VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu
Znalost první pomoci u průvodců cestovního ruchu Bakalářská práce
Autor: Bc. Lenka Pechová Vedoucí práce: PhDr. Kateřina Emmerová Jihlava 2012
Anotace Bakalářská práce se zabývá znalostí první pomoci u průvodců cestovního ruchu. Práce je rozdělena na dvě hlavní části. Teoretická část se věnuje dvěma oblastem: nejnovějším poznatkům a zásadám při poskytování první pomoci a moţnostem zdravotních rizik v nejoblíbenějších
zahraničních
destinacích
českých
turistů.
V kapitole
„Zásady
poskytování první pomoci“ jsou zmíněny rady jak postupovat při vyšetřování raněného nebo jak správně přivolat odbornou pomoc s popisem telefonního hovoru. V práci jsou dále rovněţ popsány nejdůleţitější postupy při záchraně lidského ţivota s hlavními příznaky, pro přesnější diagnózu jednotlivých stavů. Praktická část práce je zaměřena na analýzu dotazníkového průzkumu, jehoţ cílem bylo zjistit, jaké jsou znalosti a praktické zkušenosti studentů a průvodců cestovního ruchu v oblasti poskytování první pomoci. Dále také jejich znalost rizik zahraničních destinací a výuka první pomoci na školách cestovního ruchu.
Klíčová slova První pomoc Průvodce Resuscitace Akutní stavy Chronická onemocnění Rizika zahraničních destinací
Annotation This Bachelor thesis deals with the knowledge of first aid for tourist guides. The work is devided into two main parts. The theoretical part focuses on two areas: the lates knowledge and principles in providing first aid and potential health risks in the most popular foreign destinations of Czech tourists. In the chapter „Principles of first aid“ are mentioned advice on how to proceed in the investigation of injured or how to call for expert help with the description of a phone call. The work also describes the most important procedures in saving human life with the main symptoms for accurate diagnosis of individual states. The practical part is focused on the analysis of a questionnaire surfy aimed to find out what are the knowledge and practical experience for students and tourist guides in first aid. As well as their knowledge of the risks of foreign destinations and first aid training in schools of tourism.
Keywords First Aid Guide Resuscitation Acuteconditions Chronic diseases Risks of foreign destinations
Poděkování Děkuji paní PhDr. Kateřině Emmerové za cenné rady, trpělivost, konzultace a odborné vedení při vypracovávání této práce. Dále děkuji všem respondentům za jejich čas a vyplnění dotazníků.
Prohlašuji, ţe předloţená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, ţe citace pouţitých pramenů je úplná, ţe jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále téţ „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím uţitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byl/a jsem seznámen/a s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, ţe VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o uţití mé bakalářské práce a prohlašuji, ţe s o u h l a s í m s případným uţitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, ţe uţít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu vyuţití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaloţených vysokou školou na vytvoření díla (aţ do jejich skutečné výše), z výdělku dosaţeného v souvislosti s uţitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 4.5.2012 ..................................................... Podpis
Obsah
1
Úvod .............................................................................................................................. 10 1.1
Cíle práce .......................................................................................................................... 14
1.2
Hypotézy........................................................................................................................... 14
TEORETICKÁ ČÁST PRÁCE ....................................................................................................... 15 2
První pomoc pro průvodce cestovního ruchu .................................................................. 15 2.1
Definice první pomoci ...................................................................................................... 15
2.1.2 2.2
Dělení první pomoci ................................................................................................. 15
Zásady poskytování první pomoci .................................................................................... 16
2.2.1
Vyšetření raněných................................................................................................... 16
2.2.2
Třídění raněných ...................................................................................................... 17
2.2.3
Polohování a transport raněných ............................................................................. 18
2.2.4
Přivolání odborné pomoci ........................................................................................ 18
2.3
Kardiopulmonální resuscitace (KPR) ................................................................................ 20
2.3.1
Příčiny zástavy oběhu ............................................................................................... 20
2.3.2
Příznaky zástavy oběhu ............................................................................................ 20
2.3.3
První pomoc u dospělých ......................................................................................... 21
2.3.4
První pomoc u dětí (kromě novorozenců)................................................................ 21
2.3.5
První pomoc u novorozenců..................................................................................... 22
2.3.6
Ukončení KPR ........................................................................................................... 22
2.3.7
První pomoc při vdechnutí cizího tělesa .................................................................. 23
2.4
Šok .................................................................................................................................... 24
2.4.1
Příčiny šoku .............................................................................................................. 24
2.4.2
Příznaky šoku ............................................................................................................ 24
2.4.3
První pomoc ............................................................................................................. 24
2.5
Krvácení ............................................................................................................................ 25
2.5.1
Vnější krvácení.......................................................................................................... 25
2.5.2
Vnitřní krvácení ........................................................................................................ 27
2.6
Poranění teplem a chladem ............................................................................................. 29
2.6.1
Popáleniny ................................................................................................................ 29
2.6.2
Úpal .......................................................................................................................... 30
2.6.3
Úžeh.......................................................................................................................... 31 7
2.6.4
Omrzliny ................................................................................................................... 31
2.6.5
Podchlazení .............................................................................................................. 32
2.7
Zlomeniny ......................................................................................................................... 34
2.7.1
Příznaky .................................................................................................................... 34
2.7.2
První pomoc ............................................................................................................. 34
2.8
Akutní infarkt myokardu .................................................................................................. 35
2.8.1
Příznaky .................................................................................................................... 35
2.8.2
První pomoc ............................................................................................................. 35
2.9
Cévní mozková příhoda (CMP) ......................................................................................... 36
2.9.1
Příznaky .................................................................................................................... 36
2.9.2
První pomoc ............................................................................................................. 36
2.10
Typy poranění................................................................................................................... 37
2.10.1
Poranění hlavy .......................................................................................................... 37
2.10.2
Poranění páteře a míchy .......................................................................................... 37
2.10.3
Poranění hrudníku .................................................................................................... 38
2.10.4
Poranění svalů a kloubů ........................................................................................... 39
2.10.5
Poranění zvířetem .................................................................................................... 40
2.10.6
Rány .......................................................................................................................... 42
2.11
Diabetes mellitus (cukrovka) ............................................................................................ 43
2.11.1 2.12
Epilepsie ........................................................................................................................... 44
2.12.1
Příznaky .................................................................................................................... 44
2.12.2
První pomoc ............................................................................................................. 44
2.13
3
Náhlé stavy při cukrovce .......................................................................................... 43
Astma ............................................................................................................................... 45
2.13.1
Příznaky .................................................................................................................... 45
2.13.2
První pomoc ............................................................................................................. 45
Zdravotní rizika nejnavštěvovanějších destinací českých turistů (2009) ............................ 46 3.1
Rizika přímořských oblastí ................................................................................................ 46
3.2
Rizika horských oblastí ..................................................................................................... 47
3.3
Očkování ........................................................................................................................... 48
3.4
Riziko nemocí ................................................................................................................... 48
PRAKTICKÁ ČÁST PRÁCE......................................................................................................... 49 4
Výzkum .......................................................................................................................... 49 4.1
Metodika výzkumné práce ............................................................................................... 49 8
4.2
Charakteristika vzorku respondentů ................................................................................ 49
4.3
Průběh a popis výzkumu .................................................................................................. 50
4.4
Vlastní výsledky výzkumu ................................................................................................. 52
5
Diskuse .......................................................................................................................... 86
6
Závěr ............................................................................................................................. 89
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................................................................... 90 SEZNAM PŘÍLOH .................................................................................................................... 92
9
1 Úvod Znalost zdravotnické první pomoci znamená, ţe v případě potřeby, jsme okamţitě, a s improvizovanými pomůckami, schopni ošetřit zraněné osoby či osoby s náhlou nevolností. Tento rychlý zásah nenahrazuje řádnou lékařskou péči či ošetření. Správně poskytnutou první pomocí, však můţeme zabránit smrti postiţeného nebo pomoci k jeho rychlejšímu uzdravení a omezení trvalých následků. (Stelzer, 2007) Kaţdý z nás se můţe dostat kdykoliv do situace, kdy bude potřebovat, aby mu někdo co nejrychleji, a pokud moţno správně, poskytl první pomoc. Vědět, jak v té které, ţivot ohroţující situaci, postupovat, by mělo patřit k základnímu vzdělání všech lidí. Znalost toho, jak postupovat při poskytování laické první pomoci je ale také dáno zákonem, který říká, ţe poskytnout první pomoc je povinností kaţdého občana. (viz kapitola 2.1.1) Především se ale jedná morální zodpovědnost. Všichni bychom si přáli, aby v situaci, kdy budeme potřebovat něčí zdravotnickou pomoc, aby nám někdo pomohl. A aby to udělal správně a včas. Vţdy je v těchto případech moţné volat profesionální záchranáře. Na území České republiky na čísle 155 nebo v rámci celé Evropy na čísle 112. Uţ jen toto můţe v některých případech zachránit zraněnému ţivot. Znalost dalších účelných opatření je však někdy nezbytná (např. při masivním krvácení, ztrátě dechu,…) Od 1. 4. 2012 platí, ţe vozidlo zdravotnické záchranné sluţby by mělo na místo události přijet do 20 minut. Včasné zahájení kardiopulmonální resuscitace je tak nezbytné. Mozek vydrţí bez zásoby kyslíku pouze 3 minuty. Pokud naše zaměstnání vyţaduje aktivní setkávání s lidmi, riziko moţného zranění se ještě zvyšuje. Průvodce cestovního ruchu se pracovně setkává s velkým mnoţstvím lidí kaţdý den. Tito lidé vyhledávají jeho sluţeb, aby aktivním způsobem vyuţili svůj čas. To znamená, ţe s průvodcem procházejí zámkem po strmých schodech, vydávají se na často nebezpečné túry, třeba do hor, nebo se jen se sníţenou opatrností procházejí okouzleni městem a vyvrtnutí kotníku na nerovném chodníku na sebe nenechá dlouho čekat. V dalším případě můţe chronicky nemocný přecenit své síly a při velké zátěţi nebo jiných nepříznivých okolnostech, se jeho choroba projeví v nejméně vhodnou chvíli. 10
Průvodce je v těchto situacích ten, od koho se očekává, ţe správně zareaguje a bude vědět, co dělat. Přesto, ţe je povinností kaţdého z nás umět první pomoc poskytnout, v přítomnosti průvodce, bude tento úkol pravděpodobně leţet na něm. Zřídka kdy je v těchto případech přítomen lékař či zdravotník, aby profesionálně zasáhl. Průvodci cestovního ruchu jsou svým způsobem pro svou skupinu autoritou, u které se předpokládá účelné řešení takovéto situace. Z tohoto důvodu jsem si pro svou bakalářskou práci vybrala toto téma. Myslím si, ţe dobrý průvodce, by kromě znalosti památek, historie a dalších zajímavostí, měl být především také schopen zachránit ţivot, znát zásady první pomoci a hlavně umět tyto zásady převést do praxe. Výhodou můţe být pro průvodce fakt, ţe pokud někdo ze skupiny, kterou provádí, potřebuje poskytnout první pomoc, většinou bývá okolo dost pomocníků (ostatní členové skupiny). Průvodce musí vědět, jak se zachovat. Ostatní členové skupiny mu mohou být při první pomoci nápomocni, ale někteří mohou také šířit paniku a tím zhoršovat stav postiţeného. I proto je důleţité, aby průvodce byl na tyto situace připraven a dokázal vhodně usměrnit prováděnou skupinu, tak aby mohli společně pomoci člověku, který to potřebuje. Práci jsem rozdělila na část teoretickou a praktickou. První kapitola teoretické části je věnována úvodu do problematiky první pomoci. Definice první pomoci, trestní zákon o neposkytnutí první pomoci a také zmínka o dělení první pomoci. Druhá kapitola se zabývá zásadami poskytování první pomoci. Zahrnuje postup při vyšetřování raněných, jejich třídění, polohování a transport a také postup a průběh zavolání odborné pomoci. Je dobré tyto zásady znát dříve, neţ se dostaneme do situace, kdy bude někdo v ohroţení ţivota. Pomůţe nám to zůstat více v klidu a jednat s chladnou hlavou. Dále se věnuji kardiopulmonální resuscitaci. Příčinám, příznakům a postupu první pomoci a to u dospělých, dětí i novorozenců. Znalost těchto zásad je opravdu nutná. Nejedná se o nic sloţitého, ale pouze včasným a správným zákrokem můţeme postiţeného zachránit. Bez pomoci druhého by měl postiţený trvale poškozeno zdraví (nebo by zemřel) do několika minut. 11
Čtvrtou kapitolu jsme zaměřila na šokové stavy. Opět se věnuji příčinám, příznakům a postupu při poskytování první pomoci, včetně 5T. Šok je velmi nebezpečný stav, který má mnoho příčin. Přítomnost druhého člověka, který dokáţe pomoci postiţenému v šoku, můţe být hodně důleţitá. Dalším řešeným problémem je krvácení, a to vnější i vnitřní. Kromě příznaků a první pomoci, zmiňuji také masivní krvácení, pouţití škrtidla a krvácení z nosu. Schopnost zastavit masivní krvácení je jedním z nejdůleţitějších úkonů při poskytování první pomoci. Obyvatelé mírného pásma mohou velmi rychle pociťovat příznaky úpalu nebo úţehu při pobytu v subtropických či tropických oblastech. Nezvyklý sluneční ţár můţe způsobit nepříjemné problémy. Při pobytu v horách nás zase mohou překvapit omrzliny a podchlazení. Důleţitá je i prevence. Poranění teplem a chladem rozebírá šestá kapitola. Věnuji se popáleninám, opaření, úpalu, úţehu, omrzlinám a podchlazení. Sedmá kapitola obsahuje problematiku zlomenin. Otevřené i zavřené, jejich příznaky a první pomoc jsou zde rozebrány. Některé mohou být velmi nepříjemné. Průvodce se také můţe často setkat s akutním infarktem myokardu. Jeho příznaky a jak při něm správně poskytnout první pomoc, se zabývá osmá kapitola. V poslední době se nejedná o nic neobvyklého. Průvodce by měl vědět, jak se zachovat i v tomto případě. Podobně nečekaná je cévní mozková příhoda, o které pojednává devátá kapitola. Jejím obsahem jsou i příznaky a jak správně poskytnout první pomoc. Desátá kapitola je věnována různým typům poranění, ke kterým můţe při práci průvodce dojít. Obsahuje poranění hlavy, páteře a míchy, hrudníku, svalů a kloubů, poranění zvířetem (pobodání hmyzem a uštknutí hadem) a rány. Vyvrtnutí kotníku je jedním z nejčastějších zranění, se kterým se můţe průvodce setkat. Pobodání hmyzem v letních měsících není také ničím neobvyklým. U alergika nebo při pobodání v oblasti úst a krku můţe být hodně nebezpečné. Kapitoly jedenáct, dvanáct a třináct, zmiňují chronická onemocnění, o kterých postiţený často ví, ale která mohou vypuknout kdykoliv. Jedenáctá kapitola je věnována cukrovce (diabetes mellitus). Dvanáctá kapitola popisuje epilepsii a epileptický záchvat. Ve třinácté kapitole je popsáno astma. Některé příznaky nás mohou překvapit a také vyděsit. Průvodce by měl být připraven i na ně. 12
Další část teoretické práce se zabývá riziky zahraničních destinací, které nejčastěji navštěvují čeští turisté (údaje pocházejí z roku 2009). Věnuje se nutnosti očkování a dalším zdravotním rizikům. Obsahuje také důleţitá telefonní čísla jednotlivých zemí. Jedná se konkrétně o tyto státy: Slovensko, Chorvatsko, Itálie, Řecko, Rakousko, Francie, Egypt, Spojené království a Španělsko. Praktická část práce se věnuje výzkumu v podobě znalostí zásad první pomoci u průvodců cestovního ruchu. Vzorek respondentů byl rozdělen na studenty a průvodce cestovního ruchu. Byly srovnány mezi sebou tyto dvě skupiny zvlášť ale také výsledky znalostí obou skupin společně. Tedy výsledky současných i budoucích (moţných) průvodců zvlášť a dohromady. Do práce jsem také zařadila 5 příloh. Příloha A obsahuje dotazník, který byl pouţit při výzkumné práci. Příloha B zahrnuje přehled polohování, které doplňuje teoretickou část o první pomoci. Příloha C obsahuje tabulku nejnavštěvovanějších destinací turistů z ČR z roku 2009. Společně s Přílohou D, která je věnována nejčastěji vyskytujícím se nemocem v nejnavštěvovanějších destinacích turistů z ČR, doplňují informace z teoretické části o zahraničních destinacích. Příloha E zahrnuje seznam pouţitých zkratek, které se v bakalářské práci objevily. Záchrana ţivota člověka je tím nejdůleţitějším, co můţeme druhému poskytnout. Mnoho lidí má obavy z poskytnutí první pomoci, protoţe výuka jejich zásad není na školách dostatečná. Jen praktickým nácvikem si však lze zásady dostatečně osvojit, abychom v případě potřeby byli připraveni druhému pomoci.
13
1.1Cíle práce 1) Poskytnout průvodcům cestovního ruchu základní informace o zásadách poskytování první pomoci. 2) Upozornit na zdravotní rizika, se kterými se turisté mohou setkat. 3) Zjistit u současných i budoucích průvodců znalosti v poskytování první pomoci.
