VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Katedra zdravotnických studií. terminálním stádiu. bakalářská práce. Autor: Lucie Braunerová

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií

Pohled sestry na geriatrick ého pacienta v terminálním stádiu bakalářská práce

Autor: Lucie Braunerová Vedoucí práce: PhDr. Kateřina Emmerová Jihlava 2012

Anotace Bakalářská práce na téma Pohled sestry na geriatrického pacienta v terminálním stádiu se skládá z části teoretické a z části praktické. V teoretické části jsou shrnuty informace o geriatrickém pacientovi. Informuje o možnostech paliativní a hospicové péče, o prevenci imobilizačního syndromu a obsahuje část věnovanou bazální stimulaci a eutanazii. V praktické části je zkoumána kvalita ošetřovatelské péče, zjišťuji v čem je náročná a jak se sestry vypořádávají s úmrtím klientů. Její součástí je vyhodnocení dotazníkového šetření. Klíčová slova: geriatrie, paliativní péče, terminální stav.

Annotation Bachelor thesis: A Nurse’s View of a Geriatric Patient in the terminal stage consists of both theoretical and practical part. In the theoretical part information about a geriatric patient is summarized. It informs about possibilities of palliative and hospice care, about prevention of immobilization syndrome and includes a section dedicated to basal stimulation and euthanasia. In the practical part quality of nursing care is researched. I am trying to find out what is difficult about it and how nurses cope with the death of their clients. It includes results of questionnaire survey. Key words: geriatrics, palliative care, terminal condition.

Poděkování Na tomto místě bych především ráda poděkovala PhDr. Kateřině Emmerové za odborné vedení mé bakalářské práce, za podporu a trpělivost při její tvorbě. Dále bych ráda poděkovala Mgr. Ireně Točíkové za čas, který mi věnovala a za cenné rady. Děkuji hlavní sestře Nemocnice Blansko Mgr. Janě Kleskové a panu Jiřímu Prokopovi, řediteli Domu léčby bolesti s hospicem sv. Josefa v Rajhradě za poskytnutí možnosti dotazníkového šetření. Samozřejmě chci také poděkovat všem respondentům za vyplnění dotazníků. Velké díky patří mému příteli, který mi byl velkou oporou při tvorbě této práce.

Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 20. května 2012 .

...................................................... Podpis

Obsah 1

2

Úvod.......................................................................................................................... 8 1.1

Cíl práce ........................................................................................................... 10

1.2

Pracovní hypotézy ............................................................................................ 10

Teoretická část ........................................................................................................ 11 2.1

Základní pojmy – stáří, gerontologie, geriatrie, geriatrický pacient ................ 11

2.1.1

Stáří ........................................................................................................... 11

2.1.2

Gerontologie ............................................................................................. 13

2.1.3

Geriatrie .................................................................................................... 13

2.1.4

Geriatrický pacient .................................................................................... 13

2.2

Komunikace se seniory .................................................................................... 14

2.2.1 2.3

Zásady komunikace .................................................................................. 15

Paliativní medicína ........................................................................................... 16

2.3.1

Úvod do problematiky paliativní medicíny .............................................. 16

2.3.2

Fáze nevyléčitelného onemocnění ............................................................ 17

2.3.3

Obecná a specializovaná paliativní péče .................................................. 18

2.3.4

Mobilní hospic .......................................................................................... 19

2.3.5

Zásady ve vztahu k pacientům .................................................................. 20

2.4

Péče o umírajícího pacienta ............................................................................. 21

2.4.1

Terminální fáze onemocnění – umírání .................................................... 21

2.4.2

Příznaky a klinické projevy umírání ......................................................... 21

2.4.3

Obecná pravidla péče o umírajícího pacienta ........................................... 21

2.5

Základní principy diagnostiky a léčby jednotlivých symptomů ...................... 22

2.5.1

Bolest ........................................................................................................ 22

2.5.2

Hypokinetický syndrom ............................................................................ 23

2.5.3

Prevence imobilizačního syndromu .......................................................... 23

2.5.4

Proleženiny a změny vyvolaná tlakem ..................................................... 24

2.6

2.6.1

Somatická stimulace ................................................................................. 26

2.6.2

Vestibulární stimulace .............................................................................. 27

2.6.3

Vibrační stimulace .................................................................................... 28

2.7

Emocionální problémy zdravotníků ................................................................. 28

2.7.1

Stres .......................................................................................................... 28

2.7.2

Duševní hygiena ....................................................................................... 29

2.8 3

Koncept bazální stimulace v dlouhodobé péči ................................................. 26

Eutanazie jako etický problém ......................................................................... 30

Praktická část .......................................................................................................... 31 3.1

Metodika výzkumu........................................................................................... 31

3.2

Charakteristika vzorků respondentů a popis výzkumného prostředí ............... 32

3.3

Průběh a popis výzkumu .................................................................................. 33

3.4

Zpracování získaných dat ................................................................................. 33

3.5

Vlastní výsledky výzkumu ............................................................................... 34

4

Diskuze ................................................................................................................... 55

5

Závěr ....................................................................................................................... 59 Seznam literatury ........................................................................................................ 62

Úvod Bakalářskou práci na téma „Pohled sestry na geriatrického pacienta v terminálním stavu“ jsem si vybrala z toho důvodu, že stáří i smrt jsou nedílnou součástí našich životů. Je to přirozená etapa životní pouti každé lidské bytosti. Je třeba věnovat dostatečnou pozornost problematice péče o seniory, protože současná doba je charakterizována stárnutím populace. Seniorů a dlouhověkých osob neustále přibývá a právě z tohoto důvodu se domnívám, že je toto téma přínosné. Člověk se nemusí bát smrti jako takové, bojí se zejména samoty, bolesti, bezmocnosti a utrpení, které smrti předcházejí. Snad každý z nás by si přál zemřít v blízkosti své rodiny. Skutečnost je však jiná. Mnoho lidí umírá v nemocnici, sami a často opuštění. Dříve staří lidé umírali doma a byli středem zájmů celé rodiny. Dnešní generace věří tomu, že o jejich blízké bude lépe postaráno v nemocnici, když jim zajistí nejmodernější a nejúčinnější léčebné postupy. Jaká je ale pravda? Je o naše blízké opravdu tak dobře postaráno? Touto prací chci přiblížit téma stáří, umírání a vše, co s touto problematikou souvisí. Úvodem je první kapitola, která nás seznamuje s pojmy stáří, geriatrie, gerontologie a geriatrický pacient. Je zde objasněno co je to stáří, co jej charakterizuje a jak se dělí. Každé umírání znamená loučení se s tím, co měl člověk rád. Je určitě dobré, když proběhne důstojně a umírající má možnost připravit se na poslední cestu. Rozloučit se znamená, že pacient o svém umírání ví a má okolo sebe všechny, se kterými si přeje být. Doprovodem by mu měla být nejen sestra, ale i rodina. Nepostradatelnou součástí doprovázení je komunikace. Ať už je to hlas, tempo nebo melodie řeči, právě díky ní umírající získává dojmy z pečujícího a utváří se vzájemná důvěra. Z tohoto důvodu jsem druhou kapitolu věnovala komunikaci se seniorem. Vysvětluji zde, co je to komunikace, jak k ní dochází, a popisuji zásady, které by se při ní měly dodržovat. Další část je věnována paliativní péči. V úvodu této kapitoly je definováno, o čem pojednává, kdo z ní má prospěch a vysvětluji jednotlivé fáze nevyléčitelně nemocného. Objasňuji rozdíly mezi obecnou a specializovanou paliativní péčí, u které stručně charakterizuji jednotlivé formy. Část této kapitoly je věnovaná hospicovému hnutí. 8

Čtvrtá kapitola nahlíží na poslední fázi života – umírání. Popisuji příznaky a projevy terminální fáze. A protože je potřebné pacientům zajistit profesionální ošetřovatelskou péči, která vychází z individuálních potřeb, popisuji zde, v čem tato správná péče spočívá. Samotná fáze umírání je velice náročná a přináší řadu úskalí. Nejdéle a nejblíže v kontaktu s nemocným je sestra, která mu poskytuje nejen oporu, ale musí umět poznat i jeho problémy či obtíže. Právě jejich zmírňování nebo odstraňování má stěžejní význam pro kvalitu života. Nejčastějším příznakem pokročilého onemocnění je bolest. Vyskytuje se u tří čtvrtin pacientů v terminálním stavu. Důležitou součástí dobré péče je zabránění vzniku imobilizačního syndromu. Jedná se o stav, který vzniká v důsledku dlouhodobého upoutání na lůžko. Mezi příznaky patří např. ortostatická hypotenze nebo plicní hypoventilace. Tyto a další symptomy jsou popsány v další části práce, kde je rovněž uvedena i prevence. Ať už dlouhodobě imobilní, umírající nebo lidé s poruchou vědomí, mají nedostatek podnětů a omezenou schopnost pohybu. Koncept bazální stimulace podporuje komunikaci, kognitivní i pohybové schopnosti, možnost vnímat své tělo a orientovat se v prostoru i čase. V teoretické části jsou popsány tři základní druhy – somatická, vestibulární a vibrační stimulace. Povolání zdravotní sestry je bezesporu náročné. Součástí této profese je každodenní stres, neustálý styk se stresovými situacemi. Proto je v této práci věnována zmínka o tom, co je to stres a jak se proti němu můžeme bránit. Poslední část práce pojednává o etickém problému eutanazie. Jak už bylo řečeno, zdravotní sestra by měla uspokojovat základní potřeby člověka, pokud tyto potřeby nejsou uspokojeny, pacient může žádat o předčasné ukončení jeho trápení. Toto by měl být varovný signál pro personál, že jejich práce v některé oblasti selhala. Hlavní význam mé bakalářské práce spočívá v tom, abych zjistila kvalitu péče, která je poskytovaná geriatrickému pacientovi v terminálním stavu. Jakým způsobem ji sestry provádí a zda u těchto pacientů používají nějaké metody, ke zvýšení kvality života.

9

1.1 Cíl práce Cíl 1: Zjistit kvalitu poskytované ošetřovatelské péče pacientovi v terminálním stavu. Cíl 2: Zmapovat názor sester na způsob prováděné ošetřovatelské péče – jak je vnímána sestrami. Cíl 3: Zjistit, v čem je péče o geriatrické pacienty obtížná. Cíl 4: Zjistit, jak se sestry vyrovnávají s úmrtím klientů.

1.2 Pracovní hypotézy Hypotéza 1: Většina dotazovaných hodnotí svou péči o pacienta v terminálním stadiu jako velmi dobrou. Hypotéza 2: Nadpoloviční část respondentů tvrdí, že uspokojuje základní biologické potřeby pacienta. Hypotéza 3: Podle názoru sester je kvalita péče ovlivněna nedostatkem personálu a nadbytečnou administrativou. Hypotéza 4: Pro většinu sester při ošetření pacienta v terminálním stádiu je nejnáročnější řešení akutních situací. Hypotéza 5: Většina dotazovaných zvládá stresové situace bez odborné pomoci.

10

2 Teoretická část 2.1 Základní pojmy – stáří, gerontologie, geriatrie, geriatrický pacient 2.1.1 Stáří Člověk je tak starý, jak staře myslí. Týká se našeho fyzického vzhledu, duševních schopností, společenského života. Stáří je především funkcí duševního a tělesného stavu, a ne jen počtu let života. Stárnutí lze považovat za přirozený proces, který se projevuje sníženou adaptační schopností organizmu a úbytkem funkčních rezerv. Skutečnost, že se dnes lidé dožívají vyššího věku a zároveň prožitého ve zdraví, představuje jeden z hlavních úspěchů moderní společnosti. (Bočková, 2011; Tošnerová, 2009). Stáří je poslední část lidského života a je součástí našich životů. Je to nezvratný fyziologický proces, který u každého člověka probíhá individuálně. Jedná se o označení pozdních fází ontogeneze, přirozeného průběhu života. Jde o důsledek involučních změn funkčních i morfologických, které probíhají druhově specifickou rychlostí s výraznou variabilitou, vedoucí k typickému obrazu označovanému jako stařecký fenotyp. Ten je ovlivňován prostředím, životním stylem, zdravotním stavem, dále psychickými, sociálně ekonomickými vlivy a v neposlední řadě sebehodnocení, adaptace a přijetí určité role. Individualita a mnohočetnost příčin a projevů, vzájemná podmíněnost i rozpornost jsou příčinou nelehkého vymezení a členění stáří. (Sýkorová, 2004). Za posledních 15 let došlo k prodloužení střední délky života v našich zemích asi o 6 let a mnozí senioři se dožívají vyššího věku ve velmi dobré tělesné i duševní kondici. Ve věku nad 85 let je přibližně jedna třetina seniorů relativně zdravá a pouze 20 % je odkázáno na péči druhé osoby. Stáří se obvykle rozlišuje na kalendářní, sociální a biologické. (Matějovská Kubešová, 2009). Kalendářní stáří nevystihuje zcela interindividuální rozdíly, ale je zcela jasně vymezitelné. V dnešní době je počátek stáří považován věk 65 let a o stáří se hovoří od věku 75 let. Tento fakt je dán tím, že se prodlužuje věková hranice, zlepšuje se zdravotní stav nově stárnoucích generací a prodlužuje se doba dožití. Zakladatel 11

