Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat
Management chovu běžců v podmínkách České republiky Bakalářská práce
Vedoucí práce: Ing. Radek Filipčík, Ph.D.
Vypracoval: Roman Konečný
Brno 2012
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Management chovu běžců v podmínkách České republiky vypracoval samostatně s použitím uvedených zdrojů. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího práce a děkana AF Mendelovy univerzity v Brně. Dne………………………………… Podpis………………………………
Poděkování Tímto bych chtěl poděkovat panu Ing. Radku Filipčíkovi, Ph.D. za zadání bakalářské práce a za odborné vedení při jejím zpracování. Dále děkuji majitelům pštrosí farmy v Hodějicích za poskytnutí mnoha informací ohledně chovu pštrosů, které jsem uplatnil při psaní této práce.
Abstrakt Cílem práce bylo obecně charakterizovat jednotlivé druhy běžců, popsat podmínky jejich chovu, zhodnotit ekonomickou stránku chovu a užitkovost těchto hospodářských zvířat v podmínkách České republiky na konkrétní farmě. V úvodní části jsou představeny jednotlivé druhy běžců, které se využívají k faremnímu chovu. Práce je zaměřena především na pštrosa dvouprstého, a to vzhledem k tomu, že je jeho chov nejvíce rozšířen. Další části se věnují vývoji chovu pštrosů v České republice a charakteristice jejich produktů. K tomu, aby byl chov pštrosů efektivní, je nutné dodržovat řadu technických a technologických zásad. K těmto zásadám patří především dodržování životních podmínek, nepříbuzenská plemenitba, krmení a správný postup při líhnutí. Závěrečná část práce se zabývá ekonomickou stránkou chovu a hodnocením užitkovosti pštrosů na konkrétní farmě. Z výsledků vyplynulo, že chov běžců je rentabilní, ale nedosahuje vysokých hodnot, proto se farmy orientují například i na rostlinnou výrobu. Klíčová slova: běžci, faremní chov, pštros dvouprstý, produkty, technologie, užitkovost
Abstract The main goal of this bachelor thesis was to specify individual forms of ratites in general, to describe the conditions of their breeding, to evaluate economics and efficiency of breeding of this kind of livestock in conditions of the Czech Republic in terms of a particular stock farm. The opening part of this thesis introduces individual forms of ratites used for farm breeding. This diploma work especially aims at Struthio camelus because of the fact that breeding of this form is most widespread. Following parts of the thesis deal with the development of ostrich breeding in the Czech Republic and characteristics of their products. In order to be efficient in ostrich breeding, it is necessary to follow number of technical and technological conventions. Among these conventions above all belong - observation of living conditions, mating of unrelated animals of the same breed, feeding and the proper procedure during hatching. The final part of the work is devoted to breeding economics and efficiency evaluation of ostrich in terms of a particular stock farm. The outcome of the research showed that the breeding of ratites is profitable, but the profit is not reaching high levels and for that reason the farms must focus on for example plant production as well. Keywords: ratites, farm breeding, ostrich (Struthio camelus), products, technology, efficiency
Obsah 1
Úvod ................................................................................................................................... 9
2
Cíl práce ........................................................................................................................... 10
3
Literární přehled ............................................................................................................... 11 3.1
Zoologická klasifikace běžců ................................................................................... 11
3.1.1
Ptáci .................................................................................................................... 11
3.1.2
Běžci ................................................................................................................... 11
3.2
3.1.2.1
Tinamy ........................................................................................................ 11
3.1.2.2
Nanduové .................................................................................................... 12
3.1.2.3
Kasuárové ................................................................................................... 12
3.1.2.4
Kiviové ........................................................................................................ 12
3.1.2.5
Pštrosi .......................................................................................................... 12
Chov běžců ............................................................................................................... 13
3.2.1
Charakteristika chovaných běžců ....................................................................... 13
3.2.1.1
Nandu pampový .......................................................................................... 13
3.2.1.2
Emu hnědý .................................................................................................. 13
3.2.1.3
Pštros dvouprstý .......................................................................................... 14
3.3
Historie chovu pštrosů .............................................................................................. 15
3.4
Chov pštrosů ve světě ............................................................................................... 15
3.5
Chov pštrosů v Evropě ............................................................................................. 16
3.6
Faremní chov pštrosů v České republice.................................................................. 16
3.6.1
Vývoj stavu v chovech v ČR .............................................................................. 17
3.6.2
Způsoby chovu pštrosů v ČR ............................................................................. 19
3.7
3.6.2.1
Intenzivní způsob chovu ............................................................................. 19
3.6.2.2
Polointenzivní způsob chovu ...................................................................... 19
3.6.2.3
Extenzivní způsob chovu ............................................................................ 19
Produkty z chovu pštrosů ......................................................................................... 20
3.7.1
Pštrosí peří .......................................................................................................... 20
3.7.1.1
Stříhání peří ................................................................................................. 20
3.7.1.2
Vytahování brk ............................................................................................ 20
3.7.1.3
Škubání peří ................................................................................................ 21
3.7.2
Maso ................................................................................................................... 21
3.7.3
Pštrosí kůže ........................................................................................................ 23
3.7.4
Ostatní produkty ................................................................................................. 23
3.8
Technika a technologie chovu a odchovu ................................................................ 24
3.8.1
Výběhy, ustájení, vybavení farmového chovu běžců ......................................... 24
3.8.2
Označování a evidování běžců ........................................................................... 26
3.8.2.1
Identifikační prostředky .............................................................................. 27
3.8.2.2
Stájový registr ............................................................................................. 27
3.8.2.3
Úřední evidence .......................................................................................... 27
3.8.3
Manipulace s chovanými zvířaty a jejich přemisťování .................................... 28
3.8.4
Plemenitba .......................................................................................................... 28
3.8.5
Sestavování chovných skupin ............................................................................ 30
3.8.5.1 3.8.6
Požadavky na plemenná zvířata .................................................................. 30
Líhnutí ................................................................................................................ 31
3.8.6.1
Líhně ........................................................................................................... 31
3.8.6.2
Způsoby dezinfekce a očista vajec .............................................................. 32
3.8.6.3
Teploty při líhnutí ....................................................................................... 32
3.8.6.4
Relativní vlhkost vzduchu........................................................................... 32
3.8.6.5
Prosvěcování vajec ...................................................................................... 32
3.8.6.6
Obracení vajec............................................................................................. 33
3.8.6.7
Dolíheň ........................................................................................................ 33
3.8.6.8
Líhnutí pštrosáčat ........................................................................................ 33
3.8.6.8.1 Poloha plodu ........................................................................................... 33
3.8.6.8.2 Postup líhnutí .......................................................................................... 34 3.8.7
Výživa a krmení ................................................................................................. 35
3.8.8
Porážka ............................................................................................................... 39
3.9
Ekonomika chovu ..................................................................................................... 40
3.9.1
Investice do podnikání ....................................................................................... 40
3.9.2
Příjmy z podnikání ............................................................................................. 41
3.10
Hodnocení užitkovosti.............................................................................................. 42
4
Závěr................................................................................................................................. 44
5
Seznam použité literatury ................................................................................................. 45
Seznam tabulek ........................................................................................................................ 48
1
Úvod
Běžci tvoří skupinu ptáků, kteří ztratili schopnost letu, ale mají dobře vyvinuté silné nohy, které jim slouží k rychlému běhu. Do nadřádu běžců patří pštrosi dvouprstí, nanduové, kiviové, kasuárové a pštrosi emu. Tato práce je zaměřena především na chov pštrosa dvouprstého. S chovem pštrosů ve světě se začalo kolem osmdesátých let 19. století v Africe. Postupně se farmy rozšiřovaly i do ostatních zemí. V České republice se objevovaly farmy přibližně v devadesátých letech minulého století a dnes se jich u nás nachází přibližně 180. Jedná se v převážné většině o menší farmy, které pštrosy nechovají jako hlavní zdroj příjmů. Pštros je přizpůsobivé a nenáročné zvíře k chovu. Jelikož je chov pštrosů v České republice teprve v počátcích, tak se mnozí chovatelé setkali s neúspěchem, protože nedodržovali zásadní podmínky chovu těchto mohutných ptáků. K těmto podmínkám patří zajišťování životních potřeb a hlavně dodržování šlechtitelských zásad. Při chovu pštrosů se setkáváme s různými způsoby chovu. V ČR jsou nejčastěji používány triády, které tvoří jeden samec a dvě samice. Při tomto způsobu je přesně znám původ vylíhlých mláďat a je tak v budoucnu zabráněno příbuzenské plemenitbě.
9
2
Cíl práce
Cílem práce bylo obecně charakterizovat jednotlivé druhy běžců, popsat jejich podmínky chovu, zhodnotit ekonomickou stránku chovu a užitkovost těchto hospodářských zvířat v podmínkách České republiky na konkrétní farmě.
10
3
Literární přehled
3.1 Zoologická klasifikace běžců Říše: Živočichové (Animalia) Kmen: Strunatci (Chorvata) Podkmen: Obratlovci (Vertebrata) Třída: Ptáci (Aves) Nadřád: Běžci (Palaeognathae) Řád: Tinamy (Tinamiformes) Řád: Nanduové (Rheiformes) Řád: Pštrosi (Struhioniformes) Řád: Kasuárové (Casuariiformes) Řád: Kiviové (Apterygiformes) 3.1.1 Ptáci Ptáci jsou teplokrevní obratlovci, kteří se vyvinuli z podtřídy plazů archosaurů (Archosauria). Charakteristickým znakem většiny zástupců ptáků je adaptace stavby těla na let. Ptačí kosti se pneumatizovaly, čímž se výrazně snížila hmotnost celé kostry. Přední končetiny ptáků se pozměnily v dokonalý letový aparát – křídla. Typickým ptačím pokryvem těla je peří, které vyniká malou hmotností a vysokou schopností tepelné izolace (VESELOVSKÝ, 2001). 3.1.2 Běžci Tento nadřád zahrnuje pět řádů a k nejznámějším zástupcům patří pštrosi, nanduové, emuové, kasuáři a tinamy (KREIBICH, 1994). Většina zástupců tohoto nadřádu postupně ztratila schopnost letu (VESELOVSKÝ, 2001). Běžci patří mezi nejrychleji běhající ptáky. Podobně jako dokonalým běžcům u savců se i ptačím běžcům redukovaly prsty na noze, a to nejčastěji na tři. U většiny běžců obstarává výchovu potomstva samec (VESELOVSKÝ, 1996). 3.1.2.1 Tinamy Řád tinam je blízce příbuzný nanduům, přestože tinamy dosahují jen velikosti koroptve a létají. Cítí-li nebezpečí, prudce vystartují, ale po několika metrech, zcela vyčerpány, přistanou. Využívají raději svého krycího zbarvení a nehybně se přikrčí k zemi. Žijí v oblastech sahajících od Mexika až do Patagonie. Při námluvách se spojí samice, společně si zvolí jednoho samce a snesou mu do hnízda co nejrychleji 10 vajec. Poté se hned
11
společně vydají za dalším samcem. Sezení na vejcích a vodění mláďat obstarává samec (VESELOVSKÝ 1996). 3.1.2.2 Nanduové Nanduové jsou často srovnávaní s pštrosy, ale jsou menší a mnohem lehčí. Žijí na travnatých polohách Jižní Ameriky až po úpatí And v hejnech o několika desítkách ptáků. Díky šedohnědému opeření je obtížné je v krajině postřehnout. Podobně jako pštrosi i samci nanduů se páří s několika samicemi a podílí se na výchově mláďat. Před několika stoletími byl nandu velmi hojný pták, ale dnes jsou jeho stavy zdecimované lovem a ničením jeho přirozeného prostředí (KOLEKTIV AUTORŮ, 2008). 3.1.2.3 Kasuárové Do řádu kasuárů patří dvě čeledi – kasuáři a emuové. Tito velcí ptáci se zakrnělými křídly žijí v Austrálii a na Nové Guineji. Jediný druh, kasuár přilbový, žije v obou oblastech. Je pozůstatkem doby, kdy byly Austrálie a Nová Guinea spojeny pevninským mostem. Na rozdíl od pštrosů a nanduů má tento pták jemně větvená pera a jeho opeření vypadá jako hrubá srst. Kasuáři žijí v lesích, zatímco emuové obývají buš a step. Při hledání potravy se potulují rozsáhlými oblastmi (KOLEKTIV AUTORŮ, 2008). 3.1.2.4 Kiviové Kiviové mají na první pohled hlavu zdánlivě posazenou přímo na zadní části těla. Střední část těla jakoby chyběla a nejsou vidět ani křídla. Jejich tělo je kryto peřím připomínajícím spíše savčí srst (REICHHOLF, 1998). Obývají husté lesy Nového Zélandu a jsou nejmenšími běžci. Délka těla kolísá od 35 – 55 cm, hmotnost se pohybuje od 1,5 – 3,5 kg. Samice jsou větší a mají delší zobák (VESELOVSKÝ, 1996). Kivi klade neobvykle velká vejce, která jsou 12 až 13 cm dlouhá a váží téměř 500 g, což odpovídá asi pětině hmotnosti těla slepice kiviho (REICHHOLF, 1998). 3.1.2.5 Pštrosi Pštrosi jsou největší žijící ptáci na světě. Mají vyvinutá křídla, ale se zjednodušenými letkami, a kosti jen částečně pneumatizované. V ohrožení se zachraňují rychlým během. Mezi pštrosy patří jediný druh a to pštros dvouprstý. Pštrosi žijí v otevřené krajině, zpravidla ve skupinách. Často doprovázejí stáda kopytníků. Při výchově mláďat hraje hlavní roli samec. Pštrosi se dokážou velmi účinně bránit, když jsou zahnáni do úzkých, ale v zajetí jsou krotcí (KOLEKTIV AUTORŮ, 2008).
