Historie chovu barvářů v České republice

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA Ústav ochrany lesů a myslivosti

Historie chovu barvářů v České republice

Bakalářská práce

Brno 2008

Zdeněk Trojan

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Historie chovu barvářů v České republice“ zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47 b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.

V Brně dne………………………

…………………………. (podpis)

Poděkování

Děkuji touto cestou vedoucímu bakalářské práce Ing. Martinovi Ernstovi, Ph.D. za odborné vedení, poskytnuté rady a zájem, se kterým sledoval průběh mé práce. Poděkovat chci také panu Milanovi Pavlíkovi a Branovi Porubčanskému za zapůjčení literatury a cenné rady, které mi poskytli. Práce byla podpořena výzkumným záměrem LDF MZLU v Brně č. MSM 6215648902.

Historie chovu barvářů v České republice

Abstrakt

Cílem bakalářské práce bylo popsat přehled vzniku plemen barvářů a vývoj jejich chovu v České republice. Práce se dále zabývá i legislativními předpisy ve vztahu k držbě a užívání loveckých psů, charakteristice jednotlivých plemen barvářů a organizací chovu (výstavy, výcvik, zkoušky, veterinární péče a krmivo). Pro lepší orientaci v dané problematice byla vypracována metodika práce, literární přehled a soupis použité literatury. Základní údaje pro práci byly čerpány z kronik,

sborníků

a odborné literatury zabývající se danou problematikou.

Klíčová slova

bavorský barvář, hanoverský barvář, anglický barvář, historie, legislativní předpisy

History of the breeding of Mounting Scenthounds in the Czech Republic

The abstract

The objective of this bachelor's work was described a survey of origin of Mounting Scenthounds and evolution of breeding of this dogs in Czech Republic. The bachelor's work drala with the legislative regulations in relations to possession and use of

the

hunting

dogs,

a characterisation of the individua breeds of Mounting Scenthounds and the organisation of the breeding (the dog show, the dressures, the examinations, a veterinary care and a fodder). It was worked out a metodology of the bachelor's work, a literáty summery and a list of used literáty to make a orientation in this work easier. The basic information for the bachelor´s work were taken from the chronicles, the memorial volumes and a special literature.

The keywords

Bavarian Mounting Scenthound, Hanoverian Scenthound, Bloodhound, the history, the legislative regulations

OBSAH: 1. Úvod

9

2. Cíl práce

10

3. Literární přehled

10

4. Metodika

11

5. Historie chovu barvářů 5.1 Vznik plemen barvářů a vývoj jejich chovu do roku 1900 5.2 Vývoj chovu barvářů od r. 1900 do r. 1992 5.3 Vývoj chovu barvářů od r. 1993

12 12 14 18

6. Legislativní předpisy 6.1 Právo a psi 6.2 Právní postavení psa

21 21 21

7. Charakteristika jednotlivých plemen 7.1 Taxonomie 7.2 Rozdělení plemen psů dle FCI 7.3 Myslivecké rozdělení loveckých plemen – barváři 7.3.1 Bavorský barvář 7.3.2 Hanoverský barvář 7.3.3 Bloodhound

25 25 25 25 26 28 30

8. Organizace chovu 8.1 Organizace chovu ČMKU 8.2 Výchova štěněte 8.3 Teorie výcviku 8.4 Výstavní řád 8.5 Zkušební řád barvářů 8.6 Veterinární péče 8.7 Krmivo

33 33 38 39 41 45 45 46

9. Diskuse

48

10. Závěr

50

11. Summary

51

12. Seznam použité literatury

52

13. Přílohy

54

1.Úvod Barváři patří mezi nejstarší typy loveckých psů. Mají vynikající čich a s charakteristickým hlasitým štěkotem sledují stopu postřelené zvěře. Při práci jsou barváři mimořádně vytrvalí a mají obdivuhodnou schopnost sledovat pobarvenou, tj. zakrvácenou stopu. Ve vztahu k lidem jsou většinou mírní, spolehliví a přizpůsobiví. První zmínka o psech nasazovaných na stopu poraněné zvěře se datuje v letech 23 – 79 n.l., ale bohužel zmínka o jejich vzhledu ani původu se nedochovala. Předchůdcem dnešního vodiče byl tzv. segusierský pes, kterého vyžívali při lovu dunajští Keltové v letech 95 – 100 n.l. Tento pes měl mít dobrý, jemný nos, aby mu umožňoval vystopovat zvěř i z předešlého dne. Velký rozkvět chovu psů se datuje od doby vlády Karla Velikého v letech 800 n.l. a od této doby se datuje i začátek samostatného plemene vodičů. Do skupiny dnešních barvářů jsou zahrnuta plemena hanoverského barváře, bavorského barváře a bloodhounda neboli anglického barváře. Hanoverský barvář má mimořádně jemný nos a dokáže sledovat i starou stopu poraněného zvířete. Bavorský barvář je podstatně menší a lehčí varieta hanoverského barváře, vyšlechtěná z něj v druhé polovině minulého století v Bavorských Alpách křížením s dnes již neexistujícími německými brakýři. Cílem bylo vytvořit psa, který by se dokázal rychle pohybovat i v těžko prostupném horském terénu. O původu plemene bloodhounda panují rozdílné názory. Někteří odborníci (BECKMANN) se domnívají, že bloodhoundi mají svůj původ ve starém smečkovém honiči z Francie, jiní (FITZINGER) předpokládají přikřížení dogy, další (WILLIAM) se domnívají, že dnešní bloodhound je dalším vývojovým článkem starého psa sv. Huberta. (KROP, 2000) Práce na toto téma byla psána především ze zalíbení k bavorským barvářům. Pokud se ovšem o toto plemeno chce někdo zajímat do hloubky, zjistí, že bavorští barváři jsou úzcí specialisté pro práci při dosledu spárkaté zvěře, především jelení, což uvádí téměř všechna odborná literatura zabývající se loveckou kynologií.

9

2. Cíl práce Cílem předkládané bakalářské práce bylo popsat přehled vzniku plemen barvářů a vývoj jejich chovu na území České republiky. V práci je dále věnována pozornost legislativním předpisům ve vztahu k držbě a užívání loveckých upotřebitelných psů, charakteristice jednotlivých plemen barvářů a organizací chovu. Práce dále pojednává o výstavách, výcviku, zkouškách, veterinární péči a krmivu.

3. Literární přehled Autorů, kteří se věnují problematice chovu barvářů, není mnoho. Bylo nutné vyhledávat informace i z knih, které se přímo tématikou barvářů přímo nezabývají. Velmi podrobně se chovem a výcvikem barvářům věnuje publikace BAKA (1990a). Výcvikem se ve své knize zabýval JUGL (1954). Obě tato díla popisují vznik plemene, chov, vedení a upotřebení hanoverského a bavorského barváře. Kniha KROPA (2000), zachycuje, jak barváři postupně pronikali do oblasti chovu vysoké zvěře na území ČR. Další významná publikace je učebnice od HROMASE (2000), zde nalezneme myslivecké rozdělení plemen loveckých psů. Velmi významnou a důležitou publikací byly zpravodaje Českomoravského klubu chovu barvářů, ve kterých se každoročně vyhodnocuje jejich chov. Dalším zdrojem informací byly diplomové práce CRHY (1989) a POSPÍŠILOVÉ (2002) z Ústavu ochrany lesa a myslivosti MZLU v Brně, které poskytovaly základní údaje o chovu barvářů. Neodmyslitelnou součástí dnešní doby je samozřejmě internet, ze kterého byly využity hlavně informace o standardech plemen barvářů, výstavní, chovatelský a zkušební řády těchto plemen.

- 10 -

4. Metodika Nejprve bylo nutné rozpracovat koncepci práce. Shromažďování literatury probíhalo postupně, jako první bylo nutné navštívit knihovnu informačního centra MZLU v Brně a zde byly vyhledány publikace týkající se dané problematiky: učebnice od HROMASE (2000), časopis HUBERTLOV a časopis MYSLIVOST. Na Ústavu ochrany lesa a myslivosti MZLU byly vypůjčeny diplomové práce týkající se kynologie. Daná literatura byla nedostačující, proto bylo nutno zajít do knihkupectví. Zde byla opatřena publikace KROPA (2000), Další informace byly čerpány z časopisu Planeta zvířat. Dále byly pomocí sítě internetu vyhledány kontakty na členy Českomoravského klubu chovatelů barvářů (dále ČMKCHB) a Klubu chovatelov farbiarov (dále KCHF). Po dohodě s poradcem chovu ČMKCHB M. Pavlíkem, která byla spojená s osobní návštěvou dne 20.2.2007 ve Špindlerově Mlýně, byly vypůjčeny přihlášky vrhů Českomoravské kynologické jednoty (dále ČMKJ) a zpravodaje ČMKCHB. Kromě těchto materiálů pan M. Pavlík poskytl i velmi cenné a důležité rady pro získávání dalších informací týkající se chovu barvářů, včetně doporučení účasti na kurzu „Jelenář“. Kurz „Jelenář“ byl absolvován v jihočeském kraji v obci Stříbřec. Kurz proběhl 3.11.2006 a bylo zde přednášeno o kompletní problematice barvářů. Posléze byl kontaktován člen KCHF B. Porubčanský a domluvena osobní schůzka, která probíhala na Slovensku ve Štefánovej. Zde byly zapůjčeny zpravodaje KCHF a poskytnuty další cenné informace. Klubová výstava ČMKCHB v Kladrubech nad Labem byla shlédnutá 4.5.2007. Zde byly navázány nové kontakty s F. Kasalou, J. Koubou, R. Vrbou a dalšími. Po konzultaci s vedoucím práce bylo doporučeno vyhledat informace o legislativních předpisech, zkušebních a výstavních řádů na síti internet. Všechny výše uvedené informace byly již dostačující k vypracování bakalářské práce na dané téma.

- 11 -

5. Historie chovu barvářů na území ČR Pes patří k nejstarším ochočeným zvířatům a pomocníkům člověka. Žádný z dnešních našich loveckých psů nemá jednotnou vývojovou linii, která by vedla přímo k prapředkům pocházejícím z domestikovaných psovitých šelem. Tito předkové měli různé hlavní rysy, sklony i vlohy, z nichž lovec volil to, co potřeboval za daných stále se měnících poměrů (MIKULKA, 1975).

5.1 Vznik plemen barvářů a vývoj jejich chovu do roku 1900 Jako první uvádí Říman Caia Plinia Sekunda (23-79 n.l.), v „Historia Naturalis“ zmínku o psech nasazovaných na stopu poraněné zvěře. Bohužel zmínka o původu a vzhledu těchto psů zde není (BERGIEN, 1979). BERGIEN (1979) se domnívají, že všechna středoevropská a západoevropská lovecká plemena psů mají společnou krev z keltské braky. K tomuto názoru se autoři přiklání z důvodu, že Keltové byli nejenom lovecký národ, ale také chovatelé psů. Řecký spisovatel Arian se v letech 95 – 100 n.l. zmiňuje o způsobu lovu dunajských Keltů a jejich využívání psů při lovu. Keltové měli používat na vyslídění zvěře segusierského psa. Tento pes měl mít dobrý, jemný nos, aby mu umožňoval vystopovat zvěř i z předešlého dne. Segusierský pes je dnes považován za předchůdce vodiče. Tento pes měl za úkol vystopovat zvěř až do jejich stávaniště. Následovalo nasazení psů podobných dnešním chrtům (BERGIEN, 1979). Vzhled Segusiera měl být ošklivý, s dlouhým rozděleným nosem a s vrásčitým čelem. Název Segusier byl dokonce v historii označení všech psů s jemným nosem. Později byl název Segusier nahrazen v německy mluvící oblasti názvem Braka. V době Karla Velikého (800 n.l.) nastupuje velký rozkvět chovu psů. Od té doby se datuje začátek samostatného plemene vodičů. Charakter plemene popisuje dominikán Albertus Magnus (1250) takto: „Zevně liší se výběrem pěstovaný ráz vodiče od ostatních Brak silnou stavbou těla a silnější tupou mordou. Na široký nos byl kladen velký důraz. Sklony ku štvaní a hlasitosti byly nežádoucí a byly výchovným výběrem potlačeny. Povaha byla klidná a rozvážná, čímž byly dány předpoklady pro schopnost soustředění se při těžké práci na stopě.“ Psi vodiči byli tehdy velice cenění i se svými vůdci, ti měli na knížecích dvorech jisté výhody (BERGIEN, 1979). BERGIEN (1979) uvádí, že na vodičích záležel výsledek štvanice, jejich úkolem bylo vystopovat jelena až k jeho stávaništi a následným předsledem zjistit, zda je jelen v leči. Pokud byl, oznámili to svému pánu. Ten dle předložených znaků rozhodl, zda se štvanice na jelena uspořádá. Od počátku vývoje střelných zbraní se parfózní štvanice pořádaly stále méně. Tím ustupoval i význam vodičů. Od začátku použití zbraně nastoupil jiný druh práce: postřelená zvěř, ať již špatným zásahem nebo nedostatečnou energií střely, neusmrtila zvěř okamžitě, tudíž bylo nutno provést dosled. Toto by byla práce pro vodiče velice jednoduchá, neboť zraněná zvěř ve své stopě zanechává intenzivnější pach, popřípadě barvu. Jenže problém byl v tom, že zvěř nebyla vždy zhaslá. Vodič, u kterého byly celá desetiletí potlačovány sklony ke štvaní a stavění zvěře, zde zklamal z důvodů potlačení vrozených vloh, ke štvaní a stavění zvěře. Z tohoto důvodu byly zpočátku využívány různé braky, které byly postupně nahrazeny „zkaženými“ vodiči, kteří byli hlasití na stopě a často nasazovány na pobarvené stopy.