novodobé fyziologie, A. Haller, v 18. století rozdělil lidský život na 9 fází. Věk 25 až 62 let označil za mužný a 63 a více let za stáří. V polovině 20. století označila E. B. Hurlocková věk 40 až 59 let jako střední, 60 a více let jako stáří. Tuto věkovou hranici tolerovala v 60. letech i Světová zdravotnická organizace či OSN. Z důvodu zlepšování funkčního stavu ve stáří navrhla v 60. letech B. L. Neugartenová pojmy „mladí senioři“ pro věk 55 až 74 let a „staří senioři“ pro 75 a více let. Od tohoto pojetí je odvozeno současné členění stáří:  Mladí senioři: 65 až 74 let – problematika volného času, aktivit, seberealizace;  Staří senioři: 75 až 84 let – problematika osamělosti, adaptace, tolerance zátěže;  Velmi staří senioři: 85 a více let – problematika zabezpečenosti a soběstačnosti;  Dlouhověkost: 90 a více let. (Kalvach, 2004). Sociální stáří upozorňuje na společné zájmy a na rizika seniorů, ke kterým patří například osamělost, ztráta soběstačnosti, změna životního stylu, odchod do penze, věková segregace a diskriminace. Odchod do důchodu nebo vznik nároku na starobní důchod je obvykle považován za počátek sociálního stáří. Sociální stáří tedy velmi souvisí se sociálními rolemi. Průběh života můžeme rozdělit do několika etap, ke kterým se váží určitá společenská očekávání. Jde o první věk, předproduktivní, období dětství a mládí, který je spojován s učením a vzděláváním, s výběrem profesní dráhy, přípravou na ni a získávání sociálních zkušeností. Druhý věk, produktivní, je období dospělosti, zahrnuje produktivitu jak v oblasti biologické, tak v oblasti ekonomicko-sociální. Dále třetí věk, postproduktivní, stáří, případně čtvrtý věk – období závislosti. (Vidovićová, 2008). Biologické stáří je označení pro involuční změny daného jedince. Začátek biologického stáří není možno exaktně stanovit. Opírá se o sledování změn, např. v oblasti adaptace, fyziologie, výkonnosti apod., které postihují organizmus daného jedince. Lidé stejného kalendářního věku vykazují různé biologické stáří a v tomto spočívá problém určení stáří. (Hamilton, 1999). Každý z nás má odlišný organizmus a kromě genetických předpokladů se na něm projevuje styl člověka neboli kvalita sociálního života, fyzická zdatnost, psychické projevy a stravovací návyky. Člověk, který o své zdraví trvale pečuje, má větší naději na kvalitní život i ve vyšším věku. (Štilec, 2004).

12

2.1.2 Gerontologie Gerontologie (z řeckého gerón, gerontos – stařec, starý člověk). Je nauka, soubor vědomostí o stáří a stárnutí, respektive o problematice starých lidí a života ve stáří. Dělí se do tří hlavních okruhů. Gerontologie experimentální se zabývá otázkami, jak a proč živé organizmy stárnou. V současné době se rozvíjí především na celulární a molekulární úrovni. Gerontologie sociální se zabývá vzájemným vztahem starého člověka a společnosti, tím, co lidé od společnosti potřebují, i tím, jak populační stárnutí ovlivňuje společnost a její rozvoj. Jde o problematiku, která zahrnuje demografii, psychologii, sociologii, pedagogiku, ekonomiku, architekturu a další oblasti. Gerontologie klinická (geriatrie) se zabývá funkčním a zdravotním stavem starých lidí, zvláštnostmi chorob, jejich diagnostikování a léčení ve stáří. (Kalvach, 2004).

2.1.3 Geriatrie Geriatrie (gerón = starý člověk, iatreiá = léčení) je jednak oblast medicíny, jednak synonymum pojmu klinická gerontologie. Tento obor se zabývá problematikou zdravotního a funkčního stavu ve stáří, specifických potřeb geriatrických pacientů, zvláštností ve výskytu, klinickém obraze, průběhu a léčení chorob. Je to lékařský specializační obor, který vychází z vnitřního lékařství. Geriatrická práce je týmová a vychází z komplexního geriatrického hodnocení pacienta. Význam pro systém dlouhodobé péče je dán tím, že senioři a problematika stáří charakterizují nejpočetnější klientelu, největší výdaje a objem služeb. Jádrem oboru je všeobecná interna s přesahy do dalších oborů. (Kalvach, 2004; Kalvach, 2011).

2.1.4 Geriatrický pacient Geriatrický pacient bývá obvykle charakterizován vyšším věkem, významnou morbiditou a hrozícími či již přítomnými funkčními omezeními. Pro zahájení léčby, lůžkové nebo ambulantní, je dalším kritériem akutní onemocnění nebo zhoršení chronické nemoci. Správná komplexní léčba je možná jen tehdy, je-li ošetřující lékař podporován profesionálním a soustředěně pracujícím týmem.

13

Podstatným partnerem je sám pacient, protože léčení je možné s jeho souhlasem a jen zřídka proti jeho vůli. Geriatrický tým tvoří pacienti, lékaři, rodinní příslušníci, psychologové, pracovníci duchovní péče, sociální pracovníci, terapeuti (ergoterapeut, fyzioterapeut, nutriční terapeut, logoped), ošetřující personál, pomocný ošetřující personál, pomocný technický personál, uklízečky. (Schuler, 2010).

2.2 Komunikace se seniory Základem vztahu mezi pečujícím a příjemcem péče je dobrá komunikace. Je to předávání pocitů, citů a informací mezi dvěma či více komunikujícími subjekty. Do popředí zájmu se studium lidské komunikace dostalo zhruba od poloviny 20. století, v podstatě díky rozvoji komunikačních a informačních technologií, který zasahuje i do oblasti zdravotnictví a ošetřovatelství. Je to vztah mezi minimálně dvěma subjekty, které o sobě vědí, prožívají a zaujímají stanovisko k určité objektivní situaci. Objektem je potom to, jak na tuto situace reflektují, jak na ni společně reagují a řeší ji. Jde o proces, ve kterém každá osoba může fungovat jako mluvčí i posluchač současně. (Pokorná, 2010). Uskutečňuje se sdělovacím procesem, ve kterém člověk projevuje svoje myšlenky, vůli a sděluje informace. Většinu informací přijímáme mimoslovně, i když se zdá, že dominují slova, ať vyslovená, či psaná. Ten, kdo umí dobře naslouchat druhým, sleduje i mimořečové signály. O pravdivosti sdělení nám daleko více vypoví gesta, mimika či tón pohledu. Předpokladem správného komunikování je shoda neverbálních i verbálních sdělení. Každý z nás má jiný styl komunikace, jako např. často používaná slova nebo tempo řeči. U seniorů se setkáváme s jiným historickým a kulturním kontextem. Patří sem ten fakt, že většina je věřící, nebylo běžné používání vulgarizmů, mnozí z nich zažilo vykání vlastním rodičům. (Venglářová, 2007). Vztah je nutné navázat se všemi klienty. Ne vždy a ne všichni klienti jsou nám sympatičtí. Zde musíme zapojit vůli a profesionalitu, aby vztah fungoval. Především u seniorů jsme mnohokrát odmítáni, klienti si důvěru vytváří dlouho, protože se bojí zklamání. Vztah je často ukončen smrtí nebo překladem do jiného zařízení.

14

Nezájem pacientů může mít hodně důvodů. Starší lidé mluví pomaleji, např. ve stresu, při únavě nebo při většímu nároku na soustředění. Proto je velmi důležité ponechat dostatek času na promyšlení odpovědi. Sestry, které poskytují péči dlouhověkým osobám, by se měly snažit být citlivé k vyhledávání potřeb a posilovat jejich vztahy v procesu podpory zdraví. (Venglářová, 2007).

2.2.1 Zásady komunikace Mezi zásady patří:  Vytvořit bezpečné prostředí.  Utvoříme vztah založený na důvěře, respektujeme nemocného. Jednání jako s rovnocenným partnerem.  Citlivé naslouchání, empatický přístup.  Při komunikaci nemocného nepřerušujeme, neodporujeme, nesnižujeme to, co říká, a nezvyšujeme tón hlasu (působí agresivně).  Neptáme se najednou na více věcí a nedáváme více pokynů najednou.  Neužíváme zdrobněliny, neoslovujeme přezdívkou, akceptujeme požadavky na oslovení, nepoužíváme pojmy z dětského jazyka (papat, hajat…)  Snažíme se identifikovat projevy neúčinné komunikace - disjunktivní otázky, např. dovětky „že ano“ („Obléknete si toto tričko, že ano?“), plurál v jednání s jednotlivcem, nadužívání mimiky a gestiky.  Pečující verbálně i neverbálně vyjadřuje pochopení těžké situace, ve které se nemocný ocitá. Nebojí se přiznat hranice a projevit své emoce.  Sestra věnuje pacientovi při rozhovoru dostatek času (je trpělivá), odpovídá na položené otázky, není chybou poradit se, zjistit odpověď dodatečně. Chybou je přehlížení dotazů a devalvace nemocného.  S nemocným je nutné probírat mnoho informací, postupů, z tohoto důvodu je nutné komunikovat srozumitelně, je vhodné doplnit sdělení obrázky, písemným materiálem. Nerozumí-li nemocný, pokusíme se formulovat sdělení jinými slovy, neopakujeme stále dokola stejné pojmy.  Podpůrně působí vhodný neverbální kontakt (držení za ruku, kolem ramen). (Pokorná, 2010). 15

2.3 Paliativní medicína 2.3.1 Úvod do problematiky paliativní medicíny Paliativní péči definovala v 80. letech 20. století Světová zdravotnická organizace jako „aktivní komplexní péči o pacienta, jehož nemoc neodpovídá na kurativní léčbu. Jde především o kontrolu bolesti, dalších příznaků i duševních, a také problémů sociálních a spirituálních. Cílem paliativní péče je dosažení co nejlepší kvality života pro pacienty a jejich rodiny.“ (Kalvach, 2004, str. 484). Každý z nás má jiný postoj k životu, ke smrti a umírání. Někdo může mít názor, že umírání patří do nemocnice. Lidé o tomto tématu nechtějí mluvit, mají pocit, že se jich netýká. Teprve v okamžiku, kdy je vyřčen ortel, že onemocnění je smrtelné s minimální nadějí na přežití, hledá se řešení a možná pomoc. Zde je důležitá role sestry a spolupráce s nemocným. (Kadochová, Florence 10/2011). Paliativní péče se od péče nepaliativní liší zejména filosofií přístupu k léčbě a péči o pacienta a jeho rodinu. Zásadním specifikem je, aby lékař byl ochoten a schopen připustit, že ne pouze kauzální somatická léčba může přinést kvalitu života, ale že do komplexní léčby vstupuje mnoho faktorů, které jsou pro pacienta přínosné. (Prokop, Paliatívna medicína a liečba bolesti 1/2009). Součástí lékařského povolání by neměly být pouze vědomosti a dovednosti, ale i lidskost a schopnost mravních rozhodnutí. Paliativní medicína je významnou součástí geriatrie, vedle prevence, kurativy a rehabilitace. Akceptuje jako fakt nevyléčitelný charakter některých onemocnění. Smrt je u těchto nemocných považována za přirozené vyústění progredující nevyléčitelné choroby a nikoli za negativní výsledek, který by měl být za každou cenu léčbou odvrácen nebo oddálen. Cílem není ochrana, navrácení a upevnění zdraví, ale mírnění utrpení a udržení dobré kvality života v takovém čase, který nevyléčitelně nemocnému zbývá. V závěrečné fázi života je cílem klidné a důstojné umírání. Tuto péči lze nejlépe poskytovat doma a ve spolupráci s rodinou. Tam, kde to není možné, by měla být poskytována v prostředí co nejpodobnějšímu domovu (v lůžkovém hospici, v nemocnici na paliativním oddělení, ve spolupráci s ambulancí paliativní péče apod.). (Marková, 2009). Paliativní medicína bývá popisována jako nová specializace. Jedná se však o nejstarší lékařskou a ošetřovatelskou disciplínu. Moderní paliativní medicína využívá 16

interdisciplinární týmové práce zdravotníků. Významnou oblastí pro rozvoj je vzdělání. Tato medicína je vyučována v rámci předmětu lékařská etika a klinická onkologie, komplexněji

je

vyučována

v bakalářských

a

magisterských

programech

ošetřovatelských oborů. Typickým zařízením takto chápané péče je hospic, jako lůžkové zařízení nebo program komplexní péče, která je poskytovaná v domácím prostředí nebo jiném náhradním sociálním prostředí. (Schuler, 2010; Vorlíček, 2004). Tato péče usiluje o zachování života, který bude přijatelný pro pacienta, respektuje priority a chrání důstojnost nevyléčitelně nemocných. Dále se snaží vytvářet podmínky, aby pacient mohl své poslední období života prožít ve společnosti svých blízkých, chápe umírání jako součást života a v neposlední řadě nabízí všestrannou účinnou oporu rodině a přátelům umírajících, pomáhá jim zvládat jejich zármutek i po smrti blízkého člověka. Indikovány jsou všechny terapeutické možnosti, které přinášejí úlevu nemocnému. (Sláma, 2007). Prospěch z paliativní péče můžou mít pacienti, kteří patří do těchto diagnostických skupin:  Nádorová onemocnění.  Konečná stadia

chronických srdečních selhání, jaterní cirhózy,

onemocnění ledvin.  Pacienti v perzistentním vegetativním stavu.  Konečná stadia AIDS.  Neurologická

onemocnění

typu

demence,

roztroušené

sklerózy,

imobilizační syndromy po cévních mozkových příhodách. Paliativní péče tedy klade důraz na bio-psycho-socio-spirituální jedinečnost každého člověka. V posledních letech profiluje jako samostatný lékařský obor. Cílem je kombinace paliativní léčby potíží, rehabilitace a podpory pečovatelů. (Schuler, 2010).

