VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií. dětském oddělení z pohledu doprovodu hospitalizovaných dětí

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií

Spokojenost s poskytovanou péčí na d ě t s k é m o d d ě l e n í z p o h l e d u d o p ro v o d u hospitalizovaných dětí Bakalářská práce

Autor: Veronika Krejčí, DiS. Vedoucí práce: Mgr. Simona Hájková Jihlava: 2016

Abstrakt Bakalářská práce je zaměřena na hodnocení spokojenosti poskytované péče na dětském oddělení doprovodem hospitalizovaných dětí. Práce je rozdělena na dvě části. První část tvoří současný stav problematiky a zabývá se vývojem pediatrie, charakteristikou jednotlivých vývojových období dětského věku, potřebami dětí, ošetřovatelským procesem v pediatrii, pobytem dítěte v nemocnici, předoperační a pooperační péčí, vlivem hospitalizace na psychiku a vývoj dítěte. Výzkumná část se zabývá analýzou a vyhodnocením dotazníkového šetření. Cílem práce bylo zjistit míru spokojenosti doprovodu hospitalizovaných dětí s celkovou péčí poskytovanou na dětském oddělení. Klíčová slova: dítě, hospitalizace, péče, spokojenost, potřeba.

Abstract This bachelor thesis focuses on evaluation of satisfaction of persons accompanying the hospitalized children with care provided in the children´s department. The work is divided in two parts. The first part creates the present state of the problematics and deals with the pediatrics development, characteristics of individual development periods of the childhood, needs of children, nursing process in pediatrics, stay of the child in hospital, pre-operative and post-operative care, influence of the hospitalization on the psyche and development of the child. The research part deals with analysis and evaluation of the questionnaire survey. The objective of the work was to find out the satisfaction rate of the persons accompanying the hospitalized children with a total care provided in the children´s department. Key words: child, hospitalization, care, satisfaction, need.

Poděkování Děkuji především Mgr. Simoně Hájkové za odborné vedení, vstřícný přístup a veškerý volný čas, který mi věnovala. Dále bych chtěla poděkovat celé své rodině za zázemí a podporu, kterou mi při studiu poskytovali. Mé poděkování patří také respondentům, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření.

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ...................................................... Podpis

Obsah Obsah ................................................................................................................................ 6 Úvod.................................................................................................................................. 8 1

Současný stav problematiky ................................................................................... 10 1.1

Pediatrie a její vývoj......................................................................................... 10

1.2

Vzdělání a postavení dětských sester ............................................................... 10

1.3

Rozdělení dětského věku a charakteristika jednotlivého vývojového období . 11

1.3.1

Prenatální období ...................................................................................... 12

1.3.2

Novorozenecké období ............................................................................. 12

1.3.3

Kojenecké období ..................................................................................... 13

1.3.4

Období batolete ......................................................................................... 15

1.3.5

Předškolní období ..................................................................................... 16

1.3.6

Školní období ............................................................................................ 17

1.3.7

Adolescence .............................................................................................. 17

1.4

Potřeby dítěte ................................................................................................... 18

1.4.1

2

Neodkladné potřeby nemocných dětí ....................................................... 19

1.5

Ošetřovatelský proces v pediatrii ..................................................................... 20

1.6

Onemocnění a individualita dítěte ................................................................... 21

1.7

Hospitalizace dítěte .......................................................................................... 22

1.7.1

Příjem dítěte do nemocnice....................................................................... 23

1.7.2

Příprava dítěte na vyšetření a výkony ....................................................... 23

1.7.3

Předoperační příprava ............................................................................... 24

1.7.4

Pooperační péče ........................................................................................ 25

1.7.5

Pooperační komplikace ............................................................................. 25

1.7.6

Pooperační bolest u dětí ............................................................................ 26

1.7.7

Psychická deprivace a separace ................................................................ 26

1.7.8

Herní aktivity dětí ..................................................................................... 28

Výzkumná část ........................................................................................................ 29 2.1

Cíl výzkumu a výzkumné otázky ..................................................................... 29

2.2

Metodika výzkumu........................................................................................... 30

2.3

Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí ......................... 30

2.4

Průběh výzkumu............................................................................................... 32

6

2.5

Zpracování získaných dat ................................................................................. 32

2.6

Výsledky výzkumu........................................................................................... 33

2.7

Diskuze............................................................................................................. 61

2.7.1

Zhodnocení 1. výzkumné otázky .............................................................. 61

2.7.2

Zhodnocení 2. výzkumné otázky .............................................................. 62

2.7.3

Zhodnocení 3. výzkumné otázky .............................................................. 63

2.7.4

Zhodnocení 4. výzkumné otázky .............................................................. 65

2.7.5

Zhodnocení 5. výzkumné otázky .............................................................. 65

2.7.6

Zhodnocení 6. výzkumné otázky .............................................................. 66

2.8

Návrh řešení a doporučení pro praxi ................................................................ 68

Závěr ............................................................................................................................... 70 Seznam použité literatury ............................................................................................... 72 Seznam tabulek ............................................................................................................... 75 Seznam grafů .................................................................................................................. 76 Seznam příloh ................................................................................................................. 77

7

Úvod „Nad zlato dražší klenot jest dítě, avšak nad sklo křehčí…“ (J. A. Komenský) Pro svoji závěrečnou práci jsem si zvolila téma: „Spokojenost s poskytovanou péčí na dětském oddělení z pohledu doprovodu hospitalizovaných dětí.“ Na dětském oddělení Nemocnice Jihlava pracuji již několik let jako dětská sestra. Ráda bych se touto cestou více dozvěděla, v jakých oblastech námi poskytované péče jsou rodiče nejvíce spokojeni a v čem naopak vidí nedostatky. Na základě výsledků dosažených v dotazníkovém šetření budeme moci popřípadě provést vhodné úpravy. Rádi se necháme inspirovat náměty a připomínkami, mnohdy jsou pro nás postřehy rodičů velkým přínosem a po jejich realizaci vedou k větší spokojenosti. Dobrá a úzká spolupráce s rodiči je pro naši profesi velmi důležitá a odráží se na hodnocení spokojenosti námi poskytované péče. Rodiče přicházejí k hospitalizaci s určitým očekáváním úrovně ošetřovatelské péče. Hodnocení spokojenosti nebo naopak nespokojenosti závisí na rozdílu mezi tím, co očekávají, a tím co je jim skutečně nabídnuto. Péči nehodnotí podle standardů nebo pracovních postupů dané nemocnice. Důležité je pro ně chování a jednání zdravotnického personálu, empatický přístup, schopnost komunikace a kultivovaný projev. A na to musíme myslet o to více, pokud jsou našimi pacienty, ti nejmenší, děti. Dítě je „klenot“, jak již zmínil J. A. Komenský, a podle toho bychom se k němu měli také chovat. I Masaříková (2008) uvádí, že dítě by nemělo být považováno za zmenšeninu dospělého nebo za mládě, které ještě nemá rozum, nevnímá okolní svět, ani toho moc necítí, takže je možné ho obelstít a uchlácholit. Na každém stupni svého psychomotorického vývoje má rozum, vnímá naplno svět kolem, pamatuje si a je samostatnou lidskou bytostí. A to bychom měli mít na paměti zvláště v době, kdy je dítě hospitalizováno v nemocnici, ať už samo nebo s doprovodem. Prožívání nemoci u dítěte je několikanásobně větší než u dospělého člověka. Nemoc jej ve velké míře ovlivňuje nejen po stránce fyzické, ale i po stránce psychické. A pokud je dítě hospitalizováno, tak se tento již nepříznivý prožitek stupňuje. Dítě má strach z neznámého prostředí, z cizích lidí. Vše může být ještě zhoršeno bolestivým vyšetřením nebo zákrokem. Pokud je s dítětem blízká osoba, je pro něj nemoc

8

i hospitalizace mnohem snesitelnější. Nepociťuje takový strach, má pocit bezpečí a lépe se adaptuje na nové prostředí. V dnešní době je hospitalizace dítěte s doprovodem velice podporována a má příznivý vliv na psychiku dítěte i rodiče. Je velmi důležité, aby se při pobytu v nemocnici cítili co nejlépe. Proto je dobré znát jejich míru spokojenosti s poskytovanými službami, reagovat na zjištěné nedostatky a dle možností je odstranit. Naší snahou je poskytovat profesionální péči příjemným a vstřícným personálem, nabízet kvalitní služby a vhodné prostředí, které vede ke spokojenosti dětí i jejich doprovodu.

9

1 Současný stav problematiky 1.1 Pediatrie a její vývoj Pediatrie je lékařský obor zabývající se péčí o zdravé a nemocné děti. Zahrnuje jednotlivá vývojová období lidského organismu od narození až do 19 let věku. Poskytuje péči v oblasti prevence, diagnostiky, léčení, rehabilitace, její součástí je i psychologická a výchovná péče. Zabývá se prostředím, ve kterém dítě žije a sociálně právní ochrannou normou dítěte. Studuje vlivy, které vývoj dítěte pozitivně ovlivňují, nebo naopak vývoj narušují. (Sedlářová a kol., 2008) Jako samostatný vědní obor se pediatrie začala vyvíjet na přelomu 19. století. Do té doby byla péče o děti spojena s léčením dospělých, nebyla specializována. Snaha oddělit péči o děti od péče o dospělé byla již dříve, ale vhledem k nedostatečným znalostem o dětských nemocech, o jejich příčinách, o jejich projevech, o hygieně a výživě, byla na velmi nízké úrovni. K vývoji pediatrie přispěly změny v rozvoji společnosti, dítě se stává jejím středem a objevuje se snaha o systematické sledování vývoje dítěte, které se stává východiskem pro jeho výchovu a péči. V té době se pediatrie zaměřovala na dvě problémové oblasti. První se týkala zdraví a vývoje všech dětí ve společnosti. Největším problémem byla nedostatečná výživa a vysoký výskyt infekčních chorob, které podmiňovaly nemocnost a vysokou úmrtnost dětí. Druhá oblast se zaměřovala na opuštěné a osiřelé děti, které vyrůstaly v ústavech za velmi špatných podmínek a potřebovaly zvláštní pomoc společnosti. Díky této problematice se pediatrie postupně rozvíjela jako samostatný medicínský obor zabývající se nemocemi dětského věku, péčí o zdraví dětí ve společnosti a péčí o postižené a ohrožené děti. S vývojem pediatrie je úzce spjato ošetřovatelství, které souvisí se vznikem a vývojem profese dětské sestry. (Sedlářová a kol., 2008) Pediatrická péče v ČR je poskytována formou péče ambulantní, nemocniční a ve zvláštních dětských zařízeních.

1.2 Vzdělání a postavení dětských sester Výchova a vzdělání dětských sester mají v Evropě více jak stoletou tradici. Již Florence Nightingalová usilovala o zlepšení přístupu k ošetřování hospitalizovaných dětí,

10

budování dětských nemocnic a přípravu sester přímo určených pro péči o děti. (Vacušková, 2009) V současnosti

lze

specializačním

získat

studiem

specializovanou v

Národním

způsobilost

centru

v oboru

ošetřovatelství

dětská a

sestra

nelékařských

zdravotnických oborů (NCONZO) v Brně nebo magisterským dvouletým studiem. Vzdělání

v NCONZO

probíhá

v programu

specializačního

studia

v oboru

Ošetřovatelská péče v pediatrii nebo v oboru Intenzivní péče v pediatrii. Doba studia je 18-24 měsíců. Učební plán je rozdělen na základní modul (Organizační a metodické vedení ošetřovatelské péče) a odborné moduly (Pediatrie a pediatrická ošetřovatelská péče, Výchovná péče o děti, Dětská a dorostová psychiatrie). Součástí studia je odborná praxe na pracovišti akreditovaných zařízení. (Věstník Ministerstva zdravotnictví České republiky, 2012) Dětské sestry mají v oboru dětského lékařství své nezastupitelné místo. Jsou zapojeny do všech stránek péče o dítě a jeho rodinu, jejich cílem je podporovat růst a zdravý vývoj dítěte. Musí umět správně posoudit psychický stav a citové rozpoložení dítěte, zvolit formu komunikace na úrovni vývoje a vyjadřovacích schopnostech dítěte. Nezbytným základem pro kvalitní ošetřovatelskou péči je vytvoření smysluplného vztahu sestry k dítěti a jeho rodině. Dětské sestry musí umět dobře zmapovat jejich potřeby a pocity a zároveň si udržovat hranice profesionality. Sestra vytváří vhodné podmínky pro otevřenou komunikaci mezi dítětem, rodinou a zdravotnickými pracovníky. Rodina by neměla mít obavy se sestry dotázat na nejasné otázky, které se týkají potřeb a podpory zdraví dítěte. Otevřená komunikace a současně profesionální odstup umožňuje sestře včas zachytit signály, které poukazují na deficitní potřeby dítěte a rodiny. Jako kvalitní ošetřovatelskou péči hodnotí rodiče péči sestry, která je při ošetřování dítěte citlivá, komunikuje s ním, má zájem a starost o jeho blaho. Proto je pozitivní vztah mezi sestrou a dítětem nedílnou součástí kvalitní ošetřovatelské péče. (Sikorová, 2010; Vacušková a kol., 2009)

1.3 Rozdělení

dětského

věku

a

charakteristika

jednotlivého

vývojového období „Náplní dětského lékařství je péče o člověka v období dětství a adolescence. Období dětství je velmi dynamické a mezi dětmi různého věku jsou podstatně větší rozdíly než

11

mezi dospělými různého věku. Je proto užitečné rozdělení na určitá období charakterizovaná společnými znaky.“ (Michálek a kol., 2010, str. 4) Jednotlivá vývojová období mají své anatomické, fyziologické a funkční zvláštnosti. V každém věku přistupujeme k dítěti jinak, jinak hodnotíme laboratorní nálezy. Pro určitý věk jsou specifické i určité charakteristické příznaky onemocnění. (Michálek a kol., 2010)

1.3.1 Prenatální období Prenatální období je doba, která uplyne od oplození vajíčka do narození dítěte. V 1. trimestru, který je označován jako embryonální období, se odehrává nejprudší růst a diferenciace. A vzhledem k intenzivnímu růstu, je embryo velmi citlivé na působení vnějších podnětů, z nichž některé mohou vést ke vzniku vývojových vad. (Vágnerová, 2012) Na konci tohoto období, které se nazývá fetální, jsou založeny všechny orgány, z nichž některé začínají již v této době fungovat. V prenatálním období jsou vytvářeny všechny důležité podmínky pro budoucí samostatný život plodu. (Michálek a kol., 2010)

1.3.2 Novorozenecké období Novorozenecké období trvá od narození do 28. dne života dítěte. V rámci něj vymezujeme časné (od narození do 7. dne života) a pozdní novorozenecké období (od 8. dne do 28. dne života). Hlavní charakteristikou časného období je biologické osamostatnění a adaptace na nové podmínky. Nejdůležitější je přiměřená adaptace kardiopulmonální, dále v návaznosti pokračuje adaptace termoregulační, hormonální, imunologická,

metabolická

a

funkce

gastrointestinálního

systému.

