Vysoká škola ekonomická v Praze. Diplomová práce Veronika Černocká

Vysoká škola ekonomická v Praze

Diplomová práce

2006 Veronika Černocká

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta financí a účetnictví Obor: Finance

Název diplomové práce:

Výběr a přerozdělování příspěvků na zdravotní pojištění v ČR

Vypracovala: Veronika Černocká Vedoucí diplomové práce: Ing. Stanislav Klazar, Ph.D.

Prohlášení Prohlašuji, že diplomovou práci na téma „Výběr a přerozdělování příspěvků na zdravotní pojištění v ČR“ jsem vypracovala samostatně. Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury. V Praze, dne 26. června 2006

Podpis:

Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat Ing. Stanislavu Klazarovi, Ph.D. za vstřícný přístup, odborné vedení a cenné připomínky při zpracování této diplomové práce.

Obsah 1

Úvod....................................................................................................................... 6

2

Výpočet výše příspěvků na zdravotní pojištění ..................................................... 8 2.1 2.1.1

Zaměstnanci ................................................................................................... 10

2.1.2

Zaměstnavatelé .............................................................................................. 10

2.1.3

Osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) ................................................. 11

2.1.4

Stát ................................................................................................................. 11

2.1.5

Osoby bez zdanitelných příjmů (OBZP)........................................................ 12

2.2

Vyměřovací základy (VZ) ...................................................................................... 12

2.2.1

VZ u zaměstnance.......................................................................................... 12

2.2.2

VZ u OSVČ ................................................................................................... 16

2.2.3

VZ státních pojištěnců a OBZP ..................................................................... 17

2.2.4

Porovnání VZ................................................................................................. 18

2.3

Výše a odvod pojistného ........................................................................................ 19

2.3.1

Odvod za zaměstnance................................................................................... 19

2.3.2

Odvod za OSVČ ............................................................................................ 20

2.3.3

Odvod za státní pojištěnce a OBZP ............................................................... 21

2.3.4

Postup při odvodu .......................................................................................... 22

2.3.5

Porovnání výše odvodu pojistného ................................................................ 22

2.4

Povinnosti a sankce za nesplnění............................................................................ 24

2.4.1

Oznamovací povinnost .................................................................................. 24

2.4.2

Další povinnosti pojištěnce............................................................................ 25

2.4.3

Další povinnosti zaměstnavatele.................................................................... 26

2.5

3

Plátci pojistného na veřejné zdravotní pojištění ....................................................... 9

Příklady .................................................................................................................. 27

2.5.1

Zaměstnanec a zaměstnavatel ........................................................................ 27

2.5.2

OSVČ............................................................................................................. 30

Zdravotní pojišťovny ........................................................................................... 32 3.1

Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR - 111............................................................. 35

3.2

Zaměstnanecké pojišťovny..................................................................................... 39

3.2.1

Vojenská zdravotní pojišťovna ČR - 201 ...................................................... 40

3.2.2

Hutnická zaměstnanecká pojišťovna – 205 ................................................... 41

3.2.3

Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví –

207

....................................................................................................................... 42

3.2.4

Zaměstnanecká pojišťovna Škoda - 209 ........................................................ 43

3.2.5

Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra ČR – 211 ...................................... 44

3.2.6

Revírní bratrská pokladna – 213 .................................................................... 45

3.2.7

Zdravotní pojišťovna METAL-ALIANCE – 217.......................................... 45

3.2.8

Česká národní zdravotní pojišťovna - 222..................................................... 46

3.3

4

Srovnání zdravotních pojišťoven............................................................................ 47

Přerozdělování pojistného mezi zdravotními pojišťovnami ................................ 51 4.1

Mechanizmy přerozdělování .................................................................................. 51

4.1.1

Mechanizmus přerozdělování pojistného do roku 2004 ................................ 51

4.1.2

Mechanizmus přerozdělování pojistného od 1. 1. 2005................................. 53

4.1.3

Budoucí možný směr výběru ......................................................................... 55

4.2

Analýza změn přerozdělování ................................................................................ 56

4.3

Návrhy reformy a jejich dopad............................................................................... 58

4.3.1

ODS „Modrá šance“ ...................................................................................... 59

4.3.1.1

Návrh ......................................................................................................... 59

4.3.1.2

Shrnutí ....................................................................................................... 60

4.3.1.3

Dopad návrhu ............................................................................................ 61

4.3.2

ČSSD ............................................................................................................. 61

4.3.2.1

Návrh ......................................................................................................... 61

4.3.2.2

Shrnutí ....................................................................................................... 63

4.3.2.3

Dopad ........................................................................................................ 63

4.3.3

Rozdíly mezi návrhy...................................................................................... 64

4.3.4

Shodné body .................................................................................................. 64

5

Závěr .................................................................................................................... 66

6

Seznam tabulek, obrázků a příloh........................................................................ 68

7

Literatura.............................................................................................................. 70

8

Přílohy.................................................................................................................. 73

1 Úvod Jako téma své DP jsem si zvolila problematiku zdravotního pojištění, konkrétně výběr a přerozdělování příspěvků na zdravotní pojištění v ČR. Toto téma jsem si vybrala z důvodu jeho aktuálnosti a důležitosti, neboť zdravotní pojištění je součástí života všech občanů, i když si to mnozí často neuvědomují. V současnosti je toto téma již delší dobu také často zmiňováno v médiích. Hlavním cílem práce je podat přehled o financování zdravotní péče a vlastní kritické zhodnocení potřebnosti přerozdělení prostředků uvnitř systému mezi jednotlivými pojišťovnami. Tedy popsat způsob výběru samotného pojistného, nastínit nutnost přerozdělení tohoto vybraného pojistného z důvodu různé nákladovosti jednotlivých pojištěnců a následné možné změny, kterými se zabývají jednotlivé politické strany v rámci návrhu reformy zdravotnictví a jejich dopad. V první kapitole si vymezíme osoby, které jsou plátci pojistného (zaměříme se na všech pět skupin), určíme si vyměřovací základy u jednotlivých plátců a porovnáme jejich výši, zaměříme se na odvod pojistného, jeho srovnání a poukážeme na sankce za nesplnění povinností, ať se jedná o oznamovací povinnosti či další povinnosti pojištěnce a zaměstnavatele. Na závěr kapitoly shrneme získané informace a ukážeme si výpočty pojistného a povinnosti s tím spojené u zaměstnance, zaměstnavatele a OSVČ v různých situacích. V druhé kapitole se budeme věnovat zdravotním pojišťovnám v České republice, analýzou některých jejich ukazatelů získaných z výročních zpráv a jejich srovnáním. Pozornost je věnována analýze dat z roku 2003, která jsou v současné době dostupná ode všech zdravotních pojišťoven. Je to dáno postupem schvalování výročních zpráv. V poslední kapitole si ukážeme samotný mechanizmus přerozdělování. Budeme se také věnovat jeho vývoji od zavedení do současnosti. Podíváme se, jaké změny byly v této souvislosti provedeny a co se očekává v blízké budoucnosti. Provedeme analýzu dopadu změn v přerozdělování na celkové příjmy vybraných pojišťoven. Druhá část kapitoly se věnuje návrhům reformy bývalého ministra zdravotnictví Jozefa Kubinyiho a stínového ministra za ODS Tomáše Julínka, jejich stěžejními body, rozdíly a vyhodnocením možných dopadů.

6

V této práci jsou použity zejména metody pozorování, srovnávání, analogie, analýzy, syntézy a jiné. S metodou pozorování se setkáme u shromažďování různých ukazatelů zdravotních pojišťoven. Metoda srovnávání je zde hojně zastoupena. Srovnáváme jak jednotlivé vyměřovací základy, tak vypočtené pojistné nebo jednotlivé zdravotní pojišťovny. Analogie je použita u souhrnných dat za jednotlivé pojišťovny, kdy jsem musela některá data odhadnout, neboť nebyla k dispozici. Zde jsem spoléhala na blízkost počtu pojištěnců, tedy velikosti zdravotní pojišťovny a usuzovala jsem tedy na podobnost určitých ukazatelů. Analýza byla použita při vymezení částí výpočtu pojistného a u výpočtu dopadu změn v přerozdělování na celkové příjmy vybraných pojišťoven. Syntéza poté při shrnutí poznatků v praktických příkladech.

7

2 Výpočet výše příspěvků na zdravotní pojištění Veřejné zdravotní pojištění jako jeden ze subsystémů tvoří spolu se sociálním zabezpečením institut sociálního pojištění v České republice (ČR). Veřejné zdravotní pojištění je v ČR povinné. Vyloučením určité sociální skupiny ze systému povinného pojištění by mohlo dojít ke snížení úrovně solidarity, především zdravých s nemocnými. Ve své podstatě se jedná o zajištění finančních prostředků k poskytování zdravotní péče pojištěncům v zákonem uznaném standardu na principu povinné solidarity. V ČR je zdravotní péče financována z více zdrojů, přičemž převažující podíl má samozřejmě veřejné zdravotní pojištění (kolem 81 % ze všech zdrojů). Dále se poměrem zhruba 10 % podílí soukromé platby občanů a stejně tak prostředky z místních a státních rozpočtů. Na obrázku (Obrázek 2-1) můžeme sledovat vývoj výdajů na zdravotnictví, které od roku 1990 plynule rostou. V příloze (Příloha 8) je dále k nahlédnutí struktura těchto výdajů podle zdroje financování. Obrázek 2-1 Výdaje na zdravotnictví v mld.Kč

Výdaje na zdravotnictví v mld.Kč

186,4 193,8

200

mld.Kč

150 100 50

73,1 31,3

86,4

100,7

110,7

118,9

129,9 134,9

141,9

158,8

168,5

39,5 45,7

0 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004

rok

Zdroj: www.uzis.cz, Zdravotnictví jako součást národní ekonomiky 2004

8

Pro veřejné zdravotní pojištění je typické, že vstup do tohoto systému je volný. Neexistují zde vazby mezi zdravotním stavem a výškou pojistného. Čerpání péče není omezeno rozpočtově, ale je poskytováno dle objektivní potřeby a zdravotního stavu.1 Zdraví je ovlivňováno řadou faktorů. Zdravotnictví může ovlivnit zdravotní stav obyvatelstva jen asi z 15-20 %, zbytek připadá na životní prostředí, způsob života, pracovní prostředí a genetické předpoklady. Tyto všechny faktory ovlivňují zdravotní stav populace, který je mnohdy chápán jako zdroj společenského růstu země. Proto je právo na zdraví a zdravotní péči garantováno státem a uzákoněno v Ústavě ČR, Listině základních práv a svobod a dalších právních aktech.2 Zdravotní péče se tak stává důležitou prioritou státní politiky a zajištění zdravotní péče jako všeobecně dostupné služby je chápáno jako povinnost státu vůči občanům. V následujících podkapitolách si vymezíme osoby, které jsou plátci pojistného, určíme si vyměřovací základy u jednotlivých plátců a porovnáme jejich výši, zaměříme se na odvod pojistného a sankce za nesplnění povinností. Na závěr kapitoly si ukážeme výpočty pojistného u zaměstnance, zaměstnavatele a OSVČ v různých situacích.

2.1 Plátci pojistného na veřejné zdravotní pojištění Podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, jsou pojištěny všechny osoby s trvalým pobytem na území ČR. Pokud nemají trvalý pobyt na tomto území, tak pod podmínkou, že jsou zaměstnanci zaměstnavatele, který má v ČR sídlo. Zdravotní pojištění vzniká dnem narození, jedná-li se o osobu s trvalým pobytem na území ČR. Narozené dítě se stává pojištěncem pojišťovny, u které je pojištěna matka dítěte. Tím se předchází komplikacím s výběrem pojišťovny, neboť již novorozenec vyžaduje zdravotní péči. Právní vztah také vzniká, pokud se osoba bez trvalého pobytu stala zaměstnancem na území ČR nebo tento status trvalého pobytu získala. Zánik je možný jen z důvodu úmrtí pojištěnce či prohlášení za mrtvého, ukončení zaměstnaneckého vztahu nebo trvalého pobytu na území ČR.

1 2

KREBS, Vojtěch. Sociální politika, 2005, str. 327 viz. GREGOROVÁ, GALVAS, Sociální zabezpečení, 2005, str. 163

9

Tím, že je veřejné zdravotní pojištění povinné, musí existovat osoba či instituce, která za každého pojištěnce odvádí danou část do fondu veřejného zdravotního pojištění. Pojištěnec může být současně plátce, ale není to podmínka. V systému se nalézají také osoby, za které je plátcem někdo jiný. Nyní se podíváme na jednotlivé plátce podrobněji. Rozdělíme je do pěti skupin.

2.1.1 Zaměstnanci Zaměstnanec je pro účely tohoto systému definován jako osoba, která je účastna nemocenskému pojištění. Účast na nemocenském pojištění fakticky vzniká dnem nástupu do zaměstnání a končí dnem ukončení smlouvy. Za zaměstnance se tedy považují osoby v pracovním poměru (také uzavřeném podle cizích právních předpisů), ve služebním poměru, dobrovolníci u pečovatelské služby, pěstouni v zařízeních pro výkon pěstounské péče, soudci a další vysoce postavení funkcionáři3. U zaměstnanců, kteří nejsou automaticky účastni nemocenskému pojištění, se zkoumá každý měsíc, nejedná-li se o příležitostné zaměstnání, které tuto účast nezakládá a tedy nevzniká povinnost platit pojistné na veřejné zdravotní pojištění. Pokud zaměstnání v kalendářním měsíci trvá déle než sedm kalendářních dnů po sobě jdoucích nebo započitatelný příjem dosáhl alespoň 400 Kč měsíčně, vzniká účast na nemocenském pojištění a tedy i na veřejném zdravotním pojištění z titulu zaměstnance.4 Ze zdravotního pojištění jsou vyloučeny osoby, které nemají trvalý pobyt na území České republiky a vykonávají činnost v České republice pro zaměstnavatele, kteří požívají diplomatických výhod a imunity nebo pro zaměstnavatele, kteří nemají sídla na území České republiky a osoby pobývající dlouhodobě v cizině.

2.1.2 Zaměstnavatelé Zaměstnavatel je plátcem části pojistného za svého zaměstnance. Logika věci zůstává stejná. Pokud zaměstnanec je povinen platit veřejné zdravotní pojištění z titulu zaměstnání tím, že je účasten na nemocenském pojištění, vzniká tato povinnost také zaměstnavateli. Zaměstnavatelem se rozumí právnická nebo fyzická osoba, která zaměstnává zaměstnance a sídlí nebo má trvalý pobyt na území České 3 4

podrobněji zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, § 5 písmeno a) zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců

10

republiky, ale také organizační složka státu. Sídlem právnické osoby je chápáno přímo sídlo této osoby a nebo její organizační složky. U fyzické osoby zaměstnavatele je tímto sídlem místo jeho trvalého pobytu, a jedná-li se o zahraniční fyzickou osobu je jím místo jejího podnikání.

2.1.3 Osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) Za osoby samostatně výdělečně činné se ve veřejném zdravotním pojištění považují všechny osoby, které mají příjmy z podnikání podle § 7 zákona o daních z příjmů: •

osoby provozující zemědělskou výrobu, lesní a vodní hospodaření,

•

osoby provozující živnost,

•

osoby provozující podnikání podle zvláštních předpisů,

•

osoby vykonávající uměleckou nebo jinou tvůrčí činnost na základě autorskoprávních vztahů,

•

společníci veřejných obchodních společností a komplementáři komanditních společností,

•

osoby vykonávající nezávislé povolání,

•

osoby vykonávající činnost mandatáře na základě mandátní smlouvy,

•

spolupracující osoby osob samostatně výdělečně činných, pokud na ně lze rozdělovat příjmy dosažené výkonem spolupráce a výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení.

2.1.4 Stát Stát je plátcem pojistného za kategorii osob, které se ocitli v určitých sociálních situacích. Pokud jsou pojištěnci, za které platí pojistné stát, současně zaměstnanci nebo osobami samostatně výdělečně činnými platí pojištění vedle státu i pojištěnec sám ze svých příjmů. Mezi tzv. státní pojištěnce, za něž hradí pojistné stát vždy, patří nezaopatřené děti, příjemci důchodových dávek, příjemci rodičovského příspěvku, ženy na mateřské a rodičovské dovolené, uchazeči o zaměstnání, osoby pobírající dávky sociální péče, osoby převážně nebo úplně bezmocné nebo o ně pečující, osoby konající základní (náhradní) službu v ozbrojených silách, civilní službu, osoby povolané k vojenskému cvičení, osoby ve výkonu trestu nebo ve vazbě. Mají-li tyto

11

osoby současně příjmy ze zaměstnání či samostatné výdělečné činnosti je plátcem jak tato osoba tak stát. Druhou skupinu tvoří osoby, za které je plátcem pojistného stát pouze za splnění některých podmínek. Zejména podmínky, že tato osoba nemá příjmy z výdělečné činnosti, tj. ze zaměstnání a ze samostatné výdělečné činnosti. Jde především o osoby, které jsou příjemci dávky nemocenského pojištění, dosáhly věku nároku na starobní důchod, ale nesplňují podmínky jeho přiznání, celodenně, osobně a řádně pečují o 1 dítě do věku 7 let nebo o 2 děti do 15 let věku dítěte5, vykonávají dlouhodobou dobrovolnickou službu. Dále jsou státní pojištěnci z tohoto titulu mladiství umístěni ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy, cizinci, kterým bylo uděleno oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany, pokud nemají příjmy a žadatelé o azyl. Stát platí pojistné za své pojištěnce prostřednictvím státního rozpočtu. Jak si ukážeme v kapitole 2.3.5 jsou tyto platby nedostačující.

2.1.5 Osoby bez zdanitelných příjmů (OBZP) Jedná se o osoby, které nemají po celý kalendářní měsíc žádné příjmy ze zaměstnání či ze samostatné výdělečné činnosti a ani za něj není plátcem pojistného stát. Jsou to například ženy v domácnosti, rentiéři, zaměstnanci, kteří vykonávají svou činnost na základě dohody o provedení práce, která nezakládá účast na nemocenském pojištění, studenti starší 26 let nebo nezaměstnaní, kteří nejsou evidováni na úřadu práce.

2.2 Vyměřovací základy (VZ) 2.2.1 VZ u zaměstnance Vyměřovacím základem u zaměstnance je úhrn příjmů, které mu zaměstnavatel zúčtuje v souvislosti s výkonem zaměstnání a v souvislosti se zaměstnáním.6 5

„Podmínka celodenní péče se považuje za splněnou i tehdy, je-li dítě předškolního věku umístěno v jeslích (mateřské škole), popřípadě v obdobném zařízení na dobu, která nepřevyšuje čtyři hodiny denně, a jde-li o dítě plnící povinnou školní docházku, po dobu návštěvy školy, s výjimkou umístění v zařízení s týdenním či celoročním pobytem.“ zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění v §7 odstavec 1, písmeno l 6 VANČUROVÁ Alena. Daňový systém 2002 aneb učebnice daňového práva. VOX 2002, Praha.

12

Příjmy související s výkonem zaměstnání jsou takové, které souvisejí s tím, že zaměstnanec něco dělá v určitém množství, po daný čas nebo ve stanovené kvalitě. Tato skupina je vymezena zahrnutím všech příjmů s určitými vymezenými výjimkami. Mezi nejdůležitější příjmy nezahrnované patří náhrady výdajů, které nepodléhají dani z příjmu, tj. náhrady cestovních výdajů, náhrady výdajů za opotřebení vlastních pracovních pomůcek, atp.. Druhou skupinou příjmů, které vstupují do vyměřovacího základu, jsou příjmy související se zaměstnáním. Tyto příjmy plynou z trvání nebo existence zaměstnání. Nejde o příjem za určitý výkon, ale o příjmy související s tím, že je daná osoba zaměstnána. V případě této skupiny takové příjmy obecně nejsou součástí vyměřovacího základu zaměstnance, avšak s výjimkami, které jsou vymezeny zákonem a vyjmenovány v tabulce (Tabulka 2-1). Příjmy v souvislosti se zaměstnáním jsou např. náhrady mzdy, odměny za pracovní pohotovost nebo plnění poskytnutá k životnímu jubileu s výjimkou životního jubilea 50 let věku a při prvním odchodu do důchodu. Tabulka 2-1: Vyměřovací základ zaměstnance

Celková vyměřovací základ zaměstnance se skládá ze: ⇒ všech příjmů souvisejících ⇒ vyjmenovaných druhů příjmů s výkonem zaměstnání s výjimkou: souvisejících se zaměstnáním, tj. z: • nezdaněných náhrad výdajů • náhrad mzdy • náhrad škod • odměn za pracovní pohotovost • příjmů, které jsou osvobozeny od daně • příjmů věrnostní nebo stabilizační z příjmů fyzických osob nebo vyňaty povahy ze zdanění • plnění k životnímu jubileu, atd. Zdroj: VANČUROVÁ Alena. Daňový systém 2002.VOX 2002, Praha.

