VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií
Alzheimerova choroba z pohledu zdravotní sestry Bakalářská práce
Autor: Zuzana Sedláková Vedoucí práce: Mgr. Irena Točíková Jihlava 2011
Vysoká škola polytechnická Jihlava Tolstého 16, 586 01 Jihlava
ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE
Autor práce: Studijní program: Obor: Název práce: Cíl práce:
Mgr. Irena Točíková vedoucí bakalářské práce
Zuzana Sedláková Ošetřovatelství Všeobecná sestra Alzheimerova choroba z pohledu zdravotní sestry 1.Cílem je snaha zjistit informovanost zdravotních sester o Alzheimerově chorobě. 2.Cílem je zjistit, zda má vliv na úroveň informovanosti o Alzheimerově chorobě délka praxe ve zdravotnictví a typ oddělení.
PhDr. Lada Cetlová, Ph.D. vedoucí katedry Katedra zdravotnických studií
Anotace Bakalářská práce se zabývá stále nevyléčitelným onemocněním a to Alzheimerovou nemocí. Tato práce je rozdělena na dvě části, teoretickou část a praktickou část. Teoretická část se zabývá stručným výčtem a popisem demencí a obecnou problematikou včetně diagnostiky, anamnézy, příznaků, terapie, komunikace, ale především Alzheimerovou nemocí. Praktická část se zabývá výzkumem, který hodnotí informovanost zdravotních sester o této nemoci obecně, ale také zkoumá informovanost podle délky praxe ve zdravotnictví a podle typu oddělení. Výzkum probíhal v domovech pro seniory, nemocnicích a psychiatrické léčebně.
Annotation This thesis deals with the still incurable disease - Alzheimer's disease. Thesis is divided into two parts, a theoretical part and a practical part. The theoretical part deals with a brief listing and description of dementia, and general issues including diagnostics, medical history, symptoms, treatment, communication, but also Alzheimer's disease. In the practical part deals with research, which assesses nurses' awareness about the disease in general. The research also examines nurses´ awareness according to length of experience in the health sector and according to type of separation. The research took place in homes, hospitals and psychiatric hospital.
Klíčová slova Demence. Alzheimerova nemoc. Projevy. Diagnostika. Terapie. Komunikace. Ošetřovatelská péče.
Key words Dementia. Alzheimer´s disease. Manifestations. Diagnostic. Therapy. Communication. Nursing care.
Poděkování: Děkuji paní Mgr. Ireně Točíkové za odborné vedení a cenné připomínky při tvorbě mé bakalářské práce, všem zařízením, které mi umožnily výzkum a všem respondentům za vyplnění dotazníkového šetření.
Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 24.5.2011 ..................................................... Podpis
„Ujdi míli v botách někoho jiného, nebo si alespoň dříve, než se vyjádříš k jeho chování, usilovně snaž představit, jaké to asi je, být v jeho kůži.“ Zgola
OBSAH 1 ÚVOD ............................................................................................................................ 9 1.1 ÚVOD DO PROBLEMATIKY................................................................................................... 9 1.1.2 Cíle práce .................................................................................................................. 11 1.1.3 Hypotézy práce .......................................................................................................... 11
2 TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................... 12 2.1 VYMEZENÍ POJMU DEMENCE ............................................................................................. 12 2.2 STRUČNÝ PŘEHLED OSTATNÍCH DEMENCÍ ........................................................................ 12 2.2.1 Ischemicko-vaskulární demence ................................................................................ 12 2.2.2 Demence s Lewyho tělísky ......................................................................................... 12 2.2.3 Pickova choroba ........................................................................................................ 13 2.2.4 Smíšená demence ....................................................................................................... 13 2.2.5 Parkinsonova choroba .............................................................................................. 13 2.2.6 Demence u Huntingtonovy choroby .......................................................................... 14 2.2.7 Jiné atroficko-degenerativní demence ....................................................................... 14 2.2.8 Demence infekčního původu ...................................................................................... 14 2.2.9 Demence intoxikačního původu................................................................................. 14 2.2.10 Metabolické demence .............................................................................................. 14 2.2.11 Posttraumatické demence ........................................................................................ 15 2.2.12 Demence při epilepsii .............................................................................................. 15 2.3 VYŠETŘOVACÍ METODY U DEMENCÍ ................................................................................. 15 2.3.1 Diagnostika demencí ................................................................................................. 15 2.3.2 Anamnéza u pacienta s demencí ................................................................................ 16 2.3.3 Orientační vyšetření poznávacích funkcí................................................................... 16 2.4 OBECNÉ PŘÍZNAKY A PROJEVY DEMENCÍ.......................................................................... 17 2.5 PORUCHY CHOVÁNÍ U DEMENCÍ ........................................................................................ 19 2.6 ALZHEIMEROVA NEMOC ................................................................................................... 20 2.6.1 Alois Alzheimer a Alzheimerova nemoc .................................................................... 20 2.6.2 Definice Alzheimerovy nemoci .................................................................................. 20 2.6.3 Epidemiologie............................................................................................................ 20 2.6.4 Rizikové vlivy ............................................................................................................. 21 2.6.5 Klinický obraz............................................................................................................ 21 2.6.6 Diagnostika Alzheimerovy nemoci ............................................................................ 23 2.6.7 Zobrazovací metody v diagnostice Alzheimerovy nemoci ......................................... 23
7
2.6.8 Farmakologická léčba Alzheimerovy nemoci ............................................................ 24 2.6.9 Nefarmakologická léčba Alzheimerovy nemoci a jiných demencí ............................. 24 2.6.10 Ošetřovatelská péče u pacientů s Alzheimerovou nemocí ....................................... 25 2.6.11 Ošetřovatelský proces u pacientů s Alzheimerovou nemocí .................................... 26 2.6.12 Možné ošetřovatelské diagnózy u pacientů s Alzheimerovou nemocí ..................... 26 2.6.13 Prostředí domova pro nemocné s Alzheimerovou nemocí....................................... 27 2.6.14 Zásady komunikace s klientem s Alzheimerovou nemocí ........................................ 28 2.7 BAZÁLNÍ STIMULACE ........................................................................................................ 29 2.7.1 Vymezení pojmu bazální stimulace ............................................................................ 29 2.7.2 Stimulace doteky ........................................................................................................ 30 2.8 ČESKÁ ALZHEIMEROVSKÁ SPOLEČNOST (ČALS) ............................................................. 30
3 PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................. 31 3.1 METODIKA VÝZKUMNÉ PRÁCE.......................................................................................... 31 3.2 CHARAKTERISTIKA VZORKU RESPONDENTŮ..................................................................... 31 3.3 POPIS VÝZKUMNÉHO PROSTŘEDÍ A PRŮBĚH VÝZKUMU .................................................... 33 3.4 VLASTNÍ VÝSLEDKY VÝZKUMU ........................................................................................ 34 3.5 DISKUZE ............................................................................................................................ 54
4 ZÁVĚR ....................................................................................................................... 58 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY......................................................................... 60
SEZNAM PŘÍLOH A KAZUISTIKA B TEST PRO RODINNÉ PŘÍSLUŠNÍKY C TEST HODIN D MMSE (MINI-MENTAL STATE EXAMINATION) E PŘEHLED POUŢITÝCH DIAGNÓZ MKN-10 F KRITÉRIA PRO KLINICKOU DIAGNÓZU ALZHEIMEROVY NEMOCI G PRÁVA PACIENTŮ TRPÍCÍCH ALZHEIMEROVOU CHOROBOU NEBO JINÝMI FORMAMI DEMENCE
H DESATERO BAZÁLNÍ STIMULACE I DOTAZNÍK PRO PORUCHY CHOVÁNÍ U ALZHEIMEROVY CHOROBY (A JINÝCH DEMENCÍ) J DOTAZNÍK
8
1 Úvod 1.1 Úvod do problematiky Řekne-li se Alzheimerova choroba, člověk s demencí, dementní pacient − všechna tato slova ucelují představu o člověku, který zapomíná, ztrácí se i ve známém prostředí, nepoznává své blízké, nemůţe ani najít cestu domů či cestu jemu chronicky známou. Najednou je ztracen, dává brýle do lednice anebo v těch nejhorších případech demoluje byt. Mohli bychom dávat stále mnoho příkladů, v kterých by se pečující o takto nemocné mohli zcela vidět. Takto můţe vypadat člověk trpící Alzheimerovou nemocí. V dnešní společnosti si z této nemoci dělají lidé legraci, často slýcháme vtipkování na toto téma. Pokud člověk na něco zapomene, často slýchá: „Ty máš snad toho Alzheimera!“ Děláme si z toho jakoţto zdraví a nepostiţení touto nevyléčitelnou nemocí legraci, ale většina lidí si ani nedovede dát dohromady hlavní symptomy. Proto se touto nemocí neustále zabýváme. Demence se stává „morem“ dnešní doby, stále více lidí je postiţeno. Onemocnění demencí dokonce převyšuje uţ i takové onemocnění jako je diabetes mellitus, anebo cévní mozková příhoda. V České republice se odhaduje počet pacientů trpících demencí na 100 000, coţ znamená 1 % všech občanů. Jak je jiţ známo a slýcháno, někdy dokonce nepravdivě míněno, demence je nemoc, která se velmi často objevuje ve stáří. Ovšem není běţnou součástí stárnutí, jak si mnoho lidí myslí. V literatuře je často demence spojena se seniory, ovšem kaţdý senior není zákonitě ohroţen demencí. V naší populaci je četnost výskytu asi 5 % u osob starších 65 let, a jak je uváděno, je asi 10 nových případů za rok na 1000 občanů. Nad 85 let je výskyt demencí ještě daleko větší a to 30 – 50 %, kdy se jedná o 90 případů na 1000 občanů za rok. Dle těchto poznatků můţeme tedy s jistotou říci, ţe věk je hlavním rizikovým faktorem pro výskyt tohoto onemocnění, ale neznamená to tedy, ţe kaţdý starý člověk je dementní. Velmi často se také můţeme setkat s poruchou kognitivních funkcí, která se vyskytuje asi u 1−5 % populace, ale jedná se o mírnou formu. Nad 90 let je to 11 %. (Jirák, 2009) Doposud není vznik této nemoci úplně vysvětlen, pořád na ni není ţádná léčba, pouze se dají potlačit přítomné symptomy nemoci, ovšem vyléčení není moţné. S klienty 9
s Alzheimerovou nemocí se můţeme setkat v nemocnicích na kterémkoli oddělení − na neurologii, interním oddělením, ale i chirurgii. Na chirurgii traumatologii jsou celkem častými pacienty a to z důvodu zlomenin, protoţe takoví pacienti jsou ohroţeni pádem. O takto nemocné je dobře postaráno také v domovech důchodců. Dnes domovy důchodců zařizují nová oddělení tzv. oddělení se zvláštním reţimem, kde se přímo specializují na péči o nemocné s demencí. Těchto zařízení je v České republice stále celkem málo, ale protoţe nemocní přibývají a se stárnoucí populací pořád přibývat budou, je potřeba, aby těchto zařízení, bylo co nejvíce. Lidé s demencí jsou velmi častými
klienty
také
v psychiatrických
léčebnách.
Slouţí
pro
ně
tzv.
gerontopsychiatrické oddělení. Není ani výjimkou, ţe se s takovým pacientem setkávají zdravotní sestry z domácí péče. Pečovatelé starající se o takového nemocného v domácích podmínkách mohou vyuţít sluţeb domácí péče, kdy zdravotní sestry dojíţdějí například rehabilitovat s nemocným a tím podpořit jeho soběstačnost co nejdéle. Další moţností je třeba sluţba denních stacionářů nebo léčebna dlouhodobě nemocných. Zkrátka s člověkem s demencí se můţe setkat jakákoli sestra nehledě na oddělení či zařízení. Péče o takto nemocného člověka je vţdy velmi náročná jak fyzicky, tak psychicky. Demence se netýká pouze člověka trpícího demencí, ale také celé jeho rodiny. Nejtěţší je tato péče hlavně pro pečovatele. Péče je velmi náročná a vyčerpávající, pečující můţe pociťovat smíšené emoce jako hněv, pocity viny, rozpaky, osamělost a pocity bezmoci. Náročnost práce sestry je také značná. Pacient s Alzheimerovou nemocí nebo jinou demencí potřebuje velkou pomoc při všech úkonech. Záleţí ale na stavu nemocného a na pokročilosti demence. Zdravotní sestry by měly informovat pečovatele o diagnóze, průběhu onemocnění, ale i o samotné péči a moţných finančních a sociálních prostředcích a doporučit pečovateli svépomocné skupiny. Tyto skupiny pečujícím velmi psychicky pomohou, mohou se setkat s lidmi se stejným problémem, vyměnit si zkušenosti a rady a vzájemně se podporovat. Práce je rozdělena na práci teoretickou a praktickou. Teoretická část je rozdělena do několika kapitol, ale hlavně na dvě části. První část se zabývá onemocněním demence, stručným přehledem demencí, obecnými postupy v léčbě a diagnostice a druhá část se zabývá konkrétně Alzheimerovou nemocí a dalšími tématy, které k ní patří. Praktická část je zaměřena na výzkum informovanosti zdravotních sester pracujících na různých 10
odděleních v nemocnicích, psychiatrické léčebně, ale také pracujících v domovech důchodců, včetně oddělení se zvláštním reţimem, kde sestry přímo pečují o nemocné s Alzheimerovou chorobou a jinými demencemi. Tyto skutečnosti bych chtěla porovnat a zjistit, zda jsou sestry informované o této nemoci, přestoţe s nemocnými jsou denně v kontaktu. Dalším cílem je zmapovat nabídku zařízení a organizací pro takto nemocné v městech Třebíč a Jihlava. Cílem této práce je přiblíţit problematiku Alzheimerovy nemoci a ostatních demencí a více ji přiblíţit zdravotním sestrám, které se mohou s takto nemocnými pacienty setkat nebo se s nimi denně setkávají.
1.1.2 Cíle práce 1. Hlavním cílem je zjistit informovanost zdravotních sester o Alzheimerově chorobě. 2. Cílem je zjistit, zda má vliv na úroveň informovanosti o Alzheimerově chorobě délka praxe ve zdravotnictví a typ oddělení.
1.1.3 Hypotézy práce V úvodu práce byly zformulovány hypotézy, které byly dále ověřeny výzkumem. 1. Hlavní hypotézou mé práce je, ţe více neţ 80 % respondentů je dostatečně informována o problematice Alzheimerovy choroby. 2. Další hypotéza zní, ţe u více neţ 60 % respondentů bude mít vliv délka praxe ve zdravotnictví a typ oddělení na úroveň informovanosti o Alzheimerově chorobě. 3. Další hypotéza zní, ţe více neţ 80 % respondentů mělo moţnost se o pacienta s demencí starat nebo se s ním v práci setkat. 4. Poslední hypotézou je, ţe více neţ 60 % se aktivně účastnilo přednášky či semináře o Alzheimerově chorobě.
