Muzeologie Bakalářská diplomová práce

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav archeologie a muzeologie

Muzeologie Bakalářská diplomová práce

2013

Ivana Troupová

1

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav archeologie a muzeologie

Muzeologie

Ivana Troupová Vznik a vývoj současného sbírkového fondu zámku Hluboká Zámecká knihovna

Vedoucí práce: Mgr. Pavel Holman 2013

2

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury

---------------------------------------------------------

3

Zde bych chtěla poděkovat vedoucímu práce Mgr. Pavlu Holmanovi za jeho fundovaný přístup během mého zpracování tématu a zároveň kolegům z Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Českých Budějovicích

4

Obsah 1. Úvod ......................................................................................................................... 6 2. Vznik a vývoj současného sbírkového fondu zámku Hluboká ................................ 9 2. 1 Historie zámku Hluboká do roku 1661 ............................................................. 9 2.2 Hluboká v majetku rodu Schwarzenberg 1661-1947 ....................................... 15 2.2.1 Původ rodu Schwarzenberg ....................................................................... 15 2.2.2 Schwarzenbergové, jejich vzrůstající vliv ve společnosti a sběratelská činnost ................................................................................................................. 16 2.2.3 Zámek Hluboká, kníţecí rezidence rodu Schwarzenberg .......................... 31 3. Karl Zenker, kurátor sbírek a knihovník v době romantické přestavby ................. 45 4. Zámecká knihovna ................................................................................................. 48 4.1 Knihy v zámecké knihovně .............................................................................. 48 4.2 Seznam inventářů zámecké knihovny na Hluboké do roku 1940, počet publikací o sbírkách a muzeích .............................................................................. 50 4.3 Knihy ze zámecké knihovny zabývající se numismatikou ............................... 53 5. Závěr ...................................................................................................................... 56 6. Resumé ................................................................................................................... 57 7. Seznam pramenů a pouţité literatury ..................................................................... 58 7.1 Prameny ............................................................................................................ 58 7.2 Pouţitá literatura............................................................................................... 58 7.3. Internetové zdroje ............................................................................................ 60 8. Obrazová příloha .................................................................................................... 61

5

1. Úvod Zámek Hluboká, který je v současné době ve správě Národního památkového ústavu, územní památkové správy v Českých Budějovicích1, je významný v evropském kontextu jako dochované panské sídlo z období romantizmu a historizmu s původním mobiliářem. Návštěvníky upoutává svou architekturou se zajímavým parkem v okolní krajině, která byla původními majiteli uzpůsobena jako rámec novogotické architektury inspirované tudorskou gotikou a je dalším prvkem přeneseným z Anglie do jiţních Čech. Ve sbírkách zámku se nacházejí zajímavé mobilie, které dokáţou překvapit svým rozsahem a některé i výjimečnou kvalitou. Jiţ August Sedláček se ve své výpravné publikaci zmiňuje o bohatosti mobiliáře: „Především budiţ dotčeno, ţe má zámek všude ráz největší nádhery a upraven jest tak skvostně, ţe se mu nic rovného v Čechách nenachází; obsahuje veliké mnoţství věcí uměleckých. V té příčině překonal rod Švarcenberský všechny naše rody, schrániv na Hluboké to nejvzácnější, co měl posud na zámcích svých. Aţ skorem prsa tíţí to mnoţství předmětův zde nahromaděných a ty nekonečné ozdoby, které by stačily několik takových zámkův skvostně a nádherně upraviti.“ 2

Díky systematické práci kmenových pracovníků zámku, odborných pracovníků z NPÚ v Českých Budějovicích a přizvaných odborných specialistů se podařilo nově roztřídit, popsat a zdokumentovat mobiliář zámku, který je z 94% původní hlubocký. Knihy ze zámecké knihovny jsou evidovány v knihovním katalogu a dalších dvou navazujících knihovních seznamech. V současné době je evidence knih vloţena do digitálního knihovního systému Clavius. Zpracování, katalogizace a popsání zámeckých sbírek proběhlo jiţ za původních majitelů, jak dokládají dochované inventární knihy z konce 19. století. Samozřejmě jejich vyhotovení je poplatné době zpracování, i tak jsou stále jedním z pramenů při další práci s mobiliářem nebo přípravě nových prohlídkových okruhů. Je zajímavé, ţe předměty zapsané v té době byly vedeny v inventářích podle jednotlivých druhů předmětů s uvedenou lokací. Díky tomu víme, ţe některé

