Syrena 222
S Y R E N A
222
Vyznamenaná medailí Za zásluhy o rozvoj filatelistických publikací Svazem polských filatelistů
07-14
KARVINA Á
42 let KLUBU 1972 ÷ 2014
Vojenství v Těšíně za PRÁZDNINY Rakouska - Uherska
2011
33 let SYRENY 1981 ÷ 2014
Vyznamenaný Zlatým Čestným Odznakem PZF KLUB JE ČLENEM STF-SČF PRAHA A PRACUJE POD PATRONACÍ KF-07-14 KARVINÁ 1
Syrena 222
2
Syrena 222
Vojenství v Těšíně Město Těšín byl významnou křižovatkou cest od svého založení. Přes Těšín procházely kupecké, později obchodní cesty (tzv. jantarová cesta). Přes Těšín zároveň neustále táhla vojska, která zde byla i ubytována. Od poloviny XVII století zde stále bylo usídleno vojsko, nejprve bylo ubytováno v domech místních občanů. Od roku 1735 patřily k povinnostem kromě roboty také i vojenské přípřeže. Sedláci museli svými povozy vozit vojáky, nebo vojenský materiál. Tato povinnost trvala ještě po zrušení roboty až do roku 1860. V roce 1775 zde byla postavena zvláštní kasárna na obecné ulici Menniczej pro pět rot a štáb oficírů. Při kasárnách byl zřízen od roku 1787 do roku 1852 vojenský „Výchovný institut“ pro mladé narukované chlapce. V místě prvního městského farního kostela, který při velkém požáru v Těšíně roku 1789 vyhořel, byla postavena na státní účet nová kasárna nazvaná „kasarnia“ v letech 1792-1794. Tato kasárna byla v roce 1904 zbořena, a po úpravě pozemku zde bylo postavené Německé divadlo. Kromě „kasarnii“ ve městě byl ještě sklad se střelným prachem „prachárna“, vojenská nemocnice a dále vojenské budovy na ulici Frýdecká po druhé straně Olzy. Pohlednice, která zachycuje na ul. Hasičské, dnes Limanowskiego, hasičskou zbrojnici z roku 1889, kde sídlil sbor hasičů založen v roce 1871. Za zbrojnicí je budova vojenského lazaretu, který zde existoval již v 18. století a později zde byly kanceláře obecního úřadu.
Kasárenské náměstí – Kasernenplatz, kde stála kasárna od roku 1794 do roku 1904, kdy kasárna byla rozebrána a na jejich místě bylo postaveno divadlo. 3
Syrena 222
V roce 1802 dal císař vyzbrojit a uniformovat 14 členů spolku střelců, a vytvořil rotu 42 osob, 4 důstojníků a jednoho velitele. V roce 1804 bylo zavedeno vojsko domobrany (Landwehr); mladí vojáci byli odvedeni, ale k regimentům je nevolali. Měli doma pušku, v neděli a ve svátek odpoledne cvičili (execírovali) pod vedením vysloužilých vojáků. Tehdejší rakouské uniformy měly dva zkřížené bílé pásy na prsou. Měli je pěšáci, sapéři, pantonýři a minéři. Jeden pás přes prsa měli dělostřelci, kyrysníci, dragouni, huláni a husaři. Pěchota měla čepice s vysokým štítem a znakem. Tehdejší vojenské hodnosti byly – voják, svobodník (frajtr), desátník (kaprál), četař (cugsfýra), šikovatel (feldvébl), poručík (lajtnant), nadporučík (obrlajtnant), kapitán, major, podplukovník (hauptman), plukovník (obrst), generál, feldmaršál. V roce 1805 po porážce rakouských vojsk Napoleonem byl Těšín od listopadu 1805 do února 1806 sídlem monarchie a zároveň velení vojska. V roce 1814 zde pobývali členové roty 3. pěšího praporu pluku barona Colloreda v šedozelených uniformách. Od roku 1835 byla snížena vojenská služba ze 14i na 8 let. Od roku 1845 povinné vojenské odvody byly jen do určité kvóty, když byl vybrán předepsaný počet odvedenců, odvody skončily. Po odvodech pro pěchotu branci pochodovali pěšky do kasáren, tam je oblékli do uniforem, dostali pušku a náboje, složili přísahu, prodělali šestinedělní výcvik pěchoty (infanterie). Na dovolenou (Urlaub, orláb) voják musel jít pěšky. Ve službě fasovali vojáci denně tabák, chléb a 4 kr, ráno pili černou kávu, v poledne měli oběd, k večeři nic, tu si museli vojáci obstarat sami. V roce 1866 začala válka s Pruskem, brali všechny rekruty, kompletní ročníky. Po válce měla pěchota službu ještě 3 roky, jízda 8 let. Za pruské války se projevila neschopnost důstojnictva. Vyšší hodnosti zastávali šlechtici, kteří se neuplatnili jinde, vojenský postup se získával podle erbu a majetku, ne podle schopnosti a zásluh.
Vznik Rakouska - Uherska Po porážce rakouské císařské armády ve válce proti Prusku 1886 se následně rakouský parlament 20. března 1867 rozhodl schválit 69 článků o vyrovnání. Vše bylo potvrzeno korunovací Františka Josefa na uherského krále v Budíně dne 8. června 1867, a tak se od roku 1868 tato monarchie nazývala Rakousko – Uhersko.
V roce 1868 rovněž vznikl první branný zákon. Vojenská služba je povinná na tři roky, pak dva roky v zeměbraně a sedm let v záloze. Odváděli se muži nad dvacet let. 4
Syrena 222
Na Moravě sídlil 3. pluk arcivévody Karla od roku 1715. Velitelství měl v Kroměříži, odkud byli odvedenci odvezeni do Těšína, kde byl pěší pluk č. 100, říkali si „hunderťáci“. Od roku 1889 platil nový branný zákon. Odvody byly od 21. roku, záloha byla prodloužena na deset let, zeměbranci cvičili 8x, vždy v neděli. Pro brance s ukončeným vzděláním, tj. s maturitou a vysokoškolským vzděláním, byl jenom jednoroční vojenský výcvik – jednoročci. Tato skupina vojáků byla jen do roku 1918. V roce 1895 byl vybudován na místě „Malého Jaworového“ komplex budov nových kasáren pod názvem „Erzherzog Friedrich“. Měl 22 objektů, ve kterých sídlil 54 a 100 pěší pluk a 31. domobranecký pluk, okresní doplňující velitelství armády, vojenská nemocnice, policie a vojenská kapela. Velký ohlas vyvolávala služba v oficírských řadách členů císařského domu, kteří jak podobně arcikníže Evžen odbývali vojenskou službu na vysokých velitelských postech. Ve své pozici vedli ve svých domech otevřené salony, kde byli poctěni návštěvou vysoce postavení občané, stejně jak návštěvou u některého z těšínských měšťan. Pohlednice představuje celkový pohled na nová pěchotní kasárna na dřívější ulici arcivévody Evžena a na ulici Posádkové (dnes W. Sikorského). Tyto objekty byly dány do provozu v roce 1896. Na počest majitele Těšínského knížectví a vrchního velitele rakouského vojska kasárny nesly jméno arcivévody Bedřicha. Mnohonárodnostní C. a k. armáda v Těšíně vytvářela po celá desetiletí specifický kolorit města. Vojáci z místních kasáren byli k vidění na jeho ulicích během slavnostních pochodů, vojenská kapela hrávala v nedělní a sváteční odpoledne na hlavním těšínském náměstí a v městských parcích. Elegantní důstojníci vysedávali po službě v místních podnicích. Byli vítaným zpestřením na plesech, různých společenských setkáních a zábavách. Řada z nich si ve městě našla životní partnerky a pak se tam usadili na stálo.
Fotografie oficírů na výletě s dámami odeslána jako „Pozdrav z výletu“ s pohledem na Těšínská kasárna odeslána dne 12. IV. 1901.
