Masarykova univerzita Filozofická fakulta
Ústav archeologie a muzeologie Muzeologie
Bc. Antonín Preget
Tvorba pracovního sešitu pro Archeoskanzen Modrá Magisterská diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Lenka Mrázová
2013
Prohlašuji tímto, že jsem magisterskou diplomovou práci na téma „Tvorba pracovního sešitu pro Archeoskanzen Modrá“ vypracoval sám, pouze s použitím literatury a pramenů v práci uvedených.
V Brně dne 25. 4. 2013 Podpis autora práce
Velmi děkuji vedoucí mé práce Mgr. Lence Mrázové za ochotu, cenné rady a pomoc, nejen při tvorbě didaktických materiálů, ale i při vedení ke konečné podobě této práce. Dále bych chtěl
poděkovat
kompetentním
osobám,
majícím
vztah
k Archeoskanzenu Modrá, za příkladnou spolupráci. A to jmenovitě panu starostovi obce Modrá Miroslavu Kováříkovi, správci archeoskanzenu
Lubošovi
Slámovi,
řediteli
ZŠ
Velehrad
Mgr. Radomíru Válkovi a archeologovi MZM Doc. PhDr. Luďkovi Galuškovi, CSc.
Seznam zkratek CEA – Centrum experimentální archeologie ICOM – International Council of Museums MZM – Moravské zemské muzeum RVP – Rámcový vzdělávací program SŠ – Střední škola ŠVP – Školský vzdělávací program ZŠ – Základní škola
OBSAH ÚVOD ......................................................... - 7 1 MUZEA V PŘÍRODĚ .......................................... - 10 1.1 Vymezení muzeí v přírodě .............................. - 10 1.1.1 Muzeum v přírodě ................................... - 10 1.1.2 Rozmanitost nabídky muzeí v přírodě ................ - 13 1.1.3 Archeologické muzeum v přírodě ..................... - 17 1.2 Příklady edukační činnosti v archeologických muzeích v přírodě.................................................... - 22 1.2.1 Příklady ve střední Evropě ......................... - 23 1.2.1.1 Urgeschichte Museum Niederösterreich Asparn/Zaya - 23 1.2.1.2 Slawenburg Raddusch ............................. - 25 1.2.1.3 Muzeum Archeologiczne w Biskupinie .............. - 27 1.2.1.4 Keltendorf Mitterkirchen ........................ - 28 1.2.2 Příklady v České republice ......................... - 29 1.2.2.1 Archeologický park Liboc ........................ - 30 1.2.2.2 Centrum experimentální archeologie Všestary ..... - 31 1.2.2.3 Slovanské hradiště v Mikulčicích ................ - 33 1.2.2.4 Archeopark Chotěbuz-Podobora .................... - 35 1.2.2.5 DZS Altamira Kosmonosy .......................... - 36 1.2.2.6 Keltský archeopark Nasavrky ..................... - 36 1.2.2.7 Archeologický skanzen Znojmo-Hradiště ........... - 38 1.3 Archeoskanzen Modrá ................................... - 38 2 PRACOVNÍ LISTY V MUZEU ................................... - 47 2.1 Vymezení základních pojmů ............................. - 48 2.1.1 Edukace ............................................ - 48 2.1.2 Doprovodný program ................................. - 49 2.1.3 Muzejněpedagogický pracovník ....................... - 51 2.1.4 Výuková metoda ..................................... - 53 2.1.5 Rámcový vzdělávací program ......................... - 56 2.1.6 Evaluace ........................................... - 57 2.1.7 Metodický list ..................................... - 59 2.2 Pracovní listy ........................................ - 61 2.2.1 Definice a význam pracovního listu ................. - 61 2.2.2 Podoba pracovního listu ............................ - 64 2.2.3 Tvorba pracovního listu ............................ - 68 2.2.4 Náležitosti pracovního listu ....................... - 74 2.2.5 Specifika pracovního listu pro archeoskanzen ....... - 77 3 NÁVRH DIDAKTICKÝCH MATERIÁLŮ ............................. - 83 3.1 Příprava na tvorbu .................................... - 84 3.1.1 Příprava pracovního sešitu ......................... - 84 3.1.2 Příprava metodického listu ......................... - 86 3.2 Tvorba materiálů ...................................... - 87 3.2.1 Průběh tvorby u pracovního sešitu .................. - 87 3.2.2 Průběh tvorby u metodického listu .................. - 91 3.2.3 Obsah pracovního sešitu a metodického listu ........ - 92
-
3.3 Evaluace ............................................. 3.3.1 Evaluace pracovního sešitu ........................ 3.3.2 Evaluace metodického listu ........................ 3.3.3 Zhodnocení evaluační fáze ......................... 3.4 Postup uvedení do praxe .............................. ZÁVĚR ...................................................... RESUMÉ ..................................................... Seznam použité literatury .................................. Seznam příloh na CD ........................................ -
102 102 110 112 114 117 120 121 133
-
-7-
ÚVOD Podnětem k tématu mé diplomové práce „Tvorba pracovního sešitu pro Archeoskanzen Modrá“ bylo absolvování předmětu Muzejní pedagogika, kde mě zaujala problematika tvorby muzejnědidaktických materiálů a především didaktická podpora výstavního tématu pomocí pracovních sešitů. Vzhledem k tomu, že je mi blízké prostředí archeologických skanzenů, rozhodl jsem se oslovit kompetentní osoby Archeoskanzenu Modrá s nabídkou tvorby didaktických materiálů. Setkal jsem se s kladným ohlasem a ochotou ke vzájemné spolupráci. Při zpracování diplomové práce jsem se nejprve zaměřil na archeologická muzea v přírodě. Podstatné informace jsem získal z
publikace
Evropská
muzea
v
přírodě od
Jiřího
Langra,
dále
z odborného časopisu (Re)konstrukce a experiment v archeologii, případně ze zahraniční literatury. V oblasti tvorby didaktických materiálů
jsem
čerpal
převážně
z
muzeologických
materiálů.
K problematice pracovních sešitů existuje ale bohužel jen omezené množství odborné literatury. Nosným pilířem při čerpání odborných znalostí byla monografie Muzejní pedagogika od autorů Lucie Jagošové, Vladimíra Jůvy a Lenky Mrázové, ale také metodický materiál Tvorba pracovních listů od Lenky Mrázové. Velkým přínosem bylo také získání přehledu didaktických materiálů z muzejních institucí, včetně osobní návštěvy vybraných archeologických muzeí v přírodě. Diplomová práce je rozdělena do tří hlavních kapitol (Muzea v přírodě, Pracovní listy v muzeu a Návrh didaktických materiálů), které jsou dále děleny na jednotlivé podkapitoly. V první kapitole nejprve uvádím stručný vývoj muzeí v přírodě od svého vzniku až do dnešní doby. Poté se zabývám fenoménem muzejních
-8-
institucí v přírodě a snažím se poukázat na specifika této formy muzejní prezentace. Jako příklady jsem vybral nejprve zahraniční archeologická muzea v přírodě, která jsou geograficky a kulturně blízká našemu prostředí. Hlavní pozornost jsem ovšem soustředil na Českou republiku, kde jsem poukázal na pole působnosti experimentální archeologie, prezentace archeologických poznatků a na zájmovou
činnost.
Nakonec
představuji
samotný
Archeoskanzen
v Modré, u něhož jsem popsal stavebně-urbanistické položky a poukázal na kulturně-edukační činnost. Ve druhé kapitole se věnuji problematice pracovních sešitů, kdy jsem se nejprve zaměřil na vymezení základních pojmů spojených s tvorbou didaktických materiálů. Jedná se převážně o pojmy edukace, doprovodný program, muzejněpedagogický pracovník, výukové
metody,
rámcový
vzdělávací
program,
evaluace,
metodický
list. Další část této kapitoly pojednává o problematice pracovních listů a o všem, co je nutné znát pro jejich tvorbu. Jedná se o znalost jejich podoby, obsahu tvorby a také toho, co mají kvalitní materiály zahrnovat. Nakonec jsem zaměřil pozornost na specifika didaktických materiálů pro archeologická muzea v přírodě, kde požívám pojem pracovní sešit a vysvětluji proč je podle mého názoru nejvhodnější právě tento samoobslužný materiál. Stěžejní část práce představuje závěrečná třetí kapitola, ve které představuji návrh pracovních sešitů a metodických listů pro Archeoskanzen Modrá. Popisuji zde postup tvorby těchto didaktických materiálů, kdy se nejprve věnuji přípravě před samotnou tvorbou, která byla zaměřena převážně na poznání prostředí a
získání
potřebných
podkladů.
Následně
se
zabývám
průběhem
tvorby před evaluací a uvádím postupné kroky vedoucí k vytvoření scénářů. Ty se staly podkladem pro verze pracovních sešitů a me-
-9-
todických
listů,
vhodných
k
praktickému
použití
v
prostředí
Archeoskanzenu Modrá. V podkapitole věnující se evaluaci popisuji nejprve evaluační kritéria, která jsem se rozhodl sledovat. Dále uvádím stručný popis práce s didaktickými materiály u jednotlivých cílových skupin včetně následných úprav těchto materiálů a závěrečného hodnocení celé evaluační fáze. V závěru praktické části uvádím postup, který vedl ke konečné podobě navržených pracovních sešitů a metodických listů. Součástí byl také návrh distribučních kroků, které zajistí nabídku a dostupnost materiálů pro návštěvníky. Cílem této práce je nejprve ukázat prostředí archeologických muzeí v přírodě včetně jejich edukační činnosti a prostudovat tvorbu didaktických materiálů. Takto získané znalosti poté prakticky
využít
k
zhotovení
pracovních
sešitů
a
metodických
listů. Výsledkem praktické části diplomové práce budou didaktické materiály, které se stanou pevnou součástí nabídky doprovodných materiálů pro návštěvníky Archeoskanzenu Modrá.
- 10 -
1 MUZEA V PŘÍRODĚ 1.1 VYMEZENÍ MUZEÍ V PŘÍRODĚ Zprostředkovat informace o životě našich předků pro širokou veřejnost lze několika způsoby, které se od sebe diametrálně liší. Kamenná muzea jsou veřejností vnímaná jako statická, odborná literatura zajímá pouze určitou cílovou skupinu a moderní muzejní archeologická expozice se vyskytuje jen velmi zřídka. Vedle kamenných muzeí nalézajících se v každém větším městě existují také muzea v přírodě, která se zásadně odlišují prezentací svých artefaktů. Muzea v přírodě jsou v posledních několika letech nejpopulárnější formou k získání informací o minulosti, a to nejen pro odbornou, ale především laickou veřejnost.1) Jinde ve světě se pro muzea v přírodě používá „… anglický termín „open air museum“, německý „Freilichtmuseum“, francouzský „músee de plein air“ a ruský „muzej pod otkrytym nebom“…“2) Ale v jazycích střední Evropy (Česko, Slovensko, Polsko) se jako synonymum muzea v přírodě používá termín skansen, mající základ v názvu stockholmského musea Skanzen, které se stalo celosvětovým vzorem.3)
1.1.1
Muzeum v přírodě
Co vlastně muzeum v přírodě je, neumí většina veřejnosti přesně definovat. A mnohdy netuší, že mnoho těchto subjektů se nalézá na celém světě, včetně České republiky. Dalo by se říci, že tyto instituce jsou specifickým muzejním zařízením, většinou 1)
DRAGOUN, Bohumír. Několik poznámek k budování a provozu archeologického muzea v přírodě. Živá archeologie : (Re)konstrukce a experiment v archeologii, 2006, roč. 7, s. 88. 2) Stručné dějiny muzeí v přírodě. Živá archeologie : (Re)konstrukce a experiment v archeologii, 2009, roč. 10, s. 78. 3) LANGER, Jiří. Evropská muzea v přírodě. 1. vyd. Praha : Baset, 2005, s. 16.
- 11 -
propojeným
s
turistickým
podnikáním,
založeném
na
poskytnutí
představy o tehdejší době. Tento typ muzea ukazuje, jak tehdy člověk žil a přetvářel své okolí. Muzeum v přírodě umožní zážitkovou formou porozumět dějinám a kultuře svého regionu.4) Vznik a vývoj této formy muzea se začal utvářet od poloviny devatenáctého
století.
Během
doby
prošlo
několika
významnými
historickými etapami, které posunuly ochranu a prezentaci kulturního dědictví v přírodě do současné podoby. Kopie lidových staveb ovšem vznikaly již v 18. století v zámeckých zahradách jako stylová kulisa pro panské kratochvíle. Originální expozici v přírodě vytvořil např. Švýcar K. V. von Bonstettn. Obsahovala stavby primitivních národů (Laponci, Islanďané aj.) a tento počin lze do jisté míry považovat za první myšlenku expozic lidových staveb v přírodě. Období velkých světových výstav 2. poloviny 19. století lze považovat za počátek budování muzeí v přírodě. V roce 1851 byly v Londýně vystaveny modely staveb převážně z britských kolonií, ale na pařížské světové výstavě v roce 1878 se již objevily interiéry lidových domů. Artur Hazelius vystavil opravdový interiér skandinávské jizby, která vynikala věrohodností. Díky předmětům v expozici, doplněnými figurínami ve vesnických krojích, docílil téměř dokonalou iluzi způsobu venkovského života. Světová výstava ve Vídni v roce 1873 poprvé ukázala
skutečné
lidové
stavby ze
středoevropského
prostředí.
Primárním cílem vystavovatelů bylo poučit návštěvníky o tom, jak lze vkusně a účelně stavět. K tomuto záměru byl vedle kopií staveb představen ve třech staveních také interiér, vybavený nábytkem i domácím nářadím. Jedna usedlosti byla dokonce trvale obydlena. Na našem území byla vrcholem těchto výstavních aktivit Ná4)
7.
LANGER, Jiří. Evropská muzea v přírodě. 1. vyd. Praha : Baset, 2005, s. 5 –
- 12 -
rodopisná výstava českoslovanská, konaná v Praze roku 1895, kde devadesát
staveb
vytvářelo
představu
sídelního
komplexu.
Tato
výstava navíc nesla znaky odborné spolupráce mezi architekty, etnografy a mnohými muzei. Ovšem opravdové prvenství v rámci Evropy i celého světa zaujímají skandinávská muzea v přírodě, která se stala vzorem zejména pro evropské země. Například v roce 1888 se do Norsk Folkemuseum v Oslu přenesly lidové stavby, které se staly součástí tzv. královské sbírky. Byly to opravdové skvosty
skandinávské
architektury,
mezi
které
patřily
roubené
stavby zachované ve výborném stavu. Nejznámější skandinávský počin je z roku 1891, kdy švédský učitel Artur Hazelius zpřístupnil muzeum Skansen ve Stockholmu. Také proto je považován za průkopníka v novém pojetí prezentace lidové kultury. Prosazoval ideu zachování funkční a prostorové vazby věcí díky jejich vystavení. Logickým dovršením záměrů Artura Hazelia bylo otevření stockholmského Skanzenu na stejnojmenném návrší, které ztvárnilo koncepci tzv. živého muzea, naplněného lidovým uměním a obyčeji. Odlišný
záměr
měl
Anders
Sandvig,
který
také
v
Lillehammeru
zpřístupnil v roce 1904 muzeum. Jednalo se o rekonstrukci úseku sídelní krajiny, kde chtěl pomocí těchto staveb ukázat obyčejný způsob života a ne pouze dovednosti jejich obyvatel. Mimo tyto zmíněné příklady vznikala před první světovou válkou muzea, inspirovaná severskými zeměmi, také v severním Německu a Polsku, následně po první světové válce se realizovaly snahy v Lotyšsku a Litvě. Na našem území se od roku 1912 začaly konkretizovat záměry Bohumíra Jaroňka na vytvoření Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, ale důsledkem válečných událostí se tento záměr podařilo realizovat až v roce 1925. Další významnou etapu ve vývoji muzeí v přírodě znamenalo období po 2. světové
- 13 -
válce,
kdy
vznikla
iniciativa
evropských
národů,
vedoucí
ke
vzniku památkové péče. Tato intenzivní činnost byla důsledkem obrovských poválečných ztrát na kulturním dědictví, včetně nebezpečí necitlivých zásahů poválečné stavební obnovy, zejména na venkovských stavbách. Dále byl kladen důraz na ochranu památek v původním prostředí a omezení jejich přenášení do muzea. Snahu budovat muzea v přírodě doporučovala v roce 1956 také deklarace světové muzejní organizace ICOM. Během sedmdesátých let minulého století se začal prosazovat názor komplexně ukazovat prvky rekonstruovaného obydlí včetně okolí a při obnově dávat přednost tzv. původnímu materiálu dochovanému na stavbách. Začalo se také prosazovat spojení metod etnografie a experimentální archeologie u některých muzeí v přírodě. Ta ukazují způsob života prehistorického období pomocí prezentace předmětů, připomínajících osudy lidí, tak aby návštěvník mohl prožívat a vnímat průběh samotné historie. Za téměř více jak jedno století se základní funkce muzea v přírodě nezměnila. Stalo se ochráncem kulturního dědictví, kdy atraktivní formou seznamuje návštěvníky se životem našich předků. Vytváří také pravdivý ucelený obraz naší minulosti a pomáhá ho návštěvníkům lépe pochopit prostřednictvím prezentovaného autentického prostředí.5)
1.1.2
Rozmanitost nabídky muzeí v přírodě
Tato forma muzejní prezentace má velkou výhodu. Nejen, že mají tato muzea sbírkové předměty jako jejich kamenné protějšky, ale mohou rekonstruovat historické činnosti, které jsou charakteristické 5)
pro
dané
prostředí.
Návštěvník
tedy
nevnímá
pouze
LANGER, Jiří. Evropská muzea v přírodě. 1. vyd. Praha : Baset, 2005, s. 7 – 11; obdobně LANGER, Jiří, ŠTIKA, Jaroslav. Československá muzea v přírodě. 1. vyd. Martin : Osveta, 1989, s. 7 – 11 a 29 – 31.
- 14 -
jednotlivé sbírkové předměty, ale může obecně uplatnit svůj zájem
nebo
jednoduše
podlehnout
autentickému
působení
okolního
prostředí. Expozice v přírodě je vlastně tzv. živý organismus. Neustále se v něm provádějí nutné opravy, včetně experimentálních aktivit, které potom návštěvníkovi poskytnou poznání a zážitek.6) Neexistuje jediný typ muzea v přírodě, ale každé z nich se od sebe vzájemně odlišuje podle účelu svého vzniku. Mohou to být celonárodní nebo regionální subjekty, ale také menší muzea podporovaná místními lidmi. Může se jednat také o prezentaci usedlosti zaměřené na obnovu rukodělné výroby a zemědělského hospodaření pomocí starých metod, které rozšířilo hnutí ekomuzeí.7) To prosazuje tezi, že ekomuzeem je kromě vlastní budovy tvořeno také jeho okolním prostředím, například skalními útvary, vzácnými druhy
rostlin, historickými
archeologickými
místy
či
příklady
lidové architektury. Jsou to v podstatě celé jednotky, kde místní obyvatelé sdílejí společný způsob života, tradiční zvyklosti nebo kulturu. Celá tato lokalita může být propojena informačními tabulemi a obohacena poznávacími vyjížďkami pro veřejnost.8) Určitým handicapem muzeí v přírodě je jejich závislost na sezónních výkyvech, která je mnohem vyšší než u kamenných muzejních institucí. Proto je velmi důležité rozšiřování programů, zaměřených nejen na školní skupiny, ale také na skupiny individuálních návštěvníků s dětmi. Jedná se o takové programy, kde by stejným způsobem přijímali poučení i zábavu dospělí a jejich dě6)
CVIKL, Zdeněk, LANGER, Jiří. Vyučovací programy v muzeích v přírodě. In Děti, mládež, ...a muzea? : sborník příspěvků ze stejnojmenné konference, uspořádané v Moravském zemském muzeu ve dnech 12. a 13. ledna 1995. Brno : Moravské zemské muzeum, 1995, s. 59. 7) LANGER, Jiří. Evropská muzea v přírodě. 1. vyd. Praha : Baset, 2005, s. 13 – 14. 8) DAVIS, Peter. Ecomuseums : A Sense of Place. London : Leicester University Press, 1999, s. 68.
- 15 -
ti. Zde je jedinečná možnost propojit relaxaci spojenou s návštěvou muzea s možností vtáhnout návštěvníky do muzejního informačního toku v podobě expozic a edukačních programů.9) Oproti klasickému kamennému muzeu je zde výklad průvodce nestandardní služba, která se většinou pro skupinové prohlídky objednává. Také
délka
zážitku
není
omezena
časově
vymezenou
organizovanou
prohlídkou, ale pobytem, jehož délku si zvolí návštěvník sám. Muzeum v přírodě nelze úplně poznat již při jedné návštěvě a lidé se sem často rádi vracejí. Při první prohlídce člověk vnímá areál jako celek, který si ho podmaní kouzlem genia loci a později si začne všímat jednotlivostí, které mu pomohou proniknout do celkové podstaty venkovní expozice. Tu v podstatě nelze zastihnout ve stejném stavu. Další přidanou hodnotou je nabídka zážitku, kdy si návštěvník může například vyzkoušet práci na historickém pracovním nástroji a vyrobit si svůj výrobek nebo se účastnit
podmanivých
obyčejů v dobových
kostýmech.
Samozřejmě
k dispozici bývají také tištěné doprovodné materiály, které lze zakoupit v pokladně. Jedná se většinou o odbornou literaturu a suvenýry s dobovou tématikou, nebo také produkty lidové výroby.10) Muzea v přírodě mají na rozdíl od kamenných muzeí přidanou hodnotu v nabídce autentického zážitku, a to díky zachovanému původnímu prostředí. Klasická muzea mohou ve svých expozicích vytvořit pouze určitou rekonstrukci, která ale nemůže přesně navodit autenticitu zážitku. I když existují v muzejních budovách
9)
DRÁPALA, Daniel, VESELSKÁ, Jiřina. Programy Valašského muzea v přírodě určené školní mládeži : východiska, ohlasy, perspektivy. In Acta musealia suplementa 2003 : sborník příspěvků z konference Muzeum a škola a zkušenosti z programu Brána muzea otevřená 4. - 5. března 2003. Zlín : Muzeum jihovýchodní Moravy, 2003, s. 55. 10) LANGER, Jiří. Evropská muzea v přírodě. 1. vyd. Praha : Baset, 2005, s. 15 – 16.
- 16 -
zdařilé pouze
rekonstrukce
jako
uměle
části
chalup11),
vytvořenou
iluzi
vždy
to
návštěvník
skutečnosti.
Naopak
vidí muzea
v přírodě mohou přenést na návštěvníka úplně jiný náboj než statická expozice. Právě autentické prostředí je stimulem silnějšího emocionálního prožitku, díky kterému návštěvník projeví zájem o další informace a lépe si uchová vzpomínky ve své paměti. To pochopil
i
Artur
Hazelius,
který
nechal
stockholmský
Skanzen
hned ze začátku zabydlený, aby zvýšil intenzitu návštěvníkova zážitku. U nás byla muzea v přírodě zpočátku místem, kde mohli návštěvníci nahlédnout pouze do prázdných staveb. V dnešní době zde již ale jednotlivá stavení dýchají životem a v autentickém prostředí lze sledovat zabydlené chalupy plné řemesel či lidových zvyků. Návštěvník se navíc může do prezentace zapojit a vyzkoušet si aktivity charakteristické pro dané prostředí. Může si vyzkoušet
např.
tradiční
zemědělské
činnosti,
způsob
řemeslné
a rukodělné výroby nebo ochutnat tradiční lidové pokrmy našich předků. Od dobově oblečených obyvatel stavení zde mohou návštěvníci vyslechnout vyprávění o tradičních lidových zvycích. V současné době se v České republice nachází několik muzeí v přírodě, která lze rozdělit do tří typů. Prvním typem jsou muzejní instituce vytvořené na tzv. zelené louce, kdy jsou na nové místo kompletně přeneseny jednotlivé stavby z různých míst (např. Valašské muzeum v přírodě, Skanzen Strážnice). Druhým typem je skanzen zčásti autentický a zčásti zahrnuje také stavby přenesené
11)
Například Lidová kultura Pojizeří. In Muzeum Českého ráje v Turnově [online]. Turnov : Muzeum Českého ráje, 2013. [cit. 2013-02-18]. Dostupný z WWW:
; Písecký venkov 19. století. In Prácheňské muzeum v Písku [online]. Písek : Prácheňské muzeum, 2013. [cit. 2013-02-18]. Dostupný z WWW:
.
- 17 -
z
jiných
stavby,
míst vyjmuté
(např. v
Veselý
rámci
kopec).
Třetí
typ
tvoří
vybrané
obce, která
jinak
žije
svým
životem
(např. Zubrnice, Třebíz). Celá vesnice, která by byla zakonzervována a přeměněna ve skanzen se u nás bohužel nenalézá.12)
1.1.3
Archeologické muzeum v přírodě
Archeologická muzea v přírodě či tzv. archeologické skanzeny řadí Bohumír Dragoun v článku Několik poznámek k budování a provozu
archeologického
muzea
v
přírodě
do
jedné
skupiny
muzeí
v přírodě. Ovšem etnograficky zaměřená muzea v přírodě zachraňují dochované objekty z dob nedávno minulých, zatímco v archeologických skanzenech se vyskytují repliky objektů, vytvořené na základě archeologických nálezů.13) Také privátní organizace vnáší do tohoto typu prezentace nový trend a vedle skanzenu tak vznikají i archeoparky. Je mezi nimi ale zásadní rozdíl, na který upozorňuje Zbyněk Z. Stránský v publikaci Archeologie a muzeologie. Podle autora je skanzen nutno brát jako autentické prostředí, podávající svědectví o reálné skutečnosti. Naproti tomu je archeopark více vizuální, s neautentickým prostředím, blížící se funkci zábavných parků.14)
12)
Více na Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm [online]. Rožnov pod Radhoštěm : Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, 2013. [cit. 2013-02-18]. Dostupný z WWW: ; Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy [online]. Strážnice : Skanzen Strážnice [cit. 2013-02-18]. Dostupný z WWW: ; Soubor lidových staveb Vysočina [online]. Veselý Kopec : soubor lidových staveb Vysočina, 2013. [cit. 201302-18]. Dostupný z WWW: ; Zubrnice : soubor lidové architektury [online]. Zubrnice : Skanzen Zubrnice, 2013. [cit. 2013-0218]. Dostupný z WWW: ; Národopisné muzeum Slánska v Třebízi [online]. Slaný : Národopisné muzeum Slánska v Třebízi, 2013. [cit. 2013-02-18]. Dostupný z WWW: . 13) DRAGOUN, Bohumír. Několik poznámek k budování a provozu archeologického muzea v přírodě. Živá archeologie : (Re)konstrukce a experiment v archeologii, 2006, roč. 7, s. 88. 14) STRÁNSKÝ, Zbyněk. Archeologie a muzeologie. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2005, s. 185.
- 18 -
Kamenným muzeím stačí použít vitríny s artefakty, dioramata a různé animační prvky. Archeologická muzea v přírodě mají ale obtížnější poslání, a to prezentaci minulosti v co nejreálnější podobě. Je na ně kladen větší nárok, protože musí správně pojmout ztvárnění a rekonstrukci objektu. Následně musí vyřešit také zasazení
objektů
do
prostoru
a
krajiny.
Návštěvník
vidí
areál jako celek, a proto je nesmírně důležité, aby objekty spolu s prostředím byly vytvořeny na základě nejnovějších poznatků, včetně specifikace daného místa. To pak dává archeologickým muzeím v přírodě příležitost prezentovat návštěvníkům život prostřednictvím
hmotné
kultury.
Největším
problémem
bývá
kvalita
rekonstrukcí objektů, a proto je důležité použití odborně podložených materiálů, které se většinou vyskytují u replik archeologických objektů přímo v areálu. U velkých areálů, vybudovaných na základě jednorázové dotace, bývá problémem jejich neschopnost samofinancování a může vzniknout riziko nedostatku financí na jejich obnovu. U malých areálů, které se budují postupně a kde probíhá proces neustálého se měnícího prostoru toto riziko není tak výrazné. Díky tomu je takový areál o něco více přitažlivý pro návštěvníky. Přínosným řešením může být připojení kamenného muzea k archeologickému muzeu v přírodě a využití obou přidaných hodnot těchto institucí. Zde se potom nabízí téměř ideální prostor pro využití edukačních aktivit.15) V
archeologických
skanzenech
jsou
prameny
hmotné
kultury
umístěny tak, aby vzbudily přirozený dojem předmětů, nalézajících se v objektech v rámci celého komplexu. Díky tomuto modelu návštěvník lépe pochopí život lidské společnosti určitého časo-
15)
DRAGOUN, Bohumír. Několik poznámek k budování a provozu archeologického muzea v přírodě. Živá archeologie : (Re)konstrukce a experiment v archeologii, 2006, roč. 7, s. 88.
- 19 -
vého období na daném území. Tím vznikne jakýsi modelový celek, umístěný ve volné přírodě nebo na místě nálezové situace tzv. in situ, který plní ochranu tzv. terénních památníků. Archeologická muzea v přírodě spojuje od šedesátých let 20. století rozvoj experimentální
archeologie,
a
to převážně rekonstrukce
obytných
objektů nebo výrobních zařízení. V některých z nich působí základny experimentální archeologie, kde se napodobuje život, nebo se zkoumá vybraný problém, ať už sezónně či dlouhodobě. Výsledek experimentální archeologie vzbuzuje zájem o archeologická muzea v přírodě u široké veřejnosti i školní mládeže. Návštěvníci mohou např. sledovat postup výroby nástrojů či objektů a v některých případech si tuto činnost také vyzkoušet. Díky tomu může laik lépe pochopit funkci archeologického artefaktu, může projevit zájem o jeho záchranu a díky tomu jeho dojmy dostanou trvalejší ráz. Tím vším jsou archeologického muzea v přírodě přínosná nejen pro odbornou veřejnost z řad archeologie a muzeologie, ale také pro školy jako vhodný doplněk názorné výuky dějepisu.16) K popularizaci experimentální archeologie v ČR přispěla kniha Jaroslava a Renaty Malinových Vzpomínky na minulost, která popisuje experimenty odhalující tajemství pravěku.17) Do zážitkové prezentace patří rekonstrukce archeologických objektů, archeologické parky či experimentálně vzdělávací střediska. Archeoparky či archeoskanzeny mají možnost poskytnout vysoký vzdělávací potenciál i přesto, že se mohou blížit formě zábavných parků. Vyšší formu mají archeologická vzdělávací centra, která se snaží populární formou přiblížit archeologii veřejnosti. Vyžadují ovšem od návštěvníků vysokou motivaci k získání od16)
Stručné dějiny muzeí v přírodě. Živá archeologie : (Re)konstrukce a experiment v archeologii, 2009, roč. 10, s 78 a 80. 17) MALINA, Jaroslav, MALINOVÁ, Renata. Vzpomínky na minulost. 2. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 1992. 341 s. ISBN 80-210-0492-4.
