Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat

Návrh jezdeckých tras v oblasti severní Moravy Diplomová práce

Vedoucí práce:

Vypracoval:

Doc. Ing. Iva Jiskrová, Ph. D. Brno 2007

Štěpánka Krátká

PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě bych chtěla především poděkovat Ing. Zdeňku Panskému za poskytnutí potřebných podkladů a materiálů k diplomové práci. Děkuji také Doc.Ing. Ivě Jiskrové, za vedení diplomové práce, cenné rady, připomínky a pomoc při jejím vypracování.

ABSTRAKT Na trhu cestovního ruchu roste zájem o formy odpočinku spojené pobytem na venkově s návratem k přírodě, mimo jiné také o agroturistiku a hippoturistiku. Na rozdíl od pěší turistiky nebo cykloturistiky donedávna neexistovala žádná specifická úprava pohybu jezdců na koních a z toho vyplývají mnohé problémy zpomalující rozvoj této formy cestovního ruchu. Proto v některých regionech začala vznikat síť jezdeckých stezek, které by měly tuto problematiku vyřešit. Postupně se stezky jednotlivých regionů propojují a časem by měly vytvořit ucelenou síť jezdeckých stezek po celé republice s návazností i na okolní státy jako je Rakousko, Slovensko a Polsko, kde již tento model hippoturistiky existuje. Z těchto důvodů se od roku 2005 začala také připravovat jezdecká stezka na severu Olomouckého kraje, která bude spojovat již existující stezku Pardubického kraje přicházející se Západních Čech s Jesenickou stezkou pokračující na východ ke slovenským hranicím. Náplní této diplomové práce je poskytnout ucelené informace o postupu při zřizování jezdecké stezky a jezdecké stanice (turistického centra). Jde o reálné poznatky nashromážděné při realizaci projektu Sněžnické stezky v oblasti Kralického Sněžníku, jejímž zřizovatelem je Ing. Zdeněk Panský, a která by měla být uvedena do provozu v létě 2007. Klíčová slova: koně, jezdecké stezky, jezdecké stanice, agroturistika, hippoturistika.

ABSTRACT On the market of tourism there are growing interest in ways of relaxation which is related with a stay in the village, where live is connected with a nature. By the way increasing interest are also in agrotourism and hippotourism. The specific modifications of movement of riders were not along until recently and the specific modifications for the hiking and the cycling have created, that is difference between riding and hiking, cycling. The results of this situation are many problems, which hinder from development of this way of tourism. That is why, In some region, the net of riding path have been creating, which they could solve these problems. Step by step the riding path in various regions have been puting thought. In the future the riding path should form

the coherent net of riding path all over the Czech Republic and it should be with conccurence with surrounding countries such as the Austria, the Slovakia and the Poland, where the model of hippotourism is existing. For this reasons on the north of Olomouc region the hiding path have started to create since 2005. This the riding path will connect the riding path on the Pardubice region, which already have created. The riding path on the Pardubice region is coming from the west czech region and this riding path should be connected with the Jesenik riding path which pass the east Czech republic and the slovakia frontier bother. The Subject of this diploma work is : to provide global information about process forming of the riding path and the riding centrum. Everything is real informations which was collected when project was realized. The name of this project is Sněžnik path in area Kralický Sněžník and the path should be opened in summer 2007. The establisher of this project is Ing. Panský Zdeněk. Keywords: Horse, riding path, riding centrum, agrotourism and hippotourism.

OBSAH 1. ÚVOD……………………………………………………………... ….10. 2. CÍL PRÁCE…………………………………………………………..11. 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED…………………………………………….12. 3.1. Základní formy jezdecké turistiky………………………………..12. 3.2. Výběr koně pro jezdeckou turistiku…………………………… 12. 3.2.1. Některá plemena vhodná pro jezdeckou turistiku……………………….13.

3.3. Výcvik a trénink koně pro turistiku…………………………… 19. 3.4. Výstroj koně……………………………………………………...22. 3.5. Výstroj jezdce…………………………………………………….24. 3.6. Bezpečnost a ochrana před úrazy………………………………...27. 3.6.1. První pomoc……………………………………………………………..27. 3.6.2. Přenos nemocí…………………………………………………………...28.

3.7. Stezky…………………………………………………………….29. 3.8. Legislativní podmínky pro zřízení jezdeckých stezek…………...33. 3.9. Financování jezdeckých stezek…………………………………..37. 3.10. Vhodné období pro hippoturistiku……………………………...38. 3.11. Značení stezek…………………………………………………..39. 3.12. Napojení stanice na stezku……………………………………...44. 3.13. Stanice – agroturistická centra………………………………….45. 3.14. Táboření s koňmi mimo stanice…………………………...........46. 4. MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ………………………...48. 4.1. Zajištění a prostudování dostupné literatury s daným tématem….48. 4.2. Rozhodnutí a zhodnocení projektu na realizaci vlastní jezdecké stezky…………………………………………………………….49. 4.3. Terénní práce při trasování……………………………………….50. 4.3.1. Vyhledání vhodné trasy na mapě………………………………………..50. 4.3.2. Vlastní projetí stezky……………………………………………………51. 4.3.3. Vlastní vyznačení stezky v terénu a její zprovoznění……………...........52.

4.4. Zjištění majetkoprávních vztahů…………………………………53. 4.5. Zajištění fotodokumentace……………………………………….53. 5.VÝSLEDKY A DISKUSE……………………………………………55. 5.1. Sněžnická stezka…………………………………………………55. 5.2. Mapa Sněžnické stezky………………………………………......81. 5.3. Financování projektu……………………………………………..82. 6. ZÁVĚR………………………………………………………………..84. 7. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY………………………………85. 8. SEZNAM OBRÁZKŮ………………………………………………..87. 9. PŘÍLOHY…………………………………………………………….90.

1. ÚVOD Jezdecká turistika je jednou z možností trávení volného času ve společnosti koní. Je to alternativa pro všechny ty, kteří se nemohou nebo nechtějí věnovat jezdeckému sportu a přesto si rádi zajezdí v krásné přírodě. To bylo však donedávna spojeno s řadou problémů. Pokud totiž člověk opustil lokalitu domovské stáje s notoricky známými stezkami, které však stačily tak na dvouhodinové vyjížďky a chtěl se rozjet do kraje, musel se potýkat s řadou úskalí. Především provoz na našich komunikacích a bezohlednost řidičů činily z takového výletu nebezpečnou akci. Dále rozšiřující se pastvinářská činnost a s ní spojené pevné pastevní areály, případně soukromé vlastnictví některých pozemků a cest znemožňovalo pohyb v okolí většiny měst a obcí. Východiskem se zdá organizované putování po značených cestách po vzoru pěších a cykloturistů. Pravdou však zůstává, že představa skupiny jezdců na koních ve většině nezasvěcených vyvolá obrázek rozdupané cesty či pole a získání povolení pro pohyb na jejich pozemcích je těžké. Je nutné podotknout, že jezdecké turistice se zatím nevěnuje tolik lidí, aby toto byl vážný problém. Vážnějším se zdá neukázněnost, případně spory mezi pěšími a hippoturisty. Proto je snahou zřizovatelů, aby stezky pro koně nebyly souběžné se stezkami pro pěší a cyklisty a tam, kde to nejde jinak, je nutné zajistit dostatečnou šíři cesty pro bezpečné míjení. Výhodami zřizování těchto stezek jsou bezesporu zisky, které nová skupina turistů přinese do daného kraje, prodloužení turistické sezóny. Nejvýhodnější pro jezdeckou turistiku je totiž jaro a podzim a především podpora agroturistiky a ekoturistiky a s tím i podpora malopodnikatelů a drobných zemědělců. Je totiž potřeba vybudovat síť stanic, které poskytnou ubytování a stravu nejen jezdcům, ale především jejich koním a k tomu se menší farmy a zemědělské usedlosti hodí nejlépe. Jejich majitelé budou také odpovědni za stav a sjízdnost určitého úseku stezky, což by mělo vyvrátit obavy o stav používaných cest. Je totiž v zájmu uživatelů, aby byla stezka v co nejlepším pořádku. Cílem mé práce je poskytnout návod, jak při realizaci takovéhoto projektu postupovat od samotného nápadu, až po dokončení a otevření samotné stezky a stanice. A také rady pro zájemce o putování po hippostezkách od potřebného vybavení až po výběr a výcvik koně a především návod na bezpečný pohyb na stezce.

10

2. CÍL PRÁCE Cílem této diplomové práce je poskytnout ucelený návod zájemcům o provozování jezdeckých stezek, a to od počátečního rozhodnutí až po konečné vyznačení a zprovoznění stezky. Též poskytnou informace o provozování jezdeckých stanic, případně o táboření s koňmi mimo stanice ve volné přírodě. Dále je cílem skutečné vyznačení a zprovoznění jezdecké stezky v Olomouckém kraji mezi městy Červená Voda - Šanov, Staré Město pod Sněžníkem a Horní Lipová. Tato stezka má být propojením páteřní trasy Pardubického kraje končící v Šanově s Jesenickou stezkou na kterou se napojí v Horní Lipové.

11

3. LITERÁRNÍ PŘEHLED

3.1. Základní formy jezdecké turistiky Vycházky na koni jsou základem celé jezdecké turistiky. Pod tímto pojmem rozumíme ježdění v terénu, trvající 1 – 4 hodiny, kterým se překonává vzdálenost 7- 30 km a které má svou složku pohybovou, technickou a poznávací. Na vycházce získávají jezdci větší jistotu v sedle, učí se pravidlům jízdy v terénu, a pro většinu jízdárenských koní je to výborná rehabilitace. Koně totiž získávají na chodivosti a upevní se jim šlachový aparát, především hrudních končetin. Na vycházky se nevyžaduje žádná speciální výstroj koně. Pokud je v plánu přestávka, pak snad jedině ohlávka a vazák. Výlety a túry na koni jsou cesty v přírodě, trvající zpravidla celý den, při kterých se překonává od 30 do 70 km a mají všechny obsahové složky. Výstroj a výzbroj koní a jezdců musí být doplněna lékárničkou, pláštěnkou, stájovou ohlávkou a vazákem. Putování na koni. O putování hovoříme, když se spojí několik celodenních túr do jednoho celku. Putování může být organizované hvězdicově nebo řetězově. Organizačně je náročnější řetězové putování, vyžaduje totiž převezení vybavení do cílů jednotlivých etap. Pokud to není možné, musí jej jezdci vzít sebou. Tehdy je také třeba se rozhodnout, zda sebou vzít nákladního koně či zda naložit koně pod jezdci. U hvězdicového putování tyto starosti odpadají, protože je celé vázané na jedno středisko, kde jsou stáje i celý tábor, a ze kterého se potom pořádají túry do okolí (Hollý, 2003).

3.2. Výběr koně pro jezdeckou turistiku Jezdecká turistika a rekreační ježdění je jednou z mála možností využití koní, kteří se nehodí pro jezdecký sport. Plemenná příslušnost koně tedy není limitujícím faktorem výběru. Na světě existuje do 250 plemen koní a pony, přičemž většinu z nich lze pro rekreační ježdění využívat. Právě rekreační a turistické ježdění může být aktivitou, která může některé z nich zachránit před vyhubením.

12

Při výběru koně je třeba zohlednit především jeho povahu. Kůň pro turistické ježdění musí mít klidný a vyrovnaný charakter. Nemá být lekavý, kopavý a kousavý. Je jedině dobře, když se snese s jinými koňmi. Pro jezdeckou turistiku je charakteristický pobyt v přírodě. Proto by měl být kůň otužilý, se zdravýma nohama a pevnými kopyty. Měl by také být dobře krmitelný a nenáročný na stravu. Pro domácí držení koní na turistiku, potažmo vůbec pro zábavu, se proto nedoporučují koně ušlechtilých plemen, neboť vyžadují větší péči. Co se týká pohlaví, nejlepší na turistiku je valach. Klisna již méně, kvůli obdobím březosti a kojení, kdy se nedá a nemá příliš používat, a hřebce nelze používat vůbec. Vyžadují totiž od majitele osobitý a odborný přístup. Hřebci nejsou spolehliví a v přítomnosti říjících se klisen nohou být nebezpeční. Nejvhodnější jsou tedy valaši primitivních plemen – huculové a různí pony. Z plemen ušlechtilých jsou velmi dobří koně arabští. Všechna tato plemena vynikají nenáročností, tvrdostí, většinou je není třeba podkovávat a dobře se adaptují i na horší podmínky. Všechna jsou vytrvalá a je možné je používat i pro distanční soutěže a dostihy. V současnosti k nám začali pronikat i koně středoasijských plemen, kteří mají vynikající vlastnosti pro jezdeckou turistiku a rekreační ježdění (Hollý, 2003). 3.2.1. Některá plemena vhodná pro jezdeckou turistiku Jízda na koních pro turistické účely klade specifické nároky na koně a to jak po fyzické stránce, tak po stránce povahových rysů koně, především je míněn temperament, poslušnost, učenlivost a přizpůsobivost různým jezdcům. V počátečním výběru byla ihned vyřazena plemena naprosto nevhodná především díky dostupnosti a tím i vysoké pořizovací ceně. Pro další rozbor byla vzata v úvahu plemena, která již jsou v největší míře zastoupena na státní a regionální úrovni (Rozvojová marketingová studie Jihočeského kraje, 2005).

13

Anglický plnokrevník Toto plemeno je jedním z častých pro jeho dobré povahové vlastnosti a schopnost rychlého učení. Co je výhodou pro sportovní a profesionální jízdu, tj. velký temperament a soutěživost, není příliš vhodné pro amatérského jezdce – turistu, hrozí totiž nebezpečí nezvládnutí koně a s tím související rizika úrazů. Obecně lze tedy toto plemeno doporučit spíše pro klienty, kteří jsou zdatní po jezdecké stránce a mohou se prokázat praxí v jezdeckém klubu, popřípadě absolvováním alespoň základních zkoušek.

Ob. č. 1. Hřebec A 1/1, (www.blackhorse.estranky.cz). Český teplokrevník Toto plemeno je velice oblíbené pro své dobré vlastnosti, ale díky velkému rozšíření i pro příznivou pořizovací cenu. Český teplokrevník je kůň s dobrou tělesnou konstitucí, mnohými znaky upomínajícími na kočárové předky, ale s proměnlivou mechanikou pohybu. Je dost dlouhověký, má dobrou povahu, je vytrvalý, skromný, poměrně nenáročný. Temperament je klidný, ale živý. Sloužil původně jako armádní jezdecký kůň a byl skutečně všestranný. Nyní se v chovu prosazuje více jezdecký typ. Je to bezkonkurenčně nejrozšířenější plemeno využívané pro turistické jezdectví.