5
Syrena 222
Kapitolou samou pro sebe byly vojenské manévry, z nichž se ty v letech 1890 a 1906 na Těšínsku uskutečnily za účasti samotného císaře Františka Josefa I. Největší manévry se uskutečnily v roce 1906, které byly provázeny okázalou přípravou. Císař dorazil na hlavní nádraží v Těšíně 30. srpna 1906 v 17,27 hod. zvláštním dvorním vlakem s tmavě zelenými vagony označenými vlaječkami, dvouhlavým orlem, císařským monogramem a erbem. Hned za lokomotivou byl připojen vagon se zavazadly, za ním pak služební vagón pro železniční úředníky. Jako třetí jel císařský salónní vůz s ložnicí mocnáře, jeho kabinetem a místností pro komorníka. Vnitřní stěny byly potažečeny zeleným suknem a stropy bílým hedvábím. Celek dotvářely závěsy ze zeleného plyše, kterým byl potažen také nábytek, kromě obyčejné železné postele, na které spával císař. Za salonním vozem byl připojen jídelní vůz a několik vagonů určených pro služebnictvo. Pohled odeslán z Těšína 30.VIII.1906 v době příjezdu mocnáře, kdy jej vítaly davy lidí. V textu je popisován pobyt při příjezdu mocnáře, vítání v Těšíně a plánována návštěva manévrů. Šestasedmdesátiletý panovník byl v té době už živoucí legendou a na vrcholu popularity. Tak jako při předchozích návštěvách Těšína i tentokrát bydlel na zámku, který teď patřil arcivévodovi Bedřichovi, poslednímu držiteli Těšínského knížectví. Zvlášť k tomuto účelu připravené císařské apartmá se nacházelo v průčelí budovy na prvním patře. Panovník tam měl k dispozici ložnici, toaletní pokoj s balkonem, ze kterého mohl vidět celou nynější Hlubokou ulici, kabinet, salón a audienční sál. Všechny místnosti zdobil překrásný nábytek, portréty Habsburků a obrazy malířských mistrů Rafaela či Murilla. Podlahy pokrývaly perské koberce. Vybavení apartmá se neslo ve stylu biedermeieru a z části pocházelo z Bedřichových zámků ve Frýdku, Budapešti a ve Vídni. Na to, zda je zámek dostatečně připraven na pobyt vzácného hosta, se těšínský kníže se svou manželkou Izabelou přijeli osobně přesvědčit ještě před příjezdem císaře. Spolu s panovníkem byl dovezen stan, který v 19. století sloužil předchozímu těšínskému knížeti, arcivévodovi Albrechtovi během vojenských tažení. V roce 1866 se proslavil jako vítěz nad Italy v bitvě u Custozzy. Nádherný stan, do kterého se vešlo až sto osob, arcivévoda, který zemřel v roce 1895, odkázal Františku Josefovi s celým vybavením a dokonce i s kuchaři. Císařovo služebnictvo ho postavilo na Zámeckém vrchu. Vybraní hosté tam pak poobědvali s panovníkem. Jako moučník se podávalo dvorské cukroví s portrétem mocnáře. Cukrovinky si hosté schovávali do kapes a klobouků, aby se pak měli čím pochlubit před svými známými. 6
Syrena 222
Příležitostní pohlednice vydána k manévrům v Těšíně v roce 1906.
Manévry začaly 31. srpna ráno a konaly se v okolí Těšína. V neděli 2. září následovala jedno denní přestávka z důvodu bohoslužeb. Vojenského cvičení se zúčastnilo celkem 63 500 vojáků, nechyběly ani oddíly cyklistů a telefonistů. Jako pozorovací stanoviště sloužily horkovzdušné balony na dlouhých lanech. Uspořádání manévrů vyšlo na tehdy astronomickou sumu 40 milionů korun.
Příležitostní pohlednice k manévrům v Těšíně, která zachycuje císaře s veliteli vojsk nad mapami k manévrům.
Ve středu 5. září nastal čas odjezdu. Kolem poledne císař uspořádal rozlučkovou hostinu ve svém stanu a již v 13.30 hodin se vydal na nádraží, odkud pokračoval dvorním vlakem do Vídně. Do hlavního města monarchie dorazil za šest hodin. 7
Syrena 222
K příležitosti konání manévrů byly vyraženy pamětní medaile s textem „PAMIĄTKA / O WIELKICH / CESARSKICH MANEWRACH / OKOLICE / CIESZYNA 1906.
Od roku 1906 do roku 1914 bylo v Těšíně velitelství a posádka K. u. k. Infantregimentu Erzherzog Carl Nr. 3. Korespondenční lístek s útvarovým razítkem regimentu K.u.k. Inf. Reg. Erzh Karl. No, 3 odeslán s kruhovým razítkem polní pošty K.u.K. FELPOSTAMT/b s datem 4.IV.16. V roce 1910 těšínská posádka čítala téměř dva tisíce vojáků, včetně asi sedmdesáti důstojníků, což bylo zhruba deset procent z celkového počtu obyvatel města. Těšín byl před první světovou válkou a v jejím průběhu významným místem pro vedení války na „východní frontě“, a to ať silou vojenských posádek nebo sídlem významných vojenských institucí. Na počátku 1. světové války 24.8 ÷ 21. 9. 1914 byli v Sikorově parku cvičeni příslušníci formujících se polských legionů na Těšínsku. Velké vzrušení vyvolal uprostřed rakouských velitelů Józef Piłsudski, který ještě pod velením Rakouska v roce 1914 zorganizoval „I. Brigadę Legionów Polskich“. Zastavil se tehdy v Těšíně v Hotelu Austria v uniformě legionáře bez hodnosti, kdy na povel „pozor“ salutovali před ním oficíři, což vyvolalo velkou senzaci u rakouského štábu a také hotelových hostů.
Pohlednice ukazuje hlavní budovu kasáren arcivévody Bedřicha na Krieghammerové ulici. Byl zde štáb 100. pěšího pluku, dále okresní doplňovací velitelství, administrativa a intendantura. Byly zde i byty vyšších důstojníků a důstojnické kasino. 8
Syrena 222
Pohlednice zobrazuje vstupní bránu kasáren arcivévody Bedřicha, která byla vedle hlavní budovy. Velitelem 100. pěšího pluku byl major Ferdinand Böh von Rostkron, velitelem 100. pěšího pluku se stal později plk. Heinrich Trichtel.
Na pohlednici je vojenská nemocnice K. u. K. Truppenspital na rohu Kasárenské a Horní ulice, která fungovala po zrušení nemocnice na Hasičské ulici. V kasárnách se nacházela administrativní budova, pavilon vnitřních chorob, pavilon infekčních chorob a márnice.
V tomto objektu se nacházelo zásobování a intendantura některých pododdílů. Proviantur se nacházel v pěchotních kasárnách v druhém objektu umístěném u vstupní brány, hned vedle hlavního objektu. Na pohlednici je stanoviště dozorčího důstojníka. 9
Syrena 222
Pozdrav odeslán 23.X.1914 s dvěma řádkovými razítky útvaru k.k. Landstrum – Batallion No. 104 zu Teschen, a druhým Proviantur z Těšína. Jedná se o vojenskou zásilku, proto nemusela být vyplacena.
Fotografie důstojníků u kuchyně při rozdávání „menáže“ kuchaři na dvoře v kasárnách útvaru.
Pohlednice z Těšína s pohledem na pomník císaře Františka Josefa a vojáky 31. pěšího pluku na vycházce.
V období první světové války vojenskou poštu v Těšíně obsluhovala Polní pošta číslo 11, 51, 52 a 296. 10
Syrena 222
Prvním Rakousko – Uherským arcivévodou těšínským byl kníže Albrecht. Arcivévoda Albrecht Friedrich Rakousko – Těšínský byl válečným hrdinou a jedním z nejvýznamnějších mužů v celé Rakousko – uherské monarchie. Jako předposlední kníže na Těšíně se zasloužil o ekonomický rozvoj celého Těšínska. Foto – Arcivévoda Albrecht Friedrich Těšínský Arcivévoda Albrecht se narodil roku 1817 ve Vídni v rodině arcivévody Karla Ludvíka, jako jeho nejstarší syn. Tím byl vlastně také předurčen k vojenské kariéře, neboť jeho otcem byl proslulý vítěz nad Napoleonem z bitvy u Asprů v roce 1809. Vzdělával se soukromně, jak bylo u příslušníků panovnického domu obvyklé, od roku 1823. Vzhledem k svému původu měl velmi usnadněnou kariéru. Již roku 1830 ho císař František I. jmenoval majitelem 44. pěšího pluku a nedlouho na to dekoroval řádem zlatého rouna. Aktivní službu však Albrecht na-stoupil až roku 1837, kdy skončilo jeho vzdělávání, a to u pěšího pluku číslo 13 ve Vídni a hned v hodnosti plukovníka. Od května 1839 sloužil u 4. kyrysnického pluku v St. Georgu a pak velice rychle po sobě střídal svá působiště a hodnosti. V červenci 1839 dostal diplomatický úkol v Rusku. Tato jeho návštěva u cara Mikuláše I. na něj zapůsobila tak, že až do své smrti byl horlivým stoupencem rusko-rakouského spojenectví. V roce 1840 se stal Albrecht generálmajorem a nějaký čas sloužil pod Radeckým v Itálii. Od roku 1843, kdy se stal polním podmaršálkem, vykonával funkci zástupce velícího generála na Moravě a ve Slezsku se sídlem v Brně. Bydlel tehdy na dnešním náměstí Svobody a rovněž se tu zasnoubil s dcerou bavorského krále Ludvíka I. Hildegardou. Svatbu slavili v Mnichově v květnu 1844. Od prosince téhož roku začal vykonávat funkci velícího generála na Enži a v Solnohradsku, čímž odpovídal za bezpečnost Vídně. Této funkce se však v březnu 1848 vzdal, když mu nebylo umožněno potlačit nepokoje ve Vídni s nasazením armády a odešel do Itálie, kde velel pěší divizi (formace pěších divizí byly zrušeny při reorganizaci armády po roce 1859; v roce 1866 v c.a k. armádě pěších divizí nebylo) ve svazku 2. armádního sboru. Za zásluhy v bojích dostal roku 1849 komandérský kříž řádu Marie Terezie a opět několikrát změnil své působiště, až se stal guvernérem v Uhrách. V roce 1859 mu bylo přiděleno další diplomatické poslání, tentokrát v Prusku. Císař tehdy chtěl, aby Prusko zasáhlo ve válce s Pientmontskem a Francií na rakouské straně, ale Albrecht tady neuspěl. Od té doby považoval Prusy za zrádce a hlavní nepřátele Rakouska. Tento názor si rovněž zachoval až do své smrti, stejně jako to, že diplomatická jednání k ničemu nevedou a pravdu mají vždy silné prapory vojska. I v tom je vidět Albrechtův tuhý konservatismus a jakýkoliv odpor k reformám. Proto se 11