11
2 Teoretická část 2.1 Vymezení pojmu demence Demence (z latiny de - “oddělený, pryč,” + mens - “se zlobit”) vzniká následkem onemocnění mozku a můţe se jednat o chronický či progresivní charakter. U tohoto onemocnění je přítomna porucha vyšších korových funkcí neboli kognitivních funkcí, která má vliv na další funkce a na ţivot nemocného. Jedná se o poruchu myšlení, paměti (krátkodobé a dlouhodobé), řeči, úsudku, chápání, učení a orientace. Nemocný je ale při vědomí. Nemocný má zhoršenou kontrolu emocí, sociálního chování, ale také motivace. Také se v literatuře pojednává o změnách osobnosti v souvislosti s demencí, narušení soudnosti a abstraktního myšlení. Také se můţeme setkat s psychotickými příznaky. Kdyţ tyto příznaky shrneme, u dementních pacientů se jedná o globální deterioraci duševních schopností, narušení funkčních schopností, postupně se tedy setkáváme se ztrátou soběstačnosti. (Pidrman, 2007)
2.2 Stručný přehled ostatních demencí 2.2.1 Ischemicko-vaskulární demence Dříve nazývána také arteriosklerotická demence. Multiinfarktová demence je součástí ischemicko - vaskulární demence. Typické jsou přechodné ischemické ataky, vědomí je krátce narušeno, přítomny jsou parézy a ztráta zraku. Infarkty mozku způsobují demenci, nejsou velkého rozsahu, ale jejich projevy se kumulují. Binswangerova choroba vzniká většinou na podkladě hypertenze, častěji u mladších klientů. Příčinou je arterioskleróza mozkových tepen, ale i zvýšená tvorba trombů nebo ischemická choroba srdeční. (Hátlová, 2005)
2.2.2 Demence s Lewyho tělísky Pravděpodobně druhá nejčastější demence asi 10–20 % ze všech demencí. Velmi často se zaměňuje za Alzheimerovu chorobu, vyskytuje se u starších nemocných mezi 75–80 lety. Velmi často nemocný trpí halucinacemi, je zde těţší porucha pozornosti, zrakově 12
prostorových schopností a je zde porucha provádění sloţitějších aktivit neţ u AN. Paměť je vcelku zachovalá, někdy porušena aţ v pokročilejším stadiu nemoci. Aţ u 80 % pacientů můţeme pozorovat kolísání kognitivních schopností. Častým projevem je parkinsonismus, nevyskytuje se „počítání peněz“, typický je třes, ztuhlost, zpomalené pohyby, časté jsou pády klientů, typická je tvář bez mimiky a porušena je jemná motorika. (Jirák, 2009)
2.2.3 Pickova choroba Pickova choroba je vzácný typ demence, je podobná Alzheimerově demenci. Typicky se objevuje v mladším věku obvykle kolem 40. – 50. roku. Tato nemoc postihuje mozkovou tkáň a to hlavně frontální lalok. Vzniká tedy úbytek tohoto laloku, ostatní části mozku nejsou relativně poškozené. Stejně jako u AN, definitivní diagnóza je potvrzena aţ posmrtně. Po stanovení diagnózy vede postupný úbytek schopností ke smrti asi za 5–10 let. (Cayton, 2004)
2.2.4 Smíšená demence Asi 10 % ze všech demencí vznikají na podkladě jak vaskulárních tak alzheimerovských změn. Tato demence bývá většinou kombinací AN a cerebrovaskulární nemoci. Rozlišení a diagnostika je tedy nejistá. Pitvy ukázaly prevalenci smíšené demence od 2 % do 58 %. (Konrád, 2007)
2.2.5 Parkinsonova choroba Tato degenerativní nemoc se vyskytuje po 50. roce věku, ale prvotní projevy mohou vznikat po 40. roce věku. Je dokázáno, ţe u pacientů s Parkinsonem bývá mnohem častěji přítomna demence. Nemocní jsou často depresivní, apatičtí, v myšlení a řeči je znát váhavost a také si déle uvědomují svou nemoc, mají problémy se spánkem, bděním i se sexuální aktivitou. Mezi neurologické poruchy řadíme bradyfrenii (dlouhé latence odpovědí), bradykinezi (zpomalení motoriky), rigiditu (ztuhlost), tremor (třes) a bradykinézu (zpomalení tempa pohybu), třes hlavy včetně jazyka, dolních končetin a atypické drţení hrudníku tzv. semiflekční. Chůze je šouravá. Mezi vegetativní příznaky patří porucha vylučování moči, potence a zvýšená tvorba koţního mazu. (Seidl, 2008)
13
2.2.6 Demence u Huntingtonovy choroby Tato nemoc vzniká na genetickém podkladě, kdy je demence základním příznakem. Vyskytuje se nejčastěji mezi 35. a 45. rokem. Častými příznaky a projevy jsou neurologické příznaky, deprese a poruchy osobnosti, kdy jsou typické bludy a časté výbuchy vzteku. V léčbě se pouţívají neuroleptika a nootropika např. Tiapridal či haloperidol. Dále se uţívají podobné postupy jako u léčby AN. (Jirák, 1999)
2.2.7 Jiné atroficko-degenerativní demence Mezi atroficko-degenerativní demence patří především AN, kterou se budeme zabývat ve zvláštní kapitole. Frontální demence, je velmi podobná Pickově chorobě. Ostatní demence jsou vzácné. (Hátlová, 2005)
2.2.8 Demence infekčního původu Jedná se o demence infekční etiologie, demence při onemocnění AIDS, demence způsobené priony, téţ mohou způsobit demenci encefalitidy, syfilis, meningeom, ale i herpes simplex. (Jirák, 2009)
2.2.9 Demence intoxikačního původu Do těchto demencí řadíme alkoholové demence tzv. Korsakovův syndrom, který vzniká pozvolna či akutně po deliriu tremens. Přítomna je dezorientace místem a časem. Prostá alkoholová demence se projevuje těţkou degradací osobnosti. Nutným opatřením je naprostá abstinence a podávání vitamínů zinku a vitaminy skupiny B. (Hátlová, 2005)
2.2.10 Metabolické demence Jirák (1999) uvádí, ţe obecnými příčinami mohou být např. hypoglykémie, hypoxie, urémie, Wilsonova choroba, hypotyreóza, genetické příčiny, hormonální příčiny aj. Velmi známou příčinou bývá jaterní encefalopatie, která často vede k demencím, dochází ke zvýšení hladiny amoniaku v krvi, poruchám vědomí, k deliriu.
14
Nejčastější formou je Wilsonova choroba projevující se nedostatkem bílkoviny, která v těle přenáší měď. Léčba spočívá v podávání látek, které v organismu měď vychytá. (Jirák, 2009)
2.2.11 Posttraumatické demence Tyto demence se vyskytují u pacientů po zhmoţdění mozku traumatem, které provází bezvědomí, poté můţe dojít k rozvoji tzv. traumatické encefalopatie, která můţe končit aţ posttraumatickou demencí. Nebezpečné jsou také krevní sraţeniny v mozkové tkáni, které mohou mozek utlačovat, a tím pádem můţe dojít k chronické kompresi mozku, která nemusí způsobit demenci, někdy dojde pouze k poruchám paměti. (Jirák, 1999)
2.2.12 Demence při epilepsii U dlouhotrvající epilepsie se můţe vyskytnout demence. Epileptické záchvaty grand mal zvyšují riziko. V centrální nervové soustavě se mohou patogeneticky objevit mikrotraumata vznikající při záchvatech. Typické u této demence je rigidita v jednání, chování a myšlení, zpomalení psychických dějů, procesů zpomalení duševních reakcí, řeči, chování. (Pidrman, 2007)
2.3 Vyšetřovací metody u demencí Velmi často se můţeme setkat s názory lékařů i rodiny, ţe některé příznaky demence jsou příznaky stárnutí. Většinou se tyto příznaky podceňují a to jak lékaři, tak rodinou.
2.3.1 Diagnostika demencí Nejdůleţitější věcí v diagnostice vůbec je sepsání anamnézy s pacientem a pečovatelem. Zaměříme se na somatické vyšetření, které zahrnuje měření fyziologických funkcí, EKG (elektrokardiografie), EEG (encefalografie) a laboratorní vyšetření krve. Poté se zaměříme na orientační vyšetření poznávacích funkcí. K tomu pouţíváme testy paměti a poznávacích funkcí, kdy nejčastějším testem stále zůstává MMSE (Mini-Mental State Examination), také se setkáváme často s testem kreslení hodin a řadou jiných metod. Mezi zobrazovací techniky patří CT (počítačová tomografie mozku), MR (magnetická
15
rezonance mozku), SPECT (jednofotonová emisní výpočetní tomografie), PET (pozitronová emisní tomografie) a EEG. (Jirák, 2009) Růţička (2001) ve své knize uvádí, ţe demence je syndrom kognitivního úbytku, který je způsoben poruchou paměti a alespoň jednou z poruch. Jedná se například o poruchy abstraktního myšlení, kdy mají nemocní problém s rozlišením některých slov. Další funkční poruchou je porucha plánování určité činnosti a úsudku, ale také apraxií, afázií a agnózií, změna osobnosti a poruchou funkcí, které nám umoţňují prostorové vnímání pomocí zraku. Kognitivní úbytek narušuje nemocnému jeho denní činnosti, ale omezuje ho také v práci nebo ve společnosti.
2.3.2 Anamnéza u pacienta s demencí Velmi důleţité při sepisování anamnézy u takto nemocného je přítomnost pečovatele, abychom měli ucelenou reálnou představu o onemocnění. Nemocný velmi často potíţe popírá či bagatelizuje. (Jirák, 2009) Jirák (2009) uvádí, ţe z anamnestických dat se zaměřujeme: -
na předešlé úrazy hlavy, hledáme proběhlé cévní mozkové příhody, onemocnění srdce, diabetes mellitus, poruchy metabolismu tuků a další rizikové faktory vzniku vaskulární demence,
-
na depresivní či psychické onemocnění,
-
na přítomnost demence v rodině,
-
na léky ovlivňující negativně paměť.
2.3.3 Orientační vyšetření poznávacích funkcí Narušené jsou tzv. vizuospaciální funkce a praxe − jedná se o všechny schopnosti jako jsou obsluha mobilního telefonu, televize, auto, spotřebiče a jiné. Dále je narušena řeč, paměť, poznávací funkce a výkonné funkce. Tyto výkonné funkce se odráţí na plánování a dokončení úkolu nebo zvládání zaměstnání. Klienta testuje neurolog, psycholog či psychiatr. Testy nejsou vţdy přesné v diagnostice demence. Nejčastěji uţívaný orientační test kognitivních funkcí je u nás i ve světě test MMSE, který testuje orientaci místem, časem a osobou, zapamatování tří slov, počítání, poznávání, splnění úkolu, překreslení obrázku, opakování věty. Dále se můţeme při diagnostice demence 16
nebo právě Alzheimerovy demence setkat i s těmito vyšetřovacími metodami − WAB, test řečové plynulosti, Wechslerova škála paměti, BenderGestaltův test, test kreslení dráhy, Stroopův test a popřípadě NPI, Hamiltonova škála, ADL a další. (Jirák, 2009)
2.4 Obecné příznaky a projevy demencí Dle Pidrmana (2005) zahrnuje BPSD (Behavioral and Psychological Symptoms of dementia) tyto příznaky: -
paranoidní ladění, bludy,
-
agresivita,
-
halucinace,
-
poruchy v běţných činnostech,
-
změny nálad: deprese, mánie, fobie, úzkost,
-
poruchy spánku.
BPSD jsou součástí nekognitivních projevů demence, jedná se o poruchy chování. BPSD definovali odborníci r. 1999 takto: „Jde o řadu patologických symptomů: poruchy vnímání, poruchy myšlení, změny nálad a chování, které se často objevují u pacientů trpících demencí.“ (Pidrman, 2005, s. 19) BPSD dělíme na psychologické a behaviorální symptomy. Behaviorální symptomy BPSD: a) Bloudění: Objevuje se aţ u 50 % případů a je velmi častým příznakem, který stresuje hlavně okolí nemocného. Příčinou jsou dezorientace, které vzrůstá se změnou prostředí dementního pacienta. Poruchy paměti − nejsou schopni si zapamatovat informace. Separační anxieta − nemocný hledá pomoc nebo lepší místo. Spánková inverze − jeden z hlavních jevů demence, velmi důleţité je nemocného motivovat, zaměstnat a stimulovat přes den. Další příčinou je pocit osamocení, oddělení nebo tělesné příčiny − nemoc, hlad, ţízeň. Noční bloudění můţe být způsobeno podáváním nevhodných léků. b) Agitovanost/agresivita: Na svědomí má kognitivní zhoršení, vliv prostředí, ale také medikace. U ţen je častější verbální agresivita spojená s depresí a tělesným onemocněním, fyzická agrese je častější u muţů. Slovní a fyzická agrese se projevuje u dementních pacientů se špatným sociálním zázemím. S agresí se můţeme setkat aţ u 20 % nemocných s BPSD v domácím prostředí. V 50 % 17
u nemocných v sociálních zařízeních či v ústavech. Přítomnost agresivního nemocného je častá, proto je potřeba znát zásady chování v přítomnosti takového pacienta: -
vyhnout se stresujícím výkonům a situacím,
-
dodrţovat v činnostech stereotyp,
-
reagovat klidně, nebránit se slovně ani fyzicky,
-
nenavazovat přímý oční kontakt s klientem,
-
neodporovat klientovi,
-
nedávat nesplnitelné sliby,
-
odvést pozornost, zaměstnat klienta, nastolit klidné prostředí,
-
nekritizovat klienta, nesmát se jeho nedostatkům,
-
nevyhnutelná je psychofarmakoterapie, někdy je na místě i fyzické omezení nemocného. (Pidrman, 2005)
Psychologické/psychiatrické symptomy BPSD: Hlavně psychotické příznaky coţ jsou zejména bludy a halucinace. U AN jsou psychotické příznaky přítomny aţ u třetiny nemocných. Bludy jsou častější, halucinace častěji zrakové aţ u 20 % nemocných s Alzheimerovou demencí. U této demence jsou bludy častější neţ u demence vaskulární. Časté jsou paranoidní bludy, které se projevují u nemocných s demencí hlavně tak, ţe obviňují blízké či personál z okrádání, sledování nebo je obviňují z úmyslu otrávení. (Pidrman, 2005) Psychotické příznaky jsou přítomny v začátečním a středním stádiu demence. a) Bludy: 10 – 75 % případů, záleţí na formě demence. Definice bludu: „Chorobná myšlenka, která vzniká na chorobném základě, má vliv na jednání, je nevyvratitelná.“ (Pidrman, 2005, s. 27) V praxi se setkáváme nejčastěji s těmito bludy: 1. Klient je přesvědčen, ţe je okrádán. 2. Klient si myslí, ţe není ve vlastním domě, přestoţe se v něm nachází. 3. Klient je přesvědčen, ţe ho chtějí ošetřující, či blízcí zlikvidovat. 4. Klient si chorobně myslí, ţe zůstane sám, ţe se o něj blízcí nestarají. 5. Bludy sexuální, podezírá partnera z nevěry, blízké či pečovatele obviňuje z různých sexuálních praktik, které provádí na něm nebo v jeho okolí.