- 20 -
borných
informací,
a
tím
se
mohou
dostávat
na
hranici
zájmu
laické veřejnosti. Proto se nabízí cesta kombinací těchto dvou forem, jako např. dětské oddíly věnující se experimentální archeologii.18) Přestože je archeologie zavedenou akademickou disciplínou, její interpretace místních archeologických lokalit pro širokou veřejnost se teprve rozvíjí. Obohatit tato místa mohou také podle Elaine Sanson např. tzv. kostýmovaní výkonní umělci. Kostýmní výklad může mít formu interpreta první osoby (first person) jako zástupce historicky doložené postavy, nebo interpreta třetí osoby (third person), tlumočící minulost. Obě techniky výrazně pomáhají návštěvníkům představit si historické osoby na prezentovaném místě. Kostýmní výklad nelze poskytnout levně a také se nesmí podcenit studium historické osoby včetně přípravy na samotný výklad. Další formou kostýmového výkladu je simulace konkrétní
historické
události
tzv.
rekonstrukce
(re-enactment).
Jedná se o rekonstrukce konkrétních historických událostí, jako bitvy nebo známé příhody. Těchto událostí se většinou účastní větší skupiny účinkujících, které mohou přilákat více návštěvníků. Tato forma prezentace představuje pro muzejní instituci nižší náklady než profesionální výkonný umělec v první osobě. Komunikovat přímo s návštěvníkem může interpret kostýmního dramatu (costumed drama), který se soustředí na skutečné informace z minulosti. Tímto způsobem výkladu zapojí diváka na emotivní úrovni zobrazením lidského konfliktu. Na archeologických nalezištích se procesové drama (process drama) může pohybovat od jednoduchých
18)
BUREŠ, Michal. Archeologické dědictví a veřejnost. (Re)konstrukce a experiment v archeologii, 2003, roč. 4, s. 188 – 190.
- 21 -
akcí pod vedením učitele školy, až po komplexní drama profesionálních umělců.19) Pro historické kostýmové prezentace se také používá termín živá historie (living history). Je to subjektivní zkoumání minulosti, které se podle Gavin Baldwin a Beth Goodacre odlišuje od rekonstrukce. Veřejnost se může setkat s lidmi věnujícími se historické době ve třech podobách. Při rekonstrukci se skupiny setkávají při významných historických událostech, např. bitvách, kde je kladen důraz na show pro diváky. Další podobou je living history, kdy skupiny zkoumají dobu historie velmi pečlivě a snaží se žít po určitý čas tak, jako jejich historické protějšky. Praktikují např. řemesla a různé dovednosti. Posledním případem je boj, kde se skupiny specializované na historický způsob boje snaží
znovu
objevit
dovednosti
potřebné
pro
výrobu
zbraní.
V menším měřítku kladou důraz na show pro ukázku jejich dovednosti. Existuje také kritika living history, pokládající ji za nejen fantastickou, ale také záměrně zlehčující historii. Ovšem muzea začala akceptovat, že existuje více způsobů jak prezentovat artefakty a různé aktivity. Stále více muzejních institucí se kvůli rostoucí konkurenci v podobě různých zábavných středisek zaměřuje na to být nejen vzdělávacím, ale i zábavním místem pro širokou veřejnost.20) V současnosti by se dala archeologická muzea v přírodě rozdělit podle Miroslava Válka do tří kategorií. Jedná se o experimentální střediska pro rekonstrukci pravěké a středověké kultury, kde se primárně provádějí vědecké experimenty s cílem ověře19)
SANSOM, Elaine. Peopling the Past : Current Practices in Achaeological Site Interpretation. In MCMANUS, Paulette M. Arhaeological Display and the Public : Museology and Interpretation. London : University College London, 2000, s. 128 – 138. 20) BALDWIN, Gavin, GOODACRE, Beth. Living the Past. London : Middlesex University Press, 2002, s. 8 – 21.
- 22 -
ní technologických postupů. Komerční podniky jsou naopak zaměřené na turistický ruch, sloužící zejména k prezentaci poznatků, kde nejdůležitější je návštěvník. Poslední kategorií jsou zařízení orientovaná na výchovu mládeže a zájmovou činnost. Jejich hlavním cílem je rozvíjení manuální činnosti, poznávací proces a zábava dětí.21)
1.2 PŘÍKLADY EDUKAČNÍ ČINNOSTI V ARCHEOLOGICKÝCH MUZEÍCH V PŘÍRODĚ Zmapovat, zejména evropská, archeologická muzea v přírodě a jejich edukační činnost by mohlo být téma na samostatnou odbornou práci. Proto jsem se zaměřil pouze na Českou republiku a na okolní státy, které jsou nám kulturně i geograficky nejblíže. Vybral jsem některé příklady archeoskanzenů i archeoparků, které
mají
edukační
nabídky
pro
širokou
veřejnost.
Některé
z nich nabízejí také pracovní listy (například Slawenburg Raddusch,
Centrum
experimentální
archeologie
Všestary,
Slovanské
hradiště v Mikulčicích, Archeopark Chotěbuz-Podobora a Keltský archeopark Nasavrky). Následující informace jsem čerpal převážně z webových stránek a z dostupné odborné literatury, věnující se této oblasti. Některé instituce jsem také osobně navštívil, abych si doplnil či ověřil relevantnost získaných informací. Důležité bylo poznat autentická
prostředí
podobná
Archeoskanzenu
Modrá,
pro
který
jsem se rozhodl vytvořit didaktické materiály. Jednalo se o následující lokality: Asparn/Zaya, Březno u Loun, Pohansko u Břec-
21)
VÁLKA, Miroslav. Archeoskanzeny jako forma prezentace kulturního dědictví a její využití v turistickém ruchu. Etnologické rozpravy, 2005, roč. 12, č. 2, s. 148.
- 23 -
lavi,
Nasavrky,
Chotěbuz-Podobora,
Mikulčice,
Znojmo–Hradiště,
Kosmonosy.
1.2.1
Příklady ve střední Evropě
Jako příklady edukační činnosti v archeologických muzeích v přírodě jsem vybral následující zahraniční instituce, které se nacházejí v kulturně blízkém středoevropském regionu, většinou nedaleko hranic České republiky. Jedná se o následující lokality: Asparn/Zaya (Rakousko), Slawenburg Raddusch (Německo), Biskupin (Polsko), Mitterkirchen (Rakousko).
1.2.1.1
Urgeschichte Museum Niederösterreich Asparn/Zaya22)
Součástí Dolnorakouského prehistorického muzea je archeologické muzeum v přírodě. Nacházejí se zde modely z doby kamenné, bronzové a ledové v původní velikosti, s cílem ukázat vývoj lidstva
od
zimních
tábořišť
lovců
mamutů,
vystavených
ze
dřeva
a potažených kůží. Ukazují bydlení před 27 000 lety od dlouhého domu z mladší doby kamenné, s obilným políčkem a studnou postavenou technologií doby kamenné. Přístřeší z doby bronzové, mohylový a žárový hrob ukazují prostředí našich předků. V chýších
22)
Všechny údaje čerpány z Dobrodružství Prehistorické. In Urgeschichtemuseum Niederösterreich [online]. Asparn/Zaya : Urgeschichte museum. [cit. 2012-0525]. Dostupný z WWW: ; Prohlídky z průvodcem. In Urgeschichtemuseum Niederösterreich [online]. Asparn/Zaya : Urgeschichte museum. [cit. 2012-05-25]. Dostupný z WWW: ; Pravěk pro školy. In Urgeschichtemuseum Niederösterreich [online]. Asparn/Zaya : Urgeschichte museum. [cit. 2012-05-25]. Dostupný z WWW: ; Oslavy narozenin. In Urgeschichtemuseum Niederösterreich [online]. Asparn/Zaya : Urgeschichte museum. [cit. 2012-05-25]. Dostupný z WWW: ; Pravěk pro skupiny. In Urgeschichtemuseum Niederösterreich [online]. Asparn/Zaya : Urgeschichte museum. [cit. 2012-05-25]. Dostupný z WWW: .
- 24 -
halštatské
kultury
jsou
předváděny
příbytky
z
doby
keltského
osídlení, kde jsou různé oblasti života již zobrazeny odděleně. Vedle obytného domu je kovárna, hrnčířství a pekárna. Vystavovaná obydlí jsou postavena podle archeologických nálezů a uvnitř jsou vystaveny repliky dobových předmětů. Edukační a didaktické programy: • Nabídka pro návštěvníky. Provoz je od března do poloviny listopadu, doprovod s dítětem do deseti let má vstup zdarma. Denně se konají čtyři prohlídky s průvodcem, které seznamují návštěvníky s dávnými časy a také každou třetí neděli v měsíci se koná speciální exkurze pro děti. Na požádání probíhají průvodcovské prohlídky v češtině a angličtině. • Pravěk pro školy. Pro školní mládež je nabízena vědomostní anketa o pravěku, která prověří jejich znalosti a šikovnost. Pomocí tvůrčích dílen se žáci mohou v malých skupinách seznamovat s pravěkými způsoby výroby, např. výrobou plsti, mletím zrní a pečením chleba, hrnčířstvím, tkaním na pravěkém tkalcovském stavu s destičkami, předením, výrobou měděných šperků aj. Nabízeno je také přenocování v domě z doby kamenné, které je pro děti nezapomenutelným zážitkem. Po absolvování dílen mohou děti strávit příjemný večer u táborového ohně. Přes noc se spí ve spacích pytlích na slaměných postelích pod dohledem pedagogů. • Oslava narozenin. Nabízeny jsou také oslavy narozenin v pravěku. Děti spojí akci, dobrodružství, hru, zábavu a zároveň se mohou naučit něčemu novému. Program začíná úvodním výkladem o době pravěku, kdy si průvodce s dětmi vypráví o lovcích doby kamenné a o řemeslném umění Keltů. Děti pak mohou házet oštěpem a soutěžit o nejlepšího lovce mamutů. Nakonec se koná
- 25 -
tvůrčí dílna, kde se děti učí výrobě předmětů doby kamenné a své výrobky si také mohou vzít domů. • Pravěk pro skupiny. Jedná se o prohlídku dlouhodobé expozice pod širým nebem s průvodcem. Návštěvníci mohou zažít pravěk aktivněji, vyzkoušejí si hod oštěpem či vykřesání ohně. Pro skupiny je připravena nabídka aktivního odpoledne ve společnosti kmene Keltů, závody a soutěže.
1.2.1.2
Slawenburg Raddusch23)
Nachází se v Dolní Lužici, v oblasti, kterou obýval kmen „Lužičtí Srbové“. Po objevení slovanského hradu, který tu stál před více než 1000 lety, byla vystavěna budova s moderním designem a výstavními prostory. Stavba má z venkovního pohledu vzhled zmíněného hradu a v rámci vzdělávání jsou zde pro návštěvníky připravena historická a archeologická témata, zaměřena převážně na děti. Edukační a didaktické programy: • Prohlídky pro dospělé. Nabízejí přehled o historii Dolní Lužice od doby kamenné až po středověk. Prohlídka začíná ve dvoře, kde se návštěvník dozví informace o hradu a jeho vývoji v průběhu staletí. Poté následuje výstava, kde návštěvník vidí artefakty, které objevili archeologové v okolí hradu.
23)
Všechny údaje čerpány z Führungen für Erwachsene. In Slawenburg Raddusch [online]. Vetschau : Slawenburg Raddusch, 2012. [cit. 2012-05-25]. Dostupný z WWW: ; Schulklassen und Kindergruppen. In Slawenburg Raddusch [online]. Vetschau : Slawenburg Raddusch, 2012. [cit. 2012-05-25]. Dostupný z WWW: ; Führungen in den Ferien. In Slawenburg Raddusch [online]. Vetschau : Slawenburg Raddusch, 2012. [cit. 2012-05-25]. Dostupný z WWW: ; Kindergeburtstage. In Slawenburg Raddusch [online]. Vetschau : Slawenburg Raddusch, 2012. [cit. 2012-05-25]. Dostupný z WWW: .
- 26 -
• Pro školní třídy a skupiny dětí. S dětmi a žáky základních škol průvodce vede dialog o různých starých řemeslných technikách. Pomocí příběhu zasazeného do tehdejší doby se snaží vtáhnout návštěvníky do děje, tak aby poznali život Slovanů desátého století. Pro studenty středních škol jsou připravena témata od doby kamenné až do současnosti. Je zde také možnost výroby tématických předmětů po absolvování výstavy, kdy se studenti mohou
seznámit
s
výrobou
vhodného
exponátu.
Dostanou
pokyny
a materiál pro tvorbu šperků, keramiky, náhrdelníků, kožených tašek apod. Mohou také poznat archeologické vykopávky a seznámit se s prací archeologů krok za krokem od nálezů, přes archeologický výzkum, až po určení doby, ze které nálezy pocházejí. Pro samotnou práci v muzeu jsou připraveny pracovní listy na téma doby bronzové a života tamních Slovanů. • Pro rodiny s dětmi. Rodiče se mohou poučit společně se svými dětmi o různých tématech z minulosti. Téma první pojednává o práci archeologů a je určeno pro děti ve věku nad 10 let i jejich rodiče. Téma druhé se věnuje oblékání a je pro stejnou věkovou skupinu. Téma třetí zaměřené na středověk je pro děti od 6 let a jejich rodiče. Dětem předškolního věku je představen krtek, kterého objevili archeologové a touto zábavnou formou je předškolákům představena archeologie. • Dětské narozeniny. Program je připraven pro děti od 8 do 12 věku a oslava trvá přibližně 2 až 3 hodiny. Děti mohou obdivovat artefakty, které objevili archeologové, mohou si je osahat, vyzkoušet jak fungují, nebo mohou také řešit různé hádanky a sestavovat rozbité předměty. Nechybí různé dobroty a vždy je dbáno na to, aby si děti vždy nějakou věc odnesly domů.
- 27 1.2.1.3
Muzeum Archeologiczne w Biskupinie24)
Toto muzeum se nachází na severovýchod od města Poznaně a je jedním z nejznámějších archeologických muzeí v přírodě ve střední Evropě, které bylo založeno před druhou světovou válkou. Je ukázkou hradiště obraného bahenního typu z období lužické kultury. Pro návštěvníky je v muzejním pavilonu instalována historická expozice, široká nabídka edukačních aktivit a pro odbornou veřejnost se zde každý rok v září koná největší archeologický festival v Evropě. Muzeum je centrem experimentální archeologie, vzdělání a zábavy. Edukační programy jsou zaměřeny na aktivní formu návštěvy ve formě vzdělávání. Edukační a didaktické programy: • Prohlídka. Pro individuální prohlídku mohou návštěvníci využít multimediálního průvodce ve třech jazycích (polština, němčina a angličtina) a ve výstavním pavilóně si sami mohou zvolit směr prohlídky. Pro školní kolektivy je nabízena interaktivní prohlídka, kdy děti pomocí přímé interakce s exponáty či pomocí různých experimentů pronikají do světa svých předků. • Lepení z hlíny. Během této aktivity se návštěvníci naučí formovat hlínu, dozví se fakta o tvorbě kamenných hrnců z biskupin-
24)
Všechny údaje čerpány z O muzeum. In Muzeum Archeologiczne w Biskupinie [online]. Biskupin : Muzeum Archeologiczne w Biskupinie. [cit. 2012-05-25]. Dostupný z WWW: ; Festyn archeologiczny. In Muzeum Archeologiczne w Biskupinie [online]. Biskupin : Muzeum Archeologiczne w Biskupinie. [cit. 2012-05-25]. Dostupný z WWW: ; Przewodnik multimediálny. In Muzeum Archeologiczne w Biskupinie [online]. Biskupin : Muzeum Archeologiczne w Biskupinie. [cit. 2012-05-25]. Dostupný z WWW: ; EDUKACJA - LEKCJE MUZEALNE - AKTYWNA FORMA ZWIEDZANIA. In Muzeum Archeologiczne w Biskupinie [online]. Biskupin : Muzeum Archeologiczne w Biskupinie. [cit. 2012-05-25]. Dostupný z WWW: .
- 28 -
ské osady, o jejich zdobení a pálení. K vidění jsou repliky z různých kultur a získané poznatky si mohou návštěvníci vyzkoušet na výrobě vlastního suvenýru z hlíny. • Tkaní. V tomto kurzu se účastníci mohou naučit příst nitě z ovčího rouna a každý účastník si utká vlastní kousek látky. • Ozdoby. V tomto kurzu se účastníci dozví, jaký typ šperku se nosil a sami se naučí zhotovovat ozdoby z mědi. Dále návštěvník pozná, jak v pravěku vznikaly skleněné perle. Technologie tavení skla neumožňují demonstraci tohoto procesu, proto mohou účastníci pracovat jen s hlínou a kousky barevných korálků, ze kterých si vytvoří autentickou památku. • Nejstarší písmo. Účastníci se naučí písmo starověkého Egypta, poznají jaké nástroje používali písaři a také tehdejší styl psaní na papyru. • Pravěký lov. Účastníci tohoto kurzu se z praktických ukázek dozví,
jak
zapálit
oheň
a
použít
pazourek.
Mohou
diskutovat
o užitečnosti a používání těchto nástrojů. Všichni si také vyzkouší prehistorickou lukostřelbu. • Dějiny peněz. Účastníci se seznámí s dějinami peněz, jejich podobou od nejstarších dob až do středověku.
1.2.1.4
Keltendorf Mitterkirchen25)
Toto interaktivní muzeum se nachází v Horním Rakousku. Jedná se o komplex halštatské obce s 20 budovami, které ukazují život 25)
Všechny údaje čerpány z Prunkwagen und Hirsebrei – Ein Leben wie vor 2700 Jahren. In Keltendorf Mitterkirchen [online]. Mitterkirchen : Keltendorf Mitterkirchen. [cit. 2012-05-25]. Dostupný z WWW: ; Kurse/Workshops/Tarife. In Keltendorf Mitterkirchen [online]. Mitterkirchen : Keltendorf Mitterkirchen. [cit. 2012-05-25]. Dostupný z WWW: .
- 29 -
lidí před více než 2700 lety. Rekonstrukce budov vznikly na základě archeologických nálezů mezi léty 1981 až 1990. Edukační a didaktické programy: • Prohlídka. Návštěvník si může podle plánku s očíslovanými budovami projít celý areál. Skupinové prohlídky nejsou nabízeny. • Kurzy a semináře. Na webových stránkách tohoto muzea je zdůrazněna informace, že veškeré činnosti budou probíhat jako před 2700 lety. Pro návštěvníky je přichystaná následující tématická nabídka: hrnčířské třídy či kovovýroba (délka seminářů trvá cca hodinu a je určena pro 10 a více osob, které se zde mohou za asistence naučit základy hrnčířství, nebo si na památku vytvořit různé předměty z kovu); chléb, pečení (délka není časově omezena, návštěvníci si mohou připravit těsto a upéct chleba); střelba z luku (je zaměřena na základy teorie instinktivní lukostřelby s následným ověřením získaných poznatků v praxi); stavět sruby (návštěvníci se dozví teorii stavby srubů a potom si mohou postavit malý model srubového domu).
1.2.2
Příklady v České republice
V České republice se nachází okolo dvou desítek archeologických muzeí v přírodě, které více či méně nabízejí edukační programy. Z nich jsem se zaměřil na ty s převažující experimentální archeologií (Archeologický park Liboc, CEA Všestary), se zaměřením na prezentaci archeologických poznatků (Slovanské hradiště v Mikulčicích, Archeopark Chotěbuz–Podobora), na výchovu mládeže a zájmovou činnost (DZS Altamira Kosmonosy) a na nově se rodící instituce
(Keltský
Znojmo-Hradiště).
archeopark
Nasavrky,
Archeologický
skanzen
- 30 1.2.2.1
Archeologický park Liboc26)
Park zřídila nestátní nezisková organizace Archaia v roce 1995 v městské části Liboc v Praze 6. Park je zaměřen na praktické
ověření
středověkých
pracovních
postupů
a
zpřístupnění
práce archeologů přitažlivou formou pro širokou veřejnost. Na ploše parku se nalézá soubor středověkých a hospodářských staveb zbudovaných
na
základě
archeologického
výzkumu
u
kostela
sv.
Petra u Poříčí. První část tvoří dvouprostorový obytný dům se zahloubeným sklepem a lehká nadzemní stavba se sloupovou konstrukcí, která má stěny i štíty vyplétané proutím a omazané hliněnou mazanicí. Druhou část parku vyplňuje rekonstrukce pozdně středověké zemědělské usedlosti. Dominantou je roubený trojprostorový obytný dům z hliněné omazávky s valbovou střechou. Ohrazený
areál
dále
tvoří
roubená
studna,
chlebová
pec,
oboroh
a roubený špýchar s doškovou střechou. Edukační a didaktické programy: • Klub mladých archeologů. Zaměřuje se převážně na experimentální archeologii,
zkoušení
pravěkých
nebo
středověkých
výrobních
postupů pomocí replik, např. tkaní na tkalcovském stavu či výrobu keramiky a tesařské práce. Dále realizuje praktické ukázky archeologických činností v podobě výzkumu makety kostrového hrobu, následné dokumentace, kreslení střepů a konzervace nálezů. Mezi oblíbené činnosti mladých archeologů patří exkurze
26)
Všechny údaje čerpány z Představujeme archeologický park Liboc. In Archaia [online]. Praha : Archaia Praha, o. p. s. [cit. 2012-12-18]. Dostupný z WWW: ; Klub mladých archeologů. In Archaia [online]. Praha : Archaia Praha, o. p. s. [cit. 2012-12-18]. Dostupný z WWW: ; Týdny experimentální archeologie. In Archaia [online]. Praha : Archaia Praha, o. p. s. [cit. 2013-04-05]. Dostupný z WWW: ; Vzdělávací program pro ZŠ a SŠ. In Archaia [online]. Praha : Archaia Praha, o. p. s. [cit. 2013-04-05]. Dostupný z WWW: .
- 31 -
po archeologických lokalitách. Klub je určen dětem ve věku od 10 do 15 let a schází se každé pondělí v odpoledních hodinách. • Týdny experimentální archeologie. Jedná se o letní tábor experimentální archeologie, který je určen dětem se zájmem o archeologii a historii. Pobyt v táboře je zaměřen na zážitkovou prezentaci archeologie, při které mladí archeologové provádějí archeologické výkopy, rekonstrukci keramiky, oděvů aj. • Vzdělávací program pro ZŠ a SŠ. Program je koncipován jako doplněk výuky školních předmětů (vlastivěda, dějepis, výtvarná výchova atd.) a vede k rozvoji manuálních dovedností. Žákům jsou hravou formou představeny historické disciplíny převážně experimentální archeologie. Aby si získané informace návštěvníci mohli prakticky vyzkoušet, jsou rozděleni maximálně do 4 družstev, která se vystřídají na stanovištích, skládajících se z bloků: archeologie a dnešek, keramika pravěku a středověku, středověká textilní výroba, středověké stavební techniky. Program trvá 2 hodiny a je určen pro 15 až 30 dětí, které si se sebou přinesou pracovní oděv.
1.2.2.2
Centrum experimentální archeologie Všestary27)
Od roku 1997 vzniká modelová konstrukce pravěkého sídelního areálu, který se buduje výhradně s využitím pravěkých stavebních 27)
Všechny údaje čerpány z Centrum experimentální archeologie. In Bacrie : přátelé živé historie [online]. Česká Třebová : Bacrie, o. s., 2010. [cit. 2012-12-18]. Dostupný z WWW: ; Úvod. In Centrum experimentální archeologie Všestary [online]. Všestary : CEA Všestary [cit. 2012-12-18]. Dostupný z WWW: ; Představení projektu živá archeologie. In Centrum experimentální archeologie Všestary [online]. Všestary : CEA Všestary [cit. 2012-12-18]. Dostupný z WWW: ; Archeologický kroužek při ZŠ Všestary. In Centrum experimentální archeologie Všestary [online]. Všestary : CEA Všestary [cit. 2012-12-18]. Dostupný z WWW: .
- 32 -
postupů z doby kamenné, bronzové a železné. CEA Všestary zkoumá a prověřuje historická fakta metodou experimentální archeologie. Areál zahrnuje obytné budovy, výrobní zařízení a kultovní areál s pohřebištěm. Obytná část je zastoupena domy kulové konstrukce ze starší i mladší doby bronzové a polozemnicí z doby železné. Domy jsou využívány také v zimním období. Výrobní část obsahuje prostory vyčleněné k výrobě, jako např. štípání a broušení kamene či zpracování kosti. Mezi výrobní objekty patří keramické pece, prostor pro výrobu bronzu, prosté stavební i těžební jámy. Areál slouží široké veřejnosti (víkendy a prázdniny), ale je využíván také školními exkurzemi. Odborná veřejnost využívá areál
jako
prostor
pro
metody
experimentální
archeologie,
nebo
k výuce budoucích archeologů. Nevelký areál oživí průvodce, jehož výklad si návštěvníci mohou objednat. Momentálně zde probíhají stavební práce, které rozšíří možnosti areálu (krytá expozice, výukové prostory, kinosál) a které budou přínosné pro exkurze. Edukační a didaktické programy: • Projekt „Živá archeologie“. Cílem projektu je pomoci pedagogům blíže představit nejstarší dějiny lidstva a najít tenkou hranici mezi tradičním výkladem a reálným zážitkem pomocí živé archeologie. Návrat z virtuálního světa do prostředí přírody a artefaktů usnadňuje metodika pro pedagogy a pracovní sešit pro žáky. • Archeologický kroužek při ZŠ Všestary. Díky těsnému sousedství areálu a Základní školy Všestary vznikl společenskovědní seminář, zaměřený na archeologii. Výuka probíhá nejen v CEA Všestary, ale také v terénu při povrchovém sběru a exkurzích na zkoumaných archeologických lokalitách. Programem projdou žáci,
- 33 -
kteří se zabývají výukou dějin pravěku. Díky tomu mohou upozornit při záchranných archeologických výzkumech na různé objevy.
1.2.2.3
Slovanské hradiště v Mikulčicích28)
První expozice, složená z archeologických nálezů pro veřejnost, byla otevřena v roce 1960. V současné době se návštěvníci mohou seznámit se 2 stálými expozicemi a exteriér nabízí kopie základů knížecího paláce a 8 kostelů. Starší stálá expozice, umístěná v pavilonu I, je otevřená od roku 1997 a seznamuje návštěvníky s bohatou historií Mikulčic, která je také doložena archeologickými nálezy. U nové stálé expozice, otevřené od roku 2008, jsou v muzejním pavilonu II prezentovány, kromě základů kostela a hrobových jam, také trojrozměrné makety mikulčických kostelů i paláce. Ve venkovním areálu lze absolvovat pěší prohlídky hradištěm. Na trase je možné spatřit kopie základů kamenných staveb včetně panelů s popisem. Do budoucna je plánován archeologický park, který by se nacházel na území České a Slovenské republiky, na katastru obcí Mikulčice a Kopčany. Edukační a didaktické programy: • Rodiny s dětmi. U první stálé expozice se jedná o kombinaci komentované prohlídky, která je spojena s vyhledáváním správného slova v obrázkové křížovce, sestavené z vystavených exponátů. Pro nejmenší děti jsou připraveny tématické omalovánky v dět28)
Všechny údaje čerpány z Velkomoravské Mikulčice. In Památník slovanské hradiště v Mikulčicích [online]. Mikulčice : Památník slovanského hradiště v Mikulčicích [cit. 2012-12-18]. Dostupný z WWW: ; MALÍKOVÁ, Silvie. Výchovně–vzdělávací práce a možnosti jejího rozvoje v muzejním prostředí Památníku slovanského hradiště v Mikulčicích. Kunovice : Evropský polytechnický institut, 2012. s. 18 – 21.
- 34 -
ském koutku a starší děti mohou využít pracovní listy a hlaholici, historickou mapu či omalovánky obyvatel Velké Moravy, obsahující mj. také popis tehdejšího odívání. Pro zpestření prohlídky celého areálu a obou expozic je připravena hra „Cestujeme v čase“, která zahrnuje vědomostní úkoly pro děti. Během návštěvnické sezóny jsou pořádány kulturní dny, které jsou závislé na aktuálních možnostech. Mezi doplňkové nabídky patří jízda na koni, rukodělné a řemeslné stánky, nebo vojenské ležení. • Školy a školské organizace. Pro školské kolektivy jsou nabízeny programy buď hromadné, individuální či programy na míru. Hromadný program je určen pro více škol najednou (max. 150 dětí). Je připraven tématický den, a to buď program „Den s archeologem“, „Velkomoravský den“ či soutěž „O Mojmírův poklad“. Programy
přibližně
trvají
90
minut
a
jsou
určeny
pro
žáky
4.-6. tříd a 7.-9. tříd. Program se skládá z jednotlivých stanovišť a školním skupinám je předkládán v jednotné podobě. Individuální program je určen pro jednotlivé třídy a respektuje specifické
požadavky
pedagoga.
