VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Katedra zdravotnických studií. Sestra v paliativní péči

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií

Sestra v paliativní péči Bakalářská práce

Autor: Jana Nováková

Vedoucí práce: Mgr. Monika Marienková

Jihlava 2013

ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE

Autor práce:

Jana Nováková

Studijní program:

Ošetřovatelství

Obor:

Všeobecná sestra

Název práce:

Sestra v paliativní péči

Cíl práce:

1. Zjistit vzdělání sester v paliativní péči. 2. Zjistit nejčastější motivaci při výběru povolání sester v paliativní péči. 3. Zjistit spokojenost sester v paliativní péči. 4. Zjistit, které nejčastější faktory vyvolávají a odstraňují stres u sester v paliativní péči. 5. Zjistit první setkání sester v paliativní péči se smrtí a nejčastější názor na smrt.

Mgr. Monika Marienková vedoucí bakalářské práce

doc.PhDr. Lada Cetlová, PhD. vedoucí katedry Katedra zdravotnických studií

Anotace Bakalářská práce se věnuje tématu sestra v paliativní péči a je rozdělena na část teoretickou, praktickou, diskuzi a závěr. Teoretická část se zabývá historií paliativní péče, paliativní péčí z obecného hlediska, motivací sestry k povolání, rolí sestry v péči o nevyléčitelně nemocné a umírající, jejich příbuzné a pozůstalé. Dále práce charakterizuje stres a syndrom vyhoření u sester. Praktická část je rozborem výsledků dotazníkového šetření cíleného na vzdělání, motivaci, spokojenost, stres, na první setkání se smrtí a na nejčastější názor na smrt u sester v paliativní péči.

Klíčová slova Paliativní, nemocní, umírající, sestra, péče, smrt, rodina, pozůstalí.

Annotation The bachelor thesis deals with the topic nurse in palliative care and is divided into theoretical, practical, discussion and conclusion. The theoretical part deals with the history of palliative care, palliative care from a general perspective, motivation nurses to the profession, role of the nurse in the care of the terminally ill and dying, their relatives and survivors. Further work is characterized by stress and burnout in nurses. The practical part is the analysis of the survey results targeted at education, motivation, satisfaction, stress, at the first encounter with death and the most common opinion on the death of nurses in palliative care.

Keywords Palliative, the sick, the dying, the nurse, care, death, family, survivors

Poděkování Především děkuji vedoucí mé bakalářské práce Mgr. Monice Marienkové za trpělivost, připomínky, rady, konzultace a čas, který mi věnovala. Dále děkuji všem zdravotním sestrám, které si našly čas a byly ochotné vyplnit dotazníky. Děkuji také vedoucím sestrám za umožnění dotazníkových šetření v zařízeních a děkuji Domácí hospicové péči Bárce za vypůjčení odborné literatury a za poskytnutí cenných rad. Poděkování také patří mé rodině a příteli za zázemí a podporu, kterou mi při studiu a psaní bakalářské práce poskytovali.

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že souhlasím s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 15. 5. 2013 ………………………………....... Podpis

Obsah 1

ÚVOD A CÍL PRÁCE .............................................................................................. 1 1.1

2

Cíle práce a pracovní hypotézy .......................................................................... 2

TEORETICKÁ ČÁST .............................................................................................. 4 2.1

Paliativní péče .................................................................................................... 4

2.1.1

Historie hospicové péče ve světě ................................................................ 4

2.1.2

Historie hospicové péče v České republice. ............................................... 5

2.1.3

Úloha paliativní péče .................................................................................. 6

2.1.4

Etické principy a informovaný souhlas v paliativní péči ............................ 7

2.1.5

Obecná a specializovaná paliativní péče .................................................... 8

2.1.6

Domácí hospicová péče .............................................................................. 8

2.1.7

Lůžkový hospic ........................................................................................... 9

2.1.8

Denní hospicový stacionář .......................................................................... 9

2.1.9

Oddělení paliativní péče ........................................................................... 10

2.2 Potřeby pacientů v paliativní péči ......................................................................... 10 2.3

Motivace k povolání sestry .............................................................................. 11

2.3.1

Osobnostní předpoklady pro povolání sestry............................................ 12

2.3.2

Sociální dovednosti a schopnosti sestry: .................................................. 13

2.4

Role sestry v paliativní péči ............................................................................. 14

2. 5.

Fáze umírání ................................................................................................. 15

2.5.1

Jednotlivé fáze umírání podle Kübler–Ross ............................................. 16

2.5.2

Úloha sestry v jednotlivých fázích umírání .............................................. 17

2.6

Péče o umírajícího pacienta ............................................................................. 18

2.6.1

Smrt a terminální stav ............................................................................... 18

2.6.2

Role sestry v péči o umírajícího pacienta ................................................. 18

2.6.3

První minuty po smrti ............................................................................... 19

2.6.4

Péče o mrtvé tělo....................................................................................... 20

2.7

Péče o pozůstalé ............................................................................................... 20

2.7.1

Tři obecné úrovně péče o pozůstalé .......................................................... 21

2.7.2

Úloha sestry při péči o pozůstalé .............................................................. 21

2.8

Psychologický přístup a komunikace sestry k těžce nemocným a umírajícím 22

2.8.1 2.9

Stres a sestra v paliativní péči .......................................................................... 23

2.9.1

Definice stresu .......................................................................................... 24

2.9.2

Příčiny stresu: ........................................................................................... 24

2.9.3

Zvládání a prevence stresu:....................................................................... 24

2.9.4

Relaxační techniky .................................................................................... 25

2.10

Syndrom vyhoření: ....................................................................................... 25

2.10.1

Fáze syndromu vyhoření:......................................................................... 26

2.10.2

Prevence syndromu vyhoření: ................................................................. 27

2.10.3

Péče o duši ............................................................................................... 27

2.10.4

Péče o tělo ................................................................................................ 27

2.11

Podpora týmu................................................................................................ 28

2.11.1 3.

Hlavní zásady při komunikaci .................................................................. 23

Supervize ................................................................................................. 28

PRAKTICKÁ ČÁST .............................................................................................. 29 3.1

Metodika výzkumné práce ............................................................................... 29

4

3.2

Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí ......................... 29

3.3

Průběh výzkumu............................................................................................... 30

3.4

Zpracování získaných dat ................................................................................. 30

3.5

Vlastní výsledky výzkumu ............................................................................... 31

DISKUZE ............................................................................................................... 53 4.1

Návrh řešení a doporučení pro praxi ................................................................ 54

5

ZÁVĚR ................................................................................................................... 55

6

SEZNAMY ............................................................................................................. 63 6.1

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY.............................................................. 63

6.2

SEZNAM TABULEK ...................................................................................... 68

6.3

SEZNAM PŘÍLOH .......................................................................................... 69

1

ÚVOD A CÍL PRÁCE

„Nekráčej přede mnou, nemusel bych tě následovat. Nekráčej za mnou, nemusel bych tě

vést. Jdi prostě vedle mne ‒ a buď mi přítelem.” Albert Camus (Cestadomu, umirani.cz). Smrt je jedinečná jako každý člověk a každý ji na konci své cesty prožívá jinak. Umírajícímu člověku je důležité ponechat čas, který potřebuje pro najití své vlastní cesty umírání. Blízcí příbuzní a zdravotní sestry v paliativní péči musejí být stále připraveni přijímat způsob, který si umírající vyberou při odcházení ze světa. Důležitá je vnitřní připravenost jít s umírajícím, nikdo z nás neví, jakou cestu si jednou vybere sám (Hospicové občanské sdružení Cesta domů, Martina Špinková, 2009). Téma bakalářské práce sestra v paliativní péči jsem si vybrala, protože jsem se chtěla ponořit více do hloubky tohoto tématu. Motivací mi také byla moje umírající teta, která byla zdravotní sestrou. Zemřela v nemocnici na rakovinu. V době, kdy umírala, jsem složila přijímací zkoušky na střední zdravotnickou školu. Byla na mne moc pyšná. Bohužel jsem v té době o umírání a smrti moc nepřemýšlela. Dnes bych se tomu postavila jinak. Na umírání jsem tedy díky této práci získala nový pohled. Má práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. Teoretická část se zabývá paliativní péčí z historického hlediska, kde jsem rozebrala historii smrti a umírání, historii hospicové péče ve světě a historii hospicové péče v České Republice. Dále se teoretická část zabývá paliativní péčí z obecného hlediska, zde rozebírám úlohu paliativní péče a uvádím definice, dále zde rozebírám etické principy paliativní péče, obecnou a specializovanou paliativní péčí, kam patří hospic, domácí hospicová péče, jednotka paliativní péče a stacionáře. Teoretická část se také zabývá motivací sestry, ve které se zabývám osobnostními předpoklady a sociálními dovednostmi sestry, rolí sestry při péči o nevyléčitelně nemocné, umírající a jejich příbuzné a pozůstalé, stresem a syndromem vyhoření sester. Praktická část se zabývá problematikou vzdělání sester v

1

paliativní péči, motivací, spokojeností, stresem sester v paliativní péči, názory sester na smrt a jejich prvním setkáním se smrtí. Paliativní péče je péče zaměřená především na kvalitu života nemocného, umírajícího a jeho rodinu. Úkolem sestry v paliativní péči je pečovat nejen o nemocné a umírající, ale také o jejich blízké příbuzné.

1.1

Cíle práce a pracovní hypotézy

Cíl 1 ‒ Zjistit vzdělání sester v paliativní péči. Hypotéza 1 ‒ Předpokládám, že více jak polovina sester bude mít nejvyšší dosažené vzdělání střední zdravotnickou školu a sestry s vyšším vzděláním získaly znalosti o paliativní péči více při studiu.

Hypotéza 2 ‒ Domnívám se, že specializaci v paliativní péči bude mít méně než polovina sester.

Cíl 2 ‒ Zjistit nejčastější motivaci při výběru povolání sester v paliativní péči. Hypotéza 3 ‒ Předpokládám, že většina sester nejprve pracovala v jiném oboru zdravotnictví, než je paliativní péče a práci v paliativní péči si vybrala dobrovolně.

Hypotéza 4 ‒ Domnívám se, že nejčastější motivací sester budou pocity naplnění a poslání.

Cíl 3 ‒ Zjistit spokojenost sester v paliativní péči. Hypotéza 5 ‒ Předpokládám, že většina sester bude celkem spokojena s poradami, počtem personálu, s pracovním kolektivem, s prostředím a vybavením na pracovišti a práci by si vybrala znovu.

Hypotéza 6 ‒ Domnívám se, že 50 % sester bude ve svém týmu provozovat supervizi

2

Hypotéza 7 ‒ Předpokládám, že více jak polovina sester má na pacienty dostatek času a není pracovně vytížená.

Cíl 4 ‒ Zjistit, které nejčastější faktory vyvolávají a odstraňují stres u sester v paliativní péči.

Hypotéza 8 ‒ Předpokládám, že nejčastějším vyvolávajícím faktorem je psychická náročnost péče o umírající a nejčastějšími snižujícími faktory stresu jsou relaxace, rodina a koníčky.

Cíl 5 ‒ Zjistit první setkání sester v paliativní péči se smrtí a nejčastější názor na smrt. Hypotéza 9 ‒ Domnívám se, že nejčastějším názorem na smrt bude u sester v paliativní péči „smrt, jako přirozená součást života”.

Hypotéza 10 ‒ Předpokládám, že téměř polovina sester v paliativní péči se setkala poprvé se smrtí při studiu.

3

2

TEORETICKÁ ČÁST

2.1

Paliativní péče

2.1.1 Historie hospicové péče ve světě Ve středověku byly zakládány útulky, které sloužily pro těžce nemocné. V roce 1842 se v Lyonu stala Jeanne Garnierová zakladatelkou společenství žen. Tyto ženy byly většinou vdovy a pečovaly o nevyléčitelně nemocné. V roce 1874 byl v Paříži otevřen tímto společenstvím první hospic. Díky dílu Jeanne Garnierové nabylo slovo hospic významu, jako místo, které slouží pro pacienty ocitající se na konci života. V roce 1878 byla založena v Irském Dublinu kongrese Sestry lásky. Kongresi založila Marie Aikenheadová a posláním bylo doprovázet umírající. Touto kongresí bylo založeno několik hospiců v Irsku a Anglii, například hospic sv. Josefa v Hackney v Londýně. S tímto hospicem je spojené jméno Cicely Saundersové (PŘÍLOHA 1), která působila zpočátku jako zdravotní sestra, později jako lékařka. Její jméno je také spojeno s formulací zásad lékařské péče pro nevyléčitelně nemocné a s výzkumy použití morfinu v léčbě nádorové bolesti. Je také autorkou knihy Hospic. V roce 1967 Cicely Saundersonová založila v Londýně hospic sv. Kryštofa. Zde byla poprvé zabezpečena multidisciplinární profesionální péče, která je považována jako počátek moderního hospicového hnutí. Ve 2. polovině 20. století měla medicína velký vliv na lidstvo a jeho pohled na smrt a umírání. Důvodem je velký rozvoj úspěchů v medicíně, jako je například používání antibiotik, očkování, lepší diagnostika, nové léčebné metody a transplantace (Vorlíček, Abrahámová, Vorlíčková, 2006). Velký vliv medicíny vedl k léčbě onemocnění, která byla do té doby považována za smrtelná a také k záchraně lidských životů. Medicína získala dojmu, že může vše a s nemocí bojuje až do konce, bohužel ne vždy do vítězného. Umírající často své poslední chvíle prožívali v osamění, protože rodinní příslušníci by rušili práci zdravotníků a denní režim nemocnic. V 60. letech 20. století se objevuje pojem dystanazie. Je to etický problém, který pojednává o takzvané zadržené smrti. Zadržená

4

smrt také znamená, že nemocný by za normálních podmínek odešel z tohoto světa, ale medikamentózní léčba a přístroje mu nedovolí zemřít (Marková, 2010). Tato situace vyvolala, že proti sobě stojí paliativní péče a hlavní proud medicíny. Při selhání medicíny byl pacient často na okraji zájmů zdravotníků a s pacientem se již nic nedalo dělat. Naproti tomuto tvrzení vzniká hospicové hnutí, jehož přesvědčení se snaží dělat pro zkvalitnění pacientova konce života cokoli, bez ohledu na diagnózu, stádium a závažnost. V roce 1975 se Dr. Balfour Mount stal v Royal Victoria Hospital v Montrealu v Kanadě zakladatelem prvního oddělení paliativní péče, jejíž koncept je spjat se zásadami hospicového hnutí. Paliativní péče se snaží co nejvíce ztotožnit s aplikací postupů hospicové péče v péči nemocniční. Vzniká také nová forma organizace hospiců a paliativní péče, kterou jsou paliativní konziliární týmy. Týmy nejprve vznikají v západní Evropě a v USA. V roce 1986 se ve Velké Británii paliativní medicína

stala

samostatným

specializačním

oborem

(Vorlíček,

Abrahámová,

Vorlíčková, 2006).

2.1.2 Historie hospicové péče v České republice. V České Republice je vznik hospiců spojen se jménem Marie Svatošové (PŘÍLOHA 2). V roce 1993 se tato lékařka zasloužila za vznik občanského sdružení Ecce homo. Sdružení Ecce homo se snaží uplatňovat úctu k lidskému životu od narození až do přirozené smrti, podporovat práva pacientů a prosazovat rozvoj hospicového hnutí a domácí péče v ČR. Zásluhou sdružení Ecce homo a Diecézní charity v Hradci Králové bylo vybudování 1. Hospice v ČR. Hospic Anežky České v Červeném Kostelci byl postaven za 13 měsíců a slavnostně otevřen 8. prosince 1995. V lednu 1996 byli přijímáni do péče první pacienti. Další hospic, který v ČR vznikl, byl hospic Štrasburk v Praze. Hospic má dvě sídla, kterými jsou Hospic Štrasburk‒Bohnice a Hospic Štrasburk–Malovická. Společně s Hospicem Štrasburk vznikl roku 1998 Hospic sv. Lazara v Plzni a na vzniku se hlavně podílel Vojenský a špitální řád sv. Lazara Jeruzalémského. V červnu téhož roku byl otevřen Hospic sv. Alžběty v Brně. Zakladatelem Hospice sv. Alžběty je Masarykův onkologický ústav na Žlutém kopci

5

v Brně. V roce 1999 byl založen Dům léčby bolesti s hospicem sv. Josefa v Rajhradě u Brna. Hospic sv. Josefa je v provozu pod zázemím Diecézní charity v Brně. Další hospic, který byl otevřen, je Hospic sv. Štěpána. Vznik tomuto hospici dalo Občanské sdružení pro podporu a založení hospice v Litoměřicích (Haškovcová, 2000).