Tento základ však musí dosáhnout alespoň stanovené minimální výše označované jako minimální vyměřovací základ. Minimálním vyměřovacím základem u zaměstnance je hodnota minimální mzdy. Minimální mzda se každoročně valorizuje a v současné době činí 7570 Kč7, dnem 1. 7. 2006 se nahradí částkou 7955 Kč. K přehledu minimálních mezd v daných obdobích od roku 1993 přispívá Příloha 5. Jak je patrné, částky jsou valorizovány obvykle k 1. lednu, výjimku tvoří rok 1999, 2000 a 2006, kdy v těchto letech proběhla změna dokonce dvakrát, také k 1. červenci.

7

částka aktuální v době ukončení diplomové práce (červen 2006)

13

V některých případech však tento minimální vyměřovací základ neplatí. Jedná se především o osoby s těžkým postižením, současně vykonávající samostatně výdělečnou činnost (pokud zde platí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu) a osoby, za které je plátcem pojistného stát. Podrobnější výčet těchto osob je uveden v § 3 odstavec 8 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění. Musí však tyto výše uvedené skutečnosti trvat po celé rozhodné období. Vyměřovacím základem u těchto zaměstnanců je pak jejich skutečný příjem. Pokud zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období, zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci nebo pokud se zaměstnanec stal v průběhu rozhodného období osobou, za kterou platí pojistné také stát, snižuje se vyměřovací základ na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních dnů. Je-li vyměřovací základ zaměstnance nižší než minimální vyměřovací základ, je zaměstnanec povinen doplatit zdravotní pojišťovně prostřednictvím svého zaměstnavatele pojistné ve výši 13,5 % z rozdílu těchto základů. Má-li zaměstnanec více zaměstnavatelů, je povinen doplatit pojistné prostřednictvím jednoho ze zaměstnavatelů, kterého si zvolí. Tento doplatek se odvádí spolu s odvodem pojistného v následujícím kalendářním měsíci. Pokud je vyměřovací základ nižší z důvodů překážek na straně organizace, je tento rozdíl povinen doplatit zaměstnavatel. Do 31. 7. 2004 existoval u zaměstnanců, za které byl plátcem stát, odpočet, o který se snižoval vyměřovací základ těchto zaměstnanců. Prakticky to znamenalo, že zaměstnanec platil pojistné až z částky přesahující částku odpočtu.8 Zaměstnanec však musel patřit do kategorie státního pojištěnce po celý kalendářní měsíc a odpočet se mohl uplatňovat v jednom měsíci pouze u jednoho z příjmů. Odpočet byl však z účinností od 1. 8. 2004 zrušen. Odpočty, které jsou k nahlédnutí v příloze (Příloha 6) přesně korespondují s vyměřovacími základy u osob, za které je plátcem stát (Příloha 7). Zrušení odpočtu přineslo zvýšení odvodů do fondu veřejného zdravotního pojištění, což bylo cílem. Nebyl důvod, proč by si měli zaměstnanci, za které je plátcem stát odčítat částku, kterou ve své podstatě neplatili. Výjimka, která těmto zaměstnancům neukládá povinnost platit minimální vyměřovací základ, se zdá postačující. 8

Konkrétně např. v únoru 2004, kdy částka odpočtu byla 3520 Kč, takový zaměstnanec platil pojistné až z částky nad 3520 Kč.

14

Tato možnost uplatnění odpočtu byla však v omezeném rozsahu znovu obnovena. Nárok na uplatnění může použít pouze zaměstnavatel, zaměstnávající více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu zaměstnanců. Přičemž odpočet lze uplatnit jen u zaměstnance, kterému byl přiznán invalidní nebo částečně invalidní důchod. Částku odpočtu si může tento zaměstnanec nárokovat i v případě, kdy pobírání důchodu netrvá po celý kalendářní měsíc. Poprvé bylo možno nárok na odpočet uplatnit při zúčtování mzdy za měsíc březen 2005.9 Výše odpočtu je shodná s výší vyměřovacího základu u osob, za které je plátcem pojistného stát. Opomenutím možnosti snížit vyměřovací základ uplatněním odpočtu dochází u plátce k přeplatku pojistného. Veřejné zdravotní pojištění se musí platit i za dobu neplaceného pracovního volna či neomluvené absence. Pojistné musí být odvedeno alespoň z minimálního vyměřovacího základu zaměstnance. Pokud doba neplaceného pracovního volna trvala kratší dobu než celý kalendářní měsíc, stanoví se vyměřovací základ jako součet skutečného vyměřovacího základu a poměrné části minimální mzdy podle počtu dní neplaceného volna. V dohodě mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem musí být určeno, zda za tyto dny platí celkové pojistné zaměstnanec nebo se zaměstnavatel na úhradě pojistného podílí. To však neplatí pro neomluvenou absenci, kde celé pojistné (13,5 %) je povinen uhradit zaměstnanec. Pouze v několika případech se neodvádí žádné pojistné za dobu čerpání neplaceného volna, a to pokud: •

v době neplaceného volna vykonává zaměstnanec veřejnou funkci nebo práci pro jiného zaměstnavatele a doloží, že ten pro kterého toto vykonává za něj odvádí pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu,

•

zaměstnanec je po celý měsíc osobou, na kterou se nevztahuje minimální vyměřovací základ nebo

•

se zdržuje dlouhodobě v cizině a je v cizině pojištěn a učinil o této skutečnosti před odjezdem písemné prohlášení u zdravotní pojišťovny. Vyměřovacím základem pracovníka, který pracuje podle cizích právních

předpisů je úhrn příjmů zúčtovaných mu v souvislosti s tímto pracovním vztahem, který mu zakládá účast na nemocenském pojištění. I na tyto vztahy na základě cizích předpisů se vztahuje minimální vyměřovací základ. Pokud je zaměstnanci vyplácena 9

PORADCE 7/2006, Český Těšín 2006, s.164-166

15

mzda v cizí měně, přepočte se na českou měnu kurzem devizového trhu stanoveným Českou národní bankou, který platí k poslednímu dni kalendářního měsíce, za který se pojistné odvádí. U měn, u kterých Česká národní banka tento kurz nevyhlašuje, se použije kurz obvykle používaný bankami v České republice. Banky jsou povinny na žádost zaměstnavatele tento kurz sdělit a ten ho musí vést ve svých záznamech pro stanovení a odvod pojistného.

2.2.2 VZ u OSVČ Vyměřovacím základem u osoby samostatně výdělečně činné je 40 % příjmu z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti pro rok 2004, 45 % příjmu z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti pro rok 2005 a od roku 2006 50 % příjmu z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení.10 Osoba samostatně výdělečně činná je povinna odvést pojistné z vyměřovacího základu, nejvýše však z maximálního vyměřovacího základu. Také tyto osoby musí odvést pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, pokud není stanoveno jinak. Je-li tedy vyměřovací základ nižší než minimální vyměřovací základ, je osoba samostatně výdělečně činná povinna odvést pojistné z minimálního vyměřovacího základu. Minimálním vyměřovacím základem se až do 1. 4. 2006 rozuměl dvanáctinásobek 50 % průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství za kalendářní rok o dva roky předcházející roku, pro který byl vyměřovací základ stanovován. Výši průměrné měsíční mzdy za kalendářní rok vyhlašovalo na základě údajů Českého statistického úřadu Ministerstvo zdravotnictví ve Sbírce zákonů sdělením. Průměrná hrubá měsíční nominální mzda zaměstnanců v národním hospodářství v roce 2003 činila 16 920 Kč (Sdělení Ministerstva zdravotnictví č. 520/2004 Sb.) a v roce 2004 činila 18 035 Kč (Sdělení Ministerstva zdravotnictví č. 261/2005 Sb.). Od 1. 4. 2006 však došlo ke změně definice pojmu průměrné mzdy. Nově se za průměrnou měsíční mzdu v národním hospodářství již považuje částka, která se vypočte jako součin všeobecného vyměřovacího základu stanoveného nařízením vlády pro účely důchodového pojištění za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje, a přepočítacího koeficientu 10

V letech 1994 až 2003 činil vyměřovací základ 35 % příjmu z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení.

16

stanoveného nařízením vlády pro účely důchodového pojištění pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu. Průměrná mzda se tak zvýšila na částku 18 834 Kč. Této částce poté odpovídá minimální záloha 1272 Kč. Pro osoby samostatně výdělečně činné je kromě minimálního vyměřovacího základu určen také maximální vyměřovací základ, který činí 486 000 Kč. Ten se na rozdíl od minimálního vyměřovacího základu však nekrátí. Jedná se tedy o omezení horní hranice placeného pojistného, která není stanovena u zaměstnanců. To může být bráno jako určitá nespravedlnost. Minimální vyměřovací základ opět neplatí pro osoby, které byly uvedeny výše u zaměstnanců.11 Tyto skutečnosti musí opět trvat po celé rozhodné období. Jejich vyměřovacím základem je pak jejich skutečný příjem po odpočtu výdajů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení příjmu. Minimální vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné se sníží na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních měsíců, pokud osoba samostatně výdělečně činná •

nevykonávala samostatnou výdělečnou činnost po celé rozhodné období,

•

byla uznána práce neschopnou a měla nárok na nemocenské z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných, popřípadě pobírala takové nemocenské,

•

se stala osobou uvedenou jako osobu, pro kterou neplatí minimální vyměřovací základ, pokud tyto skutečnosti trvaly po celý kalendářní měsíc. Také tyto osoby si mohly uplatnit, platil-li za ně pojistné současně stát,

odpočet od vyměřovacího základu. Odpočet byl u těchto osob definitivně zrušen k 31. 7. 2004.

2.2.3 VZ státních pojištěnců a OBZP Vyměřovací základ u osob, za které je plátcem pojistného stát, byl do začátku dubna 2006 stanovován nařízením vlády. Po změně12 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, se tento vyměřovací základ odvozuje od výše průměrné mzdy, která je uvedena v subkapitole 2.2.2., jako 25 % z této průměrné mzdy. Od 1. 4. 2006 tedy činí tento vyměřovací základ po zaokrouhlení 4709 Kč. Od začátku roku 2006 je tato změna částky již třetí. První nabyla účinnosti k 1. 1. 2006 a 11 12

viz. kapitola 2.2.1 účinnost novely od 1. 4. 2006

17

vyměřovací základ činil 3798 Kč. Od února se však tato částka zvýšila na 4144 Kč. Tím by mělo do fondů zdravotních pojišťoven přibýt asi 3,5 miliardy Kč. Na zvýšení vyměřovacího základu v takto krátké době měly jistě podíl neuspokojivé výsledky VZP ČR za rok 2005, která má asi 66 % všech těchto pojištěnců a tím se dostává do nezáviděníhodné situace. Vyměřovacím základem u osob bez zdanitelných příjmů je minimální mzda. Jak bylo napsáno v subkapitole 2.2.1 v současné době činí 7570 Kč13. Vývoj minimální mzdy a vyměřovacího základu za osoby, za které je plátcem pojistného stát od roku 1993 zachycuje příloha (Příloha 7).

2.2.4 Porovnání VZ Pokud si shrneme, co jsme se dozvěděli z předchozího textu k vyměřovacím základům, můžeme konstatovat, že každý vyměřovací základ má zcela jiné složení. U zaměstnance, jak bylo řečeno, je mnoho příjmů, které se do této částky zahrnují, ale poměrně méně výjimek, které jsou vyloučeny. Obecně můžeme říci, že vyměřovacím základem u zaměstnanců je hrubá mzda. Naopak osoby samostatně výdělečně činné si mohou odečíst od svých příjmů prokazatelné výdaje vynaložené na jeho dosažení, zajištění a udržení. Přičemž tato částka není ta, se kterou se počítá jako s vyměřovacím základem, ale dále se násobí daným procentem. Pro rok 2006 je to 50 %. Tabulka 2-2 nám dá jasný přehled těchto částek. Musíme si ještě uvědomit, že u OSVČ se jedná o roční rozhodné období a je nutné také k tomu tak přistupovat. Tabulka 2-2 Vyměřovací základy pro rok 2006 (data k 5.3.2006)

Plátci Zaměstnanec OSVČ14 OBZP Stát

Minimální vyměřovací základ 7570,108 210,-

Vyměřovací základ mzda 0,50 * (P – V) 7570,4144,-

Maximální vyměřovací základ Není stanoven 486 000,-

Zdroj: : Zákon č. 592/1992 Sb., Sdělení č. 261/2005 Sb.

Minimální vyměřovací základy jsou určeny pouze u zaměstnanců a OSVČ. Pro srovnání částku 108 210 Kč vydělíme dvanácti a dostaneme 9017,50 Kč. Upozorňujeme, že částka vyměřovacího základu se nezaokrouhluje. Je tedy o něco 13 14

částka aktuální v době ukončení diplomové práce (červen 2006) u OSVČ roční vyměřovací základ, u ostatních měsíční vyměřovací základ

18

vyšší než u zaměstnance. Rozdíl však vzhledem k obsahu částky vyměřovacího základu není nikterak velký. Samotné vyměřovací základy u jednotlivých plátců jsou poté značně odlišné. Nejmenší částka vyměřovacího základu je stanovena pro stát. Činí 54 % částky vyměřovacího základu pro osoby bez zdanitelných příjmů. Tento nepoměr se sice zákonodárci pokouší vyrovnat zvyšováním částky pro stát, ale pokud nedojde k radikálnějšímu zvýšení, tento propad nebude dlouhou dobu vyřešen. Musíme si uvědomit, že se současně zvyšují částky minimální mzdy, které jsou určující pro vyměřovací základy u zaměstnanců a OBZP. Jak bylo uvedeno v subkapitole 2.2.2 existuje u osob samostatně výdělečně činných omezení horní hranicí. Částka 486 000 Kč nebyla již dlouho měněna a je otázkou, zda je to dobře. Konkrétně se tato částka používá od 1. 7. 199315. Maximální vyměřovací základ přitom byl 18,4krát vyšší než minimální vyměřovací základ. V současnosti se tento rozdíl značně snížil a maximální vyměřovací základ už je jen 4,5krát vyšší. Pokud bychom tuto částku zvyšovali stejným tempem jako minimální vyměřovací základ, činila by v roce 2006 asi 1 992 048 Kč. Když se mění minimální vyměřovací základ, proč by měl být zanedbáván maximální vyměřovací základ? Dochází tak k zužování pásma vyměřovacího základu, který je ohraničen minimální a z druhé strany maximální částkou. Už jen to, že je maximální vyměřovací základ stanoven, je určitá výhoda pro OSVČ. Ne všichni sice na něj dosáhnou, ale pokud ano, proč by neměli již nad tuto částku platit… Je to obdobné jako by byl stanoven strop pro daně. Zaplaťte nejvýš tolik a již nic víc!

2.3 Výše a odvod pojistného Výše pojistného na všeobecné zdravotní pojištění činí 13,5 % z vyměřovacího základu za rozhodné období. Rozhodné období, za které se zjišťuje vyměřovací základ je ve většině případů kalendářní měsíc. Výjimku tvoří pouze rozhodné období u osob samostatně výdělečně činných, jejichž odvodu se věnujeme v subkapitole 2.3.2.

2.3.1 Odvod za zaměstnance Za zaměstnance odvádí pojistné na veřejné zdravotní pojištění zaměstnavatel ve výši 13,5 % z vyměřovacího základu. Vypočtené pojistné se zaokrouhluje vždy na celé koruny nahoru. Zaměstnanci se srazí z jeho mzdy 1/3 této částky, dojde-li 15

Do 30. 6. 1993 činil maximální vyměřovací základ 540 000 Kčs.

19

k situaci, že vypočtená část vyjde na desetinné místo, zaokrouhlí se tato částka na celé koruny nahoru, a zbývající část uhradí zaměstnavatel ze svých prostředků. Pojistné se platí za každý měsíc zvlášť a je splatné v den, který je zaměstnavatelem určen pro výplatu mezd za příslušný měsíc. Má-li zaměstnavatel stanoven pro různé zaměstnance různý den výplaty mzdy, je pojistné splatné poslední den výplaty za uplynulý kalendářní měsíc. Zákon ošetřuje i případ, kdy den výplaty není určen. Poté je pojistné splatné nejpozději do osmi dnů po uplynutí kalendářního měsíce, za který se odvede. Tento případ by však již neměl nastat, neboť zaměstnavatelům je Zákoníkem práce16 uloženo, že musí být určen pravidelný termín výplaty mzdy. Zaměstnavatelé jsou povinni spolu s platbou pojistného předávat Přehled o platbě pojistného17 všem zdravotním pojišťovnám, u kterých jsou pojištěni jejich zaměstnanci. Vývoj minimálního pojistného u zaměstnanců od roku 1993 je možno porovnat v příloze (Příloha 5).

2.3.2 Odvod za OSVČ U osob samostatně výdělečně činných je rozhodným obdobím kalendářní rok, protože příjmy a výdaje se zjišťují až za celý kalendářní rok a to zpětně. Osoby samostatně výdělečně činné platí pojistné formou záloh na pojistném a doplatku pojistného, aby bylo pojistné rozloženo rovnoměrně v celém roce a nedocházelo k neschopnosti OSVČ splatit celou částku pojistného za celý uplynulý rok. Zálohy se platí měsíčně na účet u příslušné zdravotní pojišťovny a jsou splatné od prvního dne kalendářního měsíce, na který se platí, do osmého dne následujícího kalendářního měsíce. Zálohu neplatí osoba samostatně výdělečně činná pouze v měsíci, kdy byla po celý kalendářní měsíc uznána práce neschopnou nebo ji byla nařízena karanténa. Stejně tak není povinnost platit zálohy pro osoby, za které je současně plátcem pojistného stát nebo má souběh zaměstnání a podnikání. Podnikání v tomto případě však nesmí být jejím hlavním zdrojem příjmů. V prvním kalendářním roce zahájení této činnosti platí osoba samostatně výdělečně činná měsíční zálohy vypočítané buď z minimálního vyměřovacího základu, nebo si stanoví sama vyšší zálohy. Takto vypočtená minimální záloha pro rok 2006 činí 1218 Kč.18 Není zde však povinnost

16

zákon č. 65/ 1965 Sb. (Zákoník práce) § 119 odstavec 1, 2 viz. Příloha 1 18 Od 1. dubna 2006 dochází ke zvýšení minimální zálohy na 1272 Kč. 17

20

tyto zálohy v roce zahájení činnosti platit a pojistné může zaplatit až formou doplatku. Ve druhém roce a následujících letech se už zálohy stanoví povinně jako 13,5 % z měsíčního vyměřovacího základu. V příloze (Příloha 4) jsou stanoveny minimální měsíční zálohy od roku 1993. Maximální výše zálohy je pak odvozena od maximálního vyměřovacího základu jako jedna dvanáctina tohoto základu vynásobená 13,5 %. Pro rok 2006 tedy činí maximální měsíční záloha 5468 Kč. Doplatek rozdílu mezi zaplacenými zálohami a skutečnou výší pojistného za příslušný rok je vždy splatný do osmi dnů ode dne, kdy bylo nebo mělo být podáno daňové přiznání za příslušný rok. Ke stejnému dni podání daňového přiznání jsou osoby samostatně výdělečně činné povinny podat příslušné zdravotní pojišťovně Přehled o příjmech a výdajích19.

U osob, které daňové přiznání nepodávají, je

doplatek splatný 8. dubna. Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem nejbližší následující pracovní den. Je-li úhrn záloh na pojistné zaplacených za rozhodné období vyšší než vypočtené pojistné, jedná se o přeplatek na pojistném a plátce nebo jeho nástupce má nárok na vrácení tohoto přeplatku. Příslušná zdravotní pojišťovna je povinna vrátit přeplatek do jednoho měsíce ode dne, kdy tento přeplatek zjistila. Pokud se zpozdí s vyplacením je povinna zaplatit plátci penále. Existuje-li současně závazek vůči pojišťovně, potom se přeplatek použije na jeho uhrazení.

2.3.3 Odvod za státní pojištěnce a OBZP Za osoby, za které platí pojistné stát, hradí pojistné Ministerstvo financí České republiky na zvláštní účet všeobecného zdravotního pojištění, a to do 20. dne předcházejícího kalendářního měsíce. Mnohdy v zimních měsících je z důvodu nedostatečného krytí nákladů na zdravotní péči v době chřipkových epidemií Ministerstvo financí požádáno o předsunutou platbu za tyto pojištěnce. Obvykle je této žádosti vyhověno. Vývoj pojistného od roku 1993 je v příloze (Příloha 7). Osoba bez zdanitelných příjmů platí pojistné na účet u své zdravotní pojišťovny za celý měsíc ve splatnosti od prvního dne kalendářního měsíce do osmého dne následujícího kalendářního měsíce, za který platí pojistné.

