VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu
S tištěnými průvodci po Židovském městě pražském Bakalářská práce
Autor: Hana Romočuská Vedoucí práce: Mgr. Eva Horňáková Jihlava 2013
COPYRIGHT © 2013 Hana Romočuská
Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 9.5.2013 ...................................................... Podpis
Poděkování Ráda bych touto cestou poděkovala mé vedoucí práce, paní Mgr. Evě Horňákové za cenné rady, ochotný a trpělivý přístup během mého zpracování bakalářské práce. Dále velké dík patří všem respondentům, kteří vyplnili dotazník. Tyto údaje byly pak použity v praktické části mé bakalářské práci. V neposlední řadě děkuji svým rodičům a nejbližším přátelům, kteří mě během studia na vysoké škole podporovali. Bez nich bych nemohla nejen vypracovat svou bakalářskou práci, ale i celá studia absolvovat.
ROMOČUSKÁ, Hana: S tištěnými průvodci po Židovském městě pražském. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická v Jihlavě. Katedra cestovního ruchu. Vedoucí práce Mgr. Eva Horňáková. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava 2013. 79 stran Abstrakt Předmětem a cílem bakalářské práce je analýza informací o Židovském městě pražském, které jsou v tištěných průvodcích. Bakalářská práce je rozdělena na dvě části. Teoretická část obsahuje informace o historii Židů na území Prahy, dále základní informace o židovských památkách a součástí práce jsou základní souvislosti židovské víry. Praktická část zahrnuje analýzu rozsahu informací o židovských památkách na území Židovského města ve vybraných turistických průvodcích a zpracování dotazníkového šetření o znalostech respondentů o židovských památkách. Na závěr práce se nachází obrázková příloha. Klíčová slova Židé, ghetto, židovské památky, synagoga, turistický průvodce Abstract The subject and purpose of this bachelor thesis is an analysis of information about the Jewish Quarter in Prague provided in different printed guidebooks. The thesis consists of two parts. The focus of the theoretical part is on the history of Jewish people in Prague, key details of Jewish landmarks, as well as background information on Judaism itself. The practical part analyses the extent of information about Jewish landmarks in the Jewish Quarter in selected guidebooks for tourists. It also an evauluates a questionnaire survey on respondents' knowledge of the landmarks. The thesis is accompanied by an appendix with visuals. Keywords Jews, Ghetto, Jewish landmarks, Synagogue, Guidebook
Slovník pojmů: Antisemitismus – projev nepřátelství a nenávisti vůči Židům Asanace – soubor opatření, které vedou k ozdravení životního prostředí města nebo přírody Asimilace – ze sociologického a kulturně antropologického pohledu se jedná o přizpůsobení menšiny většině (jazyk, kultura, zvyky, tradice) Dekret – nařízení hlavy státu, které má právní platnost jako zákon Familiant – nejstarší syn v rodině, který měl právo ženit se a mít rodinu (v židovských ghettech) Ghetto – část města, ve které žili obyvatelé stejného náboženského, rasového nebo národnostního původu Glejt – historický dokument, který vydával panovník a držitel listu měl právní ochranu vydavatele Holocaust – systematické vyvražďování Židů nacisty v období druhé světové války; hebrejské označení holocaustu je šoa Inaugurace – slavnostní ceremoniál, veřejné uvedení do funkce Judaismus – náboženství a kultura židovského národa Jurisdikce – soudní pravomoc Kontribuce – povinné příspěvky nebo daně Monoteismus – náboženství, které vyznává jednoho boha Perzekuce – systematické pronásledování jedince nebo skupiny na základě rasových, etnických nebo náboženských důvodů Pesach – židovský svátek, který patří mezi nejvýznamnější svátky; Židé oslavují vysvobození z otroctví; časově přibližně odpovídají křesťanským velikonočním svátkům Pogrom – masové pronásledování a vyvražďování Rabín – náboženská autorita v židovské obci, rabín je učitelem a duchovním vůdcem; v Praze je rabínem Karol Sidon Synagoga – židovská modlitebna, kde se lidé schází k bohoslužbám, ale také slouží k náboženským a společenským setkáním Šabat – sobota, je to nejdůležitější židovský svátek, den odpočinku
Tóra – základní dokument judaismu, jedná se o veškerou nauku judaismu, skládá se z pěti knih Mojžíšových Traktát – středověký text, který většinou pojednává o náboženském tématu Židovská obec – nejmenší správní jednotka židovské komunity, sdružuje obyvatele, kteří jsou židovského původu a vyznání
Obsah 1
Úvod........................................................................................................................ 11
2
Teoretická část – Židovské město pražské ............................................................. 13 2.1
2.1.1
Příchod Židů na české území a počátky osídlení ...................................... 13
2.1.2
Židé ve středověké Praze .......................................................................... 14
2.1.3
Židovské město pražské v dobách novověku ........................................... 16
2.1.4
Židovské město v josefínské době ............................................................ 19
2.1.5
Židé v 19. a 20. století............................................................................... 20
2.1.6
Asanace Židovského města ....................................................................... 21
2.2
Pražské synagogy ...................................................................................... 24
2.2.2
Starý židovský hřbitov .............................................................................. 30
2.2.3
Židovské muzeum v Praze ........................................................................ 31
2.2.4
Židovská radnice ....................................................................................... 32
Důležité souvislosti židovské víry ................................................................... 32
2.3.1
Vznik judaismu ......................................................................................... 33
2.3.2
Antisemitismus ......................................................................................... 33
2.3.3
Tradice a zvyky Židů ................................................................................ 36
Praktická část .......................................................................................................... 37 3.1
Židovské město ve vybraných průvodcích ....................................................... 37
3.1.1
Flegl, M.: Praha ........................................................................................ 38
3.1.2
Soukup, V.: Prague ................................................................................... 39
3.1.3
Škoda, E.: Tři tucty toulek Prahou ............................................................ 40
3.1.4
Řezáč, M.; Krátká, P.: Nejkrásnější památky: Praha ................................ 42
3.1.5
Rybár, C.: 100 památek historických měst pražských .............................. 43
3.1.6
Dudák, V.; Podrazil, J.: Praha – Průvodce magickým srdcem Evropy .... 46
3.2
4
Důležité památky Židovského města pražského .............................................. 24
2.2.1
2.3
3
Historie Židovského města pražského ............................................................. 13
Vlastní průzkum mezi návštěvníky v Praze ..................................................... 48
3.2.1
Dotazník .................................................................................................... 48
3.2.2
Vyhodnocení hypotéz ............................................................................... 62
Závěr ....................................................................................................................... 64
Seznam zdrojů: ............................................................................................................... 67 Tištěné zdroje:............................................................................................................. 67
Internetové zdroje ....................................................................................................... 69 Seznam grafů .............................................................................................................. 69 Přílohy............................................................................................................................. 71 A.
Obrázková příloha ............................................................................................. 71
B.
Dotazník ............................................................................................................ 78
Úvod Téma bakalářské práce, která je zaměřena na židovské památky v Praze, jsem si zvolila na základě svého dlouholetého zájmu o tuto tématiku. Cílem práce je charakteristika bývalého židovského ghetta na území Prahy, které prošlo dlouhým a složitým vývojem. Židovské město pražské si zachovává ojedinělého ducha a informace o něm se nachází ve všech turistických průvodcích. Historie židovského národa je velmi bolestná, protože tento národ se potýká celá staletí s nenávistí, cílenými útoky a nátlaky, které vyvrcholily ve středověku několika příkazy k vystěhování a ve 20. století systematickým vyhlazováním židovské populace. Tématika židovství je mi blízka také z toho důvodu, že zastávám názor, aby se židovská kultura a historie neustále připomínala jako symbol odolnosti a houževnatosti, který si Židé nesou v sobě. V teoretické části bakalářské práce věnuji pozornost historii židovského národa na území Prahy. Zdůrazňuji důležité historické milníky, které byly zásadní a ovlivnily další působení Židů. V historickém kontextu dále seznamuji čtenáře s tehdejší podobou židovskou ghetta, proč došlo k asanaci v této části Prahy, nebo proč se Josefov jmenuje Josefov. V další kapitole teoretické části svou pozornost zaměřuji na historické stavby, které jsou spjaty s židovským národem a proč by je měl každý turista vidět na vlastní oči a vychutnat si atmosféru tohoto místa. V rámci zpracování bakalářské práce, která pojednává o charakteristice židovských památek a jejich prezentace v tištěných průvodcích, jsem si vytyčila hypotézy. Tyto hypotézy na základě analýzy informací v průvodcích a dotazníkovému šetření vyvrátím nebo potvrdím. První hypotézou je má domněnka, že v turistických průvodcích jsou nedostatečné informace o Židovském městě pražském, historii Židů, o tradicích a zvycích tohoto národa. Dále se domnívám, že v turistických průvodcích chybí vysvětlení základní terminologie, která by pomohla turistům lépe pochopit tento národ a náboženské vyznání. V neposlední řadě se domnívám, že celkový zájem mezi turisty o židovské památky je nízký. V praktické části je věnována pozornost na vybrané tištěné průvodce, zaměřuji se na informace o Židovském městě pražském, zda jsou dostatečné, aby turista měl ucelený 11
obraz o bývalém židovském ghettu. Díky dotazníkovému šetření jsou prezentovány znalosti turistů, kteří minimálně jednou navštívili Prahu. Historie Židů a jejich kultura je velmi zajímavé téma a každý člověk by měl mít alespoň základní povědomí o tomto národu.
12
1 Teoretická část – Židovské město pražské „Praha je jedním z nejstarších a nejvýznamnějších středisek židovského života ve střední Evropě. Mimořádný význam Pražské židovské obce spočíval vedle její početnosti, kulturního i hospodářského bohatství také v tom, že se díky své poloze uprostřed země stala přirozeným státním správním centrem ostatních židovských obcí v Čechách, které zastupovala ve vztahu k panovníkovi a zemským úřadům. Její historické osudy tak tvoří velkou část dějin Židů v celém království. Během tisícileté historie Pražské židovské obce nedošlo nikdy – i přes četné živelné katastrofy, pogromy a pokusy o vypovězení – k přerušení kontinuity zdejšího židovského osídlení a náboženského života…Pražská židovská obec byla po několik staletí také jednou z nejpočetnějších židovských obcí v celé Evropě.“ (Kolektiv autorů, 2003, 10. s.)
1.1 Historie Židovského města pražského Židovské město a Praha jsou místy, které lákají tisíce turistů ročně k návštěvě a poznání zdejší kultury, památek a krásného prostředí, jež má bohatou historii. V polovině devátého století bylo území dnešní Prahy centrem českých panovnických dynastií. Od této doby je pražská kotlina centrem českých panovníků. Od 14. století je Praha považována za hlavní centrum českých zemí. Symbolem Prahy nebyla jenom světská moc, ale také náboženská. Už v roce 973 bylo v Praze založeno biskupství a v roce 1344 arcibiskupství (Kol. autorů, 1997, 15. s). Město Praha má bohatou historii, která obsahuje vysoký počet důležitých historických milníků. Jedním z důležitých zlomů historie města Prahy je konec 12. a začátek 13. století, kdy bylo založeno první pražské město, které bylo pojmenováno Staré Město pražské (původně Město Pražské – Civitas Pragensis) (Kol. autorů, 1997, 90 – 91. s).
1.1.1 Příchod Židů na české území a počátky osídlení Židovské město bylo v této době součástí Starého Města a jeho osídlení bylo hlavně ve dvou centrech. Jedna oblast osídlení byla v okolí Staronové synagogy (první židovská obec v této lokalitě mohla existovat již na konci 11. století, ale první doklady o trvalém osídlení spadají do druhé poloviny 12. století (Boněk, 2009, 28. s)) a druhá oblast osídlení kolem Staré školy. Tato dvě centra židovské kultury byla rozdělena 13
křesťanským pásmem, kde byl vystavěn kostel sv. Ducha. Židé z rozdělených částí netvořili celistvou židovskou obec a dokonce neměli ani stejný původ (Kol. autorů, 1997, 99. s). Židé na území českých zemí žijí více jak tisíc let. Přicházeli na území českých zemí v prvních staletí křesťanského letopočtu, kdy hledali ochranu před neustálým pronásledováním a pogromy. Přicházeli nejčastěji jako kupci, zprostředkovatelé obchodu a jejich hlavní činností byla směna zboží. První písemné zmínky na území Čech nebo Moravy jsou datovány na začátek 9. století v dokumentu tzv. Raffelstettenský celní a plavební řád Ludvíka IV. (r. 903 – 906), ale tento dokument je sporný, proto historická obec považuje zprávu židovského kupce Ibrahima Ibn Jakuba o Praze (cestoval po střední Evropě) jako první oficiální dokument, který deklaruje přítomnost Židů na českém území v letech 965 – 966 (Pěkný, 1993, 13. s). „Město Praga je vystavěno z kamene a vápna a je největším městem co do obchodu, přicházejí sem z města králova Rusové a Slované se zbožím. A z krajin Turků Muslimové, Židé, Turci rovněž se zbožím a obchodními mincemi.“ (Rybár, 1991, 32. s). Zápisky Ibrahima jsou důležité z toho pohledu, že autor pocházel z naprosto odlišného prostředí než místní kronikáři. Proto si Ibrahim všímal všech detailů, které by místním lidem mohly uniknout (Boněk, 2009, 22. s). Zprávě Ibrahima je věnována vysoká pozornost také z toho důvodu, že díky tomuto kupci a jeho zápiskům historici mají povědomí, kde se opravdu nacházelo Staré Město. Dílo Ibrahima bylo objeveno v 19. století a do té doby se předpokládalo, že jádro města se nacházelo na opačném břehu Vltavy. Zpráva Ibrahima je neméně důležitá také z toho důvodu, že se v ní poprvé objevil název Praha (Cibula, 1988, 13. s).
1.1.2 Židé ve středověké Praze V průběhu doby byli Židé průkopníci obchodní činnosti na území českých zemích, zasloužili se o rozvoj nejen domácího obchodu, ale také obchodně-řemeslného podnikání. Jejich aktivita měla pro rozvoj ekonomického života nevyčíslitelný přínos. Jejich zdatnost v oblasti peněžního trhu byla ovšem někdy kontroverzní – vznik lichvy se přičítá právě Židům. Není v historických pramenech popsáno, jaké postavení měli Židé do 12. století, ale lze usuzovat z privilegií Soběslava II. (1173 – 1178), že postavení a práva kupců románských bylo obdobné jako židovských. Židé do 13. století
14
spadali pod jurisdikci1 královského dvora, využívali ochrany panovníka díky finančním pomocem, které na oplátku poskytovali králům (Pěkný, 1993, 15-16. s). Není historicky podložené, kdy vznikla první osada a jaké bylo její ohraničení, ale je jisté, že to nebylo před koncem 12. století (Boněk, 2009, 12. s). Počet obyvatel Židovského města se velmi měnil – stovky až tisíce obyvatel obývalo území, které nemělo více jak 93 000 čtverečních metrů a zabíralo desetinu plochu Starého Města. Poloha Židovského města měla přesné hranice – břeh Vltavy a přísně střežené hranice se Starým Městem. Největší plochu zabíral hřbitov, který ale stejně nedosahoval takové kapacity, aby splnil požadavky ghetta. Centrem duchovního, ale i společenského života v Židovském městě pražském byly synagogy (Boněk, 2009, 1315. s). V roce 1254 vydal český král Přemysl Otakar II, jehož vláda se datuje od 1253 do 1278, velká privilegia, která mimo jiné přiznávala i v omezené míře občanská práva Židům. Dále došlo ke změně v rovině občansko-právní, kdy nejvyšším soudcem ve sporech Židů a křesťanů byl král, jehož pravomoc byla přenášena na zvlášť určeného úředníka a který nesl název judex judeos – židovský soudce (Rybár, 1991, 36. s). Uvnitř židovské obce byl nejvyšší rabín (rabín měl úlohu učitele s určitou mírou soudní pravomoci, rabín nebyl kněz a nebyl vnímán jako prostředník mezi člověkem a Bohem), který měl i pravomoc rozhodovat spory mezi Židy. Do těchto záležitostí se český král nemísil. Na přelomu 13. a 14. století, kdy se vlády chopil Václav IV. (1378-1419), byla doba pro židovskou obec příznivá. Král hájil nejen finanční zájmy Židů, tudíž i své zájmy, ale v roce 1339 byly rozšířeny pravomoci židovských soudů, které mohly řešit i smíšené soudní spory. V roce 1410 byla potvrzena židovská práva na užívání novoměstského hřbitova, a také vlastnická práva majitelů domů v židovském ghettu u hřbitovní zdi. (Rybár, 1991, 43. s). Území českých zemí v období 15. století bylo sužováno husitskými boji, proto problémy židovského ghetta byly druhořadé a země se zmítala v komplexnějších problémech. Obyvatelé českých zemí se museli vypořádat nejen s náboženskými rozpory, ale také se sociálními a politickými. Například Jakoubek ze Stříbra, husitský kněz, který zemřel v roce 1429, patřil mezi ty, kteří hlásili potřebu hospodářské 1
Pojem jurisdikce označuje z právního hlediska úřední pravomoc, její rozsah a obvod, případně soudní příslušnost (Petráčková, Kraus, 2000, 357. strana)
15
rovnoprávnosti Židů a křesťanů. Nenávist vůči Židům připisoval tomu, že Židé si peníze na obživu nezískávali tvrdou prací jako křesťané. Dá se říci, že židovství nijak zvlášť neovlivnilo husitskou dobu. Jak řekl historik dr. Jaroslav Prokeš, že „z náboženského stanoviska nemělo husitství důvodu, aby měnilo co na poměru, jejž zaujímalo k židovství katolictví, protože židovství bylo svým duchem vzdáleno stejně katolictví, jako husitství“ (Rybár, 1991, 48. s).