18
b) Halucinace: 70 % halucinací u demence s Lewyho tělísky, zrakové aţ u 30 %. Nejčastěji klient vidí neznámé osoby ve svém okolí. (Pidrman, 2005). Definice halucinace: „Halucinace je porucha vnímání a je charakterizována tím, že jedinec vnímá něco, co neexistuje. Například vidí lidi, předměty, které neexistují, nebo slyší zvuky či hlasy (slova, věty, příkazy), které jsou nereálné, které jiní lidé neslyší.“ (Pidrman, 2005, s. 28) c) Poruchy nálady: To znamená emoční stav trvající po velkou část dne aspoň 2 týdny. Projevuje se v počátku nemoci u 50 % dementních nemocných. Vyskytují se zejména deprese (aţ u 90 % nemocných), úzkosti, fobie a mánie. d) Poruchy spánku: Většinou se jedná o spánkovou inverzi, můţe být způsobena i iatrogenně předepsáním nevhodných psychofarmak. Poruchy spánku mohou být téţ způsobeny zmíněnými depresemi a úzkostmi, které bývají často přehlédnuty. (Pidrman, 2005)
2.5 Poruchy chování u demencí Současné studie udávají, ţe asi 75 % trpících demencí jsou podezíravých, asi 40 % nemocných trpí bludy a domnívají se, ţe jsou blízkými okrádány. Taktéţ se projevují zrakové halucinace, které se vyskytují u méně neţ 25 % nemocných v těţších a středních stádiích nemoci. U více neţ 80 % se vyskytuje porucha chování s agresí a to převáţně v těţších stádiích. Asi 50 % nemocných s AN trpí poruchami spánku. Poruchy se projevují nespavostí, spánkovou inverzí a nočním blouděním. U více neţ 40 % nemocných s demencí se projevuje strach z osamocení. Dalšími projevy můţe být depresivní chování, sebevraţedné myšlenky, úzkost a fobie hlavně u středního stádia demence. (Pidrman, 2005)
19
2.6 Alzheimerova nemoc Jedná se o nejčastější a nejrozšířenější demenci vůbec.
2.6.1 Alois Alzheimer a Alzheimerova nemoc Alois Alzheimer narozen 14. 6. 1864 v Německu studoval na několika univerzitách a napsal roku 1877 diplomovou práci doprovázenou histologickými obrázky. Alzheimer referoval o své pacientce se známkami demence (později diagnostikována těţká demence), která byla přijata do nemocnice ve Frankfurtu nad Mohanem roku 1901. Alzheimer o ní referoval roku 1906 na schůzi jihoněmeckých psychiatrů v Tübingenu. Případ, kterým se Alzheimer zabýval, byl publikován roku 1907, tento rok je tudíţ základním kamenem pojmu Alzheimerovy nemoci. Alois Alzheimer byl později také ředitelem Psychiatrické a neurologické kliniky Slezské univerzity v Breslau roku 1912. V roce 1915 zemřel na ledvinové selhání a pochován je ve Frankfurtu nad Mohanem. (Koukolík, 1998)
2.6.2 Definice Alzheimerovy nemoci „Alzheimerova nemoc (AN) je chronicko-progresivní onemocnění nervové soustavy na podkladě
degenerativního
zániku
neuronů
s tvorbou
charakteristických
histopatologických změn. AN je nejčastější příčinou demence ve středním a vyšším věku (odtud starší názvy „presenilní demence“, „senilní demence“, „demence Alzheimerova typu“). V souvislosti s celosvětovým trendem prodlužování lidského věku a vzrůstajícím počtem starých osob v populaci se AN stává jedním z nejzávažnějších zdravotních a socioekonomických problémů současnosti.“ (Růţička, 2001, s. 1)
2.6.3 Epidemiologie „Incidence se definuje jako počet nových případů onemocnění zjištěných v určitém časovém období v populaci, u níž existuje riziko, že choroba propukne. Prevalence je počet případů nemoci v celé zkoumané populaci. Incidence i prevalence Alzheimerovy nemoci roste s věkem. Ve vysokém věku jsou ženy ohroženější než muži. V souboru 987 jedinců starých 75 a více let, z nichž nebyl nikdo na začátku studie dementní, 20
prospektivně vyšetřovaném po dobu tří let, byla ve věkové skupině 75−79 let incidence demence u žen 19,6/1000 žen/rok, u mužů 12,4/1000 mužů/rok. Distribuce Alzheimerovy nemoci byla pro obě pohlaví a všechny věkové skupiny analogická. Riziko výskytu jakékoli demence u žen je 1,9 krát vyšší než u mužů, riziko výskytu Alzheimerovy nemoci je u žen 3,1 krát vyšší než u mužů.“ (Koukolík, 1998, s. 15) „Rotterdamská studie vyšetřovala 7 528 lidí ve věku 55−106 let. Celková prevalence demencí byla zjištěna ve výši 6,3 %. Prudce rostla s věkem od 0,4 % ve věkové skupině 55−59 let do výše 43,2 % ve věkové skupině 95 a více roků.“ (Koukolík, 1998, s. 17) Alzheimerova nemoc je nejčastější demencí ze všech, podíl je 72 %, zatímco vaskulární demence 16 %. Další demencí je demence při Parkinsonově nemoci, která tvoří 6 % a ostatní příčiny demence (5 %) nesouvisely s věkem jedince na rozdíl od AN. Dalším poznatkem je, ţe demence se vyskytuje u lidí s nízkým stupněm vzdělání oproti lidem vzdělaným. (Koukolík, 1998)
2.6.4 Rizikové vlivy Díky epidemiologickým vlivům víme o mnoha rizikových vlivech, které se mohou podílet na vzniku AN. Jedná se o genetické vlivy. Obě formy AN jak raná tak pozdní mohou vykazovat tzv. familiární agregaci. Většinou se ale jedná o kombinaci genetických a zevních vlivů prostředí. Významným rizikovým faktorem je genetika. Pokud je člověk nosičem alely eta-4 genu pro apolipoprotein E na 12. chromozomu a pokud je u něj mutace v mitochondriích v DNA, má daleko vyšší pravděpodobnost, ţe onemocní pozdní formou Alzheimerovy nemoci. Pro časnou formu Alzheimerovy nemoci jsou také mutace genu na 21, 14. a 1. chromozomu. Dalšími vlivy, které mohou ovlivnit vznik této choroby je niţší vzdělání (tedy niţší inteligence), kouření cigaret a poranění hlavy. (Koukolík, 1998)
2.6.5 Klinický obraz Tato choroba je popisována v mnoha knihách jako plíţivá a nenápadná, většinou si příznaků blízcí klienta ani nevšimnou. Někdy problémy spojené s touto chorobou mylně přiřazují k projevům stárnutí. Můţeme se také setkat s přechodným zlepšením, kdy si myslíme, ţe problémy ustupují, ale náhle se zase vrátí a ještě v horší míře. Na začátku si můţeme všimnout změn osobnosti včetně změn chování, kdy nemocný přestane jevit 21
také zájem o své přátele. Dochází u něj také ke změně sexuální touhy a to jak ve smyslu hyperaktivity, tak nepřiměřených projevů sexuality. Téţ se můţe vyskytnout deviantní chování, s kterým dříve nemocný nemusel mít ţádný problém. Na místě je také úpadek v eticko-estetické rovině. Nemocný se začíná potýkat s poruchami kognitivních funkcí, které jsou velmi často uţ na začátku onemocnění. Pravidlem bývá u nemocných s AN neustálé bloudění a poruchy prostorové orientace. Nemocný bloudí ve známých místech i ve vlastním domě, nepoznává známá místa, nemůţe najít například ani svou vlastní postel. Další jsou poruchy abstrakce, myšlení, soudnosti, logického uvaţování. Paměť selhává nejvíce a to ve všech sloţkách. Zafixovány zůstávají informace a vzpomínky z dob dřívějších, je porušena výbavnost hlavně nových informací. V pozdějších fázích nemocný tvrdí naprosto přesvědčivě nepravdivé informace. Odpověď zapadá do kontextu, ale neodpovídá pravdě. V pozdějších stádiích jsou nemocní dezorientování místem, časem, ale i osobou − jedná se o amnestickou dezorientaci. Postupně nemocný také začne strádat po stránce řečové. Slovní zásoba se zuţuje, nemocný si často nevybaví adekvátní slovo. (Jirák, 1999) Nemocný s AN trpí poruchami řeči, coţ způsobuje nedostatečné porozumění, chápání nemocného a zhoršuje celkovou komunikaci mezi personálem či pečujícím a pacientem. Zejména se vyskytuje opakování jednoho slova vícekrát za sebou a neustálé opakování jediné myšlenky. V řeči se dále objevuje opakování zvuků, celých vět nebo slabik a pacient často komolí slova − převáţně jejich koncovky. Slova pak postrádají význam, navazují na sebe spíše rytmicky, obsahově je nemocný nedokáţe spojit tak, aby dávala smysl. (Jirák, 1999) Na místě jsou také poruchy osobnosti, které bývají velmi výrazné a přicházejí velmi brzy. Neupravenost, inkontinence a celkově změněný vzhled je výsledkem toho, ţe nemocní ztratili schopnost se o sebe sami starat, začínají být apatičtí ke všem činnostem, potřebují pomoc druhých. Dále se objevují bludy, halucinace a iluze, poruchy motivace a emotivity. Postupně dochází k citovému oploštění, objevuje se deprese, mánie, agresivita či vztek. (Jirák, 1999) Alzheimerova demence se dělí na tři stádia: Lehké stádium – objevují se poruchy paměti, které si nemocný ještě uvědomuje, a které lze také změřit testovacími metodami. Nemocný začíná mít problémy s krátkodobou pamětí, nedokáţe si tedy zapamatovat čerstvé informace, které jsou mu 22
sděleny. Proto má problémy v aktivitách denního ţivota nejčastěji v práci a v kaţdodenním ţivotě, kdy nemocný začíná být dezorientovaný. Ztrácí se na známých místech, neví kudy domů apod. Dalším problémem mohou být poruchy nálad, kdy si nemocný v časných stádiích uvědomuje úbytek paměti a jiných funkcí a můţe propuknout depresivní onemocnění. Soběstačnost ještě není porušena. (Jirák, 2009) Střední stádium – asi 2−10 let od začátku onemocnění, kdy je paměť výrazně postiţena a nemocný si dokáţe zapamatovat jen velmi málo a na velmi krátkou dobu. Nové informace skoro neudrţí v paměti. Ztrácí se ve velmi známém prostředí, nevybavuje si jména blízkých, neví, kde se nachází, nepamatuje si ani adresu bydliště natoţ telefonní číslo. Soběstačnost začíná být velmi závaţně narušena. (Růţička, 2001) Těžké stádium – asi 7−14 let od začátku nemoci, kdy nemocný trpí téměř úplnou ztrátou paměti, kdy nepoznává blízké a nedokáţe se uţ o sebe sám postarat. Je plně odkázán na pomoc ostatních. Je nesoběstačný, kdy potřebuje důslednou pomoc s jídlem, pitím, oblékáním, hygienou, svlékáním. Nemocný má problém s řečí, nedokáţe pojmenovat základní věci, slova komolí, nedokáţe plynule mluvit. U některých nemocných se rozvíjí triáda příznaků jako je apraxie (neschopnost cílených pohybů), agnózie (porucha chápání a poznávání) a afázie (ztráta schopnosti řeči). AN trvá většinou 7−10 let a končí smrtí. (Růţička, 2001)
2.6.6 Diagnostika Alzheimerovy nemoci Diagnostika AN je různá dle toho, zda se jedná o moţnou AN, pravděpodobnou AN nebo definitivní AN. Kritéria jsou u kaţdého jiná, podrobnější informace o diagnostice u AN − viz příloha F.
2.6.7 Zobrazovací metody v diagnostice Alzheimerovy nemoci Vyšetřovací metoda CT je schopna prokázat zmenšení mozkové tkáně, ale také léze v mozku, které nám mohou dokázat prodělané cerebrovaskulární onemocnění. Při MR u AN lze vidět zmenšení mozkové tkáně ve střední čáře spánkového laloku. Pokud je přítomen tento nález, většinou lze odhadnout velikost kognitivní ztráty, který je specifický pro AN. Při pouţití vyšetřovací metody PET (pozitronová emisní tomografie) nebo SPECT (jednofotonová emisní tomografie) je moţné nalézt sníţený průtok krve střední částí spánkových laloků. Také lze pouţít vyšetření mozkomíšního 23
moku. Pokud je v mozkomíšním moku nalezen tau-protein a pokud se prokáţe sníţení beta-amxyloidu, můţe se jednat o Alzheimerovu nemoc. (Pidrman, 2007) Ovšem jedinou a definitivní diagnostikou AN je histologický průkaz, tedy aţ posmrtně.
2.6.8 Farmakologická léčba Alzheimerovy nemoci Nejefektivnější léčba spočívá v komplexním přístupu k nemocnému. Komplexní přístup zahrnuje léčbu farmakologickou, rehabilitační a psychologickou. U farmakologické léčby se jedná o léčbu zejména symptomatickou, tedy o léčbu zaměřenou na příznaky onemocnění. Nejedná se tedy o kauzální léčbu, protoţe jak uţ bylo zmíněno, AN je nevyléčitelné onemocnění. Léčbu tedy můţeme rozdělit na léky k léčbě kognitivních a behaviorálních poruch. K léčbě kognitivních poruch se nejčastěji uţívají inhibitory acetylcholinesterázy a blokátory tzv. NMDA receptorů uţívajících se u středních a těţkých stádií nemoci př. memantin. V léčbě nekognitivních poruch uţíváme antipsychotika a antidepresiva. (Preiss, 2006) Podle Bartoše (2010) se uţívají tři chemické substance, které jsou odlišné a to je dopenezil, rivastigmin a galantamin. Jsou indikovány k léčbě lehkých a středně těţkých stádií AN. Typické je zahájení léčby nízkou dávkou léku, která se postupně zvyšuje kaţdý měsíc a to aţ do nejvyšší moţné dávky. Tyto léky ovlivňují pozitivně kognitivní funkce, ale i poruchy chování a vnímání. Inhibitory acetylcholinesterázy si pacient nemusí hradit sám, pokud je pojištěný a má skóre testu kognitivních funkcí (MMSE) mezi 25−13 body, pokud má více neţ 25 bodů, musí si léky hradit sám. Nejuţívanějším způsobem léčby je inhibice acetylcholinesterázy a memantin. Tyto léky prodluţují soběstačnost nemocného a pomáhají tedy jak nemocným tak pečovatelům.
2.6.9 Nefarmakologická léčba Alzheimerovy nemoci a jiných demencí Léčba u takto nemocných pacientů by měla být hlavně komplexní. To znamená, ţe bychom u nemocného měli trénovat kognitivní funkce, ale i jeho samotnou aktivitu. Do aktivační terapie patří: Kondiční ergoterapie – cílem je smysluplně naplnit činnost nemocného s demencí a rozvíjet jeho schopnosti ovšem musíme zohlednit jeho stav (apraxie, poruchy zraku, motoriky). Tím, ţe klient bude vykonávat smysluplnou činnost, můţeme zabránit rozvíjení deprese, úzkosti a neklidu. Nemocného je potřeba správně motivovat 24
k činnostem. V ergoterapii můţeme vyuţít činností jako třeba kreslení, malování na sklo, textilní techniky, práce s papírem nebo jinými materiály, pečení, vaření, nácvik jemné motoriky pomocí puzzlí, stavebnice či navlékání korálků. Pet-terapie – jedná se o terapii pomocí zvířat, která má velký vliv na psychiku nemocného (př. hipoterapie). Reminiscenční terapie – u této terapie vycházíme ze zachování dlouhodobé paměti nemocného. Vyuţíváme tedy u nich vzpomínek a to zejména pomocí fotografií nebo jiných podnětů. Muzikoterapie – léčebným prostředkem je zde hudba. Klient se můţe zapojit do zpívání s hudbou nebo můţe jen hudbu poslouchat. Taneční terapie – působí na kognitivní, fyzické, emoční a sociální stránky člověka. Kognitivní rehabilitace – provádí se nejčastěji v malých skupinkách formou hry, kdy nemocní mohou trénovat paměť krátkodobou i dlouhodobou. Vhodná je pouze v počátečních stádiích nemoci. Kinezioterapie – jedná se o pohybovou aktivitu, která pozitivně působí na psychiku člověka. Toto cvičení probíhá většinou vsedě na ţidli, ale je moţné i vleţe. (Hátlová, 2005).
