VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu. Toulky po Praze s hudebními velikány Bakalářská práce

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu

Toulky po Praze s hudebními velikány Bakalářská práce

Autor: Kateřina Horáková Vedoucí práce: Mgr. Eva Horňáková Jihlava 2010

Anotace Cílem mé bakalářské práce je seznámit širokou veřejnost a rovněţ i studenty škol s velikány světové váţné hudby a zavést je v prostředí města Prahy do míst, která jsou s jejich ţivotem a jejich tvorbou pevně spjata. V první části své práce se zabývám historií váţné hudby a města Prahy, jako kulturního centra Evropy. Dále pak samotnými velikány světové váţné hudby, jejich ţivotem, dílem a vztahem k Praze. Druhá část, zaměřená prakticky má jako ústřední bod dva dotazníky s vyhodnoceními a analýzami. Vyústěním vyhodnocených dotazníků je vytvoření variabilního poznávacího zájezdu „Toulky po Praze s hudebními velikány.“ Závěr je věnován zhodnocení a celkovému přínosu mé práce. Klíčová slova Váţná hudba, Praha, Poznávací zájezd

Annotation The aim of my bachelor thesis is to introduce the public and students to several giants of classical music and bring them to those neighborhoods in the city of Prague, which are linked to their life and work. The first part of my thesis is concerned with the history of classical music in Prague which is one of the major cultural centers of Europe. It also deals with several giants of world’s classical music, their lives, and their relationship with Prague. The focus of the second part is practical, as it involves two questionnaires and their evaluation and analyses. This leads to the creation of a variable sightseeing tour “Prague Wanderings with Giants of Classical Music”. The conclusions evaluate the contribution of my thesis. Keywords Classical Music, Prague, Sightseeing tour

2

Na tomto místě bych chtěla především poděkovat vedoucí bakalářské práce Mgr. Evě Horňákové za odborné vedení práce a za ochotu, trpělivost a neúnavnost při konzultacích. Dále bych chtěla poděkovat Ústřední knihovně v Praze za moţnost zapůjčení, prodlouţení si výpůjční lhůty a opětovné vypůjčení veškeré odborné literatury a dalších materiálů, potřebných k vytvoření práce. Děkuji také Informačnímu centru města Prahy za odpovědi na mé dotazy a věnování propagačních materiálů. Dále pak společnostem poskytujícím sluţby průvodců Guide-prague a Prague Inspiration za poskytnutí informací ohledně prohlídek Prahou s průvodcem. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat své rodině a svému příteli a všem blízkým za shovívavost k mé osobě a podporu, bez které bych práci jistě nedokončila.

3

Prohlášení Prohlašuji, ţe předloţená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, ţe citace předloţených pramenů je úplná, ţe jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, téţ dále „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a jejím vyuţitím k výuce nebo vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byla jsem seznámena s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, ţe VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o uţití mé bakalářské práce a prohlašuji, ţe s o u h l a s í m s případným uţitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení, apod..) Jsem si vědoma toho, ţe uţít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu vyuţití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaloţených vysokou školou na vytvoření díla (aţ do jejich skutečné výše), z výdělku dosaţeného v souvislosti s uţitím díla či poskytnutí licence. V Jihlavě dne …………………… podpis

4

Obsah Obsah ................................................................................................................................ 5 1. Úvod.............................................................................................................................. 6 2. Teoretická část .............................................................................................................. 7 2. 1. Charakteristika váţné hudby a města Prahy ......................................................... 7 2. 1. 1. Váţná hudba ................................................................................................. 7 2. 1. 2. Historická Praha, jako hudebního centrum Evropy ...................................... 9 2. 2. Světoví hudebníci ............................................................................................... 12 2. 2. 1. Antonio Lucio Vivaldi ................................................................................ 12 2. 2. 2. Wolfgang Amadeus Mozart ........................................................................ 15 2. 2. 3. Bedřich Smetana ......................................................................................... 20 2. 2. 4. Antonín Dvořák .......................................................................................... 28 3. Praktická část .............................................................................................................. 35 3. 1. Dotazníky a jejich analýza .................................................................................. 35 3. 1. 1. Vyhodnocení dotazníků .............................................................................. 38 3. 1. 2. Shrnutí výzkumu ......................................................................................... 52 3. 2. Návrh zájezdu „Toulky po Praze s hudebními velikány“ ................................... 52 3. 3. Po stopách Vivaldiho, Mozarta, Smetany a Dvořáka – památky ....................... 55 3. 3. 1. Po stopách Vivaldiho v Praze ..................................................................... 55 3. 3. 3. Po stopách Smetany v Praze ....................................................................... 70 3. 3. 4. Po stopách Dvořáka v Praze ....................................................................... 78 3. 4. Kalkulace nákladů............................................................................................... 82 3. 4. 1. Nepřímé náklady ......................................................................................... 82 3. 4. 2. Přímé náklady ............................................................................................. 83 3. 5. Návrh moţností propagace ................................................................................. 84 4. Závěr ........................................................................................................................... 85 Přílohy............................................................................................................................. 93 A Trasy zájezdu .......................................................................................................... 94 B Leták „Toulky po Praze s hudebními velikány“ ..................................................... 96 C Dotazníky ................................................................................................................ 97 D Obrázková příloha: památky ................................................................................. 100 E Informace o ubytování: Hostel Elf ........................................................................ 106

5

1. Úvod Jako téma své bakalářské práce jsem si vybrala „Toulky po Praze s hudebními velikány“. Hlavním důvodem výběru právě tohoto tématu bylo mé rodné město Praha, které má obrovský potenciál cestovního ruchu a disponuje nepřeberným mnoţstvím památek, osobností a tedy i témat a námětů na konání kulturně poznávacích zájezdů. Velmi mne zaujala ústřední myšlenka představit metropoli široké veřejnosti z úhlu pohledu, ze kterého ji dle mého názoru většina lidí ještě příliš nezná. Prezentovala bych ji jako místo s dlouholetou hudební tradicí, kde svého času rádi pobývali, komponovali a koncertovali světoví velikáni váţné hudby. Ve své práci jsem se zaměřila na hudební styl a dobu baroka a jeho nejznámějšího protagonistu, který v Praze nějakou dobu pobýval, Antonia Lucia Vivaldiho, na druhou polovinu 18. století, tedy klasicismus a Wolfganga Amadea Mozarta a nakonec na 19. století, dobu romantismu a národního obrození a skladatele tohoto období Bedřicha Smetanu a Antonína Dvořáka. Volba to byla celkem lehká. Právě tito skladatelé jsou i v současné době nejčastějšími hosty programů divadel a koncertních síní a představení s jejich hudbou patří mezi nejnavštěvovanější. A mimo jiné je s jejich jmény spjata i celá řada památek, muzeí, pomníků a kulturně vzdělávacích center. Vytvořit zájezd s tematikou návštěvy památek týkajících těchto čtyř hudebníků tedy není ţádný problém. Se

stejným

nápadem

přišlo

jiţ

několik

cestovních

kanceláří

a

agentur

zprostředkovávajících sluţby průvodců. Ačkoli nejsem právě nadšeným příznivcem váţné hudby, rozhodně ji nemohu odbýt nálepkou „nezajímavá, nudná nebo jen pro staré“. Jako milovník hudby si téměř v kaţdém hudebním ţánru najdu své oblíbené autory či skladby. Proto mě velice zamrzelo, kdyţ jsem ze svých dotazníků zjistila nevelký zájem o můj případný zájezd a váţnou hudbu jako takovou. Díky nepříznivým výsledkům jak pokud jde o vyjádřený zájem, tak i vědomosti v oblasti váţné hudby jsem se rozhodla, ţe kromě široké veřejnosti nabídnu zájezd rovněţ do škol, jelikoţ odtud bezesporu onen nezájem a nevědomost pramení. Zájezd

6

jsem se rozhodla vytvořit variabilně, tedy tak, aby si v něm kaţdý potenciální účastník našel to své a účast si plně uţil. Na závěr své práce bych se rovněţ zaměřila na moţnosti a místa propagace zájezdu a jeho cílové skupiny.

2. Teoretická část Abych dobře navodila atmosféru k četbě mé práce, chtěla bych ještě neţ přejdu k ţivotopisům jednotlivých hudebníků, v úvodu zmínit historii a charakteristiku váţné hudby a města Prahy jako vyhledávaného a oblíbeného kulturního centra nejen střední Evropy od doby baroka aţ do konce 19. století.

2. 1. Charakteristika váţné hudby a města Prahy

2. 1. 1. Váţná hudba Následující text byl volně převzat z internetové encyklopedie [5] Pojmem váţná, někdy také klasická hudba se označuje evropská hudební tradice a hudební formy z ní odvozené. Její historie sahá v podstatě aţ do samého počátku tisíciletí. Hlavní a dodnes také nejpopulárnější období (baroko, klasicismus, romantismus apod.) přišla však aţ později. Osobnosti, které utvářeli prvotní historii klasických hudebních směrů, jsou jiţ dávno zapomenuté, ale přesto by se bez nich a jejich přispění pravděpodobně pozdější a nejznámější doba klasiky i se svými osobnostmi neobešla. Úplné počátky váţné hudby nalezneme jiţ v křesťanské antice (4. – 6. stol.), kde se na území Římské říše objevuje chorální křesťanský jednohlas. Skladby té doby byly notovány neumovou notací. Z období prerománského a románského slohu (6. – 11. stol.) se traduje gregoriánský chorál, který se dochoval v propriích, misálech a antifonářích. V 11. – 15. stol., tedy v období gotiky vzniká jednohlasý světský sloh instrumentální hudby. Objevují se potulní hudebníci, truvéři, trubadúři, minnesaengři. V době renesance (15. – 16. stol.) vzniká polymelodický styl a začíná se rozvíjet sólová 7

instrumentální hudba. Z hudby mizí nesoulad zvuků jednotlivých nástrojů a stoupá důraz na harmonii. Pro renesanční hudbu je charakteristický vztah všech částí díla. Barokní hudba (17. – pol. 18. stol) je typická svou dramatičností (vliv třicetileté války), velkolepostí (náboţenské prostory barokních chrámů), zpěvností, zcela záměrnou líbivostí a emociální působivostí. Objevují se jiţ hudební formy jakými jsou opera, oratorium, suita atd. Barokní hudba má i své geniální skladatele (Vivaldi, Bach, Händel, Monteverdi). V době předklasicismu (2. pol. 18. stol.) začaly vznikat sonátové formy a také jiţ klasický orchestr. Do této doby patří známý český hudební skladatel Josef Mysliveček. Klasicismus (přelom 18. a 19. stol.) byl typický svou ustálenou sonátovou formou a klasickým orchestrem. Všechny hudební sloţky byly vyváţené a kladl se velký důraz na dramatičnost, pravdivost a harmonii melodie. Klasicistický hudební styl byl poznamenán všeobecným návratem k antickému umění a jeho vzorům, které imponovaly čistotou a ušlechtilostí tvarů a forem. Nejznámějšími představiteli této doby byly Mozart, Haydn, Beethoven a Boccherini. Raný romantismus (1. pol. 19. stol.) je typický vznikem programních skladeb, coţ je spojování hudby s mimohudebními, obvykle literárními myšlenkami. Jeho nejznámějšími představiteli byli Weber, Schubert a Schumann. Novoromantismus (2. pol. 19. stol.) obohatil historii vznikem symfonických básní a hudebních dramat. Byl kladen důraz na emocionalitu a silně se přijímali impulsy z evropské lidové hudby. V tomto období se také otevíraly národní školy (česká, ruská, finská aj.). Mezi nejznámější představitele tohoto hudebního stylu lze bezesporu zařadit Berlioze, Liszta, Wagnera a Smetanu s Dvořákem. Doba přelomu 19. a 20. století byla dobou pozdního romantismu, jehoţ představiteli byli Straus a Mahler a impresionismu Debussyho a Ravela. Impresionismus v hudbě byl stejně jako ve výtvarném umění charakteristický pokusem umělce o zachycení prchavých pocitů. V první polovině 20. stol. se začíná objevovat expresionismus, jehoţ představiteli byli například Schönberg a Bartók a neoklasicismus se Stravinskim jako nejznámějším představitelem. Hudba seriální, konkrétní, elektronická, témbrová, aleatorní a minimální se začíná objevovat ve druhé polovině 20. stol.

8

2. 1. 2. Historická Praha, jako hudebního centrum Evropy Jak jsem se dozvěděla z internetové encyklopedie [6], představuje doba baroka v historickém vývoji Prahy velice důleţitou etapu. Zhruba od roku 1700 se zde a vlastně i v celých českých zemí začaly objevovat kočující umělecké skupinky. Tyto společnosti, především z Německa a později i Itálie, sem ze začátku jezdily převáţně náhodně, později se do Čech vracely pravidelně. Díky kočovníkům se český lid měl moţnost seznámit s operou, která se zde stala velmi oblíbenou a populární. Opery, podobně jako i ostatní hudební díla, vznikaly ve valné většině na objednávku z řad šlechty, která chtěla slavnostní podívanou jako kulisu ke společenským událostem. Z Itálie opera velice rychle pronikla na císařský dvůr a také do Vídně. V Čechách se však objevila aţ mnohem později, nicméně se zde setkala s obrovský úspěchem a všeobecným nadšením. V přehledných dějinách evropského divadla, zejména opery, je Praha obvykle zmiňována teprve roku 1723 a poté aţ roku 1787. V prvním případě se jedná o vídeňského dvorního skladatele Johanna Josepha Fuxe, který sem zavítal v rámci oslav korunovace Karla VI. českým králem. Poté Praha ze zorného pole mezinárodní operní historie aţ pár výjimek mizí aţ do roku 1787, kdy se vyznamenala objednávkou a nadšeným přijetím Mozartova Dona Giovanniho. K věrohodnému a kvalifikovanému zhodnocení a posouzení Prahy jako kulturního města 18. století je třeba poznání specifických praţských podmínek, společenských, divadelních i hudebních, s nimiţ byla oblíbenost Prahy u světových skladatelů spjata. Toho se bohuţel doposud v odborné literatuře příliš nedostává, jak uvádí i (HILMERA, 1991). Jak jsem se jiţ zmínila, první a zlomovou událostí v kulturním dění města Prahy byla korunovace Karla VI. Karel VI. pod podmínkou bezmezné věrnosti habsburskému rodu slíbil českým stavům, ţe se dá v Praze korunovat. Svůj slib splnil, ale velmi nákladná operní inscenace byla jen marnou snahou o lepší politické postavení českých stavů v rámci rakouské monarchie.

9

Zato na praţský kulturní ţivot měla korunovace, a především opera inscenovaná při její příleţitosti, zásadní význam. Natolik posílila zájem o tento druh vysoké společenské zábavy, ţe se nedlouho poté našel šlechtic, jenţ neváhal investovat část svého majetku, jeţ nabyl díky svému otci, a pozvednul tak Prahu mezi kulturní města Evropy. Hrabě František Antonín Špork od roku 1724 financoval praţskou operní stagionu benátské společnosti, v jejímţ čele stál někdejší benátský tenorista Antonio Denzio (LAUFROVÁ, 1992). Popularita opery byla důvodem, ţe se v Praze začala stavět první „kamenná“ divadla. Úplně prvním z nich bylo Divadlo v Kotcích zaloţené roku 1739, které hrálo převáţně německy. Důleţitým rokem byl rok 1724, kdy v Praze a také na svém zámku Kuks, otevřel hrabě Špork první stálou operní scénu. Stejný muţ, který vyuţil příleţitosti doby, kdy se země vzpamatovávala z následků třicetileté války, koupil v roce 1699 palác v Hybernské ulici v Praze a nechal zde vystavět dřevěné divadlo. Divadlo bylo slavnostně otevřeno 4. října 1701 a fungovalo jako první samostatná divadelní budova pro veřejná představení profesionálních kočujících německých, francouzských a italských divadelních společností. V roce 1725 bylo divadlo nahrazeno novou a modernější budovou v Manhartském domě v Celetné ulici. Konkrétně Šporkovo divadlo bylo dějištěm oper velikána barokní hudby Antonia Vivaldiho, coţ jsem si přečetla u zdroje (LAUFROVÁ, 1992). Doba baroka znamenala velký rozkvět církevní i šlechtické kultury a umění se stalo nedílnou součástí ţivota vyšších vrstev. Následující dva odstavce jsem volně převzala od (HILMERA, 1991) a (NĚMEČEK, 1937). Dominantní postavení Prahy jako kulturního centra mezi ostatními evropskými městy bylo především způsobeno mimořádně silným zájmem praţského publika o operu a dostupností divadla všem platícím zájemcům, coţ znamenalo větší počet repríz neţ tomu bylo u dvorních divadel. Praha tedy zřejmě kupovala větší počet představení neţ jiná města té doby. Italským pěvcům se zde také nabízelo velké mnoţství dalších dobrých výdělků. Početná praţská šlechta, která se od podzimu do jara soustřeďovala v honosných praţských palácích, si je často zvala k účasti na svých takřka kaţdodenních hudebních zábavách. Praha byla také velice liberálním místem co se výběru repertoáru týkalo. Dalším velkým plusem praţské hudební scény a především té operní, byla celkem značná nezávislost na Vídni. Například mnoho známých italských 10

oper se do Vídně dostalo aţ o několik let později neţ do Prahy, pokud se tam vůbec dostaly. Kdyţ v roce 1783 získala Praha díky hraběti Františku Antonínu Nosticovi, tehdy nejvyššímu purkrabímu, novou divadelní budovu, tradici praţského divadelního ţivota to nikterak nezasáhlo, divadlo se však stalo dějištěm všech Mozartových oper. Devatenácté století je v českých zemích spojeno s romantismem a především národním obrozením. Hudba a divadlo vůbec se od doby romantismu stalo nedílnou součástí měšťanského ţivota. Největší událostí této doby, a to nejen pro svět hudební a divadelní, bylo vybudování a otevření Národního divadla, jak uvádí internetová encyklopedie [9]. Následující text jsem volně převzala z [27]. Přestoţe myšlenka samotného divadla v českém jazyce se objevila jiţ v 80. letech 18. století, boj o její realizaci začal aţ o 60 let později, tedy krátce po poráţce burţoazně-demokratické revoluce v roce 1848. Roku 1850 vznikl Sbor pro zřízení českého Národního divadla v Praze, který se stal řídícím orgánem celonárodní akce. Jeho prvním předsedou byl František Palacký. Sbor se na podzim roku 1850 obrátil s výzvou ke sbírkám ke všem vrstvám české společnosti. Palacký dojednal nákup pozemku, ale stavba stále nezapočala. Na počátku 60. let přišel do čela Sboru František Ladislav Rieger a na zadní části pozemku zakoupeného pro Národní divadlo nechal roku 1862 vystavět Prozatímní divadlo. Cesta k vybudování divadla se podstatně pohnula kupředu aţ roku 1865, kdy se předsedou Sboru stal Karel Sladkovský. Za jeho vedení bylo i přes nemalé finanční a koncepční potíţe Národní divadlo skutečně vybudováno. Poprvé se jeviště Národního divadla otevřelo 11. června 1881 premiérou Smetanovy Libuše. Za dva měsíce od slavnostního otevření však došlo k poţáru a divadlo do základů vyhořelo. Poţár byl obrovskou katastrofou pro celý národ. Uspořádala se další sbírka a 18. listopadu roku 1883 bylo Národní divadlo znovu otevřeno, opět představením Smetanovy Libuše.

11

Národní divadlo v Praze patří bezesporu k nejvýznamnějším českým kulturním institucím, které svou bohatou uměleckou tradicí uchovává český jazyk a české hudební a dramatické umění od konce 19. století aţ doposud.

Čím Praha přitahovala velikány světové váţné hudby? Osvícená šlechta Pohostinnost Praţanů Touha být lepší a významnější neţ Vídeň Bohatí mecenáši Záliba v umění u širokých vrstev obyvatelstva

2. 2. Světoví hudebníci

2. 2. 1. Antonio Lucio Vivaldi Ţivotopis Následující text je volně převzat z internetové encyklopedie [2]. Antonio Vivaldi se narodil v roce 4. března 1678 v Benátkách. Porodní bába ho nechala bezprostředně po porodu pokřtít; není zcela zřejmé, zda tak učinila kvůli zemětřesení, které ten den otřáslo Benátkami, nebo kvůli zdravotnímu stavu dítěte. Jisté však je, ţe Vivaldi přeţil. Benátky byly v té době významným hudebním centrem. Působilo zde neustále alespoň šest operních souborů v plném obsazení, prosperoval i tisk hudebnin. Vivaldiho otec byl hlavním houslistou v orchestru katedrály sv. Marka. O hudbu se začal zajímat jiţ jako malý chlapec. Otec se ujal synova hudebního vzdělání osobně a naučil jej hře na housle a cembalo.