1.1.3 Židovské město pražské v dobách novověku V roce 1497, kdy se uskutečnil slavnostní příjezd Vladislava Jagellonského do Prahy, se Židé této slavnosti také účastnili. V roce 1501 se král ujal Židů a držel nad nimi ochranu. Ale Židé museli platit ročně 500 kop stříbra. Tento panovník je považován za jednoho z nejspravedlivějších vládců českých zemí. Vladislav Jagellonský navázal na smířlivou politiku vůči Židům jako jeho předchůdce, Jiří z Poděbrad. S příchodem nového krále Ludvíka Jagellonského Židé doufali ve zlepšení poměrů a při slavnostech ho vítalo již 600 Židů s rabínem. Obdobná situace nastala i při vítání Ferdinanda I. Habsburského, který vládl v letech 1526 až 1564. Situace Židů se ale radikálně změnila, když v roce 1541 český sněm vydal prohlášení o vyhnání všech Židů z Prahy. Po dvou letech došlo k hromadnému odchodu Židů, největší část židovského obyvatelstva směřovala do Polska. Jen ti nejbohatší si mohli zakoupit tzv. glejt2, který umožňoval zůstat v Praze. Za Židy se dokonce přimlouvala samotná královna Anna, polský král Sigmund a i finanční důvody vedly k tomu (finanční prospěch z prodeje glejtů, které se postupem doby staly více a více dostupnější), že se počet Židů v Praze začal opět zvyšovat. Polovina 16. století, přesněji rok 1551, se stala zásadním zlomem v historii židovského obyvatelstva, protože král vydal prohlášení o viditelném označení Židů v Praze. Na levé straně svrchní části oblečení museli mít Židé žlutý látkový proužek, který měl předepsanou velikost. Když se postupem doby začali Židé vracet do Prahy, aniž by platili za povolení, v roce 1557 došlo k dalšímu vypovězení Židů ze všech českých zemí. Bylo vydáno prohlášení, aby se Židé do roka vystěhovali (tj. do roku 1558), židovské synagogy měly projít změnou na katolické kostely a židovské domy měly být prodány katolickým měšťanům. Když byl v roce 1562 inaugurován Maxmilián II., vyhlásil jednoroční odklad odsunu. Definitivní datum odsunu byl tedy určen na 2
Glejt je historismus a označoval středověkou průvodní nebo listinu, která byla vydávána panovníkem a zaručovala držiteli bezpečnou cestu územím vydavatele a volný návrat (Petráčková, Kraus, 2000, 266. strana)
16
svátek sv. Jiří v roce 1563. Lhůta se neustále prodlužovala a nakonec 4. dubna 1567 bylo Maxmiliánem II. ustanoveno, že Židé nesmějí být vyhnáni z žádných českých zemí. Během vlády Rudolfa II. bylo v židovském ghettu období relativního klidu, kdy nedošlo k dalšímu vypovězení Židů. Nátlaky na císaře Rudolfa II. rozhodně byly, ale vladař jim nepodlehl. Doba po bitvě na Bílé Hoře, která se uskutečnila 8. listopadu 1620, byla pro české země velmi těžká, proto se problémy s vystěhováním Židů přesunuly na druhou kolej. Vlády nad Prahou byl pověřen císařský místodržitel Karel z Lichtenštejna, který v roce 1621 potrestal čelní představitele českého odboje a nechal popravit 27 vůdců stavovského povstání. Došlo ke zrovnoprávnění češtiny a němčiny, český trůn byl od roku 1620 považován za dědičný v habsburské dynastii. Jediné povolené náboženství v českých zemích bylo prohlášeno pouze katolické křesťanství. Židovského ghetto bylo ušetřeno od drancování armád, ale bylo to za protislužbu císaři, kterému propůjčili údajně až 240 000 zlatých (Rybár, 1991, 66. s). V pobělohorské době ztrácela Praha na významnosti a Židé tuto dobu využili pro svůj prospěch – docházelo k rozšiřování ghetta, Židé získávali další křesťanské domy a ghetto přijalo vysoký počet přistěhovalců, především z Polska, Německa a Ruska. Významným rokem v židovském ghettu je rok 1623, kdy král Ferdinand II. (1619-1637) potvrdil Židům původní privilegia a značnou část jich rozšířil. Úpravy se týkaly především oblasti pravomocí židovských soudů (převážně v oblasti civilního a trestního práva). V roce 1627 byla privilegia rozšířena o možnost Židů navštěvovat jakékoliv jarmarky v Praze a dále vyučit se některým řemeslům. Třicetiletá válka, která byla završena vpádem švédské armády do Prahy a uloupením slavných uměleckých sbírek Rudolfa II., neměla zásadní vliv na vývoj židovského ghetta. Během 17. století byla židovská část nejmenší pražskou čtvrtí, která byla silně přelidněna – v jedné místnosti muselo pobývat až 5 členů rodiny, celou čtvrt obývalo až 2000 Židů. V roce 1650 bylo opět vyhlášeno vypovězení Židů z města, kteří se přistěhovali od roku 1618. Prahu nakonec neopustil jediný Žid, byl to jen další postup, který měl zvýšit poplatky ze židovského ghetta. Od roku 1699 byly v židovské čtvrti budovány nové brány, které dělily Židovské město pražské od Starého Města.
17
V 18. století mělo ghetto historicky nejvyšší počet obyvatel (přes 12 000). Hlavní výdělečná činnost Židů nebyla jen obchodování a úvěrový peněžní obchod, ale došlo k zakládání menších dílen, později také ke větším manufakturám. V první třetině 18. století (1712-1714) zasáhla Prahu morová epidemie, kdy zemřelo přes 10 000 obyvatel města, obyvatel ghetta nevyjímaje. Městská část Josefov byla uzavřena, nikdo nesměl dovnitř, ani ven. Kronika Královské Prahy, jejímž autorem je František Ruth, uvádí, že dokonce polovina obyvatel ghetta během morové epidemie zemřela. V roce 1740 zemřel císař Karel IV., po kterém nezůstal mužský potomek, proto začala válka o dědictví. V roce 1741 byla Praha obsazena vojsky Bavorska, Saska a Francie a židovská obec opět musela platit vysoké kontribuce3. Ochrana ghetta byla údajně vyčíslena na 300 000 zlatých, které byly zaplaceny francouzskému generálu Charlese de Belle-Isle (Rybár, 1991, 80. s). V roce 1744 probíhala okupace Prahy pruskou armádou, která skončila 26. listopadu 1744. Krátce po odchodu Prusů došlo k plenění ghetta za údajnou kolaboraci Židů a Prusů. Další rána pro židovskou obec bylo vydání císařského reskriptu 18. prosince 1744. (Marie Terezie neměla ráda Židy. Oficiální důvod byl ten, že se Židé během saského vpádu postavili proti císařovně. Židé chtěli uspořádat oslavu při narození jejího potomka, aby si jí naklonili, ale také to nepomohlo. Hlavním důvodem její nenávisti vůči Židům byly obavy ze stále rostoucího hospodářského vlivu Židů, kterého se obávaly vládnoucí křesťanské kruhy). Toto prohlášení vypuzovalo Židy z Prahy pro jejich neloajální chování během pruské okupace. Lhůta vystěhování byla stanovena na konec února roku 1745. Tento termín byl opravdu dodržen a téměř celé ghetto bylo opuštěno svými obyvateli, kteří nedokázali obměkčit císařovnu. Komisaři, kteří byli jmenováni pro tuto událost, koordinovali vystěhování a převzali klíče od synagog, které byly uzavřeny. Tehdejší primas ghetta Frankl, který měl pravděpodobně největší podíl na spolupráci s Prusy, údajně spáchal sebevraždu (možná byl zavražděn). V ghettu mohly zůstat jen děti a ženy v období šestinedělí. Nové obydlí našli Židé v nedaleké Libni a okolních vesnicích, přespávali u sedláků, v komorách nebo stodolách a přes den se vraceli do města za obchodem, dokonce i do ghetta, kde měli živnosti a obchody. Na císařovnu byl vyvíjen silný tlak, aby se Židé mohli vrátit do ghetta – na stranu Židů se stavěli pražští místodržitelé a šlechta, protože vystěhování se dotýkalo i jejich
3
Pojmem kontribuce se rozumí daň, od 15. století se tímto pojmem označovala přímá daň užívání k vojenským účelům a pozemková daň (Petráčková, Kraus, 2000, 417. strana)
18
obchodních zájmů. V květnu 1745 byl vydán dekret, který povoloval pobyt Židů v Čechách, ale neznamenalo to, že se Židé mohou vrátit do pražského ghetta. Židé nesměli pobývat nejen v ghettu, ale nesměli být ani dvě hodiny cesty od Prahy. V srpnu 1745 byl vydán další dekret, který přikazoval Židům se vystěhovat z českých zemí do šesti let. Císařovna Marie Terezie ale nakonec ustoupila od tohoto dekretu, protože byla seznámena s informacemi, že obchodní sféra velmi strádá bez židovské populace. Vystěhování Židů mělo i neblahý vliv na samotné ghetto, které bylo rozkrádáno a ničeno, některé domy byly na spadnutí. Císařovna definitivně povolila návrat Židů (na začátku srpna 1748) do ghetta. Byla také stanovena výše roční daně, kterou museli Židé odvádět – 204 000 zlatých. Krátce poté, co se Židé vrátili do svých domovů a opravili svá obydlí, v roce 1754 vypukl v ghettu rozsáhlý požár, při kterém vyhořela Maiselova, Nová i Velkodvorská synagoga. Požár také poničil radnici, nemocnici a sirotčinec.
1.1.4 Židovské město v josefínské době V roce 1780 nastoupil na trůn českých zemí Josef II. (1780 – 1790), který se velmi odlišoval od své matky. Vládl absolutisticky, ale přesto byl považován za osvíceného panovníka. Důkazem je fakt, že v Praze vznikaly první manufaktury, tkalcovny, cukrovary apod. V říjnu 1781 byl vyhlášen Toleranční patent4. Židé mohli oficiálně podnikat ve všech oblastech, mohli zakládat a vlastnit továrny a také podílet se na řemeslech a zemědělství. Patent jim ale stále neumožňoval vlastnit půdu. Praha procházela vývojem, ale na druhou stranu byla degradována na provinční město a probíhala zde germanizace, kdy docházelo k postupnému poněmčování městské správy, soudnictví a většiny školských institucí. Do nástupu Josefa II. byla Praha rozdělena do čtyř částí – Staré Město, Nové Město, Malá Strana a Hradčany. V červnu 1783 byl vydán dekret, kdy se Josef II. rozhodl spojit čtyři části v jedno město (Jarolímková, 2005, 16. s). V době sloučení městských částí měla Praha kolem 80.000 obyvatel. Josefínské reformy byly velmi důležité i pro život v ghettu. Židé nemuseli již nosit žluté označení na oblečení, mohli navštěvovat veřejné školy, dokonce i vysoké školy. Židé se mohli stravovat v hostincích, bydlet v jednom domě s křesťany. Nově byla zavedena povinná vojenská služba, která dosud nebyla nikdy požadována. Židé dokonce nesměli 4
Toleranční patent byl dokument, který poskytoval omezenou svobodu vyznání pro luterány, kalvinisty a řecko-pravoslavné v Uhrách. Tento patent a další císařova nařízení upravovala práva židovskému obyvatelstvu. Judaismus se stal více či méně tolerovaným vyznáním.
19
nosit zbraň ani v prostorách ghetta (Pěkný, 1993, 88-89. s). V roce 1788 dva Židé původem z ghetta promovali na fakultě lékařství. Byl to velký pokrok pro Židy, ale stále to neznamenalo zrovnoprávnění s ostatními obyvateli Prahy. Stále platil dekret Karla VI. z roku 1727, kdy byla zavedena instituce tzv. familiantů. Vždy nejstarší syn v rodině se mohl oženit, protože počet familiantů byl přesně určen. Tato instituce byla zrušena až v roce 1847. Sňatky mohly být uzavírány až po úspěšném složení nábožensko-etické zkoušky z příručky Bne Zion (Franková, 2005, 8. s). Další vstřícný krok bylo vydání dekretu v roce 1796, kdy Židé mohli obývat přes šedesát staroměstských domů, které byly mimo ghetto. V roce 1846 byl tento počet navýšen až na 243 staroměstských domů. Židé v ghettu mluvili několika jazyky. Vliv germanizace pronikl i do ghetta, kdy se i ve školách mluvilo německy a čeština se stávala stále víc druhořadou. Za vlády Josefa II. Židé dokonce přijímali i německá příjmení. Důležitým milníkem v historii ghetta je i to, že v roce 1787 proběhl poslední pohřeb na Starém židovském hřbitově.
1.1.5 Židé v 19. a 20. století První polovina 19. století se nesla ve znamení změn v židovském ghettu, protože docházelo k postupné diferenci židovského obyvatelstva. Mladší obyvatelé využívali možnosti se vystěhovat do celé Prahy. Ortodoxní Židé v čele s rabínem ctili tradiční hodnoty a nebyli příliš nakloněni změnám v populaci ghetta. Velikost ghetta od středověku se téměř nezměnila, ale populace se neustále zvyšovala, proto bylo pochopitelné, že Židé využili možnost se přestěhovat do jiných městských částí. V této době se se rodila nová generace židovských obchodníků a řemeslníků, kteří se stěhovali do měšťanských domů ve Starém i Novém Městě. Postupně se Židé stěhovali do jiných čtvrtí a do ghetta přicházeli nejchudší obyvatelé Prahy. Podle slov Gustava Meyrinka se ghetto stávalo místem „démonického podsvětí, místo úzkosti, žebráckou a příznačnou končinou, jejíž strašidelnost jako by se šířila a ústila do vysílení, dalo by se říci, že ghetto je výrazem zesláblosti Evropy na počátku nového století“ (Rybár, 1991, 101-102. s). Pojem Žid už nebyl spojován jen s ghettem nebo s obrazem nevzhledně vyhlížející obchodníka na trhu, který by prodával nekvalitní zboží. Intelektuálové z řad židovského obyvatelstva se dostávali mimo hranice ghetta a docházelo k pomalé asimilaci Židů 20
s pražskou společností, která je přijímala více či méně s rozpaky. Většina Židů mluvila německy, ale přístup do německé společnosti jim byl stále zapovězen (Rybár, 1991, 99. s). Rok 1848, který je také nazýván revolučním rokem, byl zásadním milníkem v dějinách Prahy a českých zemích. Došlo k vyhlášení první rakouské ústavy a v roce 1848 došlo ke zrovnoprávnění Židů – symbolicky se uzavírá tisíciletá historie pražského ghetta. Židovské město pražské bylo jako V. čtvrť připojeno k Praze. Na počet Josefa II. bylo Židovské město přejmenováno na Josefov. V roce 1850 se v české společnosti vedly spory kvůli zrovnoprávnění Židů, významný český spisovatel Karel Havlíček se veřejně postavil na stranu židovského obyvatelstva a vyzýval všechny k rovnoprávnému přístupu k izraelským spoluobčanům (Rybár, 1991, 99. s). Na konci 19. století měla pražská část Josefov veliké sociální, zdravotní a hygienické problémy. V této části chyběla vhodná kanalizace a žilo zde tisíce potkanů. Josefov byl označován za zdroj infekce, centrum morální a fyzické bídy, byla zde vysoká úmrtnost. Proto se začalo s přípravami „ozdravujících“ procesu města. Bylo nemyslitelné, aby bývalé ghetto, které bylo centrem chudoby a nemocí, kazilo obraz krásné Prahy plné gotických a barokních kostelů a dalších architektonických památek. Ozdravný proces měl zasáhnout převážně území bývalého židovského ghetta, které bylo židovské již okrajově – v roce 1890 na tomto území žilo méně než 20% židovského obyvatelstva.
