Vinařský věstník. Obsah: Informace z října. Pro Vinařský fond zpracoval

Pro Vinařský fond zpracoval

Obsah:

Informace z října

Vinařský věstník

10 2016

Samotné dotace k podpoře nestačí2 Z domova4 Potraviny na pranýři (falšované a nebezpečné víno, říjen 2016)10 Ze zahraničí11 Ze zpráv Karla Matouška (COPA/COGECA)13

FOTO: JIŘÍ HLOUŠEK – X PRODUCTION S.R.O.

1

Samotné dotace k podpoře nestačí Poslední zářijový den byl také posledním dnem letošní osvětové a informační kampaně Září – Měsíc biopotravin, kterou již po dvanácté spoluorganizovalo Ministerstvo zemědělství s cílem podpořit u spotřebitelů i zemědělců zájem o ekologické zemědělství a biopotraviny. Jak se vyvíjí v posledních letech zájem lidí o produkty ekologického zemědělství, jsme se v diskusním pořadu Zemědělec zeptali ředitele Odboru environmentálního a ekologického zemědělství Ministerstva zemědělství Ing. Jana Gallase a Ing. Ivy Zadražilové, Ph. D., ředitelky společnosti ABCert, která se zabývá kontrolou a certifikací ekologického zemědělství. Mají dnes spotřebitelé větší zájem o biopotraviny než v minulosti? Gallas: Poptávka spotřebitelů po biopotravinách u nás každým rokem roste. Poslední dobou i o deset procent ročně. V souvislosti s tím roste i spotřeba biopotravin. Na druhou stranu jde stále o okrajový segment trhu s potravinami. Dá se ale říct, že dnes již nejsou biopotraviny nějakou novinkou či nový trend. Biopotraviny zde máme již nějakých 25 let a je to stabilizovaná a zákonem chráněná značka. Zadražilová: V roce 2015 i v roce 2016 stoupl počet registrovaných subjektů ve všech oblastech certifikace, ať již jde o ekologicky hospodařící zemědělce, zpracovatele, výrobce či dovozce biopotravin. Jednak je to tím, že stoupá povědomí o biopotravinách u spotřebitelů, jednak tím, že z pohledu zemědělských podniků zde existují poměrně zajímavé podpory. Je tento trend stejný i u našich západních sousedů? Zadražilová: My máme informace z Německa od naší mateřské organizace ABCert, a z nich je zřejmé, že tam jsou v oblasti biopotravin mnohem dál, a to jak z hlediska zájmů producentů, tak i povědomí společnosti. Zemědělský

Vinařský věstník 10/2016

subjekt, který v Německu získá certifikaci pro bio produkci, se tím pyšní a všude to dává na odiv, zatímco v České republice, když o sobě někdo řekne, že je ekologický zemědělec, to pro něj může být v některých oblastech spíše hendykepem. Kolik Je dnes u nás biofarem a kolik producentů vyrábí biopotraviny? Gallas: V září jsme měli v registraci 4.265 ekologických farem a 592 výrobců biopotravin. V posledních dvou letech zaznamenáváme nárůst těchto subjektů o stovky farem a o desítky nových výrobců a tento nárůst je setrvalý. Musím nicméně poznamenat že v České republice stále probíhá debata o cenách, o tom, která potravina je dražší, zda ta z konvenčního zemědělství nebo biopotravina. Přitom na západ či na jih od našich hranic již jsou spotřebitelé daleko lépe informováni o tom, co za tou kterou potravinou je, tedy kdo a jak ji vyrobil a jaký to mělo efekt na životní prostředí, na zemědělství a podobně. Jaká Je u nás struktura ekologického zemědělství a Jak se mění, může ji nějak ministerstvo zemědělství ovlivňovat? Gallas: My se o to do jisté míry snažíme, ale nežijeme v době centrálně plánovaného a řízeného zemědělství, takže samozřejmě nemůžeme zemědělcům nařídit, co a kde mají dělat. Ono to částečně vyplývá i z logiky věci. Česká republika je stát, kde padesát procent zemědělské půdy leží podle evropských definic v tzv. znevýhodněných oblastech, což skutečně znamená, že to jsou oblasti, kde je z nejrůznějších důvodů menší úroda. Jde o pozemky v horách, v oblastech s nižšími srážkami atd. a ekologické zemědělství se nejlépe uchytilo právě zde, protože jsou tu podmínky spíše pro extenzivnější způsob zemědělského hospodaření. V těchto oblastech dnes hospodaří téměř 90 procent ekologických farem. Specifické pro Českou republiku

je, že 80 procent ekologicky obhospodařované zemědělské půdy tvoří trvalé travní porosty. Nejde na nich jen o produkci bio sena, či o pouhé mulčování, ale slouží zejména k chovu dobytka. V ekologickém zemědělství u nás je vyšší průměrné zatížení dobytčí jednotkou než v zemědělství konvenčním a pohybuje se těsně nad 0,46 VDJ/ba. Dominuje zejména skot a dále ovce a kozy. Jde o extenzivní pastevectví a dnes také o produkci mléka. Na co se u nás nejvíc zaměřují výrobci biopotravin? Zadražilová: Nyní jsou v oblibě zejména potraviny, které se obecně nazývají super foods. Není to sice směr, kterým by se asi mělo ekologické zemědělství u nás ubírat, ale jde o módní vlnu. Které konkrétní potraviny máte na mysli? Gallas: Hovoříme-li o super foods, jde o pojem, který se současnou legislativou nemá nic společného a těžko se definuje, protože každý jej používá pro něco trochu jiného, na rozdíl třeba od pojmu biopotravina, který je jednoznačně dán zákonem. Pojmem super foods se označují dneska velmi moderní trendy potraviny, z makrobiotické kuchyně, například řasy, nebo různé exotické ovoce z Asie apod., které mají mít zázračně blahodárný vliv na zdraví člověka. Pomineme li tyto módní výkyvy, o co mají spotřebitelé nakupující biopotraviny největší zájem? Gallas: Ministerstvo zemědělství má o ekologickém zemědělství a prodeji biopotravin poměrně komplexní statistický přehled. Nejprodávanějším typem produktu v ekologickém zemědělství jsou mléčné výrobky, o nichž můžeme říci, že jsou jakousi vstupní bránou do bio světa. Většina lidí totiž právě přes mléčné výrobky, jogurty či mléko začne biopotraviny nakupovat. U této skupiny bio výrobků je to dané tím, že jsou ce-

zpět

2

nově srovnatelné s podobnými produkty konvenčního zemědělství. Cenové rozdíly jsou tedy mezi nimi minimální, ale chuťový vjem u bio výrobků je výrazně větší. Mnoho spotřebitelů si pak právě na nich uvědomí, že bio má význam. Na odbyt jdou ale také pekařské biovýrobky, dětská výživa i masné výrobky. Dovoz biopotravin zejména ze vzdálených zemí s sebou nese také určité negativní aspekty v oblasti životního prostředí, Jak se k nim staví spotřebitelé těchto bioproduktů? Gallas: Tady je třeba vysvětlit jednu zásadní věc. V češtině hovoříme sice o ekologickém zemědělství, ale v anglickém originále se používá pojem organic farming, a to má ve srovnání s tím českým názvem poněkud odlišnou konotaci. U nás, když řeknete ekologické, vybaví se většině z nás, například krátké dopravní cesty, emise skleníkových plynů a podobně, ale ono to s tím vlastně nesouvisí. Ekologické je to zemědělství proto, že se výrazně lépe stará o půdu a o zvířata, která mají na bio farmách spokojenější život a v rostlinné výrobě se nepoužívají chemické přípravky či umělá hnojiva. Výraz bio tedy legislativně odkazuje na způsob výroby suroviny a ten je také velmi přísně kontrolován. Já si například mohu dát k obědu bio vepřo knedlo zelo a zapít to bio pivem, což sice mému zdraví zřejmě příliš neprospěje, ale současně budu vědět, že prase, z jehož masa bylo jídlo připraveno, mělo spokojenější život, že jsem do sebe nedostal žádná rezidua chemických látek ze zemědělství, že při pěstování surovin nebyla poškozována půda a že to všechno je skutečně pravda, protože stát na to dohlíží a bio produkci přísně kontroluje. Právě dostatečnost kontrol je však ze strany některých odpůrců biopotravin často kritizována, Jaké Jsou tady výsledky kontrolní činnosti v této oblasti? Zadražilová: Musím konstatovat, a veřejnost o tom často neví, že pokud je nějaký podnik certifikován pro bio, je kontrolován každoročně. Ve všech zaregistrovaných podnicích je tedy kontrola minimálně každý rok a k tomu kromě


pravidelných ohlášených kontrol máme ještě systém kontrol neohlášených a následných, kdy podnik neví, že jej navštívíme. Ekologické zemědělství je tak vlastně vůbec nejkontrolovanějším zemědělstvím u nás. Kolik z kontrolovaných subjektů ročně kontrolám nevyhoví? Zadražilová: Těch běžných pochybení, která lze relativně snadno napravit například zlepšením evidence či dohledáním a doplněním určitých dokumentům, třeba od dodavatele, je ročně zhruba dvacet procent a jde vesměs o administrativní nedostatky. Ty, kteří poruší zásady ekologického zemědělství závažně, například použijí nepovolené postřiky či hnojiva, nebo mají nevhodně ustájena hospodářská zvířata, naše společnost nahlásí Ministerstvu zemědělství, s podnětem pro správní řízení. Počet takových případů se pohybuje maximálně do pěti procent ročně. Naše práce končí sběrem podkladů při kontrole, které pošleme Ministerstvo zemědělství. Následné postihy jsou již v jeho kompetenci. Gallas: My jsme v rámci Ministerstva zemědělství poměrně vzácný útvar, protože kromě dotací řešíme v ekologickém zemědělství všechno včetně kontrol. Pověřujeme soukromé kontrolní a certifikační organizace k vykonávání kontrolní činnosti, ale konečná odpovědnost je na nás. Děláme tzv. supervizní a státní kontrolní systém, tedy dohlížíme na to, že kontrolní a certifikační organizace dělají práci dobře. Pracovník ekologického odboru MZe, který vyjede na kontrolu, kontroluje nikoli zemědělce, ale inspektora. Pokud se skutečně najde nějaké pochybení, které je porušením zákona o ekologickém zemědělství či nařízení Evropské unie, je nám předáno formou podnětu na správní řízení, které vedeme v první instanci přímo na ministerstvu. Z naší statistiky ale víme, že drtivá většina pochybení je otázkou administrativy, která nemá vliv na kvalitu produktu jako takového. Spotřebitel tedy není ohrožen a není ohrožena ani jeho důvěra v kvalitu tohoto systému. Ekologický zemědělec v současné době totiž vyplňuje tolik papírů, hlášení a evidencí, že to vyděsí někdy i nás úředníky. Pokud však v té záplavě zapomene něco zaznamenat

a stane se tak v dokumentu, který je vyžadován evropským nařízením, musíme se tím zabývat. Samozřejmě se snažíme mít lidský přístup a být shovívaví. Ročně řešíme tak tři až pět případů závažného porušení zákonů, kdy se jedná až o podvod na systému ekologického zemědělství, ať už je to aplikace nepovolených přípravků, nebo klamné označování produktů výrobcem, který vůbec není registrovaný jako bio producent. Naštěstí je dnes již systém kontroly provázaný nejen mezi MZe a certifikačními orgány, ale i s Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským, Státní veterinární správou i se Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí. Takže systém je schopen podobná pochybení poměrně velmi rychle zachytit Zachytí kontrola případné nedostatky také u dovezených biopotravin; můžeme věřit kontrolním orgánům v sousedních zemích? Zadražilová: Systém komunikace s jinými kontrolními organizacemi je na velice vysoké úrovni a informace si bez problémů předáváme. Fungují tzv. cross check kontroly mezi kontrolními organizacemi, kdy můžeme zkontrolovat například i dodavatele našeho klienta. Navíc v tzv. třetích zemích působí většinou kontrolní organizace z Evropy. Je však pravda, že u dovezených biopotravin je o něco vyšší riziko problému než u těch tuzemských. Gallas: Za dovozy odpovídá také Generální ředitelství cel. Celníci kontrolují, zda dovážené zboží, které je označeno jako bio, má všechny potřebné dokumenty. Také další kontrolní organizace prověřují vzorky biopotravin a zjišťují, zda neobsahují nějaká rezidua. Například Státní zemědělská a potravinářská inspekce odebírá vzorky přímo na pultech obchodů, a pokud v potravinách označených bio objeví zbytky nepovolených látek, hlásí nám to. V této souvislosti musím konstatovat, že přes devadesát procent těchto nálezů se týká právě dovozových produktů, tedy nikoli těch vypěstovaných či vyrobených v České republice. ZDROJ: ZEMĚDĚLEC, AUTOR: OLDŘICH PŘIBÍK, 3. 10. 2016

zpět

3

Z domova

ZDROJ: MZE, AUTOR: ING. IVANA POUSTKOVÁ, PH.D., 2016

Úvěrová infolinka PGRLF Rádi bychom své klienty upozornili, že byla nově zřízena úvěrová infolinka, na kterou je možné se obracet s dotazy vztahujícími se k úvěrům poskytovaným PGRLF, a.s.: Úvěrová infolinka: +420 727 946 538 ZDROJ: PODPŮRNÝ A GARANČNÍ ROLNICKÝ A LESNICKÝ FOND, A.S, AUTOR: DANA VESELÁ, 11. ŘÍJNA 2016

Průzkum: Čtvrtina Čechů zná aspoň jedno evropské značení potravin Praha – Čtvrtina Čechů zná aspoň jedno evropské značení potravin. Vyplývá to z průzkumu, který na vzorku 1 330 respondentů pro Potravinářskou komoru ČR uskutečnila agentura STEM/ MARK. Proti loňskému průzkumu jde o nárůst zhruba o 5 %, řekla Ivana Valentová z agentury STEM/MARK. Lidé se na výrobcích mohou setkat se třemi typy evropského značení.