2.3.2 Fáze nevyléčitelného onemocnění Termíny, jako pokročilé onemocnění, nevyléčitelné onemocnění, terminálně nemocný pacient, charakterizují pacienty z hlediska pokročilosti onemocnění. U nevyléčitelně nemocných může být klinický obraz a prognóza přežití velmi rozdílná. Při rozhodování o postupu léčby nebo případném odstoupení od některých život prodlužujících postupů

17

je potřeba diferencovanější pohled z hlediska předpokládané prognózy. Rozlišujeme tři fáze: kontrolované onemocnění, fázi zlomu a terminální fázi. (Sláma, 2007). Fáze kompenzovaného – kontrolovaného onemocnění Projevy onemocnění se daří držet pod kontrolou kombinací symptomatické a kauzální léčby. Celkový stav je na dobrém stupni funkční zdatnosti. Pacienti můžou být ohroženi doprovodným onemocněním. Je obvykle vhodné pokračovat v zavedené prevenci a léčbě ostatních chronických onemocněních. V případě potřeby je indikována intenzivní a resuscitační léčba. Tato fáze může trvat několik měsíců až řadu let. Fáze zlomu Onemocnění přestává reagovat na kauzální léčbu, zhoršuje se celkový stav pacienta a funkční zdatnost, dochází k postupnému selhávání jedné nebo více orgánových soustav. Je třeba přehodnotit zavedenou léčbu. Prognóza délky přežití je v této fázi velmi obtížná. Obvykle se pohybuje v řádu týdnů až měsíců. Někdy dochází k nevratnému zhoršení a pacient umírá během několika dní. V případě prognostické nejistoty je vždy indikována plná léčba. Terminální fáze V důsledku selhávání jednoho nebo více funkčních systémů dochází k postupnému nevratnému zhoršování stavu, stále více je postižené vědomí a pacient již nemá sílu ani vůli bojovat za zlepšení. Za terminální fázi považujeme obvykle poslední týdny až dny onemocnění. Cílem není za každou cenu oddálit smrt, ale zajistit klidnou a důstojnou smrt. Lékaři a pečující tým musí jednat v pacientově nejlepším zájmu. (Schuler, 2010).

2.3.3 Obecná a specializovaná paliativní péče Jako obecnou paliativní péči označujeme dobrou klinickou péči o pacienta v pokročilém onemocnění. Její součástí je dobrá komunikace s pacientem i s rodinou, léčba symptomů, orientace léčby na kvalitu života a psychosociální podpora. Specializovanou paliativní péči poskytuje pacientům a jejich rodinám tým odborníků, kteří jsou v této oblasti speciálně vzděláni. Je poskytována tam, kde pacient a jeho rodina mají potíže. Přechod mezi obecnou a specializovanou péčí by měl být plynulý. (Sláma, 2007).

18

Základní formy specializované paliativní péče Zařízení domácí paliativní péče, tzv. mobilní hospic poskytuje specializovanou péči v domácím nebo náhradním sociálním prostředí formou návštěv lékaře, sester, ošetřovatelů, dobrovolníků a dalších členů hospicového týmu. Důležitou součástí je spolupráce s rodinou a blízkými, kteří se obvykle podílejí na péči. Garantuje trvalou dostupnost péče, 7dní v týdnu, 24 hodin denně. (Marková, 2009). Lůžkový hospic je zařízení, které poskytuje péči především pacientům v preterminální a terminální fází nevyléčitelně nemocného. Obvyklá délka pobytu je několik týdnů a je kladen důraz na individuální potřeby a přání každého pacienta. Tohoto cíle dosahují snahou vytvářet osobitou a domáckou atmosféru. Je zde mírněna či odstraňována bolest a projevy nemoci. Pobyt v nich je zpoplatněn, některé hospice nabízejí pobyty na omezenou dobu, zpravidla 3 měsíce. Konziliární tým paliativní péče v rámci zdravotnického zařízení přináší expertní znalosti v oblasti paliativní péče do lůžkových zařízení různého typu. Umožňuje ovlivňovat kvalitu péče a posiluje pocit kontinuity. V ČR zatím nejsou tyto týmy rozšířeny. Oddělení paliativní péče v rámci jiných zdravotnických zařízení (nemocnice, léčebny) pečuje o nemocné, kteří potřebují nejen komplexní paliativní péči, ale potřebují pro diagnostiku a léčbu ostatní služby a komplement nemocnice. Slouží jako lůžková základna pro konziliární tým paliativní péče. V zahraničí existují ještě další formy specializované péče, např. denní hospicový stacionář a specializovaná hospicová poradna. (Sláma, 2007).

2.3.4 Mobilní hospic Mobilní hospic je tým terénních pracovníků, kteří poskytují komplexní péči nevyléčitelně nemocným a jejich rodinám, které se o ně doma starají. Cílem je snaha, aby pacient mohl zůstat v domácím prostředí a dostal v něm co nejkvalitnější péči, aby byla naplněna jeho přání a očekávání v oblasti sociální, duchovní a psychologické. Není lehkým úkolem zkoordinovat služby poskytované jednotlivými členy týmu, nezatížit rodinu, zajistit efektivní předávání informací, dobrou komunikaci a využívat služby dobrovolníků. Z tohoto důvodu je potřeba, aby každý 19

člen vše plnil zodpovědně, nepřekračoval meze svých kompetencí, měl úctu ke svým spolupracovníkům a zaměřil svoji práci na co nejlepší. Co zahrnuje mobilní hospic:  Základ plánu péče tvoří přání a očekávání, pro tým je středem zájmu pacient.  Člen týmu, který dochází k pacientovi, reprezentuje organizaci a její zásady. Služby, které poskytuje, musí být na nejvyšší odborné úrovni.  Člen týmu vždy nadřazuje zájmy těch, kterým poskytuje péči, nad zájmy své. Respektuje postavení a profesionalitu svých kolegů a dalších odborných pracovníků.  Zachovává úctu k životu, respektuje lidská práva a důstojnost každého jednotlivce bez ohledu na věk, rasu, pohlaví, víru, národnost, sociální postavení a politické přesvědčení. (Marková, 2009). Hospic poskytuje individuální a celistvou péči. Podporuje vztahy s rodinami a dalšími blízkými osobami. Nabízí jim ubytování, neomezené návštěvy, odborné poradenství a lidskou blízkost. (Urbánková, Florence 9/2011).

2.3.5 Zásady ve vztahu k pacientům Podle zdravotního stavu pacienta a možností rodiny, zaměstnanci i dobrovolníci, kteří s rodinou pracují, respektují hodnoty, na kterých pacientovi i rodině záleží a pomáhají jim je rozvíjet či udržet. Pracovníci nesmějí zneužívat důvěru a závislost ve vztahu k pacientovi i jeho rodině. Respektují jejich právo na soukromí a názory, jak v oblasti kulturní, tak v oblasti duchovní i politické. Podle pravomocí a rozsahu své odbornosti, jednotliví zaměstnanci předávají informace, které pacientovi i rodině pomáhají převzít spoluzodpovědnost za zdravotní stav a léčbu. Považují informace o pacientech za důvěrné a jsou si vědomi povinnosti zachovávat mlčenlivost. Není přípustné, aby zaměstnanec či dobrovolník vnucoval klientům své názory a přesvědčení. Dbají na dodržování Úmluvy o lidských právech a dodržování práv pacientů. (Marková, 2009).

20

2.4 Péče o umírajícího pacienta 2.4.1 Terminální fáze onemocnění – umírání Jako terminální fázi označujeme poslední dny a hodiny života. Dochází k nevratnému selhávání lidského organizmu. Jde o konečnou fázi lidského života, která má svou sociální, spirituální a psychologickou dimenzi. (Sláma, 2007). K terminálnímu selhání může dojít ze stavu plného zdraví náhle a nečekaně (otravy, úrazy, plicní embolie nebo mozková příhoda). Smrti předchází zhoršení klinického stavu. Pojem umírání je v lékařské terminologii synonymem terminálního stavu. Fáze pre finem může být velmi dlouhá, několik měsíců, ale i let. Podstatou psychické pomoci je emotivní podpora zaměřená na aktivní spoluúčast nemocného v boji s nemocí. Dochází ke ztrátě nebo změně zaměstnání a s ohledem na aktuální zdravotní stav se mění individuální cíle a plány. Fáze in finem charakterizuje umírání ve vlastním slova smyslu. Otevírají se zde dva problémové okruhy: ritualizace smrti a problematika eutanazie. Fáze post finem se reprezentuje péčí o mrtvé tělo a zahrnuje též péči o pozůstalé. (Vorlíček, 2004).

2.4.2 Příznaky a klinické projevy umírání Mezi symptomy, které se vyskytují u pacienta ve finální fázi onemocnění, patří:  slabost a únava, prodlužují se periody denního spánku;  dezorientace, neklid, někdy halucinace, ztráta zájmu o okolí;  odmítání pití a jídla;  nepravidelné dýchání, apnoické pauzy, chrčivé dýchání;  oligurie, anurie;  změny vzhledu: „zašpičatění nosu“ – facies Hippocratica, cyanóza na perifériích těla, mramorovaná kůže.

2.4.3 Obecná pravidla péče o umírajícího pacienta V závěru života se kvalita péče nesnižuje, ale zaměřuje se individuálně na dobré umírání člověka. Ve chvíli, kdy onemocnění vstoupilo do terminální fáze, je třeba 21

vhodným způsobem informovat rodinu i pacienta. V pravidelných intervalech hodnotíme základní symptomy, které způsobují pacientovi utrpení, nejčastěji bolest, dušnost, úzkost, zmatenost, chrčivé dýchání a nauzea. Léky k mírnění bolesti a dušnosti podáváme pravidelně, účinek podané dávky hodnotíme minimálně každou hodinu a dávku adekvátně upravujeme. Všechny důležité léky v terminální péči lze podávat subkutánně popř. intravenózně nebo intramuskulárně. Pokud je pacient schopen až do konce přijímat per os, tak v této aplikační cestě pokračujeme. Vhodné podání je formou kontinuální subkutánní infúze lineárním dávkovačem nebo infuzní pumpou. Přehodnotíme všechny doposud užívané léky a vysadíme ty, které nemají bezprostřední vliv na komfort při umírání a rovněž ukončíme rutinní diagnostické a ošetřovatelské postupy, např. odběry krve, monitorování EKG, pravidelné měření fyziologických funkcí, polohování imobilního ležícího pacienta atd. Vysazení léků je třeba citlivě vysvětlit pacientovi i jeho rodině. Je nezbytné, aby jim byl tento postup srozumitelný. Nastavíme mechanismus hodnocení míry pacientova diskomfortu (stav vědomí, nevolnost, úzkost). Nejlepším způsobem je citlivá komunikace s nemocným a pozorování jeho projevů. Rovněž je velmi důležité, aby rodina věděla, že utrpení jejich blízkého je věnována dostatečná pozornost. Zásadní důležitost má opakované vysvětlování situace. Nejdůležitějším léčebným opatřením je a vždy zůstane autentická lidská blízkost rodiny a zdravotníků. (Sláma, 2007).

2.5 Základní principy diagnostiky a léčby jednotlivých symptomů K základům paliativní péče patří léčba bolesti a dalších symptomů. Odstraňování a zmírňování obtíží má stěžejní význam pro kvalitu života. Dobrá léčba symptomů vyžaduje jasně definovaný lékařský a ošetřovatelský postup. Jedním z nejčastějších symptomů pokročilého stadia onemocnění je bolest. Vyskytuje se u třetiny nemocných v časném stadiu, u 70 % pacientů v pokročilém stadiu a u tří čtvrtin v terminálním stadiu.

2.5.1 Bolest Bolest je jednou ze složek utrpení v závěru života. Má zásadní vliv na momentální komfort a náladu, na radost ze života, motivaci, naději. Všechny tyto faktory zpětně ovlivňují to, jak pacient snáší bolest a jak jí vyjadřuje. Zanedbaná, neléčená bolest vede 22

k nechutenství, malnutrici, ke snížené hybnosti až imobilitě, k sociální dysfunkci až izolaci. Bolest tedy nemůžeme vnímat jen jako vjem somatický. (Sláma, 2007). Nejde jen o bolest nervových zakončení, bolest je to, co nemocný vnímá jako bolest. Správnému zhodnocení bolesti předchází podrobné klinické vyšetření. Pacient může mít více než jeden typ bolesti. (Marková, 2009). Přibližně 15 % hospitalizovaných geriatrických pacientů a až 40 % obyvatel pečovatelských domů je odkázáno na to, zda jejich bolest bude rozpoznána na základě chování, mimických projevů, např. výraz obličeje. (Schuler, 2010). Každý den na světě trpí více než 4 miliony nemocných bolestmi, které souvisejí s nádorovým onemocněním. U onkologicky nemocných jsou bolesti nejčastějším příznakem choroby. Nádorové bolesti jsou obvykle chronické a trvalé. (Vorlíček, 2004).