1

Dále jen NPÚ České Budějovice

2

SEDLÁČEK, August. Hrady zámky a tvrze království Českého. 3.vyd. Praha : Nakladatelství Argo, spol. s.r.o.. 1996. s. 128. SBN 80-85794-9

6

předměty výjimečného charakteru, jako např. tzv. Delfínový kabinet zakoupený z pozůstalosti německy píšícího básníka a spisovatele Adalberta Stiftera (18051868), byly postupně v různých částech zámku. Lokace kabinetu se dá doloţit i původním dochovaným zobrazením interiéru (akvarelová malba). K dispozici jsou rovněţ dochované fotografie původních interiérů. Bohuţel nejsou na nich zobrazeny všechny části zámku, ponejvíce jsou zachyceny sály prvního patra, prostory původního piana nobile. Přesto veškeré dochované obrazové a písemné záznamy dokáţou významně pomoci při následné rehabilitaci zámeckých prostor a jejich návratu do původní podoby. V době, kdy přešel zámek do majetku státu zvláštním zákonem Lex Schwarzenberg v roce 1947 a následném státním převratu v únoru 1948 po převzetí moci komunistickou stranou, byla snaha tehdejšího státního aparátu zastřít vědomí o původních majitelích a spíše v duchu tehdejší rétoriky vyzdvihovat o nich a jejich působení negativní interpretace ovlivňující všeobecné mínění. Jednalo se o trend nastolený vládnoucí garniturou po několik desetiletí. Ještě koncem osmdesátých let byla provozována prohlídková trasa, kde se pod vlivem tehdejší doby kladl důraz na prezentaci z hlediska estetického a uměleckého, nikoliv na ţivot majitelů. Jako závěr prohlídky byla v několika místnostech koncipována tendenční expozice Práce vítězná a bojující. Byla kvůli ní zrušena původní romantická schwarzenberská zbrojnice s předsíní zbrojnice, která byla nově obnovena počátkem 90. let minulého století a rozšířena o další tři salonky, kde byla nově instalována expozice zbraní. V současné době je zpracováván projekt na zpřístupnění prohlídkového okruhu pro prezentaci hostinských pokojů druhého patra zámku a přilehlých apartmánů. Zajímavostí nového projektu je i moţnost rehabilitace zázemí panského domu, jakým je ţehlírna prádla. Bude zařízena v původním prostoru s dochovaným mobiliářem či mobiliářem podobného typu. Dále budou zařízeny pokoje pro myslivce-šoféra a celkem tři pokoje pro komornou u apartmánů Czernin, Paar a Larisch. Nejde o první počin v hlubockém zámku, který se týká prezentace běţného ţivota.

7

V zámeckém prohlídkovém okruhu Soukromé apartmány u pracovny kněţny Hildy

3

byl obnoven prostor pro sluţebnou, kde měla v oddělené části chodby své

ubytování, rovněţ byla nově zařízena původní protilehlá místnůstka pro šoféra. Zároveň jsou prezentovány toalety, koupelny, nákladní a osobní výtah a přípravna u Lovecké jídelny. Velmi významné bylo otevření celého kuchyňského komplexu v suterénu zámku v roce 2000. Svou rozlohou v rámci objektu, kterou tvoří několik částí s četným dochovaným původním mobiliářem a zařízením, je jedním z největších dochovaných a prezentovaných kuchyňských historických provozů v rámci kontinentální Evropy.4 Podobný trend, kdy je snaha o zpřístupnění kaţdodenního ţivota panského domu, je patrný v působení anglické památkové organizace National Trust, která byla zaloţena jiţ v roce 1895 jako soukromá nezisková. Její činnost byla velkou prvotní inspirací počátkem 90. let minulého století pro odborné pracovníky NPÚ v Českých Budějovicích a pracovníky zámku, kdy vznikla nová koncepce při vytváření prohlídkových zámeckých okruhů. Cílem této práce je rámcové přiblíţení a seznámení s kníţecí rezidencí rodu Schwarzenberg v jiţních Čechách.