14

Ob. č. 2. Klisna Izabó, majitel Z. Panský, Staré Město, jaro 2007, foto autorka. Huculský poník Huculští koně (či poníci) jsou nenáročným plemenem vhodným například do podhorských či horských oblastí, pro svou nenáročnost jsou oblíbení i jako pracovní plemeno pro méně zátěžové práce. Výhodou je také velká odolnost a tvrdost rohoviny na kopytech, což v případě jízdy v přírodě snižuje nároky na pravidelné okování. Pro turistickou jízdu je třeba věnovat péči dobrému výcviku jednotlivých koní, neboť huculské plemeno je známo svou „tvrdohlavostí“ a zvýšenými nároky na výcvik. V každém případě je toto plemeno také často využíváno. Huculský kůň se řadí mezi primitivní plemena koní, která nejsou příliš vhodná pro sportovní využití. Rozhodně se o huculovi nedá říci, že je krásný a elegantní, ale v každém případě je spolehlivý, skromný, obratný, vytrvalý a vyniká klidným temperamentem.

Ob. č. 3. Huculský hřebec na Janově hoře, léto 2005, foto autorka. 15

Pony (Shetlandský, Welshpony apod.) Obecně o malých plemenech koní lze říci, že jsou vhodná spíše pro jízdárenskou turistiku, resp. vodění na lonži a to se zaměřením na menší děti. Pro svou nenáročnost a v případě dobrého zacházení i dobrou povahu jsou oblíbení spíše jako domácí mazlíček než jako užitkové zvíře. Nejrozšířenější plemena poníků v republice (čili především shetlandský a welshpony) jsou původem zvířata z extrémních podmínek a proto kladou zdaleka nejmenší nároky na krmení a ošetřování. S výjimkou zátěží na kamenitém terénu či dlažbě je v podstatě není nutno celý život kovat, pouze poskytovat základní ošetření kopytům.

Ob. č. 4. Welsh pony sekce D, plemenný hřebec H-S Lord Thomas, stáj Marvin, foto p. Mareček, (www.marvin-pretoria.cz) Quarterhorse Quarterhorse je obecně zažitý souhrnný název pro soubor plemen koní, která vznikla zpětnou domestikací zdivočelých koní v severní Americe. Často se také používá širší (a v podstatě přesnější) výraz westernová plemena. Patří mezi ně jak quarterhorse, tak i méně známá plemena jako např. Missouri foxtrott apod. Obecně nebývá s těmito plemeny koní špatná zkušenost ve vztahu k turistickému ježdění, ale vzhledem k poměrně vyšší pořizovací ceně (v poměru např. k Českému teplokrevníku) nebývají příliš často pro turistiku využíváni.

16

Ob. č. 5. Hřebec Quarterhorse, (www.romantik.cz). Tažná plemena Těžká tažná plemena (v České republice především belgici a norici) jsou koně, chovaní a využívaní především pro práci v zápřahu (tahání povozů, stahování dřeva apod.), ale paradoxně se velice dobře osvědčili i jako jezdečtí koně pro odpočinkovou turistiku. Jejich oblíbenost je dána především absolutně klidnou povahou a rozvážnými pohyby, což má blahodárné účinky na začínající jezdce, kteří mají tendenci děsit se každého prudšího pohybu a zpětně svým úlekem děsit i koně. Ačkoliv těžcí koně nejsou vhodní pro delší výlety či dlouhotrvající klus nebo dokonce cval, jejich oblíbenost mezi turisty je vysoká, neboť skýtají záruku bezpečí a pohodlí při pomalé jízdě. Často bývají využíváni pro hippoterapii.

Ob. č. 6. Valach Šony, majitel Z. Panský, Staré Město, jaro 2007, foto autorka.

17

Kříženci: Velice často bývají pro turistické ježdění využívání koně, kteří mají malou hodnotu z hlediska plemenného či chovatelského, ale obvykle bývají nejméně nároční a velice kvalitní právě pro okruh turistického ježdění. Častí jsou kříženci anglického plnokrevníka a českého teplokrevníka, relativně často jsou k vidění také kříženci těžkých plemen s českým teplokrevníkem. Tito kříženci jsou velice často využíváni pro oblast cestovního ruchu, neboť vzhledem k nízké pořizovací ceně jsou pro majitele či provozovatele menším rizikem. Obecně po zkušenostech provozovatelů stájí a turistických jízdáren nezáleží příliš na plemeni koně, pro cestovní ruch je v podstatě vhodná většina plemen z hlediska povahy, hlavním určujícím faktorem při výběru vhodných koní pro cestovní ruch je jejich náročnost z hlediska ošetřování a krmení a dále samozřejmě jejich pořizovací cena nebo lépe celková aktuální hodnota. Čím dražší a náročnější jedinec, tím méně je vhodný pro turistickou jízdu.

Ob. č. 7. Valach Mazel, majitel Z. Panský, Staré Město, jaro 2007, foto autorka. Průřezově mezi majiteli stájí se liší názory a zkušenosti poměrně markantně. Někteří provozovatelé využívají téměř výhradně anglické plnokrevníky či české teplokrevníky, někteří shagya araby, mnohé stáje disponují směsí několika plemen, ale obecně tato zkušenost pouze potvrzuje fakt, že plemeno koně je až druhořadou záležitostí při výběru vhodných jedinců (Rozvojová marketingová studie Jihočeského kraje, 2003).

18

3.3. Výcvik a trénink koně pro turistiku I když se závěrečný výcvik koně pro horskou turistiku odlišuje od koně určeného pro rekreační ježdění a zábavné soutěže, základní výcvik mladého koně je v podstatě stejný. Jízda přírodou nabízí koním větší radost z pohybu, ale občas může být i hazardem. Znalost metod potřebných ke zvládnutí riskantních situací je nezbytná pro bezpečné cestování. Množství naježděných kilometrů a pobyt venku za každého počasí jsou tou nejlepší přípravou, jakou každý jezdec může svému koni dopřát Pokud máme nezkušeného koně, existuje mnoho věcí, které by jsme ho měli naučit ještě předtím, než opustí známé prostředí. Koně uvyklého ohlávce by jsme měli naučit klidně stát uvázaného, a to čím dál delší dobu. V rámci nácviku uvazujeme koně po dobu několika dní v domácí ohradě. Kůň musí být také obeznámen s každým druhem terénu, s nimž se během cesty může setkat, včetně močálů, potoků, půdních sesuvů, padlých stromů a zúžených stezek. Dokonce i klidný kůň by se mohl neznámé situaci stát nervózním a nevypočitatelným. Nezkušenému koníkovi pak jistě pomůže, když bude na své první cestě divočinou doprovázen zkušenými stájovými druhy. Často se stane, že je mladý kůň na ruce nucen projít přes nebo skrze překážky, které by nemusel s jezdcem na hřbetě zvládnout. Kůň si proto musí vypěstovat důvěru v jezdce a jezdec musí důvěřovat svému koni. Další důležitou zásadou je, že nikdy nesmíme svému koni umožnit, aby odmítl udělat to, o čem jsme přesvědčeni, že zvládne. Pomůže nám to předejít řadě problémů, protože náš kůň si uvědomí, že nás musí za všech okolností poslouchat. Na druhé straně však nikdy nesmíme po koni žádat něco, co je nad jeho síly, nebo to, na co nebyl připraven. Ztratil by totiž v nás potřebnou důvěru. Navykněme koně na jakýkoliv způsob omezení pohybu, který máme v plánu využívat během jízdy. Je bezpečnější navyknout koně na pouta nebo na pastvu u kolíku ve vlastní ohradě či na bezpečné pastvině, než ho to učit až někde na skalnaté horské louce. Kůň by také měl být zvyklý na nasedání z obou stran. Je totiž téměř nemožné nasednou na koně, pokud stojí na svažitém terénu. Kůň by měl být schopen snášet bez odporu provaz umístěný kolem ocasu nebo pod ním. To je totiž běžná záležitost při vedení soumara. Pokud náš vůdčí kůň není naučený aby zvedl ocas a nechal provaz spadnout, můžeme se stát účastníkem neočekávaného

19

rodea s vážnými následky. Začneme pracovat ve stáji nebo v ohradě. Vezmeme si krátkou násadu od koštěte nebo klacek, zvedneme koni ocas, zasuneme mu pod něj ze strany daný předmět a necháme ho tam. Kůň nakonec pochopí, že zvedne-li ocas, klacek vypadne. Když se kůň naučí nesvírat klacek ocasem, přejdeme k nácviku s provazem. Pokud náš kůň není zvyklý setkávat se s pěšími turisty s krosnami na zádech, psy, horskými koly nebo motorovými vozidly, navykací období na tyto neznámé podměty, které probíhá ve známém domácím prostředí, je více než žádoucí. Koně můžeme také připravit na opakované nocování v přírodě tím, že jej před vlastní výpravou vezmete na několik kratších výletů, a to včetně provizorního přespání. Obecně vzato – kvalitního koně pro jezdeckou turistiku je třeba naučit zvládnout všechno, s čím se může v přírodě setkat, a to včetně nakládání a cestování v přepravníku, klidného stání na uvazišti, návyku na pouta na nohou a pastvu u kolíků a procházení stojatou i tekoucí vodou. Neměly by ho vzrušovat zvuky vydávané pouzdrem na mapu nebo pláštěnkou jezdce, lekat se náhlých pohybů ptáků, psů, divoké zvěře a nečekané přítomnosti cyklistů či motocyklistů (Stejskalová, 2005). Koně, se kterým uvažujeme o tom, že vyrazíme v létě na několikadenní putování je potřeba dobře fyzicky připravit. Nelze očekávat perfektní výkony od zvířete překrmeného (nebo naopak podvyživeného), které jde ven maximálně dvakrát do týdne. Je určitě prospěšnější jezdit každý den hodinu, než jednou týdně celý den. Udržet koně v dobré kondici znamená rovněž dobře ho krmit a koně by měli mít nepřetržitě přístup k čerstvé pitné vodě (Poláková, 2000). Jak často a jak trénovat záleží na několika faktorech. Jednak na koni – jeho stáří, zkušenosti a typu, dále na terénu, ve kterém jezdec koně připravuje a na dosaženém stupni výcviku. Je-li trénink příliš náročný, zvyšuje se riziko poranění, jako je natažení šlach. Jezdec si musí uvědomit, že kůň nemá takové ambice jako člověk a dělá jen tolik a poslouchá jezdce jen dokud může. Doporučuje se být flexibilní, koně sledovat a tréninkové zatížení aktuálně přizpůsobit. Zároveň je třeba umět sladit krmnou dávku s úrovní fyzického zatížení. Cílem je zvýšit u koně produkci energie, která pomůže vyrovnat se s námahou a také koně připravit po stránce psychické. Každý organismus má svou určitou maximální hranici potenciálních schopností. Pokud této hranice pomocí tréninku dosáhneme, je to jeho výkonnostní vrchol a dále již neexistuje prostor na další zvyšování výkonu, aniž by kůň nebyl dlouhodobě přetěžován. Takový kůň je velmi náchylný k infekčním onemocněním, protože imunitní systém přetěžováním trpí (Burdová, 2003). 20

Základní trénink: V první etapě jsou to středně dlouhé vyjížďky v klidnějším tempu za účelem dosažení uvolněnosti a pohyblivosti kloubů. U koně, který dlouho nechodil pod sedlem k navyknutí na váhu jezdce. Ve druhé etapě je trénink intenzivnější, aby zesílilo svalstvo a podpořil se krevní oběh a srdce. Jakmile kůň dosáhne kondice na úrovni náročnosti požadovaného výkonu, nastává třetí etapa, fáze udržování dosažené kondice. Kůň může být udržován ve výborné kondici a nemusí trénovat denně. Optimální frekvence je 4x týdně. Jako u každé jezdecké disciplíny je výrazným motivačním faktorem výcviku koně pestrost. I každodenní pohyb v přírodě se může stát pro koně monotónní aktivitou a není divu, když časem ztrácí jiskru. Jezdec by měl do tréninku zařadit drezurní práci na jízdárně, eventuálně skokovou gymnastiku nebo lonžování. Pro posílení vzájemné důvěry je velice přínosnou aktivitou práce s koněm ze země. Průměrná tepová frekvence je u koně 36 – 48 tepů za minutu, dechová 8 -16 a normální tělesná teplota se pohybuje v rozmezí 37,5 – 38,2 °C. Každá změna kondice se projeví změnou těchto hodnot. Tepová a dechová frekvence může být po zátěži vyšší než sto, ale hodnota dechové frekvence nemá být vyšší než tepová. V takovém případě to ukazuje na vyčerpání (Burdová, 2003). Možný tréninkový plán pro tůry delší jak třicet km: - pondělí – koně odpočívají, protože v neděli hodně pracovali - úterý – pátek – hodina běžné práce denně (jízdárenská, drezurní, skoková nebo vyjížďky) - sobota – začínáme 15 km v tempu do 7 km/hod - neděle – 30 km v tempu 6 km/hod Pokud má mít naše tůra více jak 30 km, musíme koně připravovat tolik týdnů, kolik bude mít trať desítek kilometrů nad třicet. To znamená, že další týden zůstává práce uprostřed týdne stejná, ale v sobotu přidáme pět kilometrů a v neděli deset. Tak pokračujeme, dokud nemáme potřebnou délku. Pokud se tedy chceme zúčastnit pochodu na 70 km, připravujeme koně 4 týdny. První týden v sobotu 15km, v neděli 30. Druhý týden v sobotu 20, v neděli 40, třetí týden v sobotu 25 a v neděli 50 km. Čtvrtý týden v soboru 30 a v neděli 60 km. Další týden můžeme absolvovat 70 kilometrový výšlap. 21

Platí to pro netrénovaného jízdárenského koně. Samozřejmě, že trénovaný arab, který běhá distanční dostihy, může na takovou cestu vyrazit přímo ze stáje bez nějaké větší přípravy. Také se doporučuje, aby kůň po absolvování jízdy nad 80 km aktivně odpočíval tolik dní, kolik bylo desítek kilometrů nad třicet (Hollý, 2003).

Ob. č. 8. Dlouhé putování je náročné nejen pro koně, proto by i jezdci měli trénovat kondici., foto Z. Panský, léto 2006.