2.5.2 Hypokinetický syndrom Jedná se o označení pro souhrn negativních projevů a důsledků nedostatečné pohybové aktivity. Vyskytuje se jako dekondice nebo ve vystupňované podobě jako imobilizační syndrom v důsledku upoutání na lůžko. Seniorská dekondice je způsobená svalovou slabostí, ztuhlostí a kontrakturami svalových úponů v důsledku pasivního způsobu života. Může vést k poklesu zdatnosti a kvality života nemocného. Je důležité usilovat o zkrácení imobilizace na lůžku a zachování kondiční úrovně.

2.5.3 Prevence imobilizačního syndromu Imobilizační syndrom je označení souboru negativních důsledků a projevů dlouhodobého omezení pohybové aktivity. Zvláště u seniorů s omezenou adaptační kapacitou a s poruchou regulačních mechanizmů je rozvoj negativních důsledků pobytu na lůžku velice rychlý. Ortostatická hypotenze, dekubity, flebotrombóza i pneumonie se mohou vyvinout během 24 hodin. Z tohoto důvodu vyžaduje komplexní rehabilitačně ošetřovatelské prevence i intervence, vedoucí k zabránění jejich vzniku. Do imobilizačního syndromu se zahrnují změny, které současně vymezují příznaky: Ortostatická hypotenze – patří k častým projevům, může se projevovat jako ranní závratnost. Její rozvoj podporuje dehydratace a léky (psychofarmaka, hypertenziva). 23

Prevence spočívá v posazování s nohama z lůžka a opakované postavování klientů během dne. Hypokinetická cirkulace se vznikem flebotrombóza a s rizikem plicní embolie. Prevencí je včasná mobilizace po operacích, opakované postavování nemocných, aktivní cvičení dolních končetin, bandážování dolních končetin. Plicní hypoventilace, provázená stagnací hlenu s rizikem vzniku pneumonie. Příznakem bývá alterace psychického stavu – zmatenost, delirium, febrilie, kašel, tachykardie. Základem prevence je důsledná dechová rehabilitace, podpora odkašlávání, dostatečná hydratace a polohování. Svalová atrofie – postihuje především dolní končetiny. Rekondice musí být postupná, z počátku by neměla být delší jak 10 minut. Při imobilizaci se rozvíjí osteoporóza, zaujímání stereotypní pozice vede ke zkracování měkkých tkání a vznikají flekční kontraktury. Prevence i léčba spočívají v extenzi kloubů aktivní či pasivní, v protahování svalů. Dehydratace patří k nejzávažnějším ohrožením imobilních nemocných. Je nezbytný dostatečný pitný režim (asi 1500 ml/den). Jedná se o pobízení k příjmu tekutin, vedení záznamu o vypitém množství, sledování diurézy a příznaků dehydratace (suchá ústní sliznice, oligurie, tachykardie, hypotenze). Další častou komplikací dlouhodobého upoutání na lůžko je malnutrice. Zpomaluje se střevní pasáž, zhoršuje se obstipace, vznikají poruchy mikce, objevují se deprese a deprivace při ztrátě kontaktu s okolním světem, vznikají proleženiny, dekubity. (Kalvach, 2004).

2.5.4 Proleženiny a změny vyvolaná tlakem Dekubit (proleženina, prosezenina, tlaková léze) je jakékoli poškození kůže nebo tkání kůže způsobené přímým tlakem nebo třecími silami; poškození kůže může být v rozsahu od trvalého erytému až po nekrózu postihující svaly, kosti a šlachy. (Mikula, 2008). Objevují se asi u 20 % nemocných dlouhodobě upoutaných na lůžko. Jedná se o poruchu krevního a lymfatického oběhu způsobené tlakem, pnutím kůže nebo působením tzv. střihových sil. Vznik ovlivňuje několik faktorů, jako je dehydratace, 24

nedostatečná výživa, věk pacienta, porucha vědomí, cévní a neurologická onemocnění. Lokalizace, stadium vývoje, stav rány, exsudace a okolí rány má zásadní vliv při posuzování a sestavování léčebného plánu. (Vorlíček, 2004). Mohou vznikat kdekoliv na těle. Největší výskyt je na místech kostních vyvýšenin, tj. v místech, kde je slabá tuková a svalová vrstva mezi vrchní vrstvou kůže a kostí. Je to týlní krajina, oblast loktů, hřebeny lopatek, žebra, boky, sakrální oblast, kyčelní krajina, výběžky obratlů na páteři, kyčelní kost, sedací hroty, kloubní hrboly kosti holenní a kosti stehenní, kolena, kotníky, hlavičky lýtkových kostí, paty nebo plosky chodidel. (Mikula, 2008). Rozlišujeme čtyři vývojová stadia: 1. stadium: erytém, tlaková léze bez poškození kůže; příznakem je mírný otok, jemné zarudnutí kůže, zduření postižené části na dotek. Jedná se o reverzibilní změny, avšak vlivem tlaku mohou zůstat změny na podkoží. 2. stadium: puchýř – tlakové léze s poškozením kůže; postižená oblast kůže je oteklá a zatvrdlá vlivem zmnožení vaziva, kůže je bledá. Někdy se vyskytuje puchýř, někdy bývá obnažena škára. Dochází k poškození podkoží. Může nastat spontánní zhojení, které je však velice zdlouhavé. 3. stadium: nekróza – tlaková léze, zničení tkání mezi kostí a pokožkou; dekubit kryje nekrotická tkáň, defekt podkoží je větší než defekt kůže, na místě odumřelých tkání vznikají vředy s podminovanými okraji. I zde je možné spontánní zhojení, ale trvá několik měsíců i let. Po zhojení se tvoří tenká jizva, která se i při malém tlaku opět rozpadá a vzniká chronický vřed. 4. stadium: vřed – tlaková léze provázená ostitidou a artritidou; vzhled dekubitu je obdobný jako u předešlého stupně, ale je navíc doprovázen artritidami sousedních kloubů, spontánní zhojení není možné, proto se přistupuje k operačnímu řešení. (Mikula, 2008). Zcela nezastupitelné místo v prevenci má časná mobilizace, aktivní změny polohy nebo pasivní polohování (na lůžku ve 2 hodinovém intervale). Významné jsou antidekubitní podložky, aktivní nebo pasivní matrace a polohovací lůžka. Prevence dále spočívá v zabránění abrazi pokožky, tření nebo napínání kůže (při posunování v lůžku má být pacient zdvižen a poponesen, ne tažen po prostěradle). Používání nákoleníků,

25

náloketníků a botiček na paty např. z ovčího rouna. Důležitá je dostatečná hydratace a nutrice, prevence otoků, hygiena a ochrana před vznikem infekce. (Kalvach, 2004).

2.6 Koncept bazální stimulace v dlouhodobé péči Bazální stimulace je interaktivní, komunikační a vývoj podporující stimulační koncept, který se orientuje na potřeby člověka. Základními prvky jsou pohyb, vnímání a komunikace. Cílem je rozvoj pohybových schopností postiženého člověka a tím rozšířit schopnost sebeobsluhy a aktivity. Okruh příjemců péče v konceptu bazální stimulace je velmi široký. Patří sem lidé, které vyžadují dlouhodobou intenzivní péči z důvodu bezvědomí nebo vegetativní stav, dlouhodobě imobilní, s poruchami chování v souvislosti s mentální retardací, umírající – jako součást paliativní péče apod. Prvky bazální stimulace se do péče integrují s cílem podpořit vnímání vlastního těla, uvědomování si tělesného schématu, vnímání okolního prostředí a komunikace s okolím, rozvoj vlastní identity, orientace v prostoru a čase, minimalizace imobility. (Kalvach, 2011). Každý člověk vnímá pomocí smyslů, které vznikají již v embryonální fázi a mají v životě nenahraditelný význam. Díky smyslům můžeme vnímat sebe sama a okolní svět, naučili jsme se komunikovat a pohybovat. Pohyb, komunikace a vnímání se vzájemně ovlivňují. Vnímání umožňuje pohyb a komunikace je umožněna pomocí pohybu a vnímání. Koncept bazální stimulace využívá schopnosti lidského mozku uchovávat své životní návyky. Cílenou stimulací lze znovu aktivovat činnost mozku, a tím podpořit vnímání, hybnost a komunikaci člověka. (Friedlová, 2007). Mezi základní prvky, se kterými se v konceptu pracuje, patří stimulace somatická, vestibulární a stimulace vibrační. Jejich cílem je zabezpečit základní životní aktivity, funkce a potřeby, jako jsou např. dýchání, příjem stravy, toaleta. Druhotným cílem je podpora schopností pohybu, posilování důvěry v sebe sama, získání pocitu bezpečí a jistoty. (Kalvach, 2011).

2.6.1 Somatická stimulace Cílem je usnadnit navázáni kontaktu na nonverbální úrovni, usnadnit orientaci a zlepšit vnímání těla. U imobilních pacientů dochází k poruše vnímání těla již po 72 hodinách 26

od vzniku imobilizace. Podílí se na tom např. omezení pohybových schopností, dezorientace v prostoru či čase nebo ztráta pocitu bezpečí. Kvalita somatické stimulace je závislá na kvalitě doteku, který terapeut aplikuje na těle klienta. (Friedlová, 2007). Mezi základní ošetřovatelské činnosti patří:  Polohování do pozice „hnízdo“ nebo „mumie“, kdy vědomí posiluje tlak látky či lůžkoviny.  Rehabilitace, především formou asistované péče, stimulování ochrnutých částí těla.  Koupele – zklidňující, povzbuzující, neurofyziologická.  Dechová gymnastika, masáž stimulující dýchání. (Kalvach, 2011). Canisterapie Je to metoda, která působí na potřebné osoby, prostřednictvím speciálně cvičeného psa. Má vliv fyziorehabilitační a psychosociální. Canisterapie rozvíjí hrubou a jemnou motoriku, orientaci v čase a prostoru, podporuje komunikaci, má velký vliv na psychiku, přispívá k duševní rovnováze a motivaci, rozvíjí paměť a sociální cítění. Má využití pro lidi, kteří trpí depresemi nebo se cítí osamělé, tělesně i mentálně postižené osoby, pro kojence i seniory. Polohování se psy je nejznámější metodou canisterapie. Pokud se pacient nemůže pohybovat sám, musíme jím pohybovat my. V případě, že je tělo nepohyblivé nebo v křeči, není možné cvičit, ale můžeme pacienta uložit do určité polohy, např. na bok, na záda. V tomto případě se psy zapojují do polohování, tam, kde normálně leží podpůrné polštáře. Při polohování dochází k fyzickým zlepšením, pacienta vedou k motivaci a spolupráci. (Galajdová, 2011).

2.6.2 Vestibulární stimulace Podporuje rovnovážné ústrojí, zlepšuje prostorovou orientaci a vnímání pohybu u imobilních pacientů. Aplikuje se např. v péči u klientů upoutaných na lůžko déle než tři dny nebo u lidí s omezenou možností pohybu. Může se provádět zcela nepatrnými pohyby hlavy nebo změnou pozice lůžka. Do ošetřovatelské péče se integruje s cílem zlepšit orientaci a vnímání pohybů, eliminovat nauzeu, závratě, poruchy svalového napětí apod. (Friedlová, 2007). 27

2.6.3 Vibrační stimulace Cílem je zprostředkovat klientovi vjemy z jeho těla a podpořit vnímání tělesného schématu, zvláště u dlouhodobě imobilních a u lidí ve vegetativních stavech. Ke stimulaci se může použít holicí strojek, vibrující sedátka, lehátka, elektrický zubní kartáček nebo hudební nástroje. Muzikoterapie Muzikoterapie je pragmaticky a empiricky orientovaná vědecká disciplína. Používá hudbu k terapeutickým cílům, např. znovuobnovení, možnost lépe poznat sebe sama udržení a zlepšení fyzického a mentálního zdraví. Hudba, která je v souladu s člověkem, je jedinečná. Má neverbální, kreativní, spirituální a strukturální kvality. Je řízená terapeutem tak, aby se dosáhlo změny v chování. Zahrnuje zacházení s jednoduše ovladatelnými hudebními nástroji, které vydávají zvuk, dále zahrnuje zpívání písní a improvizaci s hlasem. Základními formami jsou aplikace individuální a skupinové, popřípadě i hromadné, které se využívají během společenských vystoupení s účastí větší než třicet klientů. Individuální forma terapie odpovídá individuální dynamice jednotlivce a předpokládá samostatnou práci klienta s terapeutem. Skupinová dění muzikoterapie je přímo vtažené do hudebního děje, vzájemné interakce klientů se stávají slyšitelnými. (Zeleiová, 2007).

2.7 Emocionální problémy zdravotníků 2.7.1 Stres Stres je naše reakce na problémy a starosti, kterým v životě čelíme. Jedná se o stav psychické zátěže, kdy je organizmus vystaven mimořádným podmínkám. Vzniká působením rušivého faktoru na člověka během dosahování cíle nebo uspokojování potřeby. Ke stresu dochází při prohloubení a chronickém působení konfliktu. Zvyšuje nároky na člověka, který se musí se stresem vyrovnat. Každý člověk je jinak odolný vůči stresovým situacím.