12
3.2 Chov běžců Chovatelský řád běžců uvádí, že každý, kdo se chce zabývat chovem běžců, musí být obeznámen se způsobem jejich chování a musí být způsobilý k jejich chovu a manipulaci s nimi. Musí být schopen rozeznat onemocnění a stres. Před vlastním založením chovu by měl být chovatel patřičně proškolen. Chovatel musí se svými zvířaty navázat osobní kontakt, zvláště v době, kdy jsou zvířata mladá tak, aby je naučil rozeznávat typické zvuky např. volání ke krmení. 3.2.1 Charakteristika chovaných běžců Při faremním chovu běžců se chová převážně nandu pampový, emu hnědý a pštros dvouprstý. Nejvíce se však chová pštros dvouprstý. 3.2.1.1 Nandu pampový Nandu pampový žije v severovýchodní Brazílii a ve střední Argentině. Dosahuje výšky 1,5 m a váhy více než 25 kg. Tento obyvatel rozlehlých pamp vyhledává k hnízdění i močálovité oblasti, rád se koupe, dokonce i plave. Žije v menších skupinách, které se sdružují s jeleny, nebo i domácím skotem. V době rozmnožování si samec na suchém místě vyhloubí důlek a vystýlá ho trávou. Roztaženými křídly začne lákat samice, které mu postupně snesou 11 – 18, ale i více vajec, která váží 600 g. Sezení na vejcích (38 – 42 dní) i vodění mláďat obstarává výlučně samec (VESELOVSKÝ, 1996). V malém počtu jsou nanduové chovaní i na farmách (REICHHOLF, 1998). 3.2.1.2 Emu hnědý Emu je velký nelétavý běžec, vzpřímený měří 160 – 190 cm a váží 15 – 50 kg. Postavu ovlivňují dlouhé a mohutné nohy a dlouhý, většinou tlustý a neopeřený krk. Téměř lysá kůže hlavy a krku má převážně namodralé zbarvení. Zakrnělá křídla jsou téměř neviditelná. Masivní tělo protáhlého tvaru je porostlé chundelatým peřím šedohnědé až načernalé barvy (VESELOVSKÝ, 1996). Emu žije pouze v Austrálii na otevřených plochách a pastvinách. Vyhýbá se velmi suchým oblastem. Pohybuje se velmi rychlým klusem a při ohrožení běží velkou rychlostí (KOLEKTIV AUTORŮ, 2008). Samice je poněkud větší než samec a poznáme ji podle charakteristického hlasu připomínajícího hluboký tlukot bubnu. Samice snáší až 15 modrozelených vajec o váze větší než 500 g. Samec sedí na vejcích 56 – 61 dní a v té době prakticky nepije a nežere. Vylíhlá mláďata jsou tmavě pruhovaná na krémovém podkladě (REICHHOLF, 1998).
13
3.2.1.3 Pštros dvouprstý Africký pštros patří do stejné skupiny nelétavých ptáků jako jihoamerický pštros nandu a australští běžci zastoupení kasuáry, kivii a emuem. Jako všichni běžci mají málo vyvinuté prsní svalstvo, proto se jateční surovina těží z dobře vyvinutých končetin (JEDLIČKA, 2009). Výška těla činí 220 – 240 cm. Samci váží 100 - 130 kg a samice 90 – 110 kg. S uvedenými parametry je pštros dvouprstý největší současný pták světa. Plochá hlava nese krátký, u kořene široký zobák se zaokrouhlenou špičkou. Hnědé oči o průměru 5 cm jsou největším zrakovým orgánem pozemního obratlovce. Dva mohutné prsty nohy, z nichž vnitřní prst je mnohem delší než prst vnější, jsou ozbrojeny dlouhými drápy. Je jediným ptákem na světě, jehož končetiny jsou zakončeny dvěma prsty. Vznikly tak specializované a k rychlému běhu dobře přizpůsobené končetiny, které slouží i k obraně před nepřáteli a jsou účinnou zbraní v soubojích s rivaly (REICHHOLF, 1998). Pštros neumí létat. Svou kompenzaci za neschopnost létání má v silně vyvinutých nohou, s nimiž může dosáhnout rychlosti až 60 km.h-1 po více jak 10 minut a při kopnutí vyvolá silový účinek 200 kg na 6,54 cm 2 (SNÍŽEK, 1998). Dospělý samec se od samic liší nejen rozdílnou velikostí, ale i sytě černým peřím s bílým zbarvením křídel a ocasních per. V době páření se samcům zbarvují rudě zobáky, okraje očí a kůže nad běháky. Toto zbarvení je způsobeno sekrecí hormonů varlat. U samic jsou to hormony vaječníků, které potlačují tvorbu černého opeření a udržují si proto šedohnědé zbarvení. Pštrosi jsou polygamní. Ve volné přírodě žije samec ve skupině s několika samicemi, z nichž jedna bývá dominantní. Ve faremních chovech se pštrosi chovají v párech, triádách (jeden samec, dvě samice), anebo v hejnech s mírně vyšším počtem samic. Pštrosice dosahují pohlavní dospělosti ve dvou až třech letech, samci asi o rok později. Snášková sezóna začíná zpravidla v březnu a trvá až do září. Samice snáší vejce každý druhý den, zpravidla v odpoledních hodinách. Pštrosi se dožívají 50 až 60 let (KUBESA, 2003). Hnízdiště volí samci a jedna nebo více samic klade vejce do společně vyhrabané hnízdní kotlinky. Na vejcích sedí většinou dominantní samice, která se často střídá se samcem. Vylíhlá mláďata jsou nekrmivá. Často se sdružují do školek, které doprovází jeden nebo několik
rodičů.
Doprovázená
mláďata
nemusí
(REICHHOLF, 1998).
14
být
přímými
potomky
pěstounů
3.3 Historie chovu pštrosů Před více než miliony lety byli předkové dnešních pštrosů rozšířeni v rámci širokého pruhu, který se rozprostíral od Španělska na západě, podél severního okraje Středozemního moře až do Číny na východě. Teprve později migrovaly pštrosí populace do Afriky a usadily se na severu, východě a jihu kontinentu (DOKTOROVÁ, 2005). Lidské zhodnocení pštrosa a jeho výrobků se datuje asi před 7 500 lety. První lidskou rukou podaný úkaz existence pštrosů je skalní malba na Sahaře, na které je zobrazen pštros, který byl chycen leopardem nebo gepardem (5 500 př. n. l). U Egypťanů byla pštrosí pera symbolem pro spravedlnost na základě jejich dokonalé symetrie. Pštrosí vejce se používala pro léčebné účely. Faraon Tutanchamon byl vybaven zlatým pštrosím vějířem na svých zahraničních cestách. Pštrosi se vyskytují v řecké mytologii a jsou zobrazování u Řeků jako tažná zvířata před otevřenými povozy (KREIBICH, 1994). Pštros byl zdomácněn přibližně kolem osmdesátých let 18. století, především v Jižní Africe, pštrosí farmy však vznikaly i v jiných zemích světa. Velmi brzo se stalo Malé Karoo centrem pštrosího průmyslu. Malé Karoo je malá poušť v kapském regionu Afriky. Velký rozmach chovu pštrosů umožnily dva faktory. První faktor bylo pěstování vojtěšky, ideálnímu krmivu pro pštrosy a zavedení drátového oplocení. Druhým důležitým faktorem bylo vynalezení parafinové pštrosí líhně, která poprvé umožnila rozmnožování pštrosů v průmyslovém měřítku (KREIBICH, 1994). Dnes je domestifikovaný pštros chován pro maso, kůži a peří. Je důležitou součástí zemědělství v Jižní Africe, Namibii, Zimbabwe a Izraeli, zájem chovatelů roste i v USA, Austrálii i v Evropě (SNÍŽEK, 1998).
3.4 Chov pštrosů ve světě Zájem o chov pštrosů se rozšířil již na všechny světové kontinenty. Z hlediska dobré adaptability pštrosů na střídavé klimatické podmínky a možnost využití jejich produktů se mnoho chovatelů rozhodlo (a i nadále rozhoduje) pro faremní chov těchto největších ptáků světa. V největším počtu se pštrosi chovají v Jihoafrické republice. Dynamicky se rozvíjí chov pštrosů v dalších zemích Afriky, např. v Zimbabwe, Botsvaně a Namibii. Chov pštrosů je populární i na jiných světadílech např. v USA. Poměrně velký zájem o chov pštrosů je zaznamenán také v Kanadě, dokonce v jejich studených a sněžných oblastech. V Izraeli se pštrosi chovají od počátku 80. let 20. stol. Pružně se vyvíjí chov pštrosů v Číně. V poslední
15
době
se
také
začíná
s chovem
v Indii,
Egyptě,
Maroku
a
Saudské
Arábii
(HORBANCZUK, 1999).