2.6.10 Ošetřovatelská péče u pacientů s Alzheimerovou nemocí V ošetřovatelské péči je nutné uţívat holistický přístup. Holistický přístup je celkovým přístupem k nemocnému. Neupřednostňuje pouze nemoc, ale hledá příčiny v psychice nemocného. Středem zájmu je i to, jak se pacient cítí, nesledujeme pouze jeho chování. Důleţité pro nemocného je styk s rodinou. Musíme rodině umoţnit setkání se svým blízkým. Na ošetřujícím personálu je, aby byl milý, příjemný, vstřícný, ochotný a empatický vůči nemocnému i jeho rodině a s oběma co nejvíce spolupracoval. Nutnou součástí dne je zaměstnání nemocného. Můţeme ho zaměstnávat různě, například formou cvičení, tance, provádět nácvik sebeobsluhy, podporovat paměťové funkce apod. Naprostou samozřejmostí je péče o hygienu, výţivu, příjem tekutin, vyprazdňování,
vzhled
nemocného
a
zajímat
se
o
jeho
pocity.
(www.psychiatrickasekcecas.estranky.cz, 2. 5. 2011) 25
2.6.11 Ošetřovatelský proces u pacientů s Alzheimerovou nemocí Ošetřovatelský proces je metoda, která umoţňuje naplánovat činnost péče, umoţňuje komunikaci s ostatním ošetřujícím personálem a umoţňuje kontinuální péči s moţností hodnotit kvalitu péče, která byla poskytnuta. Ošetřující personál má za cíl dosáhnout pacientovy co největší moţné soběstačnosti. Soběstačnost se týká hlavně denních aktivit. Snaţíme se pacienta uchránit před jakýmkoli sebepoškozením nebo poškozením svého okolí. Úlohou ošetřovatelského procesu je hlavně zmapování veškerých pacientových potřeb, abychom mu mohli tu nejlepší péči poskytnout. Proto si všímáme stupně poruch paměti (zmatenosti), poruch komunikace, ale také stupně pozornosti. Všechny své poznatky zaznamenáváme do ošetřovatelské dokumentace a informujeme personál. Velmi důleţitou součástí sesterské práce je také zapojení rodiny do procesu. Musíme rodinu co nejvíce informovat a připravit je na postupné zhoršování všech funkcí pacienta. Vyuţíváme také poznatky rodiny ke zlepšení péče a zároveň je informujeme o institucích, které se zabývají tímto onemocněním např. Česká alzheimerovská společnost nebo jiné instituce, které mohou pomoci blízkým nemocného
např.
domovy
důchodců,
léčebny
dlouhodobě
nemocných
atd.
(www.zdn.cz, 11. 5. 2011)
2.6.12 Možné ošetřovatelské diagnózy u pacientů s Alzheimerovou nemocí -
Neschopnost sebepéče při jídle z důvodu percepční či kognitivní poruchy.
-
Neschopnost sebepéče při koupání a hygieně z důvodu postiţení kognitivních funkcí.
-
Neschopnost sebepéče při oblékání a úpravě zevnějšku z důvodu duševního onemocnění.
-
Neschopnost sebepéče při vyprazdňování z důvodu sníţené hybnosti a poruchy vnímání.
-
Chronická zmatenost z důvodu Alzheimerovy choroby.
-
Inkontinence stolice z důvodu kognitivní poruchy.
-
Nedostatečná výţiva z důvodu sníţené chuti k jídlu. 26
-
Nedostatek zájmových aktivit z důvodu fyzického omezení (upoutání na lůţko).
-
Porušená interpretace okolí z důvodu vzniklé demence (Alzheimerovy choroby).
-
Porušená interpretace okolí z důvodu demence (Alzheimerovy choroby).
-
Porušený spánek z důvodu uţívání nevhodné medikace.
-
Poškozená paměť z důvodu vzniklého onemocnění.
-
Riziko imobilizačního syndromu z důvodu upoutání na lůţko.
-
Riziko pádů z důvodu demence, zmatenosti.
-
Riziko úrazu z důvodu nevhodného uspořádání.
-
Zhoršená verbální komunikace z důvodu poruchy vnímání, neschopnosti jasně se vyjádřit. (www.ose.mmsw.cz, 21. 5. 2011)
2.6.13 Prostředí domova pro nemocné s Alzheimerovou nemocí Domov nemůţeme nijak konkrétně specifikovat, pro kaţdého je domov zvláštním osobitým místem, kde se obvykle cítí bezpečně. U nemocného s AN musíme prostředí domova dobře promyslet. Pokud si necháváme nemocného u sebe doma, je potřeba domov předělat tak, aby byl bezpečným místem pro nemocného, aby neohrozil sebe ani nás. Musíme mít na paměti, ţe nemocný ztrácí schopnosti kognitivní i behaviorální. (Preiss, 2006) Musíme si uvědomit, ţe nemocného je potřeba mít hlavně v bezpečí, ať uţ je s námi doma, nebo v domově důchodců či v jiném zařízení. Na místě je tedy vhodné osvětlení a celodenní dohled. V domovech důchodců je vhodné mít monitorovací zařízení, abychom eliminovali moţný únik nemocného. Běţnou součástí bezpečí je tedy uzamčený prostor, který ovšem můţe u nemocného způsobit agresivní chování. Měli bychom tedy východové dveře maskovat, aby nemocný neutekl. Taktéţ musíme zabezpečit veškeré ostré předměty, elektrické a plynové vařiče. Také je vhodné vybavit prostředí barevně, označit dveře na záchod, pokoj nemocného, aplikovat po domě fotografie z minulosti, oblíbené předměty nemocného, ale také barevně upozornit na schody a překáţky v prostoru, kde se nemocný pohybuje. Nejsou ale vhodná zrcadla a 27
lesklé povrchy, které mohou vizuální vnímání deformovat. Zrcadla mohou způsobovat iluzi, ţe jsou v místnosti cizí lidé, nemocní svůj odraz nepoznávají, můţe tak vzniknout agrese u nemocného. Taktéţ bude nemocného zneklidňovat v noci odkryté okno, proto je vhodné jej zakrýt závěsem. Více zvuků najednou, jako televize, rozhlas, hovory druhých - lepší je pouze jeden zdroj, více zdrojů působí stres a zmatenost. (Zgola, 2003)
2.6.14 Zásady komunikace s klientem s Alzheimerovou nemocí S postupující nemocí u klienta dochází ke zhoršené schopnosti komunikovat jak s okolím, tak s ostatními lidmi. Komunikace se ve stadiu, kdy nemocný uţ není schopen hovořit, nejlépe udrţuje pomocí neverbální komunikace. Je na místě tedy uţívat doteky, pohlazení či úsměv. 1. Kdykoli budete na postiženého hovořit nebo mu naslouchat, dívejte se mu stále do očí. 2. Pečlivě sledujte, zda se u pacienta nezhoršuje zrak nebo sluch, pokud ano, vyhledejte lékařskou pomoc. 3. Hovořte na postiženého vždy dostatečně pomalu a zřetelně vyslovujte. Užívejte jednoduchých a krátkých slov a modulujte svůj hlas tak, aby zněl příjemným a uklidňujícím tónem (nikdy nekřičte). 4. Pokud se nacházíte v pokoji, kde hraje televizor, vypněte jej, aby váš hlas bylo dobře slyšet. Jinou možností je přesunout se pacientem do vedlejší místnosti. 5. Nebuďte líní, důležité věci je třeba několikrát opakovat. Pokuste se vždy podstatu svého sdělení vyjádřit co nejjednodušším možným způsobem. 6. Mějte vždy na mysli, že i když onemocnění způsobilo postiženému problémy s chápáním slov, není dítě ani neživá věc - proto k němu vždy přistupujte s patřičnou úctou a respektem a nehovořte o něm s dalšími lidmi, jako by nebyl vůbec přítomen. 7. Nešetřete nikdy úsměvy nebo přátelskými pohledy a gesty. Tím pacienta uklidníte a usnadníte mu pro něj tolik obtížnou komunikaci. (Holmerová, 2004, s. 36)
28
2.7 Bazální stimulace V Evropské unii je bazální stimulace uznávaná a pouţívaná a to nejen v oblasti ošetřovatelství, ale také v oblasti speciální pedagogiky. Bazální stimulace se pouţívá u tělesně i duševně postiţených, u pacientů ve vigilním kómatu, ale také u lidí, u kterých je porušeno vnímání. Jedná se zejména o klienty v domovech pro seniory, v ústavech sociální péče a v nemocnicích. Bazální stimulace se také uţívá v péči o nedonošené děti. (Friedlová, 2007)
2.7.1 Vymezení pojmu bazální stimulace „Bazální stimulace je koncept, který podporuje v nejzákladnější (bazální) rovině lidské vnímání. Každý má vzhledem ke svému momentálnímu stavu vědomí jiný požadavek na komunikaci se svým okolí, což koncept zohledňuje, a tím poskytuje profesionální, individuální, efektivní, terapeutickou a humánní ošetřovatelskou péči. Cílenou stimulací uložených vzpomínek lze znovu aktivovat mozkovou činnost, a tím podporovat vnímání, komunikaci a hybnost klientů.“ (Friedlová, 2007, s. 19) V bazální stimulaci zohledňujeme biografii nemocného, která zahrnuje pacientovy návyky. Snaţíme se do něj vcítit a analyzovat jeho zachovalé schopnosti. Biografická anamnéza zahrnuje návyky nemocného z důvodu pozdější nejosobnější aplikace ošetřovatelské péče. Bazální stimulace by měla zahrnovat stimulaci vnímání, podporu hybnosti a podporu komunikace. Stimulace vnímání – klient by si měl uvědomovat části vlastního těla a taktéţ by měl rozvíjet vlastní identitu. Pacientovi bychom měli umoţnit, aby vnímal okolní svět, své blízké, prostor a čas. Tato stimulace by měla vést ke zlepšení funkce organismu. Prvky základní stimulace by měla zahrnovat stimulaci tělesnou, sluchovou a vibrační. Nástavbová stimulace by měla zahrnovat stimulaci zrakovou, sluchovou, dotekovou, čichovou a ústní. Komunikace s klientem potřebuje vţdy nějaké médium. Médiem mohou být doteky, vůně, vjemy chuťové, změny polohy těla a jiné chemické a fyzikální podněty, které působí na pacientovi smyslové orgány. U bazální stimulace je velmi důleţité také sledovat gesta, protoţe to mohou být zprvu jediné příznaky komunikace (př. otevírání očí, pohyb očí, hluboký dech, vzdychání, bručení, sténání aj.). (Friedlová, 2007)
29
2.7.2 Stimulace doteky Velmi důleţitou součástí bazální stimulace je dotek. Pokud je pro pacienta, který je nevnímá nečekaný, můţe vyvolat strach a nejistotu. (Friedlová, 2007) Základem tzv. iniciálního doteku je oznámení o začátku a konci naší přítomnosti a naší činnosti u pacienta. Je potřeba zohlednit anamnézu a poté zvolíme takovou lokalitu, která bude pro pacienta nejvhodnější pro iniciální dotek. Nejvhodnějším místem je centrální část těla, ale nikdy nesmíme pouţít násilný dotek. Iniciální dotek musí být vţdy slovně doprovázen a nejlepším místem je rameno, ruka a paţe. Vhodné je zaznamenat iniciální dotek do dokumentace a dát na ceduli na zřetelné místo v pokoji nemocného, aby byl veškerý personál i blízcí informováni. (Friedlová, 2007) Nemocného můţeme stimulovat pomocí vhodného polohování. Dnes se velmi často v domovech pro seniory setkáváme s uţitím „hadů“ neboli polohovacích polštářů ve tvaru hada a nemocného můţeme polohovat např. do polohy „hnízda“, kdy si nemocný lépe uvědomuje své tělo. Další stimulace je vhodná pomocí doteků, masáţí, zraku (poslouţí fotografie nebo oblíbený film), ale i sluchová stimulace pomocí oblíbené hudby. Pokud je nemocný v terminálním stádiu, také můţeme vyuţít štětičky namočené do oblíbeného nápoje klienta a potírat jimi sliznici dutiny ústní. (Friedlová, 2007)
2.8 Česká alzheimerovská společnost (ČALS) V roce 1997 vznikla tato společnost díky profesionálům a pečovatelům o postiţené AN. Hlavním spouštěčem byl dojem, ţe problematice demencí u nás v České republice není věnována dostatečná péče. V roce 2002 ČALS prosadila proplácení léků na demenci zdravotními pojišťovnami. ČALS pořádala od roku 2004 mezinárodní a výroční kongres evropské asociace společností zabývajících se AN Alzheimer Europe a dnes se podílí například na činnosti pracovní skupiny pro paliativní péči o klienty s demencí a na dalších aktivitách. ČALS zajišťuje například projekt „Bezpečný návrat“ umoţňující kontaktovat blízkého nemocného s demencí, pokud se do projektu přihlásili. (Jirák, 2009) Česká alzheimerovská společnost má svou webovou stránku www. Alzheimer.cz.
30
3 PRAKTICKÁ ČÁST Praktická část se zabývá metodikou výzkumné práce, kde je popsán způsob, jakým výzkum probíhal. Dále se věnuje respondentům, charakterizuje a popisuje výzkumné prostředí a nakonec se věnuje vlastním výsledkům výzkumu.
3.1 Metodika výzkumné práce Pro průzkum a získání informací byla pouţita metoda dotazníkového šetření. Dotazník, k získání informovanosti sester o Alzheimerově chorobě, byl vytvořen s pouţitím uzavřených a polootevřených otázek. Dotazník obsahuje celkově 22 otázek, z nichţ je 5 otázek směřováno na získání identifikačních údajů respondentů a 17 otázek mapuje zkušenosti a informovanost sester o Alzheimerově chorobě. Úvodní část dotazníku je zaměřena na informace týkající se věku respondenta, pohlaví, vzdělání, pracoviště respondenta a dobu praxe ve zdravotnictví. Dotazník dále obsahuje okruhy otázek týkající se jednotlivých hypotéz. První okruh tří otázek je zaměřený na setkání a zkušenost respondenta s nemocným s Alzheimerovou nemocí. Dalších 9 otázek je zaměřeno na vlastní informovanost o AN, další okruh je zaměřen na bazální stimulaci a poslední otázka dotazníku se zaměřuje na účast respondentů na semináři či přednášce o AN. Dohromady bylo rozdáno 168 dotazníků. Z celkového počtu se vrátilo 134 správně vyplněných, coţ znamená, ţe konečná návratnost je 80 %. Pro vyhodnocení výsledků jsem tedy pouţila 134 dotazníků. Dotazník je uveden v příloze I.
3.2 Charakteristika vzorku respondentů Vzorek respondentů byly převáţně zdravotní sestry pracující ve zdravotnických zařízeních, léčebnách nebo domovech důchodců. Vzorek respondentů tvořilo 132 (98,50 %) ţen a 2 (1,50 %) muţi. Z těchto výsledků je jednoznačné, ţe zdravotní sestry tvoří převáţně ţeny. Muţů je ve zdravotnictví stále velmi málo.
31
Z dotazovaných mělo 84 (62,69 %) respondentů středoškolské vzdělání, 19 (14,18 %) respondentů mělo vystudovanou vyšší školu, 18 (13,43 %) respondentů mělo střední školu a specializaci, 13 (9,70 %) respondentů uvedlo vysokoškolské vzdělání. Další výsledky jasně ukazují, ţe 40 (29,85 %) dotazovaných pracovalo v domově důchodců, 54 (40,30 %) v nemocnici a zbylých 40 (29,85 %) respondentů v jiném zařízení konkrétně tedy v psychiatrické léčebně. Nejvíce dotazovaných, tedy 50 (37,32 %) respondentů uvedlo, ţe pracují ve zdravotnictví 1−10 let. Dalších 32 (23,88 %) respondentů uvedlo, ţe pracují 10−20 let, 20−30 let pracuje 34 (25,37 %) respondentů a 30 a více let pouze 18 (13,43 %) respondentů.
