Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat
Bílý boxer – charakteristika rázu a jeho budoucnost
Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
Ing. Martin Hošek, Ph.D.
Krčmová Kristýna Brno 2008
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Bílý boxer - charakteristika rázu a jeho budoucnost vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně.
dne………………………………………. podpis studentky……………………….
Děkuji panu Ing. Martinu Hoškovi, vedoucímu bakalářské práce, za odborné vedení, dále děkuji paní Miloslavě Fialové, předsedkyni boxerklubu Louny, za pomoc při zpracovávání bakalářské práce, děkuji paní Kateřině Pejšové, která dostala skvělý nápad, založit klub bílých boxerů, a také pečlivě vede webové stránky toho klubu, děkuji paní Lence Tiché, která překládá články o bílých boxerech do zpravodaje boxerklubu.
Abstract
In my bachelor´s work I tried to explaine occurrence of white boxer – coat´s color genetics and make clear why he was despised until recently. I was observed the history of boxer breed in which white boxer have a big role, item diseases which affect white boxers, and incidence of white puppies from studdogs.
Key worlds: white boxer, deafness, genetics, puppy, bread
Abstrakt
V mé bakalářské práci jsem se snažila vysvětlit výskyt bílého boxera – genetiku barvy srsti a objasnit, proč byl donedávna zatracován. Dále jsem pozorovala historii plemene boxer, ve které hraje bílý boxer velkou roli, nemoci, které bílého boxera postihují, a četnost výskytu bílých štěňat u chovných jedinců.
Klíčová slova: bílý boxer, hluchota, genetika, štěně, plemeno
OBSAH
1.
ÚVOD …………………………………………………………… 8
2.
CÍL ……………………………………………………………… 9
3.
LITERÁRNÍ PŘEHLED ……………………………………… 10
3.1.
HISTORIE ………………………………………………………. 10
3.1. 1. POČÁTKY CHOVU BOXERA VE SVĚTĚ …………………… 10 3.1.2. POČÁTKY CHOVU BOXERA U NÁS ………………………... 14 3.2.
BÍLÝ BOXER ……………………...……………………………. 15
3.2.1. PROBLÉM ZVANÝ BÍLÝ BOXER …………………………… 17 3.3.
GENETIKA BARVY SRSTI ……………………………………. 18
3.3.1. GENETICKÉ KOMBINACE ZNAKŮ …………………………. 19 3.3.2. ČETNOST VÝSKYTU BÍLÝCH ŠTĚŇAT …………………….. 21 3.3.3. KIT GEN ………………………………………………………… 21 3.4.
HLUCHOTA …………………………………………………….. 22
3.4.1. VÝCVIK NESLYŠÍCÍHO PSA …………………………………. 23 3.4.2. ŽIVOT S HLUCHÝM PSEM …………………………………… 25 3.5.
NEVYBARVENOST DUHOVKY OKA ……………………….. 26
4.
ZÁVĚR ………………………………………………………….. 27
5.
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ………………………… 28
PŘÍLOHA
Tabulka č. 1. - vady Seznam obrázků Obr. 1 Bílá fena se skvrnou na oku Obr. 2 Pes s flíčky po celém těle Obr. 3 Pes bílý, slyšící Obr. 4 Fena se skvrnou na oku a uchu, hluchá Obr. 5 Klubová výstava německých boxerů 1896 Obr. 6 Flock st. salvator č. 14 Obr. 7 Meta von der passage č. 30 Obr. 8 Championka Blanka von Angertor č.4 Obr. 9 Piccolo von Angertor č. 17 Obr. 10 Alt´s Schecken č. 50 Obr. 11 Meiers lord č. 13 Obr. 12 Flocki Obr. 13 Hugo von Pfalzgau č. 85 Obr. 14 Gigerl č. 113 Obr. 15 Champion Schani von Der Passage č. 128 Obr. 16 Champion Kurt von Pfalzgau č. 481 Obr. 17 Champion Rolf von Vogelsberg č. 1183 Obr. 18 Mgr. Lenka Tichá se svou fenkou En Amie Z Černého jezera Obr. 19 Pes s jedním nevybarveným okem Obr. 20 Fena s napůl vybarveným okem Obr. 22 štěňata žíhaného a zlatého boxera Obr. 21 žíhaná fena se štěňaty Obr. 22 všechna možná zbarvení boxera Obr. 23 spojení dvou celoplášťových jedinců
Obr. 24 spojení jedince s bílou barvou a celoplášťového jedince Obr. 25 spojení dvou jedinců s bílou barvou Obr. 26 spojení celoplášťového a bílého jedince Obr. 27 spojení jedince s bílou barvou a bílého jedince Obr. 28 spojení dvou bílých jedinců
1. ÚVOD První boxeři byli představeni v roce 1896 na přehlídce v Německu. Tehdejší boxer byl bílý nebo skvrnitý, malý a nízký, bez ušlechtilosti a míval často špatnou záď, jeho předností však bývala velmi pěkná hlava. Až díky šlechtění s Brabantským dávičem býků, dostal boxer svou zlatou barvu. Tato barva byla pro hlídání objektů výhodnější, a proto se od bílých jedinců upustilo. Chovatelé se snažili ze svých chovů bílého boxera úplně vymítit, ale to se jim samozřejmě nepodařilo, protože každý standardně zbarvený boxer (tedy zlatý nebo žíhaný) s bílými znaky na hlavě, který je mimochodem ve výstavních kruzích velmi žádán, má gen pro bílou barvu a tudíž může dávat bílá štěňata, kterých se rodí až 20% z populace boxerů. Chtěla bych také upozornit, že bílý boxer rozhodně není albín! Bíle zbarvení boxeři mají oproti albínům hnědé oči a černý nos. Albíni se vyznačují růžovým nosem, růžovou barvou kůže a modrým okem. Ještě před pár lety se bílá štěňata utrácela. Zákon o ochraně zvířat nám dnes již zakazuje utrácet zdravá, životaschopná štěňata. Bílý boxer je plnohodnotným psem stejně, jako jeho barevní kolegové. Nemá žádné odlišnosti v chování, pouze někteří chovatelé říkají, že bílí jedinci jsou aktivnější, což samozřejmě není pravda. Problémem u bílého boxera a určitým znakem albinismu, může být výskyt modrého oka a hluchota. Ta se objevuje u 18-25% boxerů, což je srovnatelné číslo s počtem hluchých dalmatinů. Ovšem i tento problém není překážkou, protože i hluchý boxer je skvělým společníkem, který se dá vycvičit stejně tak, jako slyšící pes pomocí moderních systémů, jako je například elektronický obojek. Další problém může nastat v případě, pokud by se někdo snažil spářit dva bílé boxery. U štěňat těchto jedinců by se mohly upevnit znaky albinismu a zbytečně by to bílé boxery znovu odsoudilo k zániku. Toto křížení není vhodné, protože standardně zbarveným jedincům se bílá štěňata budou rodit vždy, a proto i nadšenci tohoto zbarvení budou mít dost příležitostí pořídit si takové štěně. Pro potřeby hlídání objektů bílý boxer není příliš vhodný, jelikož je ve tmě vidět. Bílý boxer stejně jako standardně zbarvený je skvělým služebním psem, je výborný lavinový, sutinový i vodní záchranář , často vidíme boxery při agilitách a ve stále oblíbenějším sportu, jakým je tanec se psem.