Adaptace

novorozeného dítěte je podmíněna průběhem těhotenství a porodu a stupněm zralosti dítěte. Součástí rané adaptace a vzájemné interakce dítěte je kožní kontakt a časné přiložení k prsu matky. (Michálek a kol., 2010; Bayer, 2011) Novorozenec je vybaven soustavou reflexů, které jsou nezbytné pro jeho přežití. Nejdůležitější jsou reflexy pátrací a sací nutné pro příjem potravy. Má již rozvinuté i smyslové funkce umožňující mu kontakt s okolím, učí ho orientovat se v prostředí a reagovat na přicházející podněty. Tyto schopnosti jsou velmi proměnlivé, proto je každý novorozenec ve svých projevech jiný. Motoricky je velmi nevyzrálý, poměrně 12

dobře ovládá jen pohyby hlavou a mimického svalstva. Rozpozná světlo a tmu, vnímá pohybující se a různě zbarvené předměty. Má dobře rozvinutý sluch i čich, již během prvních týdnů života se naučí odlišit hlas matky od jiných hlasů a pozná ji podle vůně. Zrak se rozvíjí postupně, vázne fixace čočky a zraková ostrost. (Michálek a kol., 2010; Sedlářová, 2009)

1.3.3 Kojenecké období Kojenecké období je doba mezi 29. dnem a jedním rokem života dítěte. Charakteristické pro toto období je prudký růst a rozvoj motoriky. Již nikdy v životě se tak rychle neroste, porodní hmotnost se až ztrojnásobí, obvod hlavičky a hrudníku se v půlroce vyrovná. Kolem 6. měsíce se začínají prořezávat první zoubky (dolní řezáky) dočasné dentice. V rozvoji pohybových schopností nastává velký skok, kdy se z ležícího novorozence stává chodící batole schopné složitých pohybů ruky, které rozumí řeči a ovládá první slova. Zpravidla se toto období rozděluje na mladší (do 6 měsíců) a starší kojenecké období (od 6 měsíců). (Michálek a kol., 2010) Mladší kojenecké období Vývoj motorických schopností: Dítě ležící na zádech má symetrické držení těla s hlavičkou ve střední poloze, již nezaujímá asymetrické flekční postavení jako v novorozeneckém věku. S hlavičkou volně otáčí ze strany na stranu, ale v poloze vsedě se ještě kymácí. V poloze na bříšku ji zvedne a opírá se o předloktí, později zvedne i hrudník a hlavičkou otáčí do stran. Z polohy na bříšku se otáčí na záda, později ze zad na bříško. Přidrží se podaných prstů a přitahuje se do sedu, je-li posazeno. Ke konci období sedí s oporou, bez opory je schopné se udržet jen chvilku. Začátkem období má ruce otevřené nebo volně sevřené, drží je nejčastěji kolem úst. Později uchopuje předměty do obou rukou, vloženou hračku do ruky drží aktivně, zkoumá je vizuálně i orálně. (Stožický, Pizingerová, 2006) Vývoj poznávání a řeči: Začíná koordinace zraku a motoriky, dítě sleduje to, co drží v ruce a s čím pohybuje. Pohybující se osobu nebo předmět sleduje nejen očima, ale i otáčením hlavičky. Začíná rozlišovat barvy, přednost dává modré a červené. Hlavou otáčí i za zdrojem zvuku. Na počátku období dítě vydává první hlásky, zpravidla dlouhé samohláskové zvuky. Tyto řečové projevy označovány jako „broukání“ a lze je

13

pozorovat u většiny dětí kolem 8. týdne života. Později vyslovuje jednotlivé slabiky, začíná žvatlat. (Plevová, Slowik, 2010; Stožický, Pizingerová, 2006) Rozvoj socializace: Dítě dokáže velmi brzy rozlišovat předměty a osoby. Rozezná známé a neznámé tváře, upřednostňuje styk s osobami, na které je zvyklé. Z cizích osob a věcí má strach. Již začátkem tohoto období se objevuje sociální smích jako projev spokojenosti, upoutává jím pozornost. Smích by se měl objevit do 8 – 12 týdnů. Na konci období používá hlasitý smích jako odpověď na příjemný sociální kontakt. (Stožický, Pizingerová, 2006) Starší kojenecké období Vývoj motorických schopností: V tomto období se dítě začíná samo posazovat, brzy sedí pevně, jistě a vzpřímeně. Začíná užívat kolena a ruce k první aktivní lokomoci – lezení, díky kterému se může zmocnit předmětů, které byly dosud mimo jeho dosah. Začíná se postavovat v postýlce, kde má oporu, později stojí chvilku i bez ní. Obchází okolo nábytku a ke konci období je schopno udělat pár samostatných krůčků. Postupně přechází od dlaňového úchopu ke klešťovému. (Langmeier, Krejčířová, 2006; Stožický, Pizingerová, 2006) Vývoj poznávání a řeči: Dále se rozvíjí zraková a sluchová vnímavost. Objevuje se permanence objektů, pozná, že to, co je zakryté nepřestalo existovat. Dítě zajímají hlavně detaily a drobné předměty, zdokonaluje se i schopnost manipulace. Kolem jednoho roku věku dítěte dokáže pochopit jednoduchou hru, např. s míčem. Dítě reaguje na svoje jméno. Objevuje se zdvojování slabik, později první slovo. Ke konci období užívá aktivně dvě až čtyři smysluplná slova, většímu počtu slov začíná rozumět. Je to však velmi individuální, některé děti začínají mluvit brzy, jiné mnohem později, ale jejich další vývoj se obvykle do značné míry vyrovná. (Langmeier, Krejčířová, 2006; Stožický, Pizingerová, 2006) Rozvoj socializace: Upřednostňování matky se vyvíjí do strachu ze separace (z oddělení od matky). Kromě separační úzkosti je patrný strach z cizích osob. Obě tyto reakce, jak separační úzkost, tak i strach z cizích lidí, jsou znakem normálního vývoje dítěte. Během kojeneckého období se rozvíjejí různé druhy sociálního učení. Napodobování se mění, je stále složitější, dítě si pamatuje, co se naučilo, a dovede vše předvést i kdykoliv později. Tímto způsobem se učí různé hříčky, jako jsou „paci-paci“,

14

„vařila myšička kašičku“, „jak jsi veliký apod. (Langmeier, Krejčířová, 2006; Vágnerová, 2012)

1.3.4 Období batolete Batolecí věk trvá od jednoho do tří let života dítěte. V tomto období dochází k výraznému rozvoji mnoha kompetencí a dětské osobnosti. (Vágnerová, 2012) „Dítě se stává samostatnějším, aktivním subjektem, vědomým si své vlastní existence a svých možností. Charakteristickým znakem této fáze je osamostatňování a uvolňování z různých vazeb, spojené s expanzí do širšího světa. Je to období první emancipace, která je podmínkou dalšího vývoje.“ (Vágnerová, 2012, str. 120, 121) Vývoj motorických schopností: Vývoj hrubé motoriky je velmi patrný. Počátkem období začíná s prvními nedokonalými samostatnými krůčky, s každým dalším měsícem se chůze zdokonaluje, začíná chodit samostatně. Dvouleté dítě již dobře utíká a nepadá. Nejprve do schodů jen leze, kolem 15. měsíce chodí nahoru dobře, drženo za jednu ruku a s přisunováním nohou. Kolem 2,5 roku chodí do schodů po způsobu dospělých, kdy střídá nohy. Chůze ze schodů je obtížnější a dítě ji zvládá kolem tří let, stejně jako jízdu na tříkolce. Jemná motorika je také stále dokonalejší - pohyby rukou a prstů při uchopování, pouštění a manipulování. Odráží se to i při prvních pokusech o kreslení, čmárání. Na konci batolecího období již dítě dokáže napodobit kruh nebo nepřesný křížek. Navléká přiměřeně velké korálky na provázek. V průběhu druhého roku se většina dětí učí aktivně udržovat tělesnou čistotu. Během třetího roku se také začíná samostatně oblékat a svlékat, natahuje si botičky. (Langmeier, Krejčířová, 2006) Vývoj poznávání a řeči: Rozvoj kognitivních procesů se projevuje změnou přístupu ke světu, lepší orientací v něm a změnou jeho chápání. Dítě potřebuje svět, v němž žije poznat a orientovat se v něm. Je to důležité pro uspokojení jeho potřeby jistoty a bezpečí. (Vágnerová, 2012) V tomto období se dále rozvíjí pozornost, paměť a představivost, která je velmi živá. Dítě si začíná uvědomovat svoji osobnost, svoje já. V rozvoji řeči dochází k rozhodujícímu pokroku. Na konci prvního roku dítě rozumí výzvám např. „udělej paci-paci“ nebo zákazům „ne-ne“, jsou doprovázené příslušnými gesty nebo mimikou. Rozumí názvům několika běžných předmětů, umí je vyhledat. Tvoří si vlastní slůvka, kterým většinou rozumí jen rodiče. (Langmeier, Krejčířová, 2006) 15

Rozvoj socializace: Dítě zůstává stále velmi závislé na matce, kdy i krátkodobé odloučení způsobí prudkou separační reakci. I přes svoji závislost na ní, je okruh jeho sociálních vztahů rozšiřován, a to zejména o členy širší rodiny. Pozvolna si vytváří svoji roli v rodině. Kolem dvou let začínají děti navazovat vztah k ostatním dětem stejného věku, objevuje se paralelní hra. Na konci období se hra stává složitější, objevuje se spolupráce i soupeřivost mezi dětmi. Začíná se osamostatňovat ve všech oblastech, usiluje o nezávislost. Pokud má dojem, že ho rodiče omezují, reaguje vzdorovitostí, je to první období vzdoru („já sám“). (Langmeier, Krejčířová, 2006)

1.3.5 Předškolní období Předškolní období je také označováno jako věk hry a trvá od 3 do 6-7 let. Konec této etapy je určen nejen fyzickým, ale především sociálním věkem, nástupem do školy. Ten se může u dětí lišit v rozmezí jednoho i více let. (Vágnerová, 2012) Vývoj motorických schopností: V tomto období dochází ke stále většímu zdokonalování, zlepšování pohybové koordinace, větší hbitosti i eleganci pohybů. Zvládá chůzi a běh i v nerovném terénu, udrží rovnováhu. V tomto období je vhodné začít dítě učit bruslit, lyžovat, jezdit na kole. Je velmi šikovné i v soběstačnosti – samo se svléká i obléká, samostatně se nají, umyje si ručičky, již by se nemělo pomočovat. Vyhraňuje se dominantní ruka, postavičku kreslí bez trupu, má větší zručnost při hrách s plastelínou a kostkami. (Langmeier, Krejčířová, 2006; Stožický, Pizingerová, 2006) Vývoj poznávání a řeči: Myšlení dítěte je na názorové (intuitivní) úrovni, není logické, je nepřesné. Vnímání světa je egocentrické. Věcem přiřazuje lidské vlastnosti, mění fakta podle vlastního přání. Nedokáže odlišit skutečnost a fantazii. Na konci období rozliší až deset barev. Řeč se také značně zdokonaluje. Dítě začíná používat souvětí. Rádo poslouchá pohádky a říkanky, povídá si samo pro sebe. Krátké říkanky umí samo povědět, jednoduchou písničku zazpívat. (Langmeier, Krejčířová, 2006; Stožický, Pizingerová, 2006) Rozvoj socializace: V tomto období dochází k rozšiřování kontaktů mimo rodinu, vztahy s jinými dospělými i dětmi umožňují dítěti získat nové poznávací a afektivní zkušenosti důležité pro další rozvoj osobnosti. Děti si začínají hrát společně, jedná se o hru společnou (asociativní), později se objevuje hra kooperativní (organizovaná), každý má ve hře svoji roli a tím přispívá ke společné práci. Vhodná hra vede děti

16

k správnému chování, pomáhání si navzájem, ohleduplnosti. Někdy se objevuje soupeřivost a na straně druhé porozumění. Dítě dokáže rozlišit ženské a mužské role. Společnost v kolektivu dětí je velmi důležitá, i když vztahy mezi dětmi jsou většinou nahodilé a nemají dlouhého trvání. Kolem čtvrtého roku přichází druhé období vzdoru. (Langmeier, Krejčířová, 2006; Vágnerová, 2012)

1.3.6 Školní období Období od 6 do 15 let, doba, kdy dítě navštěvuje základní školu. Rozděluje se na mladší školní věk (6 – 11 let) a starší (12 – 15 let). Začátkem období končí hravé období a nastupuje usměrňovaná činnost – školní výchova. Dochází k prudkému rozvoji intelektu a osobnosti dítěte. (Michálek a kol., 2010) Mladší školní věk Toto období je poměrně klidné, růst dítěte je pomalejší, proporce těla se nemění. Větší motorická dovednost a svalová síla je uplatňována k fyzickým aktivitám a hrám. Jemná motorika se zdokonaluje, je důležitá pro rozvoj psaní. Mezi dětmi jsou výraznější rozdíly, individualita každého jedince se zdůrazňuje. Postupně se vytváří mezi dětmi pevnější vazby, převažují sociální vazby na stejné pohlaví. Dítě používá abstraktní myšlení a je schopno samostatně řešit úkoly. (Michálek a kol., 2010; Stožický, Pizingerová, 2006) Starší školní věk Je spojeno s obdobím puberty. U dívek začíná mezi 9. – 12. rokem, u chlapců později mezi 10. – 14. rokem. Je spojena s produkcí hormonů a může trvat 4 – 5 let. Puberta je ukončena při dosažení reprodukční schopnosti. Růst je velice rychlý, nejvíce se prodlužují

končetiny.

Začíná

sexuální

zrání.

Dochází

k silným

somatickým

i psychickým změnám, toto období je nejbouřlivější v životě člověka. Nastupuje třetí období vzdoru, kdy se objevuje zvýšená kritičnost k jednání a chování rodičů i všech dospělých. Důležité je dítě pochopit a mít s ním trpělivost. (Michálek a kol., 2010)

1.3.7 Adolescence Období dospívání trvá od 15 do 22 let. Růst je pomalejší, dokončuje se sexuální i psychické zrání. Dospívající přechází ze základní školy na střední školu nebo učební

17

obor. Dochází ke zvýšení psychické výkonnosti a vyrovnanosti. Dítě se více osamostatňuje od rodiny, vznikají skupiny vrstevníků a vztahy k jedincům opačného pohlaví. (Michálek a kol., 2010)

1.4 Potřeby dítěte „Všechny děti – zdravé či nemocné – mají většinu potřeb společných, ať se jedná o potřeby tělesné či psychické. Tyto potřeby musí být naplňovány tak, aby vývoj dětí odpovídal jejich maximálním možnostem. Podle řady psychologů hraje klíčovou úlohu ve vývoji dítěte několik prvních let života, protože v žádné jiné životní etapě se člověk nevyvíjí tak rychle a není tak závislý na okolí. Prvořadým úkolem rodičů a dalších pečujících osob je tyto potřeby uspokojovat.“ (Sikorová, 2011, str. 30) Existuje několik dělení potřeb. Nejvýznamnější rozdělení potřeb je hierarchické uspořádání potřeb podle A. H. Maslowa. Rozděluje potřeby vývojově nižší (základní, fyziologické) a vývojově vyšší (potřeby růstu). K základním potřebám jsou řazeny potřeby fyziologické a bezpečí. V pozdějším vývoji jedince vznikají potřeby vyšší, při nichž je upevňována vazba jedince na sociální podmínky (potřeba styku, náležení). Nejvýše postaveny jsou potřeby růstu, seberealizace. (Sikorová, 2011) Základní potřeby dětí rozdělili K. E. Allen a L. R. Marotz na - tělesné, psychické, učení, úcty a sebevědomí. Mezi tělesné potřeby patří potřeba přístřeší a ochrany, výživy, tepla, preventivní péče, čistoty a odpočinku. Do psychických potřeb zahrnuli lásku a důslednost, bezpečí a důvěru, správné očekávání rodičů, přijímání kulturních, vývojových i etických odlišností a reciproční výměnu (dávání a braní). K potřebám učit se náleží přístup ke hře, umožnění dělat v učení chyby, potřeba vzoru chování, adekvátní přístup s ohledem na věk dítěte. K potřebám úcty a sebevědomí zařadili vstřícné a vlídné prostředí, podpora kladného sebehodnocení, ocenění i drobného úspěchu. (Sikorová, 2011) U dětí je velmi významný předpoklad hierarchické závislosti. Po uspokojení nižších potřeb musí následovat přiměřené uspokojování potřeb vyšších. Dítě během svého osobnostního vývoje již není plně závislé na nižších potřebách, ale rozvíjejí se potřeby vyšší, které vyjadřují více jeho nezávislost. (Sikorová, 2011)

18

„Nemá-li být vývoj dítěte narušen, vyžadují některé základní potřeby své plné uspokojení. Obecně platí, že míra neuspokojení základních potřeb bývá i mírou narušení celkového stavu a vývoje dítěte. Přitom platí, že čím je dítě mladší, tím bývá závažnost tohoto postižení těžší a zasahuje více struktur a funkcí.“ (Sikorová, 2011, str. 41) Existuje několik faktorů, které ovlivňují způsob uspokojování potřeb. Mezi nejdůležitější patří - individualita osobnosti (citová dráždivost, labilita, zralost), vývojová stádia jedince, kulturní zvyklosti, rodinné zázemí (funkční rodina, podpora blízkých), onemocnění (ráz onemocnění, způsob léčby, nutnost hospitalizace, omezení pohybu, přítomnost bolesti), životní styl, pohlaví, faktory prostředí. (Sikorová, 2011) Pokud není některá potřeba uspokojována, dochází u člověka k projevům nedostatku a omezování. Tento stav se nazývá frustrace a může trvat krátkodobě, ale intenzivně, nebo dlouhodobě v menší míře. Dítě nedokáže, na rozdíl od dospělého, pojmenovat příčinu své frustrace, proto na tento stav můžeme u dítěte usoudit ze změn v jeho chování a jednání. Dítě může být unavené, vyčerpané, lítostivé až plačtivé, apatické, nesoustředěné,

roztěkané,

nekomunikuje,

žaluje

apod.