3

Hilda princezna z Luxemburgu a Nassau (1897-1979), provdána roku 1930 za knížete Adolfa Schwarzenberga (1890-1950) 4

Viz Velká Británie, Hampton Court Palace, kitchens – prezentován významný velký kuchyňský komplex v nabídce prohlídkových okruhů pro veřejnost

8

2. Vznik a vývoj současného sbírkového fondu zámku Hluboká 2. 1 Historie zámku Hluboká do roku 1661 Dějiny zámku spadají aţ do 13. století. Středověký gotický hrad podélného typu byl vybudován patrně českým králem Václavem I. (1205-1253) na skalním ostrohu vypínajícím se nad řekou Vltavou v Českobudějovické pánvi. Původní královský majetek, jak naznačuje tehdejší německé pojmenování Froburg či Fronburg (vrón, co pánu náleţí)5, byl postupně dáván jednotlivými panovníky do zástavy, a proto se zde vystřídala celá škála jednotlivých majitelů. Hrad byl spravován buď přímo králem prostřednicrvím purkrabího nebo byl panovníkem zastavován různým šlechtickým rodům. V roce 1285 je uváděna písemná zmínka o Hluboké v souvislosti s Vítkem z Hluboké, příslušníkem významného rodu Vítkovců. V této době se Hluboká pravděpodobně nacházela mezi věnnými statky královny Kunhuty, vdovy po českém králi Přemyslu Otakarovi II. (1233-1278). Vítek z Hluboké byl dosazen na hrad jako purkrabí svým bratrem Závišem z Falkenštejna, který měl velký vliv u dvora, protoţe byl nejprve přítelem a poté manţelem Kunhuty. Po její smrti nastala postupně u královského dvora pro Záviše z Falkenštejna velmi nepříznivá situace. Svou původně silnou pozici začal postupně ztrácet díky stále většímu vlivu odpůrců jeho ambiciózní politiky. Byl nejprve zajat a uvězněn. Pomocí jeho osoby, kdy byl přiváděn k jednotlivým hradům, byly získávány hrozbami nazpět majetky z rukou Vítkovců a jejich přívrţenců. O rok později v roce 1290 na tzv. Pokutní louce byl potupně popraven před hlubockým hradem, protoţe jeho bratr Vítek nechtěl vydat hrad do královských rukou a nevěřil, ţe Záviše opravdu popraví. Dalším královským purkrabím byl Dobeš z Bechyně, o kterém se prameny zmiňují v roce 1292. V době vlády Jana Lucemburského byla Hluboká dána do zástavy Vilémovi z Landštejna do roku 1356, kdy zemřel. Následným vyplacením se dostává Hluboká do majetku

5

SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království Českého. 3.vyd. Praha : Nakladatelství Argo, spol. s.r.o., 1996. s.131. ISBN 80-85794-9.

9

královské komory a v její přímé správě byla do roku 1420. Od tehdejšího panovníka Zikmunda získává panství do zástavy Mikuláš z Lobkovic. Císař Zikmund postoupil Hlubokou Oldřichovi z Roţmberka v roce 1421, proto Mikuláš z Lobkovic, zvaný Chudý, Oldřichovi vyplatil peněţitou částku a Hluboká byla převedena na jeho syny Mikuláše II. a Jana. V roce 1437 byla císařem Zikmundem na ně zapsána. Do opětného drţení královské komory a předchozího vyplacení byla Hluboká převedena za panování Ladislava Pohrobka. Král Jiří z Poděbrad nechal zapsat Hlubokou své manţelce Johance z Roţmitálu, která odkázala svůj majetek synovi Jindřichovi mladšímu z Minstrberka a bratrovi Lvovi z Roţmitálu. Po její smrti tak Hluboká v roce 1476 připadla bratrovi. Po smrti Lva z Roţmitálu, přibliţně v roce 1482, získává Hlubokou nejvyšší praţský purkrabí Jan z Janovic a z Petršpurku aţ do roku 1489. Panství tak po opětném vyplacení spadá pod správu královské komory, pouze však do roku 1490. Král Vladislav II. zastavil Hlubokou s městečky a vesnicemi Vilémovi z Pernštejna. Jak vyplývá z dochovaných listin, hrad Hluboká nebyl ve zmiňované době právě v utěšeném stavu. Vilém z Pernštejna, který zastával úřad nejvyššího hofmistra království Českého, musel na stavební opravy hradu hodně investovat. Postupně král dovolil Vilémovi z Pernštejna prostavět částku zhruba 4 0006 uherských zlatých do roku 1499. Prováděné stavební úpravy se netýkaly pouze budovy vlastního hradu, ale i jeho opevnění odpovídající tehdejší vojenské technice. V době drţení Viléma z Pernštejna se panství dělilo na 9 rychtářství. Jako dobrý hospodář zakládal v okolí rybníky na chov ryb, z nichţ nejznámější je rybník Bezdrev. Vilém z Pernštejna zemřel v roce 1522. Jeho syn Vojtěch z Pernštejna byl jiţ od roku 1513 zápisným drţitelem Hluboké. Po jeho smrti přechází zástavní práva na staršího bratra Jana, který je přenechal švagrovi, svobodnému pánovi Ondřeji Ungnadovi ze Suneku, který za to nechal napsat své manţelce Bohunce, roz. z Pernštejna, 50007 kop českých grošů. Ondřej Ungnad ze Suneku zaloţil na Hluboké oboru, nechal vystavět pivovar v Lišově, mlýn pod hradem, na svazích pod hradem vinice a vodovod

6

ZAHRADNÍK, Pavel. Hluboká, zámek : Dějiny objektu. Praha : NPÚ ústřední pracoviště, 2003. s.3.