3.4. Výstroj koně A)

Uzdění:

Uzdění má být co nejjednodušší. Čím méně má kůň na hlavě řemínků, tím lépe. Mnoho jezdců nepoužívá nánosník. Pokud jde o udidla, je lepší silnější, protože tenké udidlo může poranit koutky. V případě, že jde o koně, který vyžaduje tvrdší uzdění, je vhodné použít např. mechanické hakamore. Jednak se jezdec vyhne poranění koutků, dále koni nic nepřekáží v tom, aby se cestou pohodlně napil nebo si kousnul trávy a při tom je dobře pod kontrolou (Burdová, 2003). Jednotlivé typy uzdění, včetně jejich vhodnosti pro použití při turistickém ježdění, podrobně popisuje Hollý (2003) a lze je najít také ve většině ostatních publikacích o ježdění na koních. Při rekreačním ježdění a jezdecké turistice nikdy neuvazujeme koně za uzdečku nebo otěže. Pokud kůň nemá speciální pochodovou ohlávku, požívanou v bývalé 22

československé armádě, musíme mu pod uzdečkou či uzdou ponechat ohlávku. Za nejvhodnější je považována ohlávka provazová. Na ohlávce je potřeba mít připevněný dostatečně dlouhý a pevný úvazný provaz – vazák (Hollý, 2003). B)

Sedla.

Úvodem je třeba říci, že rekreační ježdění můžeme provozovat v jakémkoliv sedle, které koni vyhovuje. Jestliže se ale chceme věnovat také jezdecké turistice a máme možnost volby, zvolíme raději sedlo kozlíkové. Hmotnost jezdce i nákladu rozkládá rovnoměrněji, na větší plochu, a vlastní konstrukce sedla obvykle dovoluje připevnit všemožné propriety, potřebné pro pobyt v přírodě. Do skupiny kozlíkových sedel patří všechny typy sedel vojenských, s nejrůznějšími úpravami bočnic a rozsoch, všechny typy sedel husarských, ruská vojenská sedla, kozácká a mongolská sedla, tzv. sedla McClellan a také sedla nákladní. V našich podmínkách je nejdostupnějším kozlíkovým sedlem tzv. „vojenský bok“. Jedná se o německé vojenské sedlo vz. 25, které se dá nejlépe upravit pro potřeby turistiky (Hollý, 2003). Nejvhodnější je pořídit si specielní sedlo pro jezdeckou turistiku. Sedlo je konstruované tak, aby byla váha jezdce dostatečně rozložena a předešlo se otlakům. Delší sedlo je nevhodné pro koně s krátkým hřbetem, protože zasahuje až na citlivé bederní partie. Sedlo umožňuje jezdit s „dlouhou nohou“. U nás se hodně používá McClellan a jeho modifikace. A pro celodenní práci na koni bylo vyvinuto sedlo westernové. Na kratší vzdálenosti se dá použít i anglické školní sedlo, samozřejmě dobře padnoucí (Burdová, 2003). Dnes přicházejí do módy sedla australská. V principu se jedná o sedla s anglickou kostrou, upravená na terénní ježdění a připevnění nákladu. Dají se poznat podle „uší“ na přední rozsoše, stabilizující sed jezdce při nenadálém zastavení koně (Hollý, 2003). Hollý (2003) dále velmi pečlivě popisuje balení a upevnění nákladních sedel, včetně způsobu balení a upevnění bandalírů, jejich obsahu a rozmístění na sedle. Také zde najdeme podrobný popis sedlových doplňků (jako jsou dečky, podbřišníky, třmeny apod…) a způsobu jejich použití při turistickém ježdění.

23

3.5. Výstroj jezdce Oblečení musí být účelné, pohodlné, pevné, bezpečné a v neposlední řadě i estetické. Účelnost plyne z požadavků, které na oblečení klademe – jeho prvořadým cílem je chránit organismus před nepříznivými povětrnostními vlivy, před účinky slunce, větru, chladu a deště. Proto jej musíme vybírat s ohledem na roční dobu a počasí. Obecné požadavky na oblečení pro jezdeckou turistiku: Dávat si pozor na nepromokavý materiál – většinou bývá i neprodyšný. V dokonale nepromokavém oblečení člověk „promokne“ zevnitř. Pláštěnka, která sahá jezdci ke kolenům, je zbytečná. Déšť mu díky ní stéká na sedlo a po kolenou i do holínek či bot. Nepromokavý jezdecký plášť má správně sahat po paty, má mít volnou záložku a vzadu rozparek. V horní části je ukončen v úrovni lopatek, na ramenou je potom z prodyšného, často síťovaného materiálu, s nepromokavou pelerínou. Všem těmto požadavkům vyhovují pláště z olejované textilie, importované z Austrálie. Jejich jedinou nevýhodou je, že jsou poměrně těžké. V zimě se jezdí v krátkém kožíšku nebo v prošívané větrovce a zateplené obuvi. Podmínkou jsou též prošívané oteplovací kalhoty. Oblečení má být pohodlné. Nemá být těsné, nesmí omezovat krevní oběh ani pohyb. Díky těsnému oblečení mnohdy dochází i k odřeninám. Pozor na hrubé švy uvnitř kalhot. Ideální střih kalhot je takový, kdy vnitřní šev v rozkroku přechází dopředu na střed kolenního kloubu. Naprosto nevhodným materiálem na jezdecké kalhoty je materiál neprodyšný, např. koženka. Převážně se tedy pro ježdění používají úpletové bavlněné kamaše. Jsou praktické a pohodlné. Pohodlné by mělo být i spodní prádlo. Při volbě obuvi je třeba kromě pohodlí přihlédnou i k bezpečnosti. Pokud se používají běžné třmeny, má být podrážka jezdecké obuvi z jednoho kusu, od špičky po patu hladká. Podpatek je druhou bezpečnostní podmínkou, hlavně u začátečníků. Brání totiž vklouznutí nohy do třmene. Tím se docílí toho, že jezdci při eventuálním pádu nezůstane noha ve třmeni. Proto jsou velmi vhodné kovbojské boty s přehnaně špičatou špičkou – jezdec lehce najde ztracený třmen, vysoký podpatek zabrání vklouznutí nohy do třmenu. V souvislosti s bezpečností jízdy se často hovoří o správné pokrývce hlavy. Při základním výcviku a ježdění na jízdárně je požadavek jednoznačný – přilba! U

24

rekreačních forem jezdecké turistiky je riziko poranění podstatně menší než na jízdárně, především proto, že jezdíme spíše krokem. Před povětrnostními vlivy hlavu nejlépe chrání klobouk se širokou krempou. Brání zatékání vody za límec, chrání proti slunci, větvím stromů i před odletujícím blátem z kopyt koní. Požadavky na estetičnost oděvu se podřizují osobnímu vkusu jezdce. Musíme mít na paměti, že korektní jezdecké oblečení působí v přírodě rušivě, neesteticky. Barvy tedy volíme tak, aby byly v souladu s přírodou. Je doporučena buď turistická nebo westernová výstroj jezdce, protože se do přírody hodí nejvíce a zároveň nejvíce vyhovuje požadavkům na rekreační ježdění (Hollý, 2003). Výstroj a výzbroj pro jednotlivé druhy jezdecké turistiky: Požadavky na výstroj a výzbroj se liší podle toho, o jakou akci se jedná, zda jedeme pouze na krátkou vyjížďku, nebo několikadenní putování mimo civilizaci s naloženým koněm. Tab. Č. 1. Výstroj a výzbroj pro jednotlivé formy jezdecké turistiky pro přizpůsobené německé vojenské sedlo. Sedlový doplněk a jeho obsah Vych. Dij. Puh. Pur. Pre. Bandalír Pláštěnka

?

+

+

+

Jed

Stanový dílec

-

-

+

+

Dvo

Nepromokavá deka na koně

-

-

-

+

Jed

Rezervní části oblečení

-

-

-

+

jed

Čištění na koně

-

+

!

!

Jed

Přední a zadní rez. podkova

-

?

?

+

Jed

Podkováky, kladivo, kleště

?

+

+

!

Sku

Ozuby, klíč na ozuby

-

-

-

?

Sku

Nýty, drát, jehla, řemínky

-

-

+

+

Sku

-

?

?

+

Jed

Levá př. sedlová brašna

Pravá př. sedlová brašna Hygienické potřeby

25

Humánní a vet. lékárnička

-

!

-

!

Sku

Rezervní prádlo

-

-

-

+

Jed

Šicí a osobní potřeby

-

-

?

+

Jed

Jídelní miska, ešus, nůž, příbor

-

?

+

+

Jed

Potraviny, polní láhev

-

?

+

+

Jed

Obročnice, PVC vědro

-

-

?

+

Jed

Sekera, soubor map

-

-

?

+

Sku

Rezervní části uždění

?

?

+

+

Sku

Ohlávka, vazák, řemen

-

+

!

!

Jed

Spacák

-

-

-

+

Jed

Vak s rezervní dávkou ovsa

-

-

-

+

Jed

Podbřišník

-

-

-

+

Jed

Levá zadní středová brašna

Pravá zadní sedlová brašna

Zadní bandalír

Vysvětlivky: Vych – vycházka Dij – distanční jízda Puh – putování hvězdicové Pur – putování řetězové Jed – jednotlivec Dvo – dvojice Sku – skupina ? – může být ve výstroji + – má být ve výstroji ! – musí být ve výstroji - – není potřebné ve výstroji (Hollý, 2003)

26

3.6. Bezpečnost a ochrana před úrazy Koňská turistika může být již řazena mezi sporty či turistické činnosti se zvýšeným rizikem úrazu a proto je nutné v oblasti preventivních opatření dbát zvláštní pečlivosti. Nejčastějším důvodem úrazu při jízdě na koni je pád ze sedla. Méně častými příčinami úrazů jsou např. pokousání či pokopání koněm v boxu, srážka s větví či stromem v lesnatém terénu či jakékoliv jiné střety převážně s přírodními překážkami. Posledně jmenovaným se lze bez problémů vyhnout, pokud jezdec věnuje jízdě alespoň minimum pozornosti a sleduje, kam kůň míří, popřípadě poslouchá pokynů průvodce. Zmírnění rizika úrazu po pádu ze sedla je možné především dobrou přípravou jezdců pro terénní výjezd. Pokud návštěvníci přijedou již s tím, že umí jezdit na koních a nebudou požadovat trénink před vlastním výjezdem, je přesto nutné, aby průvodce zkusil se zájemci před vlastním výletem nejdříve krátkou projížďku po okolí centra nebo na jízdárně, aby zjistil alespoň přibližnou úroveň jezdeckých schopností a obecně způsob jízdy na koni (Rozvojová marketingová studie Jihočeského kraje, 2005).

3.6.1. První pomoc Vyjížďky, především však několikadenní jízdy, kladou na koně i jezdce vysoké nároky. Při rekreačním i turistickém ježdění opakovaně dochází k situacím, které vyžadují okamžitou pomoc ze strany jezdce. Ten by proto měl mít alespoň základní znalosti. Znalosti o správném postupu ošetření jsou často důležitější než mít s sebou velkou lékárnu, protože na mnoha místech lze potřebné prostředky rychle opatřit, ale člověk musí hlavně vědět, co potřebuje a jak to má použít. Většina všech poranění jezdců jsou způsobena úrazem při manipulaci s koňmi. Jakákoliv manipulace s koňmi porto vyžaduje velkou svědomitost a odpovědnost. Ošetření probíhá podle principů první pomoci při silničních nehodách, je třeba zároveň brát ohled na zvláštnosti jezdeckého sportu (Bartz, 2002). Je vhodné si dopředu nastudovat alespoň základy první pomoci při nejčastějších úrazech, a to jak koní tak i lidí. Z veterinárního hlediska je velmi dobrá publikace Než přijde veterinář, Bartz, 2002, případně i Péče o zdraví koně od Endeho, 2006.

27

Vybavení lékárničky pro turistickou vyjížďku: Do sedlové brašny dáme několik samodržících bandáží a nastříhaných kousků obvazové vaty (měly by postačit k vytvoření asi tří vrstev okolo končetiny koně) se sterilním krytem na rány, uložených v čistém sáčku. Tímto materiálem můžeme překrýt až do příchodu veterináře malé a středně velké rány, ke kterým může kůň v cizím prostředí přijít. Použitím obvazových balíčku z brašen několika jezdců můžeme ošetřit i velké rány, a to i u lidí. Materiál v automobilové lékárničce je pro ošetření velkých ran u koní nedostatečný (Bartz, 2002). Legislativa poskytování první pomoci: Poskytnout první pomoc člověku je ze zákona povinné. Nikdo však není právně povinen poskytnout první pomoc cizímu koni. Opatrovník koně (majitel stáje, cvičitel) je však v každém případě povinen poskytnout první pomoc, protože za koně převzal zodpovědnost. Za chyby, které se při první pomoci staly a nebyly způsobené hrubou nedbalostí nebo záměrně, však ošetřující osoba nezodpovídá. Pokud máme koni poskytnout potřebnou pomoc, neměly by být na překážku rozpaky. Pokud se člověk snaží z vlastního popudu koni poskytnout dobrovolně první pomoc, sám si nese následky svého případného poranění. Pokud je však o pomoc vyloženě požádán, ručí za jeho případné poranění majitel koně, popř. jeho pojišťovna. Pokud by měl během první pomoci nějaké výdaje, má právní nárok na jejich náhradu majitelem koně (Bartz, 2002). 3.6.2. Přenos nemocí Toto riziko vyplývá především z faktu, že každá stáj funguje v částečné izolaci od okolních zařízení a díky tomu si vytváří vlastní mikroklima a každé uzavřené stádo, resp. skupina koní má vytvořeny specifické protilátky proti virovým i bakteriologickým onemocněním. Tyto protilátky mohou být ale částečně, v extrémních případech i úplně neúčinné proti patogenním kmenům z jiných stájí. Riziko je tedy především u špatně doléčovaných koní či koní, chovaných v maximální izolaci, že budou po setkání se zvířetem ze vzdálené stáje napadeni přenosnou chorobou, popřípadě bude oslabena jejich imunita.

