VÝTVARNÉ DÍLNY V DOMOVECH PRO SENIORY MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA VÝTVARNÉ VÝCHOVY. Bakalářská práce

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA VÝTVARNÉ VÝCHOVY

VÝTVARNÉ DÍLNY V DOMOVECH PRO SENIORY Bakalářská práce Brno 2013 Vedoucí bakalářské práce: doc. PaedDr. Hana Stehlíková Babyrádová, Ph.D. Autor práce: Bc. Lucie Řehořková

Text práce má 110 255 znaků, tj. 61 normalizovaných stran.

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

……………………………………….

Lucie Řehořková

Na tomto místě bych chtěla poděkovat doc. PaedDr. Haně Stehlíkové Babyrádové, Ph.D. za cenné rady a připomínky při zpracování této bakalářské práce. Dále děkuji za vstřícnost a poskytnutí informací paní Machulové z DPS Podpěrova.

Obsah

3.

SENIOŘI A VÝTVARNÝ PROJEV............................................... 47 3.1.

Tvůrčí schopnost ve stáří ...................................................48

ÚVOD ............................................................................................... 5

3.2.

Kreativita ve stáří ..............................................................50

1.

3.3.

Výtvarný projev ve stáří ....................................................52

STÁŘÍ ....................................................................................... 7 1.1.

Stáří a stárnutí ................................................................... 8

1.2.

Teorie stárnutí .................................................................. 11

4.1.

Zásady práce se seniory v rámci výtvarné dílny ................55

1.3. Proces stárnutí ................................................................. 14 1.3.1. Periodizace s1.3.1. Periodizace stáří ..................... 18 1.3.2. Podoby stárnutí ....................................................... 21

4.2.

Výtvarná dílna ...................................................................57

4.3.

Funkce, cíle a smysl výtvarných dílen ................................59

1.4.

4.4. Principy práce ve výtvarné dílně .......................................61 4.4.1. Téma dílny ................................................................62

4.

Gerontologie, gerontopedagogika, geriatrie ................... 22

1.5. Sociologie stáří ................................................................. 24 1.5.1. Gerontosociologie ................................................... 26 1.6.

Základní principy vztahující se ke stáří ............................. 27

1.7.

Seniorská populace .......................................................... 30

1.8. Prostředí a komunita vstřícná ke stáří ............................. 32 1.8.1. Postavení seniorů v České republice ....................... 33 2.

ÚSTAVNÍ PÉČE A VOLNOČASOVÉ AKTIVITY ............................ 35 2.1.

Stručný vývoj, druhy ústavní péče .................................... 35

2.2.

Sociální služby pro seniory ............................................... 37

2.3.

Formy volnočasových aktivit v domovech pro seniory ..... 40

2.4.

Význam volnočasových aktivit v post-produktivním věku 44

5.

VÝTVARNÉ DÍLNY V DOMOVECH PRO SENIORY..................... 54

4.5.

Spojení arteterapie a výtvarné dílny .................................65

4.6.

Nová média .......................................................................68

REALIZACE VÝTVARNÉ DÍLNY ................................................ 70 5.1.

Pohádkoví vypravěči .........................................................70

5.2.

Grafika - jaro .....................................................................77

ZÁVĚR ........................................................................................... 83 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ...................................................... 85 ZDROJE FOTOGRAFIÍ ...................................................................... 90

4

ÚVOD Stárnutí populace je aktuální celosvětovou problematikou. Zájem o tuto otázku je opodstatněný a důležitý v tom smyslu, že to, jak se budeme chovat k seniorské části populace, se odrazí v budoucnu na nás. Svojí snahou můžeme zlepšit podmínky, ve kterých v současnosti senioři žijí a udělat kroky, které i nám pomohou prožít spokojené stáří. Lidé mají proti stáří mnoho neopodstatněných předsudků a očekávání, které vytváří nepravdivé mýty o seniorech. Jsou to však v mnoha případech vitální lidé se zkušenostmi, které my nemáme. Stáří je etapou života, ve kterém člověk mnohé ztrácí, dochází k pocitu izolovanosti a může se cítit osamělý. Mění se sociální role, status a člověk se stává závislým na svém okolí. Je velmi důležité, aby se senioři vyrovnali se svojí situací. Vyrovnat se se stářím mohou díky aktivnímu způsobu života, ať už díky svým vlastním zájmům nebo tvorbou ve výtvarné dílně. Bakalářská práce pojednává o výtvarné dílně v domovech pro seniory jako o formě volnočasové aktivity. Práce má teoretický charakter a klade si za cíl vytvořit celek zahrnující dostupné informace o cílové skupině a její intervenci v rámci výtvarných dílen. První část se zabývá definováním pojmů stáří, stárnutí a ostatními pojmy a teoriemi se stářím spojenými. Zabývá se též seniorskou populací a jejím postavením v České republice.

5

V druhé kapitole se práce věnuje ústavní péči a volnočasovým aktivitám v rámci zařízení. Popisuje vývoj ústavní péče a druhy jednotlivých zařízení. Součástí této kapitoly jsou také podkapitoly o formách volnočasových aktivit a jejich významu pro klienty. Čistě výtvarným projevem seniorů se zabývá kapitola třetí. Zaměřuje se na tři oblasti, kterými jsou tvůrčí schopnost, kreativita a výtvarný projev ve stáří. Velkou část bakalářské práce tvoří kapitola čtvrtá - Výtvarné dílny v domovech pro seniory. Věnuje se zásadám práce se seniory, které by měl mít na paměti každý volnočasový pedagog. Dále řeší otázku výtvarné dílny, její smysl, funkce a cíle, principy a téma. Její součástí jsou také podkapitoly o arteterapii a nových médiích, které jsou v dnešní době velmi populární. Závěrem je práce doplněna o dvě dílny z vlastní praxe, ve kterých jsou popsány myšlenky a fáze dílen.

6

1. STÁŘÍ Stáří neboli involuce je nedílnou součástí lidského života. Každý z nás se na ně dívá jinak, někdo s obavami před blížící se smrtí, někdo jako na etapu, ve které si bude moci zaslouženě odpočinout po celoživotní práci a úsilí. Pro začátek uvedeme definici procesu stárnutí vymezená podle Zdeňka Hrůzy: „Stárnutí je souhrn procesů probíhajících s časem, které mají zpravidla nevratný charakter a které nakonec vedou k smrti.“ (Hrůza, 1966, s. 7) Charakteristickým jevem tohoto životního období je snížení vitality, díky kterému je jedinec více náchylný na různé choroby. Úbytek odolnosti lidského organismu je nejzávažnější změnou vznikající v důsledku procesu stárnutí. Čeledová, Čevela a Kalvach ve své knize Sociální gerontologie: Úvod do problematiky definují stáří takto: „Stáří je obecné označení pozdní fází ontogeneze. Jde o poslední vývojovou etapu, která uzavírá, završuje lidský život. Souhrnně jde o projev a důsledek involučních změn funkčních i morfologických, probíhajících druhově specifickou rychlostí s výraznou interindividuální variabilitou a vedoucí k typickému obrazu označovanému jako fenotyp stáří.“ (Čeledová, Čevela, Kalvach, 2012) Staří s sebou nese mnohé radosti, ale i strasti. Můžeme ho prožít s našimi milovanými, dětmi, vnoučaty anebo kamarády. Ne každý senior však žije svoji závěrečnou etapu života podle svých představ ke své spokojenosti.

7

Stáří je smutné, ne proto, že přestávají všechny radosti, ale proto, že přestává naděje. JEAN PAUL

Tento citát nás může vést k zamyšlení, že mnoho seniorů právě tuto naději postrádá, zvláště pak těch, kteří žijí sami. Důležitá je kvalita prožívaného a smysl života samotného – potom je naděje vždy. Smysl života může být alespoň částečně dosažen životem v takovém prostředí, ve kterém se staří lidé cítí šťastně, spokojeně a tudíž dává „chuť žít“.

1.1. Stáří a stárnutí Stárnutí je nevyhnutelné a neodvratitelné. Čeká každého z nás. Stáří je pojmem obecným, který se váže k závěrečné etapě lidského života, Pavel Mühlpachr tvrdí, že: „Je důsledkem s projevem geneticky podmíněných evolučních procesů modifikovaných dalšími faktory (především chorobami, životním způsobem a životními podmínkami) a je spojeno s řadou významných změn sociálních (osamostatnění dětí, penzionování a jiné změny sociálních rolí).“ (Mühlpachr, 2004, s. 18) Stárnutí je procesem probíhajícím celý život. Přirozené stárnutí s sebou nese mnoho změn, které jsou výraznější mezi 40. – 50. roky života. Velký podíl na těchto změnách se odvíjí na náročnosti života v daném prostředí jedince.

8

Se stářím se dochází též přirozeně k fyziologickým změnám, projevujících se na vzhledu starého člověka. Celková kondice a vzezření ve stáří jsou ovlivněny mnoha fakty. A to hlavně biologicky podmíněnou involucí, jež do velké míry závisí na genetické výbavě. Znát je též na fyzickém vzhledu také dopad chorob a úrazů, které během života vznikly a adaptační reakce na ně. Neméně důležitým faktorem je také životní styl, stravovací návyky, psychická a fyzická aktivita či pasivita. Výrazný podíl nese vliv okolního prostředí, které zahrnuje roli seniora ve společnosti. Za vším stojí v pozadí psychický stav, který je významným prvkem v lidském životě. (Čeledová, Čevela, Kalvach, 2012) „Z hlediska úspěšného stárnutí a odhadu budoucí podoby stáří je důležité, že kromě biologické involuce jsou ostatní faktory pozitivně ovlivnitelné a intervenovatelné.“ (Čeledová, Čevela, Kalvach, 2012, s. 20) Stáří může být vymezeno z několika pohledů na tuto problematiku. Lze je dělit na biologické, sociální a kalendářní. Biologickým stářím se rozumí domnělé pojmenování určitých regresivních fyzických změn jako jsou např. změny regulačních a adaptačních mechanismů, pokles funkční zdatnosti a další. Tyto změny bývají většinou ovlivněny změnami vycházejícími z onemocnění, která se četně objevují u lidí staršího věku (např. skleróza, Parkinsonova nemoc atd.). (Mühlpachr, 2004) Pojem biologické stáří však není využíván, protože je velmi těžké hodnotit lidi totožného věku, kteří se zásadně odlišují mírou fyziologických změn a funkční dovedností. Původ stárnutí a stáří není dostatečně objasněn. Existuje mnoho hypotéz, které se snaží tento proces vysvětlit. Jeden z přístupů je epidemiologický, kterým Pavel Mühlpachr říká, že „... stárnutí a umírání jsou děje především nahodilé – vykazují výraznou variabilitu a

9

jsou podmíněny především vnějšími a chorobnými vlivy; přirozená, smrt stářím neexistuje, smrt je pouze jako nehoda; v optimálních podmínkách může být život dlouhý.“ (Mühlpachr, 2004, s. 19) Druhým přístupem je gerontologické stanovisko: „...stárnutí a umírání jsou procesy svou povahou zákonité; vykazují druhovou specifičnost a blízkost u dvojčat; přirozená smrt stářím existuje; ani v optimálních podmínkách se život neprodlouží nad jistou hranici, k níž se již blížíme, nedojde-li k ovlivnění genetickými informacemi.“ (Mühlpachr, 2004, s. 19) Jiným pojímáním stáří je stáří sociální, které je vymezeno splněním určitých podmínek. Kritériem je dosažení věku, ve kterém má jedinec nárok na odchod do starobního důchodu. Sociální stáří je změnou způsobu života, rolí v něm a jinou formou ekonomického zajištění. Je na ně pohlíženo jako na zásadní sociální změnu. Na základě sociálního stáří můžeme mluvit také o sociální periodizaci života, jenž ho rozčleňuje do tří tzv. věků. Věk před produktivní, období dětství a mládí. Produktivní období dospělosti je věkem druhým, post produktivní období věkem třetím. Kalendářní neboli chronologické stáří se také váže ke změnám vzniklým v procesu změn stárnutí, oproti předchozím se váže k určitému datu. Stává se platným při dosažení určitého věku, v kterém se zpravidla vyskytují involuční změny. Bývá prosazováno také demografické hledisko, to znamená, že čím je v populaci početně více obyvatel, tím je vyšší hranice stáří. Podle tohoto směru mohou být senioři děleni na mladé seniory (65 – 74 let), staré seniory (75 – 84 let) a velmi staré seniory (85 a více let). „V hospodářsky vyspělých státech se v souvislosti se stárnutím populace, prodlužováním života ve stáří,

10

poklesem kardiovaskulární morbidity ve středním věku a zlepšováním funkční zdatnosti seniorů hranice posouvá hranice stáří k věku 65 let.“ (Mühlpachr, 2005, s. 17) Se seniorským věkem je neodmyslitelně spjat pojem dlouhověkost. Označuje člověka vysokého věku (90 a více let). Pouze velmi malá část populace dosáhne tak úctyhodného věku. Jejich počet vzrůstá a to díky lepší životné úrovni, pokroku v oblasti medicíny a snížená tělesných nároků na jedince. (Mühlpachr, 2004) Souhrn charakteristických projevů stárnutí bývá někdy nazýván nelichotivým až hanlivým pojmem senilita. Toto označení ale není výstižné pro zmiňovanou oblast. Mezi projevy senility se řadí snížení duševních funkcí, celkový pokles duševních a fyzických sil a výrazné změny ve vystupování. (Ort, 2004)

1.2. Teorie stárnutí Na světě neexistuje žádný živý organismus, na který by se nevztahoval proces stárnutí. Nesmrtelnost se stala snem a lidé ji začali nějak ztvárňovat anebo se snažili aspoň svůj život prodloužit. Nakonec se tato nesplnitelná vlastnost stala vlastní pouze bytostem nadpřirozeným (bohové, pohádkové postavy).

11

Teorii stárnutí můžeme rozdělit do dvou kategorií. První z nich je nazývána jako stochastické teorie, která je spojena s opotřebením organismu a náhodnými změnami. To znamená, že stárnutí těla je náhodné, souvisí však s věkem a časem, postupně se objevují stále nová poškození, poruchy a selhávají části organismu. Oproti ní nestochastické teorie – zastává stanovisko, že stárnutí je zásadně ovlivněno genetickou výbavou, tudíž že má každý jedinec předem určeno, jak bude stárnout, protože je naprogramován. (Čevela, Čeledová, Kalvach, 2012) Stáří je proces vlastní pouze lidem, jen malá část zvířat v přírodě, respektive v přirozeném prostředí dosáhne takového věku, který by jim přinesl některé problémy spojené se stářím. Mnoho zvířat oproti člověku dokáže po splnění svého poslání na Zemi (např. po páření) rychle „vypnout“ organismus. Nejsou známy příčiny (mechanismy), které spouští stárnutí. Bylo však vytvořeno mnoho teorií a hypotéz. Jednou z nich je teorie rychlosti života - přišel s ní roku 1928 R. Pearl, který tvrdí, že „délka života závisí na rychlosti, s jakou organismy vydávají energii.“ (Mühlpachr, 2004, s. 27) Jako další můžeme uvést teorii opotřebení – dochází k hromadnému poškození těch částí organismu, které jsou nenahraditelné a životně důležité pro funkci. Zcela odlišnou je pak teorie mutační – tělesné mutace DNA a další defekty stojí za zánikem a poškození buněk, poté orgánu a posléze celého organismu. Oproti tomu genetická teorie říká, že pro každý živočišný druh je typická určitá délka života, u dvojčat je pak podobná vrozená a zděděná genetická výbava, která je nebo není odolná vůči chorobám. Jedna z dalších teorii se zaměřuje na existenci genů dlouhověkosti nebo naopak progerie, tzn. člověk má 12

genetickou dispozici a pravděpodobnost dožití přibližně z 35%, zbylých 65% může každý jedinec ovlivnit, je to jeho životem (prostředí, životní styl, choroba, úrazy). (Čevela, Čeledová, Kalvach, 2012) Existuje mnoho dalších teorií, jež není nutné v práci zmiňovat. Na závěr si uvedeme poslední z nich a tou je Lipofuscinová teorie, která se skládá ze čtyř kritérií, které vytyčil B. Stehler v roce 1977. Podle nich pak lze odhadnout, zda jsou monitorované jevy základním důvodem stárnutí. Kritérii jsou: škodlivost, vnitřnost, univerzálnost a progresivnost. Je známo mnoho faktorů, které ovlivňují délku lidského života. Více lidí dožívající se velmi vysokého věku (tzv. dlouhověkost) žije ve vysokohorských oblastech. „...v populaci lidí, kteří žijí v nadmořské výšce 700 m, se věku 90 let dožívá 13 lidí z 10 000, v nadmořské výšce 1 000 m je to již 18 lidí a v nadmořské výšce 2 000 m se dožívá tohoto věku 24 lidí z 10 000.“ (Mühlpachr, 2004, s. 28) Dalším důležitým faktorem dlouhověkosti je skladba stravy. Složení potravy nemá zásadní vliv na prodloužení života. Problémem je však nadváha, která se v dnešní době týká velkého procenta lidské populace. Z různých šetření vyplývá, že nadváha nepříznivě působí na lidský organismus a zkracuje délku života až o 15 let či více. Někdy bývá spojována tělesná aktivita s vysokým věkem, kdo má více tělesné aktivity, žije déle. Žádný výzkum však spojitost mezi tělesnou aktivitou a délkou života nepotvrdil.