28

Mezi stresory patří např. těžké rodinná situace, smrt blízké osoby, přepracovanost nebo finanční tíseň. Reakce jedince na stres prochází třemi fázemi. První, varovnou fází je poplašná reakce. Druhá fáze je doba odolávání a třetí je vyčerpání organizmu. Mezi tělesné reakce při náhlém stresu patří zvýšený krevní tlak, zrychlený pulz, rozšířené zornice a průdušky, zvýšená síla svalů, zrychlený tok krve k aktivním svalům a snížený do oblastí, které nejsou třeba při rychlé aktivitě (střeva). Rozeznáváme dva druhy stresů. Eustres – pozitivní zátěž, která motivuje jedince k vyšším a lepším výkonům a distres – nadměrná zátěž, která může vyvolat onemocnění nebo dokonce smrt jedince. Stres může způsobit vážné změny na našem tělesném, duševním a duchovním zdraví. Přetrvávající stresory mohou způsobit úzkost, která je nejčastější duševní porucha. Nejlepší strategií pro zvládnutí stresu je určení vlastních stresorů. Posléze se nám nabízí dvě možnosti, buď se jim můžeme vyhnout či je odstraníme nebo se jim zdravě přizpůsobíme. (Nedley, 2007).

2.7.2 Duševní hygiena Je to soubor pravidel, která slouží k udržení, znovuzískání a prohloubení duševní rovnováhy a duševního zdraví. Její zásady mají minimalizovat stres, který vychází z fyzikálních, chemických, biologických, psychosociálních a kulturních zdrojů. Mezi způsoby, kterými lze redukovat působení stresujících činitelů, patří: změna vlastních postojů, uspořádání prostředí, které nás stresuje a osvojení si technik, díky kterým se sníží reakce na stresující podnět. Častým důvodem únavy a pracovního stresu je např. špatná organizace práce, malé množství pomůcek nebo nedostatečný počet personálu. Sestra pro úspěšný pracovní výkon profese potřebuje duševní klid, radost z práce i ze života. Zásady zdravého životního stylu jsou:  Dostatečná doba spánku (6-8 hod), délka spánku je velmi individuální, každý člověk ví, kolik potřebuje hodin spánku k pocitu „vyspání“. Důležitá je i kvalita spánku, která se dá prohloubit tak, že se naučíme relaxovat.

29

 Výživa – přísun všech potřebných živin a ochranných látek pro organizmus. Mezi doporučení patří jíst pravidelný přísun jídla, vydatné snídaně a lehké večeře, jíst pomalu, správná skladba živin apod.  Správné dýchání, které lze upravit dechovými cvičeními (jóga) a dostatek pohybu, který je ve všech formách nejdůležitějším prvkem pro zachování tělesného i duševního zdraví.  Správné hospodaření s časem – vyváženost času věnovaného práci a odpočinku.  Relaxační a autoregulační cvičení. (Nedley, 2007).

2.8 Eutanazie jako etický problém K právně i eticky nejsložitějším tématům v medicíně patří otázka eutanazie, která bývá stavěna do protikladu s paliativní péčí. Mezi laickou veřejností i odborníky dochází často ke směšování pojmů, z tohoto důvodu je nezbytné vymezení základních pojmů: Asistované suicidum je úmyslné usmrcení sebe sama na opakovanou žádost za pomocí druhé osoby. I pro asistované suicidum platí kritéria. Rozdíl je v technickém provedení, kdy lékař dopomáhá prostředky a radou k tomu, aby se pacient usmrtil sám. Morální odpovědnost ovšem zůstává na lékaři. Odstoupení od neužitečné, neúčinné léčby s následkem smrti znamená nenasazení nebo opuštění takových léčebných prostředků, které pacientovi nepřináší žádný účinek a jsou pro něj zatěžující, způsobují mu tedy spíše utrpení neúměrné prospěchu. Eutanazie je chtěným a záměrným činem, pacient žádá o své vlastní usmrcení. Tato žádost musí být opakovaná, kompetentní, na pacienta nesmí být vyvíjen žádný tlak. Jedná se o aktivní čin, smrt u konkrétního pacienta je zapříčiněna zásahem druhé osoby, nepřišla by samovolně. (Kalvach, 2011). Každý pacient z hospice se nachází v nezáviděníhodné situaci, přesto nikdy nežádají o eutanazii. Není pochyb o tom, že jsou-li uspokojeny všechny potřeby člověka, tak o nic takového nežádají. A pokud takové přání přece jen vysloví, je to důvod ke zpytování našeho svědomí, protože jsme nezvládli péči. Musíme se snažit najít a odstranit příčinu, nikoliv zabít pacienta. Postoj na eutanazii v hospicích je takový: pomáhat v umírání ano, pomáhat ke smrti ne. (Vorlíček, 2004).

30

3 Praktická část Geriatrických pacientů stále přibývá, setkáváme se s nimi takřka na všech odděleních. Úkolem zdravotníků, především zdravotních sester je pečovat o ně, uspokojovat jejich bio-psycho-sociální potřeby, mírnit jejich bolesti a další tělesné symptomy. Mě zajímalo, jak je postaráno o geriatrické pacienty v terminálním stavu, jaký názor na poskytovanou péči mají zdravotníci a zda si myslí, jestli jimi poskytovaná péče uspokojuje potřeby klientů. Z tohoto důvodu jsem si zvolila za respondenty zdravotní sestry.

3.1 Metodika výzkumu Metodou této bakalářské práce je dotazníkové šetření založené na kvantitativním výzkumu. Otázky v dotazníku byly formulovány v návaznosti na stanovené cíle a hypotézy. Zjišťovala jsem kvalitu poskytované ošetřovatelské péče, jaký mají sestry názor na způsob prováděné péče, zjišťovala jsem, v čem je tato péče náročná a jak se sestry vyrovnávají s úmrtím klientů. Pro zjištění kvality ošetřovatelské péče jsem výsledky dotazníkové šetření navíc podložila vlastním pozorováním. Zaměřovala jsem se na oblast hygieny pacienta, vyprazdňování, příjmu potravy a tekutin a na péči o kůži a prevenci dekubitů. Dotazník byl zcela anonymní, obsahoval patnáct otázek a tři proměnné otázky. Skládal se ze dvou otevřených odpovědí, ze tří polozavřených a z deseti uzavřených odpovědí. Na začátek dotazníku jsem zařadila údaje nutné ke statistickému zpracování, kde jsem se ptala na pohlaví, dosažené vzdělání a na počet odpracovaných let ve zdravotnictví. U většiny otázek měl respondent na výběr ze čtyř předem definovaných odpovědí, kde volil pouze jednu možnou odpověď. U otázky číslo 9 a 12 měli dotazující na výběr z bodového hodnocení 1 až 4 body. Po schválení dotazníkové šetření vedoucím pracovníkem jsem na daném oddělení dala přesný počet dotazníků podle počtu sester. Data jsou vyhodnocena do jednotlivých tabulek a grafů.

31

3.2 Charakteristika vzorků respondentů a popis výzkumného prostředí Respondenty byli zvoleni pracovníci ve zdravotnictví na pozici zdravotní sestry. Výzkum byl prováděn v Nemocnici Blansko, na interních odděleních, kde jsem získala 49

dotazníků,

na

odděleních

JIP,

kde

byl

získaný počet

dotazníků

30.

Dotazníkové šetření dále probíhalo v Hospici sv. Josefa v Rajhradě, kde byl získaný počet respondentů 51. Celkem bylo rozdáno 130 dotazníků a návratnost byla 100%. Žádný z respondentů neměl s vyplňováním dotazníků problémy.

Tabulka 1: Pohlaví respondentů

Odpovědi

Respondenti

%

Muž

10

7,7

Žena

120

92,3

∑

130

100

Z celkového počtu 130 (100%) respondentů bylo 120 (92,3 %) žen a 10 (7,7 %) mužů.

Tabulka 2: Dosažené vzdělání

Odpovědi

Respondenti

%

SZŠ

79

60,8

VOŠZ

17

13

VŠ

13

10

Jiné

21

16,2

∑

130

100

79 respondentů (60,8 %) odpovědělo, že má nejvyšší vzdělání střední zdravotnickou školu (SZŠ), 21 respondentů (16,2 %) uvedlo jiné vzdělání (ARIP), 17 dotazovaných

32

(13 %) uvedlo vyšší odbornou školu zdravotnickou (VOŠZ) a 13 respondentů (10 %) v dotazníku uvedlo, že absolvovalo vysokou školu (VŠ).

Tabulka 3: Odpracované roky ve zdravotnictví

Odpovědi

Respondenti

%

0−4 roky

24

18,5

5−9 let

38

29,2

10−15 let

33

25,4

16 let a více

35

26,9

∑

130

100

Nejvíce dotazovaných uvedlo, že ve zdravotnictví pracuje 5−9 let (29,2 %), 16 a více let pracuje ve zdravotnictví 35 respondentů (26,9 %), 33 respondentů uvedlo dobu 10−15 let (25,4 %) a 24 dotazovaných odpovědělo, že pracuje 0−4 roky (18,5 %).

3.3 Průběh a popis výzkumu Všechny dotazníky byly rozdány osobně s následným osobním odběrem. Posléze byly vyhodnoceny a zpracovány. Během výzkumu jsem se nesetkala s odmítnutím vyplnění dotazníku nebo s negativním přístupem. Výzkum probíhal v období od února do dubna 2012.

3.4 Zpracování získaných dat Pro vypracování této práce jsem pro psaný text použila počítačový program Microsoft Office Word 2007. Pro zhotovení tabulek a grafů Microsoft Office Excel 2007. Výsledky jednotlivých otázek jsou vyhotoveny v procentech v tabulkách a pro přehled jsou doplněny sloupcovými grafy.

33

3.5 Vlastní výsledky výzkumu Otázka č. 1: Jak byste ohodnotil/a kvalitu péče, kterou poskytujete pacientovi v terminálním stavu? Tabulka 4: Hodnocení kvality péče

Odpovědi

Respondenti

%

Velmi špatná

0

0

Špatná

14

10,8

Dobrá

56

43

Velmi dobrá

60

46,2

∑

130

100

Obrázek 1: Hodnocení kvality péče

Tabulka i sloupcový graf znázorňují, jak jednotliví dotazovaní hodnotili kvalitu poskytované péče pacientovi v terminálním stavu. 60 respondentů (46,2 %) poskytovanou péči hodnotí jako velmi dobrou, 56 dotazovaných (43 %) hodnotí péči dobrou, 14 (10,8 %) hodnotí péči špatnou. Žádný z respondentů neohodnotil péči velmi špatnou.

34

Otázka č. 2: Domníváte se, že poskytovaná péče pacientům zcela uspokojuje jejich základní biologické potřeby?

Tabulka 5: Uspokojení základních biologických potřeb

Odpovědi

Respondenti

%

Určitě ne

2

1,6

Spíše ne

18

13,9

Spíše ano

60

46,1

Určitě ano

50

38,4

∑

130

100

Obrázek 2: Uspokojení základních biologických potřeb

Většina respondentů, čili 60 (46,1 %) na otázku, jestli uspokojují základní biologické potřeby pacientů, uvádí možnost „spíše ano“, 50 (38,4 %) hodnotí možnost „určitě ano“, 18 respondentů (13,9 %) uvádí možnost odpovědi „spíše ne“. Pouze 2 dotazovaní (1,6 %) tvrdí, že určitě neuspokojují základní biologické potřeby pacientů.

35

Otázka č. 3: V čem si myslíte, že je Vámi poskytovaná péče dobrá?

Tabulka 6: V čem je poskytovaná péče dobrá

Odpovědi

Počet odpovědí

%

Kvalitní oš. péče, zajištění všech potřeb člověka

65

51,6

Tišení bolesti

11

8,7

Kvalitní ošetření, dostatek pomůcek

9

7,1

Chování, empatie

37

29,4

Jiné

4

3,2

∑

126

100

Obrázek 3: V čem je poskytovaná péče dobrá

Touto otázkou měli zdravotníci říct, v čem si myslí, že je jejich péče dobrá. Většina respondentů uváděla více možných odpovědí. Největší část, tedy 51,6 % respondentů tvrdí, že poskytují kvalitní ošetřovatelskou péči a zajišťují všechny potřeby pacienta. Další významná část dotazovaných, 29,4 % respondentů se domnívá, že dobrá péče, kterou poskytují pacientům, spočívá v dobrém chování, přístupu zdravotníka a především v empatii.

36

11 respondentů (8,7 %) uvedlo, že jejich péče je dobrá v tišení bolesti a pacient se cítí spokojený. Dalších 9 respondentů (7,1 %) uvedlo „kvalitní ošetření a dostatek pomůcek“,

které

mají

k dispozici

na

svém

oddělení.

Možnost

„jiné“

uvedli 4 respondenti (3,2 %), kteří se domnívají, že péče poskytovaná pacientům je dobrá v dostatečném počtu ošetřujícího personálu a dále dána ochotou personálu.

Otázka č. 4: V čem si myslíte, že je Vámi poskytovaná péče špatná?

