VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií Obor Všeobecná sestra
M í r a s t re s u z d r a v o t ni c ký c h p r a c o v n í ků n a c h i r u r g i c ké m o d d ě l e n í bakalářská práce
Autor: Romana Kábelová Vedoucí práce: PhDr. Jana Novotná, Ph.D. Jihlava 2014
ANOTACE Bakalářská práce je věnována tématu míra stresu zdravotnických pracovníků na chirurgickém oddělení. Teoretická část práce se zabývá tématem stresu jeho dělením a prevencí. Dále se práce zaměřuje na syndrom vyhoření, jeho fáze a prevenci jeho vzniku. Empirická část je pojata jako kvantitativní výzkum za použití dotazníkového šetření. Cílem empirické části je zjistit míru stresu na chirurgickém oddělení a způsob vyrovnávání se se stresem u zdravotnického personálu. Šetření bylo provedeno na chirurgických odděleních u lékařů a sester v průběhu března 2014. Výsledky výzkumu jsou pro přehlednost zpracovány do grafů. V diskuzi poté porovnávám, jak se výsledky shodují s mými hypotézami a cíli.
KLÍČOVÁ SLOVA Stres, syndrom vyhoření, chirurgické oddělení, prevence
ANNOTATION This bachelor’s thesis is devoted to the issue of stress levels in medical workers at a surgical department. The theoretical background part of the thesis deals with the topic of stress, categorizations of stress, and stress prevention. The empirical part of thesis takes the form of a quantitative study using a poll survey. The goal of the empirical part is to determine stress levels at the surgical department and to find out about how the medical personnel manage to cope with stress. The survey
was
given
at
surgical
departments during March 2014, and it was addressed to doctors and nurses. For the sake of clarity, the results of the survey have been made into charts. In the discussion section of the thesis, I compare results with my hypotheses and targets.
KEYWORDS Stress; burnout syndrome; surgical department; prevention
PODĚKOVÁNÍ Chtěla bych poděkovat své vedoucí práce PhDr. Janě Novotné,Ph.D. za odborné vedení práce, ochotu, trpělivost a poskytování cenných rad. Dále děkuji své rodině a především svému manželovi za odbornou pomoc, bez které by tato práce nevznikla.
Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutí licence. V Jihlavě dne 2. 5. 2014
............................................... Podpis
Obsah 1
2
Úvod ......................................................................................................................... 5 1.1
Cíl výzkumu ....................................................................................................... 7
1.2
Hypotézy ............................................................................................................ 7
Teoretická část ........................................................................................................ 9 2.1
Základní pojmy .................................................................................................. 9
2.2
Stres .................................................................................................................. 10
2.2.1
Definice stresu .......................................................................................... 10
2.2.2
Typy stresu ................................................................................................ 10
2.2.3
Reakce na stres.......................................................................................... 11
2.2.4
Stresory ..................................................................................................... 12
2.3
Sestra a stres ..................................................................................................... 13
2.4
Chirurgické oddělení ........................................................................................ 14
2.5
Syndrom vyhoření ............................................................................................ 15
2.5.1
Typy vyčerpání ......................................................................................... 16
2.5.2
Fáze syndromu vyhoření ........................................................................... 17
2.5.3
Prevence syndromu vyhoření .................................................................... 18
2.6 3
Testování přítomnosti syndromu vyhoření ...................................................... 19
Praktická část ........................................................................................................ 21 3.1
Metodika výzkumu........................................................................................... 21
3.2
Výzkumný soubor ............................................................................................ 21
3.3
Výsledky výzkumu........................................................................................... 22
3.4
Diskuze ............................................................................................................. 33
3.5
Doporučení pro praxi ....................................................................................... 35
4
Závěr ...................................................................................................................... 36
5
Seznam použité literatury .................................................................................... 39
6
Seznam grafů ......................................................................................................... 42
7
Seznam příloh ........................................................................................................ 43
1 Úvod Pojem stres a s ním spojovaný syndrom vyhoření není neznámým pojmem. Ve světě, především pak ve Spojených Státech Amerických, je uvedenému problému věnována pozornost již téměř 40 let. U nás se stresem zabýváme podstatně kratší dobu, navíc většinou jen na úrovni studentských prací. V praxi je tato problematika spíše na okraji zájmu. Jako téma své bakalářské práce jsem si zvolila „Míra stresu zdravotnických pracovníků na chirurgickém oddělení.“ Téma jsem si zvolila nejen proto, že pracuji na chirurgickém pracovišti, ale především, že stres na pracovišti vnímám, chtěla bych se o dané problematice něco dozvědět a případně navrhnout vhodné změny ke zmírnění dopadu stresu na našem pracovišti. I přes mou relativně krátkou profesní praxi jsem měla možnost se se stresovou situací opakovaně setkat. Tento problém se netýká jen nelékařských profesí, ale vnímám ho jako problém všech pracovníků chirurgického pracoviště. Chirurgie je obor, ve kterém je často nutno se rychle rozhodnout v krátké době, což sebou přináší tlak na zdravotnický personál. Dochází k interakci nejen mezi pacienty a zdravotníky, ale i mezi zdravotníky navzájem. Člověk může být ohrožen stresem v kterékoli profesi. Je ale jasné, že u některých povolání je tato možnost ohrožení vyšší. Jsou to zejména profese, ve kterých dochází k přímému dlouhodobému styku s lidmi. Na zdravotnický personál je ve vysoké míře kladen důraz na celoživotní vzdělávání a pracovní nasazení. Jsou zde vysoké nároky jak na lékaře tak i zdravotní sestry. Každý den zdravotničtí pracovníci prožívají mnohé stresové situace. Pozoruji v naší společnosti stoupající tendenci postihnout případné profesní selhání především lékařů. Přímo úměrně však stoupá i míra konfliktů pacientů se středním zdravotnickým personálem. Stále se zvyšující riziko žaloby ze strany pacienta má každý zdravotník v podvědomí, což sebou přináší stresovou reakci. Cílem mé práce je zmapovat obecné stresory zdravotnického personálu na chirurgickém pracovišti a jak se s případným stresem vyrovnává. Myslím, že stres je zdravotníky 5
mnohokrát velmi podceňován a přehlížen. Mnozí z nich netuší jak se s případným stresem vyrovnat a jak dále pracovat bez většího rizika vzniku syndromu vyhoření. Výsledek mé práce pak může být podkladem pro pozitivní ovlivnění duševní hygieny nejen na úrovni jednotlivce, resp. jeho návyků a tréninku relaxace, ale především na úrovni pracoviště jako celku. Plošné odstranění nejčastějších stresorů daného pracoviště bude mít zákonitě nejširší dopad na duševní zdraví nejen jednotlivců, ale především kolektivu jako celku.
6
1.1 Cíl výzkumu
Cíl č. 1 Zmapovat stresory, které působí na zdravotnický personál na chirurgických odděleních.
Cíl č. 2 Zmapovat jakým způsobem se zdravotnický personál na chirurgickém oddělení vyrovnává s pracovním stresem.
1.2 Hypotézy Hypotéza č. 1 Pro více než 50 % lékařů je největším stresorem smrt jejich pacienta.
Hypotéza č. 2 Pro více než 30 % lékařů je nevětším stresorem riziko podání žaloby pro poškození zdraví ze strany pacienta.
Hypotéza č. 3 Pro méně než 40 % zdravotních sester je velkým stresorem pokud se u pacient ocitne ve stavu ohrožení života.
Hypotéza č. 4 Více než 60 % lékařů se vyrovnává s pracovním stresem za pomoci fyzické aktivity.
7
Hypotéza č. 5 Více než 30 % lékařů se vyrovnává s pracovním stresem za pomoci pasivní volnočasové aktivity.
Hypotéza č. 6 Více než 30 % všeobecných sester se vyrovnává s pracovním stresem za pomoci fyzické aktivity.
Hypotéza č. 7 Více než 60 % všeobecných sester se vyrovnává s pracovním stresem za pomoci pasivní volnočasové aktivity.
8
2 Teoretická část 2.1 Základní pojmy Stres Stres (z anglického slova stress) je vyjádření stavů napětí, tlaku a tísně. Stres může znamenat, ale také pozitivní nebo negativní závislost na vlivu vnějších sil. (Minibergerová, Jičínská, 2010)
Chirurgický obor Název chirurgie je odvozen z řeckého slova cheirurgia (ruční práce). Tento obor se dělí na část obecnou a specializovanou. Chirurgický obor se zabývá diagnostikou, léčbou, ale hlavně operačním řešením akutních či chronických onemocnění. (Dušková, 2009)
Syndrom vyhoření Známé pod anglickým slovem burnout. Nejčastěji definován jako psychický stav vyčerpání, který vzniká většinou ze stresových chronických pracovních podmínek. (Bartošíková, 2006)
Zdravotní sestra Je to zdravotnický pracovník, který je způsobilý vykonávat zdravotnické povolání bez odborného dohledu. Výkon povolání je upraven zákonem č. 94/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních. (Žiaková, 2009)
Lékař Je
absolventem
magisterského
studijního
programu.
Způsobilost
k výkonu
zdravotnického povolání lékaře je upravena v zákoně č. 95/2004 Sb. 9
2.2 Stres 2.2.1 Definice stresu Stres můžeme mimo jiné definovat jako psychosomatickou reakci organismu na zátěž. Jedná se o soubor psychických a fyzických adaptačních mechanismů, hrajících důležitou roli v přizpůsobení se nějaké zátěžové situaci. Jde většinou o situace, které kladou velké nároky na psychiku, na schopnost přizpůsobení se a vytvoření aktivní reakce tak, aby nedošlo k narušení psychosomatické rovnováhy. (Doubek, 2008)
2.2.2 Typy stresu Akutní stres - je nejčastěji vyvolán situacemi, ve kterých dochází k bezprostřednímu ohrožení života (havárie, úrazy, nemoci…). Odráží se většinou jak v psychice, tak v narušení některých somatických funkcí (poruchy krevního oběhu, ztuhnutí, ztráta paměti…). (Čevela, Čeledová, Dolanský, 2009) Chronický stres – vzniká působením jednoho či více stresorů, které mohou v průběhu delší doby kolísat na intenzitě. Nejčastěji se jedná o stresory sociální, fyzikální či biologické (přímý vliv okolí), které působí často v menší intenzitě, zato po delší časový úsek. (Friedl, 2006) Posttraumatický stres – jedná se o zpožděnou reakci na zátěžovou situaci, která trvá většinou krátkou dobu, zato je však velmi intenzivní (až katastrofického rázu). Tento typ stresu je provázen psychickými poruchami, jejichž intenzita obvykle kolísá a projevuje se v nepravidelných časových intervalech (tzv. reminiscence). Anticipační stres – vzniká v souvislosti s dějem, který má teprve nastat. Jde tedy o určitou představu, předvídání se zřetelem na možné důsledky. Typická je stoupající intenzita s přibližujícím se termínem události. (Matoušek, 2003)
10
2.2.3 Reakce na stres Reakce na stres je dána aktivací adaptačních mechanismů. Adaptační mechanismy bychom mohli zjednodušeně označit jako „zvládací způsoby a dovednosti – anglicky coping.“ (Bartošíková, 2006, str. 7) Tyto pochody mají za úkol zmírnit či ukončit působení stresu, a to vědomě či nevědomě, plánovitě či neplánovitě. Způsob vypořádání může být „akční“, který vede k aktivní fyzické eliminaci stres vyvolávajícího faktoru, nebo „intrapsychický.“ Každý člověk si v průběhu života přisvojuje určité způsoby adaptačních mechanismů, které se mohou v průběhu života měnit, rozšiřovat či úzce souviset se zdrojem pravidelné zátěže. Adaptace je tedy dynamický proces, který souvisí s poznáním a chováním člověka a snižuje poškození integrity osobnosti. Selhání adaptačních mechanismů může vést ke zhroucení organismu, dnes často označované za syndrom vyhoření. (Bartošíková, 2006) Při vzniku stresogenní situace, se aktivují mechanismy, které mají za úkol ochránit organismus, který je v ohrožení života. Jedná se zejména o „zvýšenou aktivaci tzv. sympatického nervového systému, který
je součástí
autonomního nervového
(vegetativního) systému odpovědného za řízení vnitřních tělesných funkcí.“ (Matoušek, 2003, str. 4) Z historie je zajímavá první teorie stresu kanadského endokrinologa H. Selye, který ji vytvořil pomocí přenesení pojmu stres z fyziky na člověka. Charakterizuje stres jako „ fyziologickou odpověď organismu, která se projevuje prostřednictvím obecného adaptačního syndromu.“ (Minibergerová, Jičínská, 2010, str. 60) Fáze adaptačního syndromu: - poplachová fáze: aktivace sympatické části autonomního nervového systému, zvýšená produkce noradrenalinu, kortikosteroidů a dalších látek vedoucích k aktivaci organismu a zvýšení práce/zátěže - fáze odolávání: zvýšená metabolická aktivita, uvolnění cukrů a dalších látek potřebných k zajištění energie pro schopnost odolat nepříznivým vlivům - fáze vyčerpání: dochází ke zhroucení obranných mechanismů, vyčerpání dostupné/potřebné energie
11
Byl podán důkaz, že každá agrese (mikrobiální, fyzická či psychická) vyvolá v organismu shodné reakce. (Minibergerová, Jičínská, 2010) Ve svém důsledku jde vždy jen o to odstranit zátěžovou reakci. V situacích, kdy dochází k selhání, neschopnosti vnímání či vyhodnocení problému, může se jedinec uchylovat postupně k primitivnějším vzorcům jednání. V základu pak jde o odstranění zátěžové
situace
buď
útokem,
nebo
útěkem.
To
je
spojeno
jednak
s fyziologickými/somatickými změnami (zrychlení tepu, zvýšení srdečního výdeje, zvýšený přísun živin a kyslíku do tkání, svalové napětí…), jednak s psychickými prožitky. (Kalvach, 2011) Reakci na stres člověk prožívá změnou emočního rázu. Podle typu jedince a stresové situace má emoční reakce různou kvalitu. Jedním z projevů může být úzkost, kdy člověk reaguje na stresovou situaci nejistě, bojí se. Člověk se ale může stát i agresivním a vzteklým, kdy má tendenci se takto bránit proti stresujícím vlivům. Jedna z častých reakcí na stres je smutek, pocit beznaděje z bezvýchodné situace, apatie a uzavření se do sebe. Když je člověk ve stresu, zhoršuje se i logické uvažování, kdy velká emoční změna může zatěžovat zpracovávání informací. (Vágnerová, 2004)
2.2.4 Stresory Jsou situacemi vyvolávající stres. Vnitřní a vnější podněty, kterým se musíme přizpůsobovat, a které mají na náš organismus nějaké požadavky. Dle W. Jankeho (1971) lze stresory rozdělit do následujících skupin: - vnější stresory (hluk, senzorická deprivace) - překážky v uspokojení primárních potřeb (spánek, jídlo, odpočinek) - zátěž při výkonu (časová tíseň, nadměrné požadavky, monotónní práce s nízkými požadavky) - sociální stresory (izolace, mezilidské konflikty) - konflikty Pozornost budeme věnovat pracovní zátěži a stresovým faktorům v pracovním prostředí zdravotnického personálu. Z výše uvedených skupin můžeme vyloučit snad jen první 12
skupinu – senzorickou zátěž. K potlačování uspokojení základních potřeb dochází sice v krátkých, leč pravidelných intervalech. Vychází to z charakteru práce, vyžadující noční práci, práci přesčas, z její nepravidelnosti a nemožnosti udržet pravidelný denní režim, tedy i pravidelný příjem potravy. Z další skupiny stresorů můžeme uvést velké množství práce, kterou člověk není schopen vykonat včas. Je zde nejen časový tlak a velké množství práce, ale také nadměrná odpovědnost. Zejména pokud se jedná o práci, kde má člověk v rukou lidské životy. (Stock, 2010) V chirurgii může být odpovědnost jedním z hlavních stresogenních faktorů, které kladou na zdravotníky velké množství tlaku. Nezanedbatelnou skupinou pak mohou být sociální stresory. Např. vypjaté mezilidské vztahy na pracovišti, nebo často v našich podmínkách nedoceněná lidská práce, nejisté limity a hranice, neúplná zpětná vazba a nejistota. (Humpl, Prokop, Tobiášová, 2013) Výše uvedené stresory jsou spojeny vesměs s negativními emocemi a jsou označovány za tzv. distresy. Za eustres je označována situace sice zatěžující, ale na druhé straně vyvolávající příjemné, pozitivní emoce (očekávané narození dítěte, svatba). V prostředí chirurgického pracoviště se s takovým druhem stresu setkáváme jen výjimečně. (Praško, Prašková, 2007)
2.3 Sestra a stres Zdravotní sestru na náročnou práci ve zdravotnictví mohou připravit tři aspekty. a) Teoretická a praktická příprava ve škole – sem patří především hodiny psychologie, ošetřovatelství nemocných, hodiny praxe. b) Předpoklady osobní pro práci sestry - temperament, dovednosti a schopnosti, povahové rysy. Dle určitých osobních kvalit se pak každá sestra profiluje, resp. tíhne k určitému oboru medicíny. c) Dobrá nástupní praxe – probíhá formu supervize. Sestra školitelka, která zaučuje začínající sestru, by ji měla být oporou, vše trpělivě vysvětlit, jelikož v tomto období se rozhoduje, zda se práce zdravotní sestry stane jejím životním zájmem a posláním. (Venglářová, 2011)
13
To, že zdravotní sestra nenese odpovědnost za zásadní rozhodnutí léčebného plánu, neznamená, že je v menším stresu. Tráví s pacienty poměrně více času nežli lékař. Jejich duševní i tělesné problémy se jí více dotýkají. Nemocní mají často k sestře menší respekt nežli k doktorovi. Vysoce stresující na práci sestry je častý souběh a kumulace více požadavků v krátkém časovém úseku, často z více stran, komplikovanost a složitost práce, narůstající administrativa. Vysoká psychická a emocionální zátěž je spojena s péčí o umírajícího. Mnoho sester také poukazuje na přepracovanost spojenou se směnným provozem, nedostatkem personálu a nevhodným chováním nadřízených. (Nešpor, 1995) Prevence proti vzniku stresu u zdravotní sestry se doporučuje následující:
Zdokonalit se na tělesné i duševní úrovni - to vše pomáhá včas odhalit a reagovat na první příznaky stresu, nemoci či vyčerpání.
Pěstovat dobré mezilidské vztahy - hovoříme o sociální podpoře rodiny, fungujícího manželství a blízkého okruhu přátel.
Dostatečná komunikace s kolegy/němi - má více významů. Ulehčí se tím práce, sestry se mohou emočně i fyzicky podpořit, poradit si navzájem.
Osvojit si potřebné znalosti a dovednosti dává sestře pocit jistoty, sebedůvěry a kompetence.
Podstatné je mít na sebe realistické nároky, dávat si dosažitelné cíle.
Sestry by měli mít své mimopracovní zájmy a záliby.
Relaxační techniky, cvičení pomáhají zvládat stres, zlost a náročné situace. (Křivohlavý, 1994)
2.4 Chirurgické oddělení Chirurgie je všeobecný obor, který k vyšetřování a léčbě využívá operační výkony a přístrojovou techniku. Obecně ji definujeme jako léčbu cestou operačního výkonu vedeného přímo nebo nepřímo lidskou rukou. (Ferko a kol., 2002)
14
V chirurgii stran časového hlediska a neodkladnosti péče dělíme operační výkony na: Operace emergentní (neodkladné), které se provádějí okamžitě. Pracuje se rychle na stavech bezprostředně ohrožujících život pacienta (zastavení masivního krvácení). Operace urgentní, kdy se výkon provádí bezodkladně do 3 hodin od vzniku prvních příznaků (revize břicha pro krvácení). (Pokorný a kol. 2002) Operace akutní jsou prováděny u pacientů, kde se nejedná o bezprostřední ohrožení života, nicméně nesnesou odklad především pro rozvoj možných komplikací, zpravidla do 48 hodin od vzniku příznaků (zánět slepého střeva). Operace elektivní (plánované), zde se jedná o výkon, který se neprovádí okamžitě, snese odklad. Většinou na přání pacienta (náhrada kyčelního kloubu). Operace probíhá až po zhodnocení celkového stavu pacienta, aby pooperační období proběhlo co nejlépe. (Dušková a kol., 2009) Výše uvedeným sdělením je možné demonstrovat, že chirurgie je obor, kde se v míře vyšší, než je zvykem na jiných pracovištích, vyžaduje schopnost a zároveň nutnost rychlého úsudku, rozhodování a hlavně rychlé reakce. S tím je spojen i požadavek dostatečných znalostí a erudice, které často vyžadují dlouhodobý trénink. Míra a charakter těchto nároků vyžaduje zvláštní osobní kvality nejen lékařů, ale i sester, které se pro tento obor rozhodnou. Dynamická práce, často s možností přímého dopadu na zdraví a život pacienta sebou zákonitě přináší vyšší míru stresu. Pracovníci těchto oddělení by proto měli být psychicky odolní, mělo by se však myslet i na systémovou prevenci vzniku syndromu vyhoření, podporu duševní hygieny. (Kábela, 2014)
2.5 Syndrom vyhoření První zmínky o syndromu vyhoření je možné najít v literatuře ve Spojených Státech Amerických v letech 1974 – 1975. Jako první začal tento název ,,burnout“ užívat H. J. Freudenberger. Od té doby byl tento pojem různě chápán, definován a vykládán. Rovněž se v průběhu doby používaly různá synonyma vyjadřující tento ne zcela jednoznačný stav. V anglické literatuře se původně používal tento výraz v podobě „burn-out,“ v naší pak „syndrom vyhaslosti, vypálení.“ Obecně lze říci, že v dnešní psychologické literatuře převládá pojetí syndromu vyhoření jako psychický stav vyčerpání z důvodu „chronických stresových pracovních podmínek.“ (Bartošíková, 15
2006, str. 20) Syndrom vyhoření se vyskytuje v profesích, kde je častý kontakt s lidmi, velké pracovní vytížení a také nedostatečné ohodnocení se špatným sociálním zázemím. Často se tyto profese označují jako tzv. pomáhající profese. Vedle zdravotnické profese sem určitě patří i pracovníci v sociálních službách, učitelé, policisté, duchovní a další. (Nešpor, 2007) Vznik syndromu vyhoření nesouvisí jen se zvýšenou zátěží, ale je i důsledkem selhání osobních „coping mechanismů.“ Vysoké nároky prostředí označujeme za „objektivní podmínky“ a osobnostní dispozice za „subjektivní příčiny.“ Syndrom vyhoření je tedy dynamickým procesem neustálé interakce obou uvedených, nikoli nemoc. V průběhu kariéry postiženého se často projeví velmi záhy. (Bartošíková, 2006)
2.5.1 Typy vyčerpání „Syndrom vyhoření není jen prostým vyčerpáním, i když vyčerpání fyzické, psychické a emocionální (sociální) je při něm popisováno.“ (Bartošíková, 2006, str. 21) Emocionální vyčerpání – postižený ztrácí zájem o jakékoli interakce s druhými lidmi. Postrádá zájem o kontakt, dostavuje se nechuť řešit problémy jiných lidí, nárůst konfliktů, nezájem o hodnocení ze strany druhých lidí. Nezájem o kontakt s druhými lidmi se pozvolně přenáší z roviny profesní i do osobního života. Rodinu přestává postižený vnímat jako zdroj radosti a pozitivních pocitů, postupně převládají negativní emoce a blízké osoby se stanou další emocionální přítěží. Vytrácí se schopnost adekvátně emocionálně reagovat i na kladné podněty. (Matoušková, 2013) Psychické vyčerpání – jde o negativismus vůči vlastní osobě vyhořelého. Dostavuje se přesvědčení
o vlastní
postradatelnosti,
bezcennosti, pocity úzkosti, deprese,
negativismu, bezvýchodnosti a beznaděje. Člověk se stává pesimistický, cynický, začne se často projevovat porucha soustředění, zapomnětlivost, dostavuje se snaha o uzavření se před okolním světem a před dalšími případnými úkoly. Postupně se uzavírá do světa stereotypu, není schopen spontánních projevů a tvořivosti. (Kebza, Šolcová, 2003) Fyzické (tělesné) vyčerpání – nejčastěji se projevuje chronickou únavou, nedostatkem energie, bolestmi svalů a pohybového aparátu, pocitem úbytku fyzické kondice. Jelikož se nejedná o změny založené na skutečné fyzické aktivitě, nedostavuje se po nich kvalitní plnohodnotný spánek. Ten je často mělký, nevede k úlevě a odeznění únavy. To 16
se často projeví i měřitelnými somatickými změnami, jako je zvýšení krevního tlaku a zvýšení srdečního rytmu. Důsledkem bývá častější nemocnost, vyšší úrazovost a tendence ke vzniku závislosti na návykových látkách. (Kebza, Šolcová, 2003) V cizojazyčné literatuře se rovněž setkáváme se třemi kvalitativními úrovněmi syndromu vyhoření. Od výše uvedeného dělení se doslovný nepatrně liší. Práce zmiňují emocionální vyčerpání, depersonalizaci a míru osobního úspěchu. (Halewa, Kholdebarin, Hochman, 2011). Uvedené části jsou v kontextu s použitím dotazníku dle Maslachové.
2.5.2 Fáze syndromu vyhoření Čtyřfázový model Maslachové. (1981) Název první fáze je nadšení. Zdravotník, který nastoupí do práce je plný energie, elánu a nerealistického očekávání. Rád by vyléčil a pomohl všem lidem a myslí si, že pokud se bude dostatečně snažit, podaří se mu to. Je tu chuť se učit, chuť uplatnit vše co umí, vše je nové a zajímavé. Zdravotníkovi se práce může zdát nejdůležitější aktivitou v životě. Zkracuje odpočinek, spánek, relaxaci a čas strávený s rodinou. (Raudenská, Javůrková, 2011) Druhá fáze nese název vystřízlivění. Pracovník pozná, že ne vždy se vše vyléčí, pacienti se vrací, práce, do které vložil plno úsilí, se ne vždy zúročí. Zažívá pocity bezmoci, nevděku, plno promarněných šancí. Naráží zde na byrokracii, nadřízené. Musí slevit ze svých nároků, ideálů a očekávání. Práce už není prioritní, zevšední. (Marková a kol., 2006) Třetí fázi můžeme nazvat fází nespokojenosti a frustrace. Začínají se do popředí dostávat otázky smyslu povolání, zvláště u lidí, kteří se nestarají o své zdraví, nedají na rady lékařů a sester, nespolupracují. Dostavuje se kritika věcí, které jsou v rozporu s přesvědčením či očekáváním. Lze pozorovat snahu o určitou změnu, snahu, aby se práce dala dělat efektivněji. Práce, která je mnohdy vnitřně považována za zbytečnou je provedena bez jakékoli další invence, nic není provedeno „navíc.“ Nezřídka dochází ke konfliktu s nadřízenými a spolupracovníky. Pocit frustrace při nedosažení změn prohlubuje ztrátu zájmu. Někteří jedinci se o změnu pokusí, někdy úspěšně, častěji však ani nepokusí nebo se jim pokus nezdaří a tak nastupuje další fáze. (Andršová, 2012)
17
Apatie, jak nazýváme fázi čtvrtou, je charakterizována celkovou nespokojeností. Zaměstnání je vnímáno jen jako zdroj obživy, není spojeno s uspokojením. To má za následek zhoršování pracovní morálky. Projeví se úzkostlivým hlídáním si pracovní doby, odchody z práce dříve, než je stanoven konec, pozdními příchody. V pracovním nasazení se dostavují stereotypy, nové úkoly jsou vnímány negativně, prohlubuje se negativismus vůči pacientům. Postupné odtažení od práce vede k přesouvání pracovních povinností na jiné spolupracovníky. (Minibergerová, Jičínská, 2010)
2.5.3 Prevence syndromu vyhoření Jestliže syndrom vyhoření vzniká na základě diskrepance mezi očekáváním pracovníka a realitou pracovního prostředí, můžeme ho v zásadě ovlivnit dvěma způsoby. Na jedné straně změnou struktury organizace a kultury práce, na straně druhé působením na jedince samotného, který si osvojí strategii zvládání stresu, přehodnotí svá očekávání, naučí se postupy hodnocení stresových situací. V oblasti jednotlivce jsou uváděny následující tři zásadní faktory důležité v prevenci a boji se syndromem vyhoření: Nalezení pracovní činnosti, kterou jedinec vnímá jako smysluplnou. Dosažení profesní nezávislosti a volnosti v rozhodování s dostatečnou oporou nadřízených. Vytvoření přirozeného vztahu k práci propojené s dalšími životními aktivitami. (Kallwass, 2007). Sebepoznání je nedílnou a důležitou schopností jedince, která vede k realistickému pohledu nejen na sebe sama, ale míra sebepoznání se odráží i v interakci s okolním světem. Je důležité v odhadu možností jedince samého a vytyčování takových cílů, které jsou z pohledu daného jedince realistické a nepřináší stresové situace. Významnou roli hraje v prevenci syndromu vyhoření sociální opora a zázemí. Míra syndromu vyhoření (vyhaslosti) je úměrná míře opory od okolního prostředí. Důležitá je nejen rodina, blízcí přátelé, se kterými trávíme čas ve svém volnu, ale také kolegové a stejně postavení spolupracovníci. (Raudenská, Javůrková, 2011) O významu blízkého člověka hovoří „teorie připoutání“ vypracovaná sice na Afrických sirotcích, nicméně do problematiky stresu a syndromu vyhoření je přeneseně
18
aplikovatelná. Ta praví, že je neobyčejně důležité mít vztah důvěry k nějaké osobě. (Křivohlavý, Pečenková, 2004) Všeobecně je doporučeno udržovat kontakty a přátelství především s lidmi z jiného oboru. V opačném případě, byť ve společnosti kolegy považovaného za blízkého přítele, se nedokáže jedinec zcela oprostit od zaměstnání. Udržet si přátele je často těžké, zvláště pokud, byť na přechodnou dobu, postaví jedinec své povolání na přední místa žebříčku hodnot, aniž by si uvědomil, že nadšení může být jen přechodné. (Paulík, 2010) O značnou část energie rovněž přicházíme, pokud musíme řešit partnerské konflikty a rodinné neshody. Kompenzaci lze hledat v pěstování osobních koníčků a zájmů, tedy v čase, který investujeme sami do sebe. To přispívá i k prohlubování zdravého sebevědomí a schopnosti sebeocenění, sebepochvaly. Rovněž v oblasti fyzické jsou koníčky důležité. Fyzická aktivita stimuluje prokrvení tkání, napomáhá k pocitu zdravé únavy a následnému kvalitnímu spánku, relaxaci a odpočinku. Odpočinek je základní potřebou jedince a neměl by se podceňovat. Důležité je odpočívat v případě únavy, nikoli až máme na odpočinek čas. (Stibalová, 2010)
2.6 Testování přítomnosti syndromu vyhoření Již
dříve
zmiňovaná
Christina
Maslach (* 1946, San
Francisco, USA),
americká psycholožka a profesorka psychologie na Kalifornské univerzitě v Berkeley, je autorkou světově nejuznávanějšího a nejcitovanějšího dotazníku zaměřeného na syndrom vyhoření, který obsahuje 22 otázek, které uvádíme níže. Dotazník je určen právě profesím, které pracují s lidmi, především pak zdravotníkům. Pocity se v dotazníku hodnotí jednak na stupnici častosti výskytu, jednak na stupnici intenzity (síly) a vyhodnocuje se celkové skóre pro jednotlivé faktory. Škála je od 0 vůbec do 7 velmi silně. (Burgerová, 2009) 1. Práce mne citově vysává 2. Na konci pracovního dne se cítím být na dně sil 3. Když ráno vstávám a pomyslím na pracovní problémy, cítím se unaven/a 4. Velmi dobře rozumím pocitům svých klientů/pacientů 5. Mám pocit, že někdy s klienty/pacienty jednám jako s neosobními věcmi 19
6. Celodenní práce s lidmi je pro mne skutečně namáhavá 7. Jsem schopen velmi účinně vyřešit problémy svých klientů/pacientů 8. Cítím “vyhoření”, vyčerpání ze své práce 9. Mám pocit, že lidi při své práci pozitivně ovlivňují a nalaďuji 10. Od té doby, co vykonávám svou profesi, stal jsem se méně citlivým k lidem 11. Mám strach, že výkon mé práce mne činí citově tvrdým 12. Mám stále hodně energie 13. Moje práce mi přináší pocity marnosti, neuspokojení 14. Mám pocit, že plním své úkoly tak usilovně, že mne to vyčerpává 15. Už mne dnes moc nezajímá, co se děje s mými klienty/pacienty 16. Práce s lidmi mi přináší silný stres 17. Dovedu u svých klientů/pacientů vyvolat uvolněnou atmosféru 18. Cítím se svěží a povzbuzený, když pracuji se svými klienty/pacienty 19. Za roky své práce jsem byl úspěšný a udělal/a hodně dobrého 20. Mám pocit, že jsem na konci svých sil 21. Citové problémy v práci řeším velmi klidně – vyrovnaně. 22. Cítím, že klienti/pacienti mi přičítají některé své problémy (Majla, 2009) V České Republice se s tímto dotazníkem pracuje velmi málo. Převážně najdeme odkazy na výzkumné práce studentů. Případnou práci zaměřenou na výzkum ve zdravotnictví bychom hledali jen těžko. Nejsou k dispozici žádné normy a duševní hygiena pracovníků ve zdravotnictví je spolu s dalšími aspekty a právními normami opomíjena. (Kábela, 2014)
20
3 Praktická část 3.1 Metodika výzkumu Pro tento výzkum, bylo použito kvantitavní metodologie za použití techniky dotazníkového šetření. Dotazník byl složen z 19 otázek, z nichž bylo 11 uzavřených, 7 polootevřených, a 1 otevřené otázky. Výzkum proběhl na výše uvedených pracovištích v průběhu měsíce března roku 2014. Pro zpracování získaných dat byl použit program Microsoft Office Excel. Po vložení jednotlivých údajů do tabulek, byla data pro přehlednost převedena do podoby sloupcových grafů.
3.2 Výzkumný soubor Výzkumný soubor byl tvořen lékaři a všeobecnými zdravotními sestrami pracujícími na chirurgických klinikách. Výzkum byl realizován na I. a II. chirurgické klinice FN U sv. Anny v Brně se souhlasem vrchních sester i náměstkyně pro ošetřovatelskou péči. Celkem bylo rozdáno 130 dotazníků. Celková návratnost činila 88 % (114 dotazníků). Výzkumný soubor byl tvořen muži 34 % (39) a ženami 66 % (75). Výzkumu se zúčastnilo 47 % vysokoškolsky vzdělaných zdravotnických pracovníků, 36 % (41) sester středoškolaček a 18 % (20) sester jež absolvovali vyšší odbornou školu.
21
3.3 Výsledky výzkumu 80% 68%
70% 60% 50% 40%
32%
30%
20% 10% 0%
muž
žena
Graf 1 Pohlaví
Muži tvořili třetinu respondentů, konkrétně 32 % (39). Ženy tvořili 68 % (75).
70% 62% 60% 50% 40%
38%
30% 20% 10% 0% lékař/ka
zdravotní sestra
Graf 2 Pracovní pozice
Do akce se zapojil vysoký počet lékařů 38 % (43). Zdravotních sester bylo 62 % (71).
22
40%
36%
35% 30%
27% 23%
25% 20% 15%
9%
10% 5% 5% 0% méně než 25 let
26 - 35 let
36 - 45 let
46 - 55 let
více než 55 let
Graf 3 Věk
Jak znázorňuje graf 3, dotazníkového šetření se zúčastnilo široké věkové rozpětí. Ve věku 26 – 35 let se pohybovalo 36 % (41) respondentů. Méně než 25 let mělo jen 5 % (6) respondentů.
50%
46%
45% 40%
36%
35% 30% 25% 18%
20% 15% 10% 5% 0% středoškolské s maturitou
vyšší odborné
vysokoškolské
Graf 4 Dosažené vzdělání
V dotazníkovém šetření se vyskytl vysoký počet 46 % (53) vysokoškolsky vzdělaných respondentů. Nejméně jich bylo vyššího odborného vzdělání.
23
45%
39%
40% 35% 30%
25%
20%
20%
16%
14%
15% 10%
5%
5%
5% 0% méně než 1 rok
1 - 5 let
6 - 10 let 11 - 15 let 16 - 20 let více než 20 let
Graf 5 Délka praxe
Na grafu 5 vidíme, že nejvíce se zúčastnilo dotazníkového šetření zdravotnických pracovníků s více jak 20 -ti letou praxí 39 % (44). Velké množství je v zastoupení 1 – 5 let praxe 20 % (23).
60% 53% 50% 40% 33% 30% 20% 12% 10% 2% 0% zcela spokojen spíše spokojen
spíše nespokojen
zcela nespokojen
Graf 6 Celková spokojenost s prací
Jak znázorňuje graf 6, na otázku celkové spokojenosti lékařů a zdravotních sester s prací převážná většina respondentů byla spíše spokojena 53 % (60). Pozitivně vnímá svou práci 33 % (38) respondentů. Zcela nespokojeni jsou pouze 2 % (4) respondenti. 24
70%
65%
60%
50% 40% 30% 30% 20% 10%
5%
0% ano
občas, ano
ne
Graf 7 Stres v práci
Na otázku, zdali je pro zdravotnické pracovníky práce stresující, většina odpověděla ano, občas 65 % (74). Jednoznačně ano uvedlo 30 % (34) respondentů, proti tomu pouze 5 % (6) stres nepociťuje.
70% 61% 60% 50% 40%
32%
30% 20% 10%
7% 0
0% permanentně
často
občas
vůbec stres neprožívám
Graf 8 Četnost prožívání stresu
Na otázku, jak často v souvislosti s výkonem povolání prožívají zdravotničtí pracovníci stres, uvedlo permanentní prožívání stresu pouze 7 % (8) respondentů. 32 % (36) respondentů prožívá stres často. Nejvíce 61 % (70) respondentů prožívá stres občas. Dle očekávání nikdo neuvedl možnost, že stres vůbec neprožívá. 25
90%
82%
80% 70% 60%
50% 40% 30% 20%
14%
10%
4%
0% prožívám ho hodně intenzivně
prožívám ho přiměřeným způsobem
neprožívám pracovní stres
Graf 9 Míra prožívání pracovního stresu
V grafu číslo 9 můžeme vidět míru prožívání pracovního stresu u zdravotnických pracovníků. 82 % (93) respondentů uvádí přiměřené prožívání pracovního stresu, což je výrazná převaha proti 14 % (, kteří ho prožívají intenzivně. 4 % respondentů ho neprožívají.
70%
65%
50% 40% 30%
61% 56%
60% 42%
23%
33% 23%
20% 10%
lékaři (n=43)
45% 34%
33% 25%
45%
19%
23%
19% 14%
11% 3%
6%
zdravotní sestry (n=71)
3%
0%
Graf 10 Nejvíce stresující faktory
26
Jak znázorňuje graf 10, mezi nejvíce uváděné stresující faktory u lékařů patří stavy ohrožující život pacienta 65 % (28). U zdravotních sester jsou to taktéž stavy ohrožující život pacienta 45 % (32) a přetížení 45 % (32). Jako velmi stresující faktor jsou uváděny mezilidské vztahy na pracovišti. U lékařů 56 % (24), u zdravotních sester 34 % (24). Položky nutnost celoživotního vzdělávání, vlastní ohrožení zdraví, osobní nevyřešené konflikty a problémy nejsou uvedeny v grafu kvůli malému procentuálnímu zastoupení.
70%
63%
60% 50% 40% 30% 22% 20%
15%
10% 0%
ano
nevím
ne
Graf 11 Vnímání důsledků pracovního stresu
Graf 11 znázorňuje vnímání důsledků pracovního stresu. 63 % (72) respondentů na sobě stres pociťuje, vnímá ho. 22 % (25) respondentů stres nevnímá a 15 % (17) respondentů si není jisto.
27
80%
70%
70% 60% 50% 40%
33%
28%
30%
16%
14%
v oblasti pracovní
nepociťuji žádné důsledky stresu
20% 10% 0% v oblasti psychické
v oblasti fyzické
v oblasti mezilidské
Graf 12 Oblast vnímání důsledků pracovního stresu
Graf 12 ukazuje, že nejvíce vnímanou oblastí důsledku stresu je psychická oblast, kterou uvedlo 70 % (80) respondentů. Zato nejméně je vnímána oblast pracovní u 16 % (18). Na otázku bylo možno odpovědět více možnostmi.
45%
42%
40%
42% 36%
35%
32%
30% 25%
22%
22%
20% 15%
16% 11%
13%
12%
13%
12%
10%
5% 0%
Graf 13 Psychická oblast prožívání pracovního stresu
28
Graf 13 přehledně uvádí míru zastoupení jednotlivých důsledků prožívání pracovního stresu. Nejvíce respondentů na sobě pociťuje jako důsledek roztěkanost a podrážděnost 42 % (48). Opět je otázka s možností mnohočetné odpovědi. Odpovědi porucha spánku, deprese a zhoršená sebekritičnost se vyskytly v malém procentu, proto v grafu nejsou znázorněny.
40% 35% 35% 30% 25% 25% 20%
16%
16%
15% 10%
9%
7%
9% 5%
5%
0%
Graf 14 Fyzická oblast prožívání pracovního stresu
Graf 14 znázorňuje nejčastěji uváděné fyzické problémy. Nejvíce respondentů na sobě pociťuje ve fyzické oblasti bolesti hlavy 35 % (40) a trávicí potíže 25 % (29). Jako nejméně uváděné problémy byly nechutenství, vyšší spotřeba psychofarmak, sevřené hrdlo, diabetes, sexuální potíže. Nejsou uvedeny v grafu pro malé procento odpovědí.
29
50% 45% 40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0%
46%
21%
18% 14%
12%
11%
8%
9%
Graf 15 Prožívání pracovního stresu v oblasti mezilidské
Graf 15 zobrazuje prožívání pracovního stresu v oblasti mezilidské. Nejčastěji uváděným problémem v oblasti mezilidských vztahů je nedostatek času na druhé u 46 % (52) respondentů. Pouze 8 % (9) respondentů prožívá povrchní vztahy bez citové hloubky. 80% 70% 60%
67% 57%
54%
50% 40% 30% 20%
31% 18%
14%
10% 0%
30
Graf 16 Prožívání pracovního stresu v oblasti pracovní
Na otázku prožívání pracovního stresu v oblasti pracovní odpovědělo 54 % (62) respondentů, že pociťuje, nebo si uvědomuje u své osoby syndrom vyhoření. Ztrátu výkonnosti pociťuje 67 % (76).
80%
75%
70% 60% 50% 40% 30% 18%
20%
7%
10% 0% ano
někdy ano
ne
Graf 17 Míra snahy o vyrovnání se stresem
Graf 17 znázorňuje míru snahy o vyrovnání se se stresem. Snahu se vyrovnat má velká většina respondentů 75 % (85).
31
100% 90% 80% 70%
88% 78% lékaři (n=43)
65%
60%
50% 40% 30% 20% 10%
zdravotní sestry (n=71)
37% 23% 9%
14% 6%
5% 6%
5%
0
0%
Graf 18 Způsob vyrovnání se se stresem
Graf 18 ukazuje způsob, jakým se zdravotničtí pracovníci vyrovnávají s pracovním stresem. Pomocí volnočasových aktivit pasivních se vyrovnává se stresem 65 % (46) sester, doktorů 37 % (16). Pomocí fyzických aktivit je to 78 % (55) sester, doktorů 88 % (38). Ve vyšší míře je uváděn i pozitivní vztah k alkoholu u doktorů 23 % (10).
32
25% 20%
23% 19%
18% 16%
15% 11% 10%
9% 7% 5%
5%
0%
Graf 19 Návrhy opatření k eliminaci stresu
V grafu 19 můžeme vidět návrhy k eliminaci stresu. Nejčastěji uváděné problémy jsou nadměrné množství dokumentace 23 % (26), nedostatek personálu 19 % (22) a s tím částečně související požadavek na úpravu provozu/pracovních směn 18 % (21).
3.4 Diskuze
Jedním z cílů této práce bylo zmapovat stresory, které působí na zdravotnický personál na chirurgických klinikách. V souvislosti s obecně uváděným vysokým podílem osob se syndromem vyhoření v oblasti zdravotní péče jsme zmapovali, kolik pracovníků napříč chirurgickými pracovišti si stres vůbec připouští. Jak uvádějí některé studie, podíl syndromu vyhoření se pohybuje kolem 50 %. Na chirurgických pracovištích a odděleních intenzivní medicíny jsou však tato čísla ještě vyšší. (Centor, 2012) Z provedeného výzkumu vyplynulo, že pro téměř 95 % (83) pracovníků je práce stresující
alespoň občas (viz graf 7). Odpovědi na další otázky zaměřené na prožívání stresu pouze 4 respondenti uvedli, že stres neprožívají (viz graf 8). 33
Chirurgické pracoviště je dynamickým prostředím, kde se může situace měnit každou hodinu, někdy i doslova každou minutu, často je potřeba řešit vážné otázky týkající se bezprostředního zdraví či dokonce života pacienta. Tato dynamičnost sebou samozřejmě přináší vyšší nároky jak na psychickou, tak i na fyzickou připravenost personálu. Charakter prostředí pak má bezprostřední vliv na druh, četnost a intenzitu stresových situací. Nebyla nalezena žádná korelace s věkem, pohlavím, dosaženým vzděláním, rodinným stavem nebo délkou praxe. (Lederer, 2008) Lze obecně předpokládat, že nejvíce zatěžující a stresující situací je stav, kdy je zapotřebí podat co nejvyšší psychický a fyzický výkon v relativně krátkém čase. V souladu s tímto předpokladem je i výsledek šetření, kde 65 % (28) lékařů a 45 % (32) zdravotních sester (viz graf 10) uvedlo za stresující stav ohrožení pacienta, tedy dynamický stav kladoucí vysoké nároky na ošetřující personál. Naproti tomu smrt pacienta, která je jakýmsi definitivním vyústěním, nutno říci často očekávaným, uvádí pouze 33 % (14) lékařů a 25 % (18) zdravotnicích sester. Poměrně vysoký podíl ve výsledku mají negativní mezilidské vztahy na pracovišti, celkem stresující 56 % (24) lékařů a 34 % (23) zdravotních sester. Tato hodnota není jistě lichotivá pro zaměstnavatele, resp. vedení pracoviště a je jistě alarmující. Vždyť téměř polovina lidí je v pracovním kolektivu nespokojena. Často uváděný problém zdravotnictví v ČR, tedy přetížení zdravotnického personálu, je udáván cca u 1/2 respondentů 51 % (58). Druhým cílem bylo zmapovat způsoby vyrovnávání se stresem. Předpoklad zásadní změny pracovního prostředí ke snížení stresu je malý. Větší a rozhodně dynamičtější je individuální způsob vyrovnání se se stresem. Převážná většina respondentů 75 % (86) má snahu se stresem se vyrovnat (viz graf 17). To bez pochyby souvisí s faktem, že velká většina personálu si stres uvědomuje a připouští (viz graf 7-9). Nejčastěji je uváděna kombinace více aktivit. Naprostá většina respondentů uvádí sport či jinou fyzickou volnočasovou aktivitu, konkrétně 88 % (38) lékařů a 78 % (55) zdravotních sester. Z pasivních způsobů celkem 37 % (16) lékařů a 65 % (46) zdravotních sester uvádí nejčastěji četbu, hudbu, televizi, ale i setkání s rodinou, přáteli. Poměrně zajímavá hodnota je míra odpoutání se pomocí alkoholu. Tento způsob udává téměř 23 % (10) lékařů a 14 % (10) zdravotních sester (viz graf 18).
34
3.5 Doporučení pro praxi Jak uvedeno v teoretické části této práce, na míře vzniku syndromu vyhoření se podílí jednak osobnostní kvality jedince, jednak prostředí, ve kterém pracuje. Výstupem pro praxi by mělo být zmapování míry stresorů na chirurgickém pracovišti a jejich potencionální odstranění, případně podpora salutorů, jakožto druhého pólu daného problému. Z uvedených výsledků plyne, že v poměrně vysoké míře jsou mezi stresory uváděny mezilidské vztahy na pracovišti a přetěžování personálu. Odpovědné práce, stejně jako stavů ohrožení života, nebo dokonce možné smrti se zbavíme jen těžko. Praktickým dopadem by tedy měla být jednoznačně úprava počtu personálu, jednoznačné definování pracovních povinností každého jedince, včetně odpovědnosti a důsledků, které to přináší. Toto bez jakýchkoli výjimek. Komerční sféra dnes často používá pojem „TEAM Building“ a investuje do uvedeného větší či menší část peněz. V prostředí našeho zdravotnictví na podobnou záležitost nejsou bohužel oficiální prostředky. Kvalitní práci v přiměřeném čase může odvést pouze kvalifikovaný, odpočatý, zdravý a do jisté míry i patřičně fyzicky zdatný pracovník. Výstupem této práce je zmapování způsobů odpočinku pracovníků s možností tyto aktivity různými cestami podporovat a rozvíjet. Na základě tohoto průzkumu lze odhadnout oblast případné podpory volnočasových aktivit. Výsledky této práce mohou vést k zamyšlení jak přecházet nebo pozitivně ovlivnit míru stresu na těchto pracovištích. Práce může být přínosem pro vedoucí pracovníky, studenty lékařských fakult, zdravotnických škol.
35
4 Závěr Cílem bakalářské práce bylo zmapovat míru a příčiny stresu, stejně tak jako způsob zdravotnického personálu chirurgického pracoviště se s daným problémem vyrovnat. Tento cíl práce byl splněn. Otázky číslo 2, 3 a 4 přímo mapují míru přítomnosti, resp. uvědomění si přítomnosti stresu u zdravotnických pracovníků na chirurgickém pracovišti, kteří jsou z velké části s prací spokojeni i přes to, že je pro ně stresující. Potvrdil se předpoklad, který je dokumentován i jinými pracemi, že chirurgický obor sebou přináší vysoké požadavky na fyzickou a psychickou odolnost svých pracovníků. V dotazníkovém šetření jsme zmapovali jednotlivé potencionální stresory na chirurgickém pracovišti a porovnali míru přítomnosti jednotlivých stresorů u sester a lékařů. Obě skupiny, tedy lékaři i sestry vnímají hlavní stresory v zásadě shodně. Nejčastěji uvádějí stavy ohrožení života pacienta a přetěžování. To jen potvrzuje teorii, která praví, že stresová je situace, která klade velké nároky na psychiku, na schopnost přizpůsobení se a vytvoření aktivní reakce tak, aby nedošlo k narušení psychosomatické rovnováhy. Stav ohrožení života pacienta je dynamický neukončený proces, který zákonitě vyvolává stresovou situaci. Naproti tomu smrt pacienta, jakožto definitivní ukončený děj je vnímán jako stresující v daleko menší míře. Rovněž riziko právního dopadu konání zdravotnického personálu je vnímáno prozatím relativně v malé míře. Dvě hypotézy, týkající se právě dvou naposledy uvedených problémů se nám v šetření nepotvrdily. Přetěžování, které ve svém důsledku zvyšuje chronickou únavu, vede k oslabení obranných mechanismů, čímž zvyšuje riziko vzniku syndromu vyhoření, který je definován jako stav vyčerpání. Zjistit míru přítomnosti syndromu vyhoření nebylo cílem této práce. To lze validně pouze pomocí standardizovaných dotazníků (např. Maslachové – viz. Teorie). Druhým cílem bylo zjistit způsoby, kterým se personál chirurgického pracoviště se zátěží vyrovnává. Hypotézy jsme záměrně rozdělili cíleně na lékaře a setry, jelikož jsme předpokládali, že zde může být určitý rozdíl podmíněný vzděláním či vyšším zastoupením mužů v jedné ze skupin. Předpokládali jsme, že aktivní odpočinek bude doménou lékařů (ve vyšší míře mužů) a pasivní spíše doménou sester. Ukázalo se, že i když se nám všechny hypotézy potvrdily tak, jak jsme je položily, v oblasti fyzických, 36
tedy aktivních volnočasových aktivit není výraznějšího rozdílu a v obou skupinách se jedná o nejčastěji uváděné prostředky relaxace a odpočinku. Naproti tomu v oblasti pasivní relaxace je patrný určitý rozdíl, kde především míra zastoupení v oblasti lékařů je nižší oproti sestrám. Znamená to tedy, že sestry vedle sportu (nejčastěji uváděná fyzická aktivita) mají čas i na jiné formy relaxace, jako je četba knih ap. Třetím nejčastěji uváděným prostředkem relaxace je užívání alkoholu. V absolutním počtu je zastoupení u obou skupin stejné, pokud však dané hodnoty převedeme na procenta, 23 % (10) lékařů a 14 % (10) zdravotních sester přiznávají tuto alternativu. Tento výsledek je pouze vedlejším zjištěním dotazníkové akce. Mohlo by to znamenat, že lékaři mají blíže ke vzniku závislosti na návykových látkách a potažmo k syndromu vyhoření. Hypotéza č. 1: Pro více než 50 % lékařů je největším stresorem smrt jejich pacienta. Hypotéza byla vyvrácena. Jak uvedeno v grafu č. 10, nejčastěji udávanými stresory ze strany lékařů je vedle přetížení hlavně stav přímého ohrožení zdraví pacienta 65 % (28). Samotná smrt je stresující pouze pro 33 % (14) lékařů. Hypotéza č. 2: Pro více než 30 % lékařů je největším stresorem riziko podání žaloby pro poškození zdraví ze strany pacienta. Hypotéza byla vyvrácena. Tento jev, na který se stále častěji poukazuje i v souvislosti s narůstající medializací zdravotnických kauz se prozatím nevryl do podvědomí lékařů. Pouze 14 % (6) lékařů uvádí, že je pro ně toto potencionální riziko stresující (viz graf 10). Hypotéza č. 3: Pro méně než 40 % zdravotních sester je velkým stresorem, pokud se pacient ocitne ve stavu ohrožení života. Hypotéza byla potvrzena. V této otázce se shodují jak lékaři, tak zdravotní sestry, které uvedly ve 45 % (32), že stav ohrožení pacienta je nanejvýš zatěžující (viz graf 10). Předpokládané důvody jsou rozváděny výše. Hypotéza byla potvrzena. Hypotéza č. 4: Více než 60 % lékařů se vyrovnává s pracovním stresem za pomoci fyzické aktivity. Hypotéza byla potvrzena. Pod pojmem fyzická aktivita si lze představil široké spektrum a intenzitu činností. Obecně lze říci, že lékaři mají vysoce kladný vztah k aktivnímu i
37
pasivnímu sportu. Aktivní odpočinek uvedlo 88 % (38) lékařů (viz graf 18). Nejčastěji se jednalo o různé podoby sportu. Hypotéza č. 5: Více než 30 % lékařů se vyrovnává s pracovním stresem za pomoci pasivní volnočasové aktivity. Hypotéza byla potvrzena. Lékaři patří většinou mezi lidi s všeobecně širokým přehledem a okruhem zájmů. Co se týče pasivních aktivit, byla zde zastoupena četba, film, divadlo. Pasivní volnočasové aktivity vyhledává celkem 37 % (16) lékařů (viz graf 18). Hypotéza č. 6: Více než 30 % všeobecných sester se vyrovnává s pracovním stresem za pomoci fyzické aktivity. Hypotéza byla potvrzena. Míra zastoupení volnočasových aktivit je do jisté míry ovlivněna volným časem mimo pracovní povinnosti. U zdravotních sester, často matek, které se musí starat o rodinu, lze do jisté míry předpokládat nižší zastoupení fyzických volnočasových aktivit v porovnání s populací lékařů, která je v chirurgii zastoupena z větší části muži. I přes tento fakt celkem 78 % (55) zdravotních sester uvedlo, že jejich odpočinek je spojen s fyzickou aktivitou. Hypotéza č. 7: Více než 60 % všeobecných sester se vyrovnává s pracovním stresem za pomoci pasivní volnočasové aktivity. Hypotéza byla potvrzena. Pro menší časovou náročnost jsme předpokládali vysoký podíl pasivních aktivit u sester. Náš předpoklad se však potvrdil jen velice těsným výsledkem u 65 % (46) zdravotních sester. Tato práce by měla upozornit na vysokou míru stresu na chirurgickém pracovišti. Výsledky by měly být podkladem k prevenci rozvoje syndromu vyhoření jak v oblasti osobní, tak v oblasti organizace práce a zaměstnavatele. Ve vysoké míře byla uváděna nespokojenost s organizací práce, mezilidskými vztahy, přetěžováním, nadbytkem směn a administrativní činnosti. Toto je do jisté míry pro každé pracoviště individuální a výsledky by měly být podkladem především pro ta pracoviště, kde výzkum proběhl.
38
5 Seznam použité literatury
1. ANDRŠOVÁ, A., Psychologie a komunikace pro záchranáře. vyd. 1., Praha: Grada, 2012, 120 s. ISBN 978-802-4741-192. 2. BARTOŠÍKOVÁ, I. O syndromu vyhoření pro zdravotní sestry. vyd. 1. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2006, 86 s. ISBN 80-701-3439-9. 3. BEDRNA J., FERKO A., VOBOŘIL Z., ŠMEJKAL K., Chirurgie v kostce: vybrané kapitoly. vyd. 1. Editor Alexander Ferko. Praha: Grada, 2002, 591 s. ISBN 80-247-0230-4. 4. CENTOR, R. M.: Doc Burnout – Worse Than Other Workers Medscape. Nov 13, 2012. www.medscape.com/viewarticle/774013, 16. 11. 2012. 5. ČEVELA, R., ČELEDOVÁ L., DOLANSKÝ H., Výchova ke zdraví pro střední zdravotnické školy: vliv nepříznivé životní události na rozvoj psychické poruchy. vyd. 1. Praha: Grada, 2009, 108 s. Sestra. ISBN 978-802-4728-605. 6. Diagnostika syndromu vyhoření. [online]. © 2012 [cit. 2011-11-24] Dostupný z: http://burgerova.blog.cz/0902/diagnostika-syndromu-vyhoreni 7. DUŠKOVÁ, Markéta. Úvod do chirurgie: učební text pro studenty 3. LF UK. vyd. 1. Praha: Univerzita Karlova, 3. lékařská fakulta, Klinika plastické chirurgie 3. LF a FNKV, 2009, ISBN 978-80-254-4656-0. 8. HELEWA, R.M. Attending surgeon burn out and satisfaction with the establishment of a regional acute care surgical service. In Canadian journal of surgery. 2012, roč. 55, č. 5, s. 312-316. ISSN 1488-2310 9. HERMAN, E., DOUBEK P., Deprese a stres: vliv nepříznivé životní události na rozvoj psychické poruchy. Praha: Maxdorf, c2008, 94 s. Jessenius. ISBN 978-807345-157-8.
39
10. HUMPL, L., PROKOP J., TOBIÁŠOVÁ A.,
První psychická pomoc ve
zdravotnictví. vyd. 1. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2013, 86 s. ISBN 978-807-0135-624. 11. Inflow beta [online]. © 2014 [cit. 2014-03-20]. Dostupné z: http://www.inflow.cz/mbi-maslach-burnout-inventory 12. JOHN, F., DOUBEK P., Jak úspěšně zvládnout tlak a stres v práci: vliv nepříznivé životní události na rozvoj psychické poruchy. vyd. 1., Praha: Grada, 2006, 102 s. Jessenius. ISBN 80-247-1517-1. 13. KÁBELA M., všeobecný lékař, chirurgie - traumatologie, FN U sv. Anny, Rozhovor o problematice stresu a syndromu vyhoření na chirurgickém oddělení, 2014 14. KALLWASS, A., Syndrom vyhoření v práci a v osobním životě. 2007. 139 s. ISBN 978-80-7367-299-7. 15. KALVACH, Z., Křehký pacient a primární péče. vyd. 1., Praha: Grada, 2011, 399 s. ISBN 978-802-4740-263. 16. KEBZA, V., ŠOLCOVÁ, I., Syndrom vyhoření. Praha: SZÚ. 2003 17. KŘIVOHLAVÝ J., Jak zvládat stres. Praha: Grada Aviceum, 1994, ISBN 80-7169121-6 18. KŘIVOHLAVÝ, J., Sestra a stres: příručka pro duševní pohodu. vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2010. ISBN 978-802-4731-490. 19. KŘIVOHLAVÝ, J., PEČENKOVÁ J., Duševní hygiena zdravotní sestry. vyd. 1. Praha: Grada, 2004, 78 s. ISBN 80-247-0784-5. 20. LEDERER, W., KINZL, J. F., TRAWEGER, C. et al.: Fully developed burnout and burnout risk in intensive care personnel at a university hospital. Anaesthesia and intensive care, 2008, Mar; 36(2):208 – 213. 21. MATOUŠEK, O., Pracovní stres a zdraví. vyd. 1. Praha: Výzkumný ústav bezpečnosti práce, 2003, 20 s. 22. MATOUŠEK, O., Role sestry specialistky: učební text základního modulu specializačního studia pro sestry a porodní asistentky. vyd. 1. Editor Marie Marková. Brno: NCONZO, 2008, 102 s. ISBN 978-807-0134-887. 40
23. MATOUŠKOVÁ, I., PRAŠKOVÁ H., DOLANSKÝ H., Aplikovaná forenzní psychologie: vliv nepříznivé životní události na rozvoj psychické poruchy. vyd. 1. Praha: Grada, 2013, 296 s. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-4580-0. 24. MINIBERGEROVÁ, L., JIČÍNSKÁ K., TOBIÁŠOVÁ A.. Vybrané kapitoly z psychologie pro zdravotnické pracovníky. vyd. 1. Brno: NCONZO, 2010, 78 s. ISBN 25. NAKONEČNÝ, M., JIČÍNSKÁ K., TOBIÁŠOVÁ A., Základy psychologie. vyd. 1. Praha: Academia, 2004, 590 s. ISBN 80-200-1290-7. 26. NEŠPOR, K. Prevence zvládání profesionálního stresu ve zdravotnictví., Lékařské listy, 1995, ročník 44, číslo 23, strana 14-15 27. PAULÍK, K., VENGLÁŘOVÁ M., BABIAKOVÁ M., Psychologie lidské odolnosti. vyd. 1. Praha: Grada, 2010, 240 s. Psyché (Grada). ISBN 978-802-4729596. 28. POKORNÝ, V., Traumatologie. vyd. 1. Praha: Triton, 2002, 307 s. ISBN 80-7254277-X. 29. PRAŠKO, J., PRAŠKOVÁ H., DOLANSKÝ H., Asertivitou proti stresu: vliv nepříznivé životní události na rozvoj psychické poruchy. 2., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2007, 277 s. Poradce pro praxi. ISBN 978-80-247-1697-8. 30. RAUDENSKÁ, J., JAVŮRKOVÁ A., Lékařská psychologie ve zdravotnictví. vyd. 1. Praha: Grada, 2011, 304 s. Psyché (Grada). ISBN 978-802-4722-238. 31. STIBALOVÁ, K. Co je burn out syndrom. Sociální služby. Tábor: 2010, roč. 12, č. 10, 20–21. ISSN 1803-7348 32. STOCK, Ch., ČELEDOVÁ L., DOLANSKÝ H., Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout: vliv nepříznivé životní události na rozvoj psychické poruchy. vyd. 1., Praha: Grada, 2010, 103 s. Poradce pro praxi. ISBN 978-80-247-3553-5. 33. VÁGNEROVÁ, M., Psychopatologie pro pomáhající profese. Variabilita a patologie lidské psychiky. Praha: Portál, 1999, 444 s. ISBN 80-717-8214-9 34. ŽIAKOVÁ, K., Ošetrovateľský slovník. vyd. 1., Překlad Veronika Di Cara, Helena Vidovičová. Martin: Osveta, c2009, 218 s. ISBN 978-80-8063-315-8 41
6 Seznam grafů Graf 1Pohlaví .................................................................................................................. 22 Graf 2 Pracovní pozice ................................................................................................... 22 Graf 3 Věk ...................................................................................................................... 23 Graf 4 Dosažené vzdělání ............................................................................................... 23 Graf 5 Délka praxe .......................................................................................................... 24 Graf 6 Celková spokojenost s prací ................................................................................ 24 Graf 7 Stres v práci ......................................................................................................... 25 Graf 8 Četnost prožívání stresu ...................................................................................... 25 Graf 9 Míra prožívání pracovního stresu ........................................................................ 26 Graf 10 Nejvíce stresující faktory ................................................................................... 26 Graf 11 Vnímání důsledků pracovního stresu ................................................................ 27 Graf 12 Oblast vnímání důsledků pracovního stresu ...................................................... 28 Graf 13 Psychická oblast prožívání pracovního stresu ................................................... 28 Graf 14 Fyzická oblast prožívání pracovního stresu ...................................................... 29 Graf 15 Prožívání pracovního stresu v oblasti mezilidské.............................................. 30 Graf 16 Prožívání pracovního stresu v oblasti pracovní ................................................. 31 Graf 17 Míra snahy o vyrovnání se stresem ................................................................... 31 Graf 18 Způsob vyrovnání se se stresem ........................................................................ 32 Graf 19 Návrhy opatření k eliminaci stresu .................................................................... 33
42
7 Seznam příloh Příloha 1 ......................................................................................................................... 44 Příloha 2 ......................................................................................................................... 52
43
Příloha 1
Dobrý den, jmenuji se Romana Kábelová, Jsem studentkou VŠPJ, oboru všeobecná sestra. Pro účely zpracování praktické části své bakalářské práce na téma „Míra stresu zdravotnických pracovníků na chirurgickém oddělení“ si Vás dovoluji požádat o vyplnění dotazníku, jehož cílem je zmapování stresorů působících na zdravotnický personál na chirurgických odděleních a zmapování způsobů, jakými se zdravotnický personál na chirurgických odděleních vyrovnává s pracovním stresem. Vámi vybranou odpověď v dotazníku zakroužkujte, případně doplňte. Dotazník je anonymní a veškeré údaje z vyplněných dotazníků budou použity výhradně pro účely zpracování mé bakalářské práce. Za Vaši vstřícnost a čas, který jste vyplňování dotazníku věnoval/a, děkuji.