13

1.3. Proces stárnutí Postupné evoluční změny neboli stárnutí (jiným slovem gerontogeneze) probíhá prakticky už od narození. V průběhu tohoto procesu se zvyšuje pravděpodobnost výskytu některé degenerativní choroby. Výrazněji se tyto změny začínají projevovat po 40. roce života. Stárnutí je procesem individuálním, každý jedinec stárne rozdílnou rychlostí. Vše je podmíněno nejen odlišnou genetickou výbavou, ale i prostředím, podmínkami a stylem, kterým jedinec žije. Jedná se o nesynchronizovaný proces, který se odvíjí od zatěžování, stimulování a poškozování (choroby) organismu a zasahuje jeho odlišné funkce a struktury. Stárnutí lze rozdělit na tři skupiny, kterými jsou biologická, tělesná a duševní involuce. Biologická involuce se prakticky ovlivnit nedá, odvíjí se od individuálních genetických dispozic. Omezením a upravením celoživotního příjmu potravy se dá z malé části u některých jedinců zmírnit. Ve stáří je nutné používat léky neboli geriatrika, které mají příznivě působit na organismus. Nepozastavují však proces stárnutí, pouze dodávají látky, které v těle seniorů chybí. Jsou jimi různé druhy vitamínů, hormonů, minerálů, stopových prvků a dalších. Dále geriatrika příznivě působí na zlepšení činnosti některých tkání, prokrvení, správnou činnost nervového systému a další. Žádný z těchto léků však není schopen přímo působit na proces stárnutí. (Mühlpachr, 2004) Tělesná involuce nabírá zřetelněji rychlejší tempo po 60. roce života. Křehkost kostí je větší, čím je častější odpočinek na lůžku, který i mimo to vede k úbytku svalů a úbytku reflexů. Právě reflexy regulují krevní tlak a při jejich špatné, či minimální funkci může vést nehybnost pacienta až k depresivním stavům. 14

Charakteristický je úbytek funkčních tkání, jenž bývají kompenzovány vazivem, které se však stává pouhou výplní a původní funkci nedokáže nahradit. Se zvyšujícím se věkem se stupňuje počet seniorů, kteří jsou omezeni různými chorobami (nejčastěji srdečnými, poruchy opěrného aparátu anebo s vysokým krevním tlakem). Po sedmdesátém roce života se hojně vyskytuje tzv. polymorbidita neboli onemocnění současně více než jednou chronickou nemocí.1 Pro tělo je velmi těžký proces regenerace, zlomeniny se kvůli nedostatku vápníku špatně hojí (po 80. roce života se už nezahojí). Úrazy se stává častěji než dříve příčinami vleklých nemocí či smrti. Stárnutí je celoživotní součástí vývoje organismu, je procesem individuálním a asynchronním, to znamená, že dílčí funkce a systémy organismu stárnou nestejnoměrně. Odlišení duševní involuce od přirozeného duševního vývoje a přirozených psychických změn daných věkem je složité. Duševní stárnutí je ovlivněné biologickým věkem mozku a celého těla s ohledem na další společenské faktory, kterými jsou změna vzhledu a další společenské faktory, které život přináší a se kterými se jedinec musí psychicky nějakým způsobem vyrovnat. Duševní aktivita seniorů je zpomalena, motivace je slabá, situace je méně zajímají, ale i přes to je zvýšeně opatrný. Z přirozeného žebříčku hodnot je pro ně mnohem více důležitější přesnost než rychlost. Podle Neugartenové (1968, s. 112) se jedná o tak zvaný kohortův efekt, že pokud jsou současní lidé seniorského věku ve většině věcí pomalejší oproti lidem věku středního, může to být i důsledek odlišně výchovy. Tím pádem u těchto lidí byl i jiný

1

Podle řazení Vítkové patří „chronické onemocnění do skupiny tělesných postižení, pro něž je charakteristický jejich

dlouhodobý a nepříznivý vliv na celou osobnost člověka“ (Vítková 1998, s. 34).

15

psychický vývoj a přijali odlišný názor na stáří než dnešní lidé středního věku života. V některých složkách života se ve stáří inteligence prudce zhoršuje. Duševní involuce je jakýmsi postupným psychickým rozpadem osobnosti. Staří lidé se přesouvají na jiné pozice, mizí některé z jejich vztahů, ať už k osobám anebo k činnostem, které rádi provozovali v mladším věku. Mizí také jejich dřívější hodnoty, ideály a cíle. Psychika se pomalu degraduje a blíží se k dětskému věku a podle toho řeší také své problémy – primitivněji. Typickým rysem seniorů je také snížení zájmu a okolní svět a otupělost vůči němu. Se stářím je spojený velmi častý výskyt některých psychických nemocí jako např. Alzheimerova choroba a jiné neurózy či deprese, které mají zásadní vliv na život jedince.

16

(2) stáří

17

1.3.1. Periodizace stáří Periodizace není striktní, počítá s variabilitou předností jedinců. Přesné věkové ohraničení začátku stáří je problémem. Definice stáří, jak již bylo řečeno, není ohraničeno výhradně biologickým věkem. Společenská dohoda určila legislativně hranici seniorského věku mezi 60. - 65. rokem. Sociologické výzkumy ale dokazují, že mladí lidé považují stáří za proces vznikající již o několik let dříve oproti zákonodárnému vymezení. (Ort, 2004) Oproti mladé generaci lidé starší 50 let vnímají o něco později a to okolo 67. roku života. (Rabušic, 1995). Legislativně je tzv. odchod do důchodu určen podle roku narození a pohlaví. Hraničním rokem je rok 1936. Muži narození před tímto rokem odchází do důchodu v 60 ti letech a ženy v závislosti na počtu vychovaných dětí a to mezi 53 - 57 rokem života. Lidé narození po roce 1939 až do roku 1977 pak odcházejí do důchodu v závislosti na důchodové tabulce a to mezi 57 - 67 roky (u žen stále zůstává pravidlem dřívější odchod v závislosti na počtu dětí). Lidé narození po roce 1977 půjdou do důchodu mezi 67

-

68

rokem,

přičemž

u

žen

už

není

brán

ohled

na

počet

vychovaných

dětí.

(http://duchodovareforma.mpsv.cz/cs/59) Na začátku seniorského věku můžeme mluvit o počínajícím stáří = mladí senioři - lidé jsou do této skupiny zařazeni po odchodu ze zaměstnání, kdy vstoupí do „důchodu“ již ve zmíněných 60-65 letech. Typickou vlastností této skupiny je chuť ke stálé zaměstnanosti, zájem o pracovní uplatnění nebo volnočasové aktivity. V rámci volnočasových aktivit se senioři zajímají o to, na co jim dříve nezbýval čas,

18

jsou velmi aktivní v rodinném kruhu, jsou oporou pro staré rodiče, děti anebo vnoučata. Často se také seberealizují ve spolcích. Tato etapa končí 74. rokem. Následující etapou je vlastní stáří = staří senioři. Tato skupina je věkově vymezena mezi 75 - 84/89 lety. Obvykle se objevují zdravotní komplikace, a proto vzrůstá potřeba rehabilitačních a nápravných cvičebních programů. Na všechny činnosti je potřeba více času a také energie. Potřeba odpočinku po činnosti je mnohem větší, než tomu bylo dříve. Se stářím je neodmyslitelně také spjata otázka dlouhověkosti. Jsou to velmi staří senioři - počátek tohoto období je mezi 85/90 lety a trvá až do smrti. Ve všech sférách narůstá počet problémů, většina seniorů je závislá na podpoře druhých, potřebují péči a podporu. (Mühlpachr, 2004) Dlouhověkost bývá též spojována s maximální délkou života, která je ovlivněna geneticky a druhově. Člověk se může maximálně dožít věku 115-120 let. Tento velmi vysoký věk je však ojedinělým jevem. Pravděpodobnost dožití se věku více než 110 let je takřka nulová. Z průzkumů ve vyspělých zemích jsou známy informace, že na jeden milion připadá přibližně 10 lidí starších věku 100 let. Jedinec, který se dosáhne věku více než 100 let se nazývá centenarian. (Ort, 2004) Vše nasvědčuje tomu, že lidé se budou dožívat vyššího a vyššího věku. S dlouhověkou společností bude nutné nejen přehodnocení a pozměnit kategorie, na které se dělí starší populace, ale také změna v přístupu k ní. Je třeba brát ohled zejména na: dlouhověkost, souhrn schopností individuálních i sociálních, heterogennost seniorské populace a to vše spolu s osobitým postojem ke každému starému člověku. (Čeledová, Čevela, Kalvach, 2012)

19

Stanovení dolní hranice stáří se potýká s různými vymezeními a kladnými či zápornými dodatky k nim. Podle Orta je třeba se věnovat vymezení z několika pohledů na problematiku: „Vedle hlediska demografického, legislativně-sociálního, biodromálního a medicinsko -gerontologického je třeba brát v úvahu pojetí psychologicko-sociologické. I když stále neexistuje obecně přijatelná exaktní definice stáří, pomocnou berličkou je tu vždy věková charakteristika, jako by vše bylo dáno automaticky datem narození.“ (Ort, 2004, s. 33) Ort také poukazuje na to, že stáří bývá mylně spojováno již se zmíněným legitimním požadavkem na tzv. starobní důchod neboli penzi. Od toho pak bývají senioři také nazýváni penzisty. Vzniklým nárokem na penzi vzniká také všeobecná domněnka, že senioři jsou na konci své pouti, mnoho lidí si však neuvědomuje, že je ještě čeká značný úsek života, který by měl být nejlépe plnohodnotný anebo alespoň uspokojující. (Ort, 2004) Podle Čeledové, Čeveli a Kalvacha je však mnohem důležitější než věk funkční stav organismu. Podle této teorie můžeme dělit seniory na: prvotřídní (dokáží podat extrémní výkon i ve velmi vysokém věku); zdatné (dokáží žít bez problémů v náročném prostředí) samostatné (vše zvládají sami, mají však menší rezervy, mohou se dostávat při těžších situacích do problémů); křehké (dá se říct, že vše zvládají), ale potřebují neustále dostupnou tísňovou péči), závislé (špatné fyzické zdraví, nutná trvalá pomoc jiné osoby, která je ošetřuje); plně závislé (špatný fyzický stav doprovází psychické problémy jako např. demence, nutná stálá ohleduplná péče); umírající (těžce nemocní a umírající lidé, kteří potřebují komplexní péči).

20

Existuje však mnoho seniorů, jejichž ať už fyzický nebo psychický stav neodpovídá seniorskému věku. Tito lidé jsou schopni extrémních výkonů, kterých nedokáže někdo dosáhnout ani během svého života například v mládí. Jsou to ti senioři, kteří mají neobyčejný podíl na společenském životě, mohou být stále v pracovním procesu, čímž boří tradiční představy o seniorech a jejich schopnostech. (Čeledová, Čevela a Kalvach, 2012)

1.3.1. Podoby stárnutí Stáří a stárnutí může mít tři podoby. Může být úspěšným stárnutím a zdravým (aktivní) stářím. To znamená, že zdravotní, psychický stav i ekonomické zabezpečení jedince odpovídají požadavkům prostředí a sociální situaci. Tím se naplňuje spokojenost, seberealizace jedince, který se ve vstřícném prostředí s nabídkou aktivit dokáže seberealizovat bez minimální potřeby podpůrných služeb. Stárnutí a stáří může být také obvyklé, kdy jsou zdravotní, psychický a ekonomický stav jedince v nerovnováze. Dopadem této nevyváženosti v životě jedince je nedostatečná spokojenost. Často se také mluví o patologickém stárnutí, kdy je funkční a zdravotní stav, spokojenost, seberealizace atd. jsou na mnohem horší úrovni než u ostatních vrstevníků. Choroby jsou závažnější a přicházejí dříve. Jedinec se minimálně přizpůsobuje, rezignuje, dochází k sociálnímu vyloučení a k úbytku soběstačnosti. Často člověk, který se dostane do této fáze, žije v chudobě. Na patologické stáří má vliv

21

nejenom involuce (zánik), ale ve velké míře zdravotní stav, emocionálně náročné situace, prostředí (náročné x vstřícné), finanční zdroje a další. (Mühlpachr, 2004)

1.4. Gerontologie, gerontopedagogika, geriatrie Stáří bylo vždy na poli zájmu lidí, kteří na ně pohlíželi hlavně pomocí filozofických přístupů a samozřejmě prostřednictvím lékařství. „Gerontopedagogika jako nedílná součást gerontologie se vymezila jako subdisciplína teprve v nedávné době (konec 20. století), a tudíž historické počátky této subdisciplíny jsou identické s počátky gerontologie.“ (Mühlpachr, 2004, s. 7) Gerontologie je mezioborovou, soubornou, sjednocující přírodní vědou zkoumající otázky stáří a stárnutí. Vypracovává komplexní vědecký koncept zdravého stáří a stárnutí, který se uskutečňuje formou péče o seniorskou populaci. Tento koncept vzniká na základě bádání o zákonitostech, mechanismech a projevech stárnutí. Problematika stáří a stárnutí se týká mnoha aspektů, ať už biologických, lékařských, sociálních anebo demografických. Je tomu pouze pár desetiletí, co se k těmto vědám připojily též vědy pedagogické a jejich aspekty: pedagogika, andragogika, speciální pedagogika. Právě tyto tři pedagogické směry dohromady tvoří nově vzniklou gerontopedagogiku. (Mühlpachr, 2004) Gerontologii lze rozdělit na tři skupiny. První z nich je biologická gerontologie, někdy též nazývaná jako gerontologie teoretická nebo experimentální. Zabývá se zásadním problémem -z jakého důvodu a

22

jakým způsobem živočichové stárnou. Výzkum se v dnešní době uskutečňuje převážně na základě buněk a buněčných struktur, proto je chápána jako součást biologie. Další směr nazvaný sociální gerontologie, se zabývá recipročními spojitost mezi společností a potřebami seniora od ní, ale také jak fakt, že populace stárne, ovlivňuje společnost celkově. Tento směr svádí ke spolupráci mnoho věd, kterými jsou sociologie, ekonomie, demografie, ekonomie, politologie a další. Třetím směrem je gerontologie klinická zkoumající specifika kondice seniorů a nemocí ve stáří a různými aspekty vyplývajícími z chorob. (Čeledová, Čevela, Kalvach, 2012) Součástí gerontologie je geriatrie. V rozsáhlejším pojetí je geriatrie totožná s gerontologií klinickou, v užším pojetí pak nezávislým oborem lékařství vycházejícím z lékařství vnitřního, které se zabývá mimo mnohé medicínské obory také službami sociálními. Jako samostatný obor je uznávána pouze v některých zemích a to v České republice, Irsku, Slovensku, Španělsku a Velké Británii. „Jádrem oboru není dlouhodobé ošetřovatelství, nýbrž zachování soběstačnosti a rozvoj specifického geriatrického režimu.“ (Mühlpachr, 2004, s. 11) Geriatrie je vnitřně členěná, její součástí je prvek akutní, chronický, paliativní i preventivní, klinický ale také rehabilitace, ošetřovatelství. V rámci tohoto oboru musí jít vždy o týmovou spolupráci odborníků. Senioři jsou křehkými klienty s různě geriatricky pozměněnými a atypicky probíhajícími nemocemi. „Součástí geriatrie je tzv. dlouhodobá péče (long term care), komplexní zdravotně sociální podpora nemocných s funkčně závažným chronickým zdravotním postižením (disabilitou), s ohroženou či ztracenou soběstačností.“ (Čeledová, Čevela, Kalvach, 2012, s. 65)

23

Gerontopedagogiku lze též definovat v širším a užším pojetí. V užším slova smyslu jde o pedagogický vědní obor, který se zabývá vzděláváním a výchovou seniorské populace. Vzdělávání nemusí probíhat pouze v období mládí a dospělosti, tento názor je dávno přežitý. V dnešní době je na výchovu a vzdělávání pohlíženo jako na procesy probíhající po celý život. V některých situacích lze přemítat o výchovném působení na seniory, o jejich sebevzdělávání a sebevýchově a to i v průběhu celého života a díky němu jsou ve stáří takoví „jací jsou“. Oproti tomu pojetí v širším slova smyslu definuje gerontopedagogiku jako obor poskytující komplexní péči, podporu a útěchu při uspokojování potřeb seniorů a to vše na základě zkušenosti. Vše probíhá buď v medicinské dimenzi, nebo nezávisle na ní. Je to věda multioborového charakteru zahrnující vědomosti hlavně z lékařství, sociální práce, sociologie, psychologie, andragogiky a práva. (Mühlpachr, 2004)

1.5.