Závažnějším

stupněm

dlouhodobého neuspokojování potřeb a psychického strádání dítěte je deprivace. Tento stav může nastat tehdy, když dítě nemá určitou potřebu vyvinutou, protože v jeho rodině mu nebyly poskytnuty příznivé podmínky k jejímu uspokojování. Příznaky deprivace mohou být různé, opoždění ve vývoji, agresivita, citová labilita, nechutenství, obezita, celková pasivita. (Sikorová, 2011)

1.4.1 Neodkladné potřeby nemocných dětí „Psychické potřeby nemocných dětí se příliš neliší od potřeb jejich zdravých vrstevníků. Nemoc však může výrazně komplikovat možnost jejich uspokojování, proto je v nemoci tak významné věnovat jim pozornost.“ (Šamánková, 2011, str. 67) Poslouchejte a věřte mi: Dítě potřebuje mít pocit bezpečí a důvěry, vědět, že jeho bolest, obavy a stesky budou brány vážně, budeme ho poslouchat. Nemoc se mě týká, počítejte se mnou: Zejména starší děti potřebují, abychom komunikovali přímo s nimi, ne přes rodiče.

19

Stydím se. Respektujte mé soukromí a důstojnost: Nemocné děti mají určitou míru důstojnosti, mají potřebu před sebou i před okolím obstát. Některé děti se trápí, že při vyšetření naříkaly, i když to nebylo nepříjemné nebo bolestivé, a pak se stydí. Musíme si uvědomit, že i dětem, zvláště dospívajícím, může být nepříjemné svlékání před ostatními nebo mísa u lůžka. Chci věřit, potřeba naděje: Důležitá je pravdivost v komunikaci, nedávat dětem falešné naděje, ale ani jim naděje nebrat, usměrňovat k realitě. Nenechte mě samotného: V nemoci se zdá strach ze samoty větší, děti mají větší potřebu mít u sebe blízkou osobu. Potřebují ujištění, že nejsou samy. (Šamánková, 2011)

1.5 Ošetřovatelský proces v pediatrii „Charakteristickým rysem moderního ošetřovatelství je systematické hodnocení a plánovité uspokojování potřeb zdravého i nemocného člověka. Uspokojování potřeb člověka se realizuje prostřednictvím ošetřovatelského procesu. Ošetřovatelský proces je jednak myšlenkovým algoritmem sestry při plánování ošetřovatelských aktivit a jednak systémem kroků a postupů při ošetřování nemocného.“ (Trachtová, 2013, str. 9) Metoda ošetřovatelského procesu poskytuje organizovaný a systematický postoj k dítěti a jeho doprovodu. Dovoluje sestře diagnostikovat a řešit aktuální i potenciální problémy dětského pacienta, s ohledem na specifika ve vývoji dítěte. Ošetřovatelský proces obsahuje pět částí, které byly do klinické praxe legalizovány v roce 1973. Jsou to posouzení, diagnostika, plánování, realizace a hodnocení. (Sikorová, 2011) Posouzení probíhá během celého ošetřovatelského procesu. Zahrnuje sběr dat, ověřování a třídění záznamů o zdravotním stavu i individuálních potřebách dítěte. Zdrojem dat bývá dítě, rodina, zdravotnická dokumentace, profesionálové z řad zdravotníků, sociálních pracovníku a pedagogů. Posouzení se uskutečňuje pomocí pozorování, rozhovoru, fyzikálním vyšetřením, metodou testů a hodnotících škál. (Sikorová, 2011) Diagnostika je druhým krokem ošetřovatelského procesu. Na základě analýzy získaných informací dochází ke stanovení konkrétních ošetřovatelských diagnóz. Rozlišujeme aktuální a potenciální problémy dítěte. Tyto problémy se objevují nejen ve

20

sféře zdravotní, ale i psychické a sociální. Nejčastěji se používá třísložková ošetřovatelská diagnóza, která obsahuje problém, etiologii a symptom. (Sedlářová, 2008) Plánování ošetřovatelské péče je třetí fází ošetřovatelského procesu. Zde si stanovíme priority v péči o nemocné dítě, dále cíle a měřitelná kritéria. Priority se mohou měnit v závislosti na průběhu léčby. Ošetřovatelský plán sestry musí být v souladu s ostatními léčebnými postupy lékaře. (Sedlářová, 2008) Realizace ošetřovatelské péče je další fází procesu. Po sestavení plánu ošetřovatelské péče sestra realizuje ošetřovatelské intervence a aktivity s cílem dosáhnout žádaného výsledku. Vykonané činnosti musí být zaznamenány v dokumentaci. Rozlišujeme intervence závislé (dle ordinace lékaře), nezávislé (působení sestry) a vzájemné (spolupráce zdravotnického týmu). (Sedlářová, 2008; Sikorová, 2011) Hodnocení

ošetřovatelské

péče

je

poslední

částí

procesu.

Porovnáním

ošetřovatelského plánu a vlastní realizace zjistíme, zda jsme dospěli k určenému cíli. Podle výsledku je možné ošetřovatelské intervence pozměnit, ukončit nebo v nich pokračovat. (Sedlářová, 2008)

1.6 Onemocnění a individualita dítěte Onemocnění se vždy prolíná celou osobností dítěte. Každé dítě si svou nemoc uvědomuje a nějak ji prožívá. Dle Matějčka (2001) nemoc pro dítě znamená kromě zátěže organizmu i změněnou životní situaci, se kterou se musí vyrovnat. Může se objevit úzkost, která je vyvolána odloučením od rodiny, izolací od kamarádů nebo omezením pohybu. Každé dítě je jiné a rozdílné jsou i psychické příznaky, kterými reagují na nemoc nebo hospitalizaci. Jinak se bude reagovat dítě vyrovnané a klidné, jinak dítě výbušné nebo zvýšeně úzkostné. Rozdílné projevy můžeme pozorovat u dítěte ukázněného, dobře vychovaného, zvyklého na spolupráci než u dítěte neukázněného a rozmazleného. (Plevová, Slowik, 2010) Musíme mít na paměti, že osobnosti dětských pacientů jsou stejně individuální jako osobnosti dospělých lidí. Proto neexistuje při ošetřování a péči o dítě všeobecně platný recept, ale je třeba obecná pravidla individuálně přizpůsobit každému dítěti. Přistupovat k dítěti dle jeho věku, vyspělosti a zaměřit své působení podle jeho současných potřeb.

21

Proto je velmi důležité, aby každý zdravotník měl nejen důkladné znalosti a vědomosti, ale i snahu o porozumění, zájem, klidné a laskavé chování a vystupování. Chování zdravotníků má důležitý vliv nejen na chování dítěte, než se uzdraví, ale také až třeba onemocní příště. (Plevová, Slowik, 2010)

1.7 Hospitalizace dítěte „Děti mají být přijímány do nemocnice pouze tehdy, jestliže péče, kterou vyžadují, jim nemůže být stejně dobře poskytnuta doma, nebo při denní hospitalizaci.“ (Charta práv hospitalizovaných dětí, Nemocnice Jihlava, příloha 1) Pobyt dítěte v nemocnici znamená narušení jeho normálního života, jeho denních aktivit, vytržení z kontaktu s rodiči, sourozenci a vrstevníky. Někdy se hospitalizace neobejde bez neznámé a bolestivé zkušenosti, komunikace s cizími lidmi. Vlídný a empatický přístup sestry by měl napomáhat při co nejlepší adaptaci dítěte na pobyt v nemocnici. Také vhodně uzpůsobené prostředí dětského oddělení, které by mělo uspokojovat vývojové a citové potřeby dítěte, má velký význam pro adaptaci. (Plevová, Slowik, 2010) Velmi důležitá je samotná příprava dítěte na hospitalizaci, při níž hrají významnou roli rodiče, jejich postoj, který k nemoci a léčbě zaujmou. Znají nejlépe své dítě, a proto by měli umět zvolit vhodnou formu konverzace k přípravě na hospitalizaci. Jsou prostředníky mezi zdravotníky a dítětem, mohou ho seznámit s událostmi, které ho v nemocnici čekají, a které souvisí s hospitalizací. Neměli by dítěti lhát, ale otevřeně sdělit, že půjde do nemocnice. Tím ho ušetří od nepříjemného překvapení nebo stavů úzkosti. Před plánovanou hospitalizací je vhodné již dva týdny před nástupem do nemocnice sdělit dětem do sedmi let, že musí být přijati do nemocnice, aby to byly schopné pochopit. Starším dětem vysvětlíme důvody hospitalizace podrobněji. Matějček (2001) uvádí, že dítěti nezdůrazňujeme nepříjemné okolnosti, které souvisí s hospitalizací, ale naopak ty příjemné (např. dítě bude dříve zdravé, pozná nové zajímavé věci a kamarády). Jiné je to u kojenců a batolat, kde není tato příprava možná a nejvíce zde hrozí nebezpečí z náhlé separace. Proto je velice důležité správné zacházení a empatický přístup během pobytu v nemocnici. (Plevová, Slowik, 2010)

22

1.7.1 Příjem dítěte do nemocnice Příchod do nemocnice je pro každé dítě, i přes velkou snahu rodičů i zdravotníků, negativním zážitkem. Pokud je to jen trochu možné, z provozních nebo rodinných důvodů, je vhodné přijímat s dítětem i maminku nebo jiného rodinného příslušníka. Přítomnost někoho z rodiny je pro hospitalizované dítě obrovským přínosem. Dítě je klidnější, netrpí úzkostí, zmírňuje se nepříznivé působení neznámého prostředí na jeho psychiku. Pocit bezpečí a jistoty má pozitivní vliv na jeho rychlejší uzdravování. (Plevová, Slowik, 2010) Přístup lékaře a dětské sestry je při přijetí dítěte k hospitalizaci velmi důležitý. Je nutné s dítětem zacházet klidně, přátelsky a s důvěrou. To vše je třeba i při komunikaci s rodiči. Důležité je získat od rodičů pečlivé informace o dítěti. Ptáme se na běžný denní režim, na jeho záliby, návyky, stupeň samostatnosti při hygieně, oblékání, stravování a vyprazdňování, dále na úroveň komunikačních dovedností, jaké je jeho chování, oblíbené hry a hračky. Způsob komunikace zdravotníků s dítětem závisí na jeho věku, temperamentu, jeho sociální vyzrálosti a samostatnosti, důležitou roli hraje výchova. Dále je komunikace podmíněná zdravotním stavem, charakterem onemocnění a intenzitou klinických příznaků. Velmi záleží i na tom, zda se jedná o příjem plánovaný nebo akutní. Před plánovanou hospitalizací lze dítě na tuto událost více připravit. (Plevová, Slowik, 2010) V závěru Plevová a Slowik (2010) uvádějí, že komunikace s dětským pacientem a jeho rodiči vyžaduje obrovskou dávku trpělivosti, upřímnosti, důslednosti, lidskosti a schopnosti naslouchat, ale samozřejmě i profesionální vystupování. Dvojnásobně zde platí, že je zapotřebí naslouchat nejen sluchem, ale i zrakem a zvláště srdcem.

1.7.2 Příprava dítěte na vyšetření a výkony Vždy je přínosem, pokud je dítě na vyšetření nebo určitý výkon připraveno, od rodičů informováno. Někdy však rodiče s touto přípravou nesouhlasí, raději volí formu překvapení a přemožení dítěte. Není správné jejich názory a mínění ignorovat, ale spíše je vyslechnout a nabídnout svoje argumenty. Dítě má potřebu porozumět situaci a je rádo, pokud mu je vše vysvětleno. Pokud není dostatečně informováno, tak má ze změny chování rodičů podezření, že se bude něco dít a to není přínosné. Rodiče jsou

23

většinou rádi, pokud jim zdravotníci s informováním dítěte pomohou. Někdy připraví rodiče a dají jim návod, jak informovat svoje dítě sami. (Plevová, Slowik, 2010) V přípravě na vyšetření a výkony hrají důležitou roli rodiče i zdravotníci. Každý z nich se svým působením snaží dítěti co nejvíce pomoci. Zdravotníci by se měli snažit přistupovat k dítěti klidně a citlivě. Dítě vždy chválit za snahu, statečnost, dát mu malou odměnu. Pomocí hry dítě připravit na výkon, spolupracovat s rodiči. Pomůcky k výkonu nepřipravovat před dítětem, nenechat ho dlouho čekat a bát se. Diskutovat s dítětem a brát vážně jeho přání. (Sedlářová, 2008)