12

Ve svém hudebním vzdělání pokračoval Vivaldi i při studiích na kněze, která v té době představovala pro jeho rodiče jediný způsob, jak synovi zajistit vzdělání. Po dobu studií navíc kvůli chatrnému zdraví – celý ţivot trpěl pravděpodobně astmatem nebo angínou – směl bydlet u rodičů, takţe otec měl nad jeho hudebním vzděláním stálý dohled. Vysvěcen byl v roce 1703, kdy byl jiţ uznávaným hudebníkem. Bohosluţbám se nevěnoval dlouho a údajně kvůli špatnému zdravotnímu stavu byl také zbaven kněţských povinností, takţe se mohl plně věnovat hudbě. Podle jedné anekdoty tomu však bylo jinak. Vivaldiho prý jednou během bohosluţby nečekaně u oltáře napadlo hudební téma a k velkému překvapení kongregace si jej odešel zapsat do sakristie. Za to byl samozřejmě pokárán a od té doby jiţ bohosluţby celebrovat nesměl. Tento trest však jeho hudební genialitě vyhovoval. Kněţský stav se stal Vivaldimu ideálním prostředkem, jak dosáhnout svých cílů, zvláště kdyţ se díky němu stal vhodným kandidátem na místo učitele houslí v sirotčinci Ospedale della Pietà. Svůj ţivot Vivaldi zasvětil hudbě. Brzy se stal velmi známým a pro zrzavou barvu vlasů dostal přezdívku „Il prete rosso“ (ryšavý páter). Jeho otci se ze stejného důvodu přezdívalo „Rossi“. V roce 1703 získal své první místo, a to jako hlavní houslista v sirotčinci Ospedale della Pieta. Ve skutečnosti se jednalo o domov nelegitimních šlechtických dcer, který nedostatkem mecenášů rozhodně netrpěl. Domov zároveň slouţil i jako hudební akademie, která se mohla chlubit velmi vysokou úrovní. A právě díky ní se Vivaldi v podstatě proslavil. Navenek vypadal Vivaldi jako zboţný muţ, ale jeho chování ne vţdy odpovídalo kněţskému postavení. Vznešený sirotčinec měl nicméně z Vivaldiho stejný prospěch, jaký měl on z něj. Vivaldiho úkolem bylo dodávat akademii určité mnoţství skladeb a v podání chovanek sirotčince měla představení jeho skladeb velmi vysokou úroveň. Mnoho svých partitur vydal tiskem, mimo jiné i své nejznámější dílo Čtvero ročních období. Nesmírně tím zbohatl a stal se lakomým a nesnesitelně pyšným. Nejvýznamnější ţenou v jeho ţivotě byla zpěvačka Anna Giraud. Přesné detaily jejich seznámení nejsou známy, ale v roce 1724 se k Vivaldimu nastěhovala jako hospodyně a zůstala s ním po zbytek ţivota. Hudba byla podstatou benátského ţivota. Hlavně opera byla velice ţádaná a Vivaldi uměl skvěle odhadnout, jaký příběh bude mít na jevišti úspěch. Proto k velkému 13

potěšení diváků zvyklých na usedlý děj, zpestřil operu o milenecké intriky a nemravné vedlejší zápletky. Jeho díla byla často inspirovaná světem antiky. Vivaldi si osvojil i další novou hudební formu – koncert. Navázal na tradiční „concerto grosso“, v němţ společně vystupovaly různé nástroje střídající se ve vedení a předvádění oslnivých pasáţí; ţádný nástroj na sebe nepoutal veškerou pozornost na úkor jiných a tak tato forma zůstávala skladbou pro soubor. Postupně se však důraz přenesl na jediný nástroj doprovázený zbylým orchestrem a na virtuozitu hry, jeţ se vyrovnala hlasové virtuozitě předních zpěváků té doby. Byl to právě Vivaldi, kdo ustálil formu koncertu do tří vět a stál tak u zrodu této hudební formy tak, jak ji známe dnes. V této době se skladatelé předháněli v tom, kdo nejlépe uspokojí poptávku veřejnosti a napíše nejoslnivější sólové party. Trvalým důkazem dovedností tehdejších hráčů je Vivaldiho soubor koncertů. Vivaldi přináší do houslové hry nové technické moţnosti, počítá s velkým tónovým rozpětím levé ruky, dokonce aţ do dvanácté polohy. Tato nová hudební forma se ze Středomoří rychle rozšířila po celé Evropě. Nový styl se stal velice ţádaným a italští skladatelé přišli do módy. Netrvalo dlouho a Vivaldi komponoval opery i pro vzdálená zahraniční divadla. Počet jeho koncertů se brzy přiblíţil číslu 600. Na vrcholu své kariéry dostával Vivaldi objednávky ze šlechtických i královských dvorů z celé Evropy. Příkladem je svatební kantáta Gloria e Imeneo, která byla psána ke svatbě francouzského krále Ludvíka XV. a dále pak cyklus koncertů La Centra. Ten byl věnován rakouskému císaři Karlu VI. Vivaldi byl nesmírně plodným skladatelem. Přesný počet jeho skladeb není znám, dnes ale víme, ţe mimo jiné sloţil téměř 50 oper. Mezi jeho velké přednosti patřilo i to, ţe měl smysl pro literární kvality libret a z nadprodukce nevýrazných příběhů si dovedl vybrat ty kvalitní. Kolem roku 1738 však Vivaldiho hudba začala ustupovat ze slávy. Měnící se vkus publika začal Vivaldiho povaţovat za příliš staromódního. Vivaldi tedy rozprodal veškeré své partitury za minimální ceny a odjel do Vídně za svým mecenášem a obdivovatelem císařem Karlem VI., který ho dokonce jmenoval rytířem a odměnil zlatou medailí. Po císařově smrti však zůstal bez prostředků a rok nato (28. července

14

1741) v naprosté bídě zemřel. Vivaldi je pochován v prostém hrobě na nemocničním hřbitově ve Vídni.

Vivaldi a Praha Jak uvádí internetová encyklopedie [2], uţ za svého ţivota byl Vivaldi v Čechách velice oblíbený a ţádaný. V letech 1726 – 1736 bylo ve šlechtickém divadle hraběte Františka Antonína Šporka v Praze Na Poříčí provedeno šest Vivaldiho oper, dvě z toho byly dokonce premiéry. V té době celoevropsky proslulý Vivaldi cestoval především na nová uvedení svých děl a Praha se stala na delší dobu jeho domovem.

2. 2. 2. Wolfgang Amadeus Mozart Ţivotopis Jak uvádí internetová encyklopedie [4], Wolfgang Amadeus Mozart se narodil 27. ledna 1756 v rakouském městě Salcburk, kde jeho otec Leopold působil jako hudebník a skladatel na dvoře arcibiskupa hraběte Schrattenbacha. Byl pokřtěn jako Johanes Chrysostomus Wofgangus Theophilus. Řecké jméno Theophilus je to samé, co německy Gottlieb a česky Bohumil. Latinská podoba téhoţ je Amadeus, coţ se Mozartovi zdálo pro umělce vhodnější. Mozart pocházel ze sedmi sourozenců, dospělosti se však kromě něj doţila pouze o čtyři roky starší sestra Maria Anna, kterou nazývali Nannerl. Od raného mládí oba projevovali slibné hudební nadání, ve hře na klavír však Wolfgang sestru předčil uţ ve věku pouhých čtyř let, coţ jsem se dozvěděla z [35]. Mozartovy se dostalo netradiční výchovy. Vyučoval ho velmi vzdělaný otec, proto byl chlapec ve srovnání se svými vrstevníky o mnoho napřed. Nebývalé však bylo především jeho nadšení pro hudbu – ve třech letech se naučil na cembalo, ve čtyřech hrál na housle a o rok později jiţ komponoval vlastní drobné skladby. V té době rovněţ ohromil přítele svého otce, Andrease Schachtnera, kdyţ se přidal k jeho hře na housle

15

druhým hlasem. Malý Mozart na něj udělal takový dojem, ţe Schachtner přestal hrát, aby mohl chlapce poslouchat [35]. Jak uvádí internetová encyklopedie [4], v šesti letech se vydal s rodinou na své první turné. Aby zapůsobili na publikum, hrávali se sestrou duety, a někdy měli pro větší efekt klaviaturu zakrytou látkou. Ve Vídni, kam rovněţ směřovali, je uţ jejich sláva předcházela. Ţivot plný cestování a hraní po celé Evropě pak rodina vedla po mnoho let. Navštívili severní Německo, Nizozemí, Paříţ, dále Londýn, jiţní Francii a Švýcarsko [35]. Obtíţné cestování, vystupování mnohdy i několikrát denně a mnohahodinová kompoziční činnost byla pro malého Mozarta velmi vyčerpávající. Trpěl tedy často různými nemocemi, spálou, záškrtem, neštovicemi. V Anglii se seznámil s Johannem Christianem Bachem, který ho učil hře na klavír. Zde rovněţ poznal prostředí italské opery [35]. Mozart později pouze se svým otcem podnikl cesty po Itálii za účelem studia. Tehdy třináctiletý Mozart prodělal krátké učení u Padre Martiniho v Bologni. Mozart měl zázračnou hudební paměť. Miserere byl například schopen celé po paměti doma po návratu ze Sixtinské kaple v Římě přepsat do not. Pomocí otcových známostí získával Mozart od šlechty objednávky na opery. V Itálii se Mozart seznámil se svým vzorem, českým skladatelem Josefem Myslivečkem a hlavně poznal italský hudební styl, jeţ byl tehdy uznáván za jediný správný a dokonalý. Zkomponoval zde dvě typické italské opery: Mithridates, král pontský a Lucius Sulla a také serenádu Ascanius v Albě. Na svých cestách po Itálii se Mozartův vztah k otci rapidně zhoršil. Po návratu z Itálie navštívil Mozart Vídeň a Mnichov, kde se konala premiéra jeho opery Zahradnice z lásky [35]. V německém Mannheimu Mozart potkal Aloisii Weberovou, šestnáctiletou skvělou zpěvačku. Chtěl s ní cestovat, ale otec synovi v jeho odjezdu zabránil. Trval na tom, aby Wolfgang odjel se svou matkou do Paříţe a tam hrál v módních salonech a zábavních zahradách v Tuilleriích. Jeho matka se zde však nakazila tyfoidní horečkou a za čtrnáct dní zemřela, coţ Mozarta naprosto zdrtilo, jak uvádí internetová encyklopedie [4]. Následující text je volně převzat z internetového zdroje [35]. Mozart pak krátce na to, na své cestě zpět do Salcburku, dostihl ve Vídni svou lásku, Aloisii Weberovou. Ta však k němu byla velmi chladná a dala mu najevo, ţe jeho náklonnost není opětována. Se srdcem zlomeným dvojí ztrátou, matky i Aloisie, odjel do Salcburku. Během dvou 16

let svého působení zde zkomponoval kromě obvyklých skladeb souvisejících se sluţbou u dvora také několik oper pro kočovné divadelní společnosti a divadlo v Mnichově. Práce u dvora mu připadala omezující, coţ v roce 1781 vedlo k roztrţce s jeho zaměstnavatelem, arcibiskupem, hrabětem Colloredem. Mozart se vrátil do Vídně, kde ţil u Weberů. V té době jiţ byla Aloisie vdaná. Mozartovu pozornost upoutala její sestra Konstance. Zamiloval se a oţenil se s ní, coţ se setkalo s velkým odporem jeho sestry Anny a otce Leopolda. K usmíření nikdy nedošlo. Během devíti let společného ţivota se mladým manţelům Mozartovým narodilo sedm dětí, pouze dvě se doţily dospělosti. Mezi Mozartovi přátele patřili nejvýznamnější umělci, zejména hudebníci té doby. Nejvíce si však váţil přátelství Josepha Haydna, jehoţ byl nesmírným obdivovatelem. Mozart byl rovněţ patrně nejznámějším skladatelem zednářem. Na podnět svobodného pána von Gemmingen se totiţ roku 1784 stal členem zednářské anglické lóţe sv. Johna ve Vídni. Tam také hned o rok později přivedl svého otce a přítele Josepha Haydna. Boj zednářů proti pověrám, za rovnoprávnost a tajemné ceremoniály, to bylo něco pro Mozarta. Pro zednářskou lóţi napsal Mozart hned několik skladeb [4]. Z internetového zdroje [35] jsem se dočetla, ţe ve Vídni pracoval Mozart jako nezávislý umělec a také se zde setkal s italským skladatelem Antoniem Salierim (1750 – 1825). Zde byla jeho současná tvorba součástí pokusů o vytvoření původní německé opery, tedy i včetně zpívané hovorové němčiny. Mozart se zoufale snaţil zajistit si stabilní místo u dvora. Domníval se, ţe by je mohl získat po úspěšném představení opery Únos ze serailu v divadle, které císař Josef II. postavil pro německou operu. Přestoţe se císaři, který německou operu dychtivě podporoval, představení líbilo, dal jeho dvůr přednost opeře italské. Mozart, který doufal, ţe by se mohl stát kapelníkem, byl hořce zklamán, kdyţ prestiţní místo získal Salieri, jenţ stál v čele proitalské hudební frakce. Mozartovi nezbylo, neţ se smířit s faktem, ţe i nadále zůstane jen dvorním hudebníkem. V letech 1786 – 1790, jak uvádí [4], vznikly Mozartovy nejslavnější opery Don Giovanni a Figarova svatba, zhudebněná satira francouzského dramatika Beumarchaise. Autorem libret byl italský libretista Lorenzo Da Ponte. Obě tyto opery byly s obrovským úspěchem uvedeny v Praze, Don Giovanni zde měl dokonce svou světovou premiéru. Praha byla jedinou zahraniční metropolí, kde byl plně oceněn

17

význam a kvalita Mozartovi hudby v době, kdy o něj publikum ve Vídni jiţ ztrácelo zájem, jak se dočteme z internetového zdroje [15]. Dále jsem se dozvěděla [4], ţe ve srovnání s Mozartem byl Salieri horším hudebníkem. Scéna z filmu Amadeus, v níţ si Salieri po poslechu serenády Gran Partita uvědomuje, ţe se jedná o skutečného génia a ţe jeho hudba je ve srovnání s tou jeho průměrná, se ve skutečnosti mohla odehrát. Je také moţné, ţe se Salieri pokusil sabotovat premiéru Mozartovy opery Figarova svatba, neexistují však důkazy, které by potvrdily podezření, ţe otrávil jejího autora. Následující text jsem volně převzala z [35]. Mozart byl plodným skladatelem, přestoţe se jeho zdraví zhoršovalo. Ani finanční situace nebyla dobrá, rodina si ţila nad poměry. Nepomohlo ani jmenování dvorním skladatelem Josefa II., které mu vyneslo mizerných 800 zlatých ročně, a dokonce ani turné po Německu. Přestoţe stále komponoval koncerty, opery, mše a komorní skladby, jeho finanční situace se nelepšila, z čehoţ začínal mít deprese. Aţ na sklonku svého ţivota v roce 1791 se mu na okamţik vrátil úspěch, jehoţ dosáhl operou Kouzelná flétna. Posledním Mozartovým dílem je nedokončené Requiem – Mozart dostal tajemnou anonymní a velmi dobře placenou objednávku na sloţení hudby pro zádušní mši za zamřelé. Jiţ značně unavený, nemocný a vyčerpaný Mozart, ještě navíc trpící velkou bídou, si Rekviem psal vlastně sám pro sebe. Smrt mu však nedovolila jej dokončit. Mozart byl pravděpodobně jedou z tisíce obětí silné epidemie chřipky, která tehdy ve Vídni řádila. Krom toho také trpěl vleklým zánětem ledvin a vodnatelností a byl vyčerpán častým pouštěním ţilou, které mělo sníţit zátěţ jeho srdce, i velkými dávkami rtuťového projímadla, takţe patrně trpěl i ztrátou tekutin. Skladatel zemřel 5. prosince 1791 ve Vídni ve věku pouhých pětatřiceti letech v naprosté chudobě. Velmi skromný pohřeb velkého mistra se konal v kostele sv. Štěpána. Vystrojil mu ho blízký přítel baron von Swieten, protoţe ve skladatelově domácnosti nebylo dosti peněz.

18

Mozart a Praha Následujíc text je volně převzat a sestaven z (NĚMEČEK, 1937) a internetového zdroje [4]. Kořeny Mozartových vztahů k Praze jsou velice rozvětvené. Nejprve je třeba připomenout Mozartův blízký vztah k Myslivečkovi. S ním se oba Mozartové, otec a syn, seznámili roku 1777 v Bologni. Dopisy Wolfgangovy i Leopoldovy ukazují, ţe Mysliveček velice lpěl na mladém mistrovi a při kaţdé příleţitosti mu projevoval své hluboké přátelství. Druhý kořen vztahů nalézáme ve známosti Mozarta a Josefiny Duškové, rozené Hambachrové, jejíţ otec byl majitelem lékárny (nyní knihovna) „U Jednoroţce“ na Staroměstském náměstí. Setkali se spolu ve Vídni a tam se také nepochybně domluvili na jeho cestě do Prahy, ke které mělo dojít roku 1787. Mozart v té době jiţ dávno nebyl Praze zcela neznámý. Opera Únos ze serailu, která byla jako jedna z prvních německých oper uvedena v novém Nosticově (dnešním Stavovském) divadle a Figarova svatba byly v Praze opery nejoblíbenější. Kopie Mozartových skladeb měly v Praze nadšený odbyt a šlechtičtí diletanti hráli se zálibou jeho hudbu. Kdyţ pak Mozart v roce 1787 přijel do Prahy, vítal ho jásot hudební mládeţe hlavního města. 19. ledna 1787 následovala první provedení Symfonie č. 38 D dur, od té doby nazývané „Praţská“. Během svého pobytu zde mimo jiné zkomponoval Šest německých tanců pro hraběte Pachtu. S divadelním ředitelem Guardisonim uzavírá Mozart smlouvu, podle níţ má na podzim přijít s novou operou Don Giovanni. Na počátku září přijel Mozart do Prahy podruhé. Během svého prvního pobytu v Praze bydlel Mozart u hraběte Thuna na Malé Straně, tentokrát ho podle smlouvy Bonini ubytoval U tří lvíčků na Uhelném trhu. Přesto se však Mozart nejvíce a nejraději zdrţoval ve vile Bertramka u manţelů Duškových. Rád sedával v Nové hospodě v Celetné ulici, U hroznu proti Nosticově divadlu a v Templové uličce v hostinci U templu. Operu Don Giovanni psal Mozart jak v Praze, tak ve Vídni. Praţské části Dona Giovanniho jsou psány na menším notovém papíře a je jich podstatně menší část, kdeţto části skládané ve Vídni mají formát větší. Úspěch Dona Giovanniho byl obrovský. Od této doby označoval Mozart tuto operu přímo za svou „praţskou operu“ a vţdycky pociťoval vděčnost a jakousi náklonnost k Praze a k Praţanům. Po úspěšné premiéře Dona Giovanniho zavítal Mozart do Prahy ještě třikrát. Naposledy to bylo u příleţitosti korunovace Leopolda II. Čeští stavové ho pověřili, aby napsal korunovační operu. 19

Mozart tedy zanechal veškeré práce na svých dílech, především na Requiem a Kouzelné flétně a pospíchal i se svou chotí do Prahy. Po příjezdu pracoval velice usilovně a poslední část opery La clemenza di Tito dokončil v největším spěchu. Úspěch se však tentokrát nedostavil. Sklíčený a jiţ dosti nemocný Mozart se vrátil do Vídně. Ze všech městy to byla právě Praha, která Mozartovi ještě i po jeho smrti prokazovala největší pocty a váţnosti. Kdyţ se Praha dozvěděla, ţe mistr 5. prosince 1791 zemřel, rozhodli se členové orchestru praţského divadla 14. prosince v chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně uspořádat velkolepou smuteční slavnost. Mozartovu památku přišlo uctít více neţ čtyři tisíce Praţanů.

2. 2. 3. Bedřich Smetana Ţivotopis Následující text o ţivotě Bedřicha Smetany je celý volně převzat a sestaven z (BUDIŠ, 1996) a internetové encyklopedie [3]. Bedřich Smetana se narodil dne 2. března 1824 v době, kterou nazýváme tzv. biedermeierem. Tedy v době, kdy se začínal zvyšovat vliv českých měšťanských rodin. Klavír v domácnosti jiţ nebyl ničím výjimečným, stejně jako divadelní představení v českém jazyce. Právě do této doby přišlo na svět desáté dítě litomyšlského sládka Františka Smetany. Na rozdíl od předchozích devíti, se tentokráte narodil syn. Není přílišným překvapením, ţe syn Bedřich se v průběhu let začal věnovat stejnému koníčku jako jeho otec, a sice hře na housle. Prvním Bedřichovým učitelem hudby se stal Jan Chmelík, který k výuce houslí přidal ještě výuku hry na klavír. V roce 1831 se rodina Smetanova přestěhovala z Litomyšle do Jindřichova Hradce, kde otec František Smetana vyjednal výhodnější pronájem pivovaru. Chvíli po nastěhování se i zde mladý Bedřich aktivně věnoval hudbě. Navštěvoval hodiny klavíru, houslí a nově také zpěvu u zdejšího ředitele kůru Františka Ikavce. Z tohoto období se dochoval Kvapíček D dur. Jindřichův Hradec poznamenal

20

Smetanu velmi výrazně, právě zde se totiţ seznámil s jistou Kateřinou Kolářovou, dcerou finančního komisaře, která se o 17 let později stala jeho ţenou. Příznivá finanční situace vedla rodinu Smetanových k zakoupení svobodnického statku v Růţkových Lhoticích u Čechtic, kde rodina přebývala v zaslouţeném pohodlí a hojnosti po dobu desíti let. První zastávkou na cestě za vzděláním Bedřicha Smetany bylo město Jihlava. Navzdory významnému historickému významu města se Smetanovi nezamlouval přílišný německý ráz a celkově nevlídný dojem tohoto místa. I zde si prohluboval své hudební znalosti u místního učitele Viktorína Maťocha. Později si mladý Smetana na otci vymínil přeloţení na premonstrátské gymnázium do nedalekého Německého Brodu. Zde se rovněţ seznamuje s tehdy vůdčí osobou studentstva, Karlem Havlíčkem Borovským. Čtvrtý rok gymnázia dostudoval Bedřich Smetana na gymnáziu v Praze. Roku 1840 došlo k setkání Bedřicha Smetany s jeho sestrou Louisou, které bylo podnětem k napsání Louisiny a Jiřinkové polky. Ve stejném roce náhle odešel ze školy a na příkaz otce, na kterém byl existenčně zcela závislý, přišel zpátky na rodinný statek v Růţkových Lhoticích. Jako na zavolanou se ozval starší bratranec prof. Dr. František Josef Smetana, který nabídl nadějnému Bedřichovi ubytování u sebe v Plzni. Tento muţ, o dvacet let starší neţ sám Smetana, jej uvedl do společnosti, kde byl později povaţován za vynikajícího klavíristu. Z tohoto tvůrčího období pocházejí například Galopp di bravura a Galopp bajadérek, které vyjadřovaly radost z mládí a ze ţivota. O několik let později přivedla tíţivá finanční situace rodiny mladého Bedřicha nejprve domů, na rodinný statek a později, dne 3. října 1843, do Prahy. V kapse má 20 zlatých. Smetana přišel do Prahy s vědomím, ţe promeškal zápis na konzervatoř a i kdyby ne, neměl by jej pravděpodobně na studiích kdo podporovat. Z těchto ţivotních těţkostí jej zachránila paní Kolářová, maminka jeho pozdější manţelky Kateřiny. Zajistila mu zde zázemí a hodiny u slepého učitele hudby Josefa Proksche.