Syrena 222
také vzdal roku 1860 svých funkcí v Uhrách, neboť v Rakousku se připravovaly kroky, které vedly k zavedení ústavy. Odešel proto do Itálie, kde velel 8. sboru. V roce 1864 byl povýšen na polního zbrojmistra a stal se předsedou komise pro modernizaci armády. V roce 1866 velel Jižní armádě, později byl jmenován velitelem celé rakouské armády. Stavěl se proti uzavření míru s Pruskem a i potom uvažoval o revanši. Ještě v roce 1870, kdy Prusko vedlo válku s Francií, byl hlavním stoupencem plánu, aby Rakousko Prusy napadlo. Nicméně, neuspěl. Arcivévoda Albrecht byl nejváženějším členem císařské rodiny a patrně jediným člověkem, který měl nějaký vliv na císaře. František Josef si Albrechta vážil pro jeho schopnosti, i pro jeho zarputilý konservatismus. Po smrti svého otce v roce 1847 se stal dědicem jeho rozsáhlého majetku, mimo jiné držitelem Těšínské knížectví. Zdědil také uměleckou sbírku Albertina ve Vídni. Z pozice předposledního těšínského knížete podporoval na Těšínsku rozvoj průmyslu. I když mu z důvodu vojenské kariéry nezbývalo mnoho času na ekonomické záležitosti, zasloužil se mimo jiné o rozvoj hutí v Ustroni a Třinci či parních i vodních pil v Těšíně a Jablunkově. Počátkem padesátých let začala modernizace Karlovy huti v Lískovci (později Válcovny plechu Frýdek - Místek). Aby zajistil suroviny pro své hutní závody, neváhal se pustit do těžby uhlí. Prvním jeho dolem byl důl Gabriela v Karviné, kde se uhlí těžilo až do roku 2004. Následovaly šachty Albrecht v Petřvaldě a Hohenegger v Karviné. Oba doly byly zrušeny už v šedesátých letech 20. století. Kromě hutních a důlních závodů Těšínská komora provozovala také mnoho potravinářských podniků, například dodnes funkční pivovar na těšínském zámku, jenž byl jedním z nejvýznamnějších podniků na výrobu piva v celém Rakousko – Uhersku. V roce 1856 Albrecht založil doposud fungující pivovar ve městě Żywiec. Mezi významné Albrechtovy podniky patřil také lihovar a olejárna v Mostech u Těšína, likérka v Błogocicích či cukrovar v Chybie u Bielska. Když v roce 1880 Těšín navštívil císař František Josef I. v rámci inspekční návštěvy Slezska, Albrecht jej čekal v Mostech u Jablunkova a během pobytu ve městě nad Olzou ho doprovázel. Tři roky předtím do Těšína přijel jako doprovod císařova jediného syna a nástupce trůnu Rudolfa, který v roce 1889 ukončil svůj život sebevraždou. Mezi konzervativně založeným Albrechtem a liberálním Rudolfem často docházelo k rozporům, které se nikdy nepodařilo překonat. Navzdory úspěšné vojenské kariéře a v podnikání jeho osobní život nebyl ušetřen těžkých tragédií. V roce 1848 zemřel jako nemluvně jeho jediný syn Karel. O devatenáct let později tragicky zahynula mladší z dvou dcer Matylda, když se pokoušela schovat za zády zapálenou, cigaretu od, které se ji vzňaly šaty, a teprve osmnáctiletá dívka uhořela. V roce 1864 ovdověl, když jeho žena Hildegarda Bavorská po dvacetiletém manželství zemřela. Když v roce 1874 předčasně skonal jeho mladší bratr Karel Ferdinand, rozhodl se adoptovat jeho tři syny, Bedřicha, Karla Štěpána a Evžena. Všichni tři se stali vysokými vojenskými hodnostáři, Bedřich navíc dědicem jeho majetku. Těšínský kníže během jedné ze svých návštěv města nad Olzou prohlásil, že ho zajímá víc než jeho pětiprocentní úroky z jeho statků, aby Slezané měli práci a chleba. Zároveň svým manažerům nechával volný prostor k dalším investicím. Těšínský kníže se znatelně zapsal také do historie Třince, nejen jako majitel zdejších hutí, ale i jako iniciátor a fundátor kostela. Jednalo se o první katolický svatostánek na území Třince. Místní katolíci do té doby navštěvovali kostely v Konské, Horní Lištné a Vendryni. Dne 24. října 1882 se konala slavnost položení základního kamene, za účasti arcivévody a v dubnu následujícího roku započaly stavební práce, které prováděli dělníci významného těšínského stavitele Fritze Fuldy. Stavělo se podle 12
Syrena 222
projektu vedoucího stavební správy Těšínské komory, architekta Albína Theodora Prokopa. V neděli 27. září 1885 se konalo posvěcení chrámu, kterého se Albrecht nezúčastnil. Zastupoval ho ale jeho adoptovaný syn a universální dědic Bedřich. Posvěcení svatostánku bylo velkolepou událostí, které se zúčastnily tisíce lidí z bližšího i vzdálenějšího okolí. Ve všech hutích a na větších třineckých budovách vlály prapory. Poblíž kostela stála slavobrána a stožáry s mnoha vlajkami. V okolí slavnostní brány postávali váleční veteráni a hutníci z Ustroni, u kostela pak dělníci ve slavnostních uniformách a třinecká kapela. Obřad začal už v 8 hodin a o tři hodiny později výstřely z hmoždířů a kapela hrající císařskou hymnu daly na vědomí, že dorazil arcivévoda Bedřich, kterého doprovázeli mimo jiné starosta Třince František Obtulowicz, ředitel Těšínské komory Rudolf Walcher von Uysdal a řada dalších hostů. Albrecht v doprovodu Bedřicha se přijel podívat na posvěcený kostel v úterý 29. září. Při této příležitosti navštívil také hutní závody. Arcivévoda přispěl také na stavbu třineckého evangelického kostela, který se začal stavět teprve po jeho smrti a na výstavbu evangelické nemocnice v Těšíně. Ke konci života měl Albrecht problémy s očima a byl téměř slepý. Počátkem února 1895 během pobytu ve své rezidenci v severoitalském Arco, které tehdy patřilo k Rakousku – Uhersku, onemocněl na zápal plic. Tato nemoc se pro starého pána ukázala jako smrtelná. Zemřel 18. února téhož roku kolem 13é hodiny. Jeho ostatky byly převezeny do Vídně, kde se pak konal smuteční obřad. Na pohřeb těšínského knížete, který se uskutečnil 26. února od 15 hodin, přišlo víc než tři sta tisíc lidí. Posledního rozloučení se zúčastnil také německý císař Vilém II. s početným doprovodem. V pohřebním průvodu kráčel hned za šarlatově červeným karavanem s rakví zesnulého, taženým šesti koňmi, po boku rakousko-uherského císaře Františka Josefa I. Dorazili také představitelé řady evropských dvorů, například bratr ruského cara velkokníže Vladimír. Pohřben byl v kapucínské kryptě, která se nachází pod kostelem kapucínů v centru Vídně. Jako zatím poslední tam byl v roce 2011 pohřben nejstarší syn posledního rakouskouherského císaře Karla I. Otto von Habsburk. Smrt Albrechta uctili také Těšíňané. Na kostelních věžích a na veřejných budovách ve městě zavlály černé prapory. Na celém Těšínsku se ve smutečně vyzdobených kostelech konaly smuteční bohoslužby. Správci a úřednici z jeho rozsáhlých majetků na jeho počest drželi půlroční smutek. Jak už bylo uvedeno výše, Albrechtovým universálním dědicem a posledním knížetem na Těšíně se stal jeho adoptovaný syn Bedřich. Albrechtovi sloužil během vojenských tažení nádherný stan, do kterého se vešlo až sto osob, arcivévoda ho odkázal Františku Josefovi s celým vybavením a dokonce i s kuchaři. Císař si tento stan přivezl na svou poslední návštěvu Těšína v roce 1906. Během panovníkova pobytu stál na Zámecké hoře a monarcha v něm pak pohostil vybrané hosty. Parte Albrechta Friedricha k úmrtí 18. Februar 1895. 13
Syrena 222