1.7.3 Předoperační příprava Janíková a Zeleníková (2013) uvádějí, že cílem předoperační přípravy je vytvoření co nejpříznivějších podmínek ke zvládnutí operační zátěže a nekomplikovaného pooperačního zotavení. Předoperační příprava probíhá v různém časovém úseku v závislosti na urgentnosti operace. Podle toho se operační zákroky dělí na plánované, urgentní a neodkladné zákroky z vitální indikace. Dítě i rodiče by měli být na zákrok připraveni a musí s ním souhlasit. Je zapotřebí jim vysvětlit nutnost operace, očekávaný výsledek, přínos i možná rizika. (Pocket book of hospital care for children, 2013) Před akutním zákrokem není dostatek času na přípravu dítěte, proto se všechna nezbytná opatření provádějí později. Na plánovaný operační zákrok je zapotřebí dítě i rodiče připravit. Všeobecná příprava zahrnuje vysvětlení nutnosti předoperačního vyšetření, zdůvodnění sundání náušnic, odstranění laku na nehty, někdy je nutné oholení ochlupení nebo ostříhání vlasů, dále lačnění dítěte před operací, identifikace dítěte pomocí identifikačního náramku a označení místa na těle, kde se bude zákrok provádět. Nastínit rodičům i dítěti časový rozvrh přípravy, potvrdit čas operace a informovat o pooperační péči. (Vacušková a kol., 2009) Potřeba nejíst a nepít je následující. Tuhou stravu může dítě přijímat naposledy 6-8 hodin před zákrokem, tekutou 3-4 hodiny, mateřské mléko a neslazený čaj 2-3 hodiny před uvedením do anestezie. Další částí přípravy je klinické hodnocení dítěte pediatrem, kdy lékař hodnotí akutní stav dítěte, komplikující onemocnění a anamnézu dítěte, laboratorní výsledky krve a moče. Následuje anesteziologické vyšetření, jehož součástí je ordinace pre-premedikace a premedikace. Pre-premedikace se podává večer 24

před operací, jsou to dlouhodobá hypnotika k navození dobrého spánku. Premedikace usnadní lepší úvod do anestezie a snižuje celkovou dávku anestetik. Podává se zhruba hodinu před samotnou anestezií, u dětí per os. ((Vacušková a kol., 2009)

1.7.4 Pooperační péče Po skončení operace setrvává dítě pod intenzivním dohledem, a to tak dlouho, dokud nemá stabilizovaný krevní oběh, nejsou u něho patrné obranné reflexy (schopnost polykat a kašlat) a dostatečně spontánně nedýchá. V bezprostředním pooperačním období jsou děti uloženy na reanimační (dospávací) pokoje, které jsou součástí operační části. Zajištěním kvalitní anesteziologické péče krátce po operaci lze předejít časným operačním komplikacím, jako jsou zapadnutí jazyka, aspirace zvratků, laryngospasmus. (Čoupková, 2010) Povinností sestry v pooperační péči je sledování fyziologických funkcí, a to vědomí, dechu, tepu, krevního tlaku a tělesné teploty. Měření probíhá v pravidelných intervalech a jsou zaznamenávány do dokumentace. Zvláštní sledování představuje kontrola operační rány (krvácení, barva kůže a sliznic, drenáže), invazivních stupů a diurézy. V prvním pooperačním dnu, se jako následek premedikace a anestezie, může objevit nauzea a zvracení. Zvratky mohou zapříčinit aspiraci, je nutné je odsávat a podávat léky na jejich tlumení. Po každém zákroku v celkové anestezii je důležité sledovat močení, dítě by se mělo vymočit do 6-8 hodin po operaci. Dočasně může dojít k zástavě plynů a stolice. Dochází k přechodné zástavě střevní peristaltiky, objevuje se plynatost, nevolnost, vzedmutí a bolesti břicha. Tyto potíže lze pozitivně ovlivnit změnou polohy dítěte a včasnou mobilizací. (Čoupková, 2010)

1.7.5 Pooperační komplikace Pooperační komplikace jsou situace, které vznikají v souvislosti s anestezií nebo operačním výkonem a narušují normální pooperační průběh. K raným poruchám se řadí selhání krevního oběhu a dýchání, poruchy vědomí, krvácení v operační ráně. Později se mohou objevit zánětlivé plicní komplikace, trombembolická nemoc, poruchy funkce zažívací trubice, močové a cirkulační komplikace. Pro vznik těchto komplikací jsou nejrizikovější první dvě hodiny po zákroku. Úlohou sestry je pozorovat příznaky

25

počínajících komplikací a včas zabránit jejich rozvinutí. (Janíková, Zeleníková, 2013; Vyhnálek, 2003)

1.7.6 Pooperační bolest u dětí „Bolest je subjektivní zážitek, a pro kojence a děti to je možná nejvíce matoucí a velmi děsivá zkušenost v jejich krátkých životech. Zhruba do věku tří let děti nechápou abstraktní koncepty, jako je čas, příčina, následek a kvantifikace. Z toho důvodu je pro ně nemožné pochopit, proč se bolest objevila nebo že úleva nastane brzo. Tyto děti pouze vědí, že je to právě teď bolí.“ (Kolektiv autorů, 2006, str. 257) Sledování bolesti je důležitou součástí pooperační péče. Bolest se většinou objeví po skončení účinku anestetika, a proto je kvalitní pooperační analgezie důležitým předpokladem úspěšné péče o operované dítě. Hlavním cílem je zmírnění pooperační bolesti a tím i pooperačního stresu, minimalizovat negativní paměťovou stopu, která může mít vliv na komunikaci se zdravotníky a na průběh pobytu v nemocnici. (Málek, Ševčík, 2009) Stále více zdravotníků pracujících s dětmi mluví o bolesti jako o páté fyziologické funkci. Musíme ji proto zhodnotit brzy, aby byla zajištěna rychlá a účinná léčba. Při hodnocení bolesti u kojenců a malých dětí je velmi důležitá spolupráce rodičů a využití hodnotících škál, které jsou přiměřené věku dítěte. Tyto děti vyjadřují bolest změnou chování, pláčem, výrazem tváře (grimasy, ustrašený výraz), polohou těla, nespavostí, změnou fyziologických funkcí. U dětí, které umí mluvit a dostatečně rozumí, můžeme použít prospěšné nástroje. Ty nám pomohou určit intenzitu bolesti. Používá se např. obličejová škála měření bolesti, je určena pro děti od tří let. Dítěti ukážeme škálu šesti obličejíčků, přečteme popis pod obrázkem a necháme dítě, aby vybralo obličej, podle toho, jak se cítí (příloha 2). Škála znázorňuje z levé strany žádnou bolest, spokojenost a obličej zprava největší bolest. (Kolektiv autorů, 2006)

1.7.7 Psychická deprivace a separace „Definice psychické deprivace říká, že je to psychický stav, který vzniká v takových životních situacích, kdy dítěti není dána příležitost k uspokojení základních duševních potřeb v dostačující míře a po dosti dlouhou dobu.“ (Matějček, 2001, str. 76)

26

Psychická deprivace nebo také hospitalizmus se může objevit u dětí, u kterých nejsou dostatečně upokojovány jejich psychické potřeby. Právě pobyt v nemocnici může být jednou ze situací, zvláště pokud se jedná o dlouhodobou hospitalizaci a v raném věku. (Plevová, Slowik, 2010) Dítě se stále formuluje a vyvíjí. K tomu potřebuje své nejbližší, dostatek spontánní aktivity a podnětů. Nedokáže pochopit, proč ho jeho rodiče v neznámé a nepříjemné situaci, která hospitalizace představuje, opustí. Strach z neznámého prostředí a odloučení v něm vyvolává spoustu negativních emocí. Dítě nejdříve pláče, volá své rodiče, odmítá rozptýlení nebo zabavení od zdravotnického personálu. Po čase se zklidní a jen tiše sedí, nejeví o nic zájem a nekomunikuje. Toto prostředí není vhodné pro jeho vývoj a většinou se vrací o krok zpět. Chybí mu vztah k jedné osobě, která o něj bude pečovat a bude mu na blízku. V nemocnici toto není možné, sestry se střídají a dítě si nemůže vybudovat k žádné z nich citovou vazbu. Některé děti mohou dělat naschvály, aby na sebe upoutaly pozornost (pomočují se, nechávají se krmit, svlékají se). (Plevová, Slowik, 2010) Předcházet příznakům psychické deprivace lze dle Svatuškové (2014) následujícím způsobem - dítě hospitalizovat pouze v závažném případě, pokud je to možné, tak společně s matkou (doprovodem), zkrátit hospitalizaci na co nejkratší dobu, umožnit kontakt s rodinou, dodržovat jeho zvyklosti a rituály, dostatečně dítě stimulovat hrou. K lepší adaptaci dítěte může přispívat pravidelná návštěva zdravotních klaunů, dobrovolníci, kteří dětem hrají divadlo nebo čtou pohádky. Separace, na rozdíl od psychické deprivace, znamená náhlé přerušení již vytvořených vztahů. Dítě má vytvořený specifický vztah k matce a k ostatním členům rodiny, k prostředí domova, k hračkám apod. Proto je pro něho každé odpoutání od rodiny a pobyt v nemocnici obrovskou zátěží pro celý organismus. Vždy ale záleží na věku dítěte. Je přirozené, že vývojovým posunem se uvolňuje závislost na matce a rodině a dítě je samostatné. Separace sama o sobě je nebezpečná jen v případě, pokud je předčasná. Pokud je hospitalizováno dítě batolecího nebo předškolního věku, které je ještě silně závislé na rodině a nezralé na osamostatňování, bude odloučením strádat. Naopak pro dítě školního věku, může být odloučení od rodiny prospěšné, povzbuzuje jeho vývoj k samostatnosti. Kromě věku hrají důležitou roli temperamentové vlastnosti dítěte, předchozí zkušenosti s podobnými situacemi a v neposlední řadě přístup

27

a chování zdravotnického personálu. Nejúčinnější prevencí separace je hospitalizace matky spolu s dítětem. (Plevová, Slowik, 2010)

1.7.8 Herní aktivity dětí „Hra je spontánní, vysoce motivovaná a radostná činnost, která je nutná pro normální vývoj každého dítěte. Je důležitým faktorem v oblasti sociálního, rozumového a citového růstu jedince. Prostřednictvím hry se děti učí, vyvíjejí a postupně začínají chápat svět, ve kterém žijí.“ (Sedlářová, 2008, str. 145) Pro hospitalizované děti je hra zvláště důležitá. Pomocí hraček a napodobivé hry mohou lépe pochopit, co se jim snažíme neznámými slovy vysvětlit a co v nich vzbuzuje strach a úzkost. Řízená neboli edukační hra jim může usnadnit chápání jejich vlastní nemoci a všeho, co se s nimi v nemocnici děje. Volná hra vyplňuje veškerý volný čas dítěte v nemocnici. Typy her jsou různé, záleží na věku dítěte a na charakteru jeho onemocnění. (Sedlářová, 2008) Rothová (2014) uvádí, že důležitou součástí dětských oddělení by měl být herní specialista. V některých nemocnicích v České republice již je. Jeho hlavním zájmem a úkolem je připravit pro dítě a jeho rodiče podmínky, při kterých by mohli pobyt v nemocnici lépe zvládat. Herní pracovník jednak zaměstnává děti v jejich volném čase a zároveň je cíleně připravuje na lékařské výkony a vyšetření. Jeho práce je důležitá i pro zdravotníky, může je informovat o věcech, kterých si samy nemohou všimnout, se kterými se jim dítě nesvěří, protože s dítětem netráví tolik času jako herní specialista. Profese herního specialisty není zařazena do oblasti zdravotnictví, a proto je komplikované prosazení tohoto povolání v týmu nemocničních oddělení. (Rothová, 2014) Pokud v nemocnici nepracuje herní specialista, je na sestře, aby uspokojila herní potřeby dětí. Vzhledem k časové náročnosti je nutné zapojit herní prvky do ošetřovatelských intervencí. Hra pomáhá sestře k navázání kontaktu s dítětem, získání jeho důvěry, vysvětlení připravovaného zákroku, zklidnění po nepříjemné zkušenosti. (Sedlářová, 2008)

28

2 Výzkumná část 2.1 Cíl výzkumu a výzkumné otázky 1. cíl: Zjistit, zda je doprovod hospitalizovaného dítěte spokojen s provozem dětského oddělení Nemocnice Jihlava. 2. cíl: Zjistit, zda je doprovod spokojen s komplexním přístupem zdravotnického personálu na dětském oddělení. Výzkumné otázky: 1. Jak na Vás a Vaše dítě působilo prostředí dětského oddělení? 2. Jak jste byl/a spokojen/a s pořádkem a provozními službami dětského oddělení? 3. Jak hodnotíte chování a jednání zdravotnického personálu na dětském oddělení? 4. Jak jste byl/a spokojen/a s komunikací zdravotnického personálu? 5. Jak jste byl/a spokojen/a s formou a mírou informovanosti týkající se péče o hospitalizované dítě? 6. Jak jste byl/a spokojen/a s uspokojováním potřeb dítěte v průběhu hospitalizace?

29

2.2 Metodika výzkumu Zvolenou metodou práce bylo kvantitativní výzkumné šetření pomocí dotazníku (příloha 7). V úvodu dotazníku jsou respondenti seznámeni se záměrem práce, jsou instruováni, jak správně dotazník vyplnit, a je jim zaručena anonymita. Dále obsahuje údaje orientované na věk respondentů, jejich vztah k dítěti, věk dítěte a počet hospitalizací na dětském oddělení. Hlavní část dotazníku je tvořena 26 otázkami. Otázky jsou uzavřené nebo uzavřené škálové, u šesti z nich měli respondenti možnost svoji odpověď rozvést. Na konci dotazníku mohli uvést případné návrhy, náměty nebo připomínky.

2.3 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Výzkum probíhal v Nemocnici Jihlava na dětském oddělení. Převážnou část respondentů tvořil doprovod dětí do 6 let (110 dotazovaných), zbývajících 20 vyplněných dotazníků jsem obdržela od rodičů dětí na oddělení od 6 do 18 let. V pracovní dny provoz na každém oddělení zajišťuje staniční sestra, 1 dětská sestra a sanitářka, přítomni jsou dva lékaři. O svátcích a víkendech slouží dvě sestry na každém oddělení, o noční službě 1 sestra na malých dětech, dvě sestry na oddělení velkých dětí, které zajišťují i ambulanci. Podstatně více respondentů a dětí zahrnutých do mého výzkumu, bylo hospitalizováno na oddělení pro děti do 6 let, a proto uvádím bližší charakteristiku tohoto oddělení. Je zde celkem 11 pokojů. Šest z nich jsou dvoulůžkové, vždy pro dvě děti a dva doprovody. První dva pokoje na oddělení slouží k hospitalizaci dětí, u kterých je z důvodu charakteru jejich onemocnění nutná izolace. Čtyři pokoje máme uzpůsobené jen pro jedno dítě a doprovod, převážně slouží dětem do jednoho roku. Pokoj číslo pět je umístěn vedle sesterny a obsazujeme ho dětmi, které jsou hospitalizovány bez doprovodu. Také je využíván pro děti, které jsou po operaci přivezeny z dospávacího pokoje a je u nich nutné zvýšené sledování a monitorace. Během posledních tří let dochází k rekonstrukci pokojů a sociálního zařízení, úpravy zaznamenala i ambulantní část dětského oddělení. V současné době máme zmodernizované čtyři pokoje, a to dva jednolůžkové a dva dvoulůžkové. Hodnocení spokojenosti respondentů se liší právě v závislosti na pokoji, kde byli ubytováni.