1.1.6 Asanace Židovského města Pojem asanace je vnímán jako zdemolování a zničení částí Prahy, které mají staletou tradici a nádhernou atmosférou příjemných a malých uliček. Asanace postihla slavné pražské ghetto (do asanačního území bylo zahrnuto 288 domů ve 31 ulicích) a dále část Nového Města a Vyšehradu. Došlo k plošným zásahům do stávající architektury města Prahy. V únoru 1893 (zákony nabyly účinnosti v dubnu 1893) došlo k vyhlášení tzv. asanačních zákonů5, které měly ozdravit město. Zákony ovlivnily majetkoprávní vztahy, docházelo k vyvlastňování majetků a následní výstavbě novostaveb, které byly ušetřeny od činžovní daně na 20 let (Benešová, 1993, 7. s). Tento zásah měl nedozírné důsledky 5
Asanace neboli přestavba a modernizace městské části a odstranění nežádoucí zástavby (Petráčková, Kraus, 2000, 73. strana)
21
z pohledu kulturního a historického, protože původ některých budov v Praze sahá až do doby románské. V letech 1896 až 1911 došlo ke zničení pražského centra Židů a bylo nahrazeno novou zástavbou, která byla většinou secesní (Česal, 2002, 108. s). Kvůli těmto historickým škodám, kdy došlo ke zdemolování částí židovského ghetta, pojem asanace získala nelichotivý význam a většinou se používá v negativním smyslu slova. Na konci 19. století situace židovského ghetta nebyla ideální. Důvody asanace byly sociální, ekonomické, stavebně technické, ale na druhé straně stál jeden důvod, který konkuroval všem ostatním – historický. Vydání asanačních zákonů nebyla jednorázová a unáhlená akce, ale je to jakési vyvrcholení půl století trvajících problémů pražských čtvrtí (v Praze I. a v Praze V.). Před samotnou asanací probíhaly manifesty a protesty, které bojovaly za zachování kulturní a historické památky ghetta. Velký význam měl Pamětní spis Spolku architektů a inženýrů proti nelogickému demolování Prahy v roce 1895, dále Velikonoční manifest českého lidu, který podepsal vysoký počet českých spisovatelů, umělců, ale také politicky významných osobností. V roce 1895, po dvouleté zákonné lhůtě, došlo k samotné asanaci. Asanované budovy byly nahrazovány novými zástavbami, které byly zasazovány do bloků, což bylo podle tehdejších představ o stavbě měst. Tyto nové obytné domy měly tři až pět pater. Nejvíc byla postižena trasa Mikulášská – Pařížská třída. Dodnes se změna tohoto úseku Prahy označuje někdy za barbarskou a naprosto nelogickou. Praha prostřednictvím asanace přišla o mnoho kulturně a historicky cenných objektů, které nebylo potřeba bourat kvůli ozdravění města. Asanace přinesla prostor a rozšíření ulic, protože díky neustálému technickému pokroku jsou potřeba, ale Praha za ni zaplatila velmi vysokou daň. Vznik Československa a první republiky byly mezi Židy vnímány velmi pozitivně. Židé byli plnoprávnými občany, kteří se mohli hlásit k české, slovenské, německé, maďarské nebo také židovské národnosti. Děti Židů mohli navštěvovat všechny školy a učiliště. Židé mohli vydávat noviny, kalendáře a další různé brožury, měli své kulturní spolky a instituce. První československý prezident, Tomáš Garrigue Masaryk, považoval boj proti antisemitismu jako nedílnou součást svého aktivního politického života. Reálná situace mezi lidmi nebyla zas tak idylická. V roce 1918 docházelo k bouřím, které v roce 1920 vygradovaly zničením interiéru Židovské radnice.
22
Českožidovské hnutí bylo ochromeno válkou, ale ne zničeno, proto svou činnost opět obnovilo. V lednu 1919 vyšlo první vydání deníku Tribuna, první konkurence Prager Tagblattu. Deník Tribuna měl za cíl vytlačit německé noviny ze židovských rodin. V říjnu 1919 vznikla nová organizace Svaz Čechů Židů v RČS spojením Politické jednoty českožidovské a Svaz českých pokrokových Židů. Tato organizace byla jednou z nejvýznamnějších organizací v meziválečném období, protože dokázala koordinovat aktivity všech Židů, kteří se hlásili k československé národnosti po jazykové stránce. V roce 1920 propukla nová protižidovská kampaň a záminkou se stal nový ministr Alfréd Meissner (1871 – 1950), který byl třetím Židem ve vládě. Antisemitské nálady se dokázaly utlumit, ale nezmizely definitivně. Rok 1920 je rokem posledního pogromu vůči Židům, který se odehrál v polovině listopadu. Dav vtrhl do Židovské radnice a zdemoloval nábytek, okna a dokonce roztrhal několik svitků Tóry. Americké velvyslanectví muselo vyvěsit na radnicí americkou vlajku a tím symbolicky a také prakticky převzalo ochranu nad objektem (Hrubý, 2006, 90. s). Českožidovské hnutí zaznamenalo v období první republiky velký úspěch, kdy docházelo k rozvoji hnutí do šířky i hloubky. Svůj rozvoj stavělo hnutí na více jak padesátileté snaze o českožidovskou asimilaci. Ne všichni Židé na území československého státu byli organizováni v řadách hnutí, přece jen došlo k velkému rozvoji. Ne všechny snahy hnutí ale byly úspěšné, protože se nakonec nepodařilo vymýtit z české společnosti myšlenky antisemitismu (Rybár, 1991, 141. s). Rok 1938 a tzv. mnichovský diktát byly pro Židy dalším těžkým historickým milníkem. Byla to doba, kdy českožidovské hnutí udělalo velkou chybu, historický omyl. „Domnívali se, že je jejich češství ochrání před jejich židovstvím. Proto v červnu 1938 v připomínkách k chystanému statutu navrhovali, aby vláda, podle výsledků sčítání r. 1930 považovala za židy, kteří se přihlásili k československé národnosti, za Čechoslováky. Po Mnichovu, Svaz v tragické snaze ochránit česky smýšlející židy, souhlasil s tím, aby židé, kteří se přihlásili k jiné než československé národnosti, byli z republiky vystěhováni“ (Rybár, 1991, 142. s). Mnoho z nich se mohlo ještě zachránit a opustit republiku, ale nakonec zůstali a nesli svůj úděl až do posledních dnů. Poslední předseda Čechů Židů byl JUDr. Otto Stross (1901 – 1941) nevyužil svého vystěhovaleckého pasu do Paraguaye, v roce 1939 byl zatčen a v roce 1941 v Buchenwaldu umučen.
23
V březnu 1939 proběhla německá okupace Československa a vpád německých vojsk ukončil historii pražského židovstva. Čeští Židé cítili ohrožení ze strany nacistů, ale jejich obavy nebyly ještě tak silné a nepřipouštěli si hrozící nebezpečí. Tzv. konečné řešení židovské otázky začalo prvními protižidovskými nařízeními – musely být označeny židovské obchody, stanoveny nákupní hodiny, kdy Židé směli navštívit obchody, objevily se první nápisy Židům vstup zakázán apod. Došlo ke zřízení zvláštního úřadu „Zentralstelle für jüdische Auswanderung“, který měl slučovat všechny náboženské obce v Čechách a na Moravě a jeho hlavním úkolem byla koordinace vystěhování všech židovských rodin. V protektorátu probíhala další protižidovská opatření, došlo k sepsání veškerého židovského obyvatelstva podle tzv. čistoty rasy – za Žida byl označen každý obyvatel, který měl minimálně 3 prarodiče židovského původu. Došlo ke zničení všech židovských obchodů, lékařských praxí, všichni studenti a žáci byli vyloučeni ze škol. Později byly uzavřeny všechny synagogy a zakázány židovské bohoslužby. Od září 1942 se téměř po dvou staletích vrátilo hanlivé označení židovského obyvatelstva na oblečení – každý Žid musel nosit žlutou hvězdu s nápisem JUDE. V listopadu 1941 byl vypraven první transport židovských vězňů do Terezína. Město Terezín se stalo koncentračním táborem, kde se postupně tísnilo přes sto tisíc Židů, kteří čekali na další transporty do dalších koncentračních táborů v Polsku (Chelmn, Belžec, Sobibor, Treblinca, Osvětim). V říjnu 1941 proběhl transport téměř šesti tisíc Židů do ghett v Lodži a Minsku. V letech 1941 až 1944 došlo k deportaci německými nacisty na 40 000 Židů z Prahy. Někteří putovali do Terezína, někteří rovnou do polské Lodže (Liška, 2000, 125. s). Rok 1945, kdy došlo k porážce nacismu, znamenal pro Židy nový začátek.
1.2 Důležité památky Židovského města pražského 1.2.1 Pražské synagogy Pražské synagogy s Židovskou radnicí jsou historické budovy, které odolaly asanaci a zůstaly zachovány. Bohužel ne všechny synagogy ale přežily a ne všechny synagogy jsou v původním stavu. Například Cikánova a Velkodvorská synagoga na konci devatenáctého století neměly pravděpodobně takovou historickou hodnotu z pohledu tamějších 24
posuzovatelů, proto byly zničeny. Také Wechslerova synagoga byla odsouzena k zániku. Synagogy byly centrem nejen náboženského života, ale byly důležité i z pohledu veřejného života, proto se zde projednávaly veřejné záležitosti. Synagogy byly místem, kde docházelo ke vzdělávání a shromažďování židovské obce (Mudrová, 2006, 99. s). Architektura synagog byla ovlivňována prostředím a dobou, kdy byly synagogy stavěny. Proto zničení Cikánovy a Velkodvorské synagogy je velkou ztrátou, poněvadž synagogy představovaly renesanční synagogální architekturu. Každá židovská obec (nezáleží na velikosti) se musí někde scházet k bohoslužbě, proto lze předpokládat, že když se vytvořila v Praze židovská obec, musela nutně vzniknout i první synagoga (Vilímková, 1993, 105. s). První synagoga mohla v Praze vzniknout již v polovině 10. století, ale písemné prameny o první synagoze jsou z roku 1124. Další synagoga vznikla v blízkosti kostela sv. Ducha a nesla název Stará škola. Tato budova byla považována za náboženské centrum malé židovské osady na pravém břehu Vltavy. První písemná zmínka o Staré škole je z roku 1315 a v roce 1389, kdy v Praze probíhal velký pogrom a Stará škola byla velmi poničena. Rekonstrukce byla velmi náročná a k obnovení synagogy došlo až na konci 15. století. Stará škola nesla podobné rysy jako Staronová synagoga. „Byla to obdélníková budova krytá sedlovou střechou. Kratší stěny byly ukončeny trojúhelnými štíty, jižní delší stěna zesílena prostými opěrnými pilíři, rozmístěnými mezi pěti lomeně zaklenutými okny v nepravidelných intervalech – na nároží a pak za druhým a za čtvrtým oknem od východu… Po severní a jižní straně měla synagóga přízemní přístavky, podobné přístavkům Staronové synagógy. Tyto přístavky plnily zřejmě jak účel předsíně na jižní straně, tak ženského oddělení na straně severní…. Na straně proti kostelu sv. Ducha je prostor kolem synagógy oddělen od ulice vysokou zdí.“ (Vilímková, 1993, 106. s) 1.2.1.1 Staronová synagoga Staronová synagoga patří mezi nejstarší dochované gotické budovy bývalého židovského ghetta na území Prahy. Její název byl dříve Nová nebo Velká škola, aby se odlišovala od Staré školy. Vznik synagogy je datován do období mezi lety 1270-1280 (Staňková, Voděra, 2001, 24. s). Její vznik je spojován s privilegiem od českého krále Přemysla Otakara II., který dal české židovské obci v roce 1254. V 16. století byly vybudovány další dvě synagogy, synagoga Wechslerů a Duschenesů, která byla také 25
označována za Novou školu, proto došlo ke změně názvu, aby v ghettu nebyly dvě Nové školy. Starší Nová škola začala být označována německy Alteneueschul, Stará nová, což se brzy zkrátilo na Staronová a tento název se uchoval do současnosti. Tato synagoga je poslední synagogou, která reprezentuje středověký dvoulodní typ synagog. „Navenek prostá, obdélná budova Staronové synagógy je po východní i západní straně ukončena vysokými cihlovými štíty pozdně gotického typu, jejichž dnešní podoba je ovšem zčásti výsledkem puristické restaurace, provedené pod dozorem architekta Josefa Mockera v roce 1883. Obvodové zdivo je zpevněno poměrně nízkými, hmotnými, nahoře sešikmenými opěrnými pilíři, které vyčnívají nad střechy přízemních přístavků po severní, jižní a západní straně synagógy… Staronová synagóga má dvanáct oken, umístěných tak, že po jižní a severní straně je po pěti oknech a v západní stěně jsou dvě okna… Aby byl dodržen počet dvanácti, což je počet izraelských kmenů, zůstala pole při západní průčelní stěně slepá“ (Vilímková, 1993, 109-111. s). Stavba Staronové synagogy trvala velmi dlouho, což bylo zvykem u staveb sakrálních staveb a důvody byly převážně finanční. Synagoga je velmi populární mezi turisty a je jedním z nejnavštěvovanějších památkových objektů v Praze. Dodnes slouží jako modlitebna pražské obce, ale je téměř denně otevřena pro veřejnost – vyjma sobot a židovských svátků. Patří mezi nejstarší dochované synagogy na evropském kontinentu. Staronová synagoga stojí na původním místě a její prostorové uspořádání bylo ovlivněno synagogami ve Wormsu a v Řezně. Hlavním stavebním materiálem synagogy byl kámen, díky kterému budova odolala všem požárům a dalším pohromám a pogromům. 1.2.1.2 Klausova synagoga Klausova synagoga patří mezi památky bývalého židovského ghetta, které se zachovaly. Tato synagoga patřila svého času mezi největší modlitebny tehdejšího židovského ghetta (Heřman, Vilímková, 1970, 48. s). Původ Klausovy synagogy sahá do konce 16. století, kdy Mordechaj Maisl v roce 1598 zakoupil pozemek, který měl sloužit k rozšíření židovského hřbitova. Na objektu Maisl nechal postavit tři menší objekty, které se nazývaly klausy. V jedné klause byla modlitebna, v další probíhala výuka a ve třetí rituální lázně. Všechny tři klausy v roce 1689 vyhořely a byly nahrazeny školou, která byla pojmenována Nová klausa. Přestavba synagogy po požáru trvala pět let a
26
vyvrcholila v roce 1694. Na konci 19. století došlo k přestavbě synagogy a ženská část byla zvýšena na úroveň hlavní budovy. V prostorách synagogy se vyskytuje stálá expozice starých hebrejských tisků a rukopisů. 1.2.1.3 Pinkasova synagoga Pinkasova synagoga měla velký význam pro pražské Židy. Byla založena na konci patnáctého století přímo v židovském ghettu. Pinkasova synagoga se zachovala a nyní je součástí Státního židovského muzea. Tato synagoga má soukromý původ, byla založena v domě U Erbů, jehož vlastník byl Jisrael Pinchas. První zmínky o synagoze se datují roku 1492. Na začátku 17. století došlo k renesanční přestavbě synagogy a hlavním stavitelem byl Juda Coref de Hez, který se podílel na stavbě i Maislovy synagogy (Vilímková, 1993, 118. strana). Další opravy byly uskutečněny v polovině 18. století – šlo především o střechu a také o posvátnou schránku na Tóru. V roce 1771 byly v Praze povodně, které zasáhly i židovské ghetto a interiér Pinkasovy synagogy musel být kompletně obnoven. Už v roce 1923 byla poprvé vyřčena myšlenka, aby Pinkasova synagoga byla využita k muzejním účelům, ale až do příchodu nacistů 1939 se v ní konaly bohoslužby. Po ukončení 2. světové války byla synagoga opuštěná a v roce 1950 se stala oficiálně majetkem Židovského muzea. Synagoga se stala památníkem obětí holocaustu Čech a Moravy, užívá se také název „Památník 77 297“. Je zde přesně tolik jmen ručně napsáno na zdech svatyně. Jsou to jména Židů, kteří zemřeli během 2. světové války v koncentračních táborech (Boněk, 2009, 196. s). Zajímavostí této synagogy je to, že tato budova byla jako jediná archeologicky zkoumána. V žádné jiné budově, která by byla součástí židovského ghetta a dochovala se, nebyly uskutečněny archeologické výzkumy. 1.2.1.4 Maiselova synagoga Nejvýznamnější a pravděpodobně největší pražská synagoga z období pozdní renesance byla Maiselova synagoga. Bohatý primas pražské židovské obce, který se jmenoval Mordechaj Meisl, získal v roce 1590 pozemek na stavbu soukromé modlitebny. V roce 1592 došlo k posvěcení modlitebny. Hlavním autorem synagogy byl židovský stavitel 27
Juda Coref de Herz, stavbu vedl Josef Wahl. Do roku 1689, než synagogu poničil požár, byla považována za neobyčejně bohatou synagogu, která měla pravděpodobně nejvýstavnější modlitební sál, který měla pražská židovská obec k dispozici. Dva roky po požáru byla synagoga opět otevřena, i když v prostší formě. Během druhé světové války byla synagoga přeměněna na skladiště nábytku, který byl zabaven deportovanému židovskému obyvatelstvu. Od roku 1950 je v synagoze depozitář pro výstavy Státního židovského muzea. 1.2.1.5 Španělská synagoga Španělská synagoga je nejmladší synagoga na Židovském městě a byla vybudována v druhé polovině 19. století. Stojí na místě Staré školy, což byla nejstarší pražská židovská modlitebna. Nelze s přesností určit, kdy Stará škola byla založena. Z historických pramenů vyplývá, že Stará škola musela čelit protižidovským náladám, kdy byly snahy o její zrušení – rok 1389, 1516, 1604 nebo 1622. V roce 1744 došlo k vypovězení Židů z města, proto synagoga pustla, ale po zrušení zákazu byla opět obnovena (Rybár, 1991, 309. s). Synagoga se odlišuje od ostatních synagog tím, že má velmi zdobený interiér a je považována za nejkrásnější synagogu v Praze. Ve výzdobě převažují bohatě zdobené a zlacené prvky, které mohou připomínat islámskou architekturu. Je možné, že synagogu používali Židé orientálního původu (Heřman, Vilímková, 1970, 14. s). Synagoga plnila svou úlohu až do začátku 2. světové války, kdy došlo k jejímu uzavření. V 1955 přešla pod správu Židovského muzea a v roce 1960 byla v prostorách synagogy otevřená jedinečná výstava textilií z renesančního období až po 20. století. V současné době prochází synagoga nákladnou a dlouhodobou rekonstrukcí, aby zde mohla být znova otevřena výstavní síň. 1.2.1.6 Vysoká synagoga Její název je odvozen od jejího umístnění. Synagoga totiž není umístěna v přízemí, ale v prvním patře objektu, které byl hned vedle Židovské radnice. Synagoga se také nazývá radniční a patří mezi renesanční budovy Židovského města. V této synagoze se scházela především starší část židovské obce a úředníci z radnice (Heřman, Vilímková, 1970, 41. s). Vysoká synagoga byla postavena v roce 1568 a o její zbudování se postaral Mordechai Meisl. Pankratius Roder, který pocházel ze severní Itálie, byl hlavním 28
stavitelem synagogy a pomáhal mu český zednický mistr Rada. Vysoká synagoga měla v době svého vzniku funkci radniční modlitebny, protože byla určena především pro členy obce a také sloužila k zasedání rabínského soudu. V roce 1689 došlo k poničení synagogy požárem. Během následné rekonstrukce byla přistavěna ženská galerie a nová schránka na Tóru. Na konci 17. století se Vysoká synagoga stala synagogou celé obce, už přestala být výhradně radniční synagogou. V asanačních návrzích byly návrhy na úpravu štítu, ale k těmto úpravám nikdy nedošlo. V roce 1907 byl vytvořen nový vchod z Červené ulice, který je funkční dodnes. Během 80. let 20. století došlo k vnitřním úpravám synagogy kvůli zlepšení podmínek vystavování expozic Státního židovského muzea.