Tabulka č. 1 Pohlaví respondentů (zdroj:vlastní výpočty) Pohlaví
Počet
Celkem (%)
Muţ
2
1,50
Ţena
132
98,50
Celkem
134
100
Tabulka č. 2 Vzdělání respondentů (zdroj. vlastní výpočty) Vzdělání
Počet
Celkem (%)
Střední škola
84
62,69
Vyšší škola
19
14,18
Vysoká škola
13
9,70
Specializace
18
13,43
134
100
Celkem
32
Tabulka č. 3 Pracoviště respondentů (zdroj: vlastní výpočty) Pracoviště
Počet
Celkem (%)
Domov důchodců
40
29,85
Nemocnice
54
40,30
Jiné zařízení
40
29,85
Celkem
18
13,43
Tabulka č. 4 Délka praxe ve zdravotnictví (zdroj: vlastní výpočty) Doba praxe ve zdravotnictví
Počet
Celkem (%)
1−10 let
50
37,32
10−20 let
32
23,88
20−30 let
34
25,37
30 a více let
18
13,43
134
100
Celkem
3.3 Popis výzkumného prostředí a průběh výzkumu Výzkum probíhal ve městě Třebíči a Jihlavě. V městě Třebíči se jednalo zejména o Domov pro seniory Koutkova, Domov pro seniory Kubešova, Domov pro seniory Manţelů Curieových a Nemocnice Třebíč, kde jsem dotazníky rozdala na oddělení interní (včetně interní JIP), neurologické a na léčebnu dlouhodobě nemocných. V Jihlavě jsem rozdávala dotazníky v Psychiatrické léčebně a v Domově pro seniory Jihlava - Lesnov. V těchto zařízeních jsem rozdala dotazníky a poţádala vedení o povolení k šetření. Výzkum byl povolen a po smluvené době byly dotazníky vyzvednuty k vyhodnocení. Výzkum probíhal od ledna 2011 aţ do dubna 2011. Informovanost sester byla zjištěna vyhodnocením jednotlivých dvanácti otázek z dotazníku, které měly zjistit rozsah informovanosti zdravotních sester o Alzheimerově nemoci a o zkušenostech s nimi. Jednotlivé otázky byly bodově ohodnoceny a procentuálně vyhodnoceny. Poté bylo provedeno průměrné procentuální zhodnocení za 33
kaţdé oddělení. Tím byla zjištěna celková informovanost zdravotních sester o dané problematice. Informovanost zdravotních sester mapuje tabulka č. 22 a graf č. 18, informovanost dle délky praxe znázorňuje tabulka č. 23.
3.4 Vlastní výsledky výzkumu Otázka č. 1: Setkal/a jste se při své práci s nemocným postiženým Alzheimerovou chorobou? Výsledky ukazují, ţe se v práci s Alzheimerovou chorobou setkalo 130 (97,01 %) respondentů, zatímco 4 (2,99 %) respondenti se nesetkali s takto nemocným pacientem. Jinou odpověď neuvedl ţádný z respondentů. Tabulka č. 5 Setkání s nemocným s AN při práci (zdroj: vlastní výpočty) Setkal/a jste se při své práci s nemocným postiženým Alzheimerovou Celkem chorobou? A) Ano
Celkem (%)
130
97,01
B) Ne
4
2,99
C) Jiná
0
0,00
Celkem
134
100
Graf č. 1 Setkání s nemocným s AN při práci (zdroj: vlastní výpočty)
34
Otázka č. 2: Setkal/a jste se ve své rodině s člověkem s Alzheimerem a staráte/staral(a) jste se o něj? Tabulka ukazuje, ţe 113 (83,33 %) respondentů nemá v rodině nemocného s Alzheimerovou chorobou, dalších 13 (9,70 %) respondentů má v rodině takto nemocného člověka, ale nepečuje o něj. Pouhých 8 (5,97 %) respondentů odpovědělo, ţe nemocného s Alzheimerem v rodině má a stará se o něj. Tabulka č. 6 Alzheimerova nemoc v rodině (zdroj: vlastní výpočty) Setkal/a jste se ve své rodině s člověkem s Alzheimerem a staráte/staral(a) jste se o něj?
Celkem
A) Ano, mám v rodině takto nemocného člověka, starám se o něj
Celkem (%)
8
5,97
13
9,70
C) Ne, nemám v rodině takto nemocného člověka
113
84,33
Celkem
134
100
B) Ano, mám v rodině takto nemocného člověka, ale nepečuji o něj
Graf č. 2 Alzheimerova nemoc v rodině (zdroj: vlastní výpočty)
35
Otázka č. 3 Měl/a jste možnost se o pacienta s Alzheimerovou chorobou starat? Výsledky ukazují, ţe 124 (92,54 %) respondentů mělo moţnost se o pacienta s Alzheimerovou nemocí starat, zatímco 10 (7,46 %) respondentů uvedlo, ţe tuto moţnost neměli. Tabulka č. 7 Možnost péče o pacienta s AN (zdroj: vlastní výpočty) Měl/a jste možnost se o pacienta s Alzheimerovou chorobou starat? Celkem Celkem (%) A) Ano B) Ne Celkem
124
92,54
10
7,46
134
100
Graf č. 3 Možnost péče o pacienta s AN (zdroj: vlastní výpočty)
36
Otázka č. 4 Je demence normální součástí stárnutí? Tato otázka započala mapování informovanosti sester. Na tuto otázku odpovědělo 72 (53,73 %) respondentů „ano“, demence je normální součástí stárnutí, coţ je špatná odpověď. Dobře odpovědělo 58 (43,28 %) respondentů a to odpovědí „ne“. Jinou odpověď uvedli 4 (2,99 %) respondenti, většinou odpověď zněla „nevím“. Tabulka č. 8 Demence a stáří (zdroj: vlastní výpočty) Je demence normální součástí stárnutí?
Celkem
Celkem (%)
A) Ano
72
53,73
B) Ne
58
43,28
4
2,99
134
100
C) Jiná odpověď Celkem
Graf č. 4 Demence a stáří (zdroj: vlastní výpočty)
37
Otázka č. 5 Jaký typ demence je nejčastější? Na tuto otázku odpověděli respondenti z větší části dobře. 71 (52,99 %) respondentů odpovědělo správně, ţe Alzheimerova nemoc je nejčastějším typem demence. 57 (42,54 %) odpovědělo špatně, ţe vaskulární demence je nejčastější a Parkinsonovu nemoc uvedlo 6 (4,48 %) respondentů. Tabulka č. 9 Nejčastější typy demence (zdroj: vlastní výpočty) Jaký typ demence je nejčastější?
Celkem
Celkem (%)
A) Parkinsonova nemoc
6
4,48
B) Vaskulární demence
57
42,54
C) Alzheimerova nemoc
71
52,99
134
100
Celkem
Graf č. 5 Nejčastější typy demence (zdroj: vlastní výpočty)
38
Otázka č. 6 Jak vzniká Alzheimerova choroba? Na tuto otázku většina respondentů odpovědělo, ţe správně. Celých 103 (76,87 %) respondentů uvedlo správnou odpověď a ta zní, ţe Alzheimerova choroba vzniká tak, ţe zanikají některé mozkové buňky a dochází ke změně látkové výměny v mozku. Ostatních 24 (17,91 %) respondentů uvedlo, ţe vznik dosud není známý. 6 (4,48 %) respondentů uvedlo, ţe porucha vzniká na úrovni CNS a jinou odpověď uvedl 1 (0,75 %) respondent a to odpověď „nevím“. Tabulka č. 10 Vznik Alzheimerovy choroby (zdroj: vlastní výpočty) Jak vzniká Alzheimerova choroba?
Celkem
A) Zanikají některé mozkové buňky a dochází ke změně látkové výměny v mozku
Celkem (%)
103
76,87
24
17,91
C) Porucha vzniká na úrovni centrální nervové soustavy
6
4,48
D) Jiná odpověď
1
0,75
134
100
B) Dosud není známo
Celkem
Graf č. 6 Vznik Alzheimerovy choroby (zdroj: vlastní výpočty)
39
Otázka č. 7 Jaké jsou hlavní příznaky choroby? Jednoznačně všichni respondenti uvedli správnou odpověď, všech 134 (100 %) respondentů uvedlo základní příznaky choroby správně. Nikdo neudal jinou odpověď. Tabulka č. 11 Příznaky Alzheimerovy choroby (zdroj: vlastní výpočty) Jaké jsou hlavní příznaky choroby?
Celkem
A) Halucinace, hyperaktivita B) Zapomínání, poruchy řeči, poruchy orientace v místě a čase, poruchy při vykonávání běžných denních činností, změny osobnosti C) Nadměrná spavost, nespolupráce, imobilizace Celkem
Celkem (%)
0
0,00
134
100,00
0
0,00
134
100
Graf č. 7 Příznaky Alzheimerovy choroby (zdroj: vlastní výpočty)
40
Otázka č. 8 Které projevy jsou typické pro Alzheimerovu chorobu? Výsledky jasně ukazují, ţe jsou respondenti opět informovaní v tomto směru. 133 (99,25 %) respondentů uvedlo správně, ţe typické je zhoršování kognitivních funkcí, především paměti. Jinak odpověděl pouze 1 (0,75 %) respondent, ţe nejtypičtějším projevem je inkontinence, coţ je špatná odpověď. Tabulka č. 12 Projevy Alzheimerovy choroby (zdroj: vlastní výpočty) Které projevy jsou typické pro Alzheimerovu chorobu?
Celkem
Celkem (%)
A) Začátek po úrazu nebo celkové anestezii
0
0,00
B) Inkontinence
1
0,75
133
99,25
0
0,00
134
100
C) Trvalé zhoršování kognitivních funkcí, především paměti D) Poruchy hybnosti, především chůze Celkem
Graf č. 8 Projevy Alzheimerovy choroby (zdroj: vlastní výpočty)
41
Otázka č. 9 Lze Alzheimerovu chorobu s jistotou diagnostikovat? Výsledky ukazují, ţe odpovědi jsou si velmi blízké. 59 (44,03 %) respondentů odpovědělo správně „ne“, dalších 57 (42,54 %) respondentů odpovědělo špatně „ano“. Dalších 18 (13,43 %) respondentů odpovědělo „nevím“. Tabulka č. 13 Jistota diagnostiky Alzheimerovy choroby (zdroj: vlastní výpočty) Lze Alzheimerovou nemoc s jistotou diagnostikovat?
Celkem
Celkem (%)
A) Ano
57
42,54
B) Ne
59
44,03
C) Nevím
18
13,43
134
100
Celkem
Graf č. 9 Jistota diagnostiky Alzheimerovy choroby (zdroj: vlastní výpočty)
42
Otázka č. 10 Jaký se dělá nejčastěji test pro zjištění Alzheimerovy nemoci?
Respondenti na tuto otázku odpověděli z velké části správně. Odpověď „Minimental test“ zvolilo 90 (67,16 %) respondentů, coţ je správná odpověď. Odpověď „test malování hodin“ zvolilo 36 (26,87 %) respondentů, coţ je špatná odpověď. 1 (0,75 %) respondent uvedl odpověď „test malování stromu“ a 1 (0,75 %) respondent „test malování postavy“. Zbylých 6 (4,48 %) respondentů uvedli jiné špatné odpovědi. Tabulka č. 14 Test prokazující Alzheimerovu nemoc (zdroj: vlastní výpočty) Jaký se dělá nejčastěji test pro zjištění Alzheimerovy choroby?
Celkem Celkem (%)
A) Test malování stromu
1
0,75
B) Test malování hodin
36
26,87
1
0,75
90
67,16
6
4,48
134
100
C) Test malování postavy D) Minimental test E) Jiná odpověď Celkem
Graf č. 10 Test prokazující Alzheimerovu nemoc (zdroj: vlastní výpočty)
43
Otázka č. 11 Jaká je správná forma komunikace s pacientem s demencí? Tabulka uvádí, ţe 133 (99,25 %) respondentů odpovědělo správně odpovědí, která uvádí, ţe je správné mluvit s nemocným jako s dospělým, eliminovat rušivé elementy a mluvit s ním pomalu a nahlas a to tváří v tvář. Jinak odpověděl 1 (0,75 %) respondent a to formou jiné odpovědi, která zněla „nevím“. Tabulka č. 15 Forma komunikace s nemocným s demencí (zdroj: vlastní výpočty) Jaká je správná forma komunikace s pacientem s demencí? A) Mluvit s ním jako s dítětem
Celkem
Celkem (%)
0
0,00
133
99,25
C) Příliš s pacientem nekomunikovat, stejně nám nerozumí
0
0,00
D) Jiná odpověď
1
0,75
134
100
B) Mluvit s ním jako s dospělým, eliminovat rušivé elementy, mluvit pomalu a nahlas, tváří v tvář
Celkem
Graf č. 11 Forma komunikace s nemocným s demencí (zdroj: vlastní výpočty)
44
Otázka č. 12 Které aktivity denního života jsou u demencí postiženy více a dříve?
Na tuto otázku odpovědělo pouze 56 (41,79 %) respondentů správně odpovědí „samostatné nakupování a instrumentální aktivity denního ţivota“. Dalších 71 (52,99 %) respondentů odpovědělo špatně, ţe základy denního ţivota jsou postiţeny více a dříve. 7 (5,22 %) respondentů zvolilo špatnou odpověď „udrţování hygieny“. Tabulka č. 16 Nejdříve postiženy aktivity u demence (zdroj: vlastní výpočty) Které aktivity denního života jsou u demencí postiženy více a dříve? A) Samostatné nakupování a instrumentální aktivity denního života B) Základní aktivity denního ţivota C) Udrţování hygieny Celkem
Celkem
Celkem (%)
56
41,79
71
52,99
7
5,22
134
100
Graf č. 12 Nejdříve postiženy aktivity u demence (zdroj: vlastní výpočty)
45
Otázka č. 13 Co je to iniciační dotyk? Tato otázka se týká tématu bazální stimulace. 118 (88,06 %) respondentů odpovědělo správně, ţe se jedná o dotyk, kterým dáváme najevo začátek a konec komunikace. Dalších 11 (8,21 %) respondentů odpovědělo špatně, ţe se jedná o dotyk na kteroukoli část pacientova těla. Další 2 (1,49 %) respondenti odpověděli, ţe se jedná o dotyk na pacientovu tvář, coţ je také špatná odpověď. Jinou odpověď, většinou formou „nevím“ udali 3 (2,24 %) respondenti. Tabulka č. 17 Iniciační dotyk (zdroj: vlastní výpočty) Co je to iniciační dotyk?
Celkem
A) Dotyk na kteroukoli část pacientova těla B) Dotyk na pacientovu tvář C) Dotyk, kterým dáváme najevo začátek a konec komunikace D) Jiná odpověď Celkem
Celkem (%)
11
8,21
2
1,49
118
88,06
3
2,24
134
100
Graf č. 13 Iniciační dotyk (zdroj: vlastní výpočty)
46
Otázka č. 14 Co je to bazální stimulace? Výsledky ukazují, ţe 113 (84,33 %) respondentů odpovědělo správně. 9 (6,72 %) respondentů odpovědělo špatně, ţe se jedná o metodu, která pomáhá zlepšit zdravotní situaci a je zaloţena na cvičení s nemocným. Dalších 10 (7,46 %) respondentů odpovědělo také špatně, udalo odpověď, ţe se jedná o psychickou stimulaci nemocného a další 2 (1,49 %) respondenti odpověděli jinak, většinou formou „nevím“. Tabulka č. 18 Bazální stimulace (zdroj: vlastní výpočty) Co je to bazální stimulace? A) Je to metoda, která velmi pomáhá prohloubení vztahu mezi nemocným a jeho ošetřovatelem, což podporuje i vzájemnou komunikaci, je založena na dotyku B) Je to metoda, která pomáhá zlepšit zdravotní situaci, je zaloţena na cvičení s nemocným C) Je to psychická stimulace nemocného D) Jiná odpověď Celkem
Celkem
Celkem (%)
113
84,33
9
6,72
10
7,46
2
1,49
134
100
Graf č. 14 Bazální stimulace (zdroj: vlastní výpočty)
47
Otázka č. 15 K čemu se používá bazální stimulace?
