VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu. Model komplexního zajištění kurzu vodní turistiky pro potřeby katedry sportů VŠPJ

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu

Model komplexního zajištění kurzu vodní turistiky pro potřeby katedry sportů VŠPJ Bakalářská práce

Autor: Petra Svatoňová Vedoucí práce: Mgr. Jaromír Fuchs Jihlava 2012

© 2012 Petra Svatoňová

Anotace Cílem této bakalářské práce je sestavit pětidenní kurz na řece Lužnici pro potřeby katedry sportů na Vysoké škole polytechnické v Jihlavě. V teoretické části práce se snažím i nezkušeným lidem popsat jak vypadají jednotlivé druhy lodí, jaké je další vybavení. Dále popisuji techniku pádlování na kanoi a kajaku. Také zde popisuji řeku Lužnici a historické a přírodní zajímavosti v jejím okolí. V praktické části práce vyhodnocuji dotazník, který jsem rozdala mezi studenty školy a který byl zaměřen na oblíbenost vodáckého kurzu na škole. V následující části budu sestavovat pětidenní kurz vodácké turistiky ve dvou variantách – s vlastní dopravou a s dopravou autobusem.

Klíčová slova Bakalářská práce, kurz, vodní turistika, kanoe, kajak, řeka, Lužnice, dotazník, kalkulace, doprava,

Annotation The aim of my thesis is to create five-day course on the river Lužnice for the needs of department of sport of the College of Polytechnics in Jihlava. In the theoretical part there is the description of the types of boats and other water equipment. There is also description of paddling technique. At the end of the theoretical part there is description of the river Lužnice and the historical and natural attractions around Lužnice. In the practical part there is valuation of the questionnaire. Respondents of this questionnaire are the students of College of Polytechnics in Jihlava. The aim of questionnaire is to determinate how the canoeing is popular between students. At the last part of practical part there is the calculation of course. There is also program for every day with the description of the sections of the river for every day.

Key words Thesis, course, water tourism, canoe, kayak, river, Lužnice, questionnaire, calculation, transport

Poděkování Chtěla bych poděkovat všem, kteří mi pomohli s tvorbou této bakalářské práce. Velký dík patří vedoucímu mé bakalářské práce Mgr. Jaromíru Fuchsovi, který mě odborně vedl a byl vždy ochoten mi poskytnout potřebné rady. Poděkování patří také mým rodičům, kteří mě podporovali nejen během psaní bakalářské práce, ale i během celého studia. Velký dík také patří všem respondentům, kteří věnovali svůj čas vyplnění dotazníku.

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byla jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědoma toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ...................................................... Podpis

Obsah 1. Úvod............................................................................................................................ 10 2. Historie vodáctví ......................................................................................................... 12 2.1 Ve světě ................................................................................................................. 12 2.2 V Čechách a na Moravě ........................................................................................ 12 3. Vodácké vybavení....................................................................................................... 14 3.1 Loď ........................................................................................................................ 14 3.1.1 Kanoe .............................................................................................................. 14 3.1.2 Kajak............................................................................................................... 16 3.1.3 Nafukovací plavidla........................................................................................ 16 3.2 Pádlo ...................................................................................................................... 17 3.3 Vodácká vesta ....................................................................................................... 18 3.4 Vodácká helma ...................................................................................................... 18 4. Technika záběrů na kanoi ........................................................................................... 18 4.1 Záběr vpřed ........................................................................................................... 18 4.2 Záběr vpřed se slalomovým ulomením ................................................................. 19 4.3 Záběr vpřed s rychlostním ulomením ................................................................... 19 4.4 Široký záběr od přídě ............................................................................................ 19 5. Technika jízdy na kanoi .............................................................................................. 20 5.1 Přímá jízda ............................................................................................................ 20 5.2 Nájezd do proudu a výjezd z proudu..................................................................... 20 5.3 Přejezd proudu ...................................................................................................... 20 5.4 Překonání vodního válce ....................................................................................... 21 6. Hodnocení obtížnosti .................................................................................................. 21 7. Lužnice........................................................................................................................ 21 7.1 Charakteristika toku .............................................................................................. 21 7.2 Geologický vývoj povodí Lužnice ........................................................................ 22 7.3 Historický vývoj povodí Lužnice .......................................................................... 23 7.4 Přírodní poměry a ochrana přírody ....................................................................... 23 7.5 Sjízdnost a obtížnost ............................................................................................. 24 7.6 Nebezpečí pří splouvání ........................................................................................ 24 7.6.1 Převržení lodě ................................................................................................. 24 7.6.2 Nebezpečí na Lužnici ..................................................................................... 25

7.6.3 Jezy ................................................................................................................. 25 8. Kulturní zajímavosti v okolí Lužnice ......................................................................... 26 8.1 Třeboň ................................................................................................................... 26 8.1.1 Zámek ............................................................................................................. 27 8.1.2 Schwarzenberská hrobka ................................................................................ 27 8.1.3 Lázně Aurora .................................................................................................. 27 8.2 Stráž nad Nežárkou ............................................................................................... 27 8.3 Tábor ..................................................................................................................... 28 8.4 Kozí Hrádek .......................................................................................................... 28 8.5 Choustník ............................................................................................................. 28 9. Přírodní zajímavosti .................................................................................................... 29 9.1 Chýnovské jeskyně................................................................................................ 29 9.2 Písečný přesyp u Vlkova ....................................................................................... 29 9.3 Rybník Rožmberk ................................................................................................. 29 10. Další možnosti sportovního vyžití ............................................................................ 30 10.1 Cykloturistika ...................................................................................................... 30 10.2 Pěší turistika ........................................................................................................ 30 10.3 Rybaření na Třeboňsku ....................................................................................... 31 11. Vyhodnocení dotazníku ............................................................................................ 32 11.1 Vyhodnocení první otázky .................................................................................. 32 11.2 Vyhodnocení druhé otázky ................................................................................. 32 11.3 Vyhodnocení třetí otázky .................................................................................... 33 11.4 Vyhodnocení čtvrté otázky ................................................................................. 34 11.5 Vyhodnocení páté otázky .................................................................................... 34 11.6 Vyhodnocení šesté otázky ................................................................................... 35 11.7 Vyhodnocení sedmé otázky ................................................................................ 35 11.8 Vyhodnocení osmé otázky .................................................................................. 36 11.9 Vyhodnocení deváté otázky ................................................................................ 37 11.10 Vyhodnocení desáté otázky............................................................................... 37 11.11 Vyhodnocení jedenácté otázky ......................................................................... 38 11.12 Vyhodnocení dvanácté otázky .......................................................................... 38 11.13 Vyhodnocení třinácté otázky............................................................................. 39 11.14 Vyhodnocení čtrnácté otázky ............................................................................ 40

11. 15 Vyhodnocení patnácté otázky .......................................................................... 40 11.16 Vyhodnocení šestnácté otázky .......................................................................... 41 12. Příprava kurzu vodácké turistiky s vlastní dopravou ................................................ 42 12.1 Program kurzu ..................................................................................................... 42 12.1.1 Den první ...................................................................................................... 43 12.1.2 Den druhý ..................................................................................................... 43 12.1.3 Den třetí ........................................................................................................ 45 12.1.4 Čtvrtý den ..................................................................................................... 46 12.1.5 Pátý den ........................................................................................................ 49 12.2 Kalkulace ceny kurzu .......................................................................................... 50 13. Příprava kurzu s dopravou autobusem ...................................................................... 51 13.1 Program kurzu ..................................................................................................... 52 13.1.1 První den ....................................................................................................... 52 13.1.2 Druhý den ..................................................................................................... 52 13.1.3 Třetí den........................................................................................................ 52 13.1.4 Čtvrtý den ..................................................................................................... 53 13.1.5 Pátý den ........................................................................................................ 53 13.2 Doprava .............................................................................................................. 53 13.3 Ubytování ............................................................................................................ 55 13.4 Kalkulace ceny kurzu .......................................................................................... 56 14. Závěr ......................................................................................................................... 57 Seznam použitých zdrojů ................................................................................................ 60 Seznam příloh ................................................................................................................. 63

1. Úvod Jako téma pro svou bakalářskou práci jsem si zvolila přípravu pětidenního kurzu vodácké turistiky na řece Lužnici pro potřeby katedry sportu Vysoké školy polytechnické Jihlava. Toto téma jsem si nevybrala náhodně, ale odůvodněně. Vodácká turistika je mým velkým koníčkem, kterému se věnuji již 12 let. Ke sjíždění řek mě přivedli rodiče. Doposud jsem sjela řeky Lužnici, Vltavu, Otavu, Berounku, Ohři, Dyji a Sázavu. Myslím si tedy, že dokážu porovnat, jak to na našich řekách vypadá. Mým snem je sjet jednou rakouskou Salzu. Mou první řekou, kterou jsem sjela, byla právě Lužnice, o které budu psát ve své práci. Jedná se o řeku klidnou a vhodnou pro začátečníky. Dnes, i když už se mezi začátečníky neřadím, se sem ráda vracím kvůli krásné přírodě kolem řeky a kvůli klidu. Lužnici bych zařadila mezi řeky, kam ještě příliš nepronikl cestovní ruch. V okolí řeky není příliš půjčoven lodí a dalšího příslušenství. Vodáci si sem své lodě musejí dovézt sami. Nemají kolem sebe žádný servis, za který si jen zaplatí a prostě jedou. Těmto vodákům záleží na jejich lodích, dávají si na ně pozor, protože vědí, že si je budou muset sami opravit. Na řadě řek v České republice se to doslova hemží turisty, pro které je sjíždění řek jen momentální módní záležitostí. Obvykle se chovají velmi neomaleně a nevychovaně. Občas se chovají i nebezpečně a to nejen pro sebe, ale i pro ostatní vodáky na řekách. Často jsou i v podnapilém stavu. Nevědí, jak se správně na řece chovat, jak bezpečně překonat jez. Občas ani nevědí, jak loď správně ovládat. Nejdůležitější pro ně je, že si po dovolené budou moci povídat s přáteli o tom, jak sjeli řeku. Naproti tomu ti skalní vodáci si chtějí užít sjíždění řeky, sjet si šlajsnu, cvaknout se kvůli nepozornosti na kamenu a pak na to vesele vzpomínat při dlouhých zimních večerech. Právě proto mám ráda klidnou Lužnici. Například taková Vltava je rychlejší, peřejnatější, pestřejší a divočejší řeka. Je zde sousta záludných jezů a šlajsen, které jsou pro pravého vodáka snem. Ale je zde také spousta turistů, půjčoven, kempů, restaurací a kiosku s občerstvením. Občas je dobré vědět, že nemusíte ujet za den 30 kilometrů, abyste se dostali do kempu nebo že za další zatáčkou je kiosek s pivem. Já ale raději ujedu 30 kilometrů na řece, kde budu skoro sama, než abych se přetahovala s turisty o kousek volné vody nebo čekala frontu na sjetí šlajsny. Vltava je krásnou řekou na jaře a pak až na podzim. Přes léto se stává vodáckou dálnicí.

10

Otava je také zajímavá řekou. Její horní úsek je náročnější a obtížnější, ale o to krásnější pro zkušeného vodáka. Na této řece je obvykle nejvíce vody při jarním tání, v letních měsících je zde nedostatek vody, proto také není příliš vhodná pro letní dovolenou. Berounka je řeka s krásnou přírodou. I Ota Pavel zde čerpal inspiraci ke psaní svých děl. Na pravém břehu najdeme i jemu věnovanou pamětní síň. Berounka je klidná řeka, která má dostatek vody během roku. Je vhodná pro začátečníky, neboť zde není příliš sjízdných jezů a minimum peřejnatých úseků. Další řekou, kterou jsem sjela, byla i Ohře. Na této řece je několik velmi nebezpečných jezů, které jsou často označeny i výstražnou tabulkou. Řeka je celkem klidná, je zde několik peřejnatých úseků. Nejznámější je cvičná peřej Hubertus. Řeku Sázavu jsem si sjela v rámci školního kurzu vodácké turistiky. Jeli jsme ji v dubnu, takže na Stvořidlech byl dostatek vody a tento úsek řeky byl pro mě velkým vodáckým zážitkem. Jinak mi řeka přišla vcelku klidná s ne příliš hezkou okolní přírodou. Řeku Dyji sjíždím každoročně na začátku jara. Řeka teče blízko mého bydliště a není příliš vodácky známou. V okolí nejsou žádné kempy a minimum restaurací či hospod. Řeku sjíždíme obvykle v úseku z Dačic k rakouským hranicím do Písečného. Během léta je zde nedostatek vody, snad jen po větších deštích. Po porovnání všech mnou doposud sjetých řek, je Lužnice stále mou nejoblíbenější, a proto bych jí ráda přiblížila ve své bakalářské práci. V teoretické části mé práce se budu zabývat historií vodáctví ve světě i u nás. Dále budu popisovat vodácké vybavení a techniku jízdy na kanoi i kajaku. V následující části se zaměřím na přiblížení řeky Lužnice, na její geologický vývoj, přírodu kolem řeky, obtížnost při sjíždění. V závěru této části se pokusím přiblížit okolí řeky, tzn. Třeboňsko a Táborsko spolu s jejich turistickými a přírodními zajímavostmi. V praktické části práce se budu zabývat vyhodnocením dotazníku, který jsem rozdala mezi studenty na Vysoké škole polytechnické. V další části budu připravovat pětidenní kurz na řece Lužnici pro katedru sportu. Cílem je připravit kalkulaci pro kurz s vlastní dopravou a pro kurz s autobusem, který bude stále k dispozici. Spolu s kalkulací zde budu popisovat program jednotlivých dnů kurzu společně s charakteristikou jednotlivých úseků.

11

TEORETICKÁ ČÁST 2. Historie vodáctví 2.1 Ve světě Předchůdci dnešních kánoí a kajaků byly čluny vydlabané z kmenů stromů nebo postavené z bambusu, rákosí nebo kůže. Byly používány domorodými kmeny v Americe, Polynésii, Asii a Africe. Využívaly se k dopravě, lovu, boji ale i k zábavě. Asi 6000 let starý stříbrný model kánoe byl nalezen v hrobce sumerské královny v deltě Eufratu. Kánoe mají svůj původ u severoamerických indiánů. Do Evropy, hlavně do Anglie a Francie se dostala po roce 1880 z Kanady a ze Spojených států amerických. Kajak byl původně plavidlem Eskymáků. Ti jej používali k rybolovu. Do Evropy se dostal přes Švédsko. Zakladatelem kanoistiky byl skotský advokát John MacGregor, který žil v Londýně. Postavil dřevěný člun podle svých nákresů, ve kterých se nechal inspirovat především eskymáckým kajakem. Tento člun nazval Rob Roy a sjel na něm řeky ve střední a severní Evropě. První skládací kajak postavil Alfred Heurich a sjel na něm řeku Isaru. Jak uvádí (Vitouš 1980, str. 120) první sportovní využití kajaku se datuje do roku 1865. V roce 1866 vznikl v Anglii Royal Canoe Club. V roce 1869 byla v Anglii uspořádána první vodácká regata. První zmínky o závodech ve vodním slalomu se objevily až počátkem 30. let minulého století. Mezinárodní kanoistická federace byla založena v roce 1924, od roku 1946 je známa pod zkratkou ICF. (3,7)

2.2 V Čechách a na Moravě První zmínky o kajaku na našem území pochází z 15. Století, kdy rytíř Zachař z Pašiněvsi přivezl kajak ze Skandinávie. Dostal právo používat v erbu vyobrazení kajakáře s pádlem. (3,7) Počátky vodáctví v Čechách se počítají od druhé poloviny 19. století, kdy byl založen první kanoistický klub v Evropě. V Čechách se první kánoe objevila v roce 1875. Svaz kanoistů Království Českého byl založen v roce 1913 Josefem Rosslerem – Ořovským.