Tabulka 7: V čem je poskytovaná péče špatná

Odpovědi

Počet odpovědí

%

V ničem, péče je dobrá

50

40

Málo času

32

25,6

Nedostatek personálu

20

16

Moc administrativy

12

9,6

Neuspokojení potřeb pacienta

7

5,6

Jiné

4

3,2

∑

125

100

Obrázek 4: V čem je poskytovaná péče špatná

37

Touto otázkou jsem chtěla zjistit, v čem si sestry myslí, že je jimi poskytovaná péče špatná. Nejvíce respondentů v dotazníku uvedlo možnost „v ničem, poskytovaná péče je dobrá“ a uspokojuje potřeby pacienta. Toto tvrdilo 50 respondentů (40 %). Nedostatek času, tím pádem málo času pro pacienta uvedlo 32 dotazovaných (25,6 %). 20 respondentů (16 %) uvádí důvod nedostatek ošetřujícího personálu. Další možností, která se v dotazníku vyskytla u 12 dotazovaných (9,6 %), bylo mnoho administrativy. Sestry tráví moc času papírováním, přitom by tento čas mohly věnovat pacientům. 7 dotazovaných (5,6 %) v dotazníku uvedlo, že poskytují špatnou péči, neuspokojují základní potřeby pacienta. Tento fakt byl zdůvodněn nedostatkem času a personálu. Nejméně respondentů (3,2 %) uvedlo možnost „jiné“, kde uváděli málo empatie, trpělivosti a výbušnost.

Otázka č. 5: Navrhl/a byste některé změny, které by mohly ovlivnit kvalitu péče?

Tabulka 8: Návrhy změn

Odpovědi

Respondenti

%

Ne

62

47,7

Ano

68

52,3

∑

130

100

Obrázek 5: Návrhy změn

38

68 dotazovaných respondentů (52,3 %) by navrhovali změny, které by mohly ovlivnit kvalitu péče. Zbylých 62 tázaných (47,7 %) by změny nenavrhovali.

Obrázek 6: Jednotlivé návrhy změn

Z 68 respondentů, kteří by navrhovali změny vedoucí ke zlepšení kvality péče, nejčastěji uváděli více personálu (47 %), více pomůcek a lůžkových pokojů (25 %), méně administrativy a více času na pacienta (17,7 %), motivaci zaměstnanců a lepší peněžní ohodnocení uvádělo 5,9 % respondentů. Zbylých 4,4 % respondentů navrhovalo možnost dobrovolné služby a kvalifikované vzdělání ošetřujícího personálu.

Otázka č. 6 : Používáte u terminálně nemocných prvky bazální stimulace?

Tabulka 9: Používání bazální stimulace

Odpovědi

Respondenti

%

Ne

64

49,2

Ano

66

50,8

∑

130

100

39

Obrázek 7: Používání bazální stimulace

Zajímalo mě, jestli se u geriatrických pacientů v terminálním stavu používá bazální stimulace. Z celkového počtu respondentů (100 %) odpovědělo 66 dotazovaných (50,8 %), že používají prvky bazální stimulace. Zbylých 64 respondentů (49,2 %) nepoužívají bazální stimulaci u geriatrických pacientů v terminálním stavu.

Tabulka 10: Používání bazální stimulace na jednotlivém pracovišti

Pracoviště

Počet odpovědí

%

Rajhrad sv. Josefa

41

62,1

JIP Blansko

25

37,9

∑

66

100

Z 66 respondentů, kteří uvedli, že používají prvky bazální stimulace, bylo 41 (62,1 %) respondentů z Hospice sv. Josefa v Rajhradě. Zbylých 25 (37,9 %) respondentů pracuje na oddělení JIP v Blansku. Z interních oddělení nikdo nepoužívá prvky bazální stimulace.

40

Tabulka 11: Nejčastěji uváděné prvky bazální stimulace

Odpovědi

Počet odpovědí

%

Doteky

38

49,3

Koupele, masáže

16

20,8

Hudba

8

10,4

Komunikace

6

7,8

Polohování, pomůcky

5

6,5

Orální péče, péče o tělo

4

5,2

∑

77

100

Obrázek 8: Nejčastěji uváděné prvky bazální stimulace

Nejčastěji uváděné prvky bazální stimulace u 38 respondentů (49,3 %) jsou doteky. Na druhém místě uvádí 16 dotazovaných (20,8 %) koupele a masáže. Třetím nejčastěji užívaným prvkem u 8 respondentů (10,4 %) je hudba. Čtvrtým prvkem u 6 dotazovaných (7,8 %) je komunikace s pacientem, polohování a pomůcky udává 5 respondentů (6,5 %), nejméně respondentů (5,2 %) v dotazníku uvedlo péči o tělo a orální péči. Respondenti měli možnost uvést více prvků bazální stimulace.

41

Otázka č. 7: Užíváte na svém pracovišti některé z uvedených metod ke zvýšení kvality života u geriatrických pacientů? Mezi vybranými metodami byla: canisterapie, ergoterapie, arteterapie, muzikoterapie; 1) Canisterapie Tabulka 12: Canisterapie

Odpovědi

Respondenti

%

Vůbec ne

75

57,7

Spíše ne

15

11,5

Většinou ano

26

20

Často

14

10,8

∑

130

100

Tabulka nám ukazuje celkové vyhodnocení odpovědí od 130 respondentů. Z výsledků plyne, že 75 (57,7 %) dotazovaných „vůbec neužívá“ canisterapii, 26 (20 %) respondentů „většinou“, 15 dotazovaných (11,5 %) „spíše nepoužívá“ tuto metodu a 14 respondentů (10,8 %) uvedlo, že tuto metodu používá „často“.

Obrázek 9: Canisterapie - porovnání výsledků

42

Na sloupcovém grafu můžeme vidět porovnání odpovědí z Nemocnice Blansko a Hospice sv. Josefa v Rajhradě. V nemocnici se tato metoda vůbec nepoužívá. V hospici jen 11 respondentů (21,6 %) uvedlo možnost „spíše ne“, zbytek (78,4 % respondentů) uvedlo možnost „většinou ano“ a „často“. 2) Ergoterapie Tabulka 13: Ergoterapie

Odpovědi

Respondenti

%

Vůbec ne

46

35,4

Spíše ne

22

16,9

Většinou ano

48

36,9

Často

14

10,8

∑

130

100

48 respondentů (36,9 %) v dotazníku uvedlo, že se ergoterapie „většinou“ provádí. 46 (35,4 %) dotazovaných odpovědělo, že se tato metoda „vůbec“ nepoužívá. „Spíše nepoužívá“, uvedlo 22 respondentů (16,9 %), možnost „často“ vybralo 14 respondentů (10,8 %).

Obrázek 10: Ergoterapie - porovnání výsledků

43

Graf nám porovnává používání ergoterapie v nemocnici a v hospici. Z hospice 88,2 % respondentů používá ergoterapii, v nemocnici tuto metodu používá jen 27,1 %. 3) Arteterapie Tabulka 14: Arteterapie

Odpovědi

Respondenti

%

Vůbec ne

56

43

Spíše ne

27

20,8

Většinou ano

36

27,7

Často

11

8,5

∑

130

100

Z celkového hodnocení 100 % (130 respondentů) se arteterapie nepoužívá ve 43 % (56 respondentů). 27,7 % dotazovaných tuto metodu „většinou“ používá. Možnost „spíše nepoužívá“, uvedlo 27 respondentů (20,8 %), 11 dotazovaných (8,5 %) arteterapii používá „často“.

Obrázek 11: Arteterapie - porovnání výsledků

44

55 respondentů (69,6 %) z Nemocnice Blansko tuto metodu vůbec nepoužívá, možnost „spíše ne“ uvedlo 25,3% (20 respondentů), 4 dotazujících (5,1 %) uvedlo možnost „spíše ano“. V hospici sv. Josefa uvedlo 43 z 51 respondentů (84,3 %), že tuto metodu používá. 4) Muzikoterapie Tabulka 15: Muzikoterapie

Odpovědi

Respondenti

%

Vůbec ne

44

33,9

Spíše ne

20

15,4

Většinou ano

35

26,9

Často

31

23,8

∑

130

100

Nejvíce dotazovaných (33,9 %) neužívá muzikoterapii, 35 respondentů (26,9 %) tuto metodu „většinou“ používá. Muzikoterapii „často“ používá 31 dotazovaných (23,8 %) a „spíše nepoužívá“ 20 respondentů (15,4 %).

Obrázek 12:Muzikoterapie - porovnání výsledků

45

Zde můžeme porovnat výsledky odpovědí z nemocnice a z hospice. Graf znázorňuje, že v Blansku se „spíše“ nebo „vůbec nepoužívá“ muzikoterapie v 65,8 % (52 ze 79 respondentů). V hospici se muzikoterapie „většinou“ používá v 31,4 % a „často“ používá v 68,6 %.

Otázka č. 8: Myslíte si, že péče o geriatrické pacienty je náročná?

Tabulka 16: Náročnost péče o geriatrické pacienty

Odpovědi

Respondenti

%

Vůbec ne

0

0

Spíše ne

8

6,1

Většinou ano

59

45,4

Maximálně

63

48,5

∑

130

100

Obrázek 13: Náročnost péče o geriatrické pacienty

Nejvíce respondentů (48,5 %) se shoduje, že péče o geriatrické pacienty je maximálně náročná. Celkem 59 (45,4 %) dotazujících tvrdí, že je tato péče „většinou“ náročná,

46

„spíše“ nenáročnou uvádí 8 (6,1 %) respondentů. Nikdo neuvedl možnost, že péče o geriatrické pacienty není vůbec náročná.

Otázka č. 9: Co považujete při své práci za nejnáročnější?

Tabulka 17: Nejnáročnější práce

Odpovědi

Počet bodů

%

Úmrtí pacienta, péče o mrtvé tělo

317

17,9

Náhle vzniklé komplikace

372

21,1

Komunikace a práce s rodinou

337

19,1

Manipulace s pacientem v lůžku

359

20,3

Práce s nesoběstačným pacientem

382

21,6

∑

1767

100

Obrázek 14: Nejnáročnější práce

47

Nejnáročnější práce je podle 21,6 % respondentů práce s nesoběstačným pacientem. Druhou nejnáročnější prací jsou náhle vzniklé komplikace u pacienta, což uvádí 21,1 %. Manipulace s pacientem v lůžku je nejnáročnější pro 20,3 % respondentů. 19,1 % dotazovaných uvádí komunikace a práce s rodinou klienta. Za nejméně náročnou práci považuje 17,9 % dotazovaných úmrtí pacienta a péči o mrtvé tělo.

Otázka č. 10: Jak často prožíváte negativní pocity, jako např. úzkost, deprese, beznaděj, které jsou spojené s péčí o umírajícího pacienta?

Tabulka 18: Výskyt negativních pocitů

Odpovědi

Respondenti

%

Nikdy

12

9,2

Někdy

89

68,5

Celkem často

27

20,8

Neustále

2

1,5

∑

130

100

Obrázek 15: Výskyt negativních pocitů

48

Možnost „někdy“ udává nejvíce respondentů (68,5 %), 27 respondentů (20,8 %) hodnotí výskyt negativních pocitů „celkem častým“, „nikdy“ se tyto pocity nevyskytují u 10 dotazovaných (9,2 %). Z celkového počtu (130 respondentů) pouze dva dotazovaní (1,5 %) uvádí, že negativní pocity jako je např. úzkost, deprese, které jsou spojené s péčí o umírajícího člověka, pociťují neustále.

Otázka č. 11: Dokážete po pracovní době přestat myslet na problémy, které zažíváte v zaměstnání?

Tabulka 19: Oproštění od problémů ze zaměstnání

Odpovědi

Respondenti

%

Nikdy

5

3,8

Někdy

62

47,7

Celkem často

49

37,7

Vždy

14

10,8

∑

130

100

Obrázek 16: Oproštění od problémů ze zaměstnání

49

Nejvíce respondentů uvedlo, že se dokáže oprostit od problémů „někdy“ (47,7 %). „Celkem často“ dokáže na problémy přestat myslet 49 respondentů (37,7 %). Možnost „vždy“ v dotazníku uvedlo 14 respondentů (10,8 %). Pouze 5 respondentů (3,8 %) nedokáže „nikdy“ přestat myslet na problémy, které zažívají v zaměstnání.

Otázka č. 12: Které situace jsou pro Vás nejvíce stresující?

Tabulka 20: Nejvíce stresující situace

Odpovědi

Počet bodů

%

Umírání nemocného

348

18,7

Komunikace a práce s rodinou

329

17,7

Špatné vztahy na pracovišti

379

20,4

Ten fakt, že nemocnému nemůžete pomoci

400

21,5

Bolest nemocného

404

21,7

∑

1860

100

Obrázek 17: Nejvíce stresující situace

50

Za největší stres respondenti považují bolest nemocného (21,7 %). Ten fakt, že nemocnému nemohou pomoci, uvádí 21,7 % respondentů. Třetí nejčastější stres uvádí 20,4 % dotazovaných špatné vztahy na pracovišti. Umírání nemocného je stresující pro 18,7 %, komunikace a práce s rodinou je stresující pro 17,7 % respondentů.

Otázka č. 13: Jak zvládáte stresové situace?

Tabulka 21: Zvládnutí stresových situací

Odpovědi

Respondenti

%

Sama

23

17,7

S rodinou

57

43,8

S přáteli

50

38,5

Jiné

0

0

∑

130

100

Obrázek 18: Zvládnutí stresových situací

57 respondentů (43,8 %) zvládá stres s rodinou, 50 dotazovaných překonává stres s přáteli, 23 respondentů (17,7 %) překonává stres samo. Žádný z dotazovaných neuvedl možnost jiné odpovědi. 51

Otázka č. 14: Máte svůj vlastní osvědčený prostředek k odpoutání od stresu?

Tabulka 22: Odpoutání od stresu

Odpovědi

Respondenti

%

Ne

45

34,6

Ano

85

65,4

∑

130

100

Obrázek 19: Odpoutání od stresu

Z celkových 130 dotazovaných odpovědělo 85 respondentů (65,4 %) že mají svůj vlastní osvědčený prostředek k odpoutání od stresu. 45 respondentů (34,6 %) osvědčený prostředek nemá.

52

Tabulka 23: Prostředky k odpoutání od stresu

Odpovědi

Počet odpovědí

%

Hudba

37

39,8

Sport

27

29

Sledování TV

13

14

Modlitba

8

8,6

Četba

5

5,4

Jiné

3

3,2

∑

93

100

Obrázek 20: Prostředky k odpoutání od stresu

V této otázce měli respondenti uvést své vlastní prostředky k odpoutání od stresu. Mohli uvést více možností. Z výsledků je zřejmé, že nejvíce vyskytovaný prostředek k odpoutání od stresu je hudba. Tuto možnost uvedlo 37 respondentů (39,8 %). Druhým nejčastějším prostředkem je sport, který uvedlo 27 respondentů (29 %). Na třetím místě dotazovaní uváděli sledování televize (14 %). Duchovní hygiena, modlitby se celkem vyskytly u 8 respondentů, kteří tvořili 8,6 % ze všech dotazovaných. 5 respondentů (5,4 %) jako vlastní osvědčený prostředek k odpoutání od stresu uvedli četbu. Možnost „jiné“ uvedlo 3,2 % respondentů, přičemž se objevily možnosti jako nákupy nebo úklid domácnosti.

53

Otázka č. 15: Souhlasíte se zavedením eutanazie v České republice?

Tabulka 24: Zavedení eutanazie v České republice

Odpovědi

Respondenti

%

Ne

38

29,2

Ano

53

40,8

Nevím

39

30

∑

130

100

Obrázek 21: Zavedení eutanazie v České republice

Se zavedením eutanazie v České republice souhlasí 53 respondentů (40,8 %), 39 dotazovaných neví, zda by souhlasili se zavedením eutanazie a 38 respondentů (29,2 %) nesouhlasí se zavedením eutanazie V české republice.

54

4 Diskuze Výzkum byl prováděn v Nemocnici Blansko, kde jsem se zaměřovala na oddělení, kde je vyšší výskyt hospitalizovaných geriatrických pacientů, čili na interním oddělení, na oddělení následné péče, na JIP (jednotka intenzivní péče) a dále v Hospici sv. Josefa v Rajhradě. Ze 130 získaných dotazníků bylo 51 z hospice a 79 z nemocnice. Pro získání odpovědí jsem použila dotazníkovou formu šetření, která byla anonymní. Po vyhodnocení dotazníkového šetření jsem zjistila, že mezi nemocnicí a hospicem nebyl výrazný rozdíl v odpovědích, lišil se pouze u dvou otázek. Na otázku, jestli používají u terminálně nemocných prvky bazální stimulace, odpovědělo ano 80,4 % respondentů z Hospice sv. Josefa a 31,6 % z Nemocnice Blansko a to pouze z oddělení JIP. Druhou otázkou jsem se ptala, jestli používají některé z metod (canisterapie, ergoterapie, arteterapie, muzikoterapie) ke zvýšení kvality života u geriatrických pacientů. 78,4 % respondentů z hospice odpovědělo, že používají canisterapii. V nemocnici se tato metoda vůbec nepoužívá. Z hospice 88,2 % respondentů používá ergoterapii, v nemocnici tuto metodu používá jen 27,1 %. Arteterapii v hospici používá 84,3 % respondentů a v Nemocnici Blansko uvedlo 5,1 % dotazujících, že se tato metoda používá. V Hospici sv. Josefa všichni dotazující uvedli, že používají muzikoterapii, kdežto v nemocnici pouze 34,2 %. Mým prvním cílem bylo zjistit kvalitu ošetřovatelské péče, která je poskytovaná pacientovi v terminálním stavu. První hypotéza se mi potvrdila. Předpokládala jsem, že většina dotazovaných ohodnotí svou péči o pacienta v terminálním stavu jako velmi dobrou. Dotazníkové šetření ukázalo, že 46,2 % respondentů hodnotí péči jako velmi dobrou. 43 % hodnotí péči dobrou, 10,8 % hodnotí péči špatnou. Žádný z respondentů neohodnotil péči velmi špatnou. S tímto cílem souvisela i druhá hypotéza: Nadpoloviční část respondentů tvrdí, že uspokojuje základní biologické potřeby pacienta. Tato hypotéza se mi potvrdila. Většina respondentů, čili 60 (46,1 %) na otázku, jestli uspokojují základní biologické potřeby pacientů, uvádí možnost „spíše ano“, 50 (38,4 %) hodnotí možnost „určitě 55

ano“, 18 respondentů (13,9 %) uvádí možnost odpovědi „spíše ne“. Pouze 2 dotazovaní (1,6 %) tvrdí, že určitě neuspokojují základní biologické potřeby pacientů. Druhým cílem této práce bylo zmapovat názor sester na způsob prováděné ošetřovatelské péče – jak je vnímána sestrami. K tomuto cíli se vztahuje třetí hypotéza: Podle názoru sester je kvalita péče ovlivněna nedostatkem personálu a nadbytečnou administrativou. Tato hypotéza se mi potvrdila. Průzkumem jsem chtěla zjistit, jak je kvalita péče vnímána sestrami, jaké navrhují změny, které by mohly ovlivnit kvalitu péče. 68 dotazovaných respondentů (52,3 %) by navrhovali změny, které by mohly ovlivnit kvalitu jejich péče. Za největší problém sestry považují ten fakt, že je nedostatek personálu (uvedlo 47 %). Dále se domnívají, že kvalita péče by mohla být lepší, kdyby měly k dispozici více pomůcek a lůžkových pokojů (odpovědělo 25 %), zvláště samostatné pokoje určené pouze pro pacienty v terminálním stavu. Z odpovědí sester dále vyplynulo, že tráví moc času administrativou (17,7 %), přitom by tento čas mohl být věnován pacientům. Mým třetím cílem bylo zjistit, v čem je péče o geriatrické pacienty obtížná. S tímto cílem souvisí hypotéza: Pro většinu sester při ošetření pacienta v terminálním stádiu je nejnáročnější řešení akutních situací. Tato hypotéza se mi částečně potvrdila. U této otázky respondenti mohli pomocí bodového hodnocení 1 až 4 body zaznamenat, který výkon je pro ně méně či více náročný. Za nejobtížnější výkon respondenti považují práci s nesoběstačným pacientem, tento fakt tvrdilo 21,6 % dotazujících. Mezi mou hypotézou, kdy jsem předpokládala, že nejnáročnější pro personál bude řešení akutních komplikací, byl pouze desetibodový rozdíl, čili tento fakt hodnotilo 21,1 % respondentů. Nejméně náročnou prací je podle dotazovaných (17,9 %) úmrtí pacienta a péče o mrtvé tělo. Mým posledním cílem bylo zjistit, jak se sestry vyrovnávají s úmrtím pacientů. S tímto cílem souvisí i hypotéza: Většina dotazovaných zvládá stresové situace bez odborné pomoci. 56

Tato hypotéza se mi potvrdila. Po vyhodnocení odpovědí bylo zřejmé, že žádný z respondentů nevyžaduje odbornou pomoc pro překonávání stresu. Ze 130 respondentů zvládá 43,8 % dotazujících stres s rodinou. 38,5 % dotazovaných zvládá stresové situace za pomoci svých přátel a 17,7 % překonávají stres sami. Žádný z respondentů neodpověděl, že by vyžadoval odbornou pomoc. V práci se seniory, zvláště v případě výskytu problematických situací, není o stres nouze. Personál má obavy nejen o osud pacienta, jeho bezpečí, dobré zvládnutí péče, ale má obavy i z konfliktů s klienty a ze vzájemných konfliktů na pracovišti. Vztahy s lidmi nám dávají energii, poskytují nám zázemí v horších chvílích, proto se domnívám, že pro zvládání stresu je vhodné mít dobré rodinné zázemí, potřebu smysluplné práce a dodržovat zásady psychohygieny. Výzkumem jsem dále zjišťovala, jestli má personál svůj vlastní osvědčený prostředek k odpoutání od stresu. Mezi nejčastějšími prostředky se vyskytoval poslech oblíbené hudby nebo sportování. Další prostředky jsou uvedeny v kapitole vlastní výsledky výzkumu.

Pozorování Jak již bylo řečeno, hlavním cílem této bakalářské práce bylo zjistit kvalitu péče poskytovanou pacientovi v terminálním stavu. Aby výsledky dotazníkového šetření nebyly zkreslené, rozhodla jsem se výzkum podložit vlastním pozorováním. Pozorování bylo uskutečněno na oddělení následné péče. Toto oddělení je charakteristické tím, že se zde nedělají žádné akutní zákroky (např. vyšetření CT angiografie, kolonoskopie, podání krevních derivátů…) ani akutní příjmy pacientů. Věkový průměr hospitalizovaných pacientů je přibližně 75–80 let s maximální délkou hospitalizace 30 dní. Při příchodu na oddělení jsem měla dobrý pocit. Chodba i pokoje byly upravené, čisté, doplněné edukačními materiály (např. proti pádu). Obložnost oddělení byla 100%, čili hospitalizovaných pacientů bylo 25. Na oddělení probíhala tzv. skupinová péče, takže každá sestra měla přidělené určité pacienty, o které se starala (1 sestra měla na starosti přibližně 8 pacientů). Odpovídala za přípravu a podávání léků, plnění ordinací, účastnila se vizity lékařů a podle časového vypětí i hygieny pacientů. 57

Téměř všichni pacienti na tomto oddělení byli imobilní, takže personál poskytoval komplexní ošetřovatelskou péči (v oblasti hygieny, vyprazdňování, oblékání a při jídle). Nedalo se přehlédnout, že zde byl kladen důraz na kvalitní ošetřovatelskou péči, která spočívala v pravidelném polohování klientů (v případě imobilních pacientů) přes den po dvou hodinách, v noci v intervalu po třech hodinách. K dispozici bylo několik pomůcek, např. molitanové podložky, gelové podložky, botičky na paty z ovčího rouna, aktivní antidekubitní matrace. Dále byl kladen důraz na péči o predilekční místa, která se při každé manipulaci ošetřovala ochranným krémem (Menalind krém), popř. se kůže promazávala tělovým mlékem nebo kafrovým mazáním. U nesoběstačných pacientů byla prováděna péče o dutinu ústní. Personál celkově dbal na celkovou vizáž, učesané vlasy, čisté prádlo, ostříhané nehty. Rodině pacienta, který byl v terminálním stádiu, byly umožněny individuální návštěvní hodiny a byla možná i návštěva duchovního. Rozhodně nemůžu mluvit za jiná oddělení, ale v tomto výzkumném prostředí jsem ke kvalitě poskytované péče neměla výtky, sestry uspokojovaly potřeby pacientů. Co se týká ošetřovatelské péče, já jakožto v roli pacienta bych s touto kvalitou péče byla spokojená.

58

5 Závěr Práce s klienty ve zdravotnických zařízeních prochází mnoha změnami. Mění se pojetí rolí pomáhajících a hledají se nové cesty, které směřují k větší autonomii klientů. Na pracovníky jsou kladeny velké nároky. Mohou se setkávat s pacienty, kteří jsou samostatní, ale rovněž s klienty, kteří vyžadují komplexní ošetřovatelskou péči. Současnost je charakterizována prodloužením střední délky života a seniorů, kteří se dožívají vyššího věku, nespočetně přibývá. Občas přemýšlíme, jak a s kým bychom chtěli strávit stáří. Většina z nás si může myslet, že stáří znamená utrpení, bolest a samotu. O tom, jaké bude, můžeme jen spekulovat. Existuje řada povolání, jejichž hlavním cílem je pomáhat lidem, ať už zdravotní sestry, lékaři, pečovatelky nebo psychologové. Každá z těchto profesí stejně jako jiná povolání má svou odbornost, to znamená vědomosti a dovednosti, které je zapotřebí si pro výkon svého povolání osvojit. V těchto profesích má velice podstatnou roli lidský vztah mezi klientem a pomáhajícím. Pacient potřebuje svému lékaři věřit a od své sestry cítit náklonnost, trpělivost a odbornost. Úkolem všech těchto profesí je udržet dobrou kvalitu života i v situaci pokročilého nevyléčitelného onemocnění a rovněž uspokojování potřeb v oblasti psychické, sociální a duchovní. Tato bakalářská práce poukazuje na geriatrického pacienta, který se ocitá v poslední fázi svého života. V teoretické části mi šlo o nástin problematiky stáří, co jej charakterizuje, jaké změny ho doprovází a jak jej můžeme rozlišovat. Obsahuje kapitoly věnované komunikaci se seniory, část věnovanou paliativní péči a hospicovému hnutí. Umírání neznamená jen smrt jako taková, ale je doprovázeno několika symptomy, nejčastěji bolestí. Z důsledku dlouhodobého upoutání na lůžko vzniká imobilizační syndrom, doprovázený několika komplikacemi, které mohou ohrožovat pacienta. Úkolem zdravotníků je tyto symptomy a komplikace rozeznat, minimalizovat projevy a umět jim předcházet.