7

tamtéž, s.3

10

vytlačující na hrad vodu z řeky Vltavy z údolí pod skalním ostrohem. V té době se jednalo o zajímavý technický počin, co se týká vedení a vytlačení vody do výšky. Jeho stavební práce, které se týkaly i hradu, byly nákladné a dostával se do dluhů. Pod vlivem finančně tíţivé situace nechal Ondřej Ungnad zapsat panství manţelce Bohunce. Jeho ţena zemřela v roce 1548, v následném sňatku se oţenil s Annou, dcerou Jana Hofmana z Grünbüchlu a Střekova a v roce 1551 postoupil panství své další manţelce, protoţe jeho finanční situace se stále nezlepšila. Mimo jiné měšťanům z Lišova dluţil 1500 kop8 a nereagoval na jejich upomínky9. Manţelka Anna v roce 1555 postoupila připsaný majetek na šest let synům Adamovi, Davidovi a Janovi, aby dali do pořádku dluhy svého otce. V té době se nejvyšší kancléř Českého království Jáchym z Hradce snaţil jiţ od roku 1559 získat Hlubokou dědičně. Jeho snaha byla završena roku 1562, kdy mu panovník Ferdinand I. postoupil do dědičného vlastnictví hlubocké panství za 115 000 jáchymovských grošů. Při převzetí panství musel dát do pořádku nesrovnalosti způsobené špatným hospodařením Ondřeje a jeho syna Adama Ungnada. V roce 1563 zahájil nový majitel stavební práce, které prováděl Antonín Vlach, dvorní stavitel pánů z Hradce i Roţmberků uváděný pod zkomoleným příjmením Drizzan, Drichzan, popřípadě Erizzan či také Ericer. Část stavebních prací probíhala jiţ za nového majitele, protoţe Jáchym z Hradce zemřel v roce 1565 nešťastnou náhodou. Jeho syn Adam, zatím nezletilý, převzal majetek v roce 1568. Stavební práce, které na Hluboké prováděl Antonín Drizzan, skončily v roce 1566. Další práce jsou zmiňovány v menším rozsahu v první polovině 70. let 16. století. Stavitelem, který realizoval nové stavební úpravy, byl Vinzenzo Vogaerelli, uváděný jako mistr Vincenc či Fincens. Další stavitel, který stavěl na Hluboké za Adama z Hradce, byl v roce 1581 Baldassare Maggi, uváděný téţ jako Baltyzar Magi, Vlach z Krumlova. Jak bylo zapsáno ve smlouvě z 25. 9. 1582 s mistrem Hansem Clementem o vytáflování (obloţení) několika pokojů v nové budově na Hluboké10, byla Hluboká 8

SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království Českého. 3.vyd. Praha : Nakladatelství Argo, spol. s.r.o., 1996. s.143. ISBN 80-85794-9. 9

Patrně se jednalo o jáchymovské groše.

10


11

v 80. letech 16. století rozšířena. V letech 1589-90 byly uváděny další stavební práce, hlavně truhlářské a výmalby. Urbář panství z r. 1598 popisuje Hlubokou: „Zámek Hluboká, jakţ ve svém poloţení a těchto let minulých v nově nákladně jest pěknými pokoji, sklepy vystavěný a okrášlený, ţe slušně velikého pána sídlo slouti můţe. Vodárna na řece Vltavě, z ní se trubami voda do studnice na zámek do kuchyně a do pokojů ţene“11

