Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění skotu
Hodnocení ukazatelů reprodukce v chovu vysokoprodukčních dojnic Bakalářská práce
Vedoucí práce: doc. Ing. Radek Filipčík, Ph.D.
Vypracoval: Veronika Pokorná
Brno 2014
ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem práci
Hodnocení
ukazatelů
reprodukce
v chovu
vysokoprodukčních dojnic vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše.
V Brně dne:
………………………………………….. podpis
PODĚKOVÁNÍ Děkuji panu doc. Ing. Radku Filipčíkovi Ph.D. za pomoc při zadávání bakalářské práce, za odborné vedení a cenné rady, které mi během jejího zpracování poskytoval.
Abstrakt V
této
bakalářská
práci
s
názvem
Hodnocením
ukazatelů
v chovu
vysokoprodukčních dojnic se zabývám problematikou reprodukce u těchto dojnic. Dobře znát a zhodnotit ukazatele reprodukce je základem dobré úrovně chovu. Tím se zabývám v první části, zde jsou popsány biologické a fyziologické zákonitosti reprodukčního cyklu, kde je velmi důležité dobře znát pohlavní cyklus krávy. Ve druhé části jsou popsány možné způsoby detekce říje. Včasné vyhledání a správné určení optimální doby říje hraje hlavní roli v úspěchu zabřeznutí. Také zde pojednávám o tom, kdy jsou plemenice vhodné k reprodukci, metody a způsoby inseminace. Velice záleží na včasném provedení inseminace, aby plemenice následně zabřezla. Ve třetí části jsou popsána období od zabřeznutí přes porod až do poporodního období. Jejich zjištění, kontrola a ošetřování. Zvládnutí těchto období ovlivní následnou laktaci a obnovení plnohodnotného ovariálního cyklu a projevu říje. Ve čtvrté části se zabývám vlivy působícími na úroveň reprodukce, jejich příčinami, následky a předcházení. Mezi nejdůležitější vlivy patří technologie ustájení, tepelný stres, výživa a kondice zvířete. V poslední páté části jsou nastíněny nejpoužívanější biotechnické metody v chovu skotu. Klíčový slova: reprodukce, vysokoprodukční dojnice, říje, plemenice
Abstract In this bachelor's thesis with name Evaluation idicators reproduction in the breedeing of high-yield dairy cows, I deal with issues of reproduction in these cows. Good to know and evaluate reproduction indicators is the foundation of a good level of breeding. I deal with this one in first part, this are described biological and physiological patterns of reproductive cycle. In second part are described possible methods of detecting estrus. Timely retrieval and correct determination of the optimal time of estrus plays a major role in the success of conception. Also here I discuss how the cows are suitable for reproduction, methods and techniques of insemination. Much depends on the timely implementation of insemination that subsequently became pregnant cows. In third part are described the period from conception through birth until postnatal period. Their findings, control and treatment. Mastering of these will affect the lactation period and restoration of full-fledged ovarian cycle and expression of oestrus. In fourth part, I deal with influences affecting the level of reproduction, their causes, consequences and prevention. Among the most important influences include stabling technologies, thermal stress, nutrition and condition of the animal. In the last fifth section outlines the most widely used biotechnological methods in breeding cattle. Key words: reproductive, high-yield dairy cows, oesrtus, breeding cow
OBSAH 1 2 3
ÚVOD .......................................................................................................................... 9 CÍL PRÁCE ................................................................................................................ 10 LITERÁRNÍ PŘEHLED ............................................................................................ 11 3.1 REPRODUKCE ZVÍŘAT ........................................................................................... 11 3.1.1 Vztah mléčné užitkovosti a plodnosti .......................................................... 11 3.1.2 Základní ukazatelé reprodukce .................................................................... 12 3.1.2.1 Procento zabřezávání po 1. Inseminaci ................................................ 12 3.1.2.2 Zabřezávání po všech inseminacích .................................................... 12 3.1.2.3 Interval ................................................................................................. 13 3.1.2.4 Servis perioda (SP) .............................................................................. 13 3.1.2.5 Inseminační index ................................................................................ 14 3.1.2.6 Natalita krav ......................................................................................... 14 3.1.2.7 Mezidobí .............................................................................................. 15 3.1.2.8 Interinseminační interval ..................................................................... 15 3.2 BIOLOGICKÉ A FYZIOLOGICKÉ ZÁKONITOSTI ŘÍZENÍ REPRODUKČNÍHO CYKLU KRAV .................................................................................................................... 17 3.2.1 Pohlavní dospělost (puberta) ........................................................................ 17 3.2.2 Chovná dospělost ......................................................................................... 17 3.2.3 Tělesná dospělost ......................................................................................... 18 3.2.4 Pohlavní cyklus krav .................................................................................... 18 3.2.4.1 Proestrus............................................................................................... 18 3.2.4.2 Estrus ................................................................................................... 18 3.2.4.3 Metestrus .............................................................................................. 19 3.2.4.4 Diestrus ................................................................................................ 19 3.3 ZPŮSOBY DETEKCE ŘÍJE ........................................................................................ 20 3.3.1 Vizuální metody detekce říje ....................................................................... 20 3.3.2 Neautomatizované detekce říje .................................................................... 21 3.3.3 Automatizované a telemetrické metody detekce doby inseminace .............. 23 3.3.4 Hodnocení krystalizace hlenu ...................................................................... 25 3.4 VHODNOST PLEMENIC K REPRODUKCI .................................................................. 26 3.4.1 Jalovice ......................................................................................................... 26 3.4.2 Dojnice ......................................................................................................... 27 3.5 INSEMINACE ......................................................................................................... 27 3.5.1 Určení optimální doby pro inseminaci ......................................................... 28 3.5.2 Vyšetření plemenice před inseminací .......................................................... 28 3.5.3 Místo deponování spermatu ......................................................................... 29 3.5.4 Metody inseminace ...................................................................................... 29 3.5.5 Reinseminace ............................................................................................... 31 3.6 BŘEZOST .............................................................................................................. 32 3.6.1 Zabřeznutí .................................................................................................... 32 3.6.2 Diagnostika březosti ..................................................................................... 32 3.6.3 Příčiny nezabřeznutí krav ............................................................................. 34 3.6.3.1 Přebíhání .............................................................................................. 35
3.6.3.2 Zánětlivé změny na pohlavních orgánech ........................................... 35 3.6.3.3 Poruchy pohlavních funkcí .................................................................. 36 3.6.3.4 Poruchy pohlavních funkcí bez orgánového nálezu ............................ 38 3.6.3.5 Poruchy březosti .................................................................................. 38 3.7 POROD .................................................................................................................. 42 3.7.1 Fáze porodu .................................................................................................. 42 3.7.1.1 Otevírací stádium ................................................................................. 42 3.7.1.2 Vypuzovací stádium ............................................................................ 43 3.7.1.3 Poporodní stádium ............................................................................... 43 3.7.2 Puerperium ................................................................................................... 43 3.8 VLIVY PŮSOBÍCÍ NA ÚROVĚŇ REPRODUKCE .......................................................... 44 3.8.1 Vliv technologie ustájení.............................................................................. 44 3.8.2 Tepelný stres ................................................................................................ 45 3.8.3 Výživa a její vztah k reprodukci .................................................................. 46 3.8.4 Hodnocení kondičního skóre (BCS – body condition scoring) ................... 49 3.9 BIOTECHNICKÉ METODY V REPRODUKCI SKOTU ................................................... 51 3.9.1 Synchronizace říje ........................................................................................ 51 3.9.2 Superovulace ................................................................................................ 52 3.9.3 Embryotransfer ............................................................................................. 52 4 ZÁVĚR ....................................................................................................................... 54 5 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ........................................................................ 56
1
ÚVOD
Reprodukce je důležitou součástí efektivnosti chovu skotu. Počet krav se rok od roku snižuje, ale jejich užitkovost se zvyšuje, což významně zasahuje do jejich reprodukce. Mezi užitkovostí a plodností je negativní korelace, proto aby chovatel situaci zvládl a měl dobrou úroveň reprodukce, musí dobře tuto problematiku znát a nesmí nic zanedbat. Jakákoliv chyba má následky a může způsobit různé problémy. Kvapilík a kol. (2012) uvádí, že nevyhovující plodnost je obvykle z 60 % způsobena nedostatky v managementu a ze 40 % ve výživě a krmení dojnic. Podle Říha a kol.(2004) je dobrá úroveň reprodukce výsledek pečlivého managementu reprodukce, zejména v případech vysokoprodukčních krav. Existuje mnoho příčin způsobujících poruchy reprodukčního systému, např.: chyby ve výživě, nepříznivé podmínky ustájení, povrchní vyhledávání říje, nedostatečná hygiena porodu nebo infekce jakéhokoliv druhu. Za optimální plodnost se považuje získání jednoho zdravého telete od krávy za rok (Kvapilík a kol., 2012). Problém se zabřeznutím dojnice nebo jalovice je často spojený s narůstajícím počtem tzv. tichých, nevýrazných říjí a následně také s časnou embryonální mortalitou. (Louda a kol., 2008). Je všeobecně známo, že bez dobrých reprodukčních ukazatelů nebude zajištěna dobrá reprodukce. Následně pak při horší nebo špatné reprodukci není zajištěno dostatečné množství potomstva na obnovu stáda, tudíž klesá i tlak na zootechnickou selekci a je stěží zajištěna selekce na zdraví (Burdych a kol., 2004). .
9
2
CÍL PRÁCE
Cílem bakalářské práce bylo charakterizovat ukazatele reprodukce a zhodnotit úroveň reprodukce v chovech vysokoprodukčních dojnic. Dále charakterizovat biologické a fyziologické zákonitosti týkající se celého reprodukčního procesu, uvést a charakterizovat veškeré úkony a děje odehrávající se od vyhledávání říje až do poporodního období. Dalším úkolem bylo charakterizovat hlavní faktory ovlivňující úroveň zabřezávání.
10
3
LITERÁRNÍ PŘEHLED
3.1 Reprodukce zvířat Plodnost plní základní biologickou a užitkovou vlastnost dojnic a jejím výsledkem je životaschopné potomstvo a následná laktace (Louda a kol., 2008). Dobrá a pravidelná plodnost je tedy nezbytným předpokladem dosažení příznivých ekonomických výsledků chovu (Vaněk a kol., 2002). Plodnost má velmi nízký koeficient heritability, který se pohybuje v rozpětí 0,05 - 0,2. Budou ji tedy ovlivňovat především vnější vlivy, mezi něž lze zařadit: ustájení, teplotu, pohyb, stresové faktory, roční období, výživu (Říha a kol., 2002). Reprodukce, jako komplex vlastností daného jedince, je podmíněna a určována reaktivností, přizpůsobivostí a výkonností žláz s vnitřní sekrecí, nervového systému, které kontrolují a udržují rovnováhu a stabilitu vnitřního prostředí a funkcí organizmu každého jedince (Louda a kol., 2007). Reprodukční funkce u samic spočívá v zajištění produkce vajíček a poskytnutí prostředí pro růst a dozrání plodu. Reprodukce je tedy komplexní vlastností spočívající na více komponentech, které lze shrnout takto, dle Říhy a kol. (2004):
Nastoupení
pohlavní
zralosti
s
aktivací
fyziologických
funkcí
reprodukčních orgánů
Schopnost samičích pohlavních orgánů k zabřeznutí, uskutečnit březost dokončenou porodem životaschopného jedince
Schopnost samčího jedince připuštění a oplození vajíčka
Obnovení reprodukčních schopností po porodu
Schopnost porodu telat a jejich odchovu
3.1.1 Vztah mléčné užitkovosti a plodnosti Mezi produkcí mléčnou a vlastnostmi reprodukce existuje určitý antagonismus. Při zvyšování užitkovosti dochází často ke snižování schopnosti zvířat k reprodukci. Obecně bylo zjištěno, že stáda s nižší užitkovostí vykazují lepší reprodukci. Jedná se však o fenotypové korelace, které není možné jednoznačně interpretovat jako negativní genetické korelace. Vyhodnocení vztahu užitkovosti a plodnosti v šesti šlechtitelských chovech v ČR jasně prokázalo, v souladu s literaturou, že tento 11
antagonistický vztah existuje i přes respektování požadavků zvířat doložených metabolickými testy. Poruchy v reprodukci se většinou neprojevují u všech zvířat, ale u cca 10 - 15 % stáda, a tyto plemenice představují tzv. problémovou část stáda krav, u které dochází k poruchám plodnosti i při vyvážené výživě. Práce s touto částí vyžaduje systematičnost a dobrou spolupráci zainteresovaných pracovníků. Není možné tuto část stáda zaměňovat s pojmem špatné plodnosti při nízké úrovni užitkovosti, která je v takovém případě výsledkem především špatných chovatelských podmínek (Říha a kol., 2004). 3.1.2 Základní ukazatelé reprodukce Úroveň reprodukce se hodnotí na základě následujících ukazatelů – procento zabřezávání po 1. Inseminaci, zabřezávání po všech inseminacích, interval, servis perioda, inseminační index, natalita, mezidobí, interinseminační interval. Jejich hodnotu je třeba posuzovat k dosahované mléčné užitkovosti (Říha a kol., 2004). Sledování a pravidelné vyhodnocování reprodukčních ukazatelů umožňuje odhalit existující problémy reprodukčního procesu v chovu a často je i zdrojem prvních signálů o neschopnosti zvířat vyrovnávat se svými životními podmínkami (Bouška a kol., 2006). 3.1.2.1 Procento zabřezávání po 1. Inseminaci Vyjadřuje se procentem poprvé inseminovaných krav, které skutečně po první inseminaci po porodu zabřezly (Říha a kol., 2004). Při velmi dobré plodnosti se pohybuje nad 60 %, klesne-li pod 50 %, signalizuje to vážné problémy (Bouška a kol., 2006). Kvapilík a kol. (2013) uvádí za rok 2012 březost po 1. inseminaci celkem 45,9 %, oproti minulým rokům je nižší. 3.1.2.2 Zabřezávání po všech inseminacích Neměla by být pod úrovní dolní klasifikační hranice zabřezávání po 1. inseminaci jednotlivých kategoriích (Říha a kol., 2004). V roce 2012 se zvýšily počty zabřezlých krav o 1 tisíc a plemenic skotu celkem o 1 tisíc, počet zabřezlých jalovic se nezměnil. Podrobnější údaje lze vidět v tabulce