12

Kanoistika se začala rychle rozvíjet po vzniku samostatného Československa. Byla založena první tábořiště, uskutečňovaly se první závody maratonského typu (např. Záhoří – Chuchle, České Budějovice – Praha, Cholín – Praha, atd.). Většina těchto tras je dnes zatopena údolními přehradami. Český svaz kanoistů se stal v r. 1925 pátým členem mezinárodní kanoistické federace. První mistrovství Evropy v kanoistice se konalo v roce 1933 v Praze. Závodů se zúčastnilo 58 závodníků z 10-ti zemí. Mistrovství bylo natolik úspěšné, že pomohlo k zařazení kanoistiky mezi sporty olympijských her v roce 1936. Vodáctví bylo velmi propagováno Klubem českých turistů, který do roku 1924 zaregistroval 253 vodáků. Dalšími propagátory vodáctví u nás byla skautská hnutí a turistické oddíly. Ke sjíždění řek používaly speciálně upravené pramice, které se daly použít i pro plachtění. K ovládání nepoužívaly vesla ale pádla. Dalšími účastníky vodáckého sportu byli trampové. V roce 1936 byla vydána první kilometráž českých řek. Velký a negativní vliv na vodáckou turistiku mělo postavení Vltavské kaskády, tedy soustavy přehrad na řece Vltavě. Jedná se o přehrady Lipno I a II, Hněvkovice, Kořensko, Orlík, Kamýk, Slapy, Štěchovice a Vrané. Další přehrady vznikaly i na jiných řekách po celé republice. Přehrady se obvykle budují v místech, kde řeka protéká údolím a mnohdy je i nejdivočejší a nejzajímavější pro vodáky. Takové úseky řeky byly zatopeny a pro vodáky ztraceny. Masová vodní turistika se rozšířila hlavně v dobách normalizace, kdy bylo téměř nemožné vycestovat za hranice a občané mohli trávit dovolené jen na území republiky. Znovu se zakládaly vodácké oddíly a kluby. Vodáci jezdili na laminátových kanoích a kajacích, upravovali si pramice nebo na vojenském nafukovacím člunu zvaném „Matylda“, předchůdci dnešních raftů. [1] Po roce 1989 se z vodáctví stává byznys. Vznikají půjčovny, nová tábořiště a specializované prodejny vodáckého vybavení. Jak uvádí Jančar „ Někdy to vypadá, že pádluje celý národ. Snad proto skalní vodáci v mnoha případech splouvají řeky tak jako před lety – v jednom roztrhaném tričku, děravých keckách a s kytarou v igelitovém pytli. Romantika je krásná!“ (Jančar 2004, str. 9)

13

3. Vodácké vybavení Vodácké vybavení se skládá z lodě, pádla, krycí deky či zástěry. Dále se sem řadí oblečení (např. speciální neoprenové oblečení, neoprenové boty, přilby, atd.). Nedílnou součástí vybavení by měla být i plně vybavená lékárnička, opalovací krémy, čepice či sluneční brýle.

3.1 Loď Základním vybavením je loď s příslušenstvím. U každé lodi hodnotíme tři základní vlastnosti: rychlost, obratnost a stabilitu. Tyto vlastnosti jsou ovlivněny délkou, šířkou a profilem lodi (příčným i podélným). Aby byla loď rychlá, je nejvýhodnější příčný profil ve tvaru písmena V, tzv. „V profil“. Obratná loď má profil ve tvaru U, který klade nejmenší odpor při pohybu do stran. U lodí určených pro turisty se klade důraz na stabilitu. Pro ty je nejvýhodnější téměř obdélníkový profil. Jsou ale oproti předchozím dvěma typům výrazně pomalejší. Dalším faktorem, který ovlivňuje loď je tvar kýlu. Pokud má loď prohnutý kýl, je lépe ovladatelná při přejezdu napříč proudem a při traverzu. Boční podněty ji ale snadněji vyvádí ze směru a musí se neustále korigovat směr jízdy. Loď s rovným kýlem snadněji drží směr i při bočních podnětech. Loď je rychlejší, drží směr a jede déle setrvačností. Tyto tři vlastnosti lodi (stabilita, rychlost a obratnost) se často vylučují. Není možné, aby loď byla rychlá a zároveň stabilní a obratná. Pokud je loď delší a užší je méně obratná a stabilní, ale je rychlejší. Oproti tomu kratší a širší loď je stabilnější, ale pomalejší. Technický pokrok u konstrukce závodních plavidel ovlivňuje i konstrukci lodí pro rekreaci. Nejvíce využívané druhy lodí kanoe, kajaky, nafukovací a skládací plavidla a pramice. [2] 3.1.1 Kanoe

Kanoe se do Evropy dostala z Ameriky. Původně se jednalo o plavidlo severoamerických Indiánů. Zpočátku měla kanoe dvě formy – s rovným kýlem pro plavbu na stojatých vodách (např. jezerech) a se zvednutými špičkami pro plavbu na tekoucích vodách. Dnes existuje řada modifikací. 14

Mezi základní odlišnosti patří, zda je kanoe s palubou či bez paluby. Podle tohoto kritéria rozlišujeme kanoe zcela otevřené, polokryté a celokryté. Kanoe zcela otevřené jsou oblíbené mezi vodáckou veřejností, protože se do nich vejde hodně zavazadel a mají velký výtlak. Nevýhodou je, že je lze použít jen do I. (resp. lehčího II.) stupně obtížnosti (viz. 4). Kanoe polokryté mají přední i zadní špičku pevně krytou. Zde lze upevnit krycí zástěru. S takto upravenou lodí lze sjíždět peřejnaté vody až do IV. stupně obtížnosti. Bez krycí zástěry, lze sjíždět menší peřeje až do II. stupně. Celokryté kánoe slouží výhradně pro slalom. Mají palubu ze stejného materiálu, jako je dno lodi. Nejsou vhodné pro delší plavby, protože do nich nelze uložit zavazadla. Další odlišností jsou tvary lodí (viz. 3.1), délka lodě a šířka lodě. Co se délky lodi týče, rozlišuj se krátké kanoe (4 – 4,5 m) pro mírně tekoucí vody, univerzální kanoe (4,5 – 5 m) pro tekoucí vody i jezera a dlouhé kanoe (nad 5 m) pro stojaté vody. Dále se kanoe rozlišují podle tvaru, konstrukce a technologie výroby. První byly žebrové kanoe. Jednalo se o kanoe vyrobené ze dřeva a přelakovaného plátna. Kostra lodi byla ze dřevěných příček, kýlové latě a oblouků. Povrch lodě byl potažen přelakovaným plátnem. Nevýhodou tohoto typu lodí byla malá odolnost, pracná výroba a byly těžko opravitelné během cesty. Další byly kanoe skořepinové. Byly tvořeny samonosnou skořepinou, která se vyrobila z několika vrstev tkaniny a polyesterové nebo epoxidové pryskyřice. Třetím typem kanoi jsou laminátové. Jsou cenově dostupné, odolnější a snadněji se udržují a upravují. Pro zvýšení odolnosti se používá dřevěné, duralové nebo laminátové výztuže. Tento typ se musí zajistit pro utopení. Obvykle je to zajištěno vzduchovými komorami v přídi a zádi lodi. V 90. letech minulého století dominuje výroba plastových lodí. Lodě se vyrábějí z polyetylénu, který je dobře zpracovatelný a recyklovatelný. Takovéto lodě jsou velmi odolné, ale jsou těžší a při větším poškození téměř neopravitelné. [3]

15

Obr. 1: Laminátová kanoe; zdroj: http://www.vodak-sport.cz 3.1.2 Kajak

Kajak byl původně eskymácké plavidlo z kůže a kostí. Postupně se přes výrobu ze dřeva dostal až k dnešní podobě. Rozvoj zpracování plastu vedl k rozrůznění tvarů kajaků pro jednotlivé specializované účely. Kajak je velmi rychlá a velmi obratná loď určená pro peřejnaté a technicky náročné úseky toků. Pro úzké potoky existují zkrácené kajaky. Univerzální kajak je určen pro začátečníky. Je pohodlný na sezení. Je výhodný pro vodnaté úseky. Kajak typu playboy má zvednuté špičky, je pro zkušenější jezdce. Speciální kajaky zvané lodě pro rodeo mají prohnuté paluby, extrémně nízký výtlak a velké manévrovací schopnosti.

Obr. 2: Kajak; Zdroj: http://www.vodak-sport.cz 3.1.3 Nafukovací plavidla

Nafukovací plavidla se začala vyrábět jako alternativa pevných plavidel, kvůli jejich snadnější přepravě do méně přístupných míst. Dále se dají využít v místech, která jsou pro klasické lodě nesjízdné. Vyrábějí se nafukovací kanoe, kajaky a rafty. Rafty jsou obvykle pro čtyři a více jezdců. Nafukovací plavidla se skládají z bočních válců, sedaček, dna, polopaluby, upevňovacích ok a popruhů pro jezdce v lodi a záchytných lan. Boční válce jsou hlavní 16

nosné části lodi a mají zvednuté špičky. Sedačky se upevňují šněrováním a mohou být plastové, dřevěné či nafukovací. Dno je tvořeno podélnými válci. Loď se nafukuje přes plastové ventily buď kompresorem anebo ruční pumpou. Při používání nafukovacích plavidel je nutné dodržovat předepsané nahuštění válců. Také je nutné hlídat změny teplot, které mají vliv na tlak vzduchu ve válcích. Na studené vodě loď dofukujeme a naopak na přímém slunci musíme vzduch upouštět, aby nedošlo k prasknutí válce v důsledku vysokého tlaku. [4]

Obr. 3: Nafukovací plavidlo – Baraka; Zdroj: http://www.vodak-sport.cz

3.2 Pádlo Pádlo se skládá z listu a žerdi. Kajakářské pádlo má žerď a dva listy, které jsou oproti sobě pootočený o 60° – 90°. Používají se různé typy listů – symetrické či asymetrické. Dále různé plochy listů a délky pádel. Záleží na využití pádla pro rychle tekoucí vodu či stojaté vody. Žerď bývá vyrobena z hliníku, dřeva či duralu. Kanoistické pádlo se skládá z jednoho listu, dříku či žerdi a hlavičky či hrušky. V praxi se využívají různé typy listů, záleží na určení. Pádla se vyrábějí dřevěná, s plastovými listy či s kompozitními listy. Pádla s plastovými listy mají často duralový dřík. Kompozitní listy se vyrábějí z laminátu, karbonu nebo kevlaru. Délka pádla by měla odpovídat výšce jezdce. Od země by mělo dosahovat minimálně k ústům, maximálně do výše očí.

17

Obr. 4: Kajakářské pádlo; Zdroj: http://www.vodak-sport.cz

Obr. 5: Kanoistické pádlo; Zdroj: http://www.vodak-sport.cz

3.3 Vodácká vesta Vodácké vesty jsou povinné pro děti do 12 let. Pro ostatní vodáky jsou doporučovány od obtížnosti toku WW II nebo na velkých vodních plochách. Vesty slouží jako prevence, mohou zachránit život, chrání před nárazy o kameny při vypadnutí z lodi a pomáhají udržovat tělesné teplo. Hlavním účelem vest je udržet hlavu vodáka nad vodou. Existuje několik typů vest s různou nosností. Vesta by neměla bránit pohybu, dobře padnout a nepadat z těla. Lepší druhy vest se dají individuálně upravit popruhy, přezkami nebo zipy. Vesty do náročnějších terénů jsou vybaveny bezpečnostními prvky jako kapsami na nůž, oky pro karabinu, atd.

3.4 Vodácká helma Vodácká helma se využívá k ochraně hlavy před úrazem při převrhnutí lodě. Musí dobře držet na hlavě, netlačit, chránit týl a spánky. Musí být odolná proti prasknutí a proražení. Upíná se často pod bradou. Může mít i chránič obličeje. Měla by plavat. Používá se od obtížnosti WW II. [4]

4. Technika záběrů na kanoi 4.1 Záběr vpřed Záběr vpřed je nejdůležitější a základní záběr. Pomocí záběru vpřed se pohání loď kupředu, udržuje rychlost lodi. K vykonání účinného záběru je nezbytné zapojit velké zádové svaly. Nejvíce se zapojují svaly podél páteře, trapézový sval a svaly deltové. Svaly v pažích jsou využívány jen pro řídící záběry a pro vytažení a přenos pádla. 18

Záběr vpřed má tři fáze – zasazení, tažení a vytažení s přenosem. Při zasazení pádla do vody je důležité, aby záběr začal co nejvíce vpředu. Proto je nutné trup mírně předklonit. Pádlo by se mělo držet pevně ne však křečovitě. Ve fázi tažení je důležité, aby bylo pádlo taženo kolmo k vodě, jinak je záběr neúčinný a může vést k roztočení lodě. Spodní paže by měla být co nejdéle napjatá, aby byl umožněn přenos síly ze zad. Paže se tak rychle neunaví. Při fázi vytažení a přenosu dochází k vytažení pádla z vody plynulým obloukem. Pádlo se přenáší tak, aby plocha listu pádla, byla rovnoběžně s hladinou.

4.2 Záběr vpřed se slalomovým ulomením Korekce směru jízdy na kanoi je úkolem zadáka. Jednou z možností korekce je slalomové ulomení na konci záběru vpřed. Při dosažení úrovně boků začne zadák přetáčet list ve vodě tak, aby záběrovou plochu nasměroval k lodi. List pádla vytváří kormidlo lodi. Spodní rukou zadák přitlačí žerď pádla k boku lodi. Pokud se loď přetáčí na druhou stranu, než na které pádluje zadák, zatažením hlavice pádla dovnitř lodi lze loď stočit do opačného směru. Pokud se kánoe stáčí na stranu, kde zadák pádluje, je třeba horní rukou tlačit hlavici ven z lodi.

4.3 Záběr vpřed s rychlostním ulomením Zadák na konci záběru vpřed přetáčí plochu listu od lodi. Tento pohyb vychází převážně ze zápěstí. Záběrová plocha pádla směřuje od lodi. Korekce směru je prováděna již při natáčení ve vodě. Tento způsob korekce je tedy rychlejší než při slalomovém ulomení. Nevýhodou je, že tento způsob je namáhavý a nedovoluje velkou korekci směru. Je využíván při pádlován na hladké vodě.

4.4 Široký záběr od přídě Široký záběr od přídě se využívá k otáčení nebo roztáčení kanoe do požadovaného směru. Při tomto záběru musí být háček předkloněn, list je nutné zasazen do nejvíce vepředu u špičky lodi. Při záběru dochází k rotaci trupu a záběr je ukončen za tělem. [6]

19

5. Technika jízdy na kanoi 5.1 Přímá jízda Aby jízda lodi byla přímá a plynulá, je důležitá souhra obou kanoistů. Loď by měla mít neustále špičku po proudu a jet přímo, nikoli klikatě. U zkušenějších vodáků je řízení lodi záležitostí zadáka, který využívá výše uvedené záběry ke korekci směru jízdy. Vliv na řízení lodi má správná technika pádlování, váha posádky a silové parametry. Zadák využívá k řízení lodě záběr s krátkým slalomovým ulomením či záběr s rychlostním ulomením. Háček pomáhá v řízení jen výjimečně a to pomocí přitažením špičky, širokým záběrem od přídě a také pomocí silnějšího či slabšího záběru.