7 6 5 4 3 2 1 Údaje ČSÚ

Prognóza Roklen24

0 1M 1 2M 6 1 3M 6 1 4M 6 1 5M 6 1 6M 6 1 7M 6 1 8M 6 1 9M 6 10 16 M 11 16 M 12 16 M 16 1M 1 2M 7 17 3M 1 4M 7 17 5M 1 6M 7 1 7M 7 1 8M 7 1 9M 7 10 17 M 11 17 M 17

Ze zprávy o výsledcích sledování a vyhodnocování cizorodých látek v potravních řetězcích v rezortu zemědělství v roce 2015 Ochratoxin A byl detekován u 3 vzorků rozinek. Zjištěná množství ochratoxinu A byla pod hodnotou maximálního limitu 10 µg.kg–1 dle nařízení Komise (ES) č. 1881/2006. U stolních hroznů ani vína cizorodé látky nalezeny nebyly. Rezidua pesticidů byla detekována u 9 vzorků biopotravin. Ve 4 případech se jednalo o čerstvé ovoce, a to jablka původem z Itálie (2 vzorky), banány původem z Peru a citrony původem ze Španělska. Dále byly pesticidní látky zjištěny ve vzorku konzumních brambor pocházející z tuzemské produkce, máku z Turecka, mrkve a brokolice původem z Itálie. U žádného z analyzovaných vzorků biopotravin nebyl překročen maximální limit reziduí.

Nezaměstnanost v ČR (%). Zdroj: ČSÚ, Roklen24, zpracování HK ČR

Značení má vždy tvar sluníčka „Desetina oslovených tvoří loajální jádro, které vždy upřednostňuje výrobky s těmito značeními, což jsou spíše ženy nad 20 let a lidé s maturitou či vyšším vzděláním. Dvě pětiny lidí jsou ochotny si za tyto výrobky připlatit,“ uvedla Valentová. Nejméně ovlivnitelnou skupinou jsou podle ní muži nad 20 let, naopak mládež k evropským značkám inklinuje nejvíce. Od roku 1992 se EU snaží chránit názvy zemědělských a potravinářských výrobků vůči třetím zemím Označení původu se dává na zboží, o kterém jsou spotřebitelé přesvědčeni, že pochází z jednoho konkrétního místa. V Česku jde například o český kmín, žatecký chmel, nošovické kysané zelí či pohořelického kapra. Unie obdobně chrání i zeměpisné označení ČR má zaregistrovaného třeboňského kapra, jihočeskou nivu, olomoucké tvarůžky či české pivo. Pokud jsou potraviny a zemědělské produkty vyráběny tradičními metodami déle než čtvrt století, mohou být chráněny jako zaručené tradiční speciality. Jde například o špekáčky, lovecký salám, spišské párky nebo liptovský salám. Průzkum ukázal, že z evropských značení Češi nejvíce znají značku Chráněné zeměpisné označení

(CHZO). Zná ji 17 % respondentů. Znalost evropských značek je v Česku i tak stále znatelně menší než u národních značení. Například nejznámější značku Klasa zná podle průzkumu 87 % respondentů. ZDROJ: DENÍK.CZ, AUTOR: ČTK/REDAKCE, 27. 9. 2016

Češi se zajímají o původ jídla v obchodech, méně v restauracích Praha – Téměř dvě třetiny Čechů považují za důležité, zda jsou kupované potraviny původem z Česka. Čtyři pětiny populace se však neptají na původ jídla v restauracích, ukazuje zářijový průzkum agentury Ipsos, který dnes na tiskové konferenci zveřejnila Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR. Podle předsedy asociace Karla Havlíčka se tak Češi liší od spotřebitelů například v Itálii, Španělsku nebo ve Francii, kde očekávají v hospůdkách a restauracích lokální produkty. ZDROJ: LIDOVKY.CZ, AUTOR: ČTK, 29. 9. 2016

Řetězce řeší téměř celá Evropa Problematiky působení obchodních řetězců a jejich postavení v globalizova-

zpět

4

né ekonomice se týkala diskuse, která se konala v září v rámci konference Agrární perspektivy na České zemědělské univerzitě a již moderovala bývalá ministryně zemědělství Milena Vicenová. „Před několika lety jsme to byli hlavně my, kteří tuto otázku řešili v České republice, dnes ji řeší prakticky celá Evropa," uvedl ve svém vystoupení ředitel pro programování a strategii Potravinářské komory ČR Miroslav Koberna. Podle Koberny z pohledu vertikály v minulých desetiletích došlo k velkým přehmatům. „Vytvořili jsme vertikálu, která je naprosto nevyvážená, na jejím spodku jsou tisíce farmářů a zemědělců, nad nimi jsou další tisíce zpracovatelů a dodavatelů potravinářské a zemědělské produkce. Na vrcholu pyramidy sedí deset obchodních řetězců, které určují, co zákazník koupí a co nekoupí," sdělil s tím, že spotřebitel je postaven mimo tento rozhodovací proces. „To považujeme za velký problém," konstatoval. Obchodní řetězce podle něj vytvářejí negativní roli v této vertikále už jen tím, že svojí pozicí a ekonomickou silou stahují všechnu přidanou hodnotu, kterou řetězec vytváří. „Přidaná hodnota končí v Německu, Francii, Nizozemsku a rozhodně ne v naší státní kase nebo u našich spotřebitelů," zdůraznil Koberna „Osobně doufám, že experiment týkající se globalizované ekonomiky máme za sebou a zase se vrátíme k národním ekonomikám, které jsou daleko důležitější," prohlásil a poukázal rovněž na ekologický aspekt lokálního přístupu. „V srpnu nebo v září bychom neměli dovážet rajčata nebo okurky ze Španělska, ale měli bychom si je pěstovat v Polabí. Jsou to zase obchodní sítě, které to zničily svojí politikou a dnes toto zboží dovážíme a stále řešíme uhlíkové stopy, zatěžování životního prostředí," řekl. Koberna tak žádnou pozitivní roli řetězců nevidí. Podle něj v oblasti obchodu jsou řetězce jednou z etap, která pomalu končí. Obchod se dnes přesouvá na internet. Jiného názoru je však prezidentka Svazu obchodu a cestovního ruchu Marta Nováková. Jsem přesvědčená o tom, že kamenné prodejny tady budou, budou vypadat jinak než dnes, ale budou. I internetoví obchodníci v současnosti budují kamenné obchody. Realita je taková, že zákazník bude určovat, jak prodej bude vypadat," konstatovala Nováková připomněla, že si nedokáže představit, jak jinak by se potraviny dostaly k zákazníkovi než prostřednictvím obchodu, který by měl být chápán jako konec


celého dodavatelsko-odběratelského řetězce. Míra globalizace v jednotlivých zemích podle ní zároveň určuje míru ekonomické vyspělosti. Čím je země globalizovanější, tím je ekonomicky vyspělejší a obchod byl jedním z prvních, koho globalizace postihla. V České republice je silně globalizován, a tudíž je na velmi vysoké úrovni, sdělila. „Před revolucí rozhodoval stát o tom, co se bude prodávat a také o tom, co se bude vyrábět a produkovat. V prvních samoobsluhách jsme měli maximálně 500 položek. To, že dneska máme v průměrné samoobsluze osm až devět tisíc položek, je důkazem toho, jak se výrazně rozšířil sortiment obchodu," připomněla Nováková a poznamenala, že bývalá ministryně Vlasta Štěpová přivedla do České republiky první globální hráče. „Když jsme se bavili o tom, kdo má rozhodovat, co se bude v prodejně prodávat dostali jsme jednoznačnou odpověď, že je to výrobce, ten dělá marketing a musí ho dělat tak, aby obchodníci dané zboží chtěli," sdělila. Následně do České republiky přišla řada nadnárodních globálních hráčů, kteří do jisté míry zajistili rozvoj zpracovatelského průmyslu, protože určovali podmínky pro zpracovatelský průmysl. Tehdy na tom obchodníci byli tak, že určovali, co se bude v prodejnách prodávat a to primárně podmínkami, které vyjednávali se svými dodavateli. Dnes již obchod není zdaleka ten, kdo určuje, co se bude prodávat. Ten, kdo to určuje, je spotřebitel, zákazník, zdůraznila Nováková. Segment zaznamenal výrazný nárůst Vedoucí analytického týmu společnosti Next Finance Vladimír Pikora sdělil, že z makroekonomického pohledu vidí v posledních letech ohromný vzestup segmentu maloobchodu. Velké řetězce, kdy se dalo pod jednou střechou nakoupit téměř vše, zaznamenávaly permanentní růst. Lidem se zde líbilo nakupovat bylo tu vše, dalo se zaparkovat a svého času se mluvilo o tom že některé rodiny tráví v řetězcích volný čas o víkendu a nakupování bylo velmi dlouhé. Nicméně v posledních letech, asi před třemi čtyřmi roky, nastal zvrat a my vidíme, že domácnosti začínají preferovat internet" řekl. Podle něj internetové obchodní domy začínají nabízet to, co dříve nenabízely, kromě specifických produktů i klasické potraviny. „Dlouho jsme neviděli obchod s masem a podobně. Ale i takové zboží, které podléhá zkáze, jsou

nyní internetoví obchodníci schopni nakupovat" podotkl s tím, že obchodní řetězce jsou zaměřeny na masového zákazníka dokážou stlačit cenu. „Pokud musíte ale žít podle nějaké diety, začíná to být velmi komplikované a začínáte velmi hledět na to, odkud zboží přichází, co v sobě obsahuje a najednou zjistíte, že internetový obchod je pro vás nejlepší řešení. Já si přesně doma zjistím, co co obsahuje, kolik procent a zda to není kontaminováno lepkem a podobně," doplnil. Skutečnost, jestli zde budou, nebo nebudou řetězce, záleží podle Pikory na tom, jak budou tlačit na cenu a kvalitu. „Můj internetový obchodník mi totiž vždy nabídne naprosto špičkovou kvalitu, protože ví, že bych k němu příště už nepřišel. Jestli kamenné obchody zareagují na ty internetové, myslím si, že se zvýší kvalita" vysvětlil. Jestliže srovnáme řetězce u nás a v zahraničí, pak v Británii opravdu koupíte lepší kvalitu. Je to proto, že tam je vyšší kupní síla „Doufám, že jednoho dne se dočkáme i vyšší kupní síty v ČR," dodal. Řetězce si samy ovlivní budoucnost Člen dozorčí rady a spolumajitel společnosti Hopi Holding David Piškanin připomněl, že podnikatelské subjekty podnikají s cílem vydělat peníze, charita je pro ně teprve druhotná. Potvrdil, že dnes jsou řetězce prostředkem pro to, jak dostat výrobky k zákazníkům. „Zhruba 80 procent prodeje se realizuje přes řetězce. Kladu si proto otázku, proč nezávislý trh je tak malý. Není to něco, co jsme zdědili z minulého režimu, ale rostlo to průběžně. Dal tomu šanci spotřebitel, koncový zákazník se odklonu od nákupů v tradičních malých obchůdcích a vrhl se na na kupování ve velkých řetězcích," řekl Piškanin. Řetězce jsou podle něj tady od toho, aby neklesla ale naopak vzrostla kvalita výroby. „Myslím si, že objem výroby, který se koncentruje na jednoho výrobce díky tomu, že dodává řetězcům, mu umožňuje investovat do moderních technologií, které nejenže výrobu na jednu stranu zlevní, ale dokážou i zvýšit její kvalitu," míní. Bohužel kvůli své kupní síle je česká společnost velmi cenově orientována. Tím, že otevřela volné pole působnosti řetězcům, jsou v mnohem větší koncentraci, možná vyšší než v řadě okolních zemí. Je tady obrovská konkurence, která tlačí dodavatele přirozeně k tomu, aby prodávali za co nejnižší ceny. „Záleží pak na dodavateli, jak se nechá tlačit směrem ke snížení kvality," prohlásil Piškanin.