28

Toto riziko je největším negativem celé myšlenky vícedenních výletů na koních, neboť zvláště v případě vlastnictví dražších plemen koní majitelé nejsou ochotni si nechat ve svých prostorách ustájit zvířata z jiných farem či stájí. Opatřením ke zmírnění tohoto rizika je striktní vyžadování veterinárních průkazů koní, kteří budou v projektu zapojeni. Proto jsou veterinární průkazy všech koní nezbytným příslušenstvím průvodce a to především kvůli zamezení šíření stájové chřipky. Chřipka koní je virové onemocnění dýchacích cest, které je vysoce nakažlivé v rámci citlivé koňské populace. Tato nemoc se vyskytuje ve stále vyšším měřítku a stále častěji, přestože je vakcinace rozšířena po celém světě. Nemoc je typická svou vysokou nakažlivostí, ale nízkou úmrtností. Koně, kteří chřipkou onemocní jsou na několik týdnů vyřazeni z tréninku, ale většina z nich se zotaví a vrátí se do plné sportovní formy.Vysoká nakažlivost koňské chřipky však znamená značné ohrožení mezinárodního pohybu koní. Na trhu je množství vakcín proti koňské chřipce; většina z nich jsou vakcíny kombinované (např. chrání zároveň proti tetanu nebo herpesu apod.) (Rozvojová marketingová studie Jihočeského kraje, 2005).

3.7. Stezky Stezky slouží primárně pro pohyb jezdců na koních a proto jsou na ně kladeny poněkud odlišné požadavky než na pěší stezky nebo cyklotrasy. Kromě atraktivnosti okolního prostředí je nutno vzít v úvahu také faktor povrchu, který musí být pevnější, než minimální požadovaný pro pěší turisty, na druhou stranu se nemůže jednat o zpevněný povrch (asfalt, beton), v nezbytných případech jen kratší úseky. Obecně je požadováno minimálně 90 % nezpevněného povrchu, aby se dlouhodobým ježděním nepoškozoval pohybový aparát koně. Dále je nutno brát v úvahu vlastnickou strukturu majitelů pozemků, přes které jsou vedeny hippostezky. V cca 60 % se jedná o státní půdu (Státní pozemkový fond, Lesy České republiky), 30 % družstevní a firemní pozemky a 10 % pozemky ve vlastnictví fyzických osob. Obecně lze říci, že nejsnazší vyjednávání probíhají s vlastníky či nájemci státní půdy, největším problémem bývají soukromé subjekty, kdy převažují spíše drobní vlastníci. V obzvláště vyhrocených

29

případech je jednodušší soukromý pozemek obejít, než se snažit za každou cenu dojít ke kompromisu (Rozvojová marketingová studie Jihočeského kraje, 2005).

Povrchy jezdeckých stezek: 1. Z hlediska koní – tak jakou lidí i u koní je povrch důležitý a může výraznou měrou ovlivnit jejich zdraví a pohodlí. Tvrdý povrh šetří šlachy – šlachový aparát je nejméně namáhaný, ale dlouhotrvající vliv může poškodit klouby. Měkký nebo dokonce hluboký povrch sice šetří klouby, ale namáhá šlachy, může dojít k okulhání koně a jeho následnému vyřazení z provozu (http://hippostezky-vc.info). Tvrdý povrch – asfalt, zpevněné cesty, dlažební kostky, zámková dlažba, beton, skála, suché pole a louky: Asfalt: Výhody – šetří šlachy koní, lze po něm na krátké vzdálenosti klusat, v městské zástavbě nejvhodnější a nejpohodlnější povrch, často jediný možný (nekonfliktní). Nevýhody – okovaným koním klouže, vlhký či namrzlý klouže všem koním, kůň s nákladem se může pohybovat jen krokem, je nutná větší opatrnost, či sesednutí a vedení koně. Dlažební kostky, zámková dlažba, beton: Jsou obdobného charakteru, ale namoklé více kloužou. Nevýhody – žádný jezdec, který má před sebou dlouhou cestu, nebude chtít po takovém úseku jít jinak než v kroku, takový úsek proto bude nejen dlouhý, ale i nudný, pro jezdce i koně. Skála: Z tvrdých povrchů nejhorší možná varianta, zejména jedná-li se o tvrdší horniny. Nutí jezdce sesednout a koně vést, aby mu ulehčil. Výhody – v závislosti na hornině, pískovec je měkčí, pro koně pohodlný. Nevýhody – tvrdší horniny, vystupuje-li skála nad povrch, může neokovaným koním, nezvyklým tvrdému povrchu, způsobit otlaky, neopatrní koně můžou na takovém povrchu zakopávat, klouzat nebo se i zranit, skalnatý podklad značně zpomaluje rychlost, kterou se jezdci pohybují.

30

Je-li příliš sucho, lze za velmi tvrdý povrch považovat i neudržované louky a uježděné polní cesta (http://hippostezky-vc.info).

Pružný povrch – lesní cesty, pěšinky,louky, polní cesty, trávníky, hlinitopísčité cesty. Pružný povrch je pro jízdu na koni krajinou ideálním: Výhody – šetří klouby i šlachy, možnost pohybu v rychlejším tempu, příjemné i pro jezdce, často bývalé úvozové cesty. Nevýhody – za deště mohou rozmoknout a změnit se v hluboké cesty, u lesních cest jsou určitým nebezpečím vystouplé kořeny, po kterých koně mohou uklouznout.

Měkký povrch – za měkký povrch lze považovat zavlažovanou nebo namoklou louku, lesní cestu s měkkým podkladem. Měkký povrch je rovněž pohodlný a vhodný pro jezdeckou turistiku. Jeho jedinou nevýhodou je při déle trvajících srážkách nebezpečí podmáčení. Měkký povrch, jindy tak pohodlný, se změní v hluboký a často pro stezku naprosto nepoužitelný a nevhodný. U větších a porostem nechráněných svahů za deště svah klouže.

Hluboký povrch – podmáčené louky, bahnité výmoly či těžkou technikou porušené lesní cesty, zoraná a mokrá pole, jílovitý povrch, místa, kde se snadno drží voda. Hluboký povrch je takový, kdy se nohy koně boří a kůň se propadá výše jak po spěnkový kloub: Výhody – nepoužívaný ani pěšími ani cykloturisty, obvykle nevhodný i pro automobily. Nevýhody – větší námaha pro koně, kteří se boří, možné nebezpečí zranění z ukrytých kamenů, větví, skla, starých plechovek, železa jiného smetí z „divokých tábořišť“. Jde-li o část úseku stezky, jež lze v bezprostředním okolí obejít či která vzniká jen za určitých klimatických podmínek, lze ji dočasně uzavřít a uživatele upozornit a informovat o důvodu. Pokud lze najít náhradní cestu, měl by být tento úsek úplně vynechán a stezka vedena jinudy. Vznikají-li na rozměklé půdě louže, které lze vcelku dobře odhadnout pohledem a voda v nich je čirá, kůň jimi projde (http://hippostezky-vc.info).

31

Sypký povrch – štěrk, písek, kamínky. Písek, je-li vlhký, se může bořit, ale není-li hluboký, nemusí pro koně znamenat žádnou vyšší námahu při jeho přecházení. V lese se často nachází cesty zpevněné sypaným štěrkem různé velikosti. Není snadné určit, zda je horší štěrk menší či větší, ale menší štěrky jsou obvykle menším zlem a dají se lépe přejít. Nedlouhý úsek posypaný velkým štěrkem, lze vždy překonat krokem či sesednutím: Výhody – šetří půdní podklad, neudrží se v něm voda. Nevýhody – nepohodlný a velmi náročný pro překonání pro jezdce i koně pro svou nestabilitu, nebezpečí vzniku otlaku u koní, vzniku různých zranění od rozseknutí či natržení kůže až po hlubší rány, zaseknutí kamene mezi podkovu a kopyto, nebezpečí olámání kopytní stěny (zejména u neokovaných koní) a vyřazení koně z provozu (http://hippostezky-vc.info).

Ob. č. 9. Na kamenitém povrchu nebo příliš svažitém terénu je dobré koni ulehčit a jít vedle něj, léto 2006, foto Z. Panský.

2. Z hlediska přírody – z hlediska přírody a udržování krajiny je nejvhodnější takový povrch, který má pevný podklad, ale jehož horní vrstvy jsou pružné, dobře vsakují vodu a kořeny rostlin jej udržují dostatečně vlhký a pevný, a který je např. chráněný i stromy 32

seshora. Takový povrch nepodléhá snadno erozi, kterou může způsobit časté užívání ať už pěšími, cyklisty či jezdeckými turisty. Z hlediska ochrany přírody je třeba myslet na povětrnostní vlivy a zvláštnosti jednotlivých ročních období. V létě může být např. hliněný povrch ideální, ale na jaře a na podzim, kdy hodně prší či je sucho absolutně nevhodný, protože je buď podmáčený, a kopyta koní jej lehce naruší, nebo je suchý a drolí se – časté užívání může opět vést k narušení horní vrstvy a k jeho erozi. Na rizikových částech (bahnitých, náchylných k erozi) bude třeba stezku vysypat ochrannou vrstvou (http://hippostezky-vc.info).

Ob. č. 10. Ideálním povrchem pro koně je zatravněná polní cesta, léto 2006, foto Z. Panský.

3.8. Legislativní podmínky pro zřízení jezdeckých stezek V současné době neexistuje v České republice legislativa, která by se zabývala přímo problematikou pronájmu (půjčování) koní a jízdy na koních, částečně a spíše okrajově je to řešeno v jiných zákonech, především v zákoně o silniční dopravě, zákoně o lesích a samozřejmě občanském zákoníku. Obecně je kůň považován za movitý majetek a tudíž se na půjčování (pronájem) koní vztahují stejná pravidla jako na jakýkoliv jiný movitý majetek. Pronájem věcí movitých je živností volnou, na kterou se vztahují omezení podle živnostenského

33

zákona. Doplňující podmínky jsou dále v obchodním a občanském zákoníku, ale stále se jedná pouze o variantu pronájmu věci movité, resp. pronájmu dopravního prostředku. Chov koní nevyžaduje zvláštní povolení ani registraci, pokud se nejedná o chovné (plemenné) kusy, které podléhají registraci v plemenných knihách. Pro vlastní chov není ani nutné živnostenské oprávnění, pouze je nutné dodržovat základní pravidla vyplývající z legislativy na ochranu zvířat (Rozvojová marketingová studie Jihočeského kraje, 2005).

S problematikou turistiky na koni úzce souvisí následující legislativa: Veterinární zákon č. 286/2003 Sb. Zákon o myslivosti č. 23/1962 Sb. (vyhláška 134/1996 Sb.) Zákon o lesích č. 289/1995 Sb. Zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb., (168/2004, 218/2004) Zákon o veřejném stravování č. 258/2000 Sb. Obchodní zákoník (zákon č. 513/1991 Sb.) Novela zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, přijatá zákonem č. 85/2004 Sb. Živnostenský zákon (zákon č. 455/199l Sb.) Zákon o správě daní a poplatků č. 337/1992 Sb. Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů Silniční zákon č. 304/1997 Sb. (Program rozvoje Jihočeského kraje, 2004) Jezdectví a obecné užívání cest a lesů: Jízdu na zvířeti upravuje zákon č. 361/200 Sb., o provozu na pozemních komunikacích hned v několika ustanoveních. Z něhož vyplývá, že mimo komunikace jezdit na koni nelze, ledaže majitel příslušného pozemku (tj. louky, pole nebo lesa) k tomu dá souhlas. Porušení této povinnosti je přestupkem proti pravidlům silničního provozu. Povinnost „uklízet hromádky“ obecně stanovena Zákonem o pozemních komunikacích není, ten stanoví obecné povinnosti účastníka: chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat. Patrně bude rozdíl mezi ponecháním hromádky na lesní nebo polní cestě a jejím ponecháním

34

při průjezdu vilovou čtvrtí nebo zónou vyhrazenou pro hry dětí. Zákon nemůže upravit vše do detailu, ale dobře vychovaný jezdec ví, kdy je vhodné hromádku uklidit. Po stezkách pro cyklisty nesmí jezdec na koni. Tuto otázku upravuje paragraf 57 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Říká, že je-li zřízena stezka pro cyklisty, cyklista je povinen jí užít. Kromě cyklistů smějí stezku pro cyklisty nebo jízdní pruh pro cyklisty užívat ještě i osoby pohybující se na lyžích nebo kolečkových bruslích nebo obdobném sportovním vybavení. Při nejlepší vůli koně nelze považovat za obdobné vybavení jako kolečkové brusle nebo lyže, takže jezdci na stezku nesmějí (Anonym, 2004). Lesy zaujímají v České republice plochu více než 2600 tisíc hektarů, to je přibližně jedna třetina rozlohy území státu. Lesy, nakládání s lesy, ochrana lesů a hospodaření v lesích jsou právně upraveny zákonem č. 289/1995 Sb., o lesích. V lesích je zakázáno mimo lesní cesty a vyznačené trasy jezdit na kole, na koni na lyžích nebo na saních. Uvedeným zákonem výslovně stanovený zákaz v praxi z hlediska jezdectví znamená, že na koni je v lese zakázáno vjíždět do lesních porostů, tedy jezdit právě mimo zmíněné lesní cesty nebo vyznačené trasy. Není účelem lesního zákona ani zájmem orgánů státní správy a jistě ani zájmem vlastníků lesů znemožnit rekreační využívání lesů. Je však nutné rekreační aktivity v lesích přiměřeně usměrňovat tak, aby zájmy vlastníků lesů na ochraně lesů a zájmy veřejnosti na rekreačním využití lesů byly vyvážené. Kde je tedy možno

v lese jezdit na koni? Pod pojmem lesní cesty je v této

souvislosti třeba chápat všechny cesty v lesích, ať již katastrované (ty, které jsou vyznačeny v mapě katastru nemovitosti), nebo nekatastrované (ty, které jsou fakticky cestami, ačkoliv je na mapě katastru nemovitostí nenajdeme). Cestami je pro tento účel třeba rozumět také lesní průseky, svážnice a tzv. přibližovací linky, na kterých při jízdě na koni nemůže dojít k poškození lesního porostu ani půdního povrchu, alespoň ne způsobem, který by způsobil horší následek než působí např. přibližování dřeva. Vyznačenými trasami se rozumí např. stezky značené turistickými značkami, nebo přímo vyznačené pro daný účel. V našich podmínkách bohužel nejsou až na několik výjimek v lesích vyznačovány trasy pro různé druhy rekreačního využívání lesů, takže se na lesních cestách současně setkávají chodci, cyklisté, jezdci na koních, v zimě lyžaři a navíc také dopravní prostředky sloužící hospodaření v lesích.