Adam z Hradce zemřel v roce 1596. Hluboká byla po jeho smrti útočištěm rodiny, protoţe v Hradci propukl mor. O rok později, r. 1597, přechází Hluboká na syna Adama Jáchyma Oldřicha, který musel řešit dluhy zanechané jeho otcem. Hlubokou prodává 10. prosince 1598 Bohuslavu Malovcovi z Malovic v Dřítni a Vlhavech se vším příslušenstvím podle prodeje v roce 1562, výjimku tvořilo Kamýcko, za 320 000 míšeňských kop. Ještě v roce 1601 je Hluboká zmiňována jako zámek nebo hrad, kdyţ byl převod panství vloţen do zemských desek. V roce 1608 se veškerý majetek po smrti Bohuslava Malovce rozdělil mezi jeho 4 syny - Václava, Jetřicha, Jana a Petra. Dalším majitelem Hluboké se stal syn Jetřich, který však panství nezískal ve stejném rozsahu, v jakém jej koupil jeho otec. Některé vsi původně příslušející k hlubockému panství připadly Václavovi. Jetřich Malovec se musel ubránit proti Pasovským, kteří počátkem roku 1611 vtrhli do Čech vlivem politické situace a zmocnili se nedalekého města Českých Budějovic. O pomoc poţádal vlivného příslušníka zemské šlechty Petra Voka, pobývajícího na sklonku svého ţivota na zámku v Třeboni. Na obranu byla na Hlubokou zapůjčena 3 těţká děla.12 Mocenské spory mezi jednotlivými Habsburky a českými stavy pokračovaly postupem pasovského vojska do Prahy. Kdyţ v březnu opustili Pasovští Prahu, stáhli 11

SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království Českého. 3.vyd. Praha : Nakladatelství Argo, spol. s.r.o., 1996. s.144. ISBN 80-85794-9. 12

tamtéž, s.146. V dnešní době se nalézají v hlubockých sbírkách dvě dělové hlavně, první je

datována 1608 se signaturou P.W.V.D.R. a s rožmberským erbem na hlavni děla, druhá hlaveň je z roku 1610 a zdobí ji také rožmberský erb. Je velmi pravděpodobné, že na Hluboké mohly hlavně zůstat z doby vpádu Pasovských. Domněnku se zatím nepodařilo potvrdit z jiného pramene.

12

se zpět do Českých Budějovic. Podmínky na hlubockém panství nebyly příznivé, protoţe Hluboká vzhledem ke své geografické poloze byla v jejich dosahu a Jetřichovi poddaní byli obětí drancování a rekvírování ze strany Pasovských. V oblasti Budějovicka se nacházeli ještě v měsíci červnu. Politická situace v Čechách se vyvíjela pro Jetřicha velmi nepříznivě. V roce 1619 se Jetřich přidal ke vzbouřeným českým stavům a dal jim k dispozici Hlubokou.13 Generál stavovského vojska hrabě z Mansfeldu byl poraţen u obce Záblatí. V širším okolí Hluboké nastalo plenění, byl vypálen nedaleký Rudolfov a Lišov. Bratři Malovcové se báli vzniklé situace v důsledku poráţky, proto sebrali peníze a klenoty a tajně utekli. Území se ocitlo pod vlivem vojenských sil, které podléhali císaři Ferdinandovi II. Habsburkovi (1578-1637), proto byla jiţ od roku 1619 Hluboká v jeho moci. Císař Ferdinand II. se ujal po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 opětovné vlády v českých zemích (původně byl v roce 1617 stavy zvolen za českého krále a následně v roce 1619 sesazen). V neklidné politické situaci Hlubokou získává od císaře zřejmě v roce 1622 španělský generál Don Baltazar de Marradas, který byl ve sluţbách Habsburků. Jiţ roku 1621 byl povýšen do stavu říšských hrabat. Rodák z Valencie (1560-1638) vstoupil v mládí do řádu maltézských rytířů sv. Jana. Doba třicetileté války plná zvratů jej vynesla na výsluní nejen společensky, ale i majetkově. Don Marradas získal v roce 1628 český inkolát a Hluboká mu byla prodána za 200 000 rýnských zlatých14 Ve své poslední vůli pamatoval finanční částkou 60.000 zlatých.15 na svého nemanţelského syna Gaspara Marradase, ostatní majetek včetně Hluboké dědil v roce 1638 jeho synovec Don Francisco conte de Salent y Marradas. Jeho nejstarší syn Don Bartolomeo prodal veškeré majetky v Čechách a odešel zpět do Španělska. Hlubocké panství koupil od něj 1. října 1661 za 385 000 zlatých16 hrabě Jan Adolf I. Schwarzenberg. Jiţ v roce 1654 získal inkolát v Českém království. Nejprve měl od roku 1658 v Čechách v zástavním drţení panství Křivoklát s Krušovicemi do r. 1685. 13

SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království Českého. 3.vyd. Praha : Nakladatelství Argo, spol. s.r.o.. 1996. s. 146. ISBN 80-85794-96-9. 14

tamtéž, s.147

15

tamtéž, s.148

16


13

Hluboká nebyla prvním panstvím, které Jan Adolf I. trvale zakoupil v Čechách. O rok dříve mu v roce 1660 postoupil habsburský arcivévoda Leopold Vilém panství Třeboň jako splátku pohledávek a odměnu za prokázané sluţby.