Bedřich Habsburský - Friedrich von Habsburg celým jménem - Maria Albrecht Wilhelm Karl von Österreich-Teschen Arcivévoda Bedřich Habsburský (Friedrich von Habsburg) se narodil 4. června 1856 v Židlochovicích (Groß-Seelowitz ) – 30. prosince 1936 zemřel v Mosonmagyaróváru v Uhrách), na jižní Moravě jako nejstarší syn arcivévody Ferdinanda a arcivévodkyně Alžběty. Jeho dědeček Karel Ludvík Rakousko-Těšínský jako vrchní velitel rakouské armády uštědřil v roce 1809 v bitvě u Aspernu porážku samotnému Napoleonovi. Když Bedřichovi bylo osm let, zemřel jeho otec, rakouský arcivévoda Karel Ferdinand. Tehdy v roce 1874 ho adoptoval jeho strýc a bratr zesnulého, těšínský kníže Albrecht Fridrich Bedřichův kmotr, společně s jeho mladšími dvěma bratry Karlem Štěpánem a Evženem. Protože Albrecht neměl žádného mužského potomka, učinil univerzálním dědicem svého velkého majetku nejstaršího adoptovaného syna Bedřicha, k čemuž také došlo v roce 1895 po Albrechtově smrti. Od mládí byl připravován pro vojenskou dráhu a dostalo se mu také dobrého ekonomického vzdělání. Arcivévoda Bedřich na koni v parku těšínského zámku. Nově nabyté majetky si přijel prohlédnout v červenci 1895 a na Těšínském Slezsku strávil téměř týden. Nebyla to zdaleka jeho první návštěva Těšínska, například už v září 1885 se zúčastnil slavnostního otevření katolického chrámu v Třinci, který nechal postavit na své náklady strýc Albrecht. Dne 16. března 1895 na šachtě Hoheneger v Karviné v důlním skladu střeliva vybuchl dynamit. Exploze si vyžádala životy 52 horníků. Bedřich, coby majitel dolu se přijel podívat na místo neštěstí tři dny po tragedii. Nejdřív zašel na hřbitov, potom sjel do šachty a pak se setkal s havíři, kteří po výbuchu zachraňovali své kolegy, aby jim rozdal diplomy a peněžní dary. Nakonec zavítal do nemocnice, ve které se zotavovali těžce zranění horníci. Mezitím stihl ještě přispět na stavbu katolického kostela v Horní Lomné – Salajce. Svou vojenskou budoucnost započal 19. března 1871 u Tyrolského pluku císařských myslivců Kaiserjäger jako lajtnant (poručík). Dne 17. dubna 1871 obdržel Řád zlatého rouna. Ve svých 18 letech 17. dubna 1873 byl povýšen na obrlajtnanta (nadporučíka) a 23. dubna 1873 na hauptmana (podplukovníka). Od 1. listopadu 1882 je povýšen na generálmajora a převzal velení 14. pěší divize. Dne 31 července 1886 byl povýšen na Feldmarschalleutnanta (polního maršála) a v listopadu téhož roku nakonec převzal velení nad 5. sborem v Pressburgu. Dne 30 listopadu 1892 obdržel vojenský záslužný kříž. O rok později 9. listopadu1893 byl poctěn udělením velkého kříže maďarského řádu svatého Štěpána a následovalo jeho povýšení na Feldzeugmeistra od 1. května1894 . 14
Syrena 222
U příležitosti 50. výročí převzetí trůnu císařem Franz Josefem, 30 listopadu 1898, byl Feldzeugmeister Erzherzog Friedrich poctěn udělení vojenským záslužným křížem s brilianty. V září 1899 získal bronzovou medaili Signum Laudis. Od 11. dubna 1905 jej císař jmenoval na Generaltruppeninspektor (generálním inspektorem vojsk) a poctil jej současně výrazem "Neuerliche Allerhöchste Zufriedenheit" (dále výrazem ocenění císařské), který dovolil Friedrichovi nosit stříbrnou medaili Signum Laudis. Celkový pohled na Erzherzog Friedrich Infanterie-Kaserne (pěší kasárna) v Těšíně. Dne 25. června 1907 se stal Oberkommandantem K. u. K Landwehru a dne 14. června 1910 přijal povýšení na generála infanterie, stává se vrchním velitelem císařsko královských zemních sil a stává se nejvýznamnějším vojenským činitelem v domě Habsburském. Z původního bydliště v Bratislavě se arcivévoda s rodinou stěhuje do Vídně do Albrechtova paláce. Pohled na kasárna v Těšíně z roku 1907. Byl velkým oblíbencem císaře Františka Josefa I., který Bedřicha ve vojenských pozicích upřednostňoval před budoucím následníkem trůnu arcivévodou Františkem Ferdinandem D´Este. František Ferdinand byl zastáncem modernizace armády, zatímco Bedřich jeho pravý opak, což císař preferoval. Koncem 19. století v Bratislavě arcivévodu Bedřicha a jeho rodinu často navštěvoval následník rakousko-uherského trůnu František Ferdinand d‘ Este. Jak se časem ukázalo, nechodil tam k velké nelibosti obou manželů za jejich nejstarší dcerou Marii Kristýnou, ale za dvorní dámou kněžny Izabely, hraběnkou Žofií Chotkovou, se kterou se pak v roce 1900 oženil a o čtrnáct let později společně zahynul při atentátu v Sarajevu. Událost s hraběnkou Chotkovou měla za následek prudké ochlazení vztahů mezi arcivévodou 15
Syrena 222
Bedřichem a následníkem trůnu. Protože oba byli vysokými vojenskými hodnostáři, neshody mezi nimi vedly nakonec k tomu, že těšínský kníže se na počátku roku 1914 vzdal všech svých vojenských funkcí, mimo jiné i generálního vojenského inspektora. Jeho plánům udělal přítrž Sarajevský atentát na následníka trůnu dne 28. června 1914. Tak byl 11. července 1914 Bedřich povolán do služby jako vrchní velitel pozemních vojsk. Dne 8. prosince 1914 byl Friedrich povýšen do hodnosti Feldmarschalla (polního maršála). K jeho jmenování byla vydána medaile „Stříbrný kříž Teschen“ ve stříbře v mincovně ve Vídni, a která také byla ražena v bronzu. Za celou svou kariéru Bedřich nasbíral na 122 vojenských řádů a vyznamenání. Stříbrná medaile, vydána k příležitosti povýšení Friedricha do hodnosti Feldmarschalla, kde v textu na reversu je uvedeno „Vojáci, vaše velké odhodlání a hrdinství dává nejvyšší čest“ / Dne 8. prosince 1914 / Stříbrný kříž Teschen
Fotografie na zámeckém vrchu arcivévody Bedřicha se členy generálního štábu
Těšín se pak na dva roky proměnil v sídlo generálního štábu (Armeeoberkommando). Nacházel se v budově gymnázia arcivévody Albrechta (dnešní Liceum Ogólnokształcące im. Osuchowskiego), jež byla zabrána pro potřeby armády. Generální ředitelství polní pošty (K. u. k. General – Feldpostdirektion) zahájilo svoji činnost 1. srpna 1914 jako součást nejvyššího velení vojsk (Armee – Oberkommando AOK) se všemi složkami Etapního velitelství (Etappen – Oberkommandos EOK )se sídlem ve Vídni. 16
Syrena 222
Fotografie gymnázia arc. Albrechta, které bylo postaveno v letech 1908-1919, kde sídlil za první světové války štáb vrchního velení rakouské armády. Náplní Generálního ředitelství polní pošty bylo řídit chod polní pošty ve spolupráci se státní poštou a nahrazovat státní poštu za polní poštu pro účely armády, dále dodržování instrukcí a pokynů AOK vnitřně i mezi armádami, využívání a rozšiřování služeb polní pošty. Organizaci Generální polní pošty zajišťoval malý počet personálu. V čele stál generální ředitel polní pošty, který měl jednoho náměstka, dva řidiče a dva pomocníky. Korespondenci zajišťovali dva písaři a dva vojenští sluhové. Dále zde byli dva civilní poštovní sluhové. K dispozici měl štáb jedno osobní a jedno poštovní auto. Pro vrchní velení EOK byla používána polní pošta č. 51 a pro vrchní vojenské velitelství armády AOK byla používána polní pošta č. 11. Polní pošty používaly datumová razítka. Generální polní pošta používala útvarová jak služební, tak úřední gumová, nebo ocelová razítka s textem GENERALFELDPOSTDIREKTION, případně doplněná K.u.k. Armeeoberkommando. Generálním ředitelem polní pošty byl jmenován 17. února 1916 dvorní rada Johann B. Vaclík a od 16. května 1916 byl jmenován ředitelem sekční šéf Josef Edler von Posch. Generální ředitelství polní pošty sídlilo od 1. srpna 1914 ve Vídni, přesídlilo od 18. srpna 1914 do Přemyšle. Od 20. srpna 1914 do 12. září 1914 bylo v Přemyšlu. Od 13. září do 10. listopadu 1914 v Nowym Sączu, od 11. listopadu 1914 do 4. ledna 1917 v Těšíně. Od 5. ledna 1917 do 15. února 1917 ve Wöslau, od 16. Února 1917 do 4. ledna 1918 v Baden bei Wien. Od 8. listopadu 1918 do konce března 1919 ve Vídni, kde byla ukončena činnost polní pošty. Struktura EOK (Etappen – Oberkommandos) 1. Generální štáb 2. Velitelství polního telegrafu 3. Velitelství vojenských transportů 4. Ředitelství zásobování 5. Velitelství ambulancí 6. Generální ředitelství polní pošty 1. Generální štáb měl tyto složky 1.1 Doručování zpráv (poštovní služby) 1.2 Polní četnictvo 1.3 Polní velitelství 17
Syrena 222
1.3 Polní velitelství mělo tyto složky 1.3.1 Zásobovací oddělení 1.3.2 Likvidační oddělení 1.3.3 Řádové vojsko 1.3.4 Jízdní jednotky 1.3.5 Polní poštu Korespondenční lístek polní pošty odeslán grof. A. Dupským s kruhovým úředním razítkem ve fialové barvě * K. u. k. Armeeoberkommando * Detailabteilung a razítkem polní pošty K.u.K. FELDPOSTAMT / 11 s datem 27. XI. 1914. odeslán do Vídně. Lístek je odeslán krátce po přesídlení generální polní pošty do Těšína (od 11.11.1914)
Přední vojenští hodnostáři pak bydleli v hotelu „Hnědý jelen“. Místo nebylo zvoleno náhodně, protože velení spojenecké německé armády sídlilo v nedaleké Pszczynie. Celistvost odeslána 10. XII. 1915 z nejvyššího velitelství etapní armády v Těšíně, s razítkem etapní pošty K. u. K. FELDPOSTAMT 51, a kruhovým útvarovým razítkem * K. u. K. ETAPPENOBERKOMMANDO* v červené barvě. V textu je uvedeno Kriegsminist to „Wachkommando“ – čili „Velitelství hlídky“. Na zámku v Těšíně tak pobývali německý císař Vilém II., bulharský car Ferdinand I., německý polní maršál Paul von Hindenburg a řada vysokých vojenských hodnostářů. Od roku 1915 bylo Bulharsko v koalici s Centrálními mocnostmi a jeho panovník car Ferdinand I. často pobýval ve Vídni. Dne 11. února 1916 navštívil Těšín, aby zde jednal s vrchním velitelem rokousko-uherské armády arcivévodou Bedřichem a náčelníkem 18
Syrena 222
generálního štábu Conradem von Hőtzendorfem. Delší návštěva byla do 14. února 1916. Návštěva Bulharského cara Ferdinanda I. v doprovodu premiéra Vasila Rodoslavova a vrchního velitele bulharské armády generála Jekova. Na Těšínském nádraží byli přivítáni arcivévodou Bedřichem.