8
2. CÍL PRÁCE Cílem práce bylo přiblížit bílého boxera. Ačkoliv dnešní boxer z bílého boxera vzešel, je veřejnosti velmi málo známý. Zkoumaly se počty narozených bílých boxerů od roku 1990 až do dnes, i když bylo zjištěno, že dřívější čísla jsou neprůkazná. Chovatelé považovali bílou barvu za těžkou vadu, bílá štěňata ihned po narození utráceli, a protože se za výskyt bílé barvy ve vrzích styděli, neobjevovala se všechna tato štěňata ani ve statistikách. Díky zákonu č. 167/1993 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, se dnes už naštěstí tato štěňata utrácet nesmějí. Chovatelé se přestali za tato štěňata stydět, přiznávají je a zapisují do evidence. Jen touto cestou lze chovatelskou prací a správným výběrem partnerů snížit výskyt bílé barvy u štěňat.
9
3. LITERÁRNÍ PŘEHLED
3.1.Historie 3.1.1.Počátky chovu boxera ve světě
Jak uvádí A. Bürger ve své knize, prapředkem boxera byli obrovští dogovití psi, mastifové, kterých se v dávných dobách používalo k boji (lov velké zvěře, ochrana majetku). Když s pokračující civilizací ztratili tito obři svůj původní účel, začalo se jich využívat k zápasům v cirku proti dravé zvěři. Za tímto účelem však vyvstala potřeba vyšlechtit menší a hbitější druh, čímž vznikl tzv. brabantský davič býků, který je přímým předkem boxera. S ústupem surových her v cirku však upadla tato rasa v zapomenutí, daviči byli používáni již jen např. jako doprovod kočujících komediantů nebo řezníků. V té době šlo o rasu „přílišným vkrevenstvím“ zdegenerovanou, jedinci měli často rozpoltěné nosy a vyceněné zuby.
V 19. století se o znovuzrození této rasy zasloužili angličané, kteří z dávného typu daviče vyšlechtili anglického buldoka. Němci se dali jinou cestou a vybírali ke šlechtění jedince s vyššíma nohama a formou předvídající boxera.
První plemenná kniha vyšla v Německu v roce 1904, osm let po založení „Boxerklubu“. V roce 1896 bylo na jedné přehlídce předvedeno padesát boxerů dosti vyrovnaného typu. Jen jediný z nich měl rozpoltěný nos a jedna fena byla příliš buldočího charakteru.
Tehdejší boxer byl většinou bílý nebo skvrnitý, malý a nízký, bez ušlechtilosti a míval často špatný zadek, jeho předností však bývaly velmi pěkné hlavy.
První klubová výstava (obr. 5) se konala 29. března 1896 v domě Josepha Himmelreicha, rozhodčím byl Karl Konig, posuzovaných psů bylo dvacet (někteří byli bílí, někteří byli bílí s fleky žíhanými či žlutými, ostatní byli černí).
Alexandr Bürger uvádí jako nejdůležitější podklad pro zušlechtění boxerů dva psi a dvě feny – čtyři psy, které označuje jako předky boxera:
10
Ze psů to byli žíhaný Wotan č. 46 a bílý Flock St. Salvator č. 14. Z fen to byly rudožlutá Mirzl č. 44 a skvrnitá Meta von der Passage č. 30.
Wotan č. 46 (obr. 6) byl typický v hlavě, s dobře vyznačenou bradou, hlubokým stopem a požadovaným výrazem. Byl těžký pes bez ušlechtilosti, ale byl obdařen úžasným temperamentem.Byl narozen v r. 1900 (zlatě žíhaný) Otec: Nero Ascenbrenner (tmavý?) Matka: Weber’s Ella č. 108 (žlutá) Ze spojení Wotana č.46 s Metou v.d. Passage pocházejí mj. tito psi: champion Gigerl č. 113 a Prinz Mark v. Graudenz 118 (oba žíhaní) Ze spojení Wotana č. 46 s Mirzl č. 44 vynikli Moritz v. Pfalzgau č. 104 a Ella Bauer č. 103.
Flok ST. Salvator č. 14 (obr. 3) Pes, narozen v březnu 1894 (bílý se světle žlutými fleky) Flok byl oproti Wotanovi již reprezentantem budoucího typu boxera, byl vyšší než většina tehdejších boxerů, spojoval sílu s ušlechtilostí. Výraz hlavy plně neodpovídal; hlava byla plochá, barva psa příliš světlá. Ze spojení Flocka s Metou v.d. Passage č. 30 vzešla celá řada dobrých psů, např. Schani v.d. Passage č. 128, Schlag Bitru č. 111 (žíhaný), a Hugo v. Pfalzgau č. 85 (žlutý). Otec: Box St. Salvator č. 59 (světle žlutý) Matka: Mary von Nymphenburg č. 65
Mirzl č.44 Otec: Meiers Lord č. 13 Matka: Meiers Flora č. 47
Meta von der passage č. 30 (obr. 7) Je považována za pramatku veškerých našich boxerů. Její otec Piccolo (bílý) byl bratr Mirzl č. 44. Její matka, championka Blanca (obr. 4), byla bílá (její otec byl buldok). Meta byla nízká fena, plné podstaty, s bohatými pysky a měla málo brady. Byla bezpříkladně plodná a vynikla silnou dědičností. Jejími potomky byli tři dominantní plemeníci (od rozdílných otců)- Hugo v. Pfalzgau č.85, Gigerl č. 113 a Schani v.d. Passage č. 128.
11
Další členové výstavy: Hugo von pfalzgau č. 85 (obr. 13) První ze synů Mety von Der Passage, který se stal dominantním plemeníkem. Zakoupil ho Otto Roth z Mannheimu, který si tenkrát zakládal svůj chov. Hugo 85 měl v tomto chovu speciální význam. Byl přímým bratrem Schaniho v.d. Passage č.128.
Gigerl č. 113 (obr. 14) Druhý ze synů Mety von der Passage, který se stal dominantním plemeníkem. Od jeho klenutého hřbetu je odvozen termín „Gigerl roach“, používaný v Anglii při posuzování psa s klenutým hřbetem. Champion Gigerl býval jedním z nejvyhledávanějších chovných psů své doby. Byl 51,5 cm vysoký, tedy podle našich měřítek nízký. Měl na tehdejší stav chovu krátký hřbet, znamenitě úhlené zadní nohy, hlavu poměrně malou, ale velmi dobrých rozměrů, ukazoval však jazyk a měl povytažené ledví. Význam šampióna Gigerla spočívá v rozšíření žíhaných boxerů a v potlačení bílé a skvrnité barvy. Z jeho synů měli vynikající výstavní úspěchy: žíhaný Sepp v.d. Maidburg č.290 a žíhaný Baron Rigo v. Muldental č.333. Oba však byli pro chov bezvýznamní.
Champion Schani von der passage č. 128 (obr. 15) Třetí ze synů Mety von Der Passage, který se stal dominantním plemeníkem. Schani, který měl příliš světlou barvu, byl otcem dvou vynikajících psů – Murillo v.d. Passage č.538 (světležlutý, stejné stavby těla i svalstva jako jeho otec) a Rigo v. Angertor č.299.