Na tuto otázku odpověděli všichni dotazovaní respondenti správně, všech 134 tedy 100 % odpovědělo, ţe bazální stimulace pomáhá zlepšovat zdravotní stav cílenou stimulací orgánů, která aktivizuje i mozkovou činnost. Tabulka č. 19 Užití bazální stimulace (zdroj: vlastní výpočty) K čemu se používá bazální stimulace? A) Pouţívá se pouze u tělesně postiţených klientů
Celkem
Celkem (%)
0
0,00
134
100,00
C) Pomáhá zlepšovat pouze hybnost nemocného
0
0,00
D) Jiná odpověď
0
0,00
134
100
B) Pomáhá zlepšovat zdravotní stav cílenou stimulací orgánů, která aktivizuje i mozkovou činnost
Celkem
Graf č. 15 Užití bazální stimulace (vlastní výpočty)
48
Otázka č. 16 Prováděl/a jste někdy aktivně bazální stimulaci? Tyto výsledky ukazují, ţe 71 (52,99 %) respondentů nikdy u nemocného bazální stimulaci neprovádělo. Dalších 40 (29,85 %) respondentů odpovědělo, ţe umí aplikovat bazální stimulaci v praxi, 20 (14,93 %) respondentů odpovědělo, ţe jsou informováni o bazální stimulaci, ale nejsou si jisti, zda by byli schopni ji aplikovat v praxi a pouze 1 (0,75 %) respondent odpověděl, ţe o této problematice nikdy neslyšel. Jinou odpověď udali 2 (1,49 %) respondenti. Tabulka č. 20 Zkušenost s bazální stimulací (zdroj: vlastní výpočty) Prováděl/a jste někdy aktivně bazální stimulaci?
Celkem Celkem (%)
A) Ano a umím ji aplikovat v praxi
40
29,85
B) Ne, nikdy jsem bazální stimulaci u nemocného neprováděl/a
71
52,99
C) Nevím, zda bych byl/a schopen/na aplikovat v praxi
20
14,93
D) Nikdy jsem o této problematice nic neslyšel/a
1
0,75
E) Jiná odpověď
2
1,49
Graf č. 16 Zkušenost s bazální stimulací (zdroj: vlastní výpočty)
49
Otázka č. 17 Účastnil/a jste se nějakého semináře či přednášky o Alzheimerově chorobě? Na zjišťovací otázku, zda se někdy účastnili respondenti semináře o Alzheimerově chorobě, mi odpověděli „ano“ 88 (65,67 %) respondentů, zatímco 46 (34,33 %) respondentů mi odpověděli „ne“. Jinou odpověď neudal ţádný z dotazovaných. Tabulka č. 21 Účast na semináři o Alzheimerově chorobě (zdroj: vlastní výpočty) Účastnil/a jste se nějakého semináře či přednášky o Alzheimerově chorobě?
Celke m
Celkem (%)
A) Ano
88
65,67
B) Ne
46
34,33
0
0,00
134
100
C) Jiná odpověď Celkem
Graf č. 17 Účast na semináři o Alzheimerově chorobě (zdroj: vlastní výpočty)
50
Druhým cílem bylo, zjistit zda má vliv na úroveň informovanosti o Alzheimerově chorobě délka praxe ve zdravotnictví a typ oddělení. Tento cíl jednoznačně zodpovídá tabulka č. 22 Informovanost jednotlivých oddělení a graf č. 18 Informovanost zdravotních sester dle typu oddělení, ale také tabulka č. 23 Informovanost závislá na délce praxe ve zdravotnictví. Z tabulky č. 22 a grafu č. 18 jednoznačně vyplývá, ţe nejvíce jsou informovány zdravotní sestry v Nemocnici Třebíč na interních typech oddělení, informovanost byla celých 74,95 %. Dále jsou zdravotní sestry informovány v domovech důchodců, kdy úspěšnost jejich odpovědí dosáhla celkem na 72,26 %. V Psychiatrické léčebně v Jihlavě jsou zdravotní sestry informovány nejméně o problematice Alzheimerovy nemoci, jejich úspěšnost odpovědí byla 64,79%. Procentuální zhodnocení výsledků ukazuje graf č. 18. Tabulka č. 23 Informovanost závislá na délce praxe ve zdravotnictví ukazuje, ţe 24 sester pracujících na interním typu oddělení 1−10 let zodpověděly všechny otázky týkající se Alzheimerovy choroby s úspěšností 75,75 %. Dalších 12 sester pracujících 1−10 let v domovech důchodců měly úspěšnost odpovědí 76,01 % a posledních 14 pracujících v psychiatrické léčebně 1−10 let měly úspěšnost odpovědí 69,08 %. Sestry (12) pracující 10−20 let na interním typu oddělení dosáhly svým zodpověděním otázek o AN na 73,95 % úspěšnosti. Dalších 12 sester pracujících v domovech důchodců stejně dlouho, tedy 10−20 let, dosáhly na 68,51 % úspěšnosti, posledních 8 sester pracujících v psychiatrické léčebně zodpověděly otázky na 60,82 %. Dalších 13 sester pracujících 20−30 let na interním typu oddělení zodpovědělo úspěšně otázky na 74,38 %. 11 sester pracující stejně dlouho v domovech důchodců zodpovědělo otázky na 73,39 % a posledních 10 sester na psychiatrii odpovědělo úspěšně na 62,50 %. Ve skupině 30 a více let sestry odpovídaly následovně − 5 sester na interních typech oddělení zodpovědělo správně na 75,72 %, 5 sester v domovech důchodců odpovědělo správně na 71,13 % a posledních 8 sester na psychiatrii odpovědělo správně z 66,76 %. Pokud uděláme celkový průměr za jednotlivá oddělení či zařízení, jednoznačně můţeme říci, ţe sestry pracující na interních typech oddělení jsou nejvíce informované a to ze 74,95 %, na druhém místě jsou to sestry z domovů pro seniory – 72,26 % a na třetím místě jsou to sestry z psychiatrické léčebny – 64,79 % úspěšnosti odpovědí.
51
Tabulka č. 22 Informovanost jednotlivých oddělení (zdroj: vlastní výpočty)
Informovanost jednotlivých oddělení Interní typ oddělení
Interna JIP, Třebíč
72,78 %
Neurologie, Třebíč
81,25 %
Interna A, Třebíč
77,38 %
Interna B, Třebíč
63,33 %
LDN, Třebíč
80,00 %
Celkem
74,95 %
Domovy důchodců
DpS Koutkova, DpS Kubešova, Třebíč
76,00 %
DpS Manţelů Curieových, Třebíč
69,64 %
DpS Lesnov, Jihlava
71,15 %
Celkem
72,26 %
Psychiatrie
Psychiatrická léčebna, Jihlava
64,79 %
Celkem
64,79 %
52
Graf č. 18 Informovanost zdravotních sester dle typu oddělení, zařízení )zdroj: vlastní výpočty) Tabulka č. 23 Informovanost závislá na délce praxe ve zdravotnictví (zdroj: vlastní výpočty)
Interní typ oddělení
Domovy důchodců
Psychiatrická léčebna
Praxe Počet Informovanost v % Počet Informovanost v % Počet Informovanost v %
1-10 let
24
75,75 %
12
76,01 %
14
69,08 %
10-20 let
12
73,95 %
12
68,51 %
8
60,82 %
20-30 let
13
74,38 %
11
73,39 %
10
62,50 %
30 a více let
5
75,72 %
5
71,13 %
8
66,76 %
53
3.5 Diskuze Hypotéza č. 1: Více než 80 % respondentů je dostatečně informována o problematice Alzheimerovy choroby. K této hypotéze patří otázka č. 4−15. Tyto otázky mapovaly informovanost zdravotních sester o Alzheimerově chorobě. Vzhledem k průzkumu z interního typu oddělení, psychiatrie a domovů důchodců lze jednoznačně říci, ţe tato hypotéza se potvrdila pouze na LDN Třebíč a na neurologii v Třebíči. Pouze na těchto dvou typech oddělení byla úspěšnost odpovědí takto vysoká. Na LDN to bylo, jak ukazuje tabulka č. 22 Informovanost jednotlivých oddělení, rovných 80 % úspěšnosti. Na neurologii to bylo 81,25 % úspěšnosti. Ostatní zařízení a oddělení nedosáhly takto vysokého procenta úspěšnosti. Lze tedy říci, ţe respondenti nejsou dostatečně informováni. Má hypotéza se tedy nepotvrdila. Tento výsledek ovlivňuje skutečnost, ţe sestry mají z velké části vystudovanou pouze střední zdravotnickou školu. Tuto skutečnost ukazuje tabulka č. 2, 84 (62,69 %) respondentů má středoškolské vzdělání, 19 (14,18 %) respondentů má vystudovanou vyšší školu, 18 (13,43 %) respondentů mělo střední školu a specializaci a 13 (9,70 %) respondentů uvedlo vysokoškolské vzdělání. Z tohoto zmapování je tedy zřejmé, ţe největší procento zdravotních sester má střední školu, nemají tedy tolik informací jako absolventi vyšších či vysokých škol. Vliv vzdělání na informovanost tedy má velký vliv. Je moţné, ţe za pár let, aţ bude ve zdravotnictví plno zdravotních sester s vysokoškolským vzděláním, bude informovanost daleko vyšší. Po zhodnocení všech výsledkům zřejmé, ţe zdravotní sestry jsou informovány průměrně ze 71 % o problematice Alzheimerovi nemoci. Tento výsledek je velmi přínosný pro všechna zařízení, kde byl proveden výzkum, protoţe si mohou ředitelé nebo hlavní sestry udělat závěr z těchto výsledků o informovanosti svých zdravotních sester. V případě psychiatrické léčebny je tento výsledek velmi podstatný, protoţe 40 dotazníků bylo rozdáno na gerontopsychiatrii, kde jsou takto nemocní hospitalizováni. Bylo by tedy vhodné sestry pečující o nemocné s demencí nebo Alzheimerovou nemocí dále vzdělávat, snaţit se, aby se sestry účastnily seminářů a přednášek a dále se zajímaly o novinky u této nemoci. Řešením by bylo podporovat finančně účast na
54
seminářích, kdyţ uţ sestry jsou nuceny je absolvovat. Ovšem potom tu zůstává otázka, k čemu je tedy kreditní systém vzdělávání sester? Hypotéza č. 2: U více než 60 % respondentů bude mít vliv délka praxe ve zdravotnictví a typ oddělení na úroveň informovanosti o Alzheimerově chorobě. Hypotéza se potvrdila, na informovanost opravdu má vliv délka praxe ve zdravotnictví, ale i typ oddělení. Hypotéza je zmapována tabulkou č. 22 Informovanost jednotlivých oddělení a tabulkou č. 23 Informovanost závislá na délce praxe ve zdravotnictví. Je zřejmé, ţe délka praxe ve zdravotnictví má vliv na informovanost sester. Největší byla dle očekávání u sester, které pracují 1−10 let, tedy nejkratší dobu od absolvování školy, mají tedy ještě informace čerstvé. Na druhém místě jsou nejlépe informovány sestry s praxí 30 let a více ve zdravotnictví. Tento výsledek si můţeme vysvětlit přínosem praktických zkušeností pro sestry. Jde o zkombinování teorie a praxe, coţ není překvapením. Třetí skupinou se staly sestry s praxí 20−30 let, kdy informovanost činila 70,09 % a poslední skupinou, tedy nejméně informované byly sestry s praxí 10−20 let. Informovanost dle typu oddělení zmapovala tabulka č. 22 Informovanost jednotlivých oddělení. Zde je jasně vidět, ţe zdravotní sestry pracující v nemocnici jsou nejlépe informovány, zatímco na psychiatrii nejméně, coţ je také zajímavé, protoţe na psychiatrii vyplňovaly dotazníky sestry pracující převáţně na gerontopsychiatrickém typu oddělení, kde by informovanost o Alzheimerově nemoci měla být co nejvyšší. V domovech pro seniory byla informovanost jen o 3 % niţší neţ v nemocnici, coţ se domnívám, ţe je dobrý výsledek. Tento dobrý výsledek přisuzuji tomu, ţe sestry jsou nuceny v některých domovech důchodců se účastnit seminářů o problematice demencí, protoţe přibývají oddělení se zvláštním reţimem. Tato oddělení přijímají právě nemocné s demencí, proto se sestry musí vzdělávat, aby mohly na takovém pracovišti pracovat. Z tohoto výzkumu lze usoudit, ţe vzdělávat se je potřeba a to v kaţdém věku a zaměstnavatelé by měly na vzdělávání finančně přispívat a podporovat je při studiu a vzdělávání.
55
Hypotéza č. 3: Více než 80 % respondentů mělo možnost se o pacienta s demencí starat nebo se s ním v práci setkat. Tato hypotéza se potvrdila. Na tuto hypotézu odpovídají otázky č. 1, 2, 3 a odkazuje na ně tabulka č. 5 Setkal/a jste se při své práci s nemocným postiţeným Alzheimerovou chorobou? Výsledky jsou opravdu jednoznačné, 97,01 % respondentů se s takto nemocným člověkem setkalo. Další tabulka mapující tuto hypotézu je tabulka č. 6. Ta mapuje skutečnost, zda má respondent doma takto nemocnou osobu, zda se o něj stará, nebo někdy staral. Výsledky ukazují, ţe 84,33 % respondentů doma nemá takto nemocného člověka, tudíţ 97,01% (viz tabulka č. 5) respondentů se setkalo s takto nemocným nejspíše v zařízeních, kde pracují. 92,54 % respondentů uvedlo, ţe mělo moţnost se o pacienta s Alzheimerovou chorobou starat. Výzkum probíhal v zařízeních, kde jsou takto nemocní častými klienty, jednalo se tedy o interní typy oddělení, psychiatrii a domovy pro seniory. Myslím, ţe výsledky jasně potvrzují mou hypotézu, ţe více neţ 80 % mělo moţnost se o pacienta s demencí starat nebo se s ním v práci setkat. Hypotéza č. 4: Více než 60 % se aktivně účastnilo přednášky či semináře o Alzheimerově chorobě. Na tuto hypotézu jednoznačně odpovídá otázka č. 17. Tato hypotéza se také potvrdila. Celých 65,67 % respondentů potvrdilo, ţe se semináře či přednášky o Alzheimerově chorobě účastnilo, na coţ má asi vliv kreditní systém vzdělávání sester. Sestry jsou nuceny sbírat kredity, aby zůstaly registrovanými sestrami. Tento výsledek ale není příliš uspokojivý. Výzkum probíhal v zařízeních, kde by sestry měly být v tomto směru vzdělané, tudíţ 65,67 % není povaţován za úspěch. Doporučením by bylo zvýšení počtu seminářů o této problematice. V Domově pro seniory Koutkova v Třebíči je přímo oddělení se zvláštním reţimem, tedy přímo pro pacienty s demencí, kde jsou sestry i ošetřovatelky v tomto směru asi vzdělanější, neţ v ostatních domovech pro seniory. Je známo, ţe jsou sestry nuceny chodit na speciální semináře a přednášky o Alzheimerově chorobě a ostatních demencích, aby mohly pracovat na oddělení se zvláštním reţimem. Stejně tak i ošetřovatelky jsou v tomto směru informovanější neţ třeba v nemocnici nebo v jiných domovech pro seniory. 56
Tento výzkum měl dokázat, ţe je stále potřeba se vzdělávat ve všech směrech jakoţto zdravotní sestra. Nikdy nevíme, s kterými nemocnými se při své práci setkáme a pokud chceme být kvalifikovanými sestrami, musíme vědět i o takovéto zákeřné nemoci jako je právě Alzheimerova nemoc, co nejvíce, abychom lidem, kteří jí trpí, uměli co nejvíce pomoci. Řešením by určitě bylo, aby zaměstnavatel sestrám umoţnil, co nejvíce přednášek a nejlépe bezplatně, ale povinně, aby se mohla zúčastnit kaţdá sestra. Další moţností, jak zlepšit informovanost by určitě bylo zkvalitnění výuky uţ na středních zdravotnických školách. Toto téma by se mělo probrat kvalitně, ne jen okrajově. Další otázkou ale zůstává, jak moc je účinný tedy kreditní systém vzdělávání zdravotních sester. Kaţdá sestra, aby byla registrovaná je nucena, chodit na semináře o různých problematikách a sbírat kredity, ale příliš velká informovanost se mi nepotvrdila. Určitě si tato dnes jiţ velmi častá nemoc zaslouţí velké pozornosti převáţně zdravotníků ale i ostatních.