Tento
program
v
délce
cca
90 minut rozšiřuje běžnou prohlídku např. o psaní hlaholice, prohlídky
replik
šperků,
oblékání
velkomoravského
oděvu
či
ochutnávku slovanského pokrmu. Programy na míru jsou specifické výběrem tématu či určením pro zvláštní skupiny (handicapovaní návštěvníci, oslavy, sportovní den apod.) Doplňkové aktivity jsou většinou jednodenní programové nabídky pro široké okolí. Mezi nejvíce navštěvované patří akce typu Den země, Den dravců, Drakiáda aj.
- 35 1.2.2.4
Archeopark Chotěbuz-Podobora29)
Jedná se poměrně rozsáhlý archeopark, který se začal realizovat od roku 2001. Nachází se v místě starodávného slovanského hradiště. Areál je rekonstrukcí z období 8.-11. století a nalézají
se
v
něm repliky
sídelních
objektů (halová
stavba,
tři
obytné objekty), výrobních dílen a fortifikační prvky (čelní komorová hradba, palisáda, vstupní brána s věží a mostem). Archeopark přibližuje období raně středověkého hradiska. Edukační a didaktické programy: • Skupinová prohlídka. V archeoparku stále probíhá archeologický výzkum, a proto se zde návštěvníci nemohou volně pohybovat bez průvodce. Během hodinové prohlídky projdou všechny 3 části hradiště a prohlédnou si celý areál hradiska. Od průvodce se dozví informace o životě dávných Slovanů. • Pro školy. Školám jsou nabízeny 3 typy programů. Obsahem programu 1 je hodinová prohlídka s průvodcem (totožný se skupinovou prohlídkou pro dospělé). Obsahem programu 2 je přibližně dvouhodinová prohlídka s průvodcem, doplněná o několik aktivit, při kterých si žáci mohou vyzkoušet mletí obilí, střelbu z luku či psaní s hlaholicí. Během prohlídky je potom čekají různé soutěže a test, při kterém využijí pracovní listy. Obsahem programu 3 je přibližně tříhodinová prohlídka s průvodcem, totožná s „programem 2“, ale navíc je přidán doprovodný program v podání Skupiny historického šermu Tizon. Členové skupiny v dobovém oděvu ukáží žákům nejen souboje s různými druhy zbraní, ale i ukázky slovanského obchodu či povídání o bozích. 29)
Všechny údaje čerpány z Archeopark Chotěbuz. In Archeopark Chotěbuz [online]. Chotěbuz : Archeopark Chotěbuz, 2013. [cit. 2013-03-05]. Dostupný z WWW: ; Archeopark. In Muzeum Těšínska [online]. Český Těšín : Muzeum Těšínska, p. o., 2011. [cit. 2012-12-18]. Dostupný z WWW: .
- 36 -
1.2.2.5
DZS Altamira Kosmonosy30)
Vznik
archeoparku
je
důsledkem
potřeby
založení
základny
dětského oddílu SOPEA (Stanice ochránců přírody a experimentální archeologie) v roce 1992, za podpory KOVO Škoda Auto, a. s. a MÚ Kosmonosy. Areál se stal centrem dětské experimentální archeologie v České republice. Na ploše se vedle obytných i hospodářských staveb, většinou z raného středověku, nalézají také pokusná pole a klubovna, připomínající prehistorickou usedlost. Edukační a didaktické programy: Skanzen v Kosmonosech je příkladem záměru na výchovu a zájmovou činnost dětí, která probíhá celoročně převážně v základně v
interiéru
klubovny
a
venkovních
prostorách
areálu.
Členové
sdružení se vedle zájmové činnosti a různých her seznamují se základy archeologie, tábornictví či vyvíjejí pracovní aktivity, jako např. těžbu rákosu či proutí v rybníce pro stavby v areálu.
1.2.2.6
Keltský archeopark Nasavrky31)
Vznikající archeopark je zaměřen na rekonstrukci sídliště oppidálního charakteru, jehož součástí bude mohutná hradba tvořená třímetrovou kamennou zdí a nad ní se tyčícími dubovými kmeny. Nejdůležitější součástí celkového projektu je funkční kelt30)
Všechny údaje čerpány z Historie. In Altamira [online]. Kosmonosy : DZS Altamira, 2004. [cit. 2012-12-18]. Dostupný z WWW: ; Naše skupiny. In Altamira [online]. Kosmonosy : DZS Altamira, 2004. [cit. 2012-12-18]. Dostupný z WWW: . 31) Všechny údaje čerpány z Skanzen. In Keltský archeopark [online]. Nasavrky : Boii o. s. [cit. 2012-12-18]. Dostupný z WWW: ; Projekt. In Keltský archeopark [online]. Nasavrky : Boii o. s. [cit. 2012-12-18]. Dostupný z WWW: ; Programy. In Keltský archeopark [online]. Nasavrky : Boii o. s. [cit. 201212-18]. Dostupný z WWW: .
- 37 -
ská vesnice a správní budova, kde se bude nacházet také informační centrum. V areálu bude mít, vedle kulturních a vzdělávacích aktivit pro širokou veřejnost, své místo i experimentální archeologie a living history na vědecké bázi, realizovaná ve spolupráci s univerzitami. Pro seznámení veřejnosti s životem Keltů bude využito muzejní expozice, naučné stezky, keltského skanzenu a navazujících aktivit, jako jsou kulturní a vzdělávací akce. Programy pro širokou veřejnost se zatím realizují mimo vznikající areál. Edukační a didaktické programy: • Pro školy. Přitažlivou formou jsou pro školní kolektivy připraveny zážitkové programy k doplnění učiva, během kterých děti poznají svět keltské civilizace. Školy si mohou prohlédnout expozici „Po stopách Keltů“ na místním zámku, kde se jim dostane vhodného výkladu, který je možno doplnit použitím pracovního sešitu. K tomuto základnímu programu si školy mohou objednat také procházku s průvodcem po místní naučné „Keltské stezce“. Tzv. „Řemeslné moduly“ jsou zase vhodné nejen pro žáky
základních,
ale
i
středních
škol.
Žáci
se
zde
seznámí
s prastarými výrobními technologiemi. Jedná se např. o tavbu cínu,
slévání
bronzu,
ražbu
mincí,
výrobu
šperků,
česání
a spřádání vlny, barvení a tkaní látek, výrobu keramiky nebo prastarou kuchyni. Školy si mohou objednat jednodenní i vícedenní program. • Speciální programy. Program pod názvem „Keltský svět ve hře, řemeslech a v dobrodružství“ trvá dle dohody 4-6 dní a je určen pro 4.-8. ročník ZŠ a odpovídající ročníky gymnázií. Pro školní kolektivy jsou připraveny různé hry s keltskou tématikou. Žáci si mohou vyzkoušet výrobu keltských šperků, tavbu
- 38 -
cínu v tavících tyglících či odlévání šperků. Mohou se seznámit
s
keltskými
řemesly,
drcením
obilí,
výrobou
a
pečením
obilných placek na chlebové pícce. Je zde také možnost podívat se na keltské oppidum, nebo si prohlédnout zámeckou keltskou expozici, kde také žáci využijí pracovní sešit. Celý program je zakončen oslavou keltského svátku a závěrečnou zkouškou.
1.2.2.7
Archeologický skanzen Znojmo-Hradiště32)
Kulturní a vzdělávací centrum, které vzniká v klášterním areálu řádu Křížovníků s červenou hvězdou, se bude skládat ze stálé archeologické expozice, archeologického skanzenu, přednáškového sálu a dílny pro návštěvníky. Archeologický skanzen, zaměřený na velkomoravské obydlí, bude obsahovat ukázky dobových obydlí, prezentaci některých řemesel, výrobních činností a zemědělského hospodaření. Edukační a didaktické programy: Přednáškový sál bude využit pro nejrůznější doprovodné akce, zaměřené převážně na děti. Ty budou vycházet ze stálé expozice představující historii znojemské lokality a velkomoravského archeologického skanzenu, kde se bude prezentovat vedle dobového obydlí také výrobní i zemědělská činnost. V dílně si děti budou moci vyrobit pod odborným vedením upomínkové předměty.
1.3 ARCHEOSKANZEN MODRÁ V této části diplomové práce představuji Archeoskanzen Modrá, jeho urbanistické řešení, náplň i kulturní a edukační činnost. 32)
LUNEROVÁ, Jitka. Archeologická muzea v přírodě : sonda do života pravěké a středověké společnosti. Brno : Masarykova univerzita, 2007. s. 36 – 39.
- 39 -
Na jižním svahu pod Národní kulturní památkou ČR, kterou jsou základy raně středověkého kostela sv. Jana, se nachází na katastru obce Modrá rozsáhlý archeologický skanzen, který představuje velkomoravské opevněné sídliště středního Pomoraví. Iniciátorem
myšlenky
vybudovat
hypotetickou
rekonstrukci
kostela
sv. Jana a pod ním archeologický skanzen, byl starosta obce Modrá Miroslav Kovářík. Ten dal podnět k vytvoření pracovního týmu, mezi jehož členy byl archeolog, architekt, etnograf, podnikatelé i zástupci veřejné správy. Zahájení tohoto projektu bylo podmíněno schválením žádostí o udělení domácích a zahraničních grantů z vhodných dotačních programů. Nosným pilířem realizace se staly nálezy
z
významných
nalezišť
Uherskohradišťska,
představující
historicky významný odkaz středního Pomoraví v období Velké Moravy. Pod archeologickým muzeem v přírodě nesoucí oficiální název Archeologický skanzen v Modré u Velehradu - velkomoravské opevněné sídliště středního Pomoraví, je podepsáno několik osob, které významně přispěly k realizaci tohoto významného počinu. Základní myšlenku a návrh prostorového koncepčního členění vypracoval archeolog doc. PhDr. Luděk Galuška, CSc. a spolutvůrcem scénáře
byl
Mgr.
Miroslav
Vaškových,
Ph.D.
Architektonickou
stránku areálu vytvořil Ing. Josef Pavliš se svými spolupracovníky a významně přispěla také arch. Klára Königová. K realizaci staveb se vyjadřoval etnograf Mgr. Vít Hrdoušek a pomocnou ruku podal také archeolog Mgr. Bohumír Dragoun, zabývající se experimentální
archeologií.
Modranský
skanzen
byl
vybudován
v
roce
2004, ovšem bez využití metod tzv. experimentální archeologie, protože bylo nutné vybudovat celé sídliště v poměrně krátkém ča-
- 40 -
se. Archeologické experimenty, včetně jejich následné dokumentace, se uskutečňují převážně v posledním období.33) Archeologický skanzen v Modré dokládá to, jakou podobu mohlo mít opevněné raně středověké sídliště. Stavby zde nevycházejí pouze z místních nálezů, ale jsou vybudovány také na podkladě archeologických
výzkumů
zejména
ze
Starého
Města
u
Uherského
Hradiště. S originálními stavbami pak mají tyto repliky totožné rozměry. Autoři projektu se snažili použít nálezy, na jejichž podkladě bylo možné postavit téměř identické rekonstrukce objektů a u kterých šlo zároveň určit jejich původní funkci. Unikátní je např. využití původní obilné jámy, která byla překryta dřevěnou konstrukcí s rákosovou střechou. Urbanisticky je archeologický skanzen tvořen částečně jako opevněné a částečně jako hrazené sídliště tzv. návesního typu, které má volné prostranství uprostřed a sídlištní zástavba vyplňuje jeho obvod. Prostranství archeoskanzenu je tvořeno 5 areály, odlišujícími se svou prezentací. Součástí areálu je také hospodářsko-ekonomicko-správní zázemí, které svým zdařilým architektonickým provedením zapadá do celého komplexu. Běžný návštěvník si tak ani nevšimne, že tato část
vlastně nepoukazuje
na
charakteristiku
raně středověkého
sídliště.34) Veřejnost má možnost si prohlédnout následující stavebněurbanistické položky: • Vstupní věže tvoří součást fortifikačního areálu a jsou propojeny ochozem. V jedné věži je umístěna pokladna a ve druhé výstup na ochoz.
33)
GALUŠKA, Luděk, VAŠKOVÝCH, Miroslav. Archeologický skanzen v Modré u Velehradu : velkomoravské opevněné sídliště středního Pomoraví. Modrá : Obec Modrá, 2006, s. 24 – 25. 34) Tamtéž, s. 28.
- 41 -
• Palisádové opevnění se přimyká k věžím a má snížený ochoz. Jeho podoba znázorňuje hradbu tzv. skořepinové konstrukce s čelní palisádovou stěnou. Absenci obranného příkopu nahrazuje sráz k silnici. Zbylá část hrazení je tvořena masivním plotem z kůlů opletených silnými pruty. • Sídlištně-hospodářský areál tvoří: ▪ srub – nadzemní obydlí s podlahou na úrovni terénu, které slouží jako technické zázemí; ▪ zemnice – má výrazně zahloubenou podlahu, kamennou pec v rohu a střechu opřenou o zem (typická ukázka obydlí prostého lidu věnujícího se zemědělství); ▪ polozemnice – má plytce zahloubenou podlahu, hliněná pec je vysunuta mimo interiér stavby a stěny jsou tvořeny proutěným výpletem omazaným hlínou (stavení představuje ukázku obydlí lidí zabývajících se rybolovem); ▪ studna – její kvadratická šachta je po obvodu obložena dřevěnými fošnami, dno je vyloženo pálenými cihlami antického původu a zastřešena je přístřeškem stanového tvaru; ▪ zemnice s přístavkem – má plytce zahloubenou podlahu, pec se zásobní jámou se nachází uprostřed (stavení je ukázkou obydlí a dílny na výrobu přeslenů); ▪ kleť – je stavba postavená na kůlech nad úrovní terénu, která má stěny z proutí (hospodářský objekt s fikcí seníku a spižírny); ▪ zásobní jáma – zahloubený objekt, jež má zčásti stěny vypálené a obložené dřevem (jáma byla určena k uchovávání převážně obilovin);
- 42 -
▪ nadzemní dům se srubovou konstrukcí – tato konstrukce stěn s pecí je převažující typ obydlí u mocenských center a hradisek; ▪ nadzemní dům s hrázděnou konstrukcí – stěny jsou tvořeny nepálenými cihlami i kůly, v interiéru je otevřené ohniště (ukázka slovanské stavby, která se vyskytuje jen sporadicky); ▪ pekárna – je to neobyvatelné specializované výrobní zařízení, určené k výrobě chleba a jiných druhů pečiva (nadzemní část je srubové konstrukce s vyplétaným štítem pro odvod kouře a v interiéru se nacházejí 2 kopulovité pece). • Duchovně-vzdělávací areál tvoří: ▪ dřevěná halová stavba – tato dlouhá stavba je ukázkou školy a obydlí významného kněze (skládá se z obydlí významného církevního činitele včetně menších místností jeho spolupracovníků, tzv. cel, největší plochu zabírá halový prostor s ohništěm a krbem jakožto místem výuky); ▪ rotunda – neboli baptisterium je ukázkou křtitelnice. • Mocenský areál tvoří: ▪ nadzemní dům – stěny jsou srubové konstrukce a střecha je šindelového typu (stavení pro přípravu pokrmů pro knížecí palác); ▪ knížecí palác – kamenná stavba s ručně vyráběnou střešní krytinou antického typu (palác je ukázkou obydlí významného velmože nebo knížete Velké Moravy s možností konání sněmu Moravanů); ▪ věž – hypotetická konstrukce rozhledny či ukázka útočiště obránců. • Řemeslný areál tvoří: ▪ nadzemní stavení srubové konstrukce – objekt pro ustájení domácích zvířat přes zimní období;
- 43 -
▪ nadzemní stavení lehké konstrukce – objekt s konstrukcí stěn z proplétaného proutí, určený pro odolnější domácí zvířata; ▪ dílna kovolitce a klenotníka – tento specializovaný objekt srubové konstrukce má uvnitř 2 výrobně tepelná zařízení (otevřená výheň a pec); ▪ kovárna – stavba s hliněnými stěnami má výheň se sopouchem na odvod kouře; ▪ hrnčírna – objekt lehké konstrukce s pletenými stěnami, uvnitř s dvoukomorovou vypalovací pecí a jámou na hnětení keramické hmoty. • Církevní areál tvoří: ▪ základy raně středověkého kostela sv. Jana (objekt se statusem národní kulturní památky); ▪ replika kostela (hypotetická rekonstrukce na základě odkrytých základů, zřejmě nejstarší maltou zbudovaná církevní stavba na našem území). • Správní zázemí a podium jsou citlivě zasazeny do okolního prostředí archeoskanzenu a nijak nenarušují celkové autentické pojetí celého areálu.35) Archeoskanzen Modrá pořádá řadu aktivit, převážně v období od května do konce září. Nosným prvkem jsou individuální i organizované prohlídky a o víkendech tématicky zaměřené akce. Jsou zde prezentovány ukázky života starých Slovanů, realizovány menší výstavy a přednášky. Areál slouží také k pořádání různých 35)
Všechny údaje čerpány z GALUŠKA, Luděk, VAŠKOVÝCH, Miroslav. Archeologický skanzen v Modré u Velehradu : velkomoravské opevněné sídliště středního Pomoraví. Modrá : Obec Modrá, 2006, s. 28 – 43; GALUŠKA, Luděk. Archeologický skanzen v Modré u Velehradu : velkomoravské opevněné sídliště středního Pomoraví. In Archaeologia historica 30/05 : sborník příspěvků přednesených na 36. konferenci archeologů středověku České republiky a Slovenské republiky s hlavním zaměřením na architekturu a archeologické památky (movité i nemovité) a ochranu kulturního dědictví : Telč 20.-24. září 2004. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost Brno, 2004, s. 16 – 20; Archeoskanzen Modrá. 3. vyd. Modrá : Obec Modrá, 2012. 1 leták. Složený list.
- 44 -
koncertů a bývá pronajímán pro filmařské účely. Mimo prostor archeologického skanzenu je zájem veřejnosti zaměřen i na hypotetickou rekonstrukci kostela sv. Jana.36) Veřejnost
má
možnost
využít
následující
nabídku
kulturní
a edukační činnosti: • Prohlídky. Individuálních prohlídek, většinou o víkendech, se nejčastěji účastní rodiny s dětmi. V pokladně si mohou zakoupit brožuru, obsahující mapku k jednotlivým stavbám a krátký komentář. Skupinové prohlídky jsou zaměřeny na dětské kolektivy a konají se většinou v období během školního roku. Nejčastějšími účastníky bývají žáci 4. a 7. tříd, kteří probírají v předmětech vlastivěda a dějepis téma období Velké Moravy. • Speciální akce. Jedná se především o program „Týden pro školy“, který se koná v období měsíce června a září, po dobu 1 týdne. Program má několik stěžejních bodů (ukázky dobového života s odborným výkladem, krátká bojová umění a ukázka účinnosti ostrých zbraní, ukázky dobových řemesel, pečení placek v pekárně a střelba z luku nebo praku) a zajišťuje ho občanské sdružení Velkomoravané. • Tématicky zaměřené akce. Konají se převážně o víkendech ve spolupráci s různými odborníky, řemeslníky či umělci. Některé akce mají charakter více vzdělávací nebo zábavný, u některých je tento poměr vyvážený. Mezi nejvíce oblíbené se řadí pravidelné jarmarky, a to „medu a medoviny“ nebo „ rukodělných výrobků“. Oblíbené je také „myslivecké halali“, slavnosti jara s „pálením čarodějnic“, 36)
setkávání řezbářů nebo závody v lukostřelbě.
GALUŠKA, Luděk, VAŠKOVÝCH, Miroslav. Archeologický skanzen v Modré u Velehradu : velkomoravské opevněné sídliště středního Pomoraví. Modrá : Obec Modrá, 2006, s. 47; obdobně Projekt. In Archeoskanzen Modrá : velkomoravské opevněné sídliště středního Pomoraví [online]. Modrá : Archeoskanzen Modrá, 2010. [cit. 2012-12-18]. Dostupný z WWW: .
- 45 -
• Prezentace života Slovanů. Žádané mezi návštěvníky jsou ukázky svatebního obřadu nebo pohřebního aktu. V oblibě jsou také přípravy pokrmů, konané v rámci dne staroslovanské kuchyně či akce s názvem „Veligrad“, která je zasvěcena ukázkám vojenského života a historických bitev. • Výstavy a přednášky. Pro tyto účely se využívá prostor knížecího paláce, který je důstojným místem pro pořádání kulturních a edukačních prezentací. • Koncerty a filmové akce. Hudební a divadelní produkce láká do archeoskanzenu specifickou cílovou skupinu návštěvníků. Filmoví tvůrci často využívají zdejší prostředí k natáčení snímků, odehrávajících se v období Velké Moravy. V letech 2012-2013 se zde natáčel např. významný film Cyril a Metoděj – Apoštolové Slovanů. • Akce v kostele sv. Jana. Probíhají zde občanské svatby či rozloučení se zemřelým. Prostor kostela je využíván pro pořádání kulturních akcí, např. koncertů liturgických písní. • Domácí zvířata. Volně pobíhající domácí zvířata jsou atrakcí především pro děti. Je možné se s nimi potkat téměř po celém archeoskanzenu.37) V pokladně jsou pro návštěvníky k dispozici doprovodné materiály,
související
s
tématikou
Velké
Moravy
obecně
či
přímo
s Archeoskanzenem Modrá. Při zakoupení vstupenky obdrží návštěvník tištěného průvodce s popisem jednotlivých staveb. Při odchodu je možné v pokladně jako suvenýr zakoupit publikace a DVD
37)
Všechny údaje čerpány z GALUŠKA, Luděk, VAŠKOVÝCH, Miroslav. Archeologický skanzen v Modré u Velehradu : velkomoravské opevněné sídliště středního Pomoraví. Modrá : Obec Modrá, 2006, s. 47 – 48; Akce 2012. In Archeoskanzen Modrá : velkomoravské opevněné sídliště středního Pomoraví [online]. Modrá : Archeoskanzen Modrá, 2010. [cit. 2012-12-18]. Dostupný z WWW: .
- 46 -
s historickou tématikou, pohledy, leporela, turistické známky, pamětní mince a další upomínkové předměty. Archeologický skanzen, tvořený rekonstrukcemi raně středověkých objektů, žije převážně o víkendech spoustou již výše zmíněných aktivit. Základem je ale každodenní individuální nebo organizovaná prohlídka celého komplexu. Hlavní cílovou skupinu návštěvníků tvoří rodiny s dětmi a školy z blízkého i vzdáleného okolí. Obec Modrá se snaží předcházet klesající návštěvnosti, a proto jsem přesvědčen, že jim v této snaze pomohou i mnou vypracované pracovní sešity a metodické listy, které se, jak věřím, stanou pevnou součástí doprovodných materiálů.
- 47 -
2 PRACOVNÍ LISTY V MUZEU Vzhledem k omezenému množství odborných muzeologických materiálů, věnujících se problematice pracovních listů, se v této teoretické části diplomové práce opírám o publikaci Muzejní pedagogika od autorů Lucie Jagošová, Vladimír Jůva a Lenka Mrázová. Tato publikace mi poskytla relevantní pohled pro vymezení základních
pojmů,
vztahujících
se
k
didaktickým
materiálům.
V teoretické části, která je věnována samotným pracovním listům, je nosným muzeologickým podkladem nejen výše zmíněná publikace, ale také metodický materiál Tvorba pracovních listů od Lenky Mrázové, který nabízí na svých webových stránkách Metodické centrum muzejní pedagogiky při Moravském zemském muzeu. V oblasti terminologie didaktických materiálů používám pojmy pracovní a metodické listy, které se často objevují v odborné literatuře. Pracovní list chápu jako tištěný materiál, většinou obsahující jednu stránku úkolů, aktivit i podnětů. Je určený převážně pro návštěvníky jako doplňující a oživující prvek výstavy či expozice. Metodický list je forma metodického materiálu podporující V
využití
následujícím
edukačního
popisu
potenciálu
didaktických
pracovního
materiálů
listu.
vztahujících
se
k Archeoskanzenu Modrá používám pojem pracovní sešit. Důvodem je skutečnost, že tento materiál je určen k využití v prostředí archeologického muzea v přírodě. Podle mého názoru je forma sešitu pro tento typ venkovní expozice nejvhodnější, a to z důvodu specifických podmínek (prostorové, povětrnostní, časové aj.), které zde při práci s materiálem nastávají. Právě tento formát umožňuje částečně minimalizovat jejich nepříznivé vlivy.
- 48 -
2.1 VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ S pracovními listy souvisí některé muzeologické a pedagogické pojmy, které uvádím v teoretické části diplomové práce a používám při tvorbě didaktických materiálů. Jedná se o následující
pojmy:
edukace,
doprovodný
program,
muzejněpedagogický
pracovník, výukové metody, rámcový vzdělávací program, evaluace, metodický list.
2.1.1
Edukace
Edukace bývá definována jako „… celkové a celoživotní rozvíjení osobnosti člověka…“1) Představuje tedy průběh výchovně vzdělávacího procesu, který lze chápat v širším či užším slova smyslu. Edukace by měla být jedním z hlavních cílů muzejních institucí, bez ní by totiž zůstala nenaplněna jedna z hlavních klíčových funkcí muzea. Výchova návštěvníků má stejně důležitou úlohu jako ostatní činnosti muzea.2) Mezi základní znak edukace patří „… záměrné, soustavné a organizované působení na člověka.“3) Edukaci v širších či užších souvislostech popisuje Silvie Drahotušská ve své diplomové práci Muzeum jako výchovně vzdělávací i volnočasová instituce pro dětské návštěvníky. V širším kontextu lze na edukaci nahlížet jako na proces, při kterém dochází k rozvoji lidských dispozic, jako jsou například vědomosti, dovednosti, návyky, postoje aj. Užší kontext edukace pak napomáhá k osvojení nových pojmů, kde výchovné hledisko utváří osobní postoj ke skutečnosti. A jak správně autorka podotýká, 1)
PRŮCHA, Jan, WALTEROVÁ, Eliška, MAREŠ, Jiří. Pedagogický slovník. 4. akt. a vyd. Praha : Portál, 2003, s. 53. 2) JAGOŠOVÁ, Lucie, JŮVA, Vladimír, MRÁZOVÁ, Lenka. Muzejní pedagogika : metodologické a didaktické aspekty muzejní edukace. 1. vyd. Brno : Paido, 2010, s. 72. 3) PAŘÍZEK, Vlastimil. Obecná pedagogika. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1991, s. 8.
- 49 -
mohou právě muzea díky svému potenciálu výrazně přispět k osobnímu rozvoji svých návštěvníků.4)
2.1.2
Doprovodný program
Přiblížit výstavu či expozici pomáhají doprovodné programy, které se mění v závislosti na zvoleném tématu. Nabízejí řadu možností, jako např. vnímání skutečnosti muzejních předmětů po vizuální
stránce
či
prostřednictvím
doteku,
pomáhají
vytvářet
kladný vztah k muzejní instituci díky estetickému a emocionálnímu zážitku, návštěvníka vzdělávají a nabízejí mu aktivní relaxaci. Členění programů do několika typologií lze sledovat u více autorů. Například Timothy Ambrose a Crispin Paine rozdělují programy podle prostředí na ty, které se odehrávají uvnitř nebo vně muzea.5) Obdobný pohled má Josef Beneš, který dělí programy podle okruhů na primární (výstavní prostor), sekundární (mimo výstavní prostor) a terciární (mimo prostory muzea).6) Jiný přístup k členění zastává Friedrich Waidacher, který vidí klasifikaci programů jako kombinaci několika hledisek. Například podle formy nabídky, míry specializace a okruhu návštěvníků včetně jejich zapojení do programů.7) Dle mého názoru vytvořil nejvýstižnější typologii Radek Horáček, který používá následující klasifikační hledisko doprovodných programů. „Mezi teoretické programy patří ty, v nichž je
4)
DRAHOTUŠSKÁ, Silvie. Muzeum jako výchovně vzdělávací i volnočasová instituce pro dětské návštěvníky. Brno : Masarykova univerzita, 2010, s. 15 - 16. 5) AMBROSE, Timothy, PAINE, Crispin. Museum Basics. London : Routledge, 1995, s. 41 – 49. 6) BENEŠ, Josef. Kulturně výchovná činnost muzeí. Díl 1, část textová. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1981, s. 94 – 97. 7) WAIDACHER, Friedrich. Príručka všeobecnej muzeologie. Bratislava : Slovenské národné muzeum, 1999, s. 166 – 167.
- 50 -
hlavní důraz kladen na výklad a práci s teoretickými poznatky. Základními typy těchto programů jsou přednášky, prohlídky a besedy.
Programy
praktické
rovněž
vycházejí
z
teoretických
po-
znatků, ale jsou především založeny na praktické činnosti účastníků… Nejvýraznějším příkladem praktických programů jsou praktické kurzy, ateliéry a tvůrčí dílny. Jako programy smíšené bychom mohli označit takové komunikativní typy aktivit, při nichž je teoretická problematika v určité rovnováze s praktickými činnostmi.“8) Doprovodné programy patří mezi nejdůležitější způsoby kontaktu muzea s veřejností, proto by měla být programová nabídka co nejlépe propracovaná, neměla by postrádat cíl, obsah a formu této aktivity.9) Stanovení cílů patří do počáteční fáze přípravy muzejního programu. Podle stanoveného cíle pak může tvůrce zvolit vhodnou nabídku metod práce a tím docílit maximální efektivity programu. Prvním krokem je stanovení obecného cíle, který edukačnímu
pracovníkovi
pomáhá určit
směr
tvorby
doprovodného
programu. Jako druhý krok poté následuje stanovení cíle dílčího (kognitivní, afektivní a psychomotorický), který pomáhá vytvořit požadovaný účinek programu v podobě nových znalostí, dovedností a postojů u návštěvníka. Díky těmto, na sebe navazujícím, cílům může dosáhnout edukační pracovník požadovaného účinku připravovaného doprovodného programu.10) Účinnou pomůckou při tvorbě programu je stanovení jeho didaktické 8)
struktury,
která
sleduje
určité
základní
kroky.
Tím
HORÁČEK, Radek. Galerijní animace a zprostředkování umění : poslání, možnosti a podoby seznamování veřejnosti se soudobým výtvarným uměním prostřednictvím aktivizujících programů na výstavách. Brno : Akademické nakladatelství CERM, 1998, s. 63. 9) JAGOŠOVÁ, Lucie, JŮVA, Vladimír, MRÁZOVÁ, Lenka. Muzejní pedagogika : metodologické a didaktické aspekty muzejní edukace. 1. vyd. Brno : Paido, 2010, s. 220. 10) Tamtéž, s. 226 - 227.