Champion Rigo von angertor č. 299 Rigo byl tmavo-rudo-žlutý pes, syn Schaniho v.d. Passage. Rigo měl skvělé výstavní úspěchy a působil i v rozsáhlé míře na další vývoj chovu. Jeho stavba těla byla ideální, avšak poněkud silně předkusoval a na hrdle měl trochu přebytečné volné kůže. Jeho výstavní dráha byla řadou triumfů.. Roku 1906 byli jeho majitel i on nadšenými chovateli ve Frankfurtu odneseni z kruhu, když předtím Rigo zvítězil v konkurenci 32 psů. Rigo byl též prvním boxerem, jenž dosáhl kupní ceny 1000 marek. V době jeho výstavních úspěchů se počali rojit žlutí boxeři a žíhaní ztráceli cenu. Podle dřívějšího systému udělování titulu „vítěz“ připadl na 150 – 200 psů titul vítěz. Nový systém jediné výstavy vítězů ročně (zavedený v době vystavování Riga) tuto číslici značně zvyšuje. Jak velký byl chovný význam Rigův, je patrno z toho, že mezi
12
17 000 – 18 000 zapsaných psů najdeme jen 5-6 vítězů, takže chovnou kvalitu Rigovu nelze vůbec docenit (1 vítěz na 3 500 psů).
Jeho nejdůležitějšími potomky jsou: Rino v. Lindenfeld č. 593, Rino v.d.Wahlstatt č. 611, Harras v. Burglehn č. 759, Rappo v. Angertoe č. 648, Titus v. Vogelsberg č. 959 a TangoHermes v. Goethebrunnen č. 1125 (psi) a Rose v. Schlebusch č. 543, championka Charlotte v. Steinhausen č. 703, Lotte v. Lindenfels č. 724, Gretel v. Hohenzollernplatz č. 1165 a Dora v. Vogelsberg č. 939. Z jeho důležitých synů bohužel ani jeden nedosáhl otcovy kvality a všichni zůstali téměř bez významu pro další chov. Téměř každá z jeho dcer však byla nejen klasicky výstavním exemplářem, nýbrž i založila slávu chovné stanice. Dora Walhall byla matkou championky Andy Walhall č. 3163 a championa Rolfa Walhalla č. 3091. Sláva Rolfa jako chovného psa zastínila nakonec i Riga. Rigo, který ve svém mládí mnoho kryl, nezanechal po sobě jediného sobě rovného syna. Podivnou hrou osudu sedmiletý Rigo kryl fenu Ellu v. Osterland č. 1899 (dvojnásobná vnučka Gigerla) a z tohoto vrhu vyšli tři psi, z nichž každý měl takovou kvalitu, že by býval ztrpčil svému otci v jeho nejlepší době životní dráhu. Byli to vítězové Rino II. v.d. Elbe č. 1823, Heinz v.d. Elbe č. 1824 a rakouský champion Golo v.d. Elbe č. 1826. Z nich byl opět nejlepší Rino II., který měl jedině to neštěstí, že se narodil o 3-4 léta později, jinak by snad celý chov dostal jiný směr. Jeho význam zeslabili dva všemocní odpůrci, totiž champion Milo v. Eifelstein č. 1321 a první světová válka, která vypukla v roce 1914. Vrátíme-li se zpět k Rigovi, zjistíme, že do roku 1908 byl Rigo stále vítězem. Ještě z jara toho roku – kdy byl již čtyřletý – byl Rigo (tehdejší boxeři v tomto věku ztráceli výstavní formu) stále vítězem, avšak v létě téhož roku byl poražen dvouletým Kurtem v. Pfalzgau č. 713.
Champion Kurt von pfalzgau č. 481 (obr. 16) Pochází z chovu Otty Rotha, jenž vlastnil i Kurtova otce, Huga v. Pfalzgau č.85. Kurt 481 soutěžil často na výstavách s Rigem v. Angertor č. 299, Hansem v. Pfalzgau č. 540, Hochsteinzem Nazi č. 175 nebo se championem Remosem v. Pfalzgau č. 719.
Kurt von pralzgau č. 713 pes (žlutý) Ačkoli Kurt 713 porazil slavného Riga von Angertor (žíhaný), nedosáhl Kurt 713 chovných kvalit Rigových. Jeho významní synové jsou: Vorwärts v. Wasgau č. 1138, Brunsvigas Hussan č. 1281, vítěz Brunsvigas Curt v. Cumberland č. 1223, vítěz Arminias Kurt v. 13
Cumberland č. 1303 a champion Rolf v. Vogelsberg. Kurtova dědičnost přešla na jeho syny. Žlutá barva nyní opanovala pole a Rigo ustoupil do pozadí. Po Kurtovi dosáhl brzy uznání jeho polobratr, champion Remos v. Pfalzgau, jehož vítězosláva se podobá Rigově. Remos se udržel až do roku 1912, kdy podlehl synovi championa Kurta, vítězi Kurtu v. Cumberland
Champion Rolf von vogelsberg č. 1183 (obr. 17) pes, narozen 1908 (žíhaný) Praotec stanice „Von Dom“ Vysoký téměř 60 cm v kohoutku, jeden z největších boxerů své doby. Rolf byl vynikající zvíře, současník championa Mila v. Eigelstein č. 1921 (žlutý). Milo byl synem championa Remose v. Pfalzgau (Tichá, 2007)
3.1.2.Počátky chovu boxera u nás
Ve starých dokladech je zaznamenáno, že již v roce 1902 vlastnil boxera jménem Togo ing. Kopecký z Prahy. Iniciátory organizovaného chovu boxera bylo několik nadšenců. Jádro společnosti tvořili Václav Walter, A Sternberg, F. Mertens, paní Brémová a Radovan Sall. Kolem nich velmi pomalu přibývalo dalších milovníků tohoto, tehdy u nás velmi vzácného, plemene. Nepředstavujme si ovšem tehdejšího boxera tak, jak vypadá dnes. Byl nízký, zavalitý, s těžkou hlavou, často korunovanou mohutným předkusem nebo dalším extrémem, nedostatkem brady. V žemlovitém zbarvení srsti často převládala bílá barva jako dědictví po anglickém buldoku, otci Mety v.d. Passage, pramáti všech boxerů. V listopadu 1926 byla svolána ustavující valná hromada v Praze, na níž byl zvolen prvním předsedou Čs. klubu chovatelů boxerů Václav Walter starší. Členy výboru byli manželé Čermákovi akad. malíř Alfréd Justitz, Pavel Plachý a několik dalších. Z počátku bylo málo členů, a tím i málo prostředků. Dovoz chovných zvířat byl zcela odkázán na milovníky boxerů, sám boxer těžko prorážel. Pro jeho zamračený vzhled se ho lidé báli, takže si pozvolna, především svými povahovými vlastnostmi, získával přátele a oblibu. Vyhrál však, jakmile se lidé přesvědčili, že v boxerovi se pojí nesmlouvavý bojovník s kusem šaška a grotesky v jednom. Brzy se stal miláčkem a na oplátku i ochráncem dětí. Tato povahová vlastnost mu zůstala dodnes. Je to nejněžnější a nepozornější chůva, jakou si lze představit, která si od malých dětí nechá líbit úplně všechno.