19

viz. Příloha 3

21

2.3.4 Postup při odvodu Má-li pojištěnec současně více příjmů, odvádí se pojistné ze všech těchto příjmů. Má-li pojištěnec vůči pojišťovně splatný závazek, musí ho splácet v tomto pořadí: 1. pokuty 2. přirážka k pojistnému 3. nejstarší nedoplatky pojistného 4. běžné platby pojistného 5. penále Tyto dlužné částky se každá samostatně odvádí na účty zdravotní pojišťovny. Pokud plátce nedodrží pořadí, je pojišťovna oprávněna použít jeho platbu v chronologickém pořadí, musí však tuto skutečnost plátci pojistného oznámit. Pojistné se platí v české měně bezhotovostním převodem z účtu plátce na účet příslušné zdravotní pojišťovny, kde se za den platby pojistného považuje den odepsání z účtu plátce. Nebo v hotovosti prostřednictvím banky nebo držitele poštovní licence na příslušný účet pojišťovny. Zde se za den platby považuje den, kdy banky, pošta nebo jiná oprávněná osoba hotovost přijala nebo převzala. Banka je povinna připsat platbu na příslušný účet zdravotní pojišťovny vždy nejpozději následující pracovní den poté, co k těmto prostředkům získala dispoziční právo. Držitel poštovní licence je povinen předat platbu k provedení převodu bance, která vede jeho účet nejpozději do dvou pracovních dnů od přijetí platby. V případě nedodržení lhůt danými institucemi jsou tyto instituce povinny uhradit zdravotní pojišťovně úrok ve výši diskontní sazby České národní banky platné v první den kalendářního čtvrtletí, v němž měli uhrazenou částku převést. Den odepsání z účtu plátce nebo den přijetí hotovosti jsou povinny instituce sdělit zdravotní pojišťovně.

2.3.5 Porovnání výše odvodu pojistného Tabulka 2-3 srovnává výši pojistného v roce 2004 u všech plátců. Údaje o průměrné mzdě za příslušný rok se zjišťuje vždy se zpožděním, proto se zde zabýváme údaji z roku 2004. Průměrná měsíční mzda v národním hospodářství za rok

22

2004 byla uveřejněna ve sdělení č. 261/2005 Sb.20 a činila 18 035 Kč. Nejčastější mzda byla podle Českého statistického úřadu přibližně 15 000 Kč21, tedy s ní zde budeme počítat. U OSVČ je složitější zjistit tuto částku. Podle výroční zprávy VZP ČR za rok 2004 je částka vybraná na pojistném na jednu tuto osobu zhruba 11 273 Kč, což je ještě méně než minimální pojistné. To je způsobeno především souběhem kategorií plátců, mezi které se OSVČ započítává. Pokud je např. zaměstnancem a ze svých příjmů již platí pojistné z minimálního vyměřovacího základu, nemá tuto povinnost jako OSVČ a pojistné je placeno ze skutečného vyměřovacího základu. Nebo jedná-li se o osobu, za kterou je plátcem pojistného stát, není opět povinnost platit pojistné z minimálního vyměřovacího základu. Proto nejběžnější pojistné, které bylo vybráno od OSVČ nebudeme brát k úvahu. Tabulka 2-3 Srovnání vyměřovacích základů a pojistného u plátců v roce 2004

Plátce Zaměstnanec z minimální mzdy z průměrné mzdy z nejčastější mzdy Zaměstnavatel z minimální mzdy zaměstnance z průměrné mzdy zaměstnance z nejčastější mzdy zaměstnance OSVČ z min. VZ z max. VZ OBZP Stát

VZ

Výpočet

pojistné za rok

6700 18 035 15 000

(6700 * 0,135 / 3) * 12 (18 035 * 0,135 / 3) * 12 (15 000 * 0,135 / 3) * 12

3624 9744 8100

6700

(6700 * 0,135 * 2/3) * 12

7236

18 035

(18 035 * 0,135 * 2/3) * 12

19 476

15 000

(15 000 * 0,135 * 2/3) * 12

16 200

95 142 486 000 6700 3520

95 142 * 0,135 486 000 * 0,135 (6700 * 0,135) * 12 (3520 * 0,135) * 12

12 845 65 610 10 860 5712

Zdroj: Zákon č. 592/1992 Sb., ČSÚ, Sdělení č. 261/2005 Sb.

Pro lepší přehlednost si ještě sečteme částky, které odvede zaměstnavatel celkem za svého zaměstnance. Z minimální mzdy zaměstnavatel odvede 10 860 Kč za rok, z průměrné mzdy 29 220 Kč za rok a z nejčastější mzdy 24 300 Kč za rok. Jak můžeme odvodit z tabulky (Tabulka 2-3) nejmenší pojistné zaplatí ze svých příjmů zaměstnanec s minimální mzdou (minimální vyměřovacím základem). 20

sdělení č.261/2005 Sb., o stanovení výše průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství za rok 2004 21 http://www.czso.cz/csu/edicniplan.nsf/t/2A002DB12F/$File/3109rA14.xls

23

Vezmeme-li však jako srovnávané částky celkové pojistné odvedené z této mzdy, částka 10 860 Kč bude stejná jako ta, kterou odvedou osoby bez zdanitelných příjmů (mají stejný vyměřovací základ). V takovém případě nejméně odvádí stát, a to 5712 Kč. Vzhledem k tomu, že státní pojištěnci tvoří asi 56 % všech pojištěnců, je celková vybraná částka značně nedostačující a není divu, že díky nerovnosti ve struktuře pojištěnců u jednotlivých pojišťoven je nutné tyto prostředky přerozdělovat. Jinak bychom mohli konstatovat, že částky pojistného z minimálních vyměřovacích základů u zaměstnanců a OSVČ a základu u OBZP se značně neliší (rozdíl zhruba 2 000 Kč). Jak jsme uvedli na začátku této kapitoly většina OSVČ platí pouze minimální pojistné, zatímco zaměstnanci s nejčastější mzdou zaplatí za rok 24 300 Kč, což je o 13 440 Kč více. V případě průměrné mzdy se rozdíl ještě prohlubuje. Maximální pojistné v případě OSVČ je jistě vysoká částka, ale není těžké si představit, že této částky dosáhnou i zaměstnanci, kteří tuto hranici ovšem nemají stanovenou. Závěr je nasnadě, musí dojít k navýšení plateb pojistného za státní pojištěnce. Jejich výše značně pokulhává za platbami od ostatních plátců a zdaleka nepokrývá náklady pojišťoven za tyto pojištěnce.

2.4 Povinnosti a sankce za nesplnění 2.4.1 Oznamovací povinnost Mezi nejdůležitější povinnost zaměstnavatele i pojištěnce patří oznamovací povinnost. Oznámení jakékoliv změny se musí provést do osmi dnů ode dne vzniku, pokud není zákonem stanoveno jinak. Zaměstnavatel je povinen provést u příslušné zdravotní pojišťovny oznámení o nástupu zaměstnance do zaměstnání a jeho ukončení, změně zdravotní pojišťovny zaměstnancem (pokud mu to sdělil). Změna se provede odhlášením od placení pojistného u původní zdravotní pojišťovny a přihlášením k placení pojistného u zdravotní pojišťovny, kterou si zaměstnanec zvolil. Zaměstnavatel musí také oznámit skutečnosti, rozhodné pro povinnost státu, platit za zaměstnance pojistné. O oznamovaných skutečnostech je povinen zaměstnavatel vést si evidenci a dokumentaci. Při plnění oznamovací povinnosti sděluje zaměstnavatel zdravotní pojišťovně obchodní název, právní formu právnické osoby, sídlo, identifikační číslo organizace, číslo bankovního účtu z něhož se bude provádět platba pojistného. 24

Zaměstnavatel fyzická osoba sděluje také jméno, příjmení, rodné číslo, adresu trvalého bydliště. Kromě těchto údajů sděluje i osobní údaje o zaměstnanci jako jméno, příjmení, trvalý pobyt a rodné číslo zaměstnance, případně jiné číslo pojištěnce, jedná-li se o cizince. Přijetí oznámení je zaměstnavatel povinen zaměstnanci potvrdit písemně. Toto potvrzení by měl zaměstnanec vyžadovat vždy, aby nedošlo k situaci, že zaměstnavatel nesplní svou oznamovací povinnost a bude tvrdit, že mu zaměstnanec tyto skutečnosti zatajil či nesdělil. Zaměstnavatel má totiž v případě nesdělení rozhodných skutečností zaměstnancem právo na úhradu penále od zaměstnance, které mu bylo předepsáno zdravotní pojišťovnou z titulu neoznámení nebo opožděného oznámení rozhodných skutečností. Pokud oznamovací povinnost nesplnil zaměstnavatel nebo zaměstnavateli tyto údaje neposkytl, je povinen oznámit vzniklé skutečnosti zaměstnanec sám a to neprodleně. Osoba samostatně výdělečně činná je povinna oznámit své zdravotní pojišťovně zahájení a ukončení samostatné výdělečné činnosti. Za osoby nezletilé nebo osoby bez způsobilosti k právním úkonům plní tuto povinnost jejich zákonný zástupce. Zákonný zástupce je také povinen oznámit narození pojištěnce zdravotní pojišťovně, u které je pojištěna matka dítěte v den jeho narození. Narození pojištěnce či jeho úmrtí nebo prohlášení za mrtvého je povinen do osmi dnů od zápisu do matriky nahlásit příslušný obecní úřad Centrálnímu registru pojištěnců. Za nesplnění oznamovací povinnosti může příslušná zdravotní pojišťovna uložit pojištěnci pokutu až do výše 10 000 Kč a zaměstnavateli až do výše 200 000 Kč. Částky se mohou až zdvojnásobit, dojde-li k opakovanému nesplnění oznamovací povinnosti. Pokutu lze uložit do jednoho roku ode dne, kdy pojišťovna nesplnění zjistila, nejdéle do tří let od doby, kdy měla být povinnost splněna.

2.4.2 Další povinnosti pojištěnce Pojištěnec by se měl především vyvarovat jednání, jehož cílem je vědomé poškození vlastního zdraví, naopak dodržovat opatření směřující k odvrácení nemocí a poskytnout součinnost při zdravotním výkonu a kontrole průběhu léčebného procesu a dodržovat lékařem stanovený režim. Samozřejmě je povinen platit pojistné pojišťovně, u které je pojištěn. 25

Pojištěnec je dále povinen se podrobit na vyzvání preventivním prohlídkám. Při opětovném nesplnění se vystavuje pokutě až do výše 500 Kč. Dojde-li ke ztrátě nebo poškození průkazu pojištěnce, musí tuto skutečnost nahlásit do osmi dnů. Do osmi dnů musí také vrátit průkazku pojištěnce, dojde-li ke ztrátě trvalého pobytu na území ČR nebo k ukončení zaměstnání u pojištěnců, kteří nemají trvalý pobyt na území ČR nebo ke změně zdravotní pojišťovny nebo k dlouhodobému pobytu v zahraničí. Do 30 dnů musí oznámit pojišťovně změnu jména, příjmení, trvalého pobytu nebo rodného čísla. Pokud povinnosti uvedené v tomto odstavci nesplní, může mu být uložena pokuta do výše 500 Kč. Při poskytování zdravotní péče se musí prokazovat platným průkazem pojištěnce nebo náhradním dokladem, který vydala příslušná zdravotní pojišťovna. Prokazuje-li se průkazem pojišťovny, u které již není pojištěn, vystavuje se pokutě až 5 000 Kč. Pokud se jedná o osobu samostatně výdělečně činnou, má povinnost do osmi dnů po podání daňového přiznání předložit pojišťovně Přehled o svých příjmech a výdajích22, doklad o dni podání přiznání a doplatit ve stejné lhůtě případný nedoplatek pojistného. Pokud dojde k dodatečné změně údajů uvedených v Přehledu, musí OSVČ ohlásit tuto změnu do osmi dnů ode dne, kdy se o ni dozvěděla a vyplnit opravný přehled. Dlužné pojistné je povinna doplatit do 30 dnů ode dne, kdy se o něm dozvěděla. Za nesplnění či porušení povinnosti hrozí OSVČ pokuta do výše až 50 000 Kč. Tato osoba musí také předložit při změně pojišťovny nově zvolené zdravotní pojišťovně doklad o výši záloh na pojistné vypočtených z vyměřovacího základu23.

2.4.3 Další povinnosti zaměstnavatele Zaměstnavatel je kromě oznamovací povinnosti povinen zasílat příslušné zdravotní pojišťovně kopie záznamů o pracovních úrazech. Tyto dokumenty musí posílat najednou za celý uplynulý kalendářní měsíc, vždy do pátého dne následujícího měsíce. Za nesplnění může pojišťovna vyměřit pokutu až do výše 100 000 Kč. Zjistí-li pojišťovna ze záznamů za uplynulý kalendářním rok vysoký a opakovaný výskyt pracovních úrazů nebo nemocí z povolání ze stejných příčin, může zaměstnavateli vyměřit přirážku k pojistnému. Tato přirážka může být vyměřena až do výše 5 % z podílu na hrazeném pojistném za všechny své zaměstnance. Platební 22 23

viz. Příloha 3 viz. Příloha 2

26

výměr na přirážku lze vystavit nejpozději do 30. června následujícího roku, v němž došlo k uvedeným skutečnostem. Platí se jednorázově na účet příslušné pojišťovny. Dále je zaměstnavatel povinen nejpozději v den splatnosti pojistného předat každé zdravotní pojišťovně, u které jsou pojištěni jeho zaměstnanci, přehled o platbách pojistného24. V přehledu je uveden součet vyměřovacích základů zaměstnanců pojištěných u příslušné zdravotní pojišťovny, celková výše pojistného a počet zaměstnanců pojištěných u této pojišťovny.

2.5 Příklady 2.5.1 Zaměstnanec a zaměstnavatel Zaměstnanec uzavřel se zaměstnavatelem pracovní smlouvu na dobu neurčitou od 1. ledna 2006. •

povinnosti zaměstnance o sdělit v den nástupu do zaměstnání u jaké zdravotní pojišťovny je pojištěn

•

povinnosti zaměstnavatele o vydat zaměstnanci písemné potvrzení přijetí sdělení o pojišťovně o nejpozději do osmi dnů (9.1.2006) provést oznámení o nástupu zaměstnance do zaměstnání u příslušné zdravotní pojišťovny o pokud mu pojišťovna nebyla sdělena, přechází tato povinnost na zaměstnance, který tak musí učinit neprodleně Za leden mu byla zúčtována hrubá mzda ve výši 7000 Kč25. Výplatní termín

byl v pracovní smlouvě stanoven na 14. den následujícího měsíce, za který mzda náleží. Protože hrubá mzda nedosahuje minimálního vyměřovacího základu, který je u zaměstnance určen minimální mzdou, pojistné se tedy vypočítá z minimálního vyměřovacího základu. Pro rok 2006 do července 2006 činí minimální mzda 7570 Kč. Vypočtené pojistné se zaokrouhluje na celé koruny nahoru. celkové pojistné

24 25

7570 x 0,135 = 1022 Kč

viz. Příloha 1 Následné hrubé mzdy byly zvoleny náhodně pro účely příkladu.

27

Toto celkové pojistné odvede zaměstnavatel na účet u příslušné zdravotní pojišťovny a to v den, který je určen jako výplatní. V den splatnosti musí také zaměstnavatel předat pojišťovně přehled o platbách pojistného. pojistné ze skutečných příjmů

7000 x 0,135 = 945 Kč

z toho zaměstnanec

945 / 3 = 315 Kč

doplatek

(7570 – 7000) x 0,135 = 77 Kč

Pokud je vyměřovací základ zaměstnance nižší než minimální vyměřovací základ, je zaměstnanec povinen doplatit zdravotní pojišťovně pojistné ve výši 13,5% z tohoto rozdílu. Doplatek provede zaměstnavatel a to i bez souhlasu zaměstnance. Má-li zaměstnanec více zaměstnavatelů, může si zvolit jednoho, prostřednictvím kterého doplatek uhradí. Zaměstnavatel zaměstnanci strhne z platu pojistné na zdravotní pojištění z jeho skutečného příjmu a dále doplatek pojistného, tedy 392 Kč (77 + 315). Ze svých prostředků pak zaplatí zaměstnavatel 630 Kč (1022 – 392). V únoru byly zaměstnanci poskytnuty 3 dny neplaceného volna bez náhrady příjmu a zúčtována hrubá mzda ve výši 7800 Kč. Mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem existuje dohoda, že veškeré pojistné za neplacené volno uhradí zaměstnanec. Celková výše pojistného se bude skládat ze součtu pojistného z hrubé mzdy a pojistného z titulu poskytnutého pracovního volna bez náhrady příjmu. pojistné z HM

7800 x 0,135 = 1053 Kč

z toho zaměstnanec

1053 / 3 = 351 Kč

z toho zaměstnavatel

1053 – 351 = 702 Kč

Pojistné za pracovní volno se vypočítá z poměrné části minimálního vyměřovacího základu. pojistné z pracovního volna

(3 / 28) x 7570 x 0,135 = 110 Kč

Zaměstnanci tedy bude sraženo pojistné 461 Kč (110 + 351) a zaměstnavatel ze svých prostředků uhradí 702 Kč. Celkové odvedené pojistné zaměstnavatelem je tedy 1163 Kč (461 + 702). Je odvedeno k 14.3.2005 spolu s Přehledem o platbách pojistného. K 1.březnu 2006 změní zaměstnanec pojišťovnu. •

povinnost zaměstnance 28

o sdělit změnu zaměstnavateli do osmi dnů (do 9.3.2006) o vrátit průkaz pojištěnce staré pojišťovně a to do osmi dnů po změně •

povinnost zaměstnavatele o nejpozději do osmi dnů od změny zdravotní pojišťovny zaměstnancem oznámit změnu pojišťovnám, a to pokud mu to zaměstnanec sdělil. Oznámení se provede odhlášením placení pojistného u původní zdravotní pojišťovny a přihlášením k placení u zdravotní pojišťovny, kterou si zaměstnanec zvolil. V březnu 2006 zúčtována mzda 8500.

pojistné

8500 x 0,135 = 1148 Kč

z toho zaměstnanec

1148 / 3 = 383 Kč

z toho zaměstnavatel

1148 – 383 = 765 Kč

Zaměstnavatel odvede celkové pojistné 1148 Kč na účet nově zvolené pojišťovny zaměstnance v den výplaty mzdy, tj. k 14.4.2006. Současně podává přehled o platbách pojistného. V dubnu byl zaměstnanec 14 kalendářních dní nemocen. Za zbývající dny mu byla zúčtována hrubá mzda ve výši 4200 Kč. V tomto měsíci musí být odvedeno pojistné dle počtu kalendářních dnů trvání zaměstnání, a to nejméně z poměrné části minimálního vyměřovacího základu. poměrná část MVZ

(16 / 30) x 7570 = 4037,33

Poměrná část minimálního vyměřovacího základu je menší než zúčtovaná hrubá mzda, proto se pojistné vypočítá ze zúčtované mzdy. pojistné

4200 x 0,135 = 567 Kč

z toho zaměstnanec

567 / 3 = 189 Kč

z toho zaměstnavatel

567 – 189 = 378 Kč

Zaměstnavatel odvede celkové pojistné 567 Kč na účet příslušné zdravotní pojišťovny. Protože však 14.5.2006 připadá na neděli, bude výplatní den a tedy den splatnosti pojistného den následující, pondělí 15.5.2006. Ve stejný den předá zdravotní pojišťovně přehled o platbách pojistného.