12
1. Počet zabřezlých v roce 2012 ovlivnil počet narozených telat v roce 2013 (Kvapilík a kol., 2013).
Tabulka 1: Počty prvních inseminací a zabřezávání po všech inseminacích (Kvapilík a kol., 2013)
Rok 2007 2009 2010 2011 2012
První inseminace (tis.) krávy jalovice celkem 372 159 531 354 150 504 341 147 488 342 149 491 341 149 490
rozdíl1)
-1 0 1) rozdíl mezi roky 2012 a 2011.
-1
březích po všech inseminacích (tis.) krávy jalovice celkem 341 153 494 323 144 467 311 142 453 309 143 452 310 143 453 1
0
1
3.1.2.3 Interval Vyjadřuje počet dnů, které uplynuly od porodu do dne, kdy byla plemenice po porodu poprvé inseminována. Jeho délka závisí na průběhu involuce pohlavních orgánů po porodu, na obnovení plnohodnotných ovariálních cyklů a projevu říje (Burdych a kol., 2004). Toto období trvá od 35 do 42 dnů, u vysokoužitkových dojnic bývá i delší (Louda a kol., 2008). Plemenice necyklující (bez kontrolované říje) do 60 dnů po porodu, by měly být vyšetřeny a ošetřeny. Interval by se měl hodnotit diferencovaně dle dané užitkovosti a doporučená hodnota by se měla pohybovat mezi 65-ti až 80-ti dny. I ve stádech s vysokou užitkovostí by neměl přesáhnout hranici 85 dní (Burdych Všetečka a kol., 2004). Kvapilík a kol., (2013) uvádí inseminační interval za rok 2012 77,3 dnů. V roce 2011 byl 80,5 dnů a i v minulosti byl vyšší než v roce 2012. 3.1.2.4 Servis perioda (SP) Vyjadřuje počet dnů, které uplynuly mezi porodem a inseminací, po které plemenice skutečně zabřezla. Patří mezi ekonomicky nejvýznamnější ukazatele. Ideální hodnota je 85 dní, u vysoko užitkových dojnic může být i delší, zejména ve vztahu k délce laktace (Burdych, Všetečka a kol., 2004). SP je regulována brakací a vyjadřuje 13
úspěšnost snahy chovatele o zapuštění dojnice (Louda a kol., 2008). Ovlivňují ji nejen poruchy plodnosti, ale také taktika a nedostatky managementu reprodukce i organizace inseminace (Bouška a kol., 2006). V letech 2009 až 2010 byla SP 122,9 dnů, v roce 2011 klesla na 121 dnů a v roce 2012 byla 121,5 dnů, což oproti roku 2011 je nepatrné zvýšení. Ekonomickou ztrátu prodloužení SP nebo mezidobí nad optimální délku o den, resp. o pohlavní cyklus, lze odhadnout na 50 až 70 Kč, resp. na 1 000 až 1 400 Kč (Kvapilík a kol., 2013). 3.1.2.5 Inseminační index Vyjadřuje počet všech inseminací potřebných k zabřeznutí jedné plemenice. U výborné plodnosti nabývá hodnota indexu 1,2, u dobré do 1,6 a u vyhovující do 2. Obecně platí, že čím je inseminační index nižší, tím je ekonomika zapouštění lepší. Tato hodnota slouží chovateli jako ukazatel frekvence výskytu poruch plodnosti a k plánování nákupu inseminačních dávek (Louda a kol., 2008). Pokud do výpočtu zahrneme pouze počty inseminací plemenic, které zabřezly, získáme tzv. čistý inseminační index. Pokud do výpočtu zahrneme všechny inseminace v dané skupině plemenic a vztáhneme je k počtu zabřezlých plemenic, získáme tzv. hrubý inseminační index (Bouška a kol., 2006). 3.1.2.6 Natalita krav Čistá natalita Vyjadřuje počet živě narozených telat za jeden rok od 100 krav ve stádě a nezařazují se zde telata od jalovic (Jílek a kol., 2002). Cílem je dosáhnout zisku 75 – 80 telat. (Bouška a kol., 2006). Hrubá natalita V praxi se nejčastěji používá a vyjadřuje počet všech narozených telat na 100 krav včetně telat od jalovic. Je značně závislá na intenzitě převodu jalovic do stavu krav a na rychlosti obratu stáda (Jílek a kol., 2002).
14
Kvapilík a kol., (2011) uvádí, že v období 2008 až 2010 se průměrný počet narozených a odchovaných telat na 100 krav o 1,2 % a o 1,8 % zvýšil a úhyny telat do tří měsíců věku poklesly o 0,7 %. Podrobně rozepsané hodnoty jsou znázorněny v tabulce 2. Zjištěná natalita i přes tento pozitivní vývoj neodpovídá fyziologickým předpokladům plemenic ani požadavkům chovatelů. Tabulka 2: Narozená a odchovaná telata všech plemen skotu (Kvapilík a kol., 2011) Ukazatel narozená telata (na 100 krav) úhyn telat do 3. měsíce věku (%)2)
2008
2009
2010
rozdíl1)
94,5
96,5
95,7
-0,8
8,7
8,7
8,0
-0,7
odchov telat (na 100 krav)
86,2
88,3
88,0
-0,3
1) rozdíl mezi roky 2010 a 2009 2) z počtu narozených
3.1.2.7 Mezidobí Je časový úsek mezi dvěma porody jednoho zvířete. Stanovuje se pro zvířata, která se telila nejméně dvakrát (Bouška a kol., 2006). Vypočítá se jako aritmetický průměr délky mezi dvěma porody všech krav včetně vyřazených (Říha a kol., 2004). U vysokoužitkových dojnic se bude lišit především v závislosti na velikosti chovu a jeho užitkovosti (Louda a kol., 2008). Obrázek 1 udává optimální rozmezí dnů během mezidobíu vybraných ukazatelů. Velmi dobré: do 365 dnů Dobré: 366 – 380 dnů Méně vyhovující: 381 – 400 dnů Nevyhovující: nad 400 dnů (Burdycha kol., 2004). Kvapilík a kol. (2013) uvádí v letech 2011 a 2012 stejné mezidobí a to 407 dnů. 3.1.2.8 Interinseminační interval Udává počet dnů mezi dvěma po sobě jdoucími inseminacemi u jednotlivých zvířat nebo v celém stádě (Bouška a kol., 2006). Interinseminační interval je druhotný 15
statistický údaj reprodukční výkonnosti, který je často používán, zda je detekce říje přesná nebo účinná (Jílek a kol., 2002). Měl by být shodný s délkou říjových cyklů u přebíhajících se plemenic. Vyšší frekvence zkrácených cyklů pod 18 dnů může svědčit o častějším výskytu folikulárních cyst a o poruchách hormonální funkce nebo o poruchách zpětných vazeb. Frekvence nepravidelných cyklů nad 24 dny vyšší než 25% ukazuje na výskyt embryonální mortality (Burdych a kol., 2004). Zvýšený podíl plemenic opožděně určených k reinseminaci poukazuje na nedostatky v detekci říje a může se vyskytovat také při vysokém počtu léčených plemenic (Jílek a kol., 2002).
Obrázek 1: Schéma vybraných ukazatelů reprodukce (URL 1)
Meziroční vývoj základních ukazatelů reprodukce dojnic roku 2012 v tabulce 2, poukazuje na mírné zkrácení inseminačního intervalu, prodloužení SP, stejnou délku mezidobí a na nižší zabřezávání po první inseminaci.
16
Tabulka 3: Výsledky zabřezávání po první inseminaci, inseminačního intervalu a délky servis periody (Kvapilík a kol., 2013).
Rok 2007 2009 2010 2011 2012
březost po první inseminaci (%) krávy jalovice celkem 41,6 61,4 47,5 41,5 60,7 47,2 41,1 61,0 47,1 40,3 60,0 46,3 40,0 59,4 45,9
délka (dnů) ins. Interval SP 85,2 125,3 83,6 122,9 83,0 122,9 80,5 121,0 77,3 121,5
mezidobí 409 411 410 407 407
3.2 Biologické a fyziologické zákonitosti řízení reprodukčního cyklu krav 3.2.1 Pohlavní dospělost Pohlavní dospělost je období, kdy jedinec vlivem endokrinologických změn začíná v organizmu produkovat pohlavní buňky. Proces pohlavního dospívání trvá určité časové období, je pozvolný a doprovázen řadou změn v chování a utváření zevnějšku. Na konci tohoto období je organizmus schopen rozmnožování, ale k zařazení do plemenitby se nedoporučuje, hrozí zde negativní vliv na dokončení jejich růstu a vývinu (Louda a kol., 2008). Vyšší energetická úroveň výživy v průběhu odchovu nástup pohlavní dospělosti urychluje, nižší naopak zpomaluje a negativně ovlivňuje a častým projevem je špatné zabřezávání a těžké porody v důsledku nedostatečného vývinu pánve u jalovic (Vaněk a kol., 2002). Dosažení pohlavní dospělosti je závislé na plemenné příslušnosti a také na podmínkách výživy a klimatu. U skotu v závislosti na plemenné příslušnosti se pohlavní dospělost dostavuje v 7 až 12 měsících věku (Louda a kol., 2007). 3.2.2 Chovná dospělost Chovná dospělost je doba, kdy lze zvíře poprvé využít plemenitbě bez negativního vlivu na dokončení jeho růstu a vývinu. Jalovice se zapouštějí po dosažení 65 – 75 % živé hmotnosti v dospělosti. U dojných plemen to bývá ve veku 14 až 16 měsíců (Louda a kol., 2008). Pro holštýnský skot je doporučován věk 14 až 15 měsíců při hmotnosti 410 kg (Bouška a kol., 2006). 17
3.2.3 Tělesná dospělost Tělesná dospělost znamená dokončení tělesného růstu a vývoje všech orgánů zvířete. Rozměry kostry se nemění, pouze tělesné rozměry se mění v závislosti na výživném stavu a mléčný chrup je vyměněný za trvalý. U skotu je tělesná dospělost ovlivněna plemennou příslušností, prošlechtěním, ale i výživou. Což znamená, že vyšší úroveň výživy má příznivý vliv dosažení chovatelské i tělesné dospělosti. Této dospělosti skot dosahuje ve věku 4 – 6 let (Louda a kol., 2008). 3.2.4 Pohlavní cyklus krav Pohlavní cyklus trvá průměrně 21 dnů, u jalovic může být kratší 20 2 dny. Říje u krav probíhá 16-24 hodin, v průměru 18 hodin. Podle změn na pohlavních orgánech a změn chování v průběhu celého cyklu se dělí na 4 období: proestrus, estrus, metestrus a diestrus (Louda a kol., 2001). Na obrázku 2 lze vidět hladiny hormonů v krvi během pohlavního cyklu. 3.2.4.1 Proestrus (období před říjí) Období proestru začíná po regresi žlutého tělíska ovlivněného prostaglandinem F2 alfa.