1.2 Hypotézy 1) Většina současných průvodců nemá základní poznatky o postupech poskytování první pomoci. 2) Většina studentů cestovního ruchu nemá základní poznatky o postupech poskytování první pomoci. 3) Většina škol se zaměřením na studium cestovního ruchu se nevěnuje přípravě studentů v oblasti poskytování první pomoci.
14
TEORETICKÁ ČÁST PRÁCE 2 První pomoc pro průvodce cestovního ruchu 2.1 Definice první pomoci První pomoc je soubor jednoduchých a účelných opatření, která slouţí k omezení rozsahu a důsledků náhlého ohroţení nebo postiţení zdraví či ţivota člověka. (Bydţovský, 2001)
2.1.1 Trestní zákon o neposkytnutí první pomoci Trestní zákon (140/1961 Sb., 1.1. 1962) - Neposkytnutí první pomoci § 207 „Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky váţné poruchy zdraví, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak můţe učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody aţ na jeden rok.“ (Bydţovský, 2001)
2.1.2 Dělení první pomoci Technická první pomoc bývá zpravidla zajišťována speciálně vycvičenými záchrannými týmy (např. zásah hasičského záchranného sboru, vytaţení osob z havarovaného vozu, z hořícího domu, tonoucího z vody,…) (Francová, 2012) Laická první pomoc bývá zpravidla poskytována bez specializovaného vybavení. Její součástí je přivolání odborné zdravotnické pomoci a péče o postiţeného aţ do doby příjezdu odborníků. (Bydţovský, 2001) Zdravotnická odborná pomoc zahrnuje RZP (Rychlá záchranná pomoc), RLP (Rychlá lékařská pomoc), randez-vous, LZS (Letecká záchranná sluţba). Tito profesionálové po příjezdu k postiţenému provádí výkony nutné k záchraně jeho ţivota a zdraví (aplikace léků, pouţití diagnostických a léčebných přístrojů). (Francová, 2012)
15
2.2 Zásady poskytování první pomoci Při poskytování PP se snaţíme zachovat klid, ale jednat rozhodně a bez ohledu na strach. Postupujeme podle svých vědomostí, schopností a dovedností, a to vţdy tak, abychom: Zajistili bezpečnost poraněnému, sobě a ostatním přítomným Zachránili ţivot Zabránili zhoršení stavu postiţeného Zajistili postiţenému co nejlepší prostředí pro zlepšení stavu (Beránková, 2002)
2.2.1 Vyšetření raněných Při vyšetřování postiţeného nejdříve zjistíme, zda jsou v pořádku jeho ţivotní funkce: stav vědomí, dýchání a krevní oběh. Vědomí Zda je zraněný při vědomí, zjistíme nejlépe tak, ţe se s ním pokusíme navázat kontakt. Promluvíme na něj přiměřeným tónem a zeptáme se, zda je v pořádku. Můţeme ho jemně poklepat po rameni nebo s ním zlehka zatřeseme. Tímto způsobem zjistíme, jestli je pacient při vědomí či nikoliv. Pokud reaguje, zeptáme se na jeho jméno, jaké je datum nebo den a co se stalo. Tak prověříme základní orientaci. (Stelzer, 2007) Dýchání Pokud je pacient při vědomía přesto nemůţe mluvit ani pořádně zakašlat, pravděpodobně má ucpané dýchací cesty. V tom případě pouţijeme k jejich uvolnění Heimlichův manévr. U pacienta v bezvědomí zjistíme, ţe nedýchá tak, ţe nejsou patrné dýchací pohyby hrudníku a dech neslyšíme ani ho necítíme při přiloţení ucha k jeho nosu a ústům. V tom případě uvolníme dýchací cesty pomocí záklonu hlavy a zvednutím brady. Případně vyčistíme dutinu ústní a zahájíme dýchání z úst do úst. (Stelzer, 2007) Krevní oběh Příznaky zástavy oběhu jsou ztráta vědomí a zástava dýchání. V tomto případě ihned zahajujeme kardiopulmonální resuscitaci. (Francová, 2012) Po kontrole ţivotních funkcí je nutné zkontrolovat také moţné váţné vnější krvácení. To poznáme rychlým prohlédnutím těla postiţeného. Při silném krvácení ihned zahájíme první 16
pomoc (viz kapitola 2.5 Krvácení). Vţdy ale zároveň myslíme na vlastní bezpečnost a pouţíváme buď zdravotnické rukavice nebo alespoň více vrstev obvazu či kus látky. Současně při kontrole krvácení, se zaměříme i na barvu, teplotu a vlhkost kůţe, coţ nám můţe poskytnout další informace o stavu postiţeného. (Stelzer, 2007) Při vyšetřování zraněného, postupujeme obvykle odshora dolů (od hlavy aţ po dolní končetiny. Snaţíme se rovněţ zjistit, zda u sebe nemá průkaz diabetika, alergika, nebo léky, které mají vliv na činnost důleţitých orgánů, jako jsou srdce či plíce. (Beránková, 2002)
2.2.2 Třídění raněných Těţce postiţení s hrozícím selháním ţivotně důleţitých funkcí Těţké vnitřní a zevní krvácení, zástava ţivotně důleţitých funkcí s úspěšnou resuscitací, poruchy dýchání, všechny druhy pneumotoraxu a hemotorax, nitrolebeční poranění. (Beránková, 2002) Stavy, při kterých se můţe rozvinout šok Poranění hlavy a mozku, poranění obličeje a očí, poranění břicha, úrazová amputace, rozsáhlá poranění měkkých tkání, otevřená poranění kostí a kloubů, zavřená poranění kostí a kloubů. (Beránková, 2002) Všechna ostatní poranění, která neohroţují ţivot Postiţení, kteří i po poskytnutí první pomoci mají malou šanci na přeţití Přesto se snaţíme o zmírnění bolesti, zvládnutí šokových stavů a ošetřujeme je aţ do jejich úmrtí (Beránková, 2002)
17
2.2.3 Polohování a transport raněných Polohování Při ošetřování poraněného zvolíme vţdy polohu v závislosti na druhu poranění a stavu postiţeného. (viz ukázky poloh v příloze – Příloha B) Zvolením nesprávné polohy by během transportu mohlo dojít ke zhoršení stavu postiţeného nebo dokonce k jeho úmrtí. (Beránková 2002) Transport Pokud je zraněný v akutním ohroţení ţivota, sami transport nikdy neprovádíme. Laik ho zahajuje pouze v nejnutnějších případech (hrozí nebezpečí výbuchu, poţáru,…) Při neodborném transportu můţe dojít u zraněného k dalšímu poškození zdraví. (Francová, 2012) Vyproštění z vozu Úkon provádíme pouze tehdy, pokud jsme schopni ho provést a nebrání nám v tom jiné okolnosti. Pokud není postiţený například ve voze pevně zaklíněn dolními končetinami nebo nehrozí-li u něj poranění páteře a míchy. V tom případě počkáme s vyprošťováním na odborníky. Pokud zváţíme, ţe zraněného zvládneme vytáhnout sami, vţdy tak činíme pouze v ose jeho těla směrem k hlavě. Postiţeného uchopíme zezadu pod oběma paţemi za zdravé předloktí, poloţíme si ho na sebe na pokrčené stehno a táhneme ho ven z vozu (tzv. Rautekův manévr).(Francová, 2012)
2.2.4 Přivolání odborné pomoci V situaci, kdy potřebujeme odbornou pomoc, voláme sloţky integrovaného záchranného systému. Mezi nejdůleţitější telefonní čísla patří: 150
Hasičský záchranný sbor (HZS)
155
Zdravotnická záchranná sluţba (ZZS)
158
Policie České republiky (PČR)
112
Jednotné evropské číslo tísňového volání
Volání na tato čísla je zdarma. Pokud voláme z mobilního telefonu, nemusí v něm být SIM karta ani není pro tuto sluţbu vyţadován PIN kód. (Francová, 2012)
18
Postup při zajišťování příjezdu ZZS V případě nutnosti příjezdu ZZS, voláme 155 nebo 112 a postupujeme takto: 1) Sdělíme své jméno a příjmení 2) Popíšeme, co se stalo (dopravní nehoda, bolest na hrudi, alergická reakce,…) 3) Oznámíme, kde k tomu došlo (co nejpřesněji popíšeme místo, kde se situace udála – obec, silnice, dálnice, významná stavba nebo orientační bod v okolí) 4) Uvedeme počet zraněných osob 5) Charakterizujeme obtíže (Zda postiţený dýchá, je při vědomí, krvácí, je nutné ho vyprostit;případně zda chodí, křičí, chrčí nebo je potichu.) (Beránková, 2002) Odpovídáme na všechny dotazy operátora. Snaţíme se zůstat v klidu a vysvětlit situaci co nejpřesněji. Nikdy nezavěšujeme telefon jako první! Na tísňovou linku nevoláme zbytečně znovu, ale umoţníme dispečerovi, aby se v případě potřeby s námi mohl znovu spojit. (Francová, 2012) Snaţíme se zajistit bezpečnost, postiţených i zachránců, na místě nehody. U dopravních nehod pouţíváme reflexní bezpečnostní vesty a výstraţný trojúhelník, v případě nutnosti zastavíme dopravu. (Francová, 2012) Aţ do příjezdu vozidla zdravotnické ZZS postupujeme v poskytování pomoci dle pokynů dispečera. Odborná pomoc by měla na místo přijet do 20 minut (od 1. 4. 2012). (Francová, 2012) Dispečer můţe rozhodnout o nasazení LZS pokud je místo nehody těţce přístupné nebo je zranění natolik závaţné (zejména autonehody, pády, poranění dětí), ţe na rychlém odborném ošetření a transportu závisí ţivot postiţeného.V tomto případě se s operátorem dohodneme na bezpečném místě přistání a sdělíme jaké je u nás momentální počasí. (Beránková, 2012)
19
2.3 Kardiopulmonální resuscitace (KPR) Jedná se o komplexní postup metod, které mají za úkol přechodně nahradit selhání jedné nebo obou základních ţivotních funkcí (dýchání, krevní oběh), do doby, neţ dojde k jejich spontánnímu obnovení.(Bydţovský, 2001) Poskytnout KPR jsou ze zákona povinni všichni občané. K jejímu provedení nejsou potřeba ţádné speciální pomůcky ani vybavení. Poskytujeme ji na místě vzniku potíţí, bez zbytečného odkladu, s cílem, co nejrychleji obnovit dodávku okysličené krve do tkání. Mozek vydrţí bez přístupu kyslíku maximálně 3 – 4 minuty. (Beránková, 2002) Při KPR je podle nejnovějších doporučení za nejefektivnější pomoc povaţováno co nejrychlejší zjištění náhlé zástavy oběhu, zprůchodnění dýchacích cest a zahájení nepřímé srdeční masáţe u dospělých. U dětí je to umělé dýchání z plic do plic a nepřímá srdeční masáţ. (Francová, 2012) Laický zachránce by měl KPR zahájit ihned, jakmile se osoba skácí k zemi, je v bezvědomí, nekomunikuje, nehýbe se a nedýchá.(Bydţovský, 2001)
2.3.1 Příčiny zástavy oběhu Dopravní nehoda, pád z výšky Úraz hlavy, hrudníku nebo elektrickým proudem Akutní otrava, alergická reakce Náhlá srdeční příhoda (infarkt myokardu) – u dospělých Dechová nedostatečnost (vdechnutí cizího tělesa, záněty hrtanu,…) – u dětí (Francová, 2012)
2.3.2 Příznaky zástavy oběhu Ztráta vědomí (s postiţeným nelze navázat kontakt, nereaguje na bolest) Zástava dechu (nepozorujeme zvedání hrudníku, necítíme vydechovaný vzduch na tváři) Kůţe je nejprve růţová, po několika vteřinách promodrává (cyanosa) (Beránková, 2002)
20
2.3.3 První pomoc u dospělých Postiţeného poloţíme na záda, na pevnou podloţku (nejlépe na zem) Zprůchodníme dýchací cesty (zakloníme postiţenému hlavu tlakem jedné ruky za čelo a tahem druhé ruky za bradu) Počkáme 10 vteřin, a pokud nezačne sám dýchat, voláme ZZS Odstraníme postiţenému oděv (u ţen podprsenku), abychom viděli na hrudní kost Sundáme si ze zápěstí veškeré náramky apod., které by nám mohli překáţet Zahájíme nepřímou srdeční masáţ Palcovou část dlaně jedné ruky přiloţíme do středu hrudníku (rozhraní střední a spodní třetiny hrudní kosti), na ni poloţíme druhou ruku (je moţné proplést prsty) Paţe napneme v loktech, prsty směřují kolmo k ose těla postiţeného Po stlačení povolíme tlak v rukou, ale nezvedáme je Hrudník stlačujeme přiměřenou silou, do hloubky asi 5-7 cm Pokud současně s nepřímou srdeční masáţí provádíme i umělé dýchání, je poměr stlačení hrudníku a umělých dechů 30 : 2 Před umělými vdechy zběţně zkontrolujeme dutinu ústní (zapadlý jazyk, zvratky, zubní protéza, zbytky jídla) Pokud umělé dýchání z nějakého důvodu neprovádíme (neznalost správné techniky, neochota ho provádět,…), stlačujeme hrudník frekvencí 100/min Pokud k náhlé zástavě oběhu došlo primárně poruchou ventilace (dušení, tonutí, škrcení, otravy,…), KPR zahájíme 2 umělými dechy (Francová, 2012)
2.3.4 První pomoc u dětí (kromě novorozenců) Dítě poloţíme na tvrdou podloţku (nejlépe na zem nebo na stůl) Dýchací cesty zprůchodníme zvednutím brady (záklon hlavy u malých dětí neprovádíme) Můţeme lehce podloţit ramena (např. ručníkem) KPR zahájíme 5 umělými vdechy, a to současně do nosu i úst U malých dětí vdechujeme pouze obsah svých vlastních úst (ne vzduch z plic), u starších dětí dýcháme pouze do úst a větší mnoţství vzduchu (úměrně věku dítěte) 21
Nepřímou srdeční masáţ provedeme stlačením prsní kosti jednou nebo 2 rukama (přiměřeně věku a tělesné konstrukci dítěte) Poměr stlačení hrudníku a umělých vdechů je 30 : 2 (stejně jako u dospělých) Frekvence stlačení je minimálně 100/min a maximálně 120/min KPR provádíme 1-2 minuty Voláme ZZS Pokračujeme v KPR (Francová, 2012)
2.3.5 První pomoc u novorozenců Za novorozence, z hlediska první pomoci, povaţujeme dítě bezprostředně po porodu. (Ošetřování právě narozeného dítěte, které nejeví známky ţivota po překotném porodu.) Postup první pomoci u novorozenců je stejný jako u malých dětí. Liší se však poměr stlačení hrudníku a umělých dechů. U novorozenců je v poměru 3 : 1. (Francová, 2012)
2.3.6 Ukončení KPR Při obnovení krevního oběhu a dýchání postiţeného – uloţíme do zotavovací polohy Při péči o jednoho zraněného v bezvědomí (v poloze na zádech, svoji rukou zajišťujeme záklon hlavy) Při předání pacienta do odborné péče Při vystřídání jinými zachránci Při vlastním vyčerpání, které nám znemoţňuje pokračovat (Bydţovský, 2001)
22
2.3.7 První pomoc při vdechnutí cizího tělesa Přimějeme postiţeného ke kašli (pokud cizí těleso nevykašle, pokračujeme dále) U dospělých: Při zakašlání, provádíme opakované údery mezi lopatky plochou dlaně Provedeme Heimlichův manévr (zezadu obejmeme postiţeného pod ţeberními oblouky, chytíme se za zápěstí a asi 4x po sobě s odtaţenými lokty stiskneme břicho směrem nahoru.) Tento úkon provádíme v kombinaci s údery tak dlouho, dokud těleso nevypudíme Při ztrátě vědomí však ihned přestaneme, začneme provádět KPR a zavoláme ZZS (Stelzer, 2007) U dětí: Malé dítě poloţíme na předloktí hlavou dolů (nebo ho chytíme hlavou dolů za kotníky) a snaţíme se cizí těleso vytřepat (případně pouţijeme přiměřené údery dlaní mezi lopatky) Větší dítě si poloţíme přes koleno břichem dolů s hlavou svěšenou a údery dlaní mezi lopatky se pokoušíme odstranit z dýchacích cest cizí těleso Při ztrátě vědomí však ihned přestaneme, začneme provádět KPR a zavoláme odbornou pomoc(Francová, 2012)