14

2.2 Hluboká v majetku rodu Schwarzenberg 1661-1947 2.2.1 Původ rodu Schwarzenberg Šlechtický rod Schwarzenberg pochází z Dolních Frank, které jsou dnes součástí spolkové země Bavorsko. Sídlem rodu byl nejprve Seinsheim, podle něhoţ získali své původní rodové jméno. První doloţený předek je z druhé poloviny 12. století. V roce 1172 je uváděn jako svědek na listině římského krále a císaře Fridricha I. Barbarossy (1152-1190) Siefried ze Seinsheimu.17 Rodové přízvisko Schwarzenberg získal posléze Erkinger ze Seinsheimu (1362-1437) koupí panství Schwarzenberg. Byl rovněţ prvním z rodu, který získal do zástavy majetek v Čechách.V letech 1420-1421 se zúčastnil taţení proti husitům, a proto mu císař Zikmund dal jako vyrovnání za pomoc proti husitům a poskytování půjček do zástavního drţení města Ţatec, Kadaň a Beroun. O něco později v roce 1429 byl povýšen na svobodného pána. Erkingerovi synové zaloţili dvě rodové linie - tzv. hohenlandsberskou (franckou), která se ještě později dále rozdělila, a stefansberskou. Schwarzenbergové, kteří se později usadili v Čechách, pocházeli ze stefansberské větve. Významným představitelem rodu v 16. století byl Adolf Schwarzenberg, jehoţ vnuk v roce 1661 koupil Hlubokou. Adolf (1551-1600) se věnoval vojenské kariéře a proslavil se dobytím pevnosti Ráb (Györ) 29. března 1598, která byla obsazena Turky. Jeho skutek byl ceněn císařem Rudolfem II., proto byl 5. června 1599 pasován na Praţském hradě na rytíře, obdrţel odměnu 40.000 zlatých a byl povýšen do stavu říšských hrabat. Jeho znak, původní modro-bílé pruhy pánů ze Seinsheimu, byl rozdělen na 4 části a rozšířen o hlavu Turka s havranem. Ze svého úspěchu se dlouho netěšil. Poté co se vrátil do Uher na bojiště a vyléčil si zranění, byl 29. července 1600 zastřelen francouzskými a valonskými ţoldnéři, kteří se chtěli vzdát Turkům. V Arsenálu vídeňského vojenského muzea je jeho socha z bronzu (2. pol. 19. stol.). Sádrový model zmíněné sochy, která zachycuje stojící postavu, je umístěn uprostřed rondelu zámecké hlubocké zbrojnice. Socha má u nohou dřevěnou minu (petardu), kterou byla rozbita vrata pevnosti Ráb. 17

MARKUS, Antonín. Schwarzenberská ročenka. České Budějovice : Svaz českých úředníků a zřízenců knížete ze Schwarzenberku. 1935. s.19.

15

Ve sbírkách hlubockého zámku se nachází koberec z konce 16. století. Byl zhotoven z vlny v západním Turecku v Ušaku18 technikou vázání, na bílé půdě je vzor „tři kruhy ve vlnách“ (čintamani). Slovo pochází ze staroindického sanskrtu a znamená drahokam moudrosti. Vzor je rovnoměrně rozmístěn po celé ploše koberce lemované bordurou, s hustotou vazby 990-1000 symetrických uzlů na dm2. Podobný je ve Washingtonu v Textilním muzeu.19 Zřejmě se jedná o Adolfovu kořist z boje proti Turkům. Poprvé byl zapsán ve schwarzenberském

inventáři

v roce

172420.