Poté
dochází
ke
snižování
progesteronu
a
zvyšování
hladiny
folikulostimulujícího hormonu (FSH), který stimuluje vývoj folikulu. Rostoucí folikul produkuje zvýšené množství estrogenů (Louda a kol., 2008). Zvyšuje se přívod krve do pohlavních cest, uvolňuje se děložní krček a z vulvy začíná vytékat řídký hlen. Pod vlivem vyšší hladiny estrogenů dochází ke změnám chování plemenic, jako je neklid, bučení a naskakování na jiné krávy (Burdych a kol., 2004). Toto stádium trvá v průměru 3 dny a vnější projevy se vyskytují 5 až 15 hodin (Říha a kol, 2004). 3.2.4.2 Estrus (říje) Děložní krček se otevírá, dostavuje se reflex nehybnosti, plemenice na sebe nechá skákat ostatní krávy a s vulvy vytéká čirý, sklovitý hlen. Toto stádium trvá 12 až 24 hodin, bývá označováno jako 0. den cyklu a je možnou dobou pro inseminaci (Burdych a kol., 2004). Luteinizační hormon (LH) stimuluje dozrání Graafova
18
folikulu a indukuje ovulaci, což znamená prasknutí Graafova folikulu a uvolnění vajíčka (Říha a kol., 2004). 3.2.4.3 Metestrus (období po říji) V místě prasklého folikulu se začíná tvořit žluté tělísko, které následně produkuje hormon progesteron. Ten tlumí sekreci FSH a LH. Příznaky říje na pohlavních orgánech postupně mizí a plemenice se uklidňuje (Louda a kol., 2001). Za 24 až 48 hodin po skončení říje se objevuje krvavý výtok. Období metestru trvá 3 až 4 dny (Říha a kol., 2004). 3.2.4.4 Diestrus (období mezi dvěma říjemi) Období diestru trvá od 5. do 18. dne cyklu. Pohlavní orgány a chování plemenice jsou beze změn. Růst žlutého tělíska končí 8. den. Zvyšuje se hladina progesteronu. Pokud plemenice zabřezla, žluté tělísko přetrvává, perzistuje a zabraňuje nástupu další říje. Pokud k zabřeznutí nedošlo, děložní sliznice 14. až 15. cyklu začíná produkovat prostaglandin F2 alfa, který svými luteolytickými účinky navodí regresi žlutého tělíska a celý cyklus se opakuje (Louda a kol., 2001).
19
Obrázek 2: Změny hladin hormonů v krevní plazmě v průběhu estrálního cyklu (Louda a kol., 2008)
3.3 Způsoby detekce říje Nezachycená nebo špatně určená říje má za následek, že se inseminace buď neprovede vůbec, anebo se provede v nesprávný čas. Následkem jsou pak značné ekonomické ztráty. Prodloužením mezidobí se nevyužije potenciál k produkci mléka a telat, vzrostou náklady na infertilní inseminaci a sníží se rychlost genetického pokroku (Říha a kol., 2004). Zjišťování říje u plemenic představuje vysoce odbornou činnost, vyžaduje bohaté teoretické i praktické znalosti, dále také trpělivost a důslednost (Louda a kol., 2001). Důvodem nesprávné detekce říje kromě omezeného času věnovaného sledování nebo neznalosti příznaků říje je také to, že délka říje je u plemenic s nízkou užitkovostí 15 hodin a u vysokoprodukčních dojnic jen asi 3 hodiny (Ježková, 2011). 3.3.1 Vizuální metody detekce říje Vyhledávání říjících se plemenic se provádí v období klidu ve stáji 2x až 3x za den (Louda a kol., 2001). K uspokojivé vizuální detekci říje se považuje pravidelné 20
pozorování jedním pozorovatelem a znalost zvířat (Hegedüšové a kol. 2010). Tabulka 4 srovnává, jak ovlivňuje frekvence vizuálního pozorování příznaků říje procento nalezených krav v říji. Změny chování shrnuté podle Hegedüšové a kol. (2010): Neklid (doba nástupu říje) – plemenice je neklidná a pokouší se naskakovat na jiné krávy. Sníží se produkce mléka a i chuť k žrádlu. Svolnost k páření (říje) - říjící se plemenice při naskočení jiné krávy stojí. Klid po říji – plemenice při naskočení jiní krávy už nestojí, chováním se stává normální. Tabulka 4: Jak ovlivňuje frekvence pozorování příznaků říje u plemenic správné určování říje (Hegedüšová a kol., 2010) Frekvence pozorování (při délce pozorování 15 min.) 3 pozorování – za svítání, v poledne, večer 2 pozorování – za svítání a večer 1 pozorování – za svítání 1 pozorování – večer 1 pozorování – v poledne
% nalezených krav v říji 86 81 50 42 24
3.3.2 Neautomatizované detekce říje Do této skupiny patří indikátory, které nahrazují vizuální detekci. Detektory vzeskoku umístěné na pánvi krávy jako je KaMar nebo BovineBeacon, který je na obrázku 3. Využívají přirozeného chování zvířat na sebe skákat.
21
Obrázek
detektor
3:Tlakový
vzeskoku
BovineBeacon
(www.northstarcooperative.co) Využití
prubíře
včetně
androgenizovaných
krav
či
jalovic
se
značkovacími pomůcka nebo bez nich. Nepřetržitý videozáznam stáda. Účinnost kolísá mezi 56 až 94 % a obecně přesahuje výsledky z kontrolní skupiny, ve které byla sledována říje. Přesnost je přibližně 50% a je nižší než přesnost při vizuálním pozorování. (Říha a kol., 2004). Progesteronový test – umožňuje stanovit hladinu progesteronu v mléce a na základě výsledků potvrdit fázi říjového cyklu, což lze vidět v grafu 1. Progesteron je hormon žlutého tělíska a vyskytuje-li se v říji, není to pravá říje. Slouží jako kontrola při vyhledávání říje, indikuje tiché říje bez vnějších projevů. Lze ho využít i k potvrzení březosti opakovaným testem za 19 – 24 dnů po provedené inseminaci (Burchych a kol., 2004).
22
Graf 1: Hladina progesteronu v mléce v průběhu estrálního cyklu březí a jalové plemenice (Louda a kol., 2008) 3.3.3 Automatizované a telemetrické metody detekce doby inseminace Změny elektrického odporu tkání reprodukčního ústrojí Otok vulvy (klasický znak estru) je důsledek změněné hydratace vulvy, což způsobí změny buněčné denzity, objemu tekutiny a obsahu elektrolytů. Mění se elektrický odpor. V luteální fázi má sekret v pochvě vysoký odpor, ve folikulární fázi nižší a během říje nejnižší. Nevýhodou metody je značná variabilita jak mezi kravami, tak i u jedné krávy. Vysoké procento falešně pozitivních i negativních výsledků a vysoká pracnost limitují tuto metodu.
Zvýšení intravaginální teploty a teploty mléka
Detekce říje podle změny intravaginální teploty a teploty mléka je založena na pozorování, že se teplota mléka při estru zvyšuje o 0,2-0,4 °C, a to v 35-74 %. Při 50% detekční účinnosti je přesnost okolo 55% (Hegedüšová a kol., 2010). Říha a kol. (2004) uvádí sledování zvýšení teploty mléka u 38 tichých říjí. Zvýšená teplota byla nalezena u 30 případů, teplota mléka se zvedla o 0,6 °C a teplota těla o 0,5 °C.
23
Pedometry
Jsou to přístroje umístěné na končetině zvířete (viz obrázek 4) a mohou být využity pouze u volného ustájení. Zaznamenávají zvýšenou pohybovou aktivitu v období říje, nebo naopak sníženou při různých onemocnění. Přístroj je snímán čipy na dojírně a vyhodnocován počítačem. Zachytí již první říje po porodu, které mohou postrádat zevní říjové příznaky a velmi často se přehlédnou. Také upozorní na přebíhající se plemenice (Burchych a kol., 2004). V tabulce 5 můžete vidět účinnost a přesnost pedometrů ve srovnání s vizuálním pozorováním. Říha a kol. (2004) uvádí jeho účinnost 60 - 100%, ale že je účinnější než předcházející dvě metody a je přibližně stejně účinný jako čtyři pozorování denně.
Obrázek 4: Pedometr (www.fwi.co.uk)
24
Tabulka 5: Účinnost a přesnost pedometrů ve srovnání s vizuálním pozorováním (Říha a kol. 2004) Pedometry účinnost/přesnost
vizuální pozorování účinnost/ přesnost
78/100 až 96/88
45
Pennington, 1986
76
35
Peter a Bosu, 1986
91/92
94/94
Cohen et al., 1990
76/56 až 87/22
60
Gauger et al., 1991
61/87 až 86/?
42
Liu and Spahr, 1991
91/87
46
Pulvermacher and Wiersma, 1991
96/95
81
Schofield et al., 1991
reference
Samostatné číslo označuje účinnost, lomená čísla znamenají účinnost/přesnost.
Účinnost = počet správných detekcí / celkový počet říjí x 100 Přesnost = počet správných detekcí / (počet správných + falešně pozitivních detekcí) x 100 (Říha a kol. 2004). Nová technologie pedometrů prošla značným technickým rozvojem a zajišťuje:
počítání kroků a udržení dat za stanovené období
vizuální indikační systém
systém analýzy dat
vysílání dat přes anténu nebo čtecí zařízení
počítačové vyhodnocení
(Hegedüšová a kol., 2010). 3.3.4 Hodnocení krystalizace hlenu V době říje je vlivem estrogenů sekrečním epitelem děložního krčku produkováno zvýšené množství hlenu, který vytváří specifické krystalické formy. Krystalizace zaniká v době působení progesteronu (Louda a kol., 2001).
25
K detekci říje a určení optimální doby inseminace lze využít metodu posouzení krystalizace – arborizace cervikálního hlenu. Provádí se mikroskopickým pozorováním roztěru hlenu na podložním sklíčku při 100 – 120ti násobném zvětšení (Hegedüšová a kol., 2010). Druhy krystalizace hlenu jsou znázorněny v tabulce 6. Odběr cervikálního hlenu se provádí sterilní pipetou z oblasti růžice děložního krčku nebo zadní části děložního krčku (Louda a kol. 2008). Prostředky pro detekci říje a doby inseminace jsou obvykle účinnější, ale nemusí být vždy přesnější než vizuální pozorování (Hegedüšová a kol., 2010). Tabulka 6: Hodnocení krystalizace hlenu (Hegedüšová a kol., 2010) Druh krystalizace větvičkovitá
Označení
Inseminace
Poznámka
V
předčasná
plavuňovitá
P
předčasná, je ji ale možné provést
inseminovat za 10-14 hodin a opakovat kontrolu krystalizace pokud přetrvávají příznaky říje za 10-12 hodin provést reinseminaci
smíšená forma
V+P
předčasná
kapraďovitá
K
vhodná
zbobtnalá
Z
nevhodná
poříjové období
atypická
A
nevhodná
celularizace
C
nevhodná
metabolické poruchy zánět
3.4 Vhodnost plemenic k reprodukci 3.4.1 Jalovice Jalovice vhodné k zapouštění jsou dány především živou hmotností a odpovídajícím věkem. Důležitějším ukazatelem než věk je však živá hmotnost (Burdych a kol., 2004). Louda a kol. (2008) uvádí, že jalovice se poprvé zapouštějí při dosažení cca 55 až 60 % živé hmotnosti v dospělosti u Holštýnského skotu a 70 až 75 % u Českého strakatého skotu. Otelit by se pak měly při dosažení 85 % hmotnosti v dospělosti. Při prvním otelení, by výška krávy měla dosáhnout již 95 % výšky v
26
dospělosti. Jalovice holštýnského skotu, by se měly telit do 24 měsíců, jalovice českého strakatého skotu pak do 26 měsíců věku. Vnější říjové příznaky jsou u dobře odchovaných jalovic výraznější a zabřezávání po prvé inseminaci je ve srovnání s kravami o 10 až 45% vyšší (Burdych a kol., 2004). 3.4.2 Dojnice U dojnic je vhodnost k zapouštění závislá jednak na užitkovosti plemenice a dále na průběhu poporodního období (Burdych a kol., 2004). K zapuštění krav po otelení je třeba vybírat dojnice zdravé, u kterých proběhl proces involuce dělohy, a došlo obnovení funkční činnosti vaječníků a jsou v přiměřeném stupni tělesné kondice 2 až 2,5 bodu. Přímé vyšetření pohlavních orgánů krav a stanovení přibližného stádia pohlavního cyklu v době 35. až 45. den po porodu je předpokladem úspěšné realizace celého procesu zabřeznutí (Louda a kol., 2008). Burdych a kol. (2004) doporučuje zapouštět krávy 60 až 80 dní po otelení, krávy s nižší mléčnou užitkovostí můžeme zapouštět o něco dříve, vysokoprodukční dojnice je lépe zapouštět později.