23
2.4 Šok Šok je závaţný, ţivot ohroţující stav, při kterém dochází k selhání krevního oběhu. Orgány a tkáně jsou nedostatečně zásobeny krví (kyslíkem). Jde o obranou reakci organismu. (Bydţovský, 2001)
2.4.1 Příčiny šoku Nadměrná ztráta krve nebo vody Popáleniny, alergická reakce, silná bolest, infekce Akutní infarkt myokardu (Beránková, 2002)
2.4.2 Příznaky šoku Agitovanost nebo apatie, nápadná bledost, studený lepkavý pot Pocit ţízně, pocit na zvracení, zrychlený a povrchní dech Zrychlený a špatně hmatný tep (100 tepů/min a bude se zvyšovat) V těţších stádiích i poruchy vědomí aţ jeho ztráta (Jourová, 2001)
2.4.3 První pomoc Pokusíme se odstranit příčinu šoku (zastavit krvácení, zajistit plicní ventilaci, …) Uloţíme postiţeného do protišokové polohy (zvýšení dolní části těla asi o 30 – 40cm nad podloţku) Řídíme se pravidlem 5T o Teplo – nenechat postiţeného leţet na holé zemi (pouţít např. alufólii) o Tekutiny – jen otíráme rty a obličej (Nikdy nedáváme pít!) o Ticho – uklidňujeme pacienta a snaţíme se zabránit rušivým podnětům o Tišení bolesti – ošetříme poranění (Nepodáváme ţádné léky.) o Transport – co nejrychleji voláme ZZS (sami raději netransportujeme). (Bydţovský, 2001)
24
2.5
Krvácení
Jedná se o porušení celistvosti cévního systému a vytékání krve mimo krevní řečiště. Zastavení masivního krvácení je jedním z nejdůleţitějších úkonů v rámci poskytování první pomoci.(Jourová, 2001) Celkový objem krve dospělého člověka je asi 4 – 5 litrů. Náhlá ztráta 1/3 objemu krve (asi 1,5 l) jiţ vede k rozvoji šoku. Při krvácení z velké tepny (krční, paţní, stehenní) je moţné vykrvácet do 60 – 90 sekund. (Bydţovský, 2001)
2.5.1 Vnější krvácení Krvácení, které je viditelné na těle postiţeného (řezné, bodné, sečné rány, otevřené zlomeniny,…) Tepenné – stříká jasně červená krev (nejzávaţnější) Ţilní – volně vytéká jasně zbarvená krev Vlásečnicové – krvácení z povrchních oděrek (odřeniny, škrábance) – krvácení rychle ustává Krvácení z tělesných otvorů – krvácení z nosu, dutiny ústní, z ucha Smíšené– při poranění více cév (nejdříve stavíme krvácení z té cévy, ze které jsou největší ztráty krve (Jourová, 2001) První pomoc: Při ošetřování postupujeme co moţná nejrychleji. Snaţíme se pouţívat, co nejsterilnější pomůcky, ale nikdy ne na úkor ohroţení zdraví nebo ţivota zraněného. Pro naši ochranu, jako zachránců, je vhodné pouţití gumových rukavic. (Francová, 2001) Postiţeného poloţíme, a pokud je to moţné, zvedneme krvácející část těla nad úroveň srdce - abychom sníţili tlak (častěji horní končetinu) Pokud jsou v ráně volně drobné předměty (úlomky skla, kamínky,…), odstraníme je Pokud je v ráně zaraţeno cizí těleso (např. nůţ) – nikdy je nevyndáváme, při ošetřování na něj netlačíme, jen ránu lehce překryjeme (Krvácení v tomto případě většinou nebývá masivní.) (Francová, 2012) 25
Masivní krvácení Masivně krvácející ránu stlačíme prsty Přiloţíme co nejčistší krytí Provedeme tlakový obvaz (pokud máme hotový z lékárničky nebo balíček papírových kapesníků, kus látky apod., abychom vytvořili tlakovou vrstvu) Voláme ZZS Při prosakování krve obvazem, přidáme k původnímu obvazu další vrstvu (Původní obvaz nesundáváme!) Při masivním krvácení na krku, z podklíčkové tepny a v podpaţní jamce, pouţijeme přímý tlak prstů na ránu Nikdy nesmíme stlačit obě krční tepny zároveň Tlakový obvaz v tomto případě nepouţíváme (Bydţovský, 2001) Použití škrtidla Pokud je část končetiny amputována (nebo nedaří-li se nám prudké tepenné krvácení zastavit) – končetinu zaškrtíme (pouze ve výjimečných případech) Šířka škrtidla by měla být asi 5 cm (můţeme pouţít např. dámské punčochy nebo smotaný šátek – nikdy ne provázek, tkaničky od bot, drát,…) Škrtidlo nepřikládáme na holou kůţi, ale přes oděv (textilii) a to vţdy tam, kde je jen jedna kost (paţní, stehenní) Škrtidlo ovineme dvěma otočkami pevně kolem končetiny a stáhneme dvěma uzly Při improvizaci (např. šátkem) umístíme pod druhý uzel tuţku (klacík nebo podobný předmět), a postupně jej stáčíme tak, aby škrtidlo co nejvíce utáhl, a upevníme jej ke končetině Zapíšeme si čas přiloţení škrtidla (Francová, 2012)
26
2.5.2 Vnitřní krvácení Krvácení není na venek viditelné. Krev se hromadí v některé tělesné dutině. Můţe to být například u: Krvácení do mozku (úraz hlavy) Krvácení do hrudní či břišní dutiny (úraz hrudníku nebo břicha) Krvácení do měkkých tkání (při zlomeninách dlouhých kostí (stehenní, paţní,…) (Jourová, 2001) Příznaky: Bledost, slabost, studený pot, dechové potíţe Citlivost v okolí postiţené oblasti, příznaky šoku (např. pocit ţízně) Zrychlený tep (při podezření na vnitřní krvácení tep měříme – 100 tepů/min a bude se zvyšovat) Pocit na zvracení nebo zvracení (Beránková, 2002) První pomoc: Chladit postiţené místo Protišoková opatření, 5T Tekutiny nepodáváme (postiţenému pouze zvlhčíme rty) Zajistíme okamţitý převoz do zdravotnického zařízení (Bydţovský, 2001)
27
Krvácení z nosu – první pomoc: Postiţeného pohodlně posadíme s mírným předklonem hlavy Přimějeme ho, aby si stisknul nosní křídla na dobu aţ 15 minut Na čelo (do týla) přiloţíme studený obklad (reflexivně vyvolání staţení cév v nose) Postiţený by neměl po tuto dobu smrkat ani dělat prudké pohyby Dýchá ústy (případnou zatékající krev do úst vyplivuje) Nos nevyplachujeme ani ho ničím neucpáváme Po zastavení krvácení by postiţený neměl ještě několik minut smrkat, aby se krvácení znovu nespustilo Pokud se nám nedaří krvácení zastavit (trvá déle neţ 20 minut), přivoláme odbornou lékařskou pomoc Pokud krvácení začalo po silném úderu do nosu nebo po ráně do hlavy, rovněţ přivoláme lékařskou pomoc (Beránková, 2002)
28
2.6 Poranění teplem a chladem 2.6.1 Popáleniny Popáleniny vznikají působením velmi vysokých teplot na tkáně lidského těla. Poraněné ohroţují šokem a vstupem infekce. Závaţnost poranění závisí na rozsahu, věku, hloubce,… Nejzávaţnější bývají problémy u dětí a starých lidí. (Bydţovský, 2001) Dělení dle hloubky poškození tkání: I. stupeň – zarudnutí pokoţky, bolestivost, postiţena je vrchní část kůţe (zahojení do několika dní II. stupeň–puchýře, poškození podkoţí, moţnost vzniku infekce při protrţení puchýřů (hojí se několik týdnů), nejbolestivější III. stupeň – odumření a zuhelnatění tkáně, kůţe a podkoţí jsou zcela zničeny, postiţeny jsou i hluboké vrstvy (svaly, kosti), obvykle nebolí – jsou zničena nervová zakončení (hojí se měsíce, často nutná transplantace) (Bydţovský, 2001) První pomoc: Postiţeného odtáhneme od zdroje tepla Sundáme oděv (pokud není přiškvařen) Sundáme vodiče tepla (kovové prsteny, náušnice, náramky, řetízky) Při opaření ihned svlékneme nasáklý oděv a ulpívající vřelou tekutinu omyjeme ledovou vodou Co nejrychleji začneme chladit popálené plochy studenou vodou, a to tak dlouho, dokud to přináší postiţenému úlevu (cca 15 – 20 minut) Voláme ZZS Popálené části sterilně kryjeme (nekryje se I. stupeň a popálený obličej a krk) Při popáleninách většího rozsahu se můţe rozvinout šok – zahájíme protišoková opatření (Jourová, 2001)
29
2.6.2 Úpal = celkové přehřátí organismu Příčiny: Pobývání v uzavřené přehřáté místnosti, v přeplněném dopravním prostředku Pobývání ve vlhkém a horkém prostředí (prádelna) Větší fyzická námaha v nevětraném prostředí, málo tekutin (Beránková, 2002) Příznaky: Pocit horka, ţízeň, celková slabost, pocit na zvracení Poruchy vědomí aţ bezvědomí, zvýšená tělesná teplota Kůţe je horká, suchá, červená Tep a dech se zrychluje (můţe dojít k zástavě) Moţná je porucha zraku („mţitky“) a sluchu („hučení“). (Beránková, 2002) První pomoc: Postiţeného uloţíme v chladnějším prostředí (nejlépe na čerstvý vzduch, do stínu) Snaţíme se co nejrychleji sníţit teplotu (studené obklady, chlazení a omývání, sprcha) Postiţeného umístíme do polohy se zvýšenou horní polovinou trupu a hlavy Pokud postiţený nezvrací, je při vědomí a nejsou přítomny křeče, podáme mu po lţičkách chladný nápoj Při zástavě dýchání a krevního oběhu zahájíme KPR a voláme ZZS (Francová, 2012)
30
2.6.3 Úţeh = popálení sluncem Vzniká přímým kontaktem se slunečními paprsky. (Beránková, 2012) Příznaky: Popáleniny I. a II. stupně Bolest hlavy, pocit na zvracení Teplota vysoká aţ 40°C, zrychlený tep Povrchní dýchání (Beránková, 2012) První pomoc: Odneseme postiţeného ze slunce Umístíme ho do polohy v polosedu, s oporou hlavy a zad Přiloţíme studené obklady (na čelo, krk a končetiny) Pokud postiţený nezvrací, podáváme chladné nápoje V případě bezvědomí postupujeme jako při úpalu (Beránková, 2012)
2.6.4 Omrzliny Nejčastěji bývají zasaţeny prsty horních a dolních končetin, uši, nos, tváře (Místa, která nebývají
v chladném
počasí
dostatečně
chráněna
před
vnějším
prostředím.)
(Beránková, 2012) Dělení: I. stupeň – povrchové postiţení, kůţe je bledá, nafialovělá, ohřívání vnímá postiţený jako nepříjemné – palčivá bolest, pocit píchání II. stupeň–poškození všech vrstev kůţe, necitlivá, fialově zbarvená kůţe, po ohřátí se objevují puchýře a otoky (za 1 – 3 dny) III. stupeň – hluboké poškození podkoţí (svaly, nervy, cévy), nenávratně odumírá tkáň (amputace), po několika dnech úplné ztvrdnutí a necitlivost postiţené části těla (Francová, 2012)
31
První pomoc1: Pokud je to moţné, zajistíme postiţenému přesun do tepla Vyměníme promrzlé (promoklé) oblečení za suché (rukavice, ponoţky) Ohřívání končetin musí být postupné Provádíme aktivní pohyb končetinami Masírujeme okolní tkáně (Nikdy ne sněhem!) Podáváme teplé oslazené nápoje (nejlépe s minerály) Nepodáváme alkohol, léky, cigarety, ani nepouţíváme ţádné masti či zásypy Můţeme postiţeného zabalit do izotermické folie (stříbrnou stranou nahoru) Zajistíme příjezd ZZS (V horském terénu moţno i vrtulník.) (Francová, 2012)
2.6.5 Podchlazení Příznaky: Nízká tělesná teplota (35°C a méně) Pomalá ztráta vědomí (při 27°C) Únava a spavost (postiţený chce odpočívat) Pokles srdeční a dechové frekvence Chladná a bledá kůţe (Bydţovský, 2002) První pomoc: Zabráníme dalším ztrátám tepla (přesuneme ho do vyhřátého prostoru, do závětří, do sucha) Přidáme další oděv nebo převlečeme mokré šaty Při lehčím podchlazení provádíme aktivní i pasivní pohyby končetinami a lehce masírujeme kůţi Při těţkém podchlazení končetinami nepohybujeme (hrozí zástava srdce!) Podáme teplý oslazený nápoj (s minerály) – nikdy ne alkohol! Pokud máme moţnost, umístíme postiţeného do vodní lázně o teplotě 35 – 40 °C Oteplování postiţeného provádíme postupně, nikoli prudce 1
V terénu je nemožné určit stupeň omrzliny, proto je všechny ošetřujeme jako nerozpoznané omrzliny III. stupně. (Každá omrzlina zpočátku vypadá jako omrzlina I. stupně.)
32
Kůţi osušíme a sterilně kryjeme (pozor na protrţení puchýřů) Zabalíme podchlazeného do teplých přikrývek (nebo do alufólie – „stříbrnou“ stranou k tělu) Pokud dojde k zástavě ţivotních funkcí, zahájíme KPR Voláme ZZS (Moţná spolupráce s Horskou sluţbou.) (Bydţovský, 2002) Prevence: Vhodné oblečení: raději více vrstev, teplého, suchého, netísnícího oděvu, důleţitá je čepice (bez ní uniká z organismu zbytečně velké mnoţství tepla) Ochrana před vlhkem: vodotěsná obuv, bunda, kalhoty, náhradní teplé rukavice a ponoţky Správná výživa a dostatek tekutin: - vţdy se před túrou dostatečně najíme, a přibalíme si vhodné zásoby jídla a tekutin (čokoláda, teplý nápoj, speciální energetické tyčinky jako přísun energie. (Francová, 2012)
33
2.7 Zlomeniny Zlomeniny vznikají působením hrubé síly na kost. Nejčastější jsou zlomeniny dlouhých kostí (kosti na horních a dolních končetinách). Postiţený je ohroţen vnitřním krvácením (a tedy i šokem) a infekcí u otevřených zlomenin. Šok mohou postiţenému způsobit zlomeniny pánve a velkých kostí. Nejnebezpečnější bývají zlomeniny u starších lidí, jejichţ kosti uţ nejsou tak pevné a pruţné jako dříve. Zlomeniny dělíme na uzavřené a otevřené (kost proniká kůţí na povrch). (Bydţovský, 2001)
2.7.1 Příznaky Bolest a otok v místě postiţení Nepřirozená pohyblivost a změna tvaru končetiny U otevřené zlomeniny je porušena celistvost kůţe – krvácení, úlomky kostí vyčnívají na povrch kůţe (Beránková, 2002)
2.7.2 První pomoc2 Přesto, ţe si nejsme zcela jisti, ţe kost je opravdu zlomena, raději ji ošetřujeme, tak, jako by zlomená byla Při otevřené zlomenině ránu překryjeme sterilním krycím obvazem, abychom netlačili na úlomky kostí. (Při mohutném krvácení případně pouţijeme škrtidlo.) Zlomenou kost se nikdy nesnaţíme narovnávat (hrozí poškození nervů a cév) Při podezření na zlomeninu ţeber, umístíme postiţeného do nejméně bolestivé polohy (nejčastěji v polosedě, s opřeným hrudníkem) Postiţené místo chladíme Při zlomenině pánve se zraněným pokud moţno nehýbeme. Nejméně bolestivou polohou pro takto zraněného bývá poloha na zádech, na pevné podloţce, s mírně pokrčenými a podloţenými dolními končetinami, kolena mírně od sebe Voláme ZZS (Francová, 2012)
2
Zlomeniny mohou být pro postiženého velmi bolestivé, proto se snažíme ošetření provádět velmi šetrně – nenutíme ho do zaujímání poloh, které jsou pro něj příliš bolestivé. Často si sám vyhledá polohu, při které ho zlomená kost nejméně bolí.