21

Nedlouho nato dostal Smetana místo učitele hudby u hraběte Leopolda Thuna. Práce v rodině šlechtice mu vynášela 300 zlatých ročně, včetně stravy a ubytování. S rodinou hraběte trávil Smetana období od jara do podzimu v Nových Benátkách nad Jizerou (1844 a 1846), na zimu se přesunuli do Prahy. Ve volném čase se Smetana v Praze angaţoval ve sdruţení praţských umělců s názvem Concordia. Jeho polka, s názvem Vzpomínka na Plzeň, jako jedna z mála pocházela z tohoto období. Smetana byl totiţ velmi zaměstnán kompozičními úlohami od jeho učitele Josefa Proksche. V roce 1846 opustil Smetana rodinu hraběte a jako zástup přišla na místo učitele Kateřina. Bedřich Smetana se vydal na svou první koncertní cestu. Po úspěšném vystoupení v Plzni se dostavil neúspěch v Chebu a Smetana se vrátil zpět do Prahy. Po opětovném návratu do Prahy z nepodařeného turné se Smetana odhodlal zaloţit hudební ústav. Vedly jej k tomu existenční důvody. Stýkal se i s ostatními českými umělci a stal se členem spolku Svornost. Ke zhudebnění Písně svornosti, jejímţ autorem je Jiří Kolár, došlo v tomtéţ roce. Z vlastní tvorby Bedřicha Smetany je důleţité vyzdvihnout jeho 6 charakteristických skladeb, op. 1, které zaslal i svému příteli Ferenci Lisztovi do německého Výmaru. Vzhledem ke svým revolučním aktivitám byl nucen uprchnout z Prahy zpět k rodičům do Obříství u Mělníka. Zdejší prostředí jej inspirovalo k napsání skladby pro orchestr Slavnostní ouvertura D-dur. Po svém opětovném návratu do Prahy zaloţil na Staroměstském náměstí Ústav pro výchovu klavírní hry. Díky tomu se jeho finanční i společenská situace zlepšila natolik, ţe poţádal o ruku Kateřinu Kolářovou. Ta souhlasila a v srpnu 1849 se konala svatba. V té době Smetana zkomponoval v charakteristickém polkovém rytmu skladby Ţenich a nevěsta a Svatební veselí, které o několik let později vyuţije i v komické opeře Prodaná nevěsta. Nadcházející padesátá léta devatenáctého století byla poznamenána stínem Bachova absolutismu. Tento lze zaznamenat jak v útlumu hudební tvorby, tak i v celé české 22

společnosti, která se stala díky vzrůstajícímu vlivu měšťanstva, hrozbou pro rakouskou vládu. Smetanův ţivot však ovlivnila událost radostná, a sice narození první dcery Bedřišky. V roce 1853 Smetana dokončil Triumfální symfonii, ve které se zrcadlila umělcova víra v lepší přístup k českým zemím v rámci Rakousko-uherské monarchie, a zaslal ji do Vídně samotnému císaři Františku Josefovi. Odpověď nepřišla a víra se ukazuje jako nesprávná. Nedávnou radostnou událost střídá roku 1854 smutek nad smrtí dcery Bedřišky a také Gabriely. Bedřich Smetana se v těchto těţkých chvílích silně upnul na práci a následující rok zkomponoval Klavírní trio g moll, silně ovlivněné uplynulými událostmi. Tato skladba zůstala zcela nepochopená, a to ani odborným publikem. Zemřel mu přítel ze studií Karel Havlíček a u ţeny Kateřiny se začaly projevovat znaky onemocnění tuberkulózou. Nedlouho na to dochází i k úmrtí dcery Kateřiny, zůstává uţ jen poslední ze čtveřice dívek Ţofie. Ve Smetanově ţivotě došlo k ţivotní krizi, jíţ se Smetana rozhodl čelit velmi radikálně. Dne 11. listopadu 1856 odejel do švédského Göteborgu. V Göteborgu, kam se Smetana odebral po řadě nešťastných událostí, se věnoval především dirigování v jednom z místních amatérských filharmonických spolků. Zakrátko jej ale zpět do Čech povolala další nešťastná událost, smrt jeho otce. Vydal se tedy do Nového Města nad Metují, kde otce pochoval a v září 1857 odjíţdí znovu do Švédska, tentokrát i s celou rodinou. Prvotní znaky jeho příklonu k novoromantismu lze rozeznat ve skladbě inspirované Shakespearem s názvem Richard III., kterou dokončil 17. 7. 1858. Mimo tyto prvky je ve skladbě rovněţ zdůrazněn motiv absolutistického vládce, který je naráţkou na současné politické poměry v rakousko-uherské monarchii. V roce 1859 dokončil významné modernistické dílo Macbeth a čarodějnice a po poráţce rakouských vojsk v italsko-francouzské válce začal psát hru Haken Jarl. Z důvodu zhoršujícího se zdravotního stavu jeho manţelky Kateřiny se vydal na zpáteční cestu do Čech. Kateřinina nemoc však byla jiţ v takovém stadiu, ţe 19. dubna 23

zemřela v Dráţďanech. Zdá se, ţe osud zasadil Bedřichu Smetanovi poslední ránu. Umělec se však po několika měsících strávených v ústraní pustil do ţivota s novým odhodláním. Čtvrt roku po smrti své ţeny se zasnoubil s o 16 let mladší Betty Ferdinandovou z Lamberku u Obříství. Krátce po svatbě 10. července 1860 odjeli společně do švédského Göteborgu. Na základě vydání tzv. Říjnového diplomu v roce 1860 došlo k uvolnění spolkového ţivota v českých zemích a téměř absolutnímu rozdělení české a německé kultury. Došlo téţ k rozmachu hudebních a pěveckých spolků. Na to Smetana reaguje svým návratem do Čech, kde se v letech 1863 – 1865 stal sbormistrem pěveckého spolku Hlahol, zaloţeným v roce 1861. Mezi roky 1864 aţ 1865 se stal hudebním referentem Národních listů. Společně s dalšími českými umělci, mezi nimiţ jsou například Josef Mánes nebo Vítězslav Hálek, zaloţil v roce 1863 Uměleckou besedu, kde působil jako čelní představitel hudebního odboru. Mezi jeho nejlepší přátele patřil i básník Jan Neruda. Smetanův vzrůstající vliv na českou hudební scénu se dostal do konfliktu s konzervativní stranou Staročechů a docházelo tak k prvním výpadům vůči jeho osobě. V lednu 1866 uvedl premiéru Braniborů v Čechách a stal se kapelníkem Prozatímního divadla. Na tomto vysoce významném postu se snaţil o moderní přístup a prosadil tak především české novinky od Karla Šebora, Josefa Richarda Rozkošného a Viléma Blodka. V květnu tohoto roku zkomponoval českou lidovou zpěvohru. Premiéru má v předvečer prusko-rakouské války. Definitivní úpravy této hry dokončil aţ v roce 1870. Po skončení prusko-uherské války došlo k růstu českého radikalismu. Stále více hlasů volalo po politickém zrovnoprávnění Čechů v rámci monarchie, mluví se o tzv. rakousko-uherském trialismu. Den 16. května 1868 byl poloţen základní kámen k budově Národního divadla v Praze. Této příleţitosti se zúčastnilo velké mnoţství významných českých osobností. Sám

24

Smetana se rozhodl tuto jedinečnou příleţitost vyuţít k premiéře opery Dalibor. Nutno podotknout, ţe stejně jako ona opera po svém uvedení, i sám Smetana čelil ostré kritice. Bedřich Smetana byl trnem v oku jiţ zmiňovaným konzervativním Staročechům, ale především Františku Pivodovi, řediteli soukromé operní školy. Vzhledem ke Smetanově tíhnutí k hudebním novinkám, obával se Pivoda o své ţivobytí. Jeho operní škola se totiţ zaměřovala spíše na díla starší, klasičtější a operním posluchačům známější. Jeho největším argumentem vůči Smetanově tvorbě bylo paradoxně to, ţe se se svými novinkami příliš odklonil od české tvorby k německé. Rozhořel se tak lítý boj, i kdyţ udrţovanému v skrytu. Za Smetanu, v té době jiţ velmi známého a masami vyzdvihovaného umělce, se však postavili jeho vlivní přátelé. Mimo jiné na jeho obhajobu veřejně vystupoval kupříkladu dr. Ludevít Procházka, Josef SrbDebrnov, Václav Juda Novotný, Václav Vladimír Zelený, básník Jan Neruda, dr. Karel Sladkovský a v Hudebních listech působící profesor estetiky Otakar Hostinský. Řada novinových článků na Smetanovu obranu pocházela právě z pera posledního jmenovaného. Na myšlence české státnosti zaloţená opera Libuše, kterou Smetana dokončil v roce 1872 a později věnoval ke slavnostnímu otevření Národního divadla, má zcela zásadní význam v celých dějinách opery. Jiţ zmiňovaný František Pivoda však vyuţil i této příleţitosti k posílení boje proti Smetanově osobě. K tomuto účelu mu poslouţily Hudební listy. Reakcí skladatelových příznivců bylo zaloţení časopisu Dalibor. Stále silnější tlak na Smetanovy nervy se projevil v červenci 1874, krátce po dokončení Dvou vdov, kdy skladatel začal pociťovat první známky sluchové poruchy. Po práci na Libuši se Smetana zcela ponořil do práce na orchestrálních skladbách Vyšehrad a Vltava. V usilovné práci pokračoval i po nešťastné události ze dne 20. října 1874, kdy přišel zcela o svůj sluch. Jedinými nástroji nyní byla Smetanova skvělá představivost a geniální hudební myšlení. Vltavu dokončil za pouhých 18 dní, premiéru měla v dubnu 1875. K prvnímu uvedení jeho Šárky došlo aţ poněkud později, premiéru měla v březnu 1877. Skladatelova spolupráce s vynikající libretistkou Eliškou Krásnohorskou vyústila v další díla Hubičku, Tajemství a Čertovu stěnu. Tyto opery Smetana vytvořil během pobytu v 25

Jabkenicích, kde pobýval u svého zetě, lesmistra Josefa Schwarze. Toulky tamější přírodou vedly Smetanu k vytvoření symfonické básně Z českých luhů a hájů, kterou dokončil v říjnu 1875. Za vrchol jeho vokální tvorby byly označovány i jeho skladby Píseň na moři a Modlitba. V roce 1877 byl kvůli zdravotním důvodům přinucen k odchodu z Prozatímního divadla a zůstává tak zcela bez finančních prostředků. V lednu roku 1880 zkomponoval Blaník a Tábor, kdy ústředním motivem druhé jmenované skladby je píseň Kdoţ jste boţí bojovníci. V květnu roku 1880 jej zastihl velmi přátelský list od kolegy Ference Liszta, ve kterém rakouský skladatel vyjádřil svůj hluboký obdiv a podporu jak dílu, tak i Smetanově osobě. 11. června 1881 došlo ke slavnostnímu otevření Národního divadla. Této příleţitosti se osobně zúčastnilo nespočet významných českých umělců, Smetanu nevyjímaje. O to nešťastnější byla nehoda, ke které došlo 12. srpna 1881 a během níţ Národní divadlo zcela vyhořelo. Skladatelův hudební ţivot se ale nezastavil. V květnu 1882 měla stou reprízu jeho Prodaná nevěsta, kterou lidé milovali ze všech jeho děl nejvíce. V říjnu 1882 přišla na scénu Prozatímního divadla Čertova stěna. Reakce publika Smetanu zdrtí, opera byla zcela nepochopena a skladatel tuto skutečnost pokládal za velký osobní neúspěch. K prvnímu soubornému představení cyklu Má vlast došlo v neděli 5. listopadu 1882. Během posledních let svého ţivota se Smetana uchýlil k práci na opeře Viola, která jej provázela prakticky celým jeho tvůrčím ţivotem a ve které se tedy zrcadlil skladatelův postup hudební tvorbou a jejími vlivy na něj samotného. Postupující choroba však Smetanovi nedovolila práci na opeře dokončit. V polovině dubna 1884 se jeho zdravotní stav zhoršil natolik, ţe musel být 22. dubna převezen do ústavu pro choromyslné. Zde umírá v pondělí 12. května téhoţ roku.

26

Smetana a Praha V době, kdy Smetana přišel do Prahy poprvé, tedy za svých studií na Akademickém gymnáziu, bydlel v Rybné ulici 12 (dům se nezachoval). S mladými umělci se scházel v Platnéřské ulici u svého přítele z havlíčkobrodských studií Františka Butuly. V době, kdy docházel do hudební školy Josefa Proksche (dům na rohu Liliové a Anenské ul. č.221, zvaný Čejskovský nebo U Morgensternů), bydlel nejprve u svých příbuzných v Jungmannově ulici, poté v paláci hraběte Leopolda Thuna. Smetanův hudební ústav se nacházel v domě na rohu Staroměstského náměstí a Ţelezné ulice. Po svatbě bydleli novomanţelé nejprve u Kateřininých rodičů na Václavském náměstí, v r. 1850 se přestěhovali do vlastního bytu V jámě č.2. Zde však nezůstali dlouho - a před odjezdem do Švédska se rodina přestěhovala ještě několikrát. Bydleli na nároţí Betlémské ulice a dnešního Smetanova nábřeţí (1852 - 4), v Celetné č.569 a krátce před odjezdem opět v ulici V jámě. Po návratu si Smetana najal byt v dnešní Školské ulici č.1385, kde vytvořil Branibory v Čechách a část Prodané nevěsty, kterou dokončil v novém bytě v Laţanském paláci (roh dnešní Národní třídy a Smetanova nábřeţí). Zde si r. 1863 s F. Hellerem otevřel svůj druhý hudební ústav a zůstal zde aţ do r. 1869, kdy se přestěhoval do ulice Karoliny Světlé. V červnu r. 1876 se přestěhoval do jabkenické myslivny. Při svých občasných návštěvách Prahy bydlel v Divadelní ulici č.5 u J. Jiránka a v ulici V Jirchářích č.12 (tzv. dům U tří pivoněk) u J. Srba - Debrnova, u kterého během čtyř let pobyl dokonce šestadvacetkrát. V jeho bytě měl uschovány partitury téměř všech svých děl, dokončil zde i svůj druhý smyčcový kvartet Z mého ţivota, který tu byl poprvé proveden za účasti Antonína Dvořáka jako violisty. Zemřel v pokoji č. 172 v ústavu choromyslných v ulici U Karlova. V Praze je po Smetanovi pojmenována koncertní síň v Obecním domě, nábřeţí, muzeum aj. Mezinárodní festival Praţské jaro je kaţdý rok zahajován v den Smetanova úmrtí.

27

2. 2. 4. Antonín Dvořák Ţivotopis Antonín Dvořák se narodil do prosté české rodiny v Nelahozevsi v roce 1841. Jeho výchovu od raného mládí provázel poslech i hraní hudby. Rod Dvořáků byl v tomto regionu velmi rozvětvený, téměř v kaţdé vsi měl malý Toník nějakého strýce nebo tetu. Byl to rod malých sedláků, později hostinských a řezníků, jímţ byl i skladatelův otec František. František Dvořák nebyl ve svém povolání příliš úspěšný, nadevše však miloval hudbu, které se ovšem mohl věnovat jen amatérsky. Uţ jako malý chlapec dostal Toník malé housličky a v šesti letech byl zapsán do místní školy, kde zahájil své hudební vzdělání studiem zpěvu a hry na housle (BURGHAUSER, 2006). O šest let později nastoupil do školy ve Zlonicích, kde byl jeho prvním učitelem hudby Antonín Liehmann. Ten pozvedl dosavadní Dvořákovo vzdělání, za něţ vděčil nelahozevskému učiteli Josefu Spitzovi, na úroveň, která se mohla stát základem pro školení odborné. V roce 1857 pak nastoupil do praţské Varhanické školy nesoucí oficiální název Ústav pro církevní hudbu, kterou o dva roky později s výborným prospěchem absolvoval (BURGHAUSER, 2006). Z počátku se Dvořák potýkal s finančními problémy. Aby nemusel odejít z Prahy, připojil se jako hráč na violu ke Komzákově kapele, která se v roce 1862 stala jádrem orchestru Prozatímního divadla v Praze. Působil v ní devět let, zprvu pod Janem Nepomukem Maýrem, od roku 1866 pak pod Bedřichem Smetanou. K platu violisty si v ní přivydělával vyučováním hudby. V roce 1865 se zamiloval do své ţákyně Josefíny Čermákové. Jeho city však nebyly opětovány. O sedm let později se oţenil s její sestrou Annou. Jejich manţelství bylo trvalé, věrné a velmi šťastné. V té době jiţ Dvořák začal komponovat, ale většinu svých raných děl zničil. Sám toto tvůrčí období označoval jako „bláznivé“. V době vnitřního zmatku se Dvořákovi vracely vzpomínky na domov a kraj, kde proţil mládí. Po dvou pokusech o komorní díla se pustil do symfonie c moll, nazvané podle vísky jeho mládí Zlonické zvony (1863 – 1864). Starosti s chudobou a těţkou prací lze vyčíst z jeho další symfonie, Symfonie B dur (1865). Do období tohoto těţkého zápasu patří pokus i o dílo operní, kterým je Alfred (1870), jak uvádí (BURGHAUSER, 2006). Podnětem byl obdiv k Wagnerovi a 28

jeho operám, námětem pak anglické dějiny 9. století. Nezájem o jeho první operu byl motivací k napsání další. Libretistou k této opeře se stal lomnický notář B. Guldener a Král uhlíř (1871) byl na světě. Noty k této opeře však při jedné ze zkoušek sebral z pultů a doma spálil. Vedl ho k tomu nejspíše výrok Bedřicha Smetany, který se o ní vyjádřil, ţe přestoţe je plná geniálních nápadů, jen sotva dojde svého provedení. Pochybnosti zkušeného skladatele také doprovázely stěţující si hlasy celého souboru, který se nemohl naučit svým partům. Dvořák se v té době ještě nenaučil dostatečně usměrnit svůj projev a chtěl po hudebnících více, neţ bylo účelné a třeba. Navíc ani samotné libreto nebylo povaţováno za příliš kvalitní. Do kompozice tohoto námětu se však Dvořák pustil znovu. I přes tyto počáteční nesnáze se začal zájem o Dvořáka objevovat. V Praze se jeho hudba začala hrát aţ v roce 1871. Zásluhou svého dalšího díla Hymnus se Dvořákovo jméno dostalo do povědomí české hudební veřejnosti jiţ natrvalo. Praţské obecenstvo si jej poprvé poslechlo 9. března 1873 v Novoměstském divadle pod taktovkou Karla Bendla, Dvořákova oddaného přítele. Hymnus je politickým projevem básníka a hudebníka zároveň a navíc dokazuje, ţe Dvořák neţil stranou veřejných otázek a problémů doby, zmíněno (BURGHAUSER, 2006). Pravděpodobně v roce 1872 sáhl Dvořák po verších srbské lidové poezie, a tak vznikly čtyři písně Panenka a tráva, Připomenutí, Výklad znamení a Lásce neujdeš, které jsou jakýmisi vstupními mezníky jeho cesty k lidovosti. Písně přinesly Dvořákovi popularitu a kritika mu začala věnovat větší pozornost. Dočkal se velké pochvaly od Ludevíta Procházky za tři orchestrální nokturna (1872). Ty jsou však stejně jako mnohé jeho další skladby z této doby doposud nezvěstné. Rok 1874 mu přinesl velký jevištní úspěch díky opeře Tvrdá palice libretisty Josefa Štolby. Veselohra je tak trochu podobná Prodané nevěstě, nicméně zdaleka nedosahuje jejích kvalit. V témţe roce, jiţ jako uznávaný skladatel, poţádal Dvořák v Rakousku o státní stipendium pro umělce. O rok později mu bylo vyplaceno 400 guldenů, coţ byla pro chudého Čecha značná částka. O stipendium ţádal i následující rok. Členem komise byl mimo jiné skladatel Johanes Brahms. Ihned rozpoznal Dvořákův talent a grant doporučil k opětovnému schválení. Učinil však ještě daleko více. V té době byl jiţ obeznámen s většinou Dvořákových děl a v uměleckou kvalitu českého skladatele měl velkou důvěru. Kontaktoval svého berlínského vydavatele Fritze Simrocka a poţádal ho, aby Dvořákovy Moravské 29

dvojzpěvy vytiskl a pro grantovou komisi opatřil dovětkem „…je to velice talentovaný muţ. A navíc je chudý.“. Simrock Dvojzpěvy vydal a objednal i další klavírní skladby. Výsledkem byly Slovanské tance, které vyšly v roce 1878 a získaly příznivý ohlas kritiků. Vzápětí začal Dvořák dostávat zakázky od dalších německých vydavatelů a jeho skladby se začaly hrát v celé Evropě. Kromě toho se Brahms stal Dvořákovým celoţivotním přítelem, velkým obdivovatelem a zastáncem jeho tvorby. Při premiéře v londýnské Albert Hall v roce 1884 se dílu dostalo značného uznání a zajistilo Dvořákovi mezinárodní prestiţ. Byla to však také doba zármutku. Během jediného roku mu zemřely tři děti – Josef dva dny po narození, jedenáctiměsíční Růţenka na otravu a Otakar na neštovice. Dvořák svůj zármutek vyjádřil ve velice úspěšném sborovém díle Stabat Mater (1877), které spolu s Bachovými, Händelovými a Haydnovými skladbami tohoto typu právem náleţí k vrcholům oratorní tvorby hudební historie, jak jsem volně převzala od (BURGHAUSER, 2006). Stoupající sláva zaplavovala Dvořáka všemoţnými objednávkami. Jednou z nich byl Ţalm 149 pro muţský pěvecký sbor s doprovodem orchestru, o nějţ ţádal nový sbormistr Hlaholu Karel Knittl. Prozatímní divadlo si zase objednalo Slavnostní pochod k výročí v císařské rodině. V té době také vznikla violoncellová Polonéza A dur, orchestrální Polonéza Es dur a větší dílo, Česká Suita. Během července a září roku 1879 vytvořil Dvořák mistrovské dílo Koncert pro housle s doprovodem orchestru a moll o třech větách, jeţ se stal trvalým číslem českých i zahraničních houslistů. Doposud se řadí mezi nejlepší skladby tohoto oboru (BURGHAUSER, 2006). Dvořákovo nadšení pro skladbu neustávalo. Důkazem jsou Siluety, Valčíky, Valčík pro orchestr, cyklus Eklogy, Lístky do památníku a Six morceau pour pianoforte. Mezi Valčíky a Eklogami si Dvořák odběhl k písňovému cyklu na texty A. Hejduka s názvem Cigánské melodie. V pauze mezi Eklogami a Lístky do památníku se zaměřil na komorní hudbu a vytvořil Sonátu pro housle a klavír F dur (BURGHAUSER, 2006). Ţivot Antonína Dvořáka byl v té době jiţ klidný a vyrovnaný, výdělky byly podstatně lepší, ale hlavně se zlepšilo i jeho umělecké a lidské sebevědomí. Se svou rodinou ţil šťastně v Praze a v létě jezdil na svůj hluboce milovaný venkov. Dvořákovi nejprve pobývali nedaleko Příbrami u švagra Kounice, ale později si koupili pozemek v Ovčíně, kde si postavili domek s velkou zahradou a pěstovali houby. Odtud měli krásnou 30

vyhlídku na vesnici Třebsko, kam chodíval Dvořák o nedělích hrát na kostelní varhany. Venkovanem zůstal Dvořák celý svůj ţivot a cítil se opravdu šťasten jen uprostřed přírody, kdyţ se toulal krajinou a poslouchal ptačí zpěv. V přírodě vzniklo i jeho další velmi úspěšné dílo Symfonie D dur (1880), která po svém uvedení v Čechách pronikla i do Německa, Anglie a Ameriky (BURGHAUSER, 2006). Rok 1881 byl rokem otevření nového Národního divadla, při jehoţ příleţitosti zazněla Smetanova Libuše. Dvořák velice prahnul po úspěšné opeře, začal tedy opět hledat náměty. Nakonec si vybral libreto Marie Červínkové-Riegrové k historické opeře z ruských dějin s názvem Dimitrij. Opera nikdy nepronikla za hranice Českých zemí a velký úspěch Dvořákovi nepřinesla, coţ ho velice zklamalo. 14. prosince 1882 zemřela Dvořákovi matka a ztráta tak blízké osoby ho neskutečně zdrtila. Dále se trápil situací svého otce, který zůstal se třemi dcerami a ţivil je hrou po hospodách na citeru. Stavem jeho mysli byly samozřejmě ovlivněna i jeho díla (BURGHAUSER, 2006). Poţár Národního divadla, jak uvádí (BURGHAUSER, 2006) byl pro celý národ obrovskou katastrofou. Současně však vyvolal velkou motivaci a to nejen u Dvořáka, který původnímu Národnímu divadlu věnoval svou operu Dimitrij. Dvořák však chtěl vytvořit i dílo nové, stále však nemohl najít ten správný námět. Adolf Šubrt, nový ředitel Národního divadla, mu poradil, aby se nechal inspirovat husitským obdobím. Dvořáka to velice zaujalo a jiţ za dva měsíce měl vypracovanou partituru svého díla. Šubrt však k dílu slíbené libreto nenapsal, takţe se známou a velice oblíbenou stala pouze tzv. Husitská předehra, kterou lze povaţovat rovněţ za symfonickou báseň. Toto chmurné období plné ztrát a smutku bylo však také obdobím velkých a úspěšných děl. První z nich byla Erbenova balada z Kytice, Svatební košile, kterou Dvořák pouţil k vytvoření kantáty, jeţ se stala známou i ve světě, zvláště pak v Anglii. Dalšími významnými díly byly Symfonie d moll a klavírní drobnosti (Dumka c moll, Furiant g moll, Humoreska Fis dur). Symfonie d moll sklidila obrovský úspěch jak v Berlíně, tak v Londýně. Dvořákův duševní stav se přesto nezlepšil a komponuje duchovní oratorium s českým námětem Jaroslava Vrchlického, Svatou Ludmilu, ve které se objevuje také melodie písně Hospodine, pomiluj ny. Jak české, tak anglické obecenstvo, tisk a kritika krásu nového oratoria velmi ocenili (BURGHAUSER, 2006).