14
Již v roce 1927 klub uspořádal výstavu boxerů, na níž bylo předvedeno osm zvířat. K posouzení byl tehdy přizván největší expert, v celém světě známý rozhodčí, pan Müler. Ten nejen posuzoval, ale přispěl i radou, jak dále v chovu postupovat, a doporučil vhodný chovný materiál. Důležitým počinem bylo v roce 1927 založení a systematické vedení plemenné knihy. Mistr Justitz zajišťoval rozšíření členské základny, jako předpokladu pro úspěšný chov boxera. Do klubu přivedl všechny své přátele z uměleckých kruhů, jímž rozdal celý vrh štěňat ze své chovatelské stanice “de la Palette“. Využíval každé příležitosti k propagaci boxera. Mezi členy získanými Justitzem patřil i spisovatel dr. F.Langer, ak. malíř Emil Filla, novinář a publicista K.Z.Klíma, spisovatel a novinář Eduard Bass, prof. Emil Zikmund a mnoho dalších. (Pfauser, 2006)
3.2. Bílý boxer Bílý boxeři tvoří přibližně 25% všech boxerů a přesto stále existuje mnoho nedorozumění a nevědomostí o jejich bílé barvě. Vyskytují se dokonce případy, kdy chovatel nabízí bílé štěně jako velmi vzácné, čemuž odpovídá také cena štěněte. Tento článek by měl poskytnout potenciálním majitelům bílého boxera informace, které by měli znát. Ačkoli barva boxera neurčuje jeho individuální personalitu, je nutno poskytovat informace zvlášť o bílých boxerech, a to proto, že okolo nich existuje spousta mýtů a polofaktů. Pokud Vám bude někdo nabízet bílé štěně boxera s tím, že jde o vzácnost a že takto zbarvených štěňat je velmi málo, nedejte se nachytat. Takovému chovateli jde pouze o peníze a jeho chování vypovídá mnoho o jeho přístupu k chovatelství. Bílý boxeři tu jsou tak dlouho jako samotné plemeno a na počátku plemenitby německých boxerů stála dlouhá řada bílých boxerů. Existují různé teorie o tom, jak se bílý gen dostal do genů boxera. Mnoho lidí věří, že to bylo způsobeno křížením s anglickým buldokem, ačkoli bílý boxeři existovali ještě před tím, než byla tato dvě plemena zkřížena. Původní barva boxera byla bílá (či s barevnými znaky) a do roku 1925 mohli být bílý boxeři v Německu registrování. Problém s bílou barvou vzniknul poté, co začali být boxeři díky svým povahovým vlastnostem používáni jako policejní psi. Přirozeně bílá barva neumožňovala to, co je pro služebního psa důležité – nebýt viděn v noci. Od roku 1925 proto v Německu platil zákaz registrace bílých boxerů a používání jich v chovu. Německý boxer klub se domníval, že takto bílou barvu vymýtí. To vedlo mnoho chovatelů k praxi zabíjení všech štěňat bílé barvy. Ačkoli předci bílých boxerů s průkazem původu dnes již více než 80
15
let nejsou v žádném případě bílí, stále se bílí boxeři rodí (a není jich málo). To je způsobeno genem přenášejícím bílé znaky (gen bílé barvy), který je recesivní. Spojením dvou boxerů nesoucích gen bílé barvy vznikne vždy alespoň 25% štěňat bílých. To znamená, že bílá štěňata se rodí i ze spojení např. dvou zlatých nebo dvou žíhaných boxerů, záleží na jejich genotypu. Vymýtit bílé boxery se tedy nepodařilo, jsou však stále považovány za tzv. nestandard, což znamená, že tato zvířata neodpovídají kvůli své barvě plemennému standardu německého boxera. Ve standardu, který vždy tvoří země původu (tedy SRN), je jasně napsáno, že standardní zvíře je pouze takové, které má barevnou srst minimálně na dvou třetinách těla. Důsledkem toho je, že ačkoli bílý boxer jako potomek rodičů s průkazem původu také vlastní průkaz původu, nemůže být nikdy použit v oficiálním chovu, nemůže být uchovněn a nemůže se účastnit výstav. To jsou však všechna omezení upotřebitelnosti bílého boxera, protože je samozřejmě možné, aby se takový pes účastnil závodů či skládal zkoušky např. ze sportovní kynologie, záchranářství nebo agility. Bílá barva je vadou pouze exteriérovou, nikoli výkonnostní. Z výše uvedeného je patrné, jak pošetilý by byl případný kupec bílého štěňátka, pokud by za bílé zvíře zaplatil více než je běžná cena boxera. Právě naopak, bílé štěně by mělo být vždy levnější než ostatní štěňata z vrhu, protože jde o štěně nestandardní. Mnoho lidí se také domnívá, že bílí boxeři jsou albíni, což ale nejsou. Bílý boxer má pigmentované oči, často má také barevné skvrny na různých místech těla a pigmentované flíčky na kůži, což albinismus vylučuje. Z tohoto důvodu také nejsou bílí boxeři více náchylní k nemocem vážícím se na albinismus než ostatní barevní boxeři. Ačkoli bílý boxer nemůže být vystavován na výstavě psů, může být jeho majitel řádným členem Boxerklubu ČR a mít tak vliv na dění v tomto spolku. Dalším důležitým bodem informací, které by měl budoucí majitel bílého boxera dostat, jsou informace ohledně zdraví. Navzdory všeobecnému přesvědčení dosud nebyl snesen žádný vědecký důkaz o tom, že by byli bílí boxeři náchylnější k nemocem. Jednou oblastí zdravotních problémů, které se vyskytují u bílých boxerů, je hluchota. To může být pro budoucího majitele překážkou, která se však dá lehce překonat tím, že se majitel naučí trošku jiný způsob komunikace se psem. Strach z hluchoty by rozhodně neměl být důvodem odrazení od koupi bílého boxera. I hluchý pes je díky vhodné péči majitele psem plnohodnotným a zaslouží si prožít aktivní a šťastný život. Abych ale případné zájemce neodradila, je zde nutno podotknout, že hluchota není u bílého boxera žádným pravidlem a naprostá většina těchto krásných psů je ohledně tohoto problému zcela v pořádku. (Tichá, 2003 – obr. 18)
16
Nedostatek pigmentu je příčinou velké citlivosti těchto psů na sluneční záření, přesnější řečeno na ultrafialové záření. I to je pro psa nebezpečné a v budoucnu by to mohlo být příčinou vzniku kožních nádorů. Vyberete-li si však i přesto bílého boxera, předem se s chovatelem domluvte na tom, jak budete postupovat, objevíte-li u štěněte nějaké choroby, a kdo ponese případné náklady na jejich léčbu. (Nijland, 2004)
3.2.1. Problém zvaný bílý boxer
Bílá štěňata boxera nejsou skutečnými albíny (albínům zcela chybí pigment v kůži a v srsti a mají modré oči). Na základě odhadu (přesné údaje nejsou k dispozici vzhledem k tomu, že řada chovatelů výskyt bílých štěňat ve vrhu nepřizná) 25% všech štěňat boxerů jsou štěňata bílá nebo téměř bílá, což znamená, že nejsou ani vzácná ani neobvyklá. Některá z těchto štěňat mají žíhané nebo zlaté skvrny na hlavě, trupu nebo u ocásku. Většina štěňat je humánním způsobem usmrcena krátce po narození z těchto důvodů: •
některá z těchto štěňátek jsou náchylná k úžehu a musí být chráněna před sluncem
•
některá jsou hluchá na jedno nebo obě uši. S výsledkem právě probíhajícího průzkumu prováděného spolkem na záchranu boxera v Texasu vyplývá, že 40% boxerů, kteří prošli záchranným programem během posledních dvou let (30 z celkového počtu 75), bylo hluchých.
