obsahuje: •

Oddíl plemenné knihy hřebců Zapsáni zde mohou být pouze hřebci s doloženým 4generačním původem, o jejich výběru do plemenitby a zápisu do PK rozhodne hodnotitelská komise při zkouškách hřebců, na svodech hřebců nebo v chovatelských zařízeních.

•

Oddíl plemenné knihy klisen Pro zápis do hlavního oddílu PK klisen je požadován oboustranně prokazatelný původ do 3. generace předků, průměrná výsledná známka posouzení exteriéru nejméně 6,1 b.

•

Přípravný oddíl plemenné knihy klisen (pomocná plemenná kniha klisen) Do pomocné PK se zapisují klisny s dostatečně vyjádřeným typem, odpovídajícím souladem a korektností tělesné stavby s únosnými vadami exteriéru, které nevyhovují požadavkům hlavního oddílu PK.

Označení PK slovenský teplokrevník je CS (http://www.studbookcs.cz/doc/rad2.pdf).

Vzhledem k publikovanému využívání nejlepších světových plemeníků však na selekci klisen při zápisu do PK již tak vysoké nároky co se typu, exteriéru i homogenity původu kladeny nejsou (Hošák – ústní podání, 5. 1. 2013).

29

2.3.4 Šlechtění plemene kůň Kinský

Cílem harmonizace šlechtění koní Kinských je dle Šlechtitelského programu koní Kinských udržet v populaci původní geny koní Kinských a gen pro žluté zbarvení. Vzhledem k malému rozsahu populace je nezbytné udržet na přiměřeném stupni příbuznost. Do šlechtitelského programu koní Kinských jsou zahrnuti všichni plemenní koně, kteří jsou dle Řádu plemenné knihy koní Kinských zapsáni do některé z těchto plemenných knih: •

Plemenná kniha hřebců (PKH) Do PKH může být zapsán hřebec s oboustranně prokazatelným původem do 4. generace předků, výborným zdravotním stavem, plodností, genofondem bez dědičně podmíněných vad a nemocí a minimálně 5 % původních genů koní Kinských (PGKK). Dále musí absolvovat zkoušku výkonnosti hřebců nebo sportovní testaci.

•

Hlavní plemenná kniha klisen (HPK) Pro zápis do HPK musí mít klisna známý nejméně 4generační původ, KVH min. 159 cm, podíl PGKK vyšší než 20 % a hodnocení exteriéru nejméně 7,1 b.

•

Plemenná kniha klisen (PKK) Do PKK může být zapsána klisna se známým původem nejméně do 4. generace, KVH nejméně 158 cm, podílem PGKK vyšším než 10 % a hodnocením exteriéru nejméně 6,1 b.

•

Pomocná plemenná kniha klisen (PPK) Pro zápis do PPK musí mít klisna známý nejméně 2generační původ, KVH nejméně 155 cm, podíl PGKK 0 % pro isabely a plavky odpovídajícího užitkového typu, nebo podíl PGKK vyšší než 0 % u ostatních klisen.

•

Plemenná kniha klisen sport (PKKS) Do této PK se zařazuje na základě žádosti majitele klisny po splnění podmínek daných Řádem plemenné knihy koní Kinských (http://www.schkk.cz/clanky/dokumenty/rady-a-predpisy/).

30

2.3.5 Šlechtění plemene Český trakén

Šlechtitelským záměrem plemene Český trakén je dle Šlechtitelského programu využívat

možnosti

importu

vynikajících

prověřených

světových

plemeníků

při dostatečném množství základního stáda klisen, a tím zdokonalovat vlastní genofond, provádět kontrolu vlastní užitkovosti ve sportovních soutěžích a zkouškách výkonnosti a provádět kontrolu dědičnosti požadovaných znaků. Cílem je dosahovat co nejvyššího genetického zisku v co možná nejkratší době při využití všech dostupných progresivních metod a poznatků. K uskutečnění chovného cíle se používá čistokrevná plemenitba

s

možností

krve

přilití

anglické,

arabské

nebo

(http://www.ceskytraken.cz/pk_trak/doc/slechtitelsky_program.doc). Český

trakén

jsou

určeni

především

pro

klasické

angloarabské

Koně

jezdecké

plemene discipliny

http://www.ceskytraken.cz/pk_trak/doc/rad_PK_TRAK.doc).

Označení Plemenné knihy Českého trakéna je PK TRAK, jak vyplývá z Řádu plemenné knihy. Jedná se o plemennou knihu otevřenou ve smyslu možného přílivu dalších genů při dodržení čistokrevnosti plemenitby (http://www.ceskytraken.cz/pk_trak/doc/rad_PK_TRAK.doc).