57
4 Závěr Tato práce se zabývá problematikou demence a Alzheimerovou nemocí. V teoretické části jsou stručně popsány formy demence, poté diagnostika, zobrazovací metody, vyšetřovací metody, poruchy chování a ošetřovatelská péče. Další část se věnuje konkrétně problematice Alzheimerovy nemoci, kde je popsána definice, epidemiologie, rizikové vlivy, klinický obraz, diagnostika a léčba, zobrazovací metody a komunikace s pacientem s AN. Alzheimerova nemoc je v dnešní době uţ častější neţ onemocnění cukrovkou nebo cévní mozkovou příhodou. Rizikovým faktorem je věk, je tedy zřejmé, ţe pacientů s touto diagnózou bude stále přibývat, protoţe obyvatelstvo se doţívá stále vyššího věku. Z dalších průzkumů je známo, ţe větší sklon k postiţení touto nemocí mají ţeny. Praktická část se zabývá hlavně problematikou informovanosti sester o této nemoci a to z hlediska délky praxe ve zdravotnictví a typu oddělení. Výzkum probíhal od ledna 2011 do dubna 2011, kdy bylo rozdáno 168 dotazníků. Pouţito k vyhodnocení bylo 134 dotazníků, ostatní dotazníky byly nedostatečně vyplněny. Osloveny byly zdravotní sestry pracující v nemocnici v Třebíči, v domovech pro seniory v Třebíči a v Jihlavě a na psychiatrické léčebně v Jihlavě. Návratnost byla 80 % a vzorek respondentů byl převáţně ţenského pohlaví. Dotazník mapoval identifikační údaje týkající se věku, vzdělání a délky praxe ve zdravotnictví a dále otázky, které se týkaly zkušeností s pacienty s demencí i Alzheimerovou chorobou a teoretických znalostí o AN, ale i bazální stimulaci a účasti na přednáškách o AN. Byly zvoleny 2 cíle a 4 hypotézy. Hlavním cílem bylo zjistit informovanost zdravotních sester o Alzheimerově chorobě. Druhým cílem bylo zjistit, zda má na úroveň informovanosti o Alzheimerově nemoci vliv délka praxe ve zdravotnictví a typ oddělení. Zvoleny byly tyto hypotézy: Více neţ 80 % respondentů je dostatečně informována o problematice Alzheimerovy choroby. U více neţ 60 % respondentů bude mít vliv délka praxe ve zdravotnictví a typ oddělení na úroveň informovanosti o Alzheimerově chorobě. Více neţ 80 % respondentů 58
mělo moţnost se o pacienta s demencí starat nebo se s ním v práci setkat. Více neţ 60 % se aktivně účastnilo přednášky či semináře o Alzheimerově chorobě. Cíle práce byly splněny a potvrzeny výzkumem, který je okomentován v diskuzi. Hypotézy se mi potvrdily všechny kromě jedné. Ve zkratce lze říci, ţe výzkum potvrdil, ţe sestry jsou dnes ve velké většině středoškolsky vzdělané, vysokou školu má jen malé procento. Z tohoto důvodu se mi nepotvrdila hypotéza č. 1, informovanost sester byla menší neţ předpokládaných 80 %, tedy 71 %. Výzkum dále potvrzuje, ţe na informovanost má vliv délka praxe ve zdravotnictví. Nejvíce vzdělané sestry jsou ty, které pracují nekratší dobu tedy 1−10 let a v nemocnici na interním typu oddělení. Další výsledek výzkumu jasně předkládá fakt, ţe výzkum probíhal mezi zdravotními sestrami, které měly z 97 % moţnost se o pacienta s Alzheimerovou nemocí starat nebo se s ním aspoň v práci setkat. Posledním zjištěním bylo, ţe sestry se z 66 % účastnili nějakého semináře o této problematice. Ovšem otázkou je, zda měl seminář vliv na zlepšení informovanosti o této problematice. Na takový počet sester je toto procentuální zastoupení účasti celkem nízké. Seminářů by mělo určitě na toto téma být víc a sestry by měly mít moţnost se takového semináře účastnit a hlavně ty, které jsou denně ve styku s takovými nemocnými. Tato práce mě obohatila o nové informace, které se do praxe určitě budou velmi hodit a kaţdému zdravotníkovi bych doporučila, více se zajímat o toto onemocnění a seznámit sebe i své okolí o této nemoci. Výsledky výzkumné části práce budou zaslány vedoucím pracovníkům, kteří o ně projevili zájem a snad poslouţí ke zlepšení informovanosti sester a ke zvýšení počtu seminářů o této problematice.
59
Seznam použité literatury Alzheimercentrum.cz [online]. 2011 [cit. 2011-05-02]. Obecné zásady péče. Dostupné z WWW:
Alzheimer. cz [online]. 2011 [cit. 2011-05-02]. Co dělat, pokud máte podezření, ţe Váš blízký zapomíná víc, neţ je zdrávo?. Dostupné z WWW: BARTOŠ, A.; HASALÍKOVÁ, M. Poznejte demenci správně a včas. Praha: Mladá fronta a.s., 2010. 181 s. ISBN 978-80-204-2282-8 CAYTON, H.; GRAHAM, N.; WARNER, J. Dementia - Alzheimer´s and other dementias. London: Class Publishing, 2004. 205 s. ISBN I85959-075-6 DLUGOŠOVÁ, J.; TKÁČOVÁ, Ľ. Komplexní ošetřovatelská péče o pacienta s demencí. Zdravotnické noviny [online]. 10. 12. 2010, č. 1, [cit. 2011-05-11]. Dostupný z WWW: FRIEDLOVÁ, K. Bazální stimulace v základní ošetřovatelské péči. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 170 s. ISBN 978-80-247-1314-4 HÁTLOVÁ, B.; SUCHÁ, J. Kinezioterapie demencí: pohybová cvičení v léčbě demencí. 1. vyd. Praha: Triton, 2005. 108 s. ISBN 80-7254-564-7 HOLMEROVÁ, I.; JAROLÍMOVÁ, E.; NOVÁKOVÁ, H. Alzheimerova nemoc v rodině: příručka pro ty, kteří o nemocné pečují. 5. vyd. Praha: Pfizer, 2004. 96 s. JIRÁK, R. A KOL.: Demence. Praha: Maxdorf, 1999. 226 s. ISBN 80-85800-44-6 JIRÁK, R.; HOLMEROVÁ, I.; BORZOVÁ C. A KOL. Demence a jiné poruchy paměti: komunikace a každodenní péče. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009. 164 s. ISBN 978-80-247-2454-6 JIRÁK, R. RŮŢIČKA, Evţen. Alzheimerova nemoc a jiné demence. Časopis lékařů českých. 6/2001, 1, s. 1-8 KONRÁD, J. Smíšená demence. Smíšená demence. 2007, 3, s. 129-132. Dostupný také z WWW:
60
KOUKOLÍK, F.; JIRÁK, R. Alzheimerova nemoc a další demence. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1998. 232 s. ISBN 80-7169-615-3 KUČEROVÁ, H. Demence v kazuistikách. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. 112 s. ISBN 80-247-1491-4 Ose.mmsw.cz [online]. 2006, 10. 5. 2009 [cit. 2011-05-21]. Multimediální trenaţér ošetřovatelské péče. Dostupné z WWW: PIDRMAN, V.; KOLIBÁŠ, E. Změny jednání seniorů. 1. vyd. Praha: Galén, 2005. 189 s. ISBN 80-7262-363-X PIDRMAN, V. Demence. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 184 s. ISBN 978-80247-1490-5 Poruchypameti.cz [online]. 2011 [cit. 2011-05-02]. Test hodin. Dostupné z WWW: <poruchypameti.cz> PREISS, M.; KUČEROVÁ, H. A KOL.: Neuropsychologie v neurologii. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. 368 s. ISBN 80-247-0843-4 SEIDL, Z. Neurologie pro nelékařské studijní obory. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2008. 168 s. ISBN 987-80-247-2733-2 ŠEVČÍKOVÁ, P. Psychiatrická sekce čas [online]. PL Černovice: 1. 1. 2008 [cit. 201105-02]. Ošetřovatelská péče o pacienta s demencí. Dostupné z WWW: Uzis.cz : Péče o pacienty s diagnózami F01, F03 a G30 - demence v lůžkových zařízeních ČR v letech 2005-2009[online]. 21. 12. 2010 [cit. 2011-05-02]. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. Dostupné z WWW: ZGOLA, J. Úspěšná péče o člověka s demencí, 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2003. 226 s. ISBN 80-247-0183-9
61
Seznam příloh A Kazuistika B Test pro rodinné příslušníky C Test hodin D MMSE (Mini-Mental State Examination) E Přehled použitých diagnóz MKN-10 F Kritéria pro klinickou diagnózu Alzheimerovy nemoci G Práva pacientů trpících Alzheimerovou chorobou nebo jinými formami demence H Desatero bazální stimulace I Dotazník pro poruchy chování u Alzheimerovy choroby (a jiných demencí) J Dotazník
Příloha A
Kazuistika
86letý muž, ženatý, má 2 děti. Muž je vysokoškolsky vzdělaný, celý život učil až do 60 let, kdy odešel do důchodu. V důchodu se věnoval malování, což byl jeho koníček. Rodinná anamnéza je pozitivní, protože jeho otec zemřel na neznámou nemoc v psychiatrickém zařízení v 50 letech. Pacient se léčí s diabetes mellitus na inzulinu a je po operaci tříselné kýly. Pacient přišel s manželkou a synem. Nemocný byl celý život autorita v rodině, vedl ji. Manželka byla zvyklá posluhovat manželovi a starat se o domácnost. Nemocný byl dezorientovaný, nevěděl své jméno, ani kde bydlí nebo kde se narodil. Byl mu předložen test MMSE, ale nemocný nespolupracoval, nespolupracoval ani při tázání se na otázky orientace. Dle rodiny poruchy paměti trvají už 3−4 roky. Manželka přisuzovala stav svého manžela za projev stárnutí, zasáhl až syn, který viděl, jak se matka trápí a že nezvládá péči o tatínka. Rodina udávala, že nemocný močil do místnosti, nemohl najít WC, umýval si ruce ve WC míse, udával, že zvoní zvonek, když žádný nezvonil a když opravdu zazvonil, tak se lekl. V noci míval halucinace, viděl věci, které neexistovaly, křičel, budil obyvatele domu. Rodinu obviňoval z krádeží, hlavně peněz. Nepoznával své blízké, myslel si, že jsou to cizí lidé a obviňoval je, že kradou jeho věci, nebo je kontroloval a podezíral. Začal být bez zájmů, nebavila ho televize ani četba. Jídlo mu manželka musela chystat, s hygienou zcela pomáhat. Objektivní nález: Pacient dezorientován, značné poruchy paměti, anamnézu nelze odebrat, nesoběstačný doma, rodina zajišťuje jídlo i hygienu. Nemocný je v noci zmatený s halucinacemi, je neklidný a úzkostný. Emoce otupělé, někdy výbušné. Léčba: Naordinován risperidon (antipsychotikum) 1 mg denně - splnil účinek, halucinace a bludy zmizely po měsíci užívání. Dále rivastigmin (psychostimulancia) 1,5 mg denně, kdy se mu paměť nepatrně zlepšila. Tato léčba pokračovala i nadále. Závěr: V této kazuistice vidíme demenci u Alzheimerovy nemoci s pozdním začátkem, která vznikla po 80. roku věku ovšem pacient přišel pozdě, kdy byla nemoc už plně rozběhnutá. Kdyby rodina neměla zábrany a přišla s tímto problémem dříve, byla by ještě šance nemoc trošku pozastavit. (Kučerová, 2006)
Příloha B
Test pro rodinné příslušníky
Test je úplně jednoduchý, na otázky odpovídejte následovně (v závorce je bodové ohodnocení odpovědi):
ano, často (0 bodů)
někdy (1 bod)
ne, nikdy (2 body)
1. Jak často se Váš blízký opakuje anebo se ptá znovu a znovu na to samé? 2. Zapomíná Váš blízký více než dříve (především na věci, které se staly nedávno)? 3. Zapomíná Váš blízký brát léky anebo nakoupit najednou více věcí 4. Zapomíná Váš blízký na schůzku, svátek nebo rodinnou oslavu? 5. Je Váš blízký smutnější nebo bezradnější než dříve? 6. Má Váš blízký problémy s počítáním případně s vedením účtu? 7. Ztrácí Váš blízký zájem o dřívější záliby a koníčky? 8. Potřebuje Váš blízký pomoc nebo alespoň radu při jídle, oblékání či hygieně? 9. Je Váš blízký vznětlivější, podezíravý, neklidný, mluví nesmyslně anebo vidí a slyší věci, které neexistují? 10. Zhoršila se schopnost Vašeho blízkého řídit automobil? 11. Jak často hledá Váš blízký slova, mluví méně plynule anebo zapomíná jména? Pouze maximální možný počet bodů (22) odpovídá normě. Pokud je výsledek testu 20 a méně bodů, vyhledejte pomoc lékaře. Dostupné z http://www.alzheimer.cz/?PageID=564
Příloha C
Test hodin
Test hodin představuje citlivou metodu pro odhalení již počátečních stádií Alzheimerovy choroby. Jeho podstatou je jednoduchý úkol. Nakreslit hodiny. Jak testovat? Dejte vyšetřovanému tužku a papír s předkresleným kruhem. Požádejte ho, aby doplnil všechna čísla tak, aby vznikl hodinový ciferník. Po nakreslení hodin ho poproste, aby doplnil ručičky ukazující čas jedenáct hodin deset minut (11:10). Který obrázek se nejvíce podobá výtvoru testovaného?
Obr. 1: Negativní výsledek testu hodin Riziko Alzheimerovy choroby pravděpodobně nehrozí. Doporučujeme Vám však projít také podrobnější MMSE test, případně si tento test znovu zopakovat za půl roku. Obr. 2−5: Tento výsledek naznačuje poruchu tzv. kognitivních funkcí. Ta může souviset s počínající Alzheimerovou chorobou. Pokud se Alzheimerova choroba začne léčit včas, může se její průběh zlepšit. Váš blízký tak bude moci prožít ještě mnoho šťastných chvil a Vy si do budoucna usnadníte péči o něho. Doporučujeme Vám proto absolvovat odborné vyšetření u specializovaného lékaře. Dostupné z http://www.poruchypameti.cz/test-hodin.html
Příloha D
MMSE (Mini-Mental State Examination)
Tab. 1. MMSE (podle: Jirák, 1998, s. 94, upraveno) Max. počet bodů Orientace 5
Jaký je rok? (roční doba?) Měsíc? Den v týdnu? Sdělte dnešní datum.