34
2.8 Akutní infarkt myokardu Infarkt myokardu vzniká následkem ucpání věnčitých tepen, které vyţivují srdce.(K jejich ucpání můţe dojít například kornatěním.) Průtok krve ve věnčité tepně se zastavuje a krev se nedostane do určité části srdečního svalu.Vlivem tohoto nedostatku přítoku krve do srdce (nedostatečné dodávce kyslíku) dojde k odumření určitého mnoţství srdečního svalu.Tato ztráta svalových buněk je bohuţel nenávratná a vede ke zhoršení funkce srdce.Infarkt myokardu se vyskytuje zejména u lidí nad 40 let věku. (Veselka, 2001)
2.8.1 Příznaky Náhlá prudká bolest, nejčastěji za hrudní kostí (pálení či tlak), která se můţe šířit do zad, do krku nebo do levé paţe Náhlý pocit slabosti nebo závratí, popelavá kůţe, pocení Cyanóza (namodralé rty, konečky prstů, ušní lalůčky,…) Moţná zástava dechu a srdeční činnosti, později moţné příznaky šoku [1]
2.8.2 První pomoc Postiţeného šetrně umístíme do polosedu s pokrčenými koleny a pohodlně ho opřeme Podloţíme hlavu a ramena Zajistíme mu fyzický i psychický klid Uvolníme mu oděv (zejména na krku, na hrudníku a v pase) Pokud bolest do 5 minut nepoleví, zavoláme 155 Sledujeme, zda postiţený neupadá do bezvědomí (dech a tepovou frekvenci), případně zahájíme resuscitaci [1]
35
2.9 Cévní mozková příhoda (CMP) Jedná se o náhlé selhání funkcí určité části mozku. CMP způsobuje prasknutí nebo ucpání mozkových cév. Dostavuje se z úplného zdraví, hlavně u starších lidí (nad 60 let). U lidí náchylných k vyššímu krevnímu tlaku a arteroskleróze (kornatění tepen). (Spence, 2008)
2.9.1 Příznaky Poruchy vědomí, pozornosti a koncentrace, hybnosti, smyslové, rovnováhy a koordinace Asymetrie obličeje, pokleslý ústní koutek, dezorientace Většinou postiţeného nic nebolí, nucení na zvracení „mravenčení“ v končetinách, zpomalení tepové frekvence (Kalina, 2008)
2.9.2 První pomoc Zajistíme postiţenému přívod čerstvého vzduchu Umístíme ho do polohy se zvýšenou hlavou a hrudníkem Chladíme hlavu Snaţíme se zajistit pro postiţeného klid Nepodáváme ţádné léky Do 4 hodin od příznaků zajistíme lékařskou péči (Bydţovský, 2001)
36
2.10 Typy poranění
2.10.1 Poranění hlavy Příznaky: Bolest hlavy Zvracení Amnézie na událost Zpravidla krátké bezvědomí (několik vteřin aţ minut) Nápadná spavost (u dětí) Modřina okolo očí, tzv. „brýlový hematom“ Krvavý nebo naţloutlý výtok (mozkomíšní mok) z ucha či nosu (Jourová, 2001) První pomoc: Pokud máme podezření na poranění páteře, s postiţeným zbytečně nehýbeme Průchodnost dýchacích cest, při tomto podezření, zajistíme předsunutím a trvalým drţením dolní čelisti Pacienta při vědomí uloţíme do stabilizované polohy, na stranu, kde případně vytéká krev či mozkomíšní mok, kam jsme přiloţili na ucho odsávací obvaz Otevřenou ránu sterilně překryjeme Ošetříme ostatní poranění a hlídáme stav vědomí Neprodleně voláme ZZS (Beránková, 2002)
2.10.2 Poranění páteře a míchy Poranění páteře můţe být velmi nebezpečné, kvůli hrozícímu poškození míchy, které vede k částečnému nebo úplnému ochrnutí a můţe být i trvalé. S takto zraněným pacientem proto zacházíme velmi šetrně. (Francová, 2012)
37
Příznaky: V místě poranění krevní výron Někdy bolestivost, mravenčení Porucha hybnosti a citlivosti končetin Porucha funkce svěračů (Francová, 2012) První pomoc: Pokud nejsou ohroţeny ţivotní funkce (dýchání, krevní oběh) a bezpečí postiţeného, nikdy s ním nehýbeme Při nutnosti vyproštění raněného musíme vţdy zachovat v jedné linii krk, hlavu a trup (nejlépe alespoň při 4 – 5 zachraňujících), poloţíme jej na pevnou podloţku a hlavu obloţením zajistíme proti pohybu Při uvolňování dýchacích cest, nesmíme nikdy zaklánět hlavu, pouze drţíme předsunutou dolní čelist Pacienta nepřetáčíme do ţádné polohy (stabilizované apod.), ošetřujeme ho v poloze, ve které jsme ho našli (nejlépe na zádech) Nikdy neprovádíme transport sami (čekáme na ZZS) Voláme ZZS (Jourová, 2001)
2.10.3 Poranění hrudníku Příznaky: Vysoká bolestivost při dýchání Povrchní zrychlené dýchání Bledost aţ cyanóza Zrychlený tep (Beránková, 2002)
38
První pomoc: Postiţeného při vědomí uloţíme do polohy v polosedu s oporou zad a hlavy Pacienta v bezvědomí uloţíme do stabilizované polohy Při mělkém dechu postiţeného, zahájíme umělé dýchání v poloze vleţe na zádech se zvýšenou horní polovinou těla a s mírným záklonem hlavy Otevřenou ránu na hrudi překryjeme sterilním čtvercem. Na něj upevníme náplastí z 3 stran neprodyšnou vrstvu (např. igelit) – spodní strana zůstává volně, aby byl umoţněn při výdechu odchod vzduchu z postiţené dutiny. Ihned voláme ZZS (Beránková, 2002)
2.10.4 Poranění svalů a kloubů Příznaky poranění svalů: Vysoká bolestivost postiţeného místa Krevní výron Špatná pohyblivost (Jourová, 2001) Příznaky poranění kloubů: Silná bolest kloubu Sníţená hybnost aţ nemoţnost pohybu kloubu Moţná deformace v místě poranění Otok, modřina Napnutá a horká kůţe v okolí postiţeného místa (Francová, 2012) První pomoc při poranění svalů a kloubů: Poraněnou část chladíme (zmírnění bolesti a vzniku otoku) Sval znehybníme (např. elastickým obinadlem) Kloub se nikdy nesnaţíme vracet do původní polohy, pouze ho znehybníme Vyhledáme lékařské ošetření (Jourová, 2001)
39
2.10.5 Poranění zvířetem a) Pobodání hmyzem: Zejména v letních měsících jsme ohroţeni pobodáním vosou, včelou, čmelákem či sršněm. Velmi nebezpečné je bodnutí v oblasti jazyka a krku (hrozí udušení). Nejohroţenější jsou alergici a malé děti. (Jourová, 2001) Příznaky: Palčivá bolest Otok Zarudnutí v místě bodnutí Svědění (Jourová, 2001) První pomoc: Z rány odstraníme ţihadlo (pinzetou nebo prstem) Chladíme (studený obklad) ZZS voláme při: Bodnutí do krku Bodnutí do úst či jazyka Bodnutí do oblasti horních cest dýchacích Bodnutí alergika3 Mnohonásobném bodnutí Dušnosti nebo obtíţném dýchání Nevolnosti či zvracení Závratíchči mdlobách (Jourová, 2001)
3
Alergici u sebe často mívají balíček první pomoci proti alergii. Při podezření na pobodání alergika, se vždy snažíme zjistit, zda u sebe tento balíček má a podáme mu potřebné léky.
40
Prevence: Po bodavém hmyzu se nikdy neoháníme (prudké pohyby jej dráţdí) Vţdy zakrýváme nádoby se sladkými nápoji (zejména se snaţíme vyvarovat pití nápojů z plechovky nebo tmavého skla, kde přítomnost hmyzu těţko odhalíme) Opatrní bychom měli být zejména na rozkvetlé louce, v okolí odpadkových košů, při pobíhání venku naboso, či pokud jíme zmrzlinu (Sommer, 2007)
b) Uštknutí jedovatým hadem: Jediným jedovatým hadem volně ţijícím v České republice je zmije obecná. Pro zdravého člověka není nijak zvlášť nebezpečná, ale v případě uštknutí dítěte nebo starší osoby, můţe uštknutí skončit i smrtí. (Jourová, 2001) Příznaky: Místo uštknutí je bolestivé Za 30 minut (aţ 2 hodiny) dochází ke zvracení, bolesti břicha a průjmu Vznikl otok, který se začíná šířit na celou končetinu (případně na trup a obličej) Těţké otravy jsou doprovázeny sníţenou teplotou, zrychleným tepem, studeným potem, dušením, modráním, poruchami vědomí aţ bezvědomím (Jourová, 2001) První pomoc: Postiţeného posadíme nebo poloţíme Snaţíme se, aby zůstal co nejvíce v klidu, abychom omezili další proudění jedu tělem Kvůli očekávanému postupnému otékání sundáme všechny prsteny, řetízky či náramky, ale i boty a ponoţky Lehce ji, pokud moţno, sterilně překryjeme Můţeme pouţít elastické obinadlo Končetinu necháme pod úrovní srdce Postiţenou oblast chladíme Voláme ZZS Ránu nerozřezáváme, nezaškrcujeme ani nevysáváme! (Beránková, 2002) 41
2.10.6 Rány První pomoc: Znečištěné rány (např. štěrkem, prachem, hlínou,…) vymyjeme vodou a mýdlem k odstranění hrubých nečistot pouţijeme kartáček vydezinfikujeme okolí rány pouţijeme sterilní krytí (Bydţovský, 2001) Drobné řezné rány Ránu stáhneme mašličkovým obvazem, tzv. „mašličkou“ („Náplast vystřiţená do tvaru mašličky nebo jen nastřiţená z horního a dolního okraje, přetočená v místě nastřihnutí a přilepená k okrajům rány, které stáhne k sobě – kůţe rychleji sroste a vzniká menší jizva.“) (Bydţovský, 2001) Rány s cizím tělesem Pokud je těleso volně v ráně, odstraníme jej Pokud je těleso v ráně zaklíněné, nevyjímáme jej Zaklíněné těleso obloţíme sterilním materiálem (např. 2 obinadla) – aby netlačilo do rány, a připevníme obvaz Voláme ZZS Při příznacích šoku, zahájíme protišoková opatření Pokud je cizí těleso v oku, odstraníme ho například růţkem kapesníku nebo zamrkáním ve vodě (Beránková, 2002)
42
2.11 Diabetes mellitus (cukrovka) V roce 2008 se léčilo s diabetem v České republice 774.000 osob. Oproti roku 2000 je to o 120.000 osob více. Moderní způsob ţivota s minimem tělesné aktivity, trend fast foodů a sedavý způsob ţivota vede celosvětově k nárůstu obezity. Právě ta je povaţována za hlavní příčinu novodobé globální pandemie nemoci diabetes mellitus 2. typu. (Adámková, 2010) Diabetes
je
závaţné
onemocnění,
které
souvisí
i
dalšími
nemocemi,
např.
kardiovaskulárními či onkologickými. (Svačina, 2008)
2.11.1 Náhlé stavy při cukrovce Náhlé stavy při cukrovce jsou způsobeny z důvodu nízké nebo vysoké hladiny cukru v krvi. Příčinou často bývá dietní chyba.(Bydţovský, 2001) Příznaky nízké hladiny cukru (předávkování inzulínem či velké omezení přísunu cukrů): Nevolnost, pocení, zrychlený tep Moţná zmatenost a agresivita (podobné příznaky jako při opilosti) Mělký dech bez zápachu, křeče, rychlý nástup bezvědomí (Bydţovský, 2001) Příznaky vysoké hladiny cukru (velký přísun cukrů nebo nedostatečná či vynechaná dávka inzulínu): Poruchy dýchání, ţízeň, suchá kůţe, z dechu můţe být cítit aceton Poruchy vnímání a vědomí, bezvědomí nastupuje pomalu po několikadenní aţ několikatýdenní malátnosti (Bydţovský, 2001) První pomoc: Podáme postiţenému cokoli, co obsahuje cukr (sladký nápoj, kostku cukru,…)4 Při ztrátě vědomí zajistíme lékařskou pomoc a sledujeme ţivotní funkce (Bydţovský, 2001)
4
Při nízké hladině cukru, může již malé množství jeho přísunu postiženému značně pomoci. Pokud se jedná o druhý případ, kdy má postižený cukru přebytek, toto opatření jeho stav vážně nezhorší. Nemusíme se tedy obávat postiženému pomoci v důsledku nesprávné diagnózy.
43
2.12 Epilepsie Epilepsie je váţné onemocnění mozku, které se můţe objevit v jakémkoliv věku. Projevem epilepsie je epileptický záchvat, který trvá obvykle několik vteřin nebo minut. (Waberţinek a kol., 2006) Nejzávaţnější a ţivot ohroţující je sled záchvatů (trvajících déle neţ 30 minut), při kterých nedojde k obnově vědomí, s poruchami dýchání a otokem mozku. Nazývá se status epilepticus (epileptický stav). (Bydţovský, 2001) Pro epileptiky je nebezpečné, ţe i malá změna oproti normálním ţivotním podmínkám u nich můţe vyvolat záchvat. (Madian, 2003)
2.12.1 Příznaky Křeče Automatismy (přeţvykování, mlaskání,…) Ztráta vědomí, pěna u úst Amnézie na událost (Bydţovský, 2001)
2.12.2 První pomoc Odstraníme z dosahu pacienta všechny ostré nebezpečné předměty, o které by se případně mohl poranit Zaznamenáme čas, po který trvají křeče a bezvědomí Podloţíme hlavu, uvolníme oděv okolo krku Postiţeného uloţíme do stabilizované polohy Počkáme za konec záchvatu (nebráníme záškubům ani automatizmům) Při selhávání ţivotních funkcí (dýchání a krevní oběh), zahájíme KPR Voláme ZZS, pokud: záchvat je spojen s poruchou dýchání, při záchvatu došlo k poranění, které je třeba ošetřit, při prvním záchvatu, při kumulaci záchvatů, při status epilepticus, při cukrovce, pokud postihnul malé dítě, těhotnou ţenu (Waberţinek, 2006)
44
2.13 Astma Astma patří mezi nejčastější chronická onemocnění (zejména u dětí). Přecitlivělost průdušek však přetrvává po celý ţivot. (Isajev, 2005) Astmatický záchvat můţe vyvolat alergická reakce, ale také například infekce horních a dolních cest dýchacích, a to především virové infekce, dráţdivé plyny, tabákový kouř, různá analgetika či psychický stres. Těţký astmatický záchvat můţe začít velmi náhle. Postiţený najednou nestačí s dechem a dusivě kašle.(Pütz, 2007 )
2.13.1 Příznaky Pocit nedostatku vzduchu Zrychlené dýchání Dušnost se projevuje zejména při výdechu Rachotivé, pískavé nebo bručící zvuky Suchý kašel (Schad, 2006)
2.13.2 První pomoc Postiţeného uloţíme do polohy v polosedě, s opřenými horními končetinami Posadíme ho pokud moţno na čerstvý vzduch Uvolníme mu oděv Zklidníme dýchání (navedeme jej na vlastní rytmus dechu) Podáme mu předepsané léky – pokud je při vědomí a pokud je má u sebe Při váţných poruchách dýchání voláme ZZS (Isajev, 2005)
45
3
Zdravotní rizika nejnavštěvovanějších destinací českých turistů (2009)
Kapitola obsahuje doporučení k očkování nejnavštěvovanějších destinací českých turistů z roku 2009. Mezi tyto země patří: Chorvatsko, Slovensko, Itálie, Řecko, Rakousko, Francie, Egypt, Spojené království a Španělsko. Dále jsou to doporučení ohledně očkování do těchto států a následuje jejich přehled s dalšími zajímavostmi. Dále se věnuje výčtem nemocí, které se v těchto oblastech vyskytují. (Jejich popis byl umístěn do přílohy – Příloha D)
3.1 Rizika přímořských oblastí V destinacích, které si Češi tolik oblíbili, kvůli teplému klimatu a teplému moři, nás můţe překvapit několik nástrah. Velmi častý je úpal a úţeh. Nutná je pokrývka hlavy, pouţívání ochranných krémů a hlavně pít hodně vody. Zejména v létě, nás můţe potkat v kterékoli destinaci. Průjem nás můţe překvapit, pokud například pouţijeme na pití kontaminovanou vodu či výrobky z ní (zmrzlinu, led, omyté ovoce). Časté mohou být v Egyptě. Mořský jeţek se můţe vyskytnout v kterémkoliv moři. Pokud tedy předpokládáme, ţe se budeme při své zahraniční cestě koupat v moři, je vhodné přibalit si obuv do vody. V neznámé vodě jsou častým problémem úrazy při koupání. Ty mohu vzniknout i ve sladké vodě, tedy kdekoliv, kde skáčeme do neznámé vody (rybník, přehrada). V moři ale hrozí další nebezpečí, a tím je odliv. Ten můţe přijít velmi nečekaně a tak je třeba myslet i na něj. V létě také běţně narazíme na hady vyhřívající se na sluníčku. Pokud míříme do oblasti s jejich zvýšeným výskytem, je dobré obléci si dlouhé kalhoty a obout nejlépe kotníčkovou obuv. [2]
46
3.2 Rizika horských oblastí Nebezpečí na horách nečíhá jen na lyţaře, mohou být zrádné i například pro příznivce pěší turistiky. Pokud se na horskou túru řádně nepřipravíme, můţe nás zastihnout změna počasí, jako je např. náhlá bouřka. Před kaţdou túrou je potřeba prostudovat si směr a čas trvání túry. Je dobré vzít si s sebou baterku nebo čelovku a hlavně nikdy nechodit sám. Vţdy je třeba myslet na vlastní kondici, momentální stav, délku trasy, exponovanost a převýšení túry a aktuální stav terénu a počasí. Důleţité jsou pevné boty a rezervní teplý svetr. Vţdy někoho před odchodem na túru informujeme, kterým směrem půjdeme a kdy bychom se měli přibliţně vrátit. Na mobilní telefon není radno se spoléhat. V horském terénu často není signál. Vţdy si vybíráme jen túru, na kterou stačíme. Nejvíce úrazů postihuje začátečníky, kteří přecenili své síly. Nebezpečná jsou také sněhová pole. Uklouznutí na něm končí skoro vţdy těţkým zraněním, někdy i smrtí. Při náhlé změně počasí je lepší, túru ukončit, vrátit se do nejbliţší chaty a dát vědět osobě, která zná náš přibliţný čas návratu, ţe jsme v pořádku. Pokud se s touto osobou není moţné spojit, dáme vědět horské sluţbě, aby po nás zbytečně nepátrala. Na túru si kromě teplého oblečení přibalíme také dostatečné mnoţství vody, čokoládu, hroznový cukr nebo energetickou tyčinku. [3]
47
3.3 Očkování Ani v jedné z devíti nejoblíbenějších destinací českých turistů není povinně vyţadováno očkování proti nemocem. Při cestě do všech států platí, ţe je vhodné nechat si předem zkontrolovat platnost očkování proti tetanu. Očkování proti hepatitidě A je doporučeno do Chorvatska, Řecka a Egypta. A to zejména do oblastí se špatnými hygienickými podmínkami, kde existuje moţnost poţití kontaminované vody nebo jídla. Očkování proti hepatitidě B je doporučeno turistům, u kterých hrozí vyšší riziko nákazy, a to ve všech zemích. V Egyptě je doporučeno turistům hlavně při dlouhodobějších cestách. (Proti hepatitidě B se v České republice běţně očkuje jiţ od roku 2001.) Ve všech státech je rovněţ doporučeno nechat se naočkovat proti vzteklině. Zejména pokud předpokládáme, ţe se budeme pohybovat ve volné přírodě. Malárie se nevyskytuje v ţádné ze zkoumaných zemí. Jedinou oblastí, kde se s malárií můţeme setkat je Egypt. V oblasti El Faiyum (cca 130 km jiţně od Káhiry) hrozí nízké riziko nákazy malárií. V Egyptě je rovněţ doporučeno nechat se očkovat proti choleře a cestovatelským průjmům, pokud plánujeme pobyt mimo turistická letoviska. [4]
3.4 Riziko nemocí Riziko onemocnění koţní leishmaniózou je zejména v Chorvatsku, Itálii, Řecku, Egyptě a Španělsku. S viscerální leishmaniózou se můţeme setkat v Chorvatsku, Řecku, Francii a Španělsku. Nakaţení lymskou boreliózou hrozí v Chorvatsku, na Slovensku, v Itálii, Řecku, Rakousku, Francii, Spojeném království a Španělsku. Zvýšené riziko nakaţení tuberkulózou je v Chorvatsku a Egyptě. Klíšťová encefalitida je běţná hlavně na Slovensku, v Itálii a v Rakousku. (Zejména při pobytu v zalesněných oblastech.) Creutzfeldt-Jakobova nemoc nás můţe potkat ve Francii nebo ve Spojeném království. V Egyptě navíc hrozí: břišní tyfus, cholera, schistosomóza, západonilská horečka, filarióza, hepatitida C a horečka dengue. Všechny státy kromě Egypta jsou státy s nízkou mírou zdravotního nebezpečí. Egypt patří mezi země se střední mírou zdravotního nebezpečí. [4]
48
PRAKTICKÁ ČÁST PRÁCE
4 Výzkum Kapitola se zabývá metodikou výzkumu, charakteristikou vzorku respondentů a výzkumného prostředí, průběhem a popisem výzkumu. Hlavní část je věnována vlastním výsledkům výzkumu a jejich analýze. Zejména porovnání výsledků, u studentů cestovního ruchu a u průvodců cestovního ruchu, na jednotlivé otázky.