3.5 Chov pštrosů v Evropě V Evropě je chov pštrosů rozšířen skoro všude s tím, že jsou rozdíly v počtu farem a velikosti stád. Ve srovnání s minulými lety v Evropě vzrostl několikrát počet farem a hlavně počet ptáků. Ačkoliv je velmi obtížné stanovit přesné údaje o počtu pštrosů, můžeme na základě orientačních informací, které poskytl svaz chovatelů konstatovat, že na počátku roku 1999 činila populace pštrosů v Evropě asi 500 tis. ks. Nejvíce chovů se nacházelo v Itálii – 2 tis. farem a asi 200 tis. ptáků. Ve Španělsku bylo evidováno asi 700 farem a ve Velké Británii 450. Ze skandinávských států zaznamenávalo nejdynamičtější rozvoj Dánsko, kde bylo registrováno 250 farem. Poměrně mnoho chovů vzniklo v Maďarsku, Slovensku, Polsku a České republice. V Polsku je chov pštrosů velmi populární. Vnitřní trh je zde již nasycen reprodukčním materiálem, přesto se stále objevují noví zájemci o chov pštrosů (HORBANCZUK, 1999). Na Slovensku má chov pštrosů svoje počátky v roce 1992, kdy se chovalo jen pár kusů. V roce 1995 byl pštros uznán za hospodářské zvíře. K roku 1999 chovalo pštrosy 80 chovatelů a celková populace čítala 3000 kusů (JAGOŠ, 1999).
3.6 Faremní chov pštrosů v České republice Již v roce 1993 se v ČR započalo s chovem pštrosů s prvními zvířaty dovezenými ze Slovenska. V následujících letech byl další chovný materiál dovezen z Francie, Itálie, Rakouska a Nizozemí. Dnes najdeme větší či menší pštrosí hejna v celé republice, téměř ve všech okresech (KUBESA, 1999). I přes vysoké pořizovací ceny chovného materiálu a nejistých možnostech odbytu, se afričtí pštrosi mezi domácími chovateli rozšířili (JEDLIČKA, 2009). Pštrosi jsou nenáročná zvířata. V jejich chovu nejsou potřebné drahé technologie, výrazná veterinární péče ani neúměrně drahé speciální krmné směsi. Neznamená to ale, že chovatel může péči zanedbat (DOKTOROVÁ, 2007). Hlavní produkcí v prvních letech chovu byl chovný materiál. Je třeba upozornit na to, jak důležitou roli zde hraje koordinace plemenitby, neboť značná část založených chovů pocházela z nizozemského chovu a hrozilo nebezpečí příbuzenské plemenitby projevující se různými anomáliemi, jako jsou deformace zobáků a končetin, nebo enormně nízkou snáškou až úplnou sterilitou obou pohlaví. Této živelnosti si byli někteří chovatelé vědomi a byli u
16
zrodu Českého svazu chovatelů pštrosů, jehož hlavním cílem je podpora a zajištění podmínek pro chov, rozmnožování, šlechtění a další odbornou činnost jednotlivých v ČR chovaných plemen pštrosů. Svaz obdržel od ministerstva zemědělství ČR oprávnění ke šlechtitelské činnosti v chovech pštrosů a vedení plemenné knihy. Ministerstvo zemědělství jmenovalo z řad nejzkušenějších chovatelů a odborníků uznávací komisi, která navštívila chovy, vybrala, posoudila a označila zvířata vhodná ke šlechtění a zapsala je do plemenné knihy. V těchto chovech se provádí kontrola užitkovosti a chovný materiál je prodáván s průkazem původu (KUBESA, 2003). Chov pštrosů se již dostal do podvědomí legislativních orgánů a v novém veterinárním i plemenářském zákoně jsou běžci zařazeni mezi hospodářská zvířata (KUBESA, 1999). 3.6.1 Vývoj stavu v chovech v ČR Počet pštrosů chovaných v České republice se postupně zvyšuje a jejich chov se stává stále významnějším odvětvím živočišné výroby (DOKTOROVÁ, 2002). V současné době je dle plemenné příslušnosti v našich chovech zastoupen pštros dvouprstý – africký černý v 75 %, modrokrký v 17 %, červenokrký v 1 %, emu v 6 % a nandu v 1 % (KUBESA, 1999). Podle Českého svazu chovatelů pštrosů počet chovatelů v letech 1993 – 1999 značně vzrostl a to z 1 na 217 chovatelů. V letech 1999 – 2011 počet chovatelů poklesl na 176 (graf 1). Tento pokles byl zapříčiněn nejspíš tím, že chovatelé nebyli schopni zajistit pštrosům dostatečné podmínky a chov se pro ně stal ztrátový, a proto od chovu pštrosů raději upustili.
17
Graf č. 1: Počet chovatelů v ČR
Počet chovatelů v ČR 220 200 180 160 140 120 počet chovatelů
100 80 60 40 20 0 1993
1997
1998
1999
2011
Zdroj: Český svaz chovatelů pštrosů
Počet jedinců chovaných v České republice od roku 1993 také vzrostl. Zatímco se v roce 1993 chovalo v ČR 25 kusů, tak v roce 2011 bylo evidovánu u Českého svazu chovatelů pštrosů 3 288 kusů (graf 2). V letech 1999 – 2011 se stavy pštrosů příliš nezměnili a to i přes to, že počet chovatelů v těchto letech poklesl. Graf č. 2: Počet chovaných pštrosů v ČR
Počet zvířat v ČR 3500 3000 2500 2000 počet zvířat
1500 1000 500 0 1993
1997
1998
1999
Zdroj: Český svaz chovatelů pštrosů
18
2011
3.6.2 Způsoby chovu pštrosů v ČR V podmínkách České republiky se při chovu pštrosů využívá několik způsobů. Patří k nim intenzivní, polointenzivní a extenzivní způsob chovu. 3.6.2.1 Intenzivní způsob chovu Při zakládání faremních chovů pštrosů v našich podmínkách se vychází z možnosti chovu na omezené ploše sloužící pro výběh a pštrosi jsou krmeni statkovými krmivy s přídavkem granulované krmné směsi. Chovné kusy jsou chovány v triádách. Vejce jsou odebírána z hnízda a uměle líhnuta. Kuřata jsou odchovávána v oddělení pro odchov kuřat. Tento intenzivní způsob chovu zaručuje dobré výsledky reprodukce, chovatel má neustálý kontakt s kuřaty a má možnost sledovat jejich vývin a zdravotní stav. Vysoká koncentrace zvířat vyžaduje intenzivní ošetřování, přísnou hygienu chovu, aby se předešlo zavlečení a rozšíření onemocnění nebo nákazy. Náklady na krmení zejména u jatečných kusů jsou při tomto způsobu chovu vyšší (KUBESA, 2003). 3.6.2.2 Polointenzivní způsob chovu U polointenzivního způsobu chovu jsou chovní ptáci chováni během chovné sezóny v hejnech do 40 ks na ploše 0,2 – 0,4 ha na jeden kus. Chovní ptáci jsou zásobování před a během snášky krmivem. Vejce jsou sbírána z ohrad a uměle líhnuta. Mladí a jateční ptáci se pasou na vojtěškové či jetelové pastvě s doplňkovým přídavkem kompletní krmné směsi. Větší prostor na jeden kus oproti intenzivnímu způsobu chovu působí příznivě na zdravotní stav a snižuje náklady na krmení. Při tomto způsobu lze však stěží sledovat chovnou užitkovost zvířat nebo párů. Ztížen je odhad plemenné hodnoty a selekce nevhodných kusů (KUBESA, 2003). 3.6.2.3 Extenzivní způsob chovu Při extenzivním způsobu chovu se pštrosi chovají téměř jako divoce žijící ptáci na rozsáhlé ploše, líhnutí a odchov je přenechán výhradně pštrosům. Kuřata ve stáří 3 – 4 měsíců jsou odstavována od rodičů. Doplňkové krmivo se nepodává nebo jen v omezeném množství během sezóny líhnutí. Výsledky reprodukce na jednu samici jsou však nízké, protože ptáci sedí na vejcích již od ukončení první násady a pak je pro ně sezóna líhnutí ukončena. Připočteme-li potřebu velkých ploch, které musí být k dispozici a potíže s manipulací ptáků, kteří jsou téměř divocí, pak nízké náklady na krmení u tohoto způsobu chovu nevyváží přednosti intenzivního nebo polointenzivního chovu. Pro ekonomicky směrované zemědělské
19
využití pštrosů není tento způsob chovu v našich podmínkách dobře praktikovatelný (KUBESA, 2003).
3.7 Produkty z chovu pštrosů Pštrosi jsou zvířata s mnohostrannou užitkovostí. V kožařství je pštrosí kůže vysoce ceněna jako exkluzivní materiál. Je velice odolná vůči opotřebení i propustnosti vody, předčí dokonce krokodýlí kůži. Maso pštrosa považují znalci za lahůdku, je neobyčejně libové a obsahuje minimum tuku i cholesterolu. Další produkty jsou vejce a peří (DOKTOROVÁ, 2005). 3.7.1 Pštrosí peří V Africe používají pštrosí pera domorodci ke zdobení svých štítů. Pštrosí pera byla dlouho vývozním
artiklem
do
Evropy
jako
ozdoba
dámských
klobouků
nebo
vějířů
(VESELOVSKÝ, 2000). Pštrosí pera jsou používána v oděvním průmyslu, na dekorativní účely, ale také v cirkusech a varieté. Pštrosí peří je bez tuku a má schopnost se elektricky nabít. Proto přitahují velké množství prachu a udržují ho přisátý. Pštrosí prachovka z per na tyči pracuje o hodně efektivněji než umělá (GARTNER, 2009). Z jednoho zvířete je možno získat asi 2 kg peří. Poprvé se získává při uzrání mladého opeření ve stáří kolem 16 měsíců a to buď stříháním, škubáním nebo vytahováním brk (KUBESA, 2003). 3.7.1.1 Stříhání peří Peří se stříhá 2 cm od kůže. Odstřihují se hlavně bílá pera křídel a ocasu. Cílem je získat pera v období jejich nejvyšší hodnoty a připravit rovnoměrný růst peří. Pera jsou plně vyvinuta přibližně 6 měsíců od začátku růstu a ještě nejsou opotřebována, takže z komerčního hlediska jsou nejcennější. V tomto období není ale ještě zralý brk, to znamená, že je ještě prokrvován. Vytrhávání ještě nezralých brk je pro zvíře bolestivé s vysokou ztrátou krve a je nebezpečí i možného úhynu (SNÍŽEK, 1998). 3.7.1.2 Vytahování brk Zbylé části ustřihaných brk se vytrhávají kleštěmi. Brko je zralé, když vnější pochva je obnažena až na kůži, to znamená asi 2 měsíce po stříži. Jestliže špička brka má ještě červený bod, pak brka nejsou ještě dostatečně zralá a jejich vytrhávání se musí odložit o jeden týden. Po vytržení brk se kůže ošetřuje vazelínou, která má na kůži příznivé účinky a podporuje růst nového peří (SNÍŽEK, 1998).