zpět

5

Podle něj si řetězce samy ovlivní svoji budoucnost tím, jak budou přistupovat k obchodu, který dělají. Nováková vyjádřila překvapení nad výroky, že snížení ceny znamená snížení kvality. Jestliže něco dělám ve velkém a chci to optimalizovat neznamená to, že je to méně kvalitní, ale dokážu to dělat efektivněji. Tady ta rovnice jednoznačně neplatí," prohlásila. Podle ní konkurence mezi obchodníky na českém trhu je tak vysoká, že většina z nich de facto až na dva jsou dlouhodobě ztrátoví. Majitel prodejny Náš Grunt z Prahy – Horních Počernic Martin Prokop měl zkušenosti s obchodními řetězci. Zaměřil se i na druhou stranu a nyní působí ve farmářském obchodě. Síť obchodu Náš Grunt je podle něj založena na prodeji českých kvalitních potravin. Prokop uvedl, že je příznivcem lokálnosti. „V první řadě bychom se měli inspirovat zahraničím, zeměmi, které zažily něco, co zažíváme tady. Dnes v Rakousku, Německu, ve Francii nebo i v Polsku je vidět že obchody primárně nakupují svoji vlastní produkci," upozornil. Na druhou stranu podnikání prochází s přicházejícími generacemi určitou změnou. Po revoluci jsme tu zažili takové podnikání, kde se hodně vydělávalo na někom místo toho, aby se vydělávalo s někým," poznamenal. Řetězce jsou podle Prokopa v podstatě koncentrace moci. „Věřím, že ta koncentrovaná moc, která je vidět i na vládní úrovni, není dlouho udržitelná a rozpadne se na menší prvky," řekl. Přijít ze zemí, kde celou dobu fungovala tržní ekonomika, do země, kde tomu tak není, a převálcovat vše, co tady fungovalo, už není tak velké umění, dodal. Podle něj pokud tu nebudou obchody, zmizí místa, kde se lidé mohou potkávat. Nedomnívám se, že se všechno přesune na internet. Jsme přece jen lidé a potřebujeme se setkávat" doplnil. „Po prvních šetřeních jsme viděli, že přínos novely je pozitivní. Máme přehled o 13 až 14 členských státech unie, které mají nějakou míru regulace, a vidíme, že určitá míra rozumné regulace je prospěšná pro obě strany. Na obou stranách existují určité výchylky ať už pozitivním, nebo negativním směrem," informoval Solský. Jasné informace pro spotřebitele Piškanin poukázal na to, že přestože jsme liberálně smýšlející, určitá forma regulace je správná, a to v oblasti složení výrobku, značení výrobku. Samozřej-


mě, pokud řetězec může prodávat vuřty s obsahem masa dvacet třicet procent a na tom výrobku to vlastně ani nezjistíte, jen vidíte tu zajímavou cenu. „Vzhledem k orientaci našeho spotřebitele na cenu si to koupí. Způsobem, jak se s tím dá bojovat, je mediální kampaň, kontrola dozorových orgánů, možná větší propagace českých výrobků a dát plnou informaci spotřebitelům," domnívá se Piškanin. Druhou rovinou je vložit určitou míru regulace, ale spíš se to bude týkat osvěty, aby výrobce dal spotřebiteli jasné informace. Například výrobu piškotů přesunul do Polska, změnila se trochu technologie a výsledek je ten, že spotřebitelům to nechutná a byla tady významná odezva zákazníků. „Nezasáhl tam stát, nebyla to regulace, ale ozval se spotřebitel. Možná spotřebitel by měl upozornit, že je nějaký problém. Pokud zákazník nebude chtít nakupovat určité výrobky, řetězce pak o ně nebudou mít zájem," míní. Pikora poznamenal, že když se díváme na dlouhodobý vývoj v České republice, až na pár výjimek, příjmy rostou zhruba kolem tří procent ročně, růst tady je, ale nemůžeme očekávat, že by dramaticky zrychlil. „Když my máme tři procenta a v Německu také, pak ho zřejmě nedoženeme. Můžeme se mu přibližovat zákazníci mohou více vybírat, může dojít k určitému zlepšení, ale nebude to výrazné a rychlé," konstatoval analytik. Podle Pikory to bude plíživý proces. Česká publika dlouhodobě zůstane chudší. „My jsme montovnou a skladem střední Evropy. Bohužel v posledních letech místo toho, abychom se od toho snažili oprostit, stát podporuje další sklady a další montovny a to, že se Česká národní banka snaží udržet slabou korunu, tomu jen nahrává," zdůraznil. To, že až pětina zákazníků jsou podle určitého průzkumu s řetězci spokojeny, považuje Prokop za výsledek určité nevědomosti. Pokud půjdeme cestou, aby všichni lidé znali složení výrobků, už tak spokojeni nebudou. Kvalita ale stojí peníze," upozornil. „Kupní síla se netýká jen toho, zda máme peníze, ale také nějakých priorit. My jsme z historie materialisticky orientovaní a pro mnoho lidí je vyšší priorita to, co má za telefon, než jaké jídlo si kupuje. Dokud se to nezmění, nebudeme mít nikdy dost financí. To, co ale ušetříme na potravinách, vydáme pak za zdravotní služby a léky," dodal Prokop.• ZDROJ: ZEMĚDĚLEC, AUTOR: ZUZANA FIALOVÁ, 3. 10. 2016

První velké řetězce mění způsob nakupování a placení Praha – Obchodní řetězec Globus rozšíří na konci října systém samoobslužného skenování zboží během nákupu do všech svých hypermarketů v ČR. Placení a nakupování v obchodech přes skenery či mobilní telefony chystá také Tesco, podrobnosti představí v příštím týdnu. Další velké řetězce zatím upřednostňují samoobslužné pokladny. Celkem budou mít zákazníci Globusu v 15 obchodech k dispozici 1600 skenerů a 81 pokladen. Technologie Scan&Go prošla tříletým testováním, které ukázalo, že zákazníci moderní styl nakupování přijali. K největším výhodám patří úspora času a rychlé odbavení bez čekání. U pokladny nemusí zákazník znovu načítat zboží. Většina času se ušetří tím, že odpadá vykládání zboží na pokladní pás. "Zákazník bere zboží do ruky jen dvakrát – když ho dává do vozíku a současně skenuje, a pak až ho ukládá do auta. Zboží může během nákupu ukládat také přímo do tašky, čímž se ušetří ještě jeden úkon," uvedla mluvčí Globusu Pavla Hobíková. Tesco chystá nový způsob nakupování Podrobnosti ke službám Scan&Shop a Scan&Shop Mobile představí příští týden. "Tyto služby budou postupně spuštěny v 17 obchodech Tesco ve střední Evropě. O přesném spuštění této služby v Česku budeme informovat," uvedl mluvčí Václav Koukolíček. Zatím novinka funguje v hypermarketech v Trnavě a v Nitře. "Zákazníci mohou zboží naskenovat a zabalit přímo do svojí tašky v nákupním vozíku. Ušetří tak čas věnovaný vykládání zboží na pokladní pás a ukládání do tašek. Kromě toho, tímto způsobem mohou mít nakupující svoje výdaje pod kontrolou," uvedl obchodní ředitel Tesco na Slovensku Martin Kuruc. Mobil skenerem V případě Scan&Shop Mobile využívá zákazník při nakupování svůj mobilní telefon, do kterého si stáhne aplikaci, která nahradí ruční skener. "Pro fungovaní systému je důležité nejprve naskenovat QR kód při vstupu do prodejny. Na konci nákupu aplikace v telefonu vygeneruje kód nákupu, který je nutné naskenovat ručním skenerem ze samoobslužné pokladny a zaplatit," uvedlo Tesco. Kaufland nyní zavedení podobné novinky neplánuje. "V zásadě se zajímáme o celou řadu inovací, které vedou ke

zpět

6

zpříjemnění nákupu našich zákazníků, kam patří i možnost samoobslužného skenování Scan&Go. V současné době o jeho zavedení však neuvažujeme," uvedl mluvčí Michael Šperl. Albert systém Scan&Go nevyužívá "Zákazníci mohou platit na obslužných i samoobslužných pokladnách, kterými jsou vybaveny desítky vybraných obchodů," dodala mluvčí řetězce Barbora Vanko. Systém scan&go funguje tak, že na začátku nákupu si zákazník vyzvedne u vstupu na prodejní plochu mobilní ruční skener. Zboží skenuje už při vkládání do vozíku a celkovou hodnotu svého nákupu má po celou dobu stále pod kontrolou. Na závěr zboží zaplatí u vyhrazených pokladen. Dobu nákupu tak zkrátí o čas ve frontě a čas strávený vykládáním zboží na pokladní pás. ZDROJ: DENÍK.CZ, AUTOR: REDAKCE/ČTK, 4. 10. 2016

Lidl poprvé nabídne regionální vína z Moravy. Tváří je opět Marek Vašut Lidl se poprvé spojil s moravskými vinaři a od konce října zařadí do nabídky 57 druhů vín od 21 regionálních vinařů. Tváří kampaně bude opět Marek Vašut. Obchodní řetězec Lidl začne od 31. října nabízet ve všech svých 231 prodejnách moravská vína. Navazuje tak na úspěšné týdny francouzských vín, které společnost poprvé uvedla před čtyřmi lety. Tímto posledním krokem chce podpořit regionální moravské vinaře. "Už od podzimu loňského roku jsme začali objíždět velkou část vinařů a vína vybírat. Výsledkem je nabídka 57 druhů vín od 21 vinařů," řekl Michal Farník, jednatel společnosti Lidl. Výběr vín měl na starosti sommeliér Jakub Král. "Na Moravě máme špičková vína a rád bych, aby to společnost Lidl brala jako první krok a přibylo k vínu třeba české hovězí, domácí ryby, sýry," doplnil Marian Jurečka, ministr zemědělství. Nabídka bude podpořena kompletním marketingovým mixem, kampaní v televizi, rádiu, tisku, na internetu a v prodejnách. V televizi poběží imageový spot s Markem Vašutem. Lidl se začal sortimentu vín více věnovat před čtyřmi lety, kdy přišel s "Týdnem francouzských vín" a následně akci několikrát zopakoval. Některá z vín potom zůstala ve stálé nabídce. ZDROJ: MARKETINGSALES.CZ, AUTOR: REDAKCE, 19. 10. 2016


Češi ztrácí důvěru v majoritní potravinářské značky Češi nedůvěřují potravinářskému průmyslu. Jen 9 % z nich věří, že produkuje zdravé výrobky. Na věrohodnosti ztrácí i majoritní potravinářské značky: 68 % českých spotřebitelů se obává špatných vedlejších účinků v důsledku používání velkého množství umělých přísad, barviv a dochucovadel v nápojích a potravinách. Vyplývá to z globálního průzkumu agentury Havas Worldwide, který probíhal ve 37 zemích světa na vzorku 12 tisíc respondentů. Na oblíbenosti naopak získávají u českých spotřebitelů lokálně pěstované či vyráběné potraviny. Více než polovina Čechů je ochotna si za ně připlatit. Až 41 % je upřednostňuje před nákupem běžných potravin v supermarketech, a pro desetinu dotázaných je lokální původ dokonce nejdůležitějším kritériem. „Lidé mají z dnešního stravování skutečné obavy a přestávají potravinářskému průmyslu důvěřovat,“ komentuje Gilles Berouard, CEO Havas Worldwide Prague, a dodává: „70 % českých respondentů, kteří se naší studie účastnili, si myslí, že nezdravý životní styl představuje skutečnou hrozbu. Výrobcům nápojů a potravin se zde ale nabízí příležitost, jak tento problém řešit. Firmy si nejdříve musí získat důvěru spotřebitelů zpět. Třeba tím, že dokáží, že jejich produkty jsou dobré pro jejich zdraví a zároveň jejich výroba neškodí naší planetě.“ ZDROJ: MEDIAGURU.CZ, AUTOR: KATEŘINA STRAKOVÁ, 4. 10. 2016

Polovina prodejců alkoholu kontrolovaných ČOI klamala zákazníky Praha 26. 9. 2016 – Téměř polovina prodejců alkoholu kontrolovaných ve druhém čtvrtletí letošního roku Českou obchodní inspekcí (ČOI) klamala zákazníky. Dnes to oznámil mluvčí inspekce Jiří Fröhlich. Prodejci například chybně uváděli ceny či dávali špatnou míru. Porušení zákazu prodeje nelegálního alkoholu či daňové podvody ale inspektoři neodhalili. Ve druhém čtvrtletí provedla ČOI 1339 kontrol zaměřených na nabídku a prodej alkoholických nápojů. Nezjistili sice žádné překročení předpisů souvisejících se značením alkoholu nebo spotřební daní, ale porušení zákona o ochraně spotřebitele odhalili ve 46,9 % kontrol.

Podvody týkající se ceny, množství a hmotnosti Nejčastěji prodejci alkoholu překračovali předpisy o uvádění ceny, podle kterých musí například obchodník cenu zřetelně uvést na výrobku nebo mít na viditelném místě ceník. Často také prodejci porušovali povinnost, prodávat výrobky ve správné hmotnosti, míře nebo množství a umožnit zákazníkovi, aby si zmíněné údaje překontroloval. Kromě toho také inspektoři odhalili chyby při vydávání účtenek. "Na základě zjištěných porušení obecně závazných právních předpisů bylo uloženo 560 pokut v celkové hodnotě 3 189 000 korun," sdělil mluvčí ČOI. "Vzhledem ke zjištěným výsledkům bude Česká obchodní inspekce v těchto kontrolách i nadále pokračovat a věnovat jim odpovídající pozornost," doplnil. ZDROJ: DENÍK.CZ, AUTOR: REDAKCE / ČTK