Odborné

veřejnosti

byl

„schwarzenberský koberec čintamani“ prezentován na výstavě koberců ve Vídni v roce 1891 a v Mnichově v roce 1910.21 Největší a nejzachovalejší koberce podobného typu jsou v istanbulských sbírkách, protoţe se do Evropy mnoho nedováţely.22 2.2.2 Schwarzenbergové, jejich vzrůstající vliv ve společnosti a sběratelská činnost Syn Adam narozený v roce 1583 své zájmy soustředil na dvůr braniborských kurfiřtů a dosáhl významných dvorských hodností. Problémem jeho dvorské kariéry bylo, ţe jako katolík působil v protestantském prostředí v době třicetileté války. Jeho osoba vadila švédskému králi Gustavu II. Adolfovi (1594-1632), který přiměl kurfiřta Jiřího Viléma (1619-1640), aby hraběte Adama Schwarzenberga propustil a jeho majetek byl zkonfiskován. Hrabě Adam se na braniborský dvůr vrátil v roce 1634 a opět zastával vysokou funkci, ale nástupem nového kurfiřta Bedřicha Viléma (1640-1688), zvaného Velký kurfiřt, se pro něj situace nevyvíjela dobře. Přestoţe byl u nového kurfiřta v nemilosti, úřad mu nadále zůstal. Dne 14. března 1641 podlehl ve Špandavě mrtvici a jeho majetek mu byl následně zabaven s veškerým zařízením. Mezi zabaveným majetkem byly nástěnné koberce. Z jeho bohaté sbírky se dochovaly dvě série. Nedá se doloţit datum a místo nákupu, první zmínky v inventáři 18

KLIMTOVÁ, Zdenka, Text k návštěvě klubu Čintamani na zámku Hluboká nad Vltavou. Dne 10. 4. 2004. s.1. 19

tamtéž, s.1

20

KLIMTOVÁ, Zdenka, Text k návštěvě klubu Čintamani na zámku Hluboká nad Vltavou. 10. 4. 2004, s.2. 21

22

tamtéž, s.1 tamtéž, s.1

16

jsou z roku 1630. Záznamy pokračují i v dalších inventářích, včetně inventářů sepsaných po jeho smrti. Jedná se o sedmnáctidílnou kolekci znakových tapiserií. Ve sbírkách hlubockého zámku se nalézá v současnosti 13 kusů23, 2 kusy jsou v Českém Krumlově a další 2 tapiserie se nacházejí mimo republiku24. Jednotlivé koberce mají stejný vzor, liší se však od sebe velikostí. Celá plocha koberce je pokryta dekorem ovoce, ptáků a listů, vzor se opakuje na borduře. Uprostřed je umístěn erb hraběte Adama, čtvrcený s modro-bílými seinsheimskými pruhy a hlavou Turka s havranem (krkavcem). Erb je ozdoben řádem sv. Michala, který získal Adam v mladém věku od francouzského krále, a uprostřed maltézským kříţem, protoţe byl od roku 1625 velmistrem Johanitů braniborské marky. Koberce jsou utkány z kvalitního materiálu s jemnou pravidelnou vazbou, způsob provedení napovídá, ţe by mohly být zhotoveny v severním Nizozemí25. V hlubockém zámku se nalézají od doby romantické přestavby, kdy byl zámek zařizován jako kníţecí rezidence. Ještě v první polovině 19. století byly zmiňovány v inventářích krumlovského zámku.26 Kromě inventárních záznamů z roku 1896 je moţno dokladovat 8 znakových tapiserií zmíněné kolekce na dvou akvarelových kresbách, které zachycují vstupní halu a loţnici v apartmá Waldstein. Autorem kreseb ze 60. let 19. stol. je tehdejší kustod sbírek Karl Zenker. Další dochovaná série z majetku hraběte Adama není kompletní. Jedná se o sérii utkanou podle hrdinského eposu starořímského básníka Publia Vergilia Mara Aeneis. V inventáři z roku 163027 bylo zapsáno 12 velkých a 8 malých kusů. Z původní kolekce se do dnešní doby zachovalo devět kusů, z toho jeden na Hluboké, ostatní jsou na zámku v Českém Krumlově. Na Hluboké je nástěnný koberec s ústřední postavou muţe se sloţitou kompozicí postav a budov osvětlené 23

BLAŽKOVÁ, Jarmila. Nástěnné koberce na Hluboké. In Hluboká : státní zámek a památky v okolí. 1. vyd. Praha : Polygrafia. 1961. s.24. 24

Gobelins Inventar. 1896, v přípise z roku 1923 je uváděn převoz 1 kusu na hrad Schwarzenberg

25

BLAZKOVA, Jarmila. Nástěnné koberce na zámcích Hluboká a Ceský Krumlov. 1. vyd. Praha : Olympia. 1969. s 8. 26

CICHROVÁ, Kateřina. Schwarzenberské heraldické tapiserie, konstanty a proměny. In Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii. 1. vyd. České Budějovice : Halama, 2008. s. 591 ISBN 978-80-85033. 27

BLAŽKOVÁ, Jarmila. Nástěnné koberce na Hluboké. In Hluboká : státní zámek a památky v okolí. 1. vyd. Praha : Polygrafia. 1961. s. 25.