- 12 -

K těmto psům byly přikříženy braky s jemným nosem a dobře stavějící postřelený kus zvěře, ale převažovala „čistá“ krev vodičů. To jsou vlastně počátky dnešních plemen barvářů. Další vývoj barvářů ovlivnil v první polovině 17. století vznik loveckých dvorů, které měly za úkol knížecí dvory zásobovat zvěřinou, rozvíjet sokolnictví a péči o lovecké psy. Jeden z loveckých dvorů byl v Hannoveru, kde se pozornost soustředila na barváře. Každého barváře měl na starost dvorní lovčí. Napoleonská válka měla za následek rozpuštění hanoverského loveckého dvoru. Po skončení napoleonských válek se roku 1816 zřizuje lovecký dvůr Hannover. Nakupují se zbytky barvářů a vodičů včetně jejich kříženců. Pro další plemenitbu byli jednici vybíráni dle výkonů, nikoliv dle exteriéru. Z Hanoverského dvoru se barváři postupně rozšiřovali do revíru v Sollingenu, Harzu, Osterwaldu a Deisteru. Další dění v Evropě zapříčinilo roku 1866 definitivní rozpuštění loveckého dvora v Hannoveru. Od této doby se evidují první výstavy psů (KROP, 2000). CRHA (1989) uvádí: Roku 1886 mezinárodní výstava psů v Erutalu 25.4. 1886 výstava psů v Glasplast u Mnichova 6. - 8. června 1886 rozhodčí hrabě von Maldeghen a baron von Rauch Roku 1887 mezinárodní výstava psů na Renuplatze (malý Balt v Hannoveru) dne 19. - 22. května 1887 Roku 1888 výstava ve Frankfurtu nad Mohanem pro barváře a jezevčíky, květen 1888 Roku 1889 mezinárodní výstava v Kolíně nad Rýnem Barvářské zkoušky v Gohrde u Hannoveru, účast 4 psů Roku 1984 dne 17. června byl v německém Erfurtu založen „spolek Hirschman“ Roku 1896 zkoušky v Gohrde, 21.7. 1896, začátek ve 4 hodiny ráno. Běžným označením bavorských barvářů bylo do poloviny 19. století německé slovo bracke – brakýř. První zmínky o uplatnění barvářů existují až od roku 1812, kdy knížata Thurm a Taxis založili chov bavorských barvářů. V 80. letech 18. století benediktinský klášter Edmond vlastnil kmen bavorských barvářů, odkud se psi dostali do štýrských a salzburských Alp ( KROP, 2000). KROP (2000) říká, že o původu tohoto plemene panují rozmanité teorie, za jistou možnost považuje křížení hanoverského barváře s jezevčíky, protože mnozí bavorští barváři mají křivé přední nohy a „obličeje jezevčíků“, pak zase existují těžší psi, kteří vypadají jako hanoverští barváři. Bloodhound (anglický barvář) je to pes, v jehož žilách koluje krev chein st.hubertského psa a anglického telbora. Psi byli známí svou pomalou prací, horší ovladatelností, jemným nosem a odvážností vůči zvěři. Byli používání na pachové stopy pro dopadení zlodějů a otroků. Všechno co v dnešní době slyšíme, poukazuje na to, že toto kdysi tak slavné plemeno stále více degeneruje. Všichni se dívají jenom na hlavu a pokud je moderní, tak je pes allright, i kdyby měl jezevčí nožky. Z těchto důvodů se přistoupilo při křížení Foxhoundu, Oxnholme staghounds, Gascon Saintongelis. Díky těmto krokům byl Bloodhound zachráněn před úplnou degradací (KROP, 2000).

- 13 -

5.2 Vznik plemen barvářů a vývoj jejich chovu od roku 1900 do roku 1992 První klub chovatelů barvářů na tehdejším území Rakousko – Uherska byl založen v roce 1901. Chovný základ položili převážně psi importovaní z Německa. Klub řídili Fursterberg, Gallen, Kinský, Holme a Klotz. První zkoušky se uskutečnily v Malackách roku 1903. Zkoušelo se 7 barvářů. Jako rozhodčí zde působili pánové Kostka, Pálfy , Seibt a Gál. Následovala mezinárodní výstava psů v roce 1904, barváře zde zastupovalo 5 hanoverských barvářů. Téhož roku se konají hlavní zkoušky v Csakvani (Maďarsko), kterých se účastnilo 9 hanoverských barvářů a byli přítomni rozhodčí Pálfy, Brand, Hennygs, Bittner, Stochmeyer a Hohne. Roku 1905 zaznamenal klub chovatelů barvářů celkem 126 členů (Čechy 18, Morava 2, Maďarsko se Slovenskem 37, Polsko 2, Slezsko a Německo po jednom, Rakousko 62). O rok později proběhly v maďarské Povade hlavní zkoušky barvářů, kterých se zúčastnilo sedm hanoverských barvářů. V roce 1907 klub chovatelů barvářů evidoval 170 členů (Čechy 27, Morava 3, Maďarsko se Slovenskem 56, Polsko 1, Rakousko 79, Německo 2 a Belgie 1). Následujících hlavních zkoušek barvářů, které se konaly v Čechách, se zúčastnilo 8 hanoverských barvářů a poprvé i bavorský barvář. Těchto zkoušek se jako vodič zúčastnil František Jan Peřina, který v roce 1908 získal první místo v maďarské Totis. Výborová schůze klubu chovatelů barvářů se 18. července 1909 usnesla na rovnocennosti bavorských a hanoverských barvářů, jak na zkouškách, tak i na výstavách. O rok později kupuje klub chovatelů barvářů na vídeňské výstavě jednu fenu a čtyři štěňata bavorského barváře, které posléze rozděluje mezi své členy (lesníky) (SCHLOSSEROVÁ, 1997). K 10. výročí klubu chovatelů barvářů v roce 1911 měla členská základna 201 členů. Klub se rozhodl, že svým členům zaplatí časopis Waidwerk und Hundesport. Roku 1913 byla vydaná první příručka o vedení barváře. Posledních zkoušek před první světovou válkou se zúčastnilo deset barvářů. V průběhu války klub fungoval, ale žádné výstavy ani zkoušky nebyly pořádány. Po rozpadu Rakousko – Uherska v roce 1918 zanikl i první klub chovatelů barvářů. Informací mezi oběma světovými válkami bylo velice málo. Na území tehdejšího Československa řádný oficiální klub barvářů neexistoval. Jediná zmínka o hanoverském barváři byla z roku 1927, kdy byl zapsán první hanoverský barvář do čísla loveckého psa (dále jen ČLP). Byl to hanoverský barvář Hirschman von Lahnen, patřící do majetku Lichtenštejnů na lesním úřadě Břeclav. Po roce 1945 se změnily poměry ve společnosti v důsledku změny politického režimu. Došlo i ke změnám ve společnosti. Vše bylo vyvlastněno, lesy a pole obhospodařoval stát, začala éra lidové myslivosti. Lidé, kteří se zajímali o barváře, zvyšovali aktivitu. Importovali se barváři - konkrétně na Slovensko 5 barvářů z Rakouska. V roce 1947 vydal František Peřina příručku o výcviku barvářů (HORŇÁČEK, 2003). Roku 1950 je vytvořen neoficiální výbor klubu chovatelů barvářů, v němž působil Oskar Anděl, František Peřina, František Kolín, Viktor Jugl a Jaromír Ptáček. Chata Skalka u Kremnice hostila v roce 1951 přednášky a ukázky pro příznivce barvářů. Byl to vlastně předchůdce dnešních „Kurzů jelenářů.“ V roce 1952 se kurz opakoval v Novom Mestu nad Váhom. Viktor Jugl vydal téhož roku knihu „O chovu

- 14 -

a výcviku barváře.“ Od tohoto roku byla datovaná první evidence barvářů na našem území. V roce 1953 se po padesáti letech konaly opět hlavní zkoušky barvářů na Slovensku. Rozhodčími zde byli pánové Peřina, Slimák, Jugl a Pačes. Hlavní zkoušky vyhrál pes Haras Horňany, majitele a vůdce Fridricha Konráda. V roce 1954 byla uspořádána celostátní zkouška barvářů v Topol´čiankách. Přihlášeno bylo 21 barvářů jen z ČSSR. Vítězem se stal Haras Horňany s vůdcem Fridrichem Konrádem (HORŇÁČEK, 2004). Rok 1955 byl ve znamení vzestupu zájmu a od tohoto roku se zvyšovala aktivita klubu bavorských barvářů v Evropě. V říjnu se sešla valná schůze, která se zabývala nedostatky, které způsobila druhá světová válka. Problém spočíval především v malé chovné základně, chybějící chutě do práce, hlasitosti na stopě, příliš těžcí psi s jemnou srstí. Z těchto důvodů doporučili Friess a Volkmar přikřížit ke kvalitním bavorským fenám – hrubosrstého tyrolského vodiče. Ke krytí se použili tyrolští vodiči Heimo – Pircher a o 2 roky později Faunom von Senhof, na feně Ricka von Zugspitze. V Československu roku 1955 zasedl neoficiální klub barvářů. Předseda: V. Jugl Tajemník: J. Chleborád Poradce chovu: J. Ptáček Členové: F. Kolín, Z. Henzl, Andel Celostátní zkoušky probíhaly 19. – 21. října 1955 v Topolčiankách. Roku 1956 se celostátní zkoušky konaly v Hořovicích na území VLS Brdy. Roku 1958 oficiálně vznikl klub chovatelů barvářů pod vedením: Předseda: V. Jugl Tajemník: V. Zvonař Pokladník: Z. Henzl Kronikář: F. Kolín Poradce chovu: J. Ptáček Členové výboru: J. Tomášek, Ing. J. Wágner, L. Varvařovský, F. Peřina V tomto složení fungoval klub jen krátce, postihla ho ztráta hned dvou nestorů chovu barvářů po druhé světové válce. Byly to pánové F. Peřina a V. Jugl. Kolínská bouda v Krkonoších byla 16. 10. 1958 svědkem prvního svodu klubu barvářů na území Československa. Na hodnocení kvality barvářů byli přizváni Ing. K. Riess, T. Riess a M. Tasch. Závěr hodnocení exteriérů byl, že naši bavorští barváři jsou výborní. Hůře dopadli hanoverští barváři, kde byla nejvíce vytýkána lehká hlava. Po tomto svodu se koná celostátní zkouška barvářů. 10. 12. 1961 proběhla celostátní konference Klubu chovatelů barvářů (dále jen KCHB). Přítomno bylo 21 členů. Tato konference znovu zvolila výbor v tomto složení: Předseda: V. Michelčík Podpředseda: Ing. J. Wágner Tajemník: J. Holoubek Ekonom: Ing. B. Baka Poradce chovu: J. Ptáček Členové výboru: J. Potocký, E. Veselský, N. Bačkor, Z. Henzl, L.Varvařovský, J. Klouda

- 15 -

Vznikla dohoda, se zástupcem rakouského klubu Taschom, o krytí některých našich fen rakouskými psy (HORŇÁČEK, 2005). Od roku 1962 bylo sídlo KCHB na Slovensku, byla zrušena slovenská plemenná kniha loveckých psů, vedením byl pověřen Ústřední výbor Československého mysliveckého svazu. KCHB zavedl podmínky zařazení jedince do chovu: Pes: exteriér: velmi dobře a lepší + předběžné zkoušky barvářů (dále jen Pb) + hlavní zkoušky barvářů (dále jen HZB) Fena: exteriér: velmi dobře a lepší + Pb Rok 1963 byl ve znamení rušení kynologických akcí z důvodů výskytu vztekliny. Byl uspořádán kurz pro rozhodčí z výkonu i exteriéru ve Svaríně. Roku 1964 výbor odsouhlasil prokazování výkonnosti barvářů na celostátních a mezinárodních zkouškách, které se budou pořádat každý druhý rok. Lubochnianská dolina byla ve dnech 22. – 24. října 1965 místem konání první mezinárodní zkoušky na území Československa (2 psi z Československa, 2 z Rakouska a 1 z Německa). Celostátní konference v Praze 6. ledna 1966 zvolila nový výbor: Předseda: J. Potocký Podpředseda: Z. Hanzl Tajemník: J. Zerola Matrikář: J. Farský Hl.poradce chovu: J. Ptáček Poradce pro SR: V. Michelčík Ekonom: Ing. J. Wágner Kronikář: F. Konrád Členové výboru: I. Makara, Š. Ružbacký, J. Zemánek Náhradníci výboru: P. Sečanský, L. Berka, M. Macoun, L. Varvařovský, F. Zánvit V roce 1967 vyšlo první číslo klubového zpravodaje KCHF. Volby do výboru v Bratislavě 14. prosince 1969 dopadli takto: Předseda: Ing. B. Baka Podpředseda: J. Farský Tajemník: MVDr. A. Bottka Matrikář: J. Farský Hl.poradce chovu: V. Michelčík Poradce pro ČR: J. Ptáček Ekonom: Š. Ružbacký Výcvikář: J. Klouda Kronikář: F. Konrád Členové výboru: I. Makara, J. Potocký, M. Macoun Náhradníci výboru: M. Mikurda, Ing. M. Jozefko, P. Žídek, L. Varvařovský Od roku 1970 se přistoupilo k vytvoření spádových oblastí, kde měli aktivisté za úkol komunikaci mezi výborem a členy. Československo se rozdělilo do 18 spádových oblastí (9 v ČR, 9 v SR) (HORŇÁČEK, 2006).

- 16 -

V roce 1971 zaznamenal úspěch náš pes bavorský barvář Aron z Kubaskej Dolky - ocenění CACIB na světové výstavě v Maďarsku. Lány ve dnech 4. – 7. listopadu 1971 hostily celostátní zkoušky barvářů. První místo obsadil bavorský barvář Argo ze Špindlu s vůdcem Milanem Pavlíkem. Od 1. ledna 1972 vešel v platnost nový zkušební řád pro barváře. PZ se mohli účastnit psi starší 15 měsíců, délka uměle založené pobarvené stopy byla minimálně 300 m se třemi až čtyřmi lomy. V Žilině byl 16. června 1973 zvolen nový výbor KCHB: Předseda: I. Makara Podpředseda: J. Ptáček Tajemník: Ing. B. Baka Matrikář: J. Farský Hl.poradce chovu: V. Michelčík Poradce pro ČR: J. Ptáček Ekonom: Š. Ružbacký Výcvikář: M. Timkovič Kronikář: L. Filadelfi Členové výboru: P. Žídek, E. Veselský, M. Kabát, Piskora, R. Murček Náhradníci výboru: M. Macoun, MVDr. J. Fáber, L. Varvařovský Členové výboru upozornili na nutnost vzniku příručky pro vodiče barvářů. Z důvodů velkého množství produkovaných štěňat a nezájem o ně, nařídil klub od 1. 7. – do 31. 10. klid v chovu. V tomto roce navrhl Žídek, aby se přistoupilo k individuální hlavní zkoušce barvářů (dále jen Ihb). První bloodhound byl importován do Československa v roce 1974 z Holandska (Horňáček, 2007). Rok 1975 byl velmi významný, protože bylo zavedeno povinné tetování štěňat a vyšla příručka pro chovatele barvářů Farbiar v pol´ovnickej praxi – autora Ing. Baky. Konrád, Michelčík, Ptáček, Veselský měli za úkol vypracovat zkušební řád pro Ihb. V roce 1976 upozornil MVDr. Duchaj, aby se zvýšil důraz na zlepšení osrstění, barvu oka a chutě do práce u plemen bavorského a hanoverského barváře. V roce 1977 vyšel v platnost nový zkušební řád. Předběžné zkoušky barvářů (PB) se hodnotí v I., II. a III. ceně. Hlavní zkoušky se stávají Ihb. Vladislav Krop se zasloužil o vybudování symbolického hřbitova horským loveckým psům, který byl otevřen 10. listopadu 1977 v Těšínských Beskydách na lesním závodě Jablunkov v místě nazývaném Volárna. V Žilině 7. 8. 1978 proběhla volba do výboru KCHB. Předseda: R. Murček Podpředseda: J. Ptáček Tajemník: E. Veselský Matrikář: V. Močková Hl.poradce chovu: MUDr. J. Duchaj Poradce pro ČR: J. Ptáček Ekonom: J. Urban Výcvikář: V. Michelčík Výcvikář pro ČR: P. Žídek Kronikář: P. Žídek Hl. red. zpravodaje: Ing. B. Baka Členové výboru: Meliš, Pikl, Janíček, Kabát

- 17 -

V roce 1979 došlo ke zpřísnění podmínek chovnosti fen bavorského a hanoverského barváře. Bylo nutno absolvovat PZ v I. nebo II. ceně (HORŇÁČEK, 2008). Roku 1981 byl zařazen bloodhound do KCHF. Od tohoto roku byl chov řízen klubem chovatelů barvářů. Aby jedinec mohl být zařazen do chovu, nestačilo jen absolvovat výstavu, ale bylo nutno splnit i zkoušky lovecké upotřebitelnosti dle zkušebního řádu pro barváře (Pb a Ihb) (BAKA, 1987). 22. – 25. 10. 1987 proběhla soutěž O putovní cenu ÚV ČMS na LZ Litvínov. Vítězkou se stala bavorská barvářka Abba z Lovberku, majitele M. Kampa (PTÁČEK, 1988) Od 1.1. 1989 byly změněny chovné podmínky pro feny bavorských, hanoverských a anglických barvářů. Výstava: výborná, velmi dobrá. Zkoušky z výkonu: Pb v I. ceně nebo Pb ve II. ceně a Ihb minimálně ve II. ceně (BAKA, 1990b). V roce 1990 zakládají chovatelé bloodhounda samostatný klub pod názvem Bloodhound club cz, přímý člen ČMKU. BAKA (1991) uvádí, že 31.3.1990 byl zvolen nový výbor KCHF v tomto složení: Předseda: Ing. D. Sluka Podpředseda: M. Pavlík Tajemník: MUDr. J. Duchaj Matrikář: V. Močková Hl.poradce chovu: Ing. B. Baka Ekonom: Ing. L. Druska Členové výboru: J. Surma, Ing. P. Grellneth, M. Loptám, A. Andráš, M. Kabát, M. Penzeš, F. Soukup Náhradníci výboru: P. Grexa, Ing. I. Kosina, J. Ptáček Revizní komise: Ing. S. Novák, L. Kardhordó, P. Bejček

5.3 Vývoj chovu barvářů od roku 1993 Od 1.1.1993 se ČSFR rozdělila na ČR a SR, z toho plynula nutnost rozdělit i KCHF na ČMKCHB při ČMMJ a KCHF při SPZ. V důsledku vzniku samostatných republik došlo k zániku členství v FCI. ČR byla přijata jako asociovaný člen FCI. Posláním ČMKCHB nadále zůstalo cílevědomý chov barvářů, jeho využití v myslivecké praxi, zvyšování pracovní výkonnosti, vysoká úroveň exteriérů, snížení ekonomických ztrát a etický přístup k lovu zvěře (PAVLÍK, 1993). Konferencí jako nejvyšším orgánem klubu byl zvolen výbor a revizní komise. Předseda: Ing. J. Vágner, CSc. Místopředseda: M. Pavlík Poradce chovu: M. Pavlík Matrikář: Ing. Z. Gottwaldová Jednatel: Ing. F. Musil Výcvikář: M. Kabát Kronikář: Ing. L. Brychta Předseda red. Rady: M. Penzeš Vedoucí aktivistů: P. Bejček

- 18 -

Ekonom: Člen. dozorčí rady: Náhradníci výboru:

Ing. F. Soukup J. Macek, M. Janík, K. Plaňanský M. Řádek, O. Konečný

2.7. 1993 se výbor klubu ČMKCHB usnesl na vyřazení 10 psů a 26 fen bavorského barváře, z důvodů výskytu epilepsie u jejich předka a přenášení na jejich potomky (Musil,1994). 22.10. 1994 pořádá VLS Brdy – Valdek soutěž barvářů ČR O putovní cenu ÚV ČMMJ. V tomto roce se stává klub ČMKCHB korespondujícím členem ISHV (PAVLÍK, 1995). V roce 1995 získává ČMKCHB mimořádné členství v ISHV. V roce 1996 je česká kynologie opět začleněna v FCI. Od 6. 9. 1996 platí nový chovatelský, zápisní a výstavní řád ČMMJ. Soutěž O putovní cenu UV ČMMJ se konala 18. – 20. 10. 1996 v Mostech u Jablunkova. Soutěž vyhrála hanoverská fena Lucka z Javornické louky s vůdcem Františkem Kasalou (PAVLÍK, 1997). Na konferenci konané 28.2. 1998 v Praze byl zvolen výbor v tomto složení: Předseda: Ing. L. Brychta Místopředseda: M. Pavlík Poradce chovu: M. Pavlík Matrikář: H. Tomášek Jednatel: Ing. F. Soukup Výcvikář: P. Bejček Kronikář: Ing. F. Soukup Předseda red. rady: M. Penzeš Vedoucí aktivistů: K. Plaňanský Ekonom: Ing. F. Musil Člen výboru: R. Vrba Člen. dozorčí rady: Ing. J. Jeřábek, M. Janík, J. Macek Náhradníci výboru: M, Kabát Od roku 1998 byl nutný souhlas poradce chovu k vývozu jedinců bavorských a hanoverských barvářů do zahraničí (PAVLÍK, 1999). 19.6. 1999 proběhla klubová výstava barvářů ve Žďáru nad Sázavou, při které byla provedena bonitace do chovu (PAVLÍK, 2000). 26. – 28. 10. 2000 byla uskutečněna celostátní soutěž barvářů O putovní cenu ČMMJ. Vítězem se stal bavorský barvář Ciro od Pitínské Olšavy, majitele Ing. Z. Hováda (PAVLÍK, 2001). Od 1.7. - 1.10. 2001 je zaveden klid v chovu barvářů, to znamená že fena nesmí být kryta (PAVLÍK, 2002). Od 1.1. 2003 musí fena mít pro zařazení do chovu absolvované Ihb v I., II., nebo III. ceně (HUBÍK, 2004). 29.5. 2004 proběhla konference ČMKCHB v Třebíči, kde byl zvolen výbor v tomto složení: Předseda: Ing. F. Soukup Místopředseda: M. Pavlík Poradce chovu: M. Pavlík V. Kumpa Matrikář:

- 19 -

Jednatel: Výcvikář: Kronikář: Vedoucí red. rady: Vedoucí aktivistů: Ekonom: Člen. dozorčí rady:

H. Hubík F. Kasala V. Kumpa V. Kumpa P. Bejček J. Novotný Ing. Z. Gottwaldová, A. Klement, J. Macek

15. ročník celostátní soutěže O putovní cenu ČMMJ se konal ve dnech 21. – 24. 10. 2004 v Křišťanové na majetku VLS Horní Planá. Vítězkou se stala hanoverská fena Moni z Mědníku, Ladislava Varvařovského mladšího (PAVLÍK, 2005). 20. - 21. 10. 2006 proběhla na Chomutovsku celostátní soutěž barvářů O putovní cenu ČMMJ. Vítězkou se stala bavorská fena Aika z Hanenského žlebu s vůdcem J. Novotným (PAVLÍK, 2007).

- 20 -

6. Legislativní předpisy 6.1 Právo a psi Pes je z právního hlediska věc movitá. Osoby jsou subjekty právních vztahů, věci jsou jejich předmětem a podle § 119 občanského zákoníku se rozdělují na movité a nemovité. Nemovitosti jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. Všechny ostatní věci jsou movitosti, pes patří mezi ně (ŠVEC, HRABÁK, HRABÁKOVÁ, 1988).

6.2 Právní postavení psa Pes je věcí, i když to nikde vysloveně uvedeno není. Zákon na ochranu zvířat proti týrání č.246/1992 Sb. (v platném znění) jej charakterizuje jako tvora. Podle občanského zákoníku se zvíře drží, užívá a nakládá se s ním. Ve veterinárním zákoně je definice zvíře a nebo pes (druh). Celní zákon řadí psy do kapitoly „01 živá zvířata“ a do položky „savci živí ostatní“. Při dovozu se platí jen DPH, clo ne. Výše se určuje z dokladu o zaplacené kupní ceně (HOŠEK, 2007- ústní sdělení). Štěně, průkaz původu (dále jen PP), koupě apod. Z právního hlediska se za čistokrevné zvíře považuje jedinec, který se narodil ze spojení čistokrevných, chovných zvířat s PP, pro něj samotného je vystaven PP a je zapsán do plemenné knihy (dále jen PK). Ostatní, byť čistokrevná zvířata z rodičů s PP, avšak bez vystaveného PP, jsou považována za křížence. Podíl zvířat s PP je odhadován zhruba na 20% populace, celkově se u nás odhaduje počet chovaných psů asi na 1 milion (HOŠEK, 2007- ústní sdělení). Nabytí psa Pes může být tedy předmětem koupě, prodeje, darování, opatrovnictví (adopce) nebo součástí vypořádání bezpodílového vlastnictví manželů soudem. Nejčastěji kupujeme psa od jiné osoby, proto s ní uzavíráme kupní smlouvu, v odůvodněných případech i písemnou. Vlastnictví věci, tj. psa-štěněte přechází na kupujícího jeho odevzdáním. Kupující má právo od smlouvy odstoupit za předpokladu, že se vyskytnou u jedince hrubé vady (dle standardu) nebo uhyne do sjednané doby bez viny kupujícího. Důležité je včasné uplatnění vad kupujícím, tj. bez zbytečného odkladu. Práva z odpovědnosti za vady zvířete se může kupující domáhat u soudu, jen jestliže tyto vady vytkl nejpozději do šesti týdnů od převzetí věci – psa. Kupní smlouvu lze uzavřít i ústně, pokud má všechny náležitosti. Doporučuje se však uzavírat smlouvu písemně. Zvíře v zájmovém chovu nesmí být prodáno nebo darováno osobě mladší 15 let bez souhlasu rodičů a zvíře nebezpečného druhu mohou chovat osoby starší 18 let (HOŠEK, 2007- ústní sdělení).

- 21 -

Poplatky ze psů Poplatky ze psů tvoří součást příjmů obcí a měst. Mají různou výši, motivační i restriktivní, dle obce, města a jejich částí. Většinou jsou odstupňovány dle místa a způsobu bydlení majitele. Poplatek by se měl platit v místě trvalého bydliště fyzické osoby, nebo v místě sídla právnické osoby. Z placení jsou osvobozeni psi služební, záchranářští, vodící a asistenční, v útulcích a do roka po osvojení (HOŠEK, 2007- ústní sdělení). Ochrana zvířat proti týrání ČR se zavázala a přijala zákony na ochranu zvířat proti týrání, ty se dají rozdělit na dvě skupiny: - Předpisy na přímou ochranu zvířat – zákon na ochranu zvířat proti týrání č.246/1992 Sb. (v platném znění) a jeho prováděcí vyhlášky: vyhláška č. 75/1996 Sb., kterou se stanoví nebezpečné druhy zvířat, vyhláška č. 245/1996 Sb., na ochranu zvířat při porážení, a vyhláška č. 311/1997 Sb., o chovu a využití pokusných zvířat. - Druhou skupinou jsou zákony, které chrání zvířata nepřímo – veterinární zákon č.166/1999 Sb. (v platném znění), zákon o krmivech č.91/1996 Sb. (v platném znění), stavební zákon č.183/2006 Sb. (v platném znění), přepravní předpisy apod. Patří sem i předpisy o postupu úřadů ve správním řízení, zákon o přestupcích a trestní právo. Zákon o myslivosti Zákon o myslivosti č. 449/2002 Sb., ukládá uživatelům honitby, při výkonu práva myslivosti, používat lovecky upotřebitelné psy. Vyhláška č. 244/2002 Sb., blíže stanovuje používání lovecky upotřebitelných psů takto: Bližší pokyny o používání loveckých psů V honitbě se používají lovečtí psi, kteří složili zkoušky z těchto výkonů: a) vyhledání, dohledání a přinesení usmrcené, postřelené nebo jiným způsobem zraněné drobné zvěře, b) vyhledání a dosledování usmrcené, postřelené nebo jiným způsobem zraněné spárkaté zvěře, c) norování. Počty psů stanovené pro jednotlivé druhy honiteb (1) Pro honitbu, která má stanoveny jakostní třídy, minimální stavy a normované stavy drobné zvěře se stanoví počty držených psů takto: a) v honitbě o výměře do 1 000 ha 1/ 1 pes se zkouškami z výkonu pro vyhledání drobné zvěře, dohledání drobné zvěře a přinesení zastřelené, postřelené nebo jiným způsobem zraněné nebo usmrcené drobné zvěře

- 22 -

2/

1 pes se zkouškou z výkonu norování

b) do 3 000 ha 1/ 2 psi se zkouškami z výkonu vyhledání drobné zvěře, dohledání drobné zvěře a přinesení zastřelené, postřelené nebo jiným způsobem zraněné nebo usmrcené drobné zvěře 2/ 1 pes se zkouškou z výkonu norování c) nad 3 000 ha 1/ 3 psi se zkouškami z výkonu vyhledání drobné zvěře, dohledání drobné zvěře a přinesení zastřelené, postřelené nebo jiným způsobem zraněné nebo usmrcené drobné zvěře 2/ 2 psi se zkouškou z výkonu norování (2) Pro honitbu, která má stanoveny jakostní třídy, minimální stavy a normované stavy spárkaté zvěře, se stanoví počty držených psů takto: a) v honitbě o výměře do 1 000 ha 1/ 1 pes se zkouškami z výkonu vyhledání spárkaté zvěře a dosledování zastřelené, postřelené nebo jiným způsobem zraněné nebo usmrcené spárkaté zvěře 2/ 1 pes se zkouškou z výkonu norování b) do 3 000 ha 1/ 2 psi se zkouškami z výkonu vyhledání spárkaté zvěře a dosledování zastřelené, postřelené nebo jiným způsobem zraněné nebo usmrcené spárkaté zvěře 2/ 1 pes se zkouškou z výkonu norování c) nad 3 000 ha 1/ 3 psi se zkouškami z výkonu vyhledání spárkaté zvěře a dosledování zastřelené, postřelené nebo jiným způsobem zraněné nebo usmrcené spárkaté zvěře 2/ 2 psi se zkouškou z výkonu norování (3) V případě, že honitba má stanoveny jakostní třídy, minimální stavy a normované stavy jak drobné, tak spárkaté zvěře, se počet držených psů se zkouškou z výkonu norování stanoví takto: a) v honitbě o výměře do 3 000 ha 1 pes b) v honitbě o výměře nad 3 000 ha 2 psi. (4) V případě, že honitba nemá stanovenu jakostní třídu, minimální stav a normovaný stav drobné zvěře nebo spárkaté zvěře, stanoví se pro všechny výměry honitby počet držených psů takto: a) 1 pes se zkouškami z výkonu pro vyhledání, dohledání a přinesení zastřelené, postřelené nebo jiným způsobem zraněné nebo usmrcené drobné zvěře

- 23 -

b) 1 pes se zkouškami z výkonu vyhledání a dosledování zastřelené, postřelené nebo jiným způsobem zraněné nebo usmrcené spárkaté zvěře c) 1 pes se zkouškou z výkonu norování Pro oboru se počet psů stanoví takto: a) 1 pes se zkouškami z výkonu vyhledání a dosledování zastřelené, postřelené nebo jiným způsobem zraněné nebo usmrcené spárkaté zvěře b) 1 pes se zkouškou z výkonu norování Počty loveckých psů pro společné lovy Při společném lovu je stanoven pro první tři střelce a pro každých dalších i započatých deset střelců jeden lovecký pes se zkouškou z výkonu pro druh zvěře, který má být loven.

- 24 -

7. Charakteristika jednotlivých plemen 7.1 Zařazení psa v zoologickém systému Třída Řád Čeleď Rod Druhy

Savci (Mammalia) Šelmy (Carnivora) Psovití (Canidae) Pes (Canis) Pes domácí (Canis familiaris) Vlk obecný (Canis lupus) Pes dingo (Canis dingo)

7.2 Rozdělení plemen psů dle FCI Mezinárodní kynologická federace rozděluje plemena psů do deseti skupin. 1. skupina: plemena ovčácká a pastevecká 2. skupina: pinčové, hlídači, dogovitá plemena typu mastila, plemena malosoidní a švýcarští salašničtí psi 3. skupina: teriéři 4. skupina: jezevčíci 5. skupina: špicové a tzv. primitivní plemena 6. skupina: honiči a barváři 7. skupina: ohaři 8. skupina: slídiči a retrívři 9. skupina: plemena společenská 10. skupina: chrti Šestá skupina se rozděluje na sekci honičů, barvářů a přiřazených ras. Práce byla zaměřena na druhou sekci – barváři, do které patří bavorský barvář, hanoverský barvář, alpský jezevčíkovitý brakýř.

7. 3 Myslivecké rozdělení loveckých plemen - barváři Tradiční česká myslivecká kynologie rozděluje lovecká plemena do pěti skupin. První skupinu představují angličtí a kontinentální ohaři. Druhou skupinou jsou slídiči a přinašeči. Třetí skupinu tvoří honiči. Čtvrtou skupinou jsou barváři a pátou skupinu tvoří norníci (HROMAS, 2000) Do skupiny barvářů zahrnujeme tato plemena: - hanoverský barvář - bavorský barvář - bloodhound neboli anglický barvář

- 25 -

7.3.1 Bavorský barvář Cituji standard č. 217/46.1996/F (www.barvar.cz) Celkový vzhled:

Je to středně velký pes, vyvážených proporcí, spíše lehčí stavby těla, jemný a přitom svalnatý. Trup je poněkud delší než je kohoutková výška a hřbetní linie se mírně zvedá směrem k zádi; je postaven na pevných končetinách, které nejsou příliš vysoké. Hlava se nese vodorovně nebo mírně nad linií hřbetu; ocas je nesený vodorovně nebo šikmo spuštěný směrem k zádi.

Povaha:

Je to pes klidný a vyrovnaný, je oddaný svému pánovi, vůči cizím se chová rezervovaně. Je dávána přednost psům s pevnou povahou, kteří jsou si jisti sami sebou, jsou nebojácní a učenliví a nejsou ani bázliví, ani agresivní.

Hlava: Část mozková: Mozkovna je poměrně široká, nepatrně klenutá, střední rýha je zřetelná a nadočnicové oblouky jsou výrazné. Týlní kost je málo výrazná. Stop je zřetelný. Část obličejová: Nos

Krk

je správně velký, nepříliš široký. Nozdry jsou otevřené. Je černý nebo tmavě červený. pod očima není příliš vyplněná. Je o něco kratší, než mozkovna, dostatečně široká, nikoli špičatá. Nosní hřbet je mírně klenutý nebo rovný. obře kryjí čelisti, jsou středně silné, koutek je viditelný. jsou silné s perfektním nůžkovým skusem. Zuby dobře postavené a kompletní, to znamená, že zadní strana horních řezáků je v úzkém kontaktu s přední stranou spodních řezáků, zuby jsou postaveny kolmo v čelistech. Počet zubů je 42. Klešťový skus je přístupný. jsou jen středně vyplněné. jasné, s živým pohledem. Nejsou ani příliš velké, ani moc kulaté. Jsou tmavě hnědé nebo o něco světlejší. Pigmentovaná oční víčka dobře přiléhají k oční kouli. jsou o něco delší, dosahují maximálně k nosu. Jsou silné, nasazené vysoko, široké v místě nasazení a na konci zaoblené. Visí ploše po stranách hlavy, netvoří záhyby. je střední délky, silný, má mírný lalok.

Tělo: Horní linie Kohoutek Hřbet

od kohoutku směrem k pánevním končetinám lehce stoupající. je nezřetelný, přechod krku ve hřbet není nijak vyznačen. pevný, pružný.

Čenich.partie

Pysky Čelisti/zuby

Líce Oči

Uši

- 26 -

Bedra Záď Hrudník Spod. linie a břicho Ocas

relativně krátká, široká, velmi dobře osvalená. dlouhá, dost rovná. je středně široký, s výrazným předhrudím, hrudní koš je oválný, hluboký a dlouhý, s dobře uloženými žebry. postupně se zvedá směrem k zádi. Břicho je mírně vtažené. je středně dlouhý, dosahuje až k hlezennímu kloubu. Je vysoko nasazený. Je nesený vodorovně nebo spuštěný, mírně šikmo směrem k zádi.

Končetiny Hrudní končetiny: Celkový pohled při pohledu zepředu jsou přední nohy rovné a postavené rovnoběžně. Při pohledu z boku jsou postaveny pod tělem. Jsou korektně zaúhlené. Lopatka je šikmo uložená se sklonem k zádi, silně osvalená. Rámě dlouhé, se silným, suchým svalstvem. Loket dobře postavený, přiléhá k tělu, není ani vytočený, ani vbočený. Předloktí je suché, rovné, se silnými kostmi, svalnaté. Kotník je silný. Nadprstí je mírně šikmé se sklonem dopředu. Přední tlapky mají lžícovitý tvar, prsty jsou klenuté a sevřené. Polštářky jsou dostatečně silné, odolné a dobře pigmentované. V postoji stejně jako v pohybu jsou rovnoběžné, nevytáčejí se ani ven, ani dovnitř. Drápy jsou černé nebo v barvě rohoviny. Pánevní končetiny: Celkový pohled mají silné kosti. Při pohledu zezadu jsou rovné a rovnoběžně postavené. Jsou správně zaúhlené. Stehna jsou silná, svalnatá. Bérec relativně dlouhý, s výrazným svalstvem a nervstvem. Hlezno silné. Nadprstí krátké, kolmo postavené. Zadní tlapky mají stejné parametry - jako přední. Pohyb prostorný chod, pohyb vychází ze zádi. Končetiny se pohybují v ose. Pohyb je dost pružný. Kůže je silná a dobře přiléhá k tělu. Zevnějšek: Srst

Zbarvení

uzavřená, rovná a přiléhavá, středně drsná na omak, málo lesklá. Na hlavě a na uších je jemnější. Na břiše, končetinách a ocase je tvrdší a delší. červená s plavým odstínem, jelení červeň, tmavá červeň (červenohnědá), žlutavě plavá a také světle plavá (zředěná) až do pískové. Plavě šedá (jako zimní srst jelena), také s příměsí černé. Na hřbetě je vždy srst v tmavším odstínu. Čenich a uši jsou tmavé. Na ocase je vždy příměs černých chlupů.

- 27 -

Výška: Kohoutková výška

psi

47 – 52 cm feny 44 – 48 cm

Z uvedených hodnot neexistuje žádná tolerance, ani směrem nahoru, ani směrem dolů, ani pro feny, ani pro psy. Chyby:

všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.

Hrubé vady: -nosní houba se skvrnami depigmentace -nevýrazný předkus nebo podkus, částečný klešťový skus -příliš volná víčka -horní linie příliš pronesená nebo vyklenutá (kapří hřbet) -hrudní koš příliš plochý nebo sudovitý -silně vybočené nebo vtočené lokty -zadní nohy příliš přestavěné -úzký postoj pánevních končetin, kravský nebo sudovitý postoj, ať už v postoji nebo v pohybu -srst příliš jemná nebo otevřená -vyloženě netypické zbarvení, černé zbarvení se znaky pálení -výška vybočující z hranic – stanovených standardem Vylučující vady: -výrazný předkus nebo podkus, křivé zubní oblouky -chybějící zuby (s výjimkou PM 1) -entropiím, ektropium -od narození křivý ocas -charakterové vady

7.3.2 Hanoverský barvář Cituji standard č. 213/ (Německo) (www.barvar.cz) Celkový vzhled:

Středně velký, plně proporciální a silný pes. Dobře stavěné a silně osvalené přední i zadní končetiny umožňují vytrvalou práci. Příliš vysoké běhy, zvláště přestavěný předek omezující práci s nízkým nosem jsou typově cizí. Široká a hluboká hruď nabízí plícím velký prostor a umožňuje dlouhé a usilovné štvaní. Lehce zvrásněné čelo a jasné, tmavé oko propůjčuje hanoverskému barváři pro něj typický vážný výraz obličeje. Pro rasu je typické základní červené zbarvení, které může být od plavě červené až k tmavě žíhané, a které může variovat až k bezmála černé.

- 28 -

Důležité tělesné proporce: a) délka těla k výšce v kohoutku b) hloubka hrudníku k výšce v kohoutku c) délka mordy k délce hlavy Povaha:

Hlava Mozková část: Lebka

Morda

Oči Slecho Tělo: Krk Zátylí Vrchní linie Hřbet Záď Hrudník Břicho Prut

Končetiny: Přední Lopatky Přední tlapky

Zadní

1,4/1 1/2 1/2

Klidná a jistá povaha, citově vázaný na svého vůdce, vybíravý až kritický k cizím. Vysoká schopnost koncentrace při dohledávání s výraznou vazbou na psovoda jako na vůdce smečky.

široká; rozšiřující se směrem dozadu, plošně zaoblená. Čelo lehce zvrásněné, týlová kost málo výrazná, oční oblouky pozorované ze strany značně odsazené. Stop (čelní úžlabina) převážně silně vyvinutý, u psů výraznější. silná, hluboká a široká, dobře vyvinuté čelisti s pravidelným, úplným nůžkovým nebo klešťovým skusem, líce silně osvalené a velmi silné, pysky široce převislé a dobře zaokrouhlené. jasné, kupředu směřující, dobře vyvinutá víčka, tmavě hnědá duhovka. závěs bez stočení, splývající podél hlavy.

dlouhý a silný, pozvolně se k hrudi rozšiřující, kůže na krku plná a volná, lehce zvýrazněný lalok je povolen. normálně nastupující, nasazení krku silné. dlouhá, většinou lehce přestavěná. silný a pružný, bederní při lehkém zaoblení široká a pružná. široká a dlouhá, lehce se svažující k prutu. hluboký a prostorný, více hluboký jak široký. spodní linie pozvolna nazad ustupující, lehce vtažená. vysoko nasazený, dlouhý a málo ohnutý, v nasazení silný, ke špičce se zvolna zužující.

ze strany svislá a přímá pod trup, zepředu přímá, proporciální poměr k trupu. rovně přiléhající, pevně osvalené, dobře uložené, předloktí rovné, dobře osvalené, zápěstí široké, skoro přímé, ne úplně strmé. silné, okrouhlé a uzavřené, velké, hrubé polštářky, prsty dobře zaoblené, drápy silné. postavení ze strany je vpřed, nebo také lehce vzad posunuté, dobře zauhlené, ze zadu rovné; poměr k trupu je normálně

- 29 -

vyvinutý, pro středně velkého psa větší délkou než výškou je odpovídající. Kýty, pánev a stehno silně osvalené, pánev široká a prostorná, kolenní kloub více než 120 st. Zauhlený, pata skoro svisle postavená, zadní tlapky okrouhlé, těsně uzavřené. Mechanika pohybu

Osrstění: Kůže

ovládá všechny druhy pohybu, pohyb je přitom živý, pružný a při cvalu prostorově vyvážený, převažující druh pohybu při práci je krok a cval.

tlustá, správně volná, na hlavě a krku převážně vrásčitá, typické je zvrásněné čelo.

Srst

krátká, hustá, hrubá až tvrdá srst, jen na zadním okraji ke trochu delší a hrubší, osrstění prutu je husté a hrubé, na spodní straně trochu delší a hrubší.

Zbarvení

světlá až tmavá jelení červeň, méně nebo více silně žíhaná, s maskou nebo bez masky, malé bílé fleky na prsou budou tolerovány.

Velikost: psi: 50 – 55 cm 30 – 40 kg feny: 48 – 53 cm 25 – 35 kg odchylky (+-) 2 cm jsou povoleny Vady:

vady skusu, chudozubost, stočený nebo menší závěs, jemné kosti, kapří hřbet, silné přestavění, příkrá nebo volná lopatka, výrazný kravský nebo sudovitý postoj, sudově formovaný hrudník, zaječí nebo otevřená tlapka, silně zatočený nebo tenký prut, kvadratická stavba.

Vylučující vady:

význam pro vyloučení z chovu, jakkoli pracovní výkonnost stojí nad vzhledem. Ve výše uvedeném vady v silně nebo často se projevující četnosti mohou být důvodem k vyloučení z chovu. Monorchizmus, kryptorchizmus, rozsáhlá dysplasie kyčelního kloubu, ektropium, entropiím, předkus nebo podkus, křížový skus.

7.3.3 Bloodhound Cituji standard č. 84 (www. bloodhound – club.cz) Celkový vzhled:

Velký honič a slídič mohutného vzrůstu, nejmohutnější ze všech honičů. Je harmonických linií, vybavený silnou kostrou, dobrým osvalením a je celkově velmi robustní, aniž by působil

- 30 -

těžkopádně. Stavba jeho těla je lehce prodloužená, lze ji vepsat do obdélníku. Celek působí impozantně a ušlechtile. Jeho držení těla je impozantní. Hlava a krk přitahují pozornost bohatou kůží pružnou a měkkou, jež visí v hlubokých záhybech. Jeho pohyb je impozantní, spíše pomalý, poněkud kolébavý, houpavý, ale vyvážený, pružný a nenucený, Žádný z charakteristických znaků nesmí být přehnaný natolik, aby narušil celkovou harmonii, aby působil hrubě, a už vůbec ne natolik, aby uškodil zdraví nebo celkově dobrému stavu psa. Mezi přehnaně vyjádřené znaky lze řadit například: příliš hluboko uložené nebo příliš malé oči; povolená víčka; příliš mnoho volné kůže s příliš mnoha a příliš hlubokými záhyby; přílišný lalok; hlava příliš úzká. Rovněž nejsou žádoucí příliš velcí psi s příliš těžkým nebo masivním trupem, neboť je to na škodu jejich použitelnosti. Povaha:

Hlava Mozková část: Lebka

Mírný, klidný, milý a společenský vůči lidem. Obzvláště je vázaný na svého pána. Tolerantní vůči ostatním psům ve výběhu a ostatním domácím zvířatům. Je spíše rezervovaný a umíněný. Je citlivý na pochvalu, stejně jako na pokárání. Není nikdy agresivní. Jeho hlas je velmi hluboký, ale není štěkavý.

je impozantní, majestátná a velmi ušlechtilá, je nejtypičtějším znakem tohoto plemene. Je vysoká, ale vzhledem k celkové délce úzká a dlouhá v poměru k délce těla.

Pysky

jsou velmi dlouhé a visící; horní pysk přesahuje přes dolní pysk a vpředu vytváří se hřbetem nosu pravý úhel, díky čemuž je čenich z profilu kvadratický. Dozadu směrem ke koutkům přecházejí v masité převislé pysky (u feny méně výrazné), které plynule přecházejí v bohatý lalok. Okraje horních pysků spadají asi 5 cm pod spodní čelist. Okraj pysků je výrazně černě nebo kaštanově pigmentovaný podle barvy čenichu.

Oči

jsou tmavohnědé nebo oříškové, se světlejším (jantarovým) odstínem u psů bez černého sedla nebo pláště. Oči střední velikosti, oválné, neslzící, v oční jamce ani vystouplé nebo vpadlé, přičemž duhovka je zcela viditelná. Víčka bez nepravidelností v jejich obrysu, normálně přizpůsobená oční bulvě; nicméně poněkud povolená dolní víčka s částečně viditelnými spojivkami se tolerují. Výraz je příjemný, milý a důstojný, pohled poněkud melancholický.

Slecha

jsou tenké a pružné, porostlé krátkými chlupy, na dotek jemnými a sametovými. Boltce velmi dlouhé, když je přiložíme k tlamě, jsou dlouhé alespoň tak, že dosahují ke špičce čenichu. Jsou

- 31 -

nasazeny velmi nízko, v úrovni očí nebo ještě níže, po stranách hlavy, spadají v půvabných záhybech dolů, stáčí se dovnitř a dozadu.

Tělo: Krk

Trup Kohoutek Hřbet Bedra Záď Mechanika pohybu

Osrstění: Kůže

Srst Zbarvení

je dlouhý tak, aby mohl pes sledovat stopu s nosem u země, velmi svalnatý; kůže na krku je volná a velmi silná, s dvojím lalokem, ale tento lalok je u fen méně výrazný. horní a spodní linie trupu jsou téměř rovnoběžné mírně zvýrazněný rovný, široký, dlouhý a pevný široká, silná, krátká, velmi mírně klenutá velmi svalnatá, téměř vodorovně uložená při normálním pohybu, klusu, je pohyb pravidelný, s pravidelným, pružným a volným krokem, přičemž délka záběru je větší než u jiných honičů. Velmi charakteristickým znakem je lehký a plný pohyb, aniž by se končetiny pohybovaly šikmo. Pes sv. Huberta musí být schopen udržet klus po dlouhou dobu bez známky únavy.

na celém těle je jemná, volná a pružná. Jemná, velmi volná a bohatá kůže na hlavě je velmi charakteristická. Na čele a po stranách čenichu tvoří záhyby, které splývají dolů a jsou nejmarkantnější, když je hlava nesena nízko. Vrásky a záhyby, jež jsou nejvýraznější na čele a nadočnicových obloucích, však nikdy nesmí vadit očím. na těle dobře přiléhá a je krátká, hustá, dostatečně tvrdá a odolná proti nepřízni počasí. Rozlišujeme tři zbarvení srsti: dvoubarevnou – černou s pálením („black and tan“), játrově hnědou s pálením („liver and tan“) a jednobarevnou červenou („red“). U černých psů s pálením se černá barva liší podle toho, zda jde o plášť nebo o sedlo. Stejné rozložení barevných ploch se objevuje u dvoubarevných variant játrově hnědých. Barevné odstíny se neprojevují vždy velmi výrazně, ale nemusí být zřetelně vymezeny. V tmavších partiích se mohou nacházet roztroušené světlejší chlupy jezevčí barvy. Takováto směs chlupů různé barvy je přípustná. U jednobarevné červené může se lišit od světle červené až po tmavě červenou. Trochu bílé na hrudi, na prstech a na špičce ocasu se toleruje, ale není to žádoucí.

Velikost: psi: 68 cm feny: 62 odchylky (+-) 4 cm jsou povoleny

- 32 -

8. Organizace chovu 8.1 Organizace chovu ČMKU Cílem Českomoravské kynologické unie (dále jen ČMKU) je chov čistokrevných plemen psů s průkazem původu, při zachování biologického zdraví každého jedince a charakteristických vloh a vlastností specifických pro jednotlivá plemena tak, jak jsou popsána jednotlivými standardy FCI nebo národními standardy v případě plemen FCI dosud neuznaných. (www.cmku.cz) Chov a jeho řízení Chovem se rozumí cílevědomá plemenitba psů respektující především zásady genetického zdraví jedince i populace (chov nesmí být na úkor zdraví). Čistokrevný pes je dědičně zdravý tehdy, jestliže zdědil standardní znaky, plemenný typ a povahu, jež jsou pro plemeno typické, nikoli však dědičné vady, které by mohly nepříznivě ovlivnit zdraví jeho potomků. V tomto ohledu musí chovatelské kluby i chovatelé dbát na to, aby nedocházelo ke zveličování a přehánění plemenných znaků, které by mohly následně nepříznivě ovlivnit funkční zdraví psů. (www.cmku.cz) Druhy chovu: a) čistokrevná plemenitba, b) křížení (ve smyslu předpisů FCI). Chov jednotlivých plemen je řízen chovatelskými kluby. Chovat lze jen prostřednictvím chovatelského klubu, který je garantem za regulérnost chovu vůči ČMKU. Chovatelský klub musí být ČMKU uznán (www.cmku.cz). Pokud je plemeno zastřešeno ve více chovatelských klubech, může chovatel plemeno chovat, tj. zapisovat vrhy, pouze v jednom klubu. Členství není omezeno na jeden chovatelský klub. Speciální podmínky chovnosti určují chovatelské kluby. Tyto podmínky musí být v souladu s předpisy FCI a závaznými právními předpisy, zejména zákonem č.166/1999 Sb., o veterinární péči a zákonem č.246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. Chovatelský klub garantuje pouze chov plemen, pro která byl ČMKU zmocněn. Chovatelské kluby poskytují chovatelský servis pro chovatele, mohou ale umožnit chov i nečlenům klubu za podmínek platných pro chov příslušného plemene. Klub, který chov nečlenům umožňuje, musí písemně vymezit smluvní podmínky s chovateli - nečleny (www.cmku.cz). Metody čistokrevné plemenitby 1) náhodné připařování

je primitivním způsobem plemenitby, který se vyskytuje u všech divoce žijících zvířat. Každé zvíře má při ní stejnou šanci se reprodukovat. V takové populaci existuje jen přírodní výběr a nazýváme ji „populace panmiktická“.

- 33 -

2) příbuzenská plemenitba a) tvorba inbredních linií

b) liniová plemenitba

je připařování jedinců, kteří jsou více příbuzní než je průměr populace mezi sebou. Aby však skupina zvířat mohla být označena jako inbrední linie, musí být její příslušníci výsledkem připařování úzkou příbuzenskou plemenitbou nejméně po dvě generace za sebou. je nejvhodnější metodou čistokrevné plemenitby pro šlechtění většiny zvířat. V liniové plemenitbě se využívá příbuzenské plemenitby mezi jedinci, kteří se vyznačují dědičnou ustáleností v požadovaných znacích a vlastnostech. Při liniové plemenitbě vycházíme z několika vynikajících předků, kteří jsou výsledkem úzké příbuzenské plemenitby, nebo se úzkou příbuzenskou plemenitbou ustálí jejich charakteristické znaky a vlastnosti.

3) cizorodá plemenitba a) křížení inbredních linií téhož plemene mezi sebou – topcross je takovou metodou plemenitby, kdy má chovatel úkol vhodně kombinovat žádané znaky a vlastnosti jedné inbrední linie se znaky a vlastnostmi jiné inbrední linie b) připařování samců inbrední linie na neinbrední samice téhož plemene – topincross tento typ plemenitby nemá v současné době uplatnění v chovu psů, ani v blízké budoucnosti není naděje na jeho využití (DOSTÁl, 1995). Křížení Křížením rozumíme páření jedinců, kteří patří do stejného plemene, mezi sebou. Tato metoda se používá v chovu psů při tvorbě nových plemen, při regeneraci nových plemen a jako přilití krve v některých zvláštních případech (DOSTÁl, 1995). Chovatelská stanice Evidenci chovatelských stanic vede Rejstřík chovatelských stanic ČMKU. Chovateli může být registrován pouze jeden název chovatelské stanice bez ohledu na počet chovaných plemen a držených fen. Přidělení jména chovatelské stanice je osobní a celoživotní. Nárok na ochranu názvu chovatelské stanice vzniká dnem její registrace FCI. Schválený název není možno změnit. Majitelem chovatelské stanice může být pouze fyzická osoba starší 18 let, která je plně způsobilá k právním úkonům. Název chovatelské stanice je trvalou a nedílnou součástí jména jedince. Název chovatelské stanice se uvádí za jménem psa. Převod či přechod názvu chovatelské stanice je možný za podmínky plného souladu s předpisy ČMKU. Nesoulad s předpisy ČMKU způsobuje neplatnost. Převod chráněného názvu chovatelské stanice jiné osobě je možný zděděním nebo smluvním postoupením. (www.cmku.cz)

- 34 -

Chovní jedinci Chovní psi a feny jsou jedinci, kteří mají platný průkaz původu vystavený nebo registrovaný plemennou knihou uznanou FCI a byli zařazeni do chovu po splnění podmínek stanovených příslušným chovatelským klubem. Podmínky pro zařazení do chovu určují chovatelské kluby ve své pravomoci, přičemž respektují platný standard FCI. Pokud existuje více klubů pro jedno plemeno, musí mít stejné podmínky pro zařazení do chovu a vzájemně si respektovat chovné jedince. Úspěšné splnění podmínek pro zařazení do chovu označí klub do průkazu původu. Majitel chovného jedince pak předá průkaz původu i s přílohou plemenné knize k zapsání jedince do evidence chovných jedinců. (www.cmku.cz) Chovatel, majitel chovného psa Majitel chovného psa či feny je fyzická osoba (ve výjimečném případě stanoveném směrnicí ČMKU rovněž právnická), která má vlastnické právo k chovnému psu nebo feně. Průkaz původu je nezaměnitelný a neprodejný doklad chovného psa nebo feny. Držitelem c�ovnéh� psa nebo feny je buď (aji�el��.c� ten, kdo je ma�ntelem zmocněn používat je k chovu. Chovatel je držitel chovné feny v době vrhu, jehož chovatelská stanice byla řádně zaregistrována. Každá změna ve vlastnictví chovného jedince nebo jeho úhyn musí být do 15-ti dnů oznámen písemně vedení chovatelského klubu a plemenné knize. (www.cmku.cz) Změna držení: - u chovného psa neprodleně, - u feny se zápisem vrhu musí být změna oznámena chovatelskému klubu a plemenné knize do 15 dnů. Krycí list (doporučení nebo potvrzení o krytí feny) Pro plánované krytí chovné feny vystaví příslušný poradce chovu krycí listy (není-li klubem určeno jinak). Platnost krycích listů je neomezená (není-li klubem určeno jinak). Krycí list je zásadně vystavován klubem, kde je chov realizován. Krycí listy musí obsahovat následující údaje: - jméno psa (psů) navrženého (navržených) ke krytí a číslo jeho (jejich) zápisu (zápisů), - jméno feny a číslo jejího zápisu, - jméno a adresu majitele nebo držitele chovného psa, - jméno a adresu majitele nebo držitele chovné feny, - podpisy obou majitelů (držitelů), - místo a datum krytí. Řádně vyplněné a podepsané krycí listy jsou dokladem, který je součástí přihlášky vrhu, nutné k zápisu štěňat do plemenné knihy a vydání průkazů původu. Způsob manipulace s krycími listy i dalšími doklady nutnými k zápisu vrhu určí chovatelský klub. (www.cmku.cz)

- 35 -

Krytí Ke krytí smí dojít jen mezi dvěma chovnými jedinci a na základě platného krycího listu. Během jednoho hárání smí být fena kryta jen jedním ze psů, který je uveden v krycím listě. Doporučuje se krýt fenu u majitele (držitele) psa. Majitel, resp. držitel nebo jimi zmocněná osoba jsou povinni doprovázet fenu ke krytí. Pokud fena zůstává u majitele (držitele) psa několik dní, hradí veškeré náklady s tím spojené, jakož i dopravu zpět, majitel feny. Po krytí vyplní držitel psa a majitel (držitel) feny krycí listy. Způsob úhrady za krytí je věcí dohody. Doporučuje se uzavřít dohodu písemně. Nedodržení dohody může být předmětem občansko-právního řízení. Krytí feny může být nahrazeno inseminací. Tento úkon smí provádět pouze osoba odborně způsobilá (zákon č.166/1999 Sb.) a musí svým podpisem potvrdit, že bylo užito semene určeného (dohodnutého) psa nebo semene s veškerou předepsanou dokumentací. Náklady na inseminaci hradí majitel feny. Inseminace smí být použita výhradně mezi jedinci, kteří se již předtím úspěšně reprodukovali přirozeným způsobem. Pokud fena nezabřezla a došlo k úhradě krytí ihned po aktu, má majitel (držitel) feny nárok na jedno bezplatné krytí stejné feny stejným psem, nedohodnou-li se jinak. Právo na opakované krytí zdarma zaniká úhynem psa nebo feny. Pokud se prokáže, že pes byl v době krytí neplodný, má majitel feny nárok na vrácení peněz uhrazených za akt krytí. Podmínky zahraničního krytí určuje zápisní řád klubu. Během jednoho kalendářního dne smí chovný pes krýt jen jednu fenu. (www.cmku.cz) Vrh Fena a vrh mají být umístěny u svého držitele. Pokud je nutno fenu umístit jinak, musí být o této skutečnosti uvědomen příslušný chovatelský klub. Za období dvou kalendářních let jsou povoleny maximálně 3 vrhy u chovné feny, ideální počet je 1 vrh ročně. Vrh, kdy fena porodí pouze jedno štěně je započítáván jako regulérní vrh. Chovatelům je zakázáno neodborně zasahovat do průběhu porodu, způsobem, který zvyšuje bolest, a nebo poškozuje zdraví matky nebo mláděte. V případě nutnosti je povinen zajistit odbornou pomoc veterinárním lékařem. O narození štěňat je chovatel povinen podat písemnou zprávu příslušnému poradci chovu a držiteli psa, která obsahuje: - základní identifikační údaje, - datum krytí a vrhu, - počet celkem narozených, mrtvě narozených, ponechaných štěňat, - pohlaví, - informaci o tom, zda štěňata jsou ponechána feně nebo předána kojné feně (v tom případě i držitele kojné feny a počet štěňat u ní umístěných). Nezabřeznutí feny hlásí její majitel (držitel) držiteli krycího psa a příslušnému poradci chovu do 75 dnů po krytí. (www.cmku.cz) Průkaz původu Průkaz původu (dále jen PP) je vystaven plemennou knihou na formuláři uznaném FCI, označeném znakem FCI a ČMKU. Tento formulář je čtyřgenerační.

- 36 -

PP musí obsahovat: a) nutné identifikační údaje o psu/feně: - plemeno - jméno a chovatelská stanice - pohlaví - datum narození - tetování/čipování - druh a barvu srsti - údaje o chovateli b) nejméně tři generace předků FCI c) část určenou k zápisu výsledků výstav, závodů, zkoušek, svodů a bonitací. Pro každého jedince je vystaven jeden PP. PP je příslušenstvím tohoto jedince. Chovatel je povinen předat PP nabyvateli tohoto jedince bez zbytečného odkladu poté, co jej obdržel z příslušného pracoviště plemenné knihy ČMKU, kterým byl PP vystaven. Cena jedince zahrnuje i cenu PP. (www.cmku.cz) Zápisy štěňat do plemenné knihy PP vystavuje plemenná kniha ČMKU na základě smlouvy s chovatelským klubem. Štěňata se zapisují do plemenné knihy země, ve které má majitel feny stálé bydliště. Výjimky jsou povoleny pro chovatele čistokrevných psů, kteří žijí v zemi, jež nevede plemennou knihu uznanou federací FCI. Těmto chovatelům je povoleno nechat štěňata zapsat dle volby do uznané plemenné knihy. Podkladem pro zápis odchovu do plemenné knihy je výhradně platná přihláška vrhu (poskytne poradce chovu). Za platnost přihlášky vrhu odpovídá příslušný chovatelský klub. Součástí přihlášky vrhu jsou krycí listy a v případě zahraničního krytí i kopie originálu PP včetně dokladu o chovnosti. Vrh musí být přihlášen k zápisu kompletní – tzn., že musí být uvedena všechna štěňata, která byla do okamžiku žádosti o zápis odchována. Přihláška vrhu označených štěňat musí být odeslána plemenné knize nejpozději do 3 měsíců od data vrhu. Jména štěňat jednoho vrhu začínají stejným písmenem. Vrhy musí být řazeny abecedně (vzestupně) za sebou. Pro každé další plemeno v chovatelské stanici je vedena zvláštní řada, začínající písmenem „A“. Jména nesmějí obsahovat název chovatelské stanice, vulgární či hanlivá slova a nesmějí žádným způsobem propagovat terorismus nebo jiná extremistická hnutí. Délka jmen může být maximálně 20 znaků včetně mezer a interpunkčních znamének. Jméno nesmí tvořit pouze předložka česká ani cizojazyčná (von, of, aj.). Jména štěňat se v jedné chovatelské stanici v rámci jednoho plemene nesmí opakovat. Zápisy štěňat do plemenné knihy se provádí podle schématu: zkratka plemenné knihy/zkratka plemene/číslo zápisu. Je v pravomoci plemenné knihy rozhodnout, zda bude čísla zápisu lomit dalšími údaji, které považuje za důležité pro identifikaci jedince (např. rok narození, rok zařazení do chovu apod.). V případě, že majitel feny nevlastní chráněný název chovatelské stanice, může jednu fenu zapůjčit do jiné chovatelské stanice pouze jedenkrát. Zapůjčení feny musí být v plemenné knize doloženo písemnou smlouvou. (www.cmku.cz)

- 37 -

Zápis importovaných jedinců do plemenné knihy Jedincům dovezeným s platnými PP, které jsou vystaveny zeměmi FCI, či smluvními partnery FCI, přiděluje plemenná kniha číslo zápisu podle následujícího schématu: zkratka plemenné knihy/zkratka plemene/číslo zápisu/-rok importu/rok narození. V případě, že jsou importovaní jedinci uváděni do rodokmenu jako rodiče v ČR zapisovaných vrhů, je nutno vždy uvádět zkratku a číslo zápisu původní plemenné knihy. PP, které nejsou psány latinkou, je nutno doložit ověřeným přepisem. Originální PP se u importovaných zvířat zásadně nepřepisují na formuláře ČMKU. (www.cmku.cz) Export PP jedince vyváženého mimo území ČR musí být pověřeným pracovníkem sekretariátu ČMKU označen: - razítkem EXPORT PEDIGREE - reliéfním razítkem se znakem ČMKU - hologramem - kulatým razítkem ČMKU včetně podpisu pracovníka - jménem a kompletní adresou nového majitele Exportní PP lze vystavit pouze pro fyzickou osobu. Nákup a prodej nebo vývoz psů prostřednictvím obchodních organizací je nepřípustný. Není-li majitel vyváženého jedince zároveň jeho chovatelem, je oprávněn vyvézt pouze 1 jedince v kalendářním roce. (www.cmku.cz)

8.2 Výchova štěněte Každý pes musí ovládat: - základní poslušnost - snášení zásahů od majitele a rodiny, veterináře - klidné chování v prostředcích - dobré chování k lidem a jiným zvířatům kdekoliv - dodržování čistoty Od počátku výchovy štěněte je důležitá: - důslednost - spravedlivost - schopnost chválit - vyjádřit nespokojenost - pochvala nebo trest ihned po činu - nedávat povely, které pes nemůže splnit - dát najevo, že tady velím já Vůdce nesmí dopustit: - aby se pes po vůdci oháněl zuby a vrčel - trestal psa někdo jiný než dospělý - aby hra přerostla v agresi - aby se pes naučil loudit (HOŠEK, 2007- ústní sdělení).

- 38 -

8.3 Teorie výcviku Teorie výcviku musí vycházet z nauky o chování psů. Teorie výcviku procházela vývojem, kdy se upřednostňovalo empirické poznání před zkušeností, teorie vyšší nervové činnosti psů I. P. Pavlova (reflexologie), teorie Američanů – behavioristů (operantní podmiňování) nebo etologie. Každá vlna přinesla obohacení a zlepšení. Je třeba zvolit účelově zjednodušený výklad teorie, aby nebyla teorie těžší než výcvik. Zahrnuje se nezbytná etologie a učení o vyšší nervové činnosti psů. Podstatou výcviku je dovedné motivování a působení na jeho nervovou soustavu cestou smyslových orgánů s cílem naučit psa žádoucím reakcím a činnosti na specifické povely nebo podmínky práce (HOŠEK, 2007- ústní sdělení). Biokomunikace = jak chápat projevy psa (kterými člověku něco sděluje). Pes vysílá takové signály, kterými ovlivní chování druhého jedince (psa, kočky, člověka) (HOŠEK, 2007- ústní sdělení). Signálními strukturami mezi sebou signalizují pes i psovod - postojem těla (způsob), p (pes) - - ps (psovod) (vzájemné působení) - zvýrazněným pohybem, ps - - p - polohou a pohybem ocasu, p - - ps - stupněm zježení srsti, p - - ps - mimickými svaly, ps - - p - očima, ps - - p - hlasovým projevem, ps - - p - pachovými žlázami, ps - - p Informační kanály (využití v různé míře)

1) Optická komunikace Některé projevy psa jsou charakteristické a dobře čitelné, mohou se však lišit dle stavby těla, osrstění i úpravě vzhledu (kupírované ocasy). Některé projevy mohou být ritualizované (chození v kotci či výběhu do kruhu) a mohou mít potlačený plný projev (nuda, stereotyp) (HOŠEK, 2007- ústní sdělení). 2) Zvuková komunikace Variabilita štěkotu vyjadřuje škálu vyladění psa: zlost, radost, vybízení ke hře, strach, nadřízenost, podřízenost. Vrčení, zvlášť hluboké, je hrozbou agrese (HOŠEK, 2007- ústní sdělení). 3) Dotyková komunikace Doteky a fyzický kontakt mají nezastupitelnou roli při vtiskávání. I u dospělého psa dotyk, pohlazení upevňují a posilují vztah psovod – pes. Můžeme působit i záporně (trest) – plácnutí, zatřepání, trhnutí vodítkem (HOŠEK, 2007- ústní sdělení).

- 39 -

4) Chemická komunikace Dle prostředí šíření – tekuté a plynné. Tekuté – chuť – přenášená jazykem (pamlsky a krmivo), ale i jen pach pamlsku vzbuzuje zájem (nesmí se dobývat a vynucovat pamlsek). Pachová signalizace má zásadní význam (ne pachové práce) – pachovými žlázami a močí i trusem vysílá pes signály – teritorium, odlišení pohlaví, fena láká psy. U lidí má význam podpažní jamka, pes nás rozliší dle několika molekul, někdy pozná i náladu (HOŠEK, 2007- ústní sdělení).

Některé projevy chování psa důležité pro výcvik Chování je: -

spontánní – má vztah k vnitřním motivačním faktorům, hormonům a centrálně vytvářeným vzruchům - reaktivní – má vztah k vnějším podnětům spouštějícím a orientujícím vrozený pohyb. Vnitřní a vnější podněty vytvářejí celek = čím je motivace intenzivnější, tím slabší vnější podněty jsou potřebné a naopak. Mluví se o vyšším nebo nižším prahu dráždivosti (HOŠEK, 2007- ústní sdělení).

Formy učení 1) Návyk (habituace) Návyk je nejjednodušší typ učení. Pes si na často opakovaný podnět zvykne a přestává na něj reagovat. Jedná se o negativní učení, vypuštění informací jako nedůležitých a nevýznamných. Různé situace – pes z vesnice reaguje a zvyká si na ruchy a zvuky města, nezvyklé povrchy podlah, schody, lidi, pachy. Návyk se dělá postupně, zesilováním podnětů, přesvědčováním psa o neškodnosti (střelba). Pozor na zkažení psa rychlým a necitlivým výcvikem (HOŠEK, 2007- ústní sdělení). 2) Klasické podmiňování Rozpracováno I. P. Pavlovem. Je rychlý a jednoduchý způsob učení. Pojmy - reflex - reakce organismu na podráždění - reflexní oblouk - nervová dráha, podráždění jí proběhne z přijímacího orgánu (receptoru) do centrální nervové soustavy (dále jen CNS) k přepojení a rozdělení vzruchu, třetí částí je výkonná (hybná nervová vlákna a výkonný orgán (sval, žláza) - reflex nepodmíněný - vrozený, dědí se, - nepodmíněný podnět - potravový nebo mechanický - působení na psa - podmíněný podnět - povel, posunek, zvukový signál, pach (nasazení stopovacího postroje) - naučená reakce psa podmíněná reakce - naučená reakce psa na podmíněný podnět (ne čistý podmíněný reflex - jde o souhrn faktorů) (HOŠEK, 2007- ústní sdělení). 3) Podmínky pro vypracování podmíněné reakce - společné působení podmíněného a nepodmíněného podnětu (podm. předchází nepod.) - pozornost psa nesmí být odváděna

- 40 -

-

dostatečná síla podnětů, nepodmíněný silnější nepodmíněný reflex musí mít nízký práh dráždivosti (pes nesmí být sytý při potravovém nepod. reflexu) opakované působení podmíněných a nepodmíněných podnětů (cvičit v sériích, jinak vyhasne podmíněná reakce) (HOŠEK, 2007- ústní sdělení).

4) Operantní podmiňování (pokus a omyl) Američané – Skinner a kol. Asociační učení, kde odměnou je činnost nebo pohyb vedoucí k úspěchu. Zpevňuje se kladným podnětem (i záporný). Učení dělat potřebu na noviny, pak venku apod. Pozor na otevírání dveří, kotce, podhrabávání a přeskakování plotů. Použití při zákusu do rukávu, rozlišování osob a věcí pachem, na pachových křížích (HOŠEK, 2007- ústní sdělení). 5) Napodobování Učení pozorováním. Pes ho není schopen. Nechává se ale strhnout k činnosti ostatními. Učí se pokusem a omylem (i ostatní překážky, zadržení v kruhu, figurant je velká kořist – učí se omylem a pokusem zákus, aby mu kořist neunikla) (HOŠEK, 2007- ústní sdělení).

8.4 Výstavní řád ČMKU Výstavní řád ČMKU navazuje na znění Mezinárodního výstavního řádu FCI a platí pro výstavy pořádané na území ČR. Upravuje podmínky tak, aby výstavy psů pořádané na celém území ČR měly jednotný a důstojný ráz. Bližší podrobnosti a případné doplňky, které však nesmí být v zásadním rozporu s tímto řádem upravují propozice výstavy. Výstavy reprezentují kynologii před veřejností, přispívají k její propagaci a povzbuzení zájmu o chov a držení jednotlivých plemen psů. Pro potřeby tohoto řádu se uvedenými termíny rozumí: - pes: pes či fena, pokud není přímo uvedeno jinak - plemeno: plemeno uznané FCI, které má uznaný standart FCI, národně uznané plemeno dosud mezinárodně neuznané či plemeno nově tvořené, které je registrováno národní organizací - vystavovatel: zpravidla majitel psa, nebo osoba pověřená majitelem k předvedení psa na výstavě Podle rozsahu a místa uspořádání se výstavy dělí na: a) oblastní a krajské b) klubové (CAC, CAJC) c) speciální (CAC, CAJC) d) národní (CAC, CAJC) e) mezinárodní (CAC, CAJC, CACIB - FCI)

- 41 -

Výstavní třídy a) Pes smí být na jedné výstavě přihlášen jen do jedné třídy. b) Rozdělení psů do tříd: 1. třída štěňat 3 – 6 měsíců 2. třída dorostu 6 - 9 měsíců 3. třída mladých 9 - 18 měsíců 4. mezitřída 15 - 24 měsíců 5. třída otevřená - od 15-ti měsíců, je přístupná pro všechny psy bez ohledu na vykonané zkoušky a získaná ocenění 6. třída pracovní od - 15-ti měsíců, je na mezinárodních výstavách přístupná pouze pro plemena uvedená v seznamu plemen, která musí pro získání titulu Mezinárodní šampión krásy složit předepsanou zkoušku. Splnění podmínek pro třídu pracovní na MVP musí být doloženo předepsaným certifikátem, platí i pro plemena sk.X. Na ostatních druzích výstav může být třída pracovní otevřena i pro ostatní plemena, kterým se vystavuje tzv. „malý certifikát“. Vystavují organizace pověřené ČMKU. 7. třída šampiónů od - 15-ti měsíců, je otevírána pouze na mezinárodních výstavách a přístupná psům, kteří získali titul Mezinárodní šampión nebo titul šampióna některé z členských zemí FCI. 8. třída veteránů - od 8 let 9. mimo konkurenci v této třídě je možné představit psy bez nároku na kvalifikaci a pořadí 10. třída vítězů - od 15 měsíců, mimo mezinárodních výstav může být otevřena místo třídy šampiónů, přístupná pro psy s uznaným mezinárodním či národním titulem šampióna, titulem národního vítěze a titulem klubového vítěze nebo vítěze speciální výstavy. Uvedené tituly musí být získány v konkurenci dospělých. Počet CACIB pro jednotlivá plemena stanovuje FCI. Počet CAC a CAJC pro jednotlivá plemena stanovuje řád pro udělování titulu Český šampión a Český Junior šampión. Pro zařazení do třídy je rozhodující věk psa den před konáním výstavy, ostatní podmínky musí být splněny v den podání přihlášky. K přihlášce na výstavu musí být přiložena fotokopie průkazu původu hlášeného jedince. V případě, že získané tituly opravňující pro zařazení do třídy šampiónů (vítězů) nebo certifikát o absolvování předepsané zkoušky pro třídu pracovní nejsou řádně doloženy, je pořadatel povinnen zařadit psa do třídy otevřené (www.cmku.cz). Klasifikace Ocenění psa se provádí zadáním známky a barevným označením (stužka, rozeta apod.). a) Třída štěňat a dorostu -velmi nadějný: žlutá barva - nadějný: bílá Ve třídě dorostu se určuje pořadí prvních čtyř jedinců a nezadává se titul Vítěz třídy.

- 42 -

b) Třída mladých, mezitřída, otevřená, pracovní, šampiónů (eventuelně vítězů), veteránů - výborná: modrá - velmi dobrá: červená - dobrá: zelená - dostatečná: fialová V těchto třídách se stanovuje pořadí čtyř psů oceněných známkou výborná či velmi dobrá. Uvedená klasifikace musí odpovídat těmto definicím: - výborná Tato známka smí být přiznána jen takovému jedinci, který se velmi přibližuje ideálu, jak ho popisuje standard, je předveden ve výborné kondici. Jeho povaha musí být harmonická a vyrovnaná. Typem musí pes odpovídat své třídě a musí mít prvotřídní postoj psa. Převaha jeho kvalit musí vyvážit jeho drobné nedostatky. Musí vykazovat typické vlastnosti svého plemene. - velmi dobrá Tato známka se přiznává takovému jedinci, který má typické vlastnosti svého plemene, vyvážené proporce a je v dobré kondici. Prominou se mu drobné vady, nikoli však vady morfologické. Toto ocenění může být uděleno jen prvotřídnímu jedinci. - dobrá Toto ocenění se uděluje jedinci, který sice vykazuje znaky svého plemene, ale má viditelné hrubší vady. - dostatečná Toto hodnocení obdrží jedinec, který sice vykazuje znaky svého plemene, ale jehož tělesnému vzhledu chybí do ideálu velmi mnoho. - neoceněn Pro vady přechodného rázu. - vyloučen z posuzování Musí být jedinec s vadami, které standard taxativně uvádí jako vady vylučující, dále pak jedinci, u nichž byl proveden operativní zákrok, zakrývající vrozenou vadu exteriéru (www.cmku.cz). V posudkovém listu může být vedle známky a stanoveného pořadí uveden i počet psů, kteří v dané třídě soutěžili. Tituly a)Vítěz třídy Může být udělen na oblastních nebo krajských výstavách jedincům, kteří získali ve třídě mladých, otevřené, pracovní, vítězů a veteránů ocenění výborný 1. b) Oblastní a krajský vítěz Může být udělen nejlepšímu psovi a feně z konkurence Vítězů tříd z mezitřídy, třídy otevřené, pracovní, vítězů. c) Klubový vítěz Podmínky pro udělení tohoto titulu upravují předpisy příslušného klubu (zejména je stanoven minimální věk psa, stanoveny podmínky pro členství

- 43 -

majitele v klubu apod). Uděluje se pro každý klub a jedno plemeno jedenkrát v kalendářním roce. d) Vítěz speciální výstavy Nejlepší pes a fena plemene z konkurence výborných 1-CAC z mezitřídy, třídy otevřené, pracovní, vítězů. e) Národní vítěz Nejlepší pes a fena jednotlivých plemen na národní výstavě z konkurence výborných 1 - CAC z mezitřídy, třídy otevřené, pracovní, vítězů. f) Nejhezčí veterán Pes a fena z konkurence výborných 1 z tříd veteránů. g) Vítěz plemene FCI (BOB). Do soutěže nastupují CAJC a nejlepší dospělí jedinci (NV, CACIB, Klubový vítěz či Vítěz speciální výstavy) a výborní 1 z třídy veteránů. Titul může být zadán jen na výstavách se zadáváním CAC. h) Vítěz skupiny FCI (BIG) Do soutěže nastupují všichni vítězové plemen (BOB) příslušné skupiny FCI. i) Vítěz výstavy (BIS) Do soutěže nastupují všichni vítězové skupin FCI. Všechny tituly je možno zadat bez ohledu na počet předváděných jedinců, pokud kvalita kandidáta na titul odpovídá požadavkům na jeho zadání. Případné tituly je možno udělit pouze tehdy, je-li jejich udělení v souladu s propozicemi výstavy (www.cmku.cz). Čekatelství a) Čekatelství šampionátu mladých (CAJC) Zadávání tohoto čekatelství upravuje Řád pro udělování titulu Český junior šampión, který je přílohou tohoto výstavního řádu (dále jen VŘ) a musí být uveden v katalogu výstav, na kterých je povoleno zadávat čekatelství (CAJC). b) Čekatelství šampionátu ČR (CAC) Zadávání tohoto čekatelství upravuje Řád pro udělování titulu Český šampión, který je přílohou tohoto VŘ a musí být uveden v katalogu výstav, na kterých je povoleno zadávat čekatelství (CAC). c) Čekatelství mezinárodního šampionátu krásy FCI (CACIB) Zadávání tohoto titulu upravuje Mezinárodní výstavní řád FCI, který je přílohou tohoto VŘ. Příslušná ustanovení týkající se podmínek, způsobu a počtu CACIB pro jednotlivá plemena musí být uvedena v katalogu mezinárodních výstav. Čekatelství uděluje (CAC,CAJC) nebo navrhuje (CACIB) rozhodčí, který na výstavě posuzuje příslušné plemeno. V případě, že je plemeno posuzováno ve více kruzích, musí být předem jmenovitě určeno, který rozhodčí čekatelství zadá (navrhne). Vystavovatel obdrží doklad, na kterém je uvedeno datum a typ výstavy, razítko pořadatele, katalogové číslo psa, jméno psa a podpis rozhodčího. Doklad musí být vystaven na oficiálním formuláři ČMKU. Čekatelství CAJC a CAC a Res.CAC mohou být zadána pouze na výstavách konaných na území České republiky (www.cmku.cz).

- 44 -

8.5 Zkušební řády barvářů Barváři jsou plemena psů se speciálním zaměřením na dosled spárkaté zvěře. Mohou absolvovat tyto druhy zkoušek a soutěží: 1) Předběžné zkoušky barvářů (dále jen Pb) Jsou zkoušky, při kterých se ověřují vrozené vlohy barvářů a schopnost sledovat postřelenou a uhynulou zvěř. Předběžných zkoušek se mohou zúčastnit psi i feny všech plemen barvářů, kteří den před zahájením zkoušek dosáhnou věku alespoň 12 měsíců. Absolvováním limitních disciplin při Pb získává pes loveckou upotřebitelnost pro dosled spárkaté zvěře. Limitními disciplinami jsou: práce na umělé stopě a vyhledávání zvěře. 2) Individuální zkoušky barvářů (dále jen IHb) Jsou nejvyšším typem zkoušek pro plemena barvářů. Podmínkou pro absolvování IHb je absolvování Pb alespoň ve II. ceně. 3) Zkouška hlasitosti (dále jen ZH) Je doplňující zkouškou pro psy, kteří neměli možnost prokázat hlasitost na IHb. 4) Soutěže (dále jen SOU) Kromě uvedených zkoušek může ČMMJ nebo ČMKCHB uspořádat celostátní soutěž, celostátní soutěž s mezinárodní účastí nebo mezinárodní soutěž. Soutěže se může zúčastnit nejvýše 8 vybraných barvářů. Účast je limitována minimálním věkem 3 roky. Tento věk musí pes dosáhnout den před konáním soutěže. Podmínkou je dále úspěšné absolvování IHb. U zahraničních účastníků zkouška z výkonu uznaná v příslušné zemi. Soutěže probíhají podle propozic vydaných pro tyto soutěže. Vítězi, pokud se umístí v I. ceně je zadán titul „Vítěz ČR“, v případě účasti zahraničních účastníků titul a může být zadán titul „CACIT“ (www.barvar.cz).

8.6 Veterinární péče Primárním úkolem veterinární péče je předcházení vzniku chorob, úrazů a napadením parazitů. Při prevenci má hlavní vliv krmivo, ustájení, péče o psa a preventivní opatření Potrava psa má být pestrá a vyvážená, to znamená zajistit zdravý vývoj jedince a zvýšit schopnost jeho obranyschopnosti. Správnou výživou psa předejdeme výskytu křivice, různým potížím pokožky a osrstěním (PROCHÁZKA, 2005). Ustájení by mělo zajistit pohodlí psa, snadné čištění a dezinfekci. BAKA (1990b) doporučuje orientovat výběh k jihu, ze směru převládajících větrů vybudovat záštitu, výběh z části zastřešit, pod zastřešenou částí umístit boudu. Podlaha kotce by měla být alespoň z části zpevněná, nejlépe dřevěnou podlahou. Beton označil za nevhodný. Výběh je nutné minimálně dvakrát za týden vyčistit od výkalů. Péče o psa představuje každodenní činnost. Zahrnuje péči o srst, odstraňování cizích předmětů z uší, očí,

- 45 -

tlapek, mordy, pravidelné krmení, potřebný pohyb, pracovní nasazení a pobyt psa s vůdcem, péči o čistotu v kotci. Preventivní opatření předchází vzniku zranění, snížením rizik onemocnění a zlepšení zdravotního stavu psa. Pro popis nemocí využiji rozdělení dle jednotlivých orgánů. Mezi nemoci očí patří záněty víček a spojivek, vychlípení nebo vchlípení víčka. Uši trpí především zánětem zevního zvukovodu. Trávicí ústrojí postihuje katar střev, zácpa, průjem, zvracení a žloutenka. Další nemoci postihují srdce, dýchací, močové, pohlavní ústrojí a kůži. Psi jsou často napadeni parazity. Mezi vnitřní řadíme tasemnice, škrkavky, měchovce, tenkohlavce a kokcidie. Vnější jsou zastoupeni blechami a klíšťaty. Bakteriálním a virovým onemocněním se předchází očkováním psů, dle očkovacího schématu, které doporučí veterinární lékař. Tyto nemoci jsou zastoupeny především psinkou, parvovirózou, vzteklinou, leptospirózou, salmonelózou, infekčním kašlem, chřipkou, infekčním zánětem jater, herpes viry a boreliózou (Hromas, 2000).

8.7 Krmivo Příjem krmiva poskytuje pokrytí energetických výdajů, příjem základních stavebních látek a vitamínů. Energetické výdaje pokrývají bílkoviny, tuky a sacharidy. Bílkoviny jsou složeny z uhlíku, dusíku, vodíku, kyslíku, síry a fosforu. Dají se rozdělit na bílkoviny rostlinného a živočišného původu. Různé bílkoviny mají různou výživnou hodnotu, která je daná především jejich stravitelností. Procházka (2005) uvádí: „Vejce, ryby, mléko, hovězí maso a daleko za nimi pak arašídová mouka, glutin obsažený v obilninách.“ Zastoupení bílkovin ve výživě psa má být 20 – 30 %. Sacharidy jsou sloučeniny uhlíku, vodíku a kyslíku. Je to okamžitý zdroj energie uložený v játrech a ve svalech. Sacharidy v potravě psa mají být zastoupeny v 20 %, mají pozitivní vliv na trávení bílkovin. Sacharidy rostlinného původu představují tzv. hrubou vlákninu, která má kladný vliv na činnost střev. Tuky jsou sloučeniny uhlíku, vodíku, kyslíku, ty tvoří glycerol a mastné kyseliny. Zastoupení tuku v potravě psa má být 5 – 20% dle výdeje energie. Základní stavební látky představují minerály. Ty se do potravy volně žijících živočichů dostávají z půdy prostřednictvím rostlin. Dnes se při výživě psů používají minerální doplňky. Přísun minerálů je nutno zvýšit především při růstu štěňat a laktaci feny. Důležité minerály: vápník, fosfor, hořčík, draslík, sodík, jód, železo, měď a zinek. Vitamíny jsou důležité pro odolnost a výkonnost organismu. Vitamíny nelze uchovávat v těle do zásoby, proto je nutný neustálý přísun. Rozeznáváme vitamíny rozpustné ve vodě (vitamín B a C) a v tucích (vitamín A, D, E a K). Komplex vitamímů B má význam pro využití živin a jejich přeměnu na energii. Přísun vitamínů B lze zajistit zkrmováním syrových vaječných žloutků a sušených kvasnic. Vitamín C slouží k aktivaci metabolismu v buňkách a zvýšení imunity. Vitamín A slouží k výživě kůže a sliznic, a tím zvyšuje jejich ochranou funkci. Je obsažen v játrech, vejcích a mléce. Vitamín D se podílí především na vstřebávání vápníku ve střevech, je obsažen v mléce, másle, rybím tuku a játrech. Vitamín E aktivuje metabolismus bílkovin, to má vliv na plodnost. Význam vitamínu K spočívá ve srážlivosti krve. Při dávkování vitamínů je nutno dodržovat přesné dávkování, a to především u vitamínu D a E, protože jejich nadbytek může způsobit zdravotní poruchy (PROCHÁZKA, 2005).

- 46 -

Důležitou složkou výživy je voda. Slouží jako rozpouštědlo anorganických látek a zajišťuje rovnoměrnou teplotu v celém těle. Přístup k čisté obražené vodě musí mít pes po celý den. U 20 kg psa se udává spotřeba vody na 1, 5 litru. Feny březí i kojící mají větší spotřebu vody, stejně jako štěňata a psi s horečnatým onemocněním (PROCHÁZKA, 2005).

Volba krmiva Abychom mohli stanovit vhodnou velikost a složení krmné dávky, je nutno zvážit tyto podmínky: -fáze vývoje: štěně dospělý pes starý pes -aktuální hmotnost -hmotnost psa v dospělosti -aktivita psa Při volbě krmiva se můžeme rozhodnout, buď volit připravená hotová krmiva dodávaná do obchodních sítí jednotlivými výrobci, nebo připravit krmiva z jednotlivých komponentů (Dvořáková, 2003). Podle Procházky (2005) lze hotová krmiva rozdělit z několika hledisek: - dle formy krmiva: - masové konzervy - masové prezervy - suchá krmiva - dle obsažených komponentů: - kompletní granulované směsi - doplňkové granulované směsi - dle řady výrobků: - ekonomy - prémium - super prémium - dle kategorie psů: - štěňata - standart, běžná výživa - vysokobřezí a kojící feny - psi v intenzivním tréninku - psi ve vysokém pracovním nebo sportovním výkonu - krmiva pro staré a obézní psi - kompletní diety pro dlouhodobě nemocné psy Příprava krmiva z jednotlivých komponentů Procházka (2005) uvádí: „Krmná dávka se skládá ze základních zdrojů bílkovin a tuků (maso, vnitřnosti, sýry, tvaroh, vejce, živočišné tuky a jiné), z tzv. příkrmů (vařené těstoviny, rýže, kroupy nebo ovesné vločky, spařené šroty, sojová mouka, tvrdý chléb nebo pečivo, vařená nebo syrová zelenina), které hradí potřebu sacharidů, a z různých minerálních a vitamínových přísad.“ Správná výživa psa nám zajistí jeho pestrá strava.

- 47 -

9. Diskuse Problematika historie chovu barvářů v České republice nebyla příliš řešena, a proto není k dispozici ucelené dílo. Při konzultacích s chovateli barvářů byly zajímavé postoje vůči historii, ale nesetkal jsem se ani v jednom případě s tvrzením, že historie není důležitá. Zároveň všichni zdůraznili, že je nutno vycházet z novodobého výzkumu. Týká se to především výcviku. Dříve výcvikové příručky doporučovaly výcvik až od jednoho roku psa. Dnes je vědecky dokázáno, že výchova a výcvik štěněte je nejsnazší do 24 týdnů, jen je nutné přizpůsobit náročnost a intenzitu výcviku. Na téma krmení mi všichni chovatelé barvářů sdělili, že používají jak klasické, tak granulované krmení. PORUBČANSKÝ (2008) uvádí: „Od září do května krmím maso plus příkrmy (vločky, těstoviny) a přes teplé období granule.“ Jako důvod uvádí snazší uskladnění a zabránění zkažení klasického krmení vlivem vysokých teplot. U problematiky inseminace byli všichni dotázaní jednoznačně proti.

Jméno a příjmení

Branislav Porubčanský

Milan Pavlík

Aleš Klement

Daniel Dvořák

Rudolf Vrba

Myslíte si, že je historie chovu barvářů na území ČR ano důležitá? Jaké krmení Klasické i používáte? granule

ano

ano

ano

ano

Klasické i granule

Klasické i granule

Klasické i granule

Klasické i granule

Jakou značku granulí používáte? Akano

Fit min

Anka

Delikan

Delikan

Jste pro inseminaci plemen barvářů?

ne

ne

ne

Ne, pouze u ohrožených plemen

ne

Z uvedené tabulky vyplývá, že všichni dotázaní chovatelé barvářů považují historii za důležitou a významnou při řízení chovu barvářů. Dle mého názoru je historie chovu barvářů neoddělitelnou součástí chovu z hlediska vyvarování se chyb, které se udály v chovu v minulosti. Dále je z tabulky zřejmé, že všichni dotazovaní používají k výživě svých psů jak klasické krmení, tak granulované. Z osobní zkušenosti mohu říct, že u kvalitního granulovaného krmiva máme jistotu vyváženosti stravy, rychlé podání, ale za vyšší cenu. Naproti tomu u klasického krmení nám příprava zabere delší čas, vyžaduje hlubší znalosti o výživářské problematice, je nutné připravené krmení uskladnit v ledničce, ale pořizovací náklady jednotlivých komponentů jsou nižší a psi je lépe přijímají. - 48 -

Z uvedených odpovědí na značku granulovaného krmiva nelze odvodit jednoznačnou odpověď, kterou značku granulí nejvíce používají chovatelé barvářů, jelikož nebyl dostatečně velký vzorek respondentů. Všichni dotázaní jsou v současné době proti inseminaci barvářů, s čímž se ztotožňuji.

- 49 -

10. Závěr Cílem této bakalářské práce bylo popsat přehled vzniku plemen barvářů a vývoj jejich chovu na území České republiky. V práci je dále věnována pozornost legislativním předpisům ve vztahu k držbě a užívání lovecky upotřebitelných psů, charakteristice jednotlivých plemen barvářů a organizací chovu. Práce dále pojednává o výstavách, výcviku, veterinární péči a krmivu. Autorů, kteří se věnují historii a chovu barvářů na území České republiky není mnoho. Přesto však byla nashromážděná literatura dostačující k tomu, aby v této bakalářské práci byl zachycen vznik plemen barvářů, charakteristika jednotlivých plemen barvářů a objasnění vývoje chovu tohoto plemena na území České republiky. Na chovu barvářů se odrážela od počátku jeho vzniku společenská situace. Je proto zřejmé, že v době světových válek chov barvářů upadal. Naproti tomu při kolektivizaci a zlidovění myslivosti nastal v chovu barvářů značný rozvoj. Postupem času se však zpřísňovaly chovné podmínky, a tím se samozřejmě dosahovalo zkvalitnění chovu. V dnešní době se jeví chov jako ustálený. Avšak je nezbytné využívat novodobých výzkumů k udržení a zlepšení kvality chovu těchto plemen, aby nedošlo k jeho úpadku. Využití barvářů v myslivosti ukládají legislativní předpisy, které nejsou neměnné, a proto je nutné pružně reagovat na jejich změny. Při veterinární péči doporučuji spolupráci mezi chovatelem a veterinárním lékařem, který zvolí vhodné očkovací schéma a řeší vzniklé zdravotní problémy. V souvislosti s touto problematikou bych apeloval na ČMKCHB, aby uspořádal kurz první pomoci zraněnému psu. Jelikož se dnes poměrně často dohledává poraněná černá zvěř, která při zranění vyhledává lokality těžko přístupné a značně zarostlé buření, kde nemá pes dostatečný prostor pro úhybný manévr při útoku poraněného kusu černé zvěře. Při konzultacích s chovateli barvářů bylo zjištěno, že historie v chovu tohoto plemene je důležitá, ale je nutné vycházet i z novodobých poznatků. Dále bylo zjištěno to, že chovatelé využívají ke krmení barvářů klasické i granulované krmivo a při dotazu, jaký postoj zastávají na inseminaci barvářů, nezastával žádný z dotazovaných chovatelů barvářů k této problematice kladný postoj.

- 50 -

11. Summary The objective of this bachelor's work was described a survey of origin of Mounting Scenthounds and a evolution of breeding this dogs in the Czech Republic. The bachelor's work deal with the legislative regulations in relations to possession and use of the hunting dogs, a characterisation of the individual breeds of Mounting Scenthounds and the organisation of the breeding (dog show, dressures, examinations, a veterinary care and a fodder). Even tough the authors who put brain to the history and breeding of Mounting Scenthounds in the Czech Republic are only few, the literature

was sufficient to

acquisition of information about origin of Mounting Scenthounds, characterisation of individual breeds of Mounting Scenthounds and explanation of evolution of breeding this breed in the Czech Republic. Since the beginning a social situation has influenced the breeding of Mounting Scenthounds. On the ground of world wars the breeding of Mounting Scenthounds fell. Significiant development in the breeding of Mounting Scenthounds came with a collectivization and a popularization in the breeding of Mounting Scenthounds. In the process were the breeding conditions made strict and the breeding has been improved. In these days is the breeding of Mounting Scenthounds stabilized. To the improvement and maintenance of quality this breed is very important use modern researchs. Utilization of Mounting Scenthounds in hunting is under control of legislative regulations which can be change and on that ground respond to this change. The communication between a breeder and a vet is very important. The vet recommends a vaccinal schema and solves health problems. The breeders of Mounting Scenthounds said that history of breeding this breed is important but it is necessary go out modern knowledge. The breeders use to feed of Mounting Scenthounds a classical as well as granular feed. When I asked to attitute to insemination of Mounting Scenthounds nobody helds the positive attitude to this problems.

- 51 -

12. Seznam použité literatury 1. BAKA, B., 1987. Po zimnom spánku. Spravodaj klubu chovatelov farbiarov, 20: 1–3. 2. BAKA, B., 1990a. Vodič farbiara. Duklianske tlačiarne, Poprad, 112 s. 3. BAKA, B., 1990b. Z konferencie. Spravodaj klubu chovatelov farbiarov, 23: 11. 4. BAKA, B., 1991. Silný klub a členská základňa. Spravodaj klubu chovatelov farbiarov, 24: 1–25. 5. CRHA, F., 1989. Barvář. Diplomová práce. MZLU LDF ÚOLM 6. DOSTÁL, J., 1995. Chov psů, genetika v kynologické praxi. České Budějovice, nakladatelství Dona, 206 s. 7. DVOŘÁKOVÁ, Z., 2003. Moderní výživa psa a zdravé mlsání. Golftime, 160 s. 8. FERVERT,W., BERGIEN B., 1979. Die gerechte Főhrung des Schweiβhundes. 4. Aufl., Paul Parey Verlag, Hamburg, Berlin, 186 s. 9. HORŇÁČEK, I., 2003. Z historie. Spravodaj klubu chovatelov farbiarov, 36: 103–104. 10. HORŇÁČEK, I., 2004. Z historie. Spravodaj klubu chovatelov farbiarov, 37: 79–82. 11. HORŇÁČEK, I., 2005. Z historie. Spravodaj klubu chovatelov farbiarov, 38: 84- 88. 12. HORŇÁČEK, I., 2006. Z historie. Spravodaj klubu chovatelov farbiarov, 39: 110- 117. 13. HORŇÁČEK, I., 2007. Z historie. Spravodaj klubu chovatelov farbiarov, 40: 118- 127. 14. HORŇÁČEK, I., 2008. Z historie. Spravodaj klubu chovatelov farbiarov, 41: 137-147. 15. HROMAS, J., a kol., 2000. Myslivost. Písek, Matice lesnická spol. s. r. o., 491 s. 16. HUBÍK, H., 2004. Zápis z 1. VS ČMKCHB. Barvář, 13: 4. 17. KROP, V., 2000. Pobarvenou stopou. Český Těšín, 235 s. 18. MIKULKA, A.,1975. Práce psa při lovu. Státní zemědělské nakladatelství v Praze, 216 s.

- 52 -

19. MUSIL, F., 1994. Zpráva o činnosti výboru ČMKCHB. Barvář, 2:15. 20. Ottova všeobecná encyklopedie ve dvou svazcích A-l, M-Z, 2003. Praha, Ottovo nakladatelství, s.r.o. 21. PAVLÍK, M., 1993. Zpráva o chovu barvářů v ČR. Barvář, 1: 11–12. 22. PAVLÍK, M., 1995. Zpráva o chovu barvářů v ČR. Barvář, 3: 3–5. 23. PAVLÍK, M., 1996. Zpráva o chovu barvářů v ČR. Barvář, 4: 5-6. 24. PAVLÍK, M., 1997. Zpráva o chovu barvářů v ČR. Barvář, 5: 3-5. 25. PAVLÍK, M., 1999. Zpráva o chovu barvářů v ČR. Barvář, 8: 3-4. 26. PAVLÍK, M., 2000. Zpráva o chovu barvářů v ČR. Barvář, 9: 3-4. 27. PAVLÍK, M., 2001. Zpráva o chovu barvářů v ČR. Barvář, 10: 3-4. 28. PAVLÍK, M., 2002. Zpráva o chovu barvářů v ČR. Barvář, 11: 5-7. 29. PAVLÍK, M., 2005. Zpráva o chovu barvářů v ČR. Barvář, 14: 5-6. 30. PAVLÍK, M., 2007. Zpráva o chovu barvářů v ČR. Barvář, 16: 3-4. 31. POSPÍŠILOVÁ, D., 2002. Historie, současnost a perspektiva chovu jednotlivých plemen loveckých psů. Diplomová práce. MZLU LDF ÚOLM 32. PROCHÁZKA, Z., 2005. Chov psů. Praha a Litomyšl, nakladatelství Ladislav Horáček – Paseka, 313 s. 33. PTÁČEK, J., 1988. Pohled na zkoušky barvářů v ČSR. Spravodaj klubu chovatelov farbiarov, 21: 15-17. 34. SCHLOSSEROVÁ, R., 1997. Z historie kroniky a farbiarov. Spravodaj klubu chovatelov farbiarov, 30:22. 35. ŠVEC, J., HRABÁK, P., HRABÁKOVÁ, O., 1988. Malí lovečtí psi, chov a výcvik. Praha, Státní zemědělské nakladatelství, 291 s.

Internetový zdroj 1. Citováno 1.dubna 2008. Dostupné na World Wide Web 2. Citováno 1.dubna 2008.Dostupné na World Wide Web 3. Citováno 15. dubna 2008. Dostupné na World Wide Web 4. Citováno 8.března 2008. Dostupné na World Wide Web

- 53 -

13. Přílohy Seznam příloh Příloha č. 1 Příloha č. 2 Příloha č. 3 Příloha č. 4 Příloha č. 5

Tabulka vývoje počtu zapsaných štěňat barvářů Graf vývoje počtu zapsaných štěňat barvářů Přehled zkratek Slovníček pojmů Fotogalerie barvářů

- 54 -