31

Po dokončení Svaté Ludmily nastal v jeho tvorbě velký zvrat. Díla jakými jsou druhá řada Slovanských tanců, písňový cyklus V národním tónu a Terzetto C dur pro dvoje housle a violu a Romantické kusy to jen dokazují. Na přání svého obdivovatele Jana Hlávky zkomponoval Mši D dur. Do tohoto pohodového a šťastného období rovněţ patří Kvintet pro klavír a smyčcové nástroje A dur. Zapomenout bychom neměli ani na dílo, ze kterého měl Dvořák radost největší, svou operu situovanou do českého městečka v době, kdy vrcholila Velká francouzská revoluce, Jakobín (BURGHAUSER, 2006). Při svém prvním uvedení v Národním divadle měl Jakobín vynikající obsazení a celé představení se setkalo s upřímným úspěchem. I Jakobín se stejně jako většina Dvořákových oper textově přepracovával. Nové přepracování mu však přineslo ještě větší oblibu a úspěch. Jiţ téměř padesátiletý Dvořák je velmi pilným skladatelem. Je hrán, slaven a milován jak v Českých zemích, tak i mimo ně. Drobným výtkám ani kritikám se však neubrání. I nadále pracuje jako nezávislý umělec a nepravidelnost jeho příjmů ho stále suţuje obavami z budoucností jeho pěti dětí (BURGHAUSER, 2006). V roce 1890 Dvořák zavítal dokonce aţ do Ruska, v březnu pak řídil v Moskvě a Petrohradě své koncerty. Koncertování zde mu prakticky umoţnil Petr Ilji Čajkovskij, který si Dvořákovi hudby velmi cenil. Jeho Rekviem, poprvé uvedené v roce 1891 v Birminghamu, které si také sám dirigoval, bylo vyvrcholením této činnosti a řadí se mezi umělecky nejpřesvědčivější skladby tohoto druhu vůbec. Ve stejném roce se Dvořák díky svým úspěchům stal profesorem kompozice a instrumentace na Praţské konzervatoři. Zde se mu podařilo vychovat řadu významných českých skladatelů jakými byli např. Vítězslav Novák, Oskar Nedbal a Josef Suk starší. Posledně jmenovaný se seznámil a později i oţenil s Dvořákovou dcerou Otylií, jak jsem se dočetla u (BURGHAUSER, 2006). V roce 1892 vyuţívá lukrativní nabídku Národní hudební konzervatoře v New Yorku a odjíţdí do Spojených států. Průvodcem na daleké cestě se Dvořákovi, jeho synovi Antonínovi a dcerce Otylce stal mladý a nadějný houslista z praţské konzervatoře, Josef Jan Kovařík, který se vracel do státu Iowa za otcem. Mladý Kovařík se u Dvořáků musel usadit a přijmout hodiny houslí na konzervatoři a stal se tak velmi vítaným 32

společníkem rodiny. Dvořák se začal pilně věnovat práci na konzervatoři a do společnosti mnoho nechodil. V létě přijali pozvání otce Kovaříka a zajeli na prázdniny do Spillvillu, coţ byla česká osada, která Dvořákovi dočasně nahradila milovaný český venkov. Klid, panenská příroda a prostý lid Dvořákovi velmi prospíval, jak uvádí (ŠKVORECKÝ, 1991). Zde také vznikl Smyčcový kvartet F dur, jeţ je takovou hudbou prázdninového odpočinku. V téţe době na svět přišly i Kvintet Es dur pro dvoje housle, dvě violy a violoncello, v němţ je patrný vliv indiánské hudby a Sonatina G dur pro housle a klavír inspirovaná příjezdem jeho ostatních dětí z Evropy, jak píše (BURGHAUSER, 2006). Funkci ředitele konzervatoře zastával v letech 1892 – 1895. Jak uvádí internetová encyklopedie [1], jeho pobyt zde představoval pro jeho vlastní tvorbu zásadní přínos, neboť se zde seznámil s americkou lidovou hudbou, především černošskou a indiánskou. V Americe sloţil jedny ze svých nejslavnějších hudebních děl, včetně Symfonie č. 9 „Z Nového světa“, pro níţ se vţilo pojmenování „Novosvětská“. Do 90. let minulého století byla Východní ulice č. 237 na Manhattanu se svým muzeem (dnes pamětní deskou) místem, které připomínalo, ţe zde byla sloţena mj. vrcholná symfonie Z Nového světa (premiéru měla v prosinci 1893 v Carnegie Hall), Smyčcový kvartet op. 96 (tzv. Americký), Biblické písně či 2. violoncellový koncert h moll (op. 104). Mezi jeho ţáky patřily budoucí učitelé G. Gershwina, D. Ellingthona a A. Coplanda, uvádí (BURGHAUSER, 2006). Stesk po domově však převládl a proto se v roce 1895 vrátil do Čech. Začal opět vyučovat a soustředil se na komponování oper. Z internetového zdroje [11] jsem se dozvěděla, ţe se na sklonku ţivota věnoval pohádkovým příběhům a zhudebňuje tyto náměty formou symfonické básně nebo opery. Erbenova Kytice se stala předlohou jeho čtyř symfonických básní (Vodník, Polednice, Zlatý kolovrat a Holoubek). Stárnoucí mistr i nadále setrval v říši pohádkové fantazie a zkomponoval známou operu Čert a Káča, která se opírá o pohádku Boţeny Němcové o hloupém čertovi a drzém děvčeti. Z té doby také pochází nejslavnější Dvořákova opera Rusalka. Rusalka byla obecenstvem přijata s obrovským nadšením a doposud je vedle Smetanovi Prodané nevěsty nejčastěji hranou českou operou. Posledním Dvořákovým dílem se stala opera Armida. Jde o milostný příběh rytíře Donalda a pohanské princezny Armidy. Nicméně

33

stárnoucí Dvořák byl velkými bolestmi nucen odejít z její velké premiéry (BURGHAUSER, 2006). Zemřel po krátké nemoci na mozkovou mrtvici v Praze v květnu 1904 hned poté, co dojedl svou polévku k obědu, jak jsem se dočetla z internetového zdroje [11]. Je zde rovněţ pohřben. Dvořákova ţivotopisná data jsou součástí kulturních výročí UNESCO.

Dvořák a Praha Následující text byl převzat a volně sestaven z těchto zdrojů (BURGHAUSER, 2006), [11] a (ŠKVORECKÝ, 1991). Do Prahy přišel Dvořák poprvé v r. 1857 a první dva roky bydlel v Dominikánské (nynější Husově) ulici č. 238 u krejčovského mistra Jana Plevy, odkud docházel do Ústavu ku vzdělání varhaníků a ředitelů kůrů a rovněţ do německé pokračovací školy u Františkánů, aby se doučil němčině, jak si přál jeho otec. Díky řediteli Karlu F. Pitschovi poznal na varhanické škole mnoho z klasické hudby. Roku 1859 ukončil studia na varhanické škole, coţ bylo vstupní branou k poznání klasické hudby. Poté se přestěhoval ke své tetě a strýci Václavu Duškovi bydlícím na Karlově náměstí č. 558, kde dostával snídaně, někdy obědy i večeře. Dvořák ţil velmi skromně. Nikdy nepřicházel domů pozdě a nikdo ho neslyšel mluvit neslušně. Jak jsem se na začátku zmínila, působil v Prozatímním divadle a v kostele sv. Vojtěcha jako varhaník. Dále se snaţil si přivydělat doučováním hochů, kteří mu byli doporučeni ve škole. Roku 1864 se Dvořák opět stěhoval, tentokrát na Senováţné náměstí č. 19, ke svému kolegovi z orchestru Mořici Angorovi. Později se však znovu vrátil zpět k Duškovým. V té době začal vyučovat v rodině praţského zlatníka Čermáka jeho dvě dcery Josefínu a Annu. Po sňatku s Annou Čermákovou zpočátku společně bydleli v ulici Na Rybníčku č. 1364, odkud se po smrti dětí přestěhovali do Ţitné ulice č. 14/564 (zde je pamětní busta od Otakara Španiela). Zde skladatele v r. 1888 navštívil sám P. I. Čajkovskij a tady také Dvořák zemřel po dlouhé nemoci na mozkovou mrtvici. V praţském Rudolfinu, 34

v hlavním koncertním sále nazvaném Dvořákova síň, dirigoval v r. 1896 na prvním koncertě České filharmonie svého Othella, premiéru Biblických písní, Slovanskou rapsodii a Symfonii Z Nového světa. Roku 1898 slavili manţelé Dvořákovi společně se sňatkem dcery Otylky s Josefem Sukem svou stříbrnou svatbu v kostele sv. Štěpána. Antonín Dvořák byl pohřben na Vyšehradském Slavíně, kam byla také umístěna jeho busta od Ladislava Šalouna. V Praze bylo Dvořákovi roku 1932 zasvěceno Muzeum Antonína Dvořáka v letohrádku Amerika a roku 2000 mu byla odhalena socha na Palachově náměstí.

3. Praktická část

3. 1. Dotazníky a jejich analýza V rámci své bakalářské práce jsem vyhotovila dva dotazníky, které jsem rozdala jak široké veřejnosti, tak do několika cestovních kanceláří a agentur. První z nich obsahoval otázky týkající se váţné hudby a ţivota a děl světových hudebníků (Mozart, Vivaldi, Smetana, Dvořák) a měl tedy zmapovat znalosti a vědomosti veřejnosti z této oblasti. Druhý dotazník se jiţ konkrétně týkal mnou plánovaného zájezdu (zda by o něj byl vůbec zájem, kolik by za něj účastníci byli ochotni zaplatit, jaký program by potenciálním účastníkům nejvíce vyhovoval, atd.). Oba dotazníky jsem rozmnoţila a donesla do několika cestovních kanceláří, agentur a informačních center v centru Prahy a část rozeslala či roznesla po známých a příbuzných. Z celkového počtu téměř dvou set dotazníků prvního i druhého typu se mi zpátky vrátila pouhá hrstka. Ze šťastně dorazivších a ukořistivších 42 je plnohodnotně vyplněných a tedy pro mou práci pouţitelných jen 14. Je nutno podotknout, ţe valná většina z oněch 28 osob, jejichţ vyplněný dotazník jsem nemohla pro svou práci pouţít, nejevila o můj zájezd zájem, coţ není jejich vina.

35

Co ale těch 158 dotazníků, které nejspíš zmizely v propadlišti dějin nebo lépe řečeno v odpadkových koších nejmenovaných praţských CK a CA?! Doufejme, ţe byly alespoň řádně recyklovány. Díky těmto neuspokojivým výsledkům dotazníkové akce jsem se rozhodla, ţe se půjdu osobně zeptat do praţských agentur zprostředkovávajících práce průvodců a poskytujících obdobný typ zájezdu, tedy „jednodenní prohlídky s výkladem“, který jsem se s menšími změnami rozhodla nabídnout i já. V Praze jsem narazila na dva typy prohlídek s výkladem týkajících se hudebních velikánů, které nabízely agentury sdruţující průvodce po Praze. První z nich je nabízena například společností Prague Inspiration, s.r.o. a nazývá se Slavní hudebníci v Praze. „Tato procházka je zaměřená na historii hudby a její nejvýznamnější představitele, ať uţ české nebo se vztahem k českým zemím. Prohlídku ocení především zájemci o hudbu a hudební historii. Navštívíte Mozartovo muzeum ve vile Bertramka, Dvořákovo muzeum a Smetanovo muzeum. O těchto osobnostech se během prohlídky dozvíte především. Cena zahrnuje jen průvodce Prahou“ [33]. Prohlídky po Praze s průvodci nabízené společností Prague Inspiration jsou určeny především pro cizince. To vyplývá uţ z nabídky jazyků, ve kterých výklad probíhá – čeština mezi nimi není. Proto převáţnou část, tedy 99%, jak jsem se dozvěděla, tvoří klientela z řad cizinců. V sociálních skupinách jde především o starší občany a studenty z hudebních škol. Společnost své sluţby sice nabízí také českým školám, nebo se jim alespoň nebrání, nicméně české školy tuto moţnost zatím nevyuţily. Na otázku, zda by se uplatnily vícedenní prohlídky mi bylo odpovězeno, ţe je to moţné, ţe zájemci by se určitě našli – více informací se mi ze slečny nepodařilo získat. Vzhledem k tomu, ţe se zmiňovaná prohlídka Prahy koná přibliţně jen dvakrát do roka (ovlivněno zájmem o ni), zaměřila bych se ve své práci také na propagaci a nabídku zájezdu jak pro širokou českou veřejnost, tak pro školy. Druhý typ prohlídky po Praze s výkladem nabízí například Guide-prague.eu a nazývá se Praha hudební. 36

„Naše prohlídka Vám představí některá z těchto míst a také budete mít moţnost navštívit muzeum Bedřicha Smetany nedaleko Karlova mostu, které je věnováno ţivotu a dílu tohoto význačného českého skladatele. Po skončení prohlídky Vás pozveme na krátký koncert klasické hudby do některého z kostelů Starého Města. Na programu jsou nejznámější melodie W. A. Mozarta, A. Dvořáka, B. Smetany, F. Schuberta, A. Vivaldiho aj.“ [34] U této společnosti je uţ podíl domácí klientely o něco málo příznivější, asi 20%. Větší účast tuzemské klientely je nejspíš dána pozvánkou na koncert, coţ je dle mého názoru velkým lákadlem i pro našince, pro které není problém zůstat ve městě déle a kteří rádi vyuţijí dalších různých moţností a doprovodných programů. Sociální sloţení klientů je velice podobné jako u Prague Inspiration, tedy starší lidé a milovníci váţné hudby a studenti hudebních oborů. Ani tato společnost se nebrání vícedenním prohlídkám a moţná by o nich i v budoucnu uvaţovala. Stejně tak Guideprague není proti nabízení práce průvodců pro školy, ale ţádné konkrétní kroky pro realizaci zatím nepodnikla, takţe ţádné české školy její sluţby doposud nevyuţily. Nemám v úmyslu se dlouze zabývat otázkami, proč čeští občané jeví tak malý zájem o váţnou hudbu a pamětihodnosti, které se k ní vztahují a odkud pramení všeobecný nezájem pracovníků CK a CA v tomto ohledu pomoci či prospět cestovnímu ruchu v ČR, potaţmo v Praze. Snad za to můţe naše školství, které se výuce hudební výchovy příliš nevěnuje a také jakási lenost a nechuť cokoliv měnit a vylepšovat. Nyní bych přešla k samotnému vyhodnocení došlých dotazníků. Nejprve bych se zaměřila na vědomostní dotazník. Respondenty jsem rozdělila do skupin podle následujících aspektů – pohlaví, věk a stupeň dosaţeného vzdělání.

37

3. 1. 1. Vyhodnocení dotazníků Z počtu 42 odevzdaných dotazníků, bylo 23, tedy 55% vyplněno muţi a 19, tedy 45% ţenami. Pohlaví respondentů

muž

45% 55%

žena

Obr. 1: Pohlaví respondentů (zdroj: vlastní výpočty)

Věkové skupiny byly procentuelně zastoupeny následovně: do 26 let 15 osob, 27 aţ 45 let 9 osob, 46 aţ 60 let 11 osob a nad 61 let 7 osob. Věk respondentů

17% 36%

do 26 let 27 - 45 let 46 - 60 let

26%

nad 61 let

21%

Obr. 2: Věk respondentů (zdroj: vlastní výpočty)

Procentuelní zastoupení v aspektu dosaţeného vzdělání je takovéto: základní 7 osob, vyučen/a 9 osob, maturita 15 osob, vyšší odborné 4 osoby a vysokoškolské 7 osob.

38

Dosažené vzdělání respondentů

17%

17%

základní 10%

vyučen/a maturita 21%

vyšší odborné vysokoškolské

35%

Obr. 3: Dosaţené vzdělání respondentů (zdroj: vlastní výpočty)

Myslím si, ţe nemá cenu zabývat se jednotlivými otázkami, ale celkovou procentuelní úspěšností jednotlivých skupin. Proto jsem se rozhodla, ţe vezmu všechny došlé odpovědi na 10 vědomostních otázek a porovnám chybné odpovědi s těmi správnými. V testu znalostí dopadli muţi následovně, z došlých 230 odpovědí na jednotlivé otázky jich bylo 146 chybných a 84 správných.

Odpovědi - muži

37% chybné správné 63%

Obr. 4: Odpovědi - muţi (zdroj: vlastní výpočty)

39

Znalosti ţen byly takovéto, z počtu 190 odpovědí na otázky jich bylo 54 správných a 136 chybných.

Odpovědi - ženy

28% chybné správné

72%

Obr. 5: Odpovědi – ţeny (zdroj: vlastní výpočty)

Z hlediska věku dopadla skupina osob do 26 let takto: správné odpovědi 66, chybné odpovědi 84. Odpovědi - skupina do 26 let

44%

chybné 56%

správné

Obr. 6: Odpovědi – skupina do 26 let (zdroj: vlastní výpočty)

Ve skupině 27 – 45 let jsem zaznamenala 68 chybných a 22 správných odpovědí.

40

Odpovědi - skupina 27-45 let

24%

chybné správné

76%

Obr. 7: Odpovědi – skupina 27–45 let (zdroj: vlastní výpočty)

Správné a chybné odpovědi ve skupině 46–60 let dopadly v poměru 25 : 85.

Odpovědi - skupina 46-60 let

23%

chybné správné

77%

Obr. 8: Odpovědi – skupina 46-60 let (zdroj: vlastní výpočty)

V poslední věkové skupině, tedy ve skupině 61 a více let jsem zaznamenala tyto výsledky: chybné odpovědi 45 a správné odpovědi 25.

41

Odpovědi - skupina 61 a více let

36% chybné správné 64%

Obr. 9: Odpovědi – skupina 61 a více let (zdroj: vlastní výpočty)

Členění podle nejvyššího dosaţeného vzdělání dopadlo následovně. Ze 70 odpovědí osob se základním vzděláním jich 62 bylo chybných a 8 správných. Odpovědi - základní vzdělání

11%

chybné správné

89%

Obr. 10: Odpovědi základní vzdělání (zdroj: vlastní výpočty)

42

Respondenti s výučním listem dopadly se svými vědomostmi takto. Z 90 došlých opovědí jich 75 bylo chybných a 15 správných.

Odpovědi - vyučen/a

17%

chybné správné

83%

Obr. 11: Odpovědi – vyučen/a (zdroj: vlastní výpočty)

Respondenti, kteří své dosavadní studium zakončili maturitou, zodpověděli 85 otázek chybně a 65 správně.

Odpovědi - m aturita

43%

chybné 57%

Obr. 12: Odpovědi – maturita (zdroj: vlastní výpočty)

43

správné

Osoby s dokončenou vyšší odbornou školou zodpověděli 30 otázek chybně a 10 správně.

Odpovědi - vyšši odborné

25%

chybné správné

75%

Obr. 13: Odpovědi – vyšší odborné (zdroj: vlastní výpočty)

Vysokoškolsky vzdělaní respondenti si s otázkami poradili následovně: 30 jich bylo chybných a 40 správných.

Odpovědi - vysokoškolské

43% chybné správné 57%

Obr. 14: Odpovědi – vysokoškolské (zdroj: vlastní výpočty)

44

Po vyhodnocení znalostního dotazníku, který ukázal, jak malé máme povědomí o světoznámých skladatelích váţné hudby a ve kterém v jednotlivých členěních nejlépe dopadly muţi, osoby do 26 let a vysokoškolsky vzdělaní, bych se nyní zaměřila na dotazník týkající se mnou vytvořeného zájezdu. Z celkového počtu 42 odevzdaných a vyplněných dotazníků projevilo jen 14 osob o zájezd zájem. Zbylých 28 dotazníků jsem tedy jiţ dále nebrala v úvahu a zabývala se jen těmi 14. První otázku ve svém druhém dotazníku jsem směrovala přímo na subjektivní zájem respondentů o váţnou hudbu. Odpovědi nedopadli nikterak příznivě. Nicméně, přestoţe polovina lidí vyslovila svůj nezájem o váţnou hudbu, mého zájezdu by se ráda zúčastnila. Zajím á Vás vážná hudba?

14%

36% ano ne nevím

50%

Obr. 15: Zajímá vás váţná hudba? (zdroj: vlastní výpočty)

Druhá otázka měla zmapovat zájem a chuť respondentů o procházky starými uličkami Prahy. Zde odpovědi dopadly mnohem příznivěji, téměř většina osob projevila touhu toulat se po Praţských památkách.

45

Touláte se rádi uličkam i staré Prahy, nebo byste to rádi zkusili?

7% 7%

ano ne nevím

86%

Obr. 16: Touláte se rádi uličkami staré Prahy, nebo byste to rádi zkusili? (zdroj: vlastní výpočty)

Třetí otázkou jsem chtěla zjistit zda respondentům přijde váţná hudba ve spojení s prohlídkou Prahy jako zajímavý námět na zájezd. Vzhledem k tomu, ţe v analýze 2. dotazníku jsem pracovala jen s dotazníky osob, které by na můj zájezd jeli, byla otázka spojení váţné hudby s prohlídkou Prahy přijata s téměř 100% nadšením.

Přijde vám spojení vážné hudby a Prahy jako dobrý nám ět pro zájezd?

0%

7%

ano ne nevím

93%

Obr. 17: Přijde Vám spojení váţné hudby a Prahy jako dobrý námět pro zájezd? (zdroj: vlastní výpočty)

46

Čtvrtá otázka pro mě byla klíčovou. Podle ní jsem se rozhodovala, zda mám s dotazníkem dále pracovat a nebo ho odloţit. Jelikoţ jsem analyzovala jen dotazníky, kde byla odpověď na mou čtvrtou otázku kladná, je zcela jasné, ţe výsledný graf měl podobu jednobarevného koláče (borůvkového).

Účastnili byste se takovéhoto zájezdu?