•
v méně častých případek jsou tato štěňata slepá.
Na základě těchto informací se chovatelům doporučuje, aby se rozhodli, zda provedou eutanázii těchto štěňat anebo jim najdou vhodné majitele, protože i bílý boxer je vhodným společníkem a má všechny typické charakterové vlastnosti boxera. V tomto případě je doporučeno zvířata posléze kastrovat nebo sterilizovat.
Z uvedeného důvodu vyplývá, že by bílá štěňata prodávána jako rarita a vzácnost a nový majitel by měl být informován o případných zdravotních rizicích. Na druhé straně bychom se k lidem, kteří se rozhodnou o bílého boxera pečovat, neměli chovat nepřátelsky. Kromě toho, že bílého boxera nelze použít k chovu, ani vystavovat, bychom mu, ale neměli bránit v jiných aktivitách, které dopřáváme ostatním psům včetně různých forem výcviku. (Křivánková, 1999)
17
Naděje v podobě čím dál rozšířenějšího používání bílých boxerů v podobě domácích mazlíčku skýtá možnost založení rozsáhlého výzkumu bílých boxerů.
10 faktů o bílých boxerech 1. Bílí boxeři nejsou vzácností 2. Přibližně 25% ze všech boxerů se rodí bílých 3. Bílí boxeři nejsou albíny 4. Bílí boxeři jsou náchylnější k úpalům 5. Bílí boxeři mohou být hluší a někdy slepí 6. Někteří lidé argumentují, že jsou bílí boxeři náchylnější k nemocem a k rakovině, ale toto nikdy nebylo prokázáno 7. Bílí boxeři mohou být registrováni, ale neodpovídají standartu Amerického boxer klubu 8. Bílí boxeři by měli být sterilizováni / kastrováni 9. Bílí boxeři jsou stejně temperamentní a mají stejnou osobnost jako barevní boxeři 10. Sledovaní boxeři jsou bílí a mají žíhané nebo zlaté fleky (Garton, 1997)
3.3. Genetika barvy srsti Nejdříve vyvraťme jedno nedorozumění – bílá není barvou Boxerů. Jedinou „boxéří“ barvou je červená. Žíhaní boxeři mají pruhy na červeném podkladu, ale jsou pořád v podstatě červení s pruhováním. Boxeři mohou mít barevné celé tělo pouze s minimem bílé barvy na hrudi, toto jsou tzv. „solid“ („ryzí“) boxeři. Boxeři mohou mít bílé odznaky na nohou, čenichu, krku a břichu a toto jsou „flashy“ („světlí“) boxeři. Bílí boxeři jsou ti, jejichž bílé odznaky jsou rozšířeny přes velkou část těla a to je činí „přeoznakované“, přesněji řečeno „bezbarvé“. Standart umožňuje boxery s mnoha odznaky nebo bílé diskvalifikovat z výstavního kruhu. Bílí boxeři nejsou albíny – albínům úplně chybí pigment v kožních buňkách. Všichni bílí boxeři mají nějaké pigmentované fleky na čenichu, řasách, rtech a naprostá většina z nich má barevné fleky na hlavě. Někteří bílí boxeři mají hnědé oči, někteří modré, skuteční albíni mají oči narůžovělé tím, že krevní vlásečnice prosvítají přes nepigmentovaný povrch duhovky.
18
U plemene boxer jsou pouze dva geny zodpovědné za existenci nebo nedostatek bílých odznaků. S gen je tzv. solid gen, Sw gen je „flashy“ gen. Boxer, který téměř nemá žádné odznaky je nazýván „solid“ nebo „jednobarevný“ a je značen SS. Boxer mající velké plochy bílých odznaků na jinak zbarveném těle je nazýván „flashy“ a je označován SSw. A boxer. který se jeví jako bílý nese označení SwSw. Proč chovatelé boxerů mají stále bílá štěňata ve vrzích, ačkoli nepoužívají bílé boxery v chovu? Pravdou je že eliminace bílých boxerů z chovné populace nezastaví výskyt bílých štěňat! Proč? Pojďme se podívat. (Gav, 2000)
3.3.1. Genetické kombinace znaků, které mohou u boxerů nastat
U boxerů mohou nastat kombinace, kdy se kříží jednobarevní jedinci, jednobarevný jedinec s jednobarevným jedincem s bílou barvou, jednobarevný jedinec s bílou barvou nebo jednobarevný jedinec s bílým jedincem, dva jedinci s bílou barvou nebo dva bílí jedinci. Boxer se vyskytuje jako žíhaný, zlatý nebo bílý (neexistuje černý boxer, jak se někteří lidé milně domnívají, existuje jen žíhaný boxer, který má na srsti více žíhání, a proto vypadá jako černý). Kombinace barev naleznete v příloze. Jsem „solid“ Boxer a nemám
Jsem „flashy“ Boxer. Téměř
Jsem bílý Boxer. Můžu mít
téměř žádnou bílou srst.
vždy mám světlé tváře, bílý
zlaté nebo žíhané uši, fleky
hrudník, bílé břicho, bílé
přes jedno nebo obě oči, a
ponožky na nohou a někdy i
skvrny na zádech (obvykle na
bílý límec.
kořeni ocasu), ale jinak jsem
Někdy mohu mít malé bílé fleky na hrudi, drobné odznaky na tváři a někdy bílé tlapky.