17

rudou září. Jedná se o výjev zachycující útěk Aenea, který prchá z hořící Troje. Svého otce Anchisa nese na zádech a za ruku drţí synka Ascania, v pozadí je hořící Troja s dřevěným koněm. Koberce svou dramatickou kompozicí, kvalitním výtvarným řešením a technickým provedením nemají ve světových sbírkách repliku. I kdyţ nejsou signovány, podle zpracování a kvality jdou přiřadit do produkce vlámských dílen z 20. let 17. století.28 Osud dalších nástěnných koberců uváděných v inventářích hraběte Adama nelze vysledovat. Byly zmiňovány tapiserie z osmičlenné série Příběhy Josefovy, série tapiserií Příběhů sv. Petra a další portrétní tapiserie utkaná v Nizozemí, která zobrazuje hraběte Adama. Jeho synovi Janu Adolfovi I. (1615-1683) se podařilo aţ po letech v roce 1650 získat majetek zabavený Braniborskem a Saskem zpět. Původně druhorozený syn se měl věnovat kariéře duchovního. Náhlou smrtí jeho staršího bratra Františka Hartranda (1614-1636) se ţivotní cíle Jana Adolfa I. změnily. Jan Adolf I. si vybral sluţbu na habsburském dvoře, v roce 1637 byl potvrzen v hodnosti komořího a svou kariéru dále rozvíjel. V roce 1640 se stal císařským říšským dvorním radou, členem císařské válečné rady, od roku 1645 tajným i válečným radou, nejvyšším komořím a štolbou arcivévody Leopolda Viléma, olomouckého biskupa a bratra císaře Ferdinanda III. (1608-1657). Arcivévoda Leopold Vilém (1614-1662) byl jmenován místodrţícím v rakouském Nizozemí, kam ho hrabě Jan Adolf I. Schwarzenberg provázel. V Bruselu působil ve sluţbách arcivévody šest let a napomohl tak rozvoji své další dvorské kariéry. V roce 1650 získal od španělského krále Řád zlatého rouna. Pro řádné vykonávání dvorské sluţby měl dobré předpoklady díky kvalitnímu vzdělání, neboť s bratrem studovali na královské akademii v Paříţi, kde měli přístup ke královskému dvoru. Také hodně cestovali nejen v Německu a Francii, ale měli moţnost poznat i Itálii a Holandsko. Dalším předpokladem pro úspěch v dvorských kruzích byla i platba z vlastních prostředků. Arcivévoda Leopold Vilém si Jana Adolfa I. velmi oblíbil, protoţe měli společný zájem o krásné umění.

28

BLAŽKOVÁ, Jarmila. Nástěnné koberce na Hluboké. In Hluboká : státní zámek a památky v okolí. 1. vyd. Praha : Polygrafia. 1961. s. 25.

18

Arcivévoda Leopold Vilém proslul jako sběratel umění. Jeho sbírka obsahovala obrazy italských, německých a nizozemských obrazů, soch a kreseb. Zajímal se také o uměleckořemeslné předměty. Jan Adolf I. sledoval z bezprostřední blízkosti vznik jedné z nejvýznačnějších sbírek své doby. Je zajímavé, ţe v oblasti výtvarného umění byl spíše střídmější a pořizoval kopie obrazů, nejvíce podle obrazů svého přítele Leopolda Viléma, v jehoţ sluţbách působil. Autorem kopií byl z velké části dvorní malíř Leopolda Viléma David Teniers ml. nebo Peter Sporkman.29 V Bruselu měli moţnost navštěvovat nejlepší dílny na výrobu tapiserií. V roce 1647 byla objednána osmidílná série Judit, která byla uvedena v inventáři arcivévody z roku 1663. Jedná se o vysoce kvalitní produkci ve vrcholném stylu vlámského baroka. Tapiserie mají vyváţenou kompozici, výtvarně provedenou ve vysoké kvalitě. Jméno autora předlohy není známo. Jsou značeny BB (Bruxellis Brabantiae). Tkalci, kteří tapiserie utkali, mají svá jména vytkána na bordurách (E. Leyniers, H. Reydams). Autor další série, která byla objednána, je jiţ známý. Jedná se o významného vlámského malíře Jacoba Jordaense (1593-1678). V inventáři je zapsána pod názvem Proverba (Postura). Jedná se o zobrazení jednotlivých latinských přísloví, volně přeloţeno: Ingens est usura malum, mala pestis in urbe (Horší neţ zlý mor ve městě je lichva); Optime faces prelucent (Světla svítí lépe vpředu); Quod cantant veteres, tentat resonare iuventus (Jak staