Analýza současného stavu chovu koní v České republice

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat

Analýza současného stavu chovu koní v České republice Bakalářská práce

Vedoucí práce:

Vypracoval:

Ing. Eva Sobotková, Ph.D.

Veronika Knotková

Brno 2012

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Analýza současného stavu chovu koní v České republice vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.

dne ………………………………………. podpis diplomanta ……………………….

Tímto bych chtěla poděkovat vedoucí mé práce, Ing. Evě Sobotkové, Ph.D., za rady, vedení a velkou trpělivost při vypracovávání mé bakalářské práce.

Abstrakt Tato práce je zaměřena na současný stav chovu koní v České republice. Je v ní obsažen stručný historický vývoj, který sleduje různé změny, nejčastěji politické, které ovlivňovaly chov koní na území České republiky. Dále jsou zde popsána plemena koní, pro které je u nás vedena plemenná kniha. U každého plemene je popsán jeho původ a vývoj, popis a nejčastější či nejlepší využití. Práce obsahuje také popis nejvýznamnějších fungujících zařízení pro chov koní (hřebčíny a hřebčince). U každého zařízení je uvedeno umístění, stručná historie a funkce v chovu. Nakonec je zde také shrnut současný stav, především početní stavy koní a plemenná skladba. Klíčová slova: historie chovu, plemena koní, chovy, hřebčíny, hřebčince, počty koní, ÚEK

Abstract This bachelor thesis is targeted on current situation of horse breeding in Czech Republic. The thesis contains brief historical description of mostly political changes which affected horse breeding in region of Czech Republic. The thesis also contains description of horse breeds with kept stud books in Czech Republic. Origin, evolution, description and the most frequent or the best use for every breed is described. This bachelor thesis also contains description of most important existing institutions for horse breeding (stud farms). Location, short history and function in breeding are stated for every institution. In the end, the current situation, primarily number of horses and breed composition is summarized. Key words: history of breeding, horse breeds, stud farms, number of horses, Central horse register

OBSAH 1 2 3

Úvod.......................................................................................................................... 6 Cíl práce.................................................................................................................... 7 Literární přehled ....................................................................................................... 8 3.1 Historie chovu koní v České republice ............................................................. 8 3.1.1 Období habsburské monarchie (do 1869)................................................. 8 3.1.2 Období Rakousko–Uherska (1869–1918) ................................................ 9 3.1.3 Období meziválečné a válečné (1918–1945)............................................ 9 3.1.4 Období poválečné (1945–1989).............................................................. 10 3.1.5 Období porevoluční (od 1989)................................................................ 11 3.2 Uznaná plemena koní chovaná v České republice.......................................... 12 3.2.1 Anglický plnokrevník ............................................................................. 12 3.2.2 Arabský plnokrevný kůň......................................................................... 14 3.2.3 Arabský kůň ............................................................................................ 16 3.2.4 Českomoravský belgický kůň................................................................. 16 3.2.5 Český sportovní pony ............................................................................. 18 3.2.6 Český teplokrevník ................................................................................. 19 3.2.7 Hafling .................................................................................................... 20 3.2.8 Huculský kůň .......................................................................................... 21 3.2.9 Irský cob ................................................................................................. 22 3.2.10 Klusák ..................................................................................................... 24 3.2.11 Kůň Kinský ............................................................................................. 25 3.2.12 Lipický kůň ............................................................................................. 26 3.2.13 Minihorse ................................................................................................ 27 3.2.14 Moravský teplokrevník ........................................................................... 28 3.2.15 Norický kůň ............................................................................................ 29 3.2.16 Shagya-arab ............................................................................................ 30 3.2.17 Shetland pony ......................................................................................... 32 3.2.18 Slezský norický kůň................................................................................ 33 3.2.19 Slovenský teplokrevník........................................................................... 34 3.2.20 Starokladrubský kůň ............................................................................... 35 3.2.21 Velšská plemena pony a kob .................................................................. 36 3.3 Nejvýznamnější chovy koní v České republice .............................................. 39 3.3.1 Národní hřebčín Kladruby nad Labem ................................................... 39 3.3.2 Hřebčín Slatiňany ................................................................................... 40 3.3.3 Hřebčín Napajedla .................................................................................. 41 3.3.4 Hřebčín Equus Kinsky ............................................................................ 42 3.3.5 Hřebčín Albertovec................................................................................. 43 3.3.6 Zemský hřebčinec Písek ......................................................................... 44 3.3.7 Zemský hřebčinec Tlumačov.................................................................. 45 3.4 Současná situace a stavy koní v České republice ........................................... 47 3.4.1 Současná situace ..................................................................................... 47 3.4.2 Současné stavy koní................................................................................ 47 4 Závěr ....................................................................................................................... 51 5 Použitá literatura ..................................................................................................... 52 Seznam obrázků.............................................................................................................. 57 Seznam zkratek ............................................................................................................... 58 Přílohy............................................................................................................................. 59

1

ÚVOD Chov koní v českých zemích má dlouhou tradici. Koně provází člověka již

několik tisíciletí a jsou součástí naší kultury. V průběhu staletí docházelo k výrazným změnám a přístupu k chovu koní. Dějiny chovu koní na území ČR byly ovlivněny několika důležitými historickými milníky. Těmito milníky byly především rozdílné politické situace v různých údobích dějin Čech, Moravy a Slezska. Koně byli v historii velice důležití, ať již ve vojenství, dopravě (osobní i nákladní) nebo jen pro zábavu šlechty. V současné době je chov koní v České republice organizován a ustálilo se zde 21 plemen, pro které se u nás vede plemenná kniha. Každou plemennou knihu vede uznané chovatelské sdružení či jiná uznaná instituce. Každé plemeno má svou vlastní historii, některá plemena jsou vyšlechtěná v Česku, jiná jsou importovaná především z okolních zemí a jejich chov má u nás jistou tradici. Koně se od vojáků a dopravních prostředků, přes úpadek způsobený mechanizací zemědělství, dostali opět k lidem jako jejich volnočasová aktivita. Dnes jsou koně hojně využívání ve sportu, ale i v rekreačním ježdění. Po revoluci v roce 1989 se opět změnila politická situace v naší zemi. Tato změna měla dopad i na chov koní. Chov přešel do soukromých rukou a mnoho státních ústavů pro chov koní bylo zrušeno. Zůstalo jen několik hřebčínů, mezi nimi samozřejmě NH Kladruby a jeho součást ve Slatiňanech, a dva hřebčince – Tlumačov a Písek. Každé toto zařízení má také svou historii, vystřídalo se v nich mnoho plemen, která více či méně ovlivnila vzhled chovaných koní. Nyní je v České republice počet koní 76365 (stav podle ÚEK ke 31.12. 2011). Počet koní má od poloviny 90. let stoupající tendenci. Přechodem chovu koní do soukromých rukou se sice obohatila plemenná skladba koní, ale stoupla i chovatelská nekázeň, jejímž následkem byl nárůst koní bez plemenné příslušnosti. Nynějším trendem je jezdecký sport a proto se předpokládá, že stavy koní budou i nadále stoupat.

2

CÍL PRÁCE Zhodnocení historického vývoje v chovu koní na území ČR Uznaná plemena koní, která se chovají v ČR Nejvýznamnější chovy koní v ČR Analýza současné situace a počtů koní v ČR

7

3

LITERÁRNÍ PŘEHLED

3.1 Historie chovu koní v České republice Podle Misaře (2011): Rozvoj chovu koní často závisel především na potřebách, kulturní vyspělosti a technických možnostech té či oné civilizace. Tyto podmínky postupně vedly k postupnému rozlišení používaných typů koní, kteří se později stali základem šlechtění dnešních plemen koní. Chov koní má na území českých zemí dlouhou historii. Vývoj chovu koní u nás začal již v raném středověku, kdy v 6. století na naše území přivedli koně Slované (Dušek a kol., 1992). První písemná zmínka pochází z tzv. Análů fuldských z roku 871. V této době nebyli koně chováni pro vojenské účely, ale především pro tažnou sílu a i přesto nelze určit, jaký typ koně se v té době choval (Jiskrová, Misař, 2001). Ve středověku byli požadováni mohutní rytířští koně, jejichž výkonnost a pohyblivost byla ceněna až do 16. století. S rozvojem palných zbraní se opět změnily požadavky na jízdní složky armády a byli potřeba lehčí, rychlejší a pohyblivější koně, kterým nejlépe odpovídali koně španělští (Dušek a kol., 1992). V 16. století byl chov koní silně decimován válkami a z důvodu snižování počtu koní byly zakládány další hřebčíny, především kvůli armádním potřebám, a v roce 1579 byl založen i hřebčín v Kladrubech n/L. V 17. a 18. století byly zakládány hřebčíny a tím se začal chov koní organizovat (Jiskrová, Misař, 2001). 3.1.1

Období habsburské monarchie (do 1869) Koně se v historii měnili podle potřeb lidí, především pro vojenské účely,

v zemědělství a hlavně v dopravě. Až do vzniku habsburské monarchie byl u nás chov koní neorganizovaný a v plemenitbě nebyl systém (Hošák, 2010). V 18. století začala vznikat chovatelská nařízení. Aby se zlepšila situace v chovu koní, vydal císař Karel VI. v roce 1736 nařízení o zákazu vývozu koní, věnování lepší péče rozvoji chovu a využívání kvalitních plemeníků. Pokračovala Marie Terezie, která v roce 1763 vydala patent pro zavedení jednotného řízení chovu koní, kdy byla monarchie rozdělena do několika menších chovatelských částí. V roce 1764 bylo vydáno nařízení o zřizování erárních hřebčinců, bezplatném zapouštění klisen, volném prodeji koní atd. (Dušek a kol., 1992). Chov koní podpořil i Josef II., který v roce 1780 vydal patent, kterým se chov koní dostal pod vojenskou správu. Vojenská správa zřizovala u svých útvarů hřebčí stanice, na které byli dodáváni ušlechtilí teplokrevní hřebci především

8

z císařských hřebčínů. O chov chladnokrevníků neměla armáda zájem. V první polovině 19. století se začali v plemenitbě více používat dovážení arabští a angličtí plnokrevní hřebci a chov jezdeckých koní dostal jednotný směr. V roce 1848 se ukázaly výsledky reforem tím, že se monarchie stala soběstačnou v produkci remont pro armádu. V polovině 19. století se začal rozmáhat i chov anglického plnokrevníka a s ním spojené dostihy a začala vznikat dostihová závodiště, mimo jiné i pardubické (Hošák, 2010). 3.1.2

Období Rakousko–Uherska (1869–1918) Po vzniku Rakousko–Uherska byl chov koní převeden pod ministerstvo

zemědělství a vznikla centrální komise pro chov koní, ale administrativní a odborná činnost stále zůstala armádě. Armáda řídila činnost a provoz státních hřebčínů, hřebčinců a hříbáren a vojáci byli cvičiteli, ošetřovateli a zajišťovali plemenitbu. Díky armádě měl provoz jednotlivých provozů jednotný řád, zvyšovala se odbornost vojáků a byl vytvořen i systém vzdělávání (Hošák, 2010). Bylo vytvořeno několik chovatelských oblastí a do českých zemí začaly dodávat hřebce hřebčíny Radovec a Piber, ale tito hřebci nevyhovovali českým chovatelům hlavně malou mohutností a velikostí (Dušek a kol., 1992). Na přelomu 19. a 20. století se začal zvyšovat i počet chladnokrevných hřebců, což bylo podmíněno potřebou intenzivnější kultivace zemědělské půdy a potřebou podniků přepravovat materiál na kratší vzdálenosti (Misař, 2011). Začátkem 20. století se počty koní zvyšovaly a měnila se i kvalita koní a vznikl typ zemědělského koně. Do teplokrevného chovu byla přilévána krev oldenburských koní a začali se rozšiřovat chladnokrevní koně, především belgický (Čechy a Morava) a norický (pohraničí Čech, Slezsko) (Jiskrová, Misař, 2001). 3.1.3

Období meziválečné a válečné (1918–1945) První světová válka chov koní ovlivnila velice silně v záporném směru. Počty

koní i kvalita plemeníků se snížily. Tento propad způsobil, že se do Čech začali importovat noví hřebci (Jiskrová, Misař, 2001). Jezdečtí koně pro armádu pocházeli především z uherských hřebčínů a čeští zemědělci chovali hlavně těžší tažné koně. Zajímavostí je, že rozdělení chovu koní zůstalo stejné, jako za Rakouska–Uherska, kdy byly vytvořeny chovatelské oblasti (Hošák, 2010). V roce 1924 byl vydán plemenářský zákon, který odrážel demokratický přístup ve všech sférách hospodářství. Díky zemědělským radám mohli chovatelé ovlivňovat chovný plán, vybírat plemeníky do chovu a tím měli vliv na vývoj chovu koní. V roce 1930 skončily importy

9

oldenburských a belgických hřebců a postupně začala produkce hřebců z vlastních chovů (hřebčince i zemský chov). Začalo se objevovat přísné rozdělení koní podle plemen, přísnější požadavky na kvalitu klisen a nesystematické kroky vedoucí k výkonnostním zkouškám klisen. Plemenní hřebci byli zkouškám podrobováni soustavně. V Čechách se choval teplokrevník mohutnějšího typu, na rozdíl od Moravy, kde byl znatelný vliv rakouskouherských polokrevných kmenů. V tomto období také zaznamenal velký rozvoj chov chladnokrevných koní. V roce 1945, při přechodu fronty přes území Čech, bylo odvlečeno množství koní a rozšířila se tu hřebčí nákaza, ale na druhou stranu zde zůstalo mnoho kořistních koní (Jiskrová, Misař, 2001). 3.1.4

Období poválečné (1945–1989) V polovině 20. století se v Čechách, především v pohraničí, choval kůň

chladnokrevného typu, jehož počty tvořily více než polovinu celkového počtu koní. Ve Slezsku byl chován norik. Koně byli označováni jako „netolický“ (chladnokrevník) a „chrudimský“ (těžký teplokrevník), podle míst, kde se konaly trhy s těmito koňmi. Teplokrevní koně byli zastoupeni těžšími plemeny, např. oldenburg. Především na Moravě působilo i několik hannoverských, východopruských a anglonormanských hřebců, kteří byli nahrazeni polokrevnými kmeny Furioso, Nonius, Przedswit a Gidran. Při křížení těchto koní s těžšími klisnami vznikalo potomstvo, které bylo dobře využitelné v zemědělství a tahu (Koubek a kol., 1955). Po válce přestal mít chov koní pro armádu význam, po roce 1955 zůstalo několik koní u útvarů Pohraniční stráže (Hošák, 2010). Do poloviny 20. století byl kůň nepostradatelný jako tažná síla hlavně v zemědělství. Poté ale začala mechanizace zemědělství a koně ztráceli na významu a tím pádem se i prudce snížily stavy koní (Jiskrová, Misař, 2001). Jediný způsob využití koní, kde zůstávala potřeba stále stejná, bylo v lesním hospodářství. Zůstaly státní hřebčíny a hřebčince, které udržovaly plemenářskou práci a plemenný materiál. Mezinárodní spolupráce byla orientována především na státy východního bloku. Chov koní se soustředil hlavně na chov teplokrevníka, anglického plnokrevníka a okrajově na chov chladnokrevníka (Hošák, 2010). V 60. letech začal růst zájem o jezdecký sport a tím i o jezdecké a sportovní koně. I když byl v 70. a 80. letech velký zájem o výrazně sportovní typ, chovatelské ústavy byly stále zaměřeny na produkci všestranného koně (Jiskrová, Misař, 2001).

10

3.1.5

Období porevoluční (od 1989) Po sametové revoluci se změnila politická i ekonomická situace v České

republice a změnil se i chov koní. Zanikla centrálně řízená ekonomika v chovu koní, změnily se vlastnické poměry chovatelských šlechtitelských zařízení a koní, decentralizovalo se řízení chovu koní a také se změnily kompetence ve šlechtění plemen. Koně se dostali do soukromých rukou, čímž přešla iniciativa ve šlechtění, zodpovědnost za chovné prostředí a respektování šlechtitelských programů na chovatele. (Misař, 2011). V současné době je snaha naše teplokrevná plemena svou výkonností co nejvíce přiblížit zahraničním sportovním plemenům. Používají se k tomu především importovaní plemeníci těchto sportovních plemen, která jsou na vysokou sportovní výkonnost šlechtěna už několik desítek let. Chladnokrevní koně byli rozděleni na 3 samostatná plemena (norik, českomoravský belgický kůň a slezský norik) a byly jim založeny plemenné knihy (Jiskrová, Misař, 2001).

11

3.2 Uznaná plemena koní chovaná v České republice V České republice je chováno 21 uznaných plemen koní. Mezi těmito plemeny jsou zastoupena jak chladnokrevná, teplokrevná, tak i plemena pony (www.uek.cz). 3.2.1

Anglický plnokrevník Chov anglického plnokrevníka v České republice řídí Jockey Club ČR

(www.uek.cz). 3.2.1.1

Původ a historie Podle Jiskrové (2001): Tito koně byli vyšlechtěni na britských ostrovech ke

konci 17. století. Na utváření těla anglických plnokrevníků mají vliv hlavně 3 orientální koně, kteří jsou považováni za zakladatele plemene, a jsou to: Byerley Turc, Darley Arabian a Godolphin Barb. Byerley Turc byl ukořistěn Turkům během obléhání Vídně (Jiskrová, Misař, 2001). Kapitán Byerley ho pak používal jako jezdeckého koně během válek v Irsku. V roce 1690 byl hřebec umístěn do hřebčína v hrabství Durham. S největší pravděpodobností to byl kůň plemene Akhal-teké (achaltekinský kůň). Jeho potomkem byl Jig, který měl syna jménem Herod a ten byl zakladatelem impozantní linie dostihových koní (Pickeralová, 2004). Darley Arabian byl hnědák, kterého získal lord Thomas Darley výměnou za zbraně (www.iFauna.cz) a do Anglie byl dovezen někdy kolem roku 1704 (Pickeralová, 2004) z okolí Damašku (dnešní Sýrie) (Jiskrová, Misař, 2001). Hřebec byl v umístěn v hřebčíně ve východním Yorkshiru a byl to pravděpodobně nejvlivnější hřebec ze všech tří zakladatelů (Pickeralová, 2004) (jeho jméno se totiž objevuje téměř ve třech čtvrtinách hřebčích linií) (www.iFauna.cz). Zplodil nejrychlejšího koně té doby – Devonshire Flying Childers a potomstvo pak vedlo až ke hřebci jménem Eclipse, který je považován za nejslavnějšího dostihového koně a na dráze byl neporazitelný (Pickeralová, 2004). Třetí zakladatel, Godolphin Barb, byl pravděpodobně tmavý hnědák plemene berber a pocházel z Maroka. Původně byl tento kůň dar pro francouzského krále Ludvíka XV., ale poté byl prodán a přes anglického handlíře se dostal do Británie (www.iFauna.cz) a tam do roku 1730 působil jako prubíř v hřebčíně Cambridgeshire lorda Godolphina (Pickeralová, 2004). Jednou místo hlavního plemeníka Hobgoblina,

12

který se odmítl spářit s klisnou Roxanou, připustil tuto klisnu a z jejich spojení se narodil hřebec Cade, který pak zplodil hřebce Matchema v roce 1748 a měl pak velký význam na vývoj plemene (Pickeralová, 2004). Z hříbat těchto zakladatelů se vytvořily tři pokrevní linie prostřednictvím Eclipse, Matchema a Heroda, čtvrtá linie byla po hřebci Highflyerovi, synovi Heroda (Pickeralová, 2004). 3.2.1.2

Popis plemene Jsou to harmoničtí a ušlechtilí koně s variabilnější tělesnou stavbou (Jiskrová,

Misař, 2001). Podle chovného cíle v řádu plemenné knihy je anglický plnokrevník „ušlechtilý kůň, dostatečně velkého rámce, korektního harmonického exterieru, tvrdé konstituce, vysoké výkonnosti v rychlosti a vytrvalosti“ (www.dostihyjc.cz). Mají střední obdélníkový rámec, KVH (kohoutková výška hůlková) se pohybuje mezi 155 až 165 cm (Jiskrová, Misař, 2001). Hlava je ušlechtilá, rovná, krk štíhlý, svalnatý a většinou nízko nasazený. Na něj navazuje dlouhý svalnatý kohoutek. Dlouhý hřbet přechází v dobře vázaná bedra a skloněnou záď, která je dobře osvalená. Hrudník je hluboký s dostatečným prostorem pro srdce a plíce a trup je celkově delší a klenutý. Nohy jsou dlouhé, fundament suchý s prostornými klouby a menšími pevnými kopyty. Ve zbarvení srsti převažují hnědáci a ryzáci, méně se objevují vraníci a bělouši. (www.iFauna.cz) 3.2.1.3

Využití Anglický plnokrevník je kůň šlechtěný pro rychlost. Koně jsou podrobováni

výkonnostním zkouškám, kterými jsou pro ně cvalové dostihy. Účastí a výkonem v dostihu (u obou pohlaví) se zjišťuje výkonnost, konstituční tvrdost, zdravotní stav, charakter a temperament koní. Výsledky této kontroly v dostizích jsou dále podkladem, podle kterého se odhaduje plemenná hodnota a provádí se selekce (www.dostihyjc.cz). U plnokrevníků se sleduje výkonnost prostřednictvím dosaženého umístění a rychlosti ve cvalových dostizích. Cvalové dostihy se dělí na překážkové a rovinové a překážkové dostihy se ještě dělí na steeplechase a proutěné překážky. Pro anglického plnokrevníka jsou výkonnostními zkouškami cvalové rovinové dostihy, ve kterých je hlavním kritériem maximální rychlost ve cvalu. Dostihy se dělí na dvě skupiny a to dostihy koní stejného věku a rozdílného věku. Mezi dostihy koní stejného věku patří klasické dostihy, dostihy s penalizací a úlevami a handicapy. Klasické dostihy dávají 13

koním maximum stejných podmínek, například stejnou hmotnostní zátěž (kromě startu klisen s hřebci, tam mají klisny úlevu). Klasické dostihy běhají tříletí koně, kteří tímto plní zkoušky: dostih hřebců (klisen) na 1600 m, dostih tříletých koní (klisen) na 2400 m, dostih na vytrvaleckou vzdálenost 1 a ¾ míle. Hlavní funkcí těchto dostihů je pozitivní selekce nejvýkonnějších koní do chovu. S tréninkem pro dostihy se u anglických plnokrevníků začíná už ve věku 18–20 měsíců a rovinových dostihů se mohou zúčastnit jako dvouletí (pro ně jsou speciální tratě 1000–1600 m) (Dušek a kol., 2011). Angličtí plnokrevníci jsou vrcholoví sportovci, kteří vyžadují adekvátní péči a jsou citliví na podmínky chovu (obvykle nemohou být celoročně venku). Jejich hlavním využitím jsou dostihy rovinové i překážkové (www.iFauna.cz). Podle Pickeralové (2004): jsou to koně velice všestranní a přizpůsobiví a můžeme je vidět v parkurových i drezurních soutěžích. Mohou se účastnit závodů military i vytrvalosti. Mají však obtížnou povahu a rychlé a často přehnané reakce, a proto jsou to koně spíše pro zkušené jezdce. Nacházejí také uplatnění jako rekreační koně. Používají se v teplokrevném chovu pro dodání rychlosti a temperamentu. 3.2.2

Arabský plnokrevný kůň Chov arabského plnokrevníka a jeho plemennou knihu v ČR řídí Asociace

chovatelů plnokrevných arabských koní (www.uek.cz). 3.2.2.1

Původ a historie Podle Pickeralové, 2004: Arabský plnokrevník je jedno z nejstarších

čistokrevných plemen koní na světě a vyvinul se v pouštích Arabského poloostrova. Podle www.achpak.cz: Na Arabském poloostrově byli nejprve domestikováni velbloudi, díky kterým mohli beduíni přežít na poušti a poté tam přivedli předky arabských plnokrevníků. Tito koně se pak stali válečnými koňmi beduínů, kteří je používali především k nájezdům na nepřátelské kmeny. U koní byla požadována vytrvalost a rychlost, protože jen překvapivý nájezd s rychlým úprkem byl úspěšný. Výpady byly často na dlouhé vzdálenosti, proto byli nutní vytrvalí koně. Každý kmen choval jiný typ koní, měl na ně jiné požadavky a historie rodin koní nebyla nikde zapsána, ale beduíni si ji předávali ústně z generace na generaci. V plemenitbě se často používala příbuzenská a liniová plemenitba, protože koní v rodinách byl pouze omezený počet a tím došlo k upevnění určitých exteriérových vlastností.

14

Chov arabských koní ve středověku rozšířil prorok Mohammed, když se arabští válečníci, nadšení novou vírou, vydali šířit jeho slova do Evropy. Do Evropy se dostali dvěma směry: v 8. – 15. století okupovali Francii a Španělsko a v 11. – 13. století probíhaly křížové výpravy. Arabští koně byli v Evropě využíváni hlavně k zušlechtění mohutných koní rytířů a s vynálezem střelných zbraní se stali tito koně nepostradatelnými pro šlechtění armádních koní (www.achpak.cz). Z arabských koní, dovážených z pouště, vznikaly hřebčíny, které používaly čistokrevnou plemenitbu, nebo zušlechťovaly lokální plemena (Jiskrová, Misař, 2001). 3.2.2.2

Popis plemene Tento kůň je velice ušlechtilý a harmonický s malým čtvercovým rámcem.

Arabští plnokrevníci jsou pozdní, temperamentní, konstitučně tvrdí, vytrvalí a celkem rychlí koně s velmi dobrou mechanikou pohybu (Jiskrová, Misař, 2001). Arabský plnokrevník se pohybuje s lehkostí a hbitostí a má prostorný a vznešený krok. Hlavu a ohon nese vysoko. KVH se pohybuje okolo 143 - 158 cm, nejsou dány pevné míry (www.achpak.cz). Hlava je velmi ušlechtilá, suchá, krátká, se širokým čelem a má štičí profil (Jiskrová, Misař, 2001). Hlava je na krk nasazena jinak než u ostatních plemen, v úhlu větším než 90°. Díky tomu vytváří přirozený oblouk s hrdlem. Krk je středně dlouhý a na kohoutku nasazen výše (www.achpak.cz). Dlouhá a šikmá lopatka umožňuje velký rozsah při pohybu přední končetiny. Krk pokračuje ve výrazný kohoutek, krátký hřbet, dlouhou a rovnou záď. Hrudník je hluboký. Ocas je vysoko nasazený a při pohybu nesen vysoko a ve zřetelném oblouku. Fundament je pevný a suchý, kostnatý s výraznými klouby zakončené velkými kulatými kopyty s tvrdou rohovinou. Arabský plnokrevník má obvykle méně ocasních obratlů, bederních obratlů a také méně párů žeber. Zajímavostí je prohlubeň ve svalu, známá jako otisk palce proroka, kterou mají mnozí koně na krku (www.achpak.cz). Podle Pickeralové, 2004: Ze zbarvení se nejčastěji vyskytuje hnědák, bělouš nebo ryzák, vzácnější jsou vraníci. 3.2.2.3

Využití Arabští plnokrevníci jsou všestranní koně, jejich původní využití je v rovinových

dostizích (www.achpak.cz). Další uplatnění našli ve vytrvalostních soutěžích a na výstavách, ale můžeme je vidět i v dalších odvětvích jezdeckého sportu (Jiskrová,

15

Misař, 2001). Jsou také dodnes používáni ke zušlechťování (zjemnění a zlepšení) teplokrevných plemen (Pickeralová, 2004). 3.2.3

Arabský kůň Chov řídí Asociace svazů chovatelů koní ČR (www.uek.cz). Tito koně mají popis plemene, původ i vývoj shodný s arabským plnokrevníkem.

Toto plemeno bylo dříve označováno jako arabský polokrevník. Nyní se chová čistokrevně a v plemenitbě se nesmí využívat jiná plemena kromě Shagya-araba a arabského plnokrevníka (www.aschk.cz). 3.2.3.1

Využití Chovným cílem arabského koně je všestranně využitelný, dlouhověký

a ušlechtilý kůň s dobrým charakterem a živým temperamentem. Požadováno je pevné zdraví a vytrvalost. Tito koně by měli být dobře použitelní pod sedlo do různých soutěží (drezura, endurance), jako rodinní koně (pro volný čas) a také do lehké pracovní, nebo kočárové zápřeže (www.aschk.cz). 3.2.4

Českomoravský belgický kůň Plemennou knihu a chov vede Asociace svazů chovatelů koní ČR (ASCHK ČR)

(www.uek.cz). 3.2.4.1

Původ a historie Plemeno bylo vyšlechtěno v České republice. Když se začal českomoravský

belgik šlechtit, křížily se lokální chladnokrevné klisny s importovanými belgickými hřebci. Časem začaly vznikat soukromé chovy, které chovaly originálního belgického koně

a prostřednictvím

těchto

aklimatizovaných

koní

ovlivňovaly

šlechtění

chladnokrevníků (Jiskrová, Misař, 2001). Od 30. let minulého století se přestal dovážet plemenný

materiál

a chladnokrevný

kůň

byl

budován

z vlastních

zdrojů

(www.chladnokrevnici.info). Hlavním kriteriem šlechtění byly všestranné výkonnostní zkoušky, jejichž součástí byl i tah. Dovezení belgičtí hřebci založili linie českomoravského belgika. Po roce 1970 se v chladnokrevném chovu nerozlišovala plemenná příslušnost

a částečně byla omezena reprodukční

základna ČMB.

V současnosti dochází k obnově chovu těchto chladnokrevníků (Jiskrová, Misař, 2001).

16

3.2.4.2

Popis plemene Je to tažný kůň dospívající ve třech letech věku, středního čtvercového rámce

s dobrým osvalením (www.chladnokrevnici.info). KVH se pohybuje okolo 155 – 160 cm (Jiskrová, Misař, 2001). Hlava je menší, těžší, sušší s živým okem, krk kratší a vysoko nasazený (www.schchk.cz), lopatka je dobře utvářená, hrudník hluboký a prostorný, bedra kratší a pevná, záď je dlouhá, mohutná, široká, skloněná a štěpená (www.chladnokrevnici.info). Fundament suchý, kostnatý, kopyto široké a prostorné (www.schchk.cz). Klouby výrazné, spěnka je kratší a pružná s typickými rousy. Převažuje zbarvení ryzák se světlou hřívou a ohonem (www.chladnokrevnici.info), vyskytují se i hnědáci, vraníci a nevybělující bělouši. Často mají bílé odznaky (www.schchk.cz). Ve 2,5 letech by měli hřebci tohoto plemene dosáhnout KVH 155 – 159 cm, obvod hrudi (OH) 187 – 194 cm a obvod holeně (Ohol) 23 – 23,8 cm a klisny by měly mít KVH 152 – 157 cm, OH 192 – 198 cm a Ohol 22 – 22,7 cm (Dušek a kol., 2011). Pro zápis do plemenné knihy musí koně dosáhnout těchto minimálních hodnot: hřebci: KVH 156 cm, OH 187 cm, Ohol 24 cm a klisny: KVH 155, OH 192, Ohol 23 cm pro zápis do HPK, ostatní 22 cm (www.schchk.cz). Českomoravský belgik se liší od ostatních belgických plemen v zahraničí, především lehčím typem, menší robustností, pohyblivostí

a relativní

ušlechtilostí.

Ve

výkonu

je

velmi

spolehlivý

(www.genetickezdroje.cz). Podle chovného cíle řádu PK by mělo toto plemeno být pracovité a dobře ovladatelné s přiměřeným temperamentem, bez charakterových vad, živitelné,

dobře

pohyblivé,

s chody

odpovídajícími

užitkovému

zaměření

(www.schchk.cz). 3.2.4.3

Využití Tito koně jsou dobře využitelní v těžkém tahu, díky své mohutnosti, ranosti

a dobré

ovladatelnosti.

a agroturistice

a to

Často

je

také

především

využíván

díky

v ekologickém

svému

dobrému

zemědělství charakteru

(www.chladnokrevnici.info). Často jsou tito koně k vidění v různých formanských soutěžích a jízdách, které se skládají z různých soutěží, jako je třeba ovladatelnost v kládě,

vozatajský

parkur,

soutěže

v orbě,

těžký

tah

a podobně.

Podle

www.genetickezdroje.cz: Plemeno je zařazeno v genetických zdrojích ČR a jedinci se do těchto zdrojů zařazují po důkladné analýze jejich původu.

17

3.2.5

Český sportovní pony Plemennou knihu vede ASCHK ČR (www.uek.cz).

3.2.5.1

Původ a historie Toto plemeno vzniklo v České republice a je poměrně nové, jeho plemenná

kniha byla založena v roce 2000 (www.aschk.cz). Populace těchto koní je tvořena koňmi bez známého původu, koňmi se známým původem, jejichž předky byli různí poníci českého chovu, shetlandští a velští pony, huculští a fjordští koně a v malé míře i angličtí plnokrevníci, čeští teplokrevníci a arabští koně. Nyní už se pro dosažení chovného cíle používá čistokrevná plemenitba a používá se zušlechťovací křížení (www.cspony.estranky.cz)34). V ČR, na rozdíl od jiných evropských zemí, dlouhou dobu chyběla plemenná kniha pro malé sportovní koně, koně s KVH 148 – 159 cm, ti byli registrováni buď jako typ pony, nebo jako teplokrevný typ, nebyla pro ně možnost zápisu do žádné plemenné knihy. U některých plemen byla otevřena pomocná plemenná kniha pro klisny již od výšky 156 cm, ale pořád to nezahrnovalo celou kategorii malých koní. Proto vzniklo plemeno český sportovní pony (www.cspony.estranky.cz)34). 3.2.5.2

Popis plemene Je to všestranný sportovní pony, s dobrým osvalením, středně dlouhého

obdélníkového rámce, KVH se pohybuje mezi 111 – 156 cm (rozděleno na sekci pony do 148 cm a sekci malý kůň do 156 cm). Hlava by měla být suchá s výrazným okem a širokými nozdrami, osvalený, dostatečně dlouhý krk u hřebců klenutý, široký a hluboký hrudník, dlouhá šikmá lopatka, dobře osvalená plec, výrazný kohoutek, středně dlouhý pevný hřbet, dobře vázaná bedra, mírně skloněná záď, fundament suchý s dobrými klouby a kopyty. Je povoleno kterékoliv zbarvení a odznaky. Kůň by měl být konstitučně tvrdý, dobře krmitelný, dlouhověký, nenáročný a odolný proti vnějším vlivům, dále je kladen důraz na dobrý charakter, snadnou ovladatelnost, rozvážnost, vysokou inteligenci a ochotu k práci (www.cspony.estranky.cz)29). 3.2.5.3

Využití Tito koně jsou určeni především pro děti a mládež, která chce s koňmi sportovat.

Je také využitelný jako rodinný kůň, pod sedlo, do lehké zápřeže a do jízdárenského provozu (www.aschk.cz).

18

3.2.6

Český teplokrevník Chov a plemennou knihu spravuje Svaz chovatelů českého teplokrevníka

(www.uek.cz). 3.2.6.1

Původ a historie Plemeno pochází z České republiky. Původně u nás byly chovány 2 různé typy

teplokrevných koní, a to těžší tažný typ chovaný v Čechách, který byl ovlivňován především dováženými oldenburskými hřebci, a pak lehčí a ušlechtilejší typ chovaný na Moravě, který byl ovlivňován hlavně polokrevnými kmeny z rakouskouherských hřebčínů. Plemeníci byli vybíráni v hřebčincích Tlumačov, Nemošice a Písek, kde prověřovali jejich vlastnosti pomocí všestranných výkonnostních zkoušek (jízda a tah) a poté rozdělovali na připouštěcí stanice. Nejlepší plemeníci pocházeli ze státních hřebčínů v Kladrubech nad Labem a Albertovci. V kladrubském hřebčíně bylo stádo teplokrevných klisen v typu anglického polokrevníka (kmeny Furioso a Przedswit). V hřebčíně Albertovec bylo chováno stádo kořistních klisen z Východního Pruska (trakénské). Tento chov navazoval na chov ušlechtilých jezdeckých koní z vojenského hřebčína v Hostouni. V době kolektivizace zemědělství byl požadován hlavně typ těžšího teplokrevníka, zvýšeným využíváním těžších typů ztrácel moravský typ teplokrevníka

některé

své

vlastnosti

(hlavně

ušlechtilost,

prostornost

chodů

a konstituční tvrdost). Postupně se začal obnovovat jezdecký typ a to hlavně anglickými plnokrevníky a trakénskými koňmi. I když ve šlechtění stále převažoval požadavek na všestrannost, postupně se zvyšoval zájem o jezdecké koně a tím se změnila i koncepce šlechtění. Začali se importovat plemeníci zahraničních plemen šlechtěných na sportovní výkonnost (KWPN, hannoverský kůň, holštýnský kůň) a selekčním kritériem se stala sportovní, hlavně pak skoková výkonnost (Jiskrová, Misař, 2001). 3.2.6.2

Popis plemene Cílem chovu českého teplokrevníka je harmonický, ušlechtilý a výkonný

sportovní kůň, kratšího obdélníkového rámce. Hlava by měla být ušlechtilá, suchá a přiměřeně velká s výrazným okem a dobře utvářenými nozdrami, krk dobře osvalený, středně nasazený, dlouhá a šikmá lopatka, dobře osvalená plec, výrazný kohoutek, pevný a pružný hřbet, pevná a dobře vázaná bedra, končetiny suché s výraznými klouby a zdravými kvalitními kopyty. Spěnky by měly na hrudní končetině se zemí tvořit úhel 45 – 50° a na pánevních končetinách by měl tento úhel být 50 – 55° (www.schct.cz).

19

Dle Jiskrové (2001): Tito koně jsou poměrně konstitučně tvrdí a mají dobrou mechaniku pohybu. Povoleny jsou všechny základní barvy. Vzhledem k tomu, že je toto plemeno šlechtěno krátkou dobu a je použito více plemen, je stavba těla, velikost i zbarvení variabilnější. Dle Duška (2011): Dospělí koně by měli dosáhnout KVH 163 – 170 cm (hřebci), 161 – 168 cm (klisny) a obvod holeně 20,8 – 23 cm (hřebci), 19,5 – 22 cm (klisny). 3.2.6.3

Využití Dle Jiskrové (2001): Český teplokrevník je všestranně využitelný kůň do všech

odvětví jezdeckého sportu, především do skokových soutěží. Šlechtění se i nadále zaměřuje na skokovou výkonnost. 3.2.7

Hafling Chov haflingů zaštiťuje ASCHK ČR (www.uek.cz).

3.2.7.1

Původ a historie Tito koně pochází z Rakouska z oblasti Tyrolských Alp. Na vzniku plemene se

podíleli arabští koně a několik chladnokrevných plemen (Pickeralová, 2004). Další zdroje uvádí, že toto plemeno vzniklo křížením původních horských koní s arabskými koňmi, huculy a noriky. Jméno haflingové získali podle vesnice Haflingen. Haflingové se začali šířit do celé Evropy, i přes potíže po I. světové válce, kdy se od Rakouska odtrhla italská část Tyrolska a koně byli kříženi v Rakousku s huculskými klisnami a v Itálii s norickými hřebci. Tito koně byli za války pro svou všestrannost využíváni v armádě (www.haflingove.cz)17). 3.2.7.2

Popis plemene Haflingové jsou koně středně velkého rámce, ušlechtilí, harmoničtí, mají

korektní fundament, mají dobrý charakter a temperament a dobrou mechaniku pohybu a konstitučně tvrdí s pevným zdravím a atraktivním vzhledem. KVH se pohybuje mezi 138 – 150 cm (u klisen 138 – 150 cm a u hřebců 142 – 150 cm). Hlava by měla být výrazná a ušlechtilá, dobře nasazená na pyramidální a dostatečně dlouhý klenutý krk. Kohoutek je výrazný, suchý a dostatečně dlouhý, horní linie dostatečně dlouhá, pevná a dobře vázaná. Záď dlouhá, bývá mírně štěpená, osvalená a mírně skloněná. Prsa jsou široká, osvalená, plece šikmé, dlouhé a dobře vázané na hluboký a široký hrudník. Končetiny jsou krátké, osvalené, s výraznými klouby a pravidelnými a pevnými kopyty.

20

Zbarvením jsou tito koně ryzáci všech odstínů, většinou se světlou hřívou a ohonem, ale upřednostňovaný je zlatý ryzák. Koně by měli dosáhnout výše uvedených KVH a Ohol u hřebců min. 18,5 cm a u klisen 17,5 cm. Cílem šlechtění je výkonný malý kůň pro univerzální využití, harmonický, se silnou a korektní stavbou těla, který má všechny části ve správné rovnováze, klidný temperament a dobrý charakter, snadno krmitelný a s pevným zdravím (www.haflingove.cz)62). Podle Pickeralové, 2004: Je to typické horské plemeno, koně jsou silní, odolní, inteligentní s jistým chodem. 3.2.7.3

Využití Jsou to univerzální koně, využitelní pro všechny druhy rekreační jízdy

i vozatajství,

jako

služební

a dají

se

využít

i v lesnictví

či

zemědělství

17)

(www.haflingove.cz) . Díky jejich spolehlivé povaze jsou to ideální koně pro děti i dospělé a pro nošení břemen (Pickeralová, 2004), dále se využívají i v hipoterapii, díky jistým a korektním chodům, ekologickém zemědělství, či agroturistice (Jiskrová, Misař, 2001). 3.2.8

Huculský kůň O chov a plemennou knihu se stará Asociace chovatelů huculského koně

(www.uek.cz). 3.2.8.1

Původ a historie Hucul pochází z Rumunska, z oblasti východních Karpat (Jiskrová, Misař,

2001). Je to přímý potomek evropského divokého koně (tarpana). Vyskytovali se již u horských kmenů před osídlením Evropy Slovany. Tito koně se chovali polodivoce v téměř nedostupných oblastech a tvrdých horských podmínkách, a proto jsou tito koně odolní a téměř nedotčeni křížením a zušlechťováním (www.genetickezdroje.cz), pokusy o zušlechtění huculů byly převážně neúspěšné, proto se od nich upustilo (Jiskrová, Misař, 2001). V roce 1856 byl založen hřebčín v Luczine (Lučina – dnešní Rumunsko) převážně pro potřeby rakouskouherské armády. Po první světové válce byl hřebčín zrušen a plemenný materiál rozdělen mezi Rumunsko, Polsko a Československo. Čeští koně byli přemístěni do hřebčína v Podkarpatské Rusi, který zanikl před 2. světovou válkou. Po válce nebyl o chov koní velký zájem, zvláště kvůli motorizaci, a proto stavy huculů poklesly. V roce 1950 byl učiněn pokus o záchranu huculských koní na Muráňské planině na Slovensku, který ztroskotal, ale později, v roce 1972, vznikl Hucul Club, který sdružuje státy chovající huculy (www.genetickezdroje.cz).

21

3.2.8.2

Popis plemene Je to kůň menšího obdélníkového rámce, méně ušlechtilý, ale souměrný

(www.genetickezdroje.cz), KVH se pohybuje mezi 134 – 144 cm (www.hucul.net). Podle Jiskrové (2001): Hlava je menší, robustnější, méně ušlechtilá, silný krk, vysoko nasazený, nevýrazný kohoutek, delší hřbet a dobře vázaná bedra, záď skloněná a oblá, hrudník široký a hluboký, delší trup, suchý a kostnatý fundament se zdravými a tvrdými kopyty. Dle www.hucul.net: Je to dlouhověký kůň, s tvrdou konstitucí, vytrvalý, skromný, psychicky vyrovnaný s klidnějším temperamentem. Je také velice plodný a životaschopný. Nejčastěji se vyskytující zbarvení je hnědák, plavák nebo ryzák bez odznaků, s úhořím pruhem a někdy oslím křížem a zebrováním na končetinách. Dospělí koně by měli dosahovat těchto tělesných rozměrů: hřebci: KVH 136 – 144 cm, OH 165 – 185 cm, Ohol 18,2 – 20,2 cm a klisny KVH 134 – 142 cm, OH 160 – 180 cm, Ohol 17,5 – 19,5 cm. Podle Jelínka (2011): Huculové dospívají v 5 až 6 letech. Svou stavbou jsou velmi dobře přizpůsobeni práci v horských oblastech. 3.2.8.3

Využití Hucul je všestranný kůň. Díky jistému kroku je výkonný v práci především

v terénu. Je vhodný pro jezdeckou turistiku, hipoterapii, rekreační ježdění, zápřah (www.hucul.net), dá se využít jako soumar a nachází své uplatnění i v ekologickém zemědělství (Jiskrová, Misař, 2001). Hucul je plemeno s historickou hodnotou, má některé nenahraditelné vlastnosti a je geneticky hodnotné, proto je zařazeno mezi genetické zdroje ČR. Jde o to, aby byly zachovány současné znaky, vlastnosti a specifika tohoto plemene (Jelínek, 2011). 3.2.9

Irský cob Plemennou knihu v ČR vede ASCHK ČR (www.uek.cz).

3.2.9.1

Původ a historie Plemeno pochází z Irska, Anglie a Walesu. Jeho původ není zcela jistý,

pravděpodobně se na jeho vzniku podíleli koně plemen shire, clydesdale, welsh cob, daleský a fellský pony (www.iFauna.cz). Anglická armáda si často brala koně z Irska, kteří byli statní a silní, do válek. Armáda ovšem měla požadavky na barvu, bílí a strakatí koně byli nápadní, a proto byli často považováni za méněcenné (www.icscr.cz)24). V Irsku se také vyskytovali chudí kočovníci, kteří se živili jako dráteníci, a ti při putování po celé zemi používali právě levné, podřadné a vyřazené 22

strakaté irské coby. Koně byli často tvrdě odchováváni a většinou museli vyžít jen ze skromné pastvy podél cest. Po roce 1880 začali kočovníci vyměňovat tinkery a coby za silnější tažné koně, ale později se opět vrátili ke strakatým koním, kteří byli i lépe vidět v noci na silnicích. Skvrny pomáhaly i při identifikaci koní, protože každý kůň má specifické skvrny. Tito koně se pak stali zajímaví a atraktivní i pro ostatní svět a nyní se hovoří o „tinkerboomu“, kdy jsou strakatí koně hromadně dováženi do Evropy (www.stallion.estranky.cz). 3.2.9.2

Popis plemene Je to kompaktní, silný a harmonický kůň, jeho vzhled je velice impozantní. KVH

se pohybuje okolo 135 – 170 cm. Koně se pro výstavy dělí podle výšky do tří sekcí: Sekce A (koně): 153 – 170 cm, sekce B (malý kůň): 148 – 153 cm, sekce C (pony): do 148 cm (www.icscr.cz)53). Jsou to středně těžcí až těžcí koně. Hlava je rovná a hezká, na silném, osvaleném, dobře nasazeném krku, výrazný kohoutek, kratší hřbet, dobře vázaná bedra, mírně skloněná záď, plece široké a dobře osvalené, šikmá lopatka, trup je krátký a kompaktní a utvářen do tvaru soudku, fundament silný, lymfatičtější s výraznými klouby a velkými kopyty, která jsou schopna unést hmotnost těla. Na nohou jsou patrné bohaté rousy. Hříva a ohon bývají také bohaté a dlouhé (www.icscr.cz)53). Na hlavě se také někdy objevuje typický „knír“ (www.iFauna.cz). Tito koně jsou velmi odolní a v Irsku jsou většinou chováni celoročně venku, nemají problém

s aklimatizací

a špatně

snáší

samotu.

Mají

rádi

vodu

(www.stallion.estranky.cz). Ze zbarvení jsou povolené všechny celoplášťové barvy s odznaky, včetně grošáků, běloušů a strakáčů (piebald, skewbald). U zbarvení piebald se ještě rozlišuje množství bílé barvy srsti tzv. flashed (do 50 % bílé) a overlaid (nad 50 % bílé). Nepovolená barva je albín (www.ics-nederland.com). Tito koně jsou velmi odolní a v Irsku jsou většinou chováni celoročně venku, nemají problém s aklimatizací a špatně snáší samotu. Mají rádi vodu. Jsou to dobromyslní, snadno ovladatelní, rozvážní koně, ale někdy mohou být lehce tvrdohlaví (www.stallion.estranky.cz). 3.2.9.3

Využití Irští cobové jsou především pracovní koně, vhodní do zápřahu, v Irsku existují

půjčovny, kde si můžeme vypůjčit koně i s vozem. V Evropě je irský cob využíván především jako kůň pro volný čas – pod sedlo, do zápřahu a někdy se využívá i v hipoterapii (www.stallion.estranky.cz).

23

3.2.10 Klusák O chov a plemennou knihu se stará Česká klusácká asociace (www.uek.cz). 3.2.10.1

Původ a historie

Každé klusácké plemeno má svou vlastní historii. Francouzský klusák vznikl na základě normanských koní, kteří se křížili s anglickými plnokrevníky, loveckými koňmi, norfolky a americkými jezdeckými koňmi. Orlovský klusák vznikl v Rusku křížením arabské, holandské, dánské, meklenburské krve a polokrevných koní a později také pro zvýšení rychlosti i amerických klusáků, ale tím se zničily původní rysy orlovského klusáka. Ruský klusák měl být nové plemeno rychlejší než původní orlovský klusák, vznikl křížením orlovských klusáků s dovezenými americkými klusáky. První kříženci byli malí, méně ušlechtilí, ale rychlí a další selekcí vznikl větší a kvalitnější klusák. Je to rychlejší kůň než orlovský klusák, ale není tak ušlechtilý a jemný. Americký klusák je považován za nejrychlejší klusácké plemeno na světě. V Americe je více koní, kteří se v klusu pohybují mimochodem, než těch, kteří se pohybují diagonálním klusem, v Evropě je to naopak. Americký klusák byl vyšlechtěn na základě anglického plnokrevníka Messengera. Anglická krev byla přilévána do plemen Canadian pacers a Narragansett pacers, která jsou dnes vyhynulá a plemene morgan (Pickeralová, 2004). 3.2.10.2

Popis plemene

Klusák sdružuje několik plemen klusáckých koní. Do plemenné knihy klusáků se může zapsat pouze kůň, který má prokazatelný původ klusáka, příslušejícího k některému z uznaných plemen klusáků, a to jsou: americký klusák, francouzský klusák, frankoamerický klusák, orlovský klusák a ruský klusák. Používá se selekce a čistokrevná plemenitba v rámci těchto plemen. Tato plemena jsou uznána Evropskou klusáckou unií, pod kterou spadá i Česká klusácká asociace (www.eagri.cz). Obecně jsou klusáci koně, kteří nemají pevně daný standard, jde u nich o šlechtění na rychlost v klusu a ne o vzhled. Jsou to lehcí koně, středního rámce, s delším trupem. Hlava je nasazená na delším krku, který je nasazen na plece, se šikmými lopatkami. Hrudník je hluboký a prostorný, kohoutek je nevýrazný, hřbet dlouhý a rovný a navazuje na silnou záď, která slouží k pohybu. Končetiny jsou dlouhé, suché, s pevnými kopyty. KVH se pohybuje mezi 157 – 160 cm. Barva srsti může být jakákoliv, nejčastěji hnědá, ryzá, černá nebo bílá (Pickeralová, 2004).

24

3.2.10.3

Využití

Tito koně jsou šlechtěni především pro výkonnost v klusáckých dostizích, kde je hodnocena především rychlost, vytrvalost, styl a čistota klusu, konstituční tvrdost, odolnost a dobrý charakter, komunikativnost a přijatelná opracovatelnost je nutností (www.eagri.cz). 3.2.11 Kůň Kinský Chov a plemennou knihu řídí Svaz chovatelů koní Kinských (www.uek.cz). 3.2.11.1

Původ a historie

„Zlatí“ Kinští koně jsou plemeno, které bylo vyšlechtěno rodinou Kinských v České republice. Členové rodiny Kinských mají hraběcí hodnost a pochází z Chlumce nad Cidlinou, kde byl také založen chov těchto koní. Rodina Kinských byla typická česká šlechtická rodina a první zmínky o nich se objevují již ve 13. století. V Chlumci nad Cidlinou byl v 18. století vybudován zámek Karlova Koruna a už v té době se na chlumeckém panství chovali koně pro armádu a hospodářské účely – už tehdy byli „zlatí“. V době války s Pruskem byl chov rozšířen, aby pokryl požadavky armády (www.equus-kinsky.cz). V roce 1832 založil hrabě Oktavián Kinsky plemennou knihu Kinských koní (Dušek a kol., 2011). Hrabě Oktavián se podílel na vzniku Velké Pardubické, kterou spolu se dvěma dalšími šlechtici založil v roce 1874 (www.equuskinsky.cz). Z chovu Kinských koní pochází i několik vítězů Velké Pardubické, i Kinská klisna Norma, která vyhrála s jezdkyní Latou Brandýsovou v roce 1937. Po nástupu komunistické vlády byl chov vyvlastněn (Dušek a kol., 2011) a koně se začali rozprodávat a nebo křížit s teplokrevníky. Koně byli rozprodáni do různých zemí – Rakousko, Švýcarsko, Nizozemsko, Belgie, Anglie a nejvíce koní bylo prodáno do Německa. V roce 1953 dokonce hrozil zánik plemene, ale nakonec byli koně zachráněni a dnes se jejich chov opět obnovuje, dováží se plemeníci (www.equus-kinsky.cz). V roce 2005 bylo plemeno uznáno za samostatné a v současné době chovatelé Kinských koní usilují o jeho zařazení mezi genetické rezervy (Dušek a kol., 2011). 3.2.11.2

Popis plemene

Kůň Kinský je ušlechtilý sportovní kůň středního kratšího obdélníkového rámce s KVH od 159 do 168 cm (www.schkk.cz)28). Hlava je suchá a ušlechtilá, krk středně dlouhý, dobře osvalený a ohebný, středně vysoko nasazený, kohoutek je výraznější, přechází ve středně dlouhý pevný hřbet a ten v dobře vázaná bedra, záď je delší a mírně 25

skloněná, plece jsou dobře osvalené. Fundament je suchý, správně zaúhlený, s výraznými klouby, zakončený pravidelnými a kvalitními kopyty (www.schkk.cz)60). Dospělí hřebci dosahují KVH 162 – 168 cm, Ohol 20,5 – 22 cm a dospělé klisny KVH 159 – 166 cm a Ohol 19,5 – 21,5 cm (www.schkk.cz)28). Plemeno je šlechtěno na zbarvení izabela a plavák, které se vyskytují v poměru 1:1 k ryzé a hnědé (www.schkk.cz)35). 3.2.11.3

Využití

Kinští koně jsou všestranní, jsou využitelní ve všech odvětvích jezdectví, původní využití bylo pro parforsní hony a poté překážkové dostihy, ale využívají se v parkuru, drezuře, i v některých westernových disciplínách a rekreačním ježdění (www.schkk.cz)35). 3.2.12 Lipický kůň Chov v ČR řídí Svaz chovatelů lipických koní (www.uek.cz). 3.2.12.1

Původ a historie

Lipičtí koně pochází oblasti dnešního Slovinska, z hřebčína v Lipici. V Lipickém hřebčíně se chovali především koně španělského původu, k nim byli dokoupeni koně španělsko-neapolitánského původu a koně z Itálie. Nakupovali se koně ovlivnění španělskými plemeny i z Dánska a Holandska. Bylo také běžné, že se vyměňovaly plemenné klisny z Lipice a z kladrubského hřebčína (oba hřebčíny byly založeny téměř ve stejnou dobu a byly určeny pro chov koní španělského původu). V kladrubském hřebčíně se choval spíše kočárový typ a v Lipici zase jezdecký typ koně (Jiskrová, Misař, 2001). V 19. století se projevil vliv arabského plnokrevníka (bělouš Siglavi) a byly také pokusy o křížení s anglickými plnokrevníky, ale výsledky nebyly dobré. Plemeno má 6 slavných kmenů, pojmenovaných po zakladatelích, jsou to: Pluto, Neapolitano, Siglavi, Favory, Conversano a Maestoso (www.schlk.wbs.cz). 3.2.12.2

Popis plemene

Lipicáni jsou velice ušlechtilí a harmoničtí koně jezdeckého nebo kočárového typu s menším obdélníkovým rámcem (KVH 152 – 157 cm). Mají ušlechtilou, suchou, mírně klabonosou hlavu nasazenou na středně dlouhém, silném, svalnatém a klenutém krku, nevýrazný kohoutek, kratší hřbet, dobře vázaná bedra, osvalená skloněná záď. Plece svalnaté, hluboká a široká hruď, tělo je kratší a hluboké, fundament je silný, kratší

26

s dobrými a tvrdými kopyty. Je to konstitučně tvrdý, pozdnější kůň s vysokou akcí, živým temperamentem a je velmi učenlivý (Jiskrová, Misař, 2001). Koně se dnes chovají především v bílé barvě, ale do 18. století se vyskytovali i hnědáci, vraníci, plaváci, koně krémové barvy i strakatí (www.schlk.wbs.cz). Standardní tělesné míry ve čtyřech letech věku: KVH 154 – 157 cm (hřebci), 151 – 154 (klisny), Obvod hrudi 180 – 186 cm (hřebci i klisny), obvod holeně 19,5 – 21 cm pro hřebce a 19,5 – 20 cm pro klisny. Hmotnost by se měla pohybovat kolem 480 – 510 kg u klisen a 500 – 550 kg u hřebců (Dušek a kol., 2011). 3.2.12.3

Využití

Lipičtí koně jsou využitelní především v jezdectví v drezurních soutěžích a nejvíce jsou využíváni ve Španělské jezdecké škole (Jiskrová, Misař, 2001), kde podstupují dlouhý a těžký výcvik. V Evropě se s oblibou využívají i v zápřahu (www.schlk.wbs.cz). 3.2.13 Minihorse Chov je řízen ASCHK ČR (www.uek.cz). 3.2.13.1

Původ a historie

Tito koně byli vyšlechtěni z několika plemen. Základem byla především plemena pony (dartmoor, shetland) a pro zjemnění se použili i arabští koně. Miniaturní koně se chovali už v 17. století na dvoře habsburské šlechty. V USA byl minihorse vyšlechtěn během 20. století a na jeho dnešním vzhledu se podíleli zástupci plemen hackney pony a americký pony. Nejznámějším plemenem je Falabella. Toto plemeno bylo vyšlechtěno v Argentině a podíleli se na něm shetlandští a velští pony a byli použiti i malí plnokrevníci a selekcí a příbuzenskou plemenitbou bylo dosaženo genetického zakódování miniaturního vzrůstu. Za místo vzniku je považována Amerika a britské ostrovy (www.minihorse.aspone.cz)43). 3.2.13.2

Popis plemene

Jsou to malí, vyvážení a spolehliví koně středního čtvercového rámce s korektní stavbou těla. KVH by měla být maximálně 86 cm (u jednotlivých kategorií se maximální výška liší) (www.minihorse.aspone.cz)33). Koně by neměli být podobní např. shetlandskému

pony,

jsou

to

vlastně

„zmenšení“

jezdečtí

koně

(www.minihorse.aspone.cz)43). Jsou všestranní, hbití, s klidným až mírně flegmatickým

27

temperamentem. Hlava s rovným nebo mírně štičím profilem by měla být k tělu proporcionální, se širším čelem a výraznýma očima, krk výše nasazený, přiměřeně dlouhý, pevná horní linie, dlouhá, osvalená záď, hruď dostatečně široká a hluboká, plec osvalená se šikmou lopatkou, fundament suchý s viditelnými šlachami zakončený pevnými kopyty. Jsou povoleny všechny druhy zbarvení (www.minihorse.aspone.cz)33). 3.2.13.3

Využití

Tito koně se využívají hlavně v zájmových chovech jako domácí mazlíčci, ale mohou najít uplatnění i v agroturistice nebo ve sportu. Mohou být použiti pod sedlo pro děti nebo do lehké zápřeže (www.minihorse.aspone.cz)33). 3.2.14 Moravský teplokrevník Plemennou knihu vede Svaz chovatelů a příznivců moravského teplokrevníka (www.uek.cz). 3.2.14.1

Původ a historie

Na Moravě má chov tohoto ušlechtilého teplokrevníka dlouhou tradici. Nejprve byl chov ovlivněn španělskými a neapolskými koňmi a později měly významný vliv koně z rakousko-uherských hřebčínů (Radovec, Mezöhegyes, Kisber). Od poloviny 19. století se projevil silný vliv anglických polokrevných kmenů – Furioso, North Star, Gidran a Przedswit. Jejich vlivem vznikl ušlechtilý teplokrevný kůň vhodný pro jezdecké útvary. V dalších letech, po převzetí dohledu nad šlechtěním Ministerstvem orby, byl požadován těžší typ teplokrevníka, a proto se začal moravský teplokrevník zmohutňovat především dováženými norfolkskými, anglonormanskými, hannoverskými a později východofrískými a oldenburskými plemeníky. Výsledkem tohoto křížení byli větší a klidnější koně, ale byli také méně ušlechtilí, méně vytrvalí a měli měkčí konstituci. Po tomto jednorázovém zmohutnění (jednorázové nebo opakované přilití krve) se začalo připouštět opět konstitučně tvrdými a aklimatizovanými polokrevníky (Dušek

a kol.,

2011).

Po

rozpadu

Rakousko-Uherska

v roce

1918

dostalo

Československo část plemenných stád z původních rakouskouherských hřebčínů, opět byli používáni v plemenitbě moravského teplokrevníka a využíváním těchto kmenů docílili vysoce prochovaného plemene, s živým temperamentem, vyrovnaným typem a dostatečně ušlechtilého. Do roku 2004 byli moravští teplokrevníci zapsáni v plemenné knize českého teplokrevníka (www.moravskyteplokrevnik.cz)24).

28

3.2.14.2

Popis plemene

Je to ušlechtilý, harmonický kůň středního obdélníkového rámce, KVH se pohybuje mezi 159 – 167 cm. Má ušlechtilou suchou hlavu s živým okem, střední až dlouhý krk, výrazný středně dlouhý kohoutek, středně dlouhá, pevná a dobře vázaná bedra, mohutnou a silnou záď. Dlouhá a šikmá lopatka umožňuje prostorný chod, má středně hluboký, středně dlouhý a široký hrudník, fundament je suchý, kostnatý, s výraznými klouby a šlachami a je zakončen pevnými kopyty. Ve třech letech by měli hřebci dosáhnout KVH 161 – 167 cm, OH 190 – 205 cm, Ohol 21 – 22,5 cm a klisny KVH 159 – 165 cm, OH 185 – 200 cm a Ohol 19,5 – 21,5 cm. Má výborný charakter, přiměřený temperament, ochotu k práci, je konstitučně tvrdý a vyznačuje se pevným zdravím.

Zbarvením

jsou

to

většinou

hnědáci,

ryzáci,

bělouši

a vraníci

(www.moravskyteplokrevnik.cz)32). 3.2.14.3

Využití

Moravský teplokrevník je všestranně využitelný kůň, je použitelný pod sedlo, do sportu i v rekreaci a je možné ho využít i v zápřeži (www.moravskyteplokrevnik.cz)32). 3.2.15 Norický kůň Chov je řízen ASCHK ČR (www.uek.cz). 3.2.15.1

Původ a historie

Tito koně pochází z oblasti rakouských Alp, které dříve bývaly starořímskou provincií Noricum (Pickeralová, 2004). Chov se v alpské oblasti rozšířil, ale uzavřenost jednotlivých chovných oblastí vedla k tomu, že vznikly různé rázy. Chov koní v té oblasti řídila arcibiskupská správa Salzburg a ta upřednostňovala šlechtění karosierů italsko-španělskými hřebci. Italsko-španělští koně byli náročnější a nevyhovovali potřebám alpských rolníků. Zemědělci proto skrývali své původní norické hřebce v horách a tajně s nimi připouštěli své klisny. Potomstvo sice nebylo tolik ušlechtilé, ale vyhovovalo potřebám. Obdobně se alpští chovatelé bránili i pokusům o zmohutnění belgickými, normanskými, clydesdaleskými a holštýnskými hřebci. Vzniklo několik místních rázů, které měly několik obecných nedostatků, jako například: malou hloubku hrudi, vysokonohost, špatně vázanou horní linii, málo svalnatou záď. Jejich přednostmi byly skromnost a vytrvalost. V roce 1884 se začaly lokální rázy sjednocovat a jako prototyp norického koně byl vybrán typ pincgavský. Původní norik měl spoustu nedostatků a nemohl se rovnat ostatním kulturním chladnokrevným plemenům, proto 29

bylo

plemeno

zmohutňováno

selekcí

nejmohutnějších

a nejranějších

jedinců

a zlepšením odchovu hříbat (Dušek a kol., 2011). Oblast, kde norik vznikal je členitá a drsná a tyto podmínky zformovaly koně odolného a schopného přežít v extrémních podmínkách. Vznikli univerzální zemědělští koně s jistým krokem vhodní pro práci v horském terénu (Pickeralová, 2004). 3.2.15.2

Popis plemene

Norik je chladnokrevný kůň, který dospívá ve čtyřech letech. Má mírně delší střední až větší rámec. Hlava je těžší, mohutná, někdy se objevuje mírný klabonos, nasazená na středně dlouhý krk. Kohoutek je méně výrazný, hřbet volnější, středně dlouhý, bedra středně dlouhá, pevně vázaná, záď středně dlouhá a široká, mírně štěpená a skloněná. Lopatka je dobře úhlovaná až strmější, hrudník prostorný, středně hluboký a delší. Končetiny jsou silné, suché, kostnaté s méně výraznými, lymfatičtějšími klouby a pevnými, pružnými a dobře utvářenými kopyty. Někdy se objevují rousy. Ze zbarvení se nejčastěji objevují hnědáci a ryzáci, méně často vraníci a nevybělující bělouši. Pro zápis do plemenné knihy musí hřebci dosáhnout minimálních hodnot: KVH 156 cm, OH 187 cm, Ohol 23 cm a klisny KVH 155 cm, OH 192 cm a Ohol 22 cm (www.schchk.cz). Ve 2,5 letech by měl norický hřebec dosáhnout: KVH 155 – 159 cm, OH 187 – 194 cm a Ohol 23 – 23,8 cm a klisna: KVH 152 – 157 cm, OH 192 – 198 cm a Ohol 22 – 22,7 cm (Dušek a kol, 2011). Jsou to pracovití a dobře ovladatelní, pohybliví, dobře živitelní koně s dobrým charakterem a přiměřeným temperamentem (www.schchk.cz). 3.2.15.3

Využití

Je využíván především v tahu nebo v těžkém tahu. Nachází uplatnění i v ekologickém zemědělství, nebo v lesním hospodářství (Jiskrová, Misař, 2001). Stejně jako českomoravský belgik se i noričtí koně často účastní různých formanských soutěží. 3.2.16 Shagya-arab Svaz chovatelů Shagya-araba řídí chov těchto koní v ČR (www.uek.cz). 3.2.16.1

Původ a historie

Toto plemeno bylo vyšlechtěno v Maďarsku (Pickeralová, 2004) v tehdejších korunních rakousko-uherských hřebčínech Bábolna, Mezöhegyes a Radovec (Jiskrová, Misař, 2001) v druhé polovině 18. století (www.shagyaarab.org)41). V hřebčínech

30

Radovec a Mezöhegyes se chovala stáda lokálních klisen (Jiskrová, Misař, 2001), v hřebčíně Bábolna hlavně arabští koně. V těchto hřebčínech se snažili vyšlechtit koně, který bude typově odpovídat arabskému koni, ale bude mít větší rámec (Pickeralová, 2004). Původním úkolem hřebčínů byl chov koně pro armádu, který byl konstitučně tvrdý, nezdolný a všestranný, a všechny tyto požadavky splňoval právě Shagya-arab, tehdy označován jako arabský kůň. V hřebčínech tedy šlechtili koně evropského typu, kostnatějšího s dobrými končetinami, odolného a velice tvrdého. Od té doby je Shagyaarab chován čistokrevně, už přes 200 let. Připouštěly se osvědčené klisny z vojenských hřebčínů originálními arabskými hřebci a jen několik málo založilo linie, například to byli: Shagya, Koheilan, Gazal, Siglavy nebo Dahoman (www.shagyaarab.org)41). V roce 1836 byl dovezen arabský hřebec Shagya, který potomkům spolehlivě předával mohutnost, kostnatost i konstituční tvrdost (Jiskrová, Misař, 2001), včetně bílé barvy srsti, a proto je po zásluhách plemeno pojmenováno po něm (Pickeralová, 2004). Po první světové válce byl chov rozdělen mezi nástupnické státy a tím se chov rozšířil. Po druhé světové válce byl chov roztříštěn do mnoha zemí, počet koní se snížil, a proto se některé státy dohodly vzácné koně pojmenovat Shagya-arab a založit plemennou knihu. Tak se stalo v roce 1978 na konferenci WAHO v Hamburku, kde byl dokázán čistokrevný původ Shagya-arabů a ti byli vyhlášeni za speciální čistokrevné arabské plemeno. Jako Shagya-arab mohou být označováni pouze koně, kteří v minulosti příslušeli plemenným knihám rakousko-uherských hřebčínů a odpovídají chovnému cíli. Chov je čistokrevný a je možné pouze osvěžení arabskou krví a arabští hřebci jsou přísně vybíráni (www.shagyaarab.org.)41). 3.2.16.2

Popis plemene

Shagya-arabi jsou koně podobní arabským koním, rozdílem je mohutnější stavba těla a větší osvalení (Pickeralová, 2004). Tito koně jsou dlouhověcí a pozdnější (dospívají kolem 6 let), mívají ohnivý temperament a jsou učenliví. Jsou konstitučně pevní až tvrdí a měli by mít mírně obdélníkový tělesný rámec, KVH se pohybuje mezi 150 – 160 cm. Hlava by měla být kratší, suchá, ušlechtilá a lehká se štičím profilem nasazená na klenutém krku. Kouhoutek je výrazný a dobře utvářený, hřbet pevný s dobře vázanými bedry a záď kulatá. Lopatka mírně strmější, prsa dostatečně široká a osvalená a hrudník přiměřeně hluboký a široký. Končetiny jsou suché, kostnaté, korektní

a pevné

s výraznými

klouby

a pevnými

a pravidelnými

kopyty

(www.shagyaarab.org)46). Dospělý hřebec by měl dosáhnout KVH minimálně 154 cm

31

a obvod holeně min. 19,5 cm a dospělá klisna 150 – 160 cm, a obvod holeně min. 18 cm (Dušek a kol., 2011). 3.2.16.3

Využití

Tito

koně jsou

všestranně využitelní

v jezdeckém

sportu,

především

vytrvalostních jízdách, ve vozatajství (Jiskrová, Misař, 2001), jako rodinní, vyjížďkoví nebo honební koně (www.shagyaarab.org)41). Díky častému využití v distančních jízdách se Shagya-arab šlechtí na zvýšení vytrvalosti. Dále se dá využít jako přehlídkový kůň, a proto je požadováno šlechtění i hlediska exteriéru (Dlabola, 2011). 3.2.17 Shetland pony Chov a plemennou knihu vede ASCHK ČR (www.uek.cz). 3.2.17.1

Původ a historie

Plemeno se vyvinulo v Anglii, ve Skotsku a na ostrovech Orkney a Shetlandy. Je to velmi staré plemeno, pravděpodobně jsou to potomci dřívějších malých severských koní (Jiskrová, Misař, 2001). Je to jedno z nejstarších přežívajících plemen, které se během své existence příliš nezměnilo. Jsou to také jedni z nejsilnějších koní v poměru ke své velikosti. Běžně byli používáni pro všechny druhy zemědělských prací nebo pro práci v hlubinných dolech. Většinou žili v drsných podmínkách a díky tomu se z nich stali velmi odolní a konstitučně tvrdí poníci, kteří snáší i nepřízeň počasí. Shetlandi se rozšířili do celého světa, nejvíce jich je v Americe, kde byl vyšlechtěn vyšší a silnější americký shetland (Pickeralová, 2004). 3.2.17.2

Popis plemene

Shetlandi jsou primitivní poníci malého obdélníkového rámce (Jiskrová, Misař, 2001). Podle výšky se dělí do dvou kategorií a to: Standardní typ (do 107 cm) a Mini typ (do 87 cm). Malá a souměrná hlava se širokým čelem (www.shetland.cz) je hrubší, těžší a rovná, krátký, silný krk (Jiskrová, Misař, 2001) dobře nasazený, výrazný kohoutek, kratší hřbet, pevná bedra, široká a dlouhá záď, šikmá lopatka a prostorný hrudník a celkově silné tělo, krátký, silný a suchý fundament s dobrými a tvrdými kopyty. Jsou to koně velmi vitální a odolní. U shetlandských pony jsou povoleny všechny barvy, kromě skvrnitých (www.shetland.cz). Poníci mají velmi hustou a nepropustnou srst pro vodu, díky tomu snáší i nepříznivé podmínky, jsou dlouhověcí

32

a mají jistou chůzi a dobrý zrak. Mají bujnou hřívu a ohon a hustou zimní srst (Pickeralová, 2004). 3.2.17.3

Využití

Shetlanský pony se dá využít jak pod sedlo tak i do zápřahu a často se využívá i v ekologickém zemědělství (Jiskrová, Misař, 2001). Nyní se využívá i ve sportu – jezdeckém i vozatajském (www.shetland.cz). 3.2.18 Slezský norický kůň Chov a plemenná kniha jsou zaštítěny ASCHK ČR (www.uek.cz). 3.2.18.1

Původ a historie

Plemeno pochází z oblasti Slezska a utvářelo se přes 100 let ve specifických podmínkách. Základem šlechtění byli originální noričtí a bavorští hřebci, kteří sem byli importováni.

Tito

hřebci

byli

připařováni

na

místní

chladnokrevné

klisny

(www.schchk.cz)58), které byly původně zušlechťovány norfolkskými hřebci (Dušek a kol., 2011). Tímto převodným křížením norickými hřebci se formoval ráz slezského norika a začalo se upouštět od importů (www.schchk.cz)58). Někteří importovaní hřebci se stali zakladateli linií slezského norika, byli to: Norbert, Bravo, Hollriegel, Gothenscherz,

Pfeirling

a Dietrich.

Postupným

převodem

různorodé,

zčásti

i teplokrevné populace a cílenou selekcí, bylo odstraněno mnoho nedostatků původních noriků a vznikla tak populace chladnokrevných koní značně odlišná od původního norického plemene (Dušek a kol., 2011). Do roku 1970 byl slezský norik veden jako samostatné plemeno, později byl sdružen s českomoravským belgikem jako chladnokrevný kůň a nyní je opět samostatné plemeno. Plemeno je zařazeno v genetických zdrojích ČR (www.schchk.cz)58). 3.2.18.2

Popis plemene

Slezský norik je chladnokrevný kůň středního až velkého obdélníkového rámce, minimální výška v kohoutku je pro klisny 165 a pro hřebce 166 cm (www.slezskynorik.konicci.cz). Je to pozdnější plemeno (dospívá v pěti až šesti letech) s dobrým osvalením (www.aschk.cz). Hlava je velká, suchá a ušlechtilá, silný, klenutý krk, výrazný kohoutek, hřbet je středně dlouhý, volnější, bedra pevně vázaná, záď je středně dlouhá a široká, skloněná, lopatka bývá strmější, hrudník středně hluboký a široký, fundament suchý, kostnatý s výraznými a suchými šlachami a klouby, zakončený

33

pevnými a pružnými kopyty. Převažující barva je ryzá, objevují se i hnědáci a někdy vraníci a nevybělující bělouši (www.schchk.cz)59). Je to pracovité, dobře ovladatelné a pohyblivé

plemeno

s přiměřeným

temperamentem,

dobrým

charakterem

a prostornými chody (www.aschk.cz) Slezští norici by měli ve 2,5 letech dosahovat stejných měr jako noričtí koně (Dušek a kol., 2011). 3.2.18.3

Využití

Norici jsou využíváni v těžkém tahu v lese a ve vyšších polohách. Díky klidné povaze se mohou využít i v lehčí zápřeži, popřípadě pod sedlo, v hipoterapii nebo jezdeckém výcviku (www.slezsky-norik.konicci.cz). Opět se jako ostatní chladnokrevná plemena často účastní formanských soutěží, či výstav. 3.2.19 Slovenský teplokrevník V ČR vede chov a plemennou knihu Svaz chovatelů slovenského teplokrevníka v ČR (www.uek.cz). 3.2.19.1

Původ a historie

Tento teplokrevník pochází z bývalého Československa z oblasti dnešního Slovenska. Původ se dá vystopovat až k Rakousko-Uhersku (www.slovenskyteplokrevnik.konicci.cz), zhruba 300 – 400 let zpátky (www.casopis.planetazvirat.cz). Na vzniku tohoto plemene se podílelo mnoho plemen z okolních zemí (Čechy, Rakousko, Maďarsko, Polsko, ale nejvíc uherská plemena). Topoľčianský teplokrevník je založen na několika teplokrevných plemenech, jako například nonius, a polokrevných kmenech Przedswit, Furioso nebo Gidran. V jeho chovu se původně vůbec nepoužívala západoevropská plemena, s používáním hlavně hanoverských a trakénských koní se začalo teprve v nedávné době. Na Slovensku byl tento kůň chován ve 3 typech: těžký, střední a lehký (www.slovensky-teplokrevnik.konicci.cz). 3.2.19.2

Popis plemene

Tito teplokrevníci jsou ušlechtilí, elegantní a harmoničtí koně středního až většího rámce s KVH mezi 160 a 170 cm (www.studbookcs.cz). Mají ušlechtilou hlavu s rovným nebo mírně štičím profilem, štíhlý krk, výrazný kohoutek, rovný delší hřbet, dobře vázaná bedra, širokou osvalenou záď a dostatečně široký hrudník. Fundament je silný, korektní s pevnými kopyty (www.slovensky-teplokrevnik.konicci.cz). U tohoto plemene se vyskytují všechna základní zbarvení, z nichž nejčastější jsou hnědáci

34

a ryzáci (www.casopis.planetazvirat.cz). Měl by to být lehce ovladatelný, pracovitý a spolehlivý kůň s dobrým charakterem a klidným a vyrovnaným temperamentem, dobrým a pevným zdravím (www.studbookcs.cz). 3.2.19.3

Využití

Slovenský teplokrevník je všestranně využitelný kůň, díky chodům může být využit jako lehký kočárový kůň a díky živějšímu temperamentu, vysoké výkonnosti a vysokému skokovému potenciálu je využíván v jezdeckém sportu. Často je také využíván jako kůň pro rekreační jízdu (www.slovensky-teplokrevnik.konicci.cz). 3.2.20 Starokladrubský kůň Chov a plemenná kniha je vedena NH Kladruby nad Labem (www.uek.cz). 3.2.20.1

Původ a historie

Plemeno bylo vyšlechtěno v České republice v tehdejším habsburském c. k. dvorním hřebčíně Kladruby nad Labem (Jiskrová, Misař, 2001). Je to tedy původní české plemeno s historií dlouhou přes 400 let (www.nhkladruby.cz). Kladrubský hřebčín byl založen, obdobně jako hřebčín v Lipici, pro chov starošpanělských, staroitalských (neapolských) koní se španělským původem (Jiskrová, Misař, 2001) pro potřeby armády a císařského dvora (Dušek a kol., 2011). Přibližně od poloviny 19. století bylo rozhodnuto, že se bude v Kladrubech chovat mohutnější kočárový kůň, tzv. galakarosier (Jiskrová, Misař, 2001). Do hřebčína byli dovezeni italští a španělští koně s mohutnější stavbou těla a větším rámcem a také další plemena koní, která ale vždy měla podklad španělské krve. Postupně se ustálila a typově sjednotila populace chovaných koní. Kladrubský kůň byl majestátný a to ho předurčovalo k využití v ceremoniálních zápřežích. Původně byla populace kladrubských koní barevnější, ale zhruba 200 let se chová pouze ve dvou barvách – bílé a černé (Dušek a kol., 2011). Po vzniku Československa byla stáda kladrubských koní zredukována a nejvíce tím utrpělo vrané stádo, které bylo téměř zlikvidováno. V roce 1939 bylo ze zbytku původního stáda a dalších příbuzných plemen sestaveno stádo pro regeneraci vraníka (Jiskrová, Misař, 2001). Importovaní koně a jejich potomci zakládali chovné linie dnešního starokladrubského koně. V současné populaci najdeme linie běloušů Generale, Favory, Rudolfo, linie vraníků Solo, Siglavi Pakra a v obou barevných variantách se vyskytují Generalissimus, Romke a Sacramoso (www.nhkladruby.cz).

35

3.2.20.2

Popis plemene

Kladrubský kůň je velmi ušlechtilý a harmonický kočárový kůň, tzv. galakarosier. Má střední až větší rámec (Jiskrová, Misař, 2001), KVH 159 – 174 cm (www.nhkladruby.cz). Koně mají těžší hlavu s typickým klabonosem, delší, osvalený a klenutý krk, který je vysoko nasazený, nevýrazný a delší kohoutek, delší hřbet (Jiskrová, Misař, 2001) s dobře vázanými bedry (www.nhkladruby.cz), delší, skloněnou záď, která je dobře osvalená, celkem strmou a delší plec (Jiskrová, Misař, 2001), dobře zaúhlenou lopatku, středně široký a hluboký hrudník, oválný a delší trup, s dobře klenutými žebry, korektní, kostnatý fundament s výraznými suchými klouby a velkými a pevnými kopyty (www.nhkladruby.cz). Kladrubští koně jsou silní, dlouhověcí s mírnou povahou a energickým temperamentem (Pickeralová, 2004). Je to konstitučně tvrdý, pozdní kůň s typickou mechanikou pohybu s vysokou karpální akcí. Žádoucí zbarvení je vraník a bělouš, ale někdy se vyskytne i ryzák (Jiskrová, Misař, 2001). Podle standardu by měli hřebci ve třech letech dosáhnout: KVH 162 – 170 cm, obvod hrudi 190 – 196 cm, obvod holeně 21,5 – 22,5 cm a hmotnost by se měla pohybovat mezi 570 – 670 kg. Klisny by měly ve třech letech mít tyto míry: KVH 159 – 168, obvod hrudi by měl být stejný jako u hřebců, obvod holeně 20,5 – 21,5 cm a hmotnost 545 – 645 kg (Dušek a kol., 2011). 3.2.20.3

Využití

Kladrubský kůň může být využit jako jezdecký kůň pro rekreační nebo barokní ježdění nebo drezuru, ale nejčastěji je využíván jako kůň v ceremoniální nebo reprezentativní zápřeži, nebo pro závody spřežení (www.nhkladruby.cz). 3.2.21 Velšská plemena pony a kob Chov zaštiťuje ASCHK ČR (www.uek.cz). 3.2.21.1

Původ a historie

Velšský pony pochází z Británie z oblasti Walesu. Vzniklo zušlechťováním původních lokálních plemen pony arabskými koňmi, hackney a zčásti i anglickými plnokrevníky. Ke zmohutnění se používali norfolkští a yorkshirští hřebci. Podle převládajícího vlivu zušlechťujících plemen a podmínek chovu se později zformovaly 3 typy: welsh pony mountain s převažujícím vlivem araba, welsh pony s vlivem arabů doplněných hackney, welsh pony s vlivem plemen yorkshire, norfolk a hackney (Jiskrová, Misař, 2001). 36

3.2.21.2

Popis plemene

Cílem šlechtění velšských koní je ušlechtilý, korektní kůň s dobrým charakterem, pevným zdravím a dobrou mechanikou pohybu. Plemeno je rozděleno do 5 sekcí, které se liší především výškou v kohoutku a částečně stavbou těla (www.welshcz.info). Obecně to jsou konstitučně tvrdí, pozdnější ponyové s vyváženou a prostornou mechanikou pohybu, s dobrými skokovými vlastnostmi, dobře krmitelní, welsh cob má vysokou akci v klusu (Jiskrová, Misař, 2001). •

Sekce A: Welsh mountain pony KVH tohoto typu je do 122 cm. Je to ušlechtilý a harmonický pony malého

čtvercového rámce. Má ušlechtilou hlavu podobnou arabské (Jiskrová, Misař, 2001), která je malá a suchá, dlouhý a dobře nesený krk, jemný kohoutek, svalnatou, silnou a dobře vázanou horní linii, delší a kulatou záď (www.welsh-cz.info), delší skloněnou, svalnatou plec (Jiskrová, Misař, 2001), hluboký hrudník s dobře klenutými žebry, fundament dlouhý, suchý s dobře tvarovanými, tvrdými kopyty. Jsou povolena všechna zbarvení, kromě strakoše (www.welsh-cz.info). •

Sekce B: Welsh pony Je to pony středního rámce, KVH 123 – 137 cm (Jiskrová, Misař, 2001), popis

tohoto typu je stejný jako pro sekci A, ale tento pony by měl být více jezdeckého typu, s jezdeckým pohybem, přiměřenou kostrou a ovalením, tvrdý, pevně stavěný a s výrazem poníka (www.welsh-cz.info). •

Sekce C: Welsh pony typu cob KVH je do 137 cm a popis je víceméně stejný jako pro welsh cob, který se od

tohoto typu liší především rámcem (Jiskrová, Misař, 2001). •

Sekce D: Welsh cob Ušlechtilý a harmonický pony středního rámce, KVH od 137 cm výše (Jiskrová,

Misař, 2001). Obecně to má být silný, tvrdý, aktivní, co nejmohutnější pony s poníkovským výrazem (www.welsh-cz.info). Má ušlechtilou, rovnou, případně štičí hlavu, delší, silnější a klenutý krk, nevýrazný kohoutek, delší hřbet, pevná bedra, širší, kratší, osvalenou záď. Plec je strmější a svalnatá, hrudník hluboký, široký a klenutý, kratší a zavalitější trup, fundament silnější, delší a suchý s dobrými a tvrdými kopyty

37

(Jiskrová, Misař, 2001). Někdy se mohou objevit na nohou jemné, hedvábné rousy. Ze zbarvení jsou povoleny všechny barvy, kromě strakošů (www.welsh-cz.info). •

WPBR: Welsh Part-Bred Podílový velš nemá pevně danou KVH. Hlavní podmínkou, aby mohl být kůň

označen jako WPBR, je minimálně 12,5 % registrované velšské krve, tzn. musí mít ve svém rodokmenu ze strany matky, otce nebo obou alespoň 12,5 % velšské krve (www.welsh-cz.info). 3.2.21.3

Využití

Velští poníci jsou všestranně využitelní, vhodní pro všechna odvětví jezdeckého sportu, pro využití v běžném jezdectví a rekreaci i pro vozatajství (www.aschk.cz).

38

3.3 Nejvýznamnější chovy koní v České republice

obr. 1: Mapa ČR s vyznačenými hřebčíny a hřebčinci

Zdroj: http://www.luko2.com/images/mapy/info_mapa_ceska_republika.jpg 3.3.1

Národní hřebčín Kladruby nad Labem Hřebčín v Kladrubech je nejstarším velkým hřebčínem na světě. Leží v Labské

nížině nedaleko Pardubic (www.nhkladruby.cz)40). 3.3.1.1

Historie Už v roce 1560 se v Kladrubech nacházel dvůr a obora s chovem koní.

Pardubické panství pak bylo prodáno a v roce 1563 zde císař Maxmilián II. založil hřebčinec. V roce 1579 byla císařem Rudolfem II. tato obora povýšena na císařský dvorní hřebčín. Císař Rudolf zde často pobýval, a proto si zde nechal vybudovat i zámek. Zámek je jednopatrový a sloužil většinou k ubytovávání hostů. K zámku patří i kostel a vedle byly přistavěny provozní budovy jako jízdárna, kovářská dílna a dům pro správce hřebčína. Zámek byl několikrát přestavován a také byl stižen požárem, který poničil celý areál. Josef II. ale nechal areál obnovit a byly vystavěny nové empírové stáje. Zámek zůstal v majetku císařské rodiny až do konce habsburské monarchie (www.nhkladruby.cz)18). V roce 1918 se hřebčín dostal do státní správy

39

a novým úkolem byla produkce plemenných hřebců pro zemský chov a držení stáda kladrubských vraníků a běloušů. Vraníci byli později z Kladrub rozprodáni. Do 90. let 20. století zde bylo chováno i stádo chladnokrevných a plnokrevných klisen. Obě stáda byla později rozprodána a dostihové stáje zrušeny. V roce 1995 byl starokladrubský kůň vyhlášen národní kulturní památkou (Dušek a kol., 2011). 3.3.1.2

Chov V kladrubském hřebčíně je ustájeno základní stádo starokladrubských běloušů –

plemenní hřebci, chovné klisny, hříbata do odstavu, sportovní koně a koně na prodej. Odchov hříbat probíhá v nedaleké stáji Padock a v odchovně v Selmicích se odchovávají v oddělených stádech 3 ročníky mladých koní a jsou zde i teplokrevné klisny. Selmice a hřebčín jsou vzdáleny asi 4 km a spojuje je lipová alej, vedoucí přes pastviny. V Josefově, který je vzdálenější, jsou klisny jalové nebo nízkobřezí. V Kladrubech se tedy nachází stádo kladrubských běloušů a menší stádo českého teplokrevníka (www.nhkladruby.cz)18). Dnes se zde chová asi 80 klisen kladrubského bělouše v tradičních liniích Generale, Generalissimus, Sacramoso, Favory a nová linie Rudolfo (Dušek a kol., 2011). 3.3.2

Hřebčín Slatiňany Město Slatiňany leží ve východních Čechách zhruba 15 km jižně od Pardubic

(www.mapy.cz). 3.3.2.1

Historie Hřebčín ve Slatiňanech se nachází na severním okraji města v zámeckém parku

a byl založen již v roce 1898 jako zámecký hřebčín. Jeho základem byly dostihové stáje a stáje pro koně chované pro parforsní hony. Tyto stáje i panství patřily rodině Auerspergů. Po druhé světové válce se z Průhonic u Prahy do Slatiňan po kopytě přestěhovalo stádo starokladrubských vraníků. Ve slatiňanském hřebčíně pokračovala jejich regenerace a vznikl Státní pokusný hřebčín ve Slatiňanech. V roce 1948 byl hřebčín opět přejmenován a to na Výzkumnou stanici pro chov koní ve Slatiňanech. Regenerace kladrubských vraníků byla ukončena v roce 1973 a Výzkumná stanice ukončila výzkumnou činnost v roce 1992 (www.nhkladruby.cz)20). Ke slatiňanskému hřebčínu patří výcvikové středisko v nedalekém Heřmanově Městci a hříbárna v oboře ve Slavicích. Tento hřebčín patří pod Národní hřebčín Kladruby nad Labem, je to jeho „odštěpný závod“. V 80. letech byla ve Slatiňanech zřízena centrální testovací stanice

40

pro mladé hřebce (CTSH), která sloužila pro teplokrevné a chladnokrevné hřebce slatiňanského hřebčína a splňovala všechny podmínky standardnosti. Nyní se testace provádí pokaždé jinde a stanice ve Slatiňanech slouží k výcvikovým účelům (Dušek a kol., 2011). 3.3.2.2

Chov Ve Slatiňanech se chovají tradiční linie starokladrubských vraníků a to: Solo,

Sacramoso, Siglavi Pakra a Romke (Dušek a kol., 2011). Vraníci se ve Slatiňanech chovají už 67 let, ale historie jejich chovu sahá až do roku 1579, i když byl v roce 1931 téměř zlikvidován. V roce 1939 začal profesor Bílek s regenerací vraného stáda v Průhonicích a v roce 1945 byli koně přestěhováni do Slatiňan. Na regeneraci se podíleli kladrubští bělouši, lipický vraník Siglavi Pakra a fríský hřebec Romke, kteří založili nové linie (www.nhkladruby.cz)20) . 3.3.3

Hřebčín Napajedla Napajedla jsou obec nacházející se asi 15 km jihozápadně od Zlína

(www.mapy.cz). 3.3.3.1

Historie Hřebčín Napajedla byl založen v roce 1886 Aristidem Baltazzim (Misař, 2011),

který se přiženil do rodiny majitele napajedelského panství. Pocházel z vlivné vídeňské rodiny a byl velkým dostihovým nadšencem (www.napajedlastud.com)19). Vlastnil také úspěšnou dostihovou stáj (Misař, 2011). Baltazzi po smrti původního majitele převzal panství a začal s přestavbou původních stájí pro skot na boxová ustájení pro plnokrevné koně. Hřebčín se nachází v zámeckém areálu, kam patří ještě anglický park, a později byly zbudovány ještě další stájové objekty na soutoku Moravy a Dřevnice nazvané Lesy a Menšov, další objekt nazvaný Skály, který byl později převzat tlumačovským hřebčincem a v roce 1910 byly postaveny stáje na Pěnném (www.napajedlastud.com)19). Oficiální název hřebčína v té době byl Hřebčín Napajedla Aristida Baltazziho a byl zachován až do roku 1918. V okolí Napajedel jsou pro chov výkonných koní mimořádně vhodné podmínky – klimatické i půdní. V roce 1914 byl rozkvět hřebčína pozastaven několika událostmi – válkou a úmrtím zakladatele, ale negativní vliv se projevil až později. Po válce rostla zadluženost hřebčína a bylo nutné zredukovat chovné stádo. Zbytek chovného stáda byl později odkoupen státem, který vyrovnal dluhy a hřebčín měl opět lepší zázemí (Misař, 2011). V roce 1937 se hřebčín

41

přejmenoval na Státní plnokrevný hřebčín v Napajedlích a stal se státním ústavem pro chov koní pod ministerstvem zemědělství ČSR, které se zasloužilo o import nových chovných klisen (www.napajedlastud.com)19). Druhá světová válka hřebčín Napajedla příliš nezasáhla (Misař, 2011), koně byli před válečnou frontou ukryti na různých místech republiky (www.napajedlastud.cz)19). Krátce zde pobýval i transport kořistních plnokrevníků z Maďarska, který byl po válce vypátrán, a jako reparační požadavek doplnili napajedelský chov noví koně. Od poloviny 20. století začala růst chovná základna ostatních hřebčínů, ale napajedelští plnokrevníci si uchovali především svoji kvalitu. Později se začala zvyšovat i konkurenceschopnost, zapříčiněná především importem nových koní a také zvýšeným počtem startů zahraničních koní v českých dostizích (Misař, 2011). V roce 1992 byl hřebčín privatizován a přejmenován na Hřebčín Napajedla a. s. (www.napajedlastud.com)19), a tím se zkomplikovala finanční situace hřebčína. Od roku 2005 je hřebčín opět soukromým zařízením a nynější majitelé odpověděli na potřebu investovat do zařízení i zkvalitnění stáda (Misař, 2011). 3.3.3.2

Chov V napajedelském hřebčíně se chovají angličtí plnokrevníci. Z jejich chovu

pochází kvalitní koně, kteří vyhrávali dostihy u nás i v zahraničí. Od založení hřebčína se zde vystřídalo několik generací koní, mnoho plemeníků a narodilo se mnoho hříbat, která se později stala vítězi známých dostihů (Misař, 2011). Napajedelský hřebčín je v současnosti největší zařízení, kde se chová anglický plnokrevník. Cílem je produkce kvalitních dostihových koní – na rovinné dostihy i steeplechase a v budoucnosti by se měl zaměřit i na chov koní pro všestrannost (www.napajedlastud.cz)55). 3.3.4

Hřebčín Equus Kinsky Hřebčín se nachází nedaleko Chlumce nad Cidlinou, zhruba 25 km od Pardubic

(www.mapy.cz). 3.3.4.1

Historie Chov Kinských koní existoval zřejmě již v roce 1611 v hřebčíně Obora, který

byl spolu s chlumeckým panstvím definitivně převzat rodinou Kinských (Misař, 2011). Hřebčín Equus Kinsky byl založen v roce 1832, kdy hrabě Oktavián Kinský nechal vystavět hřebčín Ostrov, který je od Chlumce nad Cidlinou vzdálen asi 4 km. V tu dobu také hrabě založil plemennou knihu koní Kinských. V roce 1843 nechal hrabě v lukách u Chlumce zbudovat závodiště a v roce 1846 se zde konaly první dostihy (podle

42

anglických pravidel, včetně steeplechase). Po komunistickém puči se změnila správa hřebčína a koně byli rozprodáni nebo kříženi s teplokrevníky. Sjednocení chovu nastalo až koncem 60. let díky Státnímu statku Chlumec nad Cidlinou. V roce 1953 hrozil plemeni zánik, chov byl rozdělen do několika statků. V roce 1991 byl díky několika nadšencům chov zachráněn, koně byli skoupeni a nyní se úspěšně prezentují na různých závodech, soutěžích a výstavách. Hřebčín organizoval i některé sportovní a společenské akce, např. Jezdecké dny, které se původně konaly v Kladrubech nad Labem, pak byly zrušeny a v roce 2004 se opět vrátily do Kladrub. Jednou za dva roky se zde také konaly Slavnosti koní Kinských. V roce 1995 byla založena Česká parforsní společnost, která zde uspořádala první poválečný parforsní hon (www.equus-kinsky.cz). 3.3.4.2

Chov V hřebčíně se chová plemeno Kinských koní, kteří se vyznačují zbarvením

plavák nebo izabela, ale objevují se i hnědáci se zlatým odleskem. Nyní je v plemenné knize přibližně 110 klisen a 10 plemenných hřebců a také hříbata v odchovu a koně ve výcviku. Z chlumeckého chovu pochází i několik vítězů Velké pardubické, jsou to Magyarád, Sláva, Pohanka, Norma, Nestor. I nyní jsou tu koně, kteří sklízí úspěchy v různých jezdeckých odvětvích od westernové drezury, přes parkur až ke drezurním úlohám (www.equus-kinsky.cz). 3.3.5

Hřebčín Albertovec Hřebčín se nachází v malé obci Albertovec vzdálené asi 15 km od Opavy

(www.mapy.cz). 3.3.5.1

Historie Albertovec byl založen jako panský dvůr již v roce 1818 Eduardem, knížetem

Lichnovským. Byl významným hospodářským centrem a sídlem panství. Lichnovští vlastnili dvůr až do konce druhé světové války a po válce, v roce 1952, sem bylo přemístěno

chovné

stádo

ze

zrušeného

vojenského

hřebčína

v Hostouni

(www.albertovec.cz)13). Původní stádo klisen v Hostouni bylo tvořeno převážně klisnami z hřebčína Radovec, které měly vysoký podíl krve anglického a arabského plnokrevníka. Hlavním úkolem hřebčína Albertovec byla produkce kvalitních plemeníků pro zemský chov (Dušek a kol., 2011). V roce 1955 byl ukončen odběr remont armádou a od té doby byl chovný cíl hřebčína podřízen potřebám teplokrevného chovu. Základ teplokrevného stáda tvořily klisny polokrevných kmenů Furioso,

43

Przedswit a Star of Hannover, které postupně nahrazovaly kořistní klisny. Teplokrevné stádo bylo postupně sjednocováno na typ kmene Furioso. V době kolektivizace se plošně zmohutňovalo a tento proces se nevyhnul ani teplokrevníkům z Albertovce. Později rostl zájem o jezdecký sport, a proto rostly i požadavky na výkonnost koní ve sportu. Ke stádu bylo dovezeno několik trakénských klisen, později byl ke klisnám připařován plemeník tehdy neperspektivního hanoverského koně. Albertovský chov má významnou pozici ve šlechtění českého teplokrevníka. Albertovec měl vliv i na vývoj jezdeckého sportu v ČR, byla zde zřízena dráha pro steeplechase cross country. Během privatizace bylo teplokrevné stádo redukováno a tím se snížila i jeho kvalita. V hřebčíně bylo i stádo anglických plnokrevníků, kteří se využívali jako korektoři vlastností. V roce 1962 bylo zahájeno sjednocování plnokrevného stáda klisen. V chovu byly používány i klisny z napajedelského hřebčína a klisny importované z Irska, SSSR a Polska. V rámci pozdější privatizace bylo stádo plnokrevníků redukováno a potom bylo zrušeno. (Misař, 2011). 3.3.5.2

Chov Hřebčín Albertovec chová teplokrevníky. Od roku 2006 se pracuje na obnově

původních rodin teplokrevného stáda a výběru klisen podle původu a výkonnosti. Sjednocení stáda probíhá pomocí připařování hanoverských a trakénských hřebců. V dalších fázích budou připařováni hřebci s výkonnostně špičkovými původy a tradičních hannoverských a trakénských i dalších teplokrevných sportovních plemen, jako jsou holštýn, KWPN nebo Selle Francais (www.albertovec.cz)14). Obnova plnokrevného stáda je kvůli vysokým finančním nárokům spíše nereálná, ale nyní je zde obnovená tréninková stáj steeplerů (Misař, 2011). 3.3.6

Zemský hřebčinec Písek Hřebčinec se nachází v západních Čechách v obci Písek (www.mapy.cz).

3.3.6.1

Historie První zmínky o píseckém hřebčinci, tehdy „Stanovišti hřebců v Písku“ ve městě

ve Švantlově dvoře, pochází z roku 1811. Současný areál byl vybudován v roce 1902 a byl postaven s ohledem na zdravé ustájení plemenných hřebců, což znamená: světlé, vzdušné a prostorné stáje, součástí areálu jsou krytá a otevřená jízdárna, objekt inseminačního střediska, izolační stáj a honosná správní budova. Jediným problémem areálu je, že k němu nepřiléhají žádné pozemky, na kterých je možná práce v terénu. Při

44

zakládání hřebčince měla vliv na chov koní armáda, a to až do roku 1924, kdy hřebčín přešel do civilní správy. Hlavním úkolem hřebčince bylo zajišťování plemenných hřebců pro potřeby zemědělství nebo armády. Ke krytí těchto potřeb byli používáni hřebci vlastního chovu, kteří byli odchováváni na hříbárnách, nebo importovaní plemeníci. Hřebčinec byl státním podnikem až do roku 1960, později byl převeden pod Státní plemenářskou správu. V roce 1991 se stal odštěpným závodem Státní plemenářské správy a od roku 1993 je to opět samostatný státní podnik (www.zemskyhrebcinecpisek.cz). Ke hřebčinci patří hříbárna Nové dvory, připojená v roce 1952 (Dušek a kol., 2011), založená v roce 1878 a jejíž pastviny mají dobrý vliv na tvorbu kostry mladých hřebečků (www.zemskyhrebcinecpisek.cz), a hříbárna Humňany (Dušek a kol., 2011), která byla připojena v roce 1946 a funguje od roku 1948 (www.zemskyhrebcinecpisek.cz). 3.3.6.2

Chov V hřebčinci se chovala jak chladnokrevná tak i teplokrevná plemena. Aby chov

vyhověl požadavkům armády i zemědělců, byli sem importováni hřebci různých plemen, teplokrevná mohutná plemena (oldenburg, hanover, anglonorman) pro potřeby armády a chladnokrevná (belgická a norická) pro uspokojení zemědělců. Samozřejmě se zde využívali i plemeníci domácího chovu. Dnes se zde nachází zástupci různých plemen, najdeme zde české teplokrevníky, všechna tři chladnokrevná plemena, Shagyaaraby, huculy, haflingy a welshské i shetlandské pony. Většina těchto plemeníků je zařazena

v akceleračních

programech

svých

plemenných

knih

(www.zemskyhrebcinecpisek.cz). Stav hřebců je přibližně shodný se stavem v Tlumačově (70 – 100). V píseckém hřebčinci se každý rok konají mezinárodní aukce, a proto je zde i obchodní stáj (Dušek a kol., 2011). 3.3.7

Zemský hřebčinec Tlumačov Tlumačov je obec, nacházející se zhruba 17 km od Zlína (www.mapy.cz).

3.3.7.1

Historie První zmínky o tlumačovském dvoře jsou již z roku 1490. V roce 1667 byl na

panském dvoře v Tlumačově chován černý dobytek a ovce a pro tento účel sloužil až do roku 1720. Později byl dvůr přestavěn na hřebčinec pro 115 hřebců. Od roku 1921 bylo plánováno zřízení jednoho velkého zemského hřebčince pro oblast Moravy a Slezska. Po dlouhém hledání byl v roce 1923 koupen tlumačovský dvůr s dalšími objekty: Skály,

45

Buňov,

Terezov

a Otrokovice,

který

měl

i výhodnou

pozici

(www.hrebcinectlumacov.wz.cz). Hřebčinec v Tlumačově byl založen sloučením hřebčinců v Hejčíně a Hodoníně. V roce 1925 byla dokončena přestavba a mohli sem být přestěhováni hřebci. Pro ustájení koní sloužily hlavně objekty Tlumačov, Buňov a Skály, ostatní objekty byly pro zemědělskou výrobu. V roce 1930 zde byl Ministerstvem zemědělství zřízen chov chladnokrevníků, který byl ve druhé polovině 40. let přestěhován do nově vybudovaného objektu Peškov a v roce 1968 byl rozprodán a zanikl (Dušek a kol., 2011). V roce 1960 sem byl přemístěn chov klusáka z Olomouce. Klusáci byli nejprve ustájeni na Peškově a později na Skalách (www.hrebcinectlumacov.cz), později k nim byly přidány klisny z Maďarska, Ruska, Německa a Švédska. Kvalitu klusáckého chovu dokazují výsledky ze závodů, kdy v letech 1961 – 1993 byli 21krát vítězi Československého klusáckého Derby právě koně z Tlumačova (Dušek a kol., 2011). V roce 1961 byl přejmenován na Státní plemenářský ústav Tlumačov, v roce 1965 byl hřebčinec sloučen s JZD, čímž se zvětšila jeho výměra a v roce 1967 byl sloučen se SPÚ Napajedla. V roce 1991 se Tlumačov osamostatnil od Plemenářského podniku Tlumačov a od roku 1993 je to samostatný státní podnik. Oproti

původnímu

hřebčinci

má

jen

objekty

Tlumačov,

Buňov

a Skály

(www.hrebcinectlumacov.wz.cz). 3.3.7.2

Chov V současné době se zde chová 70 – 100 hřebců všech plemen, teplokrevných,

chladnokrevných i pony, importovaných i českého chovu (Dušek a kol., 2011).

46

3.4 Současná situace a stavy koní v České republice 3.4.1

Současná situace V současné době je chov a šlechtění koní převážně v soukromých rukou.

Z tohoto důvodu zanikla většina státních hřebčínů a jejich vliv na vlastnosti koní téměř vymizel. Na jednu stranu díky tomu dnešní chovatelé obohatili plemennou skladbu koní v ČR o různá dovezená plemena, ale na druhou bohužel klesla chovatelská kázeň a respekt k Zákonu o plemenitbě hospodářských zvířat č. 154/2000 Sb. Důsledkem toho je nárůst koní bez plemenné příslušnosti. Tento zákon změnil i organizaci chovu koní. Vznikla uznaná chovatelská sdružení, která řídí šlechtění jednotlivých plemen, vypracovávají šlechtitelské programy a garantují jejich realizaci a spravují plemenné knihy. Některá sdružení mají mezinárodní autoritu a některé jsou samy touto autoritou (PK starokladrubského koně, PK koně Kinských, atd.) (Misař, 2011). Koně jsou v České republice oblíbení a jejich počty stále stoupají. V dnešní době jsou koně využíváni především pro sport a volný čas (www.eagri.cz). Zvláštní úlohu v chovu a šlechtění koní mají Zemský hřebčinec Písek, Zemský hřebčinec Tlumačov a Národní hřebčín Kladruby nad Labem a také 12 uznaných chovatelských sdružení (www.equichannel.cz). Z plemen chovaných v ČR patří čtyři plemena do genetických zdrojů a jsou to: starokladrubský kůň, českomoravský belgik, slezský norik a huculský kůň (www.eagri.cz). Chov koní v ČR spadá pod ministerstvo zemědělství, které pověřilo Českomoravskou společnost chovatelů (ČMSCH), jež zajišťuje ústřední evidenci všech druhů hospodářských zvířat. ČMSCH dále pověřila Ústřední evidenci koní vedením evidence všech plemen koní, kromě klusáků a anglických plnokrevníků. Plemenné knihy anglických plnokrevníků a klusáků vedou Jockey Club ČR a Česká klusácká asociace. Plemenné knihy ostatních plemen vedou různá uznaná chovatelská sdružení, která byla uvedena u každého plemene samostatně (www.uek.cz). 3.4.2

Současné stavy koní Početní stavy koní v České republice se od roku 1996 stále zvyšují

(www.eagri.cz). Ústřední evidence koní (ÚEK) jako státní úřad funguje od roku 2001. Od roku 2001 jsou vedeny záznamy o počtech všech koní (ÚEK). Český statistický úřad (ČSÚ) vede záznamy pouze o koních využívaných v zemědělském sektoru a ne

47

o koních využívaných pro hobby aktivity obyvatelstva, tudíž se počty koní podle ÚEK a ČSÚ liší (www.eagri.cz). Podle ÚEK je k 31.12. 2011 zapsáno 76365 koní a od roku 2001 je to nárůst téměř o 43 000 kusů. Stavy koní v jednotlivých letech jsou uvedeny v grafu. Počet koní podle ÚEK

31 .1 2.

20 01 31 .1 2. 20 02 31 .1 2. 20 03 31 .1 2. 20 04 31 .1 2. 20 05 31 .1 2. 20 06 31 .1 2. 20 07 31 .1 2. 20 08 31 .1 2. 20 09 31 .1 2. 20 10 31 .1 2. 20 11

90000 80000 70000 60000 50000 40000 30000 20000 10000 0

obr. 2: Počty koní podle ÚEK

Zdroj: ÚEK Počty koní podle ČSÚ 35 30

v tis. ks.

25

27

26 21

20

20

21

23

28

30

31

24

20 15 10 5 0 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011

obr. 3: Počty koní podle ČSÚ

Zdroj: ČSÚ (http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/zem_cr) V grafech je vidět rozdíl mezi daty ČSÚ a ÚEK, které je zapříčiněno evidencí koní podle ČSÚ pouze jako hospodářských zvířat. Proto jsou stavy koní podle ČSÚ nižší nyní téměř o 40 tisíc kusů. Pro zajímavost přidávám graf stavů koní podle ČSÚ v letech 1990–2000.

48

Počty koní podle ČSÚ 30

27 25

25

23 21 19

v tis. ks.

20

24

21 18

18

1994

1995

19

19

1996

1997

15 10 5 0 1990

1991

1992

1993

1998

1999

2000

obr. 4: Počty koní dle ČSÚ (1990 – 2000)

Zdroj: ČSÚ (http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/zem_cr)

obr. 5: Tabulka vývoje počtů koní různých plemen

Zdroj: SVZ Koně 2010 (http://eagri.cz/public/web/file/100000/KONE_12_2010.pdf) Plemenná skladba koní, vyjádřená v procentech, se téměř nemění. Mění se pouze počty koní a přibývají nová plemena, která se u nás chovají, ale nemají zde

49

vedenou plemennou knihu, ani nejsou uznaná (příkladem je např. vzrůstající obliba westernových plemen, jako quarter horse nebo apaloosa).

obr. 6: Plemenná skladba koní v ČR

Zdroj: SVZ Koně 2010 (http://eagri.cz/public/web/file/100000/KONE_12_2010.pdf) Z grafu je vidět, že nejpočetnějším plemenem chovaným u nás je český teplokrevník. Jen o procento méně je tu koní bez plemenné příslušnosti, což jsou různí kříženci, kteří nemají jasný původ a jsou výsledkem chovatelské nekázně. Další plemeno, které je na třetím místě, je anglický plnokrevník, který je chován pro dostihy. Ostatní koně jsou přibližně ve stejném zastoupení. Vůbec nejvyšší početní stav byl podle ČSÚ v roce 1926, kdy bylo na území ČR cca 456 tisíc koní. Počet koní se v letech 1921–1951 držel kolem 400 tisíc a po roce 1951 se začal postupně snižovat (www.cszo.cz).

50

4

ZÁVĚR Z historického hlediska má v Českých zemích chov koní dlouhou tradici. Koně

se dlouhou dobu využívali v zemědělství, dopravě, ať osobní nebo nákladní, a nyní se jejich využití v těchto oblastech stalo především okrajovou záležitostí a více se využívají pro zábavu lidí, jako volnočasová aktivita. Stručné historii jsem se věnovala v první části. Ve druhé části jsem popsala uznaná plemena koní v ČR. Většina těchto plemen je buď původně česká, popř. pochází z okolních států, které dříve byly nějak spjaty s Českou republikou (Rakousko–Uhersko, Československo) a nebo zde mají významné uplatnění (anglický plnokrevník, klusáci). Ve třetí části jsem zhodnotila fungující a významná zařízení, zabývající se chovem koní. Se změnou politického režimu přešel chov koní do soukromých rukou a většina státních hřebčínů a hřebčinců zanikla nebo se potýká s různými, především finančními, problémy. Pro další vývoj chovu koní u nás by to mohla být potencionální hrozba. Ve čtvrté části jsem zhodnotila současný stav chovu koní, především početní stavy a plemennou základnu ČR. Početní stavy koní od poloviny 90. let stále stoupají a stoupající tendence je předpokládána i do dalších let. Koně v dnešní době zažívají jakousi renesanci. Lidé se stále častěji chtějí vrátit k přírodě a kořenům a koně jsou pro ně dobrým prostředkem. V současnosti se u nás chová mnoho plemen koní a dnešní tendence jsou snížit počet koní bez plemenné příslušnosti, kteří jsou důsledkem chovatelské nekázně a je snaha udržovat plemena čistokrevná. Čtyři plemena jsou zařazena v genetických zdrojích. Zařazení do genetických zdrojů má význam v udržení původních typů koní, kteří se u nás chovali dříve. Chov je organizovaný a o plemena se starají uznaná chovatelská sdružení, která vedou plemennou knihu, nebo jen existují sdružení, která sdružují chovatele daného plemene.

51

5

POUŽITÁ LITERATURA 1. DLABOLA, O. Shagya – arab: Jiný to arab!!. Koně v akci 2011: 13. mezinárodní výstava o koních a lidech. 2011. s. 15. 2. DUŠEK, J. a kol. Chov koní v Československu. 1. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1992. 176 s. ISBN 80-209-0168-X 3. DUŠEK, J. a kol. Chov koní. 3. přepracované vydání. Praha: Nakladatelství Brázda, s. r. o., 2011, 400 s. ISBN 80-209-0388-4 4. HOŠÁK, S. Tradiční chovy: Historie chovu koní na našem území, Historie chovu koní po vzniku Československa, Chov koní po druhé světové válce. Koně v akci 2010: 12. mezinárodní výstava o koních a lidech. 2010. s. 8 – 11. 5. JELÍNEK, J. Huculský kůň: Chráněný genetický zdroj. Koně v akci 2011: 13. mezinárodní výstava o koních a lidech. 2011. s. 16. 6. KOUBEK, K. et al. Speciální zootechnika: Chov koní. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, n. p., 1955, 849 s. 7. MISAŘ, D. Vývoj chovu koní v Čechách, na Moravě a na Slovensku. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Brázda, s. r. o., 2011, 296 s. ISBN 978-80-209-0383-9 8. MISAŘ, D., JISKROVÁ, I. Chov a šlechtění koní. 1. vyd. Brno: MZLU v Brně, 2001, 170 s., ISBN 978-80-7157-510-8 9. PICKERALOVÁ, T. Encyklopedie koní a poníků. Praha: Nakladatelství Slovart, s. r. o., 2004, 384 s. ISBN 80-7209-555-2 10. Anglický plnokrevník [online]. Renáta Kolářová, 18.3. 2011 [cit. 2012-01-13]. Dostupné z: http://www.ifauna.cz/clanek/kone/anglicky-plnokrevnik/5754/ 11. Arabský plnokrevník [online]. Marina Novotná, 12.8. 2010 [cit. 2012-01-13]. Dostupné z: http://www.achpak.cz/?id=16&clid=83 12. Arabský

kůň

[online].

[cit.

2012-01-17].

Dostupné

z:

http://www.aschk.cz/index.php?plem=arab 13. Areál Albertovec / Historie Albertovce [online]. [cit. 2012-01-28]. Dostupné z: http://albertovec.cz/areal-a-okoli/historie-a-budoucnost-albertovce/historiealbertovce/ 14. Areál Albertovec / Současnost hřebčína [online]. [cit. 2012-01-28]. Dostupné z: http://albertovec.cz/hrebcin/o-hrebcinu/soucasnost-hrebcina/ 15. Českomoravský belgický kůň [online]. 2.11. 2007 [cit. 2012-01-17]. Dostupné z: http://www.chladnokrevnici.info/readarticle.php?article_id=43

52

16. Český

sportovní

pony

[online].

[cit.

2012-01-18].

Dostupné

z:

http://www.aschk.cz/index.php?plem=csp 17. Hafling

[online].

[cit.

2012-01-19].

Dostupné

z:

2012-01-25].

Dostupné

z:

2012-01-27].

Dostupné

z:

http://www.haflingove.cz/hafling.html 18. Historie

[online].

[cit.

http://www.nhkladruby.cz/historie 19. Historie

[online].

[cit.

http://www.napajedlastud.com/cs/o-nas/historie 20. Historie hřebčína

Slatiňany [online]. [cit. 2012-01-26].

Dostupné z:

http://www.nhkladruby.cz/historie-2 21. Historie

hřebčince

[online].

[cit.

2012-02-02].

Dostupné

z:

Dostupné

z:

http://www.hrebcinectlumacov.wz.cz/ 22. Historie

chovu

koní

[online].

[cit.

2012-02-01].

http://www.zemskyhrebcinecpisek.cz/ 23. Historie moravského teplokrevníka [online]. [cit. 2012-01-26]. Dostupné z: http://www.moravskyteplokrevnik.cz/historie-moravskeho-teplokrevnika/ 24. Historie plemene [online]. [cit. 2012-01-23]. Dostupné z: http://www.icscr.cz/ 25. Huculský

kůň

[online].

[cit.

2012-01-23].

Dostupné

z:

http://www.genetickezdroje.cz/index.php?p=kone_hucul 26. Chladnokrevná plemena koní [online]. [cit. 2012-04-09]. Dostupné z: http://genetickezdroje.cz/index.php?p=kone&site=default 27. Chovný cíl In: Řád plemenné knihy plemene Slovenský teplokrevník chovaný v ČR

[online].

[cit.

2012-02-01].

Dostupné

z:

http://www.studbookcs.cz/doc/rad2.pdf 28. Chovný

cíl

[online].

11.4.

2009

[cit.

2012-01-23].

Dostupné

z:

http://www.schkk.cz/dokumenty/Dokumenty-SCHKK/01_Chovnycil_20100110.pdf 29. Chovný cíl a šlechtitelský program [online]. 28.4. 2010 [cit. 2012-01-18]. Dostupné

z:

http://www.cspony.estranky.cz/clanky/dokumenty-a-

prihlasky/chovny-cil-a-slechtitelsky-program.html 30. Chovný cíl, šlechtitelský program [online]. [cit. 2012-02-02]. Dostupné z: http://www.nhkladruby.cz/prilohy/radpk.pdf 31. Chovný cíl, Šlechtitelský program, Řád plemenné knihy [online]. [cit. 2012-0202]. Dostupné z: http://www.welsh-cz.info/dokumenty/rpk-wp-upravy-2009.pdf 53

32. Chovný cíl a plemenný standard plemene moravského teplokrevníka [online]. 23.3.

2010

[cit.

2012-01-26].

Dostupné

z:

http://www.moravskyteplokrevnik.cz/chovny-cil-a-plemenny-standard/ 33. Chovný cíl a Šlechtitelský program [online]. [cit. 2012-01-25]. Dostupné z: http://minihorse.aspone.cz/pkminihorse.pdf 34. Chov ČSP [online]. Ing. Stanislav Hošák [cit. 2012-01-18]. Dostupné z: http://www.cspony.estranky.cz/clanky/chov-csp.html 35. Inzerce

koní

[online].

[cit.

2012-01-23].

Dostupné

z:

http://www.schkk.cz/inzerce.php 36. Irský

tinker

[online].

18.7.

2007

[cit.

2012-01-23].

Dostupné

z:

http://www.stallion.estranky.cz/clanky/encyklopedie-plemen/irsky-tinker.html 37. Irský cob [online]. Renáta Kolářová, 11.3. 2010 [cit. 2012-01-23]. Dostupné z: http://www.ifauna.cz/clanek/kone/irsky-cob/5091/ 38. Klusák. In: Situační a výhledová zpráva koně [online]. 12/2008 [cit. 2012-0123].

Dostupné

z:

http://eagri.cz/public/web/file/3000/kone_12_2008_oprava_druha.pdf 39. Lipický

kůň

[online].

[cit.

2012-01-25].

Dostupné

z:

http://www.schlk.wbs.cz/Lipicky-kun.html 40. Národní hřebčín Kladruby nad Labem [online]. [cit. 2012-01-25]. Dostupné z: http://www.nhkladruby.cz/kladruby-nad-labem 41. O plemeni

Shagya

arab

[online].

[cit.

2012-01-31].

Dostupné

z:

http://www.shagyaarab.org/?q=node/19 42. Počet koní v ČR stoupá aneb koně v číslech do roku 2010 [online]. Lucie Hladová,

18.2.

2011

[cit.

2012-02-07].

Dostupné

z:

http://www.equichannel.cz/pocet-koni-v-cr-stoupa-aneb-kone-v-cislech-doroku-2010 [online].

43. Původ

[cit.

2012-01-25].

Dostupné

z:

http://minihorse.aspone.cz/minihorse-1.aspx 44. Rasstandard

[online].

[cit.

2012-01-23].

Dostupné

z:

http://ics-

nederland.com/index.php?option=com_content&view=category&layout=blog&i d=10&Itemid=6 45. Řád PK [online]. [cit. 2012-03-30]. www.dostihyjc.cz/download/Rad_PK.doc 46. Řád

plemenné

knihy

[online].

[cit.

2012-01-31].

http://www.shagyaarab.org/dokumenty/rad_plemenne_knihy.pdf 54

Dostupné

z:

47. Řád

plemenné

knihy

[online].

[cit.

2012-01-31].

Dostupné

z:

Dostupné

z:

http://www.shetland.cz/schshp/dokumenty/rad_plem_knih.pdf 48. Slezský

norický

kůň

[online].

[cit.

2012-01-28].

http://www.aschk.cz/index.php?plem=sn 49. Slezský norik [online]. [cit. 2012-01-28]. Dostupné z: http://slezskynorik.konicci.cz/ 50. Slovenský teplokrevník [online]. [cit. 2012-02-01]. Dostupné z: http://slovenskyteplokrevnik.konicci.cz/ 51. Slovenský teplokrevník [online]. 23.3. 2011 [cit. 2012-02-01]. Dostupné z: http://casopis.planetazvirat.cz/110323-slovensky-teplokrevnik-1.html 52. Souhrn In: Situační a výhledová zpráva koně [online]. Prosinec 2010 [cit. 201202-07]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/100000/KONE_12_2010.pdf 53. Standard plemene [online]. [cit. 2012-01-23]. Dostupné z: http://www.icscr.cz/ 54. Stavy hospodářských zvířat – Česká republika [online]. 19.5. 2011 [cit. 2012-0208]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/zem_cr 55. Strategie

[online].

[cit.

2012-01-28].

Dostupné

z:

http://www.napajedlastud.com/cs/o-nas/strategie 56. Svaz chovatelů N, SN a ČMB – Českomoravský belgik – Řád PK [online]. [cit. 2012-04-11].

Dostupné

z:

http://www.schchk.cz/clanky/ceskomoravsky-

belgik/rad-pk/ 57. Svaz chovatelů N, SN a ČMB – Norik – Řád PK [online]. [cit. 2012-04-12]. Dostupné z: http://www.schchk.cz/clanky/norik/rad-pk/ 58. Svaz chovatelů N, SN a ČMB – Slezský norik – Historie [online]. [cit. 2012-0128]. Dostupné z: http://www.schchk.cz/clanky/slezsky-norik/historie/ 59. Svaz chovatelů N, SN a ČMB – Slezský norik – Řád PK [online]. [cit. 2012-0412]. Dostupné z: http://www.schchk.cz/clanky/slezsky-norik/rad-pk/ 60. Šlechtitelský program [online]. 11.4. 2009 [cit. 2012-01-23]. Dostupné z: http://www.schkk.cz/dokumenty/Dokumenty-SCHKK/02_Slechtitelskyprogram_20100110.pdf 61. Šlechtitelský program ČT [online]. 20.6. 2011 [cit. 2012-01-18]. Dostupné z: http://www.schct.cz/chov.php3 62. Šlechtitelský program, Chovný cíl [online]. [cit. 2012-04-12]. Dostupné z: http://www.haflingove.cz/dokumenty.html

55

63. Šlechtitelský program huculského koně [online]. [cit. 2012-01-23]. Dostupné z: http://www.hucul.net/slecht_prog.htm 64. Uznaná plemena, pro která se v ČR vede plemenná kniha [online]. [cit. 2011-0910]. Dostupné z: http://www.uek.cz 65. Velšská

plemena

[online].

[cit.

http://www.aschk.cz/index.php?plem=welsh

56

2012-02-02].

Dostupné

z:

SEZNAM OBRÁZKŮ obr. 1: Mapa ČR s vyznačenými hřebčíny a hřebčinci ................................................... 39 obr. 2: Počty koní podle ÚEK......................................................................................... 48 obr. 3: Počty koní podle ČSÚ ......................................................................................... 48 obr. 4: Počty koní dle ČSÚ (1990 – 2000) ..................................................................... 49 obr. 5: Tabulka vývoj počtů koní různých plemen ......................................................... 49 obr. 6: Plemenná skladba koní v ČR............................................................................... 50

57

SEZNAM ZKRATEK ASCHK ČR – Asociace svazů chovatelů koní ČR ČMB – českomoravský belgik ČMSCH – Českomoravský svaz chovatelů ČSÚ – Český statistický úřad KVH – kohoutková výška hůlková KWPN – Holandský teplokrevník OH – obvod hrudi Ohol – obvod holeně PK – plemenná kniha SPÚ – Státní plemenářský ústav ÚEK – Ústřední evidence koní

58

PŘÍLOHY obrázek 1: Anglický plnokrevník (Blue Coral IRE) ....................................................... 60 obrázek 2: Arabský plnokrevný kůň ............................................................................... 60 obrázek 3: Arabský kůň v tradičním postroji.................................................................. 60 obrázek 4: Českomoravský belgický kůň (2633 Amír) .................................................. 61 obrázek 5: Českomoravští belgici v postrojích............................................................... 61 obrázek 6: Český sportovní pony – hřebec 2887 Durango ............................................. 61 obrázek 7: Český teplokrevník – hřebec 2766 Quidam.................................................. 62 obrázek 8: Hafling – klisna Sigrune ............................................................................... 62 obrázek 9: Huculský kůň – hřebec 64 Goral XX............................................................ 62 obrázek 10: Typický Irský cob (hřebec Otis (FRA))...................................................... 63 obrázek 11: Irští cobové v tradičních vozech při putování kočovných irských rodin .... 63 obrázek 12: Klusák – klisna Pegasus Boko .................................................................... 63 obrázek 13: Klusácký dostih v sulce (klisna Pegasus Boko).......................................... 64 obrázek 14: Kůň Kinský (hřebec 718 Mineral) .............................................................. 64 obrázek 15: Lipický kůň (hřebec 1027 Incitato I CZ) .................................................... 64 obrázek 16: Lipičtí hřebci ve vídeňské Vysoké španělské jezdecké škole..................... 65 obrázek 17: Minihorse (hřebec 1500 Romeo) ................................................................ 65 obrázek 18: Spřežení minihorse...................................................................................... 65 obrázek 19: Moravský teplokrevník – hřebec North Star I MT ..................................... 66 obrázek 20: Norický kůň – hřebec 1594 Falstr............................................................... 66 obrázek 21: Norický kůň – těžký tah .............................................................................. 66 obrázek 22: Shagya arab – plemenný hřebec 2944 Shagya VII-CZ Kasr ...................... 67 obrázek 23: Shagya arab ve vytrvalostním závodě (hřebec Koheilan V- CZ Ursus) ..... 67 obrázek 24: Shetland pony.............................................................................................. 67 obrázek 25: Slezský norický kůň – hřebec 2823 Novic.................................................. 68 obrázek 26: Slezský norik v těžkém tahu – hřebec 2868 Nacho Salazar-ZV................. 68 obrázek 27: Slovenský teplokrevník – hřebec 1576 Lomicar......................................... 68 obrázek 28: Starokladrubský kůň (vraník) – hřebec Sacramoso Xedona VI - 9 ............ 69 obrázek 29: Čtyřspřeží kladrubských běloušů ................................................................ 69 obrázek 30: Welsh pony ................................................................................................. 69

59

obrázek 1: Anglický plnokrevník (Blue Coral IRE)

Zdroj: http://www.napajedlastud.com/cs/mdl/info/blue-coral-ire

obrázek 2: Arabský plnokrevný kůň

Zdroj:

http://www.jezdectvi.cz/kategorie.aspx/chov/clanek/viii--narodni-sampionat-

plnokrevnych-arabskych-koni

obrázek 3: Arabský kůň v tradičním postroji

Zdroj: http://horses.about.com/od/firsthorsephotogallery/ig/Horses-in-Costume/EAPromise-Native-Arab-Costume.-1PO.htm

60

obrázek 4: Českomoravský belgický kůň (2633 Amír)

Zdroj: http://www.hrebcinectlumacov.wz.cz/amir.htm

obrázek 5: Českomoravští belgici v postrojích

Zdroj: Vlastní foto, Formanský den Borová u Poličky 2010

obrázek 6: Český sportovní pony – hřebec 2887 Durango

Zdroj: http://www.cspony.estranky.cz/clanky/plemenni-hrebci.html

61

obrázek 7: Český teplokrevník – hřebec 2766 Quidam

Zdroj: http://www.hrebcinectlumacov.wz.cz/quidam.htm

obrázek 8: Hafling – klisna Sigrune

Zdroj: http://haflingove.cz/fotogalerie/09hradec_svod.html, foto: Zuzana Čapčuchová

obrázek 9: Huculský kůň – hřebec 64 Goral XX

Zdroj: http://sk.nztopolcianky.sk/index.php/sk/detail-chovkoni.html?horseid=64&plm=3

62

obrázek 10: Typický Irský cob (hřebec Otis (FRA))

Zdroj: http://icscr.cz/

obrázek 11: Irští cobové v tradičních vozech při putování kočovných irských rodin

Zdroj: http://cornerstone51.hubpages.com/hub/FANTASY-HORSESTHE-GYPSYVANNER

obrázek 12: Klusák – klisna Pegasus Boko

Zdroj: http://www.czetra.cz/

63

obrázek 13: Klusácký dostih v sulce (klisna Pegasus Boko)

Zdroj: http://www.czetra.cz/

obrázek 14: Kůň Kinský (hřebec 718 Mineral)

Zdroj: http://www.schkk.cz/fotoalbum/potomci-po-718-mineral/

obrázek 15: Lipický kůň (hřebec 1027 Incitato I CZ)

Zdroj: http://www.schlk.wbs.cz/1027-INCITATO-I-CZ.html

64

obrázek 16: Lipičtí hřebci ve vídeňské Vysoké španělské jezdecké škole.

Zdroj: http://neviditelnypes.lidovky.cz/kone-viden-a-vysoka-spanelska-jezdecka-skolafmr-/p_zviretnik.asp?c=A091213_103727_p_zviretnik_dru

obrázek 17: Minihorse (hřebec 1500 Romeo)

Zdroj: http://minihorse.aspone.cz/romeo.aspx

obrázek 18: Spřežení minihorse

Zdroj: http://fotozinkova.blog.cz/galerie/galerie-2010/pardubice-kone-vakci/obrazek/69557957, foto: Věra Zinková

65

obrázek 19: Moravský teplokrevník – hřebec North Star I MT

Zdroj: http://www.moravskyteplokrevnik.cz/hrebci-mt/north-star-i-mt/

obrázek 20: Norický kůň – hřebec 1594 Falstr

Zdroj: http://www.farma-bulovka.estranky.cz/fotoalbum/plemenici/plemenni-hrebci/

obrázek 21: Norický kůň – těžký tah

Zdroj: http://casopis.planetazvirat.cz/090316-noricky-kun-1.html

66

obrázek 22: Shagya arab – plemenný hřebec 2944 Shagya VII-CZ Kasr

Zdroj: http://www.hrebcinectlumacov.wz.cz/shagya.htm

obrázek 23: Shagya arab ve vytrvalostním závodě (hřebec Koheilan V- CZ Ursus)

Zdroj: http://www.vytrvalost.com/plemenici.asp

obrázek 24: Shetland pony

Zdroj: http://horsebreedslist.com/horse-breeds/84/shetland-pony

67

obrázek 25: Slezský norický kůň – hřebec 2823 Novic

Zdroj: http://www.hrebcinectlumacov.wz.cz/novic.htm

obrázek 26: Slezský norik v těžkém tahu – hřebec 2868 Nacho Salazar-ZV

Zdroj: http://www.equichannel.cz/chladnokrevni-kone-z-cech-a-moravy-dobyvaji-srn

obrázek 27: Slovenský teplokrevník – hřebec 1576 Lomicar

Zdroj: http://www.studbookcs.cz/

68

obrázek 28: Starokladrubský kůň (vraník) – hřebec Sacramoso Xedona VI - 9

Zdroj: http://www.nhkladruby.cz/img/image/2822

obrázek 29: Čtyřspřeží kladrubských běloušů

Zdroj: http://www.nhkladruby.cz/img/image/2657, foto: Běla Fialová

obrázek 30: Welsh pony

Zdroj: http://www.welsh-cz.com/images/gallery/2.jpg

69