59

Část práce byla věnována konceptu bazální stimulace, problematice eutanazie a část věnovaná duševní hygieně, která obsahuje několik zásad, které minimalizují stres, se kterým se ošetřující personál musí každodenně střetávat. Praktická část práce byla tvořena z hodnocení 130 získaných dotazníků, které byly rozdány ve zdravotnickém zařízení a na oddělení zaměřené na paliativní péči. Hlavním cílem této práce bylo zjistit kvalitu poskytované ošetřovatelské péče. Aby výsledky dotazníkového šetření nebyly zkreslené, rozhodla jsem se výzkum podpořit vlastním pozorováním, kde jsem se zaměřovala na ošetřovatelskou péči, jak je personálem prováděla a zda poskytovaná péče uspokojuje potřeby klientů. Podle výsledků dotazníkového šetření, sestry hodnotí kvalitu péče v 89,2 % kladně a 84,5 % sester zastává názor, že uspokojují základní biologické potřeby klientů. Během mého pozorování jsem nedošla k závěru, že by ošetřovatelská péče byla špatná a neuspokojovala by potřeby klientů. Nemůžu ovšem mluvit za jiné organizace. Druhým cílem práce bylo zmapovat názor sester na poskytovanou péči – jak je vnímána sestrami. Nadpoloviční většina respondentů (52,3 %) by navrhovali změny, které by mohly ovlivnit kvalitu péče. Za největší problém považují nedostatek personálu, pomůcek a mnoho administrativy. Třetím cílem jsem chtěla zjistit, v čem je péče o geriatrické pacienty obtížná. Zjistila jsem, že za nejobtížnější výkon respondenti považují práci s nesoběstačným pacientem, tento fakt tvrdilo 21,6 % dotazujících. Posledním cílem jsem zjišťovala, jak se sestry vyrovnávají s úmrtím klientů. Každodenní stres, styk se stresovými situacemi, jako např. umírání klientů, pocit, že nemocnému nemůžeme pomoci, bezesporu působí na psychiku pečujících. Z výsledků šetření jsem došla k závěru, že žádný z respondentů nevyžaduje odbornou pomoc při zvládání stresu, většina zdravotníků zvládá stresové situace za pomoci své rodiny nebo přátel. Je zřejmé, že nikdy nevyřešíme všechny problémy, které s sebou nevyléčitelné onemocnění do života přináší. V tomto období se nesmí snižovat kvalitu péče, ale musí se zaměřit individuálně na dobré umírání člověka. Měl by být brán maximální zřetel na to, co pacient sám považuje za cíl, kterého by chtěl dosáhnout – co je pro pacienta kvalitně prožívaný život i v době nemoci, respektive tváří v tvář smrti. Je třeba společně 60

s pacientem stanovit priority a pojmenovat cíle léčby. Vždy je rozhodující názor pacienta. Když zhodnotím kolik vypětí, energie a trpělivosti mnohdy péče o geriatrické pacienty vyžaduje, zastávám názor, že péče o seniory je opravdu obtížná. Tento názor zastává i 93,9 % respondentů. V pojetí péče o seniory je patrný nedostatek respektu, přestože vyžaduje psychickou zdatnost a velkou profesionalitu. Podle mého názoru geriatrie není dostatečně ohodnocena. Bakalářská práce je využitelná pro zdravotníky pečující o geriatrické pacienty. Poskytuje náhled na pacienta v poslední fázi svého života. S výsledky výzkumu bych ráda seznámila výzkumná prostředí, kde jsem prováděla šetření.

61

Seznam literatury Autonomie ve stáří: strategie jejího zachování. Vydání 1. Editor Dana Sýkorová, Oldřich Chytil. V Ostravě: Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, 2004, 323 s. ISBN 80-732-6026-3. BOČKOVÁ, Lenka, Šárka HASTRMANOVÁ a Egle HAVRDOVÁ. 50 aktivně: fakta, inspirace a rady do druhé poloviny života. Praha: Respekt institut, 2011, 95 s. ISBN 978-80-904153-2-4. FRIEDLOVÁ, Karolína. Bazální stimulace v základní ošetřovatelské péči. Vydání 1. Praha: Grada, 2007, 168 s. Sestra. ISBN 978-802-4713-144. GALAJDOVÁ, Lenka a Zdenka GALAJDOVÁ. Canisterapie: pes lékařem lidské duše. Vydání 1. Praha: Portál, 20111, 67 s. ISBN 978-807-3678-791. KALVACH, Zdeněk. Geriatrie a gerontologie. 1. vydání. Praha: Grada, 2004, 861 s. ISBN 80-247-0548-6. KALVACH, Zdeněk. Křehký pacient a primární péče. Praha: Grada, 2011. ISBN 978802-4740-263. KUBEŠOVÁ, Hana. Akutní stavy v geriatrii. 1. vydání. Praha: Galén, 2009, 233 s. ISBN 978-807-2626-205. MARKOVÁ, Alžběta. Hospic do kapsy: příručka pro domácí paliativní týmy. V Praze: Cesta domů, 2009. ISBN 978-80-254-4552-5. MIKULA, Jan a Nina MÜLLEROVÁ. Prevence dekubitů. Vydání 1. Praha: Grada, 2008, 96 s. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-2043-2. NEDLEY, Neil. Život bez deprese. Praha: Advent-Orion, 2007. ISBN 978-807-1720232. Paliatívna medicína a liečba bolesti. Bratislava: SOLEN, s.r.o., 2009, ročník 2, č. 1. ISSN 1337-6896. Florence: časopis moderního ošetřovatelství. Praha: Ambit Media, a.s., 2011, roč. 7, č. 9. ISSN 1801-464x. POKORNÁ, Andrea. Komunikace se seniory. 1. vydání. Praha: Grada, 2010, 158 s. Sestra. ISBN 978-802-4732-718. 62

SCHULER, Matthias a Peter OSTER. Geriatrie od A do Z pro sestry. 1. české vydání. Praha: Grada, 2010, 336 s. Sestra. ISBN 978-802-4730-134. SLAMA, Ondrej. Paliativni medicína pro praxi. 1. vydání. Praha?: [s. n.], 2007. ISBN 978-807-2625-055. STUART-HAMILTON, Ian. Psychologie stárnutí. 1. vydání. Praha: Portál, 1999, 319 s. ISBN 80-717-8274-2. ŠTILEC, Miroslav. Program aktivního stylu života pro seniory. Vydání 1. Praha: Portál, 2004, 135 s. ISBN 80-717-8920-8. TOŠNEROVÁ, Tamara. Jak si vychutnat seniorská léta. Vydání 1. Brno: Computer Press, 2009, 239 s. ISBN 978-802-5121-047. VENGLÁŘOVÁ, Martina. Problematické situace v péči o seniory: příručka pro zdravotnické a sociální pracovníky. Vydání 1. Praha: Grada, 2007, 96 s. ISBN 978-8024721-705. VIDOVIĆOVÁ, Lucie. Stárnutí, věk a diskriminace - nové souvislosti. 1. Vydání. Brno: Masarykova univerzita Brno, Mezinárodní politologický ústav, 2008, 233 s. EDIS, ediční řada disertačních prací Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, sv. 2. ISBN 978-802-1046-276. VORLÍČEK, Jiří, Zdeněk ADAM a Yvona POSPÍŠILOVÁ. Paliativní medicína. 2., přepracované a doplněné vydání. Praha: Grada-Avicenum, 2004, 537 s. ISBN 80-2470279-7. ZELEIOVÁ, Jaroslava. Muzikoterapie: východiska, koncepty, principy a praxe. Vydání 1. Praha: Portál, 2007, 254 s. ISBN 978-807-3672-379.

63

Příloha A: Pozorovací arch

Oddělení:

Datum:

1) Hygiena pacienta Činnost

Poznámky

Realizace

Zajištění hygieny Mytí vlasů Péče o dutinu ústní Česání Stříhaní nehtů Oblékání

2) Vyprazdňování pacienta

Vyprazdňování stolice Činnost

realizace

Zajištění pomůcek (klozetové křeslo, podložní mísa, pleny…) Hygiena genitálu Péče o kůži Poznámky

64

Vyprazdňování moče Činnost

Realizace

Zajištění pomůcek (močová láhev, podložní mísa, pleny…) Hygiena genitálu Péče o kůži Poznámky

3) Strava pacientů Činnost

Realizace

Poznámky

Podání stravy Podání tekutin

4) Péče o kůži a prevence dekubitů

Činnost

Realizace

Ošetření kůže Hygiena kůže Sledování vzhledu a změn na kůži Polohování pacienta

65

Poznámka

Příloha B: Dotazník Dobrý den, jsem studentkou 3. ročníku Vysoké školy polytechnické v Jihlavě, bakalářského studijního programu Ošetřovatelství, oboru Všeobecná sestra. Dostává se Vám do rukou dotazník, který zkoumá a hodnotí téma: Pohled sestry na geriatrického pacienta v terminálním stavu. Tento dotazník je určený pro sestry a je zcela anonymní. Veškeré informace budou použity čistě ke studijním účelům a přípravě bakalářské práce. Vyplnění dotazníku zabere přibližně 5-7 minut. Vybrané odpovědi prosím zakroužkujte. Předem děkuji za vyplnění a pravdivost odpovědí. Lucie Braunerová, studentka VŠPJ Pohlaví  Žena  Muž Dosažené vzdělání:    

Odpracované roky ve zdravotnictví:    

SZŠ VOŠZ VŠ Jiné

1. Jak byste ohodnotil/a kvalitu péče, kterou poskytujete pacientovi v terminálním stavu?

0-4 roky 5-9 let 10-15 let 16 let a více

velmi špatná

špatná

dobrá

velmi dobrá

1

2

3

4

66

2. Domníváte se, že poskytovaná péče pacientům zcela uspokojuje jejich základní biologické potřeby?

určitě ne

spíše ne

spíše ano

určitě ano

1

2

3

4

3. V čem si myslíte, že je Vámi poskytovaná péče dobrá? …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… 4. V čem si myslíte, že je Vámi poskytovaná péče špatná? …………………………………………………………………………….……………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… 5. Navrhl/a byste některé změny, které by mohly ovlivnit kvalitu péče?  Ne  Ano. Jaké? ............................................................................................................................................. ............................................................................................................................................. ................................................................................................................................ 6. Používáte u terminálně nemocných prvky bazální stimulace?  Ne  Ano. Jaké? …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………….

67

7. Užíváte na svém pracovišti některé z uvedených metod ke zvýšení kvality života u geriatrických pacientů? vůbec ne

spíše ne

většinou ano

často

1

2

3

4

1

2

3

4

1

2

3

4

1

2

3

Canisterapie Ergoterapie Arteterapie Muzikoterapie

8.

Myslíte si, že péče o geriatrické pacienty je náročná?

4

vůbec ne

spíše ne

většinou ano

maximálně

1

2

3

4

Co považujete při své práci za nejnáročnější? – vyberte prosím z bodového hodnocení, vůbec ne = 1bod; trochu = 2 body; hodně = 3 body; maximálně = 4 body.

9.

Úmrtí pacienta, péče o mrtvé tělo Náhle vzniklé komplikace u klienta Komunikace a práce s rodinou klienta Manipulace s pacientem v lůžku Práce s nesoběstačným pacientem

10. Jak často prožíváte negativní pocity, jako je např. úzkost, deprese, beznaděj, které jsou spojené s péčí o umírajícího pacienta?

vůbec ne

trochu

hodně

maximálně

1

2

3

4

1

2

3

4

1

2

3

4

1

2

3

4

1

2

3

4

nikdy

někdy

celkem často

neustále

1

2

3

4

68

11. Dokážete po pracovní době přestat myslet na problémy, které zažíváte v zaměstnání?

nikdy

někdy

celkem často

vždy

1

2

3

4

12. Které situace jsou pro Vás nejvíce stresující? – vyberte prosím z bodového hodnocení, vůbec ne = 1bod; trochu = 2 body; hodně = 3 body; maximálně = 4 body. vůbec ne

spíše ne

většinou ano

zcela

1

2

3

4

1

2

3

4

1

2

3

4

1

2

3

4

1

2

3

4

Umírání nemocného Komunikace a práce s rodinou Špatné vztahy na pracovišti Ten fakt, že nemocnému nemůžete pomoci Bolest nemocného

13. Jak zvládáte stresové situace?  Sama  S rodinou  S přáteli  Jiné 14. Máte svůj vlastní osvědčený prostředek k odpoutání od stresu?  Ne  Ano. Jaký? ................................................................................................................................. ................................................................................................................................. .......................................... 15. Souhlasíte se zavedením eutanazie v České republice?  Ne  Ano  Nevím

69