PK TRAK je dle Řádu plemenné knihy členěna následovně: •

Hlavní plemenná kniha hřebců O zápisu do tohoto oddílu PK rozhoduje RPK po předložení 4generačního osvědčení o původu a dokladu o čistokrevném původu v 5. generaci v přímé mateřské linii (původ trakénský, anglický či arabský plnokrevník nebo kombinace těchto plemen).

•

Hlavní plemenná kniha klisen (HPK) Pro zápis do HPK musí mít otec a otcové matek v přímé mateřské linii do 5. generace předků čistokrevný původ (trakénský, anglický či arabský plnokrevník nebo kombinace těchto plemen) a zapisovaná klisna hodnocení exteriéru minimálně 7,1 b.

31

•

Plemenná kniha klisen (PKK) Klisna musí splňovat podmínku hodnocení exteriéru nejméně 6,1 b., otec a otcové matek v přímé mateřské linii musí mít do 4. generace předků čistokrevný původ (trakénský, anglický či arabský plnokrevník nebo kombinace těchto plemen).

•

Pomocná plemenná kniha klisen (PPK) Pro zápis do PPK musí mít otec a otcové matek v přímé mateřské linii do 3. generace předků čistokrevný původ (trakénský, anglický či arabský plnokrevník nebo kombinace těchto plemen) a hodnocení vnějších znaků klisny musí odpovídat danému plemeni.

•

Plemenná kniha hříbat Narozená hříbata po splnění dalších podmínek odtud postupují do dalších oddílů PK (http://www.ceskytraken.cz/pk_trak/doc/rad_PK_TRAK.doc).

Světovou knihu východopruského (trakénského) koně vede Trakehner verband se sídlem v Neumünsteru. Pouze koně narození v hřebčíně Trakény byli považováni za nejprošlechtěnější východopruské koně a označováni jako koně trakénští s výžehem jednoho losího parohu. Při válečné evakuaci byla část populace převedena do západní části Německa, kde se chov těchto koní obnovil a nadále jsou tam vedeni jako koně trakénští (Dušek et al., 1999). Všichni ostatní jsou označováni jako východopruský kůň s výžehem dvojitého losího parohu a sdružuje je trakénský svaz Trakehner verband. Plemeno Český trakén mezi ně zatím nepatří (Hošák – ústní podání, 5. 1. 2013), ačkoli v Řádu plemenné knihy Českého trakéna je uvedeno, že Svaz chovatelů Českého trakéna získal od Trakehner verand doporučení pro oddělení a vedení samostatné plemenné knihy v rámci České republiky (http://www.ceskytraken.cz/pk_trak/doc/rad_PK_TRAK.doc).

32

2.4 Systémy selekce jednotlivých plemen Významnou šlechtitelskou fází v plemenitbě je selekce (plemenný výběr). Lze ji rozdělit na výběr hromadný (negativní), kdy se z chovu vylučují nevhodní jedinci, a výběr individuální, který se využívá v širokém rozsahu v kulturních chovech. Při selekci se u koní přihlíží k typu, temperamentu, charakteru, plodnosti, vlastní výkonnosti, výkonnosti potomstva a kvalitě sourozenců i polosourozenců posuzovaného jedince (Dušek et al., 1999).

Varianty individuální selekce dle Duška et al. (1999): •

Dle plemenného standardu – je podmíněna charakteristikou plemene, která určuje nejen typ a exteriér, ale i užitkové vlastnosti. Při posuzování vlastností se klade důraz na ty, které charakterizují plemeno.

•

Dle pohlavního výrazu – žádoucí je dobrý pohlavní výraz u obou pohlaví, musejí být dobře vyjádřeny i sekundární pohlavní znaky. Opačný příklad ukazuje na nevhodnost zařazení takovýchto jedinců do chovu.

•

Dle exteriéru a barev – navazuje na výběr podle plemenného standardu. Při požadavku na exteriérovou souladnost je nutné přihlížet ke skutečnosti, že právě tito koně lépe využívají energii k výkonu a nemusejí ji neefektivně využívat ke kompenzaci určitých vad podmíněných exteriérovými nedostatky. Posuzování barvy nelze přeceňovat, pokud není právě plemennou charakteristikou.