- 51 -
vzniká logická posloupnost a dějová programová linka. Aby edukační program byl pro muzejní instituci co nejvíce efektivní, je důležité vybrat nejvhodnější výukové metody a zvolit jejich optimální kombinaci.11) Neméně důležitá je zpětná vazba a zhodnocení již realizovaného muzejního programu, což může pomoci odstranit případné nedostatky.
2.1.3
Muzejněpedagogický pracovník
Rozmanitými vzdělávacími aktivitami v muzeu se zabývají muzejněpedagogičtí pracovníci, které dělí Lucie Jagošová ve svém článku Kdo je muzejní pedagog?, do těchto čtyř kategorií: dozorce, průvodce, lektor a muzejní pedagog. Hlavní pracovní náplní dozorce je sledovat výstavní prostor expozic, aby nedocházelo k případnému poškození exponátů, a také ovládat technické vybavení ve výstavních sálech. Dále dohlíží na pohyb návštěvníků, kterým v případě potřeby pomáhá s orientací v prostoru, nebo jim poskytuje
základní
informace
o
expozici.
Pro
sdělení
většího
množství informací slouží průvodcovství, ve kterém průvodce podá výklad vypracovaný muzejním pedagogem. Může se jednat o jednostranný komentář směrem k návštěvníkovi, nebo může průvodce při výkladu odpovídat na dotazy týkající se tématu prohlídky. Vyšší
stupeň
mezi
muzejněpedagogickými
pracovníky
představuje
lektor, který má odborné znalosti určitého oboru. Na základě podkladů od muzejního pedagoga si vytváří výklad, nebo realizuje odpovídající edukační program, který přizpůsobí specifiku cílové skupiny. Samozřejmostí by mělo u lektora být další vzdělávaní v daném oboru. Na nejvyšší stupeň řadí Lucie Jagošová již zmiňo11)
JAGOŠOVÁ, Lucie, JŮVA, Vladimír, MRÁZOVÁ, Lenka. Muzejní pedagogika : metodologické a didaktické aspekty muzejní edukace. 1. vyd. Brno : Paido, 2010, s. 230.
- 52 -
vaného muzejního pedagoga, který se nejen orientuje v oblasti pedagogiky, ale také ovládá obory muzejní instituce. Na základě svého profesního postavení odpovídá v daném muzeu za přípravu a strukturu edukačních programů. Jedná se o pomoc při přípravě expozic či výstav, seminářů určených pro zájemce ze stran návštěvníků a muzejních doprovodných programů (např. semináře pro pedagogy, programy pro školy, dílny pro děti, přednášková činnost aj.). Také se podílí na edukačních akcích muzea, jako jsou například muzejní noc či programy k oslavám výročí muzejní instituce.12) „Muzejní pedagog využívá ve své práci celou řadu různých forem a metod s cílem dosáhnout u muzejního publika schopnosti kombinovat vizuální prožitek s dalšími asociacemi, s nejrůznějšími formami verbální i nonverbální komunikace, s tvůrčími aktivitami ad.“13) Bohužel v mnoha muzejních institucích pozice edukačního pracovníka stále není obsazena a tuto činnost vykonávají například kurátoři, kteří nemají patřičné pedagogické vzdělání. V případě, že muzejní instituce tohoto pedagoga zaměstnává, pak neodpovídá jeho postavení pozici, která by mu v pracovním kolektivu měla právem náležet. Často nemá možnost ovlivnit výstavní plán či se podílet například na konečné podobě expozice či výstavy. Petra Šobáňová správně vystihuje onu příčinu tohoto stavu, tedy že profil muzejního pedagoga není dosud uspokojivě definován, a to včetně jeho přípravy na tuto pracovní pozici. Dále autorka zmiňuje Alexandru Brabcovou, která v publikaci Brána muzea otevřená 12)
JAGOŠOVÁ, Lucie. Kdo je muzejní pedagog? In Acta musealia suplementa 2009/3 : sborník příspěvků z konference Muzeum a škola aneb Jít si naproti 18. - 19. března 2009. Zlín : Muzeum jihovýchodní Moravy, 2009. s. 18; obdobně JAGOŠOVÁ, Lucie, JŮVA, Vladimír, MRÁZOVÁ, Lenka. Muzejní pedagogika : metodologické a didaktické aspekty muzejní edukace. 1. vyd. Brno : Paido, 2010, s. 147. 13) JŮVA, Vladimír. Dětské muzeum : edukační fenomén pro 21. století. Brno : Paido, 2004, s. 163.
- 53 -
zdůrazňuje
požadavek
nutnosti
vzniku
studijního
oboru
Muzejní
pedagogika na vysokých školách. Ten by zahrnoval patřičné vzdělání nejen v pedagogicko-psychologické oblasti, ale také vzdělání v oborech historie, dějin umění i základů přírodních věd.14)
2.1.4
Výuková metoda
V uvědomělé činnosti je vyučovací metoda rozhodující nástroj k dosažení stanoveného záměru.15) „Pod pojmem organizační forma výuky se zpravidla chápe uspořádání vyučovacího procesu, tedy vytvoření prostředí a způsob organizace činnosti učitele i žáků při vyučování.“16) Celá řada autorů17) se věnuje didaktickým metodám a formám, podle kterých může probíhat výuka nebo program. Podle mého názoru se při aplikaci edukačního procesu v muzejních institucích nejčastěji používají následující výukové metody: objektové
učení,
pedagogický
konstruktivismus,
projektové
učení
a kritické myšlení. „Základním principem objektového učení je kombinace aktivního učení a osobního porozumění.“18) Předměty v muzeu mají schopnost motivovat k dalšímu zkoumání díky tomu, že mohou přitahovat svým zajímavým vzhledem či záhadným účelem. Intenzivní prožitek na základě fyzického dotyku předmětu zanechá stopu v lidském nitru mnohem déle, než myšlenky a zkušenosti získané čtením knih či poslechem výkladu průvodce ve výstavním sále. Výhodou u před-
14)
ŠOBÁŇOVÁ, Petra. Škola muzejní pedagogiky 1 : poznámky k partnerství výtvarné a muzejní pedagogiky. 1. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2007, s. 50. 15) SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika. 2. vyd. Praha : Grada, 2007, s. 181. 16) KALHOUS, Zdeněk, OBST, Otto. Školní didaktika. 2. vyd. Praha : Portál, 2009, s. 293. 17) Výukovým metodám se věnují např. Kalous, 2009; Maňák, 2003; Skalková, 2007. 18) BRABCOVÁ, Alexandra. Objektové učení. In BRABCOVÁ, Alexandra (ed.). Brána muzea otevřená : průvodce na cestě muzea k lidem a lidí do muzea. Praha : Open Society Fund, 2003, s. 383.
- 54 -
mětů je, že lze pozorovat jejich dispozice (barvu, vůni, hmotnost, velikost, objem, povrch, tvar aj.). Zkoumáním si může návštěvník vytvořit svou vlastní zkušenost a dospět k novým poznatkům.19) „Objektové
učení
lze
využívat
ve
všech
druzích
muzeí
a v jeho rámci se věnovat prakticky kterémukoliv tématu. Vhodná pro tento způsob učení je práce jak s originálními předměty, tak i s jejich replikami či modely, neboť originálu se někdy z důvodu jeho křehkosti či poškozeného stavu není možné dotýkat či zkoušet jeho funkce, ovšem mnohé je možné získat pozorováním toho, co model či replika nemohou nahradit, a naopak na replikách či modelech si lze zase všechno vyzkoušet.“20) Stanislav
Kužel
poukazuje
u
konstruktivistické
metody
na
fakt, že jedinec vstupuje do edukačního procesu s určitými představami nebo zkušenostmi. Při poznávání badatelských pramenů se může návštěvník dostat do poznávacího rozporu a na základě této metody je pak vyvolán zájem o utváření vlastních poznatků. Cílem konstruktivistické metody je navodit nesoulad mezi představami návštěvníka a badatelskými prameny. Podle autora nová informace navodí tzv. didaktické napětí.21) „Zároveň programové uspořádání poznávacího
procesu
umožňuje
neustálé
střetávání
nejen
názorů
mezi všemi účastníky a jejich diskutování s odborníky, ale nabízí i celou škálu smyslových zkušeností s předmětem a jeho kontexty (rozpoznávání poslepu, hledání vytvořeného obrazu v expozici, 19)
kresba,
dramatizace
apod.).“22) Pro
navození
poznávacího
JAGOŠOVÁ, Lucie, MRÁZOVÁ, Lenka. Objektové učení jako základ muzejní didaktiky. In Muzejní pedagogika dnes : sborník příspěvků z mezinárodní konference pořádané katedrou výtvarné výchovy PdF UP v Olomouci 6.5.2008. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2008, s. 230. 20) Tamtéž, s. 234. 21) KUŽEL, Stanislav. Interpretace v Muzeu aneb Den bez divochů a průvodců. Praha : Open Society Fund , 1999, s. 16. 22) Tamtéž.
- 55 -
rozporu se účastníkovi předkládají neznámé informace a díky své motivaci při poznání usiluje o vyřešení nesouladu. Může se například
jednat
o
konfrontaci
se
sbírkovým
předmětem,
diskusi
s muzejním odborníkem, návštěvu muzejní expozice spojenou s výkladem, použití pracovních listů, výtvarnou či dramatickou tvorbu, rekonstrukci výrobních postupů aj.23) Projektové učení „…částečně navazuje na metodu řešení problémů, jde však… o problémové úlohy komplexnější, o výukové záměry a plány, které mají vždy také širší praktický dosah.“24) Díky této formě praktického učení či názorné činnosti se lze dobrat k vytvoření konečného produktu nebo výrobku. Projektové učení pomůže získat nejen nové informace, ale především naučí děti vzájemné spolupráci při řešení praktického úkolu. Je také vhodným prostředkem při realizaci určitého projektu, ve kterém může dětský kolektiv přispět k ochraně kulturního či přírodního dědictví. A právě muzea jsou ideálním místem, kde lze využít sbírkového fondu pro tuto výukovou metodu a zároveň tím u návštěvníků vytvářet kladný vztah k odkazu našich předků.25) Kritické myšlení je vhodné rozvíjet v rámci muzejně edukačních programů. Tento pojem není podle Josefa Maňáka jednoznačný, protože „… se jím rozumí charakteristika myšlení z psychologického pohledu, jednak jde o specifické edukační postupy, sledující kognitivní sféry člověka.“26) Tato metoda podle autora vychází z pojetí konstruktivistické psychologie a pedagogiky. Při učení
23)
KUŽEL, Stanislav. Interpretace v Muzeu aneb Den bez divochů a průvodců. Praha : Open Society Fund , 1999, s. 16. 24) MAŇÁK, Josef, ŠVEC, Vlastimil. Výukové metody. Brno : Paido, 2003, s. 168. 25) STEHLÍK, Michal. Nové trendy výstavnictví. In Úvod do muzejní praxe : učební texty základního kurzu Školy muzejní propedeutiky Asociace muzeí a galerií České republiky. 1. vyd. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 2010, s. 298. 26) MAŇÁK, Josef, ŠVEC, Vlastimil. Výukové metody. Brno : Paido, 2003, s. 159.
- 56 -
se zde tedy nejedná o přebírání hotových poznatků, ale jejich vytváření na základě osvojení dřívějších zkušeností či znalostí. To umožňuje návštěvníkovi nejprve informace vyhledávat, a poté je využít pro řešení případných úkolů.27) Metoda kritického myšlení je shrnuta do tzv. třífázového modelu učení a Josef Maňák ji popisuje následovně: ▪ evokace (účelem této úvodní fáze je vyvolat na základě jeho dosavadních znalostí zájem o zvolené téma a zároveň vyvolat motivaci pro aktivizaci k získání nových zkušeností); ▪ uvědomění si významu (v tomto nosném pilíři programu se návštěvník setká s informacemi, které konfrontuje se svými znalostmi); ▪ reflexe (tato závěrečná fáze je hodnotící a zároveň ukončuje program, který se usadí v myslích návštěvníků).28)
2.1.5
Rámcový vzdělávací program V České republice v návaznosti na školský zákon platí nové
kurikulární dokumenty pro předškolní, základní a střední školy.29) “Rámcové vzdělávací programy jsou pokusem o řešení problémů školství, na které je již delší čas poukazováno, jako je např. malá efektivita výuky, rozdíly mezi realitou a školou, vzdělávací obsah bez vazby na praktické potřeby, volba zastaralých metod a forem výuky, nedostatečný přístup k individualitě žáka…“30)
27)
MAŇÁK, Josef, ŠVEC, Vlastimil. Výukové metody. Brno : Paido, 2003, s. 159. Tamtéž, s. 160 - 161. 29) Rámcové vzdělávací programy [online]. Praha : Výzkumný ústav pedagogický, 2011. [cit. 2013-03-02]. Dostupný z WWW: . 30) ŠOBÁŇOVÁ, Petra. Škola muzejní pedagogiky 1 : poznámky k partnerství výtvarné a muzejní pedagogiky. 1. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2007, s. 31. 28)
- 57 -
Výstižný pohled na problematiku RVP propojenou s muzejním prostředím má Lucie Fišerová ve své diplomové práci Návrh edukačního programu pro pavilon Anthropos. Kromě získávání vědomostí je u mladého člověka důležitý samotný proces poznávání, mít schopnost samostatně myslet a především vyjadřovat svůj vlastní názor. Muzea mohou mít velký vliv u dětí především na formování jejich osobních pocitů a postojů, ale také na vytvoření jejich názorové a hodnotové orientace. V případě sestavování muzejního edukačního programu pro školy je důležité opírat se o RVP pro jednotlivé typy škol a také vycházet z jejich konkrétních ŠVP. Na podkladě těchto vzdělávacích programů lze vytvořit účinnou spolupráci
mezi
muzejními
institucemi
a
školami.
Pedagogičtí
pracovníci si mohou zvolit přístup k jednotlivým vzdělávacím oblastem a pro dosažení vytýčeného cíle si vybrat edukační metody. V rámci edukačních programů se v muzeích dají didaktické metody naplno využít, protože výuka vedená v muzeu má na rozdíl od školního prostředí řadu předností. Především je to možnost názorné výuky s využitím kopií i originálů sbírkových předmětů, modelů či dioramat, čímž se u žáků zvýší schopnost zapamatovat si více informací. Muzeum je také příležitostí pro komplexní přístup k učivu a propojení jednotlivých vzdělávacích oblastí.31)
2.1.6
Evaluace Zpětným hodnocením může edukační pracovník dospět k utváře-
ní a efektivní úpravě kvalitního muzejního programu. Význam slova evaluace lze chápat jako „… hodnocení vzdělávacích procesů,
31)
FIŠEROVÁ, Lucie. Návrh edukačního programu pro pavilon Anthropos : pro žáky 4. a 5. tříd základní školy. Brno : Masarykova univerzita, 2010, s. 29.
- 58 -
hodnocení vzdělávacích projektů, hodnocení vzdělávacích výsledků, hodnocení učebnic aj.“32) Pro evaluaci v muzejním prostředí lze využít například dělení podle autorů Radek Hanuš, Lenka Chytilová z publikace Zážitkově pedagogické učení. Autoři jsou názoru, že muzejní pedagogika evaluaci člení na 5 navazujících částí. Evaluace 1. řádu je tzv. znalostní bází a probíhá ještě před zahájením programu, kdy si muzejní pedagog musí stanovit přehled pramenů, ze kterých chce čerpat a vše kriticky zhodnotit. Evaluace 2. řádu je záležitostí
samotného
průběhu
programu,
kdy
dochází
ke
sledování
a vyhodnocování programové nabídky včetně účastníků, tedy zdali jsou plněny stanovené cíle či jak reagují návštěvníci na daný program. Evaluace 3. řádu spočívá v aktuálním hodnocení proběhlého programu včetně jeho účastníků či edukačního pracovníka. Tato fáze hodnocení ověřuje, jak si na konci programu vedli návštěvníci a jak bylo naplněno téma programu včetně jeho cílů. Evaluace 4. řádu probíhá s časovým odstupem přibližně dvou měsíců za pomoci otevřených otázek nebo strukturovaného dotazníku, kterým jsou oslovováni účastníci programu. Dotazování je zaměřeno na elementární části programové nabídky (cíl, téma, skladba, účastníci). Odpovědi se mohou porovnat s výsledky evaluace třetího řádu. Na závěr probíhá evaluace 5. řádu, která je sice nejobtížnější, ale z celého evaluačního procesu zároveň nejpřesnější. V této fázi se zjišťuje, do jaké míry program ovlivnil návštěvníky. Zdali získali nové znalosti, dovednosti či schopnosti a do jaké míry program ovlivnil jejich postoj.33)
32)
PRŮCHA, Jan, WALTEROVÁ, Eliška, MAREŠ, Jiří. Pedagogický slovník. 4. akt. vyd. Praha : Portál, 2003, s. 155. 33) HANUŠ, Radek, CHYTILOVÁ, Lenka. Zážitkově pedagogické učení. 1. vyd. Praha : Grada, 2009, s. 94 – 96.
- 59 -
Pro muzejní pracovníky je tedy velmi důležité dívat se na proběhlý muzejní program objektivně, ze dvou rovin. Účastníci programu si své nově nabité poznatky utřídí a uchovají ve své paměti, čímž mohou získat motivaci k opětovné návštěvě muzea za účelem dalšího poznávání. Pro utřídění zážitků se vedle drobných navazujících
aktivit
(výtvarné či
literární
zpracování
témat)
využívají také pracovní listy. Pro muzejního pedagoga je hodnocení prostředkem k ovlivnění či zkvalitnění úspěšnosti proběhlého programu a k dosažení cílů, které při jeho tvorbě zamýšlel.34)
2.1.7
Metodický list
K výstavám a expozicím jsou v muzejním prostředí vytvářeny doprovodné materiály převážně vzdělávacího charakteru. Mohou být určeny například k výstavám (katalogy), k prezentaci historických témat (publikace), pro vzdělávací práci (pracovní listy, metodické listy), k propagaci (pozvánky, letáky, plakáty), nebo také jako různé upomínkové předměty.35) Vedle pracovních listů či průvodců jsou nejčastěji využívaným podkladem také metodické listy. Ty jsou určeny většinou pro pedagogické
pracovníky,
kteří
pracují
ve
výstavě
či
expozici
s žáky samostatně, bez doprovodu edukačního pracovníka. Pro učitele mohou být kromě toho připraveny také speciální muzejní akce (semináře, prohlídky nebo dílny), kde se seznámí s metodickými listy a naučí se je používat. Metodické materiály obsahují nejprve základní informace o výstavě či expozici a potom také přesná znění úkolů včetně jejich správného řešení. Přidanou hodnotou
34)
JAGOŠOVÁ, Lucie, JŮVA, Vladimír, MRÁZOVÁ, Lenka. Muzejní pedagogika : metodologické a didaktické aspekty muzejní edukace. 1. vyd. Brno : Paido, 2010, s. 232 - 233. 35) Tamtéž, s. 248.
- 60 -
metodických listů může být např. popis několika verzí programu pro různé věkové skupiny včetně jejich metodického využití.36) Pro rodiny s dětmi, které se rozhodnou využít samoobslužné pracovní listy, jsou nezbytné metodické listy umožňující samostatnou prohlídku muzejní instituce. Materiál může podpořit mezi členy skupiny vzájemnou komunikaci, předávání informací a motivuje ke společnému plnění aktivit. Je nezbytné, aby materiál obsahoval doplňující odpovědi na otázky a úkoly v pracovních listech, tak aby dospělí mohli v případě potřeby rychle poskytnout odpověď. Součástí metodických listů by měly být také náměty pro společnou diskuzi či různé „domácí úkoly“, které rodinám s dětmi absolvovanou návštěvu později připomenou.37) Metodické listy jsou jakýmsi manuálem pro efektivní použití pracovních listů, tak aby byla více propojena interakce mezi dítětem a dospělým. Materiály se mohou lišit podle toho, pro kterou cílovou skupinu jsou určeny.38) Podle Graeme K. Talboys bývají spolu s pracovními listy součástí tzv. balíčků pro učitele (teacher´s packs) nebo balíčků aktivit (aktivity packs): • pedagogický balíček – materiály pro učitele, využitelné nejen při návštěvě muzea, ale také před i po návštěvě dané instituce, je vhodné užší propojení pedagoga a muzea, v nejlepším případě muzejněpedagogického oddělení;
36)
RÉMIŠOVÁ, Eva. Děti v muzeu : doprovodný program v galerii moderního umění „POJĎTE SI HRÁT DO GALERIE aneb V GALERII NENÍ NUDA!“. Brno : Masarykova univerzita, 2006, s. 21. 37) NĚMEČKOVÁ, Jana. Rodinné učení v muzeu : samoobslužný rodinný průvodce jako příklad uplatnění koncepce celoživotního učení v muzeu. Muzeum : muzejní a vlastivědná práce, 2010, roč. 48, č. 1, s. 13 – 14. 38) JAGOŠOVÁ, Lucie, JŮVA, Vladimír, MRÁZOVÁ, Lenka. Muzejní pedagogika : metodologické a didaktické aspekty muzejní edukace. 1. vyd. Brno : Paido, 2010, s. 238.
- 61 -
• aktivizující balíček – materiály pro rodiny s dětmi, využívané v případě, kdy je dospělý doprovod odkázán sám na sebe a částečně supluje práci edukačního pracovníka.39)
2.2 PRACOVNÍ LISTY V následujících podkapitolách uvádím poznatky, které jsou východiskem pro tvorbu pracovních listů a měl by je znát každý edukační pracovník, který se rozhodne pracovní listy vytvořit. Náplní praktické části mé diplomové práce je tvorba pracovních sešitů pro Archeoskanzen Modrá, a proto v závěru teoretické části uvádím také specifika didaktických materiálů, určených pro archeologická muzea v přírodě.
2.2.1
Definice a význam pracovního listu Pracovní listy jsou pevnou součástí doprovodných muzejnědi-
daktických materiálů. V muzejním prostředí je „… vytváří muzejní pedagog zpravidla pro konkrétní pedagogický proces a jejich cílem je didaktická podpora výstavního tématu. Pracovní listy jsou využívány ve výstavách a expozicích zejména pro přímou a nepřímou práci s dětmi, např. v rámci školní návštěvy muzea, ale oblibu si nacházejí i jejich formy pro rodiče s dětmi, pro dospělé návštěvníky samostatně prohlížející výstavu apod.“40) S popisem pracovního listu se lze setkat také v pedagogickém prostředí,
kde
se
jedná
o
komunikační
prostředek
mezi
žákem
a učivem. Je vnímán jako „… cvičebnice obsahující převážně úkoly
39)
TALBOYS, Graeme K. Museum Educator´s Handbook. Aldershot, Brookfield : Gower, 2000, s. 117 - 118. 40) JAGOŠOVÁ, Lucie, JŮVA, Vladimír, MRÁZOVÁ, Lenka. Muzejní pedagogika : metodologické a didaktické aspekty muzejní edukace. 1. vyd. Brno : Paido, 2010, s. 248.
- 62 -
a cvičení pro samostatnou práci žáků. Většinou je používán na 1. stupni základní školy, ve vyšších ročnících obvykle jako doplněk učebnice.“41) Markéta a Nikola Křístkovi jsou podobného názoru. „Pracovní listy jsou didaktickou pomůckou připravenou pro tématický celek, projekt nebo i jednotlivé učební činnosti, která pomocí několika zadání úkolů, otázek či informací na předtištěných listech papíru vede žáky k aktivnímu a osobnímu přístupu k učivu.“42) Ovšem v muzejním prostředí má pracovní list oproti učebnicím své odlišnosti, a to nejen ve způsobu zpracování, ale také způsobu používání. „Zpravidla se jedná o tištěný materiál, který je k dispozici návštěvníkům pro usnadnění porozumění, doplnění či oživení výstavy či expozice.“43) Vladimír Jůva považuje tištěné doprovodné materiály za určitou formu didaktického neučebnicového textu vypracovaného k dané výstavě či expozici s cílem podpory učení muzejního publika nejlépe atraktivní formou.44) Výstižně popisuje úlohu pracovního listu v muzeu Marek Šobáň v publikaci Škola muzejní pedagogiky 6, jako vazbu mezi muzejním a vnějším prostředím. Na jedné straně si návštěvník odnese něco hmatatelného, ale získá tím také určitou provázanost mezi plněním úkolů a artefakty. Návštěvníkovi zůstává z absolvovaného programu jakýsi hmatatelný důkaz jeho snažení, což ještě více umocní jeho prožitky. Může se jednat o výsledek jeho výtvarné činnosti např.
41)
PRŮCHA, Jan, WALTEROVÁ, Eliška, MAREŠ, Jiří. Pedagogický slovník. 4. akt. vyd. Praha : Portál, 2003, s. 174. 42) KŘÍSTKOVÁ, Markéta, KŘÍSTEK, Nikola. Pracovní listy. In Projekt Škola a muzeum pod jednou střechou : ročník 2004, ročník 2005, ročník 2006 [CD-ROM]. Praha : Národní galerie v Praze, [2006]. [cit. 2012-11-10], s. 1. 43) JAGOŠOVÁ, Lucie, JŮVA, Vladimír, MRÁZOVÁ, Lenka. Muzejní pedagogika : metodologické a didaktické aspekty muzejní edukace. 1. vyd. Brno : Paido, 2010, s. 249. 44) JŮVA, Vladimír. Dětské muzeum : edukační fenomén pro 21. století. Brno : Paido, 2004. s. 136.
- 63 -
ve formě výrobku a mohou to být i pracovní listy, které tak nemalou měrou přispějí k bližšímu poznání artefaktů či expozičních prostor.45) Pracovní list pomáhá návštěvníkovi nejen získávat nové informace na základě nových zážitků, ale pro muzejní instituci je zároveň
významnou
součástí
doprovodných
materiálů.
Ovšem
jak
správně podotýká Gail Durbin v článku Improving worksheets, pracovní list není samospasitelný a vhodný pro každý muzejní program.46) Aby materiál plnil úlohu, pro kterou byl vytvořen, měl by splňovat několik základních funkcí. Následující popis těchto funkcí vychází z metodického materiálu věnujícího se tvorbě pracovních listů od Lenky Mrázové na základě Obecné didaktiky Jarmily Skalkové: • „orientační a koordinační – pracovní listy orientují ve výstavě a ukazují tak jednu z možných cest, jak s výstavou pracovat; měly by promyšleně navazovat na vystavené sbírkové předměty a na původní výstavní záměr a zároveň nabízet další nové pohledy a spojení získávaných informací; • poznávací a systematizační – pracovní listy zpravidla obsahují základní poznatky, úkoly a náměty k tématu výstavy či expozice, jejich pořadí je pro návštěvníky zároveň návodem na způsob poznání a utřídění těchto nových informací; • rozvíjející, výchovnou, upevňovací a kontrolní – díky vhodně zvoleným způsobům práce ve výstavě či expozici pomáhají pracovní listy návštěvníkům rozvíjet jejich osobní zájem o téma, podporují výchovný potenciál muzejního prostředí, stejně jako
45)
ŠOBÁŇ, Marek, HRBEK, David, HAVLÍK, Vladimír. Škola muzejní pedagogiky 6. 1. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2007, s. 35. 46) DURBIN, Gail. Improving worksheets. In HOOPER-GREENHILL, Eilean. The Educational Role of the Museum. London, New York : Routledge, 1994, s. 92.
- 64 -
fixaci nových poznatků i kontrolu správnosti zapamatovaných informací; • motivační a sebevzdělávací – svým obsahem a zpracováním by měly pracovní listy také motivovat návštěvníky k dalšímu zájmu o téma“.47) Vytvoření pracovního listu, plnícího všechny uvedené funkce, se odvíjí především od didaktických schopností jeho tvůrce, ale závisí také na tématu výstavy, cílové skupině či na prostředí, pro které je materiál určen. Pracovní list lze charakterizovat v několika bodech: • většinou se jedná o tištěný materiál pro návštěvníky k porozumění, zpestření výstavy nebo expozice; • na jeho vzniku je podepsán muzejní pedagog; • cílem materiálu je didakticky podpořit výstavní téma; • jeho ideální zpracování je přímo závislé na dané výstavě nebo expozici; způsobu použití; na určení cílové skupiny; na muzejním pedagogovi a jeho schopnostech či didaktických dovednostech.48)
2.2.2
Podoba pracovního listu Pracovní listy lze rozdělit do několika kategorií podle ná-
sledujících hledisek: • podle způsobu práce (pro práci s lektorem; samoobslužné), • podle způsobu použití (před návštěvou muzea; pro aktivity během návštěvy muzea; pro práci po skončení návštěvy v muzeu),
47)
MRÁZOVÁ, Lenka. Tvorba pracovních listů : metodický materiál. In Metodické centrum muzejní pedagogiky při Moravském zemském muzeu [online]. Brno : Metodické centrum muzejní pedagogiky, 2013. [cit. 2013-03-02]. Dostupný z WWW: , s. 6. 48) Tamtéž, s. 24.