5
Kde jsme? V jakém státě? Městě? Nemocnici? Patře? Rozsah pozornosti Vyšetřující pojmenuje tři objekty, jeden za sekundu. Pacient pojmenování opakuje.
3
Podle potřeby vyšetřující pojmenovávání opakuje, tolikrát, než nemocný správně předměty pojmenuje. Počet opakování se registruje. Pozornost a počítání
5
100 - 7… a dále. Za každý správný výsledek 1 bod. Po pěti odpovědích testování končí. Paměť
3
Vyšetřující se zeptá na tři výše jmenované objekty. Za každou správnou odpověď je 1 bod. Řeč Pojmenovat tužku a náramkové hodinky. Za správnou odpověď 1 bod. Opakujte: „Žádné kdyby nebo ale…“ Za správné opakování 1 bod.
9
Tříčlenná instrukce: „Do pravé ruky uchopte list papíru. Přeložte jej uprostřed. Položte jej na zem.“ Za každý správný krok 1 bod. Udělejte, co je zde napsáno: „Zavřete oči“. „Napište větu“. „Nakreslete dva pětiúhelníky, které se částečně překrývají“. Za každý správný úkon 1 bod.
30
Celkový počet bodů
Příloha E
Přehled použitých diagnóz MKN-10
Tab. 2. Diagnózy (dostupné z www.uzis.cz − upraveno)
Kód diagnózy
Název diagnózy
F01.0
Vaskulární demence s akutním začátkem
F01.1
Multiinfarktová demence
F01.2
Subkortikální vaskulární demence
F01.3
Smíšená kortikální a subkortikální vaskulární demence
F01.8
Jiné vaskulární demence
F01.9
Vaskulární demence NS
F03
Neurčená demence
G30.0
Alzheimerova nemoc s časným začátkem
G30.1
Alzheimerova nemoc s pozdním začátkem
G30.8
Jiná Alzheimerova nemoc
G30.9
Alzheimerova nemoc NS
Příloha F
Kritéria pro klinickou diagnózu Alzheimerovy nemoci
Tab. 3. Kritéria pro klinickou diagnózu AN (Pidrman, 2007, s. 38 − upraveno)
Možná Alzheimerova nemoc Kritéria pro klinickou diagnózu možné AN:
Atypický začátek, přítomnost nebo klinický průběh demence při nepřítomnosti jiných neurologických, psychiatrických nebo systémových příčin.
Přítomnost sekundárních systémových nebo mozkových poruch dostačujících k tomu, aby produkovaly demenci, ale nepovažují se za příčinu demence.
Jednotlivý, postupně progredující kognitivní deficit při nepřítomnosti jiných identifikovatelných příčin.
Pravděpodobná Alzheimerova nemoc Kritéria pro klinickou diagnózu pravděpodobné AN:
Demence určena klinickým vyšetřením, dokumentována testováním mentálního stavu a potvrzena neuropsychologickými testy.
Deficit ve dvou nebo více oblastech kognice.
Progresivní zhoršení paměti a ostatních kognitivních funkcí.
Bez poruchy vědomí.
Nástup mezi 40. až 90. rokem.
Absence systémového nebo jiného mozkového postižení, které by mohlo zapříčinit demenci.
Diagnóza pravděpodobné AN podpořena:
Progresivní deteriorací specifických kognitivních funkcí jazykových (afázie), motorických schopností a vnímání (agnozie).
Narušení denních aktivit a změněné vzorce chování.
Rodinná anamnéza podobného onemocnění, zejména potvrzena neuropatologicky.
Laboratorní výsledky: normální nález z lumbální punkce hodnocen standardní technikou, normální nebo nespecifické EEG, jako je zvýšená aktivita pomalých vln, evidence progresivní cerebrální atrofie na CT po opakovaném sledování.
Známky konzistentní s diagnózou pravděpodobné AN:
Spojené příznaky deprese, insomnie, inkontinence, bludy, iluze, halucinace, katastrofické projevy verbální, emoční nebo fyzické vyhoření, sexuální poruchy, ztráta hmotnosti.
Jiné neurologické abnormality, zvláště u pokročilejšího onemocnění, zahrnující motorické příznaky jako zvýšení svalového tonu, poklony nebo poruchy chůze.
Záchvaty u pokročilejšího onemocnění.
CT normální vzhledem k věku.
Znaky, které činí diagnózu pravděpodobné AN nepravděpodobnou:
Náhlý začátek.
Ložiskový neurologický nález.
Záchvaty nebo poruchy chůze v průběhu onemocnění.
Definitivní Alzheimerova nemoc Kritéria pro diagnózu definitivní AN:
Klinická kritéria pro pravděpodobnou AN.
Histopatologická evidence získaná z biopsie nebo autopsie.
Příloha G Práva pacientů trpících Alzheimerovou chorobou nebo jinými formami demence
1. Být informován o své chorobě. 2. Mít vhodnou a soustavnou lékařskou péči. 3. Být užitečný při práci a zábavě tak dlouho, jak jen to je možné. 4. Být vnímán při jakémkoli zacházení jako dospělý člověk, ne jako dítě. 5. Při vyjádření svých citů být brán vážně. 6. Je-li to možné, nebýt léčen psychotropními látkami. 7. Žít v bezpečném, srozumitelném a předvídatelném prostředí. 8. Mít potěšení z každodenních činností, které dávají životu smysl. 9. Mít možnost chodit pravidelně ven. 10. Pociťovat tělesný kontakt včetně objetí, pohlazení a podržení ruky. 11. Být s lidmi, kteří znají život nemocného, včetně jeho kulturních a náboženských zvyklostí. 12. Být ošetřován pracovníky, kteří jsou vyškoleni pro péči o osoby s demencí. (www.alzheimercentrum.cz, 2. 5. 2011)
Příloha H
Desatero bazální stimulace
Friedlová (2007, s. 39) uvádí desatero bazální stimulace: 1. Přivítejte se a rozlučte s pacientem pokud možno vždy stejnými slovy. 2. Při oslovení se ho vždy dotkněte na stejném místě (iniciální dotek). 3. Hovořte zřetelně, jasně a ne příliš rychle. 4. Nezvyšujte hlas, mluvte přirozeným tónem. 5. Dbejte, na tón vašeho hlasu, vaše mimika a gestikulace odpovídaly významu vašich slov. 6. Při rozhovoru s pacientem používejte takovou formu komunikace, na kterou byl zvyklý (anamnéza). 7. Nepoužívejte v řeči zdrobněliny. 8. Nehovořte s více osobami najednou. 9. Při komunikaci s pacientem se pokuste redukovat rušivý zvuk okolního prostředí. 10. Umožněte pacientovi reagovat na vaše slova.
Příloha I Dotazník pro poruchy chování u Alzheimerovy choroby (a jiných demencí) Vyznačte, co odpovídá stavu pacienta: A. Detekce bludů a paranoidního chování I. „Lidé mi kradou věci“ 0b – nikdy se neobjevuje 1b – domnívá se, že mu/jí lidé naschvál ukrývají věci 2b – domnívá se, že někdo přichází k němu
domů a skrývá věci
3b – s těmi, co přicházejí, hovoří a/nebo je
slyší
II. „Tady nejsem doma“ 0b – nevyskytuje se 1b – je přesvědčen/a, že není doma, a chová se podle toho (chystá
se k odjezdu, balí si
věci, žádá „vezměte mě domů“…) 2b – pokusy o odchod „domů“ 3b – neklid nebo agresivita při snaze
mu/jí v těchto pokusech zabránit
III. „Manžel/ka je cizí, neznám jej/ji“ 0b – nevyskytuje se 1b – pacient je přesvědčen, že je to cizí člověk 2b – zlost na něj/ni, protože je cizí a obtěžuje 3b – agresivita z tohoto důvodu IV. „Chystají se mne opustit, někde umístit, zavřít“ 0b – nevyskytuje se 1b – přesvědčení, že
se jej snaží v tomto podvést
2b – zlost na blízké 3b – agresivita z tohoto důvodu V. Podezíravost/paranoidní chování 0b – nepřítomno 1b – podezíravost (schovávání věcí,
„stejně ti nevěřím“…)
2b – výrazně paranoidní chování, zlost, vztek 3b – agresivita z důvodů podezírání
okolí
Popište……………………………………………………… VI. Ostatní bludy (neparanoidní)
0b – nepřítomné 1b – přítomné bludné myšlení 2b – zlost a vztek jako důsledek bludů 3b – násilné a agresivní chování z důvodů bludů Popište……………………………………………………… (A celkem bodů………) Skórujte jednotlivě, po skupinách i celkově. Skóre podává informace o stavu pacienta a jeho případném zhoršování a napomáhá rozhodování o volbě intervence (nefarmakologické, farmakologické).
B. Halucinace I. Vizuální halucinace 0b – nepřítomny 1b – nevýrazné, přesně nedefinovatelné 2b – zcela jasné a zřetelné halucinace věcí nebo osob 3b – verbální, fyzická nebo emoční reakce na tyto halucinace II. Sluchové halucinace 0b – nepřítomny 1b – nevýrazné, přesně nedefinovatelné 2b – jasně definované halucinace slov, vět, určitých zvuků 3b – verbální, fyzická nebo emoční reakce na tyto halucinace III. Čichové halucinace 0b – nepřítomny 1b – nejasné, nepřesně definovatelné 2b – jasně definované („pach kouře“, „něco hoří“) 3b – verbální, fyzická nebo emoční reakce
na tyto halucinace
IV. Taktilní halucinace 0b – nepřítomny 1b – nejasné,
nepřesně definovatelné
2b – jasně definované
(„někdo na mě sahá“)3
3b – verbální, fyzická nebo emoční
reakce na tyto halucinace
V. Ostatní halucinace 0b – nepřítomny 1b – nejasné, nepřesně definovatelné 2b – jasně definované (např.
„někdo na mě sahá“)
3b – verbální, fyzická nebo emoční reakce na tyto halucinace
(B celkem bodů…………) C. Poruchy chování I. Odchází z domova 0b – ne 1b – někdy, ale nejsou nutná
zvláštní opatření
2b – dosti časté, takže
jsou nutná zvláštní opatření (zamykání, dohled)
4b – nespokojenost,
agresivita, jiné poruchy chování v souvislosti s pokusem
odejít,
ničení překážek II. Bezcílné činnosti 0b – nevyskytují se 1b – opakované neúčelné aktivity (opakované dotazování, přesouvání věcí, zapínání a rozepínání, …) 2b – toto chování je výrazné
a překážející,
vyžaduje určitá
(C celkem bodů…………) Dostupné z WWW: .
Příloha J
Dotazník
Milé sestry, do rukou se Vám dostává dotazník, který mapuje Vaše zkušenosti s geriatrickými klienty. Ráda bych Vás poprosila o důsledné vyplnění tohoto dotazníku, jehož výsledky použiji ve své bakalářské práci na téma: „Alzheimerova choroba z pohledu zdravotní sestry.“ Dotazník je zcela anonymní a získané informace budou využity pouze pro mé studijní účely. Odpovědi prosím zakroužkujte nebo doplňte kde je uvedeno (vždy je jen 1 odpověď správně) a dotazník v obálce odevzdejte. Předem děkuji za Váš čas a ochotu. Studentka 3. ročníku Vysoké školy polytechnické v Jihlavě – obor Všeobecná sestra. Zuzana Sedláková Věk: __________ Pohlaví:
□ muž □ žena
Pracoviště:
□ domov důchodců □ nemocnice – odd........................... □ jiné zařízení – jaké?..........................
Doba praxe ve zdravotnictví: □ 1-10 let □ 10-20 let □ 20-30 let □ 30 a více let Vzdělání:
□ Střední škola □ Vyšší škola □ Vysoká škola □ Specializace (jaká………………………………)
1. Setkal/a jste se při své práci s nemocným postiženým Alzheimerovou chorobou? a)
Ano
b)
Ne
c)
Jiná odpověď.........................................
2. Setkal/a jste se ve své rodině s člověkem s Alzheimerem a staráte/staral(a) jste se o něj? a) Ano, mám v rodině takto nemocného člověka, starám se o něj b) Ano, mám v rodině takto nemocného člověka, ale nepečuji o něj c) Ne, nemám v rodině takto nemocného člověka 3. Měl/a jste možnost se o pacienta s Alzheimerovou chorobou starat? a) Ano b) Ne 4. Je demence normální součástí stárnutí? a) Ano b) Ne c) Jiná odpověď......................................... 5. Jaký typ demence je nejčastější? a) Parkinsonova nemoc b) Vaskulární demence c) Alzheimerova nemoc 6. Jak vzniká Alzheimerova choroba? a) Zanikají některé mozkové buňky a dochází ke změně látkové výměny v mozku b) Dosud není známo c) Porucha vzniká na úrovni centrální nervové soustavy d) Jiná odpověď.........................................
7. Jaké jsou hlavní příznaky choroby? a) Halucinace, hyperaktivita b) Zapomínání, poruchy řeči, poruchy orientace v místě a čase, poruchy při vykonávání běžných denních činností, změny osobnosti c) Nadměrná spavost, nespolupráce, imobilizace 8. Které projevy jsou typické pro Alzheimerovu chorobu? a) Začátek po úrazu nebo celkové anestezii b) Inkontinence c) Trvalé zhoršování kognitivních funkcí, především paměti d) Poruchy hybnosti, především chůze
9. Lze Alzheimerovou nemoc s jistotou diagnostikovat? a) Ano b) Ne c) Nevím 10. Jaký se dělá nejčastěji test pro zjištění Alzheimerovy choroby? a) Test malování stromu b) Test malování hodin c) Test malování postavy d) Minimental test e) Jiná odpověď......................................... 11. Jaká je správná forma komunikace s pacientem s demencí? a) Mluvit s ním jako s dítětem b) Mluvit s ním jako s dospělým, eliminovat rušivé elementy, mluvit pomalu a nahlas, v tváří tvář c) Příliš s pacientem nekomunikovat, stejně nám nerozumí d) Jiná odpověď......................................... 12. Které aktivity denního života jsou u demencí postiženy více a dříve? a) Samostatné nakupování a instrumentální aktivity denního života b) Základní aktivity denního života c) Udržování hygieny
13. Co je to iniciační dotyk? a) Dotyk na kteroukoli část pacientova těla b) Dotyk na pacientovu tvář c) Dotyk, kterým dáváme najevo začátek a konec komunikace d) Jiná odpověď......................................... 14. Co je to bazální stimulace? a) Je to metoda, která velmi pomáhá prohloubení vztahu mezi nemocným a jeho ošetřovatelem, což podporuje i vzájemnou komunikaci, je založena na dotyku b) Je to metoda, která pomáhá zlepšit zdravotní situaci, je založena na cvičení s nemocným c) Je to psychická stimulace nemocného d) Jiná odpověď......................................... 15. K čemu se používá bazální stimulace? a) Používá se pouze u tělesně postižených klientů b) Pomáhá zlepšovat zdravotní stav cílenou stimulací smyslových orgánů, která aktivizuje i mozkovou činnos c) Pomáhá zlepšovat pouze hybnost nemocného d) Jiná odpověď......................................... 16. Prováděla jste někdy aktivně bazální stimulaci? a) Ano a umím ji aplikovat v praxi b) Ne, nikdy jsem bazální stimulaci u nemocného neprováděla c) Nevím, zda bych byla schopna aplikovat v praxi d) Nikdy jsem o této problematice nic neslyšela e) Jiná odpověď......................................... 17. Účastnila jste se nějakého semináře či přednášky o Alzheimerově chorobě? a) Ano b) Ne c) Jiná odpověď.........................................