2.1.3 Úloha paliativní péče „Paliativní medicína se zabývá léčbou a péčí o nemocné s aktivním, progredujícím a pokročilým onemocněním. Délka života je u těchto nemocných omezená a cílem léčby a péče je kvalita jejich života.” American Academy of Hospice and Palliative Medicine (Marková, 2010, str. 19). Vorlíček a Adam, (1998) publikují definici paliativní medicíny dle WHO. Paliativní medicína znamená léčbu a péči o nemocné, která je brána z celkového hlediska a zaměřuje se na nemocné, jejichž nemoc je nevyléčitelná a nereaguje na kurativní léčbu. Za nejdůležitější je považována léčba bolesti a příznaků, které se vyskytují u paliativních pacientů a stejnou vahou jsou také považovány za důležité psychické, sociální a duchovní potřeby nemocných a jejich řešení. Paliativní medicína si pokládá za cíl dosažení co nejlepší kvality života nemocných, umírajících a jejich rodin. Sláma, Kabelka, Vorlíček et. al. (2007) rozlišují diagnostické skupiny pacientů, kteří patří do paliativní péče. Jsou to pacienti s nádorovými onemocněními, dále pacienti s konečnými stádii chronických onemocnění, mezi které patří především jaterní cirhóza, chronické selhání srdce, chronická obstrukční plicní nemoc a onemocnění ledvin. Další diagnostickou skupinou pacientů, kteří spadají do paliativní péče, jsou pacienti s neurologickými onemocněními, jako je demence, roztroušená skleróza a imobilizační syndrom po cévní mozkové příhodě. Spadají sem také polymorbidní geriatričtí pacienti, pacienti s konečným stádiem AIDS a pacienti v perzistentním vegetativním stavu. Za základní motto si paliativní péče pokládá kvalitu života pacienta a jeho rodiny. Průběhem nemoci se kvalita života mění. Co zdravý člověk neposuzuje za kvalitní, se v nemoci může dostat do popředí. Kvalita života je úzce spojena s potřebami a jejich

6

uspokojováním. Potřeby je důležité u nemocných a jejich blízkých dobře rozpoznávat a dostatečně na ně reagovat. Každý jedinec je individuální a proto i jeho kvalita života se bude lišit od ostatních. K prožívání kvalitního života u paliativních pacientů nestačí pouhá nepřítomnost bolesti a symptomů (Marková, 2010). Kvalita života je mnohostranný a komplexní pojem, který zahrnuje také pochopení lidské existence, smyslu života a samotného bytí. Kvalita života se zabývá materiálními, psychosociologickými, sociálními, duchovními a mnoha dalšími podmínkami, významnými pro zdravý a šťastný život člověka (Payne, 2005).

2.1.4 Etické principy a informovaný souhlas v paliativní péči K nemocnému v paliativní péči je důležité přistupovat jako k osobnosti, u které je nezbytné respektovat určité zdravotnické principy a hodnoty. Musí být zachována důstojnost nemocného až do konce jeho života. Základní etické principy jsou důležité také pro pacienty v terminálním stadiu. Mezi základní etické principy patří princip autonomie (svébytnosti), který pojednává o respektování samostatného a nezávislého jednání pacienta až do jeho poslední chvíle. Princip beneficience (prospěšnosti) pojednává o tělesné a duševní pohodě pacienta a prospěšnosti sester pro pacienta. Princip nonmaleficience (neuškodit) znamená zákaz ublížení, poškození či dokonce zabití pacienta. Princip justice (spravedlnosti) pojednává o rovnoprávnosti a spravedlivém přístupu. Mezi etické principy také patří informovaný souhlas a informovanost pacienta, který je velmi důležitý (Vaňková, 2011). Aby pacient mohl být přijat do hospice, musí podepsat plný písemný informovaný souhlas. Každé zařízení má svůj jednotný formulář pro přijetí. Pacient potvrzuje, že byl informován a sám se rozhodl vstoupit do paliativní péče (PŘÍLOHA 3) (Thanatologie, 2000).

7

2.1.5 Obecná a specializovaná paliativní péče Paliativní péče je rozdělena na obecnou (základní) paliativní péči a specializovanou paliativní péči. Obecné péči náleží zejména rozpoznávání, ovlivňování a sledování stavu pacienta a všeho, co se týká kvality života pacienta. Je zde zahrnuto např. zajištění domácí péče, komunikace s pacientem a jeho rodinou, která by měla být empatická a citlivá, respektování autonomie pacienta, manažerské dovednosti pro organizování, zajištění péče atd. Obecná paliativní péče se týká všech zdravotníků, kteří se setkávají ve svých oborech s pacienty v pokročilém onemocnění a tuto péči by měly umět poskytovat (Marie Šrámková, 2006). Specializovaná paliativní péče je poskytována ve specializovaných zařízeních paliativní péče, která mají paliativní péči jako svou hlavní činnost. V těchto zařízeních by měl být větší počet zaměstnanců, který by měl odpovídat poměru počtu pacientů. V zařízeních je požadován personál, který by měl být vyškolený a měl by mít vyšší profesní úroveň kvalifikace. Služby by měly být schopné dostupnosti ve všech formách péče a pacientovi by měly poskytovat maximální podporu, ať se nachází kdekoliv. Důležitá je nejen podpora pacienta, ale také podpora rodinných příslušníků a ostatních zdravotníků při poskytování paliativní péče ve všech formách specializované paliativní péče. Mezi zařízení specializované paliativní péče patří oddělení paliativní péče, hospicová péče, která má3 formy – lůžková, domácí a stacionární. Dále je do specializované paliativní péče zahrnutá ambulance paliativní péče, konziliární týmy paliativní péče a zvláštní zařízení paliativní péče, kterými jsou např. poradny, půjčovny pomůcek a tísňové linky (Marková, 2010).

2.1.6 Domácí hospicová péče „Domácí hospicová péče nebo také mobilní hospic je tým terénních pracovníků, kteří poskytují komplexní péči nevyléčitelně nemocným pacientům a jejich rodinám, které se o ně doma starají. Tým domácí hospicové péče tvoří lékař, zdravotní sestry, sociální

8

pracovníci, ošetřovatelé, psychoterapeuti nebo psychologové, někdy koordinátoři dobrovolníků, terapeut pro pozůstalé, pastorační pracovník.” (Marková, 2009, str. 10) Marková (2009) dále uvádí, že cílem domácí hospicové péče je pacient v domácím prostředí, ve kterém se cítí dobře a dostává co nejkvalitnější specializovanou paliativní péči. Pacientovi by měla být splněna jeho přání a očekávání ze stránky sociální, psychologické a duchovní. Každý člen týmu by měl plnit vše, co je v jeho kompetencích a odbornosti a toto by také neměl překračovat. Základem je co nejlepší péče o pacienta a úcta spolupracovníků (Marková, 2009).

2.1.7 Lůžkový hospic Lůžkový hospic je samostatným zařízením, které má obvykle 20-30 lůžek. V lůžkových hospicích patří do rámce péče nejen léčba symptomů, ale také péče z hlediska psychosociální a spirituální. Podstatné je kladení důrazu na kvalitu života nemocného. Prostředí lůžkového hospice je podobné spíše domácímu prostředí, rodina a přátelé mohou být s nemocným neomezeně (Vorlíček, Abrahámová, Vorlíčková, 2006). Rodina se na péči o nemocného může podílet a její přítomnost znamená velkou psychickou podporu. Pacienti mají denní režim daný dle své potřeby, mohou vstávat a jít spát kdy chtějí, mohou nosit civilní oblečení, denní hygiena je vykonávána podle potřeby a přání nemocného, stravovací režim mají volný, mohou si vybrat, kdy chtějí jíst. Nemocným je poskytována plně individuální péče a každý nemocný má svou osobní ošetřovatelku nebo sestru. Pokoje nemocných jsou vybaveny telefony a televizory. Nemocní mají také přístup na terasy či zahradu, což jim umožňuje být na čerstvém vzduchu, kdykoliv chtějí. Nemocným je dopřávána kvalitní ošetřovatelská péče díky dostačujícímu množství kvalitních pomůcek (Haškovcová, 2000).

2.1.8 Denní hospicový stacionář Slouží pro nemocné, kteří jsou přijati ráno a k večeru odjíždějí domů. Denní hospicový stacionář slouží pro nemocné, kteří bydlí v místě nebo blízko stacionáře. Nemocného

9

dopravuje rodina nebo hospic. Důvody, proč je nemocný přijímán do denního stacionáře mohou být diagnostické, nejčastěji to je kontrola bolesti, dále léčebné důvody, např. paliativní léčba, psychoterapeutické důvody a azylový důvod. Psychoterapeutickým důvodem může být osamělý nemocný, který se nemá komu svěřit. Azylovým důvodem je často odpočinek rodiny a nemocného od sebe, což může zabránit pozdější hospitalizaci nebo vyčerpání rodiny (Svatošová, 2008).

2.1.9 Oddělení paliativní péče Oddělení paliativní péče jsou umístěna ve zdravotnických zařízeních. Slouží pro pacienty, kteří potřebují zajistit komplexní paliativní péči a zároveň potřebují diagnosticko‒léčebné služby nemocnice (Sláma, Kabelka, Vorlíček, 2007).

2.2 Potřeby pacientů v paliativní péči Hlavním úkolem paliativní péče je kvalita života nemocného a umírajícího pacienta, proto je důležité myslet na jejich potřeby, které se nemocí mění. Potřeby těžce nemocných a umírajících jsou děleny na potřeby tělesné, psychické, sociální, spirituální a existenciální. Zdravotní sestry musejí myslet na tělesné, psychické, sociální a duchovní potřeby nemocných, umírajících a jejich blízkých příbuzných, které je důležité uspokojovat. Musejí dbát také na to, že se potřeby během nemoci a umírání mění. Důležitá je spolupráce sester s dalšími členy týmu, kteří také pomáhají s uspokojováním potřeb, např. kněz pomáhá uspokojit potřeby duchovní (Špatenková, Králová, 2009). Potřeby fyziologické ‒ Jsou to základní potřeby a musejí být uspokojeny na prvním místě. Do těchto potřeb patří potřeba spánku, potřeba jídla a pití, potřeba vylučování, potřeba hygieny, potřeba pohybu, dýchání a dotyku. U těžce nemocných se často objevuje bolest, únava, problémy s dýcháním, jako je dušnost, poruchy výživy a chronické rány (Špatenková, Králová, 2009).

10

Potřeby psychické ‒ U těžce nemocných se často objevuje úzkost, strach, nejistota, potřeba důstojnosti, autonomie a sebeúcty. Nemocní často myslí na vztahy s blízkými lidmi, bojí se osamělosti, proto potřebují větší podporu a jistotu bezpečí (Špatenková, Králová, 2009). Potřeby sociální ‒ Tyto potřeby se týkají otázky sociálních vztahů, zabezpečenosti dětí, majetkových poměrů a poslední vůle. Nemocní potřebují časté kontakty s rodinnými příslušníky (Špatenková, Králová, 2009). Spirituální a existenciální potřeby ‒ Mezi tyto potřeby patří u těžce nemocných a umírajících nadosobní hodnoty, otázky smyslu, hodnocení a naplněnosti života, otázky smířenosti, vztah k Bohu, svědomí a církevní úkony (Kalvach, Čeledová, Holmerová, Jirák, Zavázalová, Wija, 2011). Sestra by měla znát sama sebe a měla by uspokojovat své vlastní potřeby. Měla by také znát a chápat potřeby druhých lidí a tím hodnotit jejich chování. Základní potřeby jsou nejdůležitějším podkladem pro tvoření ošetřovatelského procesu. Sestra by měla být schopna hodnotit potřeby, aby potom mohla hodnotit nemocného, jeho problémy řadit do priorit a plánovat ošetřovatelské intervence. Sestra by měla znát teoretické vlastnosti potřeb, faktorů a situací, které potřeby lidí mění a které mohou být využity při podporování nemocného v seberealizaci (Trachtová, 2010).

2.3

Motivace k povolání sestry

Podle Maslowa (PŘÍLOHA 4) má každý člověk systém motivů, který je individuální, hierarchicky seřazen. Některé motivy jsou silnější než ostatní. Hierarchický systém základních lidských potřeb je stimulátorem a motivací lidí a obsahuje také potřeby, které jsou důležité k motivaci, což jsou potřeby filozofické, potřeby bezpečí, uznání a seberealizace (Trachtová, 2010). (Langmeier, Krejčíková, 2006) uvádějí čtyři základní motivační síly, které se uplatňují při výběru povolání různou intenzitou a kombinací:

11

1. Motivace, která vede k získávání hmotného prospěchu, tedy k samostatnému uživení se, k ekonomické nezávislosti a pozdějšímu zajištění rodiny (Langmeier, Krejčíková, 2006). 2. Motivace z prospěšné práce, kterou člověk pomáhá druhým lidem a je užitečný (Langmeier, Krejčíková, 2006). 3. Motivace realizovat se v práci a využívat svých osobních dispozic, schopností, talentu, zájmu, temperamentových a osobnostních předpokladů (Langmeier, Krejčíková, 2006). 4. Motivace, která vede k navozování přátelských kontaktů s lidmi, spolupráci na společných úkolech. Často je při rozhodování a výběru zaměstnání přednostnější dobrá sociální a emoční atmosféra pracovního týmu, než výdělek (Langmeier, Krejčíková, 2006).

2.3.1 Osobnostní předpoklady pro povolání sestry Základní předpoklad, který vede zdravotní sestry k jejich práci ve zdravotnictví je studium příslušné školy, adaptační období a další vzdělávání. Dalším faktorem jsou osobnostní předpoklady, které mohou být později zdrojem stresu. Osobnost člověka je nejen podmíněna vrozenými předpoklady, ale je ovlivňována vším, co člověka v životě potká a v jakém vyrůstá prostředí (Venglářová, 2011). Do osobnostních předpokladů zdravotníka patří: Tvůrčí přístup zdravotníka, podle kterého vykonává úkoly, vnímá a realizuje nové podněty, dostatečná sebekritika a kritika, smysl pro humor, který není přehnaný a u nemocných nenavozuje pocity nedůvěry, klidné a nepovýšené vystupování, rozvážné jednání, přiměřené sebevědomí, pohotové reakce, trpělivost, umění se ovládat a uvolnit od vlastních zájmů a potřeb, motivace a zájem o člověka, práci a každodenní činnost, kladný vztah k lidem a smysl pro povinnost a odpovědnost (Zacharová, Hermanová, Šrámková, 2007).

12

Projevem vyrovnanosti a zralosti osobnosti zdravotníka je lidský vztah k nemocnému, empatický přístup, osobnostní vyrovnanost, klidné a přiměřeně sebevědomé vystupování, rozvážnost, trpělivost a umění sebeovládání (Zacharová, Hermanová, Šrámková, 2007). Dalším předpokladem, který vede k výběru povolání je rozhodování, regulace postojů a chování. Povahovými rysy člověka jsou temperament, podle kterého člověk reaguje na situace a stres (Venglářová, 2011).

2.3.2 Sociální dovednosti a schopnosti sestry: Sociální dovednosti a schopnosti jsou také důležitou stránkou pro vykonávání povolání zdravotní sestry. Do sociálních dovedností a schopností patří: Sociální percepce: Je to schopnost člověka vnímat druhé lidi. Sociální percepce se hodně týká zkušeností, které sestra získává během praxe. Učí se vnímat stav pacienta, ve kterém se nachází, jeho náladu a emoce a podle toho pak ví a volí, jak má k pacientovi přistupovat (Venglářová, 2011). Přívětivost, stabilita a komunikativnost: Zdravotní sestra by měla mít dobré komunikativní schopnosti, které slouží pro výměnu informací, ale také pro vyjádření vztahu a zájmu. Měla by také umět naslouchat. Do těchto schopností se také řadí přátelskost, přívětivost, veselost a otevřenost k lidem (Venglářová, 2011). Řešení konfliktů a schopnost týmové spolupráce: Způsoby, jak reagovat a chovat se v konfliktních situacích jsou osvojovány během života. Jsou získávány také způsoby a strategie, jako je hledání kompromisů a řešení, která jsou výhodná pro všechny strany konfliktu

(Venglářová,

2011).

Sestra

spolupracuje

se

všemi

odborníky

multidisciplinárního týmu. Konflikty na pracovištích by se měli řešit včas, což je také prevencí mobingu (Vorlíček, Abrahámová, Vorlíčková, 2012).

13

2.4

Role sestry v paliativní péči

V péči o umírajícího a jeho rodinu je nejdůležitější role sestry. Zdravotní sestra musí splňovat důležité vlastnosti a úkoly:  Sestra musí poskytovat kvalitní kvalifikovanou podpůrnou péči pacientům a jejich rodinám a ošetřovatelskou péči, která je citlivá a umožňuje pacientovi co nejdelší soběstačnost.  Sestra musí být citlivá, pozorná, ohleduplná a empatická k nemocným a jejich blízkým.  Zdravotní sestra posuzuje a sleduje pacientovy symptomy a realizuje plán péče. Pacienta a jeho rodinu učí, jak zmírňovat symptomy. Péči plánuje společně s pacientem, rodinou a členy multidisciplinárního týmu.  Provádí kontinuální hodnocení, aby při změně stavu provedla úpravu terapeutického režimu. Vše pečlivě zaznamenává do dokumentace, která ukazuje kvalitní kontinuální péči.  Prostředí přizpůsobuje pacientova a jeho rodině.  Svůj čas věnuje naslouchání obavám a očekáváním pacienta a jeho rodiny a poskytuje podporu a útěchu (Vorlíček, Abrahámová, Vorlíčková, 2006). Sestra v paliativní péči musí především poskytovat lidskou podporu umírajícím nemocným, která spočívá ve smyslu, naděje a kvality života a jistoty kontaktu proti osamělosti. Sestra v paliativní péči také poskytuje ošetřovatelské aktivity, ve kterých plní lékařské pokyny a komplexní ošetřovatelkou péči. Do komplexní ošetřovatelské péče patří sledování, vyhodnocování pacientova stavu a plnění intervencí, které souvisí s paliativním onemocněním a celkovým stavem nemocného. Paliativní ošetřovatelství úzce souvisí se spiritualitou, psychoterapií, medicínou a pečovatelstvím (Kalvach, 2010). Mezi hlavní principy paliativní péče patří holistický přístup, péče nejen o pacienty ale také o jejich blízké, otevřená a citlivá komunikace, přiměřená forma informací

14

týkajících se diagnózy možností léčby, respektování autonomie a volby pacienta, symptomatická léčba a kvalitní ošetřovatelská péče, která se soustředí na kvalitu života pacienta (Vorlíček, Abrahámová, Vorlíčková, 2006).