celý bílý
„Solid“
„Flashy“
Bílý
SS Boxer
SSw Boxer
SwSw Boxer
19
Zkřížíme-li SS Boxera s SS Boxer všechna štěňata budou SS stejná jako rodiče. Viz. Obr. 23. (Gav, 2000)
Použití geneticky celobarevného boxera v jakémkoli spojení garantuje, že ani jedno ze štěňat nebude bílé. Zdá se, že ti z chovatelů, kteří stále cítí, že by se chtěli vyhnout bílým štěňatům za každou cenu, mohou učinit tento jednoduchý krok. Ale abychom byli fér – je nemožné s jistotou vědět, zda je pes geneticky celobarevný nebo má pouze velmi malé bílé znaky. Ale použití psa s pouze velmi malými bílými znaky je alespoň méně pokrytecké než později bílá štěňata utrácet (což je dnes i protizákonné). (Walker, 2007)
Zkřížíme-li SS Boxera s SSw Boxerem, 50% potomků bude SS, dalších 50% - SSw. Viz. Obr. 24. Zkřížíme-li SS Boxera s SwSw Boxerem, všechna štěňata budou SSw. Viz. Obr. 25 (Gav, 2000)
Je zajímavé vidět, že ze spojení bílého a celobarevného boxera vznikne 100% štěňat barevných s bílými znaky. Právě tato štěňata jsou velmi líbivá a v poslední době žádaná a oceňovaná ve výstavním kruhu. (Walker, 2007)
Když zkřížíme dva SwSw Boxery mezi sebou, celý vrh bude SwSw. Viz. Obr. 26 (Gav, 2000)
Jsou známy některé případy spojení bílého psa s bílou fenou, kdy některé ze štěňat byly barevné. Pokud se toto stane, měla by být genetika bílých boxerů přezkoumána, protože toto mohl způsobit gen strakatosti (grošovanosti), o kterém se předpokládá, že u plemene boxer není přítomen. Tato teorie však není dosud odborně prokázána a tak by tato informace neměla v současnosti vést jednotlivce k přílišné důvěře v tuto teorii. (Walker, 2007)
Fenotyp – soubor všech pozorovatelných vlastností a znaků organismu. Představuje výsledek spolupůsobení genotypu a prostředí, čili to, jak organismus v daném znaku (znacích) skutečně vypadá. Genotyp – soubor veškeré genetické informace organismu, týkající se zkoumaného znaku. (Tichá, 2007)
20
Závěr: Solid: Nikdy nebudu dávat bílá štěňata! Zkřiž mě s „flashy“ SSw, a budu mít některá štěňata „flashy“ a některá „solid“, zkřiž mě s jiným SS, a všechna štěňata budou „solid“, ale nikdy nebudu mít bílá štěňata ani když mě zkřížíš s bílým SwSw! Flashy: Jsem mazaný. Můžu snadno dávat bílá štěňata! Zkřiž mě s jiným SSw, a je téměř jisté, že uvidíš jedno nebo dvě roztomilá bílá štěňata! Zkřiž mě s SwSw a bílých štěňat bude více! Chceš-li se vyhnout bílým štěňatům, zkřiž mě s SS. Bílý: Jsem bílý, konec příběhu! Vím že lidé říkají že nemá být údajně vůbec chován.. Skutěčně, budu dávat bílá štěňata zkřížíš-li mě s SSw, pouze bílá štěňata zkřížíš-li mě s jiným SwSw, ale zavazuji se vrh bude „flashy“ zkřížíš-li mě s SS! (Gav,
2000)
3.3.2. Četnost výskytu bílých štěňat u chovných psů
Počty bílých boxerů rok od roku vzrůstá. Je to díky tomu, že se podle zákona o ochraně zvířat se nesmějí utrácet zdravá štěňata, čímž samozřejmě bílý boxeři jsou. Přesné počty narozených bílých štěňat jsou uvedeny v tabulce č. 1 v příloze.
3.3.3. Kit gen
Je zapletený do bílé barvy některých psích chovů. Nejextrémnější allele, s (w) je nalezen u dalmatinů, Anglických setrů, bílých BullTerierů, a bílých boxerů, kde produkuje bílou barvu těla, někdy se zabarvenými body. U těchto zvířat, je většina kůže bez pigmentů, může se vytvořit několik barevných skvrn, zejména kolem očí a uší (obr. 1). Někteří jedinci jsou celoplášťově bílí, jiní mají malé skvrny po celém těle (obr. 2). Tento extrém s (w) allele je zodpovědný za vysoký výskyt hluchoty u dalmatinů. Dalmatini s barevnými místy na uších mají nižší dopad hluchoty. U Boxerů se tato teorie nepotvrdila. Jsou mezi nimi psi, kteří mají bílé uši a slyší (obr. 3), a psi, kteří mají barevné ucho, na které neslyší (obr. 4). (Cattanach, 1999 )
21
3.4. Hluchota Postižení zvířat vrozenou hluchotou bylo dokumentováno již v minulém století (Rawitz 1886 u plemene dalmatin). Hluchota je vázána u zvířat s bílou srstí na absenci nebo nedostatku melanocytů, jež jsou potřebné pro normální vývoj vnitřního ucha. Tato hluchota je neléčitelná, je však možno ji regulovat a snížit její výskyt kontrolovaným chovem. Klinické projevy hluchoty jsou závislé na tom, jedná-li se o postižení jednostranné či oboustranné. U bilaterálně hluchých jedinců můžeme pozorovat potíže s orientací, lekavost mnohdy doprovázenou nervozitou až agresivitou. Prakticky neodlišitelní jsou jedinci slyšící na obě uši od jedinců jednostranně hluchých. Rozšíření hluchoty v populaci Dalmatinů se pohybuje přibližně od 6% do 8% oboustranně hluchých a 18% až 21% jednostranně postižených jedinců. Z daných údajů tedy vyplývá, že téměř každý třetí dalmatin je postižen! V populaci bílých koček není dostatečné množství studií, ale předpokládá se situace dokonce o něco horší. (Šrenk, 2005)
Genetické pozadí přenosu hluchoty není zatím přesně determinováno. Na základě publikovaných klinických studií a experimentů lze však posuzovat základní hypotézu: Pravděpodobně se jedná o polygenní přenos, na vývoji hluchoty se tedy podílí více genů. Možností ovlivnění výskytu postižených jedinců v populaci vychází z výsledků prováděných studií a experimentálních páření: bylo prokázáno, že výskyt oboustranně i jednostranně hluchých jedinců je signifikantně nižší při páření dvou oboustranně slyšících jedinců. Takto kontrolovaným chovem lze snížit prevalenci postižených jedinců v populaci pod 15%, přičemž výskyt oboustranně hluchých zvířat by měl klesnout pod 4%. V současné době již řada Evropských klubů požaduje audiometrické vyšetření u zvířat zařazovaných do chovu, či předváděných na výstavách.
Vyšetření na hluchotu je možné provést pomocí speciálního testu BAER (brainstem auditory evoked potentials – respons = snímání evokovaných potenciálů mozkového kmene), při němž je zjišťováno, zda je pes hluchý bilaterálně nebo laterálně. Test BAER je možné provést ještě v období, kdy je štěně u chovatele. (Cattanach, 1999)
22
3.4.1.Výcvik neslyšícího psa
Metodika výcviku hluchého psa je velmi náročná, především na trpělivost. Před zahájením výcviku je velmi důležité, veterinárním vyšetřením a vypozorováním zjistit, má-li pes ještě nějaké zbytky sluchu, nebo je-li zcela hluchý. Jakou metodu výcviku použijeme, určíme tedy až tehdy, známe-li tuto skutečnost. U psa, který je pouze více či méně nedoslýchavý, využíváme zbytek sluchu používáním vysokofrekvenčních píšťalek. Píšťalka nám slouží k tomu, abychom psa na sebe upoutali a dali mu tímto na vědomí, že od něho něco chceme. Nahrazuje to oslovení psa, zavolání na něj. Jakmile se pes naučí, že píšťalka je povel pro přivolání, nebo docílíme toho, že se na nás alespoň podívá, postupujeme dále. Jakmile se pes po zapískání na vás podívá, posunkem mu naznačíme, co od něho chceme. Např.“pojď ke mně, fuj, lehni“.. atd.. A jakmile pes náš povel vykoná, odměníme ho pamlskem a nesmíme ho zapomenout výrazně pochválit. Pes musí poznat že tím, že našemu posunku rozuměl, nám udělal ohromnou radost a my se z toho samou radostí můžeme pominout. U psa, který je úplně hluchý, je výcvik obtížnější. Metodika výcviku je velice individuelní a odvíjí se především od toho, jaký vztah mají mezi sebou pán a pes a jakou povahou je pes do života vybaven.