20
3.7.1.3 Škubání peří Peří se škube ručně jednou rukou za současné podpory násadce pera palcem a ukazovákem druhé ruky. Doporučuje se škubat jen jednotlivá pera, aby se šetřila kůže a peří. Škubají se všechna pera kromě per ustřižených. Peří na hřbetě by se škubat nemělo, aby se předcházelo popáleninám slunečními paprsky. Peří by se mělo škubat, i když se neuvažuje s jeho komerčním zhodnocením. Při přirozeném pelichání nová pera vyrážejí ze starých. Na svědivé dráždění, které při pelichání vzniká, reagují pštrosi tím, že mrtvá pera klovají a snaží se je vytáhnout. Přitom hrozí poranění cenné kůže a mohou vznikat i otevřené rány (SNÍŽEK, 1998). 3.7.2 Maso Hlavním produktem z chovu pštrosů je maso, na celkovém zpeněžení se podílí bezmála 80 procenty. Maso se prodává především do hotelů a restaurací, ale podle chovatelů vzrůstá zájem i u drobných spotřebitelů (DOKTOROVÁ, 2003). Pštrosí maso je nejen zdravotně nezávadné, ale navíc obsahuje hodně proteinů a málo tuků (tabulka 1). Pštrosího masa užívala dokonce již v 11. století svatá Hildegarda z Bingenu, abatyše kláštera v Rupertsbergu, jako posilující výživy pro nemocné (ČERNÁ, 2001). Pštrosi dosahují jatečné zralosti ve 12 až 16 měsících a živé hmotnosti 80 – 90 kg. Ze zvířete ve stáří 14 až 16 měsíců činí průměrná výtěžnost masa s kostí 60 až 65 kg a průměrná výtěžnost čistého masa u zvířat ve stáří 14 až 16 měsíců 32 až 35 kg a u dospělých kusů 42 až 45 kg (tabulka 2). Přehled o jednotlivých podílech masa z pštrosího jatečného těla uvádí tabulka 3. Podstatná část komerčně využitelného masa pochází ze stehen – asi 74 %, zbytek připadá na prsa, krk, křídla, žebra a ocas. Pštrosí maso je použitelné k přípravě výborných pokrmů a výborných steaků. V zahraničí se prodává buď jako čerstvé nebo jako mražené, balené v plátcích jako pštrosí filet, steak nebo upravené jako špízy, rolády, řízky, pečeně nebo hamburgery (KUBESA, 1999).
21
Tab. 1: Srovnání pštrosího masa s ostatními druhy (hodnoty se vztahují na 100 g masa) Druh hosp. zvířete
Kalorie
Proteiny v g
Tuk v g
Cholesterol v mg
Pštros
114
20
2
68
Krůta
159
29
4
69
Brojler
165
32
4
86
Skot
282
27
18
91
Vepř
323
28
22
99
Zdroj: KUBESA, 1999
Tab. 2: Výtěžnost čistého masa z pštrosího těla Stáří zvířete
Výtěžnost masa v kg
14 – 16 měsíců
32 – 35
Dospělý
42 – 45
Zdroj: KUBESA, 1999
Tab. 3: Přehled o jednotlivých podílech masa pštrosího jatečného těla Trup jatečného pštrosa Produkt
Dospělý (110 – 120 kg)
14 měsíců (80 – 90 kg)
kg
%
kg
%
Filet
5,0
10,6
3,5
9,6
Steak
9,0
18,9
6,3
17,0
Biltong
15,5
32,6
9,7
26,1
Maso pro uzeniny
12,3
25,9
17,5
47,3
Kosti
5,7
12,0
-
-
Celkem
47,5
100
37,0
100
Zdroj: KREIBICH, 1994
22
Zájem o pštrosí maso mají nejlepší restaurace, prestižní řeznictví, velké samoobsluhy, zpracovatelské a uzenářské podniky. Je to výrobek, který dává možnost se odlišovat vzhledem k jeho nutričním hodnotám, ale také proto, že je to trend (KUBESA, 2003). 3.7.3 Pštrosí kůže Pštrosí kůže je vysoce ceněna jako exkluzivní materiál špičkové kvality. Je cennou surovinnou v oděvním, kožařském i obuvnickém průmysl, kde se z měkké hebké kůže vyrábí kabáty, rukavice, boty, kabelky, tašky všeho druhu, opasky, peněženky a další zajímavé výrobky. Nejlepší kůže se získává z pštrosů v jatečném stáří 14 – 16 měsíců, kdy celková plocha kůže činí 1,2 – 1,5 m2. Kůže se získává v tomto období, protože je již vyzrálá a ještě není opotřebovaná nebo poškozená (KUBESA, 2003). Jedinečná zvláštnost torza kůže jsou vyvýšené kožní bradavice (noppy) na hřbetě a prsou pštrosa. Podle zvýraznění noppů se řídí rovněž cílová cena produktu: čím zřetelnější a hustší vzor, tím vyšší cena. Od pravé kůže lze jednoznačně odlišit všechny imitace, protože imitované noppy nejsou vyvýšeny (zkouška nehtem prstu). Tyto imitované noppy nezpůsobují také lehce praskající šum, který vzniká při hlazení kožních bradavic pravé pštrosí kůže. Jiný typ kůže, který lze získat z pštrosů je na běháku. V USA se tato kůže používá i k výrobě kovbojských vysokých bot a jako taková je velmi žádaná (KREIBICH, 1994). 3.7.4 Ostatní produkty Mezi ostatní produkty se počítají vejce, tuk, suvenýry, informační materiál, literatura, turistika. Neoplozená vejce jsou mnohostranně upotřebitelná. Vejce může být za 60 - 90 min. uvařeno nebo podáno jako míchaná vajíčka ke snídani pro tucet hostů. Pštrosí vejce se též nabízejí pro pečení ve velkém měřítku. Z čistých vajec mohou být zhotoveny pomalováním nebo vyrytím umělecké nebo ozdobné předměty vysoké sběratelské hodnoty nebo z nich mohou být zpracovány lampy, poháry. I úlomky z vaječných skořápek se dají zpracovat na zvláštní brože a náušnice. Vedle již zmíněných předmětů se prodávají v Africe v tamních obchodech se suvenýry také doplňky (např. popelníky) vyrobené z pštrosích prstů a prodávají se prachové vějíře zhotovené z pštrosích pér (KREIBICH, 1994). Pštrosí tuk se dá využít nejen k výrobě lahůdkových paštik a dalších specialit, ale je velmi zajímavou a vysoce ceněnou surovinou v kosmetickém průmyslu. Vyrábí se z něj pleťové krémy, krémy pro denní i noční použití, které mají výrazný hydratační efekt, obnovující hebkost a pružnost pleti. Vyráběné regenerační pleťové mléko vyniká lehkostí, vstřebatelností
23
a snášenlivostí s citlivou pokožkou. Luxusní krém na ruce se pštrosím tukem je vysoce kvalitním přípravkem pro ošetření pokožky rukou či nohou a speciální krém se pštrosím tukem zmírňuje pocit únavy a ztuhlosti svalů a kloubů (KUBESA, 1999).
3.8 Technika a technologie chovu a odchovu Všechna opatření, technologie a technika chovu běžců musí odpovídat požadavku na welfare zvířat. Životní pohoda a pohodlí zvířat označované jako „welfare“ spočívají v zajišťování nerušeného přirozeného druhového chování přizpůsobeného průběhu jejich životních pochodů. Při tom bolest a utrpení zvířete jsou považovány za extrémní reakce na určité záporné vnější vlivy, které zcela nežádoucím způsobem ovlivňují jeho životní pohodu a pohodlí. Chov běžců musí v tomto smyslu vycházet z fyziologických a etologických potřeb zvířat. Zvířata musí mít možnost uspokojení svých základních přirozených zvyků i chování. Při chovu běžců jsou v tomto smyslu podstatné zejména: -
kvalita chovatelské práce, která je ovlivněna kvalitou i motivací chovatele, jeho citovostí a laskavostí ke zvířatům a zkušenostmi,
-
kvalita provozního řízení,
-
kvalita ustájení, která závisí na velikosti ustajovací plochy a výběhu, na vybavenosti pomocnými prostory (KONOPÁSEK, 1994).
3.8.1 Výběhy, ustájení, vybavení farmového chovu běžců Chovatelský řád běžců doporučuje, že k chovu běžců je z hlediska utváření krajiny vhodnější použít pozemek, který se nachází na otevřeném, přehledném terénu, bez většího podílu nepropustné vegetace keřů a stromů. Objekty používané k chovu běžců musí být situovány v suchých a klimaticky příznivých podmínkách. Většinou je doporučováno využít pozemek mimo souvislou zástavbu. Předpokládá se vybavení dostatečným zdrojem napájecí vody a zdrojem elektrické energie. Místo by mělo být vybráno mimo hlavní komunikace a tratě, bez rizika chemizace. Velikost farmy závisí na přírodních podmínkách a množství chovaných ptáků.
24
Tab. 4: Prostorové nároky pro jednotlivé běžce (m2/ks)
Věk
Pštros dvouprstý
Emu
Nandu
přístřešky
výběhy
přístřešky
výběhy
přístřešky
výběhy
0,25
-
0,25
-
0,25
-
4d–3t
0,25 - 1,2
10
0,25 – 0,5
5
0,25 – 0,5
5
3t–6m
2 – 10
10 – 40
1
20
1
20
6 – 12 m
10
800/3
2
150
2
20
1 rok chov. věku
10
1000/3
3–4
200
3–4
20
Dospělí
10
2000/3
5
250
5
30
<4d
Zdroj: Chovatelský řád běžců, 2000
Dále chovatelský řád běžců stanovuje nároky na oplocení farmy. Farma musí být oplocena plotem ve výšce stanovené podle druhu ptáků. Plot musí být dostatečně silný ale i bezpečný, aby v případě nárazu nedocházelo k poranění ptáků a současně bylo zabráněno vnikání volně žijících nebo toulavých zvířat z okolí. K oplocení farmy se může použít materiál, který však nesmí mít takové vlastnosti, aby se do nich ptáci mohli zamotávat nebo se zranit. Ohrazení musí být dostatečně pevné, musí mít zaoblené tvary bez ostrých hran, výstupků, výčnělků a jiných vyčnívajících předmětů (hřebíky, části drátů atd.), aby se co nejvíce snížilo riziko poranění. U pštrosů dvouprstých by oplocení mělo mít minimální výšku 1,6 m pro mladé pštrosy (4 – 5 měsíců) a 2 m pro dospělé, tak aby pletivo zaplňovalo minimálně 1,5 m oplocení, sloupy oplocení by měly být od sebe vzdáleny nejdále 4 m. U emuů je nutné zajistit výšku oplocení pro mladé 1,6 m a pro dospělé 1,8 m. Při chovu nanduů musí oplocení dosahovat výšku 1,6 m pro mladé a 1,7 m pro dospělé jedince. Stáj, kde budou zvířata chována, má být suchá, dobře větratelná, bez průvanu. Má být čistá, se suchou nezaplísněnou podestýlkou. Podlaha má být dobře čistitelná, rovná, pevná a odolná proti skluzu, protože bývá často příčinou různých poranění končetin (KUBESA, 1999). Minimální výška přístřešku pro dospělé pštrosy je tři metry. Minimální šířka dveří a průchodů je 150 cm. Minimální výška přístřešku pro dospělé nandu a emu je 2,5 m. Minimální šířka
25
dveří a průchodů je 150 cm. Stěny přístřešku ho musí uzavírat ze tří stran a přístřešek má obsahovat uzavírací systém, který umožňuje oddělení samce (REKL, 2010). Výběhy by měly být dostatečně velké s úkryty, aby umožnily jednotlivcům únik před nežádoucími útoky jiných ptáků, měly by být tak dlouhé, aby v něm ptáci mohli běhat a žádná strana výběhu by neměla být tak krátká, aby se rychle běžící pták nestihl zastavit a poranil se. Dvě strany výběhu nesmí svírat ostrý úhel, aby zde nedocházelo k zatlačování a věznění slabších jedinců. Dva sousedící výběhy dospělých ptáků musí být odděleny tak, aby nedocházelo k vzájemnému napadání zvířat. Ptákům musí být poskytnuty volně přístupné úkryty, sloužící k jejich ochraně před vlivy počasí – déšť, sníh, sluneční úpal. Nevhodné jsou výběhy zamokřené, zabahněné, zamořené parazity, kde hrozí nebezpečí poranění končetin, výskyt a rozšíření plísňových onemocnění běháků a zvyšuje se riziko chovů přemořených parazity. Je nutno dát pozor na cizí předměty ve výběhu, jako je sklo, dráty, hřebíky, kousky plechu, dřeva či provázky, které pštrosi sesbírají. V zimě je třeba posypat zledovatělá místa pískem, zabrání se tím zranění nebo zlomení končetin (KUBESA, 1999). Chovatelský řád běžců uvádí, že ustajovací prostory a výběhy musí být vybaveny dostatečným množstvím krmítek a napáječek odpovídající dané věkové kategorii. Krmná a napájecí zařízení musí být umístěna tak, aby se na minimum snížila kontaminace vody výkaly nebo rozlévání vody, rozbahnění terénu, případně poranění ptáků. Všechna zvířata musí mít stálý přístup ke zdravotně nezávadnému krmivu a napájení. Zvířata starší pěti dnů musí mít stálý přístup ke gritu (kamínkům), jeho velikost je určována podle stáří ptáků a nemá přesahovat velikost poloviny drápu jejich končetin. Odchovna kuřat musí být čistá, vzdušná, s účinnou desinfekcí. Kuřata do týdne stáří je vhodné umístit zvlášť na tepelně izolované a neklouzavé podložce při teplotě 30 – 35 °C. Po týdnu stáří je vhodné kuřata přesunout do většího oddělení s možností pohybu. Na jedné straně umístit tepelný zdroj s podložkou pro odpočinek, na druhé straně umístit krmítka a napáječky. Velmi důležité je větrání, kuřata jsou totiž velmi citlivá na čpavek (KUBESA, 1999). 3.8.2 Označování a evidování běžců Chovatelé zvířat, pštrosů nevyjímaje, jsou povinni zajistit jejich označování identifikačními prostředky. Označování a evidenci běžců upravuje vyhláška č. 202/2010 Sb., kterou se stanoví podrobnosti označování zvířat a jejich evidence a evidence hospodářství a osob stanovených plemenářským zákonem (RYTINA, 2005).
26
3.8.2.1 Identifikační prostředky Identifikačními prostředky pro označování běžců jsou známky. Známka musí být z materiálu, který je odolný proti opotřebení, biologicky inertní, nedráždivý a zdravotně nezávadný. Samotná známka musí být svým tvarem a konstrukcí uzpůsobena k zavěšení do křídla, musí minimalizovat bolest a možnost poranění zvířete, zajišťovat trvalé připevnění na zvířeti a neumožňovat opakované použití. Známky musí být neměnitelné, nezaměnitelné, čitelné po celou dobu života zvířete a označeny alfanumerickými znaky, které nelze odstranit. Označení ručně psanými alfanumerickými znaky je nepřípustné. K zavěšování známek pro označování běžců se používají aplikační kleště (RYTINA, 2005). Běžci se označují jednou plastovou známkou o výšce nejméně 50 mm, šířce 40 mm a velikost znaků musí být nejméně pět milimetrů. Známka musí obsahovat identifikační číslo zvířete a kód příslušného úřadu. Každé kuře musí být označeno před opuštěním hospodářství, v němž se narodilo, nejpozději do šesti týdnů po vylíhnutí, a to u pštrosa dvouprstého a nandu pampového známkou vpíchnutou do pravé křídelní řasy, u emu hnědého známkou do kůže šíje v dolní části krku. Běžci přemístěni z jiných členských států nebo dovezeni ze třetích zemí se označují výše uvedeným způsobem do 72 hodin ode dne příchodu do místa určení (RYTINA, 2005). 3.8.2.2 Stájový registr Pro každou stáj vede chovatel běžců stájový registr, a to písemně na formulářích, které mu poskytuje pověřená osoba, nebo formou počítačové databáze. Ve stájovém registru se pro každý kus běžce drženého ve stáji eviduje identifikační číslo běžce, druh, datum vylíhnutí, pohlaví, pokud je známo, přemístění, přesun běžce mezi stájemi, úhyn, ztráta nebo utracení běžce, přičemž se eviduje datum, kdy k této události došlo, registrační číslo hospodářství, provozovny jatek, asanačního podniku nebo uživatelského zařízení, odkud nebo kam byl běžec přemístěn, popřípadě kód země, jestliže jde o běžce dovezeného nebo vyvezeného. V případě přesunu zvířete mezi stájemi se zaznamená stáj, odkud nebo kam byl běžec přesunut. Každý chovatel předá pověřené osobě údaje o vylíhnutí běžce, a to identifikační číslo běžce, datum vylíhnutí, identifikační číslo matky (RYTINA, 2005). 3.8.2.3 Úřední evidence Pověřená osoba vede registr hospodářství, registr zvířat a státní registr plemeníků. Podkladem pro vedení ústřední evidence běžců je označování zvířat, stájové registry, hlášení o vylíhnutí zvířat, jejich úhynu, ztrátě, utracení a přemístění. Do informačního systému ústřední evidence
27
jsou údaje zapisovány do patnácti pracovních dnů od data doručení. Pověřená osoba poskytuje evidovaným osobám formuláře registračních lístků do pěti pracovních dnů ode dne doručení jejich žádosti (RYTINA, 2005). 3.8.3 Manipulace s chovanými zvířaty a jejich přemisťování Podle chovatelského řádu pštrosů je nejpoužívanější metodou uchopení kuřete vsunutí jedné ruky pod tělo kuřete a držení kuřete druhou rukou, aby nemohlo kopat. Starší a větší ptáci musí být znehybněni tak, že chovatel obkročmo stiskne nohama pštrosa za křídly a rukama ho obejme okolo hrudi nebo krku v jeho spodní části. Běžci nesmí být chytáni a drženi za nohy, peří nebo za jedno křídlo. Doporučuje se, aby dospělé zvíře odchytávaly minimálně tři osoby. Dospělí ptáci se nejlépe odchytávají za šera a přistupuje se k nim zezadu. Ruční odchyt bývá u ptáků, kteří nejsou zvyklí na člověka riskantní jak pro člověka, tak pro ptáka. Pokud je k odchytu použita odchytová tyč, tak se odchyt děje zepředu. Odchytová tyč se zahákne ptákovi za krk těsně pod hlavou a hlava se stáhne pod úroveň hřbetu. Pak je možné držet pštrosa tak, že jednou rukou drží chovatel pštrosa za zobák vepředu a druhou rukou tlačí hlavu dolů. Toto opatření brání ptákovi kopat dopředu. Velká pozornost musí být věnována tomu, aby krk nebyl poškozen. K usměrnění pštrosa mohou být použita ocasní pera a křídla. Pokud se používá při odchytu pokrývka hlavy (čepička), neměla by být použita déle než na nezbytně dlouhou dobu. Dále chovatelský řád uvádí, že k dopravě pštrosů musí být použita odpovídající vozidla s vhodně upravenou ložnou plochou. Pro nenásilnou nakládku a vykládku zvířat by měla být zajištěna vhodná rampa. Pštrosi se přepravují ve skupinách na uzavřené ložní ploše. Kuřata se mohou přepravovat pouze v klimatizovaných vozidlech. Při přesunech zvířat, která jsou určena k dalšímu chovu, dodá chovatel společně se zvířaty nabyvateli dokumenty o evidenci zvířat a o jejich označení. 3.8.4 Plemenitba Při chovu pštrosů je nutné dodržovat zásady čistokrevné plemenitby a zabránit připařování příbuzných jedinců, protože příbuzenská plemenitba přináší řadu komplikací. Vyskytují se deformace zobáků, končetin a je snížena celková užitkovost. Dochází ke zhoršení takových vlastností, jako je životnost, plodnost (např. počet vajec na slepici) a výkonnost. Může dojít také až k úplně sterilitě obou pohlaví (KREIBICH, 1994).
28
K tomu, aby bylo předcházeno příbuzenské plemenitbě, bylo Českému svazu chovatelů pštrosů uděleno od Ministerstva zemědělství České republiky oprávnění ke šlechtitelské činnosti v chovech pštrosů s pověřením k vedení Plemenné knihy běžců v ČR. ČSCHP vypracoval Řád plemenné knihy, jenž obsahuje plemenné standardy jednotlivých plemen a systém jejího exteriérového posuzování. Nedílnou součástí je také metodika provádění kontroly užitkovosti v chovech běžců. Pomocí výpisu z registru zvířat Plemenné knihy je možno získat informace o samotných zvířatech zapsaných v této knize, a to především původ, dosažené exteriérové hodnocení uznávací komisí, tělesné parametry, výsledky kontroly užitkovosti – snáška, oplozenost, líhnivost (WIEDER, 1999). Na jaře roku 1999 proběhlo uznávací řízení šlechtitelských chovů v chovech, které se přihlásili k šlechtitelskému programu ČSCHP. Vybrané kusy byly na místě očipovány a zavedeny do evidence národního registru. U každého zvířete byl hodnocen jeho zdravotní stav, rámec, užitkový typ a exteriér (tabulka 5). Hodnocenému zvířeti byla změřena délka trupu, obvod trupu, obvod stehna a obvod běháků. Při výběrech zvířat byl především kladen důraz na užitkový, plemenný a tělesný rámec zvířete. To vše s ohledem na budoucí výtěžnost masa a kůže v odchovech (WIEDER, 1999). Z výsledné kontroly vyplývá, jaké je nutné uskutečnit kroky při šlechtění. Především je nutné zcela určitě rozdělit plemena na mateřská a otcovská. Dále bude vhodné pro ustálení jednotlivých plemenných linií, přejít v užitkových chovech ke vzájemnému křížení a využití heterozního efektu (WIEDER, 1999). Tab. č. 5: Tělesné míry pštrosů dvouprstých v cm Plemeno Kritérium
africký černý
modrokrký
červenokrký
♂
♀
♂
♀
♂
♀
Délka trupu
114
118
124
121
128
127
Obvod trupu
123
124
127
123
133
129
Obvod stehna
40
39
42,2
41,2
48,3
46
Obvod běháků
16,2
16
16,9
16,5
17,3
17
Zdroj: WIEDER, 1999
29
3.8.5 Sestavování chovných skupin Někteří chovatelé uvádějí, že pštrosi se mohou chovat ve velkých skupinách. Pokud mají dostatečně velký prostor, žijí bez problémů. Každý pštros vytváří vlastní teritorium, zatímco pštrosice se může pohybovat od jednoho teritoria ke druhému a mohou se tak pářit s různými pštrosy. Výsledkem je vysoká snáška vajec. V odchovu je dobré pštrosy chovat v triádách, aby bylo možné zaručit, který plemeník je otcem mláďat. Počítá se s přesnou identifikací všech plemenných zvířat, opatřených čipy implantovanými pod kůži (SNÍŽEK, 1998). Kreibich (1994) uvádí, že výsledek rozmnožování se měří pomocí: počtu snesených vajec, stupně oplození, počtu vyklubaných kuřat, životnosti potomstva. 3.8.5.1 Požadavky na plemenná zvířata K tomu, abychom dosáhli výborné produkce, je nutné vybírat k plemenitbě kvalitní jedince. Wieder (2009) ze svých zkušeností s chovem pštrosů popisuje, že požadavky na plemenného samce jsou: -
schopnost zabrat si své teritorium,
-
v teritoriu vyhrabat hnízdo,
-
přilákat samici svým fenotypem (kvalitní opeření),
-
pářit se a oplodnit,
-
nebýt fixován na člověka.
Dále uvádí, že požadavky na plemennou samici jsou: -
flexibilní chování,
-
ochota k páření,
-
schopnost snášet vejce o váze v rozmezí 1,3 – 1,8 kg,
-
schopnost snášet dostatečný počet vajec s kvalitní strukturou skořápky.
30
3.8.6 Líhnutí Pro většinu chovatelů je líhnutí nejvíce obávanou činností při chovu pštrosů, protože líhnutí je otázkou velké trpělivosti. Nejen čas a péče o vejce před líhnutím, ale i takové detaily, jako je vlhkost, teplota a kvalita vzduchu jsou rozhodující. Podcení-li se tyto faktory, chovatelé se pak setkají s neoplozenými vejci, nemocnými kuřaty a jinými problémy. Při sběru vajec je ideální používat jednorázovou rukavici. Chovatelé by měli rovněž vejce označit a to tak, aby mohli být identifikováni rodiče budoucího kuřete. Rovněž datum snůšky je nutno si zaznamenat. Je dobré, pokud chovatel ví, za jakých podmínek bylo vejce sneseno (WIEDER, 2009). Vejce jsou mírně eliptická a symetrická v podélné ose. Jedno vejce váží od 1,3 – 1,9 kg. Skořápka je 2 – 3 mm silná, porcelánovitě se leskne a je poseta póry, podle nichž se rozlišují vajíčka jednotlivých poddruhů. Doba, než se vylíhne kuře, činí 41 – 43 dnů. Pokud jsou zvířata zdravá a chována v dobré kondici, zůstanou plodná 40 let i déle (KUBESA, 2003). 3.8.6.1 Líhně V komerční činnosti je nezbytné líhnutí pštrosích vajec v líhních. V současnosti se u nás vyrábějí klasické skříňové líhně s lískami upravenými přiměřené velikosti pštrosích vajec. Do líhní se nasazují vejce maximálně po deseti dnech skladování při 10 – 12 °C. Avšak jiná doporučení uvádějí, že skladování by mělo trvat maximálně jen 2 – 3 dny při teplotě 15 – 18 °C, aby nedošlo k prochlazení embryí. Líhnutí ve vztahu k době skladování uvádí tabulka 6. Relativní vlhkost při líhnutí by se měla pohybovat v rozmezí 18 – 24 %. Vejce vkládaná do líhní mají být suchá. Desátý den od vložení vajec do líhní se vejce prosvěcují a kontroluje se jejich oplozenost. Potom se vývoj zárodku sleduje přibližně jednou za týden až do 42. dne, kdy by se pštrosáčata měla líhnout. Přesná doba líhnutí závisí na teplotě v líhni. Při vyšší teplotě se pštrosáčata proklubávají o něco dříve (SNÍŽEK, 1995). Větrání líhně je nutné pro odvod odpařené vody z vajec a vytvářeného oxidu uhličitého. Z důvodu přenosu nákaz musí být přívod a odvod vzduchu odděleně. Nasávaný vzduch má být filtrovaný (SNÍŽEK, 1998).
31
Tab. 6: Výsledky líhnutí ve vztahu k době skladování v % Počet dnů skladování vajec
Líhnivost do 7
od 8 do 12
od 13 do 17
Z naložených
57,6
56,6
52,5
Z oplodněných
81,9
79,0
75,1
Pomoc při líhnutí
15,6
16,2
19,2
Zdroj: WIEDER, 2009
3.8.6.2 Způsoby dezinfekce a očista vajec Před vložením vajec do líhně je nutné je očistit a dezinfikovat. Jemné nečistoty se opatrně odstraní smirkovým papírem. Je dobré vejce ponořit do 2% roztoku jodu při teplotě 38 °C a následně je opláchnout tekoucí vodou a nechat samovolně osušit. Ideální je pro každé vejce vytvořit novou lázeň s roztokem jodu. Silně znečištěná vejce raději nenasazujeme (WIEDER, 2009). 3.8.6.3 Teploty při líhnutí Názory na teploty při líhnutí se různí. Někteří autoři uvádějí, že líhnou 42. den při stálých teplotách v rozmezí 36,7 – 37,8 °C, nebo v rozmezí 35,5 – 37,5 °C. Bezpečné teploty při líhnutí se pohybují v rozmezí 35,5 – 36,5 °C (SNÍŽEK, 1998). 3.8.6.4 Relativní vlhkost vzduchu Převládající vlhkost vzduchu v líhni přímo řídí množství vody, které vejce odpaří. Toto opět určuje velikost vzduchové bubliny a tím také kolik vzduchu k dýchání má kuře k dispozici než prorazí skořápku vejce. Příliš vysoké hodnoty vlhkosti vzduchu mají za následek nepohyblivá kuřata s výrony krve na krku, patě a prstech, kuřatům se musí pomáhat ze skořápky. Příliš nízká vlhkost vzduchu vede k nerovnoměrnému klubání, dehydrovaným kuřatům a suchým pupečním šňůrám. Dobré výsledky se dosahují při relativní vlhkosti vzduchu v intervalu 18 – 24 % (KREIBICH, 1994). 3.8.6.5 Prosvěcování vajec Vejce se prosvěcují pro zjištění oplozenosti a umístění vzduchové bubliny 10. den líhnutí a potom se opakuje jednou týdně. Pštrosáčata se líhnou za 42 dní. Ostře konturovaná tmavá skvrna svědčí o oplozenosti vajec. Vzduchová bublina se ukáže jako světlá skvrna na jednom
32
z pólů. Pokud je vejce při dalším prosvěcování stále čisté (embryo se nevyvíjí), tak se z líhně odstraní (SNÍŽEK, 1998). 3.8.6.6 Obracení vajec Zásadní účel obracení vajec je zabránění přilepení žloutkového vaku na vnitřní stranu skořápky. Vejce by se měla co nejdříve stavět vzduchovou bublinou nahoru. Není-li vzduchová bublina zjistitelná prosvěcováním, otáčí se vejce v horizontální poloze o 180° kolem podélné osy. Přitom se pokaždé mění směr otáčení. Jakmile je vzduchová bublina lokalizována (nejpozději za 14 – 21 dní), postaví se vejce s odchylkou 45° od vertikály a při obracení se naklopí o 90° do protilehlého postavení (SNÍŽEK, 1998). Lze doporučit obracení vajec 5 - 6x denně, tedy cca každé 4 hodiny. Od 40. dne líhnutí se již neobracejí (KREIBICH, 1994). 3.8.6.7 Dolíheň V dolíhních je nutné aktivnější větrání. Nastavujeme v nich teplotu o 0,5 – 1 °C nižší, neboť kuře, které se klube, se pohybem zahřeje. Vlhkost v líhni udržujeme mezi 45 – 55 % relativní vlhkosti. Do dolíhně se vejce přenáší 40. den, pokud však vejce ještě dostatečně neubylo na váze, tak stačí 41. den. Normální úbytek na váze vajec od nasazení do líhnutí je 13 – 16 % jejich hmotnosti. Po takovém přenosu je nutno pozorovat pohyb kuřat ve vejcích a jejich pípání. To je různé v závislosti na velikosti vajec a inkubační teplotě (WIEDER, 2009). 3.8.6.8 Líhnutí pštrosáčat 3.8.6.8.1 Poloha plodu Polohu plodu těsně před vylíhnutím znázorňuje obrázek 1. Kuře by před vylíhnutím mělo zaujímat polohu, kdy je biskup umístěn mimo vzduchový prostor se základním umístěním krku, přiléhajícímu ke vzduchovému prostoru. Krk leží vlevo a pak se stáčí doprava a umožňuje tak hlavě ležet podél hrudníku. Pravá končetina je umístěna tak, že její začátek přiléhá k povrchu zobáku a levý prst přiléhá k šíji. Variace této polohy spočívají v umístění hlavy, která může později směřovat ke vzduchovému prostoru, zejména byly-li hmotností ztráty malé (SNÍŽEK, 1995).
33
Obr. 1: Poloha pštrosího plodu těsně před klubáním Zdroj: SNÍŽEK, 1998
3.8.6.8.2 Postup líhnutí Postup líhnutí je znázorněn na obrázku 2. První fází líhnutí je narážení (klování) zobáku proti vnitřní podskořápečné bláně, která je proražena a konec zobáku se dostává na vápenec skořápky. Během druhé fáze plod směřuje k vzduchovému prostoru a krkem tlačí do jeho kulaté hranice (tato fáze je patrna při prosvěcování). To má za následek napětí na vnitřní podskořápečné bláně a na krk je vyvíjen protitlak vnější podskořápečné blány. S postupem tohoto procesu vnitřní podskořápečná blána je odtahována od vnější blány a pohybuje se směrem dolů na bok vejce. To způsobuje, že při prosvěcování se vzduchový prostor jakoby zvětšuje a směřuje na bok vejce, kdežto zobák je postaven proti skořápce, při prosvěcování je viděn jako tmavý bod a trhá okolní vnitřní podskořápečnou blánu, čímž umožňuje přístup vzduchu a usnadňuje vnitřní klubání (SNÍŽEK, 1998). Vnitřní klubání je kombinovaný proces využívající zobáku a končetiny. Dráp velkého prstu končetiny spočívá v těsné blízkosti zobáku. Vnější klubání je zahájeno pravděpodobně pohyby hlavy, které způsobí kontakt zobáku se skořápkou. Je možné, ale obtížně průkazné, že končetiny se také podílejí na vnějším klubání nebo jsou jeho příčinou, kdy dráp prstu prolomí skořápku. Prolomený otvor měří v průměru 20 – 60 mm a někdy je vylomena i větší část skořápky (SNÍŽEK, 1995). Otvor vzniklý při klubání je zvětšován kopáním končetinou, při kterém větší prst vylamuje skořápku, a také údery zobákem při zpětných pohybech hlavy. Během pohybu plodu ve vejci a během pohybu zobáku je počáteční poloha plodu při vnitřním klubání diagonálně k ose 34
šířky vejce. Po nezbytném rozšíření otvoru končetinou se mládě protahuje ze skořápky ven. Po protažení ven se narovná. Takto vyklubané mládě pak sedí s nohama pod tělem, nabírá nové síly a osychá (SNÍŽEK, 1998).
Obr. 2: Jednotlivé fáze líhnutí pštrosáčat Zdroj: SNÍŽEK, 1998
3.8.7 Výživa a krmení Růst a tím vývoj hmotnosti pštrosa závisí v zásadě na podmínkách krmení a chovu (KREIBICH, 1994). Při krmení pštrosů je nutné vycházet z důležitých faktorů výživy: obsah živin v krmivech a jejich stravitelnost, použitá jadrná, objemná krmiva a jejich kombinace a dále z požadavků na intenzitu produkce vajec, jatečných a chovných zvířat. K výživě pštrosů je možno použít kompletních krmných směsí a doplnit je objemným krmivem. V letním období zelenou vojtěškou, jetelem, jetelotvárou, v zimním období senem, okopaninami a jádrem. Jako velmi dobrá a stabilní složka krmné dávky po celé roční období se jeví jetelotráva nebo vojtěšková senáž. Průměrnou denní spotřebu krmiva popisuje tabulka 7 (HORNÍK, 2009).
35
Tab. 7: Průměrná denní spotřeba suché krmné směsi v různých vývojových stádiích Stáří v měsících
Průměrná živá hmotnost v kg
Průměrný příjem krmiva v kg
0–1
0,75 – 3
0,12
1–3
3 – 15
0,36
3–6
15 – 59
1,5
6 – 11
59 – 80
2,2
11 – 14
80 – 100
2,5
Záchov
> 14
100 - 120
2,3
Snášková sezóna
> 30
110 - 120
2,5
Vývojové stádium Kuřata
Mladá zvířata
Zdroj: KREIBICH, 1994
Krmné směsi se sestavují podle potřeby živin pro pštrosy vzhledem k jejich věku, hmotnosti a podle užitkového zaměření. Výživa chovných pštrosů je jeden z nejdůležitějších faktorů určující jejich reprodukční výkonnost. Potřebu živin pro pštrosice během snáškového období a mimo snášku znázorňují následující tabulky (ANGELOVIČOVÁ, 1999). Tab. 8: Potřeba živin a energie pro pštrosice v období snášky Kritérium
Hodnoty v g
Dusíkaté látky
490 – 530
Metabolizovatelná energie
18 – 21
Vláknina
271 – 304 71 – 81
Tuk
218 – 249
Popeloviny Vápník
24 – 28
Fosfor
27 – 31
Zdroj: ANGELOVIČOVÁ, 1999
36
Tab. 9: Potřeba živin a energie pro pštrosice v období mimo snášku Kritérium
Hodnoty v g
Dusíkaté látky
281 – 330
Metabolizovatelná energie
14 – 18
Vláknina
204 – 225 48 – 60
Tuk
146 – 174
Popeloviny Vápník
16 – 19
Fosfor
13 – 17
Zdroj: ANGELOVIČOVÁ, 1999
Kromě živin jako uhlohydráty, tuky a proteiny, jsou nutné pro výstavbu tělesných látek a pro průběh nejrůznějších tělesných funkcí minerální látky a vitamíny. Dostatečné zásobování pštrosa vápníkem s fosforem je důležité především pro výstavbu dobře utvářené, silné kostry. Krmná dávka pro rostoucí pštrosy by měla obsahovat cca 1,5 – 2,5 % Ca a 0,75 – 1,5 % P (KREIBICH, 1994). Horník (2009) uvádí příklady jednotlivých krmných směsí pro pštrosy. Některé příklady směsí jsou obsaženy v tabulkách 10 – 12. Tab. 10: Složení krmné směsi pro pštrosy od 6 – 14 měsíců Komponent
Obsah v %
Ječmen setý
29,9
Kukuřice
28,0
Sojový extrahovaný šrot
12,2
Bílkovinové úsušky
25,0
Vitamíny
1,0
Vápenec
2,2
Monokalciumfosfát
1,7
Zdroj: HORNÍK, 2009
37
Tab. 11: Složení krmné směsi v období snášky Komponent
Obsah v %
Pšenice - otruby
18,0
Pšenice
25,0
Ječmen setý
10,0
Kukuřice
10,0
Sojový extrahovaný šrot
7,0
Bílkovinové úsušky
20,0
Krmná sůl
0,3
Vitamíny
1,0
Bentonit
1,0
Vápenec
6,4
Monokalciumfosfát
1,3
Zdroj: HORNÍK, 2009
Tab. 12: Složení krmné směsi pro útlum snášky Komponent
Obsah v %
Pšenice – otruby
15,0
Pšenice
15,0
Oves setý
40,0
Bílkovinové úsušky
10,0
Cukrovarské sušené řízky
10,0
Krmná sůl
0,3
Vitamíny
0,5
Bentonit
1,5
Vápenec
6,4
Monokalciumfosfát
1,3
Zdroj: HORNÍK, 2009
38
3.8.8 Porážka Chovatel faremního chovu běžců, jehož záměrem je produkce zvířat do jateční hmotnosti, tj. do 90 – 110 kg živé hmotnosti má v současné době následující možnosti zhodnocení této produkce: -
nabídnout dochovaná zvířata k poražení a zpeněžení na schválených jatkách,
-
nechat si tato zvířata za úplatu porazit na schválených jatkách a po vychlazení maso s kostí, použitelné vnitřnosti, kůži a peří si bere zpět k dalšímu zpracování a k prodeji,
-
může být poraženo v hospodářství chovatele, je-li maso a orgány určeny pouze pro spotřebu v domácnosti chovatele (KUBESA, 2009).
Chovatelský řád běžců uvádí, že povolený způsob usmrcení pštrosů je pouze porážka, provedená v souladu se zákonem č. 166/1999 Sb., o veterinární péči ve znění pozdějších předpisů, tedy omráčení a vykrvení. Způsoby porážení za použití mechanického omračovacího přístroje a elektrického omračovacího přístroje nebo schváleného druhu plynu uvádí vyhláška číslo 382/2004 Sb. K uklidnění ptáka před porážkou se doporučuje použít neprůhledné textilní kápě (čepičky), která se mu před omráčením nasazuje na hlavu. Pro zlepšení vodivosti při omračování elektrickým proudem se doporučuje ji namočit vodou. Typické stáří pštrosů při porážce je 12 - 16 měsíců. V tomto časovém období se může získat v průměru 1,25 m2 kůže, 35 kg masa a 2 kg peří na jednoho ptáka. Zvíře je omráčeno elektrickým šokem, zavěšeno za nohy a je otevřena krční tepna pod hlavou. Vykrvácení poraženého zvířete trvá asi 10 minut. Potom se vytrhají péra, odsekne se hlava a nohy. Po zavěšení za křídla se oddělí kůže a potom vnitřnosti a následně se provede zdravotní vyšetření (KREIBICH, 1994). První pštrosí jatka v České republice vznikla v Židovicích na Litoměřicku. Založil ji Lukáš Krejný, který vlastní také pštrosí farmu. Tato pštrosí porážka umožnila chovatelům vytvářet dobré
podmínky
pro
zpracování
masa
(SEIFERTOVÁ, 2005).
39
i
rozvoj
trhu
s výrobky
z pštrosů
3.9 Ekonomika chovu Podobně jako jiná odvětví živočišné výroby závisí ekonomika chovu pštrosů v podstatě na výkonech stavu zvířat, výrobních nákladech, cenách a schopnosti zpeněžování produktů (KREIBICH, 1994). Před založením chovu je nutné si uvědomit různé výkony reprodukce pštrosů (tabulka 13). Vedle podmínek prostředí, které nelze minimálně ovlivnit jako např. klima, je management (krmení, ustájení, ošetřování, hygiena) důležitý faktor ovlivňující výsledek reprodukce pštrosího stáda (KREIBICH, 1994). Tab. 13: Výkony reprodukce pštrosů Výsledek
Ukazatel Oplodněnost
30 – 90 %
Líhnivost
60 – 98 %
Přežití kuřat
do 90 %
Odchovaná zvířata na slepici a rok
do 40 ks 30 – 100 ks
Vejce na slepici a rok Zdroj: KREIBICH, 1994
3.9.1 Investice do podnikání Kreibich (1994) uvádí, že náklady na začátku podnikání velmi závisí na situaci příslušného podniku. Rozhodující faktory jsou tyto: -
budovy a oplocení,
-
volba systému chovu,
-
volba technologií (automatické líhně nebo ruční kontrolovaná malá líheň, integrované vytápění podlahy nebo jednoduchý infračervený zářič jako zdroj tepla pro kuřata).
Při zakládání nového chovu je nutné v první řadě získat kvalitní chovná zvířata. Nesprávná koupě, respektive snaha ušetřit na vstupních investicích může radikálně rozhodnout o konečném úspěchu či neúspěchu celého dalšího podnikání v chovu pštrosů (JAGOŠ, 1999). Při pořizování stavů chovných pštrosů existuje pro budoucího chovatele pštrosů možnost, že získá již pohlavně dospělá zvířata nebo koupí mladá zvířat a tato vychová při odpovídající selekci až do dospělosti. Při přímém nákupu dospělých pštrosů jsou pořizovací investice
40
vyšší, přičemž jako přednost lze uvést rychlý přechod podnikatele do produktivní fáze. Cenově příznivější se naproti tomu jeví nákup kuřat nebo mladých zvířat a jejich odchov až do pohlavní dospělosti. V tomto případě se však uskutečňuje vstup do produkční fáze až po třech letech (KREIBICH, 1994). 3.9.2 Příjmy z podnikání Pštros dvouprstý je jako hospodářské zvíře kompletně zpracovatelný. Využije se z něho téměř vše, od masa, kůže, peří, tuku až po skořápky vajec. Nejefektivnější zhodnocení pštrosů je formou prodeje živých zvířat na chov. Zvířata, která dosáhla jatečné zralosti, tedy věk 14 – 16 měsíců při živé hmotnosti 80 – 90 kg a nebyla prodána jako chovná, je třeba jatečně zpracovat. Jejich další chov se stává neefektivním, protože pštros ve stáří 3 – 4 let už nesplňuje požadavky na kvalitu masa ani kůže (JAGOŠ, 1999). Zahraniční údaje hovoří, že na příjmech farmářů, zabývajících se chovem pštrosů, se nejvíce podílí kůže, poté ostatní produkty, maso a peří (tabulka 14). Mezi ostatní produkty se počítají vejce, suvenýry, informační materiál, literatura, turistika (KREIBICH, 1994). Tab. 14: Podíl pštrosích produktů na příjmech v zahraničí Produkt
Podíl v %
Kůže
60
Maso
14
Peří
11
Ostatní produkty
15
Zdroj: KREIBICH, 1994
V České republice se na výnosech chovatelů podílí z necelých 80 % maso, z 20 % kůže a z několika málo procent ostatní produkty (DOKTOROVÁ, 2003).
41
3.10 Hodnocení užitkovosti K hodnocení užitkovosti byla vybrána pštrosí farma v Hodějicích, která se zabývá šlechtěním pštrosů afrických. Farma se nachází 25 km jihovýchodně od Brna. S chovem v Hodějicích začali koupí tří pštrosů již v roce 1996, ze kterých byla vytvořena chovná triáda. Postupně začali svůj chov rozšiřovat koupí dalších chovných kusů nejen z České republiky, ale i např. z Rakouska. Jako jedna z mála farem se dokázala udržet na trhu a v současné době chovají čtyři chovné triády. Výkony reprodukce pštrosů v Hodějicích jsou uvedeny v následující tabulce. Tab. 15: Užitkovost pštrosů v Hodějicích Výsledek
Ukazatel Oplodněnost
75 %
Líhnivost
65 %
Přežití kuřat
75 %
Odchovaná zvířata na slepici a rok
20 ks
Vejce na slepici a rok
40 - 60 ks
Pštrosí farma produkuje maso, kůži, vejce a především chovné jedince. Vzhledem k tomu, že se farma zabývá šlechtitelskou činností, tak nejvýznamnější složku tržeb (52 %) tvoří odbyt chovného materiálu. Prodej jatečných zvířat zaujímá 39 % tržeb, 6 % příjmů přináší produkce pštrosích kůží a 3 % prodej vyfouklých vajec. Na celkových nákladech se z 90 % podílí krmivo. Z toho tvoří 80 % krmivo nakupované (včetně vitamínových doplňků) a 20 % krmivo vlastní výroby (převážně vojtěška). Další významnou položku nákladů zaujímá elektrická energie a spotřeba vody (7 %). Při chovu pštrosů se na nákladech také podílí veterinární péče (3 %), kdy je zapotřebí pštrosy dvakrát ročně očkovat a dvakrát do roka nechat vyšetřit trus. Mzdové náklady na farmě v Hodějicích nezohledňují, protože si majitelé celý provoz farmy obstarávají sami. Přibližné hodnoty některých nákladů a výnosů jsou uvedeny v tabulce 16.
42
Tab. 16: Náklady a výnosy na pštrosí farmě v Hodějicích Položka
Výnosy
Chovný kus
Hodnota v Kč do 1 měsíce věku
1 700
do 12 měsíců
8 000
dospělý
12 000
Jatečné zvíře (100 kg)
6 000
Vejce (výfuk)
250
Náklady
Kůže (1 ks)
Krmivo
1 000 chovná zvířata
92 000
kuřata do 3 měsíců
28 000
kuřata 3 – 6 měsíců
151 000
kuřata 6 – 11 měsíců
370 000
zvířata 11 – 14 měsíců
300 000
Elektřina + voda
80 000
Roční veterinární péče pro chovné kusy
36 000
Farma v Hodějicích měla náklady za rok 2011 na chov pštrosů 1 057 000 Kč a výnosy 1 225 000 Kč. Odchovali 160 kusů zvířat, z toho 50 % byla zvířata chovná a 50 % zvířata jatečná. Výsledný zisk z chovu pštrosů nebyl příliš vysoký (168 000 Kč). Nízký zisk byl kompenzován rostlinnou výrobou, která díky dotacím přináší pro farmu vyšší výnosy. V Hodějicích obhospodařují 20 ha půdy, kde pěstují pšenici, ječmen a brambory.
43
4
Závěr
Běžci patří k nejrychleji běhajícím ptákům na světě. K nejčastěji chovaným běžcům na farmách patří pštros dvouprstý. Pštros je nenáročné zvíře, které je možné chovat i v našich klimatických podmínkách. I přes jeho nenáročnost, se řada chovatelů setkala s neúspěchem, a to proto, že nedodržovali základní podmínky chovu (krmení, ošetřování, ustájení, šlechtění). S chovem pštrosů se v České republice začalo v roce 1993 a v současné době je u nás 176 chovatelů s celkovým počtem 3 288 registrovaných zvířat. Farmy produkují převážně maso, kůži, peří a chovný materiál. Z jatečného zvířete ve stáří 12 – 16 měsíců a hmotnosti 80 – 90 kg je možné získat 32 – 35 kg masa, 1,2 – 1,5 m2 kůže a asi 2 kg peří. Maso pštrosa je libové a obsahuje minimum tuku a cholesterolu. Kůže je velice odolná vůči opotřebení i propustnosti vody. Pštrosi se v České republice chovají převážně intenzivním způsobem v triádách. Tento způsob chovu vykazuje dobré výsledky reprodukce, je znám původ zvířat a chovatel má neustálý kontakt se zvířaty. Výkony reprodukce pštrosů jsou různé. Na jednu pštrosici je možné ročně odchovat až 40 pštrosáčat. Při zakládání nového chovu je nutné získat kvalitní chovná zvířata. Snaha ušetřit na vstupních investicích může rozhodnout o konečném úspěchu či neúspěchu celého dalšího podnikání v chovu pštrosů. Chov pštrosů je v České republice rentabilní, ale zisky nedosahují vysokých hodnot, proto se řada farem zabývá i jinými činnostmi. K těmto činnostem patří například rostlinná výroba nebo v současné době oblíbená agroturistika.
44
5
Seznam použité literatury 1. ANGELOVIČOVÁ, M.: Aktuální problémy výživy pštrosů. 3. seminář o aktuálních otázkách v chovech pštrosů v České republice s mezinárodní účastí: Sborník referátů. Vyškov, 1999. 41 stran. 2. ČERNÁ, L. Pštrosí maso si může získat část spotřebitelů. [online]. 2001 [cit. 2012-01-06]. Dostupné z: http://www.agroweb.cz/Pstrosi-maso-si-muze-ziskatcast-spotrebitelu__s43x2177.html 3. DOKTOROVÁ, J.: Finalizace pštrosích výrobků. [online]. 2002 [cit. 2012-01-08]. Dostupné z: http://www.naschov.cz/@AGRO/informacni-servis/Finalizace-pstrosichvyrobku__s485x6483.html 4. DOKTOROVÁ, J.: Největší šlechtitelský chov pštrosů. [online]. 2003 [cit. 2012-0106].
Dostupné
z:
http://www.naschov.cz/@AGRO/informacni-servis/Nejvetsi-
slechtitelsky-chov-pstrosu__s485x15432.html 5. DOKTOROVÁ, J.: Pštrosi se dají zužitkovat celí. [online]. 2005 [cit. 2012-01-08]. Dostupné
z:
http://www.naschov.cz/@AGRO/informacni-servis/Pstrosi-se-daji-
zuzitkovat-celi__s485x21202.html 6. DOKTOROVÁ, J.: Chov pštrosů nedaleko metropole. [online]. 2007 [cit. 2012-0105]. Dostupné z: http://www.naschov.cz/@AGRO/informacni-servis/Chov-pstrosunedaleko-metropole__s485x26715.html 7. GARTNER, R.: Agroturistika na pštrosí farmě jako další možnost zisku. Aktuální problematika v chovech pštrosů: VIII. seminář. Větrný Jeníkov, 2009. 52 stran. 8. HORBANCZUK, J.: Největší světové trendy v chovu. 3. seminář o aktuálních otázkách v chovech pštrosů v České republice s mezinárodní účastí: Sborník referátů. Vyškov, 1999. 41 stran. 9. HORNÍK, H.: Vliv výživy na zdravotní stav pštrosů. Aktuální problematika v chovech pštrosů: VIII. seminář. Větrný Jeníkov, 2009. 52 stran. 10. Chovatelský řád běžců. Opava: Český svaz chovatelů pštrosů, 2000. 12 stran.
45
11. JAGOŠ, J.: Ekonomika a marketing v chovu pštrosů na Slovensku. 3. seminář o aktuálních otázkách v chovech pštrosů v České republice s mezinárodní účastí: Sborník referátů. Vyškov, 1999. 41 stran. 12. JEDLIČKA, M.: Pštrosí farma s vyřešeným odbytem. [online]. [cit. 2012-01-09]. Dostupné
z:
http://www.naschov.cz/@AGRO/informacni-servis/Pstrosi-farma-s-
vyresenym-odbytem__s485x34292.htm 13. KOLEKTIV AUTORŮ: Ptáci: obrazová encyklopedie ptáků celého světa. V Praze: Euromedia Group - Knižní klub, 2008. 512 s. ISBN 978-802-4222-356. 14. KONOPÁSEK, V. Stavby pro chov drůbeže z hlediska welfare: (studijní zpráva) = Buildings of poultry management with respect to animal welfare: (review). Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1994. 48 s. Studijní informace. 15. KREIBICH, A., SOMMER, M.: Straussenhaltung (Chov pštrosů). 2. rozšířené vydání, 1994, Zemědělské nakladatelství Münster, ISBN 3-7843-26595. 16. KUBESA, S.: Činnost Českého svazu chovatelů pštrosů, současný stav v chovech a nejčastější zdravotní problémy. 3. seminář o aktuálních otázkách v chovech pštrosů v České republice s mezinárodní účastí: Sborník referátů. Vyškov, 1999. 41 stran. 17. KUBESA, S.: Jatečné zpracování, využití a odbyt pštrosích produktů. 3. seminář o aktuálních otázkách v chovech pštrosů v České republice s mezinárodní účastí: Sborník referátů. Vyškov, 1999. 41 stran. 18. KUBESA, S.: Faremní chov pštrosů v České republice. Opava, 2003. 4 strany. 19. KUBESA, S.: Porážka pštrosů v mezích stávajících zákonů a vyhlášek. Aktuální problematika v chovech pštrosů: VIII. seminář. Větrný Jeníkov, 2009. 52 stran. 20. REICHHOLF, J. STEINBACH, G. Ptáci 1: běžci - tučňáci - potáplice - potápky trubkonosí - veslonozí - brodiví - plameňáci - vrubozubí - dravci. 1. vyd. Praha: Euromedia Group, 2001. 159 stran. Zoologická encyklopedie. ISBN 80-242-0672-2. 21. REKL, S.: Pštros dvouprstý. [online]. 2010 [cit. 2012-01-20]. Dostupné z: http://www.ifauna.cz/clanek/drubez/pstros-dvouprsty/4108/
46
22. RYTINA. L.: Jak označovat a evidovat běžce. [online]. 2005 [cit. 2012-01-08]. Dostupné
z:
http://www.naschov.cz/@AGRO/informacni-servis/Jak-oznacovat-a-
evidovat-bezce__s485x21752.html 23. SEIFERTOVÁ, E.: Pštrosí jatka pomáhají rozvoji chovu pštrosů v ČR. [online]. 2005 [cit. 2012-01-07]. Dostupné z: http://www.agroweb.cz/Pstrosi-jatka-pomahaji-rozvojichovu-pstrosu-v-CR__s43x19712.html 24. SNÍŽEK, J.: Chov pštrosů jako nové odvětví drůbežnictví. Studijní zpráva. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, Živočišná výroba, 1995, 36 stran. 25. SNÍŽEK, J.: Základy chovu pštrosů. 1. vyd. Praha: Institut výchovy a vzdělávání Ministerstva zemědělství ČR, 1998. 32 stran, Živočišná výroba. ISBN 80-7105-171-1. 26. VESELOVSKÝ, Z.: Ptáci: Fotografický atlas. 1. vyd. Praha: Aventinum, 1996, 256 stran, ISBN 80-7151-128-5. 27. VESELOVSKÝ, Z.: Člověk a zvíře. 1. vyd. Praha: Academia, 2000, 246 stran, ISBN 80-200-0756-3. 28. VESELOVSKÝ, Z.: Obecná ornitologie. 1. vyd. Praha: Academie, 2001, 357 stran, ISBN 80-200-0857-8 29. WIEDER, P.: Plemenitba v chovech pštrosů. 3. seminář o aktuálních otázkách v chovech pštrosů v České republice s mezinárodní účastí: Sborník referátů. Vyškov, 1999. 41 stran. 30. WIEDER, P.: Umělé líhnutí pštrosů dvouprstých. Aktuální problematika v chovech pštrosů: VIII. seminář. Větrný Jeníkov, 2009. 52 stran.
47
Seznam tabulek Tab. 1: Srovnání pštrosího masa s ostatními druhy (hodnoty se vztahují na 100 g masa) Tab. 2: Výtěžnost čistého masa z pštrosího těla Tab. 3: Přehled o jednotlivých podílech masa pštrosího jatečného těla Tab. 4: Prostorové nároky pro jednotlivé běžce (m2/ks) Tab. 5: Tělesné míry pštrosů dvouprstých v cm Tab. 6: Výsledky líhnutí ve vztahu k době skladování v % Tab. 7: Průměrná denní spotřeba suché krmné směsi v různých vývojových stádiích Tab. 8: Potřeba živin a energie pro pštrosice v období snášky Tab. 9: Potřeba živin a energie pro pštrosice v období mimo snášku Tab. 10: Složení krmné směsi pro pštrosy od 6 – 14 měsíců Tab. 11: Složení krmné směsi v období snášky Tab. 12: Složení krmné směsi pro útlum snášky Tab. 13: Výkony reprodukce pštrosů Tab. 14: Podíl pštrosích produktů na příjmech v zahraničí Tab. 15: Užitkovost pštrosů v Hodějicích Tab. 16: Náklady a výnosy na pštrosí farmě v Hodějicích
48