České vlaječky na španělském česneku mě štvou, říká šlechtitel tuzemských odrůd Jan Kozák začínal profesní kariéru u cibulnatých květin lilií a tulipánů, nakonec jej pohltilo šlechtění česneku. Začal se mu věnovat na sklonku minulého režimu a dnes je nejuznávanějším expertem v oboru. Vyšlechtil celkem jedenadvacet odrůd, pyšný je například na tu, která jako jediná v Evropě nevadí žlučníkářům. Už ji prý zkoumají dva české vědecké týmy. Kdyby vám někdo zavázal oči, stavení Jana Kozáka v Poběžovicích u Holic byste bezpečně poznali podle nosu. Vzduch v okolí domku je protkaný jemnou vůní česneku. Jan Kozák je jedním ze čtyř šlechtitelů této zeleniny a největším producentem česnekové sadby u nás, a co se týče českého česneku, je naším nejrespektovanějším expertem. V průběhu jednoho čtvrtstoletí vyšlechtil jedenadvacet čistě tuzemských odrůd. A když se lidé na internetu dohadují o nejlepší sadbě, pěstování či množení česneku, debaty vždy končí konstatováním: „Říká to i pan Kozák.“ Další diskuse se nepřipouští, protože co o česneku říká pan Kozák, to prostě platí. LN: Šlechtění česneku nezní zrovna jako povolání z klukovských snů. Jak jste se k němu dostal? Kdepak česnek. Pocházím ze zemědělské rodiny a k půdě jsme měli vždy blíz-

zpět

7

ko, ale já jsem se už za studií na vysoké škole chtěl věnovat liliím. Po škole jsem šel do šlechtitelské stanice v Heřmanově Městci, kde už ovšem byly lilie obsazeny, takže jsem dostal na starost tulipány. Postupem času se v Městci začalo pracovat i s česnekem. Tehdy mě upoutal. Zaprvé se technologie jeho pěstování shoduje s pěstováním cibulnatých květin, ale hlavně ho mám rád, může být na stole pořád. LN: Když jste se česneku začal věnovat, byla 80. léta, tenkrát se vůbec neřešilo, zda je česnek z Čech, nebo odjinud. Byli jsme tehdy soběstační? Prakticky se k nám nedovážel, tu a tam něco třeba z Maďarska. Bylo to jako se vším, buď ho bylo hodně, anebo nedostatek. LN: Kdy začal český česnek mizet z obchodů? Na začátku 90. let, kdy ho během jednoho podzimu napadla houbová choroba, Fusarium. Na jaře sice vyrazil, ale najednou se ztratil a byla úplně čistá pole. Tím se otevřely dveře Číně, obchodníci sem začali dovážet česnek levně – ke koupi byl kilogram za třicet korun, v akci jste ho tehdy sehnala i za 19,90 Kč. Neměli jsme šanci konkurovat. Čína české pěstitele a producenty sadby rychle likvidovala. Lidi hleděli na cenu, což se není čemu divit. LN: Chuť a vůně nehrály roli? Česnek z Číny někdy divně čpí. To je nejspíš způsobené chemickým ošetřením, aby zásilka přežila cestu. Obchodníci říkají, že když v krámě otevřou krabice, tak z nich jde hrozný zápach. Ono to pak vyvane. Hodně lidí si také stěžuje, že je čínský česnek slabý. Samozřejmě, že je slabý. Protože to, co se vozí z Číny, je přílohová zelenina. LN: Český česnek je unikátní silou? On je unikátní tím, že je náš. Je to koření, které patří ke zdejší kuchyni. V průběhu historie vznikly krajové odrůdy, které se dobře pěstovaly a vyhovovaly chuťově. LN: Co by řekli na náš česnek třeba Španělé, Číňané či Francouzi? Španělský i francouzský česnek je jiný a patří do tamních kuchyní. Tady se často pěstují francouzské odrůdy, protože ve Francii je možné koupit podstatně levnější sadbu. Její produkce je tam totiž dotovaná, u nás ne. Neříkám, že fran-


couzské česneky jsou nechutné, ale jsou jiné. Celkově má ale v Evropě český česnek dobrý zvuk, vyvážíme do Německa, Rakouska, na Slovensko, do Velké Británie. Letos se ozvali i ze Švédska, ale už jsme jim neměli co nabídnout. LN: Poptávka tedy převyšuje nabídku? Ale také ne pořád. Byly roky, kdy jsme nemohli sadbu prodat a byli jsme rádi, když ji od nás někdo vzal pod cenou jako konzum. V Česku jsme jen čtyři producenti sadby, kteří se zabývají i šlechtěním. Řada dalších nabízí sadbu, ale právě z francouzských odrůd. LN: Zlobí vás, když u nás někdo zasadí francouzskou odrůdu a pak ji prodává jako český česnek? No, mě ještě víc zlobí to, že se česnek ze Španělska prodává s českou vlaječkou. Například bych dal ruku do ohně za to, že česnek, který jste letos po Novém roce mohla koupit v obchodě s českou vlaječkou, nebyl vypěstovaný u nás. Loni byl totiž kvůli roztočům česneku nedostatek. Postiženi byli víceméně všichni, a i kdyby se domácí česnek do Vánoc neprodal, byl by znehodnocen. LN: Jenže jak se orientovat? Drtivá většina lidí nemá zdání, zda v ruce drží česnek od nás, nebo odjinud. Já poznám už z auta, co nabízejí ve stánku u silnice, ale normální zákazník nemá šanci. Od kontrol tu máme Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci. Nedávno jsem slyšel v rádiu, jak v sezoně burčáku kontrolují průvodní doklady. To je houbeles. Jenom papír. LN: Papír snese všechno? Ano. Ona by totiž měla být vůle jít od prodejce do velkoobchodu a odtamtud k pěstiteli. Ať ukáže, na jakém poli česnek pěstoval. Kde má zbytky? Vždycky tam nějaké zůstanou. Tak se dá zjistit, jestli odrůda na poli odpovídá té, která je na krámě. LN: Testy DNA nepomáhají? Jo, takhle usvědčili jednoho pána z České Skalice, který prodává česnek v řádu desítek kilo, ale to, co je v řádech tisíců tun, tak to ne, po tom se nepátrá. Vodítkem pro zákazníky může být kalibrovaný velikánský česnek, to je už je více méně hodně podezřelé. Ve Španělsku mají stohektarová pole, ten kalibrovaný jde na prodej a zbytek se zpracovává na pasty či jinak v potravinářství.

LN: Takže velké, pěkně pravidelné stroužky... Lidi dneska chtějí všechno veliké. Velká auta, velká prsa i velké stroužky. Dobře se to prodává. LN: Jsou k něčemu? Nemyslím si. Akorát tak do klobás, protože nemáte práci s loupáním, ale ani do lisu je celé nedáte. A navíc se velké stroužky, když je ukusuji rovnou, špatně drží. LN: Jíte česnek jen tak? To vás nemoci asi míjejí... Asi jo. Už moc roků jsem nebyl nemocný. Mám ho ale rád ve všech formách. Můžete jej konzumovat už když vyrůstá ze země, poživatelná je celá rostlina. Snad nikdy se mi nepřejí česnekové polévky. Moje oblíbená je z ovesných vloček, které se musejí tři hodiny povařit na řídkou kaši, pak se dochutí, přidá česnek. Nebo zkuste upéct kynuté buchty s jablky a přidejte do nich česnek, tak čtvrtinu množství. To je lahůdka. LN: Jaká odrůda z těch, které jsou u nás na trhu, je nejbližší nejstaršímu česneku, který se kdysi pěstoval na zahrádkách? Bzenecký paličák? To byla úplně první registrovaná odrůda, což se odehrálo někdy kolem druhé světové války. Spousta lidí dodnes tvrdí, že má Bzenecký paličák, ale on neexistuje. Neexistoval už v 70. letech. Podnik Sempra, který tehdy měl na starosti zelinářské semenářství, vykoupil jakýkoli pěkný česnek, a když to byl paličák, tak mu říkali bzenecký. Takže pod tím jménem se objevily různé odrůdy paličáku. Pravý Bzenecký paličák nemá nikdo, kromě genobanky. Dnes je nejstarší registrovaná odrůda náš Lukan z roku 1992. LN: Nakukujete do zahrádek a hledáte dosud neobjevené odrůdy? Ale jistě. Krajové odrůdy sháníme. I tady na tom malinkým území v jednotlivých oblastech byly jiné typy česneku, třeba – když pominu Bzenecko – se na Přerovsku pěstovaly nepaličáky. Na Uherskobrodsku se dělaly hlavně jarní nepaličáky. Zrovna tak to bylo v Čechách. Říčany měly nepaličáky, Táborsko zas paličáky. To byly skutečně krajové odrůdy. LN: Nic z toho se už na venkově nenajde? Rádi bychom měli krajovou odrůdu, která se tady dělá tři sta let, ale není

zpět

8

šance se jí dopátrat. Nějaký pamětník vám řekne, že když byl malý kluk, tak mu babička říkala, že to má od pradědečka. Dostanete se na přelom 19. a 20. století, ale dál ne. Jistotu, že jde o několik století starou odrůdu, nemáte. Ale jsou oblasti, kde lze usuzovat, že už se tam některé pěstují hodně dlouho. Třeba Rožďalovice, Městec Králové, Žehuň. Tam na rozsáhlých územích najdete velmi podobné typy. LN: Udělal jste nějaký objev, který je vám obzvlášť milý? Jedna rostlina česneku mě zaujala neobvyklým vzrůstem. Z ní vznikla odrůda Stanik, o níž se říká, že je nejostřejší v Evropě. LN: Takže žlučníkové záchvaty... No vidíte, to je trefa! My jsme jediní v Evropě, kteří mají odrůdu česneku, jenž nevadí žlučníkářům... Už se tím zabývají dva české vědecké týmy. Při šlechtění se tento efekt vůbec nečekal, ale teď je to naše priorita. Ročně mi píší snad stovky lidí a děkují, že si konečně mohou dopřát česnek, který dřív milovali, ale kvůli žlučníku ho nemohli. LN: Vrátím se ještě k našim odrůdám – všimla jsem si, že kdosi prodával jako český česnek také odrůdu Rusák, popravdě mi to moc česky nezní. No samozřejmě, že český není. To jsou česneky velkostroužkové, historie jejich pěstování u nás sahá někdy do 50. let, kdy se začalo jezdit na zájezdy do Ruska, tam tento česnek uviděli, nakoupili a začali u nás pěstovat. Ruskými česneky jsem se zabýval, už když jsem začínal se šlechtěním. Všechny jsem postupně vyházel. Mají mírnou pachuť. Když je jíte, jsou ostré, spálí vám to pusu, ale pak zůstane na jazyku nepříjemný pocit. Rusák u nás není ani registrovaný, mělo by se používat malé er. Ale existuje odrůda Dukát, což je jeden z „ruských“ klonů. LN: V jakých oblastech se u nás česneku daří? Víceméně všude. Chodí mi spousta dotazů, co bych kam doporučoval, jestli do těžké či písčité půdy, na jižní svah, jestli na Kolínsko a podobně. Odpovídám, že se to musí zkusit. Ideální je vysadit víc odrůd a pak se ukáže, že některá je slabší a některá lepší. ZDROJ: LIDOVKY.CZ, AUTOR: KATEŘINA SVOBODOVÁ, 9. 10. 2016


Národní vinařské centrum vydalo nový nástěnný kalendář s kresbami odrůd révy vinné pro rok 2017. Obsahuje 12 kreseb hroznů a listů s textovým popisem (nejrozšířenější odrůdy v pořadí na 13. – 24. místě). Jedná se o pokračování velmi oblíbeného nástěnného kalendáře z roku 2016 s 12 krásnými malbami dalších nejrozšířenějších odrůd v ČR. Kromě věrného zobrazení moštových odrůd révy vinné obsahuje přehled dnů v měsíci a textové charakteristiky odrůd: Cabernet Moravia, Pálava, Tramín červený, Sylvánské zelené, Muškát moravský, Neuburské, Cabernet Sauvignon, Dornfelder, Merlot, André, Modrý Portugal a Aurelius. Slouží jako nástěnný kalendář nebo po zarámování jako vhodná dekorace do vinoték, vinných sklepů, ubytovacích zařízení i interierů rodinných domů. K zakoupení na recepci Salonu vín ČR, v kanceláři Národního vinařského centra nebo na e-shopu www.vinarskecentrum.cz ZDROJ: NVC VALTICE

SZPI pokračuje v kontrolách dovozu, zintenzivní kontroly internetu a spouští komunikaci na Instagramu 20. 10. 2016 – Vzhledem k opakovaným nedostatkům u dovozových potravin, a to jak ze třetích zemí, tak z jiných členských států EU, bude inspekce pokračovat v cíleném ověřování parametrů netuzemských potravin. Tuzemský i evropský trh s potravinami prochází zásadní změnou, kterou představuje dynamický nástup prodeje přes internet. Počet online prodejců potravin registrovaných u Státní zemědělské a potravinářské inspekce meziročně stoupá o 100 až 200%, v současnosti jich inspekce registruje 897. Podle spotřebitelského výzkumu spol. Acomware z r. 2016 má 65% tuzemských spotřebitelů pozitivní nebo neutrální postoj k nakupování potravin prostřednictvím internetu. Zároveň pouhých 7% respondentů uvedlo, že nakupuje většinu potravin online a 78% respondentů nakoupilo většinu potravin v kamenných prodejnách. Z uvedených údajů je patrné, že na trhu existuje významný potenciál po rozšíření online prodeje potravin a v blízké budoucnosti zde lze očekávat podobně dynamický rozvoj, k jakému došlo např. v segmentu spo-

třebního zboží. Přesun do online prostředí změnil tradiční pojetí prodeje potravin a kromě prodeje přes webové stránky dochází ve stále větší míře k prodeji prostřednictvím aplikací na mobilních telefonech a tabletech (tzv. mCommerce) a v prostředí sociálních sítí (fCommerce). SZPI se věnuje kontrole tzv. vzdáleného prodeje se vzrůstající intenzitou už od r. 2007. Od r. 2013 jsou inspektoráty SZPI vybaveny pracovišti pro anonymní nákup (odběr vzorků) přes internet, které neumožní identifikovat počítač inspektora SZPI ze strany kontrolovaného subjektu. Výsledky kontrol SZPI ukazují, že významná část provozovatelů internetových obchodů s potravinami má problémy s dodržováním právních předpisů. Přes 41% letošních kontrol internetového prodeje skončilo s hodnocením nevyhovující. Pochybení se může týkat potraviny samotné, nebo jejího označení na internetu. Mezi nejčastější pochybení patří absence povinných údajů o potravině v internetovém obchodě, uvádění nepovolených výživových a léčebných tvrzení na internetu nebo na výrobku a prodej doplňků stravy s nepovolenými látkami. K nejintenzívněji kontrolovaným komoditám dosud patřily doplňky stravy, lihoviny, víno, cukrářské výrobky, pokrmy, čaje apod. Spotřebitel na internetu disponuje stejnou mírou ochrany, jako spotřebitel v kamenném obchodě. Právní ochrana se týká zejména bezpečnosti a jakosti nabízené potraviny a toho, aby spotřebitel měl před uzavřením koupě k dispozici veškeré informace o nabízeném zboží i provozovateli internetového obchodu. Od 20. 10. 2016 naleznou spotřebitelé výsledky kontrol internetu i ostatních oblastí kontrol SZPI na sociální síti Instagram na účtu Potraviny na pranýři. Inspekce tím vstupuje do nejrychleji se rozvíjející sociální sítě v ČR s více než 600,000 uživateli a vychází vstříc nejmladší generaci spotřebitelů, kteří vyhledávají obrazovou komunikaci. Cílem je prostřednictvím méně formální komunikace přitáhnout k tématu kvality a bezpečnosti potravin méně poučené spotřebitele a provázat sociální sítě s obsáhlými informacemi pro spotřebitele na webech SZPI a Potraviny na pranýři. Od roku 2014 inspekce provozuje účty Potraviny na pranýři i na sociální síti Facebook (19,600 fanoušků) a Twitter (4,463 fanoušků). ZDROJ: STÁTNÍ ZEMĚDĚLSKÁ A POTRAVINÁŘSKÁ INSPEKCE, ZPRACOVAL: MGR. PAVEL KOPŘIVA – TISKOVÝ MLUVČÍ

zpět

9

Potraviny na pranýři

(falšované a nebezpečné víno, říjen 2016) Fantasy, chardonnay, alk. 11,0% obj., polosladké bílé, země původu: republika moldova Víno bylo falšováno přídavkem 33 % vody a nepovoleným přídavkem syntetického glycerolu. Chuť vína byla po myšině. Šarže: 24. 09. 2015 Obal: Skleněná láhev s víčkem Množství výrobku v balení: 1 l