29
1.2.1.7 Zmizelé synagogy – Nová, Velkodvorská a Cikánova Nová synagoga Nová synagoga vznikla už na konci 16. století a nacházela se v Široké ulici. Synagoga byla v roce 1689 silně poničena požárem, v roce 1754 byla znovu obnovena v pozdně barokním stylu. V roce 1897 došlo ke zboření synagogy i vedlejšího domu, kde bývala rituální lázeň. Cikánova synagoga Cikánova synagoga byla založena 16313 Salomonem Cikánem a byla pozdně renesančního původu. V roce 1689 poškodil synagogu, stejně jako Novou synagogu, velký požár. V roce 1695 došlo k obnovení synagogy. V roce 1754 došlo k dalšímu požáru, ale tentokrát interiér ani exteriér synagogy tolik neutrpěl. V roce 1906 tato synagoga nebyla shledána jako významná památka židovského ghetta a v rámci asanačních tendencí došlo ke zboření. Velkodvorská synagoga Velkodvorská synagoga, nebo také Basseviova, se nacházela nedaleko Cikánovy synagogy. Počátky této synagogy sahají do 20. let 17. století. I tato synagoga v roce 1689 vyhořela a v roce 1695 byla úplně obnovena, ale v roce 1754 došlo k dalšímu poničení. Synagoga byla atypická tím, že to byla vysoká budova a měla dvě patra. V roce 1884 byly na synagoze provedeny dílčí úpravy v klasicistním stylu. I tato synagoga nebyla určena jako významná památka a nakonec byla v průběhu asanace zbořena.
1.2.2 Starý židovský hřbitov Starý židovský hřbitov patří mezi nejznámější turistické atrakce nejen pro evropské, ale i mimoevropské návštěvníky, protože patří mezi největší a nejzachovalejší židovské hřbitovy. Tento hřbitov patří mezi ojedinělé památky střední Evropy. Ve Wormsu jsou dva starší židovské hřbitovy, kde se pohřbívalo již od 11. století, ale během nacistické okupace byly téměř zničeny. Na Starém židovském hřbitově došlo k prvnímu pohřbu v první polovině 15. století. „Nejstarší zachovaný náhrobní kámen, jímž byl označen hrob rabbiho Abigdora Kary, pochází z roku 1439. První zpráva o tom, že „starší a celá 30
židovská obec“ koupili dům s městištěm proti hampejzu a vedle „židovské zahrady, kde se nyní pohřbívá“ je datována do roku 1440.“ (Vilímková, 1993, 143. s) Na Starém židovském hřbitově se začalo pohřbívat od 30. let 15. století až do zákazu Josefa II. v roce 1787. Josef II. zakázal pohřbívat uvnitř města. Náhrobní kameny nepodléhají vlivům architektonických prvků, uplatňuje se stále jeden typ – obdélníková stéla, která je postavená vertikálně a nahoře bývá umístěn nadpis (jméno a tituly zemřelého). Náhrobky z 15. a 16. století jsou vytesány z jemnozrnného pískovce, který postupem doby skoro celý zčernal. Až v druhé polovině 16. století se prosazují nové formy – písmo na náhrobku není již vytesáno do hloubky, ale reliéfně a vedle pískovce se začíná používat i mramor.
1.2.3 Židovské muzeum v Praze Pražské židovské muzeum bylo založeno v 1906 a v době svého vzniku patřilo mezi největší muzea židovských muzeí ve střední Evropě (největší muzea byla ve Vídni a ve Frankfurtu). Hlavním důvodem vzniku muzea byla asanační přestavba Židovského města pražského, aby se mohly zachránit památky z Cikánovy a Velkodvorské synagogy, které se měly zničit. V srpnu 1906 byly schváleny stanovy „Spolku k založení a vydržování Židovského muzea v Praze“. Program muzea upravovaly stanovy: „spolek má sbírat, uchovávat a vystavovat předměty synagogálního a domácího kultu, zejména uměleckého charakteru, dále archiválie, rukopisy a tisky, týkající se židovských dějin a literatury, a nakonec pořizovat vyobrazení židovských památek, osobností a předmětů“ (Rybár, 1991, 270. s). Židovské muzeum mělo vysokou návštěvnost a ve 20. letech se musela rozšířit návštěvní hodiny muzea a bylo zavedené vstupné 2,- za osobu, které se stalo nejdůležitějším příjmem muzea. Dále muzeum podporovala Nejvyšší rada Židovských náboženských obcí (ŽNO) v ČSR, pražská ŽNO, pražský magistrát a další instituce. Ve 20. letech Židovské muzeum navázalo spolupráci s dalšími židovskými muzei ve Vídni, Mnichově nebo Berlíně. Rozvoj Židovského muzea zastavila hospodářská krize ve 30. letech. Došlo k omezení cestovní ruchu a ke snížení návštěvnosti. Po nacistické okupaci v roce 1938 došlo k omezení činnosti muzea na minimum. Po skončení druhé světové války Židovské muzeum obnovilo svou činnost již 13. května 1945 a vedením byla pověřena dr. Hana Volavková (historička umění, která jako jedna z mála odborných pracovníků přežila deportaci). Na začátku dubna 1950 bylo Židovské muzeum přejmenováno na Státní 31
židovské muzeum a první ředitelkou muzea se stala opět dr. Hana Volavková. Muzeum se stalo institucí, které mělo celostátní působnost a hlavním úkolem bylo zpracování dějin Židů na území celého Československa. Do správy muzea byly předány Klausova a Pinkasova synagoga, v druhé polovině 50. let také Maislova a Španělská synagoga. V muzeu bylo uskutečněno mnoho výstav, například v roce 1950 proběhla výstava, která dokumentovala nacistickou perzekuci Židů v Terezíně, v roce 1956 byla zorganizována výstava dětských kreseb z koncentračního tábora Terezín ve Vysoké synagoze, v roce 1961 Státní židovské muzeum uspořádalo výstavu s názvem Zmizelé pražské ghetto.
1.2.4 Židovská radnice Židovská radnice je další budovou, která byla zachována v rámci zmizelého ghetta. První zmínky o této budově pochází z roku 1541, z čehož lze usuzovat, že Židé měli poměrně brzy vlastní radnici. Nedochovaly se prameny, jak vypadala původní stavba radnice, ale z kronik lze zjistit, že po roce 1564 došlo k renesanční přestavbě. Ani Židovská radnice neunikla požáru v roce 1689 a v roce 1701 došlo k její kompletní obnově. Věžička radnice byla obnovena v roce 1754, kdy došlo k dalšímu požáru. Po podepsání asanačních zákonů došlo k demolici okolních domů, ale Židovskou radnici se podařilo uchránit, dokonce byla budova rozšířena (Boněk, 2009, 203. s). Radnice si zachovala pozdně barokní podobu a jejím typickým znakem jsou dvoje hodiny – jedny jsou klasické a druhé hebrejské. Nyní v budově radnice sídlí Rada židovských náboženských obcí.
1.3 Důležité souvislosti židovské víry Židovská terminologie je hluboce provázána se samotnou historií Židů a jejich náboženstvím. Židovské dějiny sahají hluboko do starověku na území Izraele, který je považován za křižovatku starověkých kultur – egyptské, mezopotámské, foinické a další (Židé: Dějiny a kultura, 1997, 5. s). Nejvýznamnějším písemným pramenem o tomto národu je Bible. O osudu tohoto národa je věnována pozornost v nejstarších biblických textech, které se nazývají Pět knih Mojžíšových (hebrejsky Tóra). Nejvýznamnější je pravděpodobně hned První kniha Mojžíšova, latinské pojmenování je Genesis, hebrejské Berešit – Na počátku. V První knize Mojžíšově se lze dočíst o stvoření světa Bohem, dále o praotcích Abrahámovi, Izákovi, Jákobovi a Josefovi, kteří kočovali se 32
svými stády po zemích Předního východu. Jákob měl přízvisko Izrael, což se vykládá jako „Bůh bojuje, Bůh vládne“. Podle tohoto přízviska získal celý národ název.
1.3.1 Vznik judaismu Judaismus je pojem z 19. století, který označuje víru židovského národa. Za zakladatele tohoto monoteistického náboženství je označován Mojžíš (hebrejsky Moše), který vyvedl část národa Izraelců z otroctví v Egyptě. Mojžíš se podle Bible narodil v Egyptě rodičům, kteří pocházeli z rodu Jákobova potomka Leviho. Na území starověkého Midjanu se Mojžíšovi podle biblické zvěsti zjevil Bůh, který Mojžíše pověřil vyvedením Izraelců z Egypta do Kenaánu – Země zaslíbené. „K odchodu Izraelců z Egypta došlo pravděpodobně za panovníka faraóna Ramesse II. (kolem 1290 – 1224 př. n. l.), který patřil mezi nejznámější panovníky 19. a 20. dynastie Ramessovců. První egyptská zmínka o Izraeli pochází z doby Ramessova nástupce Faraóna Merenptaha (kolem 1224 – 1214 př. n. l.)“ (Židé: Dějiny a kultura, 1997, 6. s). Během čtyřicetiletého putování z egyptského otroctví Bůh zjevil Mojžíšovi na hoře Sinaj na kamenných deskách Učení – Tóru.
1.3.2 Antisemitismus Pojmem antisemitismus se vykládá nenávist vůči Židům. Doslova lze označit antisemitismus za ideu odporu vůči Semitům. Toto označení bylo poprvé použito na konci 19. století německým protižidovským aktivistou Wilhelmem Marrem, ale samotný antisemitismus sahá do starověkého Řecka a Říma, kde měl charakteristiku pomluv. Tyto pomluvy pramenily z nepochopení židovských tradic a odporu vůči hlavní ideji judaismu, což je víra v jediného Boha. Mezi nejrozšířenější židovské pomluvy patřila fáma, že všichni Židé jsou nemocní leprou a lidé by neměli setrvávat v jejich blízkosti (Židé: Dějiny a kultura, 1997, 83. s). Na starověkou nenávist vůči Židům plynule navázalo křesťanství a středověk. Židovská modlitebna (synagoga) a židovský jazyk byly označeny za nástroj ďábla. Kolem konce 4.století byla definována základní protižidovská církevní argumentace, u jejího zrodu stál církevní otec Jan Zlatoústý, který označoval Židy za zlo a přirovnával jejich chování ke zvířatům. Toto připodobnění ke zvířatům se stalo jakýmsi symbolem
33
antisemitismu – například od 10. století byl satan vyobrazován jako kozel, který měl „židovské“ rysy. Antisemitismus se promítl i v právních formách. V roce 313 byl vyhlášen Edikt milánský, který přinášel náboženskou svobodu. Věřící si mohli vybrat svoje vyznání. Ale císař Konstantin pod výhrůžkou trestu smrti zakázal jakýkoliv přestup na židovskou víru. Dokonce Židům bylo zakázáno přejít na křesťanskou víru. V roce 534 byl vyhlášen Justiniánův kodex, který obsahoval velmi přísná protižidovská ustanovení. Židé například nesměli zastávat žádný veřejný úřad, stavět synagogy a byl ovlivňován i osobní život Židů. Byl přísný zákaz pohlavního styku mezi Židy a křesťany. V 11. století, kdy byly vyhlášeny křížové výpravy proti muslimům, se uskutečnily ozbrojené útoky na Židy, především v Německu byly povražděny tisíce Židů a zemřela i většina pražského obyvatelstva židovského ghetta. S nástupem novověku a reformace se antižidovský postoj nezměnil. Martin Luther, představitel německé reformace, byl zosobněním protižidovské nenávisti a svůj názor vyjádřil v traktátu6 O Židech a jejich lžích, který je považován za nejostřejší protižidovský traktát v dějinách křesťanství. Luther navrhuje v tomto literárním díle vypalovat synagogy, bourat židovské domy a Židy odmítající křest zavírat do stájí. Dalším projevem nenávisti vůči Židům bylo zřizování ghett, tj. míst, která mohli Židé obývat. Pojem ghetto byl poprvé použit v Itálii v 16. století, kde mohli Židé pobývat jen na určené části města, tzv. geto nuovo („nová slévárna“). Toto místo bylo odděleno od zbytku města vysokými zdmi a padacími mosty. Tato židovská izolace má ale mnohem starší původ, kdy už ve 4. století bylo zakázáno soužití křesťanů a Židů. Ghetta vznikala po celé Evropě a jejich hlavním cílem bylo odloučit Židy od ostatních obyvatel. Židé nebyli ponižováni nejen touto izolací, ale také byli nuceni nosit dobře viditelné symboly na oděvu. Tato označení byla různá napříč Evropou. Někde se ujalo označení žlutého nebo červenobílého kolečka, nebo zvláštní pláštěnky, kápě, čepice, stužky do vlasů a červené zástěry. V německých zemích byl symbolem židovství žlutý špičatý klobouk, který se stal znakem pražské židovské obce. Povinnost nosit označení byla v českých zemích zrušena císařem Josefem II. v roce 1781. 6
Traktát (neboli výklad, pojednání) ve středověku bylo pojmenování pro učení o některé náboženské otázce. Základní rys traktátu je důkladnost, rozvleklost a nezáživnost. Významní autoři traktátu v české literatuře pochází z období husitství, např. T. Štítný, J. Hus nebo P. Chelčický (Karpatský, 1997, 526. strana)
34
Jedna z největších pomluv, která byla rozšířena mezi lidmi, bylo obvinění Židů z rituálních vražd. Židé si měli pomocí rituálních vražd obstarávat křesťanskou krev z mladých chlapců a panen, která jim pomáhala léčit jejich vlastní nemoci. Tato pomluva sahá až do 12. století, ale nejsilněji ovlivnila vztahy mezi Židy a křesťany ve 14. a 15. století, kdy například v Praze roku 1336 došlo k upálení několik desítek Židů, kteří byli obviněni z užívání křesťanské krve (Židé: Dějiny a kultura, 1997, 91. s). Antisemitismus dostal velmi reálný obraz ve 20. století v Německu, kdy propukla pravděpodobně největší protižidovská nenávist v dějinách židovského národa. Němečtí nacisté využili všechny dostupné i nedostupné prostředky k fyzické likvidaci celého židovského národa na území Říše. Došlo k přesné definici Židů, k vyvlastňování majetku, byly zřízeny koncentrační tábory a plynové komory. Během 2. světové války došlo k fyzické likvidaci šesti milionů Židů (Johnson, 1995, 479-487. strana). Židovský národ si během své historie zažil diskriminaci, izolaci, ponížení, pogromy, ale nacisté dovedli svůj protižidovský program o krok dále. Židé neměli ani teoretickou možnost na záchranu. Nemohli se vzdát svého náboženství, protože perzekuce7 nebyla náboženská, ale především etnická a rasová. Po ukončení 2. světové války ale nedošlo k vymýcení antisemitismu, protože už v roce 1946 došlo v Polsku k pogromu Židů, kteří se vraceli z koncentračních táborů. Rok 1965 se nese v duchu zlepšení křesťansko-židovských vztahů, protože byla vydána Deklarace o poměru církve k nekřesťanským náboženstvím. Touto deklarací byla otevřena cesta k respektování judaismu a nastolení partnerského vztahu. V druhé polovině 20. století docházelo k nejsilnějším protižidovským tendencím v SSSR, zejména na počátku 50. let 20. století byly kruté zásahy vůči židovské inteligenci. V 80. letech došlo v Paříži a Bruselu ke smrtícím útokům proti synagogám, v roce 1986 v synagoze
v Istanbulu
bylo
zavražděno
25
Židů.