2. 5. Fáze umírání Vytejčková a kol. (2013) definuje umírání jako proces, při kterém dochází ke snížení životních funkcí a síly. Proces umírání je u každého člověka individuální a trvá různě dlouhou dobu, proto lze proces umírání rozdělit do období prae finem, in finem a post finem. Svatošová (2008) popisuje tato jednotlivá období. Období prae finem vzniká od doby, kdy se nemocný a jeho blízcí dozvídají o závažné diagnóze a končí nástupem terminálního stavu. Do tohoto období spadají jednotlivé fáze umírání podle KublerRossové. Období in finem znamená terminální stádium, péči a doprovázení nemocného a jeho blízkých v tomto stádiu. Období post finem, neboli po smrti nemocného, zahrnuje péči o mrtvé tělo a péči o pozůstalé, která může trvat delší dobu, až 1 rok. Reakce pacienta na zprávu o nevyléčitelné nemoci mohou být jedinečné, proto je důležité respektovat a ošetřovatelskou péči přizpůsobovat aktuálním reakcím a potřebám pacienta. Každý pacient nemusí procházet všemi fázemi, mohou se také vracet z jedné fáze do druhé, fáze se mohou měnit během jednoho dne, nebo mohou zůstat v jedné fázi až do jejich konce života (Špatenková, Králová, 2009). Svatošová (2008) ve své knize do těchto fází také zahrnuje nejbližší pacienta. Upozorňuje na časový posun v prožívání fází pacienta a jeho blízkých, což například v případě fáze smíření u pacienta a fáze smlouvání a vyjednávání u jeho nejbližších není dobré pro pacienta. V tomto případě by se měli blízcí vyrovnat s nemocným. Ale někdy to nejde zvládnout, což je lidské. Proto je potřeba pro rodinu i nemocného někdo další, kdo bude vykonávat roli doprovázejícího. Roli doprovázejícího může vykonávat duchovní, zkušená sestra, dobrovolník nebo také někdo z přátel. Rodina by při

15

doprovázení nemocného neměla přeceňovat své síly a měla by mít někoho, kdo bude doprovázet ji, někoho kdo bude rodině psychicky pomáhat (Svatošová, 2008).

2.5.1 Jednotlivé fáze umírání podle Kübler–Ross Problematikou fází umírání, které sama definovala, se nejvíce zabývá Elisabeth Kübler– Ross ve své knize O smrti a umírání (PŘÍLOHA 5) V Prvním stádium, které se týká popírání a izolace, je nejčastější první reakce pacientů na zprávu o terminální fázi onemocnění slovy: „Ne, to netýká mě, to není možné”. Pacienti úplné nebo částečné popření nemoci prožívají nejen po sdělení diagnózy nemoci, ale mohou fázi prožívat v pozdějším stadiu onemocnění (Elisabeth Kübler– Ross, 1993). Ve druhém stadiu se objevují pocity zlosti, vzteku, závisti a rozmrzelosti. Nejčastější otázka pacienta je: „Proč zrovna já?.” Pacientův hněv je zaměřen na všechny v jeho okolí, také na sebe samého a Boha. Častým terčem jeho zloby jsou doktoři a ještě větším sestry, kteří tráví s hospitalizovaným pacientem mnoho času. Pacienti mohou zvyšovat hlas, chtít více požadavků, stížností a dožadovat se větší pozornosti (Elisabeth Kübler–Ross, 1993). Třetí stádium se týká smlouvání pacienta o svém životě s Bohem. Pacient již od mala ví, že za některý dobrý čin mu bude splněno přání, kterým bývá nejčastěji prodloužení života nebo prožití konec života bez bolesti. O smlouvání pacienta s Bohem často nikdo neví, drží ho v tajnosti. Sliby mohou být spojeny s pocity viny a pacientovy poznámky o těchto pocitech by se neměly zanedbávat (Elisabeth Kübler–Ross, 1993). Čtvrté stadium je stádium deprese. Pacient je často vyčerpán a ubývá mu sil, které vyčerpal zlostí, popíráním a dalšími okolnostmi, které prožíval. Elisabeth Kübler–Ross rozděluje deprese v této fázi na deprese reakční a deprese přípravné. Ke každé bychom měli přistupovat jinak. V prvním typu depresí dochází následkem utrpěné ztráty. Nemocné je důležité podporovat a zdůrazňovat kladné stránky života, zvyšovat sebeúctu, pomoc zajistit věci, které nemocného trápí. Druhý typ depresí se projevuje

16

tiše a vychází z hrozících ztrát. Pacient se připravuje na ztrátu svých blízkých a milovaných. Neměli bychom ho nijak povzbuzovat, ale dovolit mu projevení jeho žalu, aby mohl dospět ke smíření s koncem života. Není potřeba slov, důležité je sdílet pocity s pacientem a vyjádřit je dotykem ruky, pohlazením, nebo tichou přítomností (Elisabeth Kübler–Ross, 1993). Pátým stádiem je akceptace a smíření. V tomto stádiu nemocný dosáhne stavu, ve kterém není deprimován, necítí zlost nad svým životem a důležité věci jsou již zařízeny. Dokáže vyjádřit předchozí pocity, na nadcházející konec pohlíží v tichém očekávání, často je unaven a zesláblý, což se projeví častějším spánkem ve dne. V tomto období také rodina nemocného vyžaduje více porozumění, pomoci a podpory (Elisabeth Kübler–Ross, 1993).

2.5.2 Úloha sestry v jednotlivých fázích umírání V prvním stadiu je důležité nemocného vyslechnout, být mu na blízku, snažit se s ním navázat kontakt a získat důvěru, trpělivě odpovídat na otázky nemocného a vše mu v poklidu a opakovaně vysvětlovat. Ve druhém stádiu by se nemocný měl odreagovat, hovořit s ním o jeho emocích, vzteku, strachu, úzkostech a pocitech, které prožívá. Jeho hněv by se měl chápat jako touha žít a nesmí se brát osobně. Nemocný ve třetím stádiu potřebuje maximální trpělivost. Sestra by měla nemocnému pomáhat utvářet krátkodobé cíle a každý splněný musí ocenit. Ve čtvrtém stádiu je důležité nemocnému trpělivě naslouchat, být mu na blízku, pomáhat mu urovnat jeho vztahy s blízkými lidmi, podporovat ho, naslouchat mu a hovořit s ním o strachu ze smrti. V poslední fázi života potřebuje nemocný naději, někoho mít stále na blízku. Sestra by měla projevit mlčenlivou lidskou přítomnost, nemocného držet za ruku, utřít mu slzu a pomáhat nejen nemocnému, ale také podporovat rodinu (umirani.cz).

17

2.6

Péče o umírajícího pacienta

2.6.1 Smrt a terminální stav Haškovcová (2000) definuje smrt (mors) jako individuální skon organismu a zánik jedinečné lidské bytosti. Rychlost smrti a umírání je různá a lze ji rozdělit jako pomalou (avizovanou), rychlou a náhlou (neavizovanou) smrt. Pomalá, neboli avizovaná smrt se ohlašuje (avizuje) v poměrně dlouhém čase a naopak náhlá a rychlá smrt je nečekaná, často způsobená nehodou nebo nemocí. Smrt lze také rozdělit podle věku, ve kterém přijde, na smrt předčasnou nebo smrt přiměřenou (požehnaný věk). „Terminální stav je konečná fáze života, hranice mezi životem a smrtí, kdy dochází k nevratnému selhávání vitálních funkcí orgánů. Toto období je důležité zvládnout tak, aby nemocný netrpěl, neměl bolesti a dokázal se vyrovnat a smířit se smrtí, aby umíral v klidu” (Šrámková, Nejedlá, 2006, str. 202). Terminální fáze se odehrává během několika hodin až dní života. U pacienta narůstá celková slabost a únava, denní spánek se prodlužuje, pacient nevstává z lůžka. Zvyšuje se ztráta zájmu o okolí, dezorientace, neklid a někdy halucinace. Pacient odmítá jídlo a pití, někdy trpí trávicími potížemi, jako je nauzea, dysfagie apod. Nastávají potíže s dýcháním, nepravidelné dýchání a chrčivé dýchání. Chrčivé dýchání je způsobeno kumulací sekretu v dýchacích cestách. Objevuje se oligurie až anurie a také periferní cyanóza na končetinách a mramorová kůže (Sláma, Kabelka, Vorlíček, 2007).

2.6.2 Role sestry v péči o umírajícího pacienta Úkolem sestry je pravidelně hodnotit příznaky, které působí utrpení umírajícímu. Často jsou jimi bolest, dušnost, nauzea, úzkost. Pravidelně podávat léky dle ordinace, často jsou jimi léky zmírňující bolest a dušnost. Jejich účinek hodnotit každou hodinu. Zajistit dávku, dostupnost a podání symptomatických a potřebných léků bez zbytečného prodlení. Pokud pacient v terminální fázi nemůže přijímat per os zajistit podávání léků subkutánně, intravenózně nebo intramuskulárně. Vhodným způsobem podávání léků je

18

kontinuálně subkutánní infuzí pomocí lineárního dávkovače.

Pacienta nezatěžovat

rutinními ošetřovatelskými a diagnostickými úkony, kterými jsou pravidelné polohování, každodenní hygiena, odběry krve (Sláma, Kabelka, Vorlíček, 2007). Sestra by neměla skrývat nejistotou a bolest a měla by být upřímná a autentičná. Měla by respektovat a vnímat přání nemocného a nic nepřehánět. Podle situace a přání umírajícího zachovat nebo naopak oddálit svůj odstup. Měla by si na umírajícího najít čas, který vycítí, kolik času je sestra schopna a ochotna mu věnovat. Měla by také umět umírajícímu naslouchat, vyjadřovat pochopení a ve vhodných chvílích mlčet s nadějí (Dučaiová, Litvinová, 2011). Hlavními úkoly sestry v péči o umírající jsou pomáhat umírajícím při uznávání jejich ztráty, povzbuzovat naděje umírajících, umožnit umírajícím odstranit pocity strachu, deprese a osamocenosti, pomáhat udržovat pocity jistoty, sebedůvěry, sebeúcty a důstojnosti (Dučaiová, Litvinová, 2011). Při provázení těžce nemocného a umírajícího je důležité aktivní naslouchání a respektování intimity. Důležitý je vztah doprovázejícího a umírajícího, ve kterém by měly být společné věci. Aktivně naslouchat neznamená jen poslouchat, ale naslouchat nemocnému, naslouchat obsahu, který nemocný sděluje a vnímat potřeby a nesplněné touhy a potřeby nemocného. Vyjádřením důvěry a zároveň etickým závazkem je respektování intimity nemocného. V paliativní péči je důležité si uvědomit, že v centu je člověk. Každý člověk je jedinečný a vyžaduje individuální přístup, proto by se neměl nějak přesvědčovat či do něčeho tlačit, např. při odmítnutí doprovázení při umírání (Hatoková, 2009).

2.6.3 První minuty po smrti Pro příbuzné jsou první minuty po smrti jejich blízkého naplněny bezradností a zmateností, často se sami sebe ptají, co bude dál, jak tomu mají uvěřit. Důležité je nejprve akceptovat ztrátu. Vhodným rituálem je otevřít okno. Pro věřící nastala chvíle,

19

kdy se mohou pomodlit, nevěřící mohou vzpomínat na společně prožité chvíle (Haškovcová, 2000).

2.6.4 Péče o mrtvé tělo V hospicové péči je většinou s umírajícím rodina. Se sestrou se rodina nejčastěji domluví, až dojde k okamžiku smrti, že ji zavolá. Před smrtím nemocného je totiž nevhodné mluvit o náležitostech po smrti, bylo by to považováno za jakési pohřbívání živého. Hospicová zdravotní sestra musí posoudit úmrtí a vyjádřit soustrast pozůstalým. Zavolá lékaře, aby stanovil smrt, ohledal tělo a vyplnil potřebnou dokumentaci. Sestra zemřelému zavře oči, jeho tělo uloží do vodorovné polohy a podváže mu bradu. Dalším úkolem sestry je umýt tělo, pokud je znečištěné lůžko, musí ho přestlat. Zemřelého obleče podle přání rodiny. Někdy chce rodina úkony kolem zemřelého provést sama, někdy s pomocí sestry nebo vše nechá na sestře. Někdy si také rodina při úmrtí pozůstalého v domácím prostředí přeje vyzdobit místnost květinami nebo zapálit svíčku. Sestra musí být k dispozici, ale musí dbát na přání rodiny. Rodině by měla doporučit rozloučení se zemřelým. Někdy pozůstalí nevědí, co mají přesně dělat, zda vzít pozůstalého za ruku, či se modlit nebo vyprávět o zážitcích, které prožili se zemřelým. Často je také potřeba uklidnit členy rodiny a ocenit jejich pomoc, která pomohla zmírnit umírajícímu utrpení. Sestra by také měla doporučit pohřební služby. Rodina si může vybrat pohřební službu, jakou chce a může ji zavolat až po rozloučení se zemřelým. Dalším úkolem sestry je zapsat údaje do hospicové dokumentace o úmrtí a truchlícím pozůstalým nabídnout pomoc (Kalvach, 2010).

2.7

Péče o pozůstalé

Péče o pozůstalé patří ke standardním službám všech hospiců. Asi u dvou třetin pozůstalých se může pomoc omezit na jediný rozhovor při kávě bezprostředně po smrti nemocného. Asi jedna třetina rodin však potřebuje formu další pomoci. Lidem se telefonuje, posílají se dopisy a navštěvují se. Pravidelně se pro pozůstalé několikrát za

20

rok pořádají slavnostní zápisy do Knihy živých s bohoslužbou, malým občerstvením a hlavně se vzpomínáním a nasloucháním (Svatošová, 1998).

2.7.1 Tři obecné úrovně péče o pozůstalé První

úroveň

je

všeobecnou

podporou

pozůstalých,

je

obstarávána

celým

zdravotnickým týmem a širokou komunitou. V této úrovni je důležité vzdělávat týmově všechny, kteří poskytují hospicovou nebo paliativní péči. Tyto služby jsou určeny pro všechny pozůstalé, bez jakéhokoliv rozdílu a jsou podstatnou částí každého programu péče o pozůstalé. Do tohoto programu patří účast na pohřbu, vyjádření soustrasti, nabídka příruček o zármutku, návštěv u pozůstalých doma a vzpomínkové akce (Payneová, Seymourová, Ingletonová, 2007). Druhá úroveň se týká selektivní podpory velmi ohrožených osob, cílem je zabránit chorobnému zármutku předejitím. Do této úrovně je zahrnut běžný a specializovaný personál, který společným přispěním pomáhá pozůstalým. K hlavním prvkům tohoto programu patří preventivní individuální terapie, preventivní skupinová terapie a preventivní rodinná terapie pro pozůstalé (Payneová, Seymourová, Ingletonová, 2007). Třetí, nejvyšší úroveň zahrnuje specifické intervence u pozůstalých, kteří procházejí složitým zármutkem. Zdravotnický personál by měl být náležitě kvalifikován, aby mohl poskytovat kompetentní péči se speciálními dovednostmi ve třetí úrovni (Payneová, Seymourová, Ingletonová, 2007).

2.7.2 Úloha sestry při péči o pozůstalé Sestra by měla být schopna identifikovat pocity pozůstalých a umožnit jim, aby je vyjádřili. Musí být schopna poznat a znát poznatky o normálním a abnormálním truchlení. Přirozené projevy truchlení jsou pocity, tělesné reakce, myšlenky a určité způsoby chování. Sestry by se měly v této tématice vzdělávat, aby mohly dostatečně pomoci truchlícím pozůstalým. Potřebné poznatky mohou získat pomocí edukačních kurzů, od zkušenějších kolegyň, samostatným studiem a četbou odborných časopisů. Již

21

před smrtí nemocného by měla sestra být schopna posoudit rizikové faktory. Úkolem je připravit příbuzné na možné okolnosti, které je mohou potkat, aby pro ně ztráta nebyla tak šokující. Někdy je nutné zajistit specialistu. Každý pozůstalý může na ztrátu reagovat jinak, podporu může najít v rodině, u přátel nebo z jiných zdrojů. Ale přesto by měl každý pozůstalý vědět o možných formách pomoci. Mezi pozůstalé patří také děti, pro které existují speciální programy, např. rodinná setkání společně s dětmi nebo skupina dětí, kterým umírá někdo blízký, sdílí pocity a zkušenosti (OĆonnor, Aranda, 2005).

2.8

Psychologický přístup a komunikace sestry k těžce nemocným a

umírajícím K nemocným by měla sestra přistupovat profesionálně a individuálně. Měla by respektovat každou změnu psychické stránky nemocného a volit vhodné formy komunikace, které navodí důvěru a vytvoří příznivou emoční atmosféru. Pravdivé informace nemocným by sestra neměla poskytovat, je to kompetencí lékaře. Naději nemocných o zlepšení stavu a vyléčení musí sestra respektovat a neodhadovat jeho čas, který mu zbývá. Musí nemocnému nechat určitou naději života. Při komunikaci s nemocným by sestra neměla používat slova, která vyvolávají v nemocném strach a úzkost, ale měla by mírnit bolest. Rodině a blízkým nemocného musí sestra umožnit fyzickou přítomnost a kontakt. K nemocnému a jeho rodině sestra přistupuje ohleduplně, taktně a empaticky. Respektuje pět fází procesu umírání. Rodině poskytuje dostatečné množství informací a pomoc při zvládání těžkých chvil a situací před smrtí nemocného, po jeho úmrtí a v období truchlení (Zacharová, Šimíčková–Čížková, 2011). Efektivní komunikace je velmi důležitou složkou v paliativní péči. Je důležité, aby sestra správně odhadla příčiny problémů a obav pacienta. Předpokladem vedení efektivní komunikace jsou dobré komunikační dovednosti sestry (OĆonnor, Aranda, 2005).

22

2.8.1 Hlavní zásady při komunikaci Sestra by se neměla vyhýbat otázkám a komunikaci s nemocným pacientem a jeho rodinou. Měla by hovořit o obavách nemocného a dopřát mu dostatek času aby mohl vyjádřit své myšlenky a obavy. Reakce nemocného by měla přijímat a měla by být citlivá k jeho potřebám, protože si pacient někdy místo komunikace přeje mlčet. Měla by vycítit, jaká je pro nemocného nejlepší sociální podpora, např. rodina a nemocnému nabídnout další možné zdroje pomoci a podpory, např. spirituální nebo psychologickou podporu. Nemocného podporovat v hledání smyslu života. Orientovat nemocného více na přítomnost, pomáhat mu nacházet krátkodobé cíle a podporovat ho v dokončení a urovnání důležitých věcí. Podporovat rodinu a citlivě ji zapojit do péče o nemocného (Špatenková, Králová, 2009). Nemocnému by měla podávat pravdivé informace, pokud je to jeho přáním a nikdy nesdělovat informace, které podává lékař. Informace by se měli shodovat s informacemi, které podávají ostatní členové týmu. Sestra by měla projevovat empatii a porozumět obavám, strachu a úzkosti nemocného (Plevová, 2011).

2.9

Stres a sestra v paliativní péči

Na sestry jsou při jejich povolání kladeny velké nároky, což vyžaduje velkou psychickou odolnost a vyrovnanost. Každý den se setkávají s lidským utrpením, které působí na jejich osobnost. Psychická zátěž a emocionální stres způsobuje narušené vztahy s okolím a poté i vážná onemocnění. U sester také dochází k interpersonálním konfliktům, které probíhají ve vertikální rovině (konflikt nadřízeného s podřízeným) nebo v horizontální rovině (konflikty mezi kolegy). Dále lze konflikty rozdělit na konstruktivní a destruktivní. Konstruktivní konflikty vedou ke zlepšení výkonu, oproti tomu destruktivní snižují výkonnost a působí jako stres. Mezi nejčastější původ konfliktů se v ošetřovatelské praxi řadí nedostatečná organizace práce, povrchní vztah k práci a nízká disciplína na pracovišti, mezi které patří např. poskytování neadekvátní ošetřovatelské péče nebo vyhýbání se práci (Šusterová,zdravíe.15.cz, 2009).

23

2.9.1 Definice stresu „Stres je souhrn fyzických a duševních reakcí na nepřijatelný poměr mezi skutečnými nebo představovanými osobními zkušenostmi a očekáváními a je odpovědí a obranou organismu, která je odezvou na jakoukoliv výrazně působící zátěž” (Čevela, Čeladová, Dolanský, 2009, str. 52). Podle definice profesora Křivohlavého je stres „vnitřní stav člověka, který je buď přímo něčím ohrožován, nebo takové ohrožení očekává a přitom se domnívá, že jeho obrana proti nepříznivým vlivům není dostatečně silná” (Mandincová, 2011, str. 39). Existují dva druhy stresu. Eustres, který vyvolává pozitivní zátěž a v přiměřené míře motivuje člověka k vyšším výkonům a distres, který je vyvolán nadměrnou fyzickou a psychickou zátěží a může vyvolat onemocnění (Čevela, Čeladová, Dolanský, 2009).

2.9.2 Příčiny stresu: Příčiny stresu mohou být fyzikální, např. nikotin, hluk, chlad, nedostatek jídla a pití atd. a emocionální. Emocionální příčiny stresu navozují pocity úzkosti, strachu, napětí, frustrace a nerozhodnosti. Emocionální příčiny stresu často vyvolává:  Časový stresor, např. daná lhůta, termíny  Sociální stresor, např. hádky, konflikty a nedorozumění v kolektivu  Vnitřní stresor, např. vnitřní nesouhlas s nespravedlností  Stres ze zodpovědnosti, např. při neplnění úkolů  Stres z životní události, např. smrt, svatba, rozvod (Kelnarová, Matějková, 2009).

2.9.3 Zvládání a prevence stresu: Křivohlavý se ve své knize zaobírá otázkami a situacemi, které se týkají životních těžkostí, tísní a stresu. Stres popisuje jako nemoc, z toho vyplívá, že se stresem se něco musí dělat, musí se zvládnout. První otázkou je, zda chce člověk se stresem bojovat nebo zda ho chce stále snášet. Aby člověk mohl zvládnout stres, musí s ním chtít

24

bojovat. Při zvládání stresu se musí na jedné straně odstranit to, co člověka zatěžuje, vyřešit problém nebo zatěžující situaci. Na druhé straně je důležité posilovat síly pro boj se stresem, které pomáhají stres odstraňovat nebo minimalizovat. Při zvládání stresové situace nejde jen o postupy, které použijeme, ale jde také o osobní charakteristiky jedince, kdy jedinec může být snadno zranitelný, nebo naopak flexibilní a houževnatý, což vyjadřuje termín resilience. Resilience znamená protiklad zranitelnosti a jedná se o míru elastičnosti, nezlomnosti jedince (Křivohlavý, 2010). Mezi prevence stresu patří dostatek spánku a odpočinku, dostatek pohybu, který by měl být přirozený a pravidelný, zdravé stravování, vyhledávání a větší prožívání eustresu, vykonávání dobrých skutků, ze kterých má jedinec radost a relaxační techniky (Plamínek, 2008).

2.9.4 Relaxační techniky Pro zvládnutí stresu je důležité se naučit relaxačním technikám. Mezi relaxační techniky patří procházka, která je osvěžující metodou, při které je důležité nemyslet na konflikty a problémy, ale myslet na krásy přírody. Další relaxační metody jsou dýchání, které se dá naučit ovládat vlastní vůlí a to prohlubováním bráničního dýchání a ovládáním frekvence dýchání. Uvolňování svalů je relaxační technika, při které se střídavě uvolňují a napínají svalové skupiny. Při této technice pomáhá také autosugesce myšlení, která se týká navození myšlení. Rychlá úleva nastává při relaxaci a uvolňování obličejových svalů. Proti stresu se můžeme připravit předem, jedná se o tzv. psychologické očkování proti stresu. Znamená to se naučit efektivnímu jednání v těžkých situacích, které můžou kdykoliv nastat. Jsou to metody, jako je např. nácvik ventilace emocí, nácvik postupů psychického očišťování se od negativních zážitků, výcvik relaxací, nácvik ovládání podrážděnosti a úzkosti (Křivohlavý, 2010).

2.10 Syndrom vyhoření: Syndrom vyhoření postihuje lidi v pomáhajících profesích. To jsou lidé, kteří pracují s lidmi a pomáhají jim, např. zdravotníci a učitelé.

25

Syndrom vyhoření může zvýšit riziko psychických problémů, ale neznamená to, že je psychickou nemocí, je spíše chronickým stavem, který se projevuje mírnou depresí, podrážděností, únavou a náchylností k častým výbuchům vzteku. Syndromem může být postihnut jedinec nebo celý tým (Parkes, Relfová, Couldricková, 2007). Na vzniku syndromu vyhoření se podílejí nejčastěji příčiny z pracovního prostředí, kterými jsou zvýšená pracovní zátěž a náročné pracovní podmínky, jako je dlouhá pracovní doba, rostoucí emocionální náročnost práce, kontinuální působení rušivých elementů, nedostatek samostatnosti a neustálý dohled a kontrola, bezohledný vztah kolegů a nespravedlnost nadřízených, nesoulad mezi hodnotovým systémem pracovníka a instituce a neslučitelnost zaměstnání a soukromého života pracovníka (Stock, 2010).

2.10.1 Fáze syndromu vyhoření: 1. fáze – iniciační: Tato fáze se týká původního zapálení pro věc a idealistickým nadšením, po kterém dojde ke zjištění a náhledu, že se ideály nedají plně realizovat (Raudenská, Alena Javůrková, 2011). 2. fáze – období první frustrace: Negativně začínají být vnímány problémy a okolnosti celé profese, dále jsou negativně vnímány osoby, nejčastěji pacienti, se kterými je člověk v kontaktu a osoby, na jejichž hodnocení je člověk závislý. Objevuje se zde psychické a fyzické vyčerpání (Raudenská, Alena Javůrková, 2011). 3. fáze – apatie: V této fázi se vyskytuje hostilita proti pacientům a nejen to, propuká hostilita proti všemu, co souvisí s profesí. Jsou zde počátky dehumanizace, která se stává ochranou před dalším vyčerpáním (Raudenská, Alena Javůrková, 2011). 4. fáze – úplné vyhoření: Fáze je provázena odosobněním a ztrátou lidskosti. Člověk se nachází v tzv. totálním vyčerpání negativizmu, nezájmu a lhostejnosti (Raudenská, Alena Javůrková, 2011).

26

2.10.2 Prevence syndromu vyhoření: V prevenci proti syndromu vyhoření spočívá duševní hygiena. Důležité je, aby člověk měl někoho, kdo ho má rád a komu může důvěřovat, aby měl přítele, před kterým může myslet na hlas, kterému můžeme říct, co ho trápí, co provedl a s čím si neví rady. Zdravotní sestra by neměla myslet jen na péči o pacienty, ale také by měla myslet na péči o sebe sama, na péči o svou duši a tělo (Křivohlavý, Pečenková, 2004).

2.10.3 Péče o duši Sestra by měla pečovat o svou duši. To znamená pečovat o pojetí různých věcí a událostí, které prožívá, což jsou emoce a city. Měla by myslet na cíle a smysl života. Ke své duši a k tomu co prožívá, v jakém světle vidí věci a život. Proto je důležité, aby sestry v paliativní péči věnovali více času relaxaci a radostem. Důležité je také mít pro co žít, vědět co je smyslem života, žít smysluplný život (Křivohlavý, Pečenková, 2004).

2.10.4 Péče o tělo Pohyb a cvičení může být projevem radosti. Cvičení se týká nejen těla, ale i psychiky a je s ním spojena také hra. Péče o tělo se netýká jen pohybu, ale také životního stylu. Na duševním zdraví se také podílí spánek a odpočinek (Křivohlavý, Pečenková, 2004). Hlavní způsobem jak se chránit před syndromem vyhoření je střídání pracovišť, např. střídání práce u lůžka s prací na ambulanci či na jednotce intenzivní péče. Další ochranou je vhodné využívání dovolené, odpočívání, relaxace, vhodné trávení volného času a utřídění osobního a rodinného života. Důležitým faktorem, který brání před syndromem vyhoření je kolektiv, který by měl být v harmonickém celku, ve kterém si všichni členové pomáhají a jsou k sobě vstřícní (Vorlíček, Abrahámová, Vorlíčková, 2006).

27

2.11 Podpora týmu Poskytování podpory pro členy týmu je důležité pro vypořádání se s obtížnými situacemi a snížení míry stresu. Péče o nevyléčitelně nemocné a jejich příbuzné přináší nervové vypětí. Častým předpokladem je, že péče v paliativní péči znamená velké stresové vypětí, ale nemusí to tak být, pracovníci v hospicích a v týmech paliativní péče mohou prožívat méně stresu, než personál z jiných částí medicíny.

Členové

paliativního týmu potřebují podporu při zvládání smutku, který prožívají téměř každý den (Parkes, Relfová, Couldricková, 2007).

2.11.1 Supervize Supervezize je prostor, ve kterém supervidovaní hovoří o práci se supervizorem při navození vztahu důvěry, transparentnosti. Pomocí reflexe a přemýšlení se učí například držet emoce pod kontrolou. V supervizi se připouští zranitelnost, supervidovaný si oddechne ve chvíli klidu, času a prostoru pro reflexi. Během supervize nemusí být supervidovaný perfektní a dosahovat úspěchů, může se zastavit z kolotoče povinností a být vyslyšen, může být sám sebou, cítit se bezpečně a překonávat pracovní překážky, aby mohlo dojít k jeho rozvoji, růstu a učení. Supervize může být také prostředkem k osobnímu a profesionálnímu růstu v povolání, je to forma učení, která vychází ze skutečností. Supervize má vzdělávací, podpůrnou a řídící funkci a může být nápomocna v předcházení syndromu vyhoření. Supervize má několik forem. Jednou z forem je supervize zaměřená na průběh a způsob práce s klientem (supervize kazuistická). V klinické supervizi je záměr pracovní. Supervize, která se zabývá vztahy mezi pracovníky a je supervizí týmovou. Manažerská supervize se zabývá řízením a vedením lidí, hodnocením a posuzování pracovního týmu. V interní supervizi bývá supervizorem vedoucí sestra, která řídí odpovědnost za kvalitu práce a za pracovníky, které řídí. Externím supervizorem je odborník, který není v žádném pracovním vztahu s organizací a přichází z venčí (Vaňková, 2011).

28

3.

PRAKTICKÁ ČÁST

3.1

Metodika výzkumné práce

Výzkumná práce a sběr informací byl uskutečněn kvantitativní formou pomocí dotazníků, které vyplňovaly sestry v paliativní péči, lůžkových hospicích a domácí hospicové péči. Dotazník (PŘÍLOHA 6) obsahoval 20 otázek a údaje pro statistické zpracování. Celkem bylo v dotazníku položeno 19 uzavřených otázek a 5 otázek bylo polootevřených. Otázky dávaly možnost respondentům na výběr z 2-6 variant, u kterých byla možnost uvést jinou odpověď nebo zaškrtnout více odpovědí. Začátek dotazníku obsahoval údaje ohledně věku, pohlaví a druhu pracoviště sester. Dotazník byl sestaven v návaznosti na stanovené cíle a hypotézy. K cíli 1 − Zjistit vzdělání sester v paliativní péči byly sestaveny otázky č. 1−2. K cíli 2 − Zjistit nejčastější motivaci při výběru povolání sester v paliativní péči byly sestaveny otázky 3−6. K cíli 3 − Zjistit spokojenost sester v paliativní péči byly sestaveny otázky 7−13. K cíli 4 − Zjistit, které nejčastější faktory vyvolávají a odstraňují stres u sester v paliativní péči, byly sestaveny otázky 14−17. K cíli 5 − Zjistit první setkání sester v paliativní péči se smrtí a nejčastější názor na smrt byly sestaveny otázky č. 18 a 19.

3.2

Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí

Bylo rozdáno celkem 120 dotazníků. Návratnost dotazníků byla v počtu 104. Za zkoumaný vzorek respondentů byly vybrány zdravotní sestry v hospicích, domácí hospicové péči a paliativní péči. Dotazníky byly rozdány celkem do 9 zařízení, kterými byly Hospic Anežky České v Červeném Kostelci, Jednotka paliativní péče v Jihlavě, Hospic sv. Alžběty v Brně, Hospic na Svatém kopečku v Olomouci, Oblastní charita Ústí nad Orlicí, Hospic Dobrého Pastýře v Čerčanech u Prahy, Hospic Citadela ve Valašském Meziříčí, Hospic v Chrudimi, a domácí hospicová péče v Telči − Sdílení o.s.

29

3.3

Průběh výzkumu

Dotazníky jsem rozesílala do zařízení poštou a osobně po dohodě s vedoucími zařízení. Výzkumná práce byla uskutečněna v zařízeních v období od prosince 2012 do března 2013. Vedoucím sestrám zařízení jsem posílala emaily s žádostí o provedení výzkumného šetření a osobně volala pro jistější domluvu. S dotazníky jsem také posílala žádosti (PŘÍLOHA 7) které jsou v příloze bakalářské práce a obálky s mojí adresou a nalepenou známkou pro odeslání vyplněných dotazníků zpět. Vyplnění dotazníků trvalo průměrně 3 týdny.

3.4

Zpracování získaných dat

Získaná data jsem zpracovala použitím počítačového programu Microsoft Office Excel 2010, ve kterém jsem vytvořila tabulky, celkem 22. Získaná data jednotlivých otázek jsem zpracovala v absolutních četnostech (přesný počet odpovědí respondentů) a v relativních četnostech (procenta). Relativní četnosti jsem vypočítala pomocí vzorce pro výpočet relativní četnosti.

30

3.5

Vlastní výsledky výzkumu

Pohlaví respondentů Tabulka 1 Pohlaví respondentů

absolutní

relativní

POHLAVÍ

četnost

četnost

Muži

4

3,8 %

Ženy

100

96,2 %

celkem respondentů

104

100,00 %

Z celkového počtu 104 respondentů (100 %) bylo 100 žen (96,2 %) a 4 muži (3,8 %).

31

Věkové rozmezí respondentů Tabulka 2 Věkové rozmezí sester

absolutní

relativní

VĚK

četnost

četnost

méně než 20 let

3

2,9 %

21−30et

24

23,0 %

31−40 let

50

48,1 %

41−50 let

13

12,5 %

51−60 let

9

8,7 %

61 a vice let

5

4,8 %

celkem respondentů

104

100,0 %

Věkové rozmezí sester jsem rozdělila do několika věkových kategorií. Z celkového počtu 104 sester (100,0 %) bylo nejvíce 50 sester (48,1 %) ve věkové kategorii 31‒40 let, 24 sester (23,0 %) bylo ve věkové kategorii 21−30 let, 13 sester (12,5 %) bylo ve věkové kategorii 41‒50 let, 9 sester (8,7 %) bylo ve věkové kategorii 51‒60 let, 5 sester (4,8 %) bylo ve věkové kategorii 61 a vice let a 3 sestry (2,9 %) byly ve věkové kategorii méně než 20 let.

32

Pracovní oddělení respondentů Tabulka 3 Pracovní oddělení

absolutní

relativní

PRACOVNÍ ODDĚLENÍ

četnost

četnost

Hospic

77

74,0 %

domácí hospicová péče

21

20,2 %

oddělení paliativní péče

6

5,8 %

celkem respondentů

104

100,0 %

Z celkového počtu 104 sester (100,0 %) pracovalo nejvíce 77 sester (74,0 %) v hospicích, 21 sester (20,2 %) pracovalo v domácí hospicové péči a na oddělení paliativní péče pracovalo 6 sester (5,8 %).

33

Otázka č. 1. Jaké je Vaše nejvýše dosažené vzdělání? Tabulka 4 Nejvýše dosažené vzdělání

absolutní

relativní

NEJVÝŠE DOSAŽENÉ VZDĚLÁNÍ?

četnost

četnost

střední zdravotnická škola

61

58,7 %

střední zdravotnická škola + specializace v paliativní péči

17

16,3 %

vyšší zdravotnická škola

13

12,5 %

vyšší zdravotnická škola + specializace v paliativní péči

5

4,8 %

vysoká škola

5

4,8 %

vysoká škola + specializace v paliativní péči

3

2,9 %

celkem respondentů

104

100,0 %

Dosažená vzdělání sester jsem rozdělila do několika kategorií. Z celkového počtu 104 sester (100,0 %) dosáhlo 61 sester (58,7 %) středního vzdělání s maturitou, čili střední zdravotnické školy. Střední zdravotnické školy se specializací v paliativní péči dosáhlo 17 sester (16,3 %) a vyšší zdravotnické školy dosáhlo 13 sester (12,5 %). Dosažení sester vyšší zdravotnické školy se specializací v paliativní péči a dosažení sester vysoké školy se shodovalo, 5 sester (4,8 %) dosáhlo vyšší zdravotnické školy se specializací v paliativní péči a 5 sester (4,8 %) dosáhlo vysoké školy. Nejméně sester, celkem 3 (2,9 %), dosáhlo vysoké školy a specializace v paliativní péči.

34

Otázka č. 2. Připravilo Vás studium dostatečně na péči o pacienty v paliativní péči? Tabulka 5 Příprava studiem

PŘÍPRAVA STUDIEM NA PÉČI O PACIENTY V

absolutní

relativní

PALIATIVNÍ PÉČI

četnost

četnost

studia

20

19,2 %

Ne, většinu znalostí jsem získal/a až během práce v paliativní péči

84

80,8 %

celkem respondentů

104

100,0 %

Ano, většinu znalostí o paliativní péči jsem získal/a během

Z celkového počtu 104 sester (100,0 %) získalo 84 sester (80,8 %) většinu znalostí až během práce v paliativní péči, tudíž je studium na tuto problematiku tolik nepřipravilo. 20 sester (19,2 %) získalo většinu znalostí o paliativní péči již během studia

35

Otázka č. 3. Pracoval/a jste v jiném oboru zdravotnictví, než jste začal/a pracovat v paliativní péči? Tabulka 6 Předchozí práce v jiném oboru

PŘEDCHOZÍ PRÁCE V JINÉM OBORU

absolutní

relativní

ZDRAVOTNICTVÍ

četnost

četnost

Ano

74

71,2 %

Ne

30

28,8 %

celkem respondentů

104

100,0 %

Z celkového počtu 104 sester (100,0 %) pracovalo 74 sester (71,2 %) nejprve v jiném oboru zdravotnictví, než je paliativní péče a 30 sester (28,8 %) nepracovalo v jiném předchozím oboru, než je paliativní péče.

36

Otázka č. 4. Vybral/a jste si Vaše současné pracoviště dobrovolně? Tabulka 7 Dobrovolný výběr práce v paliativní péči

absolutní

relativní

DOBROVOLNÝ VÝBĚR PRÁCE V PALIATIVNÍ PÉČI

četnost

četnost

Ano

98

94,2 %

Ne

6

5,8 %

celkem respondentů

104

100,0 %

Z celkového počtu 104 sester (100,0 %) si 98 sester (94,2 %) vybralo dobrovolně práci v paliativní péči a 6 sester (5,8 %) si nevybralo dobrovolně práci v oblasti paliativní péče.

37

Otázka č. 5. Pokud je Vaše odpověď na otázku č. 4 ANO, co Vás motivovalo k výběru? (Lze uvést více odpovědí) Tabulka 8 Dobrovolná motivace

absolutní

relativní

MOTIVACE PŘI DOBROVOLNÉM VÝBĚRU

četnost

četnost

práce je pro mne posláním

25

18,5 %

víra (náboženství)

8

5,9 %

osobní zkušenost se smrtí v životě

19

14,1 %

práce mne vnitřně naplňuje

40

29,6 %

pocit užitečnosti

39

28,9 %

Jiné

4

3,0 %

celkem odpovědí respondentů (více možností )

135

100,0 %

Na tuto otázku mohly sestry uvést více odpovědí nebo jinou odpověď. Z celkového počtu 98 sester, které si vybraly dobrovolně práci v paliativní péči, bylo zaznamenáno celkem 135 odpovědí. Nejvíce sestry motivovalo vnitřní naplnění z práce v paliativní péči, celkem 40 odpovědí (29,6 %) a pocit užitečnosti, celkem 39 odpovědí (28,9 %). 25 odpovědí (18,5 %) bylo u možnosti práce je pro mne posláním, 19 odpovědí (14,1 %) bylo u osobní zkušenosti se smrtí v životě. Na motivaci vírou (náboženství) bylo 8 odpovědí (5,9 %). Na možnost jiné odpovědi byly 4 odpovědi (3,0 %). Jako jinou motivaci sestry uvedly: „Touha pracovat v hospici”. „Chtěla jsem se naučit pečovat o pacienty v terminálním stádiu”. „Pracovní doba”. „Víra a poslání pečovat o umírající”.

38

Otázka č. 6. Pokud je Vaše odpověď na otázku č. 4 NE, co vás vedlo k výběru oddělení? Tabulka 9 Motivace při nedobrovolném výběru

CO VEDLO K PRÁCI NA ODDĚLENÍ PŘI

absolutní

relativní

NEDOBROVOLNÉM VÝBĚRU

četnost

četnost

nabídka volného místa

5

90,0 %

blízkost zařízení mému bydlišti

1

20,0 %

finanční důvody

0

0,0 %

celkem respondentů

6

100,0 %

Z celkového počtu 6 sester (100,0 %), které si nevybraly dobrovolně práci v oblasti paliativní péče, uvedlo 5 sester (90 %) jako nejčastější důvod nabídku volného místa a 1 sestra (20 %) uvedla jako důvod výběru blízkost zařízení k bydlišti.

39

Otázka č. 7. Kdyby jste měl/a možnost znovu si vybrat pracoviště? Tabulka 10 Možnost znovu si vybrat

absolutní

relativní

MOŽNOST ZNOVU SI VYBRAT PRACOVIŠTĚ

četnost

četnost

znovu bych si vybral/a pracoviště v paliativní péči

67

64,4 %

péče.

13

12,5 %

nedokážu posoudit

24

23,1 %

celkem respondentů

104

100,0 %

vybral/a bych si pracoviště z jiného oboru než je paliativní

Z celkového počtu 104 sester (100,0 %) bylo 67 sester (64,4 %), které by si znovu vybraly pracoviště v oblasti paliativní péče, 24 sester (23,1 %) tuto skutečnost nedokáže posoudit a 13 sester (12,5 %) by si vybralo pracoviště z jiného oboru než je paliativní péče.

40

Otázka č. 8. Jak moc jste spokojen/a na Vašem pracovišti (prostředí, vybavení, …) Tabulka 11 Spokojenost na pracovišti

absolutní

relativní

SPOKOJENOST NA PRACOVIŠTI

četnost

četnost

velmi spokojen/a

38

36,5 %

celkem pokojen/a

66

63,5 %

Celkem nespokojen/a

0

0,0 %

úplně nespokojen/a

0

0,0 %

celkem respondentů

104

100,0 %

Spokojenost na pracovišti jsem rozdělila do několika kategorií. Z celkového počtu 104 sester (100,0 %) bylo 66 sester (63,5 %) celkem spokojených na pracovišti a 38 sester (36,5 %) bylo velmi spokojených na pracovišti. Žádná sestra nebyla celkem nespokojena (0,0 %) a úplně nespokojena (0,0 %).

41

Otázka č. 9. Je podle Vás počet personálu na vašem oddělení dostačující? Tabulka 12 Dostatečnost personálu

DOSTATEČNOST POČTU PERSONÁLU NA

absolutní

relativní

PRACOVIŠTI

četnost

četnost

Ano

76

73,0 %

Ne

24

27,0 %

celkem respondentů

104

100,0 %

Z celkového počtu 104 sester (100,0 %) byl počet personálu dostačující pro 76 sester (73,0 %) a pro 24 sester (27,0 %) byl počet personálu nedostačující.

42

Otázka č. 10. Jak moc jste spokojen/a ve Vašem pracovním kolektivu? Tabulka 13 Spokojenost s pracovním kolektivem

absolutní

relativní

SPOKOJENOST S PRACOVNÍM KOLEKTIVEM

četnost

četnost

velmi spokojen/a

25

24,0 %

celkem spokojen/a

71

68,3 %

celkem nespokojen/a

8

7,7 %


0

0,0 %

celkem respondentů

104

100,0 %

Spokojenost s pracovním kolektivem jsem rozdělila do několika kategorií. Z celkového počtu 104 sester (100,0 %) bylo 71 sester (68,3 %) celkem spokojeno s pracovním kolektivem a 25 sester (24,0 %) bylo velmi spokojeno s pracovním kolektivem. 8 sester (7,7 %) bylo celkem nespokojeno s pracovním kolektivem, a žádná sestra nebyla úplně nespokojena (0,0 %).

43

Otázka č. 11. Jak jste spokojen/a s poradami vašeho pracovního týmu? Tabulka 14 Spokojenost s poradami

SPOKOJENOST S PORADAMI

absolutní četnost

relativní četnost

velmi spokojen/a

11

10,6 %

celkem spokojen/a

89

85,6 %

celkem nespokojen/a

4

3,8 %


0

0,0 %

celkem respondentů

104

100,0 %

Spokojenost sester s poradami pracovního týmu jsem rozdělila do několika kategorií. Z celkového počtu 104 sester (100,0 %) bylo 89 sester (85,6 %) celkem spokojeno s poradami a 11 sester (10,6 %) bylo velmi spokojeno s poradami pracovního týmu. 4 sestry (3,8 %) byly celkem nespokojené s poradami pracovního týmu. Žádná ze sester (0,0 %) nebyla úplně nespokojena s poradami pracovního týmu.

44

Otázka č. 12. Provozujete ve Vašem týmu supervizi? Tabulka 15 Supervize

absolutní

relativní

PROVOZOVÁNÍ SUPERVIZE

četnost

četnost

Ano

53

51,0 %

Ne

51

49,0 %

celkem respondentů

104

100,0 %

Z celkového počtu 104 sester (100,0 %) provozovalo 53 sester (51,0 %) supervizi v jejich týmu a 51 sester (49,0 %) neprovozovalo supervizi v jejich týmu.

45

Otázka č. 13. Máte dostatek času na pacienta, na naplnění jeho potřeb? Tabulka 16 Dostatek času na pacienta

DOSTATEK ČASU NA PACIENTA, NA NAPLNĚNÍ

absolutní

relativní

JEHO POTŘEB

četnost

četnost

ano, každému pacientovi mohu dát času, kolik si přeje

66

63,5 %

nemám žádný čas na pacienty z důvodu pracovního vytížení

8

7,7 %

mám jen z části na pacienty čas

30

28,8 %

celkem respondentů

104

100,0 %

Z celkového počtu 104 sester (100,0%) bylo 66 sester (63,5 %), které mohly dát každému pacientovi času, kolik si přeje, 30 sester (28,8 %) mělo jen z části na pacienty čas a 8 sester (7,7 %) nemělo žádný čas na pacienty z důvodu pracovního vytížení.

46

Otázka č. 14. Zažíváte někdy stres ve vaší práci? Tabulka 17 Prožívání stresu

absolutní

relativní

PROŽÍVÁNÍ STRESU

četnost

četnost

Ano

95

91,3 %

Ne

9

8,7 %

celkem respondentů

104

100,0 %

Z celkového počtu 104 sester (100,0 %) zažívalo 95 sester (91,3 %) pracovní stres a 9 sester (8,7 %) stres neprožívalo.

47

Otázka č. 15. Jak často stres prožíváte? Tabulka 18 Častost prožívání stresu

absolutní

relativní

JAK ČASTO JE STRES PROŽÍVÁN

četnost

četnost

každou směnu

7

7,4 %

minimálně jednou za měsíc

58

61,0 %

jen občas, výjimečně

25

26,3 %

Jiné

5

5,3 %

celkem respondentů odpovědí (více variant)

95

100,0 %

Na tuto otázku mohly sestry uvést jinou odpověď. Z celkového počtu 95 sester (100,0 %), které stres prožívaly, bylo 58 sester (61,0 %), které prožívaly stres minimálně jednou za měsíc, 25 sester (26,3 %) prožívalo stres jen občas, výjimečně, 7 sester (7,4 %) prožívalo stres každou směnu a 5 sester (5,3 %) uvedlo jinou možnost častosti prožívání stresu. Jako jiné možnosti sestry uvedly: „Jak který den, střídavě”. „Při zajišťování léčby a tlumení bolesti, při přijímání nového pacienta”. „Dle stavu oddělení”. „Záleží na okolnosti a aktuálním dění”. „Když u nás umírá někdo známý”.

48

Otázka č. 16. Jaký faktor u Vás nejčastěji stres vyvolává? Tabulka 19 Vyvolávající faktor stresu

absolutní

relativní

CO STRESS NEJČASTĚJI VYVOLÁVÁ

četnost

četnost

časté setkání se smrtí

12

12,6 %

špatný pracovní kolektiv

8

8,4 %

práce v paliativní péči je celkově psychicky náročná

64

67,4 %

Jiné

11

11,6 %

celkem respondentů

95

100,0 %

V této otázce měly sestry možnost jiné odpovědi. Z celkového počtu 95 sester (100,0 %), které stres prožívaly, bylo 64 sester (67,4 %) u kterých byla vyvolávajícím faktorem psychická náročnost práce v paliativní péči. 12 sester (12,6 %) mělo jako nejčastější vyvolávající faktor stresu časté setkání se smrtí a 8 sester (8,4 %) uvedlo špatný pracovní kolektiv. 11 sester (11,6 %) uvedlo jinou možnost, která stres vyvolávala. Jako jiné možnosti sestry uvedly: „Nedorozumění s personálem a pacientem”. „Umírání mě blízkých lidí”. „Nový nástup do kolektivu”. „Klienti a jejich příbuzní”. „Osobní důvody”. „Vztahy s rodinami klientů”. „Časová tíseň”. „Kompetence – nedodržené v rámci organizace”. „Krizové situace klientů či týmu”. „Zmatkující rodina, která chce péči o umírajícího zvládnout, ale neví, že to je nad jejich síly”. „Mezilidské vztahy”.

49

Otázka č. 17. Jak stres snižujete nebo odstraňujete? (lze zaškrtnout více odpovědí) Tabulka 20 Odstraňující faktor stresu

absolutní

relativní

ODSTRANĚNÍ A SNÍŽENÍ STRESU

četnost

četnost

odezní sám

14

11,4 %

pomáhá mi rodina

30

24,4 %

koníčky a volnočasové aktivity

32

26,0 %

Relaxace

43

35,0 %

Jiné

4

3,2 %

celkem respondentů

123

100,0 %

Na tuto otázku sestry mohly uvést více odpovědí nebo jinou odpověď. Z celkového počtu 95 sester (100,0 %), které stres prožívaly, bylo zaznamenáno celkem 123 odpovědí. Největšími četnostmi, kterými sestry snižují svůj stres, jsou relaxace, koníčky a rodina, z čehož bylo 43 odpovědí (35,0 %) k relaxaci, 32 odpovědí (26,0 %) ke koníčkům a 30 odpovědí (24,4 %) k rodině, která pomáhá při snížení stresu. U možnosti „stres odezní sám” bylo 14 odpovědí (11,4 %). Na možnost jiné odpovědi byly

zaznamenány 4 odpovědi (3,2 %). Jako jiné možnosti sestry uvedly: „Modlitba, svěřím to někomu vyššímu (nahoře)”. „Akce s přáteli a zmizení ze zdravotnického prostředí”. „Víra a duchovní život”. „Víra”.

50

Otázka č. 18. Kdy jste se poprvé setkal/a se smrtí? Tabulka 21 První setkání se smrtí

absolutní

relativní

PRVNÍ SETKÁNÍ SE SMRTÍ

četnost

četnost

na praxi při studiu

47

45,2 %

v rodině

40

38,5 %

až po škole, při práci

17

16,3 %

celkem respondentů

104

100,0 %

Z celkového počtu 104 sester (100,0 %) se 47 sester (45,2 %) poprvé setkalo se smrtí na praxi při studiu, 40 sester (38,5 %) se setkalo poprvé se smrtí v rodině a 17 sester (16,3 %) se poprvé setkalo se smrtí až po škole, při práci.

51

Otázka č. 19. Co pro Vás znamená smrt? (vyberte Vám nejbližší odpověď) Tabulka 22 Význam smrti

absolutní

relativní

CO ZNAMENÁ SMRT PRO SESTRY

četnost

četnost

Vysvobození

9

8,7 %

je to přirozená součást života

57

54,8 %

bojím se jí

6

5,8 %

je to konec života, ale začátek něčeho nového

19

18,0 %

smrt beru jako fyziologické zastavení životních funkcí organismu

8

7,7 %

jiný názor

5

4,8 %

celkem respondentů

104

100,0 %

V této otázce mohly sestry vyjádřit svůj názor. Z celkového počtu 104 sester (100,0 %) znamená smrt pro 57 sester (54,8 %) přirozenou součást života, pro 19 sester (18,0%) znamená smrt konec života, ale začátek něčeho nového, pro 9 sester (8,7%) znamená smrt vysvobození, pro 8 sester (7,7%) znamená smrt fyziologické zastavení životních funkcí, 6 sester (5,8%) se smrti bálo a 5 sester (4,8%) vyjádřilo jiný názor. Jiné názory sester byly: „Smrt je vysvobození, ale v určité situaci tragický konec života (např. autonehody)”. „Život pozemský přirozeně přichází v život věčný”. „Mnohdy smrt znamená hlavně vysvobození od bolesti a od utrpení”. „Smrt je bolestná událost, která zasáhne nejen umírajícího, ale všechny co, ho mají rádi”. „Smrt je konečná etapa života, bez které život nelze dokončit”.

52

4

DISKUZE

Marková (2010) uvádí podstatu prvního profesionálního setkání sester se smrtí. Také uvádí, že se polovina sester se smrtí nesetkala dříve, než při studiu na střední škole. První setkání sestry se smrtí pacienta je velmi podstatnou náhodou v profesionálním vývoji. Z výzkumné práce jsem došla k závěru, že 47 sester (45,2 %) se poprvé setkalo se smrtí na praxi při studiu a 40 sester (38,5 %) se setkalo poprvé se smrtí v rodině. OĆonnor a Aranda (2005) uvádějí, že pro sestry v paliativní péči může být péče o pacienty v poslední fázi života stresujícím faktorem, ale také může sestrám přinášet pocity uspokojení a naplnění. Péče o pacienty v paliativní péči, kteří se snaží smířit se smrtí a trpí těžkými symptomy, přináší pro sestry velké psychické nároky. Na jedné straně může být pro sestry obohacující, doprovázet pacienty a jejich blízké v nejsložitějším období jejich života. Sestry jsou ale často vystavované utrpení a zátěži a to může mít na druhé straně negativní vliv na jejich psychiku. Velký podíl na psychickou zátěž pramení z osobních faktorů, kterými jsou pracovní prostředí, konflikty v pracovním kolektivu, konflikt rolí a otázky vedení a řízení. Nejčastější zátěž pro sestry pracující v hospicích a paliativní péči je umírání a smrt. Aby sestry předešly psychické zátěži, musejí pečovat také samy o sebe. Z výzkumné práce jsem došla k závěru, že 95 sester (91,3%) prožívá stres. 64 sester (67,4 %) uvedlo jako vyvolávající faktor psychickou náročnost práce v paliativní péči, 12 sester (12,6 %) mělo jako nejčastější vyvolávající faktor stresu časté setkání se smrtí a 8 sester (8,4 %) uvedlo špatný pracovní kolektiv. Jako jiné možnosti sestry uvedly: „Nedorozumění s personálem a pacientem”. „Umírání mě blízkých lidí”. „Nový nástup do kolektivu”. „Klienti a jejich příbuzní”. „Osobní důvody”. „Vztahy s rodinami klientů”. „Časová tíseň”. „Kompetence – nedodržené v rámci organizace”. „Krizové situace klientů či týmu”. „Zmatkující rodina, která chce péči o umírajícího zvládnout, ale neví, že to je nad jejich síly”. „Mezilidské vztahy”. Proti stresu sestrám nejvíce pomáhá relaxace, koníčky a rodina. Jako jiné možnosti sestry uvedly: „Modlitba, svěřím to někomu vyššímu (nahoře)”. „Akce s přáteli a zmizení ze zdravotnického prostředí”. „Víra a

53

duchovní život”. „Víra”. Z těchto jiných názorů vyplívá, že dotazník vyplňovaly také věřící sestry, kterým pomáhá víra. Payneová, Seymourová a Ingletonová (2007) uvádějí, že pro mnohé sestry je problém se dále vzdělávat. Často jim v tom brání rodinné povinnosti, práce na směny a vzdálenost od vzdělávací instituce. Také uvádějí, že k tomu, aby se sestry mohly účastnit vzdělávacích a výcvikových kurzů, musejí mít podporu ze strany vedení, kolegů a organizace, která musí mít zajištěné finanční prostředky pro vzdělání. Paliativní péče by měla mít tři stupně vzdělání. Základní stupeň tvoří zdravotníci, pro které paliativní péče představuje malou část jejich praxe. Středně pokročilý stupeň je odborný a měli by ho mít zdravotníci, kteří pracují v zařízeních specializované paliativní péče. Tento stupeň by měli mít, aniž by se stali specialisty v zařízeních paliativní péče. Třetí stupeň je určen pro specialisty v oblasti specializované paliativní péče, kterými jsou vedoucí a jsou zapojeni do výzkumu a výuky paliativní péče (Sláma, Špinka, 2004). Z výzkumného šetření jsem došla k závěru, že 61 (58,7 %) sester dosáhlo střední zdravotnické školy jako nejvyššího vzdělání, což je více jak polovina. Z celkového počtu 104 sester uvedlo 25 sester specializaci v paliativní péči.

4.1

Návrh řešení a doporučení pro praxi

Sestry v paliativní péči by se měly stále vzdělávat, protože hospicová péče přináší stále něco nového. Sestry by měly sledovat a číst odbornou literaturu, časopisy, účastnit se různých kurzů a školení. Mým názorem také je, že sestry v paliativní péči získávají nejvíce zkušeností péčí o těžce nemocné a umírající a jejich blízké. Většina sester v paliativní péči zažívá stres, který vyvolává psychická náročnost práce v paliativní péči. Tomu se bohužel nijak neubrání. Důležité je, aby pečovaly také o sebe, měly by umět si odpočinout, odreagovat se a mít určitý smysl pro humor. Také by měly žít plnohodnotný a smysluplný život, který je základem pro jejich fungování. Mým doporučením pro praxi je vytvoření brožur a letáků pro sestry, kde by byly popsány informace o stresu, o relaxaci a především uvedeny různé relaxační techniky.

54

Možné by bylo také vyrobení CD nebo DVD disku, na kterém by byly pospány jednotlivé relaxační techniky, podle kterých by sestry měly cvičit a relaxovat. Základem je také dobrý kolektiv. Měl by především tvořit sestry, které jsou vyrovnané se smrtelností člověka a kdykoliv se nad tímto problémem mohou zamyslet. Z dotazníkového šetření bylo zjištěno, že polovina sester provozuje ve svých týmech supervizi. Navrhovala bych, aby se do supervize zapojilo více týmů, supervize není jen o kolektivu, ale při supervizi se dají také probírat problémy při péči s pacienty, stres sester a další problémy.

5

ZÁVĚR

Bakalářská práce má 5 cílů a zabývá se problematikou sester v paliativní péči. Cíli bylo zjistit vzdělání sester v paliativní péči, motivaci, která je vedla k výběru práce v oblasti paliativní péče, spokojenost sester na pracovištích paliativní péče, vyvolávající a snižující faktory stresu, první setkání sester se smrtí a jejich názor na smrt. Cíl 1 – Zjistit vzdělání sester v paliativní péči. Z výzkumného šetření jsem zjistila, že nejčastější vzdělání sester v paliativní péči je střední vzdělání s maturitou, čili střední zdravotnická škola, tuto možnost uvedlo z celkového počtu 104 sester 61 sester (58,7 %). Vyšší zdravotnické školy dosáhlo 13 sester (12,5 %) a 5 sester (4,8 %) dosáhlo vysoké školy. Z výzkumného šetření jsem také zjistila, že specializace v paliativní péči dosáhlo celkem 25 sester, z toho střední zdravotnické školy se specializací v paliativní péči dosáhlo 17 sester (16,3 %), 5 sester (4,8 %) dosáhlo vyšší zdravotnické školy se specializací v paliativní péči a 3 sestry (2,9 %) dosáhly vysoké školy se specializací v paliativní péči. Při vyhodnocování výsledků jsem také zjistila, že sestry, které vystudovaly vysokou školu, byly ve věkovém rozmezí 20-30 let. Sestry, které mají specializaci v paliativní péči, byly nejčastěji ve věku 30-40 let.

55

84 sester (80,8 %) získalo většinu znalostí o paliativní péči až během práce, tudíž je studium na tuto problematiku tolik nepřipravilo a byly to sestry, které dosáhly nejčastěji střední zdravotnické školy. 20 sester (19,2 %) získalo většinu znalostí o paliativní péči již během studia a tudíž je studium na péči o paliativní celkem připravilo. Toto tvrzení uvedly sestry, které mají vystudovanou vysokou školu a částečně sestry, které mají vystudovanou vyšší zdravotnickou školu. Hypotéza 1 – Předpokládám, že více jak polovina sester bude mít nejvyšší dosažené vzdělání střední zdravotnickou školu a sestry s vyšším vzděláním získaly znalosti o paliativní péči více při studiu. 61 sester (58,7 %) dosáhlo střední zdravotnické školy jako nejvyššího vzdělání, což je více jak polovina. Sestry, které získaly znalosti o paliativní péči při studiu, mají vystudované vyšší vzdělání, než je střední zdravotnická škola. Hypotéza 1 se potvrdila. Hypotéza 2 – Domnívám se, že specializaci v paliativní péči bude mít méně než polovina sester. Specializace v paliativní péči dosáhlo 25 sester (24,0%), což je jedna čtvrtina sester. Hypotéza 2 se vyplnila. Cíl 2 − Zjistit nejčastější motivaci při výběru povolání sester v paliativní péči. Z výzkumného šetření jsem zjistila, že 74 sester (71,2 %) pracovalo nejprve v jiném oboru zdravotnictví, než je paliativní péče a 30 sester (28,8 %) nepracovalo v jiném předchozím oboru, než je paliativní péče. 98 sester (94,2 %) si vybralo dobrovolně práci v paliativní péči a pouze 6 sester (5,8 %) si nevybralo dobrovolně práci v oblasti paliativní péče.

56

Sestry, které si vybraly dobrovolně péči o pacienty v paliativní oblasti, celkem 98 sester (100,0 %) na otázku týkající se motivace uvedly více odpovědí. Jako nejčastější motivací byly pocity vnitřního naplnění, celkem na tuto možnost bylo 40 odpovědí (29,6 %), pocit užitečnosti, celkem 39 odpovědí (28,9 %) a 25 odpovědí (18,5 %) bylo na možnost „práce je pro mne posláním”. 19 odpovědí (14,1 %) bylo zaznamenáno u motivace osobní zkušeností se smrtí v životě. Na motivaci vírou (náboženstvím) bylo pouze 8 odpovědí (5,9 %). Na možnost jiné odpovědi byly 4 odpovědi (3,0 %). Celkem bylo 135 zaškrtnutých odpovědí. Některé sestry uváděly pouze jednu odpověď, bylo jich nejvíce a některé sestry naopak uváděly až 3 odpovědi. Jako jinou motivaci sestry uvedly: „Touha pracovat v hospici”. „Chtěla jsem se naučit pečovat o pacienty v terminálním stádiu”. „Pracovní doba”. „Víra a poslání pečovat o umírající”. Sester, které si nevybraly dobrovolně péči o pacienty v oblasti paliativní péče, bylo pouze 6. Z toho 5 sester uvedlo jako důvod výběru nabídku volného místa a 1 sestra uvedla blízkost zařízení k bydlišti. Hypotéza 3 − Předpokládám, že většina sester nejprve pracovala v jiném oboru zdravotnictví, než je paliativní péče a práci v paliativní péči si vybrala dobrovolně. 74 sester (71,2 %) pracovalo nejprve v jiném oboru zdravotnictví, než je paliativní péče a práci v paliativní péči si vybralo dobrovolně celkem 98 sester (94,2 %). Hypotéza 3 se potvrdila. Hypotéza 4 − Domnívám se, že nejčastější motivací sester budou pocity naplnění a poslání. Nejčastější motivací sester byly pocity vnitřního naplnění a také pocit užitečnosti. Hypotéza 4 se potvrdila částečně. Cíl 3 − Zjistit spokojenost sester v paliativní péči. Z výzkumného šetření na spokojenost sester v paliativní péči uvedlo 67 sester (64,4 %), možnost „znovu bych si vybrala práci v oblasti paliativní péče”. 24 sester (23,1 %) tuto

57

skutečnost nedokázalo posoudit a 13 sester (12,5 %) by si vybralo pracoviště z jiného oboru než je paliativní péče. S vybavením a prostředím pracoviště bylo celkem spokojeno 66 sester (63,5 %) a 38 sester (36,5 %) uvedlo, že je velmi spokojených na pracovišti. Žádná sestra neuvedla celkovou a úplnou nespokojenost (0,00 %). S počtem personálu bylo celkem spokojených 76 sester (73,0 %) a pro 24 sester (27,0 %) byl počet personálu nedostačující. S pracovním kolektivem bylo 71 sester (68,3 %) celkem spokojeno a 25 sester (24,0 %) bylo velmi spokojeno s pracovním kolektivem. 8 sester (7,7 %) bylo celkem nespokojeno s pracovním kolektivem, a žádná sestra nebyla úplně nespokojena (0,0 %). S poradami pracovního týmu bylo 89 sester (85,6 %) celkem spokojeno a 11 sester (10,6 %) bylo velmi spokojeno. 4 sestry (3,8 %) byly celkem nespokojené s poradami pracovního týmu. Žádná sestra (0,0 %) nebyla úplně nespokojena s poradami pracovního týmu. Supervizi provozuje 53 sester (51,0 %) a 51 sester (49,0 %) neprovozuje supervizi v jejich pracovním týmu. Sester, které mají dostatek času na pacienty a mohou dát každému pacientovi času, kolik si přeje, bylo 66 (63,5 %), 30 sester (28,8 %) měly jen z části na pacienty čas a 8 sester (7,7 %) nemělo žádný čas na pacienty z důvodu pracovního vytížení. Hypotéza 5 – Předpokládám, že většina sester bude celkem spokojena s poradami, počtem personálu, s pracovním kolektivem, s prostředím a vybavením na pracovišti a práci by si vybrala znovu. Většina sester je spokojených s vybavením a prostředím pracoviště. S počtem personálu byly sestry celkem spokojené, ale také nespokojené, spokojených bylo 76 sester (73,0 %) a 24 sester (27,0 %) celkem nespokojených. S pracovním kolektivem byly většinou

58

sestry spokojené, z čehož 8 sester (7,7 %) bylo celkem nespokojených. S poradami pracovního týmu byly sestry také celkem spokojené. Z výzkumu vyplývá, že mezi většinou spokojených sester byly také setry, které nebyly spokojené především s pracovním kolektivem a počtem personálu v zařízeních. Hypotéza 5 se potvrdila částečně. Hypotéza 6 – Domnívám se, že 50 % sester bude ve svém týmu provozovat supervizi. Supervizi provozuje 53 sester (51,0 %) a 51 sester (49,0 %) neprovozuje supervizi v jejich pracovním týmu, z čehož vyplívá, že supervizi provozuje polovina. Hypotéza 6 se potvrdila. Hypotéza 7 – Předpokládám, že více jak polovina sester má na pacienty dostatek času a není pracovně vytížená. Sester, které mají dostatek času na pacienty a mohou dát každému pacientovi času, kolik si přeje, bylo 66 (63,5 %), což je více než polovina. Hypotéza 7 se potvrdila. Cíl 4 – Zjistit, které nejčastější faktory vyvolávají a odstraňují stres u sester v paliativní péči. Z celkového počtu 104 sester (100,0%) prožívalo 95 sester (91,3%) stres a 9 sester (8,7%) uvedlo, že stres neprožívaly. Z celkového počtu 95 sester, které prožívaly stres (100,0 %), bylo 58 sester (61,0 %), které prožívaly stres minimálně jednou za měsíc, 25 sester (26,3 %) prožívalo stres jen občas, výjimečně, 7 sester (7,4 %) prožívalo stres každou směnu a 5 sester (5,3 %) uvedlo jinou odpověď. Jako jiné možnosti sestry uvedly: „Jak který den, střídavě”. „Při zajišťování léčby a tlumení bolesti, při přijímání nového pacienta”. „Dle stavu oddělení”. „Záleží na okolnosti a aktuálním dění”. „Když u nás umírá někdo známý”. 64 sester (67,4 %) uvedlo jako vyvolávající faktor psychickou náročnost práce v paliativní péči. 12 sester (12,6 %) mělo jako nejčastější vyvolávající faktor stresu

59

časté setkání se smrtí a 8 sester (8,4 %) uvedlo špatný pracovní kolektiv. 11 sester (11,6 %) uvedlo jinou možnost, která stres vyvolávala. Jako jiné možnosti sestry uvedly: „Nedorozumění s personálem a pacientem”. „Umírání mě blízkých lidí”. „Nový nástup do kolektivu”. „Klienti a jejich příbuzní”. „Osobní důvody”. „Vztahy s rodinami klientů”. „Časová tíseň”. „Kompetence – nedodržené v rámci organizace”. „Krizové situace klientů či týmu”. „Zmatkující rodina, která chce péči o umírajícího zvládnout, ale neví, že to je nad jejich síly”. „Mezilidské vztahy”. No otázku, jak sestry snižují stres nebo se ho zbavují, sestry mohly uvést více opovědí. Celkem bylo uvedeno 123 odpovědí z celkového počtu 95 sester (100,0 %), které stres prožívaly. Nejvíce odpovědí bylo u snižování stresu relaxací, celkem 43 odpovědí (35,0 %). Celkem 32 odpovědí (26,0 %) bylo zaznamenáno u snižování stresu pomocí koníčků a volnočasových aktivit. U možnosti rodiny, která pomáhá při snižování stresu, bylo celkem 30 odpovědí (24,4 %). U možnosti stres odezní sám, bylo celkem 14 odpovědí (11,4 %). Na možnost jiné odpovědi byly 4 odpovědi (3,2 %). Z tohoto výzkumu vyplívá, že nejvíce sestrám proti stresu pomáhá relaxace, koníčky a rodina. U malého procenta sester stres odezní sám. Jako jiné možnosti sestry uvedly: „Modlitba, svěřím to někomu vyššímu (nahoře)”. „Akce s přáteli a zmizení ze zdravotnického prostředí”. „Víra a duchovní život”. „Víra”. Z těchto jiných názorů vyplívá, že dotazník vyplňovaly také věřící sestry, kterým pomáhá víra. Hypotéza 8 – Předpokládám, že nejčastějším vyvolávajícím faktorem je psychická náročnost péče o umírající a nejčastějšími snižujícími faktory stresu jsou relaxace, rodina a koníčky. Nejčastějším vyvolávajícím faktorem stresu je pro sestry psychická náročnost práce v paliativní péči. Nejvíce sestrám proti stresu pomáhá relaxace, koníčky a rodina. Hypotéza 8 se potvrdila. Cíl 5 – Zjistit první setkání sester v paliativní péči se smrtí a nejčastější názor na smrt.

60

Z celkového počtu 104 sester (100,0 %) se 47 sester (45,2 %) poprvé setkalo se smrtí na praxi při studiu, 40 sester (38,5 %) se setkalo poprvé se smrtí v rodině a 17 sester (16,3 %) se poprvé setkalo se smrtí až po škole, při práci. Z výzkumného šetření jsem zjistila, že pro většinu, 57 sester (54,8 %) znamenala smrt přirozenou součást života. 19 sester (18,0 %) vyjádřilo smrt jako konec života, ale začátek něčeho nového. Pro 9 sester (8,7 %) znamenala smrt vysvobození, pro 8 sester

(7,7 %) znamenala smrt fyziologické zastavení životních funkcí, 6 sester (5,8 %) se smrti bálo a 5 sester (4,8 %) vyjádřilo jiný názor. Jiné názory sester byly: „Smrt je vysvobození, ale v určité situaci tragický konec života (např. autonehody)”. „Život pozemský přirozeně přichází v život věčný”. „Mnohdy smrt znamená hlavně vysvobození od bolesti a od utrpení”. „Smrt je bolestná událost, která zasáhne nejen umírajícího, ale všechny co, ho mají rádi”. „Smrt je konečná etapa života, bez které život nelze dokončit”. Hypotéza 9 – Domnívám se, nejčastějším názorem na smrt bude u sester v paliativní péči „smrt, jako přirozená součást života”. Pro většinu 57 sester (54,8 %) znamenala smrt přirozenou součást života. Hypotéza 9 se potvrdila. Hypotéza 10 – Předpokládám, že téměř polovina sester v paliativní péči se setkala poprvé se smrtí při studiu. Sester, které se poprvé setkaly se smrtí na praxi, při studiu bylo celkem 47 (45,2 %). Hypotéza 10 se potvrdila. O paliativní péči jsem získala více informací až na vysoké škole. Na středních školách tato problematika nezasahuje tolik do hloubky, jako na vyšších a vysokých školách. Určitě je to také proto, že studium připravuje sestry na to, jak efektivně pacienty léčit a ošetřovat. Kdo se chce podívat více do hloubky paliativní péče a péče o umírající, musí k tomu mít nějaký důvod. Mým důvodem byla bakalářská práce. Při zpracovávání jsem získala nové pohledy na umírání a smrt, na to, že člověk, který umírá, může prožít

61

plnohodnotný a naplněný konec života. Záleží pouze na něm, jak se k tomu postaví. Smrt člověka je přirozená součást života, ale i přes to velice zasáhne jeho samotného, a jeho rodinu a blízké přátele. Existuje mnoho doporučení, brožur a internetových odkazů pro umírající a jejich rodiny. Mohou také vyhledat pomoc v poradenstvích, která jsou součástí zařízení, poskytujících paliativní péči. S umírající pacientkou jsem se poprvé setkala při praxi na vysoké škole. Vedoucí praxe mi poskytovala rady, jak nejlépe o takové pacienty pečovat. Stav pacientky se zhoršoval den ode dne, až byla pacientka v terminálním stavu, téměř v bezvědomí. Pouze jsem jí ovlažovala suché rty a při chvílích ticha jsem setrvala u jejího lůžka a držela ji za ruku. Na tuto chvíli nikdy nezapomenu, myslím, že jsem pro ni udělala nejvíce, co jsem mohla. Zpracování tématu sestra v paliativní péči bylo pro mne velkým přínosem, více jsem se seznámila s touto problematikou a dozvěděla se spoustu zajímavých informací z odborných knížek, článků a časopisů. Na umírání jsme získala nový pohled.

62

6

SEZNAMY

6.1

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

1.

ČEVELA, Rostislav, Libuše ČELEDOVÁ a Hynek DOLANSKÝ. Výchova ke zdraví pro střední zdravotnické školy. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 108 s. Sestra. ISBN 978-802-4728-605.

2.

HAŠKOVCOVÁ, Helena. Thanatologie: nauka o umírání a smrti. 1. vyd. Praha: Galén, c2000, 191 p. ISBN 80-726-2034-7.

3.

HATOKOVÁ, Mária. Sprevádzanie chorých a zomierajúcich: dobrovoľníctvo v nemocniciach a paliatívnych zariadeniach. Bratislava: Don Bosco, 2009, 215 s. ISBN 978-80-8074-095-5.

4.

KALVACH, Zdeněk. Manuál paliativní péče o umírající pacienty: pomoc při rozhodování v paliativní nejistotě. 1. vyd. Praha: Cesta domů, 2010, 134 s. ISBN 978-80-904516-4-3.

5.

KALVACH, Zdeněk. Křehký pacient a primární péče. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 399 s. ISBN 978-802-4740-263.

6.

KELNAROVÁ, Jarmila a Eva MATĚJKOVÁ. Psychologie a komunikace: pro zdravotnické asistenty 4. ročník. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 135 s. ISBN 978-80247-2831-5.

7.

KELNAROVÁ, Jarmila a Eva MATĚJKOVÁ. Psychologie a komunikace: pro zdravotnické asistenty 4. ročník. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 135 s. Sestra. ISBN 978-802-4728-315.

8.

KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Sestra a stres: příručka pro duševní pohodu. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2010, 119 s. ISBN 978-802-4731-490.

9.

KŘIVOHLAVÝ, Jaro a Jaroslava PEČENKOVÁ. Duševní hygiena zdravotní sestry. Vyd. 1. Praha: Grada, 2004, 78 s. Sestra. ISBN 80-247-0784-5.

63

10. KÜBLER-ROSS, Elisabeth. Otázky a odpovědi o smrti a umírání: etický manuál pro mediky, lékaře a sestry. Vyd. 1. Překlad Jiří Královec. Turnov: Arica, 1994, 148 s. ISBN 80-858-7812-7. 11. LANGMEIER, Josef a Dana KREJČÍŘOVÁ. Vývojová psychologie. 2., aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2006, 368 s. Psyché (Grada). ISBN 80-247-1284-9. 12. MANDINCOVÁ, Petra. Psychosociální aspekty péče o nemocného: onemocnění štítné žlázy. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 123 s. Sestra (Grada). ISBN 978-80-2473811-6. 13. MARKOVÁ, Alžběta. Hospic do kapsy: příručka pro domácí paliativní týmy. V Praze: Cesta domů, 2009, 100 l. ISBN 978-80-254-4552-5. 14. MARKOVÁ, Monika. Sestra a pacient v paliativní péči. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 128 s. ISBN 978-802-4731-711. 15. O'CONNOR, Margaret. Paliativní péče: pro sestry všech oborů. 1. české vyd. Překlad Jana Heřmanová. Praha: Grada, 2005, 324 s. ISBN 80-247-1295-4. 16. PARKES, Colin Murray, Marilyn RELF a Ann COULDRICK. Poradenství pro smrtelně nemocné a pozůstalé. 1. vyd. Překlad Pavel Pšeja. Brno: Společnost pro odbornou literaturu, 2007, 180 s. Paliativní péče. ISBN 978-80-87029-23-7. 17. PAYNE, Jan. Kvalita života a zdraví. Vyd. 1. V Praze: Triton, 2005, 629 s. ISBN 80-725-4657-0. 18. PAYNE, Jan. Kvalita života a zdraví. Vyd. 1. V Praze: Triton, 2005, 629 s. ISBN 80-725-4657-0. 19. PAYNEOVÁ, Sheila, Jane SEYMOUROVÁ a Christine INGLETONOVÁ. Paliativní péče: principy a praxe. 1. vyd. Editor Sheila Payne, Jane Seymour, Christine Ingleton. Překlad Ivo Lukáš. Brno: Společnost pro odbornou literaturu, 2007, 807 s. Paliativní péče. ISBN 80-247-1295-4.

64

20. PLAMÍNEK, Jiří. Sebepoznání, sebeřízení a stres: praktický atlas sebezvládání. 2., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2008, 178 s. ISBN 978-80-247-2593-2. 21. RAUDENSKÁ, Jaroslava a Alena JAVŮRKOVÁ. Lékařská psychologie ve zdravotnictví. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011, 304 s. Psyché (Grada). ISBN 978-80247-2223-8. 22. SLÁMA, Ondřej, Ladislav KABELKA a Jiří VORLÍČEK. Paliativní medicína pro praxi. 2., nezměn. vyd. Praha: Galén, c2011, 363 s. ISBN 978-807-2628-490. 23. SLÁMA, Ondřej, Ladislav KABELKA. Paliativní medicína pro praxi. Vyd. 1. Editor Jiří Vorlíček, Zdeněk Adam. Praha: Galén, 2007, 480 s. ISBN 80-716-94371. 24. SLÁMA, Ondřej a Štěpán ŠPINKA. Koncepce paliativní péče v ČR: pracovní materiál k odborné a veřejné diskusi. Praha: Cesta domů, 2004, 43 s. ISBN 80-2394330-8. 25. SLÁMA, Ondřej a Štěpán ŠPINKA. Koncepce paliativní péče v ČR: pracovní materiál k odborné a veřejné diskusi. Praha: Cesta domů, 2004, 43 s. ISBN 80-2394330-8. 26. STOCK, Christian. Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 103 s. Poradce pro praxi. ISBN 978-80-247-3553-5. 27. SVATOŠOVÁ, Marie. Hospic slovem a obrazem. 1. vyd. Ilustrace Marie Jirmanová. Praha: ECCE HOMMO, 1998, 148, [25] s. ISBN 80-902-0491-0. 28. SVATOŠOVÁ, Marie. Hospice a umění doprovázet. 7., dopl. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2011, 149 s. ISBN 978-807-1955-801. 29. ŠAFRÁNKOVÁ, Alena a Marie NEJEDLÁ. Interní ošetřovatelství II. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 211, [4] s. Sestra. ISBN 80-247-1777-8.

65

30. ŠAMÁNKOVÁ, Marie. Základy ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2006, 353 s. ISBN 80-246-1091-4. 31. ŠPATENKOVÁ, Naděžda a Jaroslava KRÁLOVÁ. Základní otázky komunikace: komunikace (nejen) pro sestry. 1. vyd. Praha: Galén, 2009, 135 s. ISBN 978-8072625-994. 32. TRACHTOVÁ, Eva. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. 2. vyd. Brno: IDVPZ, 2010, 185 s. ISBN 80-701-3324-4. 33. VENGLÁŘOVÁ, Martina. Sestry v nouzi: syndrom vyhoření, mobbing, bossing. 1. vyd. Praha: Grada, c2011, 184 s. Sestra. ISBN 978-802-4731-742. 34. VORLÍČEK, Jiří, Jitka ABRAHÁMOVÁ a Hilda VORLÍČKOVÁ. Klinická onkologie pro sestry. 1. vyd. Praha: Grada., 2006, 328 s. Sestra. ISBN 80-2471716-6. 35. VORLÍČEK, Jiří, Jitka ABRAHÁMOVÁ a Hilda VORLÍČKOVÁ. Klinická onkologie pro sestry. 2., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2012, 448 s. Sestra (Grada). ISBN 978-802-4737-423. 36. VYTEJČKOVÁ, Renata. Ošetřovatelské postupy v péči o nemocné II: speciální část. 1. vyd. Praha: Grada, 2013, 272 s., xvi s. obr. příl. Sestra (Grada). ISBN 97880-247-3420-0. 37. VYTEJČKOVÁ, Renata. Ošetřovatelské postupy v péči o nemocné II: speciální část. 1. vyd. Praha: Grada, 2013, 272 s., xvi s. obr. příl. Sestra (Grada). ISBN 97880-247-3420-0. 38. ZACHAROVÁ, Eva, Miroslava HERMANOVÁ a Jaroslava ŠRÁMKOVÁ. Zdravotnická psychologie: teorie a praktická cvičení. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, 229 s. Sestra. ISBN 978-802-4720-685.

66

39. ZACHAROVÁ, Eva a Jitka ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ. Základy psychologie pro zdravotnické obory. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 278 s. Sestra (Grada). ISBN 978802-4740-621. 40. ZACHAROVÁ, Eva a Jitka ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ. Základy psychologie pro zdravotnické obory. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 278 s. Sestra (Grada). ISBN 978802-4740-621. Článek 41. DUČAJOVÁ, Jarmila a Blažena LITVÍNOVÁ. Úloha sestry v péči o smrtelně nemocného. Sestra: Tématický sešit paliativní péče. 2011, roč. 21, č. 10. 42. ONDRIOVÁ, Iveta a Janka CINOVÁ. Uplatňování etických principů v paliaitivní péči. Sestra: Tématický sešit 350 Paliativní péče. 2012, roč. 22, č. 10. 43. VAŇKOVÁ, Milena. Supervize v ošetřovatelství aneb vize pro budoucnost. Sestra: Tématický sešit paliativní péče. 2011, roč. 21, č. 10. Elektronické zdroje 44. CESTADOMU. Přátelství a láska. Umírání [online]. 2013 [cit. 2013-05-14]. Dostupné z: http://www.umirani.cz/pratelstvi-a-laska.html 45. České noviny: Marie Svatošová: Hospic nabízí lidštější alternativu [online]. 2008 [cit. 2013-05-14]. ISSN 1213-5003. Dostupné z: http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/marie-svatosova-hospic-nabizi-lidstejsialternativu/348928 46. DARNETT, Esther. Elisabeth Kübler–Ross. In: Cdbd [online]. [cit. 2013-05-14]. Dostupné z: http://www.cbdb.cz/autor-17117-elisabeth-kublerross 47. Fáze vyrovnávání se s nemocí. Umírání [online]. 2013 [cit. 2013-05-13]. Dostupné z: http://www.umirani.cz/faze-vyrovnavani-se-s-nemoci.html

67

48. KABELKA, Ladislav. Upravený životopis Cicely Saunders. Hospice [online]. 2005 [cit. 2013-05-14]. Dostupné z: http://www.hospice.cz/wpcontent/uploads/oldhosp/upraveny%20zivotopis%20Cicely%20Saunders%20a%20 muj%20komentar.doc 49. Ke stažení. Hospic.cz [online]. 2013 [cit. 2013-05-14]. Dostupné z: http://www.hospic.cz/ke-stazeni.html 50. Marie Svatošová. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-2013 [cit. 2013-05-14]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Marie_Svato%C5%A1ov%C3%A1 51. Maslowova pyramida potřeb. Zdravá škola [online]. 2013 [cit. 2013-05-13]. Dostupné z: http://www.hluchak.cz/ssp/4_programy_zdrava.html 52. ŠUSTEROVÁ. Stres v práci sestry. In: Zdraví E15 [online]. 2009 [cit. 2013-05-12]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/stres-v-praci-sestry-448162 53. You Cannot Die Alone by Elizabeth Kubler-Ross. In: Creationsmagazine [online]. [cit. 2013-05-14]. Dostupné z: http://www.creationsmagazine.com/articles/C104/Kubler-Ross.html 54. Životopis Cicely Saunders. Palliative/Hospice care [online]. 2013 [cit. 2013-0513]. Dostupné z: http://www.pallcare.ru/en/?p=&id=1174053168

6.2

SEZNAM TABULEK

Tabulka 1 – Pohlaví respondentů Tabulka 2 – Věkové rozmezí sester Tabulka 3 – Pracovní oddělení Tabulka 4 – Nejvýše dosažené vzdělání Tabulka 5 – Příprava studiem

68

Tabulka 6 – Předchozí práce v jiném oboru Tabulka 7 – Dobrovolný výběr práce v paliativní péči Tabulka 8 – Dobrovolná motivace Tabulka 9 – Motivace při nedobrovolném výběru Tabulka 10 – Možnost znovu si vybrat Tabulka 11 – Spokojenost na pracovišti Tabulka 12 – Dostatečnost personálu Tabulka 13 – Spokojenost s pracovním kolektivem Tabulka 14 – Spokojenost s poradami Tabulka 15 – Supervize Tabulka 16 – Dostatek času na pacienta Tabulka 17 – Prožívání stresu Tabulka 18 – Častost prožívání stresu Tabulka 19 – Vyvolávající faktor stresu Tabulka 20 – Odstraňující faktor stresu Tabulka 21 – První setkání se smrtí Tabulka 22 – Význam smrti

6.3

SEZNAM PŘÍLOH

PŘÍLOHA 1 – Životopis Cicely Saunders PŘÍLOHA 2 – Životopis Marie Svatošové PŘÍLOHA 3 – Svobodný informovaný souhlas pacienta s přijetím do hospice

69

PŘÍLOHA 4 – Maslowova pyramida potřeb PŘÍLOHA 5 – Životopis Elisabeth Kübler–Ross PŘÍLOHA 6 – Dotazník výzkumného šetření PŘÍLOHA 7 – Povolení dotazníkového šetření

70

PŘÍLOHA 1 – Životopis Cicely Saunders

Obrázek 1: Cicely Saunders

Dostupné z: http://www.pallcare.ru/en/?p=&id=1174053168

Cicely Saunders byla zakladatelkou moderního hospicového hnutí. Narodila se 22. června 1918 v severním Londýně jako prvorozená dcera prosperujícího, ale despotního realitního agenta, kterému se rozpadlo nešťastné manželství v roce 1945. V období války, v roce 1940 zanechala studií Oxfordu a začala pracovat jako zdravotní sestra. Později se ke studiu vrátila, ale z důvodu postižení páteře nemohla dělat kariéru zdravotní sestry, proto své vzdělání navýšila v sociální práci. Své vzdělání dokončila v témže roce rozvodu jejích rodičů, v roce 1945. Její osobní život nebyl ze začátku moc šťastný. Chtěla prožít harmonický partnerský vztah, ne takový, jako měli její rodiče. Takového muže našla až ve středním věku. Stal se jím emigrant z Polska, který byl věřícím katolíkem a malířem. S Marianem BohuszeSzyszkem se vzali v roce 1980, poté, co jeho žena v Polsku zemřela. Cicely Saunders byla však s Polskem a Poláky

svázaná již dříve.

Prožila intimní, ale láskou nenaplněný vztah k umírajícímu

pacientovi Davidu Tasmovi, který byl uprchlíkem z varšavského ghetta. Jejich seznámení proběhlo při prvních vizitách Cicely v nemocnici sv. Tomáše, kde byla zaměstnaná jako sociální pracovnice a on byl číšníkem bez rodiny, domova, přátel. Útěchou mu byla opětovaná láska Cicely. Cicely tímto zjistila, že léčba nádorové bolesti může mít moderní léčebné postupy a stejně tak za důležité považovala fyzické, psychosociální a spirituální potřeby nemocného. David Tasma ji před smrtí odkázal celoživotní úspory, které Cicely léta opatrovala. Potom konečně přišla na způsob, jak peníze využít. Vložila je hospice sv. Christophera. Tento čin je zaznamenán u vchodu hospice. Jako dobrovolnice v nemocnici Sv. Lukáše a Bayswater Home pro chudé umírající lidi zjistila nutnost změnit ustálený názor zdravotníků na umírání, smrt a truchlení a proto znovu začala studovat. Stala se tak lékařkou, ale své úsilí stále rozvíjela ve více pracovních aktivitách, kterými byla členská pozice výzkumného týmu léčby bolesti v nemocni St. Mary´s, Paddington a pozice sociální pracovnice v nemocnic sv. Josefa, ve které stále pokračovala. Jako sociální pracovnice se naučila pomoc umírajícím láskyplnou péčí od charitních sester a prohlubovaly se její názory na mírnění bolesti. Její zásadní názor je dodnes přijímán a pojednává o mírnění průlomové bolesti, které je mnohem méně efektivní, než dosažení stabilizovaného stavu pacienta, ve kterém pacient zvládá určitou bdělost a kvalitu života. V nemocnic i sv. Josefa se seznámila s dalším Polákem, který změnil její život. Při jeho umírání získala zkušenost, která ji vedla k založení hospice sv. Christophera. Zjistila, že umírající člověk může doprovázejícího obdarovat. Hospic sv. Christophera pojmenovala po svatém patronu poutníků a znamená jako místo, které poskytuje pomoc při nejtěžším úseku životní cesty a to konečném. Hospic sv. Christophera poskytoval zprvu primární péči onkologicky nemocným, protože se Cicely zabývala potřebami onkologicky nemocných. Později se poskytování péče rozšířilo do dalších oblastí péče, kterou byla péče o umírající. Financování a plánování tohoto hospice bylo zdlouhavé a Cicely tak uskutečňovala všechny její představy o kvalitní lékařské péči. Podporovala pacienty a rodiny v domácím prostředí a tím změnila tehdejší utvrzené pohledy na péči o umírající v praxi. Cicely tak dosáhla svých cílů. Královská lékařská společnost vnesla paliativní

medicínu mezi ostatní lékařské obory a uznala ji samostatný lékařský obor. Tímto činem se úplně změnilo myšlení zdravotníků v oblasti péče o umírající a jejich rodiny. V roce 2002 byla založena nadace Cicely Saunders s cílem zdůraznit multiprofesionální spoluráci klinické a výzkumné práce ve všech oblastech paliativní medicíny a péče o umírající. Do mezinárodního vědeckého poradního výboru organizace se také zapojili lékaři a specialisté ze Severní Ameriky a Austrálie. Cicely Saunders zemřela v 87 letech na rakovinu 14. července v roce 2005. Takto zemřít si přála, protože pro ni bylo přínosnější zemřít na rakovinu, než na náhlou smrt, při které by neměla důvod, a příležitost pro uvědomování si vlastní životní sebereflexe, čas na duchovní potřeby a možnost všechny věci urovnat a dát do pořádku. Mnoho lidí si ji bude pamatovat jako šarmantní starší dámu a charismatickou ženu se silnou osobností a uměním navazovat přátelství. Během života získala mnoho prestižních ocenění, čestných titulů a medailí. Získala Templetonovu , Onassisovu a Wallenbergovu cenu, v roce 1967 Řád Britského impéria a v roce 1989 získala povýšení do šlechtického stavu. V roce 2001 jí byla udělena prestižní humanitní cena Condrada N. Hiltona, která obsahovala ohodnocení ve výši jednoho milionu dolarů. Do péče o zmírnění utrpení umírajících vnesla veliký přínos. Cicely Saunders byla kvalifikovanou zdravotní sestrou, byla nemocniční sociální pracovnicí, zdravotní tajemnicí a ve 38 letech se stala lékařkou. Stala se slavnou ošetřovatelkou a reformátorkou zdravotní péče Velké Británie 19. Století (KABELKA, Ladislav. Upravený životopis Cicely Saunders. Hospice.cz, 2005).

PŘÍLOHA 2 – Životopis Marie Svatošové

Obrázek 2 Marie Svatošová

Marie Svatošová se narodila 20. listopadu 1942 a stala se lékařkou, spisovatelkou a publicistkou (Marie Svatošová. In: Wikipedia: the free encyclopedia)

„Marie Svatošová je zakladatelkou a významnou osobností českého hospicového hnutí. Zasloužila se o založení prvního hospiců v ČR, který byl otevřen v Červeném Kostelci v roce 1995. Založila rovněž občanské sdružení Ecce homo - Sdružení pro podporu domácí péče a hospicového hnutí (1993). Od roku 2005 je první prezidentkou nově založené Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče” (České noviny: Marie Svatošová, Hospic nabízí lidštější alternativu [online]. 2008).

PŘÍLOHA 3 – Informovaný souhlas pacienta s přijetím do hospice OBLASTNÍ CHARITA ČERVENÝ KOSTELEC 5. května 1170, 549 41 Červený Kostelec, IČ: 48623814 středisko Hospic Anežky České, www.hospic.cz, tel. 491467030

Slovo lékaře středisko Hospic Anežky České, www.hospic.cz, tel. 491467030

Vážená paní, vážený pane, člověk jako svobodný jedinec má nezadatelné právo na rozhodování o sobě i v otázkách tak citlivých, jako je vlastní zdraví. Aby se mohl správně rozhodovat, musí být dostatečně informován. Proto se na Vás obracíme s následující informací. Čím více toho o nemocném víme, tím více pro něho můžeme udělat. Proto prosíme Vás a Vašeho ošetřujícího lékaře o vyplnění údajů v Žádosti o přijetí. Její součástí je i tento písemný svobodný a informovaný souhlas pacienta. "Svobodný" znamená, že si sám nemocný hospitalizaci v hospici přeje, "informovaný" znamená, že nemocný ví, co hospic je. Nechápejte to, prosím, jako pouhou formalitu. Myšlenka hospice vychází z úcty k životu a z úcty k člověku jako jedinečné, neopakovatelné bytosti. Lékařská věda může hodně, ale není všemocná. Máte-li to štěstí, že mezi Vámi a lékařem je upřímný a poctivý vztah, možná Vám řekl, že další radikální léčba by byla pro Vás jen zdrojem nových nepříjemných vedlejších účinků, ale život prodloužit nemůže. Zde je pak na místě léčba, kterou Vám může nabídnout hospic. Jejím cílem není prodlužování, nýbrž kvalita života. Nejsme pánem nad životem a smrtí, nemůžeme nikomu život prodloužit a proto to neslibujeme. Nebudeme ho ale také zkracovat žádnou euthanasií. Hospic se snaží pacientovi zajistit, že: 1) nebude trpět nesnesitelnou bolestí, 2) bude vždy respektována jeho lidská důstojnost, 3) ani v posledních chvílích nezůstane osamocen. Lékař v hospici vědomě upouští od všech léčebných zákroků a postupů, které nemohou zlepšit kvalitu života a naopak ordinuje všechno to, co kvalitu života zlepšit může. Toto kritérium je v hospici rozhodující. Váš souhlas s hospitalizací v hospici můžete kdykoliv odvolat. Rádi Vám předem zodpovíme další otázky. Základní informace a ceník úhrad najdete v tiskopise Informace před přijetím – získat jej můžete na výše uvedené adrese či u Vašeho lékaře nebo na www.hospic.cz. Za Hospic Anežky České,

MUDr. Jan Král, vedoucí lékař v hospici

Zde odstřihněte. Horní část si ponechá pacient, dolní přiloží lékař k žádosti o přijetí.

Svobodný informovaný souhlas pacienta příloha k žádosti o přijetí do Hospice Anežky České v Červeném Kostelci

Jméno a příjmení pacienta:....................................................................RČ:...............................

Potvrzuji svým podpisem, že jsem se rozhodl/a pro hospicovou péči svobodně, po zralém uvážení a řádném poučení. Jsem si vědom/a toho, že cílem péče není umělé prodlužování života, ale jeho kvalita a že zde nebudou aplikovány léčebné zákroky a postupy, které nemohou zlepšit kvalitu života. Informace o hospici jsem získal/a (zakroužkujte, event. doplňte na druhé straně formuláře):    

z poučení na tomto listě ústně od svého lékaře přečtením letáčku Informace před přijetím jiným způsobem – upřesněte jak

Souhlasím, aby s informacemi o mém zdravotním stavu byl seznámen (jméno a příjmení, kontakt): .............................................................. …….

Datum a místo: ......................................................

Dostupné z: http://www.hospic.cz/ke-stazeni.html

Podpis pacienta:..................................

PŘÍLOHA 4 – Maslowova pyramida potřeb

Obrázek 4 Maslowova pyramida potřeb

Dostupné z: http://www.hluchak.cz/ssp/4_programy_zdrava.html

PŘÍLOHA 5 – Životopis Elisabeth Kübler–Ross

Obrázek 4: Elisabeth Kübler–Ross

Dostupné z: http://www.creationsmagazine.com/articles/C104/Kubler-Ross.html

Elisabeth Kübler–Ross se narodila 8. 7. 1926 ve Švýcarsku a byla lékařkou v oboru psychiatrie. Byla také celosvětově uznávaná odbornice v oboru thanatologie a za svá díla a práci získala přes dvacet doktorátů. K oboru thanatologie se dostala prací s terminálně nemocnými pacienty v rámci psychiatrických seminářů, které vedla v 60. Letech na univerzitě v Chicagu. Za svůj život napsala dvacet knih, které se týkaly tématu smrti a umírání a byly přeloženy do více než 25 světových jazyků. První její vydaná kniha byla "O smrti a umírání" a byla vydána roku 1969. Druhá její vydaná kniha se jmenovala "Otázky a odpovědi o smrti a umírání" a byla vydaná v roce 1973. Obě tyto knihy získaly světový ohlas. V roce 1995 musela ze zdravotních potíží ukončit svou životní dráhu. Svůj život dožila v Arizoně, kde 24. srpna 2004 zemřela (DARNETT, Esther. Elisabeth Kübler–Ross, Cdbd .cz)

PŘÍLOHA 6 – Dotazník výzkumného šetření Dobrý den, Jmenuji se Jana Nováková a jsem studentkou 3. ročníku Vysoké školy Polytechnické v Jihlavě, oboru všeobecná sestra. Ve své bakalářské práci se věnuji tématu Sestra v paliativní péči. Cílem dotazníku, který máte před sebou, je zjistit motivaci sester v paliativní péči, vnitřní uspokojení a naplnění sester v paliativní péči, spokojenost sester na pracovištích paliativní péče, vzdělání sester v paliativní péči a stres a psychická zátěž sester v paliativní péči. Chtěla bych Vás poprosit o věnování chvíle Vašeho času na vyplnění tohoto dotazníku. Dotazník je anonymní, všechny informace týkající se Vaší osoby budou důvěrné a v závěrech průzkumu se objeví jen ve formě souhrnných údajů. Pokyny pro vyplnění dotazníku: Zaškrtněte jednu vybranou odpověď, u některých otázek je možných odpovědí více. Dotazník předejte kontaktní osobě. DOTAZNÍK: Vaše pohlaví:  Žena  Muž Váš věk:  Méně než 20

 21-30 let

 31-40 let

Na jakém pracujete oddělení?  Hospic  Domácí hospicová péče

 41-50 let

 51-60

 60 a více

 Oddělení paliativní péče

1) Jaké je Vaše nejvýše dosažené vzdělání?  Střední zdravotnická škola  Střední zdravotnická škola + specializace v paliativní péči  Vyšší zdravotnická škola  Vyšší zdravotnická škola + specializace v paliativní péči  Vysoká škola  Vysoká škola + specializace v paliativní péči 2) Připravilo Vás studium dostatečně na péči o pacienty v paliativní péči?  Ano, většinu znalostí o paliativní péči jsem získal/a během studia  Ne, většinu znalostí jsem získal/a až během práce v paliativní péči

3) Pracoval/a jste v jiném oboru zdravotnictví, než jste začal/a pracovat v paliativní péči?  Ano  Ne 4) Vybral/a jste si Vaše současné pracoviště dobrovolně?  Ano  Ne 5) Pokud je Vaše odpověď na otázku č. 4 ANO, co Vás motivovalo k výběru? (lze uvést více odpovědí)  Práce je pro mne posláním  Víra (náboženství)  Osobní zkušenost se smrtí v životě  Práce mne vnitřně naplňuje  Pocit užitečnosti  Jiné ……………………………………… 6) Pokud je Vaše odpověď na otázku č. 4 NE, co vás vedlo k výběru oddělení?  Nabídka volného místa  Blízkost zařízení mému bydlišti  Finanční důvody 7) Kdyby jste měl/a možnost znovu si vybrat pracoviště:  Znovu bych si vybral/a pracoviště v paliativní péči  Vybral/a bych si pracoviště z jiného oboru než je paliativní péče.  Nedokážu posoudit 8) Jak moc jste spokojen/a na Vašem pracovišti (prostředí, vybavení, …)  Velmi spokojen/a  Celkem spokojen/a  Celkem nespokojen/a  Úplně nespokojen/a 9) Je podle Vás počet personálu na vašem oddělení dostačující?  Ano  Ne 10) Jak moc jste spokojen/a ve Vašem pracovním kolektivu?  Velmi spokojen/a  Celkem spokojen/a  Celkem nespokojen/a nespokojen/a

 Úplně

11) Jak jste spokojen/a s poradami vašeho pracovního týmu?  Velmi spokojen/a  Celkem spokojen/a  Celkem nespokojen/a nespokojen/a

 Úplně

12) Provozujete ve Vašem kolektivu supervizi?  Ano  Ne 13) Máte dostatek času na pacienta, na naplnění jeho potřeb?  Ano, každému pacientovi mohu dát času, kolik si přeje  Nemám žádný čas na pacienty z důvodu pracovního vytížení  Mám jen z části na pacienty čas

14) Zažíváte někdy stres ve vaší práci?  Ano  Ne Otázky č. 15, 16 a 17 vyplňte, pokud je Vaše odpověď na otázku č. 17 ANO: 15) Jak často stres prožíváte?  Každou směnu  Minimálně jednou za měsíc  Jen občas, výjimečně  jiné………………………… 16) Jaký faktor u Vás nejčastěji stres vyvolává?  Časté setkání se smrtí  Práce v paliativní péči je psychicky náročná  Špatný pracovní kolektiv  jiné………………………………… 17) Jak stres snižujete nebo odstraňujete? (lze uvéstt více odpovědí)  Odezní sám  Pomáhá mi rodina  Koníčky a volnočasové aktivity  Relaxace  Jiné…………………………………………………………………. 18) Kdy jste se poprvé setkal/a se smrtí?  Na praxi při studiu  V rodině  Až po škole, při práci 19) Co pro Vás znamená smrt? (vyberte Vám nejbližší odpověď)  Vysvobození  Je to přirozená součást života  Bojím se jí  Je to konec života, ale začátek něčeho nového  Smrt beru jako fyziologické zastavení životních funkcí organismu  Jiný názor……………………………………………………………

Děkuji za spolupráci. Jana Nováková Studentka Vysoké školy Polytechnické Jihlava, bakalářské studium Obor všeobecná sestra

PŘÍLOHA 7 – Povolení dotazníkového šetření Michaela Čeřovská ([email protected])

PŘÍLOHA 7 – Povolení dotazníkového šetření Michaela Čeřovská ([email protected]) Re: ŽÁDOST o povolení dotazníkového šetření pro bakalářskou práci 13. 3. 2013, 12:00:38 Komu: [email protected]

Vážená paní Nováková, ve SDÍLENÍ o.s. máme 3 zdravotní sestry, které se věnují doprovázení umírajících. Píšete, že chcete oslovit sestry pracující v domácí hospicové péči. Dvě z našich sester jsou však zároveň zaměstnané na paliativní jednotce v nemocnici a myslím, že nejvíce zkušeností sbírají zde. Mohu to tedy udělat tak, že dotazník dám vyplnit všem třem sestrám, ale dvě z nich zaškrtnou namísto domácí hosp. péče tu paliat. jednotku? Nebo mohou zaškrtnout oboje (pak ale z některých odpovědí nebude zřejmé, ke kterému "působišti" se vztahují)? Prosím, upřesněte mi, jak to potřebujete :-). S přátelským pozdravem Bc. Michaela Čeřovská vedoucí pracovnice SDÍLENÍ o.s. tel.: 775 574 933 e-mail: [email protected] www.os-sdileni.wz.cz Dne 11. března 2013 19:46 <[email protected]> napsal(a): Vážená paní Bc. Čeřovská jsem studentka 3. ročníku Vysoké školy Polytechnické v Jihlavě, obor všeobecná sestra. Chtěla bych Vás požádat o možnost provedení dotazníkového šetření v rámci mé bakalářské práce. Ráda bych oslovila zdravotní sestry v domácí hospicové péči k vyplnění dotazníku, týkajícího se tématu Sestra v paliativní péči. Otázky jsou v dotazníku zaměřeny na motivaci, stres, vzdělání a spokojenost sester v paliativní péči. Dotazník je přiložen v příloze. Prosím o Vaše vyjádření. Předem děkuji za odpověď a přeji hezký den. Studentka Jana Nováková, Vysoká škola polytechnická, 3. ročník, katedra zdravotnických studií, obor všeobecná sestra.

petra jenickova ([email protected]) Re: Žádost o povolení dotazníkového šetření pro bakalářskou práci 18. 3. 2013, 8:13:12 Komu: [email protected]

Dobrý den, dotazník Vám vyplníme, stavte se za mnou prosím někdy osobně ve dnech od Po Čt (pátky chodím do školy, tak v práci nejsem). Moc díky. S pozdravem Petra Jeníčková.

Obrázek 5 Povolení dotazníkového šetření 1







VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Katedra zdravotnických studií. Sestra v paliativní péči

Recommend Documents