0%

ano ne

100%

Obr. 18: Účastnili byste se takového zájezdu? (zdroj: vlastní výpočty)

Pátou otázku jsem jiţ směrovala na vlastní zájezd, konkrétně na počet dní. Největší zájem by byl o dvoudenní zájezd. Nezanedbatelný počet osob však vyjádřil své přání zúčastnit se jen jednodenního zájezdu. Díky těmto výsledkům jsem se nakonec rozhodla, ţe návrh zájezdu bude variabilní a tedy ţe bude moţné vybrat si jak jednodenní program, tak program dvoudenní. Jak dlouhý byste si představovali tento zájezd?

14% 36% 1 den 2 dny 3 dny 50%

Obr. 91: Jak dlouhý byste si představovali tento zájezd? (zdroj: vlastní výpočty)

47

V šesté otázce jsem se zaměřila na program zájezdu, konkrétně mě zajímalo, kolik památek by respondenti byli ochotni denně absolvovat a zda by pro ně byl důleţitý či zajímavý večerní program (koncert). Největší zájem byl o dvoudenní zájezd – 8 památek denně a večerní představení. Stejného počtu zájemců dosáhly dvoudenní zájezd s návštěvou 5 památek a večerním programem a třídenní zájezd s návštěvou 5 památek a 2 – 3 večerními kulturními programy.

Jaký program by Vám nejlépe vyhovoval?

14%

21%

5 památek + 1 koncert 8 památek + 1 koncert

21%

5 památek + 2 - 3 koncerty 8 památek + 2 - 3 koncerty

44%

Obr. 20: Jaký program by Vám nejlépe vyhovoval? (zdroj: vlastní výpočty)

Sedmou otázkou jsem chtěla zjistit, zda výběr hudebních skladatelů (Vivaldi, Mozart, Smetana a Dvořák) potencionálním účastníkům zájezdu vyhovuje. Všem respondentům výběr hudebníků vyhovoval, jedna z osob (viz osmá otázka) dokonce (k mému velkému údivu) projevila zájem dozvědět se ještě navíc nějaké informace o Johannu Sebastianu Bachovi či navštívit jeho koncert.

48

Vyhovuje Vám

výběr hudebních skladatelů (Mozart, Sm etana, Vivaldi, Dvořák)?

7%

ano ne

93%

Obr. 21: vyhovuje Vám výběr hudebních skladatelů (Mozart, Smetana, Vivaldi, Dvořák? (zdroj: vlastní výpočty)

Devátou otázkou jsem chtěla zjistit, kolik by byli potenciální účastníci mého zájezdu ochotni zaplatit za dvoudenní zájezd s ubytováním, včetně snídaně a mnou nabízeného programu. Valná většina respondentů by za něj ochotně zaplatila do dvou tisíc korun. Částka to není vysoká a proto je tedy jasné, ţe případné jízdenky MHD a stravu si účastníci budou muset hradit sami. Stejně tak i výběr místa na přespání se bude odvíjet od této poměrně nízké částky. Kolik korun byste za takovýto dvoudenní zájezd s ubytováním včetně snídaně byli ochotni zaplatit?

7%

29%

do dvou tisíc do tří tisíc do pěti tisíc 64%

Obr. 22: Kolik korun byste za takovýto dvoudenní zájezd s ubytováním včetně snídaně byli ochotni zaplatit? (zdroj: vlastní výpočty)

49

Poslední tři otázky dotazníku jsem věnovala osobním dotazům, podle kterých jsem chtěla zjistit, kdo je pro můj zájezd cílovou skupinou a tedy které z pohlaví, která věková skupina a osoba s jakým nejvyšším dosaţeným vzděláním má o můj zájezd nevětší zájem. První z nich se týkala pohlaví respondentů. Co se týče zájmu o můj zájezd ze strany pohlaví, jsou síly téměř vyrovnané, malinko větší zájem byl však zaznamenán ze strany muţů. Pohlaví respondenta

43% muž žena 57%

Obr. 23: Pohlaví respondenta (zdroj: vlastní výpočty)

Další otázka se týkala věku respondentů. Z hlediska věku jsem největší zájem o zájezd zaznamenala ve věkové kategorii do 26 let. V těsném závěsu za ní byla věková kategorie 46 – 60 let.

50

Věk respondentů

14%

36% do 26 let 27 - 45 let 46 - 60 let 29%

61 a více let

21%

Obr. 24: Věk respondentů (zdroj: vlastní výpočty)

Úplně poslední otázka celého dotazníku se týkala nejvyššího dosaţeného vzdělání respondentů. O můj zájezd projevily největší zájem osoby, jejichţ nejvyšším dosavadním dosaţeným vzděláním byla maturita.

Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů

14%

7% 7%

základní 14%

vyučen/a maturita vyšší odborné vysokoškolské

58%

Obr. 25: Nejvyšší dosaţené vzdělání respondentů (zdroj: vlastní výpočty)

51

3. 1. 2. Shrnutí výzkumu Výsledky výzkumu nejsou nijak překvapující, jako spíše smutné. Je opravdu velká škoda, ţe v naší společnosti v době, kdy je tolik moţností, jak vzdělávání spojit s něčím příjemným a zajímavým, nemá velké mnoţství osob zájem se tímto způsobem dozvědět něco nového. Pramalému zájmu o váţnou hudbu odpovídají výsledky prvního dotazníku, které jsou téměř alarmující. Nadpoloviční většina odpovědí na věci, které mají být ve všeobecném povědomí je chybná a to i u osob, které právě studují nebo školu nedávno dokončily. Z druhého dotazníku se kromě celkového nezájmu o „vzdělávací“ zájezd nedá téměř nic vypozorovat. Cílová skupina potenciálních účastníků zájezdu se skládá téměř ze všech věkových kategorií a i co se nejvyššího dosaţeného vzdělání a pohlaví týče nejsou rozdíly nikterak veliké nebo alespoň ne tak, aby se celý zájezd měl přizpůsobit přesně na tělo konkrétní skupině.

3. 2. Návrh zájezdu „Toulky po Praze s hudebními velikány“ Variabilní jednodenní/dvoudenní zájezd „Toulky po Praze s hudebními velikány“ nemá pevně stanovené termíny svého konání. Vzhledem k tomu, ţe je však rovněţ nabízen jako zájezd pro školy, rozhodla jsem se termín pro tento účel orientačně stanovit na 14. - 15. 10. 2010 a 26. – 27. 5. 2011. Pokud by cílená propagace zájezdu zaujala veřejnost, mohl by se zájezd konat celoročně, protoţe sezónnost hlavního města Prahy není téměř ničím omezena. Přesto bych kvůli delším otevíracím dobám a přívětivějšímu počasí (touláme se po Praze pěkně po svých) doporučila pro konání zájezdu období od 1.4 – 31.10. Dlouho jsem přemýšlela, jak uspořádat zájezd, aby oslovil co nejvíce osob. Na základě výsledků výzkumu jsem se rozhodla, ţe ho sestavím variabilně. První den bych navštívila celkem osm památek, a to především ty, které úzce souvisí se samotnými

52

hudebníky a které nám o jejich ţivotě vypoví nejvíce. Mám na mysli především muzea honosící se jejich jménem a divadla, ve kterých za svého ţivota působili. Tato část prvního dne by byla pro všechny účastníky stejná a je určena skalním zájemcům o historii a ţivot výše zmíněných světových hudebníků. Druhou částí programu prvního dne by byl koncert váţné hudby v některém z praţských divadel či kostelů, který by se upravoval podle konkrétní nabídky. Večerní program by se týkal pouze osob, které by měli zájem o absolvování programu dalšího dne a rozhodli by se přečkat noc v Praze ve vybraném hostelu. Pro program druhého dne jsem zvolila šest památek (světských i sakrálních), které se byť jen okrajově, opět týkají pobytu zmíněných skladatelů v Praze. Jelikoţ památek je opravdu přehršle, není moţné je všechny za dva dny navštívit. Další případný výběr památek nechám tedy na rozhodnutí účastníků. Bude jen na jejich volbě zda navštíví ještě nějaké památky či dají přednost delšímu rozchodu, případně jinému programu (týká se „workshopů“ a tematických akcí konaných jen v některých měsících či ročních obdobích, díle různé festivaly, trhy, promítání, speciální koncerty atd.).

1. den 9:00 sraz před hostelem Elf v Husitské ulici 11 v Praze 3, část hostů (ti, kteří se rozhodli zůstat na oba dva dny) si zde jiţ ráno vybalila svá zavazadla 9:20 odchod směr Hybernská ulice 9:35 prohlídka + výklad v Hybernské ulici 9:45 odchod směr Obecní dům 9:50 krátká prohlídka Obecního domu + výklad (na přání moţnost objednat celkovou prohlídku s průvodcem, z časových důvodů však není zařazena) 10:10 odchod směr Stavovské divadlo přes Celetnou ulici a Ovocný trh 10:20 krátká prohlídka Stavovského divadla + výklad (na přání moţnost objednat celkovou prohlídku s průvodcem, z časových důvodů, však není zařazena) 10:35 odchod směr Rudolfinum přes ulici Ţeleznou, Staroměstské náměstí a ulici Kaprovou, kolem náměstí Jana Palacha 10:50 krátká prohlídka Rudolfina + výklad (na přání moţnost objednat celkovou prohlídku s průvodcem)

53

11:10 odchod směr Muzeum Bedřicha Smetany přes Alšovo nábřeţí (výhled na řeku a Hrad) a dále ulicemi Platnářskou a Kříţovnickou 11:20 prohlídka Muzea Bedřicha Smetany + výklad 12:10 odchod směr Malostranské náměstí přes Karlův most (krátká prohlídka Karlova mostu) a ulici Mosteckou 12:30 rozchod na Malostranském náměstí (přestávka na oběd) 14:10 odjezd směr Bertramka - tramvaj č.12, přestup na tramvaj č. 9 v zastávce Újezd a výstup v zastávce Bertramka 14:30 prohlídka Bertramky + výklad 15:30 odjezd směr Slavín – tramvaj č. 7, výstup v zastávce Výtoň a chůze směrem ke Slavínu 15:50 prohlídka Slavína + výklad 16:10 odchod směr Muzeum Antonína Dvořáka přes ulice Libušina, Svobodova, Na Slupi, Apolinářská a Ke Karlovu 16:30 prohlídka Muzea Antonína Dvořáka + výklad 17:10 společné ukončení prohlídkové části dne a cesta zpět (metrem od I. P. Pavlova na Florenc) k hostelu Elf Večerní program (koncert) začíná zpravidla od 19. aţ 21. hodiny.

2. den 9:30 sraz před hostelem Elf a odchod směr Staroměstské náměstí, přes ulice Hybernská a Celetná 9:50 krátká prohlídka Staroměstského náměstí a především domů U jednoroţce a U bílého jednoroţce + výklad 10:15 odchod směr kostel sv. Jiljí, přes Malé náměstí a ulice Karlova a Jilská 10:25 prohlídka kostela sv. Jiljí + výklad 10:40 odchod směr Pachtovský palác po Zlaté ulici 10:50 krátká prohlídka Pachtovského paláce + výklad 11:05 odchod směr Národní divadlo přes Smetanovo nábřeţí 11:20 prohlídka Národního divadla 12:10 ochod směr Hlahol po Smetanově a Masarykově nábřeţí 12.20 krátká prohlídka Hlaholu + výklad

54

12:30 odchod směr zastávka Národní divadlo a odjezd tramvají č. 22 na Malostranské náměstí 12:45 rozchod na Malostranském náměstí a přestávka na oběd 14:15 ochod směr Strahovský klášter ulicemi Nerudova a Úvoz (moţnost krátké prohlídky Nerudovy ulice) 14:45 prohlídka areálu Strahovského kláštera a kostela + výklad (na přání moţnost prohlídky Strahovské knihovny a obrazárny) 16:00 začátek programu (prohlídka dalších památek, koncerty, workshopy, trhy atd.) dle výběru a přání účastníků, jinak závěr zájezdu

3. 3. Po stopách Vivaldiho, Mozarta, Smetany a Dvořáka – památky 3. 3. 1. Po stopách Vivaldiho v Praze Ačkoli se v současné době s Vivaldiho dílem, tedy lépe řečeno s osůbkami v historických kostýmech, co rozdávají letáky na jeho koncerty, setkáme téměř na kaţdém rohu v centru Prahy, samotný odkaz a památky připomínající návštěvu tohoto velikána světové barokní hudby v Praze moc nenajdeme. Přestoţe je známo, ţe v Praze celkem dlouhou dobu pobýval, konkrétní zmínky o domech, kde nocoval, kostelech, kde cvičil a komponoval, hospůdkách, kde jedl a pil, zahradách, kde přemítal a odpočíval bohuţel nemáme. Jediné, co zcela jistě víme je, ţe šest z jeho oper bylo provedeno, jak jsem se dočetla u (JEROLÍMKOVÁ, 2005) v Hybernské ulici (čp. 1034 a 1036 – navštívíme 1. den) v zahradě paláce Sweerts-Sporcků – ve Šporkově šlechtickém divadle, které dnes jiţ bohuţel nestojí. Abych však návštěvníky Prahy neochudila o Vivaldiho a o barokní hudbu a kulturu jako takovou, rozhodla jsem se do programu svého zájezdu zařadit dva barokní kostely, ve kterých v současné době pravidelně probíhají koncerty Vivaldiho a dalších barokních hudebníků (Pachelbel, Bach, Händel atd.), jak jsem se dozvěděla z [36] a z letáků vloţených do desek.

55

Kostel sv. Salvátora (moţno navštívit 2. den) „Kostel sv. Salvátora je součástí areálu Klementina, bývalého největšího praţského sídla jezuitů. Kostel jeţ byl průběţně budován v letech 1578 - 1714 je povaţován za jednu z nejcennějších raně barokních staveb v Praze. Byl vystavěn na základech bývalého gotického kostela sv. Klimenta. Jeho průčelí vede na Křiţovnické náměstí na Starém Městě a vchod je přímo před Karlovým mostem. Na jeho stavbě se podíleli významní umělci své doby. Stavitelé di Brusata, C. Luraga či F. M. Kaňka, sochaři J.J. Bendl (sochy sv. Ignáce, sv. Františka Xaverského, Neposkvrněné Panny Marie, Salvátora aj. na portiku), G. B. Cometa (štuky na portiku) a J. J. Häring (12 apoštolů). V kryptě kostela jsou pochováni členové jezuitského řádu, např. B. Balbín či A. Koniáš. Kostel sv. Salvátora byl stavěn podle vzoru ideálního jezuitského chrámu Il Gesú v Římě.“ [28] Kostel sv. Jiljí (navštívíme 2. den) „Kostel svatého Jiljí je vyhledávanou praţskou památkou, vyniká překrásnou gotickou architekturou s barokně upraveným interiérem. Na těchto stránkách se můţete seznámit s bohatou historií kostela, ale také podívat se z jeho věţe na nádherné panorama Prahy. Chrám je charakteristický svojí výškou. Byl postaven biskupem Janem IV. z Draţic a po něm arcibiskupem Arnoštem z Pardubic v letech 1339-71 jako vysoká trojlodní (stejnolodní) síň pro účely kapituly, která tu nahradila řád německých rytířů, sídlících jiţ předtím od r.1238 u staršího románského kostelíka. Od roku 1364 tu česky kázal Jakub Milíč z Kroměříţe. Členem kapituly asi byl i sv.Jan Nepomucký mezi roky 13871388. Roku 1420 zanikla kapitula, kostel se stal utrakvistickým aţ do roku 1626, kdy byl darován řádu dominikánů, kteří tou dobou obývali klášter sv. Aneţky na Františku (před příchodem Jezuitů do Prahy dominikáni sídlili u kostela sv.Klimenta - dnešní Klementinum). Ti si pak na místě staré farní školy a sousedních objektů vybudovali rozlehlý čtyřkřídlý klášter, zaujímající prostor mezi ulicí Husovou, Jalovcovou a Jilskou. Roku 1731 se dominikáni pustili do barokizace gotického kostela, přičemţ architekt F.M.Kaňka vybudoval mělké konchovité kněţiště. Zevně i uvnitř kostel barokně upravil stavitel F.Špaček. Barokizace přikryla i krásný gotický portál na jiţní straně chrámu, který byl při obnově kostela, provedené po roku 1968, objeven a odhalen. Do roku 1744 56

bylo opatřeno dnešní honosné zařízení chrámu. Jeho vnitřek, oddělený dvěma páry barokních pilířů, je na plackovitých klenbách zdoben freskami od V.V. Reinera z let 1734-35, představujícími Oslavení řádu dominikánského, Vidění papeţe Inocence a částečně legendu sv.Jiljí ve střením poli, legendu sv.Dominika v poli pravém a sv.Tomáše Akvinského v levém poli klenby. Štuková výzdoba chrámu je od B.Spinettiho. Ke kostelu sv. Jiljí přiléhá klášter řádu dominikánů, který spravuje farnost sv. Jiljí a další farnosti na Staré Praze. Kněţí řádu dominikánů pořádají bohosluţby a poskytují další sluţby jako jsou například cizojazyčné svatby v Praze (angličtina, francouzština, polština), pohřby a křty. Kostel a klášter sv. Jiljí v Praze je také kulturním a vzdělávacím centrem. Probíhají zde koncerty váţné a duchovní hudby, řada přednášek, besedy a výstavy. Byl také místem, kde Miloš Forman natočil scény svého slavného filmu Amadeus.“ [30]

3. 3. 2. Po stopách Mozarta v Praze Bertramka (navštívíme 1. den) Následující text je volným zpracováním (NĚMEČEK, 1937) a [15]. K nejvýznamnějším místům, pojícím se k ţivotu a tvorbě Mozarta v Praze, patří bezesporu vila Bertramka, která dostala jméno po jednom ze svých prvních majitelů, Františkovi z Bertramu. Vila leţí ve Smíchovské kotlině, kde se původně rozkládala vinice zaloţená kartuziánskými mnichy. Důleţitým datem v historii Bertramky je den 23. dubna 1784, kdy vilu od manţelů Blaţeje a Terezie Dequaiových koupila Josefína Dušková. Významná česká zpěvačka a její manţel, pianista, pedagog a skladatel František Xaver Dušek se pravděpodobně zaslouţili o praţské uvedení Mozartových oper Únos ze Serailu, Figarova svatba a také o pozvání samotného autora do Prahy. Duškovi věnovali Mozartovi veškerou péči a pozornost; a tedy mají nepochybně nemalou zásluhu na tom, ţe Mozart v Praze tak rád přebýval. Jeho pobyty zde, rozhodně patřily k nejhezčím chvilkám skladatelova krátkého a velmi pohnutého ţivota.

57

K Bertramce, která byla v tehdejší době daleko za Prahou, vedla široká alej kaštanů a tam, kde dnes vidíme Malvezinské schody, byl skalnatý, hrbolatý úvoz. Budova byla vystavěna na opuce a dodnes si zachovala svůj původní ráz. (NĚMEČEK, 1937) Své největší dílo, Dona Giovanniho, dokončoval Mozart právě v idylickém prostředí Bertramky a jejích pohostinných majitelů. Ve vile Bertramka také sloţil pro svoji hostitelku, Josefínu Duškovou koncertní árii Bella mia fiamma, addio. [15] Na podzim roku 1791 se Mozart v Bertramce ubytoval podruhé a také naposledy a to u příleţitosti uvedení korunovační opery La clemenza di Tito. V roce 1838 odkoupil usedlost Mozartův velký obdivovatel, praţský velkoobchodník, Lambert Popelka. Poslední majitelka Bertramky, vilu odkázala v roce 1925 mezinárodní nadaci Mozartem ve Vídni. Roku 1929 byla vila koupena Mozartovou obcí v Praze, v jejímţ majetku zůstala aţ do roku 1986, kdy byla budova převzata státem a dočkala se pár rekonstrukcí, jak jsem se dočetla z (NĚMEČEK, 1937). Od roku 1956 je na Bertramce otevřena stálá expozice Wolfganga Amadea Mozarta a manţelů Duškových, která dokládá Mozartův velmi kladný vztah k Praze a k významným osobnostem tehdejšího bohatého kulturního ţivota v ní. V prostorách Bertramky se také pravidelně pořádají komorní koncerty, jak se uvádí v internetovém zdroji [15]. Od 1. listopadu 2009 aţ do odvolání je Muzeum W. A Mozarta a manţelů Duškových ve vile Bertramka uzavřeno. V současné době tedy není moţné navštívit expozici muzea, koncerty či Café Bertramka a není moţné si zde pronajmout prostor či pořádat svatbu, jak píší na [13]. „Expozice W. A. Mozarta a manţelů Duškových Stálá expozice soustřeďuje dobové doklady, tisky, rytiny, rukopisy, dopisy, obrazy, notové záznamy, hudební nástroje a další památky na Mozartovy návštěvy Bertramky a Prahy. Obsahuje i zajímavé dokumenty o historii usedlosti a Mozartových kontaktech s významnými českými hudebníky včetně jeho hostitelů na Bertramce a dlouholetých 58

přátel manţelů Duškových. V tzv. Mozartových saloncích, které pravděpodobně manţelé Mozartovi na Bertramce obývali, se zachovaly části původní nástěnné výzdoby a barokního trámového stropu, zdobeného rostlinnými motivy. K unikátním exponátům patří svazeček Mozartových vlasů a dva klávesové nástroje, na nichţ Mozart v Praze osobně koncertoval. Milou památkou na Josefínu Duškovou je půvabná bonboniéra zdobená emailem, opatřená divadelním kukátkem. V zahradě Bertramky můţete vidět Mozartovu bustu a kamenný stůl, u něhoţ podle tradice napsal Mozart pro Josefínu Duškovou koncertní árii a scénu "Bella mia fiamma, addio!" Popisky exponátů jsou v českém a anglickém jazyce. Skupinám je k dispozici reprodukovaný výklad v češtině, angličtině, francouzštině, němčině a japonštině, spojený s hudebními ukázkami. Na objednávku zajišťujeme i ţivý výklad průvodkyně. V expozici je k dostání broţura o historii Bertramky a Mozartových praţských návštěv v anglickém, francouzském, českém, německém a japonském jazyce a CD ROM s volbou češtiny, angličtiny, francouzštiny a němčiny. Obsahuje filmovou procházku Bertramkou, virtuální prohlídku expozice, 80 hesel, 140 vyobrazení a Mozartovy skladby vytvořené v Praze a pro Prahu.“ [13] Následující text byl kompletně převzat z internetového zdroje [15]. Návštěvní doba duben – říjen: denně 9.00 – 18.00 listopad – březen: denně 9.30 – 16.00 celoroční pondělní provoz Vstupné (expozice) dospělí 110,studenti, důchodci 50,děti 30,skupiny nad 10 osob 80,-/os skupiny studentů 40,-/os průvodcovská sluţba pouze na objednávku (Čj, Aj, Nj, Fj) 59