K
jednomu
z největších
protižidovských útoků ze strany teroristů došlo v roce 1994 v Buenos Aires, kde zemřelo více jak 90 lidí po bombovém útoku.
7
Perzekuce znamená pronásledování jedinců pro národní, rasovou , politickou a jinou příslušnost (Petráčková, Kraus, 2000, 587. strana)
35
Antisemitismus
v dnešní
době
je
prezentován
neonacistickými
skupinami.
Protižidovský odpor je považován za jeden z nejdéle projevených xenofobních názorů v dějinách lidstva.
1.3.3 Tradice a zvyky Židů Židovská víra nespočívá jen v uznávání jediného boha, ale je doprovázena různými povinnostmi a zvyky. Židovství není jen náboženství, ale určitý styl života, který má pravidla a řád. Základní charakteristikou judaismu je monoteismus – víra v jednoho boha. Bůh, stvořitel světa, poslal Židům prostřednictvím Mojžíše Tóru, díky které s nimi uzavřel společenskou smlouvu. Národ Židů se stal národem Boha a Bůh se stal jejich bohem. Tóra obsahuje celkem 613 přikázání (neboli micva; jednotné číslo micvot), což jsou doporučení pro Židy. Tato přikázání jsou plně závazná pro chlapce po dosažení 13. roku věku a pro dívky po dosažení 12. roku věku. Židé mají svůj vlastní kalendář, který podle Slunce počítá roky, ale měsíce jsou určovány podle lunárního cyklu. Měsíce hebrejského kalendáře jsou počítány od prvního jarního měsíce, který je nazýván nisan. Židé se setkávají v synagogách, kde se konají bohoslužby. Nejvýše postavený v synagoze je rabín, který je zároveň jakýmsi duchovním představitelem celé židovské obce. Důležité místo v synagoze je svatostánek, ve kterém se uchovává nejcennější věc v synagoze – Tóra. Významným rysem židovských mužů bývá pokrývka hlavy, kterou musí nosit při modlitbách a požehnáních. Ženy nemusí nosit pokrývku hlavy, ale bývá pravidlem, že během modlitby mají na hlavě šátek. Pro judaismus jsou charakteristické svátky. Známý svátek Šabat je dnem odpočinku, Židé během tohoto svátky nemají pracovat. Podle náboženských předpisů Židé nesmějí vykonávat žádnou fyzickou zátěž. Hlavním symbolem tohoto dne je klid a čas strávený s rodinou a přáteli. Pesach je první poutní svátek hebrejského kalendáře. Poutní svátky označují významné události dějin Izraele, o kterých je zmiňováno v hebrejské Bibli. Pesach trvá celkem 36
osm dní mezi 15. a 22. dnem nisanu a je oslavováno vysvobození Židů z egyptského otroctví. Svátek Šavu´ot je dalším poutním svátkem, který je také označován za svátek sklizně. Tento svátek má nejen zemědělský význam, ale také duchovní, protože se oslavuje den vyhlášení mravního zákona na hoře Sinaj – Desatero a předání božího učení Tóry. Poslední poutní svátky se slaví na přelomu září a října. Tyto svátky jsou svátky sklizně a oslavy vinobraní. V judaismu jsou i další slavnostní dny, které nejsou svátky, tudíž není zapovězena fyzická práce. Jedním takovým slavnostním dnem je i Chanuka neboli Svátek zasvěcení. Slaví se v zimě a připomíná se boží pomoc v období nouze a nedostatku.
2 Praktická část 2.1 Židovské město ve vybraných průvodcích Pro každého turistu, který se vydá do cizího města či cizí země, je turistický průvodce nezbytným společníkem. Díky průvodcům v knižní podobě mají turisté možnost lépe poznat kulturní a historické pamětihodnosti dané lokality. V turistických průvodcích je kladen důraz nejen na stručnost a jasnost výkladu, ale čtenář je seznámen se základními údaji, které jsou spjaty s danou lokalitou – historie, kultura, tradice, zvyky a další informace. Součástí turistických tištěných průvodců by měla být i grafická zpracování jednotlivých památek a mapy, které by ulehčily orientaci turisty na neznámém místě. Praktická část této bakalářské práce se soustřeďuje na turistické průvodce Prahy a zpracování informací o Židovském městě. Pozornost je kladena na poměr informací o bývalém ghettu a ostatních pražských čtvrtí, dále o jakých památkách se autoři jednotlivých publikací zmiňují, zda se zabývají i historií židovského národa na území hlavního města České republiky a jestli mají čtenáři možnost se dozvědět i zajímavosti, případně se seznámit s cizími pojmy, které se vztahují k judaismu. Kritéria pro jednotlivé průvodce jsou dána a v následující analýze dochází k porovnání jednotlivých turistických průvodců v tištěné formě.
37
2.1.1 Flegl, M.: Praha Nakladatelství Olympia je české nakladatelství, které vzniklo v polovině 50. let dvacátého století a zaměřuje se převážně na publikace o volném času a sportu. Turistický průvodce, jehož autorem je Michal Flegl, má celkem 380 stran a obsahuje obecné informace o hlavním městě České republiky. Příjemný formát knihy (užší formát A5) je ideální pro celodenní nošení po městě. Průvodce je rozdělen celkem do 10 kapitol: Praha, Staré Město, Josefov (Židovské město), Malá Strana, Pražský hrad, Hradčany, Nové Město, Vyšehrad, Další pražské obvody a Okolí Prahy. Procentuálně se tedy dá vyjádřit, že informace o Židovském městě průměrně zabírají 10% prostoru knihy. Kapitola o Josefově začíná stručným úvodem do historie bývalého ghetta – autor se nezapomíná zmínit o prvním osídlení Židů na území dnešní Prahy, které se datuje do první poloviny 12. století. Čtenáři se také mohou dočíst, kdy došlo k přejmenování páté pražské části na Josefov a v jakých letech probíhala asanace. Na stranách 109 až 114 jsou přehledně představeny všechny důležité historické památky Židovského města – Staronová synagoga, Vysoká synagoga, Stará škola (Staronová synagoga), Maiselova synagoga, Židovská radnice, Pinkasova synagoga, Klausova synagoga, Starý židovský hřbitov. Všechny historické památky jsou stručně popsány z historického hlediska a výklad je doplněn o mapku Josefova, aby se turisté mohli dobře zorientovat a dokázali si představit, jak jsou jednotlivé budovy od sebe vzdáleny. Michal Flegl nejvíce vyzdvihuje Starý židovský hřbitov, který je popsán více do detailů než ostatní památky bývalého židovského ghetta. Názor autorky BP: Turistický průvodce je velmi přehledný a pro turisty, kteří jsou v Praze poprvé, je jistě skvělý společník při poznávání pražských pamětihodností. Bohužel čtenáři nemají možnost se dozvědět více o historii Židů, jaký byl jejich osud ve 20. století a autor publikace se ani nezmiňuje o žádných doplňujících informacích, které by mohly být pro turisty zajímavé, například o světově proslulé legendě o Golemovi.
38
Zvídavý čtenář při čtení průvodce bude jistě postrádat aspoň minimální vysvětlení pojmů asanace, synagoga nebo rabín.
2.1.2 Soukup, V.: Prague Turistický průvodce Prague patří mezi řadu publikací, které jsou mezi turisty velmi oblíbené a nakladatelství IKAR vydalo již desítky knih o světových metropolích nebo o celých státech v různých jazykových mutacích. Tištěný průvodce Prague je velmi zdařilou publikací, která čtenáře seznamuje s evropskou metropolí Praha. Hned na úvod autor vysvětluje, kde a jaké informace jsou v průvodci prezentovány – u každé památky je číslo, které odkazuje na mapu, v dolním rohu čtenář může naleznout časovou přímku, která vyznačuje historické souvislosti, aby se uživatel průvodce lépe zorientoval v historickém kontextu. Dále se v dolní části objevuje světle modrý čtverec, ve kterém jsou zdůrazněny památky jednotlivých čtvrtí, které by rozhodně neměly uniknout pozornosti turistů Prahy. Po úvodu a seznámení se, jak použít turistického průvodce, se nachází historie Prahy, která seznamuje čtenáře s nejdůležitějšími etapami historie města – rod Přemyslovců, svatý Václav, vláda Karla IV., osud Jana Husa, panovnická dynastie Habsburků, renesance za vlády Rudolfa II. Je zajímavé, že autor věnuje pozornost i českému národnímu obrození, vzniku Československé republiky a revoluci v roce 1989. Na časové přímce je vyznačena vláda všech významných panovníků českého státu a jejich podobizny. V další kapitole Prague´s Best: Museums and Galleries autor představuje významná muzea, která by neměla uniknout pozornosti čtenáře. Mezi zmiňovanými galeriemi a muzei se vyskytuje také Maiselova synagoga, ve které se nachází výstavní prostory a unikátní sbírka o judaismu na území českého státu. Na následujících stránkách se nachází kapitola Exploring Churches and Synagogues, kde ve výčtu unikátních kostelů a synagog je také zmínka o barokní Klausově synagoze, gotické Staronové synagoze, renesanční Vysoké synagoze a Pinkasově synagoze. Průvodce je rozdělen na několik kapitol – Old Town, Jewish Quarter, Prague Castle and Hradčany, Little Quarter, New Town, Further Afield.
39
Samotné informace o Židovském městě pražském se nachází na stránkách 80 až 93. Čtenář má k dispozici kreslenou mapku, na které jsou vyznačeny všechny historické budovy bývalého ghetta, o kterých je dále zmínka. Autor publikace věnuje pozornost všem synagogám, které byly ušetřeny asanačním vlivům. U všech budov je k dispozici přesná adresa, důležité informace o vzniku a stylu výstavby. Součástí výkladu je mnoho obrázků, které jsou příjemným zpestřením. Celá dvoustrana je věnována Starému židovskému městu, které autor Soukup považuje za jednu z nejvýznamnějších památek na území Prahy. Informace o hřbitovu jsou doplněny bohatou obrázkovou ilustrací, například náhrobky a vysvětlení jednotlivých reliéfů, které jsou nejčastěji k vidění nebo podobizna rabína Davida Oppenheima. Na další dvoustraně se nachází detailní informace o Staronové synagoze, která patří mezi nejstarší synagogy na území střední Evropy. Na obrázku synagogy se mohou čtenáři dozvědět, kde se nachází část, která je určena pro ženy (muži a ženy jsou při modlitbách rozděleni), kde se nalézá posvátný svitek Tóra nebo kde je umístěno křeslo pro rabína. Názor autorky BP: Turistický průvodce je velmi kvalitní po obsahové stránce a jeho grafické zpracování na křídovém papíře uživatelé jistě ocení. Autor publikace zmínil všechny důležité informace, které by návštěvník Prahy a Židovského města měl vědět. Bohatá obrázková ilustrace je skvělým doplněním prezentovaného textu a přitom jsou jednotlivé kapitoly přehledné. Čtenář je také seznámen s legendou o Golemovi, jak vypadá židovská hvězda, nebo čím rabín otáčí stránky Tóry, které se nesmí dotknout rukou. V průvodci chybí slovník nebo alespoň stručné vysvětlení pojmů, jako je synagoga, rabín, Tóra či asanace, které by mohly být užitečné pro čtenáře.
2.1.3 Škoda, E.: Tři tucty toulek Prahou Eduard Škoda je rozhlasový autor a moderátor, který svou hlavní pozornost věnuje uměleckým a historickým památkám Prahy. Je autorem dalších knih, které pojednávají o historii města, metra, nebo také náboženských budov. V knize Pražské svatyně se autor zaměřuje chrámy, basiliky, kaple nebo také synagogy v hlavním městě ČR. Průvodce Tři tucty toulek Prahou obsahuje celkem 36 doporučení na procházky Prahou. Kniha je také doplněna mapou s číslicemi, které symbolizují jednotlivé procházky po Praze. Každá procházka je v délce pěti až šesti stran a zaměřuje se převážně na historii a 40
popis památek, které se vyskytují v dané oblasti. Autor ovšem nepopisuje jen exteriér jednotlivých památek, ale také zabrousí do historie a upozorňuje čtenáře na zajímavé historické souvislosti. Procházka, která je nazvaná Za Golemem, má číslo 11 a věnuje se židovským památkám na území dnešního Josefova. Ke kapitole spadají také dva obrázky – Staronová synagoga a Starý židovský hřbitov. V samotném úvodu kapitoly autor zdůrazňuje, že Praha patří mezi nejstarší židovská střediska v Evropě a poukazuje na časté pogromy a neštěstí, které židovské ghetto potkalo. Velmi důležitá je zmínka autora o kupci Ibrahímovi ibn Jákobovi, který se poprvé zmiňuje o židovském ghettu. Pan Škoda se věnuje jedné z nejdůležitějších památek Židovského města, Staronové synagoze, která je nejstarší dochovanou památkou pražskou ghetta z období počátku 13. století. Dále autor seznamuje čtenáře s Pinkasovou synagogou (a s její historií vzniku), Židovskou radnicí, na které jsou umístěné hodiny s řeckými číslicemi a které se otáčejí zprava doleva – stejným směrem se čte hebrejský text. Pozornost je dále věnována Maiselově synagoze a Klausově synagoze. Na závěr je představen Starý židovský hřbitov, který byl založen v 15. století a pohřbívalo se zde až do roku 1787. Autor přikládá zajímavost, která v tematických zajímavostech občas chybí, že na náhrobcích jsou reliéfy. Tyto reliéfy označují povolání zemřelého – krejčí má na náhrobku nůžky, lékárník moždíř. Dále na náhrobcích je dále možné vidět reliéfy zvířat, které symbolizují jména – lev je symbolem jména Jehuda, vlk symbolizuje jméno Zeev nebo Wolf, myš jméno Maisl (Škoda, 1994, 92-93. s). Poslední odstavec je věnován známé české legendě – o Golemovi. Tato bájná postava byla stvořena z hlíny rabínem Löwem a měla chránit židovské město před neustále rostoucí nenávistí vůči Židům. Golem ale měl tolik síly a energie, že ničil město, vytrhával stromy, a proto mu byl odebrán kouzelný šém pod jazykem, který ho vždy obživl. Podle legendy hliněný obr odpočívá na půdě Staronové synagogy, ale zatím nebyl objeven. Názor autorky BP: Turistický průvodce velmi srozumitelně a poutavě představuje čtenáři historii a památky Židovského města. Pan Škoda nezapomněl zdůraznit důležité historické milníky v dějinách židovského národa na území českého státu – rok 965 (zpráva Ibrahíma ibn Jákoba), 1215 (papež Inocenc III. zakázal Židům vlastnit půdu a vykonávat řemesla, mohli se pouze věnovat půjčování peněz na úrok, což bylo 41
křesťanům jako lichva zakázáno), 1357 (císař Karel IV. věnoval židovské obci vysokou korouhev, která je uložena ve Staronové synagoze a symbolizuje samostatnost obce), 1787 (zákaz císaře Josefa II. pohřbívat uprostřed města – tento zákaz se dotkl Starého židovského hřbitova). Kniha obsahuje celkem 36 toulek po Praze. Dle názoru autorky BP je neporovnatelné, že pouze jedna kapitola je věnována židovskému tématu a židovským památkám. V knize by měly být zdůrazněny důležité momenty židovské kultury a jejího vlivu na českou společnost. Více bych také zaměřila pozornost na Židovské muzeum a na nedávnou historii – holocaust, koncentrační tábory a moderní dějiny. V knize by mělo být více obrázků, které by dokreslovaly prezentovaný text.
2.1.4 Řezáč, M.; Krátká, P.: Nejkrásnější památky: Praha Nakladatelství Fraus bylo založené v roce 1991 a zaměřuje se na vydávání učebnicových publikací. Toto nakladatelství má nejdelší historii ve vydávání učebnicových materiálů pro výuku cizích jazyků. Dále se zaměřuje na vydávání turistických průvodců, ale také na tituly pro milovníky přírody nebo techniky. V neposlední řadě také vydává encyklopedie na pokračování, které si kladou za cíl představit čtenářům významná místa České republiky. Turistický průvodce Nejkrásnější památky: Praha má netradiční formát (užší formát než A5) a má celkem 128 stran. Je rozdělen do 14 kapitol, které srozumitelně představují historii města a jeho nejvýznamnější památky. Na úvod autoři zmiňují zajímavý osud města a nezapomínají zdůraznit důležité panovníky českých zemí – Karel IV., Rudolf Habsburský. Turisté mají možnost si prohlédnout znak hlavního města Prahy a standartu prezidenta republiky. Historické centrum Prahy je rozděleno do osmi kapitol – Staré Město, Josefov, Malá Strana, Pražský hrad, Hradčany, Nové Město a Vyšehrad. Informace o městské části Josefov se nachází na stránkách 22 až 31. Jsou zde představeny všechny důležité historické stavby původního židovského ghetta, ale největší důraz je kladen na Staronovou synagogu. V průvodci se nachází velmi zajímavý obrázek této synagogy a čtenář je seznámen s jednotlivými částmi budovy – čtenář si tedy dokáže velmi dobře představit, kde se nachází gotická schránka na Tóru (Aron ha-kodeš), prostor pro předčítání z Tóry (Almemor), ženská část synagogy nebo například pódium, odkud se předčítá z Tóry. Nechybí zde informace o Starém 42
židovském hřbitově a informace o tom, že tento hřbitov je nejstarším židovským hřbitovem v Evropě. V průvodci je celkem 8 fotografií, kde může čtenář jasně pochopit, v čem se odlišuje tento hřbitov od tradičního hřbitova římskokatolických křesťanů. Zajímavá část o historii židovského ghetta zdůrazňuje četné katastrofy a pogromy, kterým muselo ghetto a jeho obyvatelé čelit. Dále je zde otištěn plánek bývalého ghetta, jak vypadalo v době středověku. Je zde patrné, že středověké pražské ghetto bývalo uzavřené a se Starým Městem spojeno šesti brankami. Názor autorky BP: Tento průvodce může být velmi dobrý společník pro poznávání zajímavých památek v Praze. Nejen jeho úzký formát a kvalitní papír, ale i zajímavé grafické zpracování jistě zaujme čtenáře a turistu. Každá kapitola městské části začíná informacemi o historii a je doplněna zajímavými dodatky – různé fotografie, plánky, symboly nebo doplnění k textu. Čtenář jistě ocení vysoké množství obrázků, které příjemně doplňují text. V kapitole o Židovském městě je celkem 32 fotografií a další obrázky, které ale rozhodně nezabírají prostor pro psaný text. Autoři turistického průvodce připomínají důležité historické milníky ghetta, představují všechny dochované židovské památky. Dále nechybí informace o Jehudovi Löw ben Becalelovi, který byl rabínem a údajně stvořil podle legendy Golema. V průvodci se nachází informace o osmi důležitých městských částech a prostor je věnován každé stejně. Proto lze říct, že informace v porovnání s ostatními texty jsou vyrovnané a určitě Židovské město je zde představeno zajímavě a poutavě. Nevýhodou textu o Židovském městě je nedostatečné doplnění informací o názvosloví judaismu – pokud čtenář neví, co je to Tóra, synagoga nebo rabín, tak v průvodci se to bohužel nedozví.
2.1.5 Rybár, C.: 100 památek historických měst pražských Autor Ctibor Rybár, který se narodil v roce 1920 do židovské rodiny, byl dlouholetým šéfredaktorem Nakladatelství Olympia a zaměřoval se především na turistické průvodce po Praze. Jeho původní jméno bylo Fischer, ale po konci 2. světové války si ho změnil na Rybár. Jako šéfredaktor měl zásadní podíl na vydávání knih Jana Wericha, Oty Pavla nebo jako první představil tehdejším československým čtenářům díla Dicka Francise. 43
Za jeho nejdůležitější dílo se považuje Židovská Praha, glosy k dějinám a kultuře, ve kterých jako první zmapoval dějiny židovského osídlení. Ctibor Rybár zemřel 13. února 2013 a je pochován na Novém židovském hřbitově v Praze, kousek od svého oblíbeného autora Oty Pavla. Kniha 100 památek historických měst pražských je praktický průvodce, který věnuje pozornost nejdůležitějším památkám Prahy – v 11 kapitolách jsou představeny památky Starého Města, Malé Strany, Hradčan, Pražského hradu a Nového Města. Tento průvodce vyšel v několika jazykových mutacích (angličtina, němčina, italština). Průvodce začíná samotnou historií města, kdy na přelomu 5. a 6. století přišly slovanské kmeny na území českých zemí. Autor se zmiňuje o vzniku Starého Města pražského, dále o založení Malé Strany králem Přemyslem II. a vzniku Hradčan ve 14. stoletím. Důležitým milníkem v historii Prahy byl nástup Karla IV. na trůn. Nový panovník se rozhodl vybudovat nové reprezentační sídlo panovníka právě v Praze. Založil Nové Město pražské a vybudoval opevnění na Vyšehradě. Významnými staviteli v době vlády Karla IV. byli Matyáš z Arrasu a Petr Parléř. Po smrti císaře docházelo k úpadku nové výstavby města. V době husitství došlo ke zničení několika významných památek Prahy – byla vypálena Malá Strana nebo pobořen Vyšehrad. Větší prostor je věnován císaři Rudolfu II., který trvale sídlil v Praze. Za jeho vlády nastupovala renesance a byly prosazovány renesanční myšlenky. Praha velmi vzkvétala, došlo k nárůstu populace, k vysokému obratu řemeslné výroby a obchodu. Autor dále zmiňuje Marii Terezii a jejího syna, později císaře Josefa II., revoluční rok 1848, národní obrození, vznik první republiky a vývoj ve 20. století. Ve druhé kapitole (z celkových 11) se autor zaměřuje na městskou část Josefov. Pan Rybár hned na úvod kapitoly zmiňuje důležitý fakt, že bývalé ghetto i přes veškeré změny, katastrofy a požáry si vždy zachovávalo svůj svérázný životní rytmus, který šel ruku v ruce s náboženskými pravidly. V průvodci jsou zmiňované všechny židovské památky, které se zachovaly. Každé památce autor věnuje pozornost a uvádí alespoň stručně původ a historii jednotlivých budov. Všechny památky, které jsou v kapitole zmiňované, mají v průvodci i fotografii k přesnému dokreslení čtenářova obrazu o jednotlivých památkách. U každé památky se nachází přesná adresa, autor (pokud je znám) a doba vzniku.
44
Autor v úvodní části o historii města se nezmiňoval o historii Židů na pražském území, ale v kapitole Josefov si mohou čtenáři poměrně podrobně seznámit o historii bývalého židovského ghetta. Důležitá je i zmínka o asanaci, kdy se na přelomu 19. a 20. století vedení města rozhodlo část Josefova zbourat. Průvodce pana Rybára patří k méně početným průvodcům, kteří tuto problematiku představují čtenářům. Tato důležitá historická etapa města by měla být turistům připomínána z toho důvodu, že Praha přišla o cenné židovské památky (Cikánova synagoga stávala v místech dnešní Bílkovy ulice, Velkodvorská synagoga se nacházela na severním okraji dnešní Pařížské ulici, Nová synagoga stála v bývalé Josefské ulici v místech Pařížské a Široké ulice). V podkapitole Pinkasova synagoga se čtenář může také dozvědět o ojedinělém Památníku 77 297 židovským obětem nacistické perzekuce za druhé světové války. Tato zmínka je velmi důležitá, protože odkazuje k holocaustu. Autor také uvádí počet židovských dětí, které byly deportovány do koncentračních a vyhlazovacích táborů v období druhé světové války. Na závěr kapitoly se čtenář může seznámit s legendou o Golemovi, kterého stvořil Jehuda Liva ben Lecalel – rabbi Löw. Rabbi Löw se narodil v Poznani v roce 1512 a od roku 1573 s krátkými přestávkami žil v Praze až do své smrti v roce 1609. Tento židovský učenec byl znám v rámci celého židovského světa díky své perfektní znalosti Tóry. V pražském židovském ghettu měl rabbi Löw velkou autoritu. Názor autorky BP: Pražský průvodce pana Rybára představuje velmi dobrou sbírku informací pro turisty v Praze. Autor nezapomíná na žádné důležité informace o památkách bývalého židovského ghetta, ale doplňuje text dalšími informacemi, které mohou ve čtenáři probudit další zájem o poznávání dané problematiky – například informace o koncentračních a vyhlazovacích táborech, kde bylo zakázáno dětem téměř vše kromě malování. Proto v Pinkasově synagoze je umístěna stálá expozice dětských kreseb z koncentračního tábora Terezín. Čtenář a potažmo návštěvník synagogy si třeba uvědomí hrůzu druhé světové války a také fakt, že tato válka skončila před téměř sedmdesáti lety, což nelze považovat za dávnou historii. Průvodce má celkem 246 stran a informace o Josefově zabírají 20 stran. Tento poměr se mi zdá adekvátní. Informace o Josefově jsou podávány velmi jasně a srozumitelně, 45
obrázky mají výbornou kvalitu. Průvodce je obsáhlý, ale zároveň jeho užší formát A5 je ideální pro nošení po městě, turista ho může mít kdykoliv při sobě. Jediným nedostatkem průvodce bych zmínila opět absenci nevysvětlení pojmů, které se vztahují k židovskému náboženství. Čtenář se nedozví, co je to ghetto, synagoga, rabín, Tóra, talmud, primas, tumby atd.
2.1.6 Dudák, V.; Podrazil, J.: Praha – Průvodce magickým srdcem Evropy Vladislav Dudák se narodil v roce 1958 a jeho povolání je filosof a historik. Svou pozornost zaměřuje především na památky České republiky a je spoluautorem řady publikací a průvodců. Pan Dudák také učí na vysoké škole a do sbírky jeho děl patří vysokoškolská skripta, učebnice a encyklopedie. Spoluautor průvodce po Praze je fotograf Jiří Podrazil, který se narodil v roce 1962 a jeho hlavní specializací je fotografování architektury a památek. V současné době nejvíce spolupracuje se Sdružením historických sídel Čech, Moravy a Slezska, dále s nakladatelstvími Foibos a Baset. Průvodce se skládá z devíti kapitol: Nejkrásnější výhledy, Pražský hrad, Město Hradčany, Vyšehrad, Vltava a Karlův most, Paláce, chrámy a zahrady Malé Strany, Ulicemi Starého Města, Skrytá tajemství Židovského města, Za starou historií Nového Města. Osmou kapitolu, která se věnuje Židovskému Městu, nalezne čtenář na stránkách 292 až 311. Tato kapitola je rozdělena na dvě části, které nesou název Dějiny: víra a bolest zmizelého města a Památky ghetta: cestami Golemovými. V první části kapitoly, která se zaměřuje na dějiny, je poutavě popsán vývoj bývalého židovského ghetta. Autor neopomíjí zdůraznit asanaci, která proběhla v 19. století, ale také se zmiňuje o právech, které Židé neměli v průběhu středověku – ženit se a mít děti mohl vždy jen nejstarší syn v rodině, dále čtenář v průvodci nalezne informace o tom, jak Židé museli snášet jednotlivé pogromy a další katastrofy – pogrom v roce 1389, požáry a vyhnání. V roce 1561 byl vydán příkaz, který ukládal Židům jednou týdně navštěvovat jezuitská kázání. Mnozí Židé odmítli, ale mnoho Židů ze strachu na kázání chodilo, ale předtím si zalévali uši voskem.
46
Druhá část kapitoly o Židovském Městě představuje všechny židovské památky, které nepodléhaly asanačním zákonům z 19. století. Všechny budovy jsou stručně a poutavě popsány, čtenář je seznámen s historií a výzdobou interiéru. Na spodní části každé stránky jsou fotografie všech židovských památek, o kterých se autoři zmiňují. Tyto fotografie jsou velmi kvalitní a skvěle dokreslují psaný text. Zajímavým doplněním pro čtenáře mohou být informace na závěr kapitoly, kde je výčet dalších židovských památek, které se nacházejí mimo Židovské Město – hřbitov na Žižkově, který se používal od roku 1787 (kdy císař Josef II. zakázal pohřbívat na Starém židovském hřbitově) do konce 19. století a nacházel se na místě dnešních Mahlerových sadů. Dále hřbitov na Olšanech na Žižkově (stanice metra Želivského) nebo Starý hřbitov v Praze-Radlicích. Zajímavá je také informace o Vzdělávacím a kulturním centru Židovského muzea v Praze, které zahájilo činnost v roce 1996. Pokud čtenář po přečtení a prozkoumání Židovského Města probudí v sobě zájem o židovskou kulturu a památky, může navštívit toto centrum a vyhledat další informace. Názor autorky BP: Tento průvodce je hodnocen velmi kladně, čtenář v něm nalezne všechny důležité informace, které by návštěvník bývalého ghetta měl mít. Historie židovského ghetta je popsána velmi poutavě, není to pouhopouhý výčet dat, ale text má logickou návaznost a čtenář se dozvídá opravdu důležité informace, které mu pomohou vykreslit atmosféru tehdejšího ghetta. Druhá část kapitoly je věnována památkám, které jsou popsány do detailu, ale zároveň přehledně a čtenář se v informacích neztrácí. Dále se čtenář dozví i další informace, jako je například to, že na půdě Staronové synagogy údajně leží zbytky Golema, kde byly uloženy pokladnice pro výběrčí daně v 17. století, nebo kde stávala pověstná krčma Denice, kterou navštívil francouzský básník Guillaume Apollinaire a kde ho možná napadly verše z jeho díla: „…podoben Lazaru, kterého světlo drtí, pozpátku točí se ručičky hodin v židovské čtvrti“ (Dudák, Podrazil, 2010, 306. s). Tento průvodce neobsahuje krátký slovník pojmů, který by ulehčil čtenářům se lépe orientovat v židovské problematice. Kladně ale hodnotím poznámku o Tóře, kde autoři zmiňují to, že se Tóra ručně opisovala na pruh pergamenu, který se navíjel na dřevěný válec. Během opisování nesměla být Tóra pošpiněna, opisovač nesměl udělat chybu a během předčítání se tohoto pergamenu nesměl nikdo dotknout rukama, pouze stříbrným
47
ukazovátkem. Pokud došlo k poškození Tóry, byla zabalena a obřadně pohřbena v synagoze nebo na místním hřbitově.