Sociologie stáří Vývoj člověka je ve všech směrech ovlivněn individuálním pojímáním života a jeho dynamikou. „Stáří jako vyvrcholení a konečná fáze individuálního života je také důsledkem společnosti, v níž žil a žije. Stáří jako určitý fenomén ve společnosti je produktem společnosti a výpovědi o ní.“ (Kolesárová, Sak, 2012, s.

24

11) Abychom mohli stáří porozumět, je třeba pohlížet na celý životní cyklus, na všechny etapy prožitého života. Kvalita stáří je ovlivněná tím, jak jsme žili v dětství, mládí a dospělosti. Vliv má nejenom společnost na seniory a jejich stáří, ale také naopak - oni na společnost, na kterou působí hlavně kvalita a obsah stáří. Obecně se délka lidského života prodlužuje, tento fakt má nejen význam pro jedince samotného, ale také pro společnost. „Prodlužování střední délky života obsahuje potenciál zpětného vlivu na kvalitu společnosti na její proměnu v „dlouhověkou společnost“.“ (Kolesárová, Sak, 2012, s. 11) Lidská civilizace vzešla v průběhu evoluce z matky přírody, jejíž součástí je i dnes. Na přírodněbiologickém základu se začalo vytvářet cosi nového, jakési sociálno, které vzniklo díky spolupráci a interakci lidské rasy. Sociálnu předcházela biologická realita, poté si člověk začal uvědomovat mnohé skutečnosti, přemýšlet nad nimi a řešit je. Interakce probíhá pomocí biologického a mentálního pole. Polem biologickým se rozumí ekologie a její výraz dynamiky. Pole mentální je označení gramotné kultury, které se formuje díky novým vlivům. (Kolesárová, Sak, 2012) Jednou z největších sociologických otázek spojených se stářím je populační stárnutí. Toto velké civilizační téma je obrovským globálním problémem pro celé lidstvo. Demografové, zabývající se reprodukcí lidské populace považují společnosti za stárnoucí a předpovídají ve všech společnostech planety obrovský nárůst lidí seniorského věku. Sociologie si klade ohledně populačního stárnutí zásadní otázku - Jaký vliv má populační stárnutí na společnost a její rozvoj? (Ort, 2004) 25

1.5.1. Gerontosociologie Stárnutí a stáří bylo a je znepokojujícím jevem pro mnohé specialisty. Objasnit příčinu stárnutí je proto jedním z cílů mnoha věd a směrů, jakými jsou např. medicína, filozofie, alchymie, ale i náboženství. Můžeme říct, že tato snaha je sisyfovská. Svými teoriemi a přístupy se však tyto směry snaží člověku závěrečnou etapu života prožít spokojeně, ulehčit mu ji, objasnit některé věci a alespoň ji ne o mnoho oddálit v čase. (Kolesárová, Sak, 2012) Gerontosociologie je mladou vědou, která se zabývá otázkou stáří a stárnutí jako společenskými kategoriemi. Tyto skupiny obměňují svůj význam podle kulturních a společenských souvislostí a to v rámci své seniorské skupiny (i s jejich s vnitřními problémy), ale také v postoji k jiným kategoriím a jejich postavení v sociální sféře. Gerontosociologie přispěla gerontologii třemi generacemi teorií. První se soustřeďuje na duševní a mikro sociální (to znamená rodina, přátelé, sousedé, blízké okolí) z hlediska stárnutí. Druhá teorie pomocí vysoce významového postoje umožňuje vyznat se ve změnách společenských struktur, které mají vliv na stárnutí a společenský status seniorů. Poslední z nich objasňuje vztahy mezi okolnostmi politickými a ekonomickými. Mimo to se zaměřuje na strukturu společenské reality jedinců, na které je pohlíženo jako na aktivní v procesu utváření osobního života a jsou jakousi sociální organizací ve společnosti. (Čeledová, Čevela, Kalvach, 2012) Stárnutí a stáří provází lidstvo odjakživa, není pouze problémem současnosti, ale v dnešní době je běžnou součástí života, protože se lidský věk více a více prodlužuje. Dříve tomu bylo jinak, jen malá část populace se dožila stáří. Do konce sedmnáctého století bylo v populaci pouze jedno procento lidí starších 26

65 let. Toto číslo rostlo pomalým tempem. V devatenáctém století se přiblížilo ke čtyřem procentům, což také není mnoho. V dvacátém století však nastal prudký nárůst lidí dožívajících se seniorského věku. Je to dáno hlavně kvalitnější zdravotnickou péčí, lidé nemají přirozeného nepřítele a nejsou války, ve kterých dříve umíraly tisíce lidí. (Kolesárová, Sak, 2012)

1.6. Základní principy vztahující se ke stáří K otázkám stárnutí populace a stárnutí seniorů se váže několik principů. Jedním z nich je celoživotní přístup, který říká, že „Zdraví a kvalita života ve vyšším věku jsou do značné míry podmíněny životními podmínkami, událostmi a rozhodnutími v dětství a dospělosti, včetně životního prostředí a životního stylu.“ (Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2008, s. 13) Tím se rozumí nejenom znalost rizik typických pro určité fáze života, ale také snaha o naplnění specifických potřeb, které vznikají v různých úsecích života. Cílem celoživotního přístupu je prevence a též přijetí předběžných opatření k později vzniklým rizikům a poruchám. Tento přístup se netýká pouze zdraví, ale všech oblastí spojené s životem (jako např. vzdělávání, bydlení, hmotné zabezpečení atd.) Ač se to na první pohled nemusí zdát, velmi důležitým faktem je pro seniory partnerství mezi vládou a samosprávou. Tato spolupráce je pro seniora strategická, obě samosprávy, jak místní, tak regionální má zásadní vliv na kvalitní a dostupnou dopravu. Ta nabízí možnost individuálního pohybu za každodenními

27

potřebami jako je např. návštěva lékaře anebo denní náplň v podobě volnočasové aktivity. Tím doprava přispívá ke kvalitnímu a komfortnějšímu životu. Dalším velmi důležitým principem jsou vztahy s mladší částí populace, tedy mezigenerační vztahy a též jejich soudržnost. Všechny generace jsou neodmyslitelně spjaty a jedna je závislá na druhé. Funguje mezi nimi předávání zkušeností a hodnot. Tento dialog, nejen v rodině, ale i v pracovním prostředí je ukazatelem sociální soudržnosti a ekonomického rozvoje. Toto pozitivum by proto mělo být podporováno ze všech stran. Společnost by také měla vycházet z toho, že ne všichni jedinci jsou zdraví. Měla by poskytovat speciální péči znevýhodněným a zranitelným osobám. Pokud se nebudeme těmto osobám, ať už s jakýmkoliv fyzickým či psychickým postiženým a nemocným, sociálně znevýhodněným, věnovat, hrozí jim sociální vyloučení ze společnosti. S velkým rozmachem genderových studií tzv. genderový přístup, který se soustředí na ženy a jejich větší zastoupení, než mužů, v seniorské populaci. U žen je větší pravděpodobnost ztráty partnera (ovdovění) než jejich partneři a s tím je také spojeno mnohonásobně vyšší nebezpečí chudoby. Rozdílné jsou jejich potřeby a zdravotní rizika. Z těchto, ale i dalších důvodů by měl být přístup v životě a tím výrazněji ve stáří, mezigenderově vyrovnaný. Také politika, jako v mnoha jiných oblastech, se seniorů bezprostředně týká. Dialog s občanskou společností a sociálními partnery je důležitý v rámci komunikace s různými organizacemi podporující seniory. Tyto organizace (po většinou neziskové) mohou mít díky svým zkušenostem velký vliv na

28

zkvalitnění života seniorů. Nabízejí rozmanité činnosti, z kterých si taktéž různorodá seniorská populace může vybrat. Za kvalitně prožitý život seniorů nese odpovědnost nejen společnost, ale i individuální jedinci v ní. Díky ostatním lidem mohou být senioři aktivně zapojováni do společenského dění. Na dobrých mezigeneračních vztazích, předávání hodnot a tradic je pilířem pro aktivní a důstojný status seniorů ve společnosti. Záleží však také na samotných seniorech, jejich aktivním zapojováním do společenského dění a využívání možností, které jim prostředí nabízí. Sama společnost by pak měla dávat všem stejné šance k naplnění aktivního a zdravého života. Jedním z dalších principů je snižování sociálních a geografických rozdílů. V zásadě jsou nejvíce ohroženi v různorodé seniorské populaci ti, kteří byli v průběhu života nějak znevýhodněni (materiálně, zdravotně). Správným přístupem je snaha o sociální spravedlnost a zmenšování propasti jak v oblasti kvality služeb. Je třeba zaměřit se na problémy mezi různými územími, které řeší odlišné problémy. Každý region má své zvláštní potřeby, nejvýraznější jsou pak mezi venkovem a městem. Důležitým principem je důstojnost vůči seniorům. Pro staré lidi je to hodnota, které si velmi cení. Měla by být přirozenou hodnotou při poskytování péče. „Důstojnost vyžaduje zabránění protektivnímu přístupu a redukci potřeb starších lidí a stáří na sociální a zdravotní problematiku. Vyžaduje uspokojení duchovních a kulturních potřeb, „zplnomocnění“ a podporu aktivní nezávislosti.“ (Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2008, s. 16)

29

Na závěr kapitoly nelze opomenout téma informovanosti společnosti ohledně seniorské populace. Znalost této problematiky může zásadně zvednout kvalitu života seniorů. Nejen potřeby seniorů, ale i stárnutí populace jsou aktuálním a průřezovým tématem. Dost často bývá zapomínáno na požadavky a kapacitu seniorů. Populace o ně nejeví takový zájem, jaký by byl třeba. Nezájem může být způsobem neznalostí, nejistotou, protichůdnými postoji nebo diskriminací na základě vysokého věku. Znovu je třeba zdůraznit, že vždy je nutné brát ohled na individuální zdravotní stav a potřeby starého člověka a zabránit jeho sociálnímu vyloučení. (Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2008)

1.7. Seniorská populace Mnoho lidí vnímá, bohužel, seniorskou populaci negativně vyjma svých příbuzných v seniorském věku. Nedokážeme se ztotožnit se starými lidmi. A proto s nimi často přicházíme do konfliktu, ať už z důvodu rozličného názoru na věc, postoji anebo hodnotách. Není se čemu divit, doba se žene velmi rychle kupředu a většina seniorů zůstává v té své - minulé. Měli bychom je v tomto respektovat a alespoň jim pomoci prožít plnohodnotně závěrečnou etapu jejich života. Senioři tvoří podstatnou část lidské populace. Ministerstvo práce a sociálních věcí uvádí počet celkový penzistů přes 2,31 milionu k prosinci roku 2011. (http://www.mpsv.cz/cs/11665) Toto číslo neustále vzrůstá a v současné době se šplhá až k 1/3 z celkového počtu obyvatel.

30

Jedním z největších mýtů týkající se seniorské populace je její pojetí jako nevýrazné části obyvatelstva, tak zvaně „šedé vlny“ a pohlížení na ni jako na homogenní skupinu s minimálními potřebami. Nelze říci, jak se přesně chová a vypadá typický senior, protože stejně jako lidé „neseniorského“ věku, je populace starých lidí velmi rozmanitá. Výrazně se od sebe odlišují věkem, zdravotním stavem, způsobem života, zálibami, zkušenostmi (pracovními i životními), rodinou z níž pocházejí, vzděláním, charakterem, cíli, uznávanými hodnotami, pojetím budoucna, názory a mnohými dalšími faktory. Seniorskou část obyvatel lze definovat jako: silně heterogenní; znevýhodněnou ve srovnání s mladším pokolením; lidé s velkou společenskou kapacitou, bohužel často bagatelizovanou; „...vyžadující důsledně osobnostní přístup s důrazem na podporu ke smysluplnosti a svébytnosti.“ (Čeledová, Čevela, Kalvach, 2012, s. 27) Vstup do důchodového věku s sebou nese ve většině případů ztrátu role, která byla doposud jedna z nejdůležitějších, a to pracovní. Jedinec přichází o svoji funkční identitu. Mühlpachr říká, že „Má roli, která má charakter ne-role, což ho často demoralizuje a snižuje jeho vlastní hodnotu, to se projevuje v celkovém fyzickém i duševním stavu jedince.“ (Mühlpachr, 2004, s. 13) Je prokázáno na základě výzkumů, že vzdělávací činnosti v seniorském věku pozitivně ovlivňují seniory, vedou k důstojnému a uspokojivému životu a zapojují je do společnosti. Aktivita prostřednictvím těchto činností vede k dobrému psychickému i fyzickému zdraví. Díky aktivitám se mohou lépe orientovat ve společnosti, protože jsou s ní v bezprostředním kontaktu. Dnešní životní postoj a komplexnější péče o

31

seniorskou populaci mají za následek prodlužování délky lidského života. Více lidí se dožívá tak zvaného čtvrtého věku, kdy se stávají závislými na specializované péči. (Mühlpachr, 2004)

1.8. Prostředí a komunita vstřícná ke stáří Starostlivost o starou populaci je na místě, protože i my jednou budeme staří. Člověku je vlastní od dávných dob. Péče a její východiska se v průběhu času měnily. „Úroveň poskytované péče pak vypovídala o dané kultuře společnosti.“ (Jarošová, 2006, s. 39) Prostředí a komunita vstřícná ke stáří je jednou z kapitol Národního programu přípravy na stárnutí na období let 2008 až 2012 vydaného ministerstvem práce a sociálních věcí. Zaměřuje se na oblast, která je nejdůležitější aspektem pro předpoklad spokojeného a naplněného nebo naopak nespokojeně prožitého stáří. Sociální prostředí otevřené a kladně nakloněné staré populaci má zásadní dopad na kvalitu života seniorů. Nabízí možnost aktivního prožití života a také možnost přijití do styku s mladšími generacemi, od kterých senior může mnohé získat a přispět tak ke své nezávislosti. Zásadní jsou pro kvalitu života seniorů sociální vztahy, které jsou základní podmínkou pro podporující prostředí, v němž staří lidé žijí. Nejvýznamnější je rodina a společenství, ve kterém starý člověk žije.

32

Pro zdravé a aktivní prožití života je jednou z podmínek dostačující obnos financí a mobilita. Významné je také bydlení a to, jestli prostředí, ve kterém starý člověk žije, je napomáhající mobilitě a sociálním vztahům. Tyto vztahy a schopnost přemístit se jsou předpokladem pro samostatnou a sociální participaci v období stáří. Dle ministerstva práce a sociálních věcí je velmi závažná otázka bydlení. „Bydlení odpovídající funkčnímu zdravotnímu stavu umožňuje žít v přirozeném prostředí i v případě zdravotních a jiných omezení. Bezbariérové bydlení zvyšuje bezpečnost a usnadňuje péči neformálním i profesionálním pečovatelům.“ (Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2008, s. 29) Aby bylo vytvořeno prostředí kladně nakloněné a vycházející vstříc seniorům a jimi upřednostňovaným skutečnostem, je třeba, aby lidé pracující s touto komunitou měli znalosti nejen o omezeních starších osob, ale také znali jejich potřeby. Také musí usilovat o spolupráci klienta při organizování jeho času a spolupracovat s jeho rodinou, pokud je to možné. (Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2008)

1.8.1. Postavení seniorů v České republice Lidé důchodového věku jsou významnou složkou naší populace. Česká společnost stárne, nerodí se tolik dětí jako dříve a seniorů přibývá. Jako nepracující část populace senioři silně ovlivňují ekonomiku státu a jeho příjmy a výdaje z rozpočtu. Příjem výrazně ovlivňuje sociální postavení a životní úroveň

33

seniorů. „Český starobní důchodce ej závislý z 92,66 % na své penzi.“ (Zdeněk Pernes, 2009)2 Toto procento ukazuje na zásadní skutečnost, že život seniorů je silně podřízen tomu, co si mohou dovolit, protože jejich možnosti nejsou příliš velké. Mnohé z peněz připadnou na bydlení, ať už vlastní, domovu pro seniory nebo dalším institucím, ve kterých žijí. Jen malé procento z nich si v dnešní době přivydělává. Proč by však měli „na stará kolena“ ještě pracovat? Pokud si platili řádně daně, měl by je teď podpořit stát, který však nemá peněz nazbyt. Mnozí senioři pracovat ani nemohou, protože jim to nedovolí jejich zdravotní stav, který má primární vliv na život starého člověka. Pokud se netěší zdravému životu, vše ztrácí smysl. Česká společnost na seniory pohlíží jako na člověka prožívajícího poslední část svého života a kategorizuje ho dle sociálního a biologického hlediska. Odlišně seniory vidí různé věkové skupiny, s vrůstajícím věkem hodnotitele stáří se posouvá jeho vnímání a hranice věku starého člověka. „V české společnosti neexistuje jednota ohledně věku seniora. Existují „tři věků, které určují podle velkých částí populace hranici seniorského věku.“ (Kolesárová, Sak, 2012) Těmito hranicemi jsou šedesát, šedesát pět a sedmdesát let, to znamená, že seniorem se člověk stává mezi šedesátým až sedmdesátým rokem života a to podle individuální kondice.

2

Informace přejaty z ze semináře „Jak se žije seniorům v ČR?“, který vznikl na základě spolupráce Místopředsedy Senátu PČR Milana Štěcha s Radou seniorů ČR, Praha, 2009

34

2. ÚSTAVNÍ PÉČE A VOLNOČASOVÉ AKTIVITY 2.1. Stručný vývoj, druhy ústavní péče Jako vše v našem světě, tak i péče o staré lidi se v průběhu časů měnila. Již bylo řečeno, že úroveň poskytované péče byla a je odrazem dané společnosti. Záleželo na situaci, ve které se společnost nacházela, za dob válek a krizí (kulturní, ekonomická) se péči nedostávalo tolik pozornosti, ale i tak malé spolky a skupiny (např. rytířský řád) obětovali nejen pro nemocné, ale i pro staré lidi a pomáhali jim a byly jimi zakládány starobince. Dříve se o staré lidi starali rodinní příslušníci, ale i církev, která se většinou starala o ty, kteří neměli kam jít a byly díky ní zakládány první ústavy pro staré osoby nazývané gerontotrofium. Instituce při církvi byly převážně pro chudé staré lidi bez majetku. „Již ve 14. s 15. století vznikaly na území pozdější Jugoslávie „domovy pro staré lidi“ a v Nizozemí specifické objekty hofjes s malými pokojíčky pro staré lidi.“ (Jarošová, 2006, s. 39). V dalších zemích Evropy byly též zakládány tzv. „penziony pro dámy a pány“. Toto byl jeden z prvních kroků k systematické péči o staré lidi. Mnohem více se systematická péče rozvinula ve dvacátém století, zvláště pak po 2. světové válce. Vznikala propracovaná síť sociální péče, kterou doprovázelo zakládání ústavů péče, z nich pak nejvíce vznikaly domovy pro důchodce a později i dalších podobné instituce. V České republice byl vývoj péče podobný jako v ostatních státech Evropy. Mezi 15. - 16. stoletím pak byly zakládány na území Prahy tzv. obecné ústavy pro zchudlé a staré občany. Díky rozvoji lékařství

35

v těchto ústavech začala mít převahu medicinská složka s následkem zániku možného útočiště a senioři neměli jinou možnost, než žít ve starobincích nebo chudobincích. (Stále mluvíme o těch seniorech, kteří neměli rodinu ani nikoho jiného, kdo by se o ně postaral a byli chudí.) (Jarošová, 2006) V 18. století, za vlády císaře Josefa II. se v českých vzrostl cílený zájem v péči o seniory. V rámci panství byly zakládány „...farní chudinské instituty pro nezaopatřené, chudé anebo staré lidi. Podle tzv. domovského práva z roku 1836 byla domovská obec povinna starat se o chudé, handicapované a staré a poskytnout jim nutnou výživu a opatření v nemocnici.“ (Jarošová, 2006, s. 40) Farní chudinská ústava a domovské právo se staly základními kameny pro nové epochy systému v sociální péči. Za období první republiky (1918 - 1938) nastal prudký rozvoj v sociální péči. Byly zřizovány zcela nové instituce pro seniory. V téže oblasti nadále působila také církev a další organizace (např. Československý červený kříž). Jednotná péče se postupně začala dělit podle specializace a to na zdravotní a sociální a je zaručena státem, městem nebo náležitou obcí. Na závěr se zmíníme a vývoji sociální péče po jejím vyčlenění. Takzvané „domy odpočinku“ byly po roce 1954 přetvořeny na domovy důchodců. Jelikož senioři mají různé potřeby a hlavně jejich zdravotní stav se výrazně liší, začaly vznikat hospicová zařízení pro těžce nemocné. Byly též zřízeny specifické služby pro seniory, jako je např. domácí ošetřovatelská péče založená roku 1990 a další.

36

2.2. Sociální služby pro seniory Ve většině případů je pro seniora nejvhodnější varianta žít doma, tam kde to má rád a nablízku mu je jeho rodina. „Rodinné zázemí je jednou z nejdůležitějších sociálních jistot člověka ve stáří a hlavním zdrojem očekávané pomoci.“ (Jarošová, 2006, s. 41) Avšak ne všem starým lidem je v závěru života dopřáno žít v těchto podmínkách, kdy jim pomáhá rodina anebo dojíždějící ošetřovatel. Rheinwaldová říká, že obvyklá předloha pečující rodiny o seniora se změnila v polovině 20. století. Manželé jsou oba vytíženi pracovními povinnostmi a též současná tendence bydlení nepodporuje soužití dvou nebo více generací. Přirozeným vývojem se péče o seniory medicinalizovala a institucionalizovala. (Rheinwaldová, 1999) „Sociální péče o seniory zahrnuje především poskytování sociálních dávek a sociálních služeb. Tato péče může být realizována výhradně státními subjekty (např. poskytování sociálních dávek), ale také státními i nestátními subjekty (např. terénní péče o seniory). (Jarošová, 2006, s. 47) Péči o seniory můžeme dělit do tří skupin a to ústavní péči, terénní služby a komunitní péči. Do ústavní péče zahrnuje tři instituce, kterými jsou domovy důchodců, domovy pro seniory a domovypenziony pro důchodce. Všechny tyto ústavy by měly naplňovat potřeby klientů, čehož může být dosaženo kapacitně menší institucí. Méně míst v rámci jedné instituce ale znamená větší počet těchto ústavů v daném městě/ obci, které též podporují seniorovu zvyklost na určitou obec anebo část města, ze které se tak nemusí stěhovat daleko. Ideální je také situace, kdy ústavy spolupracují s okolním světem a nabízejí tak kontakt seniorům s jinou komunitou. To se děje skrz poskytovaní jiných služeb v ústavech (např.

37

otevření obchodu, bufetu, kadeřnictví, poskytování masáží, vodoléčba a další), podpoře různých spolků v rámci ústavu a jejich spolkovým činnostem, které jsou otevřené i vnější komunitě. Terénní služby zmíníme jen stručně. Řadí se mezi ně stacionáře denních pobytů, respitní péče (tj. péče založená na zkušenosti (http://slovnik-cizich-slov.abz.cz) a pečovatelská služba. Třetí možným druhem je komunitní péče, která nabízí chráněné sociální bydlení a podporu (domy s pečovatelskou službou), poradenství v sociální sféře, pomoc poskytovatelům služeb seniorům, podpora dalšího vzdělávání pracovníků sociálních služeb, asistence a další služby seniorům.

Domov pro seniory V domovech pro seniory žijí staří lidé nad 65 let, jejichž zdravotní stav je horší a potřebují pomoc pečovatelské služby. Žijí tu jak muži, ženy i několik manželských dvojic. Tito senioři jsou na tom vzhledem ke svému věku podstatně dobře, avšak pomoc potřebují. Klientům jsou nabízeny různé zdravotnické i sociální služby, je zde široká nabídka volnočasových aktivit a snaha sociálních pracovníků volného času o obohacení života klientů prostřednictvím různým přednášek, seminářů, společenských akcí (na ty jsou zváni např. hudebníci) anebo třeba prací ve výtvarné dílně. Skrz všechny tyto aktivity se senioři mohou dostat blíže k jiné komunitě. Senioři zde žijí v bytových jednotkách s vlastním kuchyňským koutem a sociálním zařízením. (http://www.penize.cz; Jarošová, 2006) Zákon č. 108/2006 o sociálních službách, § 49 vymezuje domov pro seniory a jeho služby takto: „V domovech pro seniory se poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost zejména z

38

důvodu věku, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby.“ (http://portal.gov.cz). Zákon též přesně definuje poskytované služby v těchto pobytových zařízeních, kterými jsou: ubytování; strava; nápomoc při vykonávání všedních úkonů a při péči o vlastní osobu (a to nejen v běžných situacích, ale i při osobní hygieně každého klienta); domov klientům vytváří společenské prostředí a zprostředkovává kontakt s okolními společenstvími; nabízí též klientům možnost sociálně terapeutických aktivit; organizuje a nabízí další druhy aktivizačních činností; podporuje klienty při prosazování práv a příslušných zájmů a pomáhá klientům s vyřizováním individuálních problémů. (http://portal.gov.cz) Klienti do domova přišli z odlišného sociálního prostředí a během života vykonávaly rozdílné profese, což je patrné na sociálních vztazích v rámci domova. Mnoho z nich je také v minulosti ovlivnila rodinná situace, například ztráta dítěte, šikana, nezájem. „Pohnuté osudy, neutěšené rodinné poměry, zdravotní

či

jiná

oslabení

ovlivňují

kvalitu

jejich

současného

života.“

(http://www.ped.muni.cz/kvv/svv/cz/domov-pro-seniory/Tekurz_SEN)

Domov-penzion pro důchodce Oproti domovům pro seniory v penzionech pro seniory žijí staří lidé nebo lidé v invalidním důchodu, kteří jsou schopní samostatného života, jejich zdravotní stav je poměrně uspokojivý a nepotřebují neustálou zdravotní péči. Penziony nabízejí bezbariérové bydlení v malých bytech - tzv. garsoniérách. Klienti si vše hradí sami. (Jarošová, 2006)

39

Domov důchodců Na závěr je třeba zmínit nejrozšířenější instituci, kterou jsou domovy důchodců, kde si klienti pobyt z části platí ze své penze. Jsou určeny především pro ty ze seniorů, kteří kvůli špatnému zdravotnímu stavu potřebují neustálou péči komplexního charakteru. Tu jim nemůže poskytnout pečovatelská služba, ani rodina. Pro klienty je 24 hodin denně, každý den v roce zajištěna lékařská a ošetřovatelská péče. Jsou zde nabízeny rozmanité zájmové programy a podporován společenský a kulturní život. (Jarošová, 2006) Domovy důchodců „nabízí ubytování v zařízeném pokoji, jedno i více lůžkovém, celodenní stravování, zajištění úklidu, praní prádla a ošetřovatelské péče v rozsahu potřeb jednotlivých obyvatel domu.“ (http://www.penize.cz)

2.3. Formy volnočasových aktivit v domovech pro seniory Jak již bylo řečeno, domovy pro seniory nabízí volnočasové aktivity, které ve většině případů organizují sociální pracovníci (pracovník volnočasových aktivit) anebo dobrovolníci. Volnočasové aktivity jsou dobrovolné a probíhají buď pravidelně ve stejný čas v týdnu (např. keramická dílna, promítání filmů) anebo příležitostně (např. vystoupení folklórního souboru). Primární je stav klienta, protože ne každý může dělat každou činnost, klienti to vědí a vybírají si ty činnosti, které zvládnou a samozřejmě ty, které je zajímají. Popřípadě pokud si přejí dělat některou z činností, s kterou

40

potřebují výrazně pomoci, mohou oslovit sociálního pracovníka. Jako příklad uvedeme nabídku volnočasových aktivit v Domově pro seniory Podpěrova, která „reaguje na práva všech klientů domova, proto je třeba vytvářet široké spektrum činností, aby bylo možné uspokojit co největší počet zájemců.“( http://www.ped.muni.cz/kvv/svv/cz/domov-pro-seniory/Tekurz_SEN) V rámci volnočasových aktivit bývají klientům nabízeny činnosti spojené s různými formami terapie, jako jsou např. muzikoterapie, arteterapie, ergoterapie, filmové terapie a bývá také trénována paměť. Pracovníci se klientům věnují buď ve skupinkách v rámci dílen a klubů anebo také individuálně v soukromí. (http://www.domovvelkemezirici.cz) Václav Friedmann říká, že druhy aktivit dostupných v domovech pro seniory by měly být odrazem individuálních přání klientů. V rámci těchto tvorby nabízených projektů vzniká dokonalý prostor pro dobrovolné pracovníky, kteří spolupracují se stálým personálem domova. (Friedmann, 2003) Domovy nabízejí různé aktivity, jakými jsou výtvarná a keramická dílna, společenské a paměťové hry, počítačové kurzy nebo možnost zapůjčení knih v místní knihovně. V domovech pro seniory též fungují různé kluby, jako jsou klub kinematografie (projekce hraných a dokumentárních filmů, přednášky), vaření, pečení, klub ručních prací, ale i karetní nebo sportovní klub (hraní kuželek, pétangue). Mimo to mohou klienti navštěvovat tak zvané Univerzity třetího věku3, které jsou provozovány při domovech. Oblíbenou činností žen jsou také práce na zahrádce nebo pěstování alespoň vlastních květin na balkoně. 3

Pavel Mühlpachr definuje Univerzity třetího věku jakou součást celoživotního vzdělávání, prostřednictvím kterého

jsou senioři vzděláváni na vysokoškolské úrovni. Postavení seniorů je ve vyučovacím procesu mimořádné. Studium

41

V průběhu každého měsíce se také v domově konají společenské akce - vystoupení hudebníků, divadlo anebo dětské besídky. Bývají pořádány přednášky, které mohou mít spojitost také s některou s dříve jmenovanou aktivitou. Jako společensky přínosným elementem můžeme brát bohoslužby, které se v domovech konají a mnozí z klientů je navštěvují. V neposlední řadě také bývají organizovány různé návštěvy výstav a divadel a také zájezdy a výlety, převážně na území ČR. Důležitým elementem v domově pro seniory je společenská místnost, kde se konají mnohé z přednášek

a

prezentací

prací.