Výrobce: A.O. Migdal – P. Kišiněv, Pjaca Veke 4, Republika Moldova Dovozce: výhradní dovozce: Mold Vin CZ s.r.o., DIČ: CZ 60646918, obchodní sídlo: 160 00 Praha 6, Pod kaštany 18, Česká republika Místo kontroly: "MOLD VIN CZ s.r.o." Praha (Na Zátorce 590/12, 16000 Praha), IČ: 60646918 Země původu: Moldova

zpět

10

Ze zahraničí Produkce sazenic révy vinné v EU (Mimo Česka, Chorvatska, Slovenska a Slovinska, tyto státy nejsou členy mezinárodního svazu révových školkařů) Maďarsko 150,00

Celkem: 8 002,05

Rakousko 26,00 Německo 18,00 Švýcarsko 5,46 Lucembursko 1,50

Miliony na vinice Česko dostat nemělo, rozhodl soud. Soudní dvůr Evropské unie v Lucembursku rozhodl, že Evropská komise postupovala správně, když neposkytla ČR dotaci 2 mil. eur na ochranu vinic před ptáky a dalšími zvířaty. ČR tvrdí, že Evropská komise v roce 2009 vyslovila s programem tichý souhlas. ZDROJ: HOSPODÁŘSKÉ NOVINY, 21. 10. 2016

als tug Por 00 , 550 ko

Španělsko 2 740,00

Francie 2 047,29

Slovensko 6

%

Itálie 2 465,30

Obr. 1: Plocha podnožových vinic v EU v ha (2016)

Celkem: 621,5 mil. ks

Maďarsko 26,05 Rakousko 12,00 Německo 11,91 Švýcarsko 4,97 Lucembursko 0,05

o sk

al ug rt Po ,00 30

Francie 119,03

Španělsko 216,80

Itálie 200,60

Obr. 2: Produkce sazenic v EU (2015) Z PŘEDNÁŠKY MEZINÁRODNÍHO SVAZU RÉVOVÝCH ŠKOLKAŘŮ PŘEDNESENÉ CHRISTIANEM JABORKEM NA JEDNÁNÍ PRACOVNÍ SKUPINY PRO VÍNO PŘI COPA/ COGECA V BRUSELU DNE 22. 6. 2016, VYBRAL J. SEDLO


Rozšíření nemocí kmínků révy vinné ve světě Choroby dřeva, jako esca (chřadnutí a odumírání révy), eutypové odumírání révy a botryosférické odumírání révy, se začínají projevovat až ve vyšším věku porostů. V průměru EU se v desetiletých porostech projevují symptomy u 20 % keřů, v patnácti letech již u 75 % keřů a od dvaceti let u 90 % keřů. Situace v jednotlivých státech: Španělsko: Od roku 2003 (rok zákazu používání arsenitanu sodného) se do roku 2007 zvýšil výskyt nemocí kmínků z 1,8 na 10,5 %. Francie: V roce 2012 bylo asi 13 % keřů zasaženo chorobami kmínku, proto pěstitelům vadí zákaz používání arsenitanu sodného z roku 2001, který byl jedinou účinnou látkou proti esca. Podle francouzského ministerstva zemědělství a vinařského institutu esca, eutypové odumírání révy a botryosférické odumírání révy celkem v roce 2014 snížily výnos hroznů ve Francii o 13 %. Symptomy botryosférického odumírání révy se projevovaly v roce 2012 u 10 % keřů a eutypového odumírání révy dokonce u 25 % keřů. Znamená to ztrátu produkce ve výši 1 miliardy Eur, jako by 100 000 ha vinic ve Francii neexistovalo. Odhad je, že asi 5 % evropských vinic je takto poškozeno. Itálie: Používání arsenitanu sodného je zakázáno od roku 1970, problémy s chorobami dřeva narůstají ve všech regionech. Zpravidla se příznaky začnou projevovat ve věku keřů 8 až 10

let. V některých regionech střední a jižní Itálie se esca v roce 2008 projevovala u 60 až 80 % keřů. Portugalsko: Esca a botryosférické odumírání révy způsobují největší ekonomické škody, eutypové odumírání révy se vyskytuje i v porovnání se Španělskem méně. Botryosférické odumírání révy se vyskytuje u mladých rostlin především v místě srůstu podnože s roubem, kde se nachází i black foot disease a chřadnutí a odumírání révy Petri (Stereum hirsutum). Argentina: U 30 % vinic starších deseti let bylo objeveno ochoření kmínku, které je jiné, ale v řadě symptomů podobné s esca. Turecko: Esca se vyskytuje velmi málo, v roce 1999 bylo napadeno jenom 2,61 % keřů. USA, Kalifornie: Eutypové odumírání révy a botryosférické odumírání révy, dvě nejrozšířenější choroby dřeva, způsobovaly kolem roku 2000 ročně škodu ve výši asi 14 % produkce hroznů, což v rámci Kalifornie činí ročně ztrátu asi 260 milionů USD. Esca způsobovala kolem roku 2010 ročně další ztrátu ve výši 2 až 3 tisíce USD/ha. Austrálie: Eutypové odumírání révy je nejvýznamnějším celosvětovým onemocněním révy, každoročně (kolem roku 2013) způsobuje australskému vinařskému průmyslu škody v hodnotě 8,3 milionu USD. Před rokem 2000 to byla například u odrůdy Shiraz každoroční ztráta výnosu hroznů 1,5 t/ha. Nový Zéland: V roce 2013 vykazovaly vinice z 88 % onemocnění kmínků, převážně botryosférickým odumíráním révy. ZE STUDIE KOLEKTIVU AUTORŮ: GRAPEVINE TRUNK DISEASES ZPRACOVANÉ V DUBNU 2016 PRO OIV VYBRAL A PŘELOŽIL J. SEDLO.

Světová produkce vína bude letos o 5 % nižší oproti minulému roku Paříž – Vyplývá to ze sdělení OIV z 20. 10. a jde o nejhorší výsledek

zpět

11

sklizně za posledních 20 let. Samozřejmě se podmínky počasí v jednotlivých regionech světa značně lišily. V Itálii se získalo jen o 2 % méně, za to ve Francii o 12 % a v Německu o 4 %. Naopak výrazně se zvýšila produkce v Rumunsku a na Novém Zélandu, mírně také v Austrálii a USA. FINANZEN.NET/20. 10. 2016/JS


V nejsevernější vinici Německa, na ostrově Sylt v Severním moři začala sklizeň hroznů 10. 10. 2016 – Celkem se tam nachází 0,3 ha vinice, na 55. stupni severní šířky a pouze 300 metrů nad mořem. V roce 2009 tam vinař Ch. Ress vysadil 1 625 keřů révy vinné. Normálně se réva

pěstovala do 50. stupně severní šířky. Pěstuje tam odrůdu Ryzlink rýnský a letos očekává cukernatost kolem 21 °NM. Předpokládá výnos ve výši 1 100 lahví vína. Protože Šlesvýcko-Holštajnsko nepatří mezi vinařské oblasti, může víno patřit jen do kategorie „zemské“ a musí být v dané oblasti i zpracováno. Označení původu „Sylt“ samozřejmě není povoleno. PROPLANTA/JS

zpět

12

Ze zpráv Karla Matouška (COPA/COGECA) Pracovní skupina Víno 18. 10. 2016 Sklizeň a výhledy: Francie: velké výkyvy, mráz, kroupy, sucho. Objemy letos jsou o 10 % nižší než průměr, celkem se očekává okolo 42 mil. hl, ale konečná čísla budou až koncem roku. V roce 2015 byla sklizeň velmi dobrá, letos byly podmínky všude horší. Kvalita, o kterou byly největší obavy se ukazuje jako dobrá. Španělsko: jih skončil sklizeň, kvalita je dobrá, jen o něco horší než vloni (výjimečný rok). Také objem je o něco nižší než vloni, odhad je 41,5 m hl. Zásoby jsou okolo 27 mil. hl (srpen), o něco větší jsou letos zásoby moštu než průměr, především na jihu země. Kampaň vcelku dobrá, sucho ale dobrá kvalita. Problémy měli v průběhu září, kdy teploty někde přesahovaly 40 stupňů. Ceny – stále nízké, ale očekává se letos zvýšení o 25–30%. Itálie: sklizeň prakticky u konce, odhad produkce okolo 50 mil. hl, což opět staví Itálii jako největšího světového producenta. Jsou zde opět regionální výkyvy, ale kvalita je celkem velmi dobrá a očekává se mírné zvýšení zásob. Vloni byly zásoby okolo 38 mil. hl, letos nejsou k dispozici ještě konečná čísla. ČR – dobrý rok, začátkem byly mrazy, škody 25 %, následovalo zlepšení, ale celková sklizeň bude asi o 20 % nižší. Kvalita dobrá, ceny dobré, celková produkce okolo 450 000 hl. Mírný výskyt nemocí, ale nic vážného. Maďarsko: počasí podobně jako v ČR a Rakousku. Začátkem mrazy a kroupy. Ale vinice se vzpamatovaly a odhady jsou lepší než na jaře a celková produkce dokonce lepší než vloni. Zásoby stejné, při sklizni byly hlášeny problémy s nákupními cenami. Rakousko: Stejné podmínky jako ČR a Hu. Menší sklizeň (mrazy), jinde dobré. Celkově sklizeň již řadu let je prakticky stejná. Ceny se zvýšily a ukazuje se, že domácí produkce chybí. Německo: sklizeň ještě neskončila (70%), začátek byl obtížný, od srpna se


podmínky výrazně zlepšily. Letos zatím produkce o 5–6% vyšší, výborná kvalita, trh stabilní, zásoby stejné jako vloni. Portugalsko – odhad 5,6 mil. hl (nižší o 20 % – sucho). Je zde požadavek na čísla ze zemí, které začaly poměrně nedávno s produkcí. Kromě Lucemburska, který se dříve pravidelně účastnil, a nyní zde jejich zástupce nebyl alespoň 3 roky, se jedná o růst vinic ve vlámské části Belgie (ročně o 40–50 ha), Anglie a Dánska. Poláci zde měli zástupce, ale nevystoupil. Obchod Jednání CETA – blokování ze strany valonské části Belgie. Kromě zprávy zde, se také ukazuje po vystoupení premiéra valonské části v televizi, že je na něj dělán obrovský tlak ze strany především vlámských stran a belgické liberální strany, aby jednání neblokovali, ale požadavek na revizi a úpravu několika bodů dohody se zatím nedaří odblokovat a premiér se spojil s odbory a trvá na úpravách. Pro vinaře dohoda představuje zlepšení vstupu pro víno do všech provincií Kanady, ale diskuse zde o dohodě nebyla. Japonsko – nové problémy s aditivy USA – blokováno, volby v USA. Mercosur – jednání v Bruselu minulý týden nepřineslo nic, další jednání odložena až na jaro. Zatím není žádná vůle pro změny ze strany Jižní Ameriky. Italové žádají, aby C/C začala intenzivně jednat s Japonskem o aditivech, jednání jsou složitá a dlouhá, třeba Austrálie o nich jedná již 10 let. Označení složek u alkoholických nápojů – předcházela schůze brzy ráno na DG Sanco Pracovní skupina má na výběr buď návrh Komise přijmout, nebo odmítnout. Je zde zahrnuto hodně peněz a rizik. Před 5 lety byla většina zemí proti, ale dnes je poměr téměř vyrovnaný.

IPHAB – irský zákon Podobně jako na pracovní skupině Alkohol, minulý týden zde proběhlo předložení a diskuse. Ukazuje se, že zde většina zástupců má lepší přehled o stavu než v pracovní skupině Alkohol a že třeba celá Skandinávie chce tento příklad následovat. Rovněž německé organizace začaly jednat s vládou, ale zůstávají opatrní, nechtějí udělat precedent. Je to opět otázka obchodu, C/C tuto akci nepodporuje, byla a je silně angažovaná v akci „víno a umírněná spotřeba“. C/C dává přednost v označení obsahu kalorií. Dotazník: druhů hybridů a odolné druhy. Italská iniciativa. Má to podle nich pomoci pochopit jaký je stav sektoru. Komise dostala požadavek na druh šumivého vína z Dánska, které je směsí 2 hybridních druhů. Debata zde pokračuje, především o podmínkách původu a registrace. A také jaký název může producent použít – zde se zatím ukazuje, že je v tom velká volnost. Otázkou zde bylo, zda tato směs hybridů lze být považována za přírodní produkt (přirozený). Téma ještě pro další schůze.

Pracovní skupina Bio produkce 27. 9. 2016 Jako první bod zde bylo resumé schůzek s poslanci EP a s členy kabinetu Komisaře Hogan. Tam se jednalo o pozice okolo certifikace, to jak ukazují jednání je otázka nejen pro kabinet Komisaře, ale pro celou Komisi. Rada přijala základní a delegované akty, ty které se nestačily dojednat za holandského předsednictví, protože zde nebyla shoda mezi institucemi. Na jedné straně Komise a Rada a proti ni EP, kde nebyla shoda u 2 článků – stropy. Zástupci C/C měli snahu se sejít se všemi politickými frakcemi EP (zatím se podařilo se všemi největšími), otázkou

zpět

13

jednání bylo rozlišení aktů. Každý měsíc bude projednán jeden sektor. Konstatováno, že je dobré se těchto schůzí účastnit, i když jsou bez ovlivnění, ale zde se získají zásadní znalosti co se aktuálně projednává – tato jednání jsou velmi dlouhá. Jestli C/C chce mít vliv musí udělat nový návrh. Všichni poslanci chtějí tuto otázku dokončit letos, všechna setkání a schůze byly užitečné a mohli zde hájit pozice farmářů. Coldiretti – měli jednání s Mze minulý týden o rozdělení mezi BA a DA ( basic a delegovaný). Cynthia za sekretariát – kalendář jednání: Září schůze a neformální Rada 1. diskuse o mandátu Rady za slovenského předsednictví 2. struktury jednání – BA, DA 2. schůze CSA – upřesnění všech bodů jednání, konstatováno, že daleko větší pokrok byl v sektoru živočišné produkce ( 100 stránek). V říjnu jsou na programu rostlinné produkty, v listopadu víno a speciální produkty a následně PPP a postoj k nim. 7.12.2016 pak má být závěrečná schůze. Mezi schůzemi je ponechána lhůta okolo 3 týdnů na přípravu. Basic acts – týká se především farem se smíšenou produkcí. Ta je sice povolena, ale musí zde být jasné oddělení a jasná identifikace. Francouzi zde otevřeli otázku kontrol, říkají, že nesmí dojít ke změnám pravidel, roční kontroly jsou povinné a jsou základ řešení otázek Bio. Rovněž Německo je pro udržení ročních kontrol. Dánové, kteří mají povinných kontrol více, souhlasí. Italové prosazují certifikaci, která vede k nižší frekvenci kontrol, což je viditelná výhoda. Bio produkty musí být hodnoceny podle podmínek uvedených v legislativě bio. Kontroly zde jsou zásadní pro existenci samotného sektoru. Ale C/C zde zdůrazňuje, že náklady na tyto důkazy by neměly být přenechávány na bio farmářích. Dilema: Všichni chtějí harmonizovaný kontrolní systém, který brání porušování pravidel bio a který je snadno použitelný. Současný systém je založen na kontroly procesů. Riziko je zde, že farmáři jsou penalizováni za znečištění i když nejsou jeho autory. Je třeba lepší legální rámec, který jasně definuje procedury, které musí operátoři dodržovat včetně defi-


nice „podstatného důvodu pro zahájení šetření“ stejně jako procedury následné pro kontrolní orgány a zavazující rozhodnutí od nich. Opatření předvídavosti – obecné principy: Operátoři musí vytvořit samo-hodnotící systém možných rizik a hazardů, který bude přizpůsoben a proporcionální k těmto typům operací a který pomůže jasně určit původ nedodržování. Podstatné důvody pro zahájení šetření: Jsou zahájena pokud jsou následné podmínky přítomny: • odpovídající zbytek nálezu – jako první důkaz nedodržování podmínek • důkaz, že operátor měl zemědělskou či ekonomickou výhodu z možného nedodržování, nebo je zde evidentní motiv kdy operátor použil nepovolený vstup. Evropská Komise dává zprávy jak se mají chránit produkce bio před kontaminací. Spotřebitel očekává, že v těchto produktech bude co nejmenší znečištění, které je možné.

Pracovní skupina Alkohol 13. 10. 2016 Alexandre Imbert, který skupinu vede, uvítal zástupce Spirit Europe, který zastupuje průmysl a asociace producentů, a ten nám předložil ke každému bodu postoje průmyslu. Ty se neliší příliš od postojů C/C, nicméně je zajímavé sledovat, jak reagují na návrhy DG Sanco, které má tuto agendu víc než DG Agri. Protože poslední léta je zde alkohol vždy dáván do porovnání s otázkami zdraví a tak tomu je i dnes. Spirit Europe bude nyní mít zástupce prakticky na každé schůzi C/C s novinkami sektoru a s postoji průmyslu. Spirit – má zde zastoupení 22 členských zemí a všechny největší značky produkce v EU. 60 % rozpočtu mají hrazeno z příspěvků průmyslu, 40% z příspěvku asociací. V Bruselu mají celkem 8 lidí, převážně s úkoly týkající se otázek zdraví a jaké reakce asociace k nim připraví, dále obchodní dohody (včetně s Kanadou a USA). DG Sanco – označení – zde se nepokročilo prakticky vůbec, ani jakým směrem se zde bude pokračovat. Také se neví, zda bude připravován legální rámec či ne. Proti se již vyjádřil celý sektor vína.

V EP debata probíhá na úrovni pracovní skupiny pro víno a alkohol, ale i zde jsou postoje rozdílné, jak mezi ČZ tak mezi poslanci. Problém dělá označení pro 100 ml alkoholu, dále označení výživné hodnoty nebo kalorií, jedná o tom společně s WP potraviny. Spirit Europe – sleduje všechny texty, především dohlíží, aby nedocházelo k odlišení od původního návrhu. Rozdílů zde bylo několik, je nutné sledovat. Pokračuje snaha harmonizovat pravidla pro alkoholické nápoje a jejich registraci. Je zde shoda, že registrace i ochrana značek by měly zůstat v jednom legislativním dokumentu. Má být dokončeno příští měsíc (ještě překlady a korekce textů). Všude se zatím pracovalo jen s předběžnými návrhy, což nedává možnost konkrétních reakcí. Spirits – upozorňují na problémy s míchanými nápoji, kde chce řada producentů velmi volná pravidla. Ale Spirit zde požaduje jasnou definici. Rakouský zástupce k tomu dodává, že je to diskriminační především pro malé producenty tradičních nápojů. Nejvíce sporů je u vodky a jejího původu, což platí téměř pro všechny ČZ. Označení výživné hodnoty. Zde zatím nic nového, vše je odloženo. Komise říká, že se zde připravuje legislativa se zahájením aplikací po roce 2018. Konstatováno, že DG Sanco neví co dělat, neustále žádají připomínky a alternativy. Dále čeká Komise na návrh a připomínky EP. Označení alkoholických nápojů: Řada problémů v ČZ. Německý zástupce dává příklad, kdy výrobce začal zavádět whisky Johny Walker bez alkoholu – úplný nesmysl. Jedná se o obsah 100 ml – nefunguje dobře pro všechny alkoholické nápoje. Spirits: 100 ml funguje pro víno, pro alkohol je lepší 30 ml a pro pivo 250 ml. Energie: spotřebitel musí rozumět označení. 30 ml alkohol, 100 ml víno, 250 ml pivo. Zde obecně je stejný obsah čistého alkoholu. Malí producenti – etiketa je jediný prostředek reklamy, pokud zde bude povinné široké označení, ztratí smysl a malí producenti budou postupně vytlačeni, je to výhodné jen pro velké značky. Jaké jsou zde pozice vlád ČZ? Zatím byly návrhy nepraktické a nejasná byla opatření pro kombinace alkoholických nápojů. Irský návrh zákona – Public Health (Alcohol) Bill 2015. C/C zde oznamuje, že sama v tomto případě nemůže dělat prakticky nic, jen informovat. Ale jsou

zpět

14

v řadě zemí obavy, že irský příklad bude uváděn jako vhodný k následování. Zákon je silně podporován nezávislými nevládními zdravotními organizacemi a protialkoholickou lobby. Je zde konstatováno, že irská opatření slouží prakticky jen ke zvýšení prodejní ceny, i když je zde uváděno, že to není další daň. Povede to k pašování alkoholu a k jeho nelegální produkci a nebude to mít žádný pozitivní efekt na zdraví a spotřebu. Co je hlavním obsahem tohoto zákona? Týká se všech alkoholických nápojů a zahrnuje podmínky pro: • minimální cenu za jednotku alkoholických nápojů, • zdravotní označení, • regulaci reklamy nápojů, • regulaci podmínek sponzorů, • strukturální rozdělení alkoholických nápojů, • regulaci prodeje a dodávek alkoholu za určitých specifických okolností. Zákon zakazuje ilegální prodej na maloobchodní úrovni za ceny pod stanovenou minimální cenu za 10 centů za gram alkoholu. Ministr může zvýšit tuto jednotku za 3 roky od zavedení a za každých dalších 18 měsíců má následovat revize. Zákon udává také regulaci pro obsah reklamy, omezení v mediích, kinech a sponzoring producentů a dále zákaz uvádění značek alkoholu na dětském oblečení. Cílem zákona je snížit spotřebu v Irsku na 9,1 l na osobu do roku 2020 a snížit negativní dopady spojené s alkoholem. Reference: Public Health (Alkohol)Bill 2015: http://health.gov.ei/wp-content/ uploads/2015/12/PHAB-2015-as-published.pdf C/C k tomu dodává, že Komise chce mít k tomuto zákonu komentáře z ČZ, i když se zatím většina ČZ odmítá vyjadřovat. C/C zde musí ukázat zájem, i když nemá možnost do jednání příliš zasahovat. Je to spojeno s odpovědností za zdraví v ČZ.

Copa Cogeca podporuje přijetí opatření k nekalým obchodním praktikám Největší evropská zemědělská organizace Copa Cogeca uvítala návrh na zavedení evropské legislativy k nekalým praktikám, který vzešel z veřejného slyšení dne 28. září 2016. Evropská komise


uvedla, že je ochotna zavedení právních předpisů na evropské úrovni zvážit. Návrh nové legislativy by měl kromě boje proti nekalým obchodním praktikám také zajišťovat spravedlivé marže pro producenty a urychlení plateb. Vzhledem k tomu, že jsou podle Copa Cogeca dobrovolné iniciativy v boji proti nekalým obchodním praktikám neúčinné, vytvoření právních předpisů na úrovni EU je nezbytností. Vynutitelnost legislativy by měla být zajištěna nezávislým orgánem, který bude dohlížet na vymahatelnost opatření v případě porušování pravidel. POTRAVINÁŘSKÁ KOMORA ČESKÉ REPUBLIKY, 10. 10. 2016

Dny otevřených dveří – Tage der Offenen Tür 2016 Weinbau-Ausbildung in Klosterneuburg An der Höheren Lehranstalt für Weinund Obstbau in Klosterneuburg bieten heuer zwei Tage im November die Möglichkeit, Ausbildung und Forschung kennenzulernen: • Freitag, 25.11., 9 bis 16 Uhr; • Samstag, 26.11., 9 bis 12 Uhr.

V Chorvatsku mohou být na etiketě vína uváděny pouze následující odrůdy révy vinné (podle nyní notifikovaného předpisu Komisí „PRAVILNIK O OZNAČAVANJU VINA OZNAKOM SORTE VINOVE LOZE“) 1. Aglianico crni; 2. Albana bijela; 3. Alicante Bouschet; 4. Barbera; 5. Frankovka, Borgonja istarska; 6. Nebiolo; 7. Burgundac bijeli; 8. Burgundac crni; 9. Burgundac sivi; 10. Portugizac; 11. Radgonska ranina; 12. Rajnski rizling; 13. Štajerka, Štajerska belina; 14. Teran; 15. Primitivo; 16. Vermentino; 17. Trebbiano Toscano. ZDROJ: KOMISE, NOTIFIKOVANÉ PŘEDPISY, VYBRAL A PŘELOŽIL JIŘÍ SEDLO

Evropská komise – Tisková zpráva Brusel 19. října 2016 – Komise naléhavě vyzývá členské státy, aby podpořily návrhy, jejichž cílem je posílit evropskou ochranu proti nekalým obchodním praktikám Komise dnes vyzvala členské státy, aby podpořily její snahu poskytnout Evropské unii aktualizované, posílené a robustnější nástroje na ochranu obchodu. Evropská komise sice používá soubor dostupných nástrojů na ochranu obchodu v plném rozsahu, potvrdilo se však, že uvedené nástroje nejsou dostatečné pro řešení nadměrných kapacit, které mají za následek dumpingový vývoz na trh EU. EU je a chce být i nadále největším obchodním uskupením na světě. Avšak obchod musí být založen na spravedlivých podmínkách. Do EU směřuje 15 % celosvětového dovozu (EU se nachází na druhém místě, hned za USA), avšak opatření EU na ochranu obchodu představují pouze 7,8 % opatření, která jsou platná v celosvětovém měřítku, a týkají se jen 0,21 % dovozu. Pokud jde o provádění opatření na ochranu pracovních míst na svém území, žádné jiné obchodní uskupení neuplatňuje obdobný zdrženlivý přístup, který je důsledkem omezení stanovených stávajícími právními předpisy. Nezbytné modernizace nástrojů na ochranu obchodu lze dosáhnout rychlým přijetím návrhu předloženého v roce 2013. Předseda Jean-Claude Juncker uvedl: „Obchod je pro náš hospodářský růst a vytváření pracovních míst zásadní, ale nebuďme naivní. Naše stávající pravidla nejsou dostatečná k tomu, abychom mohli bojovat proti újmě způsobené nekalou zahraniční soutěží. Některá výrobní odvětví EU přišla o tisíce pracovních míst. Nemůžeme tomu nečinně přihlížet. Pravidla EU v oblasti ochrany obchodu musí být neprodleně aktualizována. Komise plní svou roli tím, že v plné míře používá nástroje na ochranu obchodu. Dosáhli jsme však hranice toho, co je v rámci stávajících právních předpisů proveditelné. Předložili jsme opatření, jež by náš manévrovací prostor výrazně zvětšila. Je nejvyšší čas, aby členské státy přijaly nezbytná rozhodnutí a daly Komisi k dispozici vhodné nástroje pro řešení současného stavu mezinárodního obchodního prostředí.“ Přijetí uvedených změn – při současném dodržování pravidel WTO – by EU umožnilo ukládat vyšší antidumpingo-

zpět

15

vá cla v některých situacích, například v případě nadměrných výrobních kapacit v zemích vývozu. Nová antidumpingová metodika by dále umožnila, aby EU zachytila narušení trhu související se zásahy státní moci ve třetích zemích, které zastírají skutečný rozsah dumpingových praktik. Modernizace nástrojů na ochranu obchodu Stávající právní předpisy EU stanoví horní hranice antidumpingových cel, jež brzdí snahu Komise řešit problémy, s nimiž se potýkají průmyslová odvětví – například ocelářství – v důsledku velkého zvýšení objemu dovozu dumpingových výrobků. To je způsobeno systematickým uplatňováním takzvaného pravidla nižšího cla. Aby bylo možné uložit antidumpingová opatření, je třeba prokázat dumping ze třetí země a rovněž prokázat újmu, kterou utrpěl průmysl EU, a příčinnou souvislost mezi nimi. Úroveň antidumpingových cel se pak stanoví na úrovni dumpingového rozpětí nebo na úrovni odstraňující újmu, podle toho, která z nich je nižší (tzv. „nižší clo“). V praxi to znamená, že u srovnatelných dumpingových výrobků pocházejících z Číny, jako jsou určité výrobky z oceli válcované za studena, činilo průměrné antidumpingové clo EU 21,1 %, zatímco v USA, kde pravidlo nižšího cla uplatňováno není, činilo průměrné antidumpingové clo 265,8 %. Za současných podmínek již stávající nástroje nejsou pro daný účel vhodné. V návrhu, který Komise předložila v roce 2013, jsou stanoveny nástroje na ochranu obchodu, které se vyznačují větší transparentností, rychlejšími postupy a účinnějším prosazováním, a jsou v něm navrženy změny v uplatňování pravidla nižšího cla za určitých řádně definovaných okolností. Přestože byly předloženy možné kompromisy ohledně uvedeného pravidla (jež spočívaly v tom, že se toto pravidlo upraví v případech, kdy existují značné nadměrné kapacity a/nebo kdy dochází k narušení v oblasti surovin, například u cen energie), Radě se dosud nepodařilo dosáhnout dohody. Evropská komise navrhne novou metodu pro výpočet dumpingu při dovozu ze zemí, v nichž dochází k narušením trhu nebo kde má stát rozhodný vliv na ekonomiku. Při zavádění této nové metodiky by se uplatnilo přechodné období, během kterého by se na všechna stávající antidumpingová a antisubvenční opatření nadále vztahovaly stávající


právní předpisy a probíhající šetření by zůstala nedotčena. Komise rovněž navrhne další posílení antisubvenčních právních předpisů EU, aby bylo v budoucnu možné vyšetřit také veškeré případy nových subvencí, které vyjdou najevo během šetření, a zahrnout je do uloženého konečného cla. Návrh by měl být předložen do konce tohoto roku.

Rusko zavádí zákaz dovozu soli Na ruský sankční seznam zemědělských a potravinářských produktů platný od 7. srpna 2014 bude nově přidána položka 250100 (kód celního sazebníku Eurasijské hospodářské unie), která zahrnuje sůl (jedlou i průmyslovou), chlorid sodný a mořskou vodu. Nařízení vstoupí v platnost 1. listopadu 2016. Největším dodavatelem soli do Ruska byla ještě do nedávna Ukrajina a také Bělorusko, kterého se zákaz netýká. I Česká republika vyváží sůl do Ruska, avšak v menší míře. ZPRAVODAJ POTRAVINÁŘSKÉ KOMORY ČR, 38/2016

Sůl není nad zlato Společnost je systematicky přesolována. Proč? Záhady tajemství otazníky Světové dějiny jsou jakoby marinované solí. Historicky první vláda, která pochopila, že sůl výrazně ŠKODÍ LIDSKÉMU ZDRAVÍ, byla v sedmdesátých letech finská, a to v době prezidentství vyznavače zdravé výživy Urha Kekkonena. PRŮMĚRNÁ DENNÍ SPOTŘEBA soli byla ve Finsku vyšší než deset gramů. Mimochodem, u nás se dnes pohybuje kolem šestnácti. Ve východní části Finska byla procentuálně nejvyšší úmrtnost na světě na srdeční infarkt a mrtvici. Finský příklad Jako hlavního viníka výzkum prokázal nikoli předpokládané genetické faktory a nezdravý životní styl, ale průmyslově zpracované potraviny plné soli. Navzdory zájmům potravinářského průmyslu se vláda postavila na stranu obyvatel své země, veřejnost byla s výsledky seznámena v plném rozsahu a každý obchod s potravinami byl povinen označit příslušné zboží nápisem VYSOKÝ OBSAH SOLI, což bylo závazné i pro výrobce.

Státní úřady je podněcovaly, aby nabízeli méně slané verze, a dovolily firmám se zdravějšími produkty, aby opatřily obaly uklidňující větou OBSAHUJE MÁLO SOLI. Úmrtnost na oběhové nemoci v zemi výrazně klesla. Potřebu přijímat sodík jako minerální látku současná věda objektivně prokázala. Otázkou zůstávají jeho zdroje a množství. Pokud se týká doporučené denní dávky, je v případě sodíku situace tabu. Sůl se skládá ze 40 procent ze sodíku a 60 procent z chlóru. Naše ministerstvo zemědělství doporučuje podle aktuálně platné vyhlášky č. 225/2008 Sb. limit u chlóru 800 miligramů denně pro dospělé. Bez soli by byl potravinářský průmysl vyřízený, a proto pro sodík žádný podobný limit neexistuje. To je konstatování. Daň z přidané hodnoty získané ze samotné soli není ničím ve srovnání se ziskem z průmyslově zpracovaných potravin. Podle studií si dnes víc než 80 procent soli, kterou celkem zkonzumujeme, přineseme domů v nákupu. Jestli nevěříte, podívejte se někdy na obsahové hodnoty. Užasnete – třeba i proto, že sůl najdete i ve sladkostech, v nichž dokáže zvýraznit jejich sladkou chuť. Ideální dávka Kdybychom měli dodržet doporučení týkající se chlóru, vyjde nám vzhledem k jeho zastoupení v chloridu sodném kolem půl gramu sodíku na den. To je nejen v našich podmínkách naprostá iluze. V různých zdrojích najdete pestrá doporučení, od utopických 350 po údajně realistických 2 400 mg denně, jinými slovy šest gramů soli. Toto číslo se u nás (zcela bezdůvodně) považuje za ideální denní dávku solného příjmu. Proto najdete na některých potravinářských výrobcích údaje vztažené k tomuto dennímu limitu. Je to ale naprosto zbytečná, ba dokonce škodlivá iniciativa. Většina lidí si je bohužel převádí na svoji domácí spotřebu, a protože čajová lžička obsahuje pět gramů soli, dosolit doma touto jednou lžičkou je zdánlivě v pořádku. Tomuto omylu rádi podléháme, protože jsme si sůl oblíbili. Je pro nás konzervant, dochucovadlo, a především stimulant, který z mozku uvolní dopamin stejně spolehlivě jako cukr. Na rozdíl od cukru, který je obsažen v mateřském mléce, nám ale chuť na slané vrozená není. Přesto jsme prosolováni už od plenek, ačkoli naši denní potřebu sodíku i chlóru bez problémů pokryjí přirozené potraviny. Podobně jako v případě rafi

zpět

16

novaného cukru už jsme nastaveni na bod slané blaženosti. Pozor, sůl! Americká vláda navrhla v roce 2010 snížit doporučené denní množství do 1 500 miligramů, a to zejména lidem, pro něž je větší porce sodíku riziková. Do této skupiny patří občané nad padesát let, černoši bez ohledu na věk, lidé s cukrovkou, hypertenzí a chronickými problémy s ledvinami. Toto množství oficiálně uvádí od roku 2015 American Heart Association pro všechny dospělé Američany. Když jsme připravovali knihu Pozor, sůl!, spočítali jsme s Miroslavem Léglem, naším předním lídrem „protisolného“ tažení a autorem dvou kuchařek bez soli, a odborníkem na výživu MUDr. Josefem Jonášem, že v naší zemi se celková denní spotřeba sodíku pohybuje u mužů na 8 000 a u žen na 5 500 miligramech denně. Tato překvapivá čísla zahrnují veškerý sodík, který zkonzumujeme vědomě i skrytě – ať už v ovoci, zelenině, nebo v mase, ale i v průmyslem přidané soli, v aditivech, doplňcích stravy, nápojích nebo „obyčejné“ pitné vodě. 26 miliard dolarů V červnu 2009 překvapila americká biochemička dr. Kartika Palarová z Rand University v Santa Monice studií, podle níž se může kvalita života osob závislých na soli zlepšit přinejmenším o 30 procent, když denní spotřeba klesne na čtyři gramy, tedy na 1 600 mg sodíku. Zohlednila přitom krevní tlak, výkonnost ledvin, všeobecnou výkonnost, efektivitu nervového systému, nadváhu, užívání léků, návštěvy u lékaře, pracovní neschopnost a také napětí ve vztazích. Podle ní by mohlo být v USA o 11 miliónů osob s vysokým tlakem méně a na výdajích na léčbu by se ušetřilo skoro 18 miliard dolarů. Kdyby spotřeba soli na osobu klesla na 1,5 gramu denně, podle ní geneticky snesitelnou hodnotu, která spolehlivě uspokojí lidskou potřebu sodíku a chlóru, ušetřilo by se dokonce 26 miliard dolarů. Podobných studií existují stovky. Dnes už se bezpečně ví, že nadměrná konzumace soli je jednou z příčin obezity, chronických otoků končetin, vysoušení oční tekutiny a očních zákalů. Podle portugalských výzkumů má vysoká konzumace soli doslova pustošící vliv na mozek a oběhovou soustavu. Díky londýnskému profesoru Grahamu McGregorovi se například podařilo snížit


ve Velké Británii v letech 2003 až 2011 spotřebu soli o 15 procent. To provázelo snížení úmrtnosti na mozkovou mrtvici o 42 procent. Americké studie jasně ukázaly škodlivý vliv soli na srdce, bylo dokázáno, že škodí trávicímu i močovému systému i že má vliv na neplodnost. Šetření solí Kdo by měl mít zájem solí šetřit, když hlavním nepřítelem solné lobby jsou dnes teplé zimy a klesající spotřeba na solení silnic? Při přípravě knihy o soli jsme se obrátili na jednoho z našich výrobců biosýra, Polabské mlékárny, a. s., s dotazem, proč jejich výrobek obsahuje 1,5 procenta soli, tedy jedno balení 1 500 mg, resp. 600 mg sodíku. Odpověď byla, že „uvedené množství soli se jeví z technologického pohledu jako minimum, které lze pro danou kategorii výrobků použít“. V Německu nebo Rakousku přitom prodávají biosýr, který má třetinové množství soli a chutná stejně, ne-li lépe. Důvod je jasný: slané vydrží na pultech déle, což věděli už lovci mladší doby kamenné. A protože se sůl zatím nepovažuje za civilizační časovanou bombu, můžete najít v obědě, který ještě vloni nabízela důchodcům Terénní pečovatelská služba Brno-Žabovřesky, složeném z rajské polévky, sedláckého řízku a bramborového salátu, celkem 12,6 gramu soli, tedy 5 040 miligramů sodíku, jak bylo oficiálně publikováno. Přesolená jsou u nás i dětská menu ve fast foodech; některá i pětkrát. Lidé, kteří nemají ve zvyku dívat se na obaly s údaji o obsahových látkách, netuší, že například olomoucké tvarůžky, považované za hodnotnou, či dokonce dietní potravinu, skrývají podle údajů výrobce „maximálně 5,5 procenta soli“. Stogramové balení k večeři vám tak poskytne minimálně 2 200 miligramů sodíku. V roce 2005 vzniklo hnutí World Action on Salt and Health (WASH), Světová zdravotní akce proti soli. Její snahou je zlepšit zdraví populace po celém světě postupným snižováním příjmu soli na úroveň doporučovanou WHO. Naposledy to bylo v roce 2013 doporučení typu „množství menší než 2000 miligramů denně“. Chce spolupracovat s vládami a přesvědčovat nadnárodní korporace o významu snížené spotřeby soli. Každý rok někde uspořádá kongres, a když se koná u nás, média otisknou pár varovných titulků. A je ticho po pěšině. ZDROJ: REFLEX, AUTOR: JIŘÍ KUCHAŘ, 29. 9. 2016