„Koncerty a festivaly Loňská sezona navázala na tradici koncertů předních českých kvartetních souborů, které se v uplynulých dvou sezonách představily v cyklech “Setkání Mozarta a Beethovena na Bertramce” a “Kvartety dvou staletí 1750 – 1950”. Cyklem Rok hudebních výročí 2009 byla oslavena významná výročí čtyř velkých hudebních skladatelů. Světová veřejnost vzpomenula 250. výročí úmrtí Georga Friedricha Händela, 200. výročí úmrtí klasicistního velikána Josepha Haydna a 200. výročí narození romantika Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Především české, ale jistě i světové publikum si připomenulo 50. let, které uplynuly od smrti českého hudebního velikána Bohuslava Martinů. Tento rozsáhlý koncertní cyklus probíhal během celé koncertní sezony. Nejvíce koncertů bylo věnováno oslavám Josepha Haydna. Mozarta a Haydna pojilo hluboké přátelství a bez vzájemného vlivu nezůstala ani jejich tvorba. V cyklu bylo tedy zařazeno do programu kvartetních koncertů vedle známých Haydnových skladeb i šest Mozartových tzv. haydnovských kvartetů, které vznikly mezi lety 1782 – 1785. Při jejich komponování byl Mozart velmi ovlivněn Haydnovými „Ruskými“ kvartety opusu 33. Na těchto koncertech vystoupila opět přední smyčcová kvarteta jako např. Talichovo, Schulhofovo, Kocianovo, Heroldovo, Zemlinskeho a v roce 2008 na prestiţní soutěţi smyčcových kvartet v Itálii oceněné Bennewitzovo kvarteto. Většina těchto koncertů byla v programu doplněna skladbami rovněţ jubilujícího Felixe MendelssohnaBartholdyho. V září loňského roku se konal v Památníku W. A. Mozarta a manţelů Duškových na Bertramce jiţ 11. ročník festivalu Mozartiana Iuventus. Tento cyklus, jehoţ dramaturgie byla úzce spjata se soudobou hudbou, dává tradičně příleţitost mladým, mimořádně talentovaným interpretům prezentovat se před českou a zahraniční veřejností. Kaţdý program festivalového koncertu vţdy obsahuje dílo W. A. Mozarta. Velmi zajímavá je právě konfrontace Mozartových skladeb se soudobými kompozicemi, jejichţ autoři se při tvorbě nechali tímto klasicistním géniem inspirovat. Mladí umělci tuto příleţitost kaţdoročně vítají a pořadatelům je velkým potěšením zde často představit i laureáty mnoha soutěţí (např. Bennewitzovo kvarteto).“ [13]

60

Vstupné (koncerty) dospělí 390,- (zahradní a vánoční slavnosti 450,-) studenti 250,děti 150,Koncertní sál má bezbariérový přístup. Prodejní galerie (minigalerie obrazů a grafik s mozartovskou a hudební tematikou), provoz denně 9.30 – 18.00, při večerním představení do 20.00. Občerstvení Café Bertramka má (mělo – do odvolání uzavřeno) denně otevřeno 9.30 – 18.00. [15] Stavovské (Nosticovo) divadlo (navštívíme 1. den) Následující text je převzat z internetových zdrojů [27] a [15] a z publikace Divadelního ústavu (HILMERA, 1991). Budovu postavil roku 1783 osvícenský aristokrat hrabě Franz Nostitz-Rieneck v klasicistním slohu. Jeho původní název byl Hraběcí Nosticovo Národní divadlo a hrálo se zde v němčině. V roce 1797 nabídl syn zakladatele divadla budovu českým stavům. Na poţadovaných 60 000 zlatých se sloţilo šest šlechtických rodin v čele s ClamGallasem, za coţ získali právo na dědičné pouţívání lóţí v divadle. Od roku 1798 se scéna jmenovala Královské stavovské divadlo. Po přejmenování na Tylovo divadlo po roce 1948 znovu oţil po roce 1989 historický název Stavovské divadlo. Historie Stavovského divadla je nerozlučně spjata se jménem W. A. Mozarta, který tu 17. ledna 1787 dirigoval svou Figarovu svatbu a Praţskou symfonii. Jiţ 29. října 1787 se tu konala premiéra opery Don Giovanni, kterou skladatel věnoval Praţanům. Při poslední návštěvě Prahy 6. září 1791 zde zazněla jeho opera La clemenza di Tito, její provedení řídil sám skladatel. „Informace pro turisty Scéna Národního divadla, opera, činohra má předprodej vstupenek: po – ne 10.0018.00 a půl hodiny před začátkem představení (Pokladny ND a Stavovského divadla v

61

Kolowratském paláci jsou počítačovou sítí propojeny.) vstupenky je moţné objednat také přes Internet. zahájení předprodeje jiţ měsíc před konaným představením Předprodej je moţný téţ u Ticketpro, Tiket portal, Bohemia Ticket, Tiket Art, Rofrano, Stone Bell Series. Je zde bezbariérový přístup pro vozíčkáře, 2 místa a místa pro doprovod, 50% sleva z ceny vstupenky pro postiţené a bezbariérové WC. Dále je zde k dispozici indukční smyčka pro nedoslýchavé a činohra je simultánně překládána (sluchátky) do angličtiny. Operní představení zpívaná v originále jsou překládány do češtiny pomocí titulkovacího zařízení. Počet sedadel je zde 700. divákům je ve vestibulu divadla k dispozici audioprůvodce historií „My guide“ (počátky divadla, působnost slavných osobností, rekonstrukce atd. – ve třech jazykových mutacích – česky, anglicky, německy) Prohlídky budov ND se konají v rámci vycházek Praţské informační sluţby nebo je lze objednat u Vlastivědného útvaru PIS na tel: 221 714 152, fax: 221 714 151 (tyto prohlídky se konají 1x do měsíce). Víkendové prohlídky budov Národního divadla zajišťuje rovněţ Praţská informační sluţba. Sobota a neděle ve vybraných termínech, 8.30–11.00.“ [15] „Denní pokladny jsou kaţdý den otevřeny 10.00 – 18.00 v Provozní budově Národního divadla a Kolowratském paláci. Večerní pokladny jsou otevřeny vţdy 45 minut před začátkem představení v historické budově Národního divadla, ve Stavovském divadle a v divadle Kolovrat“ [27]. Ceník vstupenek – převzat z internetového zdroje [27] Národní divadlo odpolední

večerní

Opera

50 – 600,-

50 – 1 000,-

Činohra

30 – 250,-

30 – 450,-

Balet

30 – 450,-

30 – 1 000,-

62

Stavovské divadlo odpolední

večerní

Opera

50 – 700,-

30 – 1 200,-

Činohra

30 – 250,-

30 – 400,-

Balet

30 – 400,-

30 – 700,-

Divadlo Kolowrat

Opera + Balet 400,Činohra

300.-

Exkluzivní vstupné

50 – 900,-

Thunovský palác (moţno navštívit 2. den) Následující text volně převzat z internetového zdroje [15]. Na místě domu vypáleného husity v roce 1421 koncem 16. století získal nově postavený dům prvky, které přetrvaly dodnes. V roce 1656 jej koupil princ arcibiskup salcburský hrabě Quidobald Thun a ve vlastnictví tohoto rodu byl 269 let. Dnes je v majetku Velké Británie a sídlí tu britské velvyslanectví. Britové si budovy velmi povaţují a své zastoupení v české metropoli označují za jednu z nejkrásnějších britských ambasád na světě. Na rohu před velvyslanectvím je od roku 1992 umístěna bronzová busta britského premiéra Winstona Churchilla Tady, v paláci hraběte Jana Josefa Thuna v roce 1787 při své první praţské návštěvě ţil velmi rušným ţivotem Wolfgang Amadeus Mozart. Odtud vyráţel na masopustní a karnevalové radovánky i návštěvy významných praţských osobností. Praţští zednáři o něho pečovali nejen jako o umělce, ale coby člen vídeňské zednářské lóţe byl pokládán za jejich spolubratra. Palác je otevřen pro veřejnost jen výjimečně a to většinou jen po domluvě předem.

63

Lichtenštejnský palác (moţno navštívit 2. den) Následující text volně převzat z internetového zdroje [15] Od 16. století první velká barokní stavba v metropoli. V letech 1622-23 se jeho vlastníkem stal kníţe Karel z Lichtenštejna, známý krvavý místodrţitel, pověstný potrestáním vůdců stavovského povstání po bitvě na Bílé Hoře. Na přelomu 18. a 19. století tu měl byt první Mozartův ţivotopisec, profesor František Xaver Němeček. Právě u něho bydlel v letech 1792–97 starší z Mozartových synů Carl Thomas. Ovšem stravu a hudební výuku mu zdarma poskytovali Duškovi na Bertramce. Pachtovský palác (navštívíme 2. den) Palác s půvabným průčelím do Anenského náměstí byl postaven po roce 1770 architektem Janem Josefem Wirchem na místě pěti středověkých domů. Je to rokoková čtyřkřídlá jednopatrová stavba s nádvořím a portálem s podloubím, který zakrývají fasády přilehlých ulic a který je krásně vidět z okna foyeru Divadla Na zábradlí. Palác dal postavit Hubert Karel hrabě Pachta z Rájova a jeho manţelka. Nad portálem jsou umístěny jejich erbovní znaky. Přístupný je z ulice Karoliny Světlé nebo z Náprstkovy ulice č. 34. Kdysi zde byla palácová zahrada, která sahala aţ k Vltavě a byl odsud krásný výhled na Hradčany. Na místě zahrady byl roku 1836 postaven stavitelem Janem Maxmiliánem Hegerem Pachtovský klasicistní činţovní dům. V něm bývala proslulá Slovanská kavárna, v níţ se od roku 1848 scházeli čeští vlastenci. [15] „Palác ţil hudbou hlavně v poslední čtvrtině 18. stol. v době Jana Josefa Pachty. Byl císařským generálem, ale také velkým milovníkem a znalcem hudby, sám ji aktivně provozoval a měl dokonce vlastní výbornou komorní kapelu. Podporoval hudebního skladatele Josefa Myslivečka, a r. 1787 ho v tomto paláci navštívil Wolfgang Amadeus Mozart i se svou chotí. Traduje se, ţe Mozart během této návštěvy napsal pro svého hostitele na počkání šestici Německých tanců. Pachtova kapela se nenechala zahanbit, ihned je nastudovala a zahrála je hostu ještě před obědem. Ve velkém sále Pachtovského domu působila Ţofínská akademie, coţ byla pěvecká a hudební jednota zaloţená kol. r. 1840. Byla pojmenována po arcikněţně Ţofii, matce

64

císaře Františka Josefa I., podobně jako Ţofín. Mnozí z jejích členů se později aktivně uplatnili v Hlaholu.“ [19] Strahovský klášter (navštívíme 2. den) „Basilika Nanebevzetí Panny Marie byla vystavěna jako třílodní románská basilika dlouhá 56 m a 22 metrů s příčnou lodí a dvěma hranolovitými věţemi; nedlouho poté však vyhořela. V roce 1258 dostala basilika gotickou podobu. Plochý dřevěný strop nahradila klenba a k severní boční lodi byla přistavěna kaple sv. Voršily. Po vyplenění husity a dlouhém chátrání začala za opata Jana Lohelia její oprava a přestavba v renesančním stylu. Loheliův nástupce, opat Questenberg, nechal basiliku směrem k západu prodlouţit a zbudovat nové průčelí. K jiţní lodi byla za něj přistavěna kaple Panny Marie Pasovské. V roce 1742 znovu stihlo baziliku neštěstí, a to za francouzského bombardování Prahy. Pod vedením italského architekta A. Luraga následovala barokní úprava, která vydrţela prakticky dodnes. Hlavní loď basiliky má délku 63 metrů, šířku 10 metrů a výšku 16 metrů. Západní strana basiliky je ukončena kruchtou, na níţ v roce 1774 postavil strahovský premonstrát L. Oehlschlaegl varhany. Mozart na nich v roce 1787 improvizoval během své druhé praţské návštěvy na podzim 1787.“ [15] Vstupné – kompletně převzato z internetového zdroje [24] dospělí 80,děti, studenti, čeští důchodci 50,skupiny ZŠ 10,-/os. invalidé zdarma Návštěvní doba leden – prosinec: po – ne 9.00 – 12.00, 13.00 – 17.00

65

Klementinum (moţno navštívit 2. den) Následující text je volně převzat z internetového zdroje [15] Největší stavební prvek po Praţském hradu. Sem roku 1556 Ferdinand I. povolal řád jezuitů, aby mu pomohli v protireformaci. Ke Klementinu patřily 3 kostely, dvě věţe, školy, kolej, knihovna, divadlo, hvězdárna i vlastní tiskárna. Nejkrásnější sál Klementina – barokní knihovnu i tamní přírodopisný a fyzikální kabinet nadšeně obdivoval při své první návštěvě v Praze v lednu 1787 i W. A. Mozart. Jeho pobyt připomíná busta u vchodu do Zrcadlové kaple a Mozartův sál s rokokovými malbami. (Ten však není veřejnosti přístupný.) Otevírací doba (rok 2010) – kompletně převzato z internetového zdroje [37] Leden, únor, březen: Po – Čt

10.00 – 17.00 (začátky prohlídek kaţdou celou hodinu, poslední prohlídka

v 16.00) Pá – Ne

10.00 – 17.00 (začátky prohlídek kaţdou půl hodinu, poslední prohlídka

v 16.00)

Duben: Po – Čt

10.00 – 18.00 (začátky prohlídek kaţdou celou hodinu, poslední prohlídka

v 17.00) Pá – Ne

10.00 – 18.00 (začátky prohlídek kaţdou půl hodinu, poslední prohlídka

v 17.00) Květen: Po – Čt

10.00 – 19.00 (začátky prohlídek kaţdou celou hodinu, poslední prohlídka

v 18.00) 66

Pá – Ne

10.00 – 19.00 (začátky prohlídek kaţdou půl hodinu, poslední prohlídka

v 18.00) Červen, červenec, srpen: Po – Čt

10.00 – 20.00 (začátky prohlídek kaţdou celou hodinu, poslední prohlídka

v 19.00) Pá – Ne

10.00 – 20.00 (začátky prohlídek kaţdou půl hodinu, poslední prohlídka

v 19.00) Září Po – Čt

10.00 – 18.00 (začátky prohlídek kaţdou celou hodinu, poslední prohlídka v

18.00) Pá – Ne

10.00 – 18.00 (začátky prohlídek kaţdou půl hodinu, poslední prohlídka

v 18.00) Říjen Po – Čt

10.00 – 17.00 (začátky prohlídek kaţdou celou hodinu, poslední prohlídka

v 17.00) Pá – Ne

10.00 – 17.00 (začátky prohlídek kaţdou půl hodinu, poslední prohlídka

v 17.00)

Listopad, prosinec Po – Čt

10.00 – 16.00 (začátky prohlídek kaţdou celou hodinu, poslední prohlídka

v 16.00) Pá – Ne

10.00 – 16.00 (začátky prohlídek kaţdou půl hodinu, poslední prohlídka

v 16.00)

67

Vstupné Velký okruh (50 min): Zrcadlová kaple, Barokní knihovní sál, Astronomická věţ dospělí 220,studenti a děti od 6 let 140,děti do 6 let zdarma Malý okruh (40 min): Barokní knihovní sál, Astronomická věţ dospělí 150,studenti a děti od 6 let 100,děti do 6 let,Prohlídky probíhají v češtině a angličtině, předem lze domluvit i jiný jazyk, k dispozici jsou cizojazyčné texty pro návštěvníky. Prohlídky probíhají ve skupinách a jsou omezeny počtem 25 osob, na objednávku však lze zorganizovat prohlídku i pro větší skupiny. V současné době jsou prostory historické barokní trasy z důvodů rekonstrukce uzavřeny. Otevření je plánováno na konec roku 2010 (listopad, prosinec). Kvůli rekonstrukci jsou rovněţ dočasně zrušeny všechny prohlídky, plánované koncerty a je přerušeno pořádání svateb a i jiných akcí. Clam-Gallasův palác (moţno navštívit 2. den) „Perla baroka, jeden z nejkrásnějších praţských paláců, je ukázkou vzácné čistě vídeňské palácové barokní stavby. Stavěl se od roku 1713 pro neapolského místokrále Jana Václava Gallase na místě menšího paláce a několika měšťanských domů. Palác stavěl Jan Dominik Canevalle podle plánů významného vídeňského architekta Jana Bernarda Fischera z Erlachu. Po smrti J. V. Gallase roku 1719 pokračoval ve stavbě jeho dědic Filip Josef, který uzavřel smlouvu o malířské výzdobě paláce s vynikajícím italským malířem Carlo Carlonim. V roce 1757 vymřel rod Gallasů a palác připadl synovi Gallasovy sestry Kristiánu Filipovi z Clamu. Tak se spojila obě jména a vznikl rod Clam-Gallasů. 68

Palác byl od samého počátku významným střediskem vědeckého a kulturního ţivota v Praze. Jak Gallasové, tak i Clam-Gallasové byli znalci a mecenáši hudby, divadla a výtvarného umění, v palácových salonech koncertovala řada českých muzikantů. Palác navštívil Mozart se svou ţenou Konstancií a Josefínou Duškovou a později zde hrál i Beethoven.“ [15] Z internetového zdroje [38] jsem se dozvěděla, ţe v minulých letech se zde konaly výstavy: Bankovky světa, Praha – Čechy – Evropa, Lucemburská Praha, Mozartova Praha – kulturní a společenský ţivot v Praze 1780–1800, Zapomenutá Praha II – Věţe a mosty, Johann Bernard Fischer von Erlach, Láska – touha, vášeň – milostné náměty v umění 15.–19. století, Zapomenutá Praha atd.

Dům u Zlatého anděla (půjdeme kolem 1. i 2. den) Naproti domu U Černé Matky Boţí v Celetné ulici je dům U Zlatého anděla s průchodem do Templové uličky. Kdysi zde stávalo asi pět domů, z nichţ přední byl pivovarský. Kdyţ pak byly stavebně spojeny, vznikl zde oblíbený zájezdní hostinec Na nové hospodě. V r. 1787 zde trávil volné chvíle Wolfgang Amadeus Mozart při své první návštěvě Prahy. Hostinec byl později zbořen. Při přestavbě v roce 1860 získal dům klasicistní podobu. Pod domem jsou zachovány rozsáhlé sklepy z dob středověku, kdy zde sídlili příslušníci mocného řádu templářů. Prý zde byly tajné chodby aţ do Týnského chrámu. Dodnes se přilehlá ulička jmenuje Templová. Výrazná fasáda směrem do ulice má více zajímavých balkonů, směrem do dvora jsou zasklené pavlače. Do dvora jezdily povozy, dostavníky a kočáry, které přiváţely klienty do nově otevřeného renomovaného hotelu U Zlatého anděla, který dostal jméno podle markantního domovního znamení Zlatého anděla na průčelí. Pozlacený anděl na domě je kopií originálu, uloţeného v muzejním depozitáři. Byl to významný hotel pro nejbohatší klientelu z celé Evropy. Bydlela tu např. dánská královna r. 1862, saský a hanoverský král s rodinami v r. 1866, řecká královna, dále např. ruský anarchista Bakunin, slavná španělská tanečnice Pepita de Oliva a mnoho dalších významných osobností.

69

V letech 1979 - 81 bylo v přízemí domu postaveno podloubí, aby byla rozšířena pěší komunikace. Tehdy zde byla instalována plastika ţeny od Jiřího Duška. Dům byl dlouho vyuţíván úředníky bytového podniku Prahy 1, byl zde i sklad. [39] Dům U tří zlatých lvíčků (moţno navštívit 2. den) Koncem 18. století patřil dům na rohu Skořepky a Uhelného trhu manţelům Duškovým a Mozart zde v době své premiéry Dona Giovanniho krátce bydlel, jak jsem se dočetla v (NĚMEČEK, 1937). Dům u zlatého jednoroţce (navštívíme 2. den) „Dům č. 15 s podloubím jiţ stojí na rohu Celetné ulice. Vznikl na základech dvou románských domů, které byly ve 14. st. nákladně přestavěny. Loubí je z doby po roce 1330. Významnou renesanční přestavbu provedli majitelé Trčkové, podle nichţ se dům také nazývá Trčkovský. Roku 1703 zde byla zřízena lékárna U Bílého jednoroţce, která byla pod stejným jménem přenesena ke konci 18. st. do domu č. 17. Roku 1754 se v domě narodila Josefina Hambacherová, později Dušková, známá zpěvačka, manţelka skladatele Františka Xavera Duška a přítelkyně Wolfganga Amadea Mozarta. V roce 1770 byl dům opatřen pozdně barokní fasádou. V 2. polovině 19. st. za majitele Šmolky probíhala pozdně klasicistní přestavba podle plánů Jana Bělského a tehdy byly krásné pozdně renesanční štíty sneseny a nahrazeny dalším patrem domu. V nedávné době byly štíty znovu obnoveny podle původního vzhledu.“ [17]

3. 3. 3. Po stopách Smetany v Praze Muzeum Bedřicha Smetany (navštívíme 1. den) Muzeum Bedřicha Smetany, jeţ je stálou expozicí Národního muzea, sídlí od roku 1936 v překrásné novorenesanční budově bývalé Staroměstské vodárny z 80. let 19. století na vltavském břehu v těsném sousedství Karlova mostu.

70

Muzeum vypovídá o ţivotě a díle zakladatele české národní hudby Bedřicha Smetany (1824-1884). Ukázky z dokumentů, korespondence, deníků, notových autografů a dalších materiálů dokumentují jeho osobní ţivot, tvůrčí vývoj a působení v českém hudebním a veřejném ţivotě, genezi a osudy nejvýznamnějších děl. Muzeum Bedřicha Smetany bylo zaloţené v roce 1926 Sborem pro postavení pomníku Bedřichu Smetanovi.

Popis expozice Stálá expozice, která je v pořadí jiţ třetí, se zaměřuje na ţivot a dílo zakladatele české národní hudby. Návštěvníkům přibliţuje osobnost Bedřicha Smetany netradičním výtvarným řešením a tematicky je rozdělena do čtyř částí. První část Věnuje se Smetanovu dětství, studiím, uměleckým začátkům v Praze 1. poloviny 19. století a jeho pětiletému působení v Göteborgu ve Švédsku, na něţ navázaly jeho koncertní cesty do Německa a Holandska. Druhá část Ta zachycuje Smetanovy aktivity v letech 1862-1874, jimiţ se významně podílel na budování praţského hudebního ţivota (např. činnost v některých uměleckých spolcích, obnovení tradice filharmonických koncertů, působení v čele opery Prozatímního divadla). Třetí část Pojednává o posledním období Smetanova ţivota, kdy po ohluchnutí ţil a tvořil mimo Prahu. Smetanovým stěţejním dílům jsou věnovány „partitury“ s dokumenty k jejich vzniku a osudům, umístěné na zvláštních notových pultech, které je moţné si od dirigentského pultu pomocí speciální laserové taktovky ozvučit ukázkami ze Smetanovy tvorby podle vlastního výběru návštěvníka.