29

2.5.2 OSVČ Pan X k 1.červnu 2004 začal podnikat. o je povinen nahlásit své zdravotní pojišťovně zahájení činnosti, a to do 8 dnů ode dne kdy činnost zahájil (do 9.6.2004) o v 1. roce podnikání není povinen platit zálohy, proto pojistné zaplatí najednou jako doplatek pojistného V roce 2005 zjištěny příjmy a výdaje za rok 2004 (za 7 měsíců), rozdíl mezi příjmy a výdaji činil 130 000 Kč. Daňové přiznání podal 9. 3. 2005. minimální vyměřovací základ

7 x 7928,50 = 55 499,50 Kč

maximální vyměřovací základ

486 000 Kč

vypočtený vyměřovací základ

130 000 x 0,4 = 52 000 Kč

Neboť je vypočtený vyměřovací základ nižší než minimální, bude pan X platit pojistné z minimálního vyměřovacího základu. pojistné

55 499,50 x 0,135 = 7493 Kč o tento doplatek pojistného je povinen odvést do 8 dnů, kdy bylo nebo mělo být podáno daňové přiznání, tedy do 17.3.2005 o do 8 dnů musí také podat zdravotní pojišťovně Přehled o příjmech a výdajích (tedy také do 17.3.2005) o vypočítá si zálohy na rok 2005

minimální vyměřovací základ (2005) za 7 měsíců 8460 x 7 = 59 220 Kč vypočtený vyměřovací základ

130 000 x 0,45 = 58 500 Kč

o protože vypočtený vyměřovací základ je menší jak minimální, vypočítá si zálohy z minimálního vyměřovacího základu měsíční záloha na rok 2005

8460 x 0,135 = 1143 Kč

o první zálohu zaplatí za březen 2005, nejpozději do 8.4.2005 o další zálohy jsou splatné vždy od 1.dne měsíce, za který se záloha platí do 8. dne následujícího měsíce K 1.9.2005 změnil zdravotní pojišťovnu. o je povinen předložit nově zvolené zdravotní pojišťovně doklad o výši záloh na pojistné vypočtené z vyměřovacího základu o do 8 dnů musí vrátit průkaz pojištěnce staré zdravotní pojišťovně

30

V roce 2006 v březnu dojde ke zúčtování za rok 2005. Rozdíl mezi příjmy a výdaji za rok 2005 činil 660 000 Kč. Daňové přiznání podal 7.3.2006. zaplacené zálohy

10 x 1143 = 11 430 Kč

minimální vyměřovací základ

8 460 x 12 = 101 520 Kč

vypočtený vyměřovací základ

660 000 x 0,45 = 297 000 Kč

o vypočtený vyměřovací základ je vyšší, proto ho použijeme pro výpočet pojistného pojistné

297 000 x 0,135 = 40 095 Kč

doplatek

40 095 – 11 430 = 28 665 Kč o odvedené zálohy nepokryjí celé pojistné, proto je nutné doplatit zbývající část (28 665 Kč) do 8 dnů po podání daňového přiznání (do 15.3.2006), tentýž den podává Přehled o příjmech a výdajích zdravotní pojišťovně o v březnu si vypočítá zálohy na rok 2006

vypočtené zálohy na rok 2006

(660 000 x 0,5) / 12 x 0,135 = 3713 Kč

minimální záloha

1218 Kč

o minimální záloha je nižší než vypočtená, proto bude platit zálohu vypočtenou a to vždy do 8. dne následujícího měsíce

31

3

Zdravotní pojišťovny V této kapitole se budeme věnovat zdravotním pojišťovnám v ČR a jejich

srovnáním. Tento přehled by nám měl pomoci při vytváření analýzy v následující kapitole (přerozdělování 60% x 100%). Zdravotní pojišťovny jsou veřejnoprávní instituce, které se řídí především zákonem č.551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně a zákonem č.280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách. Jde o neziskové organizace, neboť zdraví člověka je velmi cenná a choulostivá věc, kde zisk jako hlavní cíl pojišťoven by byl nežádoucí až neetický. Zisku jako cíli činnosti se v této oblasti věnují komerční pojišťovny, které poskytují služby nad rámec povinného veřejného zdravotního pojištění. Od zavedení veřejného zdravotního pojištění v roce 1992 se zvyšoval počet zdravotních pojišťoven provádějících toto pojištění a v roce 1995 dosáhl počtu 27 subjektů.26 Od té doby došlo především v důsledku špatného hospodaření k postupné redukci jejich počtu. Jejich počet se od 1.1.2000 ustálil na devíti zdravotních pojišťovnách, z nichž výsadní postavení zaujímá Všeobecná zdravotní pojišťovna, která je mimo jiné správcem tzv. zvláštního účtu všeobecného zdravotního pojištění. Následující tabulka (Tabulka 3-1) dává přehled všech zdravotních pojišťoven v současné době působících v České republice.

26

EMMEROVÁ. Aktuální stav financování VZP a nemocniční péče v roce 2004

32

Tabulka 3-1 Přehled pojišťoven

Kód Název pojišťovny

Zřízena

111

Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR

1. ledna 1992

201

Vojenská zdravotní pojišťovna ČR

23. prosince 1992

205

Hutnická zaměstnanecká pojišťovna

1. října 1992

207

Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank,

29. října 1992

pojišťoven a stavebnictví 209

Zaměstnanecká pojišťovna Škoda

15. října 1992

211

Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra ČR

26. října 1992

213

Revírní bratrská pokladna

29. ledna 1993

217

Zdravotní pojišťovna METAL-ALIANCE

20. května 1993

222

Česká národní zdravotní pojišťovna

24. června 1994

Zdroj: Výroční zprávy jednotlivých pojišťoven

Zdravotní pojišťovny vytvářejí a spravují pro svou činnost ze zákona následující fondy27 •

Základní fond zdravotního pojištění je tvořen především platbami pojistného a je určen na úhradu zdravotní péče danou zákonem č.48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a ke krytí nákladů na činnost pojišťovny.

•

Rezervní fond se tvoří převodem části zůstatku základního fondu tak, aby jeho minimální výše dosahovala 1,5 % průměrných ročních výdajů základního fondu zdravotního pojištění vždy za bezprostředně předcházející tři kalendářní roky. Do 30.6.2004 byl fond tvořen do výše 3 %, novelou však byla tato hranice snížena. Tyto prostředky jsou využity v případě nepříznivého vývoje bilance hospodaření pojišťovny.

•

Provozní fond na úhradu provozních výdajů pojišťovny.

•

Sociální fond

•

Fond investičního majetku

•

Fond reprodukce investičního majetku Při splnění stanovených podmínek může zdravotní pojišťovna vytvořit nad

rámec povinnosti dobrovolně fond prevence a fond specifické zdravotní péče na

27

KREBS, V., a kol.. Sociální politika, ….2005, str. 329-330

33

úhradu zdravotní péče svým pojištěncům, která není hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Předtím než může jakákoliv pojišťovna zahájit svou činnost musí získat povolení od Ministerstva zdravotnictví a do jednoho roku musí registrovat minimálně 50 tisíc pojištěnců. Zdravotní pojišťovny jsou povinny každý rok předkládat Ministerstvu zdravotnictví zdravotně pojistný plán, který se týká plánovaného hospodaření a činnosti na následující rok. Tento plán musí být předložen do data stanoveného Ministerstvem zdravotnictví. Ministerstvo zdravotnictví ho spolu s Ministerstvem financí projedná a předloží návrh ke schválení vládě ČR. Pokud zdravotně pojistný plán vláda neschválí, může pojišťovna předložit do 60 dnů návrh nový. Další povinnost se týká předložení výroční zprávy za minulý kalendářní rok včetně účetní závěrky a zprávy auditora. Postup je shodný s postupem při předkládání zdravotně pojistného plánu. Pokud vláda opakovaně neschválí návrh zdravotně pojistného plánu nebo výroční zprávu, rozhodne Ministerstvo zdravotnictví o zrušení zdravotní pojišťovny.28 Následující údaje o jednotlivých zdravotních pojišťovnách vycházejí zejména z výročních zpráv jednotlivých pojišťoven. Velikost zdravotních pojišťoven můžeme určit např. podle počtu pojištěnců, kteří jsou u jednotlivých zdravotních pojišťoven registrováni. Jednoznačnou převahu má Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, u které je registrováno asi 66 % všech pojištěnců.29 Její specifikum vychází z toho, že provádí pojištění pro osoby, které nejsou pojištěny u tzv. zaměstnaneckých pojišťoven nebo se nerozhodli pro jinou, a proto se automaticky stanou pojištěnci VZP. Můžeme tak s nadsázkou říci, že VZP se stává jakousi „sběrnou odpadlíků“. Zákon ošetřuje i otázku příslušnosti narozeného dítěte k určité zdravotní pojišťovně. To se stává automaticky pojištěncem té zdravotní pojišťovny, u níž je pojištěna jeho matka. A to až do případné změny pojišťovny. Žádná z dalších pojišťoven nedosahuje ani 10 % podílu pojištěnců. Souhrnně je nazýváme zaměstnaneckými pojišťovnami. Mezi nimi má největší zastoupení

28

Zdravotní systém ČR, HZP. Dostupné z WWW: http://www.hzp.cz/main/clanek.php?id=51#prerozdeleni 29 údaje k 31.12.2003

34

Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra ČR (211). Jednotlivý počet pojištěnců naleznete v příloze (Příloha 17). Obrázek 3-1 Podíl pojištěnců u jednotlivých pojišťoven k 31.12.2003

Podíl pojištěnců u jednotlivých pojišťoven k 31.12.2003 3,2%

2,9% 3,0%

9,4% 1,2% 5,4% 3,3% 5,6%

66,0%

111 VZP ČR 201 VoZP ČR 205 HZP 207 OZP 209 ZPŠ 211 ZPMV ČR 213 RBP 217 ZPM-A 222 ČNZP

Zdroje: jednotlivé výroční zprávy, autor

Nyní k jednotlivým pojišťovnám blíže. Údaje vychází z výročních zpráv pojišťoven a jsou vždy za rok 2003, pokud není uvedeno jinak. Na tomto místě je nutné podotknout, že jednotlivé výroční zprávy jsou různě podrobné a zpracované s důrazem na jiné skutečnosti. Proto může nastat situace, kdy některé údaje zcela chybí. Autor výroční zprávy jim nevěnoval svou pozornost či je považoval za zbytečné.

3.1 Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR - 111 Nejprve se zaměříme na největší zdravotní pojišťovnu v ČR. Základní činností Všeobecné zdravotní pojišťovny je provádění všeobecného zdravotního pojištění a doplňkem je provádění smluvního pojištění a připojištění. Všeobecná zdravotní pojišťovna k 31.12.2003 registrovala 6 801 230 pojištěnců. V příloze (Příloha 16) si můžete prohlédnout věkovou strukturu pojištěnců v ČR a pojištěnců u VZP ČR. Počet pojištěnců u VZP ČR tvoří zhruba 66 % všech osob registrovaných k veřejnému zdravotnímu pojištění. Trend však naznačuje postupný pokles pojištěnců u této 35

zdravotní pojišťovny, a to přibližně s meziročním úbytkem 120 tis.osob. Pokles pojištěnců je registrován spíše u osob mladších a nárůst naopak u osob starších 60 let. Podíl osob starších 60ti let v roce 2003 činil 78,9 % ze všech pojištěnců tohoto věku. Tím se dostává VZP ČR do tíživé situace, co se týká příjmů, které díky početné skupině státních pojištěnců nedosahují potřebné výše. Kompenzace pocházející z přerozdělování není dostatečná, a tak VZP ČR určitě uvítá stoprocentní přerozdělování, které by mělo zmírnit tyto rozdíly. Průměrný počet pojištěnců činil 6 853 747, z toho za 3 958 882 osob byl plátcem stát a 1 507 751 z těchto osob bylo starších 60ti let. Pro srovnání si uveďme, že počet pojištěnců k 31.12.2004 klesl na 6 680 790 a také počet osob, za které je plátcem pojistného stát klesl na 3 871 772. Průměrný počet pojištěnců v roce 2004 činil 6 728 495 osob a za 3 918 964 osob byl plátcem stát (1 515 110 osob bylo starších 60 let). Dále pokračoval trend přechodu pojištěnců k zaměstnaneckým pojišťovnám. V rozboru výročních zpráv jsem se zaměřila především na základní fond zdravotního pojištění (ZFZP). Tento fond zobrazuje hospodaření stěžejní činnosti a jeho výsledek je rozhodující pro hodnocení výsledků hospodaření, neboť prostřednictvím tohoto fondu je zachyceno hospodaření zdravotní pojišťovny. Fond je sledován ze dvou metodických pohledů. První pohled je zaměřen na tvorbu a čerpání ZFZP, který zobrazuje hospodářské operace v jejich časové souslednosti (tedy v období, v němž vznikly), včetně pohybů mezi jednotlivými fondy zdravotní pojišťovny. Druhý finanční pohled zobrazuje skutečný pohyb finančních prostředků na běžných účtech a v pokladnách, tedy je zaměřen na příjmy a výdaje. Právě tomuto druhému finančnímu pohledu je věnována pozornost v rozboru finanční situace jednotlivých pojišťoven. Příjmy a výdaje na zdravotní péči jsou závislé na počtu pojištěnců a jejich skladbě. V roce 2003 Všeobecná zdravotní pojišťovna od zaměstnavatelů vybrala pojistné 60,936 mld. Kč. Vybrané pojistné na jednoho zaměstnaného pojištěnce dosáhlo v roce 2003 částky 23 402 Kč. Nárůst pojistného zhruba odpovídá nárůstu průměrné mzdy. Celkové pojistné vybrané od samoplátců (OSVČ + OBZP) dosáhlo v roce 2003 částky 6,511 mld. Kč, což znamená meziroční nárůst o 5,8 %. Protože došlo v roce 2003 k poklesu počtu samoplátců o 0,9 %, to znamená nárůst vybraného 36

pojistného na jednoho o 518 Kč. Toto zvýšení bylo způsobeno hlavně zvýšením minimální mzdy od ledna 2003 o 8,7 %. Všeobecná zdravotní pojišťovna obdržela v roce 2003 z přerozdělení částku 31,176 mld. Kč, při porovnání s rokem 2002 byla tato částka vyšší o 1,260 mld. Kč. Malé zvýšení příjmů od státu a z přerozdělování je důsledkem zvýšení vyměřovacího základu státu z 3250 Kč v roce 2002 na 3458 Kč v roce 2003. Protože došlo k poklesu státních pojištěnců o 109 736 osob, činí roční nárůst na pojistném 522 Kč za jednoho státního pojištěnce. Roční příjem za takového pojištěnce dosáhl v roce 2003 částky 7875 Kč. Průměrné náklady na jednoho pojištěnce v roce 2003 činily 14 595 Kč a v roce 2004 činily již 15 909 Kč. Když si porovnáme příjmy z pojistného s průměrnými náklady na jednoho pojištěnce, vidíme, že vybraná částka tak zhruba pokryje polovinu těchto nákladů. Celkové náklady na zdravotní péči v roce 2003 vzrostly oproti roku 2002 o 2,9 % a v roce 2004 vzrostly oproti roku 2003 o 7 %. Nejvyššího nárůstu v roce 2004 dosáhly náklady na léky a léčivé prostředky, na lůžkovou péči atd.. Obrázek 3-2 Výdaje na zdravotní péči VZP ČR v roce 2003

Výdaje na zdravotní péči VZP ČR (2003) 7,7%

21,9% 48,6%

21,8%

ústavní péče ambulantní péče léky ostatní zdravotní péče

Zdroj: Výroční zpráva VZP ČR za rok 2004

Obrázky výdajů na zdravotní péči, které jsou i v následujících kapitolkách, ukazují na podíl jednotlivých péčí na nákladech dané zdravotní pojišťovny. Ústavní péčí rozumíme péči poskytovanou v nemocnicích, odborných léčebných ústavech, léčebnách dlouhodobě nemocných a na tzv. ošetřovatelských lůžkách. Ambulantní péče zahrnuje péči stomatologickou, gynekologickou, rehabilitační, diagnostickou, 37

specializovanou ambulantní a péči praktických lékařů. Léky, které jsou pacientům předepisovány ve výše uvedených zařízeních, zahrnují samostatnou skupinu. Do ostatní zdravotní péče poté spadají např. náklady na lázeňskou péči, na zdravotní záchranou službu, na léčení v zahraničí apod.. V roce 2003 činily konkrétně celkové příjmy základního fondu zdravotní péče VZP ČR 101 291 276 tis.Kč. Tyto příjmy zahrnují i příjem od České konsolidační agentury ve výši 1 649 400 tis.Kč. K této skutečnosti musíme přihlédnou, pokud poměřujeme příjmy a výdaje. Výdaje pro rok 2003 činily 101 295 228 tis.Kč, tedy výdaje převyšovaly příjmy. Další rok v roce 2004 činily příjmy 106 132 249 tis.Kč a výdaje 106 112 538 tis.Kč. Čerpání základního fondu v roce 2004 převyšovalo částku tvorby a tak došlo k zápornému výsledku hospodaření základního fondu, který se projevuje zvýšením stavu závazků po lhůtě splatnosti vůči poskytovatelům zdravotní péče o cca 4 mld.Kč. Takže tyto závazky v roce 2004 dosáhly 9,3 mld.Kč. Závazky se začaly kumulovat od roku 2002 a v roce 2005 dosahovaly až 12,5 mld.Kč. Obrázek 3-3 Vývoj nevyrovnaných závazků vůči zdravotním zařízením v mld.Kč

Závazky VZP vůči zdravotním zařízením 10 mld.Kč

8 6 9,3

4 2 0

5,6 2,5 2002

2003

2004

rok

Zdroj: Výroční zpráva VZP ČR za rok 2004

Dluhy Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR v roce 2005 (až 12,5 miliardy Kč) vyústily 10. listopadu 2005 k uvalení nucené zprávy nad VZP30. Nutnost a zákonnost nucené zprávy se začala prošetřovat, kvůli ní byl vyslýchán také ministr

30

Nucená zpráva nad VZP byla zrušena k 2. 5. 2006 uvedením do funkce nového ředitele VZP Pavla Horáka.

38

zdravotnictví.31 Dluhy však podle ministra zdravotnictví Dr. Ratha nebyly jediným důvodem. Jako příčiny špatného hospodářského výsledku Dr. Rath vidí dlouhodobě nevyrovnané hospodaření, nedodržování zdravotně pojistných plánů a sjednaných lhůt splatnosti a také řadu špatných smluv, které pojišťovna uzavřela. Za zcela prohospodařené peníze a vydané v rozporu se zákonnými předpisy uvedl asi přibližně jednu miliardu korun, které byly použity na programy jako internetové zdravotní knížky (IZIP), přímořské pobyty alergických dětí Mořský koník nebo centrální nákupy léků. Na povrch se dostalo mnoho chyb. „….podivné smlouvy na nákupy počítačové techniky a smlouvy se zařízeními, která v době uzavření smlouvy neměla právní subjektivitu“ jak uvedl náměstek pro zdravotní pojištění a kontrolu. Zajímavý byl také projekt IZIP, na který VZP nevypsala výběrové řízení a podle Drymla, náměstka ministra zdravotnictví, bylo neobvyklé, že dodavatelská společnost v době uzavření smlouvy s VZP byla společnost s ručením omezeným, přesto ji VZP předem vyplatila 20 milionů korun.32 Ministr však obrátil boj o záchranu VZP v osobní spor s bývalou ředitelkou VZP Musílkovou, na kterou přenesl veškerou odpovědnost za neúspěch VZP. Řešení vzniklých problémů však požadovalo rázný zákrok. Chybu však nevidím jen na straně managementu VZP, protože určitá pravda je, že VZP má mnoho nelukrativních pojištěnců, zejména státních, za které jsou příspěvky do fondu VZP velmi nízké a už několik let se nijak výrazně nemění. Sice od ledna letošního roku stouply platby za státního pojištěnce již 3krát, ale stále je rozdíl mezi těmito pojištěnci a zaměstnanci velmi velký. První nárůst vstoupil v platnost v lednu a hned v únoru došlo k dalšímu navýšení, poslední změna proběhla k 1. dubnu. Nyní činí tedy pojistné, které platí za pojištěnce stát měsíčně 636 Kč33.

3.2 Zaměstnanecké pojišťovny Do této skupiny zaměstnaneckých pojišťoven patří ostatních 8 zdravotních pojišťoven. Původní záměr byl pojistit zaměstnance v určitém profesním oboru. Pojišťovny obvykle vznikly zápisem do obchodního rejstříku na žádost největších podniků z určitého oboru. V současné době nic nebrání pojištěnci, aby si vybral 31

Výsledek šetření nebyl v době dokončení práce k dispozici. ČTK, Dryml: VZP vydávala více…., z 15.2.2006. Dostupné z WWW: http://www.ct24.cz/prilohy/zdravotnictvi/index_view.php?id=157530 33 údaj k 2. 6.2006 32

39

jakoukoliv pojišťovnu. Výběr není omezen na určitou profesi, pojišťovny jsou v tomto ohledu zcela konkurenční a podle této filozofie se také chovají. Všech osm zdravotních pojišťoven je sdruženo ve Svazu zdravotních pojišťoven ČR. Předmětem činnosti tohoto Svazu je sjednocování postupu členů Svazu pro jednání se státními orgány, zájmovými sdruženími poskytovatelů zdravotní péče, příp. pojištěnců a zaměstnavatelů ve věcech týkajících se systému veřejného zdravotního pojištění, výměna zkušeností a tvorba metodiky k provádění veřejného zdravotního pojištění, atd. Následující kapitoly se věnují činnosti jednotlivých zaměstnaneckých pojišťoven v roce 2003.

3.2.1 Vojenská zdravotní pojišťovna ČR - 201 U Vojenské zdravotní pojišťovny jsou povinně pojištěni vojáci v činné službě, žáci vojenských škol. Vojáci v základní a náhradní službě a žáci vojenských škol jsou pojištěnci Vojenské zdravotní pojišťovny do posledního dne kalendářního měsíce, v němž ukončili základní nebo náhradní vojenskou službu nebo studium na vojenské škole. Od prvního dne následujícího kalendářního měsíce jsou pojištěni u zdravotní pojišťovny, u které byli před přechodem k Vojenské zdravotní pojišťovně. V roce 2003 se významně projevila profesionalizace Armády ČR. Pro Vojenskou zdravotní pojišťovnu to znamenalo, že na vojenskou základní službu nastoupilo o cca 11 700 vojáků méně. To se projevilo především v úbytku pojištěnců, za které je plátcem stát. K 31.12.2003 měla tato pojišťovna 577 648 pojištěnců. Celkové příjmy základního fondu zdravotního pojištění v roce 2003 činily 7 848 995 tis.Kč a celkové výdaje tohoto fondu byly ve výši 7 953 020 tis.Kč, tzn. výdaje převyšovaly příjmy. Tento rozdíl byl však pokryt finančními prostředky z počátečního zůstatku tohoto fondu z předcházejícího období.