Britové jsou nejobéznější evropskou populací. Omezí cukr v dortech LONDÝN/PRAHA Britské restaurace, kavárny i supermarkety budou muset zmenšit prodávané dezerty. Tamní vláda vyzvala řetězce, jako jsou Starbucks, McDonald’s či Pizza Express, aby buď snížily obsah cukru v dortech, croissantech a dalších sladkostech, omezily velikost jejich porcí, nebo propagovaly jejich méně kalorické alternativy. „Zajít si na jídlo do restaurace už není nijak výjimečným zážitkem. V mnoha rodinách se to stalo pravidelným zvykem, který významně zvyšuje nadbytek každodenně konzumovaných kalorií a cukru,“ uvedl ve čtvrtek ministr zdravotnictví Jeremy Hunt na setkání s více než stovkou potravinářských aktérů včetně restauračních řetězců. Restaurace, hospody, kavárny nebo fastfoody se podle Hunta budou muset podílet na boji s obezitou. Víc než pětina příjmu cukru totiž pochází z jídla zvenčí; čtvrtina rodin bere děti každý týden do fastfoodů. „Nemůžeme ignorovat měnící se návyky spotřebitelů,“ vysvětlil ministr Hunt. Opatření připravované agenturou Public Health England (PHE), která spadá pod ministerstvo zdravotnictví, se ale bude týkat i supermarketů a výrobců potravin. Podle tiskové zprávy ministerstva zdravotnictví je nutné hlídat kalorickou hodnotu zmrzlin, sušenek, dortů a dalších sladkostí, ale i snídaňových cereálií, jogurtů nebo pudinků. Záměrem britské vlády je bojovat hlavně s dětskou obezitou. „Je šokující, že třetina dětí odchází ze základní školy s nadváhou nebo obezitou. Potřebujeme okamžitě jednat – zastavit nárůst podílu dětí, které si do dospělosti odnášejí riziko vážných zdravotních komplikací,“ upozornil Duncan Selbie z PHE. Jeho agentura chce do roku 2020 snížit obsah cukru ve sladkých potravinách o 20 procent, z toho o pět procent už v roce 2017. Daň ze sladkých nápojů Cíl se netýká slazených nápojů – ty jsou totiž předmětem speciální „cukrové daně“, kterou letos představil britský ministr financí George Osborne. Za dva roky ji začnou platit přímo výrobci a dovozci nápojů s více než pěti gramy cukru na 100 mililitrů (50 g/l). Peníze, které stát na dani vybere, vláda utratí za podporu sportu na základních školách. „Nejenže daň ze slazených nápojů podpoří pití zdravějších tekutin. Jde

zpět

17

také o vzkaz, že musíme snížit spotřebu cukru a jeho množství v potravinách,“ pochválil zavedení daně koordinátor iniciativy Children’s Food Campaign Malcolm Clark pro deník The Independent. Agentura PHE hodlá informace o tom, nakolik se jednotlivým podnikům daří vládní strategii následovat, pravidelně zveřejňovat. A to přesto, že je opatření pro firmy dobrovolné. „Posvítíme si na to, jak se k tomu jednotlivé společnosti postaví. V téhle debatě budou chtít být na správné straně,“ varuje Hunt. Jména firem, které obsah cukru nesnižují a porce nezmenšují, si totiž budou moct jednoduše vyhledat na internetu běžní spotřebitelé. Hrozba restauracím je podle deníku The Times znamením, že se vláda snaží co nejrychleji vytěžit maximum z již dříve schváleného plánu na redukci dětské obezity. Nová ministerská předsedkyně Theresa Mayová se ho totiž po nástupu do funkce snaží okleštit. Vláda se proto už v roce 2017 chystá představit také plán redukce kalorií v tučných jídlech a pochutinách – třeba v pizze nebo hamburgerech. Obezita v Británii představuje velký problém. Podle žebříčku Asociace pro světovou obezitu se týká téměř třiceti procent všech mužů i žen. To činí Brity nejobéznější evropskou populací.

ním. „Používání termínu pro výrobky vyprodukované mimo Řecko by oklamalo zákazníky a na unijním trhu by vytvořilo nekalou soutěž,“ uvedl Anrdriaukaitis. Podle něj by označení neobstálo ani tehdy, pokud by se k němu přidal text „vyrobeno v jiné zemi než v Řecku“. Naopak výrazy jako „jogurt řeckého typu“ nebo „jogurt podle řeckého receptu“ by podle něj mohly být v pořádku, i když by se musely zkoumat případ od případu. České ministerstvo zemědělství zatím o kauze žádné další informace nemá. „Stále ještě probíhají jednání s Evropskou komisí,“ napsala serveru E15 tisková mluvčí ministerstva zemědělství Markéta Ježková. Řecký ministr zemědělství je podle EurActivu s rozhodnutím Evropské komise spokojený, postup českého ministerstva je podle něj „neakceptovatelný“. „Budeme trvat na ochraně řeckého jogurtu, jsme připraveni se v případě potřeby obrátit na příslušné soudy,“ uvedl podle serveru Evangelos Apostolou. V Česku vyrábí produkt s inkriminovaným označením Polabské mlékárny pod značkou Milko. „Název „řecký jogurt“ je dnes používán celosvětově, neodkazuje na původ výrobku, ale na tech-


9. 10. 2016

Studie: ženy už pijí alkohol stejně často jako muži Ženy dohání své protějšky ve velké řadě oblastí, bohužel ale i v těch, o které určitě bojovnice za genderovou rovnováhu nestojí. Nová rozsáhlá studie ukazuje, že ženy dostihly muže v konzumaci alkoholu. Pokud bude současný trend pokračovat, nastupující mladé generace dívek mohou pány dokonce v budoucnu přepít. Pro ženské skupiny, které stály ve 20. letech minulého století za prohibicí ve Spojených státech, byl alkohol démon, který ničil muže, otce rodin. A měly pravdu – u lidí narozených na přelomu devatenáctého a dvacátého století byl rozdíl v konzumaci alkoholu mezi pohlavími ještě značný. Muži pili alkohol dvakrát častěji než ženy a měli

Užívání alkoholu

Problémové užívání

1891–1910

2,2

3

3,6

1990–1999

1,1

1,2

1,3

Ročníky narození

Kolikrát je či byl výskyt častější u mužů než žen?

3

2,5

2

1,5

1

0,5

5

93 31 0 –1 9 19 36 35 –1 19 94 41 0 –1 94 19 5 46 –1 19 95 51 0 – 19 195 5 56 –1 19 96 61 0 –1 96 19 5 66 –1 9 19 7 71 0 –1 9 19 76 75 –1 19 98 81 0 – 19 198 5 86 – 19 199 0 91 –2 00 0

–1 26

19

19

0 19

21

–1

92

5 16

–1

92

91

–1

19

–1

19

11

91

0

0

18 91

Řecký jogurt z Česka klame zákazníky, rozhodl Brusel. Řekové jsou připravení jít k soudu Používání výrazu „řecký jogurt“ pro výrobky nepocházející z Řecka klame zákazníky a vytváří neférovou soutěž, uvedl podle serveru EurActiv komisař pro zdraví a bezpečnost potravin Vytenis Andriukaitis. Toto označení používá české ministerstvo zemědělství ve svém návrhu vyhlášky, které stanovuje požadavky, které „řecký jogurt“ vyrobený v Česku musí splnit. Na postup českých kolegů si u Evropské komise v červenci stěžoval řecký ministr zemědělství Evangelou Apostolou. „Termín řecký jogurt je zavádějící a neodráží realitu. Název se totiž vztahuje ke konkrétní zemi, které výrobek vděčí za svoji reputaci,“ uvedl tehdy řecký ministr. Podle komisaře Andriukaitise informace o původu potravin nesmí být zavádějící, i když označení „řecký jogurt“ není chráněným zeměpisným označe-

ZDROJ: E15.CZ, AUTOR: JAN PAVEC,

Zdravotní problémy způsobené alkoholem (cirhóza atd.)

ZDROJ: LIDOVKY.CZ, AUTOR: JOK, ČTK, 2. 10. 2016

nologii a složení. V samotném Řecku je pro tento typ výrobku používán název straggisto,“ napsal v červenci E15 generální ředitel Polabských mlékáren Pavel Vybíral.

Poměr mužů k ženám užívajících alkohol dle ročníků narození. Zdroj: Euro newsletter, 25. října 2016

zpět

18

třikrát větší šanci, že se stanou problémovými uživateli. Dnes by ovšem argumenty amerických bojovnic neobstály. Ve druhé polovině dvacátého století totiž začaly rozdíly postupně mizet (viz graf). U ročníků narozených v 90. letech, tedy u současných mladých lidí ve věku zhruba od 17 do 26 let, je již poměr lidí konzumujících alkohol téměř zcela vyrovnaný. Ze studie nevyplývá, zda mezera zmizela kvůli nižší spotřebě u mužů, nebo vyšší u žen. Autoři z australské University of New South Wales ovšem tvrdí, že spíše druhé je pravdou, a varují před zdravotními dopady. V roce 2013 zemřelo celosvětově kvůli alkoholu 3,3 milionu lidí, téměř šest procent všech úmrtí. U mužů to bylo 7,6 procenta, u žen čtyři procenta, ukazuje statistika amerického Institutu pro zneužívání alkoholu a alkoholismus. Podle autorů studie je změna částečně způsobena marketingovou strategií likérek. Vznikla řada sladších produktů, které cílí na ženy a dívky. Stejně tak má svůj vliv pokles cen alkoholu a větší kupní síla žen. Něžné pohlaví začalo chodit na univerzity, zapojilo se do pracovního procesu a s tím spojené „skleničky po práci“. Také mají dnes ženy méně dětí, tím pádem stráví těhotenstvím kratší dobu života. „Z výsledků studie by měly čerpat preventivní a léčebné programy. Užívání alkoholu a jeho negativní dopady jsou historicky vnímány jako mužský fenomén. Studie to ale zpochybňuje a ukazuje, že zvláště na mladé ženy by se měla zaměřit snaha o omezení účinků této škodlivé látky,“ tvrdí autoři ve studii. Vědci analyzovali rozdíly mezi konzumními zvyky mužů a žen narozených od roku 1891 do


dnešní doby. Zkoumali kolem čtyř milionů lidí po celém světě a čerpali z dalších téměř sedmi desítek studií. ZDROJ: EURO NEWSLETTER, 25. ŘÍJNA 2016

Umělý alkohol skoncuje s kocovinou. Do roku 2050 „Velmi dobře se z nich míchá Mojito,“ sdělil profesor Imperial College v Londýně David Nutt britskému listu Independent s tím, že se mu zatím podařilo patentovat asi 90 verzí syntetického alkoholu. Dvě z nich v současnosti procházejí testy a podle Nutta by mohly klasický alkohol do roku 2050 zcela nahradit. A zmizet má i metla náruživých pijáků, „kocovina“. Podle Davida Nutta lidstvo za posledních třicet let notně pokročilo ve vědeckém porozumění alkoholu. „Lidé nyní chtějí zdravější drinky,“ říká Nutt. Samotný nápad na vytvoření syntetického alkoholu není nic nového. Producenti alkoholických nápojů o této možnosti podle něj vědí a počítají s ní již alespoň deset let. Nicméně nikam nespěchají, protože ani na současném stavu nijak netratí. Dřívější experimenty jako ten, o kterém v roce 2011 informovala BBC, vzbuzovaly mezi lidmi obavy. Vycházely totiž z derivátů benzodiazepanu, látek stejné kategorie jako vysoce návykové Valium. Nutt tvrdí, že jeho nynější receptura takové látky neobsahuje a úzkostlivě si svůj recept střeží. Alcosynth, jak svou látku nazývá, by totiž podle něj mohl přinést pro pijáky revoluci a do roku 2050 doslova zatočit s kocovinou ve velkém.

Stejně jako přírodní alkohol i Alcosynth v mozku aktivuje tzv. hormon štěstí dopamin. Na rozdíl od svého „kvasného“ předchůdce však na dopaminové receptory nepůsobí chaoticky, ale cíleně, a tak nedochází k nežádoucím vedlejším účinkům. Dojezd v podobě kocoviny či snížené schopnosti koordinovat v opilosti vlastní pohyby by tak podle Nutta měly být historií. Dobrou zprávu má Nutt a jeho spolupracovník Guy Bentley i pro náruživé pijáky, kteří by potenciálně chtěli Alcosynth zneužívat. V případě, že by na něm byli závislí a potřebovali si rychle odvyknout, počítá Nutt s rychlou protilátkou. Pro ty, kteří se nedokážou ve svých pijáckých zvycích vyvarovat rizikového chování, by zase Alcosynth měl být bezpečnější. Efekt látky by totiž měl ve čtyřech až pěti nápojích dosáhnout maxima a dál se již nekumulovat. Ve výsledku by tedy Alcosynth měl být relativně bezpečný i pro nezodpovědné uživatele, kteří neznají míru. „Totálně zničit Alcosynthem jsme se zatím nezkoušeli,“ tvrdí dvojice výzkumníků. „Nicméně předpokládáme, že jeho destruktivní potenciál lze farmakologicky limitovat, a bude tak ve výsledku o poznání méně škodlivý, než pokud člověk vypije například láhev vodky,“ dodává Nutt. Profesor Nutt byl v minulosti hlavním poradcem britské vlády pro drogovou problematiku. V roce 2009 byl však propuštěn poté, co se nechal slyšet, že extáze a LSD jsou méně nebezpečné než alkohol, protože zabíjejí o poznání méně lidí. Kromě toho Nutt prohlásil, že lehké drogy by se měly volně prodávat v obchodech. WWW.EURO.CZ, KRZ, 12. ŘÍJNA 2016

zpět

19

Vinařský věstník. Obsah: Informace z října. Pro Vinařský fond zpracoval

Recommend Documents