Vojenský lazaret v Těšíně nesl název sches Erz.Friedrich Lazaret / Teschen. Lístek byl odeslán vojákem 14. I. 1915 s denním razítkem pošty TESCHEN 1/ CIESZYN 7, s rozlišením d. Mimo vojenskou kariéru arcivévoda studoval zemědělství, těžařství a nové techniky v průmyslu. Arcivévoda k tomuto byl částečně donucen, jelikož byl dědic arcivévody Albrechta, jež založil velké množství hutí a průmyslových podniků. Po Albrechtově smrti v roce 1895 se Bedřich stal nejbohatším Habsburkem. Kromě toho získal vévodství Těšínské a panství v Uhersku. Také majetky v rodných Židlochovicích, Frýdku (Frýdecký zámek), domy a majetky ve Vídni a Bratislavě. V roce 1878 si arcivévoda Bedřich bere za ženu princeznu Izabelu von Croy-Dühmen. Do roku 1892 se manželům narodilo osm dcer, ale vytoužený syn až roku 1897. Jako universální dědic svého strýce se čím dál více věnoval správě a rozmnožování nabytého majetku. Zpřísnil dohled nad řediteli svých průmyslových a zemědělských závodů a uvědomoval si nutnost jejich modernizace. Z jeho iniciativy začala huť v Ustroni jako první v Evropě montovat parní pluhy. V roce 1905 založil Rakouskou báňskou a hutní společnost s kapitálem 25 milionů tehdejších korun, která sdružovala většinu jeho podniků, kde byl také hlavním akcionářem. Začal omezovat administrativu a snižovat sociální výdaje. I z těchto důvodů pobýval často na Těšínsku, bydlel pak převážně na svých zámcích v Těšíně nebo ve Frýdku. Rád také pobýval ve Wisle, kde vlastnil lovecký zámeček, odkud pak pořádal hony na tetřevy hlušce. Jako jeho hosté tam pobývali samotný německý císař Vilém II., budoucí německý kancléř Paul von Hindenburg, či budoucí poslední rakousko19
Syrena 222
uherský císař Karel I. Za své úspěchy na ekonomickém poli arcivévoda obdržel doktoráty na universitách ve Vídni, Praze, Brně a Lvově a řadu dalších ocenění. Když v roce 1906 Těšín navštívil císař František Josef I., bydlel na Bedřichově zámku. Těšínský kníže se projevil také jako mecenáš umění, když se jeho zásluhou znatelně rozrostly sbírky muzea ve Vídni a známé vídeňské galerie Albertina o díla Dürera, Rafaela či Rembrandta. Jeho jméno nesla likérka v Blogoticích u Těšína. Její pobočkou byla Ezrherogl. Öl- und Spiritfabrik Mosty, likérka v Mostech u Těšína. V likérkách se vyráběl kvalitní alkohol, tzv. „Rosolky“. Firemní okénková obálka likérky Teschen-Blogotitz. Je to zároveň doklad o použití okénkové obálky z roku 1914, které byly zavedeny na poštách v Rakousko-Uhersku od roku 1906. Přiložená celistvost byla odeslána 10. VI.1914 s nalepenou rakouskou známkou 10. hal. s perfinem likérky E. F. / L. T. a je oražena denním razítkem pošty TESCHEN 2 / CIESZYN 2 /b Litografická pohlednice z roku 1898 odeslána z Javorového se zobrazením chaty pojmenované „Erzherzog Friedrich Schutzhaus“.
Jeho jménem byla na Těšínsku pojmenována například chata na Javorovém z roku 1895 a těšínská kasárna postavena ve stejném roce na pohorku Malý Javorový, stejně jako nynější Štefánikova ulice na náměstí v levobřežní části města. Jméno jeho manželky pak nesla turistická útulna na Čantoryji. 20
Syrena 222
Také těšínský zámek nesl jeho jméno Erzherzog Friedrich Schloβ
Když 21. listopadu 1916 zemřel, ve věku osmdesáti šesti let rakousko-uherský císař František Josef I, do Těšína přijel jeho nástupce Karel I., který se zároveň ujal vrchního velení své armády. Generální štáb byl přestěhován do městečka Badenu u Vídně a Bedřich se stal zástupcem nového císaře. Navíc nastal i konflikt mezi rodinou císaře a arcivévody. Císařovna Zita totiž neměla zrovna vřelý vztah se svým nevlastním bratrem Elias von Bourbon-Parma, který si vzal za manželku jednu z Bedřichových dcer. V únoru 1917 císař Karel zbavil Bedřicha jeho velitelského postu. Arcivévoda tuto potupu nesl jen velmi těžce a stáhl se do ústraní. Na veřejnosti se ukazoval jen při oficiálních příležitostech. Byla to zároveň poslední císařská návštěva v Těšíně, protože se blížil konec světové války, a tím i rozpad monarchie a konec vlády Habsburků nad Těšínskem. Velké a nemilé změny nastaly v životě arcivévody na podzim 11. 11. 1918 (konec I. sv. války), kdy Rakousko-Uhersko prohrálo 1. světovou válku a jednotlivé země bývalé monarchie postupně získávaly samostatnost. Jeho rodina ztratila nemalé majetky na Těšínsku a v Uhersku, ale přesto si například v Uhersku udržel arcivévoda poměrně velký vliv a stále byl relativně velmi bohatý. Těšínský kníže se pak stáhl do soukromí. Po rozpadu Rakouska-Uherska a ztrátě slezských, moravských, haličských a rakouských statků se v roce 1921 odstěhoval do Maďarska. Majetky Těšínské komory pak převzaly na základě mírové smlouvy ze St. Germain nově vzniklé státy Polsko a Československo. Bedřich se bez větších úspěchů soudil o jejich navrácení a vedl také dlouhodobý spor s Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců o své oblíbené lovecké revíry v dřívějším uherském Bellye, dnes v chorvatském Bilje. Dokonce se v rodině uvažovalo, především arcivévodkyně Izabela, dosadit Bedřichova syna, arcivévodu Albrechta na místo uherského krále. Zůstalo však pouze u politicky nereálných plánů. Když se však Albrecht přes odpor rodiny oženil v roce 1930 s rozvedenou ženou, přestal jej nadále podporovat. Rok po synově svatbě zemřela v Budapešti arcivévodova choť Izabela von Croy – Dülmen. Sám Bedřich zesnul 30. prosince 1936 v dnešním Mosonmagyaróváru a je pohřben po boku své manželky v rodinné hrobce v kostele sv. Gottharda. Jeho pohřeb byl velkou událostí pro celé Maďarsko. Jeho syn Albrecht zemřel v roce 1955 v Buenos Aires. 21
Syrena 222