4.1 Metodika výzkumné práce Jako metodu výzkumu pro svou bakalářskou práci jsem zvolila kvantitativní výzkum. Ten se uskutečnil pomocí anonymního dotazníku, který byl rozeslán elektronicky vhodným respondentům, na základě jejich prezentace na internetu, anebo na něj respondenti odpovídali jeho vyplněním prostřednictvím webových stránek. Úplné znění dotazníku s vyznačenými správnými odpověďmi, bylo zařazeno do příloh (Příloha A).
4.2 Charakteristika vzorku respondentů Mezi respondenty, kteří odpovídali na dotazník, byli současní nebo budoucí (studenti) průvodci cestovního ruchu. Celkem vyplnilo dotazník 110 osob různého věku (od 15 let), muţi i ţeny. Byli osloveni respondenti z celé České republiky a z různých škol zaměřených na cestovní ruch. Mladší studenti (od 15 let) byli nejčastěji z hotelových škol nebo z některé střední školy cestovního ruchu. Těchto studentů bylo celkem 9 (8%). Studenti z vysokých škol, vybírali studovanou školu z moţností v dotazníku (otázka č. 4) nebo studují některou jinou vysokou školu zaměřenou na cestovní ruch. Vysokoškolských studentů bylo do průzkumu zahrnuto celkem 48 (43%). Zbylých 53 respondentů (48%) byli průvodci cestovního ruchu. Výzkum byl, mimo jiné, zaměřen rovněţ na porovnání správných odpovědí zvlášť u studentů cestovního ruchu a u průvodců cestovního ruchu.
49
Z celkového počtu 110 respondentů (100%) odpovídalo 51 studentů cestovního ruchu (46%) a 45 průvodců cestovního ruchu (41%). Zbylých 14 respondentů (13%) uvedlo na otázku, zda jsou studenti či průvodci cestovního ruchu, moţnost „Jiné“ (otázka č. 3). Z tohoto počtu, uvedli 3 respondenti (3%), ţe jsou studenty cestovního ruchu, ale zároveň jiţ mají zkušenosti i s průvodcovstvím. Byli tedy v rámci průzkumu zařazeni mezi studenty cestovního ruchu. 11 respondentů (10%) uvedlo, ţe se zabývají průvodcovskou činností spíše okrajově a jejich hlavní povolání je jiné. Byli tedy v rámci průzkumu zařazeni mezi průvodce cestovního ruchu. Celkový počet respondentů, kteří byli zahrnuti do skupiny studentů cestovního ruchu, činil 57 lidí (52%). Celkový počet respondentů, kteří byli zahrnuti do skupiny průvodců cestovního ruchu, činil 53 lidí (48%).
4.3 Průběh a popis výzkumu Úvod dotazníku byl zaměřen na oslovení respondentů, představení se a objasnění, k jakému účelu dotazník slouţí. Součástí byly i pokyny pro jeho správné vyplnění. Respondenti měli na výběr vţdy jen jednu moţnou odpověď, kterou měli vyznačit. Do dotazníku bylo zařazeno celkem 22 otázek. Z tohoto počtu byly jen 2 otázky polootevřené, ostatní byly uzavřené. První polootevřená otázka se týkala povolání, které respondent vykonává, přičemţ bylo moţné doplnit vlastní odpověď. Druhá polootevřená otázka zjišťovala respondentem studovanou školu, kde bylo rovněţ moţné vypsat vlastní odpověď, pokud nebyla studovaná škola v nabídce. Dotazník neobsahoval ţádné otevřené otázky. Prvních 6 otázek se týkalo identifikačních údajů (pohlaví, věk, student x průvodce, vy(studovaná) škola, otázka na výuku první pomoci na této škole a počet situací, kdy musel respondent poskytnout někomu první pomoc). Byly zde zařazeny 2 polootevřené otázky. Další část dotazníku (12 otázek) se věnovalo ověření znalostí zásad poskytování první pomoci. Tyto otázky byly uzavřené a moţná byla pouze jedna odpověď. Dotazy se týkaly 50
znalosti zákona, techniky KPR, poranění míchy, krvácení, postupu při diabetickém záchvatu a alergické reakci na bodnutí hmyzem. Stejný typ otázek (uzavřená s moţností 1 odpovědi) byl pouţit i u posledních 4 dotazů. Ty se týkaly znalosti nemocí, očkování, a zdravotních rizik zahraničních destinací. Ze 143 dotázaných odpovědělo na dotazník celkem 110 osob (100%). Celý výzkum probíhal během měsíce dubna 2012.
51
4.4 Vlastní výsledky výzkumu Otázka č. 1: Vaše pohlaví?
Tabulka č. 1: Pohlaví respondentů Pohlaví
Počet odpovědí Celkem v %
Ţena
67
61
Muţ
43
39
Celkem
110
100
Pohlaví respondentů 70%
61% 60% 50% 40%
39%
30% 20% 10% 0% Muž
Žena
Graf č. 1: Pohlaví respondentů
Z celkového počtu 110 respondentů (100%) bylo 67 ţen (61%) a 43 muţů (39%).
52
Otázka č. 2: Váš věk?
Tabulka č. 2: Věk respondentů Věk
Počet odpovědí Celkem v %
15 – 25 let
53
48
26 – 40 let
46
42
41 – 55 let
9
8
56 let a více
2
2
110
100
Celkem
Věk respondentů 60% 50%
48% 42%
40% 30% 20%
8%
10%
2% 0% 15 - 25 let
26 - 40
41 - 55
56 a více
Graf č. 2: Věk respondentů
Dotazník vyplnilo nejvíc lidí ve věku od 15 do 25 let – 53 respondentů (48%). Další početnou skupinou byli odpovídající ve věku 26 aţ 40 let – 46 osob (42%). Ve věku 41 aţ 55 let odpovědělo 9 lidí (8%) a 2 respondenti byli ve věku 56 a více let (2%). 53
Otázka č. 3: Jste:
Tabulka č. 3:Status respondentů: Počet odpovědí Celkem v %
Status respondenta Student cestovního ruchu
51
46
Průvodce cestovního ruchu
45
41
Bývalý průvodce cestovního ruchu
0
0
Jiné
14
13
Celkem
110
100
Status respondentů 50% 45% 40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0%
46% 41%
13% 0% Student cestovního ruchu
Průvodce cestovního ruchu
Bývalý průvodce cestovního ruchu
Jiné
Graf č. 3: Status respondentů
Nejvíce respondentů, kteří se zúčastnili průzkumu, byli studenti cestovního ruchu. Bylo jich 51 (46%). Další skupinou byli průvodci cestovního ruchu – 46 (41%). Mezi dotazovanými nebyl ani jeden bývalý průvodce cestovního ruchu (0%). Jiných odpovědí bylo celkem 14 (13%) a nejčastější odpovědí těchto respondentů bylo, ţe se nepovaţují za průvodce cestovního ruchu, protoţe se této profesi věnují jen okrajově - 11 respondentů (10%) nebo to byli studenti, kteří zároveň jiţ vykonávají průvodcovskou činnost v praxi (3 respondenti – 3%). 54
Otázka č. 4: Jakou školu zaměřenou na cestovní ruch jste vystudoval/a (studujete)?
Tabulka č. 4: Vystudovaná škola zaměřená na cestovní ruch Název školy VŠPJ VŠE UHK MU SLU Ţádná Jiná odpověď Celkem
Počet odpovědí 22 15 9 11 5 21 27
Celkem v % 20 13 8 10 5 19 25
Studenti
Průvodci
20 10 3 4 1 0 19
Studenti v % 18 9 3 4 1 0 17
2 5 6 7 4 21 8
Průvodci v % 2 4 5 6 4 19 8
110
100
57
52
53
47
Vystudovaná škola zaměřená na cestovní ruch - všichni respondenti 30% 25% 20%
25% 20%
19% 13%
15%
8%
10%
10% 5%
5% 0% VŠPJ
VŠE
UHK
MU
SLU
Žádná
Jiná odpověď
Graf č. 4a:Vystudovaná škola zaměřená na cestovní ruch – všichni respondenti
Vysokou školu polytechnickou Jihlava (VŠPJ) navštěvuje nebo navštěvovalo 22 dotazovaných lidí (20%). Praţskou Vysokou školu ekonomickou (VŠE) označilo jako studovanou 15 osob (13%). 11 respondentů (10%) navštěvovalo nebo navštěvuje Masarykovu univerzitu v Brně (MU). Cestovní ruch na Univerzitě Hradec Králové (UHK) studovalo nebo studuje 9 dotázaných (8%). Slezskou univerzitu v Opavě (SLU) studovalo nebo studuje 5 respondentů (5%). 21 dotázaných průvodců (19%) nestudovalo ţádnou školu zaměřenou na cestovní ruch a nejčastější odpovědí byla jiná studovaná škola zaměřená na cestovní ruch. Takto odpovědělo 27 dotázaných (25%). Nejvíce respondenti uváděli jako studovanou či vystudovanou školu některou ze středních hotelových škol v České republice. 55
Vystudovaná škola zaměřená na cestovní ruch - studenti x průvodci 20%
19%
18%
17%
18% 16% 14% 12% 9%
10%
8%
8% 6% 4%
4% 2%
5% 3%
6%
Průvodci
4%
4% 1%
2%
Studenti
0%
0% VŠPJ
VŠE
UHK
MU
SLU
Źádná
Jiná odpověď
Graf č. 4b: Vystudovaná škola zaměřená na cestovní ruch – studenti x průvodci
Nejvíce respondentů - studentů je z Vysoké školy polytechnické Jihlava (VŠPJ) – 20 dotázaných (18%). Studenti, kteří označili v dotazníku odpověď „Jiná odpověď“, studují nejčastěji některou z hotelových škol v České republice. Jinou školu studuje 19 studentů (17%). 10 dotázaných (9%) studuje Vysokou školu ekonomickou v Praze (VŠE). Masarykovu univerzitu v Brně (MU) studují 4 studenti (4%). Univerzitu v Hradci Králové (UHK) studují 3 studenti (3%). Slezskou univerzitu v Opavě (SLU) studuje jen 1 student (1%). Nikdo ze studentů neoznačil odpověď „Ţádná“ (0%), tedy všichni oslovení studenti jsou studenty cestovního ruchu. Ţádnou školu cestovního ruchu však nevystudovalo 21 průvodců (19%). Jinou odpověď vyznačilo v dotazníku celkem 8 průvodců (8%) a i jejich nejčastější odpovědí bylo, ţe vystudovali střední hotelovou školu. Masarykovu univerzitu v Brně (MU) vystudovalo 7 průvodců (6%). Univerzitu v Hradci Králové (UHK) vystudovalo 6 průvodců (5%). Vysokou školu ekonomickou v Praze (VŠE) vystudovalo 5 průvodců (4 %). Slezskou univerzitu v Opavě vystudovali 4 průvodci (4%). VŠPJ vystudovali pouze 2 průvodci (2%).
56
Otázka č. 5: Měl/a jste (máte) moţnost na této škole navštěvovat výuku první pomoci?
Tabulka č. 5:Výuka první pomoci Moţnost studia první pomoci Ano, povinně Ano, volitelně Ano, okrajově Ne Nevím Celkem
Počet odpovědí 2 22 28 43 15 110
Celkem v % 2 20 25 39 14 100
Studenti
Studenti v % 0 11 14 22 5 52
0 12 16 24 5 57
Průvodci 2 10 12 19 10 53
Průvodci v % 2 9 11 17 9 48
Výuka první pomoci 45% 39%
40% 35% 30% 25% 25%
Studenti
22%
20% 20%
Průvodci
17%
15%
11% 9%
10%
14% 11%
14%
Celkem
9% 5%
5% 0%
2% 2%
0% Ano, povinně
Ano, volitelně Ano, okrajově
Ne
Nevím
Graf č. 5: Výuka první pomoci
Průzkum ukázal, ţe celkem 43 respondentů (39%) na studované škole nemělo moţnost vzdělání v oblasti zásad poskytování první pomoci. Je to nejčastější odpověď. 28 dotázaných (25%) mohlo první pomoc studovat, ale jen okrajově, v rámci jiného předmětu. První pomoc jako volitelný předmět si mohlo zvolit celkem 22 dotázaných (20%). Jako povinný předmět uvedli studium první pomoci pouze 2 respondenti (2%). 15 osob (14%) neví, zda na škole, kterou studují nebo studovali, měli moţnost studia zásad první pomoci. 57
Pokud jde o studenty cestovního ruchu, 24 respondentů (22%) nemá moţnost na studované škole navštěvovat výuku první pomoci. Okrajově, v rámci jiného předmětu studuje první pomoc 16 studentů (14%). Jako volitelný předmět, má moţnost navštěvovat výuku první pomoci 12 studentů (11%). 5 (5%) studentů z dotázaných neví, zda výuka první pomoci u nich na škole probíhá a ţádný student (0%) nevyznačil moţnost, ţe by měl na studované škole výuku první pomoci povinně. 19 průvodců (17%) nemělo moţnost na vystudované škole moţnost studovat zásady první pomoci. 12 průvodců (11%) studovalo první pomoc okrajově, v rámci jiného předmětu. 10 (9%) průvodců absolvovalo výuku první pomoci v rámci volitelného předmětu. Rovněţ 10 průvodců (9%) neví, zda byla na jejich škole moţnost, studovat první pomoc. 2 průvodci (2%) z dotázaných měli výuku první pomoci na škole povinně.
58
Otázka č. 6: Kolikrát jste se do dnešního dne setkal/a se situací, kdy jste musel/a poskytnout první pomoc?