30

Pro lepší přehlednost uvádím bližší charakteristiku respondentů v tabulkách. Tabulka 1Vztah respondenta k dítěti

Vztah respondenta k dítěti Matka Otec Jiný Celkem

absolutní četnost 114 11 5 130

relativní četnost % 87,7 8,5 3,8 100

Z celkového počtu 130 respondentů odpovídalo 114 matek (87,7 %), 11 otců (8,5 %) a 5 respondentů (3,8 %) mělo k dítěti jiný vztah než rodičovský (1x dědeček, 4x babička). Tabulka 2 Věk respondentů

Věk respondentů 18 -29 let 30 -39 let 40 - 49 let 50 a více let Celkem

absolutní četnost 25 84 16 5 130

relativní četnost % 19,2 64,6 12,3 3,9 100

Ve věkové kategorii od 18 do 29 let bylo 25 respondentů (19,2 %). Nejvíce uváděná věková kategorie byla ve věku od 30 do 39 let, a to 84 dotazovaných (64,6 %). Další počet respondentů 16 (12,3 %) se nacházel ve věkové kategorii 40 – 49 let. Nejnižší počet respondentů byl ve věku 50 a více let, odpovědělo 5 tázaných (3,9 %). Tabulka 3 Věk hospitalizovaného dítěte

Věk dítěte 0 - 11 měsíců 1 - 3 roky 4 - 6 let 7 a více let Celkem

absolutní četnost 22 56 38 14 130

relativní četnost % 16,9 43,1 29,2 10,8 100

Nejvíce dětí 56 (43,1 %) bylo ve věku od 1 do 3 let. Druhou, méně početnou skupinu tvořily děti ve věkové kategorii od 4 do 6 let, bylo jich 38 (29,2 %). Ve věku od 31

narození do konce 11. měsíce bylo 22 dětí (16,9 %). Nejméně početnou skupinou byla věková kategorie 7 a více let, tvořilo ji jen 14 dětí (10,8 %). Tabulka 4 Počet hospitalizací

Počet hospitalizací 1. 2. 3. 4. a více Celkem

absolutní četnost 80 35 12 3 130

relativní četnost % 61,5 27 9,2 2,3 100

Jako první hospitalizaci svého dítěte uvedlo 80 respondentů (61,5 %). Nižší počet odpovědí 35 (27 %) bylo od dotazovaných, u kterých se jednalo o druhou hospitalizaci. Jako třetí pobyt na dětském oddělení uvedlo 12 respondentů (9,2 %). Jen 3 respondenti (2,3 %) uvedli 4. a více hospitalizací.

2.4 Průběh výzkumu Dotazníkové šetření probíhalo se souhlasem náměstkyně ošetřovatelské péče Nemocnice Jihlava na dětském oddělení, od konce října 2015 do konce ledna 2016 (příloha 6). Celkem bylo rozdáno 150 dotazníků (100 %). Vrátilo se mi 133 dotazníků (88,7 %), ze kterých jsem musela ještě 3 (2 %) vyřadit pro neúplné vyplnění. Výsledky jsem zpracovala ze 130 dotazníků (86, 7 %).

2.5 Zpracování získaných dat Pro psaný text jsem použila počítačový program Microsoft Office Word 2007. Data získaná z dotazníků jsem zpracovala pomocí počítačového programu Microsoft Office Excel 2007. Pro výsledky výzkumu jsem využila sloupcové grafy, u některých odpovědí pro lepší přehlednost tabulky.

32

2.6 Výsledky výzkumu Výsledky dotazníkového šetření jsou zpracovány pomocí sloupcového grafu, u otázek 22 a 23 byla použita pro srozumitelnější zobrazení tabulka. Otázka č. 1: Jak na Vás a Vaše dítě zapůsobil první kontakt s prostředím dětského oddělení?

Graf 1První kontakt s prostředím dětského oddělení

V první otázce respondenti hodnotili, jak na ně zapůsobil první kontakt na dětském oddělení. Převážná část, 98 respondentů (75,4 %) hodnotilo první setkání velmi dobře, 28 dotazovaných (21,5 %) průměrně, 3 respondenti (2,3 %) velmi špatně a 1 z nich (0,8 %) si nevzpomíná.

33

Otázka č. 2: Představil se Vám při prvním setkání zdravotnický personál?

Graf 2 Představení zdravotníků při prvním kontaktu

V této otázce jsem zjišťovala, zda se lékaři a sestry představují dětem a jejich doprovodu při přijetí na dětské oddělení. Jen 36 respondentů (27,7 %) uvedlo, že se jim při prvním kontaktu představili oba, lékař i sestra. 31 dotazovaných (23,8 %) odpovědělo, že se jim nikdo nepředstavil. 38 respondentům (29,2 %) se představil jen lékař, 2 dotazovaným (1,5 %) pouze sestra a 23 respondentů (17,8 %) nevědělo.

34

Otázka č. 3: Jak na Vás působilo prostředí dětského oddělení v průběhu hospitalizace (teplota na pokoji, barevnost, nápaditost)?

Graf 3 Prostředí dětského oddělení v průběhu hospitalizace

Zde respondenti uváděli, jak na ně a jejich děti působilo prostředí dětského oddělení během hospitalizace. 68 respondentů (52,3 %) uvedlo, že se jim prostředí líbilo, 49 dotazovaných (37,7 %) odpovědělo, že se jim spíše líbilo. Odpověď, spíše nelíbilo, zvolilo 12 respondentů (9,2 %), 1 respondent (0,8 %) nevěděl.

35

Otázka č. 4: Jak hodnotíte uspořádání a vybavení pokojů, hracího koutku, zajištění bezpečnosti na oddělení?

Graf 4 Uspořádání a vybavení pokojů, zajištění bezpečnosti

Graf č. 4 znázorňuje, jak respondenti hodnotili vybavení a uspořádání pokojů, hracího koutku a zajištění bezpečnosti na oddělení. Jako výborně ohodnotilo tuto otázku 55 respondentů (42,3 %), chvalitebně 54 tázaných (41,5 %), dobře 15 respondentů (11,5 %), dostatečně 5 dotazovaných (3,9 %) a 1 respondent zvolil odpověď nedostatečně.

36

Otázka č. 5: Jak jste byl/a spokojen/a s denním režimem dětského oddělení (hodina buzení, podávání léků, čas vizit, zajištění klidu na oddělení)?

Graf 5 Denní režim na dětském oddělení

V této otázce jsem zjišťovala spokojenost respondentů s denním režimem dětského oddělení. Převážná část, 83 dotazovaných (63,9 %) odpovědělo, že byli spokojeni. 42 respondentů (32,3 %) uvedlo, že byli spíše spokojeni, 3 respondenti (2,3 %) nevěděli a pouze 2 dotazovaní (1,5 %) byli spíše nespokojeni.

37

Otázka č. 6: Byl/a jste spokojen/a s čistotou a výměnou lůžkovin a nemocničního prádla?

Graf 6 Spokojenost s čistotou a výměnou lůžkovin

Graf 6 znázorňuje, jak byli respondenti spokojeni s čistotou a výměnou lůžkovin a nemocničního prádla. Převážná většina z nich, to je 107 respondentů (82,3 %) zvolilo odpověď spokojen/a, 17 dotazovaných (13,1 %) spíše spokojen/a. Nevěděli 4 respondenti (3,1 %) a 2 dotazovaní (1,5 %) byli spíše nespokojeni.

38

Otázka č. 7: Jak hodnotíte čistotu oddělení (pokoj, koupelna, WC, chodba)?

Graf 7 Čistota na dětském oddělení

V otázce č. 7 měli respondenti možnost hodnotit čistotu na oddělení. 60 dotazovaných (46,1 %) ji hodnotilo jako výbornou, 41 respondentů (31,5%) zvolilo odpověď chvalitebně, 21 respondentů (16,2 %) dobře. Jako dostačující uvedlo 7 respondentů (5,4 %), 1 respondent (0,8 %) hodnotil čistotu oddělení nedostatečně.

39

Otázka č. 8: Byl/a jste spokojen/a s kvalitou a množstvím stravy podávané Vašemu dítěti?

Graf 8 Kvalita a množství stravy pro děti

Spokojenost s kvalitou a množstvím stravy pro děti podávané v nemocnici znázorňuje graf 8. 67 respondentů (51,6 %) uvedlo odpověď ano, spíše ano zvolilo 51 dotazovaných (39,2 %), 7 respondentů (5,4 %) odpovědělo spíše ne. 3 respondenti (2,3 %) zvolili ne a 2 dotazovaní (1,5 %) nevěděli.

40

Otázka č. 9: S jakými doprovodnými, zábavnými programy jste se v průběhu pobytu na dětském oddělení setkal/a?

Graf 9 Doprovodné programy pro děti

Graf 9 znázorňuje s jakými doprovodnými, zábavnými programy se respondenti a jejich děti během hospitalizace setkali. Měli zde možnost volit více odpovědí. Celkový počet odpovědí v této otázce bylo 161 (100 %). Nejvíce se děti setkaly se zdravotními klauny, a to 58 z nich (36 %), školu a školku při nemocnici využilo 28 dětí (17,5 %). S jednorázovými akcemi (Slavné osobnosti dětem, Mikuláš a čert, Vánoce dětem) se setkalo 13 dětí (8,1 %), s programem Česko čte dětem 6 respondentů (3,7 %), 2 respondenti (1,5 %) uvedli maňáskové divadlo. 54 respondentů (33,5 %) uvedlo, že se nesetkalo s žádnými doprovodnými programy pro děti.

41

Otázka č. 10: Byl/a jste spokojen/a doprovodnými programy pro nemocné děti?

Graf 10 Spokojenost s doprovodnými programy na dětském oddělení

V této otázce respondenti hodnotili, zda byli spokojeni s doprovodnými programy pro děti. 54 respondentů (41,5 %) nevědělo, tuto odpověď zvolila převážná část dotazovaných, kteří v předchozí otázce uvedli, že se nesetkali s žádnými programy. 45 respondentů (34,6 %) odpovědělo ano, 19 respondentů (14,6 %) spíše ano, možnost spíše ne zvolili 3 respondenti (2,3 %) a 9 z nich (7 %) vybralo odpověď ne.

42

Otázka č. 11: Bylo chování a jednání zdravotnického personálu vždy profesionální?

Graf 11 Chování a jednání zdravotnického personálu

Graf 11 znázorňuje, zda bylo dle respondentů chování a jednání lékařů a sester profesionální. Hodnotili zde zvlášť lékaře a sestry. Hodnocení lékařů: 100 respondentů (76,9 %) uvedlo určitě ano, odpověď spíše ano zvolilo 29 dotazovaných (22,3 %), pouze 1 respondent (0,8 %) uvedl spíše ne. Hodnocení sester: 96 respondentů (73,8 %) uvedlo určitě ano, odpověď spíše ano zvolilo 33 dotazovaných (25,4 %), 1 respondent (0,8 %) nevěděl.

43

Otázka č. 12: Byl přístup zdravotníků v každé situaci empatický?

Graf 12 Empatický přístup lékařů a sester

V této otázce jsem zjišťovala, zda byl přístup zdravotníků dle respondentů empatický. Opět měli možnost hodnotit zvlášť lékaře a sestry. Hodnocení lékařů: Odpověď určitě ano zvolilo 85 respondentů (65,4 %), spíše ano 40 dotazovaných (30,8 %), spíše ne 2 respondenti (1,5 %) a 3 respondenti (2,3 %) nevěděli. Hodnocení sester: Odpověď určitě ano zvolilo 91 respondentů (70 %), spíše ano 32 dotazovaných (24,6 %), spíše ne 3 respondenti (2,3 %) a 4 respondenti (1,5 %) nevěděli.

44

Otázka č. 13: Jak hodnotíte způsob, kterým lékař nebo sestra postupovali (přiměřeně věku a chápání dítěte) při provádění výkonů souvisejících s léčbou (odběry krve, vyšetření, vizita)?

Graf 13 Postup při provádění výkonů

Graf 13 zobrazuje spokojenost respondentů s postupem zdravotníků při provádění vyšetřovacích a léčebných výkonů. Opět rozděleno na hodnocení lékařů a sester. Hodnocení lékařů: 108 respondentů (83,1 %) bylo velmi spokojeno, 19 dotazovaných (14,6 %) spokojeno, spíše nespokojeni byli 2 respondenti (1,5 %) a velmi nespokojen byl 1 dotazovaný (0,8 %). Hodnocení sester: 112 respondentů (86,2 %) bylo velmi spokojeno, 14 dotazovaných (10,7 %) spokojeno, spíše nespokojeni byli 3 respondenti (2,3 %) a velmi nespokojen byl 1 dotazovaný (0,8 %).

45

Otázka č. 14: Jak jste byl/a spokojen/a se zájmem a časem, který zdravotníci věnovali problémům dítěte?

Graf 14 Spokojenost se zájmem a časem zdravotníků

V této otázce jsem zjišťovala, jak byli respondenti spokojeni se zájmem a časem, který lékaři a sestry jejich dítěti věnovali. Hodnocení lékařů: 98 respondentů (75,4 %) bylo velmi spokojeno, 28 dotazovaných (21,5 %) spokojeno, spíše nespokojeni byli 3 respondenti (2,3 %) a nespokojen 1 dotazovaný (0,8 %). Hodnocení sester: 105 respondentů (80,7 %) bylo velmi spokojeno, 21 dotazovaných (16,2 %) spokojeno, spíše nespokojeni byli 4 respondenti (3,1 %).

46

Otázka č. 15: Byl/a jste spokojen/a s komunikací personálu dětského oddělení?

Graf 15 Komunikace personálu dětského oddělení

Graf 15 zobrazuje spokojenost respondentů s komunikací personálu na dětském oddělení. Zde hodnotili lékaře, sestry a ostatní personál na dětském oddělení. Hodnocení lékařů: Odpověď velmi spokojen/a zvolilo 111 respondentů (85,3 %), spokojen/a 17 dotazovaných (13,1 %), spíše nespokojen byl 1 respondent (0,8 %) a nespokojen také 1 dotazovaný (0,8 %). Hodnocení sester: Odpověď velmi spokojen/a zvolilo 110 respondentů (84,6 %), spokojen/a 15 dotazovaných (11,5 %), spíše nespokojeni byli 4 respondenti (3,1 %) a nespokojen byl 1 (0,8 %) dotazovaný. Hodnocení ostatního personálu: Odpověď velmi spokojen/a zvolilo 94 respondentů (72,3 %), spokojen/a 26 dotazovaných (20 %) a 10 respondentů (7,7 %) bylo spíše nespokojeno.

47

Otázka č. 16: Jak hodnotíte navazování komunikace zdravotnického personálu s Vaším dítětem?

Graf 16 Navazování komunikace zdravotníků s dítětem

V otázce č. 16 měli respondenti možnost hodnotit schopnost zdravotníků navazovat komunikaci s jejich dítětem. Hodnocení lékařů: 110 respondentů (84,6 %) bylo velmi spokojeno, 19 dotazovaných (14,6 %) spokojeno a 1 respondent (0,8 %) spíše nespokojen. Hodnocení sester: 112 respondentů (86,2 %) bylo velmi spokojeno, 16 dotazovaných (12,3 %) spokojena a 2 respondenti (1,5 %) spíše nespokojeno.

48

Otázka č. 17: Jak jste byl/a spokojen/a s informacemi (o zdravotním stavu, postupu léčby, vyšetřeních, lécích apod.)?

Graf 17 Podávané informace

Graf 17 znázorňuje spokojenost respondentů s podáváním informací od lékařů a sester. Hodnocení lékařů: Velmi spokojeno bylo 95 respondentů (73 %), 26 dotazovaných (20 %) bylo spokojeno a odpověď spíše nespokojen/a zvolilo 9 respondentů (7 %). Hodnocení sester: Velmi spokojeno bylo 103 respondentů (79,3 %), 25 dotazovaných (19,2 %) bylo spokojeno a odpověď spíše nespokojen/a zvolili 2 respondenti (1,5 %).

49

Otázka č. 18: Byla odpověď zdravotnického personálu na Vámi kladenou otázku týkající se zdravotního stavu dítěte, srozumitelná a dostačující?

Graf 18 Odpovědi zdravotnického personálu

Na otázku, zda byla odpověď zdravotníků na kladenou otázku srozumitelná a dostačující, odpovědělo 84 respondentů (64,6 %) ano. Dalších 44 dotazovaných (33,9 %) uvedlo spíše ano a pouze 2 respondenti (1,5 %) odpověděli spíše ne.

50

Otázka č. 19: Jaká forma podaných informací Vám nejvíce vyhovovala?

Graf 19 Forma podaných informací

Graf 19 znázorňuje, jaká forma předávání informací respondentům nejlépe vyhovovala. Převážná většina respondentů, 119 (91,5 %) zvolila ústní formu, 10 respondentů (7,7 %) písemnou a 1 dotazovaný (0,8 %) nevěděl.

51

Otázka č. 20: Pokud bylo Vaše dítě na operačním zákroku, byl/a jste spokojen/a s informacemi týkající se předoperační péče, průběhu operace i pooperační péče?

Graf 20 Informovanost o operačním zákroku

Graf 20 znázorňuje spokojenost respondentů s podáváním informací o operačním zákroku, předoperační a pooperační péči. Tato otázka se týkala jen respondentů, jejichž dítě podstoupilo operační zákrok a hodnotilo ji 43 z nich (100 %). 32 dotazovaných (74,4 %) bylo spokojeno, 7 respondentů (16,3 %) spíše spokojeno a 4 respondenti (9,3 %) byli spíše nespokojeni.

52

Otázka č. 21: Byla Vám a Vašemu dítěti před operací (odstranění nosní mandle) nabídnuta forma předávání informací pomocí tabletu (animační program uzpůsobený chápání dítěte)?

Graf 21 Předávání informací pomocí tabletu

V této otázce jsem zjišťovala, zda byla respondentům dětí, kteří mají plánovaný operační zákrok odstranění nosní mandle, nabídnuta možnost podání informací pomocí tabletu. Odpovídalo 25 respondentů (100 %). 14 dotazovaných (56 %) uvedlo, že jim tato forma podání informací nabídnuta nebyla, 9 respondentů (36 %) zvolilo odpověď ano, využili jsme a byli jsme spokojeni a 2 respondenti (8 %) tuto možnost odmítli.

53

Otázka č. 22: Byly u Vašeho dítěte v průběhu hospitalizace uspokojeny biologické potřeby? Tabulka 5 Uspokojování biologických potřeb

Potřeba nejlépe uspokojeny spíše uspokojeny Uspokojeny spíše neuspokojeny neuspokojeny

BIOLOGICKÉ POTŘEBY výživy a spánku a čistoty a hydratace odpočinku hygieny

činnosti a aktivity

99

94

100

83

26 4

29 4

25 4

27 13

1 0

3 0

0 1

7 0

Pro hodnocení této otázky jsem pro lepší orientaci zvolila tabulku. Tabulka 5 znázorňuje, jak byly u dětí, dle respondentů, během hospitalizace uspokojeny biologické potřeby. Hodnocení potřeby výživy a hydratace: Nejlépe uspokojeny uvedlo 99 respondentů (76,1 %), spíše uspokojeny 26 dotazovaných (20 %), možnost uspokojeny zvolili 4 respondenti (3,1 %) a spíše neuspokojeny 1 respondent (0,8%). Hodnocení potřeby spánku a odpočinku: Nejlépe uspokojeny uvedlo 94 respondentů (72,3 %), spíše uspokojeny 29 dotazovaných (22,3 %), možnost uspokojeny zvolili 4 respondenti (3,1 %) a spíše neuspokojeny 3 respondenti (2,3 %). Hodnocení potřeby čistoty a hygieny: Nejlépe uspokojeny uvedlo 100 respondentů (76,9 %), spíše uspokojeny 25 dotazovaných (19,2 %), možnost uspokojeny zvolili 4 respondenti (3,1 %) a neuspokojeny 1 respondent (0,8 %). Hodnocení potřeby činnosti a aktivity: Nejlépe

uspokojeny

uvedlo

83

respondentů

(63,8

%),

spíše

uspokojeny

27 dotazovaných (20,8 %), možnost uspokojeny zvolilo 13 respondentů (10 %) a spíše neuspokojeny 7 respondentů (5,4 %).

54

Otázka č. 23: Setkal/a jste se u zdravotnického personálu se snahou o maximální uspokojení psychosociálních potřeb Vašeho dítěte v rámci zdravotnické péče? Tabulka 6 Uspokojování psychosociálních potřeb

Potřeba nejlépe uspokojeny spíše uspokojeny Uspokojeny spíše neuspokojeny neuspokojeny

PSYCHOSOCIÁLNÍ POTŘEBY důvěry a bezpečí učení (hra) komunikace

pochvaly a motivace

93

69

89

99

29 6

38 12

33 5

25 5

2 0

10 1

3 0

1 0

I pro vyhodnocení otázky č. 23 jsem zvolila tabulku. Respondenti zde hodnotili snahu zdravotníků o uspokojení psychosociálních potřeb dítěte. Hodnocení potřeby důvěry a bezpečí: Nejlépe uspokojeny uvedlo 93 respondentů (71,6 %), spíše uspokojeny 29 dotazovaných (22,3 %), odpověď uspokojeny zvolilo 6 respondentů (4,6 %) a spíše neuspokojeny 2 respondenti (1,5 %). Hodnocení potřeby hry, učení: Nejlépe uspokojeny uvedlo 69 respondentů (53,1 %), spíše uspokojeny 38 dotazovaných (29,2 %), odpověď uspokojeny zvolilo 12 respondentů (9,2 %), spíše neuspokojeny 10 dotazovaných (7,7 %) a 1 respondent (0,8 %) zvolil možnost neuspokojeny. Hodnocení potřeby komunikace: Nejlépe uspokojeny uvedlo 89 respondentů (68,5 %), spíše uspokojeny 33 dotazovaných (25,4 %), odpověď uspokojeny zvolilo 5 respondentů (3,8 %) a spíše neuspokojeny 3 respondenti (2,3 %). Hodnocení potřeby pochvaly a motivace: Nejlépe uspokojeny uvedlo 99 respondentů (76,1 %), spíše uspokojeny 25 dotazovaných (19,3 %), 5 respondentů zvolilo odpověď uspokojeny a 1 respondent (0,8 %) spíše neuspokojeny.

55

Otázka č. 24: Vysvětlil Vám lékař, jak máte o dítě pečovat, jak má užívat léky a jaký režim dodržovat po propuštění z nemocnice?

Graf 22 Spokojenost s poskytnutými informacemi při propuštění

Graf 22 znázorňuje, jak byli respondenti při propuštění dítěte z nemocnice od lékaře informováni. 124 respondentů (95,4 %) uvedlo, že jim byly potřebné informace podány jasně a srozumitelně, 6 dotazovaných (4,6 %) odpovědělo málo srozumitelně.

56

Otázka č. 25: Jak jste byl/a spokojen/a s celkovou péčí o Vaše dítě na dětském oddělení?

Graf 23 Spokojenost s celkovou péčí na dětském oddělení

V této otázce měli respondenti možnost vyjádřit, zda byli spokojeni s celkovou péčí na dětském oddělení. 114 dotazovaných (87,7 %) bylo spokojeno, spíše spokojeno uvedlo 15 respondentů (11,5 %) a 1 respondent (0,8 %) byl spíše nespokojen.

57

Otázka č. 26: Pokud by bylo nutné Vaše dítě opět hospitalizovat, vybral/a byste si dětské oddělení Nemocnice Jihlava?

Graf 24 Možná příští hospitalizace

V poslední otázce jsem se respondentů ptala, zda by opět vyhledali dětské oddělení Nemocnice Jihlava, pokud by byla nutná hospitalizace jejich dítěte. Odpověď určitě ano zvolilo 100 respondentů (76,9 %), spíše ano 26 dotazovaných (20 %), 3 respondenti (2,3 %) nevěděli a 1 respondent (0,8 %) uvedl spíše ne.

58

Uveďte, prosím, další návrhy, připomínky a náměty, které by mohly zlepšit naše služby a zdravotní péči o hospitalizované děti. Tabulka 7 Návrhy a připomínky

Respondenti Respondent 1 Respondent 2 Respondent 3 Respondent 4 Respondent 5 Respondent 6 Respondent 7 Respondent 8 Respondent 9 Respondent 10 Respondent 11 Respondent 12 Respondent 13 Respondent 14 Respondent 15 Respondent 16 Respondent 17 Respondent 18

Jednotlivé typy odpovědí Lednici a zvlhčovač vzduchu na každý pokoj. Noční stolky na zrekonstruované pokoje, křeslo na odpočinek s miminkem. Možná by bylo dobré mít na pokojích toaletní papír. To je základ, který tu není. Seznam věcí, které si lze půjčit, např. mantinely do postýlek, tabulku na dveře s nápisem - PSSSS – dítě spí, aby nebylo zbytečně buzeno událostmi, které snesou odklad (úklid, odnášení nádobí, atd.). Dlouhé čekání na doktory, více personálu. Automat na kávu na patře. Na izolačním pokoji je zábava pro dítě víceméně nulová, na to, že tam nesmí, kromě druhého rodiče, návštěvy. A chybí zde lednice. Citlivější přístup. Uvítala bych u některých sestřiček více empatie. Vyděšené děti, vyděšení rodiče… Pro zlepšení je třeba peněz, chuti, zápalu, odhodlání… Vždy je co zlepšovat, i když je vše dobré. Já osobně jsem byla s péčí o mé dítě spokojena a nenapadá mě žádný návrh na zlepšení. Pokud by byl dostatek financí, zavedla bych všechny pokoje jako nadstandard (útulný pokoj s dostatkem hraček, vlastní koupelnou, nejlépe jen pro jedno dítě). U nás maximální spokojenost. 100% dávám celému personálu, ale opravdu to tu kazí čistota pokojů, koupelen a WC. Všichni milí, s péčí velmi spokojeni. Pokud se služby a péče udrží na stávající úrovni, tak budou určitě hospitalizované děti včetně doprovodu spokojené. Bylo o nás báječně postaráno. Já bych hlavně hýčkala zdravotnický personál, aby měli pořád sílu a chuť chodit do práce a vykonávali ji, co nejlépe. Když bude spokojený personál, budou spokojeny i děti a jejich rodiče. Sice jsme byli v nemocnici, ale byli jsme tu velice spokojeni. Děkujeme.

59

Na konci dotazníku měli respondenti možnost uvést svoje připomínky a náměty na zlepšení a zkvalitnění péče na dětském oddělení. Pro lepší přehlednost jsem vypsala jednotlivé odpovědi respondentů, kteří se vyjádřili, do tabulky. Jak je z tabulky zřejmé, někteří dotazovaní využili tento prostor pro návrhy na zlepšení, jiní na kritiku a ostatní vyjádřili svoji spokojenost pochvalou.

60

2.7 Diskuze Cílem bakalářské práce bylo zmapovat spokojenost doprovodu hospitalizovaných dětí s provozem dětského oddělení a posoudit spokojenost s komplexním přístupem zdravotnického personálu.

2.7.1 Zhodnocení 1. výzkumné otázky První výzkumná otázka se zabývá hodnocením prostředí dětského oddělení. Nejprve respondenti ve svých odpovědích reagovali na hodnocení prvního kontaktu s prostředím dětského oddělení, další dvě položky dotazníku zjišťovaly spokojenost během pobytu. V dotazníku se k této otázce vztahují otázky č. 1, 3, 4. Z vyhodnocených odpovědí je zřejmé, že na více jak 3/4 dotazovaných zapůsobilo první setkání s prostředím dětského oddělení velmi dobře. První dojem je určitě důležitý, z vlastní zkušenosti ale vím, že téměř každý rodič je velmi nervózní, zvláště jedná-li se o akutní příjem jejich dítěte. Většina z nich prostředí a okolí moc nevnímá. Pokud měli respondenti hodnotit teplotu na pokojích, barevnost a nápaditost během pobytu na dětském oddělení, tak 90 % z nich uvedlo, že se jim líbilo nebo spíše líbilo. Pod otázkou v dotazníku měli respondenti možnost doplnit, co konkrétně se jim líbilo. Nejvíce uváděli barevnost pokojů, výzdobu a obrázky na stěnách, pestrost hraček, příjemné prostředí, nově zrekonstruované pokoje a soukromí. Teplotu na pokojích hodnotili spíše negativně, uváděli velké, nepříjemné teplo a nemožnost regulace topení. Je pravdou, že na některých pokojích je teplota příjemná, ale na většině z nich je zbytečně velké teplo. Další otázka směřovala k posouzení spokojenosti s vybavením a uspořádáním pokojů, dětského koutku a zajištění bezpečnosti. V převážné většině respondenti odpovídali pozitivně. Mohli zde konkrétně uvádět své připomínky. Za kladné považovali nově zrekonstruované pokoje, televizi přímo na pokoji, samostatnou koupelnu a WC, barevné povlečení sladěné se zdmi pokoje, spoustu hraček v hracím koutku. Nedostatky viděli většinou ve vybavení koupelen, chybí zde stupátka k umyvadlům, málo odkládacího prostoru, více věšáčků na ručníky, vaničky na koupání pro miminka. Jako nevyhovující označili také postýlky pro děti, které vržou a rachotí při sebemenším pohybu dítěte, staré a nepohodlné postele. Dále byly uvedeny rozviklané stoly a židle, nedostatek místa

61

u stolu při jídle. Tyto připomínky se většinou týkaly pokojů, které ještě nejsou zrekonstruované. V nově upravených pokojích někteří respondenti postrádali noční stolek. U nás jsou maminky přijímány jako zdravý doprovod a mohou si položit své věci na stůl nebo parapet okna. V jejich případě není nutné mít noční stolek přímo u lůžka, pokoj je uzpůsoben hlavně dětem. Dále respondenti uváděli pohovky pro doprovod, které nejsou vhodné na spaní. Vzhledem k tomu, že současně probíhalo v Nemocnici Jihlava vyhodnocení dotazníků spokojenosti hospitalizovaných pacientů a i zde respondenti negativně hodnotili pohovky, byly již postupně nahrazeny pohodlnými lůžky. Hojně připomínaná chybějící stupátka k umyvadlům budou také jistě řešena. Dále byl zmiňován seznam věcí, které je možno si na oddělení vypůjčit, včetně tabulky na dveře, pokud dítě spí. Tato připomínka se mi zdála velmi vhodná a nápaditá, proto jsem vytvořila možný seznam (příloha 3) a návrh tabulky (příloha 4). Jedna z tabulek je vytvořena pomocí fotografie, proto jsem uvedla souhlas k uveřejnění (příloha 5). Pečínková (2015) ve své práci zabývala podobnými otázkami. Nedostatky, které uvádí, se nejvíce týkají sociálního zařízení - výměna vodovodních baterií, sprchových vaniček. Ve vybavení pokojů respondenti poukazovali na výměnu starých postelí a postýlek, přivítali by více her a knih pro děti. Hodnocení je srovnatelné s mými výsledky.

2.7.2 Zhodnocení 2. výzkumné otázky Druhá výzkumná otázka je zaměřena na provoz a čistotu dětského oddělení, spokojenost respondentů s denním režimem a stravováním dětí. K této otázce se vztahují otázky č. 5, 6, 7 a 8. V otázce, zda byli respondenti spokojeni s denním režimem, uvedli téměř všichni, že ano. Hodnotili zde hodinu buzení, čas vizit a podávání léků, zajištění klidu na oddělení během hospitalizace. Kladně hodnotili zejména čas vizit a podávání léků, zajištění klidu na spaní, jedna odpověď zněla, že je zde „oáza klidu“. Nespokojenost dotazovaných se většinou týkala hodiny buzení, hluku z chodby (bzučák od hlavního vchodu), čas sbírání nádobí z minulého dne, buzení dítěte pozdě večer na léky. Věřím, že pro mnohé je brzké vstávání nebo léky podávané pozdě večer nevyhovující, ale v nemocničním provozu to jinak zajistit nelze. Některé léky, jako jsou antibiotika, je nutné podávat v pravidelném intervalu, a to i v noci.

62

Další dvě otázky v dotazníku se týkaly čistoty a výměny lůžkovin i celkového pořádku na oddělení. Spokojenost s výměnou lůžkovin a nemocničního prádla uvedla převážná část respondentů. I když při hodnocení čistoty na oddělení odpovídalo více než 3/4 respondentů známkou výborně a chvalitebně, setkala jsem se již s větším množstvím připomínek. Jako nejvíce negativní byla hodnocena čistota koupelen a WC, respondenti navrhovali častější a pečlivější úklid těchto prostor, výměnu sprchových vaniček. Dále poukazovali na značný prach za postelemi a v místech, kde není úplně dobře vidět. Také si myslím, že paní uklizečky by mohly dbát více na čistotu a svoji práci provádět pečlivěji. Poslední otázka se zaměřila na stravování dětí v nemocnici. Nejčastěji respondenti odpovídali, že spokojeni byli nebo spíše byli, 118 z nich. Pod otázkou měli opět možnost se konkrétně vyjádřit. Nejvíce negativně byl hodnocen nedostatek ovoce a zeleniny, některé maminky by byly ochotné si i připlatit. Dále bylo uváděno – zbytečně velké porce pro malé děti, téměř to samé jídlo, strava je opravdu špatná, nevyhovující pro malé děti, větší pestrost jídla i pití, větší výběr jogurtů. Za kladné, respondenti považovali – ovocné svačinky, kakao ke snídani a před spaním, množství jídla, chutný dětský čaj. Z odpovědí je zřejmé, že si respondenti většinou stěžovali jen na stravu z centrální kuchyně. Svačinky a mléko připravované v mléčné kuchyňce, která je součástí dětského oddělení, bylo chváleno. Sestřička, která stravu připravuje, se vždy snaží vyjít maminkám vstříc.

2.7.3 Zhodnocení 3. výzkumné otázky Třetí výzkumná otázka se zabývá spokojeností respondentů s chováním a jednáním zdravotníků a celkovou péčí na dětském oddělení. K této otázce se vztahují otázky 11, 12, 13, 14, 25 a 26. Na otázky, zda bylo chování a jednání zdravotníků profesionální a jejich přístup v každé situaci empatický, odpověděli téměř všichni respondenti určitě ano nebo spíše ano. Dotazovaní, kteří uvedli spíše ne, 6 respondentů, zmínili na konci dotazníku tyto postřehy – postrádali citlivější přístup k dítěti i rodičům, více empatie u sestřiček. Jinak lze říci, že lékaři i sestry byly hodnoceny téměř stejně.

63

Tichovská (2014) ve svém výzkumu také zjišťovala spokojenost respondentů s přístupem zdravotníků. I ona se setkala ve velké míře s pozitivním hodnocením. Lze tedy říci, že hodnocení přístupu zdravotníků je v obou pracích srovnatelné, nenalezli jsme významné nedostatky. Dále respondenti hodnotili způsob, kterým zdravotníci postupovali při provádění výkonů souvisejících s léčbou jejich dítěte. Jednalo se o vyšetření dítěte při přijetí, vizitách, postup u odběrů krve nebo zavádění kanyly, podávání léků. Téměř všichni se shodli na odpovědi velmi spokojen nebo spokojen. Opět vyšly velice vyrovnané výsledky v hodnocení sestřiček a lékařů. Čas a zájem zdravotníků věnovaný hospitalizovaným dětem byl hodnocen opět velmi kladně. Spíše nespokojeni byli jen 4 respondenti, kteří neuvedli důvod svého negativního hodnocení. Celkovou spokojenost s péčí na dětském oddělení hodnotili respondenti v předposlední otázce. Z celkového počtu 130 dotazovaných uvedl pouze 1 respondent, že byl spíše nespokojen, všichni ostatní (99,2 %) zvolilo odpověď spokojen nebo spíše spokojen. Můžeme tedy říci, že i když někteří respondenti volili v předchozích otázkách negativní odpověď, neovlivnila konkrétní nespokojenost celkový náhled na hospitalizaci. S touto otázkou úzce souvisí poslední dotaz, kdy se měli respondenti vyjádřit, zda by si zvolili dětské oddělení Nemocnice Jihlava, pokud by bylo nutné jejich dítě opět hospitalizovat. Ve velké míře převažovali odpovědi určitě ano nebo spíše ano, pouze jedna odpověď byla negativní. Z vyhodnocených odpovědí od Pečínkové (2015) vyplývá, že s celkovou péčí na dětském oddělení bylo spokojeno 80 % respondentů, spíše spokojeno 19 % dotazovaných. V mém dotazníkovém šetření byly výsledky obdobné – 88 % respondentů bylo spokojeno, spíše spokojeno 12 %. Spíše nespokojen byl 1 dotazovaný v obou případech. Je vidět, že spokojenost respondentů s péčí na dětském oddělní se stále udržuje na vysoké úrovni. V Mexiku provedli Moreno-Monsiváis a María Guadalupe (2011) také výzkumné šetření

spokojenosti

na

dětském

oddělení.

Výzkumný

vzorek

zahrnoval

127 respondentů. Významným faktorem spokojenosti bylo zvládání bolesti u dětí. Výsledný výsledek byla celková spokojenost s ošetřovatelskou péčí.

64

2.7.4 Zhodnocení 4. výzkumné otázky Čtvrtá výzkumná otázka je zaměřena na hodnocení spokojenosti respondentů s komunikací zdravotnického personálu. K této otázce se vztahují otázky č. 2, 15 a 16. Zda se lékaři a sestry představují rodičům nebo jiným zákonným zástupcům dětí při prvním kontaktu, zjišťovala druhá otázka v dotazníku. Z vyhodnocených výsledků je patrné, že představování zdravotníků není vždy samozřejmostí, 31 respondentů uvedlo, že se jim nepředstavil nikdo. Je ale zřejmé, že lékaři se oproti sestrám představují častěji. Je nutné připomenout, že každý zdravotnický personál má na viditelném místě jmenovku a tím není anonymní. Dále je na chodbě oddělení umístěna tabule s fotografiemi všech zdravotníků, kteří zde pracují. Pečínková (2015) ve své práci také poukazuje na celkem vysoké procento respondentů, kterým se zdravotníci nepředstavili, uvádí 21 %. Z mého šetření vyplývá, že je počet ještě vyšší, téměř 24 %. Spokojenost s komunikací personálu dětského oddělení měli respondenti možnost hodnotit v otázce č. 15. Kromě zdravotníků jsem v této otázce mapovala i spokojenost s komunikací ostatního personálu na dětském oddělení. Tuto otázky hodnotili respondenti celkově velmi pozitivně a bez připomínek. Se schopností správného navazování komunikace lékařů nebo sester s dítětem se setkali téměř všichni respondenti. 2 dotazovaní, kteří byli spíše nespokojeni, neuvedli důvod.

2.7.5 Zhodnocení 5. výzkumné otázky Pátá výzkumná otázka se zabývá hodnocením spokojenosti s poskytováním informací doprovodu hospitalizovaných dětí. K této výzkumné otázce se vztahují otázky č. 17, 18, 19, 20, 21 a 24. Z výsledků vyplývá, že respondenti byli téměř ve většině případů, 119 z nich, velmi spokojeni nebo spokojeni s podáváním informací, které se týkaly zdravotního stavu jejich dítěte, postupu léčby, plánovaných vyšetření a nutných opatření, které je nutno dodržovat po propuštění dítěte do domácí péče. Odpovědi zdravotníků na jejich otázky byli srozumitelné a dostačující, forma podaných informací jim také vyhovovala, volili ústní, která se na dětském oddělení praktikuje.

65

Otázky 20 a 21 se týkaly respondentů dětí, které podstoupily během hospitalizace operační zákrok. Dotazovaní zde hodnotili kvalitu podávaných informací před operací, během operace i v pooperační péči. Z výsledků lze říci, že pouze 4 respondenti z celkového počtu (43), spokojeni spíše nebyli. Poukazovali na nedostatečnou informovanost o průběhu operace jejich dítěte. Otázka 21 byla specifická jen pro děti před operací nosní mandle. Na dětském oddělení máme k dispozici tablet, ve kterém je nainstalován animační program, který dítě zábavnou formou provází od přijetí na ambulanci a vysvětlí mu i přípravu na operační zákrok odstranění nosní mandle. Na tuto otázku více než polovina odpověděla, že jim tato forma podávání informací nabídnuta nebyla. 2 dotazovaní tablet odmítli, ostatní byli spokojeni. Myslím si, že by dětem tento animační

program

mohl

pomoci

překonat

strach

nejen

z operace,

ale

i samotné hospitalizace. Těžko říci, z jakého důvodu byla rodičům tato možnost edukace nabízena jen v tak málo případech. Spokojenost s podáváním informací doprovodu hospitalizovaných dětí hodnotila ve své práci Tichovská (2014). Lze říci, že její výzkum vyšel obdobně, většina respondentů byla spokojena s mírou a způsobem podávání informací, které se týkaly nejen předoperační a pooperační péče, ale i komplexní informovanosti. Možnost edukace dítěte před operací pomocí tabletu nebyla ještě v době jejího výzkumu k dispozici.

2.7.6 Zhodnocení 6. výzkumné otázky Poslední výzkumná otázka se zaměřila na uspokojování potřeb dítěte během hospitalizace. K této otázce se vztahují otázky č. 9, 10, 22 a 23. Děti mají možnost se v průběhu hospitalizace setkat s doprovodnými, zábavnými programy. Některé akce jsou pravidelné, objevují se v průběhu celého roku, jiné se vztahují jen na konkrétní období, nejčastěji na předvánoční a vánoční čas. I přes velké množství nabízených programů, odpovídala 1/3 dotazovaných, že neměli možnost se těchto programů zúčastnit. Je to vysoký počet, ale má své opodstatnění. Mohlo se jednat o děti, které musely být vzhledem ke svému onemocnění uloženy na izolační pokoj a tam se nemohou žádné z nabízených programů a akcí uskutečnit. Ale i zde jsou k dispozici omyvatelné hračky a stavebnice. Dále to mohly být děti ve věku do tří let, kterých se ještě netýká školka při nemocnici a ani nebyly na oddělení přítomny v dny, kdy se odehrávají jiné pravidelné programy (krátkodobé, víkendové

66

hospitalizace). Ostatní respondenti a jejich děti se nejčastěji setkali s klauny (dětské oddělení navštěvují každé úterý odpoledne). Dále pak využili školu a školku, paní učitelky dochází za dětmi na pokoje každý pracovní den dopoledne. Každý pátek odpoledne chodí dobrovolníci číst dětem pohádky v rámci projektu „Celé Česko čte dětem“. Tuto formu zábavy a aktivity rodiče využívají velmi málo. Je to zřejmě proto, že v té době mají návštěvy a nepotřebují svoje dítě zabavit čtením pohádek. Ve čtvrtek odpoledne navštěvují dětské oddělení jiní dobrovolníci a hrají dětem maňáskové divadlo. V další otázce respondenti hodnotili svoji spokojenost s těmito programy. Myslím si, že převážná část rodičů i dětí by se ráda doprovodných programů zúčastnila, byli spokojeni, pokud byli přítomni na některých z nich. Pečínková (2015) se ve své práci také pozastavuje nad nízkou účastí dětí při doprovodných programech, udává 39 % respondentů, kteří se s žádnými programy nesetkali. Důvody vidí v délce pobytu na oddělení, závažnosti onemocnění, věku dítěte, hospitalizaci během víkendu. Někteří respondenti ani nevěděli, že u nich na pokoji byla paní učitelka ze školky. Navrhovala dbát na představování, aby nebyla zaměňována se zdravotnickým personálem. Já jsem se již ve své práci s tímto problémem nesetkala. V dalších

dvou

otázkách

respondenti

hodnotili

uspokojování

biologických

a psychosociálních potřeb. Z výzkumu vyplývá, že všechny potřeby byly nejvíce hodnoceny známkami 1 a 2 (nejlépe uspokojeny a spíše uspokojeny) a lze tedy říci, že hodnocení dopadlo celkově velmi dobře. Nedostatky viděli respondenti v uspokojení potřeby činnosti a aktivity, potřeby učení a hry. V převážné většině se jednalo o odpovědi rodičů dětí do tří let nebo o děti, které musely být vzhledem ke svému infekčnímu onemocnění uloženy na izolační pokoj, jak uvádím výše. Myslím si, že také velmi záleží na samotném doprovodu, jak dokáže svoje dítě zabavit a upoutat. Někteří rodiče si vystačí s málem, jiní budou nespokojeni stále. Velmi podobné výsledky zaznamenala ve svém výzkumu i Tichovská (2014), která také uvádí nejvíce negativních odpovědí v oblasti potřeby aktivity a činnosti. Důvody hodnocení jsou totožné s mými výsledky, také poukazuje na nejmenší děti, které může být někdy obtížné vhodně zapojit do aktivit. Při zpracovávání a vyhodnocování dotazníků mě velmi zaujal tento komentář: „Pokud se služby a péče udrží na stávající úrovni, tak budou určitě hospitalizované děti včetně doprovodu spokojené.“