5.2 Nájezd do proudu a výjezd z proudu Rozlišují se dva typy nájezdu do proudu – na stranu zadáka nebo na stranu háčka. Nájezd na stranu zadáka znamená, že otočení lodi se provede na stranu, kde zadák pádluje. Loď je vedena v protiproudu, při nájezdu do proudu je důležité loď naklonit dnem proti proudu. Náklon lodi provádí zadák tím, že vede záběr co nejdále od boku lodi s vykloněním trupu nad vodu. Vyrovnání náklonu je možné až ve chvíli, kdy je špička lodi ve směru proudu. U nájezdu na straně háčka provádí a určuje náklon lodi háček. Háček provádí závěs a směruje špičku lodi do proudu. Výjezd z proudu se také dělí na výjezd na stranu zadáka a na stranu háčka. Při výjezdu na stranu zadáka je nutné mít dostatečnou rychlost a v ostrém úhlu přejet rozhraní proudu. V okamžiku přejetí zadák provádí náklon lodi a provádí široký záběr u zádi. Háček provádí široký záběr u přídě. Je třeba dát pozor na předjetí zádě, kdy může dojít k jízdě pozadu v proudu. Při výjezdu na stranu háčka provádí háček závěs a náklon lodi. Zadák používá dle okolností buď široký záběr od přídě anebo přímý záběr

5.3 Přejezd proudu Přejezdem proudu se rozumí přejezd řeky z jednoho břehu na druhý. Loď je naváděna na rozhraní proudu, v místě rozhraní je proveden náklon. Největší tlak vody je na příď lodi, proto musí zadák mít pádlo ve vodě a držet záď přitažením nebo ulomením. Při dobře zvoleném nájezdu, náklonu a rychlosti se loď plynule přesune špičkou lodi proti proudu na druhou stranu řeky. 20

5.4 Překonání vodního válce Vodní válce skrývají určitá rizika. Nejlepší je se takovým místům na řece úplně vyhnout. Pokud to není možné, je třeba zajistit záchranu a překonávat jen vodní válce, kde voda odtéká spodem a kde je na straně válce prostor k vyjetí. Průjezd válce se provádí z kolmého úhlu. Rychlost by se měla při najíždění do válce zvyšovat. Při přejezdu hrany válce by se měl háček zaklonit, aby odlehčil špičku. Háček je při průjezdu válcem připraven na záběr. Silný záběr provádí až za válcem. [7]

6. Hodnocení obtížnosti Hodnocení obtížnosti je důležitým prvkem bezpečnosti. Je nutné vybrat řeku, jejíž obtížnost odpovídá schopnostem a možnostem vodáků. Přecenění schopností může mít vážné důsledky. Ve světě se používá několik typů klasifikací, u nás je využíváno tzv. alpské hodnocení řek. Dříve se klidné až mírně proudící řeky označovaly jako ZWA (stojatá voda jezera, přehrady), ZWB (klidná voda, slabě proudící voda), ZWC (mírně proudící). Dnes se všechny tyto stupně označují jako ZW. Rychle proudící a divoké vody se dělí na šest stupňů: WW I (lehká), WW II (mírně těžká), WW III (těžká), WW IV (velmi těžká), WW V (mimořádně těžká), WW VI (hranice sjízdnosti). Pro další rozlišení se používají znaménka + a -. Do klasifikace nejsou zahrnuty jezy. Jejich sjízdnost se tedy může výrazně lišit od uvedené klasifikace. Vliv na obtížnost toku má také spád a aktuální průtok. Obvyklá obtížnost je stanovena při optimální průtoku. Pokud se tedy průtok zvýší, např. při povodních, změní se i obtížnost. Charakter toku má také vliv na sjízdnost. Úzký potok může být náročnější než široká peřejnatá řeka i přes stejnou obtížnost. [5]

7. Lužnice 7.1 Charakteristika toku Řeka Lužnice pramení v Rakousku. Zpočátku teče na sever do Čech, odkud se vrací zpět do Rakouska. V Rakousku je známá pod jménem Leinsitzbach. Do Čech se vrací u Krabonoše. Od hranic teče řeka severním směrem, u města Tábor se ostře stáčí k jihozápadu. Lužnice se vlévá do Vltavy u Týna nad Vltavou. Je pravým přítokem Vltavy. Plocha povodí Lužnice je necelých 4 230 km2. Délka toku na území České 21

republiky je 149,5 km. Její jméno je odvozeno od toho, že protéká lučinami a lužními lesy. Lužnice je typická nížinná řeka s malým spádem. Horní tok řeky meandruje písčitými místy. Krajina je rovinatá s častými lesy. Před jezem Pilař odbočuje umělé koryto, tzv. Zlatá stoka, která byla vybudována, aby zásobovala vodou soustavu rybníku v Třeboňské pánvi. Řeka Lužnice se dále rozděluje na Starou a Novou řeku nedaleko Majdaleny. Stará řeka je původní koryto řeky Lužnice. Dnes je zarostlé a obtížně sjízdné. Napájí největší český rybník Rožmberk. Nová řeka je uměle vybudovaný tok, který je dlouhý 13,5 km. Nová řeka byla vybudována v 16.století regentem Jakubem Krčínem z Jelčan. Její hlavní význam je především v odvodu případné povodňové vody z koryta Lužnice do Nežárky. Tím je chráněna hráz rybníka Rožmberk před protržením. Nová řeka má charakter klidné vody s okolními bažinami. Podobný ráz má i krajina kolem Nežárky, se kterou se Nová řeka spojuje nad Jemčinou. Ve Veselí nad Lužnicí se Nežárka vlévá zpět do Lužnice. Nová řeka je více využívána vodáky než Stará řeka, kde je v letních obdobích obvykle velmi nízký vodní stav. Do středního toku přechází Lužnice pod Veselím nad Lužnicí. Ten je typický širším korytem s pomalým proudem, který je ještě zpomalován častými jezy. Krajina je rovinatá, lesů ubývá. U Sezimova Ústí se začíná údolí řeky prohlubovat a lesů přibývá. U Tábora, kde řeka přechází ve svůj dolní tok, se zvyšuje spád řeky a v korytě přibývá kamenů. Až k Přiběnicím se táhnou peřeje. Okolní krajina je zalesněná se strmými skalnatými stráněmi. Mění se až u Bechyně, kde opět přechází otevřenou lučinatou krajinu. U Týna nad Vltavou se Lužnice vlévá do Vltavy.

7.2 Geologický vývoj povodí Lužnice Oblast povodí Lužnice je součástí Českého masívu. Na konci prvohor zde vzniklo Varijským vrásněním pohoří, které postupně zvětralo až v náhorní planinu. Ve třetihorách vrásnění zvedlo část jihočeské pánve. Po skončení tohoto vrásnění některé části poklesly a tím daly vzniknout rozlehlé jihočeské pánvi. Postupem času zde vzniklo rozlehlé jezero, které bylo zanášeno štěrkem, pískem a jíly. Na tomto podloží hnijící vegetace dala základ rozsáhlým rašeliništím. Dolní tok Lužnice vznikl při vyvrásnění Středočeské pahorkatiny, kdy její dílčí část Českomoravská vrchovina donutila Lužnici u Tábora změnit směr na jihozápadní. 22

7.3 Historický vývoj povodí Lužnice Osidlování této oblasti probíhalo pravděpodobně později než na zbylém území Čech a Moravy. V přístupu bránily pralesy a rozsáhlé rašeliniště a močály. Počátky osídlení v době bronzové (1400 – 1500 př. n. l.) potvrzují nálezy sídlišť a pohřebišť. V 7. století př. n. l. se zde objevují první opevnění sídliště. Až příchod Slovanů způsobil rozsáhlejší osidlování hlavně v oblasti Táborska. Ve 13. století se zde usazují Vítkovci, jejichž rožmberská větev ovládla na 300 let celé jižní Čechy. Vítkovci a později Rožmberkové zakládají vsi, hrady a města. Významný vliv na vývoj v této oblasti mělo také husitské povstání, které zde mělo své centrum. Střediskem husitů se stalo nově vybudované město Tábor. Po skončení husitského povstání dochází k hospodářskému rozvoji. Byly zakládány pivovary, dvory a rybníky. Hlavní změny proběhly na Třeboňsku, kde rybníkář Štěpánek Netolický nechal vybudovat soustavu rybníků a propojil je Zlatou stokou. Na něj navázal regent Jakub Krčín z Jelčan, který vybudoval rybník Rožmberk, rybník Svět u Třeboně a Novou řeku. Průmyslový rozvoj v 19. století neměl naštěstí silný vliv na jižní Čechy. Kolem Lužnice se rozvíjelo pouze sklářství, zpracování dřeva. Oblast zůstala spíše zemědělskou. Tento trend zanechal oblast nezničenou průmyslem. Naopak je zde přirozená krajina s mnoha památkami, které stojí při plavbě po řece navštívit.

7.4 Přírodní poměry a ochrana přírody Horní tok řeky odvodňuje oblast Třeboňské pánve. Krajina je zde umělá, od středověku přetvářená člověkem, který vymýtil lesy a vybudoval sídla a rybníky. Vybudování sítě toků a rybníků na Třeboňsku nevedlo k vyhubení rostlin ani živočichů. Naopak nové biotopy byly osídleny novými druhy rostlin a zvířat, které zde dříve nežily. Typickou vegetací okolo Lužnice jsou borovice a duby, které zpevňuje hráze rybníků. Z květin lze jmenovat lekníny, stulíky, pobřežní rákosí, masožravé rosnatky okrouhlolisté, rašeliník aj. V okolí Lužnice se vyskytují vzácné druhy zvířat, hlavně ptáci. Je zde možné vidět kachny, husy velké, čápi, racky, volavky, ledňáčky a na Třeboňsku také orla mořského. Ze savců jsou zde zastoupeni ondatry, vydry, srnčí zvěř, daňci, mufloni, lišky, lasičky, kuny, atd. Velkou nepříjemností v letních měsících jsou hejna komárů, která ztěžují život nejen vodákům. 23

Většina oblasti byla zahrnuta do chráněné krajinné oblasti a biosférické rezervace Třeboňsko, která má rozlohu 700 km2. Od roku 1977 je zařazena do mezinárodního systému biosférických rezervací UNESCO. Třeboňsko má z hlediska chráněných území u nás i ve světě ojedinělý charakter. Nejedná se o člověkem nenarušenou přírodu, ale naopak o od středověku přetvářenu krajinu. V CHKO Třeboňsko se nachází 465 rybníku a celkové rozloze 7448 ha. Nejcennější oblasti jsou ještě navíc chráněny jako maloplošná chráněná území, kde platí přísnější podmínky ochrany než v CHKO. Celkem je jich zde 28 a jedná se o národní přírodní rezervace (NPR), přírodní rezervace (PR), národní přírodní památky (NPP), přírodní památky (PP). V okolí řeky i přímo na řece jsou to PR Horní Lužnice, NPP Vizír, PR Staré jezero, PR Meandry Lužnice, NPR Stará řeka, PR Výtopa Rožmberka, PR Novořecké močály.

7.5 Sjízdnost a obtížnost V horním a středním toku odvádí řeka vodu z rovinatých oblastí. To zajišťuje, že voda odtéká pomalu a řeka je tedy sjízdná většinu roku. Při nižších stavech vody není třeba se obávat o poničení lodě o kameny. Dno je zde většinou písčité a bez kamenů. Největší problém se sjízdností bývá na Staré řece, kde je stav vody závislý na množství vody pouštěné do řečiště na Rozvodí a na elektrárně pod hrází rybníka Rožmberk. Proto většina vodáků dává přednost umělému korytu Nové řeky a Nežárce, kde je dostatek vody téměř celoročně. Po soutoku Nežárky a Lužnice ve Veselí nad Lužnicí nebývá se sjízdností zbylé části toku problém. Lužnice není příliš obtížnou řekou na sjíždění. Jedná se obvykle o mírně proudící řeku. Obtížnost se samozřejmě zvyšuje na jezech a při vyšších stavech vody. Jen úsek mezi Táborem a Příbenicemi je kamenitý a je zde nutná znalost jízdy v peřejích. (4)

7.6 Nebezpečí pří splouvání 7.6.1 Převržení lodě Při převržení lodě dochází k opuštění plavidla a ke snaze zachránit loď, pádlo a případné vybavení. K opuštění lodě dochází po jejím otočení. Je jednoduché u otevřených a polozavřených lodí. Zde posádka vypadne ještě dříve, než se loď otočí o 90°. U zavřených lodí může 24

nastat problém, pokud posádka nenechá loď úplně otočit. Pud sebezáchovy vede vodáka k tomu, aby měl hlavu nad vodou. To ale vede k tomu, že se vodák vzpříčí mezi sedačkou a lodí. Pro opuštění lodi je nutné nechat loď otočit a poté vodák vlastní vahou vypadne. Je nezbytné, aby se vyproštění z uzavřené lodi nacvičilo ještě před jízdou na tekoucí vodě. První, co se po převrhnutí lodě zachraňuje, jsou lidé. Poté loď a vybavení. Vodák by měl po převržení držet pádlo stále v ruce. Další, co by měl vodák udělat je zachytit převrácenou loď za špici, která je výše po proudu. Loď by měla plout rovnoběžně s proudem. Pokud by plula kolmo k proudu, je zde riziko poškození nebo zlomení. Nedoporučuje se loď obracet zpět v proudu, ale pomalu ji směřovat do tišiny nebo k bližšímu břehu na mělčinu. Také není vhodné si lodní šňůru omotávat kolem ruky, loď by mohla vodáka stáhnout pod vodu. Vodák drží loď za špici a plave za ní na zádech. Pokud by se vodák dostal před loď, je zde riziko přimáčknutí ke břehu či překážce. [8] 7.6.2 Nebezpečí na Lužnici Horní tok Lužnice mezi Novou vsí a rybníkem Rožmberk je oblíbený mezi vodáky pro svou přírodu, ale je také nebezpečný. Meandrující řeka podemílá břehy a do koryta mohou spadnout kmeny stromů. Pokud leží napříč korytem, je jejich překonávání často složité a nebezpečné. Vždy je nejlepší překážku překonat po břehu, tedy loď tzv. přetáhnout. Pokud tak nelze učinit, např. kvůli vysokému břehu, najíždí se na kmen vždy přídí lodi, jinak se loď může převrhnout. Také proud je v tomto případě nebezpečný, může loď stáhnout pod strom. Pro sjíždění peřejnaté části pod Táborem je nutná znalost ovládání lodi a také tzv. čtení vody, kdy podle čeřící se hladiny poznáme, jaká překážka je pod hladinou. Také rybník Rožmberk může být nebezpečný. Hlavně vysoké vlny mohou převrhnout loď uprostřed vodní plochy. Pokud vodáci nemají vesty a jsou osamoceni, bývá jejich záchrana problémová. 7.6.3 Jezy Jezy na Lužnici a Nežárce jsou často velmi nebezpečné. Důkazem jsou mnohé pomníčky poblíž jezů, které jsou zde na památku utonulých vodáků. Nejbezpečnějším způsobem jak překonat jez, je loď přenést po břehu. Většina zkušených vodáků však tuto variantu využívá jen zřídka a v nejnutnějších případech, protože sjet si „šlajsnu“ je 25

často to nejlepší na celém putování po řece. Dalšími způsoby jak překonat jezy jsou přetahování, shazování a spouštění. Při přetahování se loď přetahuje po hrázi jezu, kde je minimální množství vody. Shazování je nejrychlejší, pokud je větší skupina lodí. Loď bez zavazadel se podá přes zábranu propusti. Tento způsob je možný jen pokud nám konstrukce jezu dovolí přístup pod zábranu a pokud lze pod jezem nasednout do lodi. Spouštění se provádí na pevném provazu, kdy se loď bez posádky a bez bagáže spouští po jezu ze břehu. To je možné jen u jezu se šikmým profilem nebo u nízkých stupňů. Je nutné dostatečné množství vody a žádné překážky na jezu. Zásadně se nesjíždí jezy s kolmým profilem nebo tvarem paraboly. U těchto jezů se v podjezí tvoří dlouhý vývar nebo vodní válec. Ty vrací loď zpátky pod přepad jezu. Pokud se sem vodák dostane, obvykle nemá šanci se dostat bez pomoci ze zpětného proudu. Dalším typem jezů jsou jezy se šikmým profilem. Ty jsou obvykle bezpečnější, protože zpětný proud zde není tak silný. Mohou zde však být překážky v podobě stromů, kamenů. Spádová deska u těchto jezů také často končí vysokým skokem, kde lze lehko zlomit laminátovou loď nebo je deska ukončena kovovými profily, kde lze poškodit nafukovací lodě. Staré a porušené jezy mohou být nebezpečné vyčnívajícími trámy, kameny či kůly. Při splouvání jezů platí všeobecně, že je nutné jez si před sjezdem prohlédnout ze břehu. Jezy na Lužnici a Nežárce jsou obvykle konstruovány s vorovými nebo sportovními propustmi, které jsou sjízdné, pokud jsou otevřené. Pod vorovými propustmi je nutné počítat s vlnami, které obvykle zalijí otevřené lodě nebo loď dokonce převrátí. Nejnebezpečnější jezy na Lužnici jsou Pilař, Tájek, Klec, Val, Dráchov, Čejnov, Soukeník a Červený mlýn. Na Nežárce jsou to jezy Jemčina, Metel a Veselí. (4)

8. Kulturní zajímavosti v okolí Lužnice 8.1 Třeboň Třeboň je lázeňské a historické město, které se nachází v Třeboňské pánvi. Původně byla Třeboň založena jako osada, později se z osady stala pevnost a nakonec město. Největšího rozmachu dosáhlo město v době budování rybniční soustavy. Během třicetileté války město utrpělo značné škody. K dalšímu rozvoji došlo až po zavedení železnice v roce 1871. Statut lázeňského města získala Třeboň až v roce 1960. Historická část města je městskou památkovou rezervací, kde najdeme část původního 26

opevnění spolu s branami, s několika baštami, domy, renesanční kašnou, mariánským sloupem a radnicí. 8.1.1 Zámek Nejvýznamnější stavbou v Třeboni je rožmberský renesanční zámek, který byl přestavěn z původně gotického hradu v roce 1562. Zámek je tvořen čtyřkřídlou budovou s třípatrovou hranolovou věží. Je zde přibližně 120 místností. V prostoru zámku se také nachází nádvoří a barokní kašna. Při prohlídce zámku je možné využít několika tras. Jedna z nich vede rožmberskými renesančními interiéry, kde je možné se seznámit s životem pánů z Rožmberka, s historií města a o počátcích rybnikářství. Další trasa je zaměřena na život rodu Schwarzenberků. Třetí trasa vede konírnou, kde jsou expozice o jezdectví a chovu psů na zámku. Dále je možné v prostorách zámku navštívit zpřístupněné podzemní chodby. 8.1.2 Schwarzenberská hrobka Tato hrobka je místem posledního odpočinku rodu Schwarzenberků. Uvnitř hrobky se nachází novogotický oltář z bílého pískovce, sádry a mramoru. Dále jsou zde v pozinkových rakvích uloženy ostatky příslušníků rodu. Hrobka je přístupná pouze s průvodcem, který podává výklad o historii rodu a zajímavostech stavby. 8.1.3 Lázně Aurora Tyto lázně byly otevřeny v roce 1975. Jedná se o moderní komplex budov, který se nachází na břehu rybníka Svět. Po řadě rekonstrukcí nabízí lázně dobrý evropský standard služeb. Mezi tyto služby patří tradiční slatinné koupele a zábaly, bylinné a perličkové koupele, vířivá lázeň, elektroléčba, masáže. Součástí lázní je společenský sál s kavárnou, restaurace, bary, obchody, bazény, fitness, sauna, tělocvična, solárium, kadeřnictví, kosmetika a pedikúra, internetová kavárna. K faktorům, které přispívají k léčbě, patří nejen zdravé prostředí Třeboně, ale i možnost využít řady kulturních a společenských akcí.

8.2 Stráž nad Nežárkou Původně se jednalo o osadu založenou na obchodní stezce z Rakouska do Čech. Byl zde postaven hrad, který byl později po požáru přestavěn na barokní zámek. Z hradu se 27

dochovala pouze okrouhlá věž. Majitelkou zámku byla také operní pěvkyně Ema Destinová. Její lásku k místní přírodě připomíná žulový pomník u Nové řeky, který zde po její smrti nechal vybudovat její přítel. (2)

8.3 Tábor Město Tábor leží na skalnatém ostrohu nad řekou Lužnicí. Původně se jednalo o město zvané Hradiště, které ale bylo vypáleno Vítkovci. Na jeho místě založili Sezimové z Ústí hrad Kotnov, u kterého vybudovali husité město Tábor. Husité vytvořili z města nedobytnou pevnost s hradbami. Po skončení husitských válek, bylo město povýšeno na královské město a mnoha privilegii. Dnešní podobu město získalo hlavně během renesance. Jádro Starého města je městskou památkovou rezervací. Má typický charakter pevnosti s úzkými uličkami. Po obvodu vedou původní hradby s baštami, parkánem a Bechyňskou branou, kde je archeologické muzeum. Dále je možné navštívit věž, která jako jediná zbyla z původního hradu Kotnov. Na Žižkově náměstí je k vidění řada gotických a renesančních domů, renesanční kamenná kašna a pomník Jana Žižky. Dále je zde gotická radnice, kde je umístěno Husitské muzeum a také vstup do středověkých chodeb a sklepů.

8.4 Kozí Hrádek Kozí Hrádek je národní kulturní památkou. Hrad byl zřejmě založen pány z Hradce a jeho poslední majitelé poskytli útočiště Mistru Janu Husovi po jeho nuceném odchodu z Prahy. Jan Hus zde napsal několik svých významných děl, např. Výklad víry, Dcerka, Postilla, O svatokupectví. Také zde kázal své učení. V polovině 15. století hrad zanikl za dosud nezjištěných okolností. Ze zříceniny byl použit kámen při stavbě Červeného dvora a také Tábora. Až na konci 19. století došlo k odbornému zakonzervování zbytků hradu. Hrad je přístupný veřejnosti.

8.5 Choustník V obci Choustník stojí raně barokní zámek. Páni z Choustníku mají v erbu zlatý žebřík v modrém poli, který patří k nejstarším erbům v Evropě. Hrad Choustník ležící nedaleko obce byl postaven v letech 1262 – 1282. Mezi jeho majitele patřili i Rožmberkové, dokud jej Petr Vok neprodal. Od roku 1614 je Choustník označován jako 28

pustý. Tento hrad je vzácným typem dvojhradu. Když se stal sídlem dvou příslušníků rodu, vznikly dva samostatné paláce. Jádro hradu se rozkládá na srázné skále a má dvě věže. Ta nejzachovalejší byla upravena na rozhlednu. V prostorách hradu se dochovaly zbytky kaple, padacího mostu a hluboká studna. V létě se zde konají Středověké slavnosti. (1)

9. Přírodní zajímavosti 9.1 Chýnovské jeskyně Patří mezi největší mramorové jeskyně v Evropě. Nachází se pod Pacovou horou a jsou součást Pacovské pahorkatiny. Byly objeveny náhodou v roce 1863. Otevřeny pro veřejnost byly v roce 1868 a jedná se o první zpřístupněné jeskyně u nás. Celková délka jeskynního systému je 1200 metrů, z toho přístupných je 222 metrů. Návštěvnická trasa sahá do hloubky 41 metrů k podzemnímu potůčku, který vyvěrá na povrch jako Rutický ramen a je zdrojem pitné vody pro Chýnov. Teplota je zde stálých 8°C. V jeskyni nejsou krápníky, protož mramor není rozpustný ve vodě. Je zde ale unikátní výzdoba tvořená vrstvami zbarveného vápence (bílá, žlutá, hnědá) a černozeleného amfibolitu. Hlavní chodby byly pojmenovány podle majitelů Chýnova. Dva výklenky mají název Kaple svatovojtěšská a Kaple svatého Víta. V jeskyních přežívá zimu netopýr řasnatý a další druhy. V roce 1949 byla jeskyně vyhlášena přírodní rezervací, od roku 1992 je národní přírodní památkou. Celá oblast Pacové hory byla v roce 2002 vyhlášena přírodní rezervací pro své vzácné minerály. Bylo jich zde popsáno 57 druhů. (1)

9.2 Písečný přesyp u Vlkova Jedná se o přírodní rezervaci vyhlášenou roku 1954. Její rozloha je 0,84 ha. Jedná se zbytek písečné duny z pozdního glaciálu nebo přesyp vznikl odlesněním krajiny ve starším holocénu. Odborníci se v tomto neshodují. Na některých místech je zde písek pohyblivý a vítr zde vytváří čeřiny. Rostou zde vzácné suchomilné rostliny, žijí teplomilné druhy blanokřídlého hmyzu.

9.3 Rybník Rožmberk Rybník Rožmberk byl vybudován v letech 1584 – 1590 rybníkářem Jakubem Krčínem. Nápad na stavbu rybníka převzal od Jana Štěpánka Netolického. Při prvním napuštění

29

se hráz na jednom místě protrhla. Po opravě nechal Jakub Krčín na hráz vysázet duby, aby jejich kořeny zpevnily hráz. Tyto duby jsou zde dodnes a jsou chráněnou památkou. Původní rozloha rybníka byla asi 1060 ha, ale dnes je menší. Hráz je dlouhá 2430 metrů, vysoká až 10 metrů a u paty 55 metrů široká. Objem zadržované vody je 6,2 mil m3. Při povodních v roce 2002 zadržela hráz desetinásobek svého objemu a ochránila tak povodí Lužnice od větších škod. (2)

10. Další možnosti sportovního vyžití 10.1 Cykloturistika Mezi nejoblíbenější sportovní aktivity na Třeboňsku patří cykloturistika, protože Třeboňská rovinatá krajina přímo vybízí k projížďce na kole. Je zde kvalitní síť značených cyklistických tras, které umožňují navštívit malebné vesničky či staleté hráze rybníků. Třeboňsko je součástí sítě stezek Greenways Praha Vídeň. Jedná se o síť stezek a tras pro cyklisty, pěší, jezdce na koních či vodáky. Hlavní, zelená stezka, spojuje Prahu s Vídní a jsou na ní napojeny další stezky, které spojují historicky, přírodně a kulturně zajímavá místa. Stezky vedou po klidných silnicích a cyklistických trasách. Při projíždění těchto stezek můžete kromě Třeboňska a Táborska poznat i okolí Českého Krumlova, Jindřichova Hradce, Českou Kanadu, Národní park Podyjí a Jižní Moravu. Přímo Třeboní prochází červená stezka Greenway Rožmberského dědictví. Na ní navazuje několik místních cyklostezek. Na Táborsku bylo v roce 2003 vyznačeno přes 400 km cyklotras, které byly v roce 2004 vybaveny lavičkami, mapami regionu, kolostavy, odpadkovými koši. Kromě značených cyklostezek je možné Třeboňsko projet i po cyklistických naučných stezkách. K těm nejvýznamnějším patří stezka Okolo Třeboně, Rožmberk a Pamětí Vitorazska. [9,10,11] Pro přepravu kol je možné využít zelenou linku Cyklotrans. Tento dopravní systém, který funguje devět let, nabízí přepravu pro turisty a cykloturisty včetně kol mezi městy Jižních Čech. [12]

10.2 Pěší turistika Krajina na Třeboňsku a Táborsku je malebná a pro pěší turistiku je zdejší terén nenáročný. Je zde hustá síť značených turistických stezek, které jsou značeny podle celostátně používané metodiky Klubu českých turistů. Tyto značené stezky vedou 30

k nejzajímavějším místům oblasti. Na Táborsku jsou to například zříceniny hradů Choustník a Kozí Hrádek, dále Chýnovské jeskyně. Řeku Lužnici si lze nejlépe prohlédnout na červeně značené stezce, která vede z Čelkovic ke zřícenině hradu Příběnice po levém břehu řeky. Naučná stezka Veselské pískovny vede CHKO Třeboňsko a na 14 informačních tabulích jsou turisté informováni o ojedinělé vodní a suchozemské fauně a floře, která se přizpůsobila písečné půdě. Jednou ze zastávek je i písečný přesyp u Vlkova. [13]

10.3 Rybaření na Třeboňsku Třeboňsko je ideálním místem pro rybaření, protože rybaření zde má dlouhou tradici. Lovit ryby lze na Lužnici, Nežárce a na rybnících určených pro rybolov. Zájemci nemusí mít ani rybářský lístek. Stačí pouze pověření k lovu ryb na udici, které lze sehnat u prodejců pověření k lovu. Zde lze také získat informace o pravidlech provozování rekreačního rybaření, která jsou pro každý rybník jiná. Také zde lze půjčit vybavení či zakoupit návnady. Nejčastěji zde lze ulovit kapra, dále také amury, štiky, candáty, sumce, cejny, plotice, líny, okouny, perlíny a v poslední době i boleny. [14]

31

PRAKTICKÁ ČÁST 11. Vyhodnocení dotazníku Dotazník jsem rozdala mezi studenty Vysoké školy polytechnické. Celkem jsem získala 185 vyplněných dotazníků. Věkovou kategorii jsem u respondentů nezjišťovala, protože se jednalo pouze o studenty VŠPJ. Dotazník obsahoval celkem 16 otázek, ve kterých mě zajímalo, zda už byli na kurzu vodácké turistiky nebo by se ho chtěli zúčastnit. Také mě zajímalo, kolik peněz by byli ochotni utratit za kurz vodácké turistiky.

11.1 Vyhodnocení první otázky V první otázce jsem zjišťovala, jakého pohlaví jsou respondenti. Z celkového počtu 185 respondentů bylo 132 žen a 53 mužů. Což odpovídá 71% žen a 29% mužů. Větší počet žen je dán tím, že školu navštěvuje více studentek než studentů.

Graf 1: Jakého jste pohlaví?

11.2 Vyhodnocení druhé otázky Ve druhé otázce jsem se zajímala, zda studenti preferují letní či zimní sporty. Letním sportům dává přednost 82% odpovídajících studentů. Zimní sporty má raději pouze 18%. Z celkového počtu 132 žen preferuje letní sporty celých 80%, u mužů je to 87%.

32

Graf 2: Dáváte přednost zimním či letním sportům?

11.3 Vyhodnocení třetí otázky Třetí otázka se týkala sportovních kurzů, které jsou nabízeny katedrou sportů na VŠPJ. Respondenti si měli vybrat, na který kurz by rádi jeli. Z nabízených kurzů si nejvíce respondentů vybralo kurz cyklistiky, hned na dalším místě byl kurz vodácké turistiky a třetím nejoblíbenějším byl kurz tance. Nejméně respondentů by si vybralo kurz běžeckého lyžování a kurz snowboardingu. Mezi muži byl nejoblíbenější kurz cyklistiky (49%) a kurz vodácké turistiky (13%). Nejméně oblíbeným kurzem byl kurz aerobicu (2%) a běžeckého lyžování (2%). Mezi ženami byl nejoblíbenější kurz vodácké turistiky (25%), kurz tance (23%) a kurz sjezdového lyžování (14%). Nejméně žen by se přihlásilo na kurz běžeckého lyžování (2%), kurz snowboardingu (7%) a aerobicu (7%).

Graf 3: Který z uvedených kurzů byste si vybral(a)?

33

11.4 Vyhodnocení čtvrté otázky V další otázce respondenti odpovídali, podle jakého kritéria si vybírají kurz z nabídky katedry sportů. Mohli si vybírat z odpovědí – cena, termín, oblíbený sport, nebo zda je kurz volný. Ze všech dotazovaných studentů si více než polovina vybírá kurz podle toho, který sport je jejich nejoblíbenější. Dalším kritériem, ke kterému přihlíží 30% respondentů, je cena kurzu. Důležitým hlediskem pro 12% odpovídacích je i termín, kdy je kurz uskutečňován. Pouhých 5% by se přihlásilo na kurz jen podle toho, zda je na kurzu ještě volné místo. Mezi muži (53%) je nejdůležitějším kritériem cena kurzu a oblíbenost sportu (36%). Pro 61% dotazovaných žen bylo nejdůležitější, zda je sport jejich oblíbený. Cena byla podstatná pro 20% žen a termín pro 14%. Pro pouhých 5% žen byla důležitá obsazenost kurzu.

Graf 4: Podle jakého kritéria si vybíráte kurzy z nabídky při tvorbě rozvrhu?

11.5 Vyhodnocení páté otázky V páté otázce dotazovaní studenti odpovídali, zda se již někdy zúčastnili kurz vodácké turistiky. Ze všech respondentů se 69% nezúčastnilo kurzu vodácké turistiky a 31% se již zúčastnilo. Co se dotazovaných mužů týče, tak se 77% kurzu nezúčastnilo. Z dotazovaných žen se nezúčastnilo 65%.

34

Graf 5: Zúčastnil(a) jste se již kurzu vodácké turistiky?

11.6 Vyhodnocení šesté otázky Šestá otázky byla pouze pro studenty, kteří se doposud kurzu vodácké turistiky nezúčastnili. Ptala jsem se, zda by měli zájem se někdy v budoucnu kurzu zúčastnit. Z celkem 127 respondentů, kteří se nikdy nezúčastnili kurzu vodácké turistiky, by mělo zájem absolvovat tento kurz 61% odpovídajících. Ze 41 mužů, kteří se nikdy nezúčastnili, by mělo zájem pouze 32%. Naopak 76% žen by se chtělo kurzu vodácké turistiky zúčastnit.

Graf 6: Pokud ne, zúčastnil(a) byste se kurzu vodácké turistiky?

11.7 Vyhodnocení sedmé otázky Tato otázka byla naopak určena studentů, kteří u páté otázky odpověděli, že se již kurz vodáctví absolvovali. V otázce mě zajímalo, na které řece se kurz uskutečnil.

35

Z celkových 58 dotazovaných studentů, kteří již prošli kurzem vodácké turistiky, jich nejvíce absolvovalo kurz na řekách Vltavě a Otavě. Nejméně se účastnilo kurzu na řekách Ohři a Hronu. Ze 14 dotazovaných mužů, kteří se zúčastnili kurzu vodáctví, absolvovalo kurz na Vltavě (36%). Na řekách Otava, Sázava, Ohře a Salza prošlo kurzem shodných 14% mužů. Nikdo z mužů nebyl na řece Dunajci. Ze 44 žen se nejvíce zúčastnilo kurzu na řece Vltavě (39%) a Otavě (30%). Na řece Hronu nebyla žádná žena a na řece Ohři se kurzu zúčastnila jedna dotazovaná žena.

Graf 7: Na jaké řece se kurz uskutečnil?

11.8 Vyhodnocení osmé otázky Stejných studentů, kteří se již kurzu vodácké turistiky zúčastnili, jsem se ptala, zda by jeli na tento kurz podruhé. Z 58 studentů, kteří prošli kurzem vodácké turistiky, by jich 91% kurz zopakovalo a 2% dotazovaných studentů neví. Muži by si kurz zopakovaly v 79%, ženy v 95%.

Graf 8: Zúčastnil(a) byste se tohoto kurzu podruhé?

36

11.9 Vyhodnocení deváté otázky Devátá otázka byla pro všechny dotazované studenty. Zajímalo mě, zda by si vybrali kurz v České republice nebo v zahraničí, kdyby museli jet na vodácký kurz. Nemuseli přihlížet k ceně kurzu. Ze všech dotazovaných studentů by si kurz v zahraničí, pokud by nepřihlíželi k ceně kurzu, vybralo 47 %. Českou republiku by volilo 53% studentů. Z mužů by kurz v zahraničí volilo 72%. Naopak 63% žen by volilo kurz v České republice.

Graf 9: Pokud byste si vybral(a) vodácký kurz, dal(a) byste přednost kurzu v České republice nebo v zahraničí (bez ohledu na cenu)?

11.10 Vyhodnocení desáté otázky Tato otázka byla zaměřena na oblíbené řeky. Dotazovaní studenti si měli vybrat, na kterou z nabízených řek by jeli v rámci kurzu vodáctví. Kurz na řece Vltavě by si zvolilo celkem 48% ze všech respondentů. Další oblíbenou řekou by byla Sázava, kterou by si vybralo 15%. Dalších 13% by si vybralo rakouskou řeku Salzu. Pod 5% dotazovaných studentů by si vybralo řeky Ohře a Otava. Mezi muži byla nejoblíbenější Vltava, zvolilo by si ji 66% mužů. Mezi nejméně oblíbené řeky mezi muži, patřily řeky Salza, Otava a Ohře. Tyto řeky by si vybralo méně než 10% mužů. Řeku Berounku by si nevybral žádný muž. Ženy také preferovaly řeku Vltavu, celkem 40% žen by si ji vybralo. Vodácký kurz na řece Salze by si vybralo 15% žen. Řeky Sázava a Berounka by si vybralo shodných 14% žen. Méně než 10% žen by si vybralo Lužnici, Otavu a Ohři.

37

Graf 10: Pokud byste si vybral(a) vodácký kurz, na které z nabízených řek byste ho rádi strávil(a)?

11.11 Vyhodnocení jedenácté otázky Zde jsem se dotazovala, zda by respondenti měli zájem absolvovat kurz vodácké turistiky na řece Lužnici. Ze všech dotazovaných studentů by si kurz na řece Lužnici vybralo 63%. Zbylých 37% by si vybralo jinou řeku. Pouze 38% mužů by si vybralo kurz na Lužnici. Z celkového počtu 132 dotazovaných žen by si vodácký kurz na Lužnici vybralo 73% žen.

Graf 11: Zúčastnil(a) byste se kurzu na řece Lužnici?

11.12 Vyhodnocení dvanácté otázky Ve dvanácté otázce studenti odpovídali, zda sjíždí vodu i soukromě, např. s rodinou či přáteli nebo zda je tento druh sportu neoslovuje.

38

Z výsledku této otázky vyplývá, že soukromě jezdí na vodu 54% respondentů. Celkem 46% dotazovaných studentů na vodu soukromě nejezdí. Mezi muži je 45%, kteří na vodu jezdí i soukromě. Celkem 58% žen sjíždí řeky soukromě. Z respondentů, kteří uvedli, že se kurzu vodácké turistiky ještě nezúčastnili, 45% sjíždí vodu i soukromě.

Graf 12: Sjíždíte vodu i soukromě (s rodinou, přáteli)?

11.13 Vyhodnocení třinácté otázky V této otázce mě zajímalo, jakému typu ubytování dávají respondenti přednost. Zda by byli ochotni ubytovat se v kempu nebo by raději byli ubytováni v penzionu či ubytovně. Ze všech dotazovaných studentů by ubytování v kempu dalo přednost celkem 62%. Větší komfort v penzionu či ubytovně by volilo 38% respondentů. Mezi muži byl preferovanější kemp a v 58%. Celkem 63% žen by překvapivě volilo ubytování pod stanem v kempu.

Graf 13: Dáváte přednost ubytování v kempu či v penzionu (příp. ubytovně)?

39

11.14 Vyhodnocení čtrnácté otázky Tato otázka byla velmi důležitá pro mou práci. Ptala jsem se v ní, jakému způsobu dopravy by dali přednost. Na výběr měli vlastní dopravu, dopravu autobusem tam a zpět a dopravu autobusem, který by byl stále k dispozici. Téměř polovina respondentů by volila vlastní dopravu. Aby byl autobus stále k dispozici, by si vybralo 29% dotazovaných. Dopravu autobusem tam a zpět by upřednostnilo 26%. Mezi muži by vlastní dopravu preferovalo téměř 60%. Oba způsoby dopravy autobusem by volilo kolem 20% dotazovaných mužů. U žen byly preference u druhů dopravy vyrovnanější. Vlastní dopravu by volilo 40% žen. Dopravu autobusem tam a zpět 27% a autobus k dispozici by chtělo 33% žen.

Graf 14: Jakému způsobu dopravy byste dal(a) přednost?

11. 15 Vyhodnocení patnácté otázky V patnácté otázce jsem se zajímala, zda by studenti upřednostnili levnější kurz na úkor pohodlí nebo by si raději připlatili za větší komfort služeb (doprava a ubytování). Nižší cenu kurzu by volilo 61% respondentů. Dotazovaní muži by ale dali přednost komfortu ubytování a dopravy v 57%. Ženy by naopak daly přednost nižší ceně před komfortem v 67%.

40

Graf 15: Je pro Vás důležitější nižší cena nebo větší komfort ubytování a dopravy?

11.16 Vyhodnocení šestnácté otázky V poslední otázce dotazovaní studenti odpovídali, v jaké cenové relaci by se měl pohybovat kurz vodácké turistiky, aby byli ochotni se jej zúčastnit.

Graf 16: Kolik byste zaplatil(a) za kurz vodní turistiky?

Skoro polovina dotazovaných studentů by byla ochotná za kurz vodácké turistiky zaplatit od 2.000 Kč do 4.000 Kč. Do 2.000 Kč by bylo ochotno zaplatit 27% respondentů. Pokud by kurz stál nad 6.000 Kč tak by se ho zúčastnilo 14% dotazovaných. Z dotazovaných mužů by 42% zaplatilo nad 6.000 Kč za kurz. Celkem 24% mužů by zaplatilo do 2.000 Kč a od 2.000 Kč do 4.000 Kč. Jen 6% mužů by bylo ochotno zaplatit od 4.000 Kč do 6.000 Kč. Mezi ženami převládala ochota zaplatit od 2.000 Kč do 4.000 Kč. Tuto částku by zaplatilo 61% žen. Dalších 27% dotazovaných žen by zaplatilo jen do 2.000 Kč. Celkem 8% žen by zaplatilo v rozmezí od 4.000 Kč do 6.000 Kč. Pouhá 3% dotazovaných studentek by bylo ochotno platit nad 6.000 Kč. 41

12. Příprava kurzu vodácké turistiky s vlastní dopravou V této části praktické části připravím program kurzu, popíši tábořiště, kde bude skupina večer ubytována. Zmíním také zajímavosti kolem řeky. Tento kurz bude s vlastní dopravou. To znamená, že studenti si přivezou veškerá svá zavazadla sebou a budou je sebou vozit i na lodích během splouvání. Doporučila bych jim tedy, aby si vzali jen to nejnutnější, protože kapacita lodních barelů je omezena. Ubytováni budou v kempech pod stanem. Bylo by tedy vhodné, aby dopředu utvořili menší skupinky, domluvili se a vzali si vždy jeden stan pro skupinku, aby každý nevezl svůj vlastní. V rámci kurzu není zajištěno stravování. Každý účastník si jídlo obstará sám. Během plavby budou přestávky v kempech s občerstvením, kde se studenti budou moci najíst. Mohou si také vézt vlastní zásoby a vařit si v kempech. Myslím, že není třeba vypracovávat přesný itinerář na jednotlivé dny. Skupina není závislá na dopravě ani na předem zamluveném ubytování. Je tedy pouze na domluvě s učiteli, kdy budou každý den opouštět kempy a jaký program si zvolí na večer.

12.1 Program kurzu Kurz začne v obci Suchdol nad Lužnicí, v obvyklém místě počátku sjíždění řeky Lužnice. Do této obce vede železnice, takže studenti mohou využít této dopravy. Železniční stanice se nachází asi 900 metrů od vodácké základny, kde započne kurz. Studenti se mohou dopravit do obce i vlastním autem. S osobním automobilem může být problém, protože vozidlo zůstane v místě startu a vlastník auta se na konci kurzu bude muset dopravit zpět do Suchdola. Konec kurzu bude v Bechyni, kam také vede železnice. Den 1. 2. 3. 4. 5. Celkem

Délka trasy (km) 11,4 34,3 27 30 15,3 118

Obtížnost ZWC ZWB -ZWC ZWB -ZWC ZWC - WWI ZWC

Tab.1: Plánovaná trasa; zdroj: vlastní

42

12.1.1 Den první Místo setkání se studenty bude v obci Suchdol nad Lužnicí v kempu. Čas setkání bude kolem 11:00. Pokud budou mít studenti čas a chuť, mohou si prohlédnout Suchdol. Samotný kurz bude započat instruktáží o základech bezpečnosti na vodě a o ovládání lodi spojený s výcvikem na vodě. Koryto řeky kolem vodácké základny je vcelku klidné a mělké. Studenti se zde naučí jak řídit loď rovně a jak zatáčet. Meandry řeky pod Suchdolem protékají lesy, břehy jsou zarostlé a podemleté, v korytě se často objevují překážky v podobě stromů, které je nutné přenášet. Po čase se řeka napřimuje a voda se zde stává stojatou, protože se blíží jez Pilař. Tento jez je velmi nebezpečný a již mnoho vodáků zde zbytečně zahynulo. Bezpečně se dá přistát u navigace, kde lze lodě vytáhnout na břeh a přenést k navigaci pod jezem. Kousek pod jezem jsou mírné peřejky a dále po proudu skupinu čeká stupeň, který je obvykle sjízdný středem. Je zde třeba dávat pozor na kameny. Po čase jízdy skupina dorazí do obce Majdalena, kde bude ubytována v místním kempu.(6) Veřejné tábořiště Majdalena Tábořiště se nachází na rozlehlé louce na levém břehu Lužnice u slepého ramene řeky. Nad slepým ramenem je volejbalové hřiště. V kempu jsou toalety, pitná voda, sprchy s teplou vodou (za poplatek), kiosek s občerstvením včetně prodeje základních potravin. U kiosku je krytá terasa. V obci je také možnost nákupu a je zde také hospoda.(6) 12.1.2 Den druhý Protože tento den je před skupinou úsek dlouhý přibližně 35 km, bylo by vhodné vyjet ráno hned po snídani. Tu si mohou studenti zajistit v kiosku. Hned po vyjetí ze slepého ramena řeky skupinu čeká kamenný stupeň, který je obvykle sjízdný vlevo. Pod Majdalenou je řeka meandrující a místy zarostlá. Po necelých třech kilometrech se řeka zpomaluje a po minutí menšího ostrova se skupina dostane na tzv. Rozvodí. Rozvodí dělí Lužnici na Starou a Novou řeku. Skupina z Rozvodí odbočí vpravo na Novou řeku. Jen 30 metrů za odbočením je jez zvaný Jamborův práh. Ten je za dobrého stavu vody sjízdný napravo od středu.

43

Nová řeka má naprosto jiný charakter než Lužnice nad Rozvodím. Řečiště je ploché, širší, písčité a při nižším stavu vody jsou zde často mělčiny. Po čase se hladina řeky se stává nehybnou kvůli vzdutí jezu u Weinzettelova mlýna. Zde se nachází kemp Mláka, kde je možné se občerstvit v místním kiosku. Jez u Weinzettelova mlýna je nesjízdný. Propust je trvale uzavřena. Za nižšího průtoku lodě přeneseme po hlavním pilíři až na kamenný val. Při vyšším stavu vody, kdy voda přetéká i přes kamenný val je nutné lodě vytáhnout na pravém břehu řeky a přenést je lesem. Po nalodění skupinu čekají mírné peřejky. Po necelých 4 kilometrech Nová řeka ústí do Nežárky. Od soutoku skupina popluje po klidné hladině Nežárky až k jezu Jemčina. Jez je kolmý se skalní kaskádou vlevo a šlajsnou vpravo. Ta bývá obvykle zavřená. Kaskády vlevo jsou sjízdné za optimálního stavu vody a jen pro zkušené singlové kanoe. Nezkušení vodáci lodě raději přenesou vpravo po navigaci. U jezu Jemčina se nachází rekreační areál Jemčina. Zde je možnost se občerstvit. Pod jezem máme z řeky výhled na zámek Jemčina. Řeka od Jemčiny pokračuje řídce osídlenou krajinou. To je dáno tím, že území je v CHKO Třeboňsko. Na řece skupinu čeká několik stupňů a peřejek. Asi po 10 kilometrech skupina dorazí k jezu Metel. Jedná se o další jez smrti s kolmým profilem, dlouhým vývařištěm a trvale zavřenou vorovou propustí. Je nezbytné, aby skupina lodě přenesla vpravo po navigaci. U jezu se nachází menší kiosek s občerstvením. Pod jezem Nežárka meandruje mezi loukami. Po čase se Nežárka napřimuje a proud zpomaluje. Skupina se blíží k jezu v obci Hamr. Jez je opět nesjízdný. Lodě lze vynést za vtokem do náhonu po schodech a krátce přenést po kamenné dlažbě kolem budovy MVE a snést po šikmé opěrné zdi k řece. Po necelých 100 metrech skupina dorazí do tábořiště Hamr. Zde bude skupina tento večer ubytována. Nejedná se o příliš vybavený kemp. Jsou zde pouze suché záchody a kiosek s občerstvením. V obci Hamr je několik restaurací, kde se může skupina stravovat. (6) Zámek Jemčina Zámek Jemčina je národní kulturní památkou. Původně se nazýval Nový Dvůr, až později získal jméno Jemčina. V roce 1748 zde byl postaven barokní zámeček s kaplí. Později byla kolem zámku vybudována okrasná zahrada. Zámek proslul především hony na jeleny a daňky v místních lesích až do doby, kdy byly lesy zničeny vichřicí. 44

Během let zámek sloužil jako ubytovna, později sem armáda umístila útvar raketového vojska. Později se zámek dostal do vlastnictví banky, která se o objekt nestarala, a ten chátral. Nový majitel v roce 2002 začal rekonstrukci a v roce 2004 byla část zámku zpřístupněna pro veřejnost. V předzámčí byla otevřena Zámecká restaurace. (2) 12.1.3 Den třetí Hned ráno po snídani skupinu čeká zpříjemnění plavby skalním prahem u Hamru. Tato vodní překážka vodáky přezdívaná „Skalka“ bývá sjízdná u pravého břehu. Při vyšším stavu je třeba počítat s vlnami, naopak při nižším stavu je třeba počítat s kameny v proudnici. Pod stupněm mine skupina ostrov a řeka se začne opět zpomalovat, protože se blíží vzdutí dalšího jezu. Jez u bývalého mlýna Krkavec tvoří hráz se šikmým profilem, která je ukončena vysokou přepadovou hranou. Pod jezem je navíc nebezpečné vývařiště a balvanitý terén. Lodě tedy studenti přenesou po levém břehu. Na levém břehu se též nachází rekreační středisko, kde se lze krátce občerstvit. Pod Krkavcem proplouváme krátkou peřejí se slalomovou tratí. Dále se řečiště opět zpomaluje v důsledku vzdutí před posledním jezem na Nežárce. Ten se nachází na okraji Veselí nad Lužnicí. Jez je parabolický a přenáší se vpravo i vlevo. Na ostrově mezi řekami před soutokem je tábořiště, které vodáci obvykle využívají k ukončení plavby. Skupina, ale pojede dál přes Veselí.(6) Pod soutokem Lužnice a Nežárky je koryto řeky široké asi 20-30 metrů, břehy regulované a říční vody je více znečištěná. Po čase se skupina dostane k jezu bývalého mlýna u obce Dráchov. Jez je opět velmi nebezpečný. Lodě lze za nižšího stavu vody spouštět propustí. Jinak lze lodě snášet po pravém břehu. Skupina mine méně vybavené tábořiště, kde se lze občerstvit. Občerstvit se dá také v autokempu Karvánky, kam se skupina dostane po chvilce plavby. Pod autokempem čeká skupinu dlouhý „volej“, jak vodáci nazývají stojatou netekoucí hladinu řeky. Po „voleji“ skupina dopluje k jezu Čejnov. Jen má tvar paraboly a je nebezpečný. Lodě se dají přenést po levém břehu po navigaci se schody. Asi po kilometrech řeka vtéká do města Soběslav.

45

V Soběslavi čeká skupinu překonání jezu Steiniger. Ten se jeví jako sjízdný, ale je třeba počítat s larseny na konci spádové desky. Za vysokého stavu vody se pod jezem tvoří vodní válec. Nejbezpečnější způsob překonání jezu je přenést lodě po levém břehu. Po čase se skupina pozvolna dostane k místu, kde se řeka dělí na dvě ramena. U obou ramen jsou jezy u bývalého Špačkova mlýna. Jez v pravém rameni je nesjízdný. Naopak jez v levém rameni lze sjíždět bez většího rizika. Pod spojením obou ramen řeky, se tok opět stává pomalým a pokračuje tak až k Roudné, kde budou studenti pro tento večer stanovat. (6) Soběslav Město leží na soutoku Lužnice a Černovického potoka. Jako osada byla založena již ve 13. století. Tehdy patřila rodu Rožmberků. Na zdejším hradě byl vězněn král Václav IV. V době husitských válek bylo město dvakrát vypáleno. Z původního hradu se dochovala pouze věž Hláska. Od roku 1990 je Soběslav městskou památkovou zónou. Za návštěvu stojí hlavně církevní památky jako raně gotický kostel sv. Petra s Pavla, kostel sv. Víta, hřbitovní kostel sv. Víta. Na náměstí je Rožmberský dům s přírodovědnou expozicí husitského muzea. Dále se zde nachází tzv. Smrčkův dům s národopisným muzeem Soběslavských blat.(1) Autokemp Pohoda – Roudná Kemp se nachází na pravém břehu řeky. Nejlépe je od řeky přístupný od pěšího mostu nebo ze slepého ramene řeky. Kemp je oplocený a jdou zde toalety, sprchy s teplou vodou, umývárny s pračkou, hospoda s občerstvením vč. teplých jídel, kiosek s občerstvením a prodejem základních potravin, trafika, volejbalové hřiště, herna, pingpongové stoly, elektrické přípojky a půjčovna sportovních potřeb.(6) 12.1.4 Čtvrtý den Další den skupina začne přenášením lodí u jezu Tupý. Jez je sice vybaven vorovou propustí, ale pomníček u řeky na počest utopených vodáků radí k přenášení lodí. Ty lze přenést po levém břehu řeky. Další tok řeky je klidný s jednou peřejkou. Řeka se začne ještě více zpomalovat nad jezem v Plané nad Lužnicí. Jez má propust, šikmou spádovou desku se zvýšenou přepadovou hranou, kde se za vyššího stavu vody tvoří válec. Propust je trvale zavřená. Lodě lze spustit po hrázi na levém břehu. Bezpečně lodě

46

přepravíme přenesením taktéž po levém břehu. Za necelé 2 kilometry dopluje skupina k dalšímu jezu Soukeník. Jez je bohužel také nesjízdný a přenáší se po pravém břehu. Lodě lze za nízkého stavu vody spustit po hrázi jezu. Pod jezem vpravo je veřejné tábořiště Soukeník, kde se lze občerstvit před další cestou. Dále po proudu mine skupina park s vilou Edvarda Beneše a zahrádkářskou kolonii a dojede k jezu Veselý. Řeka zde teče na okraji Sezimova Ústí. Jez je opět možné překonat jen přenesením po levém břehu, případně přetažením lodí po spádové desce. Pod jezem míjí skupina ostrov a brzy už uvidí první domy Tábora Jez Přibík lze po předchozím prohlednutí sjet v místě, kudy voda volně odtéká. Za vyššího stavu vody je lépe lodě přenést u levého pilíře. V případě velmi vysoké stavu vody se lodě dlouze přenášejí po pravém břehu. Na dohled je další táborský jez u Suchomelova mlýna, který lze sjet u levého břehu vlevo od propusti. Nezkušení vodáci mohou lodě přenést po levém i pravém břehu. Na ostrově pod jezem je vodácké tábořiště. Pod tábořištěm se objevuje třetí táborský jez u mlýna Veselý. Propust jezu je trvale uzavřena a sjíždění přes její zábranu je vhodné jen pro nafukovací lodě. Lodě se přenášejí buď po silnici anebo je lze vynést po strmých schodech v opěrné části jezu. V pořadí již čtvrtý táborský jez se nazývá U Pokorného mlýna. Zkušení vodáci tento jez bez problémů sjíždí. Nutné je dát si pozor na kameny pod jezem. Pod jezem je hospoda „U Ježka“, kde je možné se občerstvit. Pod hospodou řeka proudí svižně a v korytě se objevují balvany. Pátý táborský jez zvaný Na Papírně je provalený a je sjízdný právě protrženou částí. Pod jezem se konečně objevují souvislé peřeje, které vedou s občasnými klidnými úseky kolem tábořiště Harrachovka, které je už mimo město Tábor (viz. 8.3). Peřejnatý úsek vede až k jezu u Kvěchova mlýna, který je velmi poškozený a připomíná spíše těžkou peřej. Přímý sjezd zvládnou pouze zkušené posádky. Méně zkušení studenti mohou lodě přetáhnout vlevo od protržené části. Pod jezem jsou opět peřeje, které ale pozvolna přecházejí ve „volej“ díky vzdutí jezu u Matoušovského mlýna. Tento jez má vorovou i sportovní propust. Zkušení vodáci mohou sjet přes korunu jezu, ale musí si dávat pozor na kameny pod jezem. Přenášet lodě lze po levém břehu. Peřeje zpestřují plavbu i nadále. Údolí řeky je zalesněné a hluboce zaříznuté. Během plavby mineme ostrov, kde podle pověsti pobývala sekta Adamitů. Další zajímavostí u řeky jsou hrady Příběnice a Příběničky. Asi po kilometru plavby skupinu čeká další jez u Bejšovského mlýna. Ten je opět problematický pro sjezd i přenášení. Při nízké vodě lze

47

lodě spouštět přes hranu jezu nebo dlouze přenášet po levém břehu. Po chvilce plavby skupina dorazí do tábořiště poblíž obce Bečice, kde budou stanovat. Planá nad Lužnicí První zmínky o Plané jsou z let 1288 – 1289. Střídali se zde různí majitelé Rožmberkové, Šternberkové, Harrachové, aj. Město doplatilo na husitské války a na třicetiletou válku. Největší událostí v dějinách zde byl výbuch největšího meteoritu a hromadný pád meteoritických kamenů v roce 1753. Během druhé světové války byla v místní škole ubytovna Hitlerjugend. U silnice do Chýnova byl vybudován pracovněvýchovný tábor. Sezimovo Ústí Město je dnes rozděleno na dvě části a téměř splývá s městem Tábor. Sezimovo Ústí I. se řadí k nejmladším městům v republice, přestože bylo založeno již ve 13. století. Založeno bylo rodem Vítkovců na pravém břehu Lužnice. Po požáru v Táboře se do Ústí přestěhovali jeho obyvatelé a pomohli v rozvoji města. Sezimovo Ústí se stalo útočištěm i pro mistra Jana Husa, který silně ovlivnil místní obyvatele. Ti se rozhodli založit společnost, která by se řídila jeho zásadami. Město mělo ale strategicky nevýhodnou polohu, takže ho pobořili a vypálili a vybudovali nové sídlo – Tábor. Z iniciativy jednoho táborského učitele se na původním místě v roce 1827 vybudovalo nové sídlo Svatošov. V roce 1920 se začalo opět nazývat Sezimovo Ústí, ale až do roku 1960 bylo považováno za předměstí Tábora, dokud se neosamostatnilo. Sezimovo Ústí II. Bylo vybudováno v souvislosti se stavbou Baťova strojírenského komplexu MAS.(1) Hrad Příběnice a Příběničky Hrad byl vystavěn Vítkovci na skalnatém ostrohu nad mohutným meandrem Lužnice v polovině 13. století. Za Rožmberků byl hrad přestavěn, doplněn kaplí a později obehnán hradbami. Patřil mezi nejkvalitnější šlechtické hrady. Odbojnou šlechtou zde byl zde vězněn král Václav IV. Pro husity znamenal hrad patřící Rožmberkům vážné nebezpečí, a proto jej obsadili. Po uzavření příměří byl hrad zbořen, aby nemohl patřit ani jedné straně. Nikdy již nebyl obnoven. Na druhém břehu řeky stál také rozsáhlý hrad Příběničky. Neví se, proč byl vybudován, ale potkal ho stejný osud jako Příběnice. Kdysi prý bývaly hrady spojeny mostem. (1)

48

Kemp Country – Bečice Kemp se nachází na rozlehlé louce na levém břehu řeky. Pro výstup je zde vybudováno molo se schody. Jsou zde chemické záchody, pitná voda, umývárna a sprchy se studenou vodou. V areálu kempu je i hospoda s vlastním sociálním zařízením, krytým posezením a nabídkou teplých jídel a prodej základních potravin.(6) 12.1.5 Pátý den Na poslední den kurzu je naplánována kratší trasa z toho důvodu, aby se studenti dostali včas k vlaku a mohli odjet domů, případně studenti s vlastními automobily aby se dostali zpět do Suchdola pro svá vozidla. Pod tábořiště se objevují ještě peřejky, ale brzy zmizí kvůli vzdutí jezu zvaný Křižík. Těsně před jezem podjíždí skupina Stádlecký most, významnou technickou památku. Jez Křižík má zavřenou propust a za vyššího stavu vody se pod ním tvoří nebezpečný válec. Raději se zde lodě spouští nebo přenášejí vlevo. Pod jezem je ještě pár peřejí, ale zakrátko opět zmizí ve vzdutí dalšího jezu. Jez U Papírny je problematicky sjízdný. Lodě se dají přenášet vpravo nebo je lze spouštět vlevo. Je zde také možné se občerstvit v kempu. Poslední jez, ke kterému skupina dopluje po „voleji“ je jez U Elektrárny v Dobronicích. Ani tento jez není bezpečné splouvat, proto se raději lodě přenáší po levém břehu. Až do Bechyně se na řece objevují občasné peřejky. Jinak je řeka klidná. Těsně před zakončením plavby skupina projede pod mostem zvaným Duha. Jedná se o významnou technickou památku. Most je železobetonový a tyčí se nad řekou Lužnicí ve výšce 52 metrů a je dlouhý přes 200 metrů. Je využívám k silniční i železniční dopravě. Skupina zakončí své putování o řece u loděnice v Bechyni, odkud je to 900 metrů na vlakové nádraží. Stádlecký most Původně se nejmenoval Stádlecký a vedl přes Vltavu na Písecku. Protože se jedná o jediný dochovaný empírový řetězový most v Čechách a protože měl být zlikvidován kvůli stavbě Orlické přehrady, byl rozebrán na jednotlivé díly a přestěhován do údolí Lužnice. Zde byl pečlivě složen a v roce 1975 uveden do provozu pro osobní

49

automobily, cyklisty i pěší. Most je 157 metrů dlouhý a široký 8 metrů. Na každém konci jsou dvě zděné obloukové brány, které jsou od sebe vzdáleny 91 metrů. Bechyně Bechyně je historické, lázeňské město na soutoku říčky Smutné a Lužnice. Území města bylo obydleno již v době bronzové. Později zde bylo vybudováno slovanské hradiště. Přemysl Otakar II. zde nechal postavit hrad. Město jako takové bylo založeno Janem Lucemburským ve 14. století. Historické jádro města bylo v roce 1990 vyhlášeno městskou památkovou zónou. Střediskem je náměstí T. G. Masaryka s renesančními a barokními domy. Místní lázně se řadí mezi nejstarší v Čechách. Léčí se zde pohybové nemoci, revmatická onemocnění, artrózy, poúrazové a pooperační stavy. K léčení se využívá rašelina z komárovských blat. Nejvýznamnější památkou města je bezpochyby renesanční zámek, který se nachází nad údolím Lužnice. Původně se jednalo o gotický hrad, ze kterého se dochovala gotická sýpka a gotická síň se síťovou klenbou. Nejhodnotnější renesanční prostory jsou Soudnice se štukovou výzdobou, Zbrojnice s kazetovým stropem a Svatební síň Petra Voka. (1)

12.2 Kalkulace ceny kurzu Kalkulace u toho zájezdu bude jednoduchá, protože se studenti na místo dopraví sami na své náklady a stravují se také na své náklady. Katedra sportů má své lodě a ostatní vybavení nemusí se tedy platit za půjčení v půjčovně. Kurz bude počítán pro 26 studentů, 4 učitele a předpokládaný termín kurzu je červen. Budu předpokládat, že učitelé budou mít 2 stany a studenti 2 stany pro 4 osoby a 6 stany pro 3 osoby. Celkem tedy 10 stanů. U kempu v Hamru se mi nepodařilo nalézt ceník na internetu. Ceny jsem uvedla podle vlastní zkušenosti. Kemp Majdalena[15] Hamr Autokemp Pohoda – Roudná[16] Country Kemp Bečice[17]

40,00 Kč 30,00 Kč

30,00 Kč 20,00 Kč

Rekreační poplatek 5,00 Kč 5,00 Kč

50,00 Kč 30,00 Kč

50,00 Kč 30,00 Kč

15,00 Kč 0,00 Kč

Osoba/den

Stan/den

Tab.2: Poplatky v kempech; zdroj: vlastní

50

Přímé náklady – ubytování Osoba na den 40+30+50+30=150 Kč Stan na den a na osobu [(30+20+50+30)*10]/30= 43 Kč Rekreační poplatek na osobu 5+5+15= 25 Kč Ubytování na osobu celkem 150+25+43= 218 Kč

13. Příprava kurzu s dopravou autobusem Tento kurz bude na rozdíl od prvního kurzu zabezpečen dopravou autobusem. Autobus bude po celou dobu kurzu k dispozici. To znamená, že si skupina bude moci vybrat, které zajímavé úseky řeky si sjede. Ubytováni budou opět pod stanem, takže platí doporučení o vytvoření skupinek s jedním stanem. Zavazadla bude převážet autobus, tudíž studenti si s sebou v lodi povezou jen to nejnutnější. Stravování bude opět na studentech. Autobus doveze první den studenty z Jihlavy do tábořiště Majdalena, kde budou první dvě noci stanovat. Další dny vždy odjede do předem dohodnutého kempu, kam se skupina dopraví po vodě. Den 1. 2. 3. 4. 5.

Délka trasy 11,4 15,45 34,3 13 15,5

Celkem Tab. 3: Plánovaná trasa; zdroj: vlastní

Obtížnost ZWC ZWC ZWB-ZWC WWI ZWC

89,65

51

13.1 Program kurzu 13.1.1 První den Sraz u loděnice v Jihlavě bude v 8:00. Zde se naloží lodě, pádla a vesty. Odjezd v 9:00 do Majdaleny. Trasa cesty povede přes Pelhřimov, Jindřichův Hradec a Stráž nad Nežárkou. Skupina bude v Majdaleně přibližně kolem půl 11. Zde si postaví stany a připraví se na výcvik. Ten bude probíhat ve slepém rameně řeky. Zde si studenti naučí, jak loď ovládat. Po obědě, který si mohou zakoupit v kiosku, autobus skupinu dopraví do Suchdola nad Lužnicí. Tam se skupina nalodí a pojede úsek ze Suchola do Majdaleny (viz. 12.1.1). Autobus se vrátí do Majdaleny. Tento úsek zabere přibližně dvě hodiny. Pokud bude mít skupina zájem, je možné ho sjet ještě jednou. Večer můžou studenti strávit v místním kiosku nebo v hospůdce ve vesnici. 13.1.2 Druhý den Druhý den po snídani skupina vyrazí z Majdaleny po proudu na Rozvodí (viz. 12.1.2). Na Rozvodí odbočí do levého ramena řeky, na Starou řeku. Lodě se musí přenést po schodech mezi mosty za jez. Pod Rozvodím je řeka mírná s meandrujícím korytem a četnými slepými rameny. Místy je koryto zahrazeno padlými stromy, které je nutné překonat. Stará řeka je národní přírodní rezervací a je zde zákaz vystupování na břeh. Během plavby skupina narazí na nízký jízek, který se sjíždí vpravo. Za mostem Na Blatech řeka opouští rezervaci. Po několika kilometrech se skupina dostane do obce Stará Hlína, kde její putování skončí. Těsně před obcí ještě skupina podjede starý kamenný most. Autobus skupinu vyzvedne v obci a odveze do Třeboně, kde budou mít volno k občerstvení nebo navštívení památek. Parkoviště pro autobus se nachází asi 10 minut od centra. Kolem 6 hodiny je autobus dopraví zpět do Majdaleny.(6) 13.1.3 Třetí den Třetí den ráno se skupina sbalí a zavadla si uloží do autobusu, který jim je převeze do kempu, kde budou ubytováni. Tento den skupina pojede Novou řeku (viz. 12.1.2). Etapa pro tento den bude dlouhá kolem 35 km, takže by bylo vhodné vyjet ráno včas. Doplují až do obce Hamr, odkud je autobus převeze do kempu Suchomelův ostrov v centru Tábora. Příjezd do kempu je předpokládán pozdních odpoledních hodinách. Studenti si budou moci zajistit jídlo v kempu nebo v hospůdkách po Táboře. Autobus bude muset 52

odjet parkovat na parkoviště k plaveckému stadionu, které je od kempu asi 3 kilometry. Úsek mezi Hamrem a Táborem není příliš atraktivní ani z hlediska přírody ani z hlediska charakteru řeky. Proto jej skupina vynechá. 13.1.4 Čtvrtý den Čtvrtý den ráno po snídani se skupina odebere na prohlídku města Tábor (viz. 8.4). Mohou si zde dát brzký oběd. Kolem poledne skupina nasedne do lodí a popluje od Country kempu u obce Bečice. Trasa tohoto úseku je popsána v kapitole 12.1.4. 13.1.5 Pátý den Poslední den kurzu si skupina sjede peřejnatý úsek z Bečice do Bechyně (viz. 12.1.5). Trasa je dlouhá přibližně 15 km, takže skupina nemusí ráno nikam spěchat. V Bechyni ukončí své putován u loděnice za mostem Duha, odkud pojedou zpět do Jihlavy. V případě zájmu je možná krátká prohlídka města.

13.2 Doprava Jako dopravce jsem zvolila společnost sídlící v Praze Břevnově, jejímž provozovatelem je Martin Tmej. Tento dopravce nabízí možnost dopravy autobusem s výhodným počtem míst – 30. Dále je u autobusu možnost připojení vleku. Ostatní dopravci na trhu obvykle nabízejí dopravu autobusy s příliš vysokou kapacitou osob. Kontaktní informace: Autobusová doprava – Martin Tmej Junácká 1474/5, Praha 6 - Břevnov Tel.: 272 700 945 Fax: 272 700 946 E-mail: [email protected] Doprava bude zprostředkována autobusem ISUZU pro 28 + 2 osoby. Cena za kilometr je 21 Kč bez DPH. Cena čekací hodiny je 150 Kč. [19]

53

Itinerář trasy autobusu Odjezdy z kempů jsou přibližné. Bude záležet na řidiči, ve kterém kempu bude chtít na skupinu čekat – zda ve výchozím či v cílovém. Přejezdy mezi jednotlivými místy jsou přesné. Den 1.

2.

3.

4. 5.

Místo Praha Jihlava Majdalena Suchdol nad Lužnicí Majdalena Majdalena Stará Hlína Třeboň Majdalena Majdalena Hamr Tábor Tábor Bečice Bečice Bechyně Jihlava Praha

Příjezd 8:35 10:30 13:15 14:00 13:15 14:00 18:15 9:30 18:00

Odjezd 7:15 9:00 13:00 13:45 13:00 13:45 18:00 9:00 17:00

Čekací čtvrhodiny

Km 135 108

2¼ 10 ¼

9 9

2¼ 16 ¼

11 6 9 33 39

12:00 12:15 9:20 15:30 17:20

Celkem

12 9:00 13:00 16:00

19 116 135 641

28 ¼ 2¼ 16 ¼ 12 ¼ 30 ¼ 24 ¼ 23 ¼ 12 ¼ 14 ¼ 2¼ 193 ¼

Tab. 4: Itinerář trasy autobusu; zdroj: vlastní

Náhrada za ujeté kilometry Cena za km je 21 Kč. Rezervy 641*0,1= 64,1 km Celkem km 641+64,1= 705,1 km 21*705,1= 14 807,10 Kč Náhrada za čekání Cena za čekací hodinu je 150 Kč. 54

Čekacích hodin je celkem 48,25. 150 *48,25= 7 237,50 Kč Dálniční poplatky Celkem zpoplatněno 114,2 km = 157,60 Kč [20] Ubytování řidiče Řidič bude ubytován stejně jako studenti, tedy ve stanu. Může využít možnosti spát v autobuse. Náklady na ubytování pro řidiče jsou tedy 201,10 Kč. Celkové náklady na dopravu Náklady za ujeté km: 14 807,10 Kč Náklady na čekání:

7 237,50 Kč

Dálniční poplatky

157,60 Kč

Náklady na řidiče:

201,10 Kč 22 403,30 Kč + 20% DPH = 26 884 Kč

Celkem:

13.3 Ubytování Kurz bude stejně jako ten s vlastní dopravou počítán pro 26 studentů, 4 učitele a předpokládaný termín kurzu je červen. Budu předpokládat, že učitelé budou mít 2 stany, řidič bude mít 1 stan a studenti 2 stany pro 4 osoby a 6 stany pro 3 osoby. Celkem tedy 11 stanů. Kemp

Osoba/den

Majdalena[15] Suchomelův Ostrov[18] Country Kemp Bečice[17]

40,00 Kč 35,00 Kč 30,00 Kč

Stan/den 30,00 Kč 40,00 Kč 30,00 Kč

Rekreační poplatek 5,00 Kč 0,00 Kč 0,00 Kč

Tab. 5: Poplatky v kempech; zdroj: vlastní

Osoba na den 2*40+35+30= 145 Kč Stan na den a na osobu [(2*30+40+30)*11]/31= 46,10 Kč Rekreační poplatek na osobu 55

2*5 = 10 Kč Ubytování na osobu celkem 145+46,10+10= 201,10 Kč

13.4 Kalkulace ceny kurzu Stravování si studenti budou zajišťovat samy. Stejně jako u kurzu s vlastní dopravou počítám se tím, že katedra sportů má své lodě a ostatní vybavení nemusí se jej tedy za poplatek půjčovat. Kurz bude počítán pro 26 studentů, 3 učitele a předpokládaný termín kurzu je červen. Budu předpokládat, že učitelé budou mít 1 stan a studenti 2 stany pro 4 osoby a 6 stany pro 3 osoby. Celkem tedy 9 stanů. Nepřímé náklady – doprava 26 884 Kč Přímé náklady – ubytování 201,10 Kč Riziko neobsazenosti 26 * 0,8 = 21 studentů Celkové náklady (26 884/21)+201,10= 1 482 Kč. Cena kurzu je tedy 1 482 Kč pro jednoho studenta. Kurz by mohl být nabízen za 1 500 Kč.

56

14. Závěr Ve své bakalářské práci jsem se zabývala vodáckou turistikou. Módnost tohoto sportu v posledních době silně stoupá, ale jen hrstka lidí jsou skuteční vodáci. V teoretické části své práce jsem se snažila popsat vodáctví i pro naprosté laiky a snad čtenáře motivovat ke sjetí nějaké řeky. Začala jsem krátkou historií vodáctví, která ukazuje, že se jedná o velmi starou činnost, kterou provozovali již domorodé kmeny v Americe či Asii. Čtenáři zjistili, že kanoe má původ u severoamerických indiánů a naopak kajak je vynálezem Eskymáků. V další části jsem seznamovala čtenáře s potřebným vybavením a výstrojí. Popsala jsem jednotlivé druhy lodí a připojila názorné obrázky. V následující kapitole jsem se snažila vysvětlit techniku jednotlivých záběrů používaných k ovládání kanoe. Zaměřila jsem se na kanoi hlavně proto, že pro Lužnici je to nejoptimálnější plavidlo. Pro nafukovací plavidlo je řeka příliš pomalá a kajakář by se zde nudil. Další kapitola přímo navazovala na techniku záběrů. Pojednávala jsem v ní o tom, jak řídit loď rovně po proudu, jak přejet válce na druhou stranu nebo o tom, jak překonat vodní válec. Šestou kapitolu jsem věnovala hodnocení obtížnosti toků. O samotné řece Lužnici jsem se blíže rozepsala v sedmé kapitole. Je zde popsána charakteristika toku. Geologický vývoj řeky, kde je například vysvětleno, proč se v Táboře řeka stáčí na jihozápad. Popsala jsem významné historické události, které se přímo dotýkali řeky. Jedna podkapitola je věnována ochraně přírody kolem Lužnice. Dále jsem uvedla, jaká nebezpečí mohou čtenáře potkat nejen při splouvání Lužnice, ale na kterékoliv řece. Jednou z částí mého cíle práce bylo i seznámit čtenáře s kulturními a přírodními zajímavostmi v okolí řeky. Některé jsem zmínila v kapitole osm a devět. Jiné jsem uvedla v programech kurzů, protože je bude vodácká skupina bezprostředně míjet nebo jimi projíždět. Cílem bylo i uvést další možnost sportovního vyžití. Zmínila jsem tedy ty nejtypičtější pro oblast Lužnice jako je cyklistika, rybaření a pěší turistika. Praktickou část jsem rozdělila na dvě části. Na část, kde jsem vyhodnocovala dotazník a na část, kde jsem rozepsala programy kurzů a jejich kalkulace. Dotazník jsem rozdala mezi studenty na Vysoké škole polytechnické a zjišťovala, zda se již někdy kurzu vodní turistiky zúčastnili nebo zda by o něj měli zájem. Také jsem se 57

dotazovala, kam by chtěli na vodu a kolik by byli ochotni za kurz utratit. Důležitá informace pro mě také byla, jaký způsob dopravy by si zvolili. Z dotazníku vyplynulo, že kurz vodácké turistiky je druhý nejpreferovanější hned za cyklistikou. Ženy by si z kurzů nabízených školou dokonce nejčastěji vybrali právě kurz vodácké turistiky. Z dotazníku také vyplynulo, že studenti si vybírají kurzy podle oblíbeného sportu a podle ceny. Kolem 30% dotazovaných studentů ještě kurz vodní turistiky neabsolvovala, ale nadpoloviční většina z nich by kurz absolvovat někdy v budoucnu chtěla. Mezi studenty, kteří se kurzu již zúčastnili, jich bylo nejvíce na řece Vltavě a Otavě a drtivá většina by se kurzu ráda zúčastnila znovu. Také by dali přednost kurzu v České republice před zahraničním kurzem a to i bez ohledu na cenu. V závěru mých otázek jsem se dozvěděla, že kurz na Lužnici by si vybrala nadpoloviční většina. Také více než polovina dává přednost kempu před penzionem a dává přednost nižší ceně před komfortem. Skoro polovina respondentů by volila vlastní dopravu na kurz. Pro polovinu dotazovaných je nejpřijatelnější cenová relace kurzu od 2.000 do 4.000 Kč. Ve druhé části praktické části jsem se připravila program kurzu s kalkulací ve dvou variantách a to s vlastní dopravou a s autobusem, který by byl stále k dispozici. V první variantě s vlastní dopravou jsem podrobněji popsala jednotlivé denní etapy spolu s ubytováním a zajímavostmi v těsné blízkosti řeky. V této variantě byla kalkulace velmi snadná, protože se studenti přepravují do místa startu na vlastní náklady a stravují se také na vlastní náklady. Počítala jsem s 26 studenty a 4 učiteli. Vykalkulovala jsem tedy předpokládanou cenu ubytování. Ta by se pohybovala kolem 220 Kč na osobu. Studenti by ale měli počítat s dalšími výdaji na jídlo. Ve druhé variantě kurzu s dopravou autobusem, který by byl po celou dobu k dispozici, se kalkulace ceny vyšplhala na 1.500 Kč. Není to tím, že by autobus zbytečně jezdil z místa na místo, ale hlavně je to dáno čekací dobou v kempech, než studenti sjedou denní úsek řeky a také tím, že je dopravce z Prahy a musí přijet do Jihlavy. Přítomnost autobusu také skýtá možnost návštěvy míst či měst, které jsou vzdáleny od řeky. Stejně jako u předchozí varianty musí studenti počítat s dalšími penězi na jídlo a případné vstupy na zámek v Třeboni či do podzemních chodeb v Táboře. Kurz skončí na stejném místě jako první kurz a ještě je zde vynechám úsek mezi Hamrem a Táborem. Na

58

druhou stranu je zde více možností navštívit kulturní a historické památky a to můžou někteří studenti, např. studující cestovní ruch, přivítat. Myslím, že obě varianty kurzu by se mohly setkat s kladným ohlasem mezi studenty. Jednak proto, že jsou oba relativně levné, což by se líbilo většině studentů. A také proto že pro jeho absolvování není třeba mnoho vodácký zkušeností.