Tabulka č. 6: Počet poskytnutí první pomoci Poskytnutá první pomoc Jednou Dvakrát Více neţ dvakrát Nikdy Celkem
Počet odpovědí 22 4 6 78 110
Celkem v % 20 4 5 71 100
Studenti 6 1 0 50 57
Studenti v % 5 1 0 45 52
Průvodci 16 3 6 28 53
Průvodci v % 15 3 5 26 48
Počet poskytnutí první pomoci 80% 71% 70% 60% 50%
45% Studenti
40%
Průvodci 26%
30%
Celkem
20% 20% 10%
15% 5%
4% 1% 3%
5% 5% 0%
0% Jednou
Dvakrát
Více než dvakrát
Nikdy
Graf č. 6: Počet poskytnutí první pomoci
Celkem 78 dotázaných osob (71%) se nikdy nesetkalo s tím, ţe by museli poskytnout první pomoc. Jednou poskytovalo první pomoc 22 osob (20%). Dvakrát měli tuto zkušenost 4 respondenti (4%). Více neţ dvakrát poskytovalo první pomoc 6 dotázaných (5%). 50 studentů (45%) nikdy neposkytovalo první pomoc. 6 studentů (5%) poskytovalo první pomoc jednou, 1 student (1%) dvakrát a ţádný student (0%) více neţ dvakrát. 28 průvodců (26%) nikdy neposkytovalo první pomoc. 16 průvodců (15%) poskytovalo první pomoc jednou v ţivotě. 6 z dotázaných průvodců (5%) poskytovalo první pomoc více neţ dvakrát a 3 průvodci (3%) ji poskytovali dvakrát v ţivotě. 59
Otázka č. 7: Poskytnout první pomoc je ze zákona povinen:
Tabulka č. 7a:Povinnost poskytnutí první pomoci – všichni respondenti PP je povinen poskytnout Kaţdý občan, pokud je zdravotníkem nebo absolvoval zdravotnický kurz Kaţdý občan nad 18 let Kaţdý občan, pokud tím neohrozí sebe nebo někoho jiného Celkem
Počet odpovědí 2
Celkem v % 2
18 90 110
16 82 100
Tabulka č. 7b: Povinnost poskytnutí první pomoci - studenti PP je povinen poskytnout Kaţdý občan, pokud je zdravotníkem nebo absolvoval zdravotnický kurz Kaţdý občan nad 18 let Kaţdý občan, pokud tím neohrozí sebe nebo někoho jiného Celkem
Studenti 2
Studenti v % 2
11 44 57
10 40 52
Tabulka č. 7c: Povinnost poskytnutí první pomoci - průvodci PP je povinen poskytnout Kaţdý občan, pokud je zdravotníkem nebo absolvoval zdravotnický kurz Kaţdý občan nad 18 let Kaţdý občan, pokud tím neohrozí sebe nebo někoho jiného Celkem
Průvodci 0
Průvodci v % 0
7 46 53
6 42 48
60
Povinnost poskytnutí první pomoci 90%
82%
80% 70% 60% 50%
40% 42%
40% 30%
Průvodci
20% 10%
Studenti
10% 2%
0%
2%
16%
Celkem
6%
0% Každý občan, pokud je zdravotníkem nebo absolvoval zdravotnický kurz
Každý občan nad 18 let
Každý občan, pokud tím neohrozí sebe nebo někoho jiného
Graf č. 7: Povinnost poskytnutí první pomoci
Nejvíce respondentů – 90 (82%) si myslí, ţe povinnost poskytnout první pomoc, má kaţdý občan, pokud tím neohrozí sebe nebo někoho jiného. Druhou nejčastější odpovědí bylo, ţe povinnost poskytnout první pomoc má kaţdý občan nad 18 let. Takto odpovědělo 18 respondentů (16%). Pouze 2 lidé (2%) si myslí, ţe poskytnout první pomoc je povinen kaţdý občan, pokud je zdravotníkem nebo absolvoval zdravotnický kurz. 44 studentů (40%) si myslí, ţe povinnost poskytnout první pomoc má kaţdý občan, pokud tím neohrozí sebe nebo někoho jiného. 11 studentů (10%) si myslí, ţe povinnost poskytnout první pomoc má kaţdý občan nad 18 let a 2 studenti (2%) si myslí, ţe tuto povinnost má pouze kaţdý občan, který je zdravotníkem nebo absolvoval zdravotnický kurz. 46 průvodců (42%) si myslí, ţe povinnost poskytnutí první pomoci platí pro kaţdého občana, pokud tím neohrozí sebe nebo někoho jiného. 7 průvodců (6%) si myslí, ţe tuto povinnost má kaţdý občan, pokud mu jiţ bylo 18 let a ţádný průvodce (0%) nevyznačil moţnost, ţe občan má povinnost poskytnout první pomoc pouze pokud je zdravotníkem nebo absolvoval zdravotnický kurz.
61
Otázka č. 8: U pacienta v bezvědomí se snaţíme co nejdříve:
Tabulka č. 8a: PP u pacienta v bezvědomí – všichni respondenti U pacienta v bezvědomí Zavolat 155 Navázat kontakt, abychom zjistili příčinu bezvědomí Zjistit, zda dýchá Celkem
Počet odpovědí Celkem v % 23 21 3 3 84 76 110 100
Tabulka č. 8b: PP u pacienta v bezvědomí - studenti U pacienta v bezvědomí Zavolat 155 Navázat kontakt, abychom zjistili příčinu bezvědomí Zjistit, zda dýchá Celkem
Studenti Studenti v % 18 16 2 2 37 34 57 52
Tabulka č. 8c: PP u pacienta v bezvědomí - průvodci U pacienta v bezvědomí Zavolat 155 Navázat kontakt, abychom zjistili příčinu bezvědomí Zjistit, zda dýchá Celkem
Průvodci Průvodci v % 5 5 1 1 47 42 53 48
62
PP u pacienta v bezvědomí 76%
80% 70% 60% 50%
42%
40%
34%
Průvodci
30% 20% 10%
Studenti
21%
Celkem
16% 5%
2%
1%
3%
0% Zavolat 155
Navázat kontakt, abychom zjistili příčinu bezvědomí
Zjistit, zda dýchá
Graf č. 8: PP u pacienta v bezvědomí
Nejčastěji by se respondenti u pacienta v bezvědomí snaţili zjistit, zda postiţený dýchá. 84 lidí (76%). Další skupina respondentů – 23 (21%) by ze všeho nejdřív zavolalo zdravotnickou záchrannou sluţbu. Nejméně lidí – 3 (3%) by se snaţilo navázat kontakt s postiţeným, aby zjistili příčinu bezvědomí. 37 studentů cestovního ruchu (34%) by se, u pacienta v bezvědomí, nejdříve snaţili zjistit, zda dýchá. 18 studentů (16%) by zavolalo nejprve 155 a 2 studenti (2%) by nejdřív navazovali kontakt s postiţeným, aby zjistili příčinu bezvědomí. 47 průvodců (42%) by nejprve zjišťovalo, zda postiţený dýchá. 5 průvodců (5%) by nejprve volalo 155 a 1 průvodce (1%) by nejdřív navázal kontakt s postiţeným, aby zjistil příčinu bezvědomí.
63
Otázka č. 9: Poměr stlačení hrudníku a dýchání z úst do úst v poměru 30:2 platí pro:
Tabulka č. 9: Poměr stlačení hrudníku a dýchání z úst do úst 30:2 Poměr 30:2 platí pro Dospělé Dospělé a děti Dospělé, děti a novorozence Celkem
Počet odpovědí 68 32 10
Celkem v % 62 29 9
Studenti
Průvodci
29 21 7
Studenti v % 27 19 6
39 11 3
Průvodci v % 35 10 3
110
100
57
52
53
48
Poměr stlačení hrudníku a dýchání z úst do úst 30 : 2 70%
62%
60% 50% 35%
40% 30%
Studenti
29%
27%
Průvodci
19%
20%
10%
10%
6%
9%
Celkem
3%
0% Dospělí
Dospělí a děti
Dospělí, děti a novorozenci
Graf č. 9: Poměr stlačení hrudníku a dýchání z úst do úst 30 : 2
Ţe poměr stlačení hrudníku a dýchání z úst do úst 30:2 platí pouze u dospělých, uvedlo 68 dotázaných (62%). Dospělé a děti uvedlo 32 respondentů (29%), a ţe správný poměr 30:2 u stlačení hrudníku a dýchání z úst do úst u dospělých, dětí a novorozenců, si myslí 10 dotázaných (9%). 29 studentů (27%) si myslí, ţe poměr 30 : 2 platí pouze pro dospělé. 21 studentů (19%) zvolilo moţnost, ţe poměr platí pro dospělé a děti a 7 studentů (6%) si myslí, ţe je tento poměr stejný pro dospělé, děti i novorozence. Celkem 39 průvodců (35%) si myslí, ţe poměr stlačení hrudníku a dýchání z úst do úst 30 : 2 platí jen pro dospělé. 11 průvodců (10%) si myslí, ţe tento poměr platí pro dospělé a děti a 3 průvodci (3%) si myslí, ţe platí pro dospělé, děti i novorozence. 64
Otázka č. 10: Zástavu dýchání zjistíme podle toho, ţe:
Tabulka č. 10: Příznaky zástavy dýchání Příznaky zástavy dýchání Tep na krkavici není hmatný Postiţený je v bezvědomí Nejsou slyšet dýchací pohyby Celkem
Počet odpovědí 58
Celkem v % 53
Studenti
Průvodci
36
Studenti v % 33
22
Průvodci v % 20
4
4
0
0
4
4
48
43
21
19
27
24
110
100
57
52
53
48
Příznaky zástavy dýchání 60%
53%
50% 40%
43% 33%
30%
24%
20%
19%
20%
Studenti Průvodci Celkem
10% 0%
4%
4%
0% Tep na krkavici není hmatný
Postižený je v bezvědomí Nejsou slyšet dýchací pohyby
Graf č. 10: Příznaky zástavy dýchání
58 respondentů (53%) si myslí, ţe zástava dechu se pozná podle toho, ţe na krkavici není hmatný tep. Ţe při zástavě dechu nejsou slyšet dýchací pohyby, uvedlo 48 dotázaných (43%) a ţe postiţený bude v bezvědomí, vyplnili 4 respondenti (4%). 36 studentů (33%) si myslí, ţe zástavu dechu poznáme podle toho, ţe na krkavici není hmatný tep. 21 studentů (19%) si myslí, ţe nejsou slyšet dýchací pohyby a ţádný student (0%) neuvedl, ţe zástavu dechu poznáme podle toho, ţe postiţený je v bezvědomí. 27 průvodců (24%) si myslí, ţe zástava dechu se pozná podle toho, ţe nejsou slyšet dýchací pohyby. 22 průvodců (20%) si myslí, ţe zástavu dechu poznáme podle toho, ţe na krkavici není hmatný tep a 4 průvodci (4%) si myslí, ţe postiţeného se zástavou dechu poznají podle toho, ţe bude v bezvědomí 65
Otázka č. 11: Máte na sledování jednoho pacienta v bezvědomí. Volné dýchací cesty budete udrţovat nejlépe:
Tabulka č. 11a: Udrţování volných dýchacích cest u pacienta v bezvědomí – všichni respondenti Poloha Počet odpovědí Celkem v % V poloze na boku se zakloněnou hlavou 40 36 V poloze na zádech se zakloněnou hlavou 48 44 V poloze na zádech tak, ţe vytáhneme jazyk 22 20 Celkem 110 100
Tabulka č. 11b: Udrţování volných dýchacích cest u pacienta v bezvědomí - studenti Poloha Studenti Studenti v % V poloze na boku se zakloněnou hlavou 26 23 V poloze na zádech se zakloněnou hlavou 17 16 V poloze na zádech tak, ţe vytáhneme jazyk 14 13 Celkem 57 52
Tabulka č. 11c: Udrţování volných dýchacích cest u pacienta v bezvědomí - průvodci Poloha Průvodci Průvodci v % V poloze na boku se zakloněnou hlavou 14 13 V poloze na zádech se zakloněnou hlavou 31 28 V poloze na zádech tak, ţe vytáhneme jazyk 8 7 Celkem 53 48
66
Udržování volných dýchacích cest u pacienta v bezvědomí 50%
44%
45% 40% 35% 30% 25%
23%
Studenti 20%
20% 15%
28%
26%
13%
16%
13%
Průvodci Celkem
7%
10% 5% 0% V poloze na boku se zakloněnou hlavou
V poloze na zádech se zakloněnou hlavou
V poloze na zádech tak, že vytáhneme jazyk
Graf č. 11: Udrţování volných dýchacích cest u pacienta v bezvědomí
V poloze na zádech se zakloněnou hlavou by, volné dýchací cesty u pacienta v bezvědomí, udrţovalo 48 respondentů (44%). Polohu na boku se zakloněnou hlavou by zvolilo 40 lidí (36%) a polohu na zádech, tak, ţe vytáhnou jazyk 22 respondentů (20%). 26 studentů (23%) by udrţovalo volné dýchací cesty u pacienta v bezvědomí v poloze na boku se zakloněnou hlavou. 17 studentů (16%) zvolilo polohy na zádech se zakloněnou hlavou a 14 studentů (13%) polohu na zádech tak, ţe by vytáhli jazyk. 14 průvodců (13%) by zvolilo polohu na boku se zakloněnou hlavou. 31 průvodců (28%) by postiţenému v bezvědomí udrţovalo volné dýchací cesty v poloze na zádech se zakloněnou hlavou a 8 průvodců (7%) by zvolilo polohu na zádech tak, ţe vytáhneme jazyk.
67
Otázka č. 12: Při podezření na poranění míchy např. při autohavárii u postiţeného při vědomí:
Tabulka č. 12a: PP u podezření na poranění míchy – všichni respondenti Podezření na poranění míchy Vţdy vyprostíme z auta na tvrdou podloţku Vyprošťujeme jen tehdy, hrozí-li další poškození zdraví zraněného V ţádném případě nevyprošťujeme a vyčkáme odborné pomoci Celkem
Počet odpovědí 0 57
Celkem v % 0 52
53 110
48 100
Tabulka č. 12b: PP u podezření na poranění míchy - studenti Podezření na poranění míchy Studenti Studenti v % Vţdy vyprostíme z auta na tvrdou podloţku 0 0 Vyprošťujeme jen tehdy, hrozí-li další poškození zdraví zraněného 26 24 V ţádném případě nevyprošťujeme a vyčkáme odborné pomoci 31 28 Celkem 57 52
Tabulka č. 12c: PP u podezření na poranění míchy - průvodci Podezření na poranění míchy Průvodci Průvodci v % Vţdy vyprostíme z auta na tvrdou podloţku 0 0 Vyprošťujeme jen tehdy, hrozí-li další poškození zdraví zraněného 31 28 V ţádném případě nevyprošťujeme a vyčkáme odborné pomoci 22 20 Celkem 53 48
68
PP u podezření na poranění míchy 60% 52% 48%
50% 40% 28%
30%
28%
Studenti
24% 20%
20%
Průvodci Celkem
10% 0%
0%
0%
0% Vždy vyprostíme z auta a Vyprošťujeme jen tehdy, V žádném případě položíme na tvrdou hrozí-li další poškození nevyprošťujeme a podložku zdraví zraněného vyčkáme odborné pomoci
Graf č. 12: PP u podezření na poranění míchy
57 respondentů (52%) by vyprošťovalo postiţeného při podezření na poranění míchy a při vědomí jen, pokud by hrozilo další poškození zdraví zraněného. V ţádném případě by, při tomto podezření, nevyprošťovalo a vyčkalo odborné pomoci 53 respondentů (48%). Odpověď „vţdy vyprostíme z auta na tvrdou podloţku“ neuvedl ţádný respondent (0%). Studenti cestovního ruchu volili nejčastěji moţnost, kdy by v ţádném případě nevyprošťovali a vyčkali by odborné pomoci. Takto odpovědělo 31 studentů (28%). Moţnost „Vyprošťujeme jen tehdy, hrozí-li další poškození zdraví zraněného“ zvolilo 26 studentů (24%). Moţnost „vţdy vyprostíme z auta a poloţíme na tvrdou podloţku“ nezvolil ţádný student (0%). 31 průvodců (28%) by vyprošťovalo zraněného pouze tehdy, kdyby mu hrozilo další poškození zdraví. 22 průvodců (20%) by v ţádném případě nevyprošťovalo a čekali by na odbornou pomoc. Ţádný průvodce (0%) nezvolil moţnost „vţdy vyprostíme z auta a poloţíme na tvrdou podloţku“.
69
Otázka č. 13: Jaké bude nejsprávnější pořadí ošetření těchto postiţených?
Tabulka č. 13a: Pořadí ošetření zraněných – všichni respondenti Zranění Nejprve řešit zástavu dýchání, potom krvácení, poranění míchy, zavřenou zlomeninu Nejprve řešit krvácení potom zástavu dýchání, poranění míchy, zavřenou zlomeninu Nejprve řešit poranění míchy, potom krvácení, zástavu dýchání, zavřenou zlomeninu Celkem
Počet odpovědí 75
Celkem v % 68
19
17
16
15
110
100
Tabulka č. 13b: Pořadí ošetření zraněných - studenti Zranění Nejprve řešit zástavu dýchání, potom krvácení, poranění míchy, zavřenou zlomeninu Nejprve řešit krvácení potom zástavu dýchání, poranění míchy, zavřenou zlomeninu Nejprve řešit poranění míchy, potom krvácení, zástavu dýchání, zavřenou zlomeninu Celkem
Počet odpovědí 33
Celkem v % 30
12
11
12
11
57
52
Tabulka č. 13c: Pořadí ošetření zraněných - průvodci Zranění Nejprve řešit zástavu dýchání, potom krvácení, poranění míchy, zavřenou zlomeninu Nejprve řešit krvácení potom zástavu dýchání, poranění míchy, zavřenou zlomeninu Nejprve řešit poranění míchy, potom krvácení, zástavu dýchání, zavřenou zlomeninu Celkem
Počet odpovědí 42
Celkem v % 38
7
6
4
4
53
48
70
Pořadí ošetření zraněných 80% 68%
70% 60% 50% 40%
38% Studenti
30%
30% 20%
Průvodci
17% 11%
10%
6%
15%
11%
Celkem
4%
0% Nejprve řešit zástavu Nejprve řešit krvácení, Nejprve řešit poranění dýchání, potom krvácení, potom zástavu dýchání, míchy, potom krvácení, poranění míchy, zavřenou poranění míchy, zavřenou zástavu dýchání, zavřenou zlomeninu zlomeninu zlomeninu
Graf č. 13: Pořadí ošetření zraněných
Nejvíce respondentů – 75 (68%) by nejprve řešilo zástavu dýchání, poté krvácení, poranění míchy a zavřenou zlomeninu. O poznání méně lidí vyznačilo v dotazníku jako správné pořadí začít řešením krvácení, potom zástavu dýchání, poranění míchy a zavřenou zlomeninu. Tuto variantu zvolilo 19 dotázaných (17%). Řešení poranění míchy, krvácení, zástavu dýchání a zavřenou zlomeninu – toto pořadí vybralo 16 respondentů (15%). 33 studentů (30%) zvolilo jako správnou odpověď, začít řešením zástavy dýchání, potom krvácení, poranění míchy a zavřenou zlomeninu. 12 studentů (11%) by nejdříve řešilo krvácení, potom zástavu dýchání, poranění míchy, zavřenou zlomeninu. A 12 studentů (11%) by zvolilo pořadí: poraněná mícha, krvácení, zástava dýchání, zavřená zlomenina. Nejčastější odpovědí průvodců bylo, ţe je třeba začít řešením dýchání, poté krvácení, poranění míchy, zavřená zlomenina. Tuto moţnost zvolilo 42 průvodců (38%). Moţnost „nejprve řešit krvácení, potom zástavu dýchání, poranění míchy, zavřenou zlomeninu“ zvolilo 7 průvodců (6%). Nejméně průvodců – 4 (4%) zvolilo, ţe by nejprve řešili poranění míchy, potom krvácení, zástavu dýchání, zavřenou zlomeninu.