35

V souvislosti s jezdectvím je třeba také uvést ustanovení paragrafu 20 odstavec 5 lesního zákona, které říká, že organizované nebo hromadné sportovní akce lze v lese konat jen na základě oznámení orgánu státní správy lesů. I společné vyjížďky několika jezdců na koních do lesa je nutno považovat za organizovanou sportovní akci. To ovšem neznamená bez dalšího povinnost oznamovat každou takovou vyjížďku 30 dní předem obecnímu úřadu. Pokud jde v daných podmínkách o obvyklé pravidelné vyjížďky po obvykle stejné trase, je možno splnit oznamovací povinnost např. vždy na počátku roku na období celého kalendářního roku s uvedením četnosti a předpokládaných tras vyjížděk a obvyklého počtu koní jezdců na vyjížďkách. Vždy je třeba doložit souhlas vlastníka (Čištínová, 2000).

Ob. č. 11. V lese je třeba chovat se ohleduplně a opatrně, odpočinek ve stínu stromů však každý ocení, léto 2006, foto Z. Panský. V případě začátku lovecké sezóny mnohdy vznikají problémy mezi příznivci honů a příznivci ježdění na koni. Sice neexistuje povinnost oznámit dobu honu, ale tato doba není utajovaná. Každoročně v rámci plánu lovu, se stanoví i data jednotlivých honů, případně naháněk. Zákon nemůže pamatovat na všechny situace, mohu tedy doporučit, aby jezdci, kteří jezdí po honebních pozemcích, zjistili dobu honu sami dotazem u mysliveckého hospodáře a podle toho pak volíme trasu a dobu vyjížděk. V případě poranění koně myslivcem má majitel nárok na náhradu škody podle ustanovení Občanského zákoníku. Podle paragrafu 420 každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Může se tedy stát, že bude odpovídat myslivec, který koně poranil, protože neopatrně zacházel se zbraní. Může se ovšem stát, že za škodu bude

36

odpovídat společně s ním i jezdec, který např. koně nezvládl a „vběhl do rány“ (Anonym, 2004).

3.9. Financování jezdeckých stezek

Partnerství pro rozvoj Olomouckého kraje: Projekt realizovaný Olomouckým krajem s finanční podporou EU, zaměřený na budování partnerství v kraji, posílení schopnosti využívání evropských dotačních titulů a na přípravu regionu pro příští programovací období EU 2007-2013 (www.krolomoucky.cz/partnerstvi). V Olomouckém kraji je od června roku 2005 realizován projekt „Partnerství pro rozvoj kraje“, který je připraven v rámci Společného regionálního operačního programu, opatření 3.3.

V rámci projektu je vymezeno 6 hlavních cílů: 1) vybudování rozvojového partnerství, tj. vybudování partnerství mezi krajem a zástupci sektoru neziskového, podnikatelského, expertního a veřejného 2) vzdělávací aktivity zaměřené na různé cílové skupiny dle konkrétních potřeb v oblastech – Evropská unie, dotační tituly, příprava projektů, finanční řízení projektů apod. 3) komunikace, tzn. zlepšení komunikace mezi Krajským úřadem a ostatními subjekty z území Olomouckého kraje. Smyslem těchto aktivit je informovanost a zpětná vazba od široké veřejnosti 4) posílení regionální absorpční kapacity spočívající ve vytvoření pracovních míst euromanažerů na obcích s rozšířenou působností (Zábřeh), kteří budou koordinovat rozvojové projekty, vytipovávat možné společné projekty, organizovat kulaté stoly, zajišťovat plynulou výměnu informací mezi krajem a subjekty z daného území, budou poskytovat poradenství všem potenciálním žadatelům o dotace v oblastech zpracování projektové žádosti a dotačních titulů 5) příprava na programovací období 2007-2013 6) implementace metod kvality, tzn. aplikace metod řízení kvality na obecních úřadech za účelem zefektivnění činností uvnitř úřadů. (www.kr-olomoucky.cz/partnerstvi)

37

3.10. Vhodné období pro hippoturistiku

Jízda na koních je komplikovanější záležitostí z hlediska cestovního ruchu, neboť kromě ohledu na maximální pohodlí a zážitek turistů je nutné brát v úvahu vhodnost zátěže pro koně, zde především jsou míněny klimatické podmínky, protože tento druh turistiky lze provozovat defacto pouze ve volné přírodě pod širým nebem. Z toho plyne, že je nutné zvážit nejvhodnější období roku, při kterých bude jízda maximálním zážitkem pro klienta, ale také nejmenší zátěží pro koně. Zima pro dlouhodobější jízdu na koni není příliš vhodná z důvodů nízkých teplot, které mohou být zvláště při zvýšené zátěži koně příčinou respiračních onemocnění či nachlazení obecně. Není to bez rizika ani pro jezdce, neboť při jízdě na koni jsou nohy jezdce pohyblivé jen velice malé míře a při delším pobytu mohou silně prochladnout. Neposledním negativem zimních vyjížděk je zvýšené riziko pádu a to jak kvůli vyšší pravděpodobnosti uklouznutí koně, tak díky možným „neviditelným překážkám“, skrytým pod sněhem. Léto je z pohledu cestovního ruchu obecně vnímáno jako nejvíce exponované období roku a i podle dosavadních zkušeností agroturistických center je po jízdě na koni největší poptávka. Tento stav nelze považovat za uspokojivý, neboť léto přináší především díky vysokým teplotám a množství hmyzu velké problémy. Na jednu stranu nelze očekávat, že se tento stav bude příliš zlepšovat, ale v každém případě je nutné co nejvíce akcí přesouvat na jiná období roku. Nejvhodnějšími obdobími pro jízdu na koních jsou ve středoevropských klimatických podmínkách bezesporu jaro a podzim. V těchto obdobích nehrozí takové nebezpečí přehřátí koně či jezdce jako v létě, nevyskytuje se tolik bodavého hmyzu a na druhou stranu není takové riziko nachlazení jako v zimních měsících. Některé akce, jako například hubertovské jízdy se konají v tomto období a právě jejich konání je vhodným základem pro větší propagaci koňské turistiky mimo letní sezónu. Kromě nesporných přínosů pro zdraví koně má tento směr i výhody pro rozšíření turistické sezóny, což je snahou snad všech turistických regionů a podnikatelů v cestovním ruchu (Rozvojová marketingová studie Jihočeského kraje, 2005).

38

3.11. Značení stezek

Po rozhovorech se zástupci agroturistických center a konzultacích s klienty, kteří využívali síť hippostezek v Rakousku, bylo jednoznačně konstatováno, že intenzívní značení hippostezek přímo v terénu (tak jako např. pěší turistické trasy) není příliš žádoucí, neboť výsledná situace v Rakousku byla taková, že po vyznačení základní sítě hippostezek v zemi byly přijaty podzákonné normy (vyhlášky, nařízení), podle nichž se jezdec na koni nesmí pohybovat nikde jinde než na vyznačených hippostezkách. Z hlediska dalšího rozvoje stezek je toto samozřejmě naprosto negativním faktorem, který další rozvoj hippostezek v podstatě úplně zastavilo. V České republice je výchozí stav zatím velice dobrý, neboť jezdec s koněm se může volně pohybovat po polních a lesních cestách za předpokladu, že nepoškozuje kulturní porosty. Existuje obava, že pokud se začnou hippostezky značit v terénu (tak jako dnes v Rakousku) konečný stav bude velice podobný, tj. po vyznačení základní sítě se začne zvyšovat tlak majitelů půdy na přijetí opatření na zamezení pohybu koní mimo vyznačené trasy. V každém případě je tento problém otázkou především na rozsáhlá jednání minimálně na úrovni regionu, lépe na úrovni státní. Pokud již ke značení hippostezek v terénu dojde, je žádoucí, aby náklady na značení a údržbu byly co nejmenší, proto by bylo nejvhodnější značení stejného typu jako je u dnešních značek pěších tras pořizovaných Klubem českých turistů, tj. jednoduché symboly nanášené nesmyvatelnou barvou na trvalé objekty (stromy, budovy) na trase. Objevovaly se i návrhy na samostatné značení formou jakýchsi dopravních značek (samostatné cedule na sloupcích), ale tuto možnost vzhledem k obrovským nákladům na pořízení i údržbu nelze v žádném případě doporučit. Metod značení hippostezek se nabízí několik, v podstatě lze mluvit o centrální metodě, tj. na úrovni celého regionu se navrhne síť hippostezek a pak vybraný dodavatel provede jejich vyznačení v terénu. Tato metoda je sice rychlejší, ale také nákladnější a zvyšuje se riziko nepřesností a chybovosti při vyznačování, neboť vybraný dodavatel nemusí být detailně obeznámen s celým krajem a zvláště s lesními a polními cestami po kterých stezky povedou. Druhá, decentralizovaná metoda spočívá v tom, že bude navrženo několik hippostezek (základní síť) a vyznačení jejich jednotlivých úseků bude realizováno zástupci jednotlivých agroturistických center, která jsou v daném místě a využívají je.

39

Nevýhodou takovéhoto systému je delší doba trvání a částečně možná vyšší náročnost na zkoordinování činností, ale na druhou stranu je výhodné, když

značení budou

provádět centra, která sama tyto stezky budou využívat, resp. již využívají. Vlastní vyznačení bude rychlejší a především přesnější a vzhledem ke skutečnosti, že většina center tyto stezky využívá, bude snadné zajistit jejich další údržbu (Rozvojová marketingová studie Jihočeského kraje, 2005).

Metodika značení jezdeckých stezek: Metodika značení tras pro jezdeckou turistiku odpovídá metodice značení pěších tras, a to z těchto důvodů: - na trati se jen málokdy cválá, kluše se spíše pro zpestření, proto rychlost pohybu vpřed je blízká spíše pěšímu turistovi než cykloturistovi nebo lyžaři, skupina turistů s koňmi s sebou často mívá soumary, čili koně s nákladem, a ti se také mohou nepohybovat v rychlejších chodech - také četnost a výše umístění pěších značek odpovídá očekávání turistů na koni mnohem lépe než jiné druhy značení - při dálkových pochodech jezdci často vedou koně na ruce, a stávají se z nich tedy pěší, umísťovat značku příliš vysoko by bylo tedy zbytečné - jezdci sledují cestu pro koně, starají se kam koně kladou nohy a hledí tedy v mírném úhlu před sebe tak, aby pohledem pokryli nejbližších několik metrů, značka umístěná vysoko by byla proto nežádoucí a snadno přehlédnutelná (http://jezdeckaturistika.sothis.cz).

Při značení stezek zachováváme tedy tato pravidla: Trasování – značené jezdecké trasy navrhujeme tak, aby nevznikal jejich souběh se značenou trasou jiného přesunu (pěší, lyžařskou nebo cyklistickou). V nutných případech, kdy není jiná možnost, lze vést tyto trasy v souběhu se značenými trasami jiného přesunu jen tehdy, je-li využitelná šířka cesty v celém takovém úseku minimálně 2 m. Pokud se nejedná o zpevněnou cestu, je zároveň nutné na obou koncích takového souběhu umístit upozornění pro jezdce, po jaké straně cesty musí své koně vést tak, aby kopyta koní nepoškodila cestu v celé její šíři.

40

Umístění – značky a šipky jezdeckých tras umísťujeme ve výšce 180 cm nad zemí. V případě souběhu se značenou trasou jiného přesunu je umísťujeme ve výši 10 cm nad každou pěší nebo lyžařskou značkou a 20 cm pod každou cykloznačkou. Značky a šipky jsou v terénu umisťovány na vhodné objekty způsobem shodným s pravidly umísťování značek a šipek pěších tras. Rovněž hustota značení jezdeckých a pěších tras je shodná.

Rozměry – jezdeckou značku tvoří bílý čtverec 10 x 10 cm, uvnitř kterého je souměrně umístěn barevný kruh o průměru 6 cm. Šířka mezery mezi bílou a barevnou částí je 0,5 cm. Lze použít i šipek, jejichž provedení je shodné se šipkami u místního značení pěších tras. Pro zlepšení viditelnosti na větší vzdálenost je možné použít i značku větších rozměrů, tzv. volavku (http://jezdecka-turistika.sothis.cz).

Směrovky a tabulky: Směrovky a tabulky pro jezdecké trasy jsou textově i barevně shodné se směrovkami pěších tras s tím, že v jejich záhlaví je uveden text „Jezdecká stezka KČT“ a v hrotu směrovek je zobrazen kruh, barevně odpovídající dané jezdecké trase. Tyto směrovky a tabulky se umisťují podle pravidel shodných s pravidly umísťování směrovek a tabulek pěších tras. Na společných textačních informačních místech s trasami jiných přesunů jsou směrovky jezdeckých tras umisťovány nad směrovkami pěších a lyžařských tras a pod směrovkami cyklotras.

Barva a číslo trasy: Určení barvy konkrétní jezdecké stezky odpovídá systému barevného odlišení u pěších značených tras. Hlavní tranzity (S-J větve, Z-V tranzit, tranzit hraniční apod.) jsou značeny červeně, další vedlejší větve modře, regionální a místní jezdecké trasy zeleně nebo žlutě. Je nutné dbát na to, aby se pokud možno nekřížily jezdecké stezky téže barvy, či aby se hlavní větve tranzitu při svém rozdvojení či dalším dělení nerozdělily na barevně stejně značené trasy. Každé nově značené jezdecké trase je přiděleno její celostátně platné třímístné evidenční číslo, které odpovídá její barvě: Červené trasy 101 – 299 41

Modré trasy 301 – 499 Zelené trasy 501 – 699 Žluté trasy 701 – 899 Barvu i evidenční číslo nově plánovaným trasám centrálně přiděluje pověřený pracovník Sekce značení jezdeckých stezek Rady značení KČT (http://jezdeckaturistika.sothis.cz).

Jízdárenské okruhy: Jízdárenské okruhy (pro komerční jezdeckou turistiku) budou značeny barevným symbolem podkovy v bílém čtverci o vnějším rozměru 10 x 10 cm. Tyto okruhy nemají evidenční číslo, nevybavují se směrovkami ani tabulkami a značkaři KČT je značí a provádějí jejich údržbu pouze na základě Dohody o provedení práce, uzavřené mezi majitelem stáje a příslušným značkařem, na základě které jim budou uhrazeny všechny náklady (materiál, cestovní náklady i práce).