3.5 Inseminace Inseminace hospodářských zvířat představuje i v současné době nejefektivnější způsob přenosu požadovaných nejlepších genetických vlastností a informací do populace daného druhu, plemene, chovu (Louda a kol., 2008). Inseminací rozumíme vpravení semene do pohlavních orgánů samice. V našich podmínkách pracujeme výhradně s dlouhodobě zmrazenými inseminačními dávkami, skladovanými v tekutém dusíku o teplotě -196°C. V současné době se inseminační dávky zamrazují do formy pejet (plastových stébel) o objemu 0,25 až 0,50 cm3, na jednom konci zatavených a na druhém uzavřených polyvinylovou zátkou (Bouška a kol., 2006). Každá pejeta musí být na svém povrchu označena následnými symboly ve směru od zatavení: plemeno, jméno a státní registr býka, datum odběru, zkratka země a číslo stanice (Louda a kol., 2001). Výhody umělé inseminace jsou – úspora nákladů na chov býků, vyšší bezpečnost práce, využívání kvalitnějších býků, omezení přenosu infekčních chorob, zejména pohlavních nákaz atd. (Bouška a kol., 2006).
27
Správné provedení inseminace hraje významnou roli v zabřezávání a velmi důležitá je rovněž příprava inseminační dávky. Technika rozmrazování inseminační dávky určí podíl živých spermií a ovlivní výsledek oplození. Sperma je nutné rozmrazit bezprostředně před inseminací, jelikož čerstvě rozmražené sperma má lepší oplozovací schopnost, neboť po rozmražení je zatěžováno toxickými metabolickými produkty. Z toho plyne, že rozmražení několika pejet na jednou značně snižuje oplozovací schopnost spermií (Burchych a kol., 2004). Velmi důležitá je i důsledná hygiena, proto se přes inseminační katetr navlékají jednorázové plastové pipety a stydké pysky a štěrbina se by měly být zbaveny nečistot (Bouška a kol., 2006). Při vlastní inseminaci se musí postupovat opatrně tak, aby nedošlo k poranění pohlavních orgánů. Krev poškozuje spermie a sperma podléhá aglutinaci. Často se po poranění pohlavní orgány infikují, dochází k zánětu děložní sliznice a tím k odumření embrya (Říhy a kol., 2003). 3.5.1 Určení optimální doby pro inseminaci Plemenice by se měli inseminovat ve druhé polovině říje. Vzhledem k rozdílné délce této periody u jalovic a krav by jalovice měly být inseminovány v závislosti na frekvenci vyhledávání říje co nejdříve, krávy za osm až dvanáct hodin po zjištění příznaků říje (Bouška a kol., 2006). Správný čas pro umělou inseminaci určují následující faktory podle Říhy a kol. (2004): -
čas uvolnění vajíčka z folikulu (10 až 12 hodin po skončení říje)
-
doba, po kterou je vajíčko životné a může být oplodněno (v průměru 6 hodin)
-
doba nutná pro kapacitaci spermií (5 až 6 hodin)
-
životnost spermií (20 až 24 hodin)
3.5.2 Vyšetření plemenice před inseminací Před inseminací plemenice provede inseminační technik reprodukční anamnézu. Posoudí záznamy v průvodním listu skotu, posoudí kvalitu říje vzhledem k délce a průběhu říjového cyklu, případně dobu od poslední inseminace (Burdych a kol., 2004). Zhodnotí zevní příznaky říje, vymasíruje a zkontroluje stav cervikálního 28
hlenu, zkontroluje rektálním vyšetřením stav dělohy, v případě pochybností i vaječníků (Bouška a kol., 2006). Na základě výsledků vyšetření rozhodne, zda bude nebo nebude plemenici inseminovat, popřípadě reinseminovat. Z inseminace vyloučí plemenice s nefyziologickým výtokem z pohlavních orgánů, s příznaky pohlavní nákazy nebo jiného onemocnění a plemenice mimo říje (Louda a kol., 2001). 3.5.3 Místo deponování spermatu Inseminace umožňuje deponovat sperma na nejpříznivější místo. Podle místa kam je semeno vpraveno, rozeznáváme různé způsoby inseminace. Intravaginálně – doporučuje se jen tehdy, pokud není možno inseminovat intracervikálně. Tato metoda se běžně nepoužívá (Máchal a kol., 2011). Intracervikálně – do kanálku děložního krčku, podle toho, je-li semeno deponováno do jeho přední nebo zadní části, jedná se o inseminaci hlubokou nebo povrchovou (Louda a kol., 2001). Děložní krček vytváří nejpříznivější prostředí pro spermie, cervikální hlen působí jako filtr a propouští dál pouze spermie s aktivním pohybem vpřed. V praxi nejpoužívanější způsob. Intrauterinně – inseminační dávka se vpraví do těla dělohy, případně do děložního rohu u vaječníku se zralým Graafovým folikulem, při zachování důkladných hygienických opatření. Lze ji provádět i ke konci říje. V praxi se většinou nedoporučuje provádět. Intratubálně – deponace spermatu do vejcovodu. Metoda vhodná u laparoskopické inseminace, v praxi se nepoužívá (Máchal a kol., 2011). 3.5.4 Metody inseminace Rektální metoda U nás je nejrozšířenější metodou používanou k inseminaci u skotu. Spočívá vrozevření stydkých pysků a pomalém zasunutí inseminační pipety (katetru) do poševní předsíně. Je nutno pipetu zavádět pod úhlem 45° tak, aby nedošlo k zavedení do močové trubice či močového měchýře plemenice (Staněk, 2009). Po proniknutí pipety do pochvy v hloubce cca 10 – 15 cm, je dále zaváděna téměř ve vodorovné poloze do blízkosti děložního krčku. Druhá ruka chráněná rukavicí se zasune do 29
konečníku plemenice, ze kterého je potřeba odstranit výkaly, přičemž nesmí dojít ke znečištění vyčnívajícího koncepipety a palpačně se vyšetří pohlavní orgány. Krček děložní opatrně navlečeme na inseminační pipetu, tak aby její hrot zasahoval přibližně do poloviny kanálku krčku asi 3 – 5 cm hluboko (Máchal a kol., 2011). Pomalým stiskem tlačky za současného pozvolného plynulého vysouvání pipety se vytlačuje sperma a deponuje po větší ploše sliznice kanálku děložního krčku. Na obrázku 5 je znázorněno provedení této metody. Po uskutečněné inseminaci se zabrání plemenici ve vytlačování semene uchopením za kožní řasu na hřbetě při současném tlaku na krajinu bederní (Louda a kol., 2001). Výhody této metody spočívají v tom, že pochva není vystavena tlaku nástrojů (poševní zrcadlo), snížení možnosti přenosu infekce, kontrola pohlavních orgánů z rekta a možnost deponovat sperma na určité místo děložního krčku. Nevýhodou je nemožnost vyšetření kvality hlenu a stavu poševní sliznice (Máchal a kol., 2011).
Obrázek 5: Rektální metoda inseminace (Staněk, 2009) Vaginorektální metoda Po pečlivém očištění vulvy se rozevřou stydké pysky a do pochvy se zasune levá ruka chráněná sterilní rukavicí až po zápěstí. Sevřením dlaně se vytvoří výduť pro hrot pipety. Pravou rukou se přiloží pipeta k dlani a vsouvá do pochvy za současné ochrany před stykem s poševní sliznicí (Máchal a kol., 2011). Asi v polovině pochvy se pohyb ruky zastaví a pipeta se zavede dále až ke krčku děložnímu (Louda a kol., 30
2001). Poté následuje proces vložení ruky do rekta dle předchozího postupu (Staněk, 2009). Metoda pro praktikanty Je obdobná předchozímu postupu s tím rozdílem, že ruka je v pochvě zaváděna až ke krčku děložnímu, kde se uchopí čípek děložního krčku a katetr se vpraví 2 – 3 cm hluboko. Poté následuje postup uvedený u rektální metody (Staněk, 2009). Metoda pomocí poševního zrcadla Po rozevření stydkých pysků se zavede do pochvy sterilní poševní zrcadlo (spekulum). Po té se spekulum otočí rukojetí dolů, rozevře se a po osvětlení se posoudí stav čípku, vaginální sliznice a hlenu. Za zrakové kontroly se zavede katetr, jehož hrot by neměl přijít do kontaktu s vaginální sliznicí, do děložního krčku, nejčastěji mezi první a druhou řasu. Další postup je stejný jako u přechozích metod (Máchal a kol., 2011). Italská metoda Principem je uchopení krčku děložního Albrechtovými kleštěmi jeho přitáhnutí do poševní předsíně. Jakmile je krček vtažen do poševní předsíně následuje inseminace do krčku. Vzhledem k práci s kleštěmi je nutno dbát zvýšené opatrnosti. Metoda není v ČR prakticky využívána (Staněk, 2009). Nevýhodou je absence kontroly pohlavních orgánů, nebezpečí poranění krčku a je zapotřebí většího množství sperma (Máchal a kol., 2011). 3.5.5 Reinseminace Ke zvýšení procenta oplodnění a životnosti potomstva se říjící plemenice může opakovaně inseminovat v jedné říji. Reinseminace se provádí semenem téhož býka (Louda a kol., 2001) a následuje za 8 – 12 hodin po první inseminaci. Pro reinseminaci platí všeobecně známé pravidlo:plemenice inseminované ráno jsou reinseminovány večer a plemenice inseminované večer jsou reinseminovány ráno (Staněk, 2009).