- 65 -
• podle rozsahu (samostatné informační a pracovní listy; informační a pracovní sešity; katalogy pro děti; ucelená sada doprovodných materiálů), • podle formy a obsahu (funkce informační; aktivizující; kombinace funkcí informačních a aktivizujících).49) Pracovní listy pro práci s lektorem plní většinou doplňkovou funkci. „Nemají většinou příliš mnoho stran, můžou mít rozsah pouhého dvojlistu. Protože se počítá s komentářem lektora, nemusí být v nich formulovány úkoly. Spíše se využívají pro prezentaci doplňujícího fotografického a informačního materiálu nebo je v nich obsaženo místo pro písemné či výtvarné aktivity účastníků.“50) Jsou vhodné zejména pro skupinové návštěvy za účasti lektorovaného pracovníka. Pracovní list slouží pro záznam informací programu či výtvarné činnosti, a proto by měl mít tvůrce tohoto typu materiálu na paměti, že zde není vhodné užití testovacích úloh, které jinak školy pro své žáky běžně používají. Samoobslužné pracovní listy, většinou doplněné o metodické materiály,
ocení
dospělý
doprovod
z
řad
neorganizovaných
ná-
vštěvníků. Jelikož se zde mezi úkoly a aktivity zařazují komentáře nebo instrukce, jsou tyto didaktické materiály lépe metodicky
zpracované.51) „Samoobslužné
pracovní
listy
mívají
různý
rozsah, od jedné stránky, sady listů až po tenčí brožurku. Při práci s nimi není potřebný doplňující výklad lektora, všechny potřebné informace a zadání úkolů získá zájemce v textu samotném. Je samozřejmé, že tento typ pracovních listů musí být dopl49)
MRÁZOVÁ, Lenka. Tvorba pracovních listů : metodický materiál. In Metodické centrum muzejní pedagogiky při Moravském zemském muzeu [online]. Brno : Metodické centrum muzejní pedagogiky, 2013. [cit. 2013-03-02]. Dostupný z WWW: , s. 24 – 25. 50) ŠOBÁŇ, Marek, HRBEK, David, HAVLÍK, Vladimír. Škola muzejní pedagogiky 6. 1. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2007, s. 37. 51) Tamtéž, s. 38.
- 66 -
něn klíčem k řešení jednotlivých úkolů. Také tato tiskovina by měla být opatřena srozumitelně formulovaným slovníčkem. Samoobslužné pracovní listy jsou v muzeích přichystány pro neorganizované návštěvníky, zejména rodiny s dětmi.“52) Před návštěvou muzea mohou být žáci motivování pracovními listy právě pro budoucí návštěvu se školou. Pro aktivity v muzeu jsou materiály využity při prohlídce nebo při aktivizujícím programu. I pro práci v muzeu je důležitá příprava třídního kolektivu před samotnou návštěvou a využití pracovních listů by mělo pokračovat také po skončení návštěvy, a to k jejímu zhodnocení. Materiály, které jsou určeny k práci po skončení návštěvy muzea, slouží jako zdroj informací pro práci s tématem v domácím či školním prostředí, ale také v samotném muzeu, po ukončení aktivizujícího programu či samotné prohlídky.53) Pro efektivní využití pracovních listů je nutné přemýšlet nejen o cílech, ale také o podobě materiálu. Lze plně souhlasit s autory publikace Muzejní pedagogika, že v České republice jsou tyto materiály nejčastěji využity pro vlastní práci přímo ve výstavním prostoru, nebo po ukončení muzejního programu ke zhodnocení výstavy. Cílovou skupinu tvoří nejčastěji žáci základních škol, v menším rozsahu bývají zastoupeny rodiny s dětmi z řad neorganizovaných návštěvnků.54) Samostatné informační listy zahrnují pouze primární informace o výstavě či expozici v jednoduché formě (skládanky nebo letáky, které návštěvník obdrží zdarma při zakoupení vstupenky). Ty-
52)
ŠOBÁŇ, Marek, HRBEK, David, HAVLÍK, Vladimír. Škola muzejní pedagogiky 6. 1. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2007, s. 38. 53) JŮVA, Vladimír. Dětské muzeum : edukační fenomén pro 21. století. Brno : Paido, 2004, s. 137 - 138. 54) JAGOŠOVÁ, Lucie, JŮVA, Vladimír, MRÁZOVÁ, Lenka. Muzejní pedagogika : metodologické a didaktické aspekty muzejní edukace. 1. vyd. Brno : Paido, 2010, s. 250.
- 67 -
to informační listy nejčastěji obsahují plánek ideální trasy pro návštěvníka. Samostatné pracovní listy zpravidla obsahují nejrůznější úkoly, aktivity, možnosti vlastních záznamů. Je jen na návštěvníkovi, zda využije aktivity, které jsou mu takto nabízeny a které mu mohou návštěvu zpestřit. Informační sešity sdělují informace o výstavě či expozici z širšího pohledu. Na rozdíl od listů je jejich prvořadým cílem podat doplňující informace k výstavě či expozici, např. v podobě menšího katalogu. Pracovní sešity jsou po obsahové stránce podobné samostatným pracovním listům, ale mívají podobu volných listů ve složce či sešitu. Tyto materiály jsou vhodné pro výstavy s delším časovým horizontem a pro expozice. Zde je možné zhotovit kvalitnější materiály, pokud to dovolí finanční prostředky dané muzejní instituce. Dětské katalogy patří mezi rozsáhlejší doprovodné materiály, které se využívají u návštěvníka po skončení návštěvy muzea k doplnění či zopakování
získaných
informací.
Sada
doprovodných
materiálů
slouží jako výstup návštěvy výstavy či expozice přibližující veřejnosti výstavní téma nebo samotné muzeum.55) Klasifikaci materiálů na základě jejich formy a obsahu nejlépe popisují Markéta a Nikola Křístkovi. Informační pracovní list
obsahuje
kvalitně
zpracované
informace
včetně
obrazové
i materiálové formy. Zároveň plní funkci prezentační a k tomu ho muzea využívají jako edukační materiál. Autoři přirovnávají informační pracovní listy k pojetí katalogu určeného k výstavě. Aktivizující pracovní list na rozdíl od výše zmíněného materiálu je méně náročný po stránce textové, informační a materiálové. Obsahuje většinou jednoduché zadání různých úkolů a poměrně často se v něm vyskytuje prázdné pole pro případné záznamy. Svou 55)
JŮVA, Vladimír. Dětské muzeum : edukační fenomén pro 21. století. Brno : Paido, 2004, s. 138.
- 68 -
typologií se blíží spíše ke školním cvičebnicím. Dále lze plně souhlasit,
že
kombinovaný
informační
a
aktivizující
pracovní
list patří v muzejním prostředí mezi nejčastěji používané. Ovšem je nesmírně důležité, aby tato forma materiálu obsahovala symetrickou informační a aktivizující složku. Tento pracovní list by měl obsahovat nejdůležitější odborné informace a zároveň také respektovat percepci či myšlenkové pochody dítěte.56)
2.2.3
Tvorba pracovního listu
Pro samotnou tvorbu je třeba dodržovat několik zásad, které pomohou vytvořit funkční a účelný materiál. Odborný návod podává Lenka Mrázová v metodickém materiálu určeném tvorbě pracovního listu, kde jsou popsány tyto zásady: • „pracovní listy jsou pomůckou, nikoliv vlastní podstatou pedagogické práce v muzeu; • pracovní listy by nikdy neměly být samoúčelné, tedy sestavené jen proto, že se to očekává a bez jasného koncepčního základu, bez ohledu na podstatu výstavy či na vlastní reálné využití tohoto materiálu; • nevhodně zpracovaný nebo nevhodně použitý pracovní list může být pro pedagogický proces v muzeu dokonce kontraproduktivní; • pokud mají být pracovní listy opravdu funkční a účelné, je třeba sledovat určitá didaktická pravidla a zákonitosti procesu učení, stejně jako další opodstatněnost těchto materiálů vůči cílům, tématu výstavy či expozice nebo zamýšleného způsobu práce s pracovními listy.“57) 56)
KŘÍSTKOVÁ, Markéta, KŘÍSTEK, Nikola. Pracovní listy. In Projekt Škola a muzeum pod jednou střechou : ročník 2004, ročník 2005, ročník 2006 [CD-ROM]. Praha : Národní galerie v Praze, [2006]. [cit. 2012-11-10], s. 1 – 4. 57) MRÁZOVÁ, Lenka. Tvorba pracovních listů : metodický materiál. In Metodické centrum muzejní pedagogiky při Moravském zemském muzeu [online]. Brno : Meto-
- 69 -
Při samotné tvorbě je nutné zhodnotit u výstavy či expozice, co vlastně prezentuje a jaký je její obsah. Tedy v podstatě podtrhnout její téma, zachytit sdělení výstavy a upozornit na jedinečné detaily nebo na mezioborová propojení. Obsah je ideální tvořit s pomocí vzdělávacích cílů, které pomohou k snadnějšímu porozumění, oživení a prohloubení námětu výstavy. Pro dané téma a prostor je nutné přemýšlet o vlastním pedagogickém záměru (co chci ukázat, sdělit a naučit). Proto je důležité pracovní list nejen kvalitně zpracovat, ale také s ním dokázat odpovídajícím způsobem pracovat. Dále je nezbytné zvolit správnou cílovou skupinu návštěvníků, u které je třeba brát ohled na věk, schopnosti, způsoby percepce a předpokládané dosavadní zkušenosti. Tomu by měl být poté přizpůsoben výběr, rozmanitost a rozsah úkolů. Tak jako při přípravě a vytváření nabídky doprovodných muzejních programů, tak i zde by se měla struktura pracovního listu držet pojetí osnovy Kritického myšlení a sledovat princip E-U-R (evokace – seznámení se tématem či jeho hledáním; uvědomění si významu – sledování hlavní části tématu; reflexe – shrnující a reflektivní charakter).58) Forma a podoba pracovního listu by vždy měla navazovat na vzdělávací cíle, ale kromě nich je ovlivněna i finančními možnostmi muzejní instituce a zamýšlenou cílovou skupinou. Podobu materiálu dále určuje formát, papír, písmo a grafika. Standardní formát pracovního listu se v muzeích nejčastěji objevuje ve velikosti A4 a A5, protože se s nimi nejsnadněji pracuje a jsou
dické centrum muzejní pedagogiky, 2013. [cit. 2013-03-02]. Dostupný z WWW: , s. 25. 58) JAGOŠOVÁ, Lucie, JŮVA, Vladimír, MRÁZOVÁ, Lenka. Muzejní pedagogika : metodologické a didaktické aspekty muzejní edukace. 1. vyd. Brno : Paido, 2010, s. 253 - 254.
- 70 -
vhodné pro tisk či kopírování. Jiné nestandardní velikosti mohou znesnadnit práci a také jejich výroba bývá obtížnější.59) Neméně důležité je použití kvalitního papíru s vhodným kontrastem oproti písmu. „Je vhodné využívat co nejvíce barevného kontrastu písma a podkladu a používat syté barvy. Doporučují se kombinace černá/bílá, černá/žlutá, modrá/bílá nebo zelená/bílá, nevhodné jsou naproti tomu zelená/modrá a černá/fialová.“60) Písmo by nemělo být menší než 12 bodů, aby text dokázali přečíst i lidé s vadou zraku či děti. Také pořadí poskytovaných informací musí být v souladu s velikostí písma. Je vhodné vynechat písmena příliš úzká či široká. Nevhodnější jsou písma typu Times, Arial, Courier a Helvetica nebo Roman, Century, Universe, Palatino
a
Moderne.61)
Autorky
Lenka
Hradilová,
Helena
Jedličková
a Iva Tymráková doporučují pro 1. a 2. ročník ZŠ velikost písma 16 až 18 pt, pro 3. ročník velikost písma přibližně 16 pt, pro 4. a 5. ročník velikost písma nejméně 14 pt. A nakonec pro 6. až 9. ročník by mělo stačit písmo o velikosti 12 pt.62) Grafika by měla přispívat k lepší orientaci v textu a upozorňovat na důležité poznatky. Klíčová slova či výrazy je možné uvést buď velkým písmem, zvýraznit podtržením či ztučněním. Pro delší text, který má zvláštní význam, je vhodné použít kurzíva. Také obrázky jsou nedílnou součástí každého pracovního listu, ovšem jejich použití musí korespondovat s cílovou skupinou. Pro nejmenší 59)
děti
se
používá
více
obrázků
na
úkor
textu
SADÍLKOVÁ, Eva. Typologie pracovních listů v muzeích a galeriích na Jižní Moravě. Brno : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav archeologie a muzeologie, 2012, s. 33 – 34. 60) BERNARD, Patrick. Muzea pro všechny : příručka k fyzické a smyslové dostupnosti muzeí. Praha : Český výbor ICOM, 2003, s. 37. 61) Tamtéž, s. 35 – 36. 62) HRADILOVÁ, Lenka, JEDLIČKOVÁ, Helena, TYMRÁKOVÁ, Iva. Pracovní list a tvorba pracovního listu pro přírodovědné vzdělávání. In: Metodologické aspekty a výskum v oblasti didaktík prírodovedných polńohospodárských a príbuzných oborov. Nitra : Univerzita Konštantína Filozofa, 2005, s. 109.
- 71 -
a s rostoucím věkem se tento poměr obrací ve prospěch textové části. Autor didaktického materiálu může použít vlastní ztvárnění, ale většinou se využije práce profesionálů nebo již zhotovených obrázků, jejichž použití je ovšem nutno ošetřit z právního hlediska.63) A zejména „… při tvorbě pracovních listů se vyplatí spolupracovat s kvalitním grafikem, jenž dodá tomuto materiálu přitažlivou výtvarnou podobu. Může tak vzniknout publikace, která se stane vkusnou připomínkou chvil strávených ve výjimečném prostředí muzea… Navíc má kreativní pedagog v podobě pracovních listů přichystán jednoduchý materiál pro následnou činnost ve škole. Zvídavě děti se mohou k tomu, co se v muzeu dozvěděly, vrátit s rodiči doma.“64) Pro vlastní práci s těmito materiály je velice klíčový výběr sbírkových
předmětů.
Je
nutné
rozlišit
předměty
důležité
od
těch, které jsou pro edukační proces naopak kontraproduktivní. Cílem je, aby si návštěvník vryl do paměti své poznatky a zážitky spojené s vybranými předměty a vnímal jejich souvislost s daným prostředím i prezentovaným tématem. V případě použití pracovních
listů
si
návštěvník
posléze
odnáší
získané
informace
s sebou a může se tak k důležitým faktům či vlastním zážitkům kdykoliv vrátit. Edukační aspekt může mít i použití prázdného listu pro vlastní záznamy návštěvníka, ovšem nemělo by chybět logo muzejní instituce s názvem dané výstavy či expozice. Při logické stavbě úkolů je třeba brát v úvahu lokaci sbírkových předmětů, aby špatnou stavbou úkolů nedocházelo k chaotickému
63)
SADÍLKOVÁ, Eva. Typologie pracovních listů v muzeích a galeriích na Jižní Moravě. Brno : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav archeologie a muzeologie, 2012, s. 34 – 35. 64) ŠOBÁŇ, Marek, HRBEK, David, HAVLÍK, Vladimír. Škola muzejní pedagogiky 6. 1. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2007, s. 38.
- 72 -
pobíhání návštěvníka z jednoho konce expozice na druhý, nebo k opětovnému vracení se na stejná místa.65) Podstatné je rovnoměrné střídání různých druhů úkolů a aktivit, s cílem využít u návštěvníka co nejvíce dovedností a způsobů práce. Nelze také opomenout dodržování určité linie, postavené na zvolených cílech, která zvýší efektivitu materiálu. Tvůrce pracovního listu by měl mít cit pro výběr různých úkolů, otevřených otázek, skládaček, badatelských záznamů apod., tak aby ve výsledku
vytvořil
vyvážený
a
logicky
srozumitelný
materiál.
Vhodné je střídat různé druhy úkolů či aktivit, včetně badatelských metod typických pro muzejní práci. Návštěvník pak používá více dovedností a přemýšlí v souvislostech. Pokud se tvůrce pracovního listu bude držet výše zmíněných pravidel, neměl by se především od dětských návštěvníků dočkat pouhého neefektivního zaznamenávání informací.66) Správné kladení otázek je jádrem úspěchu pracovního listu, a proto je třeba jejich analýze věnovat dostatek času. Méně obtížná je tvorba otázek nižší úrovně, naopak tvorba složitějších otázek vyžaduje více času i zkušeností. I drobné úpravy formulace
otázky
mohou
změnit
její
charakter.
Též
běžně
používané
„ano/ne“ odpovědi lze povýšit na zajímavější. Otázky vyžadující výpočty by měly být využívány pouze výjimečně, např. v případě, kdy takto získaná informace je nezbytná k řešení dalšího úkolu, nebo pokud je vyžadováno stanovisko návštěvníka atd.67) „Je vhodné používat otevřené otázky, na které mohou děti odpovídat přiměřeně svému věku. Proto by některé z otázek měly být formulová65)
JAGOŠOVÁ, Lucie, JŮVA, Vladimír, MRÁZOVÁ, Lenka. Muzejní pedagogika : metodologické a didaktické aspekty muzejní edukace. 1. vyd. Brno : Paido, 2010, s. 254. 66) Tamtéž, s. 255. 67) DURBIN, Gail. Improving worksheets. In HOOPER-GREENHILL, Eilean. The Educational Role of the Museum. London, New York : Routledge, 1994, s. 93.
- 73 -
ny
hypotetičtěji,
aby
podporovaly
rozvoj
abstraktního
myšle-
ní.“68) Podle Gail Durbin lze klasifikovat čtyři úrovně otázek, využívaných v pracovních listech. Jedná se o otázky paměťové (memory questions), konvergentní (convergent questions), divergentní (divergent questions) a posuzující (judgemental questions). Paměťové otázky hledají jedinou správnou odpověď a k jejich zodpovězení postačuje nejnižší úroveň myšlení. Tyto otázky vyžadují fakta, popisy dříve získaných faktických znalostí, nebo také pozorování a odpověď na ně může být často jednoslovná. Příkladem paměťových otázek jsou např.: Kolik …; Co je to …; Pojmenuj …; Který z nich … aj. Konvergentní otázky hledají nejvhodnější nebo nejlepší odpověď. Jsou zaměřeny na specifika a na to, co je známo či vnímáno. Mohou vyžadovat srovnání, vysvětlení nebo potvrzení vzájemných vztahů a k jejich řešení je již zapotřebí vyšší úrovně myšlení. Konvergentní otázky mohou být formulovány např. takto: Co … dělá?; Jak se … a … liší? aj. Divergentní otázky umožňují více než jednu správnou odpověď. K jejich zodpovězení je
nezbytná
představivost
při
myšlení,
formulace
a schopnost používat znalosti při řešení problémů.
hypotéz
Návštěvník
zde musí prokázat schopnost pro předvídání, odvozování a rekonstrukci. Příkladem těchto otázek jsou např.: Co když …; Kolik způsobů …; Představte si, že … aj. Posuzující otázky poskytují osobní a jedinečnou odpověď. Vyžadují výběr, hodnocení a vypracování stanoviska, hodnoty nebo přesvědčení. Tento typ otázek vyžaduje nejvyšší úroveň myšlení. Příkladem mohou být otázky jako např.: Co si myslíte o …; Souhlasíte s tím, že …; Jaká je vaše
68)
NĚMEČKOVÁ, Jana. Rodinné učení v muzeu : samoobslužný rodinný průvodce jako příklad uplatněný koncepce celoživotního učení v muzeu. Muzeum : muzejní a vlastivědná práce, 2010, roč. 48, č. 1, s. 14.
- 74 -
reakce na …; Co myslíte, že … a proč? atd. Výběr a zařazení otázek ze všech úrovní pak zvyšuje náročnost pracovního listu.69)
2.2.4
Náležitosti pracovního listu Jasný
návod
pro
vytvoření
dobře
zpracovaného
pracovního
listu neexistuje. „Obecná kritéria pro posouzení pracovních listů se objevují v odborné literatuře bohužel stále poskrovnu, výzkumy zabývající se funkčností těchto materiálů v podstatě neexistují. Jedná se tak spíše o jednotlivé pokusy najít způsob pro hodnocení tohoto materiálu, často s cílem předložit zároveň určité zjednodušené vodítko k jeho vytvoření.“70) Dodržením obecně platných pravidel lze dosáhnout didaktické funkčnosti materiálu. Někteří autoři se v odborné literatuře zabývají tím, jak by měl pracovní list vypadat a poskytují také návod pro evaluaci hotového média. Na druhou stranu se mezi odborníky vyskytuje i kritický pohled na tuto formu materiálu. Například Markéta a Nikola Křístkovi se opírají o tzv. metodu „AEIOU“ a zastávají názor, že pracovní list musí být atraktivní, ekonomický, investigativní, organizující a učící. Podle autorů lze atraktivnosti dosáhnout vhodným grafickým zpracováním dle zvolené cílové skupiny. Ekonomičnost spočívá v tisku potřebného množství pro pohodlnou práci návštěvníků, tak aby náklady byly přiměřené dostupným finančním prostředkům muzea. Investigativnost stimuluje k vlastním úsudkům či řešení a zároveň prezentuje získané poznatky. Organizačnost napomáhá ke vhodné posloupnosti poznávání tématu a navržené činnosti strukturují proces 69)
DURBIN, Gail. Improving worksheets. In HOOPER-GREENHILL, Eilean. The Educational Role of the Museum. London, New York : Routledge, 1994, s. 93 – 94. 70) JAGOŠOVÁ, Lucie, JŮVA, Vladimír, MRÁZOVÁ, Lenka. Muzejní pedagogika : metodologické a didaktické aspekty muzejní edukace. 1. vyd. Brno : Paido, 2010, s. 257.
- 75 -
učení. Učící pracovní list by měl zachovávat funkční schéma vedoucí k reflexi učení, v podobě E-U-R kritického myšlení či konstruktivistického postupu.71) Michel Van Praët, Vladimír Jůva a Grame K. Talboys se více či méně shodují ve výsledné podobě pracovního listu a dávají několik
vhodných
podnětů
pro
tvorbu
tohoto
materiálu.
Pracovní
list a jeho tvorba musí samozřejmě vycházet z prezentovaných předmětů a zpracovávat jednu komplexní oblast. Úkoly je nezbytné přizpůsobit obsahu školního kurikula daného věku a brát v úvahu dosavadní dětskou empirii. Dětem by měl být přizpůsoben jazyk i slovní zásoba pracovního listu, tak aby jim vždy bylo jasné, jaký druh odpovědi je požadován. Pro zaznamenání odpovědi musí být vyčleněn dostatečný prostor, opět s ohledem na danou cílovou skupinu.
Jednotliví
autoři
mají
také
své
specifické
názory.
Michel Van Praët neopomíjí dodání vyplněné verze pracovního listu pedagogickým pracovníkům, včetně popisu výstavy před její návštěvou.
Vladimír
Jůva
klade
u dětí
důraz
na vzbuzení
o danou kulturní a přírodní oblast. Grame K. Talboys
zájmu
zas upo-
zorňuje na problém kumulace skupiny na jednom místě.72) Výše uvedení autoři dávají dostatečný návod pro tvorbu kvalitního pracovního
listu,
přinášejícího
návštěvníkům
zábavu,
poučení
i motivaci k opětovné návštěvě muzea. S rostoucí popularitou pracovních listů jakožto pomůcky muzejní edukace se objevuje také názorový rozpor pro jejich použí71)
KŘÍSTKOVÁ, Markéta, KŘÍSTEK, Nikola. Pracovní listy. In Projekt Škola a muzeum pod jednou střechou : ročník 2004, ročník 2005, ročník 2006 [CD-ROM]. Praha : Národní galerie v Praze, [2006]. [cit. 2012-11-10], s. 1 – 5. 72) Více na VAN PRAËT, Michel. Kulturně výchovná činnost v muzeích. In Děti, mládež, ... a muzea? : sborník příspěvků ze stejnojmenné konference uspořádané v Moravském zemském muzeu ve dnech 12. a 13. ledna 1995. Brno : Moravské zemské muzeum, 1995, s. 44; JŮVA, Vladimír. Dětské muzeum : edukační fenomén pro 21. století. Brno : Paido, 2004, s. 139; TALBOYS, Grame K. Museum Edukator`s Handbook. Aldershot, Brookfield : Gower, 2000, s. 119.
- 76 -
vání. „Důvodem je poměrně rozšířená záměna chápání pracovních listů místo pomůcky za vlastní podstatu pedagogické práce v muzeu… Děje se tak i bez ohledu na podstatu výstavy či na vlastní reálné využití tohoto materiálu. Pokud mají být pracovní listy opravdu funkční a účelné, je třeba také sledovat určitá didaktická pravidla a zákonitosti procesu učení, stejně jako další opodstatněnost těchto materiálů vůči cílům, tématu výstavy či expozice nebo způsobu práce s tímto médiem.“73) K tomuto problému se vyjadřuje mnoho autorů. Shodují se v tom, že používání pracovních listů nesmí být chápáno jako samozřejmé a přiklánějí se k citlivému užívání tohoto materiálu.74) Například Graeme K. Talboys nepovažuje pracovní listy za úžasné, ale spíš za problematické. Je toho názoru, že vypracovat opravdu kvalitní materiál je velmi náročné, především časově. Je přesvědčen, že pokud nemá tvůrce materiálu dostatek času a dovedností, neměl by se do jeho tvorby vůbec pouštět. Autor upozorňuje též skutečnost, že kvalitní pracovní list je užíván jako hlavní či jediná součást vzdělání v muzejní instituci. Důraz na tento materiál pak odsouvá základní princip muzejní edukace do pozadí a muzeum tím ztrácí své výjimečné postavení.75) Michel Van Praët vidí úskalí v jejich nadměrném používání. „Pracovní listy jsou jen jedním z výstupů kulturně-výchovných oddělení muzeí. Jejich cenová dostupnost však často vede k tomu, že jich muzea chrlí velké množství, často na úkor kvality.“76) Eva Sadílková ve 73)
JAGOŠOVÁ, Lucie, JŮVA, Vladimír, MRÁZOVÁ, Lenka. Muzejní pedagogika : metodologické a didaktické aspekty muzejní edukace. 1. vyd. Brno : Paido, 2010, s. 252. 74) Tamtéž, s. 252. 75) TALBOYS, Grame K. Museum Edukator`s Handbook. Aldershot, Brookfield : Gower, 2000, s. 116 - 117. 76) VAN PRAËT, Michel. Kulturně výchovná činnost v muzeích. In Děti, mládež, ... a muzea? : sborník příspěvků ze stejnojmenné konference uspořádané v Moravském zemském muzeu ve dnech 12. a 13. ledna 1995. Brno : Moravské zemské muzeum, 1995, s. 44.
- 77 -
své diplomové práci zmiňuje Josefa Leisena, který také upozorňuje na náročnost tvorby materiálu. Zamýšlí se kupříkladu nad nebezpečím absence informací u exponátů a vidí také nedostatky v procesu učení, kdy žáci přistoupí k automatickému vyplňování úkolů, aniž by některým pasážím pracovního listu vůbec rozuměli.77) Dail Durbin ve svém článku Improving worksheets sice uznává fakt, že používání pracovních listů může snížit objem získaných informací u návštěvníka, protože ten se více zaměří na vyplnění listu než na přidanou hodnotu, kterou mu materiál nabízí. Ovšem autor na druhou stranu dodává, že pokud jsou pracovní listy dobře navrženy a pečlivě vedeny, mohou strukturovat návštěvu muzea
a
návštěvník
tak
shlédnutím
nejpodstatnějších
předmětů
získá potřebné znalosti. To může pomoci minimalizovat pocit zbytečně stráveného času v muzejních prostorech.78)
2.2.5
Specifika pracovního listu pro archeoskanzen Kvalitně
zpracovaný
list
je
mezi
doprovodnými
materiály
v muzejním prostředí pevně zakotven. Veškerá odborná literatura zabývající se těmito materiály, ať už je hodnotí kladně či má k nim rezervovaný postoj, je vnímá prakticky pouze v prostředí kamenného muzea. Zde je také větší pravděpodobnost existence muzejního pedagogického oddělení, nebo alespoň působení edukačního pracovníka. V kamenném muzeu jsou také většinou vhodné podmínky pro práci s pracovním listem (ochrana před vlivy počasí, popisky u exponátů, doprovodné texty k tématu výstavy či expozice, příležitost pořádání výstav). 77)
Více na SADÍLKOVÁ, Eva. Typologie pracovních listů v muzeích a galeriích na Jižní Moravě. Brno : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav archeologie a muzeologie, 2012, s. 46. 78) DURBIN, Gail. Improving worksheets. In HOOPER-GREENHILL, Eilean. The Educational Role of the Museum. London, New York : Routledge, 1994, s. 92.
- 78 -
U archeologických muzeí v přírodě je situace specifická. Tato muzea buď působí samostatně pod patronací svého zřizovatele, například obce (Archeoskanzen Modrá), nebo jako vzdálenější pobočka kamenného muzea (Archeopark Chotěbuz-Podbora). U samostatných subjektů většinou z finančních důvodů mezi zaměstnanci edukační pracovník nepůsobí. Tam, kde je archeoskanzen součástí kamenného muzea, které disponuje edukačním pracovníkem, není situace o moc lepší, protože tento pracovník svou činnost vyvíjí převážně v kamenném muzeu a na ostatní součásti muzea mu zbývá méně času. Naskýtá se otázka, zda pracovní list do archeologického muzea v přírodě vlastně patří a pokud ano, jak by měl tento didaktický materiál vypadat i to, jaká specifika oproti pracovním listům v kamenných muzeích obsahuje. Jelikož se v tomto případě nelze plně opřít o odbornou literaturu, zabývající se pracovními listy pro muzea v přírodě, budu při popisu vhodné podoby tohoto materiálu vycházet z předešlých kapitol mé diplomové práce. Personálně jsou většinou archeologická muzea v přírodě obsazena správcem, průvodci a administrativním pracovníkem. Je nutné, aby muzejní pedagog při tvorbě pracovního listu úzce spolupracoval s těmito zaměstnanci, kteří mu mohou poskytnout mnoho podnětných informací. Pokud se archeologický skanzen rozhodne vytvořit materiál vlastními silami, je vhodné se alespoň poradit s nejbližším muzeem a minimalizovat tím nebezpečí vzniku nekvalitního materiálu. Je nutné si ale uvědomit, že prostředí archeologických muzeí v přírodě není primárně koncipováno pro dětského návštěvníka, a proto je srozumitelnost pracovního listu mimořádně důležitá. Muzejní pedagog může na základě svých odborných znalostí vypracovat materiál, kterým lze didakticky podpořit vý-
- 79 -
stavní téma (rekonstrukci staveb včetně jejich interiérového vybavení).