Mimo

to

zde

samozřejmě

klienti

tráví

čas

u

kávy.

(http://www.dpstrebic.cz,http://www.domovvelkemezirici.cz,http://www.pod.brno.cz, http://www.okr.brno.cz) „V Domově probíhají také oslavy životních výročí a další společenské akce, např. plesy, grilování. Jedním z úkolů volnočasového pedagoga je zajišťování kontaktu klientů s vrstevníky mimo domov.“ (http://www.ped.muni.cz/kvv/svv/cz/domov-pro-seniory/Tekurz_SEN)

Těmito

kontakty

se

rozumí

shledávání v rámci klubů seniorů anebo při turnajích. Volnočasový pedagog spolupracuje se všemi ostatními oblastmi péče. Díky tomu pedagog může objevit mnoho problémů, které klienty trápí - jak psychické, sociální, tak i zdravotní. Volnočasový pedagog tyto problémy může odhalit dříve než jiní pracovníci, je s klienty v přímém kontaktu a tráví s nimi nejvíce

staré lidi nepřipravuje na profesi, slouží k osobnostnímu rozvoji každého jedince s tím, že po absolvování studia nemají senioři nárok na uplatnění ve v profesi z vystudované oblasti. (Mühlpachr, 2009)

42

času ze všech zaměstnanců domova. Přínosná je přítomnost fyzioterapeutky, která se účastní volnočasových aktivit. Například v průběhu výtvarné dílny s klienty individuálně cvičí na židlích. Dalším z cílů volnočasového pedagoga je snaha změnit pohlížení seniorů na možnosti ve výtvarné tvorbě. Může to být první krok k tomu, aby klienti v rámci dílny nekopírovali předlohy a nevytvářeli například velkovýrobní keramiku. Z těchto důvodů se konají mimo dílny různé přednášky o současném umění, při kterých bývá používána promítací technika (dataprojektor). (http://www.ped.muni.cz/kvv/svv/cz/domov-pro-seniory/Tekurz_SEN)

(3) DPS Vroutek, skládání puzzlí

(4) DSP Třebíč - Koutkova, pečení

43

Cíle volnočasových aktivit 

podpora aktivně prožitého času



aktivizace, motivace k vlastní



rozvoj kreativity, fantazie a představivosti

seberealizaci



posilování sociálních kontaktů



podpora samostatného myšlení



upevňování důstojnosti a sounáležitosti



upevňování a zlepšování manuálních

seniorů

dovedností

2.4. Význam volnočasových aktivit v post-produktivním věku Stejně jako výchova a vzdělávání, i volnočasové aktivity nejsou doménou pouze období dětství a mládí, jak byl tento názor dříve zažit ve všeobecném podvědomí lidí. I část populace v produktivním věku si též uvědomila význam volnočasových aktivit a staly se neodmyslitelnou součástí jejich života. Tyto aktivity je odvádí od neustálého shonu, který v dnešní populaci panuje. Mimo to primárně různé volnočasové aktivity přispívají k dobrému psychickému zdraví jedince. Nejinak je tomu také u lidí důchodového věku.

44

U velkého počtu seniorů narážíme na problém, že si sami nedokáží najít nějakou volnočasovou činnost, která by je bavila, popř. aktivizovala a mnoho z nich skončí doma u televize. Tento jev je celkem pochopitelný, protože byli celý život zvyklí pracovat a po práci něco udělat doma. Minimálně se věnovali svým zájmům, protože na ně jednoduše nebyl čas. Staří občané na vesnici mají skoro vždy co dělat, z mládí jsou zvyklí starat se o hospodářství, dům, zahrádku. Senioři ve městech mají v dnešní době více možností než kdy dříve. Mohou být členy různých spolků, které pořádají různé společenské akce a činnosti např. Kluby seniorů skoro v každém městě, Svaz postižených civilizačními chorobami v ČR, o.s. a další. Volnočasové aktivity starým lidem přinášejí vytrhnutí ze stereotypu stařeckého života, do kterého mají senioři tendenci upadat. Je to způsob, jak smysluplně využít svůj volný čas. Volnočasové aktivity také přinášejí možnost, jak se sblížit s dalšími lidmi stejného věku, protože řeší stejné nebo podobné problémy spojené se seniorským věkem. Volnočasové aktivity jsou místem pro rozvoj komunikace a navazování nových nebo prohlubování už vzniklých sociálních vztahů. Vše výše řečené platí také pro seniory žijící v domovech pro seniory. Nabídka volnočasových aktivit je široká, ale i přesto ne každý senior se některé z nabízených činností účastní, ať už kvůli špatnému fyzickému stavu anebo tyto aktivity nepovažuje za způsob, jak kvalitně strávit svůj volný čas. Volnočasové aktivity významně podporují aktivní stárnutí, resp. jsou jeho součástí. Je nutné, aby bylo prostředí v domovech pro seniory k těmto aktivitám vstřícné a zásadní, je také podpora pečovatelů a v neposlední řadě též rodiny.

45

Díky volnočasovým aktivitám se senior stává součástí společenství, ve kterém žije. Může v ní získat pocit uznání, ocenění a cítí se být užitečným. Ministerstvo práce a sociálních věcí ve svém programu píše, že: „Významným zdrojem aktivního života jsou vzdělávací, zájmové a volnočasové aktivity. Vzdělávání zvyšuje adaptabilitu a přispívá ke zvládání sociálních a společenských změn, včetně zavádění moderních komunikačních a informačních technologií. Vzdělávání nabízí možnost orientace na nové perspektivy a hodnoty, stimuluje občanské aktivity, má pozitivní vliv na zdraví a zabraňuje sociálnímu vyloučení.“ (Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2008)

(5) DPS Jihlava - Lesnov, keramika

(6) DPS Třebíč - Koutkova, ruské kuželky

46

3. SENIOŘI A VÝTVARNÝ PROJEV V každém domově mají dílny trochu odlišný režim, někde fungují každý den v dopoledních, i odpoledních hodinách, jinde pouze určitý den nebo dva v týdnu. Klienti mohou přijít a odejít, kdy uznají za vhodné. Téma často nemusí být ani dané a klienti tvoří to, co mají rádi s využitím možností a materiálů dílny. Někteří z klientů výtvarně tvoří v soukromí a malují např. svoje typické obrazy vlastními barvami, s tím, že vždy můžou použít také materiál z dílny a požádat o odbornou pomoc sociálního pracovníka vedoucího výtvarnou dílnu. Vybavenost dílen je dnes už poměrně velká. I když v různých domovech je tomu různě. Někde klienti musí za tematicky zaměřené jednorázové dílny platit (z důvodu nákladnosti materiálu). (http://www.domovvelkemezirici.cz) Pokud se chystá do běžného programu dílny zapojit tematicky zaměřená dílna, vždy je dobré na to upozornit všechny klienty. Protože i ti, co obvykle nechodí, by mohla technika nebo téma zaujmout. Dobrým způsobem, jak seniory upozornit na dílnu je také vyvěšení letáčku, plakátu na nástěnku, popř. jeho vhození do schránky každého klienta. Plakát by měl obsahovat klíčové informace a to, kde se dílna koná (někdy může být i mimo prostory dílny), datum, přesný čas a téma. Plakátek musí být přehledný a písmo velké. Obvykle se výtvarné dílny účastní menšina počtu klientů. Jako příklad si uvedeme Domov pro seniory Podpěrova, kde z celkového počtu klientů dílnu navštěvuje 8 - 10 klientů. Počet se odvíjí samozřejmě od zdravotního stavu seniorů. Pokud klient z tohoto důvodu musí zůstat na ve své bytové 47

jednotce a chce dále tvořit, může ho v ní pedagogický pracovník navštěvovat a být mu nápomocen.(http://www.ped.muni.cz/kvv/svv/cz/domov-pro-seniory/tvurci-dilny) Pravdou je, že někteří klienti též nenavštěvují výtvarné dílny pro to, že během života se o umění nezajímali a ani na jeho sklonku tomu není jinak. Navíc si mohou smýšlet o tvorbě jinak, než tomu opravdu je. Nelákají je tradiční techniky, o kterých někdy slyšeli. Je však mnoho způsobů výtvarného vyjádření a určitě by některý z nich každého zaujal. Sociálně-pedagogický pracovník, vedoucí dílny , může i tyto lidí naklonit k výtvarné tvorbě tím, že s nimi o tom bude mluvit a nabízet jim rozmanité možnosti.

3.1. Tvůrčí schopnost ve stáří Tvůrčí schopnosti jsou člověku vlastní i v pokročilém stáří. Jejich vrcholné stádium je však do 45. roku života. G. Hall ve své monografii nazvané Senescence publikuje fakt, že svá mimořádná díla 70% umělců do 45 let a do 50 let pak až 80% z nich. (Mühlpachr, 2009) Stáří definované odchodem do důchodu - tedy mezi 53 - 60 rokem života tedy nastává „nějaký ten rok“ po vrcholném období. Je nutné dívat se na každého jako na individuální osobnost, přičemž někdo může být schopný vysoké produktivnosti a tvůrčí schopnosti ještě v pokročilém seniorském věku, jsou to však ti, kteří byli zvyklí tvořit celý život a tvorba se stala neodmyslitelnou součástí i v důchodu.

48

Je pravidlem, že čím je člověk starší, tím se zmenšuje počet hodin v rámci kterých má dostatek energie a rychlosti, kterou může obětovat na pracovní činnost a neunaví se. Tvořivost je ovlivněna nejen psychickými změnami, ale též fyzickými, senioři se stávají méně pohyblivými. Mühlpachr rozlišuje „tvůrčí sílu“ a „tvůrčí schopnost“ (Mühlpachr, 2009, s. 134). Tvůrčí sílou se rozumí energie pramenící se samotné osobnosti tvůrce, nestaví na žádné zkušenosti, je neomezená a bezprostřední. Aby člověk mohl tvořit, musí se ponořit do své fantazie, idejí - a to i vzdálených a oprostit se od myšlení. Tvůrčí schopnost je pak soubor všech vlastností, již výše zmíněných u tvůrčí síly, díky kterým jedinec může vyjádřit své myšlenky a ideje prostřednictvím svého díla. Helena Hazuková a Pavel Šamšula říkají, že: „Tvořivost se dá chápat jako řešení problému.“ (Hazuková, Šamšula, 1986, s. 85). Sám tvořivý proces vzniká na základě tvořivých procesů probíhajících v každém člověku, přičemž jeho průběh sledovat nelze a není pravidlem, že vždy musí být zakončen vytvořením fyzického díla. (Hazuková, Šamšula, 1986) Problém v dílně nastává, když se klienti mají vypořádat s výtvarným úkolem po svém. Většinu z nich to znepokojí. Spokojení jsou v případě, pokud na začátku dílny při prezentaci techniky mohou vidět konečný výsledek. Je pro ně uspokojující mít jasnou představu o tom, co budou dělat. S oblibou vytvářejí stejné konečné výrobky, díla podobná anebo nejlépe totožná s předlohou. Seniorům není vlastní odklon od reality, reálné věci musí nést skutečnou barevnost. Při tvorbě mají v oblibě postupy, které zaručují výsledek, s kterým budou spokojeni. Jsou přístupni novým metodám a způsobům tvorby (např. multimediální technologie). Postup nabízející zážitek může seniory nadchnout. Avšak postup, který je

49

nenadchne, snižuje motivaci pro dokončení díla a senior nemusí být spokojen s časem, který strávil v dílně. Proto je tu vždy možnost dílnu opustit, ale myslet na to, že příště se dařit může. Mühlpachr tvrdí, že tvorba v seniorském věku není omezena nedostatkem perfekcionismu v tvorbě, ale únavou a menší mírou prosazování nových postupů a myšlenek. Tvorba často staví na tradičních, dnes již zastaralých technologiích. Mnozí ze seniorů se stávají při tvorbě perfekcionisty. Pramení to z touhy po dokonalém díle, které by si mohly někde vystavit, zasklít, zarámovat anebo darovat. Samozřejmě též tvorba závisí na individuálním stavu jedince. Seniory ovlivňují involuční změny (viz. kapitola 1. 3. Proces stárnutí), zdravotní stav, společenské předpoklady a další. „Při uplatňování kreativních schopností se zkušeností se stejně jako v mladším věku spolupodílejí i další faktory jako sociální inteligence, altruismus, morálně volní vlastnosti atd.“ (Mühlpachr, 2009, s. 134

3.2. Kreativita ve stáří Myslet kreativně je jednou ze základních vlastností každého člověka. Je však nutno podporovat její rozvoj. V průběhu vzdělávacího procesu se každý učíme mnohým znalostem a skutečnostem a tvořivému myšlení - tzv. kreativitě. Kreativní myšlení se skládá ze čtyř myšlenkových postupů. Jsou jimi poznávání (prostřednictvím smyslů, přijetí informací, paměť (umožňuje uložení přijatých informací, ke

50

kterým si kdykoliv můžeme v budoucnu vrátit), vytváření nových informací/ díla (individuální nově vzniklé myšlenky směřující buď k jednomu (konvergentní) nebo více (divergentní) výsledkům. Čtvrtou etapou kreativního myšlení je hodnocení, zjištění, jestli je nevržené řešení správné a reálné. (Mühlpachr, 2009) Výtvarné prožívání a myšlení je jednou z nejdůležitějších sfér lidské kreativity. Jebavá tvrdí, že „kreativita člověka je podstatou jeho bytí.“ (Jebavá, 1997, s. 5) A právě oborem, prostřednictvím kterého může být dosaženo renesance kreativity, která je zvlášť u seniorů degradující, je arteterapie. Základem kreativity je objevení nových originálních nápadů vycházejících z individuality jedince. Pro kreativitu by měla být typická absence inspirace staršími výtvory, i když ne vždy tomu tak bývá a mnozí se při vytváření nového inspirují starým. (Mühlpachr, 2009) Stálá inspirace již dříve vytvořeným je pro seniory typická a bez předlohy je pro ně velmi namáhavé začít a proto někteří chtějí svoji práci vzdát předem. Zarytý je u nich též názor, že něco neumí. To bohužel pramení z výtvarné krize z období puberty. Jejich kreativita a tvorba v rámci výtvarných schopností od té doby stagnuje a je na stejném bodě. Tento problém není vlastní pouze seniorům, ale i mladistvým a dospělým. Začít tvořit je ale pro seniory mnohem obtížnější než pro mladší věkové skupiny, které nikdy netvořili a myslí si, že tvořit neumí. Je to pro ně těžší než pro jiné, protože jsou od bodu výtvarné krize vzdáleni nejvíce. U většiny starých lidí je kreativita minimální, v tvorbě jsou nesamostatní a je třeba správného metodického vedení. Jsou velmi schopní při řemeslné výrobě v rámci dílen, kdy jim sociálně-pedagogický pracovník ukáže postup a výsledek. To se však nepovažuje za tvůrčí a kreativní proces. Proto je lepší

51

klientům dát nějaké téma, popř. materiál, ale zpracování nechat na nich, motivovat je a podporovat vznikající umělecké elementy v jejich tvorbě.

3.3. Výtvarný projev ve stáří Je nutné říci ještě pár slov k těm seniorům, kteří se v průběhu svého života nikdy nezajímali o výtvarné umění a nevěnovali se vlastní tvorbě. Je nutné brát tento fakt v potaz. Z „nevýtvarníků“ se na konci života stávají neprofesionální výtvarníci, které se snaží vedoucí pracovník dílny k tvůrčí práci. Podněty pro většinu z děl těchto začínajících tvůrců podle Igora Zhoře „odpovídají zhruba základním funkcím výtvarného díla.“ (Zhoř, 1987, s. 3) Amatér má též potřebu výtvarně se vyjádřit, při čemž se projeví mimo jiné i jeho míra výtvarného vkusu. V této skupině však chybí mnohé, co u jiných nebývá problémem a výtvarné vyjádření je spontánní. Myšlena je tím u seniorů hlavně malá míra expresivnosti. (Zhoř, 1987) Pohnutkami pro amatérskou tvorbu je tedy již zmíněná potřeba výtvarně se vyjádřit a tužba vytvářet něco krásného. První podnět seniorům vlastní není, ve většině případů potřebují motivaci. Pokud se rozhodnou tvořit, druhá z pohnutek je jedním ze základních vlastností, které by mělo dílo nést. Dekorativní složka je nedílnou součástí sociální funkce výtvarného díla. Nápodoba, ke které se neprofesionální seniorští tvůrci často uchylují, je s dekorativností velmi úzce spojena. Svou úlohu dekorativnosti dílo splní, pokud se s ním autor spokojen, odpovídá tedy jeho vkusu. Umělecké dílo podle

52

estetické výchovy má za úkol být něčím víc, než pouze dekorací. Osobitá tvorba vnese dílo a aktivizuje, tematizuje a vede pozorovatele k zamyšlení. „Pod vlivem osobního prostředí i mnoha životních zkušeností (a žel někdy i pod vlivem školní i mimoškolní výchovy) mají mnozí z nás hluboce zafixované představy o „jedině

správné“

podobě

výtvarného

díla.“

(Zhoř,1987,s.3)

I tato životní zkušenost seniory v tvorbě velmi omezuje. Stává se, že vše potřebují mít přesně podle skutečnosti, hlavně, co se týče barevnosti, poměru předmětů, trvají na pravdivé realitě. Nemohlo by se u nich jako u dětí např. stát, že kůň by měl modrou barvu.

(7) Jana Burianová, arte se seniorkami

53

4. VÝTVARNÉ DÍLNY V DOMOVECH PRO SENIORY Výtvarné dílny jsou primárně formou volnočasové aktivity, která obsahuje mimo to složku edukační. Můžeme najít nejen ve škole, ale i v dalších institucích jakými jsou např. uprchlický tábor, poskytovatel sociální péče, ale i instituce, na kterou je zaměřena tato práce - domov pro seniory. Existují různé formy výtvarného vzdělávání, ve kterém mají výtvarné dílny stále významnější postoj. Výtvarné dílny bývají provozovány na základě zájmů klientů a jejich zaměření a výtvarný přesah se též odvíjí od zaměření volnočasového pracovníka. Každá dílna v různých zařízeních je něčím specifická. Výtvarná dílna se koná se buď pravidelně ve stejný den a hodinu a to až dvakrát týdně nebo jednorázově (pro zpestření, ve spolupráci se studenty, s organizacemi atd.). V některých zařízeních se musí klienti volnočasových aktivit povinně účastnit podle individuálního rozvrhu. Bohužel, všechny domovy poskytují kvalitně a odborně vedené volnočasové aktivity. „V některých domovech je náplň práce z obsahového hlediska

naprosto

neutěšená,

jsou

podceňovány

tvůrčí

možnosti

a

schopnosti

klientů.“

(http://www.ped.muni.cz/kvv/svv/cz/domov-pro-seniory/Tekurz_SEN) Pravidelně probíhající dílny spojené s výtvarnou tvorbou nemusí nést nutně název výtvarná dílna. Bývají též pojmenovávány podle druhu výrobků, které v dílně vznikají, např. keramická dílna. Dílny mohou mít menší či větší umělecký podíl, někdy je jejich povaha spíše řemeslná (např. výroba košíků a jejich zdobení, drátkování).

54

Náplň jednorázových výtvarných dílen (někdy též nazývány lekcemi) obnáší vyzkoušení ne tak frekventované, pro klienty často neznámé techniky. Z těchto technik můžeme uvést např. enkaustiku, malování na hedvábí, drátkování a další. „Nabízené činnosti by neměly u klientů evokovat tvorbu pro děti, aby se necítili podceňováni a zesměšňováni.“ (http://www.ped.muni.cz/kvv/svv/cz/domov-proseniory/Tekurz_SEN) V některých domovech pro seniory jsou výtvarné a kreativní činnosti realizovány v rámci ergoterapeutických center. (http://www.longevita.cz) Výrobky si klienti většinou nechávají, někdy jsou však použity k výzdobě prostor domova. Též mohou být díky aktivnímu přístupu sociálních pracovníků vystaveny na výstavách.

4.1. Zásady práce se seniory v rámci výtvarné dílny Převážná část klientů se nikdy nezabývala výtvarnými aktivitami. Hlavně z tohoto důvodu se obávají, že jejich výtvarné schopnosti budou mizivé. Bojí se tvořivého myšlení a nezávislé tvorby. Další z obav pramení z předsudků z mladšího věku a patrné je také ovlivnění některými pravidly z dřívějška. Z těchto důvodů mají obavu zesměšnění se před ostatními. Vše se ve výtvarném projevu odrazí. Klienti napodobují přesně podle předlohy a i podle děl klientů ostatních. Předloha je pro ně směrodatná a často se jí striktně drží.

55

Podpora klientů je velmi důležitá. Pomocí ní můžeme pomoci k lepšímu vztahu klientů - tvorba a vytvořit vstřícné a otevřené prostředí, které klient v budoucnu znovu rád navštíví. „Je nutné oceňovat jakoukoli iniciativu klienta, neodsuzovat projevy osobního vkusu (i nevkusu), snažit se citlivě jej ovlivnit, nabídnout nové možnosti výtvarného řešení. Za každou činnost a její výsledky je třeba klienty chválit.“ (http://www.ped.muni.cz/kvv/svv/cz/domov-pro-seniory/tvurci-dilny) Program dílny může být předem nějak dán. Měl by ale být flexibilní, přizpůsobit se jednotlivým klientům a rozvíjet jejich individuální výtvarné přednosti.

Zásady práce se seniory 

V rámci práce je nejdůležitější osobou klient, od kterého se práce odvíjí, ne pracovník.



Technická zvládnutelnost vybraného výtvarného procesu práce.



Nutností je neustálá motivace klienta.



Nejednat s klienty infantilně.



Nebagatelizovat a nepodceňovat klienty.



Být seznámen se zdravotním stavem klientů, respektovat ho a být mu nápomocen (špatný zrak, chvějící se ruce, špatná mobilita atd.).



Nepříjemné připomínky a chování klientů nevztahovat k vlastní osobě. Příčinou tohoto chování mohou být nejrůznější problémy klientů, které negativně působí na jejich náladu a tudíž také reakce. 56



Podpora v nezávislé tvůrčí činnosti.



Pomoc při konkretizování a uskutečnění klientova výtvarného ideje.



Trpělivě povzbuzovat a snažit se udržet klientovu pozornost a zájem o výtvarnou činnost.



Ukázat klientům co nejpestřejší škálu výtvarných materiálů, přístupů a technik.



Zřetelně a jasně interpretovat zadání a způsob práce, v nejlepším případě s názornou ukázkou.



Věnovat se stejně všem klientům v dílně, vyvarování se náznakům lítosti, žárlivosti mezi klienty a chuti ukončit výtvarnou činnost. (http://www.ped.muni.cz/kvv/svv/cz/domov-pro-seniory/tvurci-dilny)

4.2. Výtvarná dílna Dílna je přístupna všem, kteří chtějí aktivně trávit svůj volný čas a naučit se něco nového. Faktem je, že se mnozí senioři nikdy výtvarné tvorbě nevěnovali. Výtvarné aktivity přispívají k dobrému duševnímu zdraví, životnímu elánu. Mimo to si v nich senioři cvičí svoji jemnou motoriku, která je u mnohých z nich špatná. (http://www.vytvarnadilnaloucka.cz/vd) Podle Babyrádové (2005) je na dílny pohlíženo hlavně jako na místo, kde bylo možné naučit se řemeslu a „s principem vzniku díla či se zapojením kolektivních sil spojených skrze program určité výtvarné školy nebo výtvarného směru.“ (Babyrádová, 2005, s. 17) V novodobém pojetí je dílna místem, které je společném několika tvůrcům, přičemž zde autoři mohou pracovat samostatně. V tradiční dílně se člověk vyučil a závazkem mu bylo působit v ní celý život,

57

oproti tomu člověk může v novodobé dílně kdykoliv ukončit své působení. Na výtvarnou dílnu je dnes pohlíženo tak, že může dát umělci podnět pro tvorbu. Díky setrvání v ní autor nezískává pouze nové zkušenosti, ale též zde dochází k setkání s jinými tvůrci a s jejich výtvarným projevem prostřednictvím umělecké tvorby. V rámci dílny se autoři musí naučit vzájemné toleranci a pochopení. Sdílení společného prostoru v průběhu tvorby vede rovněž k obohacování autorů. Tímto získává výtvarná dílna k odborné a psychologické dimenzi také dimenzi sociální. „Podoba současného umění, které v sobě nese nespočetné šifry sociálních kontextů, jež je třeba „učit se číst“, totiž předpokládá nejenom schopnost spontánního vciťování se do řeči subjektu umění, ale i schopnost dialogu.“ (Babyrádová, 2005, s. 18) Babyrádová vidí možnost takového dialogu právě v prostředí dílny, kdy současně autor může pracovat na svém díle a vést dialog. Výtvarná dílna je místem, které podporuje tvořivost autora a zároveň ho svou edukační složkou učí orientaci v umění a uměleckých technikách. (Babyrádová, 2005)

58

4.3. Funkce, cíle a smysl výtvarných dílen Dílna má několik zásadních funkcí, které by měly všechny pozitivně ovlivňovat klienty. Zahrnují podporu jejich zájmů, pomoc při jejich rozvíjení a má funkci terapeutickou, jak ve smyslu psychickém, tak fyzickém. Skrz výtvarné umění a tvorbu v dílně mohou klienti hledat sami sebe a objevit v sobě část svého tvůrčího „já“, o kterém nevěděli. Podle Campbellové přístup k umění jako k tvořivé činnosti se rozvinul též v rozličných institucích. „Výtvarná tvorba je vnímána jako odpočinková tvůrčí činnost, jež nějakým způsobem obohacuje náš život.“ (Campbellová, 1998, s. 13) Podle Babyrádové je cílem dílny „společná koncentrace na určité téma, na jejím základě účastníci dílny pronikají do co možná nejširších kontextů zvoleného tématu a prozkoumávají jeho historii.“ (Babyrádová, 2005, s. 72) U seniorské skupiny je dosažení tohoto cíle náročnější. Společná koncentrace je pro ně velmi náročná. Uvedení projektu a techniky musí být dynamicky představeno a nesmí být zbytečně prodlužováno, protože by se klienti mohli velmi rychle unavit a další práce by byla nemožná. Téma dílny pak může být rozděleno do několika dílen. Záleží vždy na náročnosti projektu nebo výtvarném postupu (např. pro celkové dokončení předmětu z keramiky jí musí být věnováno dílen více).

59

Cíle a smysl dílny 

Způsob prožití volného času.



Příležitost k experimentu.



Sblížení se s konkrétním prostorem, prožívání prostoru jako součást tvorby.



Příležitost poradit se s odborníkem o svém tvůrčím záměru.



Příležitost pro prezentaci vlastní tvorby.



Porovnávání odlišných individuálních přístupů ke zvolenému tématu.



Rozšíření názorů o obsahových rozměrech bezprostředně spojených s určitým tématem.



Prohloubení znalostí technologického postupu zvoleného výtvarného vyjádření.



Zvýšení odborné kvalifikace.



Vznik emocí v průběhu tvorby v dílně odvíjejících se od tématu.



Vedení diskuzí na základě emocí vyvolaných tématem. (Babyrádová, 2005, s. 72-74)

Komunikace je jednou z velmi důležitých funkcí dílny. Mnohým je výjimečná od běžné komunikace v životě. Probíhá jak na úrovni verbální, tak i neverbální - vše zastřešeno tvorbou v bezprostřední blízkosti. Komunikace je primárně zaměřena na tvorbu a je „cestou k nalézání možností vlastního výrazu ve výtvarném materiálu.“ (Babyrádová, 2005, s. 74)

60

Komunikace skrz tvorbu se děje díky pozorování beze slov, předáváním technologických zkušeností, jak slovně, tak názornou ukázkou, sdílením nápadů a pocitů vznikajících mimovolně v průběhu procesu tvorby. Názory účastníků dílny jsou autentické, neřízené a bezprostřední.

4.4. Principy práce ve výtvarné dílně Vedoucí sociálně-pedagogický pracovník dílny by měl mít na paměti, že většina klientů se sama do tvořivé práce aktivně zapojovat nebude. Proto by k nim měl přistupovat motivačně a tvořivě. Striktní pravidla pro vedení dílny a zobecnění uměleckých aktivit je velmi obtížné. Dílna od dílny se liší a je téměř nemožné pořádat dílnu, která bude naprosto stejná, jako ta předchozí. Jiní jsou účastníci dílny, jiná je nálada a také prostředí. Znalost některých z principů jsou pro úspěšné uskutečnění dílny důležité. Tyto principy - zásady samozřejmě mohou být přijaty a upraveny, ale v podstatě, pokud se jich vedoucí pracovník dílny bude držet, má všechny předpoklady k tomu, aby dílna byla úspěšná a klienti byli spokojeny se stráveným časem v ní. (Baryrádová, 2005)

Principy 

„Otevřenost a námět tématu.



Zpřístupnění dostupných informací o námětu.

61



Zprostředkování motivující zkušenosti.



Poskytnutí prostoru a času pro experimentování.



Respekt k individuální výpovědi.



Průběžné a závěrečné prezentace práce.“ (Babyrádová, 2005, s. 93)

4.4.1. Téma dílny Od tématu neboli námětu se odvíjí celý průběh dílny. Měl by být otevřený, aby se v něm „mohl najít“ každý účastník dílny. Primárně by téma mělo motivovat a mělo by být takové, aby je klienti přijali. Výběr tématu se tedy stává „klíčovou rolí“ (Babyrádová, 2005, s. 93) Campbellová považuje za výchozí skutečnost při práci seniory jejich život. Nutností je zasazení výtvarné činnosti do širších souvislostí. Podněty k tvorbě vidí v práci např. s využitím rodinných fotografií, pohlednicemi, vzpomínkovými předměty, ale i v inspiraci potravinami či oblíbenou vůní. Kladně také hodnotí zlepšování lokomočních schopností prostřednictvím výtvarné tvorby.

Mimo tyto klady se

Campbellová domnívá, že: „skupinová tvorba by měla starším lidem vedle citových zážitků poskytovat i pocit uznání a dostatečný prostor pro vlastní vzpomínky.“ (Campbellová, 1998, s. 26) Tradiční témata jsou spojena s událostmi během roku, váží se na roční období, svátky nebo tradice. S příchodem jara bývají námětem rostliny, probouzení jara, poté se stávají námětem Velikonoce.

62

Podzim rovněž inspiruje svojí barevností a v období vánočních svátků se dílny nesou ve svátečním duchu a jsou spojené spíše s rukodělnou výrobou např. dekoračních předmětů, s těmito svátky spojenými. Téma se mimo to odvíjí od techniky, která je v rámci dílny používána. Pokud je dílna řemeslně zaměřená - např. výroba košíků, je výsledek předem zřejmý a umělecká hodnota není tak velká. Některá témata klientům dovolují nechat se unášet vlastní fantazií, jiná takovou tvárnost nemají a to hlavně z důvodu technického.