2.2 Vlastní průzkum mezi návštěvníky v Praze 2.2.1 Dotazník Dotazník se skládal ze čtrnácti otázek a měl prostý název Židovské památky v Praze. Jeho vyplňování probíhalo online přes webový portál www.vyplnto.cz a celkem ho vyplnilo 154 respondentů. Průměrná délka vyplňování dotazníků byla 11 minut a 49 vteřin. Všechny dotazníky byly kompletně vyplněny. Základní informace o respondentech: Graf č. 1
Zdroj: Vlastní průzkum Dotazníkového šetření se zúčastnilo více žen – 61%. Tento fakt koresponduje s informacemi Českého statistického úřadu, kdy v roce 2008 bylo celkem v České republice 5 331 165 žen, tedy o 194 788 více než mužů. V roce 2008 bylo v České republice spočítáno 5 136377 mužů, což je 49% populace.
48
Graf č.2
Zdroj: Český statistický úřad (rok 2008) (1) Graf č. 3
Zdroj: Vlastní výzkum Největší zastoupení mezi respondenty jsou lidé, kteří se pohybují mezi 30. a 45. rokem věku. Druhou nejpočetnější skupinou jsou mladí lidé, kteří dosahují maximálně 29 let. Celých 20 % respondentů uvedlo, že jejich věk se pohybuje v rozmezí 46 až 59 let. Celých 14 % byli senioři, kteří jsou starší šedesáti let.
49
Graf č. 4
Zdroj: Vlastní výzkum Průzkumu se zúčastnila více jak polovina respondentů, kteří mají středoškolské vzdělání. Čtvrtina oslovených respondentů získala vysokoškolský diplom. Respondentů se středoškolským vzděláním je nejvíce. Tato informace se shoduje s informace z Českého statistického úřadu, který ve 2. čtvrtletí roku 2011 zveřejnil informaci o vzdělání v rámci české populace. Téměř 70% obyvatelstva má středoškolské vzdělání (35% bez maturity, 33% s maturitou). Patnáct procent obyvatelstva má vysokoškolský diplom. Dotazníkového šetření se zúčastnilo minimum lidí, kteří mají základní vzdělání – pouhých 6%. Základní vzdělání podle Českého statistického úřadu, který zveřejňuje pravidelně průzkumy a statistiky o české populaci, mělo v roce 2008 16% české populace.
50
Graf č.5
Zdroj: Český statistický úřad, informace ke 2.čtvrtletí 2011 (2) Graf č. 6
Zdroj: Vlastní výzkum Podle vyplněných informací o velikosti města, ve kterém respondenti bydlí, je jasně patrné, že více jak polovina (52%) bydlí ve městě, které má přes 300 000 obyvatel. Téměř čtvrtina lidí, kteří byli alespoň jednou v Praze, bydlí ve středně velkém městě o velikosti 150 000 až 299 999 obyvatel. V menší míře jsou zastoupeni respondenti, kteří
51
pochází z měst do 29 999 obyvatel (10%) a z měst o velikosti 30 000 až 149 999 obyvatel (15%). Graf č. 7
Zdroj: Vlastní výzkum Otázka týkající se zájmu o historii a kulturu židovského národa je velmi důležitá z toho důvodu, aby bylo patrné, zda respondenti a potažmo česká populace má zájem se dozvědět o židovské menšině, která žije mnoho století vedle křesťanů. 63 respondentů (43% ) uvedlo, že zájem o kulturu má, ale více jak polovina dotázaných uvedla, že se o kulturu, náboženství a tradice Židů nezajímá. Tento nezájem může pramenit z dalších faktorů – malá propagace židovské osvěty (informace o židovství si musí každý zájemce najít sám, nejsou ve větší míře pořádány akce, které by více propagovaly tuto komunitu), dále nedostatečné informace během středoškolské výuky. Téměř 70% české populace absolvuje středoškolské vzdělání. Na druhém stupni střední školy se otázka židovství většinou probírá jen v souvislosti s 2. světovou válkou. I toto minimum informací se eliminuje na počet obětí v koncentračních táborech.
52
Graf č. 7
Zdroj: Vlastní výzkum Tato otázka byla zařazena do dotazníku z toho důvodu, aby se zjistilo, kolik lidí při návštěvě Prahy opravdu vnímá památky kolem sebe. Celých 85% respondentů odpovědělo, že někdy židovskou památku vidělo. 9% dotázaných odpovědělo, že neví, zda židovskou památku vidělo. Tato odpověď může být podmíněna tím, že některé židovské památky se exteriérem příliš neliší od okolních budov, proto se může stát, že kolemjdoucí památku přehlédne a neuvědomí si, co vlastně minul. Na rozdíl od nejmladší synagogy v Praze, která se nachází v Jeruzalémské ulici a není součástí bývalého ghetta. Tato synagoga je známá díky svému exteriéru – je velmi barevná a pro svůj netradičné vzhled vyčnívá mezi okolními domy.
53
Graf č. 8
Zdroj: Vlastní výzkum Tato otázka byla zaměřena na obecný přehled turistických průvodců mezi dotazovanými. Hlavním úkolem bylo zjistit, zda si respondenti myslí, že jsou informace o bývalém židovském ghettu dostatečně prezentované v tištěných turistických průvodcích. Celých 63 % dotázaných odpovědělo, že neví. Pouze 10 % odpovědělo, že informace o Židovském městě pražském jsou nedostatečné. Více jak čtvrtina si myslí, že informace jsou vyhovující a dostatečné. Dalším úkolem pro respondenty bylo vyjmenování tří židovských památek, které se nachází v Praze. Dotaz nebyl limitován pouze na Josefov, ale na celé území hlavního města. Tři památky dokázalo vyjmenovat pouze 45 respondentů, což představuje jen 29,22% respondentů. Dvě památky dokázalo pojmenovat 55 respondentů, tedy 35,71%. Jednu správnou odpověď zodpověděla 42 respondentů, neboli 27,27% účastníků. Ani na jednu památku si nevzpomnělo 12 respondentů, což představuje 7,79% zúčastněných.
54
Graf č. 9
Zdroj: Vlastní výzkum Mezi nejčastější odpovědi se řadí Starý židovský hřbitov, Staronová synagoga a Španělská synagoga. I v turistických průvodcích jsou tyto tři památky uváděny jakou nejznámější a nejvýznamnější na území bývalého židovského ghetta. Nejčastější odpovědi se tedy shodují s vybranými turistickými průvodci. Graf č. 10
Zdroj: Vlastní výzkum
55
Respondenti uváděli i židovské památky, které se nenachází na území bývalého židovského ghetta. Patří mezi ně Karlínská synagoga, Smíchovská synagoga, židovský hřbitov v Uhříněvsi a Synagoga v Jeruzalémské ulici. Tyto památky nemají takovou historickou tradici jako ostatní památky v centru hlavního města. O těchto památkách se většinou v turistických publikacích návštěvník Prahy nedočte. Jeden z důvodů, proč respondenti uváděli tyto památky, může být fakt, že u těchto památek bydlí či pracují, nebo kolem nich často chodí. Graf č. 11
Zdroj: Vlastní výzkum Odpovědi, které nemohly být uznány jako správná odpověď, ve většině případů nebyly dostatečně konkrétní. Nejčastěji respondenti uváděli pouze synagoga nebo hřbitov.
56
Graf č. 12
Zdroj: Vlastní výzkum Respondenti měli za úkol vybrat nejdůležitější židovskou památku na území Židovského Města, kterou považují za nejdůležitější a proč. Nejvíce respondentů uvedlo Židovské muzeum (24% - tedy 37 respondentů), protože tato instituce má podle jejich názoru šířit osvětu židovské kultury, je jakýmsi památníkem osudu židovského národa na území Prahy a celého státu a měla by šířit osvětu mezi návštěvníky, aby nedošlo nikdy k zapomnění osudu židovského národa, který je s historií českého státu velmi spjat. Jako druhá nejvýznamnější památka na území bývalého ghetta je Starý židovský hřbitov (20% - 31 respondentů). Důvody výběru právě hřbitova byly ty, že hřbitov patří mezi nejstarší hřbitovy v Evropě a díky svému genius loci si zachovává ojedinělou a nenapodobitelnou atmosféru. Pro Staronovou synagogu hlasovalo celkem 19 % respondentů (tedy 29 respondentů), kteří nejčastěji mezi důvody uváděli fakt, že tato synagoga patří mezi nejstarší synagogy na území Evropy a pět responendentů také zminilo legendu o Golemovi – podle legendy by na půdě Staronové synagogy měl odpočívat bájný Golem, který dříve hlídal Židovské město. 21 respondentů (což představuje 14 % všech zúčastněných) nedokázalo vybrat jednu památku a zmínilo, že celé Židovské město je důležité a jako celek tvoří ucelený obraz o bývalém ghettu, které má jedinečnou atmosféru. Celé Židovské město představuje podle názoru šesti respondentů pražské kulturní dědictví, které je potřeba chránit. Další čtyři respondenti ve své odpovědi zmínili, že je neustále potřeba připomínat si židovskou kulturu, která je neodlučitelně spjata s křesťanstvím. 33 respondentů (31% dotázaných) nedokázalo 57
vybrat ani jednu památku, kterou považují za nejdůležitější. 18 respondentů, kteří odpověděli „nevím“, dále uvedli, že se u o židovskou tématiku nezajímají a kulturní památky Židovského města pro ně nejsou důležité. Zbývající 3 respondenti označili za nejdůležitějí Pinkasovu synagogu, protože je nyní využívána jako památník holocaustu a respondenti zdůraznili, že je potřeba, aby se osud Židů v průběhu 2. světové války připomínal. Graf č. 13
Zdroj: Vlastní výzkum Více jak polovina respondentů (58%, což představuje celkem 89 respondentů) si myslí, že je nutná základní znalost terminologie judaismu, aby mohli lépe pochopit historický kontext vývoje židovského národa, aby se mohli seznámit s židovskými tradicemi a zvyky. 33% respondentů odpovědělo na otázku neutrálně, nedokázali se tedy rozhodnout, zda je nutné k pochopení židovských dějin znát význam slov, která jsou spjatá s židovským náboženstvím. Čtrnáct respondentů považuje znalost základní terminologie za zbytečnou, výrazy a pojmy vztahující se k judaismu nejsou natolik důležité, aby čtenář/turista pochopil okolnosti a historické souvislosti.
58
Graf č. 14
Zdroj: Vlastní výzkum Otázka na vysvětlení pojmu Tóra a její obsah se ukázala jako velmi složitá. Celých 31% respondentů nedokázalo odpovědět, z čeho se tato posvátná kniha judaismu skládá. Dále byly odpovědi velmi vyrovnané. Jako základní dokument Židů vysvětlilo celkem 11 % respondentů, dále se objevily odpovědi: obdova Bible u křesťanů (14%), židovský zákon (10%), část hebrejské bible (18%) a za židovskou bibli označilo Tóru 16 % respondentů. Obsah Tóry dokázalo zodpovědět 17% respondentů – Pět knih Mojžíšových.
59
Graf č. 15
Zdroj: Vlastní výzkum Tato otázka měla doplňující charakter a cílem bylo zjistit, jaké pojmy mají respondenti spojené s judaismem. Hlavním úkolem bylo zjistit, jaké výrazy se respondentům vybaví, když se řekne židovská víra. Odpovědi byly velmi různorodé a mezi časté odpovědi patřily výrazy: holocaust, chanuka, genocida a jarmulka. Dále respondentům vyvstaly na mysli další pojmy, které nějakým způsobem jsou ve vztahu k židovské víře: šabat, židovská/Davidova hvězda, rabín, pesach, Zeď nářků nebo synagoga. Všechny odpovědi se jakýmsi způsobem vztahovaly k Židům (historie, tradice, svátky, zeměpisná poloha nebo jazyk). Všichni respondenti na tuto otázku odpověděli, nikde se neobjevila odpověď, že by dotazovaný nevěděl.
60
Graf č. 16
Zdroj: Vlastní výzkum Díky této otázce je k dispozici přehled dat, který uvádí, zda respondenti mají základní představu, kdo je to rabín a jaké jsou jeho případné pravomoce. 14 % dotazovaných nedokázalo na tuto otázku odpovědět. Tento pojem neměl ve vybraných turistických průvodcích vysvětlení. Mezi nejčastější odpovědi patřily: židovský kněz, důchovní rádce, židovský představitel obce. Často se objevilo srovnání s křesťanským farářem, který vede židovskou komunitu. Čtyři respondenti také zmínili současného rabína české židovské obce, jehož jméno je Karol Sidon.
61
Graf č. 17
Zdroj: Vlastní výzkum Tato otázka byla zařazena z toho důvodu, aby bylo patrné, zda respondenti mají přehled o známých osobnostech židovského původu. Nejčastější odpovědí byl Rabi Löw (Jehuda Löw Ben Becalel), který byl významným židovským rabínem na území Moravy a Prahy v 16.století. Tento rabín je považován za tvůrce Golema. Dále se objevilo jméno německého spisovatele Franze Kafky, který pobýval v Praze. Respondenti si vzpomněli na geniálního vědce Alberta Einstein nebo českého spisovatele Arnošta Lustiga či současného představitele židovské obce v Praze, Karla Sidona. Respondenti zahrnuli do svých odpovědí i osobnosti ze současnosti, kteří se pohybují v mediálním světě – Woody Allen, Steven Spielberg nebo zakladatel sociální sítě Facebook Mark Zuckenberg. Mezi současnými známými osobnostmi českého původu byla 4% respondentů zmíněna i moderátorka Ester Janečková.
2.2.2 Vyhodnocení hypotéz První hypotéza – V turistických průvodcích jsou nedostatečné informace o Židovském městě pražském, historii Židů, tradicích a zvycích. Po analýze vybraných průvodců musím tuto hypotézu vyvrátit. Co se týká stručného přehledu o židovských památkách, všechny publikace se zmiňují o dochovaných stavbách v bývalém židovském ghettu. V každém průvodci byla alespoň malá zmínka o 62
historii Židů. Pokud by měl turista zájem se dozvědět další poznatky, turistický průvodce mu bude jistým impulsem. V průvodci od pana Rybára se nacházela velmi přehledná a ucelená kapitola, která vypovídá o historii Židů na území hlavního města Prahy. Tato kapitola je obsáhlá a jistě uspokojí i náročného čtenáře, který touží se dozvědět detaily o židovské historii. V 50% vybraných průvodců se také nachází informace o legendě o Golemovi, vysvětlení reliéfů na židovských hřbitovech nebo další zajímavosti, například interiér synagogy s přehledem, kde se co nachází (ženská modlitebna, schránka na Tóru a další). Druhá hypotéza – V turistických průvodcích chybí základní terminologie, která se vztahuje k židovskému národu. Vysvětlení by mohla pomoci turistům lépe pochopit židovský národ a jeho zvyky a tradice. Hypotéza o absenci základní terminologie židovského národa a tradic se potvrdila. V žádném turistickém průvodci se nenachází alespoň jednoduchý slovník, který by vysvětloval základní terminologii vztahující se k judaismu. Čtenář a turista v jedné osobě nemá možnost si doplnit vědomosti, pokud v dané chvíli neví, kdo je to rabín, co je to šabat, nebo Tóra. Můj názor je takový, že by se slovník měl nacházet v každém průvodci. Třetí hypotéza – Zájem mezi turisty o židovské památky je nízký. Třetí hypotézou bylo tvrzení, že zájem mezi turisty o židovské památky je nízký. I tato hypotéza se na základě dotazníkového šetření potvrdila. Prostřednictvím online dotazníků jsem zjistila, že 59 procent respondentů nemá zájem o židovskou historii a kulturu. Osm procent dotázaných, kteří alespoň jednou navštívili Prahu, neví, zda viděli nějakou židovskou památku. Je možné, že tuto památku viděli, ale nedokázali rozpoznat, že se jedná o židovskou památku. Přes dvacet procent respondentů nedokázalo vyjmenovat ani jednu židovskou památku na území Prahy.