67

2.8 Návrh řešení a doporučení pro praxi Po zhodnocení výsledků dotazníkového šetření je patrné, že 129 respondentů z celkového počtu (130) bylo spokojeno nebo spíše spokojeno s celkovou péčí na dětském oddělení, pouze jeden dotazovaný spokojený nebyl a Nemocnici Jihlava by již spíše při příští hospitalizaci nevyhledal. I přes tento velice dobrý výsledek, je nutné se pozastavit nad otázkami v dotazníku, které byly v některých případech hodnoceny negativně. O výsledcích výzkumu i o níže uvedených návrzích řešení byla informována vrchní sestra dětského oddělení. Jedna z otázek v dotazníku zjišťovala, zda se zdravotníci představují doprovodu dětí při prvním kontaktu. Téměř 42 % respondentů uvedlo, že se jim nikdo nepředstavil nebo už si nepamatují. I přesto, že má zdravotnický personál na viditelném místě identifikační jmenovku, bylo by vhodné se i slovně představit. Mělo by se to stát samozřejmostí, stejně jako pozdrav. Doporučuji probrat dané téma na provozní schůzi oddělení, upozornit na výsledky výzkumu, vyzvednout představení se doprovodu dětí a dětem při prvním kontaktu, jako základ chování, který by měl být v péči o pacienty standardem. Při hodnocení prostředí dětského oddělení respondenti nejčastěji poukazovali na nedostatečně vybavené sociální zařízení, které je součástí ještě nezrekonstruovaných pokojů, dále na vrzající postýlky, nepohodlné staré postele, rozviklané stoly a židle. Jak jsem již zmínila, na dětském oddělení dochází postupně k rekonstrukci a modernizaci pokojů i ambulancí, vše je ale závislé na finančních možnostech nemocnice. Faktem zůstává, že na vybavení pokojů a na jejich rekonstrukci ze státních peněz nezbývá. Management dětského oddělení o dané situaci ví a snaží se ji řešit z vlastních zdrojů, financí získaných z charitativních akcí, vlastními aktivitami a rekonstrukcemi. Pouze bych na základě připomínek doprovodů dětí doporučila přednostní nákup stupátek k umyvadlu na pokoje, které ještě čeká rekonstrukce. Negativní reakce, které se týkaly provozních služeb na oddělení, se nejvíce zaměřovaly na čistotu a úklid oddělení. Respondenti nejčastěji poukazovali na nedostatečnou čistotu sociálního zařízení, hlavně umyvadel a WC. Dle mého názoru bude nejlepším řešením konkrétní připomínky k úklidu projednat s pracovnicemi úklidové firmy a zaměření kontrolní činnosti vrchní sestry a staničních sester na jednotlivé připomínky V případě následných nedostatků vše projednat s vedením úklidové firmy. Dále někteří respondenti poznamenali připomínky ke stravování. Vedení dětského oddělení se již 68

dříve snažilo o komunikaci s dietními sestrami o dodávání vhodnější stravy a pokrmů z centrální kuchyně. Malé změny nastaly, ale stále, jak vyplývá i z odpovědí respondentů, to není vyhovující. Zde je opět bariérou financování a limity, navrhuji další poradu s dietními sestrami a probrání reálných řešení. Formu i míru informovanosti hodnotili respondenti kladně, jediný nedostatek se týkal předávání informací pomocí naučného tabletu. Tato forma jim byla nabídnuta jen v 36 %. Je škoda, že tato možnost edukace, je tak málo využívána. Navrhuji, aby bylo sestrám na oddělení vysvětleno, že se jedná o vhodnou formu edukace dětí před operací a bylo by dobré naučný tablet rodičům a dětem nabízet častěji. Také jsem ho uvedla v seznamu věcí k zapůjčení a myslím si, že si o něho rodiče sami zažádají a tím bude více využíván. Při hodnocení doprovodných programů pro děti téměř 34 % respondentů uvedlo, že neměli možnost setkat se s těmito programy. Což je vysoké procento. Možné důvody nízké účasti uvádím v diskuzi. Myslím si, že paní učitelky ze školky by se mohly věnovat i dětem mladším než tříletým a zároveň i všem dětem na izolačních pokojích. Jejich prací je vhodně zaměstnávat nemocné děti, a to s jakýmkoli onemocněním, pokud to jejich zdravotní stav dovolí. Na základě zjištěných výsledků bych navrhovala, aby vrchní sestra promluvila s učitelkami mateřské školy při Nemocnici Jihlava a pokusili se společně problém vyřešit. S touto otázkou úzce souvisí uspokojování potřeb dětí, kdy respondenti negativně hodnotili potřeby učení a hry, aktivity a činnosti. Na pokojích i v dětském koutku je k dispozici spousta hraček, knížek, stavebnic i her k vypůjčení. Myslím si, že dítě každé věkové kategorie, si zde má možnost vybrat a vhodně se zabavit.

69

Závěr Monitorování spokojenosti doprovodu hospitalizovaných dětí s poskytovanou péčí patří k důležitým ukazatelům hodnocení ošetřovatelské péče. Rodiče jsou důležitou součástí léčebného režimu dětí, a proto je důležité znát jejich spokojenost s péčí, která je jim v nemocnici poskytována. Rodiče posuzují ošetřovatelskou péči z jiných hledisek než odborníci, profesionálové. Pro ně je důležitý dojem a pocity, které kontakt se zdravotnickými pracovníky a zdravotnickým zařízením zanechal. V bakalářské práci na téma „Spokojenost s poskytovanou péčí na dětském oddělení z pohledu doprovodu hospitalizovaných dětí“ jsem se snažila zjistit, jaká je spokojenost rodičů s celkovou péčí poskytovanou na dětském oddělení. Stanovila jsem si dva cíle. Prvním cílem bylo zjistit spokojenost doprovodu hospitalizovaných dětí s provozem dětského oddělení. Druhý cíl měl za úkol zmapovat spokojenost respondentů s komplexním přístupem zdravotnického personálu. K tomuto zjištění jsem si stanovila výzkumné otázky, na které jsem se snažila najít odpovědi pomocí výsledků z výzkumného šetření. V první části práce, která popisuje současný stav problematiky, jsem se zabývala vznikem a vývojem dětského lékařství, vzděláním dětské sestry. Dále popisuji charakteristiku jednotlivých období dětského věku, vliv nemoci a hospitalizace na psychiku a vývoj dítěte. Další kapitoly se zabývají ošetřovatelským procesem na dětském oddělení, přípravou dítěte na vyšetření nebo zákrok, předoperační a pooperační péčí, uspokojováním potřeb dítěte, včetně herních aktivit. Druhou část práce tvoří výzkumná část, která je zaměřena na zpracování a vyhodnocení stanovených cílů. K výzkumu jsem použila dotazník, který rozvíjí dané výzkumné otázky. Otázky v dotazníku se zabývaly hodnocením prostředí dětského oddělení, spokojeností s provozními službami poskytovanými na oddělení. Dále jsem zjišťovala, jak rodiče hodnotí spolupráci a přístup zdravotnického personálu, schopnost komunikace a míru informovanosti. V neposlední řadě jsem mapovala míru uspokojování biologických a psychosociálních potřeb dětí v průběhu hospitalizace. Výsledky výzkumu jsem vyhodnotila pomocí sloupcových grafů a tabulek. Z vyhodnocených odpovědí vyplývá, že respondenti byli s provozem oddělení spokojeni nebo spíše spokojeni, připomínky uváděli zejména v oblasti hodnocení úklidu 70

a čistoty oddělení. Někteří dotazovaní uváděli nedostatky ve stravě podávané dětem. Prostředí a vybavení pokojů i celého dětského oddělení bylo hodnoceno rozdílně, většinou v závislosti na pokoji, který měli respondenti během hospitalizace k dispozici. Dotazovaní se k otázkám, které se týkaly prostředí a provozních služeb, mohli více vyjádřit. Mnozí tuto možnost využili, napsali své připomínky a náměty. Jejich názory jsou pro nás a naše oddělení velice přínosné. Spokojenost respondentů s chováním, přístupem a komunikací zdravotnického personálu byla hodnocena celkově velice kladně. Samozřejmě jsem se setkala i s negativním hodnocením, ale vždy se objeví někdo, kdo vyžaduje odlišný přístup. Při hodnocení spokojenosti s podáváním informací zdravotnickým personálem během hospitalizace nebo při propuštění jsem se také setkala s velkou mírou spokojenosti. Nedostatky jsem zjistila u otázky, která se týkala představování zdravotníků při prvním setkání s rodiči a dětmi, naštěstí rodiče na představování nelpí a toto hodnocení neovlivnilo jejich celkovou spokojenost. Co se týká uspokojování biologických a psychosociálních potřeb dětí, většinou byly voleny možnosti nejlépe uspokojeny nebo spíše uspokojeny. Nejvíce negativních odpovědí jsem zaznamenala v oblasti činnosti a aktivity, hry a učení. Vysoké procento respondentů také uvedlo, že se jejich dítě nemělo možnost setkat a zúčastnit doprovodných, zábavných programů. Oba stanovené cíle se mi podařilo splnit a výsledky hodnocení mi potvrdily celkovou spokojenost doprovodu hospitalizovaných dětí s péčí poskytovanou na dětském oddělení Nemocnice Jihlava. Věřím, že výsledky mého výzkumu, budou jednak povzbuzením pro zdravotnický personál dětského oddělení, ale také zpětnou vazbou a motivací v jejich další péči o hospitalizované děti.

71

Seznam použité literatury BAYER, Milan (ed.). Pediatrie: dětství a dospívání. Vyd. 1. V Praze: Triton, 2011, 350 s. Lékařské repetitorium. ISBN 978-80-7387-388-2. ČOUPKOVÁ, Hana a Lenka SLEZÁKOVÁ. Ošetřovatelství v chirurgii I: aplikované v ošetřovatelském procesu. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 264 s., [4] s. barev. obr. příl. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-3129-2. FLANDERKA, S. Manuál k EFT metodě [online]. In: ©2000-2016 [cit. 2016-03-15]. Dostupné

z:

http://terapie.as4u.cz/cs/alternativni-terapie/psychoterapie/eft-

metoda/manual-k-eft-metode.html Charta

práv

dětí

[online].

In:

2014

[cit.

2016-03-08].

Dostupné

z:

https://www.nemji.cz/charta-prav-deti/d-6303/p1=1227 JANÍKOVÁ, Eva a Renáta ZELENÍKOVÁ. Ošetřovatelská péče v chirurgii: pro bakalářské a magisterské studium. 1. vyd. Praha: Grada, 2013, 249 s. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-4412-4. KOLEKTIV AUTORŮ. Vše o léčbě bolesti: příručka pro sestry. 1. vyd. Praha: Grada, 2006, 355 s. Sestra (Grada). ISBN 80-247-1720-4. LANGMEIER, Josef a Dana KREJČÍŘOVÁ. Vývojová psychologie: aplikované v ošetřovatelském procesu. 2., aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2006, 368 s. Psyché (Grada). ISBN 80-247-1284-9. MÁLEK, Jiří a Pavel ŠEVČÍK. Léčba pooperační bolesti: veselé čtení o bolestech. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2009, 143 s. Aeskulap. ISBN 978-80-204-1981-1. MASAŘÍKOVÁ, Renata. Dítě a bolest [online]. In: 2016 [cit. 2016-04-13]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/dite-a-bolest-383363 MATĚJČEK, Zdeněk a Dana KREJČÍŘOVÁ. Psychologie nemocných a zdravotně postižených dětí: aplikované v ošetřovatelském procesu. 3. přeprac. vyd. Jinočany: H, 2001, 147 s. Psyché (Grada). ISBN 80-860-2292-7.

72

MICHÁLEK, Jaroslav a Pavel ŠEVČÍK. Pediatrická propedeutika: vybrané kapitoly. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, 159 s. Aeskulap. ISBN 978-80-210-4695-5. Moreno-Monsiváis, María Guadalupe. Satisfacción de las madres con la atención a sus hijos hospitalizados. Aquichan. abr2011, Vol. 11 Issue 1, p40-47. 8p., 2011. ISSN 1657-5997. PEČÍNKOVÁ, Květa. Spokojenost zákonných zástupců hospitalizovaných dětí s poskytovanou péčí na dětském oddělení Nemocnice Jihlava. Jihlava, 2015. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. PLEVOVÁ, Ilona a Regina SLOWIK. Komunikace s dětským pacientem: aplikované v ošetřovatelském procesu. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 247 s. Sestra (Grada). ISBN 97880-247-2968-8. Pocket book of hospital care for children: guidelines for the management of common childhood illnesses. Second edition, 2013 edition. World Health Organization, 2013. ISBN 978-92-4-069173-5. ROTHOVÁ, Michaela. Herní pracovník jako součást dětských oddělení? In: Vox Pediatrie. Praha: Casus Direct Mail, 2014, s. 37. ISSN 1213-2241. SEDLÁŘOVÁ, Petra. Základní ošetřovatelská péče v pediatrii: místo, které znám. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 248 s. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-1613-8. SIKOROVÁ, Lucie. Potřeby dítěte v ošetřovatelském procesu. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 208 s. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-3593-1. SLEZÁKOVÁ, Lenka. Ošetřovatelství v pediatrii: místo, které znám. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 280 s., [4] s. barev. obr. příl. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-3286-2. STOŽICKÝ, František a Kateřina PIZINGEROVÁ. Základy dětského lékařství: aplikované v ošetřovatelském procesu. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2006, 359 s. Sestra (Grada). ISBN 80-246-1067-1. SVATUŠKOVÁ, Hana. Hospitalismus u dětí. In: Sestra. Praha: Mladá Fronta, 2014, s. 66. ISSN 1210-0404.

73

ŠAMÁNKOVÁ, Marie a Pavel ŠEVČÍK. Lidské potřeby ve zdraví a nemoci: aplikované v ošetřovatelském procesu. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 134 s. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-3223-7. TICHOVSKÁ, Nikola. Předoperační a pooperační péče u dětí do 6 let z pohledu doprovodu hospizalizovaného dítěte. Jihlava, 2014. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. TRACHTOVÁ, Eva, Gabriela TREJTNAROVÁ a Dagmar MASTILIAKOVÁ. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. Vyd. 3., nezměn. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2013, 185 s. ISBN 978-80-7013553-2. VACUŠKOVÁ, Miluše. Vybrané kapitoly z ošetřovatelské péče v pediatrii. Vyd. 1. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2009, 225 s. ISBN 978-80-7013-491-7. VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie: dětství a dospívání. Vyd. 2., dopl. a přeprac. Praha: Karolinum, 2012, 531 s. ISBN 978-80-246-2153-1. Věstník Ministerstva zdravotnictví České republiky [online]. 2012 [cit. 2016-02-24]. Dostupné z: http://www.mzcr.cz/Legislativa/obsah/2012_2510_11.html VYHNÁNEK, František. Chirurgie I: pro střední zdravotnické školy. 2., přeprac. vyd. Praha: Informatorium, 2003, 224 s. ISBN 80-733-3005-9.

74

Seznam tabulek Tabulka 1Vztah respondenta k dítěti .............................................................................. 31 Tabulka 2 Věk respondentů ............................................................................................ 31 Tabulka 3 Věk hospitalizovaného dítěte ......................................................................... 31 Tabulka 4 Počet hospitalizací ......................................................................................... 32 Tabulka 5 Uspokojování biologických potřeb ................................................................ 54 Tabulka 6 Uspokojování psychosociálních potřeb ......................................................... 55 Tabulka 7 Návrhy a připomínky ..................................................................................... 59

75

Seznam grafů Graf 1První kontakt s prostředím dětského oddělení...................................................... 33 Graf 2 Představení zdravotníků při prvním kontaktu ..................................................... 34 Graf 3 Prostředí dětského oddělení v průběhu hospitalizace .......................................... 35 Graf 4 Uspořádání a vybavení pokojů, zajištění bezpečnosti ......................................... 36 Graf 5 Denní režim na dětském oddělení ....................................................................... 37 Graf 6 Spokojenost s čistotou a výměnou lůžkovin ....................................................... 38 Graf 7 Čistota na dětském oddělení ................................................................................ 39 Graf 8 Kvalita a množství stravy pro děti ....................................................................... 40 Graf 9 Doprovodné programy pro děti ........................................................................... 41 Graf 10 Spokojenost s doprovodnými programy na dětském oddělení .......................... 42 Graf 11 Chování a jednání zdravotnického personálu .................................................... 43 Graf 12 Empatický přístup lékařů a sester ...................................................................... 44 Graf 13 Postup při provádění výkonů ............................................................................. 45 Graf 14 Spokojenost se zájmem a časem zdravotníků ................................................... 46 Graf 15 Komunikace personálu dětského oddělení ........................................................ 47 Graf 16 Navazování komunikace zdravotníků s dítětem ................................................ 48 Graf 17 Podávané informace .......................................................................................... 49 Graf 18 Odpovědi zdravotnického personálu ................................................................. 50 Graf 19 Forma podaných informací................................................................................ 51 Graf 20 Informovanost o operačním zákroku ................................................................. 52 Graf 21 Předávání informací pomocí tabletu .................................................................. 53 Graf 22 Spokojenost s poskytnutými informacemi při propuštění ................................. 56 Graf 23 Spokojenost s celkovou péčí na dětském oddělení............................................ 57 Graf 24 Možná příští hospitalizace ................................................................................. 58

76

Seznam příloh Příloha 1 – Charta práv hospitalizovaných dětí Příloha 2 – Škála bolesti u dětí Příloha 3 – Seznam věcí, které je možno si na oddělení během hospitalizace zapůjčit Příloha 4 – Návrh tatulky na dveře pokojů Příloha 5 – Souhlas s uveřejněním fotografie Příloha 6 - Žádost o umožnění dotazníkového šetření Příloha 7 – Dotazník

77