(8) DPS Třebíč - Koutkova

(9) DPS Brno - Podpěrova

63

(10) DPS Brno - Podpěrova

64

4.5. Spojení arteterapie a výtvarné dílny Výtvarné dílny často nesou prvky arteterapie. Tento fakt si klienti často neuvědomují. Právě terapie, hlavně duševní, je jedním z cílů dílny. Proto nesmíme toto významné odvětví, spojené s uměním, opomenout. Arteterapie, jakožto druh terapie, má v České republice poměrně malou tradici. Její základy jsou však stále pevnější a rozšiřuje se po celém našem území. Do roku 1989 byl u nás rozvoj tohoto oboru negativně ovlivněn zejména politicky, což se projevovalo nemožností kontaktu s okolními státy, kdy tento kontakt byl klíčový pro rozvoj nově se utvářejícího oboru. Od devadesátých let 20. století je české prostředí arteterapeutické praxi i odborné přípravě kladně nakloněno a tato specializace získává na rozmachu a vážnosti mezi ostatními terapiemi. (Šicková-Fabrici, 2002) Rozliční specialisté na arteterapii pohlíží různě. Například Slavík ji nazývá artefiletikou, kterou vnímá jako výchovu skrze umění. Je tedy směr, který je obměnou arteterapie. (Slavík, 2001) Arteterapie bývá dělena na dva směry a to na terapii uměním a artpsychoterapii. První z nich „klade důraz na léčebný potenciál tvůrčí činnosti samotné a pracuje se tedy s procesem výtvarné tvorby.“ (http://www.arteterapie.cz/). Artpsychoterapie pak dále pracuje s prožitky a výtvory vzniklými během výtvarného procesu. V průběhu tvorby klienti mohou pracovat sami, taková terapie se nazývá arteterapie expresivní.

Pokud

je

pracováno

s již

vzniklými

díly,

mluvíme

o

arteterapii

(http://www.arteterapie.cz/)

65

receptivní.

Podle Šickové-Fabrici není arteterapie výhradně jednou z podob psychoterapie, ale je nezávislou vědou vycházející z různých psychoterapeutických škol. Vychází z mnoha věd, jako jsou teorie umění, teologie, filozofie a další. Interpretační teorie arteterapie vychází z psychologie S. Freuda, A. Adlera a C. G. Junga. (Šicková-Fabrici, 2002) „V arteterapii jde u každého jednotlivého klienta o naplnění různých cílů. Mezi nejčastější cíle patří navození kompenzačního procesu, aktivizace, zprostředkování kontaktu, přeformování stereotypů, komunikace prostřednictvím výtvarného projev, odstranění úzkostných stavů, socializace nebo kanalizace agresivity.“ (Šicková-Fabrici, 2002, s. 33) Při realizaci arteterapeutických postupů je nutné respektovat a brát ohled na strukturu osobnosti každého jedince. Důležitým faktem je, že musíme brát každý výtvarný projev jakékoliv úrovně za známku tvořivosti. Právě tvořivost spolu s kreativitou jsou jedním ze základů umění i arteterapie. Principem arteterapie je využívání výtvarného umění jako prostředku k individuálnímu projevu skrze výtvarné umění. Jejím cílem není uspokojivý výsledný produkt hodnocený vnějšími kritérii. „Výrazový prostředek je dostupný každému, ne pouze těm výtvarně nadaným.“ (Liebmann, 2010, s. 14) Campbellová tvrdí, že heterogenní seniorskou skupinu (od aktivních po velmi nemocné jedince) je velmi těžké zaujmout. Z vlastní zkušenosti říká, že jedna z účastnic skupiny byla překvapená mírou požadavků na ní vznesených ještě v tak vysokém věku. Za výchozí skutečnost při práci seniory v rámci arteterapie považuje jejich život. (Campbellová, 1998)

66

Jaroslava Šicková-Fabrici o arteterapii se seniory říká: „U této populace je arteterapie aplikována při cvičení krátkodobé paměti, pro posílení vědomí vlastní hodnoty, jako pomůcka rehabilitace jemné motoriky.“ (Šicková-Fabrici, 2002, 65) S pomocí arteterapie se též senioři mohou vyrovnat s novou životní situací, v které se nachází. Fyzická síla jim ubývá, zdravotní stav se zhoršuje, přichází specifika seniorského věku a též změny v ekonomické a sociální sféře. Hlavním cílem arteterapie se seniory je tvorba, která vychází z klientů a jejich aktuálních problémů. Je přitom třeba volit takové techniky, které jsou pro klienty důstojné a odpovídají fyzickému zdraví. „Arteterapie se seniory se snaží aktivizovat zbytky jejich vitality, flexibility, stimulovat jejich kreativitu.“ (Šicková-Fabrici, 2002, s. 67) Na závěr je třeba o arteterapii říci, že může být praktikována s klientem individuální formou, kdy dochází k úzkému kontaktu, anebo s více lidmi, tedy skupinová. Skupinová arteterapie je pro arteterapeuta náročnější, o to ale intenzivnější pro klienty. (Šicková-Fabrici, 2002)

67

4.6.

Nová média V poslední době se s prudkým rozvojem technologického pokroku, zvláště pak od 90. let, začala rozvíjet v umělecké oblasti tzv. nová média, někdy též nazývána multimédia. Digitalizaci začali uplatňovat nejdříve umělci a v současné době se stává běžnou součástí výtvarných dílen, hodin v rámci škol a kurzů. Podle Vrby a Všetulové se jedná o medium, které slouží jako „kanál pro přenos informací.“ Existuje mnoho pohledů na multimédia, jsou např.: „souhrnem jednotlivých médií, jejichž pomoci lze poskytovat informace“ (klasický pohled) anebo multimédia označují „spojení médií v obecnějším slova smyslu“ (počítačová terminologie). (Vrba, Všetulová, 2003, s. 4) Francová říká o nových médiích, že: „Multimédia ve výtvarném umění znamenají použití více technologií dohromady – nejklasičtěji pohyblivý obraz a zvuk.“ (Francová, 2011) Nová média ve výtvarné oblasti využívají jak vizuální a auditivní, tak i audiovizuální techniku a skrze ni dávají výtvarné tvorbě nový rozměr. (Vrba, Všetulová, 2003, s. 4) Nová média nabízejí nespočet možností, nejčastěji bývají využívány klasické animace, video nahrávky, ale i fotografie. Vše může být promítáno na zeď, kdy může s vytvořeným pozadím probíhat další úpravy. Neopomenutelná je též práce se zvukem. (http://www.ped.muni.cz/kvv/svv/cz/kurz-novych-medii/Tekurz_PLUS) Nová média a senioři jsou spolu spojováni primárně s počítači. Pro seniory jsou pořádány různé kurzy v této oblasti, díky kterým se mohou naučit na internetu vyhledávat užitečné informace. (Šamšuková, 2011/2012)

68

Jednou u osvědčených metod s použitím nových médií je využití fotografií. Díky této metodě můžeme přenést seniory například na jiné místo, popřípadě za nějakou známou osobou a přitom se nikam nemusí přemisťovat . Nová média seniorům mohou nabídnout zážitek. Vždy však záleží na schopnostech a znalostech výtvarně-pedagogického pracovníka, protože ne každý nová média v rámci výtvarných hodin používá anebo umí pracovat pouze s některým médiem v rámci multimédií.

(11) DPS Brno - Podpěrova

(12) DPS Brno - Podpěrova

69

5. REALIZACE VÝTVARNÉ DÍLNY

5.1. Pohádkoví vypravěči Tato dílna je dílnou neobvyklou nebo spíše netradiční v tom smyslu, že většina času byla paradoxně strávena mimo dílnu. Projekt nazvaný Pohádkoví vypravěči vznikl pod záštitou Katedry výtvarné výchovy Masarykovy univerzity v rámci projektu Speciální výtvarné výchovy. Tento výjimečný projekt Katedry výtvarné výchovy (dále jen KVV), probíhající od roku 2010 a konče v roce letošním (2013) čerpá dotace Evropských fondů a je nabízen pouze studentům KVV. Díky spolupráci KVV s Domovem pro seniory (Podpěrova, Brno) mohla být uskutečněna tato praxe, na které se zrodila moje myšlenka o napsání bakalářské práce odvozené od tématu senioři a výtvarná dílna.

Časová náročnost Časová náročnost byla velká, záleží však na počtu klientů a počtu lektorů zapojených v projektu a také na plánovaném množství výsledné práce/ pohádek. V našem případě - 4 klienti a 6 lektorů. Spolupráce trvala zhruba 2, 5 měsíce. Hodně času též zabrala úprava nahraných zvukových stop.

70

Základní myšlenky a popis projektu Hlavním cílem projektu bylo vytvoření audio CD s pohádkami namluvenými klienty a následné darování CD jednomu z oddělení v Dětské nemocnici v Brně. Původně jsme chtěli, aby si klienti vzpomněli na své dětství, na pohádky, které jim rodiče vyprávěli, popř. na pohádky, které vyprávěly svým dětem nebo vnoučatům oni sami. Tato myšlenka vyprávění zpaměti se však ukázala nemožnou, protože klienti si žádnou pohádku nemohli vybavit celou. K tomu je ještě třeba říci, že při vyprávění zpaměti by pro ně byl fakt, že jsou u toho nahráváni, stresující. Čtení byla zaručená jistota. Výběr pohádek jsme nechali na samotných klientech, přičemž jim byla z naší strany dodána spousta knih s pohádkami od různých autorů. Klienti si vybrali pohádky, jak klasické od známých českých autorů, tak i modernější. Jedna klientka si dokonce vzpomněla na spoustu písní, které jsme na CD přidali také a vznikl mix pohádek a slovenských písní a balad (klientka byla původem Slovenka). Projektu se rozhodli zúčastnit 4 klienti, 3 ženy, jeden muž, za zmínku stojí, že jedné ženě bylo dokonce 93 let. Na projektu též pracovalo 6 studentek KVV.

71

Fáze projektu: 1. Prezentace projektu seniorům v DPS Představení projektu proběhlo za hojné účasti klientů ve společenské místnosti DPS Podpěrova, kde obvykle projekty bývají prezentovány. Součástí představení bylo pouštění ukázek audio nahrávek známých osobností (pouštěných na gramofonových deskách), které také vyprávěli pohádky. Byly vyprány pohádky od Jana Wericha, Vlastimila Brodského a Karla Högera. Ukázky pohádek byly pouštěny proto, aby si klienti mohli představit podobu závěrečného výsledku. Motivací pro nahrávání pohádek bylo darování CD (jako součást projektu) na některé z oddělení Dětské nemocnice v Brně.

2. Individuální nahrávání CD s klienty Nahrávání probíhalo v závislosti na časových možnostech klientů (vždy v dopoledních hodinách) v jejich domácím prostředí, kde mají největší pohodlí a cítí se nejpříjemněji. S každým s klientů proběhlo v průměru 5 – 7 nahrávacích sezení, z nichž každé trvalo zhruba hodinu.

72

Někteří klienti by namluvili mnohem více pohádek, ale se všemi jsme se snažili ukončit nahrávání ve stejném týdnu. Někdo z nich nahrál více materiálu, někdo méně - protože část návštěvy zabralo i povídání. Doba celého nahrávání všech klientů se odvíjela od nahrávání broučků, které mají omezený počet příběhů.

3. Společná dílna – tvorba předlohy pro obal CD Dílna se konala na závěr, po tom, co byl nahrán všechen zvukový materiál. Samozřejmě by se mohla konat i v průběhu nahrávání, ale my jsme se rozhodli, že ji zrealizujeme po uzavření jedné etapy (tj. nahrávání). Klienti si sami zvolili motivy. Na některé (koláž broučků) bylo třeba se předem připravit, popř. něco ofotit. Proto jsme s klienty návrhy konzultovali při posledním nahrávání.

4. Zpracování audio materiálu, výroba CD a obalů Dohromady bylo nahráno 5 CD, z toho jedna klientka měla 2 CD z důvodu obsáhlosti materiálu. Celkem bylo vyrobeno 6 kopií od každého CD, z toho 1 zůstala na Katedře výtvarné výchovy Pedagogické Fakulty Masarykovy Univerzity, 1 byla darována DPS Podpěrova, 1 Dětské nemocnici a po 2 kopií dostali klienti.

73

5. Předání CD v Dětské nemocnici v Brně CD byla darována onkologickému oddělení Dětské nemocnice v Brně., kde ve společenské místnosti proběhla prezentace projektu dětem a maminkám a pracovníkům oddělení. Následně bylo puštěno několik ukázek a předána CD.

6. Pokřtění CD, předání autorům, pouštění ukázek Předání proběhlo za hojné účasti klientů a samozřejmě též autorů nahrávek ve společenské místnosti DPS. CD byla pokřtěna šampaňským a kopie CD byly též předány autorům. Bylo též puštěno několik ukázek z každého CD.

74

(13) Nahrávání pohádek

(14) Výroba předloh pro obal CD

(15) Předloha pro CD

(15) Křest a předání CD

75

(16) Výsledná CD

76

5.2. Grafika - jaro Jednodenní dopolední dílna pro seniory žijící v domově. Doba konání: 2. 4. 2013, čas konání: 9:00 12:00. Vedoucí pracovníci - pracovnice v sociálních službách DPS - volnočasové aktivity a Lucie Řehořková (studentka KVV PdF).

Základní myšlenky a popis projektu Myšlenkou bylo, aby si klienti zkusili grafickou techniku. Šlo mi hlavně o to vysvětlit klientům postup a pokusit se s nimi vytvořit matrici a z ní následně tisknout. Cílem bylo, aby si klienti prošli celý tento proces. Předpokládala jsem, že většina z nich, ne-li všichni grafiku nikdy nedělali. Můj předpoklad byl správný. Tématem bylo jaro, které bylo vybráno proto, protože na začátku dubna jsme všichni jaro po dlouhé době očekávali ono stále nepřicházelo. Klienti byli na dílnu upozorněni plakátkem, který jsem vytvořila a též sociální pracovnicí, která jim konání dílny připomněla.

Technika Jako technika byla zvolena grafika. Klienti ji ještě nikdy v DSP nezkoušeli, proto jsem se rozhodla nabídnout jim něco nového. Zvolila jsem techniku tisku z výšky, protože ten jediný se mi zdál pro klienty

77

zvládnutelný fyzicky a není tolik složitý, takže se dá zvládnout během dopoledne. Například tisk z hloubky by byl pro klienty nevhodný, protože nemají dostatek síly na vyrývání do matrice. Z různých druhů grafických technik z výšky jsem vybrala lepenkový tisk. První doložené zmínky o tomto druhu tisku pocházejí z druhé poloviny devatenáctého století. (Malý, 2005, s. 52) Tisk má tedy menší tradicí, to však nemělo žádný vliv na naši tvorbu v dílně.

Fáze: 1) Na základní plochu (nejlépe karton, sololit nebo překližka) nalepíme podkladovou šedou lepenku nejlépe disperzním lepidlem nebo klihem. Musíme počkat, až základní deska uschne. My jsme měli jako podkladovou plochu karton z krabice. Počítali jsme s vroubkováním kartonu, které se samozřejmě projeví při tisku. Dále je třeba vytvořit si vlastní návrh, který se předkreslí na stejným druh lepenky, v našem případě kartonu. Motiv vyřežeme, vystříháme, lze ho také vytrhat. V našem případě bych s trháním moc neuspěli, takže jsme motivy vystříhali.

2) Na podkladovou plochu pak vystříhané motivy lepíme podle návrhu. Každý kousek natíráme a lepíme zvlášť. Nalepený motiv necháme zaschnout a aby lépe přilnul k podkladu, můžeme ho zatížit. Je možné také vyřezávat ve vlastních motivech. My jsme to však nedělali, protože je to práce náročná na jemnou motoriku, s kterou mají senioři problém. Trvalo by to tedy dlouho a nestihli bychom celý postup v rámci časové dotace.

78

3) Takto vytvořená matrice je připravena k tisku. Pokud máme v plánu více výtisku, je vhodné matrici nastříkat např. lakem, který zvýší její odolnost.

4) Dále postupujeme jako při tisku jakékoliv jiné techniky - rozválíme si barvu nejlépe na skleněné podložce, může být i keramická nebo kamenná. Naneseme barvu na matrici a tiskneme na lisu. V DSP mají klasický grafický lis, který se vyskytuje na mnoha základních školách. Má svůj stoleček a pro účely dílny bohatě stačí. (Malý, 2005, s. 52-53)

Realizace a její problémy Jaro je tématem docela širokým a bylo vybráno proto, aby klienti měli více možností námětů. Každý si jaro představuje jinak. Jako inspiraci jsem přinesla knihu Naše Květiny (Deyl, Hísek, 2001). Dvě klientky se knihou nechaly inspirovat do té míry, že se prakticky snažily nakreslit přesné kopie květin, což se jim docela dařilo. Bylo to však pouze na papír, který sloužil jako předloha. Následně svoje motivy přemalovávaly na karton, který byl docela tlustý a hůře se stříhal. Při stříhání jsme narazili na problém a to, že některé drobnější tvary jdou hůře vystřihnout. Tomuto problému se dalo předejít, klientky na něj byly na začátku upozorněny a též jsme jim ukázala předlohy matric, aby měly co nejjasnější představu o konečném výsledku.

79

Mým účelem také bylo, aby si klientky zkusily nanášení barev válečkem na matrici. Zpočátku se jim nechtělo, ale když viděly, že na tom nic není, všechny si to zkusily. Válečky, kterými jsme nanášely barvu byly velmi malé a šlo to s nimi špatně. Matrice byla obarvována pomalu a barva na ní v některých místech (kde byl tenký nános barvy) zasychala. Též kachle, na kterých se rozvalovala barva byly malé. Ale díky tomu, že válečky byly malé, mohly klientky na papíře vytvořit více barvených plošek. Klientky měly k této grafice závěrem velké výhrady, které se týkaly toho, že výsledek nebyl tak dobrý, jak předpokládaly, že bude. Klienti totiž mají rádi přesnost, dokonalost a zdobnost. Jedna klientka dokonce řekla, že: „To není žádný umění.“

Co udělat příště lépe Horší výsledek vznikl z několika důvodů a to že: karton byl dle mého názoru příliš tlustý a nešly na něm dělat detaily a přesně tvary, na kterých si klienti seniorského věku potrpí. Technika je zklamala v tom, že právě nemohly dělat detaily. Jedna klientka si vše pečlivě nalepila a pak zjistila, že válečkem nevybarví přesně ty části, které chtěla, protože přece na list nemůže přesahovat červená barva z květu. To se ukázalo jako velký problém u všech tří klientek. Navrhovaly proto, že lepší by bylo nanášet barvu štětečkem. To už by potom nebyla grafika. A dle mého názoru by jim barva také stihla zaschnout, než by přesně vybarvily všechny části matrice.

80

Příště bych proto v rámci grafiky raději zvolila monotyp, kdy by nemusely být používány válečky, ani grafické barvy. Klasicky by se z jednoho papíru obtiskl motiv na druhý a po zaschnutí by tisk mohl být dotvořen kresebnou linií, díky které by klientky mohly zobrazit všechny detaily.

(17) Plakát k dílně

81

(18) Matrice „Louka“

(19) Matrice „Lekníny“

(19) Grafický list „Louka“

(20) Grafický list

82

ZÁVĚR Volnočasové aktivity jsou důležitou a nedílnou součástí našich životů. Mnozí z nás se věnují sportovním aktivitám, které jsou v současnosti stále více populární. I přesto, že se mezi seniory najde spoustu velmi zdatných, je pro většinu z nich z důvodu špatné fyzické kondice nemožné se sportovně realizovat. V domovech pro seniory žijí lidé využívající pomoc pečovatelské služby, což značí, že většina z nich nemůže dělat žádné fyzicky náročné činnosti. Díky nabízeným volnočasovým aktivitám mohou ale prožít svůj život aktivně také. Při komunikaci a práci s klienty musí mít nejen pracovníci domova, ale i lidé z řad veřejnosti na paměti, že mnozí z nich v sobě mají velký potenciál, někdy i skrytý, přičemž o něm nevědí ani sami klienti. Proto je třeba být jim podporou, na kterou se mohou kdykoliv obrátit a též se snažit o zachování jejich dosavadních a rozvíjení nových schopností. Výtvarná dílna je jednou z volnočasových aktivit, která má primárně pro seniory funkci rekreační a terapeutickou. Tvorba by měla klientovi přinést odpočinek od každodenních starostí, pomoci zregenerovat síly, osvěžit ho a celkově odpoutat od nepříjemných situací, ve kterých se nachází. Mnozí lidé si neuvědomují, že umění oplývá velkou léčebnou silou. Tvorba je formou relaxace, pomáhá navodit lepší psychické rozpoložení, které mnozí senioři potřebují, protože ztrácí chuť bojovat s nemocemi, které je trápí. Velkou odměnou za snahu volnočasového pracovníka mu je, když klient sám přijde s nápadem, který by chtěl v rámci dílny realizovat. Předpokladem takováto situace je dřívější návštěva dílny klientem. Velká 83

zodpovědnost leží na pracovníkovi, který má tu možnost zásadně ovlivnit volný čas klientů, kteří se mohou rozhodnout ho strávit ve výtvarné dílně. Ačkoliv mnozí se o umění během svého života nezajímali a vůbec už netvořili, neznamená to, že by to neuměli, jak se někdy milně domnívají. Každý klient domova si dobrovolně může vyzkoušet nabízené techniky a i k jeho překvapení ho mohou zaujmout a pak v tvorbě pokračovat individuálně.

84

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY: 

BABYRÁDOVÁ, Hana. Výtvarná dílna. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2005, 289 s. Spisy Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, sv. 96. ISBN 80-210-3879-9.



CAMPBELL, Jean. Techniky arteterapie ve výchově, sociální práci a klinické praxi: [skupinové výtvarněterapeutické činnosti pro děti i dospělé]. Vyd. 1. Překlad Michaela Šárová. Praha: Portál, 1998, 199 s. ISBN 80-717-8204-1.



ČEVELA, Rostislav, Zdeněk KALVACH a Libuše ČELEDOVÁ. Sociální gerontologie: úvod do problematiky. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, 263 s.



FRANCOVÁ, Jana. Umění nových médií ve vysokoškolské pedagogice: Výzkumný a teoretický projekt. Brno, 2011. Dizertační práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce doc. PhDr. Jiří Havlíček.



FRIEDMANN, Václav. Sociální a edukativní dimenze speciální gerontagogiky. Brno, 2003. 183 s. Disertační práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Doc. PhDr. Pavel Mühlpachr, Ph.D.



HAZUKOVÁ, Helena a Pavel ŠAMŠULA. Didaktika výtvarné výchovy. Vyd. 1. Brno: UJEP Brno, 1984, 123 s.



HRŮZA, Zdeněk. Věda o stárnutí. 1. vyd. Praha: Academia, 1966, 119 s.



MALÝ, Zbyněk. Grafické techniky pro každého. 1. vyd. Brno: CP Books, 2005, 62 s. ISBN 8025102963.



JAROŠOVÁ, Darja. Péče o seniory: národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 až 2012. Vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2006, 96, 12 s. ISBN 80-736-8110-2.

85



JEBAVÁ, Jana. Úvod do arteterapie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1997, 95 s., 16 s. obr. příloh. ISBN 8071843946.



Kvalita života ve stáří: národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 až 2012. Vyd. 1. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2008, 55 s. ISBN 978-80-86878-65.



LIEBMANN, Marian. Skupinová arteterapie: nápady, témata a cvičení pro skupinovou výtvarnou práci. Vyd. 2. Praha: Portál, 2010, 279 s. ISBN 9788073677299.



MÜHLPACHR, Pavel. Gerontopedagogika. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. 203 s. ISBN 80-2103345-2.



MÜHLPACHR, Pavel. Gerontopedagogika. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009. 203 s. ISBN 9788021050297.



MÜHLPACHR, Pavel. Schola gerontologica. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2005, 314 s.



ORT, Jiří. Kapitoly ze sociologie stáří: Společenské a sociální aspekty stárnutí. 1. vydání. Ústí nad Labem: Univ, 2004, 101 s.



RABUŠIC, Ladislav. Česká společnost stárne. Vyd. 1. V Brně: Masarykova univerzita, 1995, 192 s. Rubikon (Georgetown), sv. 1. ISBN 80-901-6042-5.



RHEINWALDOVÁ, Eva. Novodobá péče o seniory. Vyd. 1. Praha: Grada, 1999, 86 s. ISBN 8071698288



SAK, Petr a Karolína KOLESÁROVÁ. Sociologie stáří a seniorů. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 225 s. ISBN 9788024738505.

86



SLAVÍK, Jan. Umění zážitku, zážitek umění: teorie a praxe artefiletiky. V Praze: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, 2001, 281 s. ISBN 80-729-0066-8.



ŠAMŠUKOVÁ, Eva. Nová média pro seniory se zaměřením na internet: Mediální gramotnost a mediální výchova. Praha, 2011/2012. Diplomová práce. Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Vedoucí práce Mgr. Radim Wolák.



ŠICKOVÁ-FABRICI, Jaroslava. Základy arteterapie. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002, 167 s. ISBN 80-717-8616-0.



VRBA, Jiří a Monika VŠETULOVÁ. Multimediální technologie ve vzdělávání. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2003, 65 s. Texty k otevřenému a distančnímu vzdělávání. ISBN 80-244-0562-8.



ZHOŘ, Igor. Škola výtvarného myšlení: [metodický materiál pro práci v zájmové výtvarné činnosti]. Brno: Krajské kulturní středisko v Brně, 1987, 11, 20 s.

87

Internetové zdroje 

Domov pro seniory: Koutkova - Kubešova Třebíč. DOMOV PRO SENIORY KOUTKOVA - KUBEŠOVA. Domov pro seniory[online]. Třebíč, 2007, 2013 [cit. 2013-04-04]. Dostupné z: http://www.dpstrebic.cz



Domov pro penziony Okružní příspěvková organizace. DOMOV PENZION PRO DŮCHODCE OKRUŽNÍ. Domov pro penziony Okružní [online]. Brno, 2007, 2.4.2013 [cit. 2013-04-04]. Dostupné z: http://www.okr.brno.cz/



Domov pro seniory Podpěrova, příspěvková organizace. DOMOV PENZION PRO DŮCHODCE PODPĚROVA. Domov pro seniory Podpěrova, příspěvková organizace [online]. Brno, 2007, 16.1.2012 [cit. 2013-04-04]. Dostupné z: http://www.pod.brno.cz



Domov pro seniory Velké Meziříčí. DOMOV PRO SENIORY VELKÉ MEZIŘIČÍ PŘÍSPĚVKOVÁ ORGANIZACE. Domov pro seniory Velké Meziříčí [online]. Velké Meziříčí, 2013 [cit. 2013-04-04]. Dostupné z: http://www.domovvelkemezirici.cz



Důchodová reforma. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Důchodová reforma [online]. Praha 2, 2011 [cit. 2013-04-04]. Dostupné z: http://duchodovareforma.mpsv.cz/cs/



Longevita: Profesionálové v péči o seniory. LONGEVITA SENIO S.R.O. Longevita [online]. 2005 [cit. 201304-04]. Dostupné z: http://www.longevita.cz



Loučka: výtvarná dílna pro děti i rodiče. VÝTVARNÁ DÍLNA LOUČKA. Loučka [online]. Brno, 2013 [cit. 201304-04]. Dostupné z: http://www.vytvarnadilnaloucka.cz/vd

88



Ministerstvo práce a sociálních věcí. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Ministerstvo práce a sociálních věcí[online]. Praha 2, 2012, 2013-04-04 [cit. 2013-04-04]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/



Portál veřejně správy: Na úřad přes internet. MINISTERSTVO VNITRA ČR. Portál veřejně správy [online]. Praha, 2013, 2013 [cit. 2013-04-04]. Dostupné z: http://portal.gov.cz/



Slovník cizích slov: on-line hledání. Slovník cizích slov [online]. 2005-2006, 2013-04-04 [cit. 2013-04-04]. Dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz



Speciální výtvarná výchova: Domov pro seniory. KATEDRA VÝTVARNÉ VÝCHOVY, PdF MU. Speciální výtvarná

výchova[online].

Brno,

2010

[cit.

2013-04-04].

Dostupné

http://www.ped.muni.cz/kvv/svv/cz/domov-pro-seniory/tvurci-dilny

89

z:

ZDROJE FOTOGRAFIÍ 

(2) stáří, zdroj: foto autor



(3) Domov pro seniory Vroutek, p.o.: Naše volnočasové aktivity [online]. 2012 [cit. 2013-04-20]. Dostupné z: http://www.dpsvroutek.cz/2012/05/06/nase-volnocasove-aktivity-2/



(4) Domov pro seniory Koutkova - Kubešova Třebíč: Volnočasové aktivity [online]. 2007 [cit. 2013-04-20]. Dostupné z: http://www.dpstrebic.cz/volnycaskoutkova.html



(5) Domov pro seniory Jihlava - Lesnov: Keramika [online]. 2013 [cit. 2013-04-20]. Dostupné z: http://www.dpsjihlava.cz/index.php?nid=4670&lid=cs&oid=2793183



(6) Domov pro seniory Koutkova - Kubešova Třebíč: Volnočasové aktivity [online]. 2007 [cit. 2013-04-20]. Dostupné z: http://www.dpstrebic.cz/volnycaskoutkova.html



(7)

Jana

Burianová:

Arte

se

seniorkami [online].

2012

[cit.

2013-04-20].

Dostupné

z:

http://janaburianova.blogspot.cz/2012/09/arte-se-seniorkami.html 

(8) Domov pro seniory Koutkova - Kubešova Třebíč: Volnočasové aktivity [online]. 2007 [cit. 2013-04-20]. Dostupné z: http://www.dpstrebic.cz/volnycaskoutkova.html



(9) DPS Brno - Podpěrova, zdroj: foto autor



(10) DPS Brno - Podpěrova, zdroj: foto autor



(11) Speciální výtvarná výchova: Tvůrčí dílny senioři [online]. 2011 [cit. 2013-04-20]. Dostupné z: http://www.ped.muni.cz/kvv/svv/cz/domov-pro-seniory/tvurci-dilny

90



(12) Speciální výtvarná výchova: Tvůrčí dílny senioři [online]. 2011 [cit. 2013-04-20]. Dostupné z: http://www.ped.muni.cz/kvv/svv/cz/domov-pro-seniory/tvurci-dilny



(13) Nahrávání pohádek, DPS Brno - Podpěrova, zdroj: foto autor



(14) Výroba předloh pro obal CD, DPS Brno - Podpěrova, zdroj: foto autor



(15) Předloha pro CD, DPS Brno - Podpěrova, zdroj: foto autor



(15) Křest a předání CD, DPS Brno - Podpěrova, zdroj: foto autor



(16) Výsledná CD, DPS Brno - Podpěrova, zdroj: foto autor



(17) Plakát k dílně, autor



(18) Matrice „Louka“, DPS Brno - Podpěrova, zdroj: foto autor



(19) Grafický list „Louka“, DPS Brno - Podpěrova, zdroj: foto autor



(19) Matrice „Lekníny“, DPS Brno - Podpěrova, zdroj: foto autor



(20) Grafický list, DPS Brno - Podpěrova, zdroj: foto autor

91