71
Otázka č. 14: Prudké tepenné krvácení na krku nejlépe zastavíme:
Tabulka č. 14a: PP při prudkém tepenném krvácení na krku – všichni respondenti Tepenné krvácení na krku Počet odpovědí Celkem v % Vloţením prstů do rány 68 62 Tlakovým obvazem 29 26 Škrtidlem 13 12 Celkem 110 100
Tabulka č. 14b: PP při prudkém tepenném krvácení na krku - studenti Tepenné krvácení na krku Studenti Studenti v % Vloţením prstů do rány 28 26 Tlakovým obvazem 18 16 Škrtidlem 11 10 Celkem 57 52
Tabulka č. 14c: PP při prudkém tepenném krvácení na krku - průvodci Tepenné krvácení na krku Průvodci Průvodci v % Vloţením prstů do rány 40 36 Tlakovým obvazem 11 10 Škrtidlem 2 2 Celkem 53 48
72
Zástava tepenného krvácení na krku 70% 62% 60% 50% 40% 30%
36%
Studenti
26%
Průvodci
26%
Celkem 20%
16% 10%
12%
10%
10% 2% 0% Vložením prstů do rány
Tlakovým obvazem
Škrtidlem
Graf č. 14: Zástava tepenného krvácení na krku
Prudké tepenné krvácení na krku by 68 dotázaných (62%) zastavilo vloţením prstů do rány. Tlakovým obvazem by toto krvácení zastavilo 29 respondentů (26%) a 13 lidi (12%) by toto řešilo škrtidlem. 28 studentů (26%) by zastavilo prudké tepenné krvácení, vloţením prstů do rány. 18 studentů (16%) by k zastavení krvácení pouţilo tlakový obvaz a 11 studentů (10%) by krvácení zastavilo škrtidlem. 40 průvodců (36%) by prudké tepenné krvácení na krku stavělo vloţením prstů do rány. 11 průvodců (10%) by krvácení zastavilo pomocí tlakového obvazu a 2 průvodci (2%) by k tomu pouţilo škrtidlo.
73
Otázka č. 15: Jakou polohu zvolíte při poranění hrudníku u postiţeného při vědomí?
Tabulka č. 15a: Poloha při poranění hrudníku u postiţeného při vědomí – všichni respondenti Poloha při poranění hrudníku Počet odpovědí Celkem v % Poloha v polosedu 43 39 Poloha na zádech, dolní končetiny zvednuté alespoň o 15° 59 54 Poloha na boku 8 7 Celkem 110 100
Tabulka č. 15b: Poloha při poranění hrudníku u postiţeného při vědomí - studenti Poloha při poranění hrudníku Studenti Studenti v % Poloha v polosedu 20 18 Poloha na zádech, dolní končetiny zvednuté alespoň o 15° 31 29 Poloha na boku 6 5 Celkem 57 52
Tabulka č. 15c: Poloha při poranění hrudníku u postiţeného při vědomí - průvodci Poloha při poranění hrudníku Průvodci Průvodci v % Poloha v polosedu 23 21 Poloha na zádech, dolní končetiny zvednuté alespoň o 15° 28 25 Poloha na boku 2 2 Celkem 53 48
74
Poloha při poranění hrudníku u postiženého při vědomí 60%
54%
50% 39%
40%
29%
30% 20%
18%
21%
Studenti
25%
Průvodci
10%
5%
7%
Celkem
2%
0% Poloha v polosedu
Poloha na zádech, dolní končetiny zvednuté alespoň o 15 °
Poloha na boku
Graf č. 15: Poloha při poranění hrudníku u postiţeného při vědomí
Podle 59 respondentů (54%) je správná poloha při poranění hrudníku u postiţeného při vědomí, poloha na zádech, dolní končetiny zvednuté alespoň o 15°. Častou odpovědí byla i poloha v polosedu, kterou jako uvedlo 43 dotazovaných (39%). Polohu na boku zvolilo 8 osob (7%). 31 studentů (29%) by při poranění hrudníku u postiţeného při vědomí, zvolilo polohu na zádech, dolní končetiny zvednuté alespoň o 15 °. 20 studentů (18%) by volilo polohu v polosedu a 6 studentů (5%) vybralo polohu na boku. 28 průvodců (25%) by postiţeného při vědomí při poranění hrudníku, umístilo do polohy na zádech, dolní končetiny zvednuté alespoň o 15 °. 23 průvodců (21%) by zvolilo polohu a v polosedu a 2 průvodci (2%) myslí, ţe je správná poloha na boku.
75
Otázka č. 16: Škrtidlo v případě krvácení přikládáme:
Tabulka č. 16a: Přiloţení škrtidla – všichni respondenti Přiloţení škrtidla Počet odpovědí Celkem v % Na kůţi a co nejblíţe k ráně 65 59 Přes oblečení a co nejblíţe k ráně 29 26 Přes oblečení a pouze v místech, kde je jedna kost 16 15 Celkem 110 100
Tabulka č. 16b: Přiloţení škrtidla - studenti Přiloţení škrtidla Studenti Studenti v % Na kůţi a co nejblíţe k ráně 39 35 Přes oblečení a co nejblíţe k ráně 11 10 Přes oblečení a pouze v místech, kde je jedna kost 7 7 Celkem 57 52
Tabulka č. 16c: Přiloţení škrtidla - průvodci Přiloţení škrtidla Průvodci Průvodci v % Na kůţi a co nejblíţe k ráně 26 24 Přes oblečení a co nejblíţe k ráně 18 16 Přes oblečení a pouze v místech, kde je jedna kost 9 8 Celkem 53 48
76
Přiložení škrtidla 70% 59%
60% 50% 40% 30%
35%
Studenti 26%
24%
Průvodci
16%
20% 10% 10%
15% 7%
Celkem
8%
0% Na kůži a co nejblíže k ráně Přes oblečení a co nejblíže Přes oblečení a pouze v k ráně místech, kde je jedna kost
Graf č. 16: Přiloţení škrtidla
Na kůţi a co nejblíţe k ráně by škrtidlo přiloţilo 65 respondentů (59%). 29 lidí (26%) odpovědělo, ţe by přiloţili škrtidlo přes oblečení a co nejblíţe k ráně. Přes oblečení a pouze v místech, kde je jedna kost by přiloţilo škrtidlo 16 dotázaných (15%). 39 studentů (35%) by v případě krvácení, přiloţilo škrtidlo na kůţi a co nejblíţe k ráně. 11 studentů (10%) by škrtidlo přiloţilo přes oblečení a co nejblíţe k ráně. 7 studentů by přiloţilo škrtidlo přes oblečení a pouze v místech, kde je jedna kost. 26 průvodců (24%) by přiloţilo škrtidlo na kůţi a co nejblíţe k ráně. 18 průvodců (16%) by škrtidlo přiloţilo přes oblečení a co nejblíţe k ráně. 9 průvodců (8%) by přiloţilo škrtidlo přes oblečení a pouze v místech, kde je jedna kost.
77
Otázka č. 17: Diabetik je nápadně opocený, bledý, komunikuje, ale chová se zmateně aţ agresivně:
Tabulka č. 17a: PP u diabetika – všichni respondenti PP u diabetika Pokusíme se mu podat jakýkoliv sladký nápoj, čokoládu nebo kostku cukru Podáme nejprve sedativa a po uklidnění, tekutiny, výţivné jídlo nebo cukr Nebudeme podávat ţádné jídlo ani tekutiny a zavoláme co nejrychleji 155 Celkem
Počet odpovědí 58
Celkem v % 53
15
13
37
34
110
100
Tabulka č. 17b: PP u diabetika - studenti PP u diabetika
Studenti
Pokusíme se mu podat jakýkoliv sladký nápoj, čokoládu nebo kostku cukru Podáme nejprve sedativa a po uklidnění, tekutiny, výţivné jídlo nebo cukr Nebudeme podávat ţádné jídlo ani tekutiny a zavoláme co nejrychleji 155 Celkem
31
Studenti v % 28
11
10
15
14
57
52
Tabulka č. 17c: PP u diabetika - průvodci PP u diabetika Pokusíme se mu podat jakýkoliv sladký nápoj, čokoládu nebo kostku cukru Podáme nejprve sedativa a po uklidnění, tekutiny, výţivné jídlo nebo cukr Nebudeme podávat ţádné jídlo ani tekutiny a zavoláme co nejrychleji 155 Celkem
Průvodci 27
Průvodci v % 25
4
3
22
20
53
48
78
PP u diabetika 60%
53%
50% 40% 30%
34% 28%
25% 20%
20%
13%
10% 10%
14%
Studenti Průvodci Celkem
3%
0% Pokusíme se podat mu Podáme nejprve sedativa a Nebudeme podávat žádné jakýkoliv sladký nápoj, po uklidnění, tekutiny, jídlo ani tekutiny a čokoládu nebo kostku výživné jídlo nebo cukr zavoláme co nejrychleji cukru 155
Graf 17: PP u diabetika
Jako první pomoc u diabetika by 58 dotázaných (53%) podalo postiţenému jakýkoliv sladký nápoj, čokoládu nebo kostku cukru. 37 osob (34%) odpovědělo, ţe by nepodávali ţádné jídlo ani tekutiny a co nejrychleji by zavolali 155. Nejprve by podalo sedativa a po uklidnění, tekutiny, výţivné jídlo nebo cukr, 15 respondentů (13%). 31 studentů (28%) by zvolilo u diabetika jako první pomoc, podání jakéhokoliv sladkého nápoje, čokolády nebo kostky cukru. 15 studentů (14%) by nepodávalo ţádné jídlo ani tekutiny a co nejrychleji by volali 155. 11 studentů (10%) by podalo nejprve sedativa a po uklidnění, tekutiny, výţivné jídlo nebo cukr. 27 průvodců (25%) by diabetikovi podalo jakýkoliv sladký nápoj, čokoládu nebo kostku cukru. 22 průvodců (20%) by nepodávalo ţádné jídlo ani tekutiny a zavolalo by co nejrychleji 155. 4 průvodci (3%) nejprve podalo sedativa a po uklidnění, tekutiny, výţivné jídlo nebo cukr.
79
Otázka č. 18: Co uděláte při silné alergické reakci na bodnutí hmyzem?
Tabulka č. 18a: PP u alergické reakce na bodnutí hmyzem – všichni respondenti Alergická reakce na bodnutí hmyzem Postiţeného posadím a dám mu napít Postiţeného poloţím a zaškrtím místo bodnutí Postiţenému dám studený obklad a zjistím, zda má u sebe „balíček první pomoci“. Případně zavolám 155. Celkem
Počet odpovědí 7 19 84
Celkem v % 6 17 76
110
100
Tabulka č. 18b: PP u alergické reakce na bodnutí hmyzem - studenti Alergická reakce na bodnutí hmyzem Postiţeného posadím a dám mu napít Postiţeného poloţím a zaškrtím místo bodnutí Postiţenému dám studený obklad a zjistím, zda má u sebe „balíček první pomoci“. Případně zavolám 155. Celkem
Studenti 2 12 43
Studenti v % 2 11 39
57
52
Tabulka č. 18c: PP u alergické reakce na bodnutí hmyzem - průvodci Alergická reakce na bodnutí hmyzem Postiţeného posadím a dám mu napít Postiţeného poloţím a zaškrtím místo bodnutí Postiţenému dám studený obklad a zjistím, zda má u sebe „balíček první pomoci“. Případně zavolám 155. Celkem
Průvodci 8 7 41
Průvodci v % 7 6 34
53
48
80
PP u alergické reakce na bodnutí hmyzem 76%
80% 70% 60% 50%
39%
40%
34%
30% 20% 10%
2%
7%
6%
11%
17% 6%
Průvodci Celkem
0% Postiženého posadím a dám mu napít
Studenti
Postiženého položím a Postiženému dám studený zaškrtím místo bodnutí obklad a zjistím, zda má u sebe "balíček první pomoci". Případně zavolám záchrannou službu.
Graf č. 18: PP u alergické reakce na bodnutí hmyzem
84 dotázaných (76%) by postiţenému, při alergické reakci na bodnutí hmyzem, dalo studený obklad, zjistili by, zda má u sebe postiţený „balíček první pomoci“, případně zavolali 155. Moţnost „Postiţeného poloţím a zaškrtím místo bodnutí“ zvolilo 19 respondentů (17%) a 7 lidí (6%) by postiţeného posadilo a dali by mu napít. 43 studentů (39%) by při alergické reakci na bodnutí hmyzem, dali postiţenému studený obklad a zjistili by, zda má u sebe „balíček první pomoci“. Případně by zavolali ZZS. 12 studentů (11%) by postiţeného poloţilo a zaškrtili by místo bodnutí. 2 studenti (2%) by postiţeného nejprve posadili a dali by mu napít. 41 průvodců (34%) by postiţenému dali studený obklad a zjistili by, zda má u sebe „balíček první pomoci“. Případně by zavolali ZZS. 8 průvodců (7%) by postiţeného posadili a dali by mu napít. 7 průvodců (6%) by postiţeného poloţili a zaškrtili by místo bodnutí.
81
Otázka č. 19: Které onemocnění jater je známé jako tzv. „nemoc špinavých rukou“?
Tabulka č. 19: Nemoc špinavých rukou Zkratka HBV HAV HCV Celkem
Počet odpovědí 45 31 34 110
Celkem v % 41 28 31 100
Studenti 25 14 18 57
Studenti v % 23 13 16 52
Průvodci 20 17 16 53
Průvodci v % 18 15 15 48
Nemoc špinavých rukou 45%
41%
40% 35%
31% 28%
30% 25% 20%
23%
Studenti 18% 13%
15%
15%
16% 15%
HAV
HCV
Průvodci Celkem
10% 5% 0% HBV
Graf č. 19: Nemoc špinavých rukou
Jako zkratku pro nemoc špinavých rukou zvolilo 45 (41%) respondentů moţnost HBV. Ţe se jedná o zkratku HCV si myslí 34 dotázaných (31%) a označení HAV zvolilo 31 osob (28%). 25 studentů (23%) si myslí, ţe nemoc špinavých rukou je známá jako HBV. 18 studentů (16%) si myslí, ţe je to HCV a 14 studentů (13%) zvolilo moţnost HAV. 20 průvodců (18%) označilo za správnou odpověď zkratku HBV. 17 průvodců (15%) vybralo zkratku HAV a 16 průvodců (15%) si myslí, ţe je to HCV.
82
Otázka č. 20: Očkování proti ţluté zimnici je povinné, při cestě do které země?
Tabulka č. 20: Očkování proti ţluté zimnici Země Albánie Mongolsko Angola Celkem
Počet odpovědí 17 37 56 110
Celkem v % 15 34 51 100
Studenti 14 33 10 57
Studenti v % 12 30 9 52
Průvodci 3 4 46 53
Průvodci v % 3 4 42 48
Očkování proti žluté zimnici 60% 51% 50% 42% 40%
34% Studenti
30% 30%
Průvodci
20%
Celkem
16% 12%
9%
10% 3%
4%
Albánie
Mongolsko
0% Angola
Graf č. 20: Očkování proti ţluté zimnici
56 respondentů (51%) si myslí, ţe očkování proti ţluté zimnici je povinné v Angole. Mongolsko, označilo jako zemi, kde je povinné se očkovat, 37 dotázaných (34%). Nejméně respondentů zvolilo Albánii – 17 osob (15%). 33 studentů (30%) si myslí, ţe očkování proti ţluté zimnici je povinné v Mongolsku. 14 studentů (12%) zvolilo Albánii a 10 studentů (9%) vybralo Angolu. Angolu vybralo 46 průvodců (42%) jako zemi, kam je potřeba se očkovat proti ţluté zimnici. 4 průvodci (4%) si myslí, ţe se jedná o Mongolsko a jen 3 průvodci (3%) zvolili Albánii. 83
Otázka č. 21: Kde dnes umírá nejvíce lidí na malárii?