40

Obrázek 3-4 Výdaje na zdravotní péči VoZP ČR v roce 2003

Výdaje na zdravotní péči VoZP ČR (2003) 6,5%

23,5% 44,9%

25,1%

ústavní péče ambulantní péče léky ostatní zdravotní péče

Zdroj: Zpravodaj VoZP ČR 2005

V roce 2005 měla Vojenská zdravotní pojišťovna ČR už jen asi 470 tis. pojištěnců. Pokles je samozřejmý, v roce 2004 skončila povinná základní vojenská služba a tak klesl i počet pojištěnců.

3.2.2 Hutnická zaměstnanecká pojišťovna – 205 Hutnická zaměstnanecká pojišťovna se orientuje především na severní a střední Moravu. Nejvyšší zastoupení pojištěnců je v Ostravě, Frýdku-Místku, Karviné, atd. K 1.7.1996 došlo ke sloučení se Zaměstnaneckou zdravotní pojišťovnou ATLAS. Pojišťovna k 31. 12. 2003 registrovala 332 178 pojištěnců. Průměrný počet pojištěnců v roce 2003 byl 332 953 osob, z toho stát byl plátcem za 203 674 osob. Kmen pojištěnců je tvořen z 48 % muži. Průměrné náklady na jednoho pojištěnce v roce 2003 činily asi 12 564 a v roce 2004 již 13 406 Kč. Celkové příjmy základního fondu zdravotního pojištění v roce 2003 činily 4 427 429 tis. Kč a výdaje 4 424 538 tis. Kč. Příjmy tedy převyšovaly výdaje, přesto z hlediska hospodářského výsledku pojišťovna v roce 2003 vykazovala ztrátu 790 tis.Kč.

41

Obrázek 3-5 Výdaje na zdravotní péči HZP v roce 2003

Výdaje na zdravotní péči HZP (2003) 6,3%

22,5% 45,6%

25,6%

ústavní péče ambulantní péče léky ostatní zdravotní péče

Zdroj: Výroční zpráva Hutnické zaměstnanecké pojišťovny za rok 2004

3.2.3 Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví – 207 K 31.12.2003 činil počet pojištěnců 557 793 osob, který zajistil OZP třetí místo v počtu pojištěnců mezi zaměstnaneckými zdravotními pojišťovnami. Kmen pojištěnců tvořili z 44 % muži a z 56 % ženy. Trend směřuje k stálému nárůstu pojištěnců, významnou část zaujímají narozené děti. Ve věkové struktuře se objevuje vyšší počet mladších pojištěnců. Zvyšuje se také vliv státních pojištěnců. Průměrné náklady na jednoho pojištěnce činí 14 132 Kč. Celkové příjmy základního fondu zdravotního pojištění činily 7 560 734 tis.Kč, výdaje činily 7 757 788 tis.Kč. V roce 2005 se dále zvýšil počet pojištěnců a posunul se s 600 tis. pojištěnci na druhé místo mezi zaměstnaneckými pojišťovnami.

42

Obrázek 3-6 Výdaje na zdravotní péči OZP v roce 2003

Výdaje na zdravotní péči OZP (2003) 5,8%

21,4% 42,2%

30,6%

ústavní péče ambulantní péče léky ostatní zdravotní péče

Zdroj: Výroční zpráva Oborové zdravotní pojišťovny ….. za rok 2003

3.2.4 Zaměstnanecká pojišťovna Škoda - 209 Se svým podílem 1,2 % z počtu všech pojištěnců patří mezi nejmenší a méně významnou zaměstnaneckou pojišťovnu. K 31.12.2003 činil počet pojištěnců u této pojišťovny 122 771 osob. Dochází ke stálému navyšování počtu pojištěnců, za které je plátce pojistného stát. K danému dni činil 65 356 osob, což je 53 % všech pojištěnců u Zaměstnanecké pojišťovny Škoda. Průměrný počet pojištěnců za rok 2003 byl 121 584 osob, z toho stát plátcem za 64 582 osob (19 537 osob dosahovalo věku vyššího jak 60 let). Celkové příjmy základního fondu činily 1 734 076 tis.Kč a výdaje 1 765 119 tis.Kč. Výdaje tedy převyšovaly příjmy a tento rozdíl byl kryt z počátečního zůstatku ZFZP. Průměrné náklady na zdravotní péči jednoho pojištěnce činily 14 227 Kč. V roce 2004 došlo k nárůstu počtu pojištěnců a to i těch, za které je plátcem stát. Příjmy v roce 2004 převyšovaly výdaje základního fondu zdravotního pojištění.

43

Obrázek 3-7 Výdaje na zdravotní péči ZPŠ v roce 2003

Výdaje na zdravotní péči ZPŠ (2003) 6,8%

22,5%

50,7%

ústavní péče ambulantní péče léky ostatní zdravotní péče

20,1%

Zdroj: Výroční zpráva Zaměstnanecké pojišťovny Škoda za rok 2003

3.2.5 Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra ČR – 211 Ke dni 1. 5. 1997 se s ní sloučila GRÁL – Železniční zdravotní pojišťovna a ke dni 1. 1. 1998 Regionální zaměstnanecká zdravotní pojišťovna. Počet pojištěnců k 31.12. 2003 činil 968 632 osob. Průměrný počet pojištěnců za rok 2003 činil 956 011 osob, z toho za 478 054 osob byl plátcem stát (106 874 pojištěnců mělo věk nad 60 let). Trend trvalého růstu počtu pojištěnců z minulých let byl zachován a trvá i v dalších letech. Celkové příjmy základního fondu zdravotního pojištění činily 12 838 996 tis.Kč, výdaje 12 738 329 tis.Kč. Rozdíl byl přesunut na konečný zůstatek fondu. Průměrné náklady na zdravotní péči na jednoho pojištěnce činily 12 967 Kč. Obrázek 3-8 Výdaje na zdravotní péči ZPMV ČR v roce 2003

Výdaje na zdravotní péči ZPMV ČR (2003) 6,7%

25,4%

40,9%

27,0%

ústavní péče ambulantní péče léky ostatní zdravotní péče

Zdroj: Výroční zpráva ZPMV ČR za rok 2003

44

3.2.6 Revírní bratrská pokladna – 213 Revírní bratrská pokladna má díky svému charakteru převážné regionální zastoupení v Moravskoslezském kraji. K 1.9.1996 se s Revírní bratrskou pokladnou sloučila Moravská zdravotní pojišťovna. K 31.12.2003 činil počet pojištěnců 329 314 osob, z toho za 197 494 osob byl plátcem stát. Kmen pojištěnců je vyrovnán, 50 % pojištěnců je mužů a 50 % je žen. Průměrný počet pojištěnců v roce 2003 byl 323 595 osob, z toho za 193 884 byl plátcem stát (27 856 osob překročilo věk 60). Průměrné náklady na zdravotní péči za jednoho pojištěnce činily v roce 2003 asi 11 214 Kč. Celkové příjmy základního fondu zdravotního pojištění činily 3 841 079 tis.Kč, výdaje činily 3 889 968 tis.Kč, tedy výdaje byly větší. Obrázek 3-9 Výdaje na zdravotní péči RBP v roce 2003

Výdaje na zdravotní péči RBP (2003) 7,2%

20,7% 43,4%

28,8%

ústavní péče ambulantní péče léky ostatní zdravotní péče

Zdroj: Výroční zpráva Revírní bratrské pokladny za rok 2003

3.2.7 Zdravotní pojišťovna METAL-ALIANCE – 217 Počet pojištěnců k 31.12.2003 činil 304 110 osob, z toho za 168 767 osob byl plátcem pojistného stát. Podíl žen-pojištěnců je zhruba 54,6 % a mužů-pojištěnců 45,4 %. Nejvyšší počet pojištěnců je mezi 10 – 35 lety. Průměrný počet pojištěnců za rok 2003 činil 300 043 osob, z toho za 167 236 osob byl plátcem stát (28 136 pojištěnců mělo věk nad 60 let). Průměrné náklady na zdravotní péči na jednoho pojištěnce činily 11 421 Kč. Celkové příjmy základního fondu zdravotní péče činily 3 599 156 tis.Kč a výdaje 3 601 205 tis.Kč. Rozdíl byl zcela kryt z počátečního zůstatku tohoto fondu.

45

Je zachován trend růstu pojištěnců, v roce 2004 k poslednímu dni roku činil počet pojištěných osob 314 315 (z toho stát plátcem za 174 364 osob). Příjmy základního fondu v roce 2004 převyšovaly výdaje. Přebytek zvýšil konečný zůstatek základního fondu zdravotní péče. Obrázek 3-10 Výdaje na zdravotní péči ZP M-A v roce 2003

Výdaje na zdravotní péči ZPM-A (2003) 6,0%

23,0% 42,6%

28,3%

ústavní péče ambulantní péče léky ostatní zdravotní péče

Zdroj: Výroční zpráva Zdravotní pojišťovny METAL-ALIANCE za rok 2003

3.2.8 Česká národní zdravotní pojišťovna - 222 Průměrný počet za rok 2003 činil 308 079 osob, oproti roku to znamenalo mírný pokles. Kmen pojištěnců České národní zdravotní pojišťovny tvoří z 52 % ženy a ze 48 % muži. Průměrné náklady na zdravotní péči na jednoho pojištěnce činily 12 183 Kč. Celkové příjmy základního fondu zdravotního pojištění v roce 2003 činily 3 831 930 tis.Kč, výdaje 3 923 399 tis.Kč. Příjmy nedostačovaly výdajům, rozdíl snížil konečný zůstatek základního fondu zdravotní pojišťovny.

46

Obrázek 3-11 Výdaje na zdravotní péči ČNZP v roce 2003

Výdaje na zdravotní péči ČNZP (2003) 6,1%

21,7% 44,0%

ústavní péče ambulantní péče léky ostatní zdravotní péče

28,2%

Zdroj: Výroční zpráva České národní zdravotní pojišťovny za rok 2003

3.3 Srovnání zdravotních pojišťoven Z devíti pojišťoven jsem pro porovnání vybrala čtyři. Všeobecnou zdravotní pojišťovnu jako největší, Zdravotní pojišťovnu Ministerstva vnitra ČR největší ze zaměstnaneckých pojišťoven, Zdravotní pojišťovnu METAL-ALIANCE jako zástupce zaměstnaneckých pojišťoven s průměrným počtem pojištěnců a Zdravotní pojišťovnu Škoda jako zástupce nejmenší zdravotní pojišťovny. Přehled všech pojišťoven je uveden v příloze (Příloha 17). Tabulka 3-2 Srovnání vybraných zdravotních pojišťoven

Název

Podíl poj.na celkovém počtu

Podíl státních poj.v pojišťovně

Náklady na 1 poj.

Rozdíl mezi příjmy a výdaje na ZP (tis. Kč)

Rozdíl mezi příjmy a výdaji za ZP

111 VZP ČR 209 ZPŠ 211 ZPMV ČR 217 ZPM-A

65,96% 1,19% 9,39% 2,95%

57,76% 53,12% 50,01% 56,25%

14 595 14 227 12 967 11 421

-3 952 -31 043 100 667 -2 049

-1 -255 105 -7

Zdroj: Výroční zprávy jednotlivých pojišťoven

Jak vidíme, VZP ČR má opravdu nejvíce státních pojištěnců. Poměrně hodně jich má také ZP M-A se svými 56,25 % státních pojištěnců. To si můžeme vysvětlit věkovou strukturou pojištěnců v této pojišťovně, která je vidět na obrázku (Obrázek 3-12). Je patrné, že v kmenu této pojišťovny se nachází mnoho nezaopatřených dětí, které jsou jednou z kategorií státních pojištěnců.

47

Obrázek 3-12 Věková struktura ZP M-A k 31.12.2003

20 000 17 500 15 000 12 500 10 000 7 500 5 000 2 500 0

muži ženy

04 510 9 -1 15 4 -1 20 9 -2 25 4 -2 30 9 -3 35 4 -3 40 9 -4 45 4 -4 50 9 -5 55 4 -5 60 9 -6 65 4 -6 70 9 -7 75 4 -7 80 9 -8 4 85 +

počet pojištěnců

Věková struktura ZP M-A

věková skupina Zdroj: Výroční zpráva ZP M-A za rok 2003

Obrázek 3-13 Věková struktura ZPMV ČR k 31.12.2003

Věková struktura ZPMV ČR

počet pojištěnců

50 000 45 000

muži

40 000

ženy

35 000 30 000 25 000 20 000 15 000 10 000 5 000 0 0-4

5-9

1014

1519

2024

2529

3034

35- 40- 4539 44 49 věkové skupina

5054

5559

6064

6569

7074

7579

80- 85+ 84

Zdroj: Výroční zpráva ZPMV ČR za rok 2003

Dochází

k přelévání

pojištěnců

k zaměstnaneckým

pojišťovnám.

Zaměstnanecké pojišťovny mají podíl státních pojištěnců nižší. Zvlášť u ZPMV ČR je rozdíl značný. Je dán věkovou strukturou pojištěnců, jež má ZPMV ČR (Obrázek 3-13) největší v produktivním věku a tedy z řad zaměstnanců. Pokud srovnáme náklady na jednoho pojištěnce jsou u ZPMV ČR a ZP M-A znatelně nižší. Vysvětlení je opět ve věkové struktuře pojištěných a menších nákladů

48

na zdravotní péči nejpočetnějších skupin. Nejvyšší náklady jsou samozřejmě u VZP ČR. Saldo příjmů a výdajů je u vybraných pojišťoven největší u ZPMV ČR, toto saldo je kladné. V přepočtu na jednoho pojištěnce je největší saldo u ZPŠ, toto saldo je záporné. Záporné saldo pouze -1 u VZP ČR je způsobeno započtením příjmu od České konsolidační agentury ve výši 1 649 400 tis. Kč. Rozdíl mezi příjmy a výdaji však nemůžeme brát jako hospodářský výsledek pojišťoven, jeho vypovídací schopnost je zcela jiná. Jedná se o saldo finančních prostředků skutečně přijatých od pojištěnců na běžný účet nebo na pokladně zdravotní pojišťovny a finančních prostředků, které byly z tohoto účtu či pokladny vydány (na zdravotní péči pojištěnců a jiné). Můžeme pro obecnou představu srovnat celkové náklady na zdravotní péči pojištěnců a celkové příjmy základního fondu. Rozdíl nám říká, jestli přijatá částka zdravotní pojišťovnou v daném roce pokryla celkové náklady na zdravotní péči. Ze souhrnné tabulky údajů o zdravotních pojišťovnách za rok 2003 (Příloha 17) vidíme, že záporný rozdíl je pouze u Oborové zdravotní pojišťovny. Ostatní pojišťovny mají náklady na zdravotní péči nižší než příjmy ZFZP. Tyto náklady však nejsou jediné, které pojišťovny při své činnosti vynakládají. Podíváme-li se na podíly výdajů na zdravotní péči v jednotlivých pojišťovnách (Příloha 14), nepozorujeme nikterak velké výkyvy. Výdaje na ústavní péči se pohybují od 40 do 50 %, výdaje na ambulantní péči od 20 do 30, výdaje na léky od 20 do 25 % a ostatní zdravotní péče nepřesahuje 8 %. Můžeme říci, že drobné odchylky jsou dány věkovou strukturou pojištěnců a jejich odlišnými potřebami. Tabulka 3-3 Přerozdělené částky u jednotlivých pojišťoven

Název 111 VZP ČR 201 VoZP ČR 205 HZP 207 OZP 209 ZPŠ

Přerozdělování (v mil.Kč) 31 176 235 336 261 1 203 406 -1 427 626 114 666

Název 211 ZPMV ČR 213 RBP 217 ZPM-A 222 ČNZP Celkem

Přerozdělování (v tis.Kč) -890 522 863 556 497 387 630 637 32 504 000

Zdroj: Výroční zprávy jednotlivých pojišťoven za rok 2003

Tabulka 3-3 obsahuje údaje o částkách z přerozdělování. V tomto případě se jedná o údaje z roku 2003, celkem bylo přerozděleno 32,504 mld. Kč. Bližší údaje o

49

mechanismu přerozdělování prostředků mezi zdravotními pojišťovnami dává kapitola 4.1. Na tomto místě shrneme základní rysy u zdravotních pojišťoven. Dochází k přesunu pojištěnců k zaměstnaneckým pojišťovnám a to i z řad státních pojištěnců. Nejvyšší náklady zaznamenává i nadále VZP ČR. Také většina prostředků určených na přerozdělování plyne právě do této pojišťovny.

50

4 Přerozdělování pojistného mezi zdravotními pojišťovnami Nejprve se v této kapitole zaměříme na samotný mechanizmus přerozdělování. Nutnost přerozdělování je dána různým zastoupením státních pojištěnců u jednotlivých zdravotních pojišťoven a zároveň jejich vyšší nákladovostí (viz. 4.1.2). Zejména proto je nutné v systému veřejného zdravotního pojištění použít určitou metodu přerozdělování vybraného pojistného. Další část věnujeme analýze dopadu změn v přerozdělování na celkové příjmy jednotlivých pojišťoven. Naposledy zmíníme návrhy reforem našich předních politických stran.

4.1 Mechanizmy přerozdělování Jak bylo uvedeno v kapitole 2.3.5, určité nerovnosti ve výši výběru pojistného mezi jednotlivými pojištěnci vedou k potřebě přerozdělení takto získaných prostředků. Účelem přerozdělování je tedy vyrovnat rozdíly vzniklé mezi jednotlivými pojišťovnami z důvodu jak solventnosti jednotlivých plátců, tak výše nákladů na úhradu zdravotní péče z veřejného zdravotního pojištění u různých pojištěnců. Je všeobecně známo, že mezi skupinu, která je pro pojišťovnu nevýhodná vzhledem k nákladnosti, patří především starší lidé, nemocní a pojištěnci s nízkými příjmy. Proto má přerozdělení pojistného udržet určitou společenskou solidaritu, co se týče pojištěnců mladších se staršími, zdravých s nemocnými a v neposlední řadě pojištěnců s vyššími příjmy s pojištěnci s nižšími příjmy. Dochází tak vlastně k přelévání finančních prostředků na úhradu péče „potřebnějším“. Otázka je, jak a kolik přerozdělit. Proto se v následujícím textu podíváme na systém přerozdělování a jeho změny během několika let.

4.1.1 Mechanizmus přerozdělování pojistného do roku 2004 Do praxe byl mechanizmus přerozdělování pojistného v ČR zaveden zákonem č.592/92 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, který nabyl účinnosti od 1. ledna 1993.

51

Pro přerozdělování pojistného mezi zdravotními pojišťovnami byl Všeobecnou zdravotní pojišťovnou České republiky zřízen zvláštní účet všeobecného zdravotního pojištění. Slouží k financování zdravotní péče, která je plně nebo částečně hrazena ze zdravotního pojištění. Všeobecná zdravotní pojišťovna ho musí vést odděleně od ostatních účtů, které spravuje. K účelu kontroly dodržování pravidel hospodaření s tímto zvláštním účtem byl zřízen dozorčí orgán, jejímiž členy jsou zástupci jmenovaní Ministerstvem financí, Ministerstvem zdravotnictví, Ministerstvem práce a sociálních věcí a zástupci pověření Všeobecnou zdravotní pojišťovnou a ostatními zdravotními pojišťovnami. Kritériem přerozdělování u mechanizmu používanému do roku 2004 byl počet a věk pojištěnců, za které byl plátcem pojistného stát. Cílem takto postaveného přerozdělování bylo vyrovnat rozdílný podíl státních pojištěnců v jednotlivých pojišťovnách a odlehčit tak především Všeobecné zdravotní pojišťovně, která tento podíl měla a má nejvyšší. V roce 1993 bylo zákonem34 stanoveno, že přerozdělování podléhá 50 % výběru pojistného. V dalších letech až do roku 2004 postupně došlo k úpravám mechanizmu týkajících se rozsahu přerozdělovaného pojistného a míry zohlednění věku státních pojištěnců. Původních 50 % výběru pojistného podléhajícího přerozdělování bylo zvýšeno na 60 %. Dále se budeme zabývat principem přerozdělování platného v plné míře až do konce roku 2004, přičemž upozorníme na původní znění v roce 1993. Jako klíč k přerozdělení byli použiti státní pojištěnci dle věku do 60 let a nad 60 let. Zdravotní pojišťovny byly povinny sdělit počty těchto „státních pojištěnců“ do osmého dne kalendářního měsíce správci účtu, tedy Všeobecné zdravotní pojišťovně. Dále musely sdělit do 22. dne každého měsíce správci účtu výši 60 % pojistného35 vybraného v období od 18. dne předcházejícího měsíce do 17. dne příslušného měsíce. Správce údaje zpracoval a do 30. dne příslušného měsíce všem zdravotním pojišťovnám oznámil celkovou částku, která na ně připadá. Tuto celkovou částku pro příslušnou zdravotní pojišťovnu tvořil součet podílů připadajících na každého jejího pojištěnce, za kterého je plátcem stát, přičemž na takového pojištěnce ve věku do 60 let připadal jeden podíl a od 60 let tři podíly36.

34

zákon č.592/92 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, § 21 v roce 1993 – 50 % pojistného 36 v roce 1993 - 1 podíl : 2 podíly z přerozdělování 35

52

Jeden podíl se počítá tak, že se vezme součet 60 % vybraného pojistného všemi zdravotními pojišťovnami, celkové platby státu za osoby, na něž je plátcem, penále, pokut a jiných plnění, která jsou podle zákona příjmem zvláštního účtu, a úroků vzniklých na zvláštním účtu snížených o poplatky za účetní operace a vedení zvláštního účtu a ten se vydělí celkovým počtem pojištěnců, za které je plátcem stát, přičemž se každý pojištěnec nad 60 let věku počítá třikrát.37 Podle tohoto výpočtu můžou nastat pro příslušnou zdravotní pojišťovnu dvě situace. Přesahuje-li 60 % vybraného pojistného tuto vypočtenou celkovou částku, povinností pojišťovny je odvést přebytek na zvláštní účet, a to do tří pracovních dnů ode dne, kdy jí byla správcem zvláštního účtu oznámena vypočtená částka na ni připadající. Pokud naopak nedosahuje 60 % vybraného pojistného celkovou vypočtenou částku, správce účtu poukáže dané zdravotní pojišťovně chybějící prostředky. Termín pro splnění této povinnosti je do deseti pracovních dnů ode dne oznámení vypočtené částky. Pokud správce účtu nebo zdravotní pojišťovna nesplní povinnost včas, může jí Ministerstvo zdravotnictví na podnět dozorčího orgánu uložit penále ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý kalendářní den následující po dni splatnosti do dne platby včetně. Takto vybrané penále se stává příjmem zvláštního účtu. Systému platnému do roku 2004 bylo vytýkáno několik nedostatků. Především přerozdělování 60 % vybraného pojistného bylo vnímáno jako nedostatečné. Riziko, které bylo kompenzováno přerozdělováním, je nepřesně spojeno s věkem pouze u státních pojištěnců. Nebyl zohledněn věk a zdravotní stav pojištěnců, což může vést k vědomému výběru pojištěnců podle jejich věku, příjmu či zdravotního stavu. Tento systém také neřešil kompenzaci nákladů za velmi drahé pojištěnce. Tyto nedostatky byly zohledněny při vytváření nového principu.

4.1.2 Mechanizmus přerozdělování pojistného od 1. 1. 2005 Nový mechanizmus je postaven na myšlence, že principy solidarity nelze zachovávat pouze na straně příjmové, ale i na straně výdajové. Proto se změnilo kritérium přerozdělování, z počtu a věkové struktury pojištěnců, za které byl plátcem pojistného stát, na kritérium počtu všech pojištěnců podle nákladovosti pojištěnců dle věku a pohlaví a podle počtu nákladných pojištěnců. 37

v roce 1993 - dvakrát

53

Bylo stanoveno celkem 36 nákladových indexů. Obrázek 4-1 Nákladové indexy na rok 2006 Nákladové indexy 6,0 5,5 5,0 4,5 4,0 3,5 3,0 2,5 2,0 1,5

muži ženy

1,0 0,5 0,0 5

10

15

20

25

30

35

40

45

50

55

60

65

70

75

80

85

a

0

5

10

15

20

25

30

35

40

45

50

55

60

65

70

75

80

85

věková skupina

Zdroj: data z tabulky v Příloha 9

Jak je vidět z obrázku (Obrázek 4-1) nákladové indexy u mužů jsou od 15 let do 55 let nižší než nákladové indexy u žen. Zdravotní péče je tedy v těchto letech života žen nákladnější. Jako jednicový pojištěnec je na rok 2006 stanovena žena ve věku od 15 do 20 let života. Tabulku s nákladovými indexy najdeme v příloze (Příloha 9), kde se nalézá i graf nákladů na jednoho pojištěnce u VZP dle věkové struktury za rok 2003 (Příloha 10). Pokud porovnáme tento obrázek s obrázkem nad odstavcem (Obrázek 4-1), určitě si můžeme udělat závěr, jak byly indexy odvozeny. Přerozdělování se již netýká pouze 60 % vybraného pojistného, ale celkového vybraného pojistného. Roky 2005 a 2006 byly stanoveny jako přechodné, ve kterých bude zanikat dřívější způsob přerozdělování a bude se postupně přecházet na nový, s tzv. stoprocentním přerozdělením. Pro rok 2005 byla celková částka pro zdravotní pojišťovnu rovna součtu 65 % z částky vypočtené podle mechanizmu do konce roku 2004 a 35 % z částky vypočtené podle nákladových indexů. Pro letošní rok (2006) byla částka pro pojišťovnu stanovena jako součet částek 30ti % z částky vypočtené 54

podle starého principu a 70ti % podle nového. Období přechodu však bylo urychleno změnou zákona a od 1. dubna tohoto roku dochází k přerozdělování pojistného již plně podle nového způsobu, tedy jen podle nákladových indexů a počtu nákladných pojištěnců. Od 1.1.2005 vstoupila v platnost novela zákona č.592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve které je uvedeno, že příslušná zdravotní pojišťovna má nárok na úhradu 80 % částky, o kterou překročí u jednoho pojištěnce za kalendářní rok „nákladná péče“ částku odpovídající třicetinásobku průměrných nákladů na jednoho pojištěnce v systému veřejného zdravotního pojištění za poslední účetně uzavřený kalendářní rok. Tím došlo k částečnému odstranění nevýhody a hospodářského rizika zdravotní pojišťovny, u které jsou pojištěni tito „drazí pojištěnci“.

4.1.3 Budoucí možný směr výběru Výše nastíněný vývoj však není zajisté konečný a již dnes se uvažuje o jistých dalších změnách. V únoru tohoto roku vláda schválila návrh ministra práce Zdeňka Škromacha, aby se sjednotilo vybírání zdravotního a sociálního pojištění. „Jednotný výběr by měl fungovat nejpozději od 1.ledna 2008…“ uvedla mluvčí ministerstva práce Kateřina Beránková.38 Jedním z výhod, které si od společného výběru pojistného Českou správou sociálního zabezpečení (ČSSZ) Ministerstvo práce slibuje, je úspěšnost ČSSZ při výběru peněz. Také by se měla ulehčit práce zaměstnavatelům, kteří budou finanční prostředky za své zaměstnance posílat pouze jedné instituci a nikoliv každé pojišťovně, u které jsou pojištěni jeho zaměstnanci. Ministr zdravotnictví Dr. Rath však s návrhem zcela nesouhlasí a považuje ho za příliš nákladnou záležitost. Za jedno není s ministrem práce ani v začátku vybírání pojistného ČSSZ. Ten předpokládá Dr. Rath nejdříve v roce 2008. ČSSZ by poté vybrané pojistné rozdělila mezi pojišťovny a došlo by tak k přesunu jejich dluhů na ČSSZ.39 Naskýtá se však otázka, zda je potom nutné mít 9 pojišťoven, když přerozdělením vybraného pojistného dojde k situaci, že na tom budou všechny pojišťovny stejně. Mohlo by to znamenat určitý krok zpět k situaci před rokem 1992. 38

ČTK, Správa by mohla začít zdravotní pojištění vybírat od roku 2008, z 9.2.2006. Dostupné z WWW: http://www.ct24.cz/prilohy/zdravotnictvi/index_view.php?id=156572 39 ČTK, LN: Rath a Škromach nejsou zajedno v otázce sjednocení pojištění, ze 17.2.2006. Dostupné z WWW: http://www.ct24.cz/prilohy/zdravotnictvi/index_view.php?id=157911

55

Kapitola 4.3 nastíní další možnosti řešení ve výběru pojistného navrhované nejen ČSSD, ale také ODS.

4.2 Analýza změn přerozdělování Jak jsme si uvedli, přerozdělování finančních prostředků mezi zdravotními pojišťovnami prošlo několika změnami. V této kapitole bych chtěla poukázat na změnu, ke které dojde při přechodu na stoprocentní přerozdělování. Nebudeme se tedy zabývat přechodnou fází. Jako výchozí data vezmeme údaje z kapitoly 2. Neboť některá data nejsou u všech pojišťoven známa, vybrala jsem čtyři reprezentanty, jejichž uveřejněné údaje postačují pro tuto analýzu. Jsou to Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, Zaměstnanecká pojišťovna Škoda, Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra ČR a Revírní bratrská pokladna. Zabýváme se tedy daty z roku 2003. Připomeňme, že v tomto roce přerozdělování podléhalo 60 % vybraného pojistného od všech pojišťoven. Kritériem přerozdělování byl počet a věk pojištěnců, za které byl plátcem pojistného stát. Pojišťovny byly povinny sdělit počet státních pojištěnců ve věku do 60 let a nad 60 let. Proto toto členění nalezneme i ve výročních zprávách. Částka pro danou zdravotní pojišťovnu se vypočetla jako součet podílů připadajících na každého jejího „ státního“ pojištěnce. Důležité bylo, že na pojištěnce do 60 let připadal 1 podíl a nad 60 let 3 podíly. Zjednodušeně můžeme říci, že podíl vynásobíme počtem přepočtených státních pojištěnců. Jeden podíl přitom určíme tak, že 60 % celkového vybraného pojistného od všech pojišťoven (včetně různých příslušenství) vydělíme celkovým počtem přepočtených státních pojištěnců za celou ČR. V roce 2003 tímto způsobem bylo přerozděleno 32,504 mld.Kč. Tato částka odpovídá platbě státu za všechny svoje pojištěnce. Konkrétní údaje pro vybrané pojišťovny nalezneme v tabulce (Tabulka 4-1). Z těchto pojišťoven pouze ZPMV ČR přesahovala vypočtenou částku na ni připadající.

56

Tabulka 4-1 Státní pojištěnci a přerozdělení

Pojišťovna 111 VZP ČR 209 ZPŠ 211 ZPMV ČR 213 RBP

Počet státních pojištěnců do 60 let 2 451 131 45 045 371 180 166 028

nad 60 let 1 507 751 19 537 106 874 27 856

Přerozdělení Přerozdělení 60ti% (tis.Kč) 100 % (tis.Kč) 31 176 235 114 666 -890 522 863 556

34 535 986 62 658 -1 306 353 842 063

Zdroj: Výroční zprávy jednotlivých pojišťoven za rok 2003

Nyní se pokusíme vypočítat, jak by se změnily přerozdělované částky, pokud by se přerozdělovalo stoprocentně. Tuto analýzu provedeme pro stejné údaje, nebudeme tedy počítat se změnou počtu pojištěnců, věkové struktury pojištěnců ani s výší vybraného pojistného. Stoprocentní přerozdělování se používá od 1. dubna 2006. Pro výpočet využijeme nákladové indexy, které byly stanoveny pro rok 2006 (viz. Příloha 9). Výpočet provádíme následovně. Jako celkové pojistné vezmeme celkové příjmy všech pojišťoven (viz. Příloha 17) a vydělíme ho souhrnným indexem za celou ČR. Vyjde nám částka, která připadá na jednicového pojištěnce. 145 324 271 000 / 19 404 818 = 7489 Souhrnný index dostaneme, když počty žen (mužů) v jednotlivých věkových skupinách vynásobíme odpovídajícím nákladovým indexem a nakonec všechny tyto výpočty sečteme (za muže i ženy). Dostaneme číslo 19 404 818. Tyto souhrnné indexy vypočítáme také pro jednotlivé pojišťovny podle jejich věkové struktury. Jednotlivé příjmy, které by měly připadat na určitou pojišťovnu, vypočteme jako součin souhrnného indexu a částky na jednicového pojištěnce. Dále tuto částku porovnáme s částkou, kterou daná pojišťovna vybrala a rozdíl je předmětem přerozdělení. Výsledky výpočtů jsou v tabulce (Tabulka 4-2). Jak vidíme, došli jsme k závěru, že stoprocentní přerozdělení bude výhodné především pro VZP ČR, která získá více prostředků z přerozdělení na úkor zaměstnaneckých pojišťoven. Je to dáno především věkovou strukturou pojištěnců u této pojišťovny. Na paměti musíme mít, že tyto výpočty jsou teoretické a vycházejí ze zjednodušených předpokladů. Zanedbáváme nákladnou péči. Závěr je však evidentní. Přechod na stoprocentní přerozdělování je krok k vymazání rozdílů mezi pojišťovnami, k nimž docházelo díky věkové struktuře pojištěnců.

57

Tabulka 4-2 Souhrnné indexy a přerozdělení

Pojišťovna

Souhrnný index

111 VZP ČR 209 ZPŠ 211 ZPMV ČR 213 RBP

13 617 493 221 140 1 620 258 495 188

Vypočtené příjmy z pojistného (Kč) 101 982 518 445 1 656 135 540 12 134 244 635 3 708 503 419

Vybrané pojistné (Kč)

Přerozdělení (Kč)

67 446 532 500 34 535 985 945 1 593 477 500 62 658 040 13 440 597 500 -1 306 352 865 2 866 440 000 842 063 419

Zdroj: Výroční zprávy jednotlivých pojišťoven za rok 2003

4.3 Návrhy reformy a jejich dopad Česká republika čeká na reformu už několik let. Zdravotnictví se nachází v krizi a stát už nemá prostředky na stálé ošetřování malých ran, které nic neřeší. O složitosti a zejména silném tlaku lékařské lobby svědčí mimo jiné i frekvence výměny ministrů. Od roku 1992 se v tomto resortu vystřídalo do současnosti devět ministrů. Mnoho ministrů začalo připravovat návrh reformy, avšak nikdo ve své funkci nezůstal dost dlouho, aby návrh vůbec dokončil. Určitou novou dlouhodobou koncepci představil Jozef Kubinyi, který jediný ji stihl alespoň dokončit, avšak byl vystřídán Miladou Emmerovou a ta Dr. Rathem. Ten vzal zdravotnictví pevně do svých rukou a začal utahovat opasky. Snaží se mnoho změn provést v co nejkratším čase, čímž vyvolává nevůli mnoha odborových organizací a lobbyistických skupin. Ty až do této doby měly určitou převahu nad děním ve zdravotnictví a prosazovaly především své zájmy. Do kolize se zde dostávají především 3 velké skupiny (pacienti, zdravotnická zařízení a zdravotní pojišťovny), které mají úplně jiné zájmy a požadavky. Avšak problém špatného zdravotnictví není fenoménem pouze České republiky, ale potýkají se s ním prakticky všechny země. Reformy, které byly v těchto zemích prosazeny, se mnohdy míjí účinkem. Nebyl tak doposud nalezen žádný univerzální návod, jak uskutečnit úspěšnou reformu. Nyní si stručně představíme základní body návrhů ODS a ČSSD a pokusím se odhadnout jejich dopad. Podíváme se na rozdíly a možné tažné body budoucí reformy, na kterých se tyto strany shodnou.

58

4.3.1 ODS „Modrá šance“ Tato koncepce byla zpracována stínovým ministrem zdravotnictví Tomášem Julínkem jako součást „Modré šance“. Jedná se o návrh schématu funkčního modelu zdravotního systému. Jako celosvětový problém je především vnímáno odtržení občana od ekonomické reality. Občan nemá představu o nákladech, které jsou vynaloženy na jeho zdravotní péči, avšak požaduje, aby služby zdravotnictví byly pokud možno maximální. To odporuje původnímu záměru, pro nějž byly zdravotnické systémy vytvořeny, a sice minimální standardní péče pro všechny. Problém českého zdravotnictví můžeme spatřit v zakořeněné představě o lékařské profesi a rozdílných výsledcích léčby v jednotlivých zdravotnických zařízeních. Kriticky se ODS vyjadřuje k prosazování zákonů ČSSD bez řádné koncepce, které neřeší krizi, ale pouze snižuje dostupnost a rozsah zdravotní péče. Především směřuje k plýtvajícímu systému i státu jako významnému vlastníku zdravotnických zařízení, který kryje svoje špatné hospodaření a nechrání zájmy pacienta. Právě odtud jsou pak patrné pokusy ODS o privatizaci nemocnic do soukromého sektoru.

4.3.1.1 Návrh Jako východisko z této situace nevidí ODS navyšování přílivu peněz do resortu od daňových poplatníků, ani omezování dostupnosti a kvality zdravotní péče, ale přinucení zúčastněných k hospodárnému a efektivnímu chování. Přední je uspokojení potřeb občana v mezích ekonomické reality se zachováním jistot veřejného zdravotního pojištění. ODS navrhuje dnešní systém maximální zdravotní péče změnit na systém potřebné zdravotní péče, kde si občan sám bude určovat své potřeby a bude také jediný, kdo může určit množství prostředků na uspokojení svých potřeb. Tím by mělo podle ODS dojít k rozšíření nabídky služeb bez nutnosti navyšovat dnešní zdravotní pojištění, zachování jistot stávajícího veřejného zdravotního systému, pružnosti systému a možnosti průběžně tento systém regulovat. Na druhou stranu si je vědoma negativního vnímání části občanů, na kterých bude převzetí zodpovědnosti za zdraví do vlastních rukou. Od reformy si slibuje vytvoření průhledného prostředí, ve kterém si budou konkurovat jak nemocnice tak zdravotní pojišťovny v nabídce služeb po stránce kvality i ceny. Občan se dostane do centra pozornosti jako skutečný klient. Rolí státu 59

bude chránit občana a naplňovat státní garance dostupnosti zdravotní péče. Zdravotní pojišťovny musí být plně zodpovědné za svou finanční bilanci a za nasmlouvání kvalitní a efektivní péče pro své pojištěnce. Musí se jí proto dostat náležité motivace a pravomoci. Mělo by dojít k rozvoji zdravotních zařízení, které budou schopny nabídnout kvalitní služby za odpovídající cenu, a přimět tak ostatní ke zlepšení služeb nebo opuštění trhu. Cílem financování je zachovat všeobecnou dostupnost zdravotní péče a současně umožnit občanům, aby se sami rozhodovali, jakou péči potřebují, chtějí a kolik jsou ochotni za ni zaplatit. ODS odmítá dělení zdravotnictví na veřejné a soukromé. Jejich stěžejním bodem je zavedení osobních účtů. Veřejné finanční prostředky budou vybírány stejně, rozděleny mezi občany na osobní zdravotní účet občana pro zajištění všeobecné dostupnosti zdravotní péče. Účet bude spravovat státem licencovaná zdravotní pojišťovna, která bude nákupčím zdravotních služeb pro občana. Zdravotní pojišťovna nabídne několik zdravotních plánů, všechny budou obsahovat povinné pojištění. Povinné pojištění by měl krýt hlavně nákladnou a neočekávanou zdravotní péči. Zdravotní plány se budou lišit rozsahem nepovinného doplňkového pojištění. Ušetřený zůstatek na účtu občana může být vybrán a použit pro jiné soukromé účely nebo ponechán na účtu jako záloha nebo převeden na osobní zdravotní účet rodinných příslušníků. Osobní účet by měl být součástí dědictví. K ochraně pacienta musí existovat nezávislé organizace, které budou kontrolovat a měřit kvalitu a účinnost poskytnuté léčby. Tím by mělo dojít k zpřehlednění úrovně poskytnutých služeb jednotlivými zdravotními zařízeními a k segmentaci trhu.

4.3.1.2 Shrnutí Pokud shrneme návrh ODS, můžeme říci, že hlavním stěžejním pilířem je osoba pacienta a zavedení osobních účtů, jejichž zůstatky jsou zcela v kompetenci občana. Významnou roli zde hrají zdravotní pojišťovny, které se stávají nedílným zprostředkovatelem mezi pacientem a zdravotním zařízením. Zdravotní pojišťovna se stává partnerem pacienta, kterému šije pojištění na míru podle jeho požadavků. Přesto zůstává zachována základní solidarita u nákladné nebo neočekávané zdravotní péče. V určitých bodech se zdá jakoby si navrhovatel bral inspiraci v již fungujícím dobrovolném penzijním připojištění s prvky povinného důchodového pojištění. Stát 60

garantuje určitý minimální důchod a v tomto případě zůstává základní solidarita u nákladné a neočekávané zdravotní péče. Vše nad je vlastně dobrovolné a s prostředky, které zůstanou na účtu, si může občan dělat, co chce. Oba zůstatky také jsou součástí dědictví. Není těch shod nějak moc?