71

Čtvrtá část V expozici jsou vystaveny v kopiích ukázky ze Smetanovy korespondence, deníků a notových rukopisů, mnoţství dobových vyobrazení a dalších dokumentů. V originálech jsou tu portréty Smetany a dalších členů rodiny, některé jeho osobní památky a čestné dary, které dostal od svých ctitelů, a klavír ze Smetanova majetku. Výstavy Muzeum pravidelně pořádá i krátkodobější tematické výstavy, které stálou expozici doplňují a oţivují o smetanovská témata časově i obsahově přesahující její rámec a zároveň umoţňují prezentovat další, mnohdy velmi zajímavé a často málo známé exponáty z muzejních sbírek. [12] Otevírací doba – převzato z internetového zdroje [12] pondělí - 10.00–12.00 12.30–17.00 hod. úterý - zavřeno středa - 10.00–12.00 12.30–17.00 hod. čtvrtek - 10.00–12.00 12.30–17.00 hod. pátek - 10.00–12.00 12.30–17.00 hod. sobota - 10.00–12.00 12.30–17.00 hod. neděle - 10.00–12.00 12.30–17.00 hod. Vstupné dospělí 50,studenti, důchodci 25,rodinné 90,školní výpravy 10,-/os Odborný výklad pro 1–30 osob v češtině je za 200,- a v cizích jazycích (angličtina a němčina) za 500,-. Za poplatek 30,- je zde moţné fotografování a pořizování obrazového záznamu 72

Bývalý klášter a kostel sv. Kateřiny (moţno navštívit 2. den) „Na popud Karla IV., jenţ v roce 1332 v den svátku sv. Kateřiny zvítězil v bitvě, byl v Praze postaven klášter a také jediný kostel, zasvěcený oblíbené svaté Kateřině. Kostel a klášter se stavěl v letech 1355 - 1367 pro řád obutých augustiniánek. Roku 1420 byl klášter vypálen husity. Současná podoba kláštera je z roku 1718 aţ 1730 a vznikla na základech původního kláštera. Kostel sv. Kateřiny je ojediněle jednolitá barokní stavba, vybudovaná na místě původního gotického kostela v letech 1737 – 1741. Z původního gotického kostela z roku 1367 se zachovala pouze štíhlá osmiboká věţ. Dnešní kostel je sálovou stavbou s příčnou lodí. Vzájemná poloha kostela svaté Kateřiny, kostela na Vyšehradě, kláštera v Emauzích a kostela Panny Marie Na Trávníčku tvoří kříţ.“ [29] V roce 1826 zde byl po adaptaci kláštera zahájen provoz ústavu choromyslných pro 250 nemocných. Zemřel zde např. Bedřich Smetana, jak píše (BUDIŠ, 1996) Dům U jednoroţce, U bílého koníčka (navštívíme 2. den) „Jeden z nejstarobylejších praţských domů stojí na rohu Ţelezné ulice a Staroměstského náměstí. Dům je významný zejména svým románským jádrem z 12. st. Hluboké sklepy dokládají tuto jeho románskou minulost. Původní románské přízemí a výjimečně i část prvního patra se asi v polovině 13. st. ocitlo pod úrovní ulice vzhledem k protipovodňové akci, při které se terén zaváţel zeminou do značné výše. Románská prostora s kvádříkovým zdivem a valounkovou dlaţbou je sklenuta na střední pilíř, nad ní byl pravděpodobně vystavěn věţovitý raně gotický palác. Dům má velkou parcelu se dvěma dvory, původně šlo o domy dva, které byly stavebně spojeny v letech 1357 - 59. V 15. st. vznikla další cihlová střední část domu a na jeho konci, kdyţ tu bydlel biskup Lucian z Mirandoly, byla vybudována na dvorní fasádě jiţního křídla arkýřová kaple. Nový majitel kramář Jiří koupil dům r. 1493 a přenesl na něj jméno U jednoroţce podle jiného svého domu za kostelem sv. Mikuláše. Brzy nato dal dům velkoryse přestavět slavným stavitelem vladislavské gotiky a kameníkem Matyášem Rejskem. Ten je autorem pozdně gotického dochovaného domovního průjezdu, jehoţ klenba je jedním z architektonických klenotů Prahy. Ţebra se sbíhají do svorníků, z nichţ některé jsou zdobeny tesaným listovým ornamentem, jeden tvoří emblém majitele Jiřího od Jednoroţce a další tvoří Rejskovu signaturu s letopočtem 1496. Původní portál průjezdu 73

se nezachoval. Dnešní fasáda domu je vrcholně barokní z 18. st., kdy byl dům podle svého majitele nazýván Bomšejnský, a neminuly ho ani klasicistní zásahy. V 17. st. dům vlastnil nejvyšší dvorský sudí Heřman Černín z Chudenic a poději byl přes 100 let v drţení rodu Černínů. Nějaký čas po příchodu do Prahy v něm bydlel Karel Havlíček Borovský a v roce 1848 si zde Bedřich Smetana otevřel soukromé hudební učiliště, na coţ upomíná pamětní deska na nároţí domu. V 60. letech 20. st. byl dům obnoven, tehdy byly ve dvoře zjištěny zmíněné cihlové části z 15. st. V románském sklepení přístupný příkrým schodištěm byl koncem 20. st. klub mládeţe s názvem Bílý koníček. Tento název se nějaký čas uţíval i pro název celého domu.“ [18]

Dům spolku Hlahol (navštívíme 2. den) „Na vltavském nábřeţí proti Mánesu (Masarykovo nábřeţí) stojí v řadě činţáků celkem nenápadný dům, který byl na počátku 20. století - v letech 1903 - 5 postaven pro Zpěvácký spolek Hlahol. Pokud si ho prohlédneme blíţe, všimneme si poměrně jednoduchého průčelí s poněkud omšelou omítkou se secesní štukovou dekorací sochaře Josefa Pekárka v parteru a rozměrnou mozaikou ve štítě. Jejím autorem byl Karel Klusáček. Projektantem celého domu a autorem většiny dekorativních prvků byl architekt Josef Fanta. Zajímavý je hlavní sál s proskleným stropem a překrásnými lustry, s bustami hlavních protagonistů (sbormistrů) Hlaholu, malé varhany a samozřejmě rozměrná luneta s obrazem Alfonse Muchy nazvaným Česká píseň. Po roce 1861, kdy byla vydána nová ústava a obnovena činnost sněmu, dochází k rozmachu politického a společenského ţivota, coţ se projevuje také vznikem různě zaměřených vlasteneckých spolků. Jedním z nejdůleţitějších se stal nejstarší pěvecký (zpočátku výhradně muţský) spolek Hlahol, který se utvořil ze soukromého sboru praţského zpěváka a sládka Jana Ludevíta Lukese poč. r. 1861. Veřejně poprvé vystoupil na pohřbu spisovatele Václava Hanky na Vyšehradě v lednu 1861. Prvním předsedou byl zvolen kníţe dr. Rudolf Thurn-Taxis, jedním z prvních sbormistrů se stal Bedřich Smetana.

74

R. 1862 namaloval Josef Mánes Hlaholu spolkový prapor, na němţ je heslo Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti. Na rubové straně je český lev s nápisem Hlahol v Praze. V následujícím období spolek koncertuje doma i v zahraničí, účastní se slavnosti poloţení základních kamenů Národního divadla, vystupuje na pohřbech význačných osobností, získává značný věhlas a stává se vzorem pro zakládání dalších sborů v celé zemi.“ [25] Národní divadlo (navštívíme 2. den) „Národní divadlo je ztělesněním vůle českého národa po národní svébytnosti a samostatnosti. Na jeho budování se sbírkami podílely široké vrstvy všeho lidu a slavnostní poloţení základního kamene se stalo všenárodní politickou manifestací. Myšlenka vybudování důstojného kamenného divadla se rodila od podzimu 1844 na poradách vlastenců v Praze. Období Bachova absolutismu zarazilo přípravy stavby a podpořilo koncepci skromné prozatímní budovy. Základní kameny Divadla byly slavnostně poloţeny 16. května 1868. Poprvé bylo Národní divadlo otevřeno 11. června 1881. Během dokončovacích prací však došlo k poţáru, který byl pochopen jako celonárodní katastrofa a vyvolal obrovské odhodlání pro nové sbírky. Budova Národního divadla byla znovu otevřena 18. listopadu 1883 a slouţila bez velkých přestaveb skoro sto let.“ [27] Obecní dům – Smetanova síň (navštívíme 1. den) „Zvnějšku je Obecní dům pozůstatkem historismu 19. st., směsí pseudorenesance a pseudobaroka, obecně je však pokládán za významný příklad praţské secese. Celý objekt je dokladem nevídané dovednosti a kvality umělecké i řemeslné, jakoţ i výkřik modernosti pokud jde o supermoderní technologické zázemí, ve střední Evropě tehdy nevídané. Obecní dům byl výrazem sebevědomí českého národa, byl koncipován jako jeho oslava. Tomu odpovídala i okázalá výzdoba a jména sálů, politicky motivovaná.“ [40] Turistické prohlídky probíhají téměř kaţdý den. Ve všední den bývají jedna aţ dvě denně a o víkendu dvě aţ tři. První začíná od 11.00, 12.00 nebo 13.00 a poslední 75

většinou v 17.00. Bliţší informace na http://www.obecnidum.cz/web/cs/turistickeprohlidky Následující text je převzat z internetového zdroje [22] Trasa prohlídky je následující: Smetanova síň – Cukrárna - Slovácký salonek - Salonek Boţeny Němcové - Orientální salonek - Grégrův sál - Palackého sál - Primátorský sál Riegrův sál - Sladkovského sál – Vinárna – Americký bar Vstupné dospělí 270,studenti, mládeţ, důchodci 220,děti do 10 let zdarma rodinné 370,V ceně vstupného je i pamětní ţeton, který lze směnit v Americkém baru za drink. Vstupenky lze zakoupit pouze v den konání prohlídky. Maximální počet osob ve skupině je 35. Výklad je podáván v češtině a angličtině a je rovněţ k dispozici v tištěné podobě v němčině, francouzštině, italštině, španělštině, japonštině a ruštině. Pro organizované skupiny lze dopředu objednat mimořádné prohlídky v češtině, němčině, angličtině, francouzštině, popř. i v dalších jazycích. Minimální cena mimořádné prohlídky je 1900,-. Objednávky mimořádných prohlídek a informace: Kulturní a informační středisko Obecního domu, tel: 222 002 101, fax:222 002 100, e-mail: [email protected] 15% sleva na turistické prohlídky s kartou Prague Card.

76

Olšanské hřbitovy (moţno navštívit 2. den) „Olšanské hřbitovy jsou největší praţské pohřebiště. Mají rozlohu 50,17 ha a odhaduje se, ţe za dobu jejich existence na nich bylo pohřbeno přibliţně 2 000 000 mrtvých. Nejstarší, dnes jiţ zrušená, část hřbitovů se nacházela u kostela svatého Rocha. Olšanské hřbitovy jsou rozděleny ulicí Jana Ţelivského na dvě části, celkem jsou tvořeny dvanácti hřbitovy. Součástí hřbitovů jsou i pohřebiště padlých českých legionářů a rudoarmějců z 1. světové války, obětí bitvy u Dráţďan z roku 1813, obětí Praţského povstání, vojáků ze zemí Commonwealthu, z Rudé armády či Ruské osvobozenecké armády z 2. světové války. Celkem se na hřbitovech nachází zhruba 25 000 hrobek, 200 kaplových hrobek, 65 000 hrobů, 20 000 urnových hrobů, 6 kolumbárií a dvě louky rozptylu.“ [20] Na hřbitovech je pohřbena řada významných osobností a mimo jiné i dcera Bedřicha Smetany, Bedřiška a jeho manţelka, Kateřina, jak uvádí (BUDIŠ, 1996). Palác Laţanských (půjdeme kolem 2. den) „Palác Laţanských je novorenesanční budova nacházející se v městské části Praha 1 na Starém Městě praţském na nároţí Národní třídy a Smetanova nábřeţí (naproti Národnímu divadlu). V přízemí se nachází známá praţská Kavárna Slávie, zbytek budovy vyuţívá Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění. Palác si nechal postavit hrabě Prokop Laţanský v letech 1861 aţ 1863 podle návrhu Vojtěcha Ignáce Ulmana jako své šlechtické sídlo. Palác je zajímavý tím, ţe zde v 60. letech 19. století pobýval český hudební skladatel Bedřich Smetana. V roce 1881 zde byla zřízena kavárna, kavárenský podnikatel Václav Zoufalý zde zřídil podnik známý jako Kavárna Velká Slávie. V roce 1907 byl k budově přistavěn portál se secesně provedenou markýzou. Na počátku 30. let 20. století kavárna prošla první přestavbou,

77

tehdy došlo ke změně ve vnitřní stavební dispozici a byla rozšířena kavárenská okna. V roce 1982 aţ 1983 prošla Kavárna Slávie rekonstrukcí.“ [41] Novotného lávka (půjdeme kolem 1. den) Roku 1984 před Muzeem Bedřicha Smetany byl dne 4. června odhalen pomník Bedřicha Smetany. Autory bronzové plastiky, vysoké 235 cm a váţící asi tunu, jsou prof. Josef Malejovský a arch. Bedřich Hanák, jak uvádí internetový zdroj [32]. Masarykovo nábřeţí (půjdeme kolem 2. den) Jako vzpomínka a poděkování svému sbormistrovi Bedřichu Smetanovi je na domě č.16 umístěna památní deska od členstva Hlaholu, jak jsem se dozvěděla z internetového zdroje [32].

3. 3. 4. Po stopách Dvořáka v Praze Muzeum Antonína Dvořáka (navštívíme 1. den) „Dvořákovo muzeum v Praze je součástí Českého muzea hudby a od roku 1932 se nachází v barokním letohrádku Amerika, který byl vystavěn podle projektu K. I. Dietzenhofera. Expozice přibliţuje Dvořákův ţivot a dílo, jsou zde pořádány besedy, koncerty, je moţno zde zakoupit dvořákovská CD. Muzeum mj. disponuje unikátním souborem Mistrových notových autografů, které představují téměř osmdesát procent všech dnes na světě dochovaných skladatelových rukopisů.“ [11] V internetovém zdroji [11] se uvádí, ţe Muzeum Antonína Dvořáka udrţuje bohaté domácí i zahraniční styky a je vyhledávaným cílem nejen četných hudebně zaměřených turistů a milovníků Dvořákovy hudby, ale i specializovaných odborníků z celého světa.

78

Otevírací doba – převzato z internetového zdroje [11] sezónní - platí od dubna do září: Pondělí: zavřeno Úterý: 10.00-13.30 a 14.00-17.00 Středa: 10.00-13.30 a 14.00-17.00 Čtvrtek: 11.00-15.30 a 16.00-19.00 Pátek: 10.00-13.30 a 14.00-17.00 Sobota: 10.00-13.30 a 14.00-17.00 Neděle: 10.00-13.30 a 14.00-17.00 Mimosezónní - platí od října do března: Pondělí: zavřeno Úterý - Neděle: 10.00-13.30 a 14.00-17.00 Vstupné dospělí 50,důchodci, studenti a děti (6–15 let) 25,rodinné 90,školní výpravy s pedagogickým doprovodem 10,-/os. Za poplatek 30,- je zde moţné fotografování a pořizování obrazového záznamu. Po předchozí objednávce je nabízen je i lektorský výklad, pro 1–30 osob. V čeština za 200,- a v cizích jazycích (angličtina, němčina) za 500,-. K dispozici je zde také studovna, která je přístupná po předchozí telefonické objednávce a pronájem prostor po písemné ţádosti.

Rudolfinum – Dvořákova síň (navštívíme 1. den) „Novorenesanční budova Rudolfina stojí na pozemku nazývaném Rejdiště, který byl původně vyuţíván k hospodářským účelům. V roce 1873 odkoupila tento pozemek Česká spořitelna se záměrem vybudovat zde Dům umělců jako součást oslav padesátého výročí svého zaloţení. Patronát nad stavbou převzal korunní princ Rudolf. K soutěţi na projekt 79

byli vyzváni známí praţští architekti Ignác Ullmann, Antonín Barvitius, Josef Zítek, Josef Schulz i architekti z Vídně (A. Wieleman, O. Thienemann či G. Niemann). Vítězové – J. Schulz a J. Zítek – předloţili první plány roku 1875. Průčelí je obdobou poţárem zničené Semperovy Opery v Dráţďanech. Budova byla dokončena roku 1881, z roku 1884 pocházejí plastiky na atice i zařízení koncertního sálu a přilehlých prostor. Zahajovací koncert se konal 7. února 1885 a téhoţ roku započala výstavní činnost ve vedlejší budově. Slavnostnímu otevření byl přítomen rakouský korunní princ Rudolf, na jehoţ počest byl Dům umělců nazván Rudolfinem. Dvořákova síň Rudolfina je právem povaţována za nejkrásnější koncertní síň v centru hlavního města, coţ je umocněno vynikající akustikou, vhodnou zejména pro hudbu symfonickou, oratorní, ale i komorní. Dvořákova síň se pyšní také vynikajícími varhanami. Kapacita sálu je 1104 míst + 40 míst na stání na balkoně střed a 4 místa v přízemí pro invalidní vozíky. Vchod je z Palachova náměstí.“ [21] Vstupné na koncerty váţné hudby se pohybuje v rozmezí 190 – 1 300,-, přičemţ samozřejmě záleţí na místě sezení a konané akci. Prohlídku Rudolfina lze objednat prostřednictvím Praţské informační sluţby (PIS). [21]

Kostel sv. Štěpána (moţno navštívit 2. den) „Kostel sv. Štěpána zaloţil roku 1351 jako farní chrám horní části Nového Města praţského císař Karel IV. Trojlodní stavba byla dokončena v roce 1392 a věţ krátce nato, v roce 1401. Na konci 17. a v 1. polovině 18. století byly k bočním lodím přistavěny dvě barokní kaple. V letech 1874 – 1879 byla budova kostela regotizovaná. Interiér je gotický ze 14. století s výjimkou pozdně renesanční kruchty z roku 1612, zařízení a výzdoba jsou, kromě několika objektů, raně a vrcholně barokní. Pozornost si především zaslouţí zbytky cyklu gotických nástěnných maleb z pol. 15. století a nástropní malba z 1. pol. 18. století. Pozoruhodný je gotický deskový obraz Panny Marie Svatoštěpánské ze 3. třetiny 15. století, kamenná gotická kazatelna z 1. pol. 15. století a cínová křtitelnice z 2. pol. 15. století. Cenné jsou rovněţ lavice v hlavní lodi z 2.

80

pol. 17. století a náhrobní desky z 2. poloviny 16. a 1. pol. 17. století. Jako součást kostela je pozdně gotická zvonice, postavená na počátku 17. století.“ V tomto kostele roku 1898 společně se sňatkem dcery Otylky a Josefa Suka oslavil Antonín Dvořák se svou ţenou Annou stříbrnou svatbu, jak uvádí (BURGHAUSER, 2006). Vyšehradský Slavín (navštívíme 1. den) „Hrobka Slavín je součástí Vyšehradského hřbitova. Koncem 80. let 19. století vznikla myšlenka zaloţení pantheonu - společného místa posledního odpočinku vynikajících českých osobností. Iniciátory byli vyšehradský probošt Mikuláš Karlach a smíchovský starosta Petr Matěj Fischer. Ten také stavbu financoval a věnoval ji do uţívání vlasteneckému spolku Svatobor. Projekt monumentální hrobky vypracoval architekt Antonín Wiehl a Slavín byl zbudován v letech 1889 - 1893 na východní straně vyšehradského hřbitova v návaznosti na neorenesanční arkády. Sochařskou výzdobu provedli Josef Mauder (okřídlený génius na rakvi hlavního pylonu) a Václav Levý (Kristus na kříţi). Na první pohřeb ale hrobka čekala ještě 8 let po dokončení. V roce 1901 zde byl jako první pochován básník Julius Zeyer. Celkem bylo aţ dodnes do Slavína uloţeno 54 osobností, jako zatím poslední dirigent Rafael Kubelík v roce 1996. Kapacita hrobky však ještě není zcela vyčerpána. Přestoţe nápis na průčelí Slavína hlásá Ač zemřeli, ještě mluví, některá jména zde pochovaných osobností nám uţ dnes mnoho neříkají.“ [23] Jak jsem se dočetla z internetového zdroje [42], tak právě hrob Antonína Dvořáka patří ze strany cizinců a milovníků hudby k nejnavštěvovanějším. Zejména občané Spojených států ho povaţují za zakladatele své národní hudby; jeden motiv z jeho 9. symfonie e-moll Z nového světa je dokonce státní hymnou státu Iowa. A proto sem od jara do jara jezdí cizinci uctít památku skladatele ač z malé země, tak světově proslulého.

81

Ţitná ulice (moţno navštívit 2. den) Od roku 1877 v této ulici v čísle 14 Antonín Dvořák ţil, tvořil a roku 1904 i zemřel. Skladatelovu památku zde dokládá busta od Otakara Španiela, jak uvádí internetový zdroj [32]. Náměstí Jana Palacha (půjdeme kolem 1. den) Pomník Antonína Dvořáka na tomto náměstí byl slavnostně odhalen 4. 6. 2000 u příleţitosti závěrečné slavnosti známého festivalu Praţské jaro. Autory pomníku jsou Josef Wagner otec a Jan Wagner syn. Socha je vysoká 3 m a váţí 300 kg, coţ jsem volně převzala z internetového zdroje [32].

3. 4. Kalkulace nákladů 3. 4. 1. Nepřímé náklady Náklady na průvodce Odměna pro průvodce bude činit 1 000,-/den, za dva dny to tedy bude celkem 2 000,-. Ubytování průvodce není třeba hradit, neboť průvodce bude bytem z Prahy. Za stravné má průvodce první den nárok na 138,- a druhý den na 88,-, ale jelikoţ bude poskytnuta snídaně, bude se částka krátit o 25%, tedy celková částka za druhý den bude činit 66,-. Za oba dva dny bude mít průvodce nárok na 204,- stravného. Náhrada za jízdné (MHD) činí za oba dva dny 104,-. Náhrada za vstupy do objektů opět není třeba, vstupy jsou pro průvodce zdarma. Celkové náklady za průvodce a tedy i celkové nepřímé náklady jsou 2 308,-.

82

3. 4. 2. Přímé náklady Náklady na jednoho účastníka zájezdu (dvoudenní zájezd) Ubytování na noc pro 1 osobu se snídaní činí 290,-. Stravné si kaţdý hradí sám. Jízdné MHD si kaţdý účastník hradí sám. Náklady na vstupy do objektů jsou za první den 210,- a za druhý den 250,-, celkem to tedy činí 460,-. Náklady na vstupenky na koncert jsou 600,-. Ceny vstupenek na běţný koncert váţné hudby se pohybují v rozmezí 400,- aţ 600,-. Pokud by účastníci měli zájem shlédnout představení v Národním divadle nebo ve Státní opeře Praha, kde ceny vstupenek dosahují aţ 1 200,- rozdíl by museli uhradit. V opačném případě, kdyby se účastníci skládali z řad studentstva nebo by se dala uplatnit jakákoliv jiná sleva na vstupném, či by hodnota vstupného nedosahovala 600,-, byl by rozdíl z ceny samozřejmě vrácen. Celkové přímé náklady na osobu činí 1 350,Cenu za dvoudenní zájezd jsem stanovila na 1 950,-. Aby byl zájezd výdělečný, musí se ho zúčastnit minimálně 4 osoby (1 950 – 1 350 = 600; 2 308 / 600 = 3,85). Náklady na jednoho účastníka zájezdu (jednodenní zájezd) Stravné si kaţdý hradí sám. Jízdné MHD si kaţdý účastník hradí sám. Náklady na vstupy do objektů jsou 210,- . Celkové přímé náklady na osobu činí 210,-. 83

Cenu jednodenního zájezdu jsem stanovila na 810,-. Aby byl zájezd výdělečný musí se ho zúčastnit alespoň 2 osoby (810 – 210 = 600; 1 192 / 600 = 1,98).