Městské jezdecké okruhy: Městské jezdecké okruhy jsou jezdecké trasy vedoucí městem. Pokud zapadají do koncepce tvorby sítě jezdeckých stezek v ČR, mohou být po odsouhlasení Sekcí značení jezdeckých stezek Rady značení KČT brány jako regionální či místní jezdecké trasy. Podle tohoto principu jsou pak vyznačeny stejným způsobem jako ostatní jezdecké trasy (zpravidla zelenou nebo žlutou barvou) a vybaveny potřebnými směrovkami a tabulkami. Pokud nezapadají do značení sítě jezdeckých stezek, bude se k nim přistupovat jako k místním okruhům, a značení i přístup k nim bude stejný jako u jízdárenských okruhů (http://jezdecka-turistika.sothis.cz).

42

Ob. č. 12. Praktická ukázka značení jezdeckých stezek, (http://hipppostezkyvc.info).

Ob. č. 13. Značení jezdeckých stezek pomocí směrovek. (http://hipppostezkyvc.info).

43

3.12. Napojení stanice na stezku Stanice bude napojena na trasu stezky jedním z následujících způsobů: 1. Stanice leží přímo na trase stezky: výhody:

možnost příjmu při poskytování občerstvení jezdci a možnost ubytování největší pravděpodobnost výběru stanice pro zastavení a přenocování cizích koní a jezdců

nevýhody: riziko přílišného zatížení stanice (životní prostředí), průchod cizích koní bez zastavení 2. Stanice leží v blízkosti stezky a je napojena v obou směrech spojovací trasou: výhody:

ke stanici směřují především ubytovaní hosté jako vedlejší produkt vzniká malý okruh – vhodný pro krátké vyjížďky ze stanice

nevýhody: menší pravděpodobnost vytížení stanice Kritéria na napojení stanice na trasu stezky: Způsob napojení je určen aplikací následujících kritérií: -

dodržení směru trasy stezky

-

přání provozovatele stanice

-

množství stanic v daném místě

Z hlediska výběru trasy jsou riziková následující místa: •

Silně frekventované velké komunikace, dálnice, trať

•

Brodění větších nebo hlubokých vodních toků,

•

Přechod hlubokých koryt (potok, erozní rýha)

•

Sídla (města, obce)

•

Ohrazené pastviny

(Program rozvoje Jihočeského kraje, 2004)

44

3.13. Stanice – agroturistická centra Druhy turisticko jezdeckých zařízení: Nejčastěji jde o střediska se stájemi, ve kterých jsou koně nájemní i koně majitelů objektu, kteří je poskytují zákazníkům k výuce ježdění, na vycházky a k výletům do okolí. Ubytování bývá řešeno buď smluvně, s blízkým hotelem, nebo má středisko vlastní ubytovnu. Dále to mohou být nájemní stáje, ve kterých mají své koně majitelé a chodívají na nich jezdit. V takovém zařízení je samozřejmostí krytá či otevřená jízdárna, šatna, šatna, sprcha, garáž. Obvykle je jejich součástí i bufet či menší restaurace a klubová místnost. Je lepší, když má středisko možnost poskytnout širší možnost ubytování – od campu po apartmá (Hollý, 2003). Minimální vybavení stanice: Ustájení a krmení – základem je možnost ustájit pod přístřeškem alespoň 3 koně, pokud je k dispozici oddělená pastvina, je to dobře, ale koně musejí mít možnost se někde schovat v případě nepříznivého počasí. Pokud jde o krmení pro koně, k dispozici by mělo být aspoň seno, tráva, pokud je i jádro, případně granule, je to jen dobře. Ubytování a strava – někomu stačí místo pro postavení stanu, případně možnost přespání na seně, někdo vyžaduje postel. Tyto možnosti by měly být u každé Stanice v seznamu uvedeny aby si každý mohl vybrat. Stanice s náročnějším ubytováním (pokoje, postele), by ale měly nabídnout i možnost spaní venku u ohně, ve stanu. Také je třeba zajistit alespoň základní hygienické zařízení. Toalety a voda na umytí by mohly být dostačující. Doplňkové služby – mít v dosahu kováře, či sedláře je samozřejmě ke cti každé Stanice. Veterinář, respektive telefon na veterináře by měl být na každé řádné Stanici. Ceny – všude jsou ceny smluvní a každá Stanice by měla zveřejnit (např. v seznamu Stanic) svůj aktuální ceník. Pokud budeme plánovat vandr, je nanejvýš vhodné si Stanice předem obvolat a domluvit si termín, krmení, stravu a také ceny.

45

Co mít s sebou, když chceme využít služeb Stanice – samozřejmě musíme mít Veterinární průkaz koně (nově Průkaz koně) a v něm všechny potřebné náležitosti: - kůň musí být vakcinován proti chřipce koní podle vakcinačního schématu - dále je třeba, aby koně byli laboratorně vyšetřeni na infekční anemii koní a hřebčí nákazu a to 1 měsíc před přemisťováním, tato laboratorní vyšetření jsou platná jen jeden měsíc od data pro vedení, ale pro opakované přesuny koní (např. sportovních koní v sezóně) může OVS v souladu s par. 3 odst. 7 vyhlášky 286/1999 upravit platnost veterinárního osvědčení na celou sezónu. - veterinární zpráva privátního veterinárního lékaře o nákazové situaci v chovu (případně okolních chovech) (www.jezdeckestezky.cz/stanice).

3.14. Táboření s koňmi mimo stanice Základní problémy táboření v jezdecké turistice: V jezdecké turistice je táboření, na rozdíl od jiných forem turistiky, spojené s problematikou péče o koně. Je třeba zajistit bezpečné ustájení, krmivo, podestýlku, přivyknout koně na pobyt v nestandardních podmínkách a mít možnost zabezpečit převoz při nepředvídatelných okolnostech. Volné táboření si mohou dovolit jen vyspělí jezdci s dobře vychovanými a speciálně připravenými koňmi. Výběr tábořiště v jezdecké turistice se příliš neliší od jiných druhů turistiky. Musíme vybrat k táboření takové místo, kde je možné koně řádně ustájit. Pokud zvolíme improvizované ustájení, je nutné dbát na to, aby bylo co nejblíže jezdcům. Obvykle se to řeší tak, že se vybuduje tábor pro koně, a jezdci spí u nich „pod širákem“ – tedy bivakují. Je třeba vybrat suché, závětrné místo mimo les, s vhodným, měkkým podkladem a přístupem k pitné vodě pro koně i jezdce. Nejlepší je, když můžeme koním zřídit ohrazený výběh (Hollý, 2003). Zásady ustájení koní při táboření: Pokud není možné koním poskytnout stáj či ohrazený výběh, je nutné v první řadě zabezpečit jejich řádné uvázání. Uvaziště má být bezpečné a pevné. Stájová ohlávka by měla mít ještě nákrční řemen, aby se z ní kůň neosvobodil. Pokud máme koně otužilé, navyklé táboření, můžeme noc využít k jejich pastvě (např. uvázáním u kolíku nebo

46

s pouty). Při táboření v létě je potřeba myslet na stín. Jako ochrana před povětrnostními vlivy postačí v létě přístřešek nebo vhodná přikrývka, připevněná obřišníkem. Na založení tábora i na jeho likvidaci musíme počítat v denním rozvrhu putování nejméně se dvěma hodinami. Tolik času potřebují i koně, aby se nakrmili (Hollý, 2003). O možnostech táboření ve volné krajině v místech, kam se chystáme, je třeba se informovat ještě před zahájením výletu, aby bylo možno si v případě nemožnosti bivakovat zajistit ubytování v některé stanici na trase. Dále je nutné osvojit si základní pravidla táboření v otevřené krajině. K tomuto tématu byla v časopise Jezdectví uveřejněna celá série článků. Jednalo se především o témata: Ovlivnění krajiny pastvou koní: (S. Stejskalová, Jezdectví 8/2005) Způsoby omezení koní při pastvě: (S. Stejskalová, Jezdectví 9/2005) Ochrana vodních zdrojů: (S. Stejskalová, Jezdectví 5/2005) Provozování šetrné hygieny: (S. Stejskalová, Jezdectví 5/2005) Používání otevřeného ohně: (S. Stejskalová, Jezdectví 6/2005) Rušení tábořiště: (S. Stejskalová, Jezdectví 5/2005)

Ob. č. 14. Ani při přestávce na občerstvení nenecháváme koně nikdy samotné, léto 2006, chata Paprsek, foto Z. Panský.

47

4. MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ Podklady pro tuto práci byly zajišťovány období od května 2005 (zadání diplomové práce) do dubna 2007 (ukončení práce). Šlo především o: 1. zajištění a prostudování dostupné literatury 2. rozhodnutí a zhodnocení projektu na realizaci vlastní jezdecké stezky 3. terénní práce při trasování (hledání vhodné trasy stezky) 4. zjištění majetkoprávních vztahů 5. zajištění fotodokumentace

Ob. č. 15. Vyhledání vhodné trasy pro stezku znamená hodiny a hodiny v sedle, léto 2006, foto Z. Panský.

4.1. Zajištění a prostudování dostupné literatury s daným tématem Hlavním zdrojem informací k danému tématu byl časopis (měsíčník) Jezdectví, vydávaný Pražskou vydavatelskou společností s. r. o., a to výtisky od ledna 1995 do dubna 2006. Bylo celkem získáno 41 článků na téma turistika na koni, koňské stezky a další související témata (péče o koně, doprava koní, výstroj jezdce a koně, atd…). Dalším důležitým zdrojem se stala kniha Karla Hollého

Jezdecká turistika,

vydavatelství Montanex, 2003, která pojednává o potřebách jezdců a koní při pohybu na 48

jezdecké stezce a při táboření s koňmi v přírodě. K dalším zdrojům patřili populárně naučné knihy o chovu a péči o koně (viz. Seznam literatury) a internetové články s danou tématikou.

4.2. Rozhodnutí a zhodnocení projektu na realizaci vlastní jezdecké stezky V roce 2004 zahájilo Sdružení cestovního ruchu Šumpersko – Jeseníky realizaci stezky v oblasti Hrubého Jeseníku (Vernýřovice – M. Morávka – Vidly – Revíz – Česká Ves – Ostružná – Vernýřovice), na kterou dále navazuje stezka p. Václava Merty Ostravice – Malenovice – Slavíč. Taktéž v roce 2004 vzniklo Občanské sdružení Východních Čech, které je provozovatelem jezdeckých stezek na území Královohradeckého a Pardubického kraje, jejichž východní páteřní trasa končí v Šanově na ranči Jeřáb. Mezi těmito jezdeckými stezkami se nachází severní cíp Olomouckého kraje, kde se této aktivitě doposud nikdo nevěnoval, a tak zde chybělo propojení, pro plynulé putování napříč celou Českou republikou. Proto se v roce 2005 rozhodl majitel turistické stáje Černý kůň ve Starém Městě pod Sněžníkem ing. Zdeněk Panský tuto spojku realizovat. Její zprovoznění by mělo být přínosem nejen pro danou turistickou stáj (rozšíření nabídky o pořádání vícedenních výletů na zdejších koních, přivedení jezdců s vlastními koňmi, kteří připutují po již fungujících stezkách), ale i pro zdejší podnikatele v jiných oblastech turistického ruchu, jako jsou ubytovací a stravovací služby, případně služby související s péčí o koně (veterinární a podkovářské služby, nákup krmiva, atd…). Přínos pro majitele pozemků bude spočívat v tom, že poklesne míra pohybu jezdců na koních po nevhodných cestách, případně mimo cesty, protože jezdecké stezky budou vedeny po cestách, kde nebude docházet k nadměrné erozi a na kterých to majitel pozemku sám povolí podpisem žádosti, která mu bude zřizovatelem stezky zaslána. Jezdcům na koních bude takto výrazně usnadněn pohyb krajinou na delší vzdálenosti a nebudou již muset složitě hledat vhodnou trasu v místech, kde to neznají. Tímto se podnítí další rozvoj hippoturistiky ve formě, která nebude nepřijatelně zasahovat do krajiny a narušovat vztahy mezi jezdci a majiteli pozemků.

49

4.3. Terénní práce při trasování Vlastní hledání vhodné trasy pro jezdeckou stezku začalo na jaře 2006. Tento proces má několik částí: 1. vyhledání vhodné trasy na mapě 2. její projetí (nejlépe na koních, ale je možno i autem nebo pěšky) a zjištění aktuálního stavu 3. zjištění majitelů pozemků po kterých stezka povede a zaslání žádostí o povolení vést zde jezdeckou stezku 4. vlastní vyznačení stezky v terénu a její zprovoznění 4.3.1. Vyhledání vhodné trasy na mapě Jde o předběžné zvolení trasy podle mapy. Mapa by měla být co nejpodrobnější, nejlépe turistická, kde jsou již zaznamenány trasy pro pěší a cykloturisty, a kde je možné také najít informace o přírodních a kulturních památkách, občerstvení a ubytování. Při tomto projektu byla použita mapa: Jeseníky – Kralický Sněžník a Rychlebské hory, 1 : 75 OOO. Je vhodné, pokud se trasa jezdecké stezky vede jinudy než tyto ostatní stezky, pokud však nelze jinak, je možné je vést souběžně, pokud daná cesta splňuje tyto požadavky: 1. je dostatečně široká (alespoň 3 m) a přehledná 2. její povrch je natolik pevný, aby nedocházelo k jeho poškození koňskými kopyty a pokud ne, jsou jezdci povinni používat pouze jednu stranu cesty, aby druhá zůstala nepoškozena 3. jezdci zde jezdí pouze krokem, na přehledných úsecích klusem, v zástupu a při předjíždění pěších turistů nebo cyklistů jdou vždy krokem a dbají zvýšené opatrnosti (to by mělo platit pro všechny účastníky na stezce)

4.3.2. Vlastní projetí stezky

50

Stezku je nutné projít a na vlastní oči zkontrolovat, je-li vhodná pro pohyb koní. Nejvhodnější je projet ji přímo na koních, jen tak se projeví některé nedostatky, které by jsme mohly z auta nebo pěšky přehlédnout (jsou to především nízké větve stromů, nevhodný terén, nevhodný podklad – kamenitý, blátivý, hluboké brody, atd…). Pokud je nutno vést stezku souběžně s jinými stezkami, je nutno sledovat také výše uvedené body (šířka cesty, podklad, frekventovanost jejího využívání cyklisty a pěšími turisty). Nacházejí-li se na stezce nějaké přírodní nebo kulturní památky, vyhlídky do krajiny, případně místa, kde se dá občerstvit, je nutno zjistit, zda se zde dají bezpečně uvázat koně, tak aby nezpůsobili nějakou škodu (podupaný trávník, polámaný plot), nebo se sami nezranili a je-li možno je zde napojit. Na více frekventovaných místech (např. u občerstvení nebo restaurace) je vhodné, se souhlasem majitele, zřídit tzv. uvaziště. Již při trasování je třeba přihlédnout k reálnosti vést stezku právě po námi vybrané trase. Co se zdá nejvhodnější na mapě, nemusí ve skutečnosti vůbec vyhovovat. Jde především o podklad, kdy asfalt a štěrk by se měli vyskytovat na trase co nejméně a jen v nejnutnějších a co nejkratších úsecích. Dále je třeba přihlédnout ke sklonu trasy. Již podle mapy můžeme posoudit svažitost terénu, ale realita se zde také může velmi lišit. Není vhodné pokud by dlouhé úseky stezky měly vést do, nebo z prudkého kopce. Takovéto cesty jsou navíc často poškozeny vodní erozí, kamenité a tím pádem nebezpečné a nepohodlné. Dalším hlediskem by mělo být aktuální využívání cesty majitelem pozemku. Pokud si například vybereme lesní cestu, kterou majitel intenzivně využívá k přibližování dřeva, je nepravděpodobné, že by nám dal svolení zde stezku vést. Stejné je to i s cestami na pastvinách skotu, případně intenzivně využívaných polích, kde hrozí, že stezka bude často neprůjezdná. Paradoxně jsou proto nejvhodnější již vyznačené a používané turistické stezky. Zde jsou již tyto problémy vyřešeny a ani majitel pozemku nesmí (podle zákona) na nich znemožnit průchod (např. zahrazením ohradníkem). Využívání turistických stezek je také vhodné např. v horském terénu, kde je nedostatek vhodných cest a nejsou zde možnosti, kudy jinak stezku vést. Vždy je však třeba dbát na v těchto úsecích zvýšené opatrnosti a dodržovat stanovený řád provozovatele stezky, aby zbytečně nedocházelo ke konfliktům mezi jezdci a ostatními turisty.

51

Ob. č. 16. Projet vybranou trasu na koni je důležité především proto, že ne všude, kde projdou pěší se dostanou bezpečně i koně, jaro 2007, valach Epril při trasování s p. Panským, foto Z. Panský. 4.3.3. Vlastní vyznačení stezky v terénu a její zprovoznění Způsob vyznačení stezky v terénu je popsán v kapitole Metodika značení stezek. Vyznačení této stezky je naplánováno na prázdniny 2007. Značení bude z největší pravděpodobností prováděno zřizovatelem stezky ing. Panským ve spolupráci s p. Klimešem z ranče Jeřáb. Stezka by měla být pokračováním páteřní trasy západ – východ z Pardubického kraje, proto bude z největší pravděpodobností vyznačena červenými kruhovými značkami a číselným označením 102. Jméno stezky bylo předběžně zvoleno Sněžnická stezka, protože její největší část vede po úpatí pohoří Kralického Sněžníku. Po vyznačení stezky je ještě nutno pozvat zástupce KČT pro danou oblast, aby stezku schválil a domluvit převzetí stezky pod záštitu KČT. Pro oblast Jesenicka a Šumperska toto zajišťuje předseda značkařského obvodu KČT Šumperk – Jeseník pan David Mičunek.

52

4.4. Zjištění majetkoprávních vztahů Po vyhledání vhodné trasy pro stezku je nutné v co nejkratší době najít podle katastrální mapy majitele daných pozemků a cest, přes které hodláme stezku vést a požádat je o povolení. Jednotlivé vlastníky je možno najít na internetových stránkách www.cuzk.cz, což jsou stránky Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního. Je vhodné se s vlastníky především soukromých pozemků spojit osobně a danou problematiku s nimi probrat. Jak již bylo uvedeno, většina majitelů má strach z přílišného poškození povrchu daných cest, případně jiných ploch, po kterých by se koně měly pohybovat (louky, pastviny). Je vhodné jim vysvětlit, že je v zájmu provozovatele stezky, udržovat dané cesty v co nejlepším stavu, že při pohybu koní po stezce platí určitá pravidla, kterými se musí jezdci řídit (např. že při přejíždění po rozbahněném úseku cesty je nutné se držet pouze na její jedné straně, aby nedošlo k jejímu rozšlapání v celé šíři, případně dané místo vhodně obejít), a dále pak, že zájemců o tuto formu turistiky sice přibývá, nejsou však zatím v takovém počtu, že by se dalo očekávat nadměrné využívání a tím i poškozování těchto stezek. Pokud majitel pozemku přislíbí souhlas s vedením stezky po jeho pozemcích je nutné to potvrdit ještě písemnou dohodou, k čemuž může sloužit např. formulář, který používá Občanské sdružení Jezdecké stezky východních Čech, upravený pro danou oblast. Pokud se nám nepodaří zajistit souhlas od všech majitelů daných pozemků a cest, musíme změnit trasu stezky. Je proto opravdu vhodné, komunikovat s majiteli pozemků osobně a vše jim v klidu a pečlivě vysvětlit, případně s nimi dohodnout alternativní řešení.

4.5. Zajištění fotodokumentace Veškerá fotodokumentace týkající se vlastní stezky byla pořízena ing. Panským v průběhu vyhledávání vhodné trasy. Některé další fotografie pořídila autorka této diplomové práce, případně byly staženy z internetu (jsou vždy označeny danou internetovou adresou).

53

Ob. č. 17. Většinu fotodokumentace z trasování zajišťoval p. Panský, zde výjimečně před objektivem, léto 2006, foto p. Rudolf Prudil, který se této jízdy účastnil.

54

5. VÝSLEDKY A DISKUSE Výsledkem této práce je návrh stezky v Olomouckém kraji mezi obcemi Šanov – Staré Město pod Sněžníkem – Horní Lipová, spojující stezku Pardubického kraje se stezkou Jesenickou. Vlastní projekt je nyní ve fázi, kdy je hotova trasa stezky, navázány kontakty s majiteli výchozí (Šanov) a konečné stanice (Horní Lipová), kteří se na projektu spolupodílejí, jsou rozeslány žádosti na majitele pozemků a cest po kterých má stezka vést a čeká se na jejich vyjádření. Pokud budou uděleny všechny souhlasy majitelů pozemků, zbývá stezku vyznačit, nechat schválit KČT a zveřejnit, což je naplánováno na léto 2007. Zveřejnění stezky znamená její uvedení v propagačních materiálech Olomouckého kraje a Starého Města, zveřejnění na internetových stránkách, případně propagací na různých výstavách a veletrzích s turistickou tématikou. Nejprve je nutné stezku zanést do mapy a v propagačních materiálech zveřejnit veškeré dostupné informace (kontakty na provozovatele stanic, ceníky služeb, podrobnosti o stezce).

5.1. Sněžnická stezka Sněžnická stezka je pokračováním páteřní trasy vedoucí Pardubickým krajem ze západu na východ. Navazuje na ni v obci Šanov na ranči Jeřáb manželů Klimešových a pokračuje směrem na Podlesí, Vlaské, Vysoké Žibřidovice, Staré Město pod Sněžníkem, Palaš, Smrk, Mates a Horní Lipovou, kde je další stanice u p. Diana. Stezka bude navazovat na Jesenickou stezku několik kilometrů za Horní Lipovou v místě zvaném Pod Kopřiným. Podrobný popis trasy stezky s fotodokumentací a charakteristikou povrchu a terénu by měl být k dispozici všem zájemcům o putování po stezce, aby se mohli rozhodnout, zda je stezka pro ně vhodná (délka trasy a členitost terénu ve vztahu k jezdeckým schopnostem členů výpravy, povrch vzhledem k nutnosti okování koní…). V následujícím popise je Sněžnická stezka členěna na dvě části a to Staré Město – Šanov a Staré Město – Horní Lipová, obě samozřejmě průjezdné v obou směrech. Velká písmena u popisků souhlasí s označením bodů na mapě Sněžnické stezky na str. 80.

55

Staré Město – Šanov: Ob. č. 18. A: Stáj – Černý kůň ve Starém Městě – výchozí bod:

Farma „Květná“ – jízdárna Černý kůň se nachází na severozápadním okraji Starého Města pod Sněžníkem.

Základem je přibližně 100 let starý zemědělský objekt, který

slouží jako stáje, sklady i zázemí. V přízemí je ustájení pro 10 koní, sklad techniky a nářadí a sklad jezdeckého vybavení. Na něj navazuje 23 ha pozemků v členitém, kopcovitém terénu o nadmořské výšce 540 – 600 m. Všechny obhospodařované pozemky jsou trvale zatravněny a minimálně od roku 1994 na nich nebylo užíváno průmyslových,

přírodě

cizích

hnojiv

a

jakýchkoliv

chemických

postřiků.

V jihozápadním rohu faremních pozemků je malý rybník. Travní porosty jsou využívány k pastevnímu odchovu jezdeckých koní plemene český teplokrevník a ke sklizni píce. Přibližně 1,5 hektarový pozemek navazující přímo na stáj je v zimním období využíván jako výběh. Doplňkovou aktivitou je provozování agroturistiky, jejíž součástí jsou jezdecké kursy pro začátečníky, letní dětské tábory se zaměřením na chov koní a jezdecký výcvik, vyjížďky do okolí v sedle i v kočáře pro turisty a rekreanty, i "pouhé" vožení těch nejmenších. Nedílnou část náplně tvoří také hipporehabilitace. (www.cernykun.eu)

56

Ob. č. 19. B1: Křižovatka u křížku před Hynčicemi: Od Starého Města až po Hynčice se musí bohužel po asfaltové cestě, protože po obou stranách jsou trvalé pastevní areály.

Ob. č. 20. B2: Cesta od Hynčic k Bystřině: Po této cestě se musí pokračovat dále až téměř k Bystřině, zde je asfalt značně rozbitý.

57

Ob. č. 21. C1: Pokračování cesty k Bystřině: Před Bystřinou se odbočí na polní cestu, která nás dovede až k Bystřině.

Ob. č. 22. C2: Nad Bystřinou:

58

Ob. č. 23. D: Bystřina - chatová osada: Před Bystřinou musíme opět odbočit na asfaltovou silnici, je to však jen několik desítek metrů.

Ob. č. 24. Rozcestník, Bystřina:

59

Ob. č. 25. E: Cesta z Bystřiny na Cibulku a dále na Vysokou: Z Bystřiny se pokračuje po kamenité lesní cestě mírně do kopce na Cibulku (bývalá vesnice).

Ob. č. 26. Z Cibulky k Vysoké se pokračuje po loukách:

60

Ob. č. 27. F: Křižovatka před Vlaským u křížku: A dále po lesní cestě, která se před Vlaským napojuje na asfaltovou silnici.

Ob. č. 28. G: Přejezd hlavní silnice a podjezd železniční trati ve Vlaském: Ve Vlaském je třeba přejet frekventovanou vozovku !!

61

Ob. č. 29. A dále se pokračuje po polní cestě pod viadukt směrem na Podlesí:

Ob. č. 30. H: Průjezd kolem daňčí obory nad Podlesím:

62

Ob. č. 31. CH: Křivá Voda: Před Křivou Vodou se opět napojujeme na kamenitou asfaltovou silnici.

Ob. č. 32. I: Odbočka ze silnice v Křivé Vodě k Podlesí: Po průjezdu Křivou Vodou odbočujeme na polní cestu k Podlesí.

63

Ob. č. 33. J: Přejezd přes silnici v Podlesí: V Podlesí přejedeme přes silnici a oklikou dorazíme k penzionu se stájemi, kde je možno se občerstvit, případně se i ubytovat a přespat, včetně možnosti ustájení koní.

Ob. č. 34. a 35. K: Ariva ranč v Podlesí a stáje za penzionem:

64

Ob. č. 36a. a 36b L: Cesta z podlesí k Severomoravské chatě: Z ranče můžeme dále pokračovat oklikou kolem vesnice až ke stoupání, které z luk dále přechází do lesa.

65

Ob. č. 37. M: Severomoravská chata: Po průjezdu lesem dorazíme k Severomoravské chatě, kde je možno si odpočinout a občerstvit se.

Ob. č. 38. a 39. N: K rozcestníku nad pramenem Rudolf a dále ke Svaté trojici: Od chaty cesta pokračuje lesem, ale je značně kamenitá.

66

Ob. č. 40. O: Svatá trojice: Svatá trojice je poutní místo s kaplí.

Ob. č. 41. P: Cesta ze Svaté trojice k Větráku a odbočka u Větráku k ranči Jeřáb: Dále se pokračuje mírně z kopce po lesní cestě.

67

Ob. č. 42. Ta ústí na křižovatce u Větráku, kde odbočíme vlevo a po průjezdu úvozem dorazíme na ranč Jeřáb:

Ob. č. 43. a 44. Q: Ranč Jeřáb a tábořiště v jeho blízkosti: Ranč je teprve ve fázi realizace, majitelé však na svých pozemcích vyhradili místo pro táboření a slíbili postavit ohradu s přístřeškem pro koně.

68

69

Staré Město – Horní Lipová: Ob. č. 45. A: Stáj – Černý kůň ve Starém Městě – výchozí bod (pastvina):

Ob. č. 46. B: Přechod přes silnici na Květné a navazující polní cesta: Ze stáje je potřeba projet asi 500 m okrajem města po silnici a na ulici Květné odbočit na polní cestu.

70

Ob. č. 47. Ta vede mezi loukami až k odbočce do Andělského údolí:

Ob. č. 48. C: Sjezd do Andělského údolí a cesta údolím: Andělským údolím se jede několik kilometrů po lesní cestě, která je bohužel vysypána kamením, které naštěstí postupně zarůstá, tak že průjezd krokem je možný.

71

Ob. č. 49. Po několika kilometrovém stoupání se odbočí doprava. Zde cesta vede prudce do kopce, lesem, místy je rozbitá, ale s menší dávkou opatrnosti průjezdná:

Ob. č. 50. a 51. D: Výjezd na cestu u Růžové boudy a cesta dále k Palaši: Stoupání ústí na asfaltovou silnici k Palaši.

72

Ob. č. 52. a 53. E: Chata Paprsek a rozcestník na Palaši: Na Paprsku je možnost se občerstvit a dále pokračovat po asfaltové silnici k rozcestníku na Palaši.

73

Ob. č. 54. a 55. F1: Odbočka k Travné a Travná: Od rozcestníku pokračuje kamenitá lesní cesta, kde po pár desítkách metrů odbočíme doleva a stoupáním po lesní cestě dorazíme k travné.

74

Ob. č. 56. F2: Od Travné po hranici s Polskem k Brousku a Brousek: Od Travné pokračujeme po hraniční pěšině k Brousku. Pěšina je značně úzká a hrbolatá, z obou stran lemovaná hromádkami borůvčí.