100. pěší pluk (rakousky - Infanterieregiment Nr. 100, celým názvem K.u.k. Schlesisch-Mährisches Infanterie Regiment „von Steinberg“ Nr. 100)byl pěší pluk rakousko-uherské armády. Pluk vznikl 1. ledna 1883 sloučením vyčleněných pěších praporů z pěších pluků: - jeden prapor pěšího pluku Baden Nr. 50 (pluk vznikl v roce 1762), - jeden prapor pěšího pluku Erzherzog Heinrich Nr. 51 (pluk vznikl v roce 1702), - jeden prapor pěšího pluku Sachsen-Weimar Nr. 64 (pluk vznikl v roce 1860), - Feld-Jäger Bataillon Nr. 36. Prapor polních myslivců 36 vznikl 1. 10. 1880 ve Znojmě a jeho mužstvo se rekrutovalo z území doplňovacích okresních velitelství v Opavě a Kremži. Velitelem praporu se stal major Carl Hablitschek. Základem pro vytvoření praporu se staly záložní roty praporů polních myslivců 5, 16, 17 a 25. V roce 1882 se prapor polních myslivců 36 zúčastnil polního tažení do jižní Dalmácie a byl přemístěn do Budua. V roce 1883 byl včleněn do pěšího pluku č. 100 jako jeho I. prapor. Tento pluk patřil mezi „Darované pluky“. Byly to pluky, které císař Josef II zřídil po zavedení systému ve vytváření vojenských jednotek a systému jejich jednotného číslování. Do praxe bylo číslování pluků zavedeno v roce 1769. Císař František Josef si byl vědom, že zdaleka ne všichni aristokraté podporují jeho vládu. Aby si zavázal své loajální příznivce, zavedl institut „darování“ vojenských jednotek předním osobnostem vojenského a politického života. Jednou z jeho forem bylo darování pluků cizím mocnářům, podobný systém ale císař aplikoval i na domácí oblast. Darování vojenských jednotek bylo i zde spíše formálním aktem, jakýmsi zvláštním vyznamenáním, který měl obdarovanou osobu připoutat k císaři. Skutečným vlastníkem zůstával nadále stát či císař a obdarovaná osoba pouze věnovala pluku své jméno a formálně ho prezentovala při slavnostních příležitostech. Čestnou funkci vlastníka pluku Infanterieregiment Nr. 100 od roku 1889 do roku 1906 zastával polní maršálek, později generál jezdectva Edmund Krieghammer do roku 1907 a pak polní zbrojmistr Moritz von Steinberg. V letech 1903 – 1914 III. Prapor po celou dobu pobýval v Cieszynie a velitelství I. a IV. Praporu bylo v Krakowie. II. Prapor podléhal dislokaci do roku 1906 v Krakowie, od roku 1907 – 1909 v Bielsku a od roku 1911 – 1914 v Banii Luce.Po vypuknutí I. světové války odešel na bojiště a do mírových posádek se již nevrátil. V Těšíně pouze setrval náhradní prapor, který se staral o vysílání doplňků za bojujícím plukem. Rekruti k pluku nastupovali z teritoria „Doplňovacího okresu velitelství Těšín“, ale samotný pluk v Těšíně trvale nesídlil. Plukovní velitelství se nejprve nacházelo v Olomouci, od roku 1890 v Těšíně a v roce 1894 se přestěhovalo do Krakova. Podřízené pěší prapory byly dislokovány buď společně s plukovním velitelstvím, nebo odloučeně. Pluk se skládal z : 37 % Poláci, 33 % Češi, 27 % Slezští Němci, 3 % ostatní. Uniforma šikovatele pluku č. 100. Plukovní barvy byly – námořnická modř, ořechová (německy lichtdrap), knoflíky zlaté. 22
Syrena 222
Velitelem pluku byl od založení 1. 1. 1983 do 1885 plukovník Adolf Sedlmayer, od 1885 do 1890 Franz Kleinschmidt von Wilhelmsthal, od 1890 do 1891 arcivévoda Eugen, od 1891 do 1892 Alois Viditz von Auenstein, od 1892 do 1894 Wladimir Wähner, od 1894 do 1897 Nikolaus von Rogulič, od 1897 do 1901 svobodný pán Maxmilian von Sanlegue, od 1901 do 1906 Karl Größl, od 1906 do 1910 Franz Klar, od 1910 do 1913 Heinrich Trichtel, od 1914 do 17. IX. 1914 Albin Vogel, od 17. IX. 1914 – …. 1915 Franciszek Latinik Viz tabulka Rok
Štáb
I. Bataillon I. prapor
II. Bataillon II prapor
III. Bataillon III. prapor
IV. Bataillon IV. prapor
1903
Krakau
Krakau
Krakau
Teschen
Krakau
staff 1894 from Teschen
1904
Krakau
Krakau
Krakau
Teschen
Krakau
-
1905
Krakau
Krakau
Krakau
Teschen
Krakau
1906
Krakau
Krakau
Krakau
Teschen
Krakau
1907
Krakau
Krakau
Bielitz
Teschen
Krakau
1908
Krakau
Krakau
Bielitz
Teschen
Krakau
1909
Krakau
Krakau
Bielitz
Teschen
Krakau
1910
Krakau
Krakau
Banja Luka
Teschen
Krakau
1911
Krakau
Krakau
Banja Luka
Teschen
Krakau
1912
Krakau
Krakau
Banja Luka
Teschen
Krakau
1913
Krakau
Krakau
Banja Luka
Teschen
Krakau
1914
Krakau
Krakau
Banja Luka
Teschen
Krakau
-
Všechny prapory mimo II. válčily na východní frontě a byly začleněny do 12. Divize pěchoty Rakousko-Uherské. 100. pěší pluk I, III, a IV. prapor v sestavě 23. pěší brigády 12. pěší divize – pluk určený na frontu v Haliči proti Rusku v Kongresówce, kdy v době gorlické operace v květnu 1915 měl pluk velké ztráty. V bojích u Gorlice se v roce 1915 vyznamenal i pěší pluk č. 100 Těšínský. Pod velením Franciszka Latinika bojoval s 56. pěším plukem v bitvě u Gorlice. Ofenziva byla zahájena 2. května 1915.
Jako připomínka na statečnost vojáků pěšího pluku byl vydán i tento odznak, který panoramaticky znázorňuje slavnou bitvu z roku 1915. 23
Syrena 222
100. pěší pluk II. prapor v sestavě 12. horské brigády 48. pěší divize byl prapor určený na frontu v Bosně a Hercegovině proti Srbsku. V lednu 1919 se tento prapor přesunul do Kroměříže, v březnu 1919 do Valašského Meziříčí a v září 1919 do Frýdku. Při unifikaci, provedené v říjnu 1920, se sloučil s 8. střeleckým plukem „Slezským“ čs. legií z Ruska v nový pěší pluk 8. „Slezský“. Expediční razítko na přední straně je dvoukruhové německopolské TESCHEN 2 / CIESZYN 2 /d s datem 27 / 2 / 4 - 6 / 05
Korespondenční lístek odeslán z Těšína 27. února 1905 do Fryštátu s dvouřádkovým útvarovým razítkem K. u. k. Ergänzungskommando Nr. 100 / Teschen, v překladu C.a.k. okresní vojenská správa č. 100. Komise pro přijetí nováčků. V textu lístku se píše: Obvodní komise č. 2 sestávající ze dvou štábních důstojníků, dvou vyšších důstojníků a 4 mužů dorazí 28. tohoto měsíce do Fryštátu. Čas příjezdu v 8.15 večer. Prosíme k tomuto zajistit potřebné ubytování a přípravy.
Vlevo na zadní straně je rámečkové razítko STADTGEMEINDEAMT, – FREISTADT / ōster. Schlesien – městský obecní úřad ve Fryštátě. 24
Syrena 222
Pohled odeslaný s razítkem „Polní pošty“ č: 293/b a jednořádkovým útvarovým razítkem K. u. k. Infanterieregiment Nr. 100 a druhým dvouřádkovým útvarovým razítkem K.u.k. Infanterieregiment/ von Steinberg Nr. 100. do Místku v Bahně 25.III.1914.
Foto vojáků z ateliéru v Těšíně odeslaný 26.VIII.1914 s razítkem pošty TESCHEN 1 / CIESZYN 1, roz. 3a a dvouřádkovým útvarovým razítkem K.u.K. INFANTERIEREGIMENT Nr.100 / ERSATZ-BATAILLONS CADR
25
Syrena 222
Feldpostkorrespondenzkarte bez razítka podací pošty s dvouřádkovým útvarovým razítkem u. k. Infanterieregiment / von Steinberg No. 100. + druhým jednořádkovým razítkem II. Ersatzkomp. s datem 31.VII.1914. Těsně po vypuknutí I. světové války
Foto vojáků z ateliéru v Těšíně neprošlý poštou jen s poznámkou K. u. K. INFANTERIEREGIMENT Nr. 100
Na počátku I. sv. války ještě nebyly vytištěny formuláře „Polní pošty“ a tak byly provizorně upravovány korespondenční lístky. Provizorní „Feldpost“ odeslaný z Těšína do Karviné s datem 11.IX.1914 a razítkem pošty CIESZYN 1/ TESCHEN 1, 3a. Útvarové jednořádkové razítko K. u. k. Infanterieregiment Nr. 100. a razítko IV. Ersatzkompagnie. Razítka polních pošt ještě nebyla k dispozici. 26
Syrena 222
Pohled odeslán z Těšína dne 11. IX. 1914 s razítkem pošty CIESZYN/ TESCHEN 2, rozlišení b, do Petřvaldu a třířádkovým útvarovým razítkem K.u.k. Infanterieregiment / von Steinberg No. 100. / III. Ersatzkompagnie
Feldpostkorrespondenzkarte odeslána na Inf. Reg. 100, Feldkompagnie 11, dne 6. X. 14. s úpravou adresy na derzeit Teschen ost. Schles. olepena jubilejní rak. známkou 5. Hal. a razítkem pošty TESCHEN/ CIESZYN 1 rozl. 3a, a razítkem „polní pošty“ K.u.K. FELDPOSTAMT 27 bez rozl. a jednořádkovým útvarovým razítkem K.u.K. 11 / 100 Feldkompagniekommando
Pohled odeslán z Těšína s razítkem pošty TESCHEN / CIESZYN 1, rozl. 3a dne 15.IX.1914 do Petřvaldu a třířádkovým útvarovým razítkem K.u.k. Infanterieregiment / von Steinberg No. 100. / III. Ersatzkompagnie. 27
Syrena 222
Feldpostkorrepondenzkarte odeslán z pošty FREIDEK 1 / FRÝDEK 1 / roz c, dne 30. IX. 1914 s třířádkovým útvarovým razítkem K.u.k. Infanterieregiment / von Steinberg No. 100. / II. Ersatzkomp. do Jablunkova. Rámečkové razítko příchozí je okresního úřadu v Jablunkově „K. k. Bezirksgericht Jablunkau.
Feldpostkorrespondenzkarte odeslán s razítkem „Polní pošty“ K.u.K. FELDPOSTAMT 27 bez rozlišení s datem 24.V.15 do Brušperku, u Místku a dvoukruhovým útvarovým razítkem K. U. K. INFANTERREGIMENT No 100.
Feldpostkorrespondenzkarte odeslána z Piotrkowa, s kruhovým razítkem „Polní pošty“ * K. u. K. ETAPENPOSTAMT * PIOTRKOW rozl. c dne 3.IX.15 a dvoukruhovým útvarovým razítkem K.u.K. Infanterieregiment No. 100. * I. Ersatzkompagnie a dvoukruhovým razítkem průchozí pošty NIEDER BLUDOWITZ rozl. a. Lístek je adresován Kocurovice 12. pošta Domaslovice. Na lístku je jednořádkové razítko cenzury ZENSURIERT. 28
Syrena 222
Lístek odeslán z Piotrkowa s kruhovým razítkem „Polní pošty“ * K.u.K. ETAPPENPOSTAMT * PIOTRKOW rozl. c dne 9. IX.15 a dvoukruhovým útvarovým razítkem K.u.K. Infanterieregiment No.100. * I. Ersatzkompagnie. Lístek je adresován do Karviné. Na lísku je jednořádkové cenzurní razítko ZENSURIERT. Feldpostkorrespondenzkarte odeslán z Piotrkowa s razítkem „Polní pošty“ * K. u. K. ETAPPENPOSTAMT * PIOTRKOW rozl. c dne 11.XI.15 a kruhovým útvarovým razítkem K. u. K. I. R. 100 * Einj. * Freiw. Abtlg. Na lístku je razítko cenzury ZENSURIERT. Lístek je odeslán do Kocurovic 12. pošta Domaslovice.
Feldpostkorrespondenzkarte odeslán z Piotrkova s razítkem „Polní pošty“ * K.u.K. ETAPPENPOSTAMT * PIOTRKOW rozl. c dne 3. I. 16 a dvouřádkovým útvarovým razítkem K. u. k. 3/18 Marschkompagnie / des Inft. Reg. No. 100. do Těšína. Na lístku je cenzurní razítko ZENSURIET. 29
Syrena 222
Lístek poslán do Brna 17. I. 16, s razítkem „Polní pošty“ K.u.K. FELDPOSTAMT 27 bez rozl. a útvarovým dvouřádkovým razítkem K. u. k. Infanterieregiment von Steinsberg Nr. 100 / 3. Feldkompagnie.
Feldpostkorrespondenzkarte odeslán do Brušperku u Místku dne 14.III.16 s razítkem „Polní pošty“ K.u.K. Feldpostamt 27 bez rozl. a útvarovým razítkem K.u.k. 12/100 Feldkomp-Kmdo. Na lístku je cenzurní razítko Zensuriert
Lístek FELDPOSTKARTE odeslán dne 15.IV.16 do Přerova s razítkem „Polní pošty“ K.u.K. FELDPOSTAMT 27/b, a útvarovým jednořádkovým razítkem K.u.K. 10/100 Feldkomp. 30
Syrena 222
Lístek polní pošty odeslán do Rychvaldu u Bohumína dne, 9. V.16 s razítkem „Polní pošty“ K.u.K. Feldpostamt 27/b a řádkovým útvarovým razítkem K. u. k. Infanterieregiment Nr. 100.
Lístek odeslán do Místku dne 24.VI.16 s razítkem „Polní pošty“ K.u.K. FELDPOSTAMT 27/b a dvouřádkovým útvarovým razítkem K. u. k. Infanterieregiment Nr. 100 / NachrichtenDetachement. (Zpravodajský odbor) Pohled odeslán do Třince dne 21.IX.15 s razítkem „Polní pošty K.u.K. ETAPPENPOSTAMT * PIOTRKOW / c, s cenzurním kruhovým razítkem útvaru. * K. u. K. INF. REG. Nr. 100 * V ERS. KOMP. / Zensuriert. Poměrně vzácný výskyt cenzurního razítka ! Na celistvosti je příchozí rámečkové razítko poštovny *TYRA*.
31
Syrena 222 Feldpostkorrespondenzkarte odeslána do Domaslovic u Hnojníku dne 15.XI.16 s kruhovým razítkem „Polní pošty“ K.u.K. ETAPPENPOSTAMT PIOTRKOW c, a kruhovým cenzurním razítkem útvaru K. u. k. Inf. Reg. Nr. 100 / I. Erzatzkompagnie / Zenzuriert. (vzácné cenzurní razítko) a cenzurním dvouřádkovým razítkem z Těšína K. u. k. Militarzensur / = Teschen. =
Pohled polní mše vojáků v poli K.u.k. Ifanterieregiment / von Steinberg No. 100. neprošlý poštou.
Lístek polní pošty odeslán s razítkem „polní pošty“ K.u.K. ETAPPENPOSTAMT PIOTRKOW c, s datem 21. VII. 17 do Vratimova a útvarovým dvouřádkovým razítkem K. u. k. Infanterieregiment Nr. 100 / II Erzatzkomp. 32
Syrena 222
Lístek odeslán do Zakopaného v Haliči dne 26.IX.18 s razítkem „polní pošty“ K.u.K. ETAPPENPOSTAMT / PIOTRKOW/c a útvarovým razítkem K. u. k. ErsBaonsKmdo des J.R. 100
Knoflík uniformy pěšího regimentu No. 100 Poštovní zásilky od útvaru byly posílány z pošty Těšín 1, Těšín 2, Piotrkowa s razítky Etapní pošty a dále útvar obsluhovala „Polní pošta č. 293“ a „Polní pošta č. 27“.
Zeměbranecký pluk č. 31 ( německy 31. Landwehr Infanterie-Regimenter Teschen) Zeměbranecký pěší pluk 31 (LIR 31) byl vytvořen v říjnu 1901. Jako základ pro jeho zřízení posloužily 3. polní prapor LIR 15 z Těšína a 2. polní prapor LIR 16 z Wadowic. Nově vzniklý pluk sídlil v Těšíně a skládal se ze tří polních praporů. K pluku nastupovali nováčci od doplňovacích okresních velitelství Těšín, Olomouc a Wadowice. Jeho prvním velitelem se stal plk. Alphons Gabriel. LIR 31 tvořil společně s LIR 16 Krakov 91. zeměbraneckou pěší brigádu, která byla součástí 46. zeměbranecké pěší divize.
Korespondenční lístek s maďarským textem byl odeslán do Moravské Ostravy 11. X. 1910 s razítkem polní pošty č. 5 (slabý otisk) a kruhovým útvarovým razítkem ● L E LANDSTURMARBEITEN-ABTEILUNG / Nr. 202/Lir. 31 / Teschen. 33
Syrena 222
Po vypuknutí 1. světové války byla divize nasazena v rámci I. sboru na ruské frontě. Uvedená divize, vedená podmaršálkem Karlem Nastoupilem, byla nasazena do bojů v Haliči. Nacházela se na levém křídle I. sboru 1. armády generála jezdectva Viktora Dankla a jejím protivníkem byly jednotky ruské 9. armády, se kterými koncem srpna 1914 svedla bitvu u Krasniku. Vícejazyčná dopisnice s provizorními razítky pro odeslání vojenské pošty (feldpost) zaslána do Nového Jičína počátkem I. světové války 1. IX. 1914 z Těšína s denním razítkem pošty TESCHEN 1 / CIESZYN 1, rozl. b. Kruhové útvarové razítko ve fialové barvě je opatřeno textem Kasernkomando des k. k. Landwehrinfanterieregiments * TESCHEN Lir. 31.
Vánoční vícejazyčná FELDPOSTKARTE zaslána od útvaru do Vítkovic s kruhovým razítkem polní pošty K.u.K. FELDPOSTAMT / 52 bez rozlišení s datem 31. XII. 1915 a dvěma útvarovými řádkovými razítky K. k. Lir. Teschen Nr. 31 a 8. Feldkompanie
Po průlomu u Gorlice se v květnu 1915 zapojila do všeobecného útoku rakouskouherské armády a na pravém křídle 1. armády bojovala u Opatówa, Sandomierze, Tarlówa a Lwowa. Poté se přesunula na levé křídlo téže armády a postupovala na Chōlm, Sokal a k řece Bug. V srpnu a září 1915 se zapojila do ofenzívy na Volyni, o měsíc později obsadila Koryto a poté se zastavila u Dubna. Počátkem léta 1916 byla při Brusilově ofenzívě donucena ustupovat na styku mezi 4. a 2. armádou v rámci německého XXII. sboru. Během červnového a červencového ústupu bojovala o Krasnoje, u Styru, Tarnawky, Ostrowa, Plaszewky, Peremylu, Lipy, Beresteczka a Brodů, 34
Syrena 222
kde přešla do obrany. Na pasivním úseku fronty setrvala až do uzavření brestlitevského míru. V březnu 1918 se přesunula na italské válčiště, kde byla zařazena do armádní skupiny gen. Boroeviće. V letních měsících bojovala v rámci XVI. sboru na Piavě. Koncem října ustoupila k Livenze a Tagliamentu. Bojovou činnost ukončila počátkem listopadu při posledních obranných bojích Sočské armády generála Wurma.
Litografická pohlednice s vojákem v uniformě a symboly 31. pěšího pluku z Těšína. Organizace zeměbraneckého pěšího pluku č. 31 v roce 1914: Štáb pluku: Těšín 1. prapor: Těšín 2. prapor: Těšín 3. prapor: Lublaň (Polsko) Náhradní prapor: Těšín Velitelé pěšího pluku od založení: 1901 ÷ 1903 - plk. Alphons Gabriel 1903 ÷ 1904 - płk. Eduard Urbanitzky 1905 ÷ 1909 - płk. Karl Nastopil 1910 ÷ 1913 - płk. Otto Gössmann 1914 - płk. Emil Maculan Složení pluku v roce 1914: 37% - Němci 33% - Češi 27% - Poláci Účast pluku v bojích: 1. Bitva pod Kraśnikiem, 23 ÷ 25.08.1914. 2. Lublin, 26.08. ÷ 9.09.1914. 3. Nad Wisłą a okolo Sandomierza, 5 ÷ 6.10.1914. 4. Dęblin (Iwangorod), 22 ÷ 26.10. 1914. 5. Bitva pod Krakowem, 16 ÷ 30.11.1914. 6. Bitva Limanowa-Łapanów, 15 ÷18.12.1914. 35
Syrena 222
7. Bitva nad Nidą, (z I Bryg. LP), 20 ÷ 31.12.1914. 8. Bitva pod Gorlicami, 2 ÷ 8.05.1915. 9. Bitva pod Opatowem 15 ÷ 22.05.1915. 10. Bitva pod Przemyślem, 24.05. ÷ 4.06.1915. 11. Sandomierz, 23.06.1915. 12. Rota pod Tarłowem (z I Brig. LP), 29.06. ÷ 2.07.1915. 13. Lwów, 3 ÷ 8.07.1915. 14. Chełm, 15.07. ÷ 1.08.1915. 15. Rota nad Bugiem, 19.07. ÷ 4.08.1915. 16. Směr Kowel, 19 ÷ 26.08.1915. 17. Ofenzíva na Wołyniu, 26.08. ÷ 16.09.1915. 18. Rota pod Koryto , 7 ÷ 8.10.1915. 19. Kontraofenzíva Ruská na Wolyni, 4 ÷ 15.06.1916. 20. Rota pod Krasnoje 10.06.1916. 21. Rota nad Styrem, 11 ÷ 13.06.1916. 22. Rota pod Ostrowem, 17 ÷ 19.06.1916. 23. Rota pod Plaszewką, 22 ÷ 24.06.1916. 24. Rota pod Peremylem i Lipą, 30.06. ÷ 19.07.1916. 25. Bitva pod Beresteczkiem, 20 ÷ 21.07.1916.. 26. Bitva pod Brodami, 22 ÷ 28.07.1916. 27. Rota nad Stochodem, Fronta Vých. Heeresgruppe Linsingen, 06 ÷ 07.1917. 28. Fronta Italská, (Heeresgruppe Boroevic) březen., 1918. 29. Bitva nad řekou Piavou, 15 ÷ 25.06.1918. 30. Rota nad řekou Piavou, 25.06. ÷ 15.09.1918. 31. Rota pod Livenza, 30 ÷ 31.10.1918. 32. Bitva pod Tagliamento, 1 ÷ 2.11.1918. 33. Zakočení roty pod Isonzo, 3 ÷ 4.11.1918. Uniforma vojáků útvaru byla – trávově zelená (grasgrün), Knoflíky stříbrné s označením "31".
Feldpostkarte zaslána do Čeladné 11. I. 1916 s kruhovým razítkem Polní pošty K.u.K. FELDPOST / 52 bez rozlišení, a útvarovým jednořádkovým razítkem K. k. Landw. Int. Reg. Teschen Nr. 31 36
Syrena 222
Pohlednice představuje kasárna pěšího pluku územní ochrany (31. pluk Landwehru) na Posádkové ulici. Byly vedle pěchotních kasáren, ale byla to jiná, samostatná vojenská instituce. Skládaly se ze dvou částí: z horní na Posádkové ulici a z dolní na tzv. Sokolovicích (dnes ul. I. Kraszewského). Pohlednice představuje kasárna územní ochrany na Sokolovicích. V prvním objektu bylo velitelství 31. pluku územní ochrany (Landwehr) zorga-nizované v roce 1901. Dále tam byly kanceláře, velitelství a důstojnické kasino. Ve druhém objektu byla mimo jiné i tělocvična.
Fotografie vojáků regimentu
37
Syrena 222 zaslána do Opavy s kruhovým razítkem Polní pošty K.u.K. FELDPOSTAMT / 8 bez rozlišení s datem 26. I. 1916 a dvouřádkovým útvarovým razítkem K. k. Ldst. J. Regt. Teschen Nr. 31 / 8. Feldkompagnie
Pohlednice představuje pohled do důstojnického kasina 31. pluku územní ochrany. Dnes je to aula Střední zemědělské školy, která budovu zdědila po zemědělských školách, které v objektu sídlily od roku 1922.
Dopis (Feldpostbrief) odeslán do Velkých Kunčic polní poštou s razítkem K.u.K. FELDPOSTAMT / 52 rozl. b. 38
Syrena 222
Pohlednice vojáka zaslána jako Feldpost s útvarovým razítkem K. K. Ldst. – Marsch Komp. 24/31 s razítkem polní pošty K.u.K. ETAPPENPOSTAMT / 328 s datem 13. IV. 16.
Fotografie vojáka zaslána s útvarovým razítkem K. k. Landsturm – Inft. – Regt. Nr. 31. s útvarovým razítkem K.u.K. FELDPOSTAMT / 296 / a s datem 26.II.17. Zeměbranecký pluk č. 31 obsluhovala Polní pošta – FELDPOSTAMT č. 5, č. 6, č. 52 s rozlišením, bez, a, a b, 287 s rozlišením a a c, Polní pošta č. 296 s rozlišením bez, a, a b, polní pošta č. 328 39
Syrena 222 Použitá literatura: Cieszyn, Český Těšín na starých pohlednicích a fotografiích – Wart – 1999 Těšínské události 19 – 21 století, vydalo – Ducatus Teschinensis. o. s. "Osterreich - Ungarns Letzter - Krieg 1914-1918". Stempel-Handbuch der k. u. k. Feldpost in "Osterreich – Ungarn 1914-1918. T. Nowakowski "Armia Austro-Węgierska". John Dixon-Nuttal: " The Austro-Hungarian Army 1914-1918, For Collectors of Its Postal Items" Easthourne 1990-1993, Great Britain. Andrzej Zaręba " Los piechura w Wielkiej Wojnie w Galicji 1914-1918. Prace Komisji Historii Wojskowości, Tom IV/I, Małopolska i Podhale w latach Wielkiej Wojny 1914-1918. Články – Slezský týdeník HORIZONT Články z internetu.
*********************************************************************************************
Informuji, že předešlá publikace
je ještě ke koupení na adrese :
[email protected]
Publikace pojednává o československo-polském sporu od ledna 1919 do srpna 1920, což je doloženo reprodukcemi 160 barevných celistvostí s razítky vojenských útvarů, které se konfliktu na Těšínsku zúčastnily. Doplněno situačními mapkami vojenských akcí a řadou zajímavých fotografií. Publikace pojednává o vojenských jednotkách, které se akce zúčastnily, jakož i o vojenských prostředcích v akci použitých (pancéřové vlaky, letadla). Formát publikace je A4, má 85 stran.
*********************************************************************************************
Máte-li přítele, filatelistu, který sbírá polské známky, upozorněte jej na náš zpravodaj S Y R E N A ! 40