31
3.6 Březost 3.6.1 Zabřeznutí Má-li plemenice zabřeznout, musí u ní dojít k ovulaci, oplodnění a rozvoji embrya. Faktory, které tyto změny ovlivňují, jsou: přítomnost progesteronu v minulém cyklu a množství progesteronu, které je produkováno po vlastním oplodnění. To jsou faktory, které ovlivňují kvalitu prostředí v děloze (Koukal, 2007). Nezabřeznutí krav je primárním faktorem, který přispívá ke ztrátě efektivity reprodukce. Jsou důkazy o tom, že existuje genetická variabilita pro ukazatele zabřeznutí, avšak tato variabilita je velmi malá. Fenotypová variabilita je v porovnání s genetickou variabilitou podstatně vyšší (Říha a kol., 2004). Pokud dojde v říji k oplození vajíčka, setrvá na vaječníku žluté tělísko produkující progesteron až do konce březosti. U březích plemenic ustává pohlavní cyklus a tento pohlavní klid trvá až do porodu. U skotu je délka březosti v průměru 280 až 285 dní s kolísáním od 270 do 300 dní. Délku březosti ovlivňuje i plemenná příslušnost (Burdych a kol., 2004). 3.6.2 Diagnostika březosti Včasné odhalení nezabřezlých zvířat je pro chovatele velmi důležité, neboť umožňuje dřívější pokus o novou inseminaci a tím snížení nákladů na výživu nezabřezlého zvířete, zabránění přestárnutí jalovic a případné zkrácení doby stání na sucho u krav (Bouška a kol., 2006). Plemenici, u které se kolem 21. dne neprojeví říje, lze považovat pravděpodobně za zabřezlou. Toto zjištění musí být v dalších, alespoň dvou cyklech pečlivě ověřováno. Důvodem pro opakované ověřování pravděpodobného zabřeznutí plemenice jsou velmi křehké vazby mezi nidujícím se embryem, fyziologickým stavem pohlavního ústrojí a hormonální aktivitou funkčního žlutého tělíska vylučujícího progesteron. Významně se na procesu zabřeznutí podílí úroveň zootechnického managementu v období před a po porodu, průběh první fáze laktace, dále pak zdravotní stav a konstituce dané plemenice (Louda a kol., 2008).Obáváme-li se tiché říje, můžeme si situaci ověřit vyšetřením hladiny progesteronu v krvi nebo mléce v době předpokládané říje (Bouška a kol., 2006). 32
Rektální metoda ve 3 měsících Inseminační technik zasune ruku chráněnou jednorázovou rukavicí do konečníku a provede vyšetření. Délka zárodku koncem 3. měsíce je 12-15 cm. Zabřezlý děložní roh je 3-5 x zvětšen. Obřezlý děložní roh se jeví na pohmat jako vak naplněný fluktující tekutinou. Děložní krček je uložen v poslední třetině pánevní dutiny, lze jej ještě rukou celý rukou ohraničit (Louda a kol., 2001). Zjišťování březosti rektální metodou v 5-6 týdnech Časným zjištěním březosti se odstraní ztráty, které vznikají zjišťováním březosti ve 3 měsících. U jalovic se březost může zjišťovat po 5. týdnu, u krav po 6. týdnu po připuštění. Postup je stejný jako u předešlé metody, musí se však postupovat daleko opatrněji. Toto vyšetření může provádět jedině zkušený inseminační technik nebo veterinární lékař (Louda a kol., 2007). Zjišťování březosti posouzením roztěru děložního hlenu z děložního krčku Netvoří-li se na roztěru kapraďovité útvary, nasvědčuje to přítomnosti funkčně výkonného žlutého tělíska na vaječníku, ať se již jedná o žluté tělísko březosti nebo žluté tělísko přetrvávající. Nezjistí-li se kapraďovité útvary 23. až 26. den po inseminaci, můžeme usuzovat na zabřeznutí plemenice (Louda a kol., 2001). Zjišťování březosti sonografem V současné době se používá sonografické ověření březosti ve 14-30 dnech, které umožňuje okamžité zjištění stavu vyvíjejícího se plodu, plodových obalů, vaječníku. Sonografu se úspěšně využívá při prevenci problémové reprodukce (Louda a kol., 2008). U skotu je sonografická diagnostika březosti spolehlivá od 25. až 28. dne po koncepci (Burdych, Všetečka a kol., 2004). Ultrasonografie je diagnostická metoda, která využívá vysokofrekvenční zvukové vlny k mapování orgánů a tkání. Jedinečnost metody je dána skutečností, že výsledky jsou známy okamžitě, jsou objektivní a mohou být dokumentovány fotografií nebo vizuálně na obrazovce (Louda a kol., 2007). Sonografie a zobrazení orgánů pracuje na principu vysílání ultrazvukových vln, které se šíří v závislosti na impedanci orgánů. Struktura tkání a orgánů je zobrazena v různé škále odstínů šedé od bílé do černé. Postup je stejný jako při inseminaci. Při fixaci plemenice se do 33
vyprázdněného rekta zasune sonda. Kývavými pohyby sondy po stěně rekta se pozorují změny na děloze a získá se trojrozměrný obraz plodu. Spolehlivost zjištění březosti je závislá na době vyšetření po inseminaci (Louda a kol., 2001). Test nepřeběhlých plemenic (non return test - NRT) Používá se v řadě států, kde je zakázáno rektální vyšetřování březosti. Udává procento nepřeběhlých (březích) plemenic po první inseminaci k určitému dni, nejčastěji k 30., 60., 90., příp. 120. dni po zapuštění. Tato metoda včas informuje o úrovni zabřezávání, případně o poruchách plodnosti (Louda a kol., 2001). Spolehlivost testu se zvyšuje s počtem inseminovaných plemenic a časem, který uplynul od inseminace. Pokud je hodnota NRT ve 30 dnech u krav 70 % a u jalovic více než 80 %, lze hodnotit zabřezávání jako dobré. Je-li hodnota pod 60 %, je plodnost nevyhovující a dochází k poruchám plodnosti. K výpočtu lze použít následující vzorec:
(Louda a kol., 2008). Z hlediska ekonomiky se jeví jako nejvhodnější vyšetřovat plemenice po zapuštění dvakrát. První vyšetření s cílem co nejdříve odhalit nezabřezlé kusy. Podruhé vyšetřujeme ve třech měsících březosti, abychom vyloučili případnou embryonální odúmrť u plemenic při prvním vyšetřením vyšetření zjištěných jako březí (Bouška a kol., 2006). 3.6.3 Příčiny nezabřeznutí krav Udává se, že každé zvýšení užitkovosti o 1 000 kg mléka přináší sebou snížení zabřezávání o 3,2 % a 6,0 %; zhoršení ovariální aktivity plemenic o 4,4 a 7,6 % a zvýšení výskytu inaktivních ovarií - anestru o 4,6 a 8,0 % v pořadí skupin pro chladnější a teplejší období roku. Zlepšení ukazatelů zabřezávání lze očekávat od komplexního zvýšení úrovně managementu chovu daného stáda, který bude eliminovat vliv faktorů způsobujících stres (Louda a kol., 2008).
34
3.6.3.1 Přebíhání Jako přeběhlá plemenice je klasifikována plemenice s normálními cykly bez klinických abnormalit, která nezabřezla minimálně po dvou následujících inseminacích (Říha a kol., 2004). Mezi hlavní příčiny patří anovulace, cysty, zpožděná ovulace, inseminace v nesprávný čas asi v 20 %, embryonální mortalita, ale i fytoestrogeny a alimentární toxiny. Uvádí se, že až 10 % plemenic se přebíhá každý rok (Coufalík, 2013). 3.6.3.2 Zánětlivé změny na pohlavních orgánech Jednou z příčin poruchy reprodukce mohou být zánětlivé procesy pohlavních orgánů. Nejčastější příčinou je nedodržení hygienických zásad při porodu (zadržení lůžka), v poporodním období a při inseminaci (Burdych a kol., 2004). Do této fáze reprodukčního cyklu se nejčastěji lokalizuje zanesení nejrůznějších mikroorganizmů do porodních cest, která pak vyvolají místní zánětlivá onemocnění nejrůznějšího časového průběhu, různé závažnosti a různých důsledků. Dodržování úzkostlivé hygieny v prostředí březích plemenic a respektování všech zásad vedení porodu a poporodního ošetřování je prvním předpokladem úspěchu. Jedině tak se sníží riziko zavlečení infekci do pohlavních orgánů na nejmenší možnou míru (Říha a kol., 2004). 3.6.3.2.1 Abnormální výtok z pochvy Abnormální výtok z pochvy je obvykle příznakem endometritidy. Může však být často způsoben zánětem pochvy nebo močového ústrojí. Subkutánní chronická endometritida zvyšuje inseminační index, prodlužuje interval do 1. říje a tím i mezidobí (Říha a kol., 2004). 3.6.3.2.2 Pyometra Pyometru lze považovat za specifickou formu chronické endometritidy, tj. za endometritidu s perzistujícím žlutým tělískem. V průběhu fáze s dominujícím vlivem progesteronu vykazuje děloha sníženou rezistenci vůči infekci: -
hodnota pH je nižší, což vytváří příznivé podmínky pro patogeny běžně se vyskytující v děloze 35
-
aktivita leukocytů je omezená a opožděná
-
děložní sekret nemá žádný detoxikační vliv
(Říha a kol., 2004). 3.6.3.2.3 Vaginitida U jalovic je vaginitida zcela běžnou komplikací po přirozeném zapuštění. Obvykle není potřebná žádná léčba. U dospělých krav může dojít k výskytu vaginitidy v důsledku infekce z prostředí. Rozlišení vaginitidy od endometritidy je často obtížné. Prevence spočívá v dodržování pravidel hygieny (Říha a kol., 2004). 3.6.3.3 Poruchy pohlavních funkcí 3.6.3.3.1 Atrofie (zmenšení) vaječníku K atrofii dochází v průběhu jiných chronických orgánových nemocí, při kvalitní nebo kvantitativní podvýživě, z nadbytku některých živin (bílkovin), v náročných klimatických podmínkách, v průběhu vysoké laktace apod. Příznakem jsou těžko rozpoznatelné projevy říje. Přesná diagnóza může být stanovena až po rektálním vyšetření. Bez odstranění příčin vyvolávajících stav je léčení bezvýsledné (Burdych a kol., 2004). 3.6.3.3.2 Perzistující žluté tělísko Je chorobný stav vznikající na vaječnících za nejrůznějších chorobných stavů organizmu (zánět dělohy, odúmrť embrya, poruchy v řídících mechanizmech vaječníkových funkcí). Příznakem je zdánlivá březost. Přesnou diagnózu a terapii je možné stanovit jen po opakovaném rektálním vyšetření (Burdych a kol., 2004). 3.6.3.3.3 Cystózní degenerace vaječníků Výskyt ovariálních cyst je maximální u vysoce užitkových dojnic ve věku 5-6 let v období 30-45 dní po otelení. Ve stejném období je zaznamenáván maximální stres zaviněný produkcí mléka. Předpokládá se, že tento stres překáží sekreci LH (Říha a kol., 2004).
36
Syndrom ovariální cysty lze charakterizovat jako přítomnost perzistujících (déle než 7 dní) velkých, tekutinou naplněných struktur na jednom, případně obou vaječnících v období po 40. dnu po otelení. Za hlavní příčinu existence ovariální cysty se považuje nedostatečné preovulační uvolňování LH nebo nesprávně ,,načasované“ uvolňování LH. (Říha a kol., 2004). Jako další na vznik folikulárních cyst působí špatná výživa, management, laktační stres, hormonální a genetické vlivy (Louda a kol., 2008). V některých chovech se podílejí na poruchách plodnosti z 3040% všech případů poruch plodnosti. Příznaky jsou zánik říje, jedna až dvě nenormálně
proběhlé
říje,
nepravidelné
přebíhání,
nymfomanie.
Prevence
onemocnění musí být zaměřena především na kvalitativně bezchybnou vyrovnanou výživu podle užitkovosti zvířat a na vytvoření příznivých existenčních podmínek (Burdych a kol., 2004). 3.6.3.3.4 Atrezie vaječníkových folikulů (říje bez ovulace) Je to stav, při kterém se zastaví vývoj folikulu na určitém stupni a aniž praskne, podlehne zániku (luteinizaci). Postihuje především jalovice v intenzivních chovech. Příznakem je nepravidelnost říje a poruchy v projevech říje (Burdych a kol., 2004). 3.6.3.3.5 Perzistence folikulu - opožděná ovulace Při perzistenci je časový nesoulad mezi projevy říje a ovulaci, ovulace proběhne často až po skončení říje (Burdych a kol., 2004). Protože oba tyto chorobné stavy jsou stále častějším jevem v intenzivních chovech, je nutné dbát na vyváženost veškerých existenčních podmínek, na adekvátní výživu podle užitkovosti a úroveň ošetřování (Burdych a kol., 2004). 3.6.3.3.6 Nepravidelné říjové cykly Normální říjový cyklus trvá 18-24 dní. Kratší resp. delší cykly jsou v průběhu inseminačního období považovány za abnormální. Ovariální cysty a embryonální mortalita jsou nejvýznamnějšími patologickými příčinami nepravidelných říjových cyklů. Krátké cykly v časné fázi po otelení nejsou považovány za abnormální (Říha a kol., 2004).
37
3.6.3.3.7 Tichá říje Při tiché říji nejsou zevní příznaky, ale dochází k ovulaci a tvorbě žlutého tělíska. Vyskytuje se až v 80 % případů nejen při první říji po porodu, ale i později v období připouštění. Příčinou tiché říje je nízká hladina estrogenu, která má různé příčiny např. vliv NEB nebo stres (Coufalík, 2013). Tichá říje nám značně komplikuje vyhledávání a následnou inseminaci (Staněk, 2009). 3.6.3.4 Poruchy pohlavních funkcí bez orgánového nálezu Do této reprodukčních poruch se zahrnují odchylky v intenzitě pohlavního pudu nebo ve snížené schopnosti zabřeznutí, aniž by se zjistily příčiny (tichá říje, zánik říje, poruchy v zabřeznutí, raná embryonální mortalita). Léčení a prevence jsou nemyslitelné bez důkladného gynekologického vyšetření a pečlivého rozboru situace na chovu (Burdych a kol., 2004). 3.6.3.5 Poruchy březosti Plod může uhynout v každém období březosti. V počátcích gravidity bývá vstřebáván, v pozdějším období může být po odumření vypuzen nebo je v děloze zadržen a podléhá postmortálním změnám (Burdych a kol., 2004). 3.6.3.5.1 Embryonální mortalita Embryonální mortalita je považovaná za jednu z hlavních příčin nízkého zabřezávání plemenic. Na jedné straně představuje biologickou ochranu populace před genetickými defekty embrya, na druhé straně však svědčí o malé životaschopnosti embrya, porušení hormonálních vztahů, ovariální aktivity, koncepčních schopností dělohy a nedostatečné zootechnické péči o plemenici. Genetické abnormality embrya způsobují asi 8 % embryonálních ztrát (Ježková a kol., 2004). Embryonální mortalita znamená odumření zárodku v době od oplození asi do 42. dne po oplození (Říha a kol., 2003). Vývoj embrya během raného stadia může být narušen různými vlivy, tak že dojde k jeho odúmrtí a ne k jeho nidaci. Do 25 dní mluvíme o rané embryonální mortalitě, do 42 – 45 dnů se jedná o pozdní embryonální mortalitu (Coufalík, 2013). Dojde-li k embryonální mortalitě do 12 dnů po inseminaci, není pohlavní cyklus nijak změněn, plemenice se normálně běhá. Při 38
odúmrtí po 12 dnech se embryo nejdříve resorbuje, teprve poté zaniká žluté tělísko a pohlavní cyklus se prodlužuje (Burdych a kol., 2004). První kritické období je 5. - 7. den po inseminaci. Ztráty v tomto období nebývají chovatelem zjištěny, jelikož k nim dochází před nástupem dalšího cyklu a dosahují 7 – 22 % (Ježková a kol., 2004). Druhé kritické období lze pozorovat mezi 14. – 17. dnem po inseminaci v případě, že embryo není dostatečně vyvinuté, aby odolalo spontánní děložní sekreci prostaglandinu F2 alfa, který za normálních podmínek zapříčiňuje zánik žlutého tělíska (Louda a kol., 2001). V tomto období je pro zdárný vývoj embrya důležitý sekret děložní sliznice, který podporuje jeho přežití. Obtížný porod, záněty dělohy, zpomalená, případně nedokončená involuce dělohy, nefyziologický úbytek živé hmotnosti v období po porodu zvyšují procento embryonální mortality. Ztráty zde dosahují až 18 % a říjový cyklus se prodlužuje na 24 a více dnů (Ježková a kol., 2004). Třetí kritické období nastává mezi 25. – 40. dnem po inseminaci. K této pozdní embryonální mortalitě dochází nejčastěji v důsledku selhání při nidaci embrya v děložním rohu. Ztráty v tomto období dosahují až 13 % (Ježková a kol., 2004). Existuje celá řada vlivů způsobujících embryonální mortalitu (viz obrázek 6). Mezi nejvýznamnější lze zařadit výživu, chovné prostředí, plodnost plemeníka, zdravotní stav (Ježková a kol., 2004). Také tepelný stres působí negativně. Je-li v děloze vyšší teplota než 39,5°C, dochází k zabřeznutí asi jen v 13 % (Coufalík, 2013).