Ob. č. 57. Brousek je nízké skalisko, které je nutno obejít:

75

Ob. č. 58. G: Cesta z Brousku na Smrk přes hraničník a dále ze Smrku na Mates: Dál pokračujeme po hraniční pěšině až na Smrk.

Ob. č. 59. Ze Smrku na Mates vede již široká, ale kamenitá lesní cesta:

76

Ob. č. 60 a 61. H: Mates a pokračování cesty k Lučnímu vrchu: Po této kamenité cestě se pokračuje přes Mates až nad Lipovou.

77

Ob. č. 62. CH: Křižovatka na Lučním vrchu: Cesta vede po vrstevnicích, lesem s krásnými výhledy do okolní přírody.

Ob. č. 63. I: K Jesennému potoku:

78

Ob. č. 64. J: Pod Oblým vrchem: Od křižovatky nad Oblým vrchem se pokračuje kousek po žluté turistické značce.

Ob. č. 65. K: Nad Lipovou:

79

Ob. č. 66. A nad Lipovou se odbočí po polní cestě přes pastviny k farmě p. Diana:

Ob. č. 67. K: Dianova farma v Horní Lipové:

80

5.2. Mapa Sněžnické stezky

81

5.3. Financování projektu Na financování projektu jezdeckých stezek na severní Moravě v hodnotě 3 mil. se bude podílet Olomoucký kraj 85 % (2,55 mil) a Sdružení cestovního ruchu Jeseníky 10 % (300 tis.). Farmáři zapojeni do projektu hradí zbývajících 5 % (150 tis.), což při počtu 12 zapojených farem (počítají se farmáři zapojeni do projektu Jesenická i Sněžnická stezka) představuje 12,5 tis. na jednoho. V této částce jsou zahrnuty zejména práce jezdeckých stanic na značení stezek, budování vazišť, t. j. náklady materiálové malé, ale práce náročné na čas. V příloze je uveden vyplněný formulář žádosti o dotaci, adresovaný Partnerství pro rozvoj Olomouckého kraje, který granty poskytuje.

Orientační náklady na vyznačení jezdecké stezky Východní Čechy – Staré Město – Jeseníky Celková délka trasy je včetně variant přibližně 62 km (Šanov – Staré Město 29 km, z toho na území Pardubického kraje cca 4 km; Staré Město – Horní Lipová 20 km, zde a v Branné se tato jezdecká stezka napojuje na jezdeckou stezku Jeseníky). výroba tabulek a směrovek

22 tis. Kč

instalace směrovek

8 tis. Kč

výroba směrovníků

14 tis. Kč

instalace směrovníků

8 tis. Kč

průklest a vyznačení

23 tis. Kč

průzkum v terénu

3 tis. Kč

projekt (kilometráž, směrovky)

3 tis. Kč

náklady na stezku celkem

81 tis. Kč

Orientační náklady na další objekty Protože farma „Květná“ je registrovaná jako ekologická, je nutné vybudovat zázemí pro koně z konvenčních chovů. Jedná se o úvaziště, oddělenou část pastviny a přístřešek.

82

výroba a osazení úvaziště

2 tis. Kč

ohrazení pastviny

11 tis. Kč

výstavba přístřešku

14 tis. Kč

projekt náklady celkem

2 tis. Kč 81 tis. Kč

83

6. ZÁVĚR Záměrem této práce bylo navrhnout a později také zrealizovat jezdeckou stezku na severní Moravě a všem zájemcům o podobné aktivity poskytnout návod, jak při realizaci podobného projektu postupovat. Výsledkem k 30. květnu 2007 je: - vytypovaná trasa Šanov – Staré Město pod Sněžníkem v délce přibližně 29 km - vytypovaná trasa Staré Město pod Sněžníkem – Horní Lipová v délce asi 20 km - rozeslané žádosti majitelům pozemků o souhlas se stezkou - schválený rozpočet a financování projektu - podaná žádost o dotace na projekt - navázán kontakt a přislíbena spolupráce s majiteli dalších rančů a jízdáren na trase - propagace projektu V letošním roce zbývá ještě: - vlastní vyznačení stezky - výstavba zázemí pro návštěvníky na farmě Květná Z průzkumů prováděných v Jihočeském kraji a kraji Vysočina při počátcích realizace tamních jezdeckých stezek vyplývá, že zájem jezdecké i laické veřejnosti o tento druh turistiky neustále roste. V době, kdy vlastnictví případně pronájem koně je finančně dostupný stále širší veřejnosti a lidé se vrací k trendu zdravého způsobu života a soužití s přírodou, jsou vícedenní romantické výlety na koních velmi atraktivním způsobem trávení volného času. Sněžnická stezka je teprve na počátku své realizace, ale její poloha v podhůří Kralického Sněžníku, které je již dlouhou dobu vyhledávanou turistickou oblastí, dává dobré předpoklady pro její plné využití. Přáním všech, kteří jsou do projektů jezdeckých stezek v České republice zapojeni je rozšíření sítě stezek natolik, aby se dalo bezpečně putovat po všech koutech naší země a časem došlo i k napojení na stezky okolních zemí.

84

7. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ANONYM, Právní poradna. Jezdectví. 2004, č. 9, 10, s. 79, 103.

BARTZ, J. Než přijde veterinář, první pomoc pro koně. Přel. D. Stachová. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Brázda, 2002. 144 s. Přel. z: Bis der Tierartz kommt. ISBN 80209-0310-0. BURDOVÁ, M. Sport bez hranic Endurance. 1. vyd. Žďár nad Sázavou: JK Amigo, 2003. 95 s. ČIŠTÍNOVÁ, M. Jezdectví a obecné užívání lesů. Jezdectví. 2000, č. 6, s. 26. Ekologická farma Květná, [cit. 5. 5. 2005]. Dost. na http://www.cernykun.eu/kvetna.html. ENDE, H. a ISENBUGEL, E. Péče o zdraví koně. Přel. MVDr. D. Švehlová. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Brázda, 2006. 280 s. Přel. z: Die neue Stallapotheke. ISBN 80209-0340-2. HOLLÝ, K. Jezdecká turistika. 1. vyd. Ostrava: Montanex, 2003. 109 s. ISBN 80-7225104-X. Jezdecké stezky Královéhradeckého kraje. [cit. 11. 2. 2007]. Dost. na http://www.jezdecke-stezky.cz/jezdecke-stanice.php Jezdecké stezky východních Čech, [cit. 10. 2. 2007]. Dost. na http://hippostezky-vc.info. Koně pro všechny, [cit. 13. 3. 2007]. Dost. na http://www.romantik.cz/kone/quarter.php Marvin – Pretoria,[cit. 13. 3. 2007]. Dost. na http://www.marwinpretoria.cz/fotogalerie.php?lang=cz

85

Metodika značení jezdeckých stezek, [cit. 10. 2. 2007]. Dost. na http://jezdeckaturistika.sothis.cz/metodika-znaceni.html. Olomoucký kraj, [cit. 5. 4. 2007]. Dost. na http://www.krolomoucky.cz/OlomouckyKraj. Plemena koní, [cit. 13. 3. 2007]. Dost. na http://www.blackhorse.estranky.cz/clanky/Plemena-koni/Anglicky-plnokrevnik POLÁKOVÁ, A. Rekreační ježdění. Jezdectví. 2002, č. 2, s. 42. Rozvojová marketingová studie Jihočeského kraje 2005, Svaz měst a obcí Jihočeského kraje. STEJSKALOVÁ. S. Než se vydáte na jezdeckou stezku. Jezdectví. 2005, č. 3, s. 90. STEJSKALOVÁ. S. Ovlivnění krajiny pastvou koní. Jezdectví. 2005, č. 8, s. 85. STEJSKALOVÁ. S. Ochrana vodních zdrojů. Jezdectví. 2005, č. 5. s. 85. STEJSKALOVÁ. S. Provozování šetrné hygieny. Jezdectví. 2005, č. 5. s. 85. STEJSKALOVÁ. S. Používání otevřeného ohně. Jezdectví. 2005, č. 6. s. 84. STEJSKALOVÁ. S. Rušení tábořiště. Jezdectví. 2005, č. 5. s. 85. STEJSKALOVÁ. S. Způsoby omezení koní při pastvě. Jezdectví. 2005, č. 9. s. 85. Turistika na koni, Program rozvoje Jihočeského kraje, projekt 2/12 2004.

86

8. SEZNAM OBRÁZKŮ

Ob. č. 1. Hřebec A 1/1, (www.blackhorse.estranky.cz). Ob. č. 2. Klisna Izabó, majitel Z. Panský, Staré Město, jaro 2007, foto autorka. Ob. č. 3. Huculský hřebec na Janově hoře, léto 2005, foto autorka. Ob. č. 4. Welsh pony sekce D, plemenný hřebec H-S Lord Thomas, stáj Marvin, foto p. Mareček, (www.marvin-pretoria.cz). Ob. č. 5. Hřebec Quarterhorse, (www.romantik.cz). Ob. č. 6. Valach Šony, majitel Z. Panský, Staré Město, jaro 2007, foto autorka. Ob. č. 7. Valach Mazel, majitel Z. Panský, Staré Město, jaro 2007, foto autorka. Ob. č. 8. Dlouhé putování je náročné nejen pro koně, proto by i jezdci měli trénovat kondici., foto Z. Panský, léto 2006. Ob. č. 9. Na kamenitém povrchu nebo příliš svažitém terénu je dobré koni ulehčit a jít vedle něj, léto 2006, foto Z. Panský. Ob. č. 10. Ideálním povrchem pro koně je zatravněná polní cesta, léto 2006, foto Z. Panský. Ob. č. 11. V lese je třeba chovat se ohleduplně a opatrně, odpočinek ve stínu stromů však každý ocení, léto 2006, foto Z. Panský. Ob. č. 12. Praktická ukázka značení jezdeckých stezek, (http://hipppostezkyvc.info). Ob. č. 13. Značení jezdeckých stezek pomocí směrovek. (http://hipppostezkyvc.info). Ob. č. 14. Ani při přestávce na občerstvení nenecháváme koně nikdy samotné, léto 2006, chata Paprsek, foto Z. Panský. Ob. č. 15. Vyhledání vhodné trasy pro stezku znamená hodiny a hodiny v sedle, léto 2006, foto Z. Panský. Ob. č. 16. Projet vybranou trasu na koni je důležité především proto, že ne všude, kde projdou pěší se dostanou bezpečně i koně, jaro 2007, valach Epril při trasování s p. Panským, foto Z. Panský.

87

Ob. č. 17. Většinu fotodokumentace z trasování zajišťoval p. Panský, zde výjimečně před objektivem, léto 2006, foto p. Rudolf Prudil, který se této jízdy účastnil. Ob. č. 18. A: Stáj – Černý kůň ve Starém Městě – výchozí bod: Ob. č. 19. B1: Křižovatka u křížku před Hynčicemi: Ob. č. 20. B2: Cesta od Hynčic k Bystřině: Ob. č. 21. C1: Pokračování cesty k Bystřině: Ob. č. 22. C2: Nad Bystřinou: Ob. č. 23. D: Bystřina - chatová osada: Ob. č. 24. Rozcestník, Bystřina: Ob. č. 25. E: Cesta z Bystřiny na Cibulku a dále na Vysokou: Ob. č. 26. Z Cibulky k Vysoké se pokračuje po loukách: Ob. č. 27. F: Křižovatka před Vlaským u křížku: Ob. č. 28. G: Přejezd hlavní silnice a podjezd železniční trati ve Vlaském: Ob. č. 29. A dále se pokračuje po polní cestě pod viadukt směrem na Podlesí: Ob. č. 30. H: Průjezd kolem daňčí obory nad Podlesím: Ob. č. 31. CH: Křivá Voda: Ob. č. 32. I: Odbočka ze silnice v Křivé Vodě k Podlesí: Ob. č. 33. J: Přejezd přes silnici v Podlesí: Ob. č. 34. a 35. K: Ariva ranč v Podlesí a stáje za penzionem: Ob. č. 36a. a 36b. L: Cesta z podlesí k Severomoravské chatě: Ob. č. 37. M: Severomoravská chata: Ob. č. 38. a 39. N: K rozcestníku nad pramenem Rudolf a dále ke Svaté trojici: Ob. č. 40. O: Svatá trojice: Ob. č. 41. P: Cesta ze Svaté trojice k Větráku a odbočka u Větráku k ranči Jeřáb: Ob. č. 42. Ta ústí na křižovatce u Větráku, kde odbočíme vlevo a po průjezdu úvozem dorazíme na ranč Jeřáb: Ob. č. 43. a 44. Q: Ranč Jeřáb a tábořiště v jeho blízkosti: Ob. č. 45. A: Stáj – Černý kůň ve Starém Městě – výchozí bod (pastvina): Ob. č. 46. B: Přechod přes silnici na Květné a navazující polní cesta: Ob. č. 47. Ta vede mezi loukami až k odbočce do Andělského údolí: Ob. č. 48. C: Sjezd do Andělského údolí a cesta údolím: Ob. č. 49. Po několika kilometrovém stoupání se odbočí doprava. Zde cesta vede prudce do kopce, lesem, místy je rozbitá, ale s menší dávkou opatrnosti průjezdná: 88

Ob. č. 50. a 51. D: Výjezd na cestu u Růžové boudy a cesta dále k Palaši: Ob. č. 52. a 53. E: Chata Paprsek a rozcestník na Palaši: Ob. č. 54. a 55. F1: Odbočka k Travné a Travná: Ob. č. 56. F2: Od Travné po hranici s Polskem k Brousku a Brousek: Ob. č. 57. Brousek je nízké skalisko, které je nutno obejít: Ob. č. 58. G: Cesta z Brousku na Smrk přes hraničník a dále ze Smrku na Mates: Ob. č. 59. Ze Smrku na Mates vede již široká, ale kamenitá lesní cesta: Ob. č. 60 a 61. H: Mates a pokračování cesty k Lučnímu vrchu: Ob. č. 62. CH: Křižovatka na Lučním vrchu: Ob. č. 63. I: K Jesennému potoku: Ob. č. 64. J: Pod Oblým vrchem: Ob. č. 65. K: Nad Lipovou: Ob. č. 66. A nad Lipovou se odbočí po polní cestě přes pastviny k farmě p. Diana: Ob. č. 67. K: Dianova farma v Horní Lipové:

89

9. PŘÍLOHY

90