3. 5. Návrh moţností propagace Nejlepším nástrojem propagace navrţeného zájezdu jsou dle mého názoru tiskové propagační materiály, tedy letáky a plakáty. Je to především proto, ţe nejsou aţ tak nákladné a dostanou se na taková místa, kde mohou informovat osoby, které by o zájezd mohly projevit zájem. V příloze přikládám jeden takto navrţený leták. Protoţe mám zájem na tom, aby se můj zájezd dostal do povědomí studentů škol i široké veřejnosti, rozhodla jsem se umístit letáky na následující místa: informační centra divadla a koncertní síně kostely a katedrály muzea, galerie a výstavní síně obchody s hudebninami restaurace prostředky MHD zastávky MHD Jsou to místa, kde se letáky dostanou do rukou a povědomí osob a informují jak ty, kdo mají o historii, kulturu a hudbu zájem, tak i náhodné kolemjdoucí. Je například známo, ţe nejčastěji čtenou reklamou bývá právě ta v hromadných dopravních prostředcích a na jejich zastávkách. Vzhledem k tomu, ţe cílová skupina, pro můj zájezd nemá co se týče věku a pohlaví téměř ţádná omezení, jsou propagační materiály dle mého názoru umístěny na vhodných místech. Jednotlivcům i skupinám by se nabízelo variabilní sestavení zájezdu, aby kaţdý mohl být spokojený. Osoby by si mohly vybrat, zda budou chtít v Praze strávit jeden nebo dva dny s tím, ţe pro mimopraţské je připraveno ubytování.

84

Co se týče zaměření propagace na školy a jejich studenty, rozhodla jsem se školy oslovovat formou informačního dopisu zaslaného na vedení školy. Školám by bylo nabízeno variabilní sestavení zájezdu, kde by si škola sama vybrala program (prohlídky památek a večerní představení) z nabídky zájezdu, i zda by měla zájem o ubytování (praţských x mimopraţských) studentů.

4. Závěr Na začátku své bakalářské práce jsem si stanovila tři hlavní cíle a to představit významné hudební osobnosti spojené s Prahou, vytvořit tematický variabilní zájezd pro širokou veřejnost i pro potřeby škol a navrhnout moţnosti jeho propagace. Jsem moc ráda, ţe jsem si vybrala právě toto téma, protoţe nejen ţe jsem se dozvěděla mnoho o ţivotě a době, ve které skladatelé jako Vivaldi, Mozart, Smetana a Dvořák tvořili, a jak nelehký měli ţivot, ale také zjistila kolik zajímavých míst s bohatou a dlouhou historií se nachází v našem krásném hlavním městě. A myslím, ţe by byla velká škoda, kdyby se o některých z nich lidé vůbec nedozvěděli. Kromě představení města Prahy jako kulturně hudebního centra Evropy jsem si kladla za cíl zpracování tematického zájezdu, který jsem sestavila variabilně na základě vyhodnocených dotazníků, abych podpořila mizivý zájem o váţnou hudbu a prohloubila vědomosti účastníků.. Trasu zájezdu jsem se snaţila vytvořit tak, aby kromě památek spojených s hlavní tématikou, se všem účastníkům dostalo v míře nejvyšší i všech ostatních praţských pamětihodností. Proto jde převáţně o pěší „toulání“ a nasávání atmosféry tohoto krásného města. A dalším velkým lákadlem nejen pro praţské účastníky by mohl být večerní program, tedy koncert či jiné hudební představení v neopakovatelném prostředí praţských kostelů, chrámů a divadel dle konkrétní nabídky, případně účast na tematických workshopech, výstavách nebo návštěva sezónních trhů . Doufám, ţe toto se mi podařilo splnit. Jak jsem se jiţ zmínila výše, existují v Praze společnosti, které zprostředkovávají sluţby průvodců po Praze. V jejich nabídce rovněţ figuruje tematicky podobně zaměřená prohlídka. Nepřicházím tedy s něčím zcela novým, ale věřím, ţe nabídkou svého 85

zájezdu zpracovaného v rámci bakalářské práce jsem schopna oslovit větší počet zájemců a to především těch českých, kteří o sluţby průvodců nejeví aţ tak velký zájem. Třetím cílem byl návrh moţností propagace daného zájezdu. Myslím, ţe mnou navrţené způsoby propagace by v daném případě vyhovovaly, ale zda budou skutečně účinné, to prokáţe aţ praxe.

Literatura Seznam tištěných zdrojů BURGHAUSER, J.: Antonín Dvořák. 2 vyd. Praha: KLP, 2006. 149 s. ISBN 80-86791-26-2 BUDIŠ, R.: Bedřich Smetana. 2. vyd. Litomyšl: Věra Budišová, 1996. 139 s. ISBN 80-901806-2-0 PhDr. HILMERA, J., CSc., PhDr. VOLEK, T., PhDr. PTÁČKOVÁ, V.: Mozartovy opery pro Prahu. 2. vyd. Praha: Divadelní ústav, 1991. 195 s. ISBN 80-7008-019-1 LAUFROVÁ, B.: Příběhy hraběte Šporka. 1. vyd. Praha: Prostor, 1992. 272 s. ISBN 80-85190-19-2 JAROLÍMKOVÁ, S.: Co v průvodcích nebývá aneb Historie Prahy k snadnému zapamatování.1. vyd. Praha: Motto, 2005. 281 s. ISBN 80-7246-267-9 NĚMEČEK, F., Prof. TALICH, V., Univ. Prof. Dr. HUTTER, J., Dr. BLAŢEK, V., Docent Dr. NETTL, P.: W. A. Mozart : Don Giovanni 1787 – 1937. Praha: Ředitelství Národního divadla, 1937. 30 s. ŠKVORECKÝ, J.: Scherzo capriccioso (Veselý sen o Dvořákovi). 1. vyd. Praha: Odeon, 1991. 486 s. ISBN 80-207-0292-X

86

MUDROVÁ, I.: Prahou s otevřenýma očima. 1. vyd. Praha: NLN, s. r. o., 2005. 273 s. ISBN 80-7106-737-7 MUDROVÁ, I.: Prahou s otevřenýma očima II. 1. vyd. Praha: NLN, s. r. o., 2005. 287 s. ISBN 80-7106-787-3 MUDROVÁ, I.: Prahou s otevřenýma očima III.1. vyd. Praha: NLN, s. r. o., 2006. 268 s. ISBN 80-7106-795-4 Seznam elektronických zdrojů [1] Přispěvatelé Wikipedie, Antonín Dvořák – Wikipedie, otevřená encyklopedie [online]. Poslední editace 16. 05. 2010 [cit. 2010-04-16]. Dostupné z

[2] Přispěvatelé Wikipedie, Antonio Vivaldi – Wikipedie, otevřená encyklopedie [online]. Poslední editace 31. 03. 2010 [cit. 2010-04-16]. Dostupné z

[3] Přispěvatelé Wikipedie, Bedřich Smetana – Wikipedie, otevřená encyklopedie [online]. Poslední editace 15. 05. 2010 [cit. 2010-04-16]. Dostupné z

[4] Přispěvatelé Wikipedie, Wolfgang Amadeus Mozart – Wikipedie, otevřená encyklopedie [online]. Poslední editace 05. 05. 2010 [cit. 2010-04-16]. Dostupné z

[5] Přispěvatelé Wikipedie, Váţná hudba – Wikipedie, otevřená encyklopedie [online]. Poslední editace 10. 05. 2010 [cit. 2010-04-16]. Dostupné z

87

[6] Přispěvatelé Wikipedie, Barokní hudba – Wikipedie, otevřená encyklopedie [online]. Poslední editace 08. 04. 2010 [cit. 2010-04-16]. Dostupné z [7] Přispěvatelé Wikipedie, Klasicismus (hudba) – Wikipedie, otevřená encyklopedie [online]. Poslední editace 17. 04. 2010 [cit. 2010-04-16]. Dostupné z [8] Přispěvatelé Wikipedie, Romantismus (hudba) – Wikipedie, otevřená encyklopedie [online]. Poslední editace 14. 02. 2010 [cit. 2010-04-16]. Dostupné z [9] Přispěvatelé Wikipedie, Národní divadlo – Wikipedie, otevřená encyklopedie [online]. Poslední editace 05. 05. 2010 [cit. 2010-04-16]. Dostupné z [10] Přispěvatelé Wikipedie, Stavovské divadlo – Wikipedie, otevřená encyklopedie [online]. Poslední editace 18. 03. 2010 [cit. 2010-04-16]. Dostupné z [11] Muzeum Antonína Dvořáka [online]. 2010 [cit. 2010-04-16]. Dostupné z [12] Atlas Česka – Muzeum Bedřicha Smetany [online]. 2010 [cit. 2010-04-24]. Dostupné z [13] Bertramka [online]. 2007 [cit. 2010-04-24]. Dostupné z [14] Smetanova Litomyšl – Bedřich Smetana [online]. 2010 [cit. 2010-04-24]. Dostupné z [15] Mozart Praha 2006 – W. A. Mozart a Praha [online]. 2005 [cit. 2010-04-24]. Dostupné z 88

[16] Mozart Praha 2006 – Po stopách Mozarta v Praze [online]. 2005 [cit. 2010-04-24]. Dostupné z [17] Praţská informační sluţba – Staroměstské náměstí [online]. 2008 [cit. 2010-04-24]. Dostupné z [18] Praţská informační sluţba – Dům U jednoroţce[online]. 2009 [cit. 2010-04-24]. Dostupné z [19] Praţská informační sluţba – Pachtovský palác [online]. 2007 [cit. 2010-04-24]. Dostupné z [20] Přispěvatelé Wikipedie, Olšanské hřbitovy – Wikipedie, otevřená encyklopedie [online]. Poslední editace 25. 11. 2009 [cit. 2010-04-16]. Dostupné z [21] Česká filharmonie – Dvořákova síň [online]. 2010 [cit. 2010-04-24]. Dostupné z [22] Obecní dům – Turistické prohlídky [online]. 2008 [cit. 2010-04-24]. Dostupné z [23] Slavín, Svatobor [online]. 2000 [cit. 2010-04-24]. Dostupné z [24] Strahovský klášter [online]. 2008 [cit. 2010-04-24]. Dostupné z 89

[25] Praţský Hlahol – Historie [online]. 2007 [cit. 2010-04-24]. Dostupné z [26] Národní divadlo - Vstupenky [online]. 2010 [cit. 2010-04-24]. Dostupné z [27] Národní divadlo – o Divadle [online]. 2010 [cit. 2010-04-24]. Dostupné z [28] Atlas Česka – Kostel sv. Salvátora v Praze [online]. 2009 [cit. 2010-04-24]. Dostupné z < http://www.atlasceska.cz/praha/kostel-sv-salvatora/ > [29] Turistik – Klášter a kostel sv. Kateřiny v Praze [online]. 2010 [cit. 2010-04-24]. Dostupné z [30] Kostel sv. Jiljí Praha [online]. 2010 [cit. 2010-04-24]. Dostupné z [31] Turistik – Kostel sv. Štěpána v Praze [online]. 2010 [cit. 2010-04-24]. Dostupné z [32] Pamětní desky, pomníky apod. [online]. 2009 [cit. 2010-04-24]. Dostupné z [33] Guide Prague – Praha hudební [online]. 2010 [cit. 2010-04-24]. Dostupné z [34] Průvodci Prahou – Slavní hudebníci v Praze [online]. 2010 [cit. 2010-04-24]. Dostupné z [35] Dovolená Salcbursko – Mozart [online]. 2010 [cit. 2010-04-24]. Dostupné z 90

[36] Ticketpro – Klasická hudba [online]. 2010 [cit. 2010-04-26]. Dostupné z [37] Klementinum – prohlídky [online]. 2010 [cit. 2010-04-26]. Dostupné z [38] Domus Pragensia [online]. 2009 [cit. 2010-04-26]. Dostupné z [39] Praţská informační sluţba – Dům U Zlatého anděla [online]. 2010 [cit. 2010-04-30]. Dostupné z [40] Obecní dům – Smetanova síň [online]. 2010 [cit. 2010-04-30]. Dostupné z [41] Přispěvatelé Wikipedie, Palác Laţanských – Wikipedie, otevřená encyklopedie [online]. Poslední editace 09. 02. 2010 [cit. 2010-04-30]. Dostupné z Seznam ilustrací Obr. 1-25: Grafy vytvořené v programu Microsoft Office Excel XP (zdroj: vlastní výpočty) Seznam informačních zdrojů k přílohám A Trasy zájezdu Obr. 1: http://www.mapy.cz/ (vyznačená trasa: vlastní tvorba v programu Malování) Obr. 2: http://www.mapy.cz/ (vyznačená trasa: vlastní tvorba v programu Malování)

91

B Leták „Toulky po Praze s hudebními velikány“ Leták byl vytvořen v programu Power Point s pouţitím obrázků z následujících odkazů. http://cs.wikipedia.org/wiki/Bedřich_Smetana http://cs.wikipedia.org/wiki/Antonín_Dvořák http://jurajholly.com/jh_index.htmlhttp://jurajholly.com http://www.microwaves101.com/encyclopedia/Vivaldi.cfm D Obrázková příloha: památky

Obr. 1: http://www.obecnidum.cz/

Obr. 2: http://www.stavovskedivadlo.cz/fotogalerie

Obr. 3: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Prag_Restaurantterrasse.jpg

Obr. 4: http://www.praguetourist.com/galerie/index.php?id_t=10&jazyk=cj

Obr. 5: http://www.matkamest.cz/heritage-photos/59/128/2/bertramka/pohled-na-viluod-vstupni-brany.jpg

Obr. 6: http://www.slavin.cz/?page=slavin

Obr. 7: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Prague_Villa_Amerika.JPG

Obr. 8: http://www.strahovskyklaster.cz/

Obr. 9: http://www.kostel-praha.cz/fotografie-praha/ Obr. 10: http://www.hlahol.cz/budova.html

Obr. 11: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Narodni_divadlo_Praha_1881.jpg

92

Obr. 12: http://www.pis.cz/cz/praha/pamatky/dum_u_jednorozce_u_bileho_konicka/searchresult =d%F9m+u+jednoro%BEce#searchres E Informace o ubytování: Hostel Elf

http://www.levneubytovani-v-praze.cz/hostel-elf#cenik

Přílohy A Trasy zájezdu B Leták „Toulky po Praze s hudebními velikány“ C Dotazníky D Obrázková příloha: památky E Informace o ubytování: Hostel Elf

93

A Trasy zájezdu Trasa zájezdu z 1. dne

Obr. 1: Trasa zájezdu z 1. dne (zdroj: www.mapy.cz , vyznačená trasa: vlastní tvorba v programu Malování)

Bod 1. Hostel Elf Bod 2. Hybernská ulice Bod 3. Obecní dům Bod 4. Stavovské divadlo Bod 5. Rudolfinum Bod 6. Muzeum Bedřicha Smetany Bod 7. Bertramka Bod 8. Slavín Bod 9. Muzeum Antonína Dvořáka

94

Trasa zájezdu z 2. dne

Obr. 2: Trasa zájezdu z 2. dne (zdroj: www.mapy.cz , vyznačená trasa: vlastní tvorba v programu Malování)

Bod 1. Hostel Elf Bod 2. Staroměstské náměstí (Domy U jednoroţce) Bod 3. Kostel sv. Jiljí Bod 4. Pachtovský palác Bod 5. Národní divadlo Bod 6. Hlahol Bod 7. Strahovský klášter

95

B Leták „Toulky po Praze s hudebními velikány“

Srdečně Vás zveme na dvoudenní kulturně vzdělávací, ale i záţitkový zájezd

Cena:

1 950,-

Termín: 14. - 15. 10. 2010 Navštivte s námi Muzea Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetany, klasicistní vilu Bertramka, historický Dům U Jednoroţce, Strahovský klášter, ţivý koncert váţné hudby v Kostele sv. Jiljí, Národní a Stavovské divadlo, místo odpočinku českých velikánů na Slavíně a spoustu dalších míst, která se zapsala nejen do české, ale i světové hudební historie. Zájezd je určen školám, skupinám i jednotlivcům.

Informace a objednávky na: tel: 272 658 879

96

C Dotazníky Dotazník 1 Dobrý den, jmenuji se Kateřina Horáková a chtěla bych Vás poprosit o vyplnění krátkého anonymního dotazníku, jehoţ výsledek poslouţí k zpracování mé bakalářské práce.

1. Wolfgang Amadeus Mozart byl . . . a) německý hudební skladatel b) švýcarský bankovní magnát c) rakouský hudební skladatel 2. Antonín Dvořák se narodil v . . . a) Praze

b) Litomyšli

c) Brně

d) Nelahozevsi

3. Bedřich Smetana není autorem . . . a) Čertovy stěny

b) Libuše

c) Čerta a Káči

d) Hubičky

4. Antonio Vivaldi se řadí mezi hudební skladatele období . . . a) klasicismu

b) romantismu

c) rokoka

d) baroka

5. Mezi Mozartovi opery nepatří . . . a) Don Giovanni Serailu

b) Kouzelná flétna

c) Malá noční hudba

6. Jak se jmenuje Dvořákova opera známá oblíbenou Árií měsíce? a) Jakobín

b) Rusalka

c) Armida

d) Král a uhlíř

7. Bedřich Smetana byl na sklonku svého ţivota úplně . . . a) slepý

b) chromý

c) hluchý

d) mimo

97

d) Únos ze

8. Ve kterém městě Vivaldi zemřel? a) v Benátkách

b) ve Vídni

c) ve Vincenze

d) v Praze

9. Kdy se v Mozartových časech hrála Malá noční hudba? a) na dětském večírku

b) po večeři

c) na maškarním bále

10. Jaký název dnes nese Prozatímní divadlo v Praze? a) Praţská konzervatoř 11. Jste . . . a) muţ

b) Národní divadlo

c) České národní divadlo

b) ţena

12. Je vám … a) do 26 let

b) 27 – 45 let

c) 46 – 60 let

d) 61 let a více

13. Vaše nejvyšší dosaţené vzdělání je . . . a) základní

b) vyučen/a

c) maturita

d) vyšší odborné

e) vysokoškolské

Děkuji za Váš čas Dotazník 2 Dobrý den, jmenuji se Kateřina Horáková a chtěla bych Vás poprosit o vyplnění krátkého anonymního dotazníku, jehoţ výsledek poslouţí k zpracování mé bakalářské práce.

1. Zajímá Vás váţná hudba? a) ano

b) ne

c) nevím

2. Touláte se rádi uličkami staré Prahy nebo byste to rádi zkusili? a) ano

b) ne

c) nevím

98

3. Přijde vám spojení váţné hudby a Prahy jako dobrý námět pro zájezd? a) ano

b) ne

c) nevím

4. Účastnili byste se takovéhoto zájezdu? a) ano

b) ne

5. Jak dlouhý byste si představovali tento zájezd? a) 1 den

b) 2 dny

c) 3 dny

6. Jaký program by Vám nejlépe vyhovoval? a) 5 památek (muzeum, památník, místa pobytu skladatelů, atd.) denně a 1 koncert za pobyt b) 8 památek denně a 1 koncert za pobyt c) 5 památek denně a 2 aţ 3 koncerty za pobyt (jen v případě třídenního zájezdu) d) 8 památek denně a 2 aţ 3 koncerty za pobyt (jen v případě třídenního zájezdu) 7. Vyhovuje Vám výběr hudebních skladatelů (Mozart, Smetana, Vivaldi, Dvořák) a) ano

b) ne

8. Jaký by byl Váš výběr (v případě, ţe Vaše předchozí odpověď byla „ne“)? ……………………………………………………………… 9. Kolik korun byste za takovýto dvoudenní zájezd s ubytováním, včetně snídaně, byli ochotni zaplatit? a) do dvou tisíc

b) do tří tisíc c) do pěti tisíc

10. Jste . . . a) muţ

b) ţena

11. Je vám … a) do 26 let

b) 27 – 45 let

c) 46 – 60 let

99

d) 61 let a více

12. Vaše nejvyšší dosaţené vzdělání je . . . a) základní

b) vyučen/a

c) maturita

d) vyšší odborné

e) vysokoškolské

Děkuji za Váš čas

D Obrázková příloha: památky

Obr. 1: Obecní dům (zdroj: http://www.obecnidum.cz/)

100

Obr. 2: Stavovské divadlo (zdroj: http://www.stavovskedivadlo.cz/fotogalerie)

Obr. 3: Muzeum Bedřicha Smetany (zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Prag_Restaurantterrasse.jpg)

101

Obr. 4: Rudolfinum (zdroj: http://www.praguetourist.com/galerie/index.php?id_t=10&jazyk=cj)

Obr. 5: Bertramka (zdroj: http://www.matkamest.cz/heritage-photos/59/128/2/bertramka/pohled-na-viluod-vstupni-brany.jpg)

102

Obr. 6: Slavín (zdroj: http://www.slavin.cz/?page=slavin)

Obr. 7: Muzeum Antonína Dvořáka (zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Prague_Villa_Amerika.JPG)

103

Obr. 8: Strahovský klášter (zdroj: http://www.strahovskyklaster.cz/)

Obr. 9: Kostel sv. Jiljí (zdroj: http://www.kostel-praha.cz/fotografie-praha/)

104

Obr. 10: Hlahol (zdroj: http://www.hlahol.cz/budova.html)

Obr. 11: Národní divadlo (zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Narodni_divadlo_Praha_1881.jpg)

105

Obr. 12: Dům U jednoroţce (zdroj: http://www.pis.cz/cz/praha/pamatky/dum_u_jednorozce_u_bileho_konicka/searchresult=d%F9m+u+jedn oro%BEce#searchres)

E Informace o ubytování: Hostel Elf Následující informace a obrázek pocházejí ze zdroje http://www.levneubytovani-vpraze.cz/hostel-elf#cenik Hostel Elf se nachází cca 5 minut chůze od autobusového nádraţí Florenc a cca 2 minuty metrem od vlakového nádraţí coţ je jen 100 metrů tedy cca 2minuty na Václavské náměstí.

106

Hostel nabízí jednolůţkové aţ šestilůţkové pokoje a dormitory (maximálně pro 14 ubytovaných). Sociální zařízení s teplou vodou je společné pro všechny pokoje. V hostelu je moţné vyuţít kuchyň, společenskou místnost, nebo posezení na terase. Recepce je v provozu 24 denně. Hostel nabízí vyuţití prádelny a připojení k internetu poskytuje nedaleká internetová kavárna. Na poţádání recepce zajistí prohlídky Prahy a výlety do okolí. Sdílený pokoj pro 6-9 osob stojí na noc se snídaní 290,-. Snídaně obsahuje čaj nebo kávu a sendvič. Adresa: Husitská 11, Praha 3 Email: [email protected] Telefon: +420 724 531 330, +420 415 652 298 Fax: +420 415 652 298

107