63
3 Závěr Cílem bakalářské práce byla základní charakteristika židovských památek na území bývalého židovského ghetta. Charakteristika židovských památek se ale neobejde bez historického kontextu, kdo byli Židé, kdy přišli na území hlavního města, jaký byl jejich vztah s ostatními obyvateli a jak se jejich život vyvíjel. Nezbytnou součástí této práce byly nejdůležitější informace v zásadních etapách dějin lidstva – starověk, středověk a novověk. Celý historický vývoj je důležitý, ale období 2. světové války považuji osobně za historický milník celého lidstva. Holocaust a konečné řešení židovské otázky byly vrcholem nenávisti vůči židovské komunitě, která od počátku pociťuje nenávist od okolních lidí. Tento národ, který získal své území až ve 20. století, musel čelit ve středověku a novověku velkým atakům a pogromům. Žádný jiný národ nebyl z náboženského ani jiného hlediska pronásledován jako on. Tato bakalářská práce nabízí možnost pro čtenáře seznámit se s židovskými památkami a probudit zájem o tento národ. Bakalářská práce je vrcholem mého dlouholetého zájmu o židovskou tématiku. O problematiku židovství se zajímám od druhého stupně základní školy, kdy jsem měla poprvé příležitost si přečíst knihy od českého spisovatele židovského původu, Arnošta Lustiga – Tma nemá stín a Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou. Poprvé jsem se seznámila s pojmy holocaust, genocida, šoa, systematické vyvražďování, koncentrační tábory nebo rasová nenávist. Od tohoto okamžiku si stále říkám, jak je možné, že nenávist většiny vůči menšině se mohla dostat tak daleko, aby byly milióny obyvatel zavražděny v plynových komorách a byly nuceny k pracím v koncentračních táborech a vyhlazovacích táborech. Nezbytné je seznámení se s historií, kulturou a tradicemi židovského národa. Považuji za nutné, aby každý věděl, kdo má alespoň minimální zájem o židovskou tématiku, co se skrývá za pojmy judaismus, rabín, ghetto, holocaust nebo synagoga. Je otázkou, zda znalost těchto pojmů nespadá pod všeobecný přehled, který by měl mít každý člověk se středoškolským vzděláním. V teoretické části byly použity knihy, které jsou zaměřeny na tématiku židovství. Pomocí českých a zahraničních autorů, kteří ne všichni jsou židovského původu, vznikl ucelený obraz o historických budovách na území bývalého ghetta. Čtenář má možnost se dozvědět o vzniku budov a kdo se případně zasloužil o jejich založení. Ve většině 64
případů jsou nastíněny osudy budov. Dále jsem se zmínila i o budovách, které byly na konci 19. a na začátku 20. století zničeny v rámci asanačních vlivů. Praktická část má dvě kapitoly. V první kapitole jsem si vybrala turistické průvodce v tištěné formě, abych porovnala informace vztahující se k židovské obci a Židovskému městu pražskému. Pro porovnání jsem si vybrala celkem šest turistických průvodců, přičemž jeden byl v angličtině. Díky porovnání jednotlivých průvodců jsem měla možnost zjistit, že kvantita informací a obrázků se velmi liší. V každém průvodci jsem nalezla alespoň malou kapitolu o židovských památkách, ale některé publikace byly velmi strohé. Pochopitelně se všichni vybraní autoři zmiňují pravděpodobně o nejvýznamnějších židovských památkách na území Prahy – Starý židovský hřbitov a Staronová synagoga. Tyto dva historické a kulturní skvosty mají na území Evropy malou konkurenci. Patří mezi nejstarší památky svého druhu na evropském kontinentě. Druhá kapitola praktické části obsahuje dotazníkové šetření, kdy jsem pomocí webového portálu www.vyplnto.cz zjišťovala, jaký zájem je mezi českou populací o židovské památky, zda mají základní přehled o terminologii, která se vztahuje k judaismu, nebo zda respondenti dokáží vyjmenovat alespoň jednu židovskou památku. Dotazníkové šetření nebylo časově náročné a prostřednictvím dat jsem měla možnost zjistit, jaký je zájem o židovské památky v Praze. Je pochopitelné, že ne každý má zájem o historii a kulturu, natož o historii a kulturu Židů, ale všichni bychom si měli uvědomit, že tento národ (a další menšinové skupiny), byl tvrdě pronásledován a systematicky vyvražďován. Nejen druhá světová, ale i další historické etapy lidských dějin byly nemilosrdné k židovskému národu. Přínos své práce spatřuji v systematickém porovnání vybraných turistických průvodců, ze kterého může vyplývat jisté ponaučení a obohacení. Během zpracování své bakalářské práce jsem měla možnost komunikovat se zástupci Židovského muzea v Praze, kteří mi poskytli cenné rady. Tuto práci poskytnu Židovskému muzeu, které může čerpat inspiraci pro další zpracování informačních letáků a publikací pro turisty, kteří navštíví bývalé židovské ghetto. Svou práci dále poskytnu i nakladatelstvím (zejména IKAR, Albatros, Nakladatelství Lidové noviny, dále ODEON nebo Fontána), která vydávají turistické průvodce. Analýza tištěných průvodců, která je součástí bakalářské práce, může sloužit jako dobrý zdroj a inspirace pro zpracování dalších knih a publikací, které se zaměřují na kulturní a historické židovské památky v Praze. 65
Nedostatky současných tištěných průvodců (zejména absence vysvětlení základních pojmů) mohou být odstraněny. V neposlední řadě může tato práce být přínosná pro studenty, kteří se zajímají o historii a kulturní památky. Moje práce by mohla být užitečná během prohlídky židovských památek v Praze. Díky této práci bych dokázala vést skupinku studentů (nejen studentů VŠPJ) a poutavě představit nejen historii, ale i památky národa, který je s českým národem spjat několik staletí. Svou práci a poznatky, které jsou zde uvedené, mohou být přínosem pro zájemce o historii. Pokud čtenář/turista dává přednost beletrii před literaturou faktu, která může být někdy velmi obtížná, aby se dozvěděl více o památkách a historii Židů, určitě doporučuji tzv. krásnou literaturu. Knih o židovské tématice je mnoho, na první místo bych zařadila již zmiňovaného Arnošta Lustiga. Tento autor židovského původu nabízí čtenářům příběhy z období druhé světové války odehrávající se v prostředí koncentračních táborů. Arnošt Lustig přežil koncentrační tábor, dokonce se mu podařilo uniknout z tzv. vlaku smrti. Jeho knihy jsou velmi čtivé a vzbudí ve čtenáři chuť po dalších poznatcích z této doby. Koncentrační a vyhlazovací tábory existovaly před 70 lety a je stále mnoho současníků, kteří tuto hrůzu zažili. Měli bychom si židovský národ a jeho osud připomínat, abychom si vzali poučení a nemohl se tak potvrdit fakt, že historie se opakuje.
66
Seznam zdrojů: Tištěné zdroje: BENEŠOVÁ, Marie. Pražské ghetto – asanace: Staré Město. 1. vydání. POŠVA, Rudolf. Praha: ABF nadace pro rozvoj architektury a stavitelství, 1993. BONĚK, Jan. Židovská Praha: Průvodce městem, které neexistuje. Praha: Eminent, 2009. ISBN 978-80-7281-395-7 CIBULA, Václav. Objevujeme Prahu. 1. vydání. Praha: Albatros, 1988. ČESAL, Aleš. Záhady a tajemství staré Prahy. 1. vydání. Praha: Regia, 2002. ISBN 8086367-25-8 DUDÁK, Vladislav, PODRAZIL, Jiří. Praha – Průvodce magickým srdcem Evropy. 1. vydání. Praha: Práh, 2010. ISBN 978-80-7252-302-3 FLEGL, Michal. Praha. 1. vydání. Praha: Olympia, 1990. FRANKOVÁ, Anita a kolektiv autorů. Historie Židů v Čechách a na Moravě: Od emancipace do současnosti. 1. vydání. Praha: Židovské muzeum v Praze, 2005. ISBN 80-85608-96-0 HEŘMAN, Jan, VILÍMKOVÁ, Milada. Pražské synagógy. 1. vydání. Praha: Odeon, 1970. HRUBÝ, Dan. Čekání na Golema. 330 zastavení na cestě mizející Prahou. 1. vydání. Praha: Nakladatelství XYZ, 2006. ISBN 80-87021-36-3 JAROLÍMKOVÁ, Stanislava. Co v průvodcích nebývá aneb Historie Prahy k snadnému zapamatování. 1. vydání. Praha: MOTTO, 2005. ISBN 80-7246-267-9 JOHNSON, Paul. Dějiny židovského národa. 1. vydání. Řevnice: nakladatelství Alexandra Tomského, 1995. ISBN 80-85336-31-6 KARPATSKÝ, Dušan. Malý labyrint literatury. 2. vydání. Praha: Albatros, 1997. ISBN 80-00-00527-1
Kol. autorů. Židé: Dějiny a kultura. 1. vydání. Praha: Židovské muzeum v Praze, 1997. ISBN 80-56608-17-0 Kol. autorů. Dějiny Prahy I.: Od nejstarších dob do sloučení pražských měst (1784). 1. vydání. Praha, Litomyšl: Paseka, 1997. ISBN 80-7185-142-6. Kol. autorů. Židovské město pražské: Na vedutách, fotografiích a pohlednicích. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Epoque 1900, 2003. ISBN 80-239-1663-7 LIŠKA, Vladimír. Praha – město magie. 1. vydání. Olomouc: FONTÁNA, 2000. ISBN 80-7336-191-4 MUDROVÁ, Ivana. Prahou s otevřenýma očima III. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2006. ISB8N 80-7106-795-4 PĚKNÝ, Tomáš. Historie Židů v Čechách a na Moravě. 1. vydání. Praha: Sefer, 1993. ISBN 80-900895-4-2 PETRÁČKOVÁ, Věra, KRAUS, Jiří. Akademický slovník cizích slov. 1. vydání. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0607-9 RYBÁR, Ctibor. 100 památek historických měst pražských. 1. vydání. Praha: Libri, 1998. ISBN 80-85983-38-9 RYBÁR, Ctibor. Židovská Praha: Glosy k dějinám a kultuře, průvodce památkami. Praha: TV Spektrum ve spolupráci s nakladatelstvím AKROPOLIS, 1991. ISBN 8085334-04-6 ŘEZÁČ, Michal, KRÁTKÁ, Petra. Nejkrásnější památky: Praha. 1. vydání. Plzeň: Nakladatelství Fraus, 2006. ISBN 80-7238-407-4 SOUKUP, Vladimír. Prague. 5. vydání. Praha: IKAR, 2009. ISBN 1-4053-1094-4 STAŇKOVÁ, Jaroslava, VODĚRA, Svatopluk. Praha gotická – Praha barokní. 1. vydání. Praha: Academia, 2001. ISBN 80-200-0866-7 ŠKODA, Eduard. Tři tucty toulek Prahou: Za historií, památkami a kuriozitami Prahy. 1. vydání, Praha: OSCAR, 1994. ISBN 80-901758-0-5 VESZELITS, Thomas. Praha. 1. vydání. Praha: nakladatelství JAN VAŠUT, 2003. ISBN 80-7236-270-4
VILÍMKOVÁ, Milada. Židovské město pražské. 1. vydání. Praha: Aventium, 1993. ISBN80-85277-23-9
Internetové zdroje (1) Český statistický úřad [online]. [cit. 2013-4-10]. Dostupné z https://www.czso.cz/xp/redakce.nsf/i/analyza:_zeny_a_muzi_v_krajich_cr_dem ografie (2) Český statistický úřad [online]. [cit. 2013-4-10]. Dostupné z http://ciselnik.artega.cz/vzdelani_obyvatel_cr.php
Seznam grafů Graf č. 1
Pohlaví respondentů – vlastní výzkum
Graf č. 2
Pohlaví podle dat ČSÚ
Graf č. 3
Věk respondentů – vlastní výzkum
Graf č. 4
Nejvyšší dokončené vzdělání – vlastní výzkum
Graf č. 5
Vzdělanost české populace podle ČSÚ
Graf č. 6
Velikost města, kde respondenti bydlí
Graf č. 7
Viděli jste někdy nějakou židovskou památku v Praze?
Graf č. 8
Myslíte si, že informace o Židovském městě pražském jsou v turistických průvodcích dostatečné?
Graf č. 9
Počet správných odpovědí – vyjmenování 3 židovských památek
Graf č. 10
Správné odpovědi na území Josefova
Graf č. 11
Židovské památky mimo území Josefova
Graf č. 12
Nejdůležitější židovská památka podle názoru respondentů
Graf č. 13
Je důležitá znalost základní terminologie judaismu?
Graf č. 14
Co je to Tóra a z čeho se skládá?
Graf č. 15
Další pojem, který se váže k judaismu
Graf č. 16
Kdo je rabín
Graf č. 17
Známé osobnosti židovského původu
Přílohy A. Obrázková příloha Synagogy v Židovském městě pražském 1. Staronová synagoga
Zdroj: Prague City Line – Poznej Prahu sám (http://www.praguecityline.cz/pamatky/staronova-synagoga)
2. Klausova synagoga
Zdroj: City Line Prague – Poznej Prahu sám (http://www.praguecityline.cz/pamatky/klausova-synagoga)
3. Pinkasova synagoga
Zdroj: www.vyletnik.cz (http://www.vyletnik.cz/mistopisny-rejstrik/praha/praha-1-centrum-stare-mesto-josefovmala/1182-pinkasova-synagoga/)
4. Maiselova synagoga
Zdroj: Jewish Museum in Prague (http://www.jewishmuseum.cz/cz/czmaisel.htm)
5. Španělská synagoga
Zdroj: Pražská informační služba (http://www.praguewelcome.cz/cs/pamatky/pamatky/top-pamatky/45-spanelskasynagoga.shtml)
6. Vysoká synagoga
Zdroj: Prague City Line – Poznej Prahu sám (http://www.praguecityline.cz/prazske-pamatky/vysoka-synagoga)
Starý židovský hřbitov
Zdroj: Matka měst (http://www.matkamest.cz/stary-zidovsky-hrbitov---soucast-zidovskeho-muzea-vpraze.html)
B. Dotazník Dobrý den, Jmenuji se Hana Romočuská a jsem studentka Vysoké školy polytechnické Jihlava. Dovoluji si Vás oslovit s prosbou o vyplnění dotazníku o židovských památkách v Praze. Vyplnění samotného dotazníku by Vám nemělo zabrat více jak patnáct minut. Dotazník je určen pro ty, kteří alespoň jednou navštívili Prahu. Veškeré výstupy z dotazníkového šetření jsou anonymní a budou použity pouze ke zpracování mé bakalářské práce, která nese název S turistickými průvodci po Židovském městě pražském. Děkuji za Váš čas a přeji hezký den. Hana Romočuská 1. Byl/-a jste alespoň jednou v Praze?
ANO
NE
2. Zajímáte se o historii a kulturu židovského národa?
ANO
NE
3. Viděli jste někdy nějakou židovskou památku v Praze?
ANO
NE
NEVÍM
4. Myslíte si, že informace o Židovském městě pražském jsou v turistických průvodcích dostatečné?
ANO
SPÍŠE ANO NEVÍM
SPÍŠE NE
NE
5. Vyjmenujte tři židovské památky, které se nachází v Praze. ______________________________ _ _ _ _ __ _ _ __ _ _ __ _ _ __ _ _ __ _ _ __ _ _ __ _ _ _ _ _ __ _ _ __ _ _ __ _ _ __ _ _ __ _ _ __ _ _ __ _ _ _
6. Jakou židovskou památku považujete v Praze za nejznámější? _ _ _ __ _ _ __ _ _ __ _ _ __ _ _ __ _ _ __ _ _ __ _ _ _
7. Myslíte si, že je důležité znát základní terminologii judaismu k pochopení historie a kultury Židů?
ANO
SPÍŠE ANO NEVÍM
SPÍŠE NE
NE
8. Vysvětlete pojem TÓRA a z čeho se skládá. _ _ _ __ _ _ __ _ _ __ _ _ __ _ _ __ _ _ __ _ _ __ _ _ _
9. Kdo je RABÍN a jaká je jeho funkce v judaismu? _ _ _ __ _ _ __ _ _ __ _ _ __ _ _ __ _ _ __ _ _ __ _ _ _
10. Znáte nějakou známou osobnost (ze současnosti, historie) židovského původu? _ _ _ __ _ _ __ _ _ __ _ _ __ _ _ __ _ _ __ _ _ __ _ _ _
11. Vaše pohlaví:
ŽENA
MUŽ
12. Váš věk: 15 – 29
30 – 45
46 – 59
13. Vaše nejvyšší dokončené vzdělání: ZŠ SOU SŠ
60 a více
VOŠ
VŠ
14. Velikost města, ve kterém bydlíte:
do 29999 30000 – 1490000
150000-299999
Děkuji za vyplnění dotazníku a přeji příjemný den. Hana Romočuská
nad 300 tisíc