39
Obrázek 6: Vlivy působící na embryonální mortalitu (Louda a kol., 2001) Prevence embryonální mortality se odvíjí od příčin. Nedostatky ve výživě je nutno odstraňovat již 2-3 týdny před inseminací a totéž platí i po inseminaci. Hlavním úkolem při prevenci je zajištění velikosti žlutého tělíska a udržení jeho maximální produkce progesteronu (Coufalík, 2013). Puklová et al., (2007) provedli studii na výskyt embryonální mortality v chovu holštýnského skotu. Pro hodnocení vybrali 119 krav a 72 jalovic. Byla sledována embryonální mortalita mezi 22. a 42. dnem po inseminaci. U sledovaných krav zjistili embryonální mortalitu na úrovni 31,1 % a jalovic na úrovni 30,6 %. Podrobněji rozepsané údaje znázorňují tabulky 7 a 8. Z výsledků vyplynulo, že embryonální mortalita ve sledovaném stádě sepohybovala na nepřiměřeně vysoké úrovni. Dle jejich názoru byla způsobena především nevyrovnanou krmnou dávkou se znaky sekundární fermentace, přítomností plísní v krmivu a nevyhovujícím mikroklimatem stáje, především v letních měsících. U jalovic se ještě připojil vliv plesnivé podestýlky, kterou zvířata konzumovala.
40
Tabulka 7: Embryonální mortalita u krav dle věku embrya (Puklová et al., 2007) 30
34
38
42
do 90
Počet vysledovaných embryí (ks)
119 109 100
91
83
82
70
Počet vstřebaných embryí do následujícího sledování (ks)
10
8
1
12
\
Počet vstřebaných embryí do následujícího sledování z n = 119 v %
8,4 7,6 7,6
Stáří embrya (dny)
22
26
9
9
6,7 0,8 10,1
\
Tabulka 8: Embryonální mortalita u jalovic dle věku embrya (Puklová et al., 2007) Stáří embrya (dny)
22
26
30
34
38
42
do 90
Počet vysledovaných embryí (ks)
72
65
58
55
53
50
46
Počet vstřebaných embryí do následujícího sledování (ks)
7
7
3
2
3
4
\
5,5
\
Počet vstřebaných embryí do následujícího sledování z n = 119 v %
9,7 9,7
4,2 2,8 4,2
3.6.3.5.2 Zmetání Zmetání znamená vypuzení plodu z dělohy před ukončením normální gravidity (Říha a kol., 2003). Časné zmetání je od 45. dne březosti do poloviny délky březosti a vyhlídky na další na zabřeznutí jsou dobré. Od poloviny délky březosti až do 210. dne březosti se jedná o pozdní zmetání. Zde je další zabřeznutí obtížnější, jelikož dochází k zadržení lůžka a puerperium je komplikované (Burdych a kol., 2004). Roční podíl zmetání do 5% je považován za normální, přesáhne-li tento podíl 10%, jde o mimořádnou situaci (Říha a kol., 2004). Z hlediska reprodukce nepředstavuje závažný problém, pokud nejde o hromadnější výskyt, jako v případě mykotoxikóz a jinak dieteticky závadných krmiv, vysokého obsahu NO3 či infekcí. Příčinou zmetání můžou být také mechanické vlivy a stres. Negativní dopad zmetání na užitkovost je možné zmírnit provedením hormonální stimulace laktace (Coufalík, 2013).
41
3.7 Porod Porod je fyziologické ukončení gravidity a spočívá ve vytlačení zralého plodu ven z dělohy porodními cestami (Burdych a kol., 2004). Z časového pohledu je plod vypuzen obvykle mezi 270. až 300. dnem březosti. Pokud je plod vypuzen před 268. dnem březosti jedná se o předčasný porod a naopak o opožděný porod po 300. dnu březosti. Předčasně narozená telata mají obecně sníženou životaschopnost a četnost úhynů je u nich vyšší. Také prodloužení doby březosti snižuje životaschopnost telat a je zde vysoké riziko komplikovaného porodua to v důsledku výraznějšího nárůstu hmotnosti telete (Staněk, 2011). Zhruba dva týdny před porodem se u plemenice začínají postupně projevovat známky ohlašujícího se porodu. Uvolňují se pánevní vazy, prověšuje se břicho, vemeno se zvětšuje a nalévá, může se objevit i odkapávání mleziva. Vulva ochabuje, stydké pysky jsou edematózní, stydký štěrbina se prodlužuje (Bouška a kol., 2006). Hlenová zátka děložního krčku se rozpouští a vytéká z vulvy ve formě hustého čirého hlenu (Burchych a kol., 2004). Děloha začíná být dráždivější, mohou se objevit nekoordinované kontrakce. Kořen ocasu se uvolňuje a působí dojmem vysoko nasazeného ocasu (Bouška a kol., 2006). 3.7.1 Fáze porodu 3.7.1.1 Otevírací stadium Začínají zde koordinované děložní kontrakce, které posouvají plod s obaly směrem ke krčku. Stahy jsou zpočátku krátké s dlouhými intervaly, postupně však nabývají na intenzitě, pravidelnosti a četnosti. Plemenice je neklidná, vstává a lehá si, často močí a kálí, hrabe, zrychleně dýchá. V této fázi plod mění svou pozici a zaujímá porodní polohu (Bouška a kol., 2006). Do porodních cest vstupuje v podélné přední poloze s nataženými hrudními končetinami, ke kterým je přitlačená hlavička nebo v podélné zadní poloze s nataženými pánevními končetinami. V poloze přední se rodí 95% telat (Burdych a kol., 2004). Poloha zadní je spojena s větším rizikem, jako je uvíznutí plodu v porodních cestách a zahlcení plodu plodovými vodami (Bouška a kol., 2006).
42
Tato fáze je ukončena prasknutím plodových obalů a odtokem plodových vod. Délka otevíracího stadia se obvykle pohubuje mezi 6 až 10 hodinami (Staněk, 2011). 3.7.1.2 Vypuzovací stadium Ve vypuzovacím stádiu je plod vytlačován postupně přes pochvu, poševní předsíň a vulvu z těla plemenice (Bouška a kol., 2006). Kontrakce dělohy jsou již velmi intenzivní a interval mezi nimi se zkracuje. Do průběhu porodu se významně zapojuje také břišní lis (Staněk, 2011). Chovatel může pomoci vybavit tele ven jemným, stálým a řízeným tahem za porodní provázky uvázané nad spěnkovými klouby telete. Velice důležité je načasování zásahu tak, aby nebyl předčasný a nedošlo k poškození porodních cest plemenice. Toto stádium trvá přibližně 1/2 až 2 hodiny (Stupka a kol., 2013). K přerušení pupečního provazce dojde buď samovolně přetržením, nebo musí být přestřižen (Říha a kol., 2003). 3.7.1.3 Poporodní stadium Poporodní stadium je poslední fází, za které považujeme dobu přibližně 12 hodin. Dochází k vytlačení plodových obalů spolu s placentou, které nazýváme lůžko (Stupka a kol., 2013). Kontrakce břišního lisu ustávají, kontrakce dělohy dokončují porod (Bouška a kol., 2006). Nedojde-li k vypuzení lůžka do 12 hodin po porodu, hrozí, že rychle se rozkládající nevypuzené zbytky plodových obalů mohou být zdrojem infekcí a příčinou zánětů dělohy, které následně mohou negativně ovlivnit další reprodukční činnost plemenice (Burdych a kol., 2004). Coufalík (2013) uvádí, že je samozřejmostí dodržovat všechna hygienická pravidla před porodem, během porodu i po porodu (dezinfekce stání, čistá podestýlka, sterilní porodní pomůcky, osobní hygieny porodníka apod.). 3.7.2 Puerperium V puerperiu se organizmus plemenice ovlivněný předchozí březostí a porodem vyrovnává s rozsáhlými regresními změnami na pohlavních orgánech vystavených obrovskému infekčnímu tlaku. Prodělává dramatické zvraty v hormonálních regulacích a zároveň zahajuje novou laktaci spojenou zpočátku se značně negativní energetickou bilancí. Aby tuto situaci plemenice úspěšně zvládla, je třeba věnovat 43
jejím životním podmínkám a zejména její výživě pozornost nejen v období po porodu, ale již dávno před tím (Bouška a kol., 2006). Během puerperia jepozornost věnována zvláště výtoku očistek, involuci dělohy a návratu ovariální aktivity (Říha a kol., 2003). V prvních dnech po vypuzení lůžka lze pozorovat hojný výtok očistek – lochií z vulvy a jejich kontrola je velmi důležitá, týká se množství, vzhledu a kvality. Mají mít charakteristické čokoládové nebo červeno-růžové zbarvení a musí být bez zápachu (Coufalík, 2013). Zpravidla po 14 dnech výtok lochií ustane. Regresní změny na děloze začínají záhy po porodu. Morfologická involuce dělohy trvá asi 3 týdny, k plné regeneraci epitelu endometria dochází kolem 42. dne. Vyskytují se však značné individuální rozdíly (Říha a kol., 2003). První říje po porodu je zpravidla tichá bez zevních říjových příznaků a dostavuje se 10. – 20. den po porodu. Druhá, již plnohodnotná se dostavuje kolem 42. dne po otelení. Při této je již možné inseminovat. U vysokoužitkových dojnic však v důsledku vysoké produkce mléka a tedy nedostatku energie dochází k prodloužení obnovy reprodukčních funkcí po otelení, narušení hormonálních procesů zajišťujících pravidelnou ovariální činnost, popřípadě k častějšímu výskytu metabolických poruch, mastitid a onemocnění končetin. V důsledku toho dochází ke snižování plodnosti (Stupka a kol., 2013).