Zpracování
pracovního
listu
je
závislé
na
venkovním
prostředí v podobě stálých staveb, a proto je důležité si před tvorbou ověřit, že se v nejbližší době nebudou realizovat zásadní stavební úpravy. Protože exteriér je vlastně tzv. stálá expozice, měly by být pracovní listy vypracovány s ohledem na delší časový úsek jejich použití. Kromě toho je důležité zajištění případných podložek pod pracovní list a stanovení místa, kde mohou návštěvníci provést případnou reflexi. Nejprve je nezbytné, dle statistiky návštěv, určit hlavní cílovou skupinu, pro kterou budou
pracovní
listy
určeny.
Ve
většině
případech
se
jedná
o školy či rodiny s dětmi, a tak je důležité promyslet i distribuci materiálů pro danou cílovou skupinu. Řešením může být umístění materiálů na webových stránkách i jejich prodej v pokladně či muzejním obchodě. Pro archeologická muzea v přírodě jsou nejvhodnější samoobslužné
pracovní
sešity,
které návštěvníkovi
nahradí
chybějící
výklad lektora a zároveň přinesou potřebné informace a zadání úkolů. Z důvodu absence edukačního pracovníka by měly být materiály univerzálně vyhotovené hlavně pro aktivity v areálu daného muzea, s následnou možností práce ve škole či doma po skončení návštěvy. V případě škol by měly být pracovní sešity umístěny na webových stránkách, odkud by si je pedagog mohl stáhnout a před samotnou návštěvou své žáky motivovat k budoucí návštěvě. V rámci samotné prohlídky by se měl pedagog dohodnout s průvodcem na případné pomoci a koordinaci práce žáků i následné reflexi na předem určeném místě. Po návratu je pak možné využít pracovní sešity jako zdroj informací ve školním prostředí. U neorganizovaných návštěvníků by měla být v pokladně možnost zapůjčení pod-
- 80 -
ložky pro práci s pracovním sešitem a také metodický list pro doprovod dítěte. Prostředí
archeologického
muzea
v
přírodě
lze
přirovnat
k velké externí expozici a pobyt návštěvníka zde bývá delší. Proto jsou nejvhodnější didaktické materiály vyhotovené ve formě sešitu, který usnadní manipulaci ve venkovním prostředí archeologického muzea. Neméně významné je to, že pracovní sešit obsahuje úkoly a aktivity, které stimulují a aktivizují muzejní publikum, protože mohou být lépe zpracované po stránce grafické, obsahové a formální. V muzeích bývá nejčastěji používaná kombinace informační a aktivizující složky tohoto materiálu. To umožňuje muzejní instituci zařadit důležité odborné informace a zároveň umožnit dítěti zaznamenat si své myšlenky a názory. Pokud muzeum v přírodě zajistí pro své návštěvníky podložky, minimalizuje
tím
handicap
nepohodlí
při
vyplňování
pracovního
sešitu. Pro lepší přehlednost může také použít formát A4. Konečnou formu a podobu materiálu je třeba si pečlivě rozmyslet. Je možné vytvořit neatraktivní pracovní sešit na méně kvalitním papíře s černobílou kombinací a jednoduchým grafickým řešením, nebo je možné se vydat opačnou cestou a využít kvalitního podkladu s barevnou a atraktivní grafikou. Možností je také kompromis v podobě obsahu s černobílým grafickým provedením na kvalitnějším papíře a více či méně atraktivním obalovým materiálem. Volba varianty bude ovšem záviset především na finančních možnostech zhotovitele a na kupní síle jeho návštěvníků. Ve výběru obsahu pracovního sešitu musí být u archeologického muzea v přírodě selekce více komplexnější než u kamenného muzea. Je nutné zaměřit se na celek a představit návštěvníkovi stavby a jejich stavební prvky, které tvoří podstatu celého kom-
- 81 -
plexu. Dále pak k nim přidat předměty, které tvoří doplněk interiérového vybavení staveb a mají také důležitou výpovědní hodnotu. Měl by být zároveň dodržen edukační aspekt, tzn. aby si návštěvník dal do souvislostí své poznatky, které mu pomohou lépe pochopit celý areál jako celek. Při stavbě pracovního sešitu je třeba respektovat didaktický postup a držet se dějové linky, ale na rozdíl od kamenných muzeí je zde výběr úkolů trochu odlišný. Archeologická
muzea
v
přírodě
většinou
nedisponují
dětskými
koutky nebo místnostmi, kde se jim mohou věnovat edukační pracovníci. Proto je nutné omezit úkoly typu skládaček a ještě více se zaměřit na badatelské metody, které přimějí návštěvníka přemýšlet v souvislostech a zkoumat například stavební prvky v areálu. Při výběrů staveb je důležité držet se prohlídkového okruhu, aby se zamezilo zbytečným prostorovým přesunům, kterými návštěvník ztrácí čas a snižuje tak efektivitu své návštěvy. V
případě
absence
muzejněpedagogického
vzdělání
průvodců
jsou velmi významné metodické listy k pracovním sešitům, které pomáhají zvolit správný didaktický postup například u organizované návštěvy většího školního kolektivu. V metodických listech by nemělo chybět pro tuto cílovou skupinu upozornění na způsob práce, např. v podobě návrhu na rozdělení skupiny do menších kolektivů, čímž se zamezí kumulaci většího počtu osob na jednom místě stavby. Naopak u rodin s dětmi tento případ pochopitelně nenastává, ale zde metodické listy mohou nahradit absenci průvodce, který se logicky může věnovat pouze větším návštěvnickým skupinám. Pro úspěšnou práci s pracovními sešity v prostředí archeologických muzeí, by měl obdržet dospělý doprovod metodické listy, které jsou tzv. řešícím klíčem a pomohou tak dohlížet nad správným vypracováváním edukačního materiálu dítětem.
- 82 -
Také u archeologických muzeí v přírodě platí fakt, že použití pracovních sešitů by neměly být samozřejmostí. Vše záleží na citlivém posouzení samotného muzea, které by mělo zhodnotit přínos těchto materiálů pro své návštěvníky.
- 83 -
3 NÁVRH DIDAKTICKÝCH MATERIÁLŮ Primárním cílem praktické části diplomové práce, kterou považuji za stěžejní, je vytvoření pracovních sešitů a metodických listů. Nejprve jsem se zaměřil na přípravu a průběh tvorby těchto materiálů, poté jsem provedl jejich praktické ověření v prostředí Archeoskanzenu Modrá, na jehož základě jsem materiály posléze upravil. V závěru uvádím také doporučení pro jejich distribuční podobu, čímž se stanou pevnou součástí doprovodných materiálů Archeoskanzenu Modrá. Pracovní sešity jsou určeny pro mladší a starší školní věk a liší se po obsahové i prezentační stránce. Každá věková kategorie obsahuje verzi pro rodiny s dětmi a pro školy (doporučeno pro žáky 4. a 7. tříd základních škol i víceletých gymnázií), včetně malé obměny pro větší kolektiv. Pracovní sešity navazují na RVP u školního věku na vzdělávací oblasti „Člověk a jeho svět“, „Umění a kultura“, „Jazyk a jazyková komunikace“, „Člověk a společnost“. Při tvorbě pracovního sešitu jsem respektoval základní edukační linii tzv. třífázového modelu učení E-U-R (evokace, uvědomění si a reflexe) a použil vybrané výukové metody (slovní, kritické myšlení, objektové učení, konstruktivismus, skupinové učení). V návaznosti na pracovní sešity byly vytvořeny metodické listy, určené pro dospělý doprovod dětí a pedagogický doprovod škol, nahrazující přítomnost muzejněpedagogického pracovníka. Proces tvorby pracovních sešitů a metodických listů lze shrnout do následujících podkapitol: Příprava na tvorbu; Tvorba materiálů; Evaluace; Postup uvedení do praxe.
- 84 -
3.1 PŘÍPRAVA NA TVORBU Před samotnou tvorbou materiálů bylo nutné prostředí Archeoskanzenu Modrá blíže poznat. Nezbytné bylo seznámit se s architektonickými prvky a interiérovým vybavením jednotlivých staveb, stejně
jako
s
návštěvnickou
obcí,
tvořenou
zejména
rodinami
s dětmi a vzdělávacími institucemi. Považoval jsem za nutné poznat, jak se cílové skupiny v prostředí archeoskanzenu chovají a jak se jim věnuje personál (zejména průvodci). Samozřejmostí bylo také studium didaktických materiálů různých muzejních institucí a dostupné odborné literatury z této oblasti.
3.1.1
Příprava pracovního sešitu
Nejdříve jsem navštívil areál Archeoskanzenu Modrá, abych se podrobně seznámil s prostředím a zhodnotil expozici po obsahové i prezentační stránce. Prošel jsem si jednotlivé stavby, vyfotografoval je a zaznamenal podrobné poznámky k výrazným architektonickým prvkům a interiérovým zajímavostem u jednotlivých staveb. S pracovníky archeoskanzenu (průvodkyní Renátou Hrabalovou a správcem Lubošem Slámou) jsem realizoval několik rozhovorů, abych zjistil jejich zkušenosti s provázením návštěvníků. Archeoskanzenu Modrá jsem dále několikrát navštívil s cílem zaměřit se na rodiny s dětmi a odpozorovat jejich chování. Přitom jsem provedl také jednoduché šetření formou přímého dotazování, kdy jsem několika rodinám položil otázku, zda by přivítali pomůcku ve formě pracovního sešitu. Setkal jsem se vždy s kladným stanoviskem a zájmem o tuto didaktickou pomůcku. Zúčastnil jsem se také prohlídky spolu se základní školou, abych odpozoroval práci pedagogů a chování žáků. Zajímal mne především výklad průvodců a směr hlavní trasy prohlídkového okruhu. Zjistil jsem,
- 85 -
že prohlídka nezahrnuje rekonstrukci kostela sv. Jana na kopci nad areálem. Průvodci školy provází s danou posloupností tak, aby areál co nejlépe přiblížili, ale zároveň přitom dodrželi určité časové rozmezí. Specifickou akcí pro školy je tzv. „Týden pro školy“, který běžnou prohlídku obohacuje ukázkami řemesel, vojenství
a
hospodářské
činnosti
tehdejších
obyvatel.
Prošel
jsem celý speciální návštěvnický okruh, který žáci absolvovali a vše zaznamenal na diktafon i fotoaparát. Na katedře muzeologie jsem prostudoval pracovní listy různých muzejních institucí, abych získal základní přehled o podobě těchto didaktických materiálů. Zaměřil jsem se také na doprovodné materiály muzeí v přírodě, jako je například Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm nebo Soubor lidových staveb Vysočina. v
Prioritní
archeologických
ale
bylo
muzeích
v
seznámit přírodě.
se
s
Kromě
pracovními analýzy
listy
webových
stránek těchto subjektů, bylo také nutné několik z nich navštívit osobně. Postupně jsem takto poznal Urgeschichte Museum Niederösterreich Asparn/Zaya, Archeologický skanzen Březno u Loun, Archeopark Chotěbuz-Podbora, Slovanské hradiště v Mikulčicích, Keltský archeopark Nasavrky, Pohansko u Břeclavi, Archeologický skanzen Znojmo-Hradiště. Využil
jsem
také
příležitosti
zúčastnit
se
jednodenního
workshopu, pořádaného Centrem muzejní pedagogiky při Moravském zemském muzeu, který byl zaměřen na tvorbu pracovních listů.1) Přínosná pro mě byla nejen odborná přednáška Mgr. Lenky Mrázové,
1)
Při tvorbě vycházím z metodických materiálů MRÁZOVÁ, Lenka. Tvorba pracovních listů : metodický materiál. In Metodické centrum muzejní pedagogiky při Moravském zemském muzeu [online]. Brno : Metodické centrum muzejní pedagogiky, 2013. [cit. 2013-03-02]. Dostupný z WWW: .
- 86 -
ale také osobní setkání s pracovníky muzejních institucí, kteří se věnují edukační činnosti. Pracovní listy bylo nutné přizpůsobit cílové skupině dětí ve věku
7-15
let,
a
to
především
z
hlediska
způsobu
percepce,
schopností a zkušeností dětí tohoto věku. Z tohoto důvodu jsem prostudoval učebnice Vlastivědy pro 4. ročník a Dějepisu pro 7. ročník základních škol a blíže se tak seznámil s obsahem učiva a jeho didaktickým zpracováním pro tuto věkovou skupinu. Další informace o tvorbě pracovních listů jsem získal při přednáškách předmětu Muzejní pedagogika, zaměřených převážně na praktickou stránku. Neméně důležité bylo získat potřebné informace o vývojové psychologii2) dané cílové skupiny.
3.1.2
Příprava metodického listu
Spolu
s
přípravou
pracovního
sešitu
bylo
nutné
stanovit
i formu a podobu metodického listu. Ty je nutné vypracovat především při absenci lektora nebo muzejního pedagoga. Jedině s dostupným řešícím klíčem v podobě metodického materiálu pak může mít práce s pracovním listem požadovaný efekt. Nejdříve jsem se zaměřil na muzea, nabízející pro doprovod tyto metodické listy. Vzhledem
k
nedostatku
těchto
dokumentů
jsem
posléze
vycházel
z materiálu od Magdalény Vlkové Stará řemesla : metodické poznámky3), dostupný na katedře muzeologie. Muzejní instituce, obzvlášť ta archeologická v přírodě, se tvorbou této metodické pomůcky téměř nezabývají. Nevyužívají tak bohužel výborné příležitosti zvýšit atraktivitu prohlídek a na2)
Informace jsem čerpal z VÁGNEROVÁ, Marie. Psychologie školního dítěte. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1997. 88 s. ISBN 80-7184-487-X. 3) VLKOVÁ, Magdaléna. Stará řemesla : metodické poznámky. Praha : Západomoravské muzeum v Třebíči, 1998. 47 s.
- 87 -
bídnout návštěvníkům něco, co je odliší od konkurence a poskytne tak konkurenční výhodu. Vytvoření tohoto materiálu dle mého názoru zvýší přidanou hodnotu nabídky Archeoskanzenu Modrá.
3.2 TVORBA MATERIÁLŮ Během přípravy na tvorbu didaktických materiálů jsem si ověřil, že jejich tvorba a následné použití v prostředí Archeoskanzenu Modrá, má své opodstatnění. Na základě odborné literatury jsem definoval tyto charakteristiky budoucích pracovních sešitů: ▪ dle způsobu práce s nimi – samoobslužné, ▪ dle způsobu využití - určené pro aktivity, ▪ dle podoby zpracování – sešit, ▪ dle formy a obsahu – kombinované. Nejdříve bylo třeba vytvořit didaktické materiály pro následnou evaluaci. Strukturu jsem vytvořil stejným metodickým postupem jako při přípravě doprovodného programu, v pojetí osnovy výukové metody Kritického myšlení tzv. třífázového modelu učení. Cílem tedy bylo vyvolat zájem o bližší poznání archeologického muzea
v
přírodě,
posléze
konfrontovat
nově
nabité
informace
s dosavadními znalostmi dětského návštěvníka a nakonec závěrečné opakování, vedoucí k trvalejšímu zafixování získaných informací v paměti.
3.2.1
Průběh tvorby u pracovního sešitu
Základní prohlídkový okruh jsem rozdělil dle jednotlivých areálů archeoskanzenu do stanovišť A až E takto: areál sídlištně-hospodářský, areál mocenský, areál řemeslný a areál písemnictví. Poslední, areál církevní, se nachází na kopci u Archeoskanzenu Modrá. Jelikož se zde volně pohybují zvířata, bylo nutné
- 88 -
volný přístup ke kostelu přes soukromý pozemek uzavřít. Pokud chtějí návštěvníci církevní areál navštívit, jsou nuceni obejít téměř celý archeoskanzen. Z tohoto důvodu jsem byl nucen tuto významnou památku vynechat. Navrženou trasu jsem si znovu několikrát prošel a provedl písemnou i fotografickou dokumentaci, potřebnou pro stanovení budoucích úkolů.4) Se správcem i průvodkyní archeoskanzenu jsem ještě před samotnou tvorbou prodiskutoval některé doplňující informace. Bylo nutné např. upřesnit, zda bude do některých stavení umožněno pouze nahlédnout, zda se budou měnit interiéry či exteriéry staveb. Návrhy jednotlivých verzí pracovních sešitů jsem konzultoval s vedoucí diplomové práce. Cílem bylo pochopit a naučit se vytvářet edukační materiál pro danou věkovou skupinu a zároveň zohlednit
specifické
prostředí
archeologického
muzea
v
přírodě.
Postupně jsem si vytvořil pravidla, kterými jsem se při vypracovávání
pracovních
sešitů
snažil
řídit.
Za
důležité
považuji
např.: ▪ vhodný výběr staveb a stavebních prvků, které jsou pro areál příznačné a dobře přístupné i větší skupině návštěvníků; ▪ přitahovat pozornost k jednotlivým stavbám a jejich bližšímu zkoumání; ▪ snažit se o jednoduchost a přehlednost, protože „méně znamená někdy více“ (ne vždy jsou nutné křížovky, bludiště a jiná cvičení); ▪ jasná formulace zadání úkolů odpovídající cílové skupině (mladší a starší školní věk);
4)
Inspiraci jsem čerpal z pracovních listů, které uvádím v seznamu použité literatury.
- 89 -
▪ přiměřený počet aktivit vedoucích k vlastnímu bádání (podněcují zvědavost, fantazii a zároveň neodvádí pozornost od prostředí archeoskanzenu); ▪ zapojit co nejvíce dovedností (rovnoměrně u dětí použít kognitivní, afektivní a psychomotorické dovednosti); ▪ aktivity a dovednosti střídat (cílem není pouhé zaznamenávání informací, ale motivace k přemýšlení a bližšímu zkoumání okolního prostředí); ▪ zvolit vhodnou velikost, tvar písma i vhodné grafické zpracování (mít na mysli, že pracovní sešit je zároveň propagačním materiálem Archeoskanzenu Modrá); ▪ návaznost obsahu materiálu na RVP (pracovní sešity musí odpovídat potřebám škol a navazovat na učivo o Velké Moravě).5) Během tvorby pracovního sešitu docházelo postupně k úpravám, ze kterých vzešlo postupně cca 5 pracovních návrhů: ▪ v prvním návrhu jsem zvolil univerzální formu pracovního sešitu, určenou pouze pro rodiny s dětmi ve věku od 7-15 let; ▪ ve druhém návrhu jsem se rozhodl pro vytvoření verze také pro základní školy, která by byla určena pro žáky 4. a 7. tříd; ▪ třetí návrh obsahoval verzi pro rodiny s dětmi ve věku 7-15 let, která se dala použít i pro žáky základních škol 7. tříd., pro žáky 4. tříd jsem vytvořil upravenou verzi, která lépe vyhovovala této věkové skupině; ▪ ve čtvrtém návrhu jsem pro základní školy přidal také návrh pracovního sešitu pro velký kolektiv;
5)
Pravidla vytvořena na základě metodického materiálu MRÁZOVÁ, Lenka. Tvorba pracovních listů : metodický materiál. In Metodické centrum muzejní pedagogiky při Moravském zemském muzeu [online]. Brno : Metodické centrum muzejní pedagogiky, 2013. [cit. 2013-03-02]. Dostupný z WWW: .
- 90 -
▪ v pátém návrhu jsem se rozhodl vytvořit pro každou věkovou skupinu tři verze, mladší školní věk (pracovní sešit – pro rodiny s dětmi, pro I. stupeň základních škol, pro I. stupeň základních škol velkého kolektivu) a pro starší školní věk (pracovní sešit – pro rodiny s dětmi, pro II. stupeň základních škol, pro II. stupeň základních škol velkého kolektivu). Níže uvádím základní charakteristiky a funkce vytvořených pracovních sešitů připravených pro následnou evaluaci: ▪ poznávací a systematizační - cílem pracovních sešitů není testování vědomostí dětí, jde o to, aby zábavnou formou získaly a
utřídily
si
poznatky
o
archeoskanzenu;
pomocí
vyplněného
pracovního sešitu ho lépe poznaly a chápaly souvislosti; ▪ upevňovací a kontrolní - série aktivit a otázek jsou položeny tak, aby bylo zapojeno co nejvíce smyslů a došlo k lepší fixaci získaných poznatků; původní záměr formátu A5 změněn na A4, z důvodu lepší přehlednosti; vyvarování se monolitické struktury, aby se odstranila únava při čtení a aby pracovní sešit dítě nenudil; ▪ motivační a sebevzdělávací - úkoly jsou koncipovány tak, aby děti musely přemýšlet a zároveň nebyly příliš zatěžovány; to zaručují relativně snadné úkoly a srozumitelně zvolené obrázky; obsah zpracování pracovního sešitu motivuje dítě k vlastnímu pátrání po ukrytých záhadách, což vede k dalšímu zájmu o téma Velké Moravy; ▪ rozvíjející a výchovná – k podpoře výchovné složky expozice Archeoskanzenu Modrá je zvolen vhodný didaktický způsob práce, který přispívá k osobnímu rozvoji dítěte; vynechání odborných pojmů, kterým děti nerozumí zvyšuje srozumitelnost a více přibližuje celý archeoskanzen; charakter názvů odpovídá kognitiv-
- 91 -
ním schopnostem dětí včetně neformálního jazyka, který lépe podporuje výchovný potenciál pracovního sešitu; ▪ orientační a koordinační - pomocí různých uživatelských pokynů (směrové a informační symboly) jsou použity instrukce a doplňující komentáře; méně známá slova označena hvězdičkou; pomocná šipka pro zapsání místa odpovědi; velikost písma použita pro danou věkovou skupinu (mladší školní věk – 14 pt, starší školní věk – 16 pt); návaznost na výstavní záměr Archeoskanzenu Modrá umožňuje sledovat jednotlivé areály a komplexně vnímat život našich předků.
3.2.2
Průběh tvorby u metodického listu
Nejdříve jsem k první verzi pracovních sešitů vytvořil pracovní
verzi
metodických
listů.
Základní
struktura
obsahovala
úvodní oslovení, informace o obsahu metodického materiálu, dále vypracované
úkoly
z
pracovního
sešitu
a
závěrečné
hodnocení.
Takto vytvořené metodické listy jsem analyzoval z pohledu dospělé
osoby.
Kromě toho
jsem
také požádal
ředitele
ZŠ
Velehrad
Mgr. Radomíra Válka, aby materiály zhodnotil z pohledu pedagogického pracovníka. Podobně jako u pracovních sešitů jsem také zde vycházel z konzultací s vedoucí diplomové práce. Během tvorby došlo opět k několika úpravám, po nichž byly postupně
vytvořeny
konečné
verze
pro
evaluaci.
Vycházel
jsem
z tvorby pracovního sešitu a pro evaluaci tak byly vytvořeny metodické listy pro základní školy a rodiny s dětmi. Charakteristika metodických listů: ▪ úvod pro pedagogické pracovníky vysvětloval (cíle, výukové metody, RVP), důležitost použití pracovních sešitů a jejich didaktické cíle, vztahující se k výuce;
- 92 -
▪ pro doprovod dítěte byly v úvodu uvedeny pouze nejdůležitější informace, tak aby metodický list byl vnímán jako pomůcka; ▪ grafická úprava vytvořena s cílem usnadnit orientaci v metodickém listě; ▪ pokyny pro závěrečné hodnocení volnou formou navrhují zakončení práce s pracovním sešitem.
3.2.3
Obsah pracovního sešitu a metodického listu
Pro tvorbu konkrétní podoby pracovních sešitů s názvem Poznej život Velké Moravy, bylo třeba si vytvořit scénář.6) Nejprve bylo nutné vypracovat základní tabulku, do které jsem umístil následující skutečnosti: ▪ cílová skupina pomůže k určení vhodné podoby materiálu přiměřené kognitivní úrovni příjemců; ▪ cíl usnadní porozumění období Velké Moravy a upozorní na jedinečné architektonické detaily staveb či životní formy jeho obyvatel; ▪ čas pro stanovení adekvátní dobu trvání při používání pracovního sešitu; ▪ výukové metody i pomůcky pomohou návštěvníky archeoskanzenem optimálně provést; ▪ poznámka, která naznačí koncepci použití pracovního sešitu. Poté jsem na základě kritického myšlení vytvořil strukturu pracovního
sešitu,
rozdělenou
na
fázi
evokace,
uvědomění
si
a reflexe. Zde jsem vedle základního popisu uvedl, co fáze obsahuje, dílčí doby trvání při vyplňování včetně formátu a počtu úkolů v pracovním sešitě. 6)
Při tvorbě scénáře jsem vycházel z FIŠEROVÁ, Lucie. Návrh edukačního programu pro pavilon Anthropos : pro žáky 4. a 5. tříd základní školy. Brno : Masarykova univerzita, 2010, s. 51 – 53.
- 93 -
● Scénář pracovního sešitu:
Název
Poznej život Velké Moravy
Místo použití
Archeoskanzen Modrá
Cílová skupina
▪ Děti (mladší a starší školní věk) s dospělým doprovodem ▪ Žáci základních škol (I. a II. stupeň ZŠ)
Cíl
Dítě/žák zná a umí vysvětlit: • jak je areál archeoskanzenu rozdělen • jak lidé Velké Moravy žili • z jakého materiálu stavěli svá obydlí • jak bydleli a jak vypadal interiér jejich staveb • jaká řemesla provozovali • jakým písmem a způsobem psali
Metody
Slovní,
kritické
myšlení,
objektové
učení,
konstruktivismus, skupinové učení Popis
Pracovní sešit se skládá z navazujících aktivit: • výklad • plnění úkolů v pracovním sešitě • reflektivní dialog
Pomůcky
▪ Pro rodiny s dětmi: Podložka na psaní, tužka s gumou, pracovní sešit – vše dostanou na pokladně. ▪ Pro základní školy: Podložka na psaní, tužka s gumou, pracovní sešit a
–
škola
podložku
si
sebou,
přinese pracovní
psací sešity
potřeby budou
- 94 -
k dispozici ke stažení na webu Archeoskanzenu Modrá. Předpokládaná
Děti ve věku 7 až 10 let - 75 minut/ 58 minut
doba/
Děti ve věku 11 až 15 let - 75 minut/ 80 minut
Skutečný čas
Žáci (mladší školní věk) - 90 minut/ 91 minut Žáci (starší školní věk) - 90 minut/ 92 minut
Poznámka
▪ Pro rodiny s dětmi: Dítě bude doprovázet dospělý doprovod (rodič, prarodič aj.), který pomocí metodických listů pomůže při vyplňování pracovních sešitů. Jedna verze je určena pro mladší školní a druhá pro starší školní věk. Odměnou pro dítě za vyplněný pracovní sešit bude ocenění ve formě razítka „Znalec Archeoskanzenu Modrá“ a benefit příštího volného vstupu, za podmínky přivedení nového návštěvníka. ▪ Pro základní školy: Žáky bude doprovázet průvodce za asistence pedagoga, který pomocí metodických listů pomůže žákům při vyplňování pracovních sešitů. Ty jsou s mírnou úpravou určeny pro žáky I. a II. stupně základní školy, včetně úpravy pro malý a velký kolektiv.
I. fáze kritického myšlení: evokace Název aktivity
Výklad
Popis
▪ Pro rodiny s dětmi: Doprovod s dítětem vyjde na dvojvěží. Společně si s pomocí plánku, který má dítě ve
- 95 -
svém pracovním sešitě, popíší budoucí trasu, po které se spolu vydají. Doprovod s pomocí plánku popíše celý areál archeoskanzenu. ▪ Pro základní školy: Průvodce za asistence pedagoga vyjde s celou třídou na dvojvěží. Krátce jim popíše areál a ukáže trasu, po které se s pomocí pracovních sešitů vydají. Předpokládaná
Děti ve věku 7 až 10 let - 5 minut/ 2 minuty
doba/
Děti ve věku 11 až 15 let - 5 minut/ 4 minuty
Skutečný čas
Žáci (mladší školní věk) - 10 minut/ 5 minut Žáci (starší školní věk) - 10 minut/ 6 minut
II. fáze kritického myšlení: uvědomění si Název aktivity
Plnění úkolů
Formát
A4
Počet úkolů
▪ Děti a žáci (mladší školní věk) – 15 ▪ Děti a žáci (starší školní věk) – 20
Popis
▪ Pro rodiny s dětmi: Z plánku se dítě dozví svou budoucí trasu. Správným směrem ho navádějí také symboly (domeček) s pokynem další trasy. Poté následují jednotlivé úkoly, které mají návaznost na jednotlivé části areálu a jsou rozděleny na jednotlivá stanoviště A-E. Úkoly jsou prokládány symboly (megafon) s popisem jednotlivých částí staveb a zajímavostmi o životě tehdejší doby. Úkoly jsou zaměřeny na způsob života a hospodaření prostého lidu.