59

Seznam použitých zdrojů Tištěné zdroje: (1) DAVID, Petr. et al. Průvodce po Čechách Moravě Slezsku – Táborsko. 1.vydání, Praha: S & D, 2006. 192 s. ISBN 80-86899-97-7 (2) DAVID, Petr. et al. Průvodce po Čechách Moravě Slezsku – Třeboňsko. 1.vydání, Praha: S & D, 2005. 144 s. ISBN 80-86899-00-4 (3) DEMETROVIČ, Ernest. et al. Encyklopedie tělesné kultury a-o. 1.vydání, Praha: Olympia, 1988. 462 s. 077-039-88 ETK (4) NOVÁK, Ivan. Lužnice vodácký průvodce. 1.vydání, Zlín: SHOCart spol. s r.o., 1998. 88 s. ISBN 80-7224-039-0 (5) JANČAR, Vojtěch. Na lodi křížem krážem po Čechách a Moravě. 1.vydání, Havlíčkův Brod: Fragment, 2004. 128 s. ISBN 80-7200-912-5 (6) JANČAR, Vojtěch. NOVÁK, Ivan. Vodácký průvodce Česko. 1.vydání, Zádveřice: SHOCart spol. s r.o., 2005. 428 s. ISBN 80-7224-500-7 (7) VITOUŠ, Pavel. Malá encyklopedie sportu. 1.vydání, Praha: Mladá fronta, 1980. 368 s. 23-057-80 Internetové zdroje: [1] Povoda.cz [online]. [cit.2012-02-09]. Krátká historie vodáctví v Čechách. Dostupné z WWW: [2] KRAČMAR, Bronislav; BÍLÝ, Milan; NOVOTNÝ, Petr. Kanoe.cz [online]. 1998 [cit. 2012-02-09]. Vodácké vybavení. Dostupné z WWW: [3] KRAČMAR, Bronislav; BÍLÝ, Milan; NOVOTNÝ, Petr. Kanoe.cz [online]. 1998 [cit. 2012-02-09]. Kanoe. Dostupné z WWW: [4] KRAČMAR, Bronislav; BÍLÝ, Milan; NOVOTNÝ, Petr. Kanoe.cz [online]. 1998 [cit. 2012-02-09]. Pádla. Dostupné z WWW:

60

[5] Raft.cz [online]. [cit. 2012-02-09]. Hodnocení obtížnosti. Dostupné z WWW: [6] KRAČMAR, Bronislav; BÍLÝ, Milan; NOVOTNÝ, Petr. Kanoe.cz [online]. 1998 [cit. 2012-02-09]. Technika pádlování. Dostupné z WWW: [7] KRAČMAR, Bronislav; BÍLÝ, Milan; NOVOTNÝ, Petr. Kanoe.cz [online]. 1998 [cit. 2012-02-09]. Technika a taktika jízdy na kanoi v proudící vodě. Dostupné z WWW: [8] KRAČMAR, Bronislav; BÍLÝ, Milan; NOVOTNÝ, Petr. Kanoe.cz [online]. 1998 [cit. 2012-02-15]. Nebezpečí při kanoistickém výcviku a vodáckých akcích. Dostupné z WWW: [9] Trebonsko.cz [online]. 2011 [cit.2012-03-30]. Cyklotrasy – Třeboňsko. Dostupné z WWW: [10] Topbicycle.com [online]. [cit.2012-03-30]. Greenways Praha Vídeň. Dostupné z WWW: [11] Taborcz.eu [online]. 2011 [cit.2012-03-30]. Táborskem na kole. Dostupné z WWW: [12] Trebonsko.cz [online]. 2011 [cit.2012-03-30]. Cyklostrans. Dostupné z WWW: [13] Taborcz.eu [online]. 2011 [cit.2012-03-30]. Táborskem pěšky. Dostupné z WWW: [14] Trebonsko.cz [online]. [cit.2012-03-30]. Rybaření na Třeboňsku. Dostupné z WWW: [15] PujcovnalodiDunaj.cz [online]. [cit.2012-04-24]. Ceník. Dostupné z WWW: [16] Autokemproudnacz. [online]. 2010 [cit.2012-04-24]. Ceník ubytovacích poplatků. Dostupné z WWW: [17] Ekempy.cz [online]. 2006-2012 [cit.2012-04-24]. Kempy z celé ČR. Dostupné z WWW: [18] restauraceulipycelkovice.webnode.cz [online]. 2009 [cit.2012-04-25]. Tábořiště Suchomelův Ostrov. Dostupné z WWW: [19] Autobusova-doprava.cz [online]. 2008 [cit.2012-04-25]. Autobusová doprava – ceník. Dostupné z WWW: http://www.autobusova-doprava.info/a/autobusovadoprava-cenik 61

[20] Premid.cz [online]. [cit.2012-04-25]. Mýtný kalkulátor. Dostupné z WWW:

62

Seznam příloh Příloha č.1 – Dotazník; Zdroj: http://www.vyplnto.cz/realizovane-pruzkumy/vodackaturistika/ Příloha

č.

2

-

Kilometráž

řeky

Lužnice;

Zdroj:

http://www.raft.cz/cechy/luznice.aspx?ID_reky=9&kilo=kilom Příloha č. 3 – Ukázka mapy z vodáckého průvodce; Zdroj: JANČAR, Vojtěch. NOVÁK, Ivan. Vodácký průvodce Česko. 1.vydání, Zádveřice: SHOCart spol. s r.o., 2005. 428 s. ISBN 80-7224-500-7

63

Příloha č. 1 : Dotazník 1. Jakého jste pohlaví? a. Žena b. Muž 2. Dáváte přednost zimním či letním sportům? a. Zimní sporty b. Letní sporty 3. Který z uvedených kurzů byste si vybral(a)? a. Kurz aerobicu b. Kurz cyklistiky c. Kurz pěší turistiky d. Kurz vodácké turistiky e. Kurz tance f. Kurz sjezdového lyžování g. Kurz běžeckého lyžování h. Kurz snowbordingu 4. Podle jakého kritéria si vybíráte kurzy z nabídky při tvorbě rozvrhu? a. Cena b. Termín c. Oblíbený sport d. Který kurz je volný 5. Zúčastnil(a) jste se již kurzu vodácké turistiky? a. Ano b. Ne 6. Pokud ne, zúčastnil(a) byste se kurzu vodácké turistiky? a. Ano b. Ne

64

7. Pokud ano, na jaké řece se kurz uskutečnil? a. Otava b. Vltava c. Sázava d. Ohře e. Salza f. Dunajec g. Hron 8. Zúčastnil(a) byste se tohoto kurzu podruhé? a. Ano b. Ne c. Nevím 9. Pokud byste si vybral(a) vodácký kurz, dal(a) byste přednost kurzu v České republice nebo v zahraničí (bez ohledu na cenu)? a. Zahraničí b. Česká republika 10. Pokud byste si vybral(a) vodácký kurz, na které z nabízených řek byste ho rádi strávil(a)? a. Vltava b. Otava c. Lužnice d. Sázava e. Berounka f. Ohře g. Salza

11. Zúčastnil(a) byste se kurzu na řece Lužnici? a. Ano b. Ne

65

12. Sjíždíte vodu i soukromě (s rodinou, přáteli)? a. Ano b. Ne 13. Dáváte přednost ubytování v kempu či v penzionu (příp. ubytovně)? a. Kemp b. Penzion (ubytovna) 14. Jakému způsobu dopravy byste dal(a) přednost? a. Vlastní doprava b. Doprava autobusem tam a zpět c. Autobus stále k dispozici během kurzu 15. Je pro Vás důležitější nižší cena nebo větší komfort ubytování a dopravy? a. Nižší cena b. Komfort ubytování a dopravy 16. Kolik byste zaplatil(a) za kurz vodní turistiky? a. Do 2.000 Kč b. 2.000 Kč – 4.000 Kč c. 4.000 Kč – 6.000 Kč d. Nad 6.000Kč

66

Příloha č. 2 – Kilometráž řeky Lužnice 125 vodácká základna vp v řečišti 123 121,5

následuje pěkný úsek 8 km s meandry a možností stromů

Dračice pískovna 500 m vl Žabinec

117,8 chaty vp, konec úseku se stromy a meandry + 600 m 116,9

potrubí

Zlatá stoka odbočení v 2,9 X Pilař smrtelně nebezpečné, včas přistát za VV !!

116,8

116,6 s [153] Majdalena 2 km vl Chlum u Třeboně 700 m vl Chlum u Třeboně 3,5 km vp Hamr 2,5 km vp 116,5

stp

- brod

115,6 vp

v 0,7 kamenný stp

113,4 Majdalena vl m n. m. )

vl Majdalena 300 m vl

113,3 slepé rameno vl, 111,8

p + 200 m

Koštěnický p., U Kosařů chaty vp 114,7

kam. Stp

kam. Stp

Majdalena 500 m vl (437

, možnost stromů v řečišti až k rozvodí

kam. stp

108,8 dvě jezová tělesa prohlédnout !! Rozvodí 2 c rozdvojení toku na Novou řeku a starou. Stará řeka je romatnický úsek v NPR, v posledních letech bývá vyčištěn od padlých stromů p brod !! samota U Dušáků 200 m vp

107,1

p + 1 km

101,9

c samota Holičky vl 100,8 pilíře býv. mostu, slepé rameno vl

97,7 s (kamenný) Stará Hlína vp Třeboň 5 km vl 5 km vl 74,5

Nežárka + 100 m

73,9

potrubí

73,7

c + 50 m

72,1 plánovaný

p stadion vvl

vp, konec NPR Stará řeka + 50 m

s [34]

vl

Blatská stoka s[3] obchvat s (r. 2005) 67

69,6 slepé rameno vl, kde je

v 1,5 N vl X velmi Nebezpečný úsek včas přistát vp !!

69,3 69,2

s [23] Dráchov vl

69,1

Dráchov vp

68,7

Karvánky vp

65

vl Řípec 1,5 km vp

vp koupaliště vp PR Dráchovské tůně vl

v 2,2 X Nebezpečný úsek !! jez Čejnov

67,2 66,7

c country zahrada Dráchov vl

Dírenský p. (Nadýmač) + chat. osada TJ. Spartak

vl

64,5

p Soběslav vp

vp Soběslav 700 m vp

64,2

Černovický p. Soběslav centrum vp v 1,0 !! N vl larseny ve spádové desce jez Steiniger

63,8

s [135] Soběslav vp

63,5

62 ostrov, optimální vody

v 1,4 !! N vl (v pravém rameni), jeďte vlevo, kde je prohlédnout !! Špačkův mlýn

61,3

p

59,7

s

57,1

p Skalice

56,5

Pohoda 100 m vp, koupaliště

vp Klenovice 700 m vp

54 3 kam. prahy 52,4 kam. práh

vl 300 m vp

Orion 600 m vp

vp Roudná 1 km vp + 400 m

600 m vp p

na 800 m + 1 km samota Na rybárně vl

49,9

Maršovský p. zátoka vl

48,2

vp (po dohodě u

)Planá n. L. vp vl

1,5 km vp Planá n. L. 400 m vp 48 Lužnicí

v 1,4 za

1 km vp

v 1,0 !! larseny Roudná vp

55,6

46,5

100 m vp

vpStrkov 1 km vp

(392 m n. m.)

v 1,5 !! larseny N vp U elektrárny

Sedlec vl 45,7

vp vl

koupaliště vl + 100 m

v 1,4 !! N vl Soukeník

s Planá nad

200 m vp

68

45,5

Pod Soukeníkem vp chaty vl Sezimovo Ústí II 1 km vp

43,8

Kozský p. + 100 m

p Sezimovo Ústí I vp

vp

Kozí hjrádek 4

km vp Sezimovo Ústí 1,5 km vp 43,2 42 40,6 40,5 39,7

v 1,5 !! N vp s Tábor 1 km vp ž [220] v 1,2 !! Tábor vp Tábor 1,4 km vp v 1,2 N vl !! Suchomel

39,6

Suchomelův ostrov vl

39,4

s Tábor vl vp Čelkovice vl

39

„Kotnov“

vl vp

v 1,5 N vl !!

38,7

s [137] (vysoký) Tábor vp Dolní Horky vl

38,3

v 1,1 N vp !! vp dl přenášení

Tismenice + 50 m

37,4

v 1,0 Na papírně, peřej , Klokoty 500 m vp

36,8

N vp Benešův mlýn, peřej WW II 100 m býv. mlýn vp

36,5 ostrov, za SV a MV lépe 36,3

Harracovka vp

32,5

v 1,0 rozvalený

27,3 27 26,4

p

!! N vp Kvěchův mlýn, peřej za SV a MV vp

v 1,4 !! N vp Matoušovský mlýn Vlásenický p. peřej + 500 m

Příběnice vp

vl u chat

vp

v 1,5 N vl !! Bejšovcův mlýn Bečice vl

vp

lépe vl, peřej Bredův mlýn

31,4 zbytky jezu 29,3

500 m vp

vl

34,5 kamenné pole „Stádo“ peřej 33,4

vp

vp

+ 200 m

35,8 ostrov, peřej lépe 34,8

vp

Lužničanka 500 m vl

vl Bečice 1 km vl 1 km vl

Saloon Lužnice vl

vl 69

peřej

25,8 zbytky jezu Suchomel 24,1 24 22 21,9 20

s řetězový Stádlec 2,5 km vp

2,5 km vp

v 1,2 !! U Marků v 1,6 N vl !! U Papírny, v náhonu propust – prohlédnout + RS Na Papírně vl v 1,5 N vp !! U Elektrárny Dobronice vp

19,9

s Dobronice 16,4

15,6

Lišky vp

13,4

Na Říhovkách vl

11,9

s „Duha“

vp

Dobronice 400 m vp

Všechlapský p., peřej

vp + 100 m

s Hutě vl

vl

vl lázně Bechyně 3 km vp

Bechyně vp (360 m n. m.) + 100 m loděnice vp

70

Příloha č. 3 : Ukázka mapy z vodáckého průvodce

71