•

Dle zdraví – je významná k udržení konstituce v populaci na požadované úrovni. Hřebci i klisny se testují na konstituci v rámci výkonnostních zkoušek, kdy se hodnotí také charakter a temperament. Důležitým kritériem konstituce je rovněž plodnost,

neboť

reprodukční

způsobilost

je

pro

chov

nejdůležitějším

předpokladem. •

Dle výkonnosti – ve výkonnostních zkouškách, ve sportu (Dušek et al., 1999). Selekce podle výkonnosti je hlavním předmětem zájmu chovatelů. Výběr výkonných partnerů může nastat až po typové a exteriérové ustálenosti. Při nerespektování tohoto požadavku vytváříme geneticky nevýkonné jedince (Hošák, 2009b).

33

K plemenářské práci je nutné vypracovat selekční model se zřetelnou intenzitou selekce v jednotlivých stupních, a to u obou pohlaví. Selekčních modelů je více, důležité je, aby model vycházel z krevní struktury domácí populace, odpovídal její kvantitativní diferenciaci a promítal se do jednotlivých zušlechťovacích fází (Dušek et al., 1999).

2.4.1 Systémy selekce českého teplokrevníka

Podle Řádu plemenné knihy ČT se selekce provádí na základě informací a výsledků hodnocení. Hřebečci a hřebci jsou selektováni: •

při registraci hříbat

•

při výběru do testační odchovny

•

při bonitacích v testačních odchovnách

•

při základních zkouškách výkonnosti

•

při 70-ti denním testu

•

při hodnocení soutěží pro mladé koně – kritéria mladých koní (KMK)

•

při udělování výběru do plemenitby

•

na základě informací o potomstvu

•

na základě zdravotního stavu hřebce a jeho potomstva

Klisny jsou selektovány: •

při registraci hříbat

•

při zápisu do PK

•

při výkonnostních zkouškách

•

při přehlídkách tříletých klisen

•

při skoku ve volnosti čtyřletých klisen

•

v soutěžích pro mladé koně – kritéria mladých koní (KMK)

•

při přeřazování do vyšších oddělení PK

•

na základě informací o potomstvu

(SCHČT, 2011)

34

U hřebců a klisen se hodnotí dále uvedené znaky tak, aby se vyloučením nedostatků ve stavbě těla, mechanice pohybu, v projevech výkonnosti a vyloučením dědičně podmíněných genetických vad a chorob zlepšovala kvalita a zdraví chovaných koní (http://www.schct.cz/chov.php3).

Hodnocení, popis stavby těla a lineární popis se provádí při zápisu do PK, na svodech, chovatelských výstavách, při zkouškách výkonnosti, případně na základě individuální žádosti u chovatele. Hodnocení se provádí dle následujícího schématu: a) plemenný typ a pohlavní výraz b) stavba těla b1) hlava b2) krk b3) hřbet a plec b4) rámec b5) přední končetiny b6) zadní končetiny c) pravidelnost pohybu d) kmih a elasticita (klus) e) cval f) krok g) skok ve volnosti h) výcvik i) jezditelnost j) skoková zkouška pod sedlem (http://www.schct.cz/chov.php3).

Po nashromáždění dat ze soutěží KMK byl v roce 2012 Pejosovou a Jiskrovou pro SCHČT sestaven odhad plemenné hodnoty sportovních koní metodou BLUP Animal model. Tato statistická metoda dokáže oddělit genetické vlivy od faktorů prostředí nejlepším možným způsobem. V individuálním modelu je možno provést odhad plemenné hodnoty každého zvířete samostatně a současně v závislosti 35

na užitkovosti příbuzných jedinců. Animal model umožňuje přímé porovnání genetické úrovně všech zvířat přes různé generace, neboť zohledňuje genetický trend populace (Pejosová a Jiskrová, 2011a). Tato metoda je v podmínkách našeho chovu využitelná, je základním ukazatelem pro výběr jedinců do plemenitby (Pejosová a Jiskrová, 2011b).

2.4.2 Systémy selekce moravského teplokrevníka

Šlechtitelský program plemene MT stanoví tato kritéria výběru a způsob hodnocení: •

původ

•

exteriér (při registraci hříbat, při zápisu do PK, při předvýběrech hřebců, při výstavách)

•

interiér

(ochota

k práci

s mnohostranným

využitím,

zdraví,

krmitelnost,

konstituce, temperament, mechanika pohybu) •

kontrola dědičnosti zdraví (zjišťování dědičných vad a anomálií)

•

odhad plemenné hodnoty - po dosažení dostatečného počtu potomků po jednotlivých plemenících budou stanoveny jednotlivé znaky a vlastnosti, pro které se bude plemenná hodnota odhadovat

(http://www.moravskyteplokrevnik.cz/slechtitelsky-program-plemene-moravskehoteplokrevnika/).