- 96 -
▪ Pro základní školy: Pracovní sešity jsou téměř stejné jako pro rodiny s dětmi, s výjimkou popisu jejich doprovodu či odměny za vypracování. Pro zvýšení efektivity je mírně upravena verze pro větší kolektiv. Předpokládaná
Děti ve věku 7 až 10 let - 60 minut/ 51 minut
doba/
Děti ve věku 11 až 15 let - 60 minut/ 74 minut
Skutečný čas
Žáci (mladší školní věk) - 65 minut/ 71 minut Žáci (starší školní věk) - 65 minut/ 75 minut
III. fáze kritického myšlení: reflexe Název aktivity
Reflektivní dialog
Popis
▪ Pro rodiny s dětmi: Dítě si spolu s doprovodem může projít celý pracovní úkoly. v
sešit
Mohou
a
si
archeoskanzenu
případně popovídat nejvíce
doplnit
chybějící
o
co
tom,
líbilo,
či
se
mu
vybrat
společné fotografie, nebo odměnu za vyplněný pracovní sešit. ▪ Pro základní školy: Žáci si spolu s pedagogem a průvodcem popovídají o obdobných tématech jako ve verzi pro rodiny s dětmi. Předpokládaná
Děti ve věku 7 až 10 let - 10 minut/ 5 minut
doba/
Děti ve věku 11 až 15 let - 10 minut/ 2 minuty
Skutečný čas
Žáci (mladší školní věk) - 15 minut/ 15 minut Žáci (starší školní věk) - 15 minut/ 11 minut
- 97 -
Pro metodické listy bylo nejprve nutné vypracovat základní tabulku, do které jsem umístil tyto skutečnosti: ▪ cílová skupina pro optimální zaměření na specifika obsahové stránky materiálu; ▪ cíl odpovídá záměru usnadnit doprovodu edukační vedení dítěte při práci s pracovním sešitem; ▪ popis, který stanoví formu a aktivity v metodickém listu; ▪ poznámka popisuje celkovou koncepci použití didaktického materiálu. Poté jsem na základě popisu navazujících aktivit ze základní tabulky vytvořil lokace (úvodní strana; věže s bránou; otázky u stanovišť; závěrečné hodnocení). Ty obsahují informace, které doprovod nabádají k adekvátnímu využití metodického listu. ● Scénář metodického listu:
Název
Metodický list
Místo
Archeoskanzen Modrá
Cílová
▪ Dospělý doprovod dětí v mladším a starším školním
skupina
věku ▪ Pedagogický pracovník žáků v I. a II. stupni základních škol
Cíl
Doprovod/pedagog získává: • základní orientace v areálu • přehled o pracovním sešitě (zadání a správné znění úkolů) • reflexi v závěrečném hodnocení
Popis
Metodický list je složen z následujících aktivit: • úvodní strana • stanoviště „Věže s bránou“
- 98 -
• otázky a odpovědi u stanovišť „A-E“ • závěrečné zhodnocení Poznámka
Jako pomůcka pro doprovod dítěte/žáků k výstupům u
jednotlivých
úkolů
a
pro
závěrečné
zhodnocení
pracovního sešitu. Doprovod/pedagog bude mít zpětnou vazbu, která umožní provést dítě/žáky areálem. ▪ Pro rodiny s dětmi: Doprovod s rodinou nemůže z kapacitních důvodů počítat s přítomností průvodce. Proto je pracovní sešit navržen tak, aby si dítě s doprovodem mohlo samo
projít
archeoskanzen.
Metodický
list
umožní
dospělému doprovodu vést, díky vypracovaným úkolům, své dítě ke správnému řešení. ▪ Pro základní školy: Pedagog
může
počítat
s
přítomností
průvodce
v případě prohlídky areálu s celým třídním kolektivem. Díky metodickým listům může lépe koordinovat skupinu žáků. Pokud se pedagog rozhodne třídu rozdělit, aby žáci mohli lépe pracovat s pracovními sešity,
pomohou
mu
metodické
listy
v
samostatné
práci s jednotlivými družstvy.
Lokace
Úvodní strana
Pro
Úvodní strana má tyto části:
rodiny
1. Proslov
s dětmi
• informace k pracovnímu sešitu včetně doporučeného věku 7-10 let nebo 11-15 let • metodické listy slouží jako kontrola správných odpovědí
- 99 -
2. Informace, které zde doprovod nalezne • popis areálu Archeoskanzenu Modrá •
otázky
a
správné
odpovědi
z
pracovního
sešitu
(tučně zvýrazněny) • slova pod hvězdičkou s uvedením strany, na které jsou v pracovním sešitě vysvětlena • námět pro závěrečné zhodnocení pracovních sešitů 3. Příloha • návštěvník dostane plánek areálu s popisem jednotlivých staveb Pro
Úvodní strana se dělí na tyto části:
základní
1. Proslov
školy
• informace k pracovnímu sešitu (doplnění školní výuky do předmětu vlastivěda, výtvarná výchova, český jazyk a dějepis v návaznosti na Rámcové vzdělávací
programy
v
oblasti
„Člověk
a
jeho
svět“, „Umění a kultura“, „Jazyk a jazyková komunikace“, „Člověk a společnost“), případně určení I. a II. stupně u základních škol •
metodické
listy
slouží
jako
pomůcka
pro
práci
s pracovním sešitem 2. Informace, co zde pedagog nalezne • popis areálu Archeoskanzenu Modrá •
otázky
a
správné
odpovědi
z
pracovního
sešitu
(tučně zvýrazněny) • slova pod hvězdičkou s uvedením strany, na které jsou v pracovním sešitě vysvětlena • námět pro závěrečné zhodnocení pracovních sešitů 3. Informace v pracovním sešitě
- 100 -
• provází žáky po Archeoskanzenu Modrá • pomocí otázek seznamuje žáky s životními podmínkami tehdejší doby • je určen pro I. a II. stupeň základních škol 4. Informace pro větší kolektiv • pro kolik žáků je tato verze pracovního sešitu určena • názvy družstev podle slovanských bohů se stručným popisem • popis trasy 5. Příloha • pedagog dostane plánek areálu s popisem jednotlivých staveb
Lokace Popis
Stanoviště „Věže s bránou“ Pokyn pro výstup na dvojvěží a informace k trase, stručný popis areálu. ▪ Pro rodiny s dětmi: Doprovod s dítětem vyjde na dvojvěží a spolu si popíší budoucí trasu, po které se vydají. ▪ Pro základní školy: Výstup na dvojvěží a popis trasy po areálu bude v plné režii průvodce za asistence pedagoga.
Lokace Popis
Otázky u stanovišť „A-E“ Po mapce areálu s označením stanoviště následuje v řešení úkolů z pracovního sešitu: • číslo otázky je ve stejném formátu a zadání otázky je ve stejném znění jako v pracovním sešitě
- 101 -
• správné znění úkolu je barevně odlišeno za slovem „řešení“
Lokace
Závěrečné zhodnocení
Pro
1. Doprovod může dokončit pracovní sešit
rodiny
• dítě si označí místo, které se mu nejvíce líbilo
s dětmi
• zhotovit si společnou fotografii • projít si odpovědi z pracovního sešitu 2. Doprovod si může popovídat s dítětem o jeho nových dojmech • o písemném záznamu, co se mu nejvíce líbilo • zda se mu hlaholice zdála těžká • zda by chtělo žít v tehdejší době • v čem vidí rozdíl života tehdy a dnes • co nového se dozvědělo z pracovního sešitu 3. Pro aktivity v domácím prostředí • fotografii z návštěvy Archeoskanzenu Modrá si může nalepit do pracovního sešitu • namalovat obrázek nebo procvičit hlaholici 4. Bonus • v případě vyplnění dostane dítě razítko, které ho za určitých podmínek opravňuje k volnému vstupu
Pro
1. Pedagog může dokončit pracovní sešit
základní
• žák si označí místo, které se mu nejvíce líbilo
školy
• třída či kolektiv zhotoví společnou fotografii • projde si se žáky odpovědi z jejich pracovních sešitů 2. Pedagog si může popovídat s žáky • projít si odpovědi z pracovních sešitů
- 102 -
• o tom, co se jim nejvíce líbilo • o rozdílech mezi dnešním písmem a hlaholicí • diskuse o tom, zda by chtěli žít v tehdejší době 3. Pedagog může využít návrhy pro aktivity ve škole •
rozvinout
společnou
debatu
za
pomocí
záznamů
a fotodokumentace žáků • v rámci Výtvarné výchovy nebo Českého jazyky si mohou žáci zpracovat libovolné téma • pedagog může společně se žáky procvičit hlaholici 4. Bonus • třídní kolektiv dostane pamětní list • v areálu si pedagog může domluvit s personálem ochutnávku produktů z pekárny či střelbu z luku
3.3 EVALUACE Pro odstranění případných nedostatků vytvořených didaktických materiálů přímo v prostředí archeologického muzea v přírodě je nutné provést evaluaci. Ta nemalou měrou přispěje k požadovanému efektu a zjistí, zda se vyplatí investovat čas či zdroje do distribuční podoby materiálů. V následující podkapitole popisuji průběh i výsledky evaluace při práci s didaktickými materiály.
3.3.1
Evaluace pracovního sešitu
Evaluace proběhla ve 3 etapách, s cílem získat co nejvíce potřebných
údajů.
Konkrétně ve dnech
24.
října
2012
se
žáky
4. ročníku ZŠ Velehrad a 31. října se žáky 7. ročníku ZŠ Velehrad. První víkend v listopadu jsem se zaměřil na rodiny s dětmi mladšího a staršího školního věku. Primárním cílem evaluace bylo
- 103 -
ověřit splnění cílů pracovních sešitů, tedy to, zda děti získaly požadované informace a znalosti. V úvodu každé evaluace jsem seznámil doprovod s evaluačními kritérii, které jsem s jejich pomocí chtěl u dětí sledovat: ▪ jsou pracovní sešity relevantní k tématu Velké Moravy?; ▪
nevede
popis
trasy
prostorem
zmateně
a
nenastaly
problémy
s orientací?; ▪ jsou zadání úkolů srozumitelná schopnostem, dovednostem dětí?; ▪ je zvolený formát (velikost, typ papíru, písmo) pracovního sešitu vhodný?; ▪ je možné s podložkou bez problémů psát?; ▪ je pro danou cílovou skupinu předpokládaný čas optimální?; ▪ je struktura (text, informace, obrázky, úkoly) pracovního sešitu přehledná?; ▪ podněcují úkoly k hlubšímu zkoumání a přemýšlení o okolním prostředí?; ▪ mají děti dostatek prostoru pro odpovědi ve formě poznámky či kresby?7) Níže uvádím stručný popis průběhu práce s pracovními sešity s danou cílovou skupinou: • I. st. ZŠ Velehrad (19 žáků). Průběh práce: U pokladny jsem přivítal žáky s paní učitelkou a podal jim zábavnou formou základní informace o tom, co je čeká. Následně žáci
dostali
ke
svým
pracovním
pomůckám
(podložka
na
psaní
a tužka) pracovní sešity. Předal jsem slovo průvodci a ten spo7)
Evaluační kritéria vytvořena na základě metodického materiálu MRÁZOVÁ, Lenka. Tvorba pracovních listů : metodický materiál. In Metodické centrum muzejní pedagogiky při Moravském zemském muzeu [online]. Brno : Metodické centrum muzejní pedagogiky, 2013. [cit. 2013-03-02]. Dostupný z WWW: .
- 104 -
lečně s celou třídou vyšel na dvojvěží. Tam požádal jednoho žáka o přečtení úvodní strany pracovního sešitu a poté pronesl několik slov o velkomoravském období. Při představování archeoskanzenu upozornil na plánek v pracovním sešitě, včetně rozdělení areálu na jednotlivá stanoviště. Před prohlídkou učitelka rozdělila třídu na 2 skupiny, aby nedocházelo k prostorovým kolizím při plnění úkolů. Pomocí metodického listu vedla jednu část dětí od prvního stanoviště a průvodce se ujal druhé části třídy od stanoviště následujícího. Aby učitelka zapojila během prohlídky všechny děti, vyzvala vždy postupně jednoho žáka k přečtení úkolu a pak následovala společná debata, vedoucí ke správné odpovědi. Při čtení směrových symbolů a za mírné pomoci doprovodu žáci zdárně postupovali k jednotlivým stanovištím a aktuálním úkolům. Při přesunu si vždy stanoviště označili a zopakovali si s pomocí pracovního sešitu, vše zajímavé, co doposud viděli. Stejný postup používal s dětmi také průvodce s druhou skupinou. Obě družstva se setkala uprostřed archeoskanzenu a k poslednímu stanovišti se všichni přesunuli společně. Na závěr učitelka provedla s dětmi hodnocení dle metodického listu. Postupně nechala jednoho vybraného žáka přečíst zadání otázky a následně odpověď ze svého pracovního sešitu. Potom si všichni navzájem četli odpovědi na otázku, co se jim nejvíce líbilo a diskutovali mezi sebou, zda by chtěli žít v tehdejší době. Následovala debata o písmu a nakonec jsem se zeptal žáků, jak se jim líbila práce s pracovními sešity. Přičemž jsem se setkal s velmi kladným ohlasem. Poznámka: Rozdělením na družstva nedocházelo k prostorovým kolizím.
- 105 -
Jediným nedostatkem byl fakt, že pracovní sešity byly nedopatřením poskytnuty ve formě volných listů, které občas některým dětem padaly na zem. Potom bylo nutné je upozornit, na které straně se daný úkol nachází. Osvědčilo se také upozornit žáky v úvodu na to, že domácí zvířata si budou moci pohladit na konci prohlídky. Díky tomu jim během prohlídky nevěnovali přehnanou pozornost, která by je rozptylovala a odváděla od plnění úkolů v pracovních sešitech.
• II. st. ZŠ Velehrad (9 žáků). Průběh práce: U pokladny se ode mne žáci s učitelkou dozvěděli relevantní informace o tom, co je čeká. Poté žáci dostali ke svým pracovním pomůckám (podložka na psaní a tužka) pracovní sešity. Poté jsem předal slovo průvodkyni a třída se přesunula na dvojvěží. Průvodkyně nejprve popsala strukturu pracovního sešitu včetně plánku trasy, úkolů a symbolů (informační a směrové). Posléze popsala krátce historii Velké Moravy v návaznosti na lokalitu v Modré. U studny průvodkyně stručně připomněla stavby celého areálu a učitelka začala aktivně pracovat s žáky s pomocí metodického listu. Průběh práce žáků s pracovními sešity byl podobný jako u třídního kolektivu mladšího školního věku. Zde také učitelka nabádala vždy jednoho žáka k přečtení zadání otázky či symbolu. Vzhledem k tomu, že téměř u každé stavby podala průvodkyně krátký výklad, nechala učitelka přečtení správných odpovědí až na závěr prohlídky. Při závěrečném hodnocení z metodického listu se rozvinula debata na téma hlaholice, života v tehdejší době a místa, které
- 106 -
se nejvíce líbilo. Na úplný závěr jsem se zeptal, zda se jim s pracovním sešitem dobře pracovalo a zda je práce bavila. Setkal jsem se opět s kladným ohlasem, který odpovídal věkové hranici pro starší školní věk. Poznámka: Téměř po celou dobu prohlídky se v blízkosti žáků pohybovala také domácí zvířata, která některé děti občas odváděla od plnění úkolů. Po čase si na jejich přítomnost ale žáci zvykli a již jim nevěnovali větší pozornost.
• Rodina s dětmi (mladší školní věk). Průběh práce: U pokladny jsem rodině s dětmi krátce popsal pracovní sešit i metodické listy. Rodina byla místní a tvořil ji otec se 3 dětmi (dívka 10 let, chlapec 9 let a dívka 7 let). Všichni areál znali, a proto doprovod ponechal své děti pohybovat se v areálu samotné. Obě starší děti chtěly řešit úkoly v pracovním sešitě současně. Doprovod se rozhodl, že jedno dítě bude plnit úkoly a druhé pomocí mapky v areálu povede svého sourozence k jednotlivým stavbám. Doprovod s dětmi vzorně spolupracoval, nejprve jedno dítě vyzval k přečtení informace i otázky a potom je nechal společně řešit daný úkol. Díky znalosti prostředí a vzájemné spolupráci se k jednotlivým stavbám dostávali rychleji, každý úkol řešili poctivě a se zájmem. Ke konci provedl doprovod závěrečné zhodnocení se svými dětmi podle metodického listu. Diskutoval s nimi o rozdílech života tehdy a dnes, o písmu hlaholice a o tom, co se jim nejvíce líbilo. Poznámka:
- 107 -
Po většinu doby je opět provázela domácí zvířata, což bylo pro děti zpestřením. Osvědčila se také mnou zapůjčená upravená podložka, která umožňovala kvalitnější práci s pracovním sešitem.
• Rodina s dětmi (starší školní věk). Průběh práce: U pokladny jsem doprovodu a jeho dětem krátce popsal pracovní
sešit
i
metodický
list.
Rodina
byla
tvořena
matkou
s 2 dívkami ve věku 13 a 6 let. Dívka hned od začátku dobře podle pracovního sešitu postupovala v plnění úkolů. Jen občas u ní nastal problém s orientací, kdy jí doprovod poradil podívat se do plánku v pracovním sešitě. Dívka pracovala samostatně, pokud si nebyla jistá, byla jí poskytnuta rada od svého doprovodu. Ke konci prohlídky se všichni posadili ve velké místnosti školy písemnictví. Rozvinula se debata mezi dcerou a matkou na podkladě závěrečného hodnocení z metodického listu. Dívce se práce s pracovním sešitem líbila a také doprovod byl s přístupem svého dítěte spokojený. Poznámka: Domácí zvířata, která kolem nás chodila, dívku v některých případech odváděla od úkolů a doprovod ji musel občas korigovat. Pozitivní byla dobře fungující zpětná vazba na základě didaktických materiálů.
• Rodina s dětmi (předškolní věk). Průběh práce: Možnosti prohlídky Archeoskanzenu Modrá s pomocí pracovního
- 108 -
sešitu využila také má kamarádka se svou 5letou dcerou. U každého úkolu přečetla vždy otázku a dceru více či méně zapojovala zábavnou formou do řešení. Díky správné odpovědi z metodického listu si spolu obě pozorněji prohlížely jednotlivé stavby. Doma si poté spolu znovu přečetly celý pracovní sešit, aby si dokreslily úkoly s obrázky a zopakovaly některé části pracovního sešitu. Tím si připomněly, co v ten den zažily a provedly dodatečnou reflexi. Poznámka: Práce s pracovním sešitem se osvědčila také pro prohlídku dospělého návštěvníka, který není přímou cílovou skupinou tohoto materiálu. Takto absolvovaná prohlídka navíc přispěla k rozhodnutí archeoskanzen opět navštívit, a to po dosažení adekvátního věku svého dítěte, nezbytného k práci s pracovním sešitem. Ke konci každé dílčí evaluace jsem provedl řízené rozhovory s pedagogy, dětským doprovodem a personálem Archeoskanzenu Modrá. Setkal jsem se většinou s kladným ohlasem, ale vyskytly se také kritické připomínky, které bylo nutné vyhodnotit a promítnout do připravovaných didaktických materiálů. Jednalo se zejména o: ▪ změnu trasy (upravit navrženou trasu jednotlivých stanovišť a změnit místo na závěrečné hodnocení); ▪ podložky (pro lepší manipulaci s pracovními sešity provést jejich úpravu); ▪ slova s hvězdičkou (namísto slovníku umístit popis slovních výrazů na stejnou stranu); ▪ zmenšit obsah pracovního sešitu (zejména pro školy z ekonomických důvodů kvůli tisku); ▪ mapky u stanovišť (aby odpadlo listování na přední stranu).
- 109 -
Na základě mého pozorování práce dětí a žáků s pracovními sešity, jsem vypracoval hodnocení vytvořené dle evaluačních kritérií, které mi pomohly lépe se zaměřit na elementární části pracovního sešitu. Rozhodl jsem se pro každý úkol vytvořit malou tabulku, ve které jsem pracoval s těmito výstupy: ▪ cíl odpovídá výsledku po splnění úkolu, ▪ popis ukazuje způsob zjištění správného řešení úkolu, ▪ čas znamená odhad a reálnou dobu plnění konkrétního úkolu, ▪ komentář je výsledek pozorování při plnění dílčího úkolu.8) Po proběhlé evaluaci jsem přistoupil k promítnutí změn do konečné verze pracovních sešitů. Níže uvádím zásadní změny, ke kterým došlo: ▪ pro úsporu stránek při tisku u ZŠ jsem posunul jednotlivá stanoviště těsněji za sebou, vyjma u pracovního sešitu pro velký kolektiv, kde se předpokládá rozdělení na menší skupiny pro předcházení kolizním situacím v jednotlivých stanovištích; ▪ u pracovního sešitu pro rodiny s dětmi jsou přidány mapky s označením jednotlivých stanovišť pro snadnější orientaci během prohlídkového okruhu; ▪ u všech pracovních sešitů byla provedena změna pořadí stanovišť (před evaluací bylo záměrem nejdříve projít areály sídlištně-hospodářský, mocenský a řemeslný a posléze se přesunout na závěr do duchovně-vzdělávacího areálu, kde podle mého názoru by bylo nejvhodnější provést závěrečné hodnocení); ▪ dodržet trasu hlavního prohlídkového okruhu, který využívají průvodci a ukončit program v řemeslném areálu (závěrečné hodnocení lze provést při pěkném počasí pod stavbou uprostřed
8)
Podrobnější průběh popisuji v příloze č. 5 (zpracování výsledků pilotního použití pracovních sešitů).
- 110 -
areálu nebo na pódiu u pokladny, při nepříznivém počasí je k dispozici knížecí palác či škola písemnictví). ▪ doplnění popisu mapky v úvodu pracovního sešitu a upřesnění názvů jednotlivých obydlí či stavení; ▪ úpravy u otázky 1A pro větší atraktivitu, změny pořadí otázek 2A a 3A pro snadnější prostorovou orientaci u pracovních sešitů pro starší školní věk; ▪ zrušen slovník a slovní výrazy označené hvězdičkou umístěny na stejnou stranu, pro snadnější obsluhu pracovního sešitu.
3.3.2
Evaluace metodického listu
Primárním cílem evaluace bylo ověřit funkčnost metodických listů. Připravil jsem si evaluační kritéria, která jsem chtěl sledovat, konkrétně se jednalo o následující: ▪ jsou základní informace k využití pracovního sešitu a metodického listu pro pedagoga/doprovod relevantní?; ▪ nevede popis trasy zmateně a umožňuje poradit dítěti správný směr prohlídky?; ▪ je nosná část metodického listu (číslo a zadání otázky, správné řešení) přehledná?; ▪ je slovník z pracovního sešitu přínosný?; ▪ pomáhá metodický list k spolupráci s dítětem?; ▪ je průběh závěrečného hodnocení dostačující? Tak jako u samoobslužných pracovních sešitů, jsem i nyní sledoval práci s metodickými listy. Na základě řízeného rozhovoru jsem se v hodnocení metodických materiálů setkal s kladným ohlasem, ale i zde se objevilo několik kritických připomínek, které bylo nutné vyhodnotit a promítnout do připravovaných materiálů:
- 111 -
▪ slova s hvězdičkou (na místo slovníku, umístit popis na stejnou stranu); ▪ grafika (upravit pro lepší přehlednost); ▪ mapku ke každému stanovišti (pro snadnější orientaci; ▪ úprava popisu trasy (včetně mapky a popisu jednotlivých stavení u stanovišť). Také z mého pozorování práce dospělých s metodickými listy jsem vypracoval hodnocení, vytvořené na základě sledování evaluačních kritérií, které mě pomohlo se lépe zaměřit na elementární části metodických listů. Rozhodl jsem se pro každou část metodického listu vytvořit malou tabulku, ve které pracuji s těmito výstupy: ▪ cíl podává vysvětlení dílčí části metodického listu pro práci s pracovním sešitem; ▪ komentář je výsledek pozorování použití metodického listu.9) Po evaluaci u metodických listů bylo nutné provést některé změny, např.: ▪ modře označeno správné řešení každého úkolu pro snadnější přehlednost; ▪ upraven popis areálu, aby doprovod pochopil z mapky i přehledu jednotlivých stanovišť, které stavby kam patří a mohl lépe pomoci dítěti/žáku s popisem trasy; ▪ před řešením úkolů u daného stanoviště je přidán plánek pro usnadnění orientace; ▪ slovník byl zrušen a nahrazen umístěním slov s hvězdičkou pod jednotlivým stanovištěm s upřesněním, kde se slovo nachází v pracovním sešitě;
9)
Podrobnější průběh popisuji v příloze č. 6 (zpracování výsledků pilotního použití metodických listů).
- 112 -
▪ primární informace o obsahu a použití byly směřovány na webové stránky Archeoskanzenu Modrá.
3.3.3
Zhodnocení evaluační fáze
Hodnocení lze pojmout v několika rovinách, což pomůže zjistit, do jaké úrovně se edukační materiály osvědčily. Jsem si vědom toho, že celkové hodnocení vychází z mého osobního názoru a nemusí být tudíž plně objektivní. Menší problém vzhledem k specifickým podmínkám typu muzejních institucí v přírodě mohou představovat domácí zvířata, která občas odvádí pozornost od plnění úkolů. Ukázalo se, že to není tak závažný problém, který by výrazně limitoval použití pracovního sešitu v Archeoskanzenu Modrá. Potvrdilo se také, že větší kolektiv je vhodné rozdělit na více skupin přibližně po 10 žácích, aby lépe využili potenciál pracovního sešitu a nedocházelo k prostorovým kolizím. Zjistilo se také, že bude třeba pro
větší
pohodlí
při
vyplňování,
použít
vhodnější
podložky,
které by se upravily pro práci v terénu. Řešením může být také vhodně upravený obalový materiál pracovního sešitu. Použití didaktických materiálů v praxi dopadlo velmi dobře, potvrdila se účelnost vypracovaného pracovního sešitu a k němu náležejícího metodického listu. Děti byly dostatečně motivovány vypracováním úkolů a doprovod s povděkem kvitoval jejich zápal. Chování dětí bylo přiměřené jejich věku, jen u třídního kolektivu se občas vyskytly kázeňské přestupky, které učitelé vždy usměrnili a tím pádem zde nebyl větší dopad na plnění úkolů v pracovních sešitech. Dále se potvrdila správnost aplikace výukových metod, na kterých byl program postaven. Zejména dodržení základní linie tzv. třífázového modelu učení E-U-R (evokace, uvědomění
- 113 -
si
a
reflexe).
V
první
fázi
evokace
vyvolání
zájmu
poznat
z blízka jednotlivé stavení při prohlížení Archeoskanzenu Modrá z dvojvěží. Druhá fáze uvědomění si, spočívala v realizaci používání pracovního sešitu v terénu. Zde bylo hlavním cílem poznat jedinečnost celého areálu z hlediska historie a architektonických stavebních prvků Velké Moravy. Důležité bylo také sledovat provedení reflexe. Tato hodnotící část byla zakomponována do metodického listu jako pomůcka k závěrečnému hodnocení celého programu a plně se osvědčila. Autentické prostředí Archeoskanzenu Modrá umožňuje návštěvníkům získat silné zážitky a dojmy, které jsou umocněny zpracováním didaktických doprovodných materiálů. Vhodné využití pracovních sešitů umožní dětem lépe si prohlédnout jednotlivé stavby, odnést si nové informace a tím dosáhnout optimálního prožitku, tzv. flow effect. Domnívám se, že zpracovaný pracovní sešit se tomuto prožitku přiblížil. Dospěl jsem k závěru, že mnou navržený pedagogický záměr a cíle, kterých jsem chtěl dosáhnout, byly splněny a příjemci dospěli k požadovaným znalostem a informacím. Úkoly byly přiměřené a dokázaly zaujmout. Zároveň však pracovní sešity na sebe nestrhávaly přílišnou pozornost. Proto věřím, že navrhované verze pracovních sešitů a metodických listů jsou vhodné pro předložení
kompetentním
osobám
k
případnému
projednání.
Zřizovatel
Archeoskanzenu Modrá pak může rozhodnout o jejich využití, a tím přispět k obohacení svých doprovodných materiálů. Poté bude nutné materiály předložit jako podklad pro grafika, který by jim dal konečnou grafickou podobu. To ovšem závisí na více okolnostech a výsledcích jednání s provozovatelem Archeoskanzenu Modrá.
- 114 -
3.4 POSTUP UVEDENÍ DO PRAXE Aby se pracovní sešity a metodické listy staly pro rodiny s dětmi a základní školy součástí doprovodných materiálů, je nutné nejprve projednat jejich konečnou podobu. Ta musí plně vycházet z reálií Archeoskanzenu Modrá včetně jejich dostupnosti pro danou cílovou skupinu. Proto jsem absolvoval jednání se starostou obce Modrá Miroslavem Kovaříkem, kterého jsem informoval o
evaluaci
a
následných
úpravách
didaktických
materiálů.
Pan
starosta projevil uspokojení nad mým dosavadním postupem a před závěrečným jednáním o výsledné podobě materiálů mě ještě požádal o schůzku s docentem Luďkem Galuškou. Dohodli jsme se na několika konzultacích, během kterých jsem jej nejprve informoval o mém dosavadní postupu a poté předložil návrhy pracovních sešitů i metodických listů k posouzení. Docent Luděk Galuška ocenil můj záměr vytvořit tyto materiály pro Archeoskanzen Modrá a během konzultací vyjádřil několik odborných připomínek ke konečné úpravě navržených materiálů. Na základě jeho doporučení jsem provedl dílčí úpravy, abych mohl předložit konečné verze pro závěrečná jednání. Pro realizaci distribuce navrhuji postup, který se bude lišit dle dané cílové skupiny. Pracovní sešit pro rodiny s dětmi si návštěvníci budou moci zakoupit v pokladně, kde dostanou k zapůjčení metodické listy. Informace
o
didaktických
materiálech
budou
také
na
webových
stránkách Archeoskanzenu Modrá. Po kliknutí na baner NABÍDKA PRO RODINY S DĚTMI se objeví následující textové informace: ▪ základní oslovení, ▪ co návštěvník v metodických listech nalezne, ▪ co nabízí pracovní sešit,
- 115 -
▪ bonus za vypracování pracovního sešitu, ▪ baner, kde návštěvník bude moci nahlédnout na ukázku metodického listu a pracovního sešitu. Pro základní školy je prozatím na webových stránkách Archeoskanzenu Modrá baner „Nabídka pro školy“, po kliknutí se objeví doprovodný program „Týden pro školy“. Informace o pracovních sešitech a metodických listech by mohly být zařazeny v již existující nabídce pro školy, vedle doprovodného programu „Týden pro školy“, také baner PRACOVNÍ SEŠITY a METODICKÉ LISTY pro školy. Po kliknutí se objeví následující textové informace: ▪ základní oslovení, ▪ co návštěvník v metodických listech nalezne, ▪ co nabízí pracovní sešit, ▪ vysvětlení významu symbolů, ▪ informace pro větší kolektiv, ▪ bonus za vypracování pracovního sešitu, ▪ baner KE STAŽENÍ - metodika a pracovní sešit pro pedagogické pracovníky, kde se po kliknutí objeví možnosti „zadejte heslo“ a „odeslat odkaz“. Po odeslání bude mít pedagogický pracovník možnost si stáhnout modifikace metodických listů a pracovních sešitů. Heslo bude dané vzdělávací instituci vždy zasláno na požádání.10) Ve čtvrtek 14. března 2013 jsem absolvoval jednání se starostou obce Modrá Miroslavem Kovaříkem, správcem Archeoskanzenu Modrá Lubošem Slámou a ředitelem ZŠ Velehrad Mgr. Radomírem Válkem. Všichni schválili navržené didaktické materiály pro konečnou grafickou podobu a realizaci distribuce, jak na webových 10)
Obdobné použití na Nabídka učitelům ZŠ a SŠ Královéhradeckého kraje. In Centrum experimentální archeologie Všestary [online]. Všestary : CEA Všestary. [cit. 2012-12-18]. Dostupný z WWW: .