Setkala jsem se s několika neslyšícími psy, z nichž tři Vám krátce představím. Zcela hluchý dalmatin Ben na svém pánovi pohledem přímo visel, na procházkách se příliš nevzdaloval a pána si jedním okem stále hlídal. U této dvojice nikdo nepoznal, že je pes postižen hluchotou. Jen bylo vidět, jak si občas páníček plácá na nohu, cosi ukazuje a nebo posunky dokázal psa zastavit nebo na dálku i odložit …Tento pes byl od počátku velmi klidný, okolí ho na vycházkách příliš nezajímalo a majitel vše zvládl vysvětlováním a pamlsky . Majitel nebyl pejskař začátečník a s výcvikem si poradil sám, Další případ, je pes bílého boxera Daga se zbytkem sluchu, který je schopen zaznamenat zvuk píšťalky. Díky svému temperamentu odžívá svůj život na dlouhém vodítku a navolno běhá zatím pouze na vycházkách na odlehlých místech. Jinak je to pes velmi poslušný, ochotně a rychle vykonává většinu povelů. Jeho majitel je začátečník a přesto se psem našli velmi rychle společnou řeč a zdá se, že to oběma vyhovuje.Vzhledem k tomu, že jde o psa mladého tak věřím, že se budou dál zdokonalovat a postupovat ve výcviku….
23
U třetího příkladu použiji případ dvouletého zcela hluchého bulteriéra Ramba. Sebevědomý tvrdý pes, doma učiněný andílek a miláček rodiny se na vycházkách chová jako neřízená střela. První půl hodiny nebyl schopen po vypuštění na volno jakékoliv komunikace. Pokud mu nějaký pes, nebo člověk v době tohoto vyběhávání přišel do cesty, měl smůlu. Rambo se sice nikdy nepral, ale začal s velmi intenzivním obtěžováním a bylo mu celkem jedno, potkáli slečnu v lodičkách a s pudlíkem, nebo pána v montérkách a s dogou. Všechny důkladně poskákal, zmazal a v neposlední ředě i vyděsil. Tento pes by se zřejmě takto choval i kdyby slyšel, ale dal by se zcela jistě zvládnout některou z metod nácviku přivolání. Jak ale naučit takovéhoto divocha přivolání, když je hluchý? Když základem každého nácviku přivolání je oslovení psa a vyslovení povelu a Váš pes nic z toho neslyší? U tohoto psa musel přijít na řadu elektronický obojek a nejnižší stupeň výboje k tomu, aby mu majitel řekl „ Rambo, podívej se na mne, něco po tobě chci!“ . jakmile psa obojek zastavil, využil psovod reakce většiny psů. Tím je hledání útočiště a ochrany u svého pána , před dalším nepříjemným vjemem. Jakmile pes přiběhl, následovala odměna za uposlechnutí povelu a velká pochvala. Když se k Vám pes blíží, měli by jste rukou psovi ukazovat např. plácáním se do nohy, že tento posunek úzce souvisí s nepříjemným šimráním na krku, a že příště, pokud na tento posunek přiběhne rychle, ochotně a neprodleně, tak žádné šimrání na krku vůbec nepřijde. Psi toto velice dobře a rychle pochopí. Ale nechci se pouštět do popisování univerzální metodiky. Výcvik hluchého psa je otázka individuelní a jak už jsem psala záleží především na případném zbytku sluchu, na povaze psa a na celkovém vztahu majitele a psa. Metoda výcviku hluchého psa pomocí elektronického obojku je velmi složitá a můžete ji provádět pouze pod dohledem odborníka! Tento obojek se u řady kynologů využívá hlavně k odstranění zlozvyků a nežádoucích reakcích (štvaní zvěře, honění aut, požírání výkalů, napadání jiných psů atd..) V našem případě jde jen o to, nějak upozornit našeho kamaráda, že po něm něco chceme. Tudíž jeho použití musí být nanejvýš citlivé a ten, kdo mačká tlačítko musí být odborník znalý věci. To znamená, že kdo si tento obojek koupí, se musí seznámit nejen s návodem jak zapnout psovi obojek a zprovoznit ovladač, ale především s pravidly kdy ho použít a kdy nikoliv. U případu bulteriéra si jeho majitel elektronický obojek zakoupil, pes ho má na každé vycházce, a dnes ho majitel používá pouze v krizových situacích, kdy je potřeba psa neprodleně zastavit nebo přivolat a pes se na něho nedívá. Slouží tedy jako pojistka „kdyby něco“.Jinak se pes po půl roce velmi zovladatelnil, neobtěžuje okolí a stal se z něho příjemný společník. Ještě chci apelovat na majitele hluchých psíků, začněte s výchovou svého neslyšícího kamaráda od co nejranějšího věku. Výcvik od štěněte je výcvik hrou, výcvik po dobrém a 24
v neposlední řadě se majitel i pes naučí velmi brzy mezi sebou dobře komunikovat. Vytvoří tak, i při tomto, v psím životě dost velkém handicapu, sehranou „dvojku“ a majitel tak připraví svému kamarádovi prožití plnohodnotného života v pro něj tak tichém světě. (Fialová, 2007)
3.4.2. Život s hluchým boxerem
Rozhodnete-li se přivést domů štěňátko nebo nabídnete-li domov opuštěnému boxerovi z útulku, může se stát, že pejsek či fenka budou hluší. V případě, že se rozhodnete zachránit z útulku již dospělého psa, budete o jeho hluchotě pravděpodobně vědět již od samého počátku. Ale u malého štěňátka nemusí být vždy hned zřejmé, že je hluché. Nabídnete-li hluchému boxerovi, nebo jakémukoli psovi, domov, bude stát za to nejen zvláštní úsilí zahrnující výcvik, ale také uspokojení z vědomí, že jste to byli VY, kdo mu dal šanci najít milující domov. Přesto - mějte na paměti, že výcvik dokonale zdravého, slyšícího boxera, může být vyzvou sám o sobě a neočekávejte, že výcvik hluchého psa bude v jakémkoli ohledu jednodušší. Odměnou za vaši trpělivost, vytrvalost, oddanost, péči, porozumění a pozornost vám bude společník, který se stane vaším nejlepším přítelem. Zda je vaše štěně hluché částečně nebo úplně můžete do určité míry zjistit sami doma, s použitím některých velmi jednoduchých a základních testů. Když vaše štěně spí a zazvoní zvonek u dveří, vzbudí se? Pokud ano, pravděpodobně slyší, ačkoli také mohl pouze zachytit chvění podlahy, proto se ujistěte, že jste se z místnosti neslyšně vyplížili. Zkuste zatleskat v blízkosti štěněte – jestli zareaguje - ale opět si dejte pozor, aby jste nebyli tak blízko, že by mohl zachytit závan vzduchu při tleskání. Hlasitě