4.3.1.3 Dopad návrhu V podstatě se ODS věnuje především osobním účtům a zanedbává další důležité body. V předešlé kapitole jsme se věnovali přerozdělení, a proto nesmíme zapomínat ani na tento pohled. Stoprocentní přerozdělování by bylo zachováno pouze u veřejných finančních prostředků v rámci povinného pojištění, které budou nadále vybírány stejným způsobem (licencovanou zdravotní pojišťovnou) a rozděleny mezi občany na osobní zdravotní účet občana pro zajištění všeobecné dostupnosti zdravotní péče. Ostatní prostředky budou ukládány u příslušné zdravotní pojišťovny na osobní účet občana. Představme si občana, který si nemůže dovolit uzavřít zdravotní plán s další dobrovolnou spoluúčastí. Vybere si tedy plán, který obsahuje pouze povinné pojištění. Tento občan poněkolikáté onemocní a dojde k tomu, že jeho léky již nebudou hrazeny z povinného pojištění, neboť jeho léčba není ani nákladná ani neočekávaná. Co se stane s takovým občanem? Bude si muset půjčit na svou léčbu nebo prostě se léčit nebude. Zdravotní pojišťovna tohoto pacienta bude mít povinnost najít mu zdravotní zařízení, které by ho ošetřilo, ale nenalezne, neboť veškeré levné, a tím i méně kvalitní, zařízení zmizí z trhu. Tento občan tak bude v tomto systému strádat a s ním mnozí další. Pozitiva přinese návrh především vyšší příjmové skupině, které se sníží společenská solidarita vůči chudým. Získají jistou kontrolu nad prostředky, které budou plynout zdravotním pojišťovnám.

4.3.2 ČSSD Jediná ucelená koncepce vyšla z pera Jozefa Kubinyiho. Právě tento návrh je zde představen a kompromitován. Následná koncepce Milady Emmerové víceméně vychází nebo se drží základních stavebních kamenů předešlé koncepce ČSSD.

4.3.2.1 Návrh Hlavním cílem návrhu ČSSD je zachování dostupné a kvalitní zdravotní péče pro všechny občany. Návrh předpokládá, že ekonomická zátěž občana nebude 61

zvýšena a bude zaveden princip spolurozhodování jedince o nákladech na zdravotní péči při zachování sociální a zdravotní solidarity. Změna se týká zejména financování zdravotní péče. ČSSD navrhuje v souladu s doporučeními EU stanovit maximální vyměřovací základ u veřejného zdravotního pojištění. Kategorie státem hrazených pojištěnců by měla být zrušena a nahrazena • zástupnou platbou, kdy rodinný příslušník ekonomicky závislý na živiteli je pojištěn z titulu zdravotního pojištění živitele. Živitel bude za tyto osoby platit zvýšené pojistné, které bude kompenzováno zvýšením daňových úlev. Daňové úlevy budou paušální a celková výše by měla odpovídat nynější výši odvodu státu za státní pojištěnce. • platbou pojistného za důchodce a nezaměstnané. V praxi to znamená, že zdravotní pojištění si tyto osoby budou platit samy. Jako kompenzaci za tyto výdaje se jim navýší důchody příp. příspěvky v nezaměstnanosti a to o částku odpovídající současným odvodům státu za tyto pojištěnce. Spolu se změnou financování by mělo dojít k zavedení nových prvků zdravotnického systému. Jedná se o limitované příspěvky pojištěnců, jejichž hlavním cílem je regulace spotřeby zdravotní péče. Tyto poplatky by měly mít roční limity (počítalo se asi s 5000 Kč), po jejichž dosažení se dále nebudou vybírat a budou daňově odčitatelné. Tím se zachová zdravotní a sociální solidarita. Podmínkou zavedení těchto limitovaných příspěvků je plošné zavedení čipové karty pojištěnce s evidencí zaplacených poplatků. Karta by se dále využívala jako přístupový klíč ke zdravotní dokumentaci, k přehledu čerpané péče a umožňovala by vypisování elektronických receptů, čímž by mělo dojít k odstranění duplicit při předepisování od různých lékařů a také k přehledu užívaných léků. Spolu se zavedením karet by mělo vzniknout Národní referenční centrum, kde by se shromažďovaly veškeré informace od pojišťoven i zdravotnických zařízení. Mezi další nové prvky má patřit ošetřovatelsko-pečovatelské pojištění, komerční připojištění, povinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidel, povinné úrazové pojištění a dobrovolné havarijní a dobrovolné úrazové pojištění. ČSSD dává jasné vize o zefektivnění výběru pojistného ve třech formách a stoprocentním přerozdělování. První se zabývá společným výběrem povinného veřejného zdravotního pojištění. Uvažuje se zde o zřízení jednoho společného 62

výběrčího místa pro všech devět zdravotních pojišťoven. Druhá možnost, která se podle ČSSD naskýtá a která byla již zmíněna v subkapitole 4.1.3, je společný výběr povinného zdravotního a sociálního pojištění Českou správou sociálního zabezpečení. Tato možnost však předpokládá současně s reformou zdravotnictví probíhající reformu sociálního a důchodového pojištění. Poslední možnost výběru je spíše hodně vzdálenou vizí, která však není podle této strany zcela nerealistická. Jedná se o zřízení clearingového a informačního centra, které by prováděly veškeré platby fyzickým osobám. Centrum by vypočetlo a vybralo zdravotní a sociální pojistné a zálohu na daň každého občana, čímž by se zjednodušila mzdová agenda malých a středních podniků.

4.3.2.2 Shrnutí Shrneme-li návrh ČSSD, vidíme jako stěžejní body zavedení čipových karet, vznik nových prvků systému a zrušení kategorie pojištěnců, za které je plátcem stát. Co se týče čipových karet, jedná se jistě o dobrou myšlenku, ale realizace je poněkud nákladná, a proto v našich současných podmínkách nereálná. Nákladnost se týká zejména zavedení čipových karet, se kterým se spojeno vybavení všech lékáren, zdravotnických zařízení, praktických lékařů atd., čtečkami. Počáteční náklady tak převyšují možné výhody, které by tyto karty přinesly. Problém by mohl nastat v případě zcizení, pokud by karty nebyly dostatečně chráněny proti zneužití. Role zdravotních pojišťoven je zde v ústraní.

4.3.2.3 Dopad Jak bylo řečeno v předešlé subkapitole, už jen zavedení karet je nemalá zátěž pro náš státní rozpočet. V případě zástupné platby za ekonomicky závislého rodinného příslušníka dojde k tomu, že živitel zaplatí více na zdravotním pojištění a méně na daních, čímž jeho daňová zátěž zůstane zachována. Finanční prostředky tak v konečné fázi stejně zaplatí stát, který získá menší daňový výnos, a to zhruba o částku odvodu za státní pojištěnce. Proti tomuto však zajisté budou občané s nižšími příjmy, kteří např. daňové úlevy nebudou moci využít celé. Řešení je v daňových bonusech, které jsou využívány u úlevy na dítě. Také ne všichni mají představu, co úleva na dani znamená a v počáteční fázi vidí jen ono zvýšení zdravotního pojištění. Stejně tak u platby pojistného za důchodce a nezaměstnané bude nést zátěž opět stát. Tentokrát ne v podobě snížení daňového výnosu, ale zvýšení výdajů ze státního rozpočtu, což má stejný efekt. 63

Můžeme tedy kompetentně říci, že sice zanikne kategorie státních pojištěnců, ale stát se nikterak ze své povinnosti platit nevyváže. Pro poplatníka jako takového k žádným finančním dopadům nedojde. Může u něj maximálně dojít k počátečnímu zmatku v nových prvcích a k pomalé adaptibilitě na

nový výpočet zdravotního

pojištění. Myšlenka, která stojí k uvedení do praxe, je zavedení maximálního vyměřovacího základu u zaměstnanců. Zdá se logická a opodstatněná, jak plyne z kapitoly 2.2.4.

4.3.3 Rozdíly mezi návrhy Pokud si pozorně prostudujeme návrhy zjistíme, že ODS se zaměřuje především na osobu občana. Solidární zůstává pouze nákladná a neočekávaná péče, vše ostatní se hradí z doplňkového pojištění a ze zůstatků na osobním účtu. Naopak ČSSD si klade za cíl zachovat princip stejné dostupnosti péče z veřejného zdravotního pojištění pro všechny občany. „Modrá šance“ výrazně posiluje roli pojišťoven. Stávají se nákupčím zdravotnických služeb pro občana a jeho partnerem. Mají pravomoc ve výběru zdravotnického zařízení pro svého klienta, měly by jednat hlavně k jeho spokojenosti. ČSSD zachovává volný výběr zdravotnického zařízení občanem. Ten by měl být informován o kvalitativních ukazatelích jednotlivých zdravotních zařízeních, čímž dochází k posilování konkurence těchto zařízení. U obou návrhů vystupují nabídky různých pojistných plánů zdravotních pojišťoven. Kvalitu a účinnost léčby podle ODS by měly kontrolovat nezávislé organizace, podle ČSSD tuto povinnost by měla nést Správa zdravotního pojištění s podporou Národního referenčního centra. V obou návrzích tak můžeme vidět určitý byrokratismus ke vzniku nových institucí. Veřejné a soukromé prostředky v rámci návrhu ODS splývají, zatímco v návrhu ČSSD jsou striktně odděleny.

4.3.4 Shodné body I napříč rozdílům uvedeným v subkapitole 4.3.3 se najdou nosné prvky, které jsou u obou stran stejné. Jedná se zejména o propojení zdravotního a nemocenského pojištění, státem garantované informace o cenách a kvalitě léčby, posílení role pacienta či zajištění přístupu občana k informacím o čerpání zdravotní péče. Obě 64

politické strany, ODS i ČSSD, shodně předpokládají, že ekonomická zátěž občana by se neměla zvyšovat. Právě tyto shodné body by měly být rozvíjeny a upřesňovány, neboť je vidět, že právě ony jsou průchodné napříč politickou reprezentací. Ať jsou jejich návrhy jaké jsou, jednoznačně se shodují v tom, že reforma je potřebná a nevyhnutelná!

65

5 Závěr Tématem diplomové práce byl výběr a přerozdělování příspěvků na zdravotní pojištění v ČR. Hlavním cílem práce bylo podat přehled o financování zdravotní péče a vlastní kritické zhodnocení potřebnosti přerozdělení prostředků uvnitř systému mezi jednotlivými pojišťovnami. Tento cíl se mi, myslím, podařilo splnit. V první kapitole byl detailně popsán způsob výběru pojistného. Postupovali jsme od definice plátců k vyměřovacím základům až k samotnému odvodu pojistného, zmínili jsme případné sankce za neplnění povinností. Vyměřovací základy spolu s odvody u jednotlivých plátců jsme podrobili srovnání. Nejméně podle zjištěných údajů odvádí stát. Vzhledem k tomu, že státní pojištěnci tvoří 56 % veškerých pojištěnců, je celková vybraná částka nepostačující. Vzniklé nerovnosti v příjmech z pojištění od různých plátců je proto nutno řešit přerozdělováním těchto prostředků. Pro zpřehlednění celé problematiky výběru pojistného byly na závěr kapitoly uvedeny dva názorné příklady. První kapitola tedy dala čtenáři dostatečný přehled o hlavní části příjmové stránky zdravotních pojišťoven. Další kapitola se zaměřila na zdravotní pojišťovny v ČR. Seznámila nás se základními údaji o počtu pojištěnců u jednotlivých pojišťoven, jejich příjmech a výdajích, nákladech na jednoho pojištěnce atd.. Některé zdravotní pojišťovny registrují mnoho starších pojištěnců, jiné těží z velkého podílu ekonomicky aktivních, kteří jsou nosnou skupinou pro příjmy do fondu zdravotní pojišťovny. Výše pojistného, které plyne od státu za tzv. státní pojištěnce, je výrazně nižší než průměrné pojistné. Tyto prostředky pokryjí zhruba tak polovinu průměrných nákladů na jednoho pojištěnce. Zaměřili jsme se na rok 2003, neboť údaje za tento rok jsou dostupné z výročních zpráv od všech zdravotních pojišťoven. Vybrané pojišťovny byly podrobeny srovnání. Největší podíl na celkovém počtu pojištěnců zaujímá samozřejmě VZP ČR, taktéž je to u podílu státních pojištěnců. Zajímavý je ale podíl ZP M-A, který je o pouhých 1,5 % za VZP ČR. Vysvětlení je ve věkové struktuře dané pojišťovny. Nejvyšší náklady byly také u VZP ČR. Jednoznačně můžeme říci, že veškeré tyto prvenství jsou výsledkem vyššího počtu státních pojištěnců a poměrně vysokým počtem osob ve starším věku, kteří jsou nákladnější, což se odráží také v nákladových indexech. 66

V závěru jsme zmínili jednotlivé částky připadající na příslušné zdravotní pojišťovny ze systému přerozdělování. Většina prostředků plynula k VZP ČR (32,176 mld.Kč). Tyto údaje nám pak posloužily v kapitole o přerozdělování. Poslední kapitola byla věnována mechanizmu přerozdělování jako takovému. Nutnost tohoto mechanizmu přerozdělení finančních prostředků můžeme sledovat, jak bylo již řečeno, v rozdílech pojistného u jednotlivých plátců a ve věkové struktuře kmenu jednotlivých zdravotních pojišťoven. Zejména státní pojištěnci jsou velmi „drazí“, struktura pojištěnců u jednotlivých pojišťoven je velice odlišná. Práce nastínila princip mechanizmu používaného do roku 2004, postup v přechodném období a také princip stoprocentního přerozdělování, který vstoupil v platnost od 1. dubna 2006. V podkapitole jsem se poté pokusila odhadnout změnu v přerozdělování při přechodu ze starého mechanizmu (60 %) používaném do roku 2004 na stoprocentní mechanizmus přerozdělování. Data, která byla k tomuto výpočtu použita, byla převzata z kapitoly o zdravotních pojišťovnách. Závěr se jasně přiklání k stoprocentnímu přerozdělování. V další části byly naznačeny možné další kroky, které se v blízké budoucnosti v této otázce zamýšlejí. Především možný společný výběr zdravotního pojištění spolu se sociálním pojištěním. Návrh na tuto změnu sice vláda přijala, ale změna jako taková je ještě rok či dva před námi. Na závěr kapitoly byly analyzovány návrhy reforem našich dvou největších politických stran. Našly jsme jak rozdíly, tak shodné body. Strany se shodly zejména na propojení zdravotního a nemocenského pojištění, státem garantovaných informacích o cenách a kvalitě léčby, posílení role pacienta a zajištění přístupu občana k informacím o čerpání zdravotní péče. Zejména tyto shodné body by měly tvořit základ pro možnou reformu našeho zdravotnictví. Na závěr je nutné dodat, že jak jednotlivé částky tak celý mechanizmus výběru pojistného a jeho přerozdělování se neustále mění a vyvíjí. Je třeba tyto změny sledovat a mít je na paměti.

67

6 Seznam tabulek, obrázků a příloh Obrázek 2-1 Výdaje na zdravotnictví v mld.Kč ............................................................ 8 Tabulka 2-1: Vyměřovací základ zaměstnance ........................................................... 13 Tabulka 2-2 Vyměřovací základy pro rok 2006 (data k 5.3.2006).............................. 18 Tabulka 2-3 Srovnání vyměřovacích základů a pojistného u plátců v roce 2004 ....... 23 Tabulka 3-1 Přehled pojišťoven................................................................................... 33 Obrázek 3-1 Podíl pojištěnců u jednotlivých pojišťoven k 31.12.2003 ...................... 35 Obrázek 3-2 Výdaje na zdravotní péči VZP ČR v roce 2003...................................... 37 Obrázek 3-3 Vývoj nevyrovnaných závazků vůči zdravotním zařízením v mld.Kč ... 38 Obrázek 3-4 Výdaje na zdravotní péči VoZP ČR v roce 2003.................................... 41 Obrázek 3-5 Výdaje na zdravotní péči HZP v roce 2003 ............................................ 42 Obrázek 3-6 Výdaje na zdravotní péči OZP v roce 2003 ............................................ 43 Obrázek 3-7 Výdaje na zdravotní péči ZPŠ v roce 2003............................................. 44 Obrázek 3-8 Výdaje na zdravotní péči ZPMV ČR v roce 2003 .................................. 44 Obrázek 3-9 Výdaje na zdravotní péči RBP v roce 2003 ............................................ 45 Obrázek 3-10 Výdaje na zdravotní péči ZP M-A v roce 2003 .................................... 46 Obrázek 3-11 Výdaje na zdravotní péči ČNZP v roce 2003 ....................................... 47 Tabulka 3-2 Srovnání vybraných zdravotních pojišťoven........................................... 47 Obrázek 3-12 Věková struktura ZP M-A k 31.12.2003............................................... 48 Obrázek 3-13 Věková struktura ZPMV ČR k 31.12.2003........................................... 48 Tabulka 3-3 Přerozdělené částky u jednotlivých pojišťoven....................................... 49 Obrázek 4-1 Nákladové indexy na rok 2006 ............................................................... 54 Tabulka 4-1 Státní pojištěnci a přerozdělení ............................................................... 57 Tabulka 4-2 Souhrnné indexy a přerozdělení .............................................................. 58 Příloha 1: Přehled o platbě pojistného na zdravotní pojištění zaměstnavatele ............ 73 Příloha 2: Doklad pro OSVČ o výši záloh na pojistné ................................................ 74 Příloha 3: Přehled za rok 2005 o příjmech a výdajích ................................................. 75 Příloha 4: Vývoj minimálních záloh OSVČ od roku 1993 .......................................... 77 Příloha 5: Vývoj minimálního pojistného od roku 1993 ............................................. 77 Příloha 6: Odpočty u osob ve státní kategorii.............................................................. 78 Příloha 7: Vyměřovací základ a pojistné u osob, za které je plátcem pojistného stát . 78 Příloha 8: Celkové výdaje na zdravotnictví v mld.Kč ................................................. 79

68

Příloha 9: Nákladové indexy věkových skupin pojištěnců veřejného zdravotního pojištění pro rok 2006 .......................................................................................... 80 Příloha 10: Náklady na zdravotní péči na jednoho pojištěnce dle věkové struktury v roce 2003........................................................................................................... 80 Příloha 11: Příjmy a výdaje zdravotních pojišťoven na 1 pojištěnce .......................... 81 Příloha 12: Platby státu zdravotním pojišťovnám za státní pojištěnce (v mld.Kč)...... 81 Příloha 13: Přehled o pojištěncích, za které je plátcem pojistného stát – stav ke konci roku 2003 ............................................................................................................. 81 Příloha 14: Podíly výdajů na zdravotní péči v roce 2003 ............................................ 82 Příloha 15: Podíl pojištěnců ve věkových skupinách u jednotlivých zdravotních pojišťoven (2003)................................................................................................. 82 Příloha 16: Věková struktura pojištěnců v ČR a u VZP ČR k 31. 12. 2003................ 83 Příloha 17: Souhrnná tabulka údajů o zdravotních pojišťovnách za rok 2003 ............ 84

69

7 Literatura 1. ČERNÁ, Ivana. Reforma zdravotnictví: platit, platit, platit!. Měšec [online]. 2004 [cit. 2006-03-26]. Dostupný z WWW: . 2. ČTK, Dryml: VZP vydávala více…., z 15.2.2006. Dostupný z WWW: . 3. ČTK. LN: Rath a Škromach nejsou zajedno v otázce sjednocení pojištění. ČT 24 [online]. 2006 [cit. 2006-02-17]. Dostupný z WWW: . 4. ČTK. Správa by mohla začít zdravotní pojištění vybírat od roku 2008. ČT 24 [online]. 2006 [cit. 2006-02-09]. Dostupný z WWW: . 5. Daně a účetnictví bez chyb, pokut a penále : 4/2005. Český Těšín : Poradce, s.r.o., 2005. 96 s. ISBN 80-7365-059-2. 6. DANĚK, Antonín. Změna ve zdravotním pojištění - zvýšení vyměřovacího základu u osob, za které platí pojistné stát k 1. 2. 2006. Poradce 2006/7. 2006, roč. 2006, č. 7, s. 164-166. ISSN 1211-2437. 7. Dryml: VZP vydávala více než miliardu ročně v rozporu s předpisy. ČT 24 [online]. 2006 [cit. 2006-02-15]. Dostupný z WWW: . 8. Ekonomické informace ve zdravotnictví 2004. Praha : ÚZIS ČR, 2005. 132 s. Dostupný z WWW: <www.uzis.cz>. ISBN 80-7280-518-5. 9. Ekonomické informace. [online]. 2005 [cit. 2006-02-27]. Dostupný z WWW: . 10. EMMEROVÁ. Aktuální stav financování VZP a nemocniční péče v roce 2004 11. GREGOROVÁ, Zdeňka, GALVAS, Milan. Sociální zabezpečení. 2. aktualizované a doplněné vyd. Brno : Masarykova univerzita v Brně a nakladatelství DOPLNĚK, 2005. ISBN 80-7239-176-3. 12. JULÍNEK, Tomáš. Chtít zdraví : Modrá šance pro zdravotnictví. Modrá šance [online]. 2004. Dostupný z WWW: . 13. KREBS, Vojtěch, et al. Sociální politika. 3. přeprac. vyd. Praha : ASPI, 2005. 504 s. ISBN 80-7357-050-5. 14. KUBINYI , Jozef. Základní teze reformy zdravotnictví [online]. 2004. Dostupný z WWW: . 15. Poradce 7/2006. vyd. Český Těšín : Poradce s.r.o., 2006. 224 s. ISSN 1211-2437. 16. Přerozdělování pojistného. [online]. 2005 [cit. 2006-02-27]. Dostupný z WWW: . 70

17. Ročenka VZP ČR 2003. [s.l.] : [s.n.], [2004]. 110 s. Dostupný z WWW: . 18. VANČUROVÁ, Alena, et al. Daňový systém 2002 : aneb učebnice daňového práva. 6. rozš. vyd. Praha : Ing. Z. Vostrovská, CSc. - VOX, 2002. 379 s. ISBN 80-86324-20-6. 19. VOKURKA , Miloslav. Výroční zpráva za rok 2003 (výňatek). Zpravodaj Vojenské zdravotní pojišťovny 2005. 2005, s. 5. 20. Výroční zpráva České národní zdravotní pojišťovny za rok 2003. [s.l.] : [s.n.], [2004]. 27 s. Dostupný z WWW: . 21. Výroční zpráva Hutnické zdravotní pojišťovny za rok 2004. [s.l.] : [s.n.], [2005]. 89 s. Dostupný z WWW: < http://www.hzp.cz/formulare/vz_HZP_2004.pdf>. 22. Výroční zpráva Oborové zdravotní pojišťovny zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví za rok 2003. [s.l.] : [s.n.], [2005]. 28 s. Dostupný z WWW: . 23. Výroční zpráva Revizní bratrské pokladny za rok 2003. [s.l.] : [s.n.], [2004]. Dostupný z WWW: . 24. Výroční zpráva Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR za rok 2003. [s.l.] : [s.n.], [2004]. 25. Výroční zpráva Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR za rok 2004. [s.l.] : [s.n.], [2005]. 118 s. Dostupný z WWW: . 26. Výroční zpráva Zaměstnanecké pojišťovny Škoda za rok 2003. [s.l.] : [s.n.], [2004]. 91 s. Dostupný z WWW: . 27. Výroční zpráva Zdravotní pojišťovny METAL-ALIANCE za rok 2003. [s.l.] : [s.n.], [2004]. 27 s. Dostupný z WWW: . 28. Výroční zpráva Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra ČR za rok 2003. [s.l.] : [s.n.], [2004]. 64 s. Dostupný z WWW: . 29. Zákony III/2006. 2006. vyd. Český Těšín : Poradce, s.r.o., 2006. ISBN 80-7365126-2. Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, s. 396-413. 30. Zákony III/2006. 2006. vyd. Český Těšín : Poradce, s.r.o., 2006. ISBN 80-7365126-2. Vyhláška č.484/2005 Sb., kterou se stanoví nákladové indexy věkových skupin pojištěnců veřejného zdravotního pojištění pro rok 2006, s. 427. 31. Zákony III/2006. 2006. vyd. Český Těšín : Poradce, s.r.o., 2006. ISBN 80-7365126-2. Zákon č.592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, s. 414-426. 71

32. Zákony III/2006. Odpovědná redaktorka Ing. Soňa Handzová. Český Těšín : Poradce, s.r.o., 2006. 575 s. ISBN 80-7365-126-2. 33. Zdravotní systém ČR [online]. 2005 [cit. 2006-02-27]. Dostupný z WWW: . 34. Změny v platbě pojistného na zdravotní pojištění od 1. dubna 2006. [online]. 2006 [cit. 2006-05-06]. Dostupný z WWW: .

72

8 Přílohy Příloha 1: Přehled o platbě pojistného na zdravotní pojištění zaměstnavatele

Zdroj: http://www.vzp.cz/http://u-por1p.op99.vzp.cz/NASApp/xqw/webdav/vzp_rs2/getPathFile/ internet/ sdilene_dokumenty/FormulareZamestnavatel/Přehled%20o%20platbě%20pojistného%20 na%20zdravotní%20pojištění%20zaměstnavatele/vhtml/?id=2714

73

Příloha 2: Doklad pro OSVČ o výši záloh na pojistné

Zdroj: http://www.vzp.cz/http://upor1p.op99.vzp.cz/NASApp/xqw/webdav/vzp_rs2/getPathFile/internet/sdilene_dokumenty/Formulare OSVC/Doklad%2520pro%2520OSV%25C4%258C%2520o%2520v%25C3%25BD%25C5%25A1i%2 520z%25C3%25A1loh%2520na%2520pojistn%25C3%25A9/vhtml/?id=2637

74

Příloha 3: Přehled za rok 2005 o příjmech a výdajích

stránka 1 Zdroj: http://www.vzp.cz/http://u-por1p.op99.vzp.cz/NASApp/xqw/webdav/vzp_rs2/ getPathFile/internet/platci/formulare/Formul%25C3%25A1%25C5%2599e%2520pro%2520OSV%25 C4%258C/vhtml/prehled05_1_pdf.pdf

75

stránka 2 Zdroj: http://www.vzp.cz/http://u-por1p.op99.vzp.cz/NASApp/xqw/webdav/vzp_rs2/getPathFile /internet/platci/formulare/Formul%25C3%25A1%25C5%2599e%2520pro%2520OSV%25C4%258C/v html/prehled05_2_pdf.pdf

76

Příloha 4: Vývoj minimálních záloh OSVČ od roku 1993

Období platnosti 1.1.1993 - 31.12.1995 1.1.1996 - 31.12.1997 1.1.1998 - 31.12.1998 1.1.1999 - 30.6.1999 1.7.1999 - 31.12.1999 1.1.2000 - 30.6.2000 1.7.2000 - 31.12.2000 1.1.2001 - 31.12.2001 1.1.2002 - 31.12.2002 1.1.2003 - 31.12.2003 1.1.2004 - 31.12.2004 1.1.2005 - 31.12.2005 1.1.2006 - 31.3.2006 1.4.2006 -

Minimální vyměřovací základ 2 200 2 500 2 650 3 250 3 600 4 000 4 500 5 000 5 700 6 200 7 929 8 460 9 017,50 9 417

Minimální měsíční záloha OSVČ 297 338 358 439 486 540 608 675 770 837 1 071 1 143 1 218 1 272

Zdroj: http://www.hzp.cz/main/clanek.php?id=72

Příloha 5: Vývoj minimálního pojistného od roku 1993

Období platnosti 1.1.1993 - 31.12.1995 1.1.1996 - 31.12.1997 1.1.1998 - 31.12.1998 1.1.1999 - 30.6.1999 1.7.1999 - 31.12.1999 1.1.2000 - 30.6.2000 1.7.2000 - 31.12.2000 1.1.2001 - 31.12.2001 1.1.2002 - 31.12.2002 1.1.2003 - 31.12.2003 1.1.2004 - 31.12.2004 1.1.2005 - 31.12.2005 1.1.2006 - 30.6.2006 1.7.2006 -

Minimální mzda 2 200 2 500 2 650 3 250 3 600 4 000 4 500 5 000 5 700 6 200 6 700 7 185 7 570 7 955

Minimální pojistné 297 338 358 439 486 540 608 675 770 837 905 970 1 022 1 074

Zdroj: http://www.hzp.cz/main/clanek.php?id=71

77

Příloha 6: Odpočty u osob ve státní kategorii

Období platnosti 1.1.1993 - 31.12.1995 1.1.1996 - 30.6.1996 1.7.1996 - 31.12.1997 1.1.1998 - 30.6.1998 1.7.1998 - 30.6.2001 1.7.2001 - 31.12.2002 1.1.2003 - 31.12.2003 1.1.2004 - 31.7.2004 Od 1.8.2004

Odpočet 1 694 1 925 2 000 2 120 2 900 3 250 3 458 3 520 0

Zdroj: http://www.hzp.cz/main/clanek.php?id=71

Příloha 7: Vyměřovací základ a pojistné u osob, za které je plátcem pojistného stát

Období platnosti 1.1.1993 - 31.12.1993 1.1.1994 - 31.12.1995 1.1.1996 - 30.6.1996 1.7.1996 - 31.12.1997 1.1.1998 - 30.6.1998 1.7.1998 - 30.6.2001 1.7.2001 - 31.12.2002 1.1.2003 - 31.12.2003 1.1.2004 - 31.12.2004 1.1.2005 - 31.12.2005 1.1.2006 - 31.1.2006 1.2.2006 - 31.3.2006 1.4.2006 -

Vyměřovací základ 1694 1430 1625 2000 2120 2900 3250 3458 3520 3556 3798 4144 4709

Pojistné 229 194 220 270 287 392 439 467 476 481 513 560 636

Zdroj: http://www.vzp.cz/http://u-por2p.op99.vzp.cz/NASApp/xqw/webdav/vzp_rs2/ getPathFile/internet/platci/stat/Vym%25C4%259B%25C5%2599ovac%25C3%25AD%2520z%25C3% 25A1klad/vhtml/

78

Příloha 8: Celkové výdaje na zdravotnictví v mld.Kč

Rok

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

Z veřejných prostředků z toho: ze státních a místních rozpočtů ze zdravotního pojištění

119 267 123 453 129 626 145 096 154 066 170 367 176 743

Přímé soukromé platby obyvatel Celkem

10 604 11 475 12 245 13 711 14 454 16 057 17 086 129 871 134 928 141 871 158 807 168 520 186 424 193 829

11 769 13 128 13 708 13 960 16 579 22 631 19 932 107 498 110 325 115 918 131 136 137 487 147 736 156 811

Zdroj: www.uzis.cz, Ekonomické informace ve zdravotnictví 2004, Ústav zdravotnických informace a statistiky ČR

Výdaje na zdravotnictví podle způsobu financování 100%

8,2

8,5

8,6

8,6

8,6

8,6

8,8

82,8

81,8

81,7

82,6

81,6

79,2

80,9

9,1

9,7

9,7

8,8

9,8

12,1

10,3

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% rok

ze státních a místních rozpočtů přímé soukromé platby obyvatel

ze zdravotního pojištění

Zdroj: data z předešlé tabulky, autor

79

Příloha 9: Nákladové indexy věkových skupin pojištěnců veřejného zdravotního pojištění pro rok 2006

Věková skupina pojištěnců od 0 5 10 15 20 25 30 35 40 45 50 55 60 65 70 75 80 85

do 5 10 15 20 25 30 35 40 45 50 55 60 65 70 75 80 85 a více

Nákladové indexy podle pohlaví pojištěnců muži 1,5679 0,9400 0,8821 0,7543 0,6739 0,7314 0,8141 0,9464 1,1145 1,4781 2,0368 2,7291 3,2945 4,1153 4,9160 5,4246 5,4097 5,0610

ženy 1,3585 0,8463 0,9109 1,0000 1,0445 1,3483 1,3350 1,3335 1,4530 1,8259 2,2425 2,5260 2,9434 3,5426 4,2185 4,6579 4,9353 5,2381

Zdroj: Vyhláška č.484/2005 Sb., kterou se stanoví nákladové indexy věkových skupin pojištěnců veřejného zdravotního pojištění pro rok 2006 Příloha 10: Náklady na zdravotní péči na jednoho pojištěnce dle věkové struktury v roce 2003

45 000 40 000 35 000 30 000 25 000 20 000 15 000 10 000 5 000 0

muži ženy

04 510 9 -1 15 4 -1 20 9 -2 25 4 -2 30 9 -3 35 4 -3 40 9 -4 45 4 -4 50 9 -5 55 4 -5 60 9 -6 65 4 -6 70 9 -7 75 4 -7 80 9 -8 4 85 +

tis.Kč

Průměrné náklady na zdravotní péči na jednoho pojištěnce dle věkové struktury

věková struktura Zdroj: Ročenka VZP ČR za rok 2003

80

Příloha 11: Příjmy a výdaje zdravotních pojišťoven na 1 pojištěnce

Ukazatel

2003*

2004*

Index 2003 = 100 Příjmy celkem 14334 15234 106,3 Výdaje celkem 14319 15211 106,2 * včetně mimořádné dotace České konsolidační agentury a zdanitelných činností Zdroj: www.uzis.cz, Ekonomické informace ve zdravotnictví 2004, Ústav zdravotnických informace a statistiky ČR Příloha 12: Platby státu zdravotním pojišťovnám za státní pojištěnce (v mld.Kč)

Rok Platby

1998 22,9

1999 27,4

2000 27,3

2001 29

2002 30,6

2003 32,5

2004 33,4

Zdroj: www.uzis.cz, Ekonomické informace ve zdravotnictví 2004, Ústav zdravotnických informace a statistiky ČR

Příloha 13: Přehled o pojištěncích, za které je plátcem pojistného stát – stav ke konci roku 2003

Skupiny pojištěnců Nezaopatřené děti Poživatelé důchodu Ženy na mat.dovolené, příjemci rodičovského příspěvku Uchazeči o zaměstnání v evidenci úřadu práce Osoby pobírající dávky soc.péče z důvodu soc.potřebnosti Osoby převážně nebo úplně bezmocné a osoby o ně pečující Osoby konající civilní vojenskou službu nebo na voj.cvičení Osoby ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody Osoby bez příjmu, pečující osobně celodenně o dítě Osoby důchodového věku bez nároku na důchod OBZP – pobírající nemocenskou Mladiství v ústavech Osoby vykonávající dlouhodobou dobrovolnickou službu Celkem

ČR

z toho u VZP 2 357 676 1 431 757 2 510 706 1 930 622 309 704 179 139

podíl 60,7 76,9 57,8

504 702 5 411

327 095 4 462

64,8 82,5

27 561

18 845

68,4

21 255

8 708

41,0

17 091

13 305

77,8

27 748 4 236 22 268 623 2

18 451 2 874 12 103 511 1

66,5 67,8 54,4 82,0 50,0

5 808 983 3 947 873

68,0

Zdroj: www.uzis.cz, Ekonomické informace ve zdravotnictví 2004, Ústav zdravotnických informace a statistiky ČR

81

Příloha 14: Podíly výdajů na zdravotní péči v roce 2003

Podíly výdajů na zdravotní péči v roce 2003 Kód pojišťovny 111 Název pojišťovny VZP ústavní péče ambulantní péče léky ostatní zdr. péče

201 VoZP

205 HZP

48,6% 44,9% 45,6% 21,8% 25,1% 25,6% 21,9% 23,5% 22,5% 7,7% 6,5% 6,3%

207 OZP

209 ZPŠ

42,2% 30,6% 21,4% 5,8%

50,7% 20,1% 22,5% 6,8%

211 ZPMV

213 217 222 RBP ZPM-A ČNZP

40,9% 43,4% 27,0% 28,8% 25,4% 20,7% 6,7% 7,2%

42,6% 28,3% 23,0% 6,0%

44,0% 28,2% 21,7% 6,1%

Zdroj: jednotlivé výroční zprávy

Příloha 15: Podíl pojištěnců ve věkových skupinách u jednotlivých zdravotních pojišťoven (2003)

Věková skupina 0-19 20-39 40-59 60+

VZP

VoZP

20,1 28,5 28,6 22,8

HZP OZP

17,6 39,0 28,0 15,4

28,0 31,0 26,0 15,0

27,6 34,4 28,2 9,7

ZPŠ ZPMV RBP 23,7 31,8 27,6 16,9

23,7 32,9 31,2 12,2

30,7 33,3 26,8 9,2

ZPM-A

ČNZP

28,3 34,6 27,0 10,1

23,7 32,8 30,8 12,7

Podíl pojištěnců ve věkových skupinách 35,0 30,0

%

25,0

0-19 20-39 40-59 60+

20,0 15,0 10,0 5,0 0,0 VZP

VoZP

HZP

OZP

ZPŠ ZPMV pojišťovny

RBP

ZPM-A

ČNZP

Zdroj: jednotlivé výroční zprávy

82

Příloha 16: Věková struktura pojištěnců v ČR a u VZP ČR k 31. 12. 2003

Věková struktura pojištěnců v ČR k 31.12.2003

Věková skupina 0-4 5-9 10-14 15-19 20-24 25-29 30-34 35-39 40-44 45-49 50-54 55-59 60-64 65-69 70-74 75-79 80-84 85+ Celkem

Muži celkový počet 235 481 244 763 324 792 342 315 382 511 468 722 400 791 361 474 334 882 376 453 395 879 365 291 258 801 183 300 165 555 117 467 65 640 24 186

Ženy

z toho VZP počet 135 814 148 983 203 722 215 918 245 616 295 091 251 633 233 317 220 590 253 146 268 614 250 291 181 783 134 943 130 892 95 217 55 231 20 986

5 048 303 3 341 787

% 57,68 60,87 62,72 63,08 64,21 62,96 62,78 64,55 65,87 67,25 67,85 68,52 70,24 73,62 79,06 81,06 84,14 86,77

celkový počet 222 601 231 960 308 767 326 561 361 241 444 711 377 857 341 109 319 745 370 426 401 601 387 041 292 996 230 375 235 256 204 408 138 685 67 567

Občané ČR

z toho VZP počet 128 284 140 950 191 682 203 023 224 141 265 011 221 014 205 419 197 752 235 394 258 315 257 579 207 097 178 538 190 911 172 170 120 959 61 204

%

celkový počet

z toho VZP počet

%

57,63 60,76 62,08 62,17 62,05 59,59 58,49 60,22 61,85 63,55 64,32 66,55 70,68 77,50 81,15 84,23 87,22 90,58

458 082 476 723 633 559 668 876 743 752 913 433 778 648 702 583 654 627 746 879 797 480 752 332 551 797 413 675 400 811 321 875 204 325 91 753

264 098 289 933 395 404 418 941 469 757 560 102 472 647 438 736 418 342 488 540 526 929 507 870 388 880 313 481 321 803 267 387 176 190 82 190

57,65 60,82 62,41 62,63 63,16 61,32 60,70 62,45 63,91 65,41 66,07 67,51 70,48 75,78 80,29 83,07 86,23 89,58

66,20 5 262 907 3 459 443 65,73

10 311 210

6 801 230

65,96

Zdroj: Výroční zpráva VZP ČR za rok 2004

83

Příloha 17: Souhrnná tabulka údajů o zdravotních pojišťovnách za rok 2003

Název 111 VZP ČR 201 VoZP ČR 205 HZP 207 OZP 209 ZPŠ 211 ZPMV ČR 213 RBP 217 ZPM-A 222 ČNZP Celkem

Počet pojištěnců k 31.12.2003 6 801 230 577 648 332 178 557 793 122 771 968 632 329 314 304 110 317 534 10 311 210

Podíl na celkovém počtu 65,96% 5,60% 3,22% 5,41% 1,19% 9,39% 3,19% 2,95% 3,08%

Průměrný počet pojištěnců

Státní Náklady na Náklady poj. zdravotní na 1 (průměr) péči v tis.Kč poj.

6 853 747 3 958 882 100 032 415 581 303 300 532 7 752 488 332 953 203 674 4 183 628 536 613 285 000 7 583 415 121 584 64 582 1 729 704 956 011 478 054 12 396 326 323 595 193 884 3 628 827 300 043 168 767 3 426 845 308 079 158 560 3 753 231

14 595 13 336 12 565 14 132 14 227 12 967 11 214 11 421 12 183

100,00% 10 313 928 5 811 935 144 486 879

14 107

Název

Příjmy v tis.Kč (ZFZP)

Výdaje v tis.Kč (ZFZP)

111 VZP ČR 201 VoZP ČR 205 HZP 207 OZP 209 ZPŠ 211 ZPMV ČR 213 RBP 217 ZPM-A 222 ČNZP

101 291 276 7 848 995 4 427 429 7 560 734 1 734 076 12 838 996 3 841 079 3 599 156 3 831 930

101 295 228 7 953 020 4 424 538 7 757 788 1 765 119 12 738 329 3 889 968 3 601 205 3 923 399

-3 952 -104 025 2 891 -197 054 -31 043 100 667 -48 889 -2 049 -91 469

14 779 13 588 13 297 13 555 14 262 13 430 11 870 11 995 12 438

14 780 13 768 13 289 14 457 14 518 13 324 12 021 12 002 12 735

-1 -180 9 -902 -255 105 -151 -7 -297

Celkem

146 973 671

147 348 594

-374 923

14 254

14 290

-36

Saldo v tis.Kč

Příjmy na Výdaje na 1 1 poj. poj.

Saldo

Vysvětlivky: expertní odhad odhad

V celkových příjmech za rok 2003 zahrnut příjem od ČKA ve výši 1649400 tis.Kč

Zdroj: jednotlivé výroční zprávy

84