- 116 -
stránkách, tak v pokladně Archeoskanzenu Modrá. Na jednání jsme se dohodli, že nejprve bude stanovena grafická podoba pracovních sešitů a metodických listů.11) Poté se začne připravovat nová verze webových stránek, kde bude primárním cílem nejen nový obsah, ale také jejich atraktivnější grafická podoba.
11)
Podkladový materiál ke grafickému zpracování v příloze č. 1-3.
- 117 -
ZÁVĚR Hlavním cílem diplomové práce s názvem „Tvorba pracovního sešitu pro Archeoskanzen Modrá“ bylo vytvořit kvalitní didaktické
materiály,
které
by
respektovaly
specifika
archeologického
muzea v přírodě a staly se pevnou součástí nabídky doprovodných materiálů pro návštěvníky archeoskanzenu. V první kapitole jsem se blíže seznámil s problematikou archeologických muzeí v přírodě. Analyzoval jsem jejich edukační a prezentační činnosti, kterými seznamují své návštěvníky s výsledky experimentální archeologie a historií daného místa. O této strategii jsem se přesvědčil u mnohých archeologických muzeí v přírodě. Podařilo se mně z větší části zmapovat muzejní instituce v České republice a částečně i ve střední Evropě. Zaměřil jsem se na nabídku edukačních programů a zaznamenal případy použití pracovních listů. Přínosná pro mne byla osobní návštěva vybraných archeoskanzenů či archeoparků, kde jsem se přesvědčil o vzájemné interakci mezi odbornou a laickou veřejností. Na závěr této první kapitoly bylo nutné shromáždit podstatné informace vztahující se k Archeoskanzenu Modrá, které jsem mohl využít v praktické části diplomové práce. Ve druhé kapitole jsem nejprve formuloval základní pojmy spojené s tvorbou didaktických materiálů, což bylo nutné, jelikož jsem z těchto odborných pojmů vycházel v následující teoretické části, zaměřené na tvorbu a podobu didaktických materiálů. Na základě odborné literatury jsem dospěl k názoru, že pracovní listy jsou v současném muzeu důležitou edukační pomůckou, která může výrazně přispět k fixaci získaných poznatků při návštěvě výstavy či expozice a může pomoci muzejním pracovníkům při jejich práci s veřejností. Bylo by ale chybou tuto didaktickou po-
- 118 -
můcku považovat za samozřejmost. Je nutné si uvědomit, že k vytvoření kvalitního pracovního listu je potřeba spousta poznatků z muzejní edukace, které povedou tvůrce k nejlépe vyhovující didaktické podobě a obsahu materiálu. Je tedy důležité znát definici, úlohu či budoucí podobu materiálu. Také je třeba seznámit se s tím, co obnáší tvorba a co mají kvalitní pracovní listy vlastně obsahovat. Ke konci teoretické části jsem se na základě získaných odborných poznatků pokusil popsat specifika pracovního listu pro archeologická muzea v přírodě. Dospěl jsem k názoru, že didaktické materiály do této formy muzejní instituce patří. Je zde ale nutný, oproti kamenným muzeím, citlivější přístup k jejich tvorbě. Jsem přesvědčen, že pro archeoskanzeny jsou nejvhodnější formou samoobslužné pracovní sešity. Zároveň ovšem připouštím, že můj názor nelze brát jako dogma a vše záleží na zvážení dané instituce, kterou formu materiálu nakonec zvolí. V závěrečné kapitole tvorby didaktických materiálů jsem na základě mých poznatků o pracovních listech v muzeu definoval jejich aplikaci pro archeologická muzea v přírodě. Osvědčilo se mi nejprve podrobně se seznámit s prostředím Archeoskanzenu Modrá a teprve poté přistoupit k tvorbě samotné. Potvrdila se mi skutečnost, že vytvořit kvalitní pracovní sešit je nelehký a časově náročný úkol. Velmi důležitou se ukázala také evaluace materiálů, díky které jsem mohl vytvořené materiály vyzkoušet u daných cílových
skupin
přímo
v
praxi.
To
mi
umožnilo
identifikovat
drobné nedostatky a provést korekci navržených materiálů. Celý proces tvorby didaktických materiálů byl sice náročný, ale pro mne po odborné stránce velmi přínosný. Rozšířil jsem si své odborné znalosti také o poznatky, týkající se tvorby didaktických materiálů i jejich aplikace z muzejněpedagogického hle-
- 119 -
diska. Jsem nesmírně potěšen, že mé návrhy didaktických materiálů byly nejen kladně zhodnoceny, ale především budou také realizovány v praxi. Archeoskanzen Modrá se rozhodl všechny mé návrhy uskutečnit a zařadit je do nabídky doprovodných materiálů pro své návštěvníky. Věřím, že vytvořené materiály představují pro Archeoskanzen Modrá přidanou hodnotu, která přináší konkurenční výhodu. Použitím pracovních a především metodických listů se Archeoskanzen Modrá u nás stává jedním z prvních archeologických muzeí v přírodě, které nabízí didaktické materiály v takto ucelené podobě. To přispívá k zajištění stále atraktivní a pestré nabídky, která návštěvníky přiláká k opětovné návštěvě. Je nezbytné lidem nabízet stále něco nového a zajistit si tím stabilní návštěvnost, díky čemuž je možné obstát ve stále zesilujícím konkurenčním boji.
- 120 -
RESUMÉ Tato diplomová práce se zabývá významem archeologických muzeí
v
tvorby
přírodě
pro
didaktických
návštěvnickou materiálů
a
obec, získané
popisuje poznatky
problematiku přenáší
do
praktické tvorby. Teoretická část je rozdělena do dvou celků. V prvním jsou popsána specifika prezentace a velký edukační potenciál muzeí v přírodě, druhý celek pak pojednává o pracovních listech v muzeu, jejich tvorbě a výsledné podobě. Závěr je zaměřen na problematiku použití didaktických materiálů v archeologickém muzeu v přírodě včetně s tím spojených specifik. Praktická část je dělena do čtyř dílčích celků a přímo navazuje na poznatky z teoretické části diplomové práce. Nejprve je popsána příprava tvorby didaktických materiálů, následuje tvorba samotná, zahrnující také vypracování scénářů potřebných pro zhotovení pracovních sešitů i metodických listů. Další dílčí celek této části se zabývá evaluací a následnými korekcemi, které zvýšily kvalitu a didaktickou účinnost materiálů. V závěru jsou popsány také kroky směřující k vytvoření konečné grafické podoby navržených materiálů a jejich uvedení do nabídky pro návštěvníky Archeoskanzenu Modrá.
- 121 -
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Monografie a sborníky Acta musealia suplementa 2003 : sborník příspěvků z konference Muzeum a škola a zkušenosti z programu Brána muzea otevřená 4. - 5. března 2003. Zlín : Muzeum jihovýchodní Moravy, 2003. 70 s. ISSN 0862-8548. Acta musealia suplementa 2009/3 : sborník příspěvků z konference Muzeum a škola aneb Jít si naproti 18. - 19. března 2009. Zlín : Muzeum jihovýchodní Moravy, 2009. 114 s. ISBN 978-8087130-08-7. AMBROSE, Timothy, PAINE, Crispin. Museum Basics. London : Routledge, 1995. 336 s. ISBN 0-415-05770-1. Archaeologia historica 30/05 : sborník příspěvků přednesených na 36. konferenci archeologů středověku České republiky a Slovenské republiky s hlavním zaměřením na architekturu a archeologické památky (movité i nemovité) a ochranu kulturního dědictví : Telč 20.-24. září 2004. 1. vyd. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost Brno, 2005. 528 s. ISBN 80-7275-056-9. BALDWIN, Gavin, GOODACRE, Beth. Living the Past. London : Middlesex University Press, 2002. 250 s. ISBN 1898253439. BENEŠ, Josef. Kulturně výchovná činnost muzeí. Díl 1, část textová. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1981. 153 s. BERNARD, Patrick. Muzea pro všechny : příručka k fyzické a smyslové dostupnosti muzeí. Praha : Český výbor ICOM, 2003. 65 s. ISBN 80-86611-03-5. BRABCOVÁ, Alexandra (ed.). Brána muzea otevřená : průvodce na cestě muzea k lidem a lidí do muzea. Praha : Open Society Fund, 2003. 583 s. ISBN 80-86213-28-5.
- 122 -
BURIÁNKOVÁ, Michaela, KOMÁRKOVÁ, Anna, ŠEBEK, František. Úvod do muzejní praxe : učební texty základního kurzu Školy muzejní propedeutiky Asociace muzeí a galerií České republiky. 1. vyd. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 2010. 405 s. ISBN 978-80-86611-40-2. ČECHURA, Jaroslav. Dějepis 7 pro 7. ročník základní školy a 2. ročník osmiletého gymnázia : středověk a raný novověk. 1. vyd. Praha : SPN, 1998. 136 s. ISBN 80-7235-002-1. DAVIS, Peter. Ecomuseums : A Sense of Place. London : Leicester University Press, 1999. 271 s. ISBN 0-7185-0208-6. Děti, mládež, ...a muzea? : sborník příspěvků ze stejnojmenné konference, uspořádané v Moravském zemském muzeu ve dnech 12. a 13. ledna 1995. 1. vyd. Brno : Moravské zemské muzeum, 1995. 136 s. ISBN 80-7028-074-3. DVOŘÁKOVÁ, Michaela. Vlastivěda 4 : pro 4. ročník základní školy. 2. vyd. Praha : SPN, 2002. 55 s. ISBN 80-7235-184-2. GALUŠKA,
Luděk,
VAŠKOVÝCH,
Miroslav.
Archeologický
skanzen
v
Modré u Velehradu : velkomoravské opevněné sídliště středního Pomoraví. Modrá : Obec Modrá, 2006. 57 s. ISBN 80-254-4408-2. HANUŠ, Radek, CHYTILOVÁ, Lenka. Zážitkově pedagogické učení. 1. vyd. Praha : Grada, 2009. 192 s. ISBN 978-80-247-2816-2. HOOPER-GREENHILL, Eilean (ed.). The Educational Role of the Museum. 2. vyd. London : Routledge, 1999. 346 s. ISBN 0-41519827-5. HORÁČEK, Radek. Galerijní animace a zprostředkování umění : poslání, možnosti a podoby seznamování veřejnosti se soudobým výtvarným uměním prostřednictvím aktivizujících programů na výstavách. Brno : Akademické nakladatelství CERM, 1998. 142 s. ISBN 80-7204-084-7.
- 123 -
JAGOŠOVÁ, Lucie, JŮVA, Vladimír, MRÁZOVÁ, Lenka. Muzejní pedagogika : metodologické a didaktické aspekty muzejní edukace. 1. vyd. Brno : Paido, 2010. 298 s. ISBN 978-80-7315-207-9. JŮVA, Vladimír. Dětské muzeum : edukační fenomén pro 21. století. 1. vyd. Brno : Paido, 2004. 262 s. ISBN 80-7315-090-5. KALHOUS, Zdeněk, OBST, Otto. Školní didaktika. 2. vyd. Praha : Portál, 2009. 447 s. ISBN 978-7367-571-4. KUŽEL, Stanislav. Interpretace v muzeu aneb Den bez divochů a průvodců. Praha : Open Society Fund, 1999. 31 s. ISBN 80-2384463-6. LANGER, Jiří. Evropská muzea v přírodě. 1. vyd. Praha : Baset, 2005. 895 s. ISBN 80-7340-069-3. LANGER, Jiří, ŠTIKA, Jaroslav. Československá muzea v přírodě. 1. vyd. Martin : Osveta, 1989. 160 s. ISBN 80-217-0039-4. MALINA, Jaroslav, MALINOVÁ, Renata. Vzpomínky na minulost. 2. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 1992. 341 s. ISBN 80-2100492-4. MAŇÁK, Josef, ŠVEC, Vlastimil. Výukové metody. Brno : Paido, 2003. 219 s. ISBN 80-7315-039-5. MCMANUS, Paulette M. Archaeological Displays and the Public : Museology and Interpretation. 2nd ed. London : Archetype Publications, 2000. 168 s. ISBN 1-873132-67-0. Metodologické aspekty a výskum v oblasti didaktík prírodovedných polńohospodárských a príbuzných oborov. 1. vyd. Nitra : UKF v Nitre, 2005. 249 s. ISBN 80-8050-848-8. Muzejní pedagogika dnes : sborník příspěvků z mezinárodní konference pořádané katedrou výtvarné výchovy PdF UP v Olomouci 6.5.2008. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2008. s. 309. ISBN 978-80-244-1993-0.
- 124 -
PAŘÍZEK, Vlastimil. Obecná pedagogika. Praha : SPN, 1991. 71 s. ISBN 80-7066-339-1. PRŮCHA, Jan, WALTEROVÁ, Eliška, MAREŠ, Jiří. Pedagogický slovník. 4. akt. vyd. Praha : Portál, 2003. 322 s. ISBN 80-7178772-8. SKALKOVÁ,
Jarmila.
Obecná
didaktika.
2.
vyd.
Praha
:
Grada,
2007. 322 s. ISBN 978-80-247-1821-7. STRÁNSKÝ, Zbyněk. Archeologie a muzeologie. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2005. 315 s. ISBN 80-210-3861-6. ŠOBÁŇ, Marek, HRBEK, David, HAVLÍK, Vladimír. Škola muzejní pedagogiky 6. 1. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. 121 s. ISBN 978-80-244-1871-1. ŠOBÁŇOVÁ, Petra. Škola muzejní pedagogiky 1 : poznámky k partnerství výtvarné a muzejní pedagogiky. 1. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. 131 s. ISBN 978-80-2441866-7. TALBOYS, Grame K. Museum Edukator`s Handbook. Aldershot, Brookfield : Gower, 2000. 220 s. ISBN 0-556-08173-3. VÁGNEROVÁ, Marie. Psychologie školního dítěte. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1997. 88 s. ISBN 80-7184-487-X. VAŠICA, Josef. Literární památky epochy velkomoravské 863-885. Praha : Lidová demokracie, 1966. 289 s. WAIDACHER, Friedrich. Príručka všeobecnej muzeológie. Bratislava : Slovenské národné múzeum, 1999. 477 s. ISBN 80-8060-015-5.
Seriálové publikace Etnologické rozpravy. Bratislava : Ústav etnologie SAV, 2005, roč. 12, č. 2. 191 s. ISSN 1335-5074.
- 125 -
Muzeum : muzejní a vlastivědná práce. Praha : Národní museum, 2010, roč. 48, č. 1. 63 s. ISSN 1803-0386. (Re)konstrukce a experiment v archeologii. Všestary : Společnost experimentální archeologie Hradec Králové a Městské muzeum a galerie Břeclav, 2003, roč. 4. 235 s. ISSN 1213-1628. Živá archeologie : (Re)konstrukce a experiment v archeologii. Hradec Králové : Katedra experimentální a praktické archeologie FHS Univerzity Hradec Králové, 2006, roč. 7. 100 s. ISSN 1213-1628. Živá archeologie : (Re)konstrukce a experiment v archeologii. Hradec Králové : Katedra archeologie Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové, 2009, roč. 10. 94 s. ISSN 1213-1628.
Časopisecké články, kapitoly s monografií a sborníků BRABCOVÁ,
Alexandra.
Objektové
učení.
In
BRABCOVÁ,
Alexandra
(ed.). Brána muzea otevřená : průvodce na cestě muzea k lidem a lidí do muzea. Praha : Open Society Fund, 2003, s. 380 – 406. ISBN 80-86213-28-5. BUREŠ,
Michal.
Archeologické
dědictví
a
veřejnost.
(Re)konstrukce a experiment v archeologii, 2003, roč. 4, s. 183 – 192. ISSN 1213-1628. CVIKL, Zdeněk, LANGER, Jiří. Vyučovací programy v muzeích v přírodě. In Děti, mládež, ...a muzea? : sborník příspěvků ze stejnojmenné konference, uspořádané v Moravském zemském muzeu ve dnech 12. a 13. ledna 1995. Brno : Moravské zemské muzeum, 1995, s. 59 – 63. ISBN 80-7028-074-3.
- 126 -
DRAGOUN, Bohumír. Několik poznámek k budování a provozu archeologického muzea v přírodě. Živá archeologie : (Re)konstrukce a experiment v archeologii, 2006, roč. 7, s. 88. ISSN 12131628. DRÁPALA, Daniel, VESELSKÁ, Jiřina. Programy Valašského muzea v přírodě určené školní mládeži : východiska, ohlasy, perspektivy. In Acta musealia suplementa 2003 : sborník příspěvků z konference Muzeum a škola a zkušenosti z programu Brána muzea otevřená 4. - 5. března 2003. Zlín : Muzeum jihovýchodní Moravy, 2003, s. 53 – 55. ISSN 0862-8548. DURBIN, Gail. Improving worksheets. In HOOPER-GREENHILL, Eilean. The Educational Role of the Museum. London, New York : Routledge, 1994, s. 92 – 98. ISBN 0-415-19827-5. GALUŠKA, Luděk. Archeologický skanzen v Modré u Velehradu : velkomoravské opevněné sídliště středního Pomoraví. In Archaeologia historica 30/05 : sborník příspěvků přednesených na 36. konferenci archeologů středověku České republiky a Slovenské republiky s hlavním zaměřením na architekturu a archeologické památky (movité i nemovité) a ochranu kulturního dědictví : Telč 20.-24. září 2004. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost Brno, 2004, s. 9 – 21. ISBN 80-7275-056-9. HRADILOVÁ, Lenka, JEDLIČKOVÁ, Helena, TYMRÁKOVÁ, Iva. Pracovní list a tvorba pracovního listu pro přírodovědné vzdělávání. In Metodologické aspekty a výskum v oblasti didaktík prírodovedných polńohospodárských a príbuzných oborov. Nitra : UKF v Nitre, 2005, s. 104 – 110. ISBN 80-8050-848-8.
- 127 -
JAGOŠOVÁ, Lucie. Kdo je muzejní pedagog? In Acta musealia suplementa 2009/3 : sborník příspěvků z konference Muzeum a škola aneb Jít si naproti 18. - 19. března 2009. Zlín : Muzeum jihovýchodní Moravy, 2009, s. 17 – 23. ISBN 978-80-87130-08-7. JAGOŠOVÁ, Lucie, MRÁZOVÁ, Lenka. Objektové učení jako základ muzejní didaktiky. In Muzejní pedagogika dnes : sborník příspěvků z mezinárodní konference pořádané katedrou výtvarné výchovy PdF UP v Olomouci 6.5.2008. Olomouc : UP v Olomouci, 2008, s. 225 – 236. ISBN 978-80-244-1993-0. NĚMEČKOVÁ, Jana. Rodinné učení v muzeu : samoobslužný rodinný průvodce jako příklad uplatnění koncepce celoživotního učení v muzeu. Muzeum : muzejní a vlastivědná práce, 2010, roč. 48, č. 1, s. 7 – 16. ISSN 1803-0386. SANSOM, Elaine. Peopling the Past : Current Practices in Achaeological Site Interpretation. In MCMANUS, Paulette M. Arhaeological Display and the Public : Museology and Interpretation. London : University College London, 2000, s. 125 – 144. ISBN 1-873132-67-0. STEHLÍK, Michal. Nové trendy výstavnictví. In Úvod do muzejní praxe : učební texty základního kurzu Školy muzejní propedeutiky Asociace muzeí a galerií České republiky. 1. vyd. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 2010, s. 295 – 302. ISBN 978-80-86611-40-2. Stručné
dějiny
muzeí
v
přírodě.
Živá
archeologie
:
(Re)konstrukce a experiment v archeologii, 2009, roč. 10, s. 78 – 82. ISSN 1213-1628. VÁLKA, Miroslav. Archeoskanzeny jako forma prezentace kulturního dědictví a její využití v turistickém ruchu. Etnologické rozpravy, 2005, roč. 12, č. 2, s. 145 – 156. ISSN 1335-5074.
- 128 -
VAN PRAËT, Michel. Kulturně výchovná činnost v muzeích. In Děti, mládež, ...a muzea? : sborník příspěvků ze stejnojmenné konference uspořádané v Moravském zemském muzeu ve dnech 12. a 13. ledna 1995. Brno: Moravské zemské muzeum, 1995, s. 35 – 46. ISBN 80-7028-074-3.
Studijní práce DRAHOTUŠSKÁ, Silvie. Muzeum jako výchovně vzdělávací i volnočasová instituce pro dětské návštěvníky. Brno : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav archeologie a muzeologie, 2010. 109 s. Magisterská diplomová práce. Vedoucí práce Mgr. Lucie Jagošová, DiS. FIŠEROVÁ, Lucie. Návrh edukačního programu pro pavilon Anthropos : pro žáky 4. a 5. tříd základní školy. Brno : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav archeologie a muzeologie, 2010. 79 s. Magisterská diplomová práce. Vedoucí práce Mgr. Lucie Jagošová, DiS. LUNEROVÁ, Jitka. Archeologická muzea v přírodě : sonda do života pravěké a středověké společnosti. Brno : Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra historie, 2007. 66 s. Bakalářská diplomová práce. Vedoucí práce PhDr. Irena Loskotová, Ph.D. MALÍKOVÁ,
Silvie.
Výchovně-vzdělávací
práce
a
možnosti
jejího
rozvoje v muzejním prostředí Památníku slovanského hradiště v Mikulčicích. Kunovice : Evropský polytechnický institut, s. r. o. v Kunovicích, 2012. 66 s. Závěrečný projekt. Vedoucí práce PhDr. František Synek.
- 129 -
RÉMIŠOVÁ, Eva. Děti v muzeu : doprovodný program v galerii moderního umění ,,POJĎTE SI HRÁT DO GALERIE aneb V GALERII NENÍ NUDA!“. Brno : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav archeologie a muzeologie, 2006. 43 s. Bakalářská diplomová práce. Vedoucí práce PhDr. Eva Jelínková. SADÍLKOVÁ, Eva. Typologie pracovních listů v muzeích a galeriích na Jižní Moravě. Brno : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav archeologie a muzeologie, 2012. 179 s. Magisterská diplomová práce. Vedoucí práce Mgr. Lucie Jagošová, DiS.
Jiné CHOVANČÍKOVA, Irena. T. G. Masaryk : průvodce expozicí Masarykova muzea v Hodoníně pro lidi od 8 let. Hodonín : Masarykovo muzeum v Hodoníně, 1999, 28 s. CHOVANČÍKOVA, Irena. T. G. Masaryk : průvodce expozicí Masarykova muzea v Hodoníně pro lidi od 11 let. Hodonín : Masarykovo muzeum v Hodoníně, 1999, 31 s. Archeoskanzen Modrá. 3. vyd. Modrá : Obec Modrá, 2012. 1 leták. Složený list. O Mojmírův poklad : pracovní list. Mikulčice : Slovanské hradiště v Mikulčicích, 2012, 4 s. Památník Velké Moravy : pracovní sešit. Uherské Hradiště : Slovácké muzeum v Uherském Hradišti, 2003. PŘIKRYLOVÁ, Drahomíra. Jak šli Vymyslík a Zapomněnka do Uličky řemesel v Technickém muzeu v Brně : pracovní sešit. Brno : Technické muzeum v Brně, 2006, 10 s. PŘIKRYLOVÁ, Drahomíra. Ulička řemesel : pracovní sešit. Brno : Technické muzeum v Brně, 2006, 10 s.
- 130 -
VAŇUROVÁ, Zdeňka (ed.). 10krát s MKV : metodické listy pro výuku multikulturní výchovy dle osobnostního přístupu. 1. vyd. Praha : Člověk v tísni, 2010. 83 s. ISBN 978-80-87456-07-1. Veligrad : omalovánky. Staré Město : Nakladatelství J.J. s přispěním Historické společnosti Starý Velehrad, 2010. Kresba Ladislav Pálka. VLKOVÁ, Magdaléna. Stará řemesla : metodické poznámky. Praha : Západomoravské muzeum v Třebíči, 1998. 47 s. VLKOVÁ, Magdaléna. Stará řemesla : pracovní listy, kalendář starých řemesel. Moravské Budějovice : Západomoravské muzeum v Třebíči, 1988. 36 s.
Elektronické zdroje Altamira [online]. Kosmonosy : DPS Altamira, 2004. [cit. 201212-18]. Dostupný z WWW: . Archaia [online]. Praha : Archaia Praha, o. p. s. [cit. 2012-1218]. Dostupný z WWW: . Archeopark
Chotěbuz
[online].
Chotěbuz
:
Archeopark
Chotěbuz,
2013. [cit. 2013-03-05]. Dostupný z WWW: . Archeoskanzen Modrá [online]. Modrá : Archeoskanzen Modrá, 2010. [cit. 2012-12-18]. Dostupný z WWW: . Bacrie : přátelé živé historie [online]. Česká Třebová : Bacrie, o. s., 2010. [cit. 2012-12-18]. Dostupný z WWW: .
- 131 -
Centrum experimentální archeologie Všestary [online]. Všestary : CEA Všestary [cit. 2012-12-18]. Dostupný z WWW: . Keltendorf
Mitterkirchen
[online].
Mitterkirchen
:
Keltendorf
Mitterkirchen. [cit. 2012-05-25]. Dostupný z WWW: . Keltský archeopark [online]. Nasavrky : Boii, o. s. [cit. 201212-18]. Dostupný z WWW: . KŘÍSTKOVÁ, Markéta, KŘÍSTEK, Nikola. Pracovní listy. In Projekt Škola a muzeum pod jednou střechou : ročník 2004, ročník 2005, ročník 2006 [CD-ROM]. Praha : Národní galerie v Praze, [2006]. [cit. 2012-12-10]. Muzeum Archeologiczne w Biskupinie [online]. Biskupin : Muzeum Archeologiczne
w
Biskupinie.
[cit.
2012-05-25].
Dostupný
z WWW: . Muzeum Těšínska [online]. Český Těšín : Muzeum Těšínska, p. o., 2011. [cit. 2012-12-18]. Dostupný z WWW: . MRÁZOVÁ, Lenka. Tvorba pracovních listů : metodický materiál. In Metodické centrum muzejní pedagogiky při Moravském zemském muzeu [online]. Brno : Metodické centrum muzejní pedagogiky, 2013. [cit. 2013-03-02]. Dostupný z WWW: .
- 132 -
Rámcové vzdělávací programy [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2011. [cit. 2013-03-02]. Dostupný z WWW: . Slawenburg
Raddusch
[online].
Vetschau
:
Slawenburg
Raddusch,
2012. [cit. 2012-05-25]. Dostupný z WWW: . Urgeschichtemuseum Niederösterreich [online]. Asparn/Zaya : Urgeschichte
museum.
[cit.
2012-05-25].
Dostupný
z
WWW:
. Velkomoravské Mikulčice [online]. Mikulčice : Památník slovanského
hradiště
v
Mikulčicích
[cit.
2012-12-18].
Dostupný
z WWW: . VAŠKOVÝCH, Miroslav. Velká Morava : Veligrad, jedno z nejvýznamnějších center Velké Moravy. [CD-ROM]. Zlín : Miroslav Vaškových, Robert Číhal, 2005. [cit. 2012-12-10].
- 133 -
SEZNAM PŘÍLOH NA CD Příloha č. 1: podkladový materiál pracovních sešitů ke grafickému zpracování (mladší školní věk).1) Příloha č. 2: podkladový materiál pracovních sešitů ke grafickému zpracování (starší školní věk).2) Příloha č. 3: podkladový materiál metodických listů ke grafickému zpracování.3) Příloha č. 4: fotogalerie Archeoskanzenu Modrá (exteriér a interiér vybraných stavení). Příloha č. 5: zpracování výsledků pilotního použití pracovních sešitů. Příloha č. 6: zpracování výsledků pilotního použití metodických listů. Příloha č. 7: podkladový materiál základní nabídky didaktických materiálů pro webové stránky.
1)
Logo použito z Archeoskanzen Modrá [online]. Modrá : Archeoskanzen Modrá. [cit. 2012-12-18]. Dostupný z WWW: ; mapka použita z Archeoskanzen Modrá. 3. vyd. Modrá : Obec Modrá, 2012. 1 leták. Složený list. Kresba Veronika Daňková; kresba u otázky 3D použita z Veligrad : omalovánky. Staré Město : Nakladatelství J.J. s přispěním Historické společnosti Starý Velehrad, 2010. Kresba Ladislav Pálka; písmo hlaholice použito z VAŠICA, Josef. Literární památky epochy velkomoravské 863-885. Praha : Lidová demokracie, 1966, s. 15 – 16. 2) Logo použito z Archeoskanzen Modrá [online]. Modrá : Archeoskanzen Modrá. [cit. 2012-12-18]. Dostupný z WWW: ; mapka použita z Archeoskanzen Modrá. 3. vyd. Modrá : Obec Modrá, 2012. 1 leták. Složený list. Kresba Veronika Daňková; kresba u otázky 4D použita z Veligrad : omalovánky. Staré Město : Nakladatelství J.J. s přispěním Historické společnosti Starý Velehrad, 2010. Kresba Ladislav Pálka; písmo hlaholice použito z VAŠICA, Josef. Literární památky epochy velkomoravské 863-885. Praha : Lidová demokracie, 1966, s. 15 – 16. 3) Logo použito z Archeoskanzen Modrá [online]. Modrá : Archeoskanzen Modrá. [cit. 2012-12-18]. Dostupný z WWW: ; mapka použity z Archeoskanzen Modrá. 3. vyd. Modrá : Obec Modrá, 2012. 1 leták. Složený list. Kresba Veronika Daňková.