Tabulka č. 21: Nejvyšší úmrtnost na malárii Oblast Asie Afrika Jiţní Amerika Celkem
Počet odpovědí 11 84 15
Celkem v % 10 76 14
Studenti
Průvodci
7 40 10
Studenti v % 6 36 9
4 44 5
Průvodci v % 4 40 5
110
100
57
52
53
48
Nejvyšší úmrtnost na malárii 76%
80% 70% 60% 50% 36%
40%
Studenti
40%
Průvodci
30%
Celkem
20% 10%
6%
14%
10%
9%
4%
5%
0% Asie
Afrika
Jižní Amerika
Graf č. 21: Nejvyšší úmrtnost na malárii
Afriku, jako oblast, kde dnes umírá nejvíce lidí na malárii, označilo 84 respondentů (76%). Ţe je touto oblastí Jiţní Amerika, si myslí 15 dotázaných (14%) a 11 respondentů (10%) vybralo, ţe se jedná o Asii. Nejvíce studentů – 40 (36%) si myslí, ţe největší úmrtnost na malárii je v Africe. 10 studentů (9%) si myslí, ţe je tou oblastí Jiţní Amerika a 7 studentů (6%) vyznačilo, ţe se jedná o Asii. 44 průvodců (40%) si myslí, ţe nejvíce lidí umírá na malárii v Africe. 5 průvodců (5%) vybralo Jiţní Ameriku a 4 průvodci (4%) si myslí, ţe je touto oblastí Asie. 84
Otázka č. 22: Mezi oblasti s vysokým zdravotním rizikem nepatří:
Tabulka č. 22: Oblast s vysokým zdravotním rizikem není Oblast Mexiko Jiţní Amerika Jihoafrická republika Celkem
Počet odpovědí 33 35 42
Celkem v % 30 32 38
Studenti
Průvodci
8 26 23
Studenti v % 7 24 21
25 9 19
Průvodci v % 23 8 17
110
100
57
52
53
48
Oblast s vysokým zdravotním rizikem není 38%
40% 35%
32%
30% 30% 23%
25%
24% 21%
20%
Studenti 17%
15% 10%
Průvodci Celkem
8%
7%
5% 0% Mexiko
Jižní Amerika
Jihoafrická republika
Graf č. 22: Oblast s vysokým zdravotním rizikem není
Jako oblast, ve které nehrozí vysoké zdravotní riziko, označilo 42 respondentů (38%) Jihoafrickou republiku. 35 lidí (32%) odpovědělo, ţe se jedná o Jiţní Ameriku a 33 dotázaných (30%) zvolilo Mexiko. 26 studentů (24%) zvolilo jako oblast, která nemá vysoké zdravotní riziko, Jiţní Ameriku. 23 studentů (21%) si myslí, ţe se jedná o Jihoafrickou republiku a 8 studentů (7%) vybralo Mexiko. 25 průvodců (23%) si myslí, ţe oblastí s vysokým zdravotním rizikem není Mexiko. 19 průvodců (17%) vybralo Jihoafrickou republiku a 9 průvodců (8%) si myslí, ţe se jedná o Jiţní Ameriku. 85
5 Diskuse Hlavním cílem této práce bylo zjistit, jaká je úroveň současných a budoucích (studentů) průvodců ve znalosti poskytování první pomoci. Tímto zjišťováním se zabývali otázky č. 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17 a 18. Dále byly zkoumány znalosti v oblasti nemocí (otázka č. 19 a 21), znalost povinného očkování (otázka č. 20) a znalosti zdravotních rizik zahraničních destinací (otázka č. 22). Průzkumného šetření se zúčastnilo 110 respondentů. Z tohoto počtu bylo 67 ţen (61%) a 43 muţů (39%). Podle věku, odpovídalo nejvíce dotázaných v rozmezí 15 – 25 let. Celkem 53 osob (48%). Početnou skupinou byli i respondenti ve věku 26 – 40 let. 46 lidí (42%). Soubor 110 respondentů byl dále rozdělen na studenty – 57 dotázaných (52%) a průvodce – 53 dotázaných (47%). Respondenti byli z různých škol. 20% dotázaných studovalo (studuje) Vysokou školu polytechnickou v Jihlavě, coţ byla nejčastější odpověď. V otázce týkající se zákonné povinnosti poskytnout první pomoc byli úspěšnější průvodci. 46 průvodců z celkového počtu 53 průvodců (100%) odpovědělo správně 46 z nich (87%). Studenti byli v této otázce méně úspěšní. 44 studentů z celkového počtu 57 studentů (100%), odpovědělo správně 44 z nich (77%). Velký problém dělala otázka na stlačení hrudníku a dýchání z úst do úst v poměru 30 : 2. Špatně odpovědělo 71% všech respondentů. A jen 11 průvodců (10%) uvedlo správnou odpověď. Další problematická otázka se týkala příznaků zástavy dýchání. Špatně odpovědělo 56 % z celkového počtu dotazovaných. 53% respondentů si špatně myslí, ţe zástavu dýchání zjistíme nehmatným tepem na krkavici. Při podezření na poranění míchy by 52% všech respondentů správně vyprošťovalo, jen pokud by nehrozilo další poškození zdraví zraněného. 48% by však nevyprošťovalo v ţádném případě a vţdy by čekali na odbornou pomoc. Prudké tepenné krvácení na krku by lépe zvládli opět průvodci. 75% z nich by správně vloţilo prsty do rány. Alarmující jsou spíše výsledky studentů, kde 19% z nich by pouţilo škrtidlo.
86
Při rozhodování, kam přiloţit škrtidlo, odpovědělo špatně 85% všech dotázaných. Jedná se o nejhůře zodpovězenou otázku vůbec. Rozdíly mezi studenty a průvodci se v tomto případě příliš neliší. Nejvyrovnanější výsledky byly zjištěny na otázku, která se ptala na zkratku pouţívanou na označení nemoci špinavých rukou. Správná odpověď byla dokonce označena nejméně (28%). Výsledky jsou ale tak těsné, ţe je pravděpodobné, ţe respondenti spíše tipovali správnou odpověď. Při zhodnocení celkových výsledků jsou o něco lépe připraveni správně poskytnout první pomoc průvodci. Stoprocentně správně zodpověděl dotazník pouze jediný respondent (1%). Jednalo se o průvodce, který provozuje průvodcovskou činnost horskou a výuku první pomoci (s praktickým nácvikem) absolvoval povinně. Z výsledků průzkumu vyplynulo, ţe celková znalost první pomoci u všech respondentů je 38%. Úspěšnost správných odpovědí u průvodců cestovního ruchu je 43%. Tím byla určena první hypotéza: Většina současných průvodců nemá základní poznatky o postupech poskytování první pomoci. Hypotéza č. 1 se potvrdila. Úspěšnost správných odpovědí u studentů cestovního ruchu je 33%. Tím byla určena druhá hypotéza: Většina současných studentů nemá základní poznatky o postupech poskytování první pomoci. Hypotéza č. 2 se potvrdila. Výzkumem bylo zjištěno, ţe ze 110 respondentů, měli moţnost povinně studovat zásady první pomoci na své škole pouze 2 respondenti (2%). Tito průvodci však provozují průvodcovskou činnost horskou a museli absolvovat speciální kurz. 39% respondentů, coţ bylo nejvíce, odpovědělo, ţe studovali (studují) první pomoc okrajově, v rámci jiného předmětu. 20% dotázaných mělo (má) moţnost zvolit si výuku první pomoci volitelně. Protoţe tato otázka (otázka č. 5) zkoumá 3. hypotézu („Většina škol se zaměřením na studium cestovního ruchu se nevěnuje přípravě studentů v oblasti poskytování první pomoci.“), rozebrala jsem výsledky podrobněji. 87
11% respondentů z VŠPJ uvedlo, ţe mohli studovat PP okrajově, v rámci jiného předmětu. 2% dotázaných ze stejné školy, mohli studovat PP v rámci volitelného předmětu. 5% respondentů z VŠE mohlo studovat PP okrajově, v rámci jiného předmětu. 3% dotázaných ze stejné školy, mohli studovat PP jako volitelný předmět. Ţádný respondent (0%) z UHK neuvedl, ţe by měl moţnost studovat PP na studované škole. 8% respondentů z MU uvedlo, ţe mohli PP studovat jako volitelný předmět. Nikdo ze stejné školy nemohl studovat PP okrajově, v rámci jiného předmětu. 1% respondentů z SLU mohlo studovat PP okrajově, v rámci jiného předmětu. Celkem má (mělo) moţnost studovat první pomoc jen 32% respondentů. Ze zjištěných výsledků tedy vyplývá třetí hypotéza: Většina škol se zaměřením na studium cestovního ruchu se nevěnuje přípravě studentů v oblasti poskytování první pomoci. Hypotéza č. 3 se potvrdila.
88
6 Závěr Hlavním cílem této práce, bylo zjistit úroveň znalostí první pomoci u průvodců cestovního ruchu, a to jak současných, tak i budoucích. Tento cíl byl zkoumán na základě dotazníkového šetření, které bylo zaměřeno na nejčastější situace vyţadující poskytnutí první pomoci. Dotazníky byly vyplněny studenty a průvodci cestovního ruchu a následně vyhodnoceny. Potvrdily se všechny hypotézy, cíl byl splněn. Znalost průvodců cestovního ruchu v oblasti poskytování první pomoci není dostatečná a většina z nich nemá v této oblasti základní znalosti. Průměrná úspěšnost správných odpovědí u průvodců byla 43%. Nejhorší odpovědi byly na otázku č. 16, která se věnovala správnému
přiloţení
škrtidla
v
případě
krvácení.
Správně
odpovědělo
pouze
8% respondentů. Znalost studentů cestovního ruchu v oblasti poskytování je rovněţ nedostatečná a většina studentů nemá v této oblasti základní znalosti. Průměrná úspěšnost správných odpovědí u studentů byla 33%. Nejhorší odpovědi u nich byly rovněţ na otázku č. 16, která se ptala, kam přikládáme v případě krvácení škrtidlo. Otázku správně zodpovědělo pouze 6% respondentů. Výzkumné šetření ukázalo, ţe výuka první pomoci na školách cestovního ruchu není dostatečná. Velká většina studentů nemá nebo neměla moţnost se v této oblasti vzdělávat povinně. Na většině škol je sice moţnost studia první pomoci okrajově nebo volitelně, je ale otázkou kolik studentů si tuto moţnost zvolí a zda jim skutečně tento způsob výuky poskytne dostatečné dovednosti, které by později mohli uplatnit v praxi. Domnívám se, ţe důleţitou (ne-li nezbytnou) součástí studia první pomoci, je zejména praktický nácvik dovedností, který studenty naučí jak se ve skutečném ţivotě správně zachovat. Umění poskytnout první pomoc patří k základnímu vzdělání kaţdého člověka. Zachránit lidský ţivot je jednou z nejdůleţitějších věcí, kterou bychom si měli všichni osvojit.
89
SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY a) Tištěné zdroje ADÁMKOVÁ, Věra. Civilizační choroby – žijeme spolu.1. vyd. Praha: Triton, 2010. 130 s. ISBN 978-80-7387-413-1. BERÁNKOVÁ, Monika a kol. První pomoc pro střední zdravotnické školy. 1. vyd. Praha: Informatorium, 2002. 199 s. ISBN 80-86073-99-8. BYDŢOVSKÝ, Jan. První pomoc. 1. vyd. Praha: GradaPublishing, 2001. 74 s. ISBN 80247-0099-9 FRANCOVÁ, Alena a kol. Osnova a rozsah výuky školení první pomoc do škol na r. 2011/2012 - výuka na základních školách pro žáky 8. tříd. 2012. Výukový materiál. ISAJEV, Jurij: MOJSJUKOVÁ, Ludmila. Průduškové astma: dýchání, masáže, cvičení. 1. vyd. Praha: Granit, 2005. 166 s. ISBN 80-7296-042-3. JOUROVÁ, Iveta. První pomoc při úrazu dítěte. 1. vyd. Praha: ComputerPress, 2001. 92 s. ISBN 80-7226-376-5. KALINA, Miroslav a kol. Cévní mozková příhoda v medicínské praxi. 1. vyd. Praha: Triton, 2008. 231 s. ISBN 978-80-7387-107-9. MADIAN, Asisa: Matthießen, Kai. První pomoc na cestách: aktivní dovolená. 1. vyd. Praha: GradaPublishing, 2007. 95 s. ISBN 978-80-247-1878-1. PÜTZ, Jean a kol. Jak žít s alergií. 1. vyd. Brno: ComputerPress, 2007. 136 s. ISBN 97880-251-1662-3. SCHAD, Oliver: HAUFS, Albert. Astma: prevence a vhodná péče: zdraví a současnost. 1. vyd. Praha: Olympia, 2008. 156 s. ISBN 978-7376-111-0. SOMMER, Gisela.Dětské nemoci: osvědčené domácí prostředky a účinná léčba. 1. vyd. Praha: Vašut, 2007. 323 s. ISBN 978-80-7236-526-5. SPENCE, J. David. Mozková mrtvice: prevence, výživová doporučení, recepty. 1. vyd. Praha: Triton, 2008. 255 s. ISBN 978-80-7387-058-4.
90
SVAČINA, Štěpán. Prevence diabetu a jeho komplikací. 1. vyd. Praha: Triton, 2008. 151 s. ISBN 978- 80-7387-178-9 VESELKA, Josef. Infarkt myokardu. 1. vyd. Praha: Vašut, 2001. 32 s. ISBN 80-7236-2410. WABERŢINEK, Gerhard a kol. Základy speciální neurologie. 1. Vyd. Praha: Karolinum – nakladatelství Univerzity Karlovy, 2006. 396 s. ISBN 80-246-1020-5.
b) Elektronické zdroje [1]Infarkt myokardu: srdeční mrtvice [online]. 2006 [cit. 2012-05-09]. Dostupné z: http://www.prvni-pomoc.com/view.php?cisloclanku=2006040001 ]2] Chorvatsko aktuálně. Zdravotnictví a první pomoc [online]. 2008 [cit. 2012-05-09]. Dostupné z: http://www.chorvatskoaktualne.cz/index.php?goto=aIrVAvtQ&sekce=aIrVAvtQ&lng=cz ]3] Nebezpečí v horách [online]. 2011 [cit. 2012-05-09]. Dostupné z: http://www.chytrazena.cz/cestovani/prakticke-rady/nebezpeci-v-horach-17160.html ]4] Kompletní rady, doporučení a informace o očkování [online]. [cit. 2012-05-09]. Dostupné z: http://www.ockovani.cz/ [5] P., Jan. Polohování [online]. 2007 [cit. 2012-05-09]. Dostupné z: http://www.prvnipomoc.com/view.php?nazevclanku=polohovani&cisloclanku=2007080005 ]6] P., Jan. Stabilizovaná poloha [online]. 2007 [cit. 2012-05-09]. Dostupné z: http://www.prvni-pomoc.com/view.php?nazevclanku=stabilizovanapoloha&cisloclanku=2007080007 ]7] Domácí a cestovní ruch v roce 2009 [online]. 2010 [cit. 2012-05-09]. Dostupné z: http://www.socr.cz/scripts/detail.php?id=4961 [8] MRÁKOTOVÁ, Alena. Břišní tyfus [online]. 2009 [cit. 2012-05-09]. Dostupné z: http://brisni-tyfus.zdrave.cz/brisni-tyfus/ [9] Creutzfeldt-Jakobova nemoc [online]. 2012 [cit. 2012-05-09]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Creutzfeldt-Jakobova_nemoc [10] Seriál "TROPICKÉ CHOROBY": Filarióza [online]. 2008 [cit. 2012-05-09]. Dostupné z: http://www.zdravazona.com/seri%C3%A1l-tropick%C3%A9-chorobyfilari%C3%B3za 91
]11] Hepatitida A [online]. [cit. 2012-05-09]. Dostupné z: http://www.zdravinacestach.cz/index.php?/dalsi_onemocneni/hepatitida_a_b [12] Hepatitida C [online]. [cit. 2012-05-09]. ISSN http://www.ockovani.cz/hepatitida-c/. ]13] Horečka dengue [online]. 2011 [cit. 2012-05-09]. Dostupné z: http://www.ockovacicentrum.cz/cz/horecka-dengue [14] Očkování proti choleře [online]. 2010 [cit. 2012-05-09]. Dostupné z: http://www.vakciny.net/ockovani_cizina/cholera.html [15] Klíšťová encefalitida [online]. 2011 [cit. 2012-05-09]. Dostupné z: http://www.ockovacicentrum.cz/cz/klistova-encefalitida ]16] Kožní leishmanióza [online]. [cit. 2012-05-09]. Dostupné z: http://www.ockovani.cz/kozni-leishmanioza/ [17] Lymská borelióza [online]. 2011 [cit. 2012-05-09]. Dostupné z: http://www.ockovacicentrum.cz/cz/lymska-borelioza [18] Malárie [online]. [cit. 2012-05-09]. Dostupné z: http://www.zdravinacestach.cz/index.php?/dalsi_onemocneni/malarie [19] VANIŠTA, Jiří a František STEJSKAL. Schistosomóza [online]. 2004 [cit. 2012-0509]. Dostupné z: http://www.zdn.cz/denni-zpravy/profesni-aktuality/schistosomoza162642 [20] Viscerální leishmanióza [online]. [cit. 2012-05-09]. Dostupné z: http://www.zdn.cz/denni-zpravy/profesni-aktuality/schistosomoza-162642 [21] MRÁKOTOVÁ, Alena. Západonilská horečka [online]. 2010 [cit. 2012-05-09]. Dostupné z: http://exoticke-nemoci.zdrave.cz/zapadonilska-horecka/ [22] Očkování proti žluté zimnici [online]. 2010 [cit. 2012-05-09]. Dostupné z: http://www.vakciny.net/ockovani_cizina/zluta_zimnice.html
92