zakřičte - reaguje? Zazvoňte zvonkem, zapískejte apod. Zjistíte-li, že váš boxer nereaguje na většinu výše uvedených testů, stojí za to absolvovat s vašim štěňátkem nebo dospělým psem testy zjišťující stupeň hluchoty. Ačkoli by jste se i smířili s tím, že je váš pes hluchý a tím nabyli dojmu, že testy nepotřebujete, má rozhodně cenu navštívit veterináře a ujistit se, že ušní kanálek není jenom blokován – u štěňat se stává, že mají ucho ucpáno např. pilinami, které v uchu způsobily infekci. Jakmile máte hluchotu vašeho psa potvrzenou, je načase adaptovat se na nový život u vás doma i v okolním světě. Protože váš boxer neslyší, bude odečítat řeč vašeho těla, stejně jako ostatních osob, včetně zvířat. Budete-li dělat prudké pohyby, můžete je překvapit, zaujmete-li dominantní postavení, stanou se submisivními. Možná zjistíte, že váš hluchý pes je více obezřetný, více skáče nebo je třeba dělá jiné kousky 25
než slyšící boxer. Obecně toto můžeme přisuzovat skutečnosti, že nemají schopnost posoudit vaši náladu dle tónu nebo hlasitosti vašeho hlasu. Například - hrajete-li si poskakováním po místnosti, mohou si toto chybně vysvětlit jako vaše agresivní pohyby, a protože jste "vůdcem smečky", mohou se běžet ukrýt nebo se stanou ohledně vás obezřetní. Zatímco váš boxer poznává vás a své okolí, je důležité začít co nejdříve s výcvikem. Zkuste najít místní cvičiště, které má určité znalosti technik a znakové řeči pro psy, které by jste měli znát pro dlouhý a šťastný život s vaším novým přírůstkem. Kupte si knihu o technice znakové řeči a o možných aktivitách pro hluché psy - zatímco se bezpochyby budete sžívat se znakovou řečí, váš boxer se stane aktivním víc než dost. Pamatujte, že boxeři jsou inteligentní psi a prospěje jim strukturovaný a přitom různorodý výcvik. Nikdy se nedomnívejte, že jenom proto, že váš boxer je hluchý, že má také menší schopnosti než ostatní psi. Jako majitel dvou boxerů, jednoho slyšícího (Molly) a jednoho hluchého (Tasha) vás mohu ujistit, že Tasha je velmi schopná a stejně živá, energická a rozpustilá jako Molly. Nejen že Tasha soutěží s Molly, když běhají nebo ze sebe dělají šašky, ale je také více poslušná! Poslušnost je něco, co přichází s časem a s trpělivostí, obojího budete potřebovat spoustu, aby jste si zajistili šťastný a naplněný život s vaším mazlíčkem. (www.thewhitestuff.org)
3.5. Nevybarvenost duhovky oka Často se také vyskytují nevybarvené duhovky oka. Tato vada je geneticky daná, a proto se píše ke každému chovnému psovi počet narozených štěňat s touto vadou. V příloze můžete vidět psa s nevybarveným okem (obr. 19) a fenu s napůl nevybarveným okem (obr. 20). Počty štěňat s nevybarvenou duhovkou oka můžete vidět v tabulce č. 1 v příloze.
26
4. ZÁVĚR Bílý boxer není výjimkou svého plemene, mezi lidmi není příliš znám jen proto, že se donedávna bílá štěňata utrácela. Pokud si chovatel nepřeje mít ve vrhu bílá štěňata, je určitě jednodušší a humánnější chovat celoplášťově zbarvené jedince bez bílých znaků, kteří tato štěňata dávat nebudou, než provádět eutanázii u „nechtěných“ štěňat, která je mimochodem dnes už zakázaná. Bílým fenám se mohou po zkřížení s bílým psem rodit albíni, což znamená, že štěňata by byla hluchá, náchylná na slunce a se spoustou alergií, proto by se rozhodně tito psi mezi sebou křížit neměli. Pokud si vyberete hluchého pejska, není všem dnům konec. Naopak i s takto postiženým psem můžete prožít krásný kus života. Ale než se pro takového psa rozhodnete, určitě se poraďte s odborníkem nebo s někým, kdo takového psa má, aby jste zjistili, zda na váš společný život máte. Je potom smutné, když tito psi kolují od jednoho majitele k druhému. Je škoda, že tito psi nejsou uznáni, protože znám některé jedince s průkazem původu, kteří by se na výstavě mohli vyrovnat i svým barevným soupeřům. Bílá štěňata pocházející z řízeného čistokrevného chovu, tj. od rodičů splňujících podmínky chovu dle příslušného chovatelského řádu, dostanou stejně jako jejich barevní sourozenci rodokmen. rodokmen bílého štěněte je ovšem opatřen razítkem NESTANDARD, což ho vyřazuje z využití v chovu. Tato bílá štěňata se mohou ale bez omezení uplatňovat po pracovní stránce, mohou skládat zkoušky a zúčastňovat se i např. výcvikových vrcholových soutěží. Nemohou se ovšem vystavovat na výstavách vedle svých barevných kolegů, nemohou být ani uchovňováni a tudíž produkovat jedince s průkazem původu. Protože je bílý boxer boxerem se vším všudy, vznikl klub bílého boxera, který sdružuje tyto jedince a nabízí jim a jejich majitelům účast na oblíbených srazech, při kterých je organizována i speciální výstava bílého boxera. I toto přispívá k tomu, že chovatelé budou stále dobře prodávat bílá štěňátka a že se snad již nevrátí doba, kdy byla jinak zdravá bílá štěňata po narození utrácena.
27
5. SEZNAM LITERATURY PFAUSER, T.: Počátky chovu boxera u nás, Zpravodaj Boxerklub ČR 90 2/2007 KŘIVÁNKOVÁ, L.: Problém zvaný bílý boxer, Zpravodaj Boxerklub ČR 3/99 TICHÁ, L.: Založení plemene Německý boxer, www.bilyboxer.info, 3.1.2007 BAGGLEY, D.: History, www.ukboxerdogs.co.uk, 7.9.2007 – aktualizace TICHÁ, L.: Pravda o bílém boxerovi, www.bilyboxer.info, prosinec, 2003 FIALOVÁ, M.: Výcvik hluchého psa, www.bilyboxer.info, 2007 NIJLAND, M.: Boxer, Nizozemsko 2004, Přel. Marie Hromasová. vydavatelství Rebo Productions CZ, Dobřejovice 2004, ISBN 80-7234-351-3. GAV, A.: The colour of boxer, http://www.euro-boxer.com/, 2000 GARTON, T.: White Boxer General Information, www.boxerbuddies.org, june 1997 Living with a deaf boxer, http://www.thewhitestuff.org/deafboxer.htm ŠRENK, P.: Vrozená hluchota psů a koček, http://www.jaggy.cz/, Brno, 6.3.2005 PFAUSER, T.: Zpravodaj Boxerklub ČR 4/2006 TICHÁ, L.: název příspěvku, Zpravodaj Boxerklubu ČR 2/2007
28