3.8 Vlivy působící na úroveň reprodukce 3.8.1 Vliv technologie ustájení Obecně při volném ustájení zvířat, popř. na pastvě jsou lepší, intenzivnější projevy říjí, zvířata lépe projevují příznaky říje, avšak je poněkud ztížená identifikace zvířat. Při volném ustájení má vliv na kvalitu a intenzitu projevů říjí i kvalita podlahy (Říha a kol., 2004). Nevhodné, mokré a kluzké podlahy výrazně omezují projevy říje ve změnách chování a tím znesnadňují její detekci. Technologie stáje také významně ovlivňuje stájové mikroklima, které může následně způsobit tepelný stres (Stupka a kol., 2013). Světlo zásadně ovlivňuje produkci, reprodukci, příjem krmiva a chování krav. Dobré osvětlení stáje má tedy vliv na mléčnou užitkovost i reprodukci krav. V
44
nedostatečně osvětlených stájích bývají problémy, jak s nepravidelnými říjemi, tak i s jejich samotnou detekcí. 3.8.2 Tepelný stres Skot je poměrně špatně adaptabilní na vysoké teploty prostředí, které zvláště v kombinaci s vysokou relativní vlhkostí vzduchu vyvolávají tepelný stres (Novák a kol., 2011). Ten vzniká v organizmu tehdy, pokud je jeho výdej tepla nižší nežpříjem z vnějšího prostředí a vnitřního tepla, vznikajícího v bachoru (Coufalík, 2013). Projevuje se snížením procenta zabřezávání o 20–25%. U dojnice způsobuje snížení hormonální aktivity, zvláště sekreci progesteronu, která následně zkracuje funkční činnosti žlutého tělíska. Dále se projevuje oddálením ovulace, kvalita a životnost ovulovaného vajíčka se snižuje a klesá aktivita FSH. Citlivost embrya vůči teplotnímu stresu je zvláště vysoká v prvních čtrnácti dnech po zabřeznutí. Tepelný stres zkracuje oplozovací schopnost rozmražených spermií deponovaných do pohlavního ústrojí říjící se plemenice o 12-24 hodin (Ježková a kol., 2004). Dochází také ke snížení krevního zásobení dělohy, což je spojeno se zpomalením růstu plodu a zhoršenou funkcí placenty (Novák a kol., 2011). Vliv škodlivosti tepelného stresu trvá ještě 2 měsíce i po jeho skončení (Coufalík, 2013). Českomoravská společnost chovatelů (2014) uvádí procento zabřezávání za jednotlivé měsíce v roce 2012 u všech plemen, jak po první inseminaci, tak po všech inseminacích. Tyto údaje znázorňuje tabulka 7. Z údajů je zřejmé, že v letních a zimních měsících březost klesla. Příčinou mohly být výkyvy teplot od optimální termoneutrální zóny u skotu. Naopak v jarních a podzimních měsících březost stoupla. V únoru byla březost po 1. inseminaci 45,6 %, následně v březnu byla 48,5 %, což je nárůst o 2,9 %. Naopak pokles mezi květnem a srpnem je o 3,4 %.
45
Tabulka 9: Úspěšnost zabřezávání u všech plemen v ČR za jednotlivé měsíce v roce 2012 (ČMSCH, 2014) Rok 2012 Leden Únor Březen Duben Květen Červen Červenec Srpen Září Říjen Listopad Prosinec
bžezost v % - všechna plemena po 1. inseminaci po všech inseminacích 46,5
44,5
45,6
43,5
48,5
45,5
49,0
45,7
48,3
45,5
47,2
43,8
46,1
41,8
44,9
41,0
45,2
42,4
47,3
45,4
48,1
45,8
49,9
45,0
3.8.3 Výživa a její vztah k reprodukci Určit přímé vlivy výživy na reprodukci je obtížné, neboť reprodukce je složitý fyziologický proces a jeho narušení na jakémkoliv místě má za následek snížení reprodukční výkonnosti. Významný problém spočívá v časovém intervalu mezi změnami či poruchami ve výživě a jejich následném projevu v reprodukci. Odpověď zvířat je komplikovaná interakcemi řady faktorů, jako je současná a dřívější výživa, současný stav tělesné kondice, předcházející změny, současná a předcházející úroveň užitkovosti (Říha a kol., 2004). Vysoká užitkovost je vždy spojena s delší a hrubší NEB, a tím s vyšším výskytem různých metabolických poruch, které jsou teprve pak příčinou reprodukčních problémů (Coufalík, 2013). Celou reprodukční výkonnost plemenice ovlivňují všechna období jejího života a základ se vytváří již v odchovu jalovic. V období bezprostředně po pubertě jsou jalovice stresovány, neboť pokračují v růstu až do fyzické dospělosti, zároveň zabřeznou a musí udržet a vyživovat plod až do porodu. Důsledkem nedostatečné výživy je zastavení cyklování, i když se mohou dostavit i jiné projevy jako tichá říje, poruchy v ovulaci a oplození a úmrtí embrya či plodu (Říha a kol., 2004).
46
Specifické postavení zaujímají somatické regulační mechanizmy dojnice. Ty nastupují nejvýrazněji v období březosti a rozhodují o dělbě živin mezi organismem dojnice, jejím plodem a mléčnou žlázou. Z těchto důvodů je období zaprahlosti a rané laktace z hlediska potřebné optimalizace výživy krizové. Je tomu tak pro vzniklé konkurenční vztahy mezi mládětem, kondicí plemenice a mezi laktačními a reprodukčními aktivitami dojnice (Ticháček a kol., 2007). V prvních 7 – 10 týdnech laktace nastupuje období tzv. negativní energetické bilance (NEB), jsou odbourávány zásoby podkožního tuku a dochází tak k poklesu živé hmotnosti (Stupka a kol., 2013). Škodlivé vlivy NEB nebo podvýživy v časné laktaci se manifestuje ve snižování fertility. V normálních situacích ve stádě mléčných krav není odhad energetické bilance u jednotlivých krav možný, ale nepřímé měřítko poskytují změny ve skóre kondice (Říha a kol., 2004). NEB na počátku laktace nelze zabránit, může se jen minimalizovat. Jde zde o správné zvládnutí rozdojovacího období. Maximální ztráta hmotnosti by neměla být větší než 50 až 70 kg, tj. asi 1 bod BCS. Je-li ztráta větší než 1 bod BCS nebo pod 2,5 bodu do první inseminace, klesá zabřezávání až pod 20 %, inseminační index se zvyšuje na 2,5 i více a SP se prodlužuje přes 140 dní (Coufalík., 2013). Délka trvání NEB ovlivňuje délku intervalu do první ovulace, která se objevuje okolo 30. dne postpartu (po porodu) v rozmezí 17 – 42 dnů. Hloubka a trvání NEB primárně souvisí a příjmem sušiny a stupněm zvyšování tohoto přijmu během rané laktace. Vzájemný vztah mezi užitkovostí a příjmem sušiny je znázorněn v grafu 2. Krávy s vysokou kondicí při porodu mají sníženou chuť k žrádlu a vytváří se u nich mnohem hlubší NEB než u krav přiměřenou kondicí (Říha a kol., 2004).
47
Graf 2: Relace mezi užitkovostí, hmotností a příjmem sušiny (Ticháček a kol., 2007) V nevyvážených krmných dávkách bývá někdy s nedostatkem energie spojen přebytek dusíkatých látek. Vliv vyšší koncentrace dusíkatých látek na reprodukční cyklus se projeví narušením tvorby gonadotropních hormonů tzn., že se objevují nepravidelné a tiché říje bez ovulace. V děložní tekutině se mění pH s dvojím důsledkem. Jednak je nižší přežitelnost spermií v pohlavních cestách a také se projevuje zvýšená embryonální úmrtnost. Nejhorším důsledkem překrmování dusíkatými látkami jsou však ovariální cysty, které vyřazují dojnici z reprodukce buď úplně, nebo na dlouhou dobu. Ale nízký příjem proteinu ohrožuje tvorbu pohlavních orgánů v období puberty a tvorbu pohlavních hormonů dospělosti, snižuje jejich hladinu v krvi, což rovněž vede k výrazným poruchám reprodukce (Burdych a kol., 2004). Nedostatky v minerální výživě spočívají nejčastěji v deficitu fosforu, sodíku, zinku, mědi, manganu a selenu. V některých oblastech i deficit jodu a kobaltu. Nedostatek fosforu snižuje úroveň trávení v předžaludku, snižuje užitkovost a 48
narušuje plodnost (Říha a kol., 2004), což vede k atresii folikulů nebo ke zpoždění ovulace a přebíhání. U jalovic dochází ke snížení přírůstků, tím k oddálení puberty nebo nástupu první říje (Coufalík, 2013). Relativně často se vyskytuje i hypofosforemické ulehnutí a hemoglobinurie dojnic. Deficit sodíku, zvláště za současného zvýšeného přijmu draslíku, má negativní vlivy na plodnost. Dochází ke snížení kontraktility dělohy a vniká predispozice ke vzniku endometritid. Rovněž je narušen růst a zrání folikulů (Říha a kol., 2004). Optimální poměr draslíku a sodíku je 5 – 10 : 1, ale pro reprodukci je lepší jejich poměr asi 5 – 7 : 1. Při poměru přes 10 : 1 dochází ke snížení zabřeznutí po první inseminaci asi o 5 % (Coufalík, 2013). Při nedostatku zinku v KD je snížena odolnost zvířat a zvýšená predispozice k mastitidám a endometritidám. Karence mědi a manganu způsobuje především poruchy plodnosti, aborty a vysokou nemocnost telat v tomto období. Deficit selenu způsobuje u krav sníženou odolnost a predispozici k mastitidám, zadržení lůžka a metritidám, také byl zaznamenánvyšší výskyt ovariálních cyst. Negativní vliv na plodnost má i deficit vitaminu A a beta karotenu (Říha a kol., 2004). Význam makroprvků i mikroprvků spočívá v tom, že při jejich nedostatku se zhoršuje plodnost o 20 – 30 % a snižuje dlouhověkost. Současně při léčbě poruch plodnosti značně stoupá počet veterinárních zákroků (Coufalík, 2013). 3.8.4 Hodnocení kondičního skóre (BCS – body conditionscoring) Hodnocení tělesné kondice je subjektivní metodou stanovující množství tuku na těle živého zvířete (Říha a kol., 2004). Charakterizuje jak individuální, tak i skupinovou variabilitu využití živin v metabolismu zvířat, proto může sloužit jako vhodná pomůcka pro usměrňování či změnu skladby krmné dávky a zároveň může být užitečným nástrojem pro nepřímou selekci na plodnost. Záznamy o tělesné kondici během ročního cyklu krávy lze využít i pro předpověď užitkovosti a prevenci problémů spojených s NEB. Racionální změny výživy v průběhu mezidobí s ohledem na kondici umožňují lepší výsledky jak v reprodukci, tak v užitkovosti (Hanuš a kol., 2004). Tělesná kondice dojnic by měla být hodnocena každé čtyři týdny (Říha a kol., 2004). Celkový systém hodnocení spočívá v posouzení tukového pokryvu na sedmi až osmi místech těla, které jsou znázorněny na obrázku 7, s tím, že posouzení množství 49
tuku na ocasních jamkách a na hrbolech sedacích kostí je považováno za základní. Používaná stupnice zahrnuje rozpětí od jedné do pěti s možností přesnosti na půl nebo čtvrt bodu. Subjektivního hodnocení kondice pro určení energetických rezerv organizmu je možné posoudit i z jednotlivých vztahů mezi kondicí a množstvím podkožního tuku zjišťovaného sonograficky (Hanuš a kol., 2004). V době telení je u krávy nejvýhodnější stupeň tělesné kondice v rozmezí 3,25 až 3,5. Nižší stupeň kondice u dojených krav negativně ovlivňuje mléčnou užitkovost a životaschopnost narozených telat (Stupka a kol., 2013). U zaprahlých dojnic s kondičním skórem vyšším než 4,0 jsou následně po porodu problémy se záněty dělohy, s její involucí i s ovulačním cyklem. V této souvislosti platí, že s průběhem tranzitního období a s velikostí poporodních ztrát živé hmotnosti dojnice, klesá březost po prvních inseminacích a prodlužuje se servis perioda (Ticháček a kol., 2007). V tabulce 5 jsou uvedeny vlivy změn kondice na reprodukční ukazatele. Tabulka 10: Vliv změn tělesné kondice na reprodukční ukazatele (Říha a kol., 2002) Rozmezí
Ukazatel Snížení kondice
do 0,5
0,5 - 1,0
nad 1,0
Interval otelení - 1. Ovulace
27
31
42
Interval otelení - 1. Říje
48
41
62
Inseminační interval
68
67
79
Zabřezávání po 1. inseminaci
65
53
17
50
Obrázek 7: Místa hodnocení tělesní kondice (Chládek, Kučera 2001)
3.9 Biotechnické metody v reprodukci skotu Biotechnické metody patří v oblasti reprodukce hospodářských zvířat mezi klíčové. Řada biotechnických postupů se dnes již uplatňuje běžně v praxi. Slouží nejen ke zvýšení efektivnosti produkce, ale jsou využívány pro zachování genových rezerv, zvyšování kvality produkce, k vývoji nových produkčních systémů apod. (Hegedüšová a kol., 2010). 3.9.1 Synchronizace říje Synchronizací říje se rozumí vyvolání plodné říje u větší skupiny zvířat k předem naplánovanému období (Louda a kol., 2001). Provádí se prostaglandinem F2 alfa. Aplikace prostaglandinu navodí předčasnou regresi žlutého tělíska a umožní tak časnější nástup folikulární fáze říje a ovulace. Prostaglandin F2 alfa bývá podáván injekčně do svalu a pokud je podán v luteální fázi (tj. mezi 4. - 16. dnem pohlavního cyklu, lépe 5. – 15. dnem), lze očekávat nástup říje za 48 – 72 hodin. V současnosti je používán syntetický analog prostaglandinu F2 alfa – cloprostenol pod obchodními názvy Oestropfan nebo Remopfan (Máchal a kol., 2011).