S pozdravem Romana Kábelová
1.
2.
Jste se svou prací celkově spokojen/a? a)
ano, zcela spokojen/a
b)
spíše spokojen/a
c)
spíše nespokojen/a
d)
zcela nespokojen/a
Je pro Vás práce stresující? a)
ano
b)
občas, ano
c)
ne 44
3.
4.
5.
Jak často v souvislosti s výkonem Vašeho povolání prožíváte stres? a)
permanentně
b)
často
c)
občas
d)
vůbec stres neprožívám
Jak byste charakterizoval/a Vaše prožívání pracovního stresu? a)
prožívám ho velmi intenzivně
b)
prožívám ho přiměřeným způsobem
c)
neprožívám pracovní stres
Které z níže uvedených faktorů jsou pro Vás nejvíce stresující? (pokud neprožíváte pracovní stres přejděte k další otázce) (můžete uvést více možností odpovědí) a)
smrt pacienta
b)
stavy ohrožení života pacienta
c)
odpovědnost
d)
mezilidské vztahy na pracovišti
e)
týmová spolupráce
f)
nutnost celoživotního vzdělávání
g)
nedostatečná informovanost
h)
přetížení
i)
pracovní prostředí
j)
práce na směny
k)
časová náročnost 45
l)
vlastní ohrožení zdraví, popř. života
m)
osobní nevyřešené konflikty a problémy
n)
možnost podání žaloby pro poškození zdraví ze strany pacienta či jeho blízkých
o)
jiné,
uveďte:
_______________________________________________________ _____________________________________________________________ _____ 6.
7.
Pociťujete na sobě některé z důsledků prožívání pracovního stresu? a)
ano
b)
nevím
c)
ne
V jaké rovině na sobě pociťujete důsledky prožívání pracovního stresu? (můžete uvést více možností odpovědí) a)
v oblasti psychické
b)
v oblasti fyzické
c)
v oblasti mezilidské
d)
v oblasti pracovní
e)
nepociťuji žádné důsledky stresu
f)
jiné,
uveďte:
_______________________________________________________ _____________________________________________________________ _____
8.
Jaké důsledky prožívání pracovního stresu na sobě pociťujete v oblasti psychické? (pokud nepociťujete žádné důsledky stresu přejděte k otázce číslo 12.)
46
(Vámi vybranou možnost podtrhněte nebo zakroužkujte, můžete vybrat více možností odpovědí) Neklid
poruchy spánku
deprese
úzkost
únik do snění
zhoršená sebekritičnost
roztěkanost
kolísání nálady
horší
kontakt
s
realitou špatná koncentrace i
podrážděnost
egocentrismus
apatie
únava
paměť nerozhodnost
jiné, uveďte: ________________________________________________________________ ______________________________________________________________________ _____
Jaké důsledky prožívání pracovního stresu na sobě pociťujete v oblasti
9.
fyzické? (Vámi vybranou možnost podtrhněte nebo zakroužkujte, můžete vybrat více možností odpovědí)
svalové napětí
problémy s trávením
plynatost
časté
nucení
na
bolesti hlavy
potíže s páteří
močení
nechutenství
Přejídání
sevřené hrdlo
bušení srdce
Sexuální potíže
Různé bolesti bez zjevné příčiny
Bolesti břicha
Menstruační bolesti
Vyšší
riziko
srdečních
47
onemocnění
hypertenze
diabetes
oslabení imunitního systému
nemoci pohybového
jiná psychosomatická
systému
vyšší
konzumace
alkoholu
onemocnění
vyšší
spotřeba
vyšší riziko úrazů
psychoforma
jiné, uveďte: ________________________________________________________________ ______________________________________________________________________ _____
10.
Jaké důsledky prožívání pracovního stresu na sobě pociťujete v oblasti mezilidské? (Vámi vybranou možnost zakroužkujte, můžete vybrat více možností odpovědí) a) skrytá či zjevná napětí v rodině b) nedostatek času na druhé c) neschopnost projevovat sympatii a účast d) nedostatečná komunikace e) zanedbávání dětí a neřešené problémy s nimi f) odcizení g) povrchní vztahy bez citové hloubky h) problémy při týmové práci i) konflikty
jiné, uveďte: ________________________________________________________________ ______________________________________________________________________ _____
48
11.
Jaké důsledky prožívání pracovního stresu na sobě pociťujete v oblasti pracovní? (Vámi vybranou možnost zakroužkujte, můžete vybrat více možností odpovědí) a) ztráta výkonnosti b) pokles sebedůvěry a energie c) apatie d) zanedbávání povinností e) syndrom vyhoření f) žádný
jiné, uveďte: ________________________________________________________________ ______________________________________________________________________ _____ 12.
13.
Snažíte se s prožívaným pracovním stresem vyrovnat? a)
ano
b)
někdy ano
c)
ne
Jakými způsoby se snažíte s prožívaným pracovním stresem vyrovnat? (můžete uvést více možností odpovědí) a)
volnočasovými
fyzickými
aktivitami,
uveďte
příklad:
______________________ _____________________________________________________________ _____ b)
volnočasovými
pasivními
aktivitami,
uveďte
příklad:
_______________________ _____________________________________________________________ _____ c)
obrat k náboženství 49
d)
odpoutání pomocí alkoholu
e)
pozitivní reinterpretace a růst
f)
žádným způsobem
g)
jinak,
uveďte:
______________________________________________________ _____________________________________________________________ _____ 14.
Jaká opatření byste navrhoval/a pro eliminaci pracovního stresu v souvislosti s výkonem Vašeho povolání? (můžete uvést více možností odpovědí) Uveďte: _______________________________________________________________ __________________________________________________________________ ____ __________________________________________________________________ ____ __________________________________________________________________ ____
15.
16.
17.
Jste: a)
muž
b)
žena
Jaký je Váš věk? a)
méně než 25 let
b)
26 – 35 let
c)
36 – 45 let
d)
46 – 55 let
e)
více než 55 let
Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? a)
středoškolské s maturitou
b)
vyšší odborné 50
c)
18.
19.
vysokoškolské
Jaké je Vaše pracovní zařazení na chirurgickém oddělení? a)
lékař/ka
b)
zdravotní sestra
Jaká je délka Vaší odborné praxe? a)
méně než 1 rok
b)
1 – 5 let
c)
6 – 10 let
d)
11 – 15 let
e)
16 – 20 let
f)
více než 20 let
51
Příloha 2 Žádost o dotazníkové šetření ve Fakultní nemocnici U sv. Anny.
V Brně 4.3.2014
Mgr. Jana Zvěřinová NOP Fakultní nemocnice u Sv. Anny Pekařská 53 656 91 Brno
Věc: Žádost o provedení výzkumného šetření na I. a II. chirurgické klinice Vážená paní Mgr. Zvěřinová, žádám Vás tímto o povolení výzkumného šetření na I. a II. chirurgické klinice ke zpracování mé bakalářské práce na téma: "Míra stresu zdravotnických pracovníků na chirurgickém oddělení". Respondenti se tohoto výzkumu budou účastnit zcela dobrovolně. Výsledky budou použity ke zpracování mé bakalářské práce. Budou zcela anonymní a v případě zájmu se s nimi můžete seznámit.
Děkuji Romana Kábelová studentka 3. ročníku obor: Všeobecná sestra VŠPJ Jihlava
52