2.4.3 Systémy selekce slovenského teplokrevníka

Za kritéria selekce se u slovenského teplokrevníka považují výkonnost a chovná hodnota otce, otce matky a dalších příbuzných. Při hodnocení původu se vychází především z hodnocení plemeníků podle výkonnosti potomstva i podle vlastní výkonnosti každoročně vydávané WBFSH (World Breeding Federation for Sport Horses), výsledků šampionátů mladých koní, jednotlivých národních šampionátů a dalších významných soutěží. Rovněž se hodnotí stabilita a míra fixace požadovaných výkonnostních znaků v rodině nebo linii a stupeň a účelnost použité příbuzenské plemenitby (http://www.studbookcs.cz/doc/rad2.pdf).

36

Hodnocení klisen a hřebců se provádí především na svodech, a to podle následujícího schématu: a) typ b) horní linie c) přední končetiny d) zadní končetiny e) krok f) klus g) cval (http://www.studbookcs.cz/doc/rad2.pdf)

2.4.4 Systémy selekce koně Kinského

Vzhledem k malé populaci se využívá především metoda direkcionální (směrovaná), zejména na % PGKK, žlutý gen a zdraví. Dále se využívá i selekce stabilizační, především na udržení požadovaného typu a charakteru chovaných koní. Podle Řádu plemenné knihy KK se selekce hřebečků a hřebců provádí: •

při výběru do testační odchovny

•

při předvýběru do plemenitby

•

při základních zkouškách výkonnosti

•

při udělení výběru

•

na základě informací o potomstvu

Selekce klisniček a klisen se dle Řádu plemenné knihy KK provádí: •

při označování pod klisnou

•

při zkouškách výkonnosti

•

při zápisu do plemenné knihy

(http://www.schkk.cz/clanky/dokumenty/rady-a-predpisy/)

Základní selekční kritéria jsou součástí podmínek pro zápis do PK. Cílem je vyloučení nedostatků ve stavbě těla, v mechanice pohybu, ve výkonnosti a vyloučení dědičně podmíněných (genetických) vad (http://www.schkk.cz/clanky/dokumenty/radya-predpisy/). 37

Hodnocení KK se provádí dle následujícího schématu: a) plemenný typ a pohlavní výraz b) stavba těla b1) rámec b2) hlava b3) krk b4) horní linie b5) přední končetiny b6) zadní končetiny c) pravidelnost pohybu d) krok e) klus – kmih a elasticita f) cval g) skok ve volnosti h) výcvik i) jezditelnost j) skoková zkouška pod sedlem (http://www.schkk.cz/clanky/dokumenty/rady-a-predpisy/)

2.4.5 Systémy selekce Českého trakéna

Dle Šlechtitelského programu Českého trakéna se mezi kritéria výběru a způsob hodnocení řadí: •

původ (hodnotí se chovná hodnota a výkonnost otce, otce matky a dalších příbuzných, výsledky šampionátů mladých koní, orientační jsou výsledky zkoušek výkonnosti ve 3 letech, stabilita a míra fixace požadovaných vloh a znaků v rodině a linii a účelnost eventuelní příbuzenské plemenitby)

•

hodnocení vnějších znaků (zejména na svodech)

•

výkonnostní zkoušky

(http://www.ceskytraken.cz/pk_trak/doc/slechtitelsky_program.doc).

38

Schéma hodnocení vnějších znaků Českého trakéna: a) typ b) horní linie c) přední končetiny d) zadní končetiny e) krok f) klus g) cval h) kmih a elasticita (http://www.ceskytraken.cz/pk_trak/doc/slechtitelsky_program.doc).

2.4.6 Srovnání systémů selekce teplokrevných plemen chovaných v ČR

Metody selekce jednotlivých plemen stanoví jejich šlechtitelské programy. Zatímco kvantitativně jsou poměrně jednotné, kvalitativně se již jednotlivé metody liší.

Při srovnání dvou podobných plemen ČT a CS můžeme konstatovat, že selekce u ČT má přísnější systém a zaměřuje se kromě výkonnosti také na exteriér. Odlišnosti v metodách selekce obou plemen najdeme při zápisu do PK a jejich jednotlivých oddílů. ČT také oproti CS selektuje při přehlídkách tříletých klisen, při skoku ve volnosti čtyřletých klisen, při 70-ti denním testu hřebců a u plemenných hřebců po 7 letech v plemenitbě.

U ostatních plemen je nejdůležitější selekce na základě původu, u koní Kinských pak ještě na základě barvy. Další metody mají víceméně srovnatelné co do kvantity i kvality. U Českého trakéna převládá selekce zaměřená na výkonnost, zatímco u moravského teplokrevníka a koní Kinských jde o mnohostranné využití koní těchto plemen.

39

ZÁVĚR Chov koní na našem území má dlouholetou tradici. Nejrozšířenějším plemenem je aktuálně český teplokrevník. Bohužel nejpočetnější skupinu z celkového počtu koní v naší zemi tvoří koně bez plemenné příslušnosti, většinou meziplemenní kříženci. Jedná se částečně o daň vzrůstajícího počtu koní a s tím spojenou menší odbornou erudovanost nových chovatelů. Jednou z možností řešení této situace je provádění častějších kontrol a ukládání sankcí Českou plemenářskou inspekcí za porušování povinností chovatelů v oblasti šlechtění a plemenitby dle plemenářského zákona, zejména pokud jsou k plemenitbě využíváni plemeníci nezapsaní v ústředním registru plemeníků.

Tato bakalářská práce je shrnutím současných poznatků o stavu chovu teplokrevných koní v České republice na základě provedené literární rešerše, díky němuž lze formulovat doporučení pro praxi a možnosti jejich praktického využití. Aktuálnost tématu je dána mimo jiné stále se zvyšujícím počtem koní zejména díky jejich využití pro volnočasové aktivity. Vzhledem k zadanému rozsahu práce není možné v předloženém textu obsáhnout celou šíři dané problematiky, proto je práce zaměřena na podstatné informace týkající se organizace chovu teplokrevných koní, charakteristiky, šlechtění a selekce teplokrevných plemen koní v České republice. Výsledná studie může posloužit jako pomůcka pro lepší orientaci v problematice současného chovu teplokrevných koní v České republice, při řízení zemědělských podniků a rodinných farem zaměřených na chov teplokrevných koní, nebo jako průvodce pro začínající, stávající či potenciální chovatele, studenty i absolventy zemědělských oborů. Při dalším zpracování problematiky chovu teplokrevných koní v České republice je možno se zaměřit např. na označování, registraci a evidenci koní, testaci tříletých a starších klisen, testaci hřebečků a hřebců, výkonnost a její dědivost, odhad plemenných hodnot u sportovních koní.

První písemná zmínka o chovu koní na našem území se datuje do 9. století. Počátek organizace chovu koní se váže k plemenářskému předpisu z 11. století. Řídícím orgánem bylo v prvé řadě ministerstvo, v nejstarších dobách ministerstvo války, které usměrňovalo především chov koně teplokrevného typu pro vojenské účely, od roku 40

1869 pak ministerstvo orby. Po I. světové válce řízení chovu koní, jehož vývoj postupně směřoval ve prospěch potřeb zemědělství a dílčím cílem bylo zmohutnění teplokrevného chovu, převzalo ministerstvo zemědělství. Za základní práci v chovu koní bylo považováno založení a vedení plemenných knih ihned po zřízení inspektorátu pro chov koní, na Moravě v roce 1909, v Čechách v roce 1919. Po zavedení krajského zřízení v roce 1949 byla dosud ústředně vedená plemenná kniha rozdělena na jednotlivé kraje. Postupná delegace pravomocí v oblasti chovu koní na zemské instituce, zemské i okresní organizace ve spolupráci se státními hřebčinci vyústila počátkem 90. let 20. století ke sdružení vzniklých chovatelských svazů do Asociace svazů chovatelů koní ČR, o.s. a k ukončení státního řízení chovu koní. Změnou vlastnických poměrů v chovu koní a kompetencí ve šlechtění plemen koní přestal existovat tradiční kvalitativní princip vývoje teplokrevných plemen. To bylo jedním z důvodů vzniku Svazu chovatelů českého teplokrevníka v roce 1994, čímž se vyčlenil teplokrevný chov z Asociace svazů chovatelů koní ČR, o.s. Postupně vznikala další chovatelská sdružení zabývající se chovem a šlechtěním teplokrevných plemen koní v České republice: Svaz chovatelů slovenského teplokrevníka, Svaz chovatelů a příznivců moravského teplokrevníka, o.s., Svaz chovatelů koní Kinských a Svaz chovatelů Českého trakéna. Těchto 5 chovatelských sdružení uznaných Ministerstvem zemědělství ČR se v současnosti zabývá šlechtěním teplokrevných plemen koní a vedením jejich plemenných knih podle plemenářského zákona, který v naší zemi upravuje rovněž systém označování a evidence koní.

Charakteristice teplokrevných plemen koní chovaných v České republice je věnována další kapitola této bakalářské práce. Po úvodním seznámení se základní terminologií a rozdělením koní na jejich jednotlivé typy jsme se zaměřili na chovný cíl, standard základních tělesných znaků a aktuální počty koní teplokrevných plemen chovaných na našem území. U plemen koní Kinských, moravského teplokrevníka a Českého trakéna se v současné době pokračuje v genetické výstavbě v regeneračním procesu těchto plemen na základě schválených šlechtitelských programů a systémů selekce, díky čemuž lze tato plemena považovat z hlediska původu, typu a užitkovosti za vyrovnaná. Naopak plemena českého a slovenského teplokrevníka jsou zejména z důvodu využívání velkého počtu plemenných hřebců v chovu, a následně malého počtu hříbat narozených po těchto hřebcích plemeny málo vyrovnanými. Jedním 41

z kroků směřujících k vyrovnanosti plemen je větší motivace chovatelů k používání vybraných (preferovaných) hřebců k plemenitbě s cílem odchovat dostatečný počet hříbat po těchto hřebcích k posouzení jejich plemenné hodnoty. Nejdůležitější zásadou k dosažení typové, exteriérové a užitkové vyrovnanosti jednotlivých plemen je dodržování fází šlechtitelského procesu.

Šlechtění teplokrevných plemen koní v České republice upravuje plemenářský zákon, dále pak šlechtitelský program a řád plemenné knihy každého jednotlivého plemene za účelem dosažení vytýčeného chovného cíle. Šlechtitelský proces má tři fáze: 1. fází je docílení typové a exteriérové vyrovnanosti při odpovídajících užitkových vlastnostech,

2.

fází

použití

hřebce

–

zlepšovatele

na

kompaktní

klisnu

a 3. fází výběr rodičovského páru za účelem fixace předešlých kroků a jejich přenášení výkonnosti i ve výkonnosti potomstva. Cílem šlechtění teplokrevných plemen je tedy udržení a zlepšení chovaných populací plemen, přičemž výběrová kritéria jsou zaměřena na užitkovost, zejména na výkonnost, a exteriér. Šlechtitelské programy jednotlivých teplokrevných plemen zahrnují chovnou populaci, ke které náleží všichni jedinci zapsaní do některé z plemenných knih těchto plemen. Specifika šlechtitelských programů sledovaných plemen jsou přiblížena v další části kapitoly této bakalářské práce věnované šlechtění teplokrevných plemen koní. I přes početné importy plemeníků, rozvoj inseminace, embryotransferu a možnosti použití hřebců a klisen jiných plemen nemohou zatím česká teplokrevná plemena sportovních koní konkurovat zahraničním, neboť tato jsou na sportovní výkonnost šlechtěna již desítky let. Jako posun správným směrem však lze vnímat skutečnost, že chovatelé již nedávají důraz pouze na výkonnost plemenných hřebců, ale i na kvalitu chovných klisen, které jsou základem chovu. Čím méně plemen se v rodokmenu klisny vyskytuje, tím je klisna původově více homogenní, díky čemuž je jednodušší najít pro ni vhodného plemenného hřebce. Nezbytnou chovatelskou praxí je tedy postavit chov na prověřených rodinách.

Kapitola Srovnání systémů selekce jednotlivých plemen je v úvodní části zaměřena na pojem selekce a její varianty. Následují vybrané informace z řádů plemenných knih teplokrevných plemen chovaných v České republice, zejména kritéria a metody selekce, schémata a způsoby hodnocení klisen a hřebců. Ze srovnání systémů selekce teplokrevných plemen chovaných v České republice vyplývá, že metody selekce 42

jednotlivých plemen se liší co do kvality, nikoli co do kvantity. Selekce českého teplokrevníka má oproti selekci slovenského teplokrevníka přísněji nastavená kritéria, např. se zaměřuje kromě výkonnosti také na exteriér. Plemenný výběr u moravského teplokrevníka, koně Kinského a Českého trakéna klade největší důraz na hodnocení původu, u Českého trakéna je pak dalším sledovaným kritériem výkonnost, zatímco u moravského teplokrevníka a koně Kinského je to charakter a mnohostranné využití.

43

PŘEHLED POUŽITÝCH PRAMENŮ A LITERATURY 1.

BREJCHOVÁ, Věra et al. TURF: Hřebčín Albertovec 1952 – 1982. Praha: Turf klub SSM, 1982.

2.

DUŠEK, Jaromír et al. Chov koní. Praha: Brázda, 1999. ISBN 80-209-0282-1.

3.

DUŠEK, Jaromír et al. Chov koní v Československu. Praha: BRÁZDA, 1992. ISBN 80-209-0168-X.

4.

DUŠEK, Jaromír. Kůň ve službách člověka - středověk. Praha: APROS, 1999. ISBN 80-901100-6-1.

5.

GOTTHARDOVÁ, Lenka. Koně Kinští: české zlato. Jezdectví. 2011, 59(11), 72-73. ISSN 1210-5406.

6.

GOTTHARDOVÁ,

Lenka.

Příběh

starý

180

let.

Koně

v akci

2010:

12. mezinárodní výstava o koních a lidech. 2010, 8-11. 7.

HOŠÁK, Stanislav. A opět je tu začátek připouštěcí sezony… Jezdectví. 2013, 61(2), 62. ISSN 1210-5406.

8.

HOŠÁK,

Stanislav.

Hříbata.

Opava:

Foto

Gregor,

2008.

ISBN

978-80-903974-2-2. 9.

HOŠÁK, Stanislav. Chovatelská filozofie. Jezdectví. 2009a, 57(2), 62. ISSN 1210-5406.

10.

HOŠÁK, Stanislav. Když hříbata dorostou. Opava: Foto Gregor, 2009b. ISBN 978-80-903974-3-9.

11.

HOŠÁK, Stanislav. Tradiční chovy: Historie chovu koní na našem území, Historie chovu koní po vzniku Československa, Chov koní po druhé světové válce. Koně v akci 2010: 12. mezinárodní výstava o koních a lidech. 2010, 8-11.

12.

JISKROVÁ, Iva. Český teplokrevník: Nejpočetnější, ale málo vyrovnané plemeno. Jezdectví. 2011, 59(6), 72-73. ISSN 1210-5406.

13.

MACHEK, Jiří. Organizace chovu koní v ČR. In JISKROVÁ, Iva (ed.) Aktuální problémy chovu a šlechtění koní v ČR. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2008, s. 7–11. ISBN 978-80-7375-241-5.

14.

MACHEK, Jiří. Organizace chovu koní v ČR. In JISKROVÁ, Iva (ed.) Aktuální problémy chovu a šlechtění koní v ČR. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2012, s. 1–7. ISBN 978-80-7375-659-8.

44

15.

MACHEK, Jiří. Označování, registrace koní, vystavování identifikačních dokladů, evidence koní. Koně. 2010, 14(1), 1-4. ISSN 1213-2594.

16.

MACHEK, Jiří a GAUDNÍKOVÁ, Jitka. Situační a výhledová zpráva „Koně“. Třebechovice: TYPO – J. Jehlička, 2010. ISBN 80-7084-914-9.

17.

Ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství. Plemenná kniha koní – díl I. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1956.

18.

MISAŘ, Drahoslav. Plemenné knihy a způsob jejich vedení v České republice. In JISKROVÁ, Iva (ed.). Aktuální problémy chovu a šlechtění koní v ČR: sborník referátů ze semináře: 5. listopadu 2010 Mendelova univerzita v Brně, Česká republika. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2010, s. 73–78. ISBN 978-80-7375-447-1.

19.

MISAŘ, Drahoslav. Vývoj chovu koní v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Praha: Brázda, 2011. ISBN 978-80-209-0383-9.

20.

MISAŘ, Drahoslav a JISKROVÁ, Iva. Chov a šlechtění koní. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2001. ISBN 978-80-7157-510-8.

21.

PEJOSOVÁ, Alexandra a JISKROVÁ, Iva. Odhad plemenné hodnoty a možnost jeho využití ve šlechtění českého teplokrevníka – 1. část. Koně. 2011a, 15(3), 1-3. ISSN 1213-2594.

22.

PEJOSOVÁ, Alexandra a JISKROVÁ, Iva. Odhad plemenné hodnoty a možnost jeho využití ve šlechtění českého teplokrevníka – 2. část. Koně. 2011b, 15(4), 12-14. ISSN 1213-2594.

23.

PEJOSOVÁ, Alexandra a JISKROVÁ, Iva. Odhad plemenných hodnot u sportovních koní v České republice. Koně. 2012, 16(4), 12-13. ISSN 1213-2594.

24.

PŘIBYL, Josef a JISKROVÁ, Iva. Principy šlechtění koní. Koně. 2010, 14(2), 4-6. ISSN 1213-2594.

25.

SIXTA, Vlastimil. Nejvýznamnější plemeníci v chovu českého teplokrevníka. Praha: Cavalier Publishing, 2006. ISBN 80-239-6795-9.

26.

Svaz chovatelů českého teplokrevníka. Ročenka 2011. Písek: AP tiskárna Písek, 2011.

27.

ŠTENCL, František et al. Vývoj chovu koní u nás. Pardubice: Ústav veterinární osvěty, 1976a.

28.

ŠTENCL, František et al. Vývoj chovu koní u nás, II. díl. Pardubice: Ústav veterinární osvěty, 1976b. 45

29.

ŠTRUPL, Jan et al. Chov koní. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, ©1983.

30.

Téma: Historie a současnost chovu teplokrevných koní v ČR. Informace získané ústním podáním od Ing. Stanislava Hošáka, Nový Jičín 5. 1. 2013.

31.

Téma: Registrace Svazu chovatelů slovenského teplokrevníka u Ministerstva vnitra ČR. Informace poskytla e-mailem Jaroslava Burešová, Ministerstvo vnitra, Praha 12. 2. 2013.

32.

Ústřední evidence koní ČR. Průkaz koně č. 000066321. Slatiňany: 2011.

33.

Zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů. 21. 6. 2000. ISSN 1211-1244.

34.

Chovatelské dokumenty [online]. [cit. 24. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.moravskyteplokrevnik.cz/historie-moravskeho-teplokrevnika/

35.

Chovatelské dokumenty [online]. [cit. 27. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.ceskytraken.cz/node/5

36.

Chovný cíl [online]. [cit. 24. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.schkk.cz/clanky/dokumenty/rady-a-predpisy/

37.

Chovný cíl a plemenný standard plemene moravského teplokrevníka [online]. [cit. 4. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.moravskyteplokrevnik.cz/chovny-cil-a-plemenny-standard/

38.

Řád plemenné knihy moravského teplokrevníka [online]. [cit. 4. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.moravskyteplokrevnik.cz/rad-plemenne-knihy-plemenemoravskeho-teplokrevnika/

39.

Řád plemenné knihy, Šlechtitelský a selekční program plemene slovenský teplokrevník chovaný v České republice [online]. [cit. 24. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.studbookcs.cz/doc/rad2.pdf

40.

Řád plemenné knihy trakénský kůň [online]. [cit. 27. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.ceskytraken.cz/pk_trak/doc/rad_PK_TRAK.doc

41.

Seznam občanských sdružení [online]. [cit. 12. 2. 2013]. Dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/seznam-obcanskych-sdruzeni/

42.

Seznam vybraných příjemců pomoci [online]. [cit. 12. 2. 2013]. Dostupné z: http://cedr.mfcr.cz/Cedr3InternetV415/CommonPages/TakersListPage.aspx?condi tion=5bc3945c-7916-4548-a11b-093eefef317c 46

43.

Šlechtitelský program [cit. 24. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.schkk.cz/clanky/dokumenty/rady-a-predpisy/

44.

Šlechtitelský program plemene moravského teplokrevníka [cit. 4. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.moravskyteplokrevnik.cz/slechtitelsky-program-plemenemoravskeho-teplokrevnika/

45.

Šlechtitelský program plemene Trakénský kůň [online]. [cit. 27. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.ceskytraken.cz/pk_trak/doc/slechtitelsky_program.doc

46.

Ústřední evidence koní ČR [online]. [cit. 28. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.uek.cz/

47

SEZNAM ZKRATEK ASCHK – Asociace svazů chovatelů koní ČR, o.s. CS – slovenský teplokrevník ČMSCH – Českomoravská společnost chovatelů, a.s. ČT – český teplokrevník EPK – evidenční plemenná kniha HPK – hlavní plemenná kniha klisen KMK – kritéria mladých koní KVH – kohoutková výška hůlková MT – moravský teplokrevník MZe ČR – Ministerstvo zemědělství České republiky PGKK – původní geny koní Kinských PK – plemenná kniha PKH – plemenná kniha hřebců PKK – plemenná kniha klisen PKKS – plemenná kniha klisen sport PK TRAK – plemenná kniha Českého trakéna PPK – pomocná plemenná kniha klisen RPK – Rada plemenné knihy SCHCS – Svaz chovatelů slovenského teplokrevníka SCHČT – Svaz chovatelů českého teplokrevníka SCHČTr – Svaz chovatelů Českého trakéna SCHKK – Svaz chovatelů koní Kinských SCHPMT – Svaz chovatelů a příznivců moravského teplokrevníka, o.s. ÚEK ČR – Ústřední evidence koní České republiky WBFSH – World Breeding Federation for Sport Horses

48