51
3.9.2 Superovulace Superovulace je stav, kdy na vaječnících dozrává a ovuluje více folikulů najednou (Bouška a kol., 2006). Používají se hormonální přípravky na bázi PMSG (sérum březích klisen) nebo FSH (folikuly stimulující hormon). Nejvhodnějším obdobím je mezi 9. až 13. dnem říjového cyklu, zpravidla 9. nebo 10. den (Máchal a kol., 2011). Pro zvýšení úspěšnosti je součástí ošetření i podání prostaglandinu F2 alfa. Superovulace je nezbytná pro efektivní získávání embryí (Bouška a kol., 2006). 3.9.3 Embryotransfer Embryotransfer je metoda přenosu embryí zasahující do procesu reprodukce a šlechtění převážně u vysokoužitkových jedinců. Hlavním cílem je produkovat více potomstva od vynikajících rodičovských párů a zkrátit generační interval. Embrya lze získat i od jalovic a krav, které z různých důvodů nejsou schopny telata donosit. Zhoršené reprodukční parametry vynikajících dojnic související se změnami vnitřního prostředí organizmu způsobené metabolickou zátěží, je možné eliminovat právě metodami produkce embryí (Hegedüšová a kol., 2010). Embryotransfer je založen na: o získávání embryí o jejich kultivaci (přechovávání) o imunologické toleranci vejcovodů a dělohy o na oplozování oocytů in vitro o na konzervaci embryí o na rekonstrukci embryí (Louda a kol., 2002). Po superovulaci a inseminaci vybrané dárkyně se 7. den embrya vypláchnou z dělohy do sběrače a po selekci se kvalitní embrya buď přenášejí do synchronizovaných příjemkyň, nebo se zmrazují a přenášejí příjemkyním později (Bouška a kol., 2006). Předností metody je prakticky neomezená zásoba množství embryí, dále dokonalé využití genetického potenciálu matky (dárkyně) i po jejím vyřazení a porážce i možnost další manipulace se získanými embryi. I od spolehlivých dárkyň lze vypláchnout jen omezený počet embryí v intervalu pěti až 52
šesti týdnů. Od nejlepších krav můžeme v průměru ročně získat přibližně 30 embryí (Louda a kol., 2002) Metoda přenosu embryí dovoluje -
konzervaci embryí chladem
-
mikrochirurgické dělení embryí
-
tvorbu chimér
-
produkci transgenních a klonovaných embryí
(Burdych a kol., 2004). O úspěšnosti v praxi rozhodují nejen teoretické a praktické znalosti přenosového týmu při odběru, kultivaci a přenosu, ale i kvalitní selekce dárkyň embryí, synchronizace říje mezi dárkyní a příjemkyněmi, morfologická kvalita přenášeného embrya a odborná úroveň služeb (Louda a kol., 2002). Úspěšnost zabřezávání u čerstvých embryí je asi 50 – 70 % u zmražených o 10 % nižší (Coufalík, 2013).
53
4
ZÁVĚR
Z meziročního vývoje základních ukazatelů reprodukce dojnic je patrná nízká úroveň reprodukce. Březost po 1. inseminaci se meziročně snižovala a v roce 2012 byla 45,9 %, což signalizuje vážné problémy. Optimálně by měla být o 5 až 10 % vyšší. Inseminační interval se zkrátil, v roce 2012 byl 77,3 dnů a je shodný s vyhovujícím rozmezím hodnot. SP se snižovala, v roce 2012 byla 121,5 dnů, ale oproti roku 2011 byla o 0,5 dne delší. Mezidobí meziročně různě kolísalo a v letech 2011 a 2012 zůstalo na hodnotě 407 dní. Optimální délka SP a mezidobí by měla být o 10 až 20 dnů kratší. Prodloužení těchto hodnot vede k ekonomickým ztrátám. V období 2008 až 2010 se průměrný počet narozených a odchovaných telat na 100 krav zvýšilo 1,2 % a o 1,8 % a úhyny telat do tří měsíců věku poklesly o 0,7 %. Ukazatele reprodukce lze zlepšit bez ekonomicky náročných opatření jako je zdokonalení organizace práce, především zlepšení evidence a dokonalejším sledování příznaků říje. Mezi hlavní faktory ovlivňující reprodukci patří technologie ustájení, tepelný stres, výživa a tělesná kondice plemenice. Nevhodně zvolené ustájení omezuje chování zvířat a tím jsou špatné projevy říje. Nevhodná technologie ovlivňuje stájové mikroklima, které může následně působit tepelný stres zvířat. Tepelný stres u plemenice snižuje zabřezávání zvláště v letních a zimních měsících. Vliv výživy na reprodukční výkonnost plemenice je už od odchovu jalovic. Nedostatečná výživa se pak projevuje různými poruchami pohlavních funkcí. Krizové období výživy pro zabřezlou dojnici je období zaprahlosti a rané laktace, protože vznikají konkurenční vztahy mezi mládětem, kondicí plemenice a mezi laktačním i reprodukčními aktivitami dojnice. Vysoká užitkovost je spojena s delší a hrubší NEB, a tím s vyšším výskytem různých metabolických poruch, které jsou příčinou reprodukčních problémů. Rozsah změny tělesné kondice dojnice po porodu pak ovlivňuje její následnou reprodukční výkonnost. Při velké ztrátě živé hmotnosti po porodu klesá březost po první inseminaci a prodlužuje se SP. Racionální změny výživy v průběhu mezidobí s ohledem na kondici umožňují lepší výsledky jak v reprodukci, tak v užitkovosti. Pro dobrou úroveň reprodukce je vhodné, aby chovatel věnoval pozornost plemenicím během celého mezidobí a nic nezanedbával. Jakékoliv narušení reprodukční výkonnosti má své následky, mnohdy i dlouhodobé. 54
Ve své navazující diplomové práci bych se chtěla zabývat hodnocením reprodukce v chovu holštýnských krav. Podle ukazatelů reprodukce zhodnotit úroveň reprodukce v chovu, posoudit jaké vlivy na ni působí a ovlivňují ji. Vyhodnotit jaké nejčastější pohlavní choroby se tam vyskytují a najít jejich příčinu.
55
5
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
AGROPRESS.CZ. Základní ukazatelé reprodukce [online]. 2012 [cit. 2014-03-14]. Dostupný z WWW:
. BOUŠKA, J. Chov dojeného skotu. 1. vyd. Praha: ProfiPress, 2006, 186 s. ISBN 8086726-16-9. BURDYCH, V., Všetečka J. a kol. Reprodukce ve stádech skotu. Hradec Králové: CHOVSERVIS a.s., 2004, 72 s. COUFALÍK, V. Současné problémy v reprodukci skotu. Olomouc: Agriprint, 2013,181 s. ISBN 978-80-87091-46-3. ČESKOMORAVSKÁ SPOLEČNOST CHOVATELŮ. Reprodukce – přehled ČR [online]. 2014 [cit. 2014-04-14]. Dostupný z WWW: . FWI.CO.UK [online]. c2011, poslední revize 2014 [cit. 2014-03-09]. Dostupný z WWW:
dairy-cow-pedometer-measures-rest-and.htm>. HANUŠ, O. Kontrola tělesné kondice, zdravotního stavu a výživy dojnic a zlepšování jejich reprodukce. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 2004, 72 s. ISBN 80-7271-146-6. HEDEGÜŠOVÁ, Z, LOUDA F a HOLÁSEK R. Přenos embryí jako intenzifikační faktor šlechtitelské práce v chovu skotu: metodika. Rapotín: Agrovýzkum Rapotín s.r.o., 2009, 39 s. ISBN 978-80-87144-14-5. HEGEDŰŠOVÁ, Z., LOUDA, F., ŘÍHA, J. a KUBICA, J. Detekce říje v chovech skotu
–
cesta
ke
zlepšení
úrovně
reprodukce:
(metodika).
Rapotín:
Agrovýzkumrapotín, 2010, 39 s. ISBN 978-80-87144-21-3. CHLÁDEK, G., KUČERA, J. Chovatelské ukazatele skotu. In SYCHRA, L. Nové trendy a poznatky v chovu skotu: Sborník příspěvků ze semináře: MZLU,Brno, 19.10.2001. Brno: MZLU, 2001, s. 8-13 ISBN 80-7157-541-0. JEŽKOVÁ, A., Plodnost dojnic je stálý problém. Náš chov. 2011, roč. 71, č. 4, s 49. ISSN 0027–8068. 56
JEŽKOVÁ, A., LOUDA, F., STÁDNÍK, L., RÁKOS. M. Faktory ovlivňující plodnost dojeného skotu Katedra chovu skotu a mlékařství. [online]. Praha: Katedra chovu skotu a mlékařství, AF, ČZU, 2004 [cit. 2014-02-10]. Dostupný z WWW: . JÍLEK, F. Analýza reprodukčních ukazatelů krav jako prostředek ke zlepšení jejich produkční výkonnosti. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 2002, 35 s. ISBN 80-7271-103-2. KOUKAL, P. Otázky reprodukce dojnic. Náš chov. 2007, roč. 67, č. 10, s. 20–23. KVAPILÍK, J., RŮŽIČKA,
Z. a BUCEK,
P. Chov skotu v České republice:
ročenka: hlavní výsledky a ukazatele za rok 2010. Praha:Českomoravská společnost chovatelů, 2011. ISBN 978-80-904131-6-0. KVAPILÍK, J. RŮŽIČKA, Z. & BUCEK, P. Chov skotu v České republice: ročenka: hlavní výsledky a ukazatele za rok 2012. Praha: Českomoravská společnost chovatelů, 2013. ISBN 978-80-87633-04-5. LOUDA, F. Inseminace hospodářských zvířat: se základy biotechnických metod. 1.vyd. Praha: Česká zemědělská univerzita, 2001, 225 s. ISBN 80-213-0702-1. LOUDA, F. Uplatnění biologických zásad při řízení reprodukce plemenic: metodika. 1. vyd. Rapotín: Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, 2008, 55 s. ISBN 978-80-87144-05-3. LOUDA, F. Zásady využívání plemenných býků v podmínkách přirozené plemenitby. 1. vyd. Rapotín: Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, 2007, 43 s. ISBN 978-80-87144-01-5. LOUDA, F., JEŽKOVÁ, A., STÁDNÍK, L. Biotechnické metody v chovu skotu [online]. c2002, poslední revize 2013 [cit. 2014-03-15]. Dostupný z WWW: . MÁCHAL, L. Chov zvířat I: chov hospodářských zvířat. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2011, 237 s. ISBN 978-80-7375-553-9.
57
NORTHSTARCOOPERATIVE.COM [online]. Poslední revize 2014 [cit. 2014-0224].
Dostupný
z WWW:
. NOVÁK, P., MALÁ, G., VOKŘÁLOVÁ, J. Pohoda krav rozhoduje o zisku. Náš chov. 2011, roč. 71, č. 12, s 60–62. ISSN 0027–8068. ŘÍHA, J. Chov a šlechtění skotu pro konkurenceschopnou výrobu a obhospodařování drnového fondu. Rapotín: Výzkumný ústav pro chov skotu, 2002, 208 s. ISBN 80903142-0-1. ŘÍHA J. Plemenitba hospodářských zvířat. Rapotín: Asociace chovatelů masných plemen, 2003, 151 s. ISBN 80-903143-4-1 ŘÍHA, J. Reprodukce v procesu šlechtění skotu. Rapotín: Asociace chovatelů masných plemen, 2000, 144 s. STUPKA, R. Chov zvířat. 2. vyd. Praha: Powerprint, 2013, 289 s. ISBN 978-8087415-66-5. STANĚK, S. Inseminace a plodnost krav [online]. c2009, poslední revize 8. 1. 2009 [cit. 2013-12-10]. Dostupný z WWW: . STANĚK, S. Management reprodukčního období krav [online]. c2009, poslední revize
8.
1.
2009
[cit.
2014-02-01].
Dostupný
z WWW:
. STANĚK, S. Osvětlení stájí pro dojnice [online]. c2012, poslední revize 7. 6. 2012 [cit. 2014-02-07]. Dostupný z WWW: . TICHÁČEK, A. a kol.: Poradenství jako nástroj bezpečnosti v prvovýrobě mléka. Šumperk: Agritec s.r.o., 2007, 86 s. ISBN 978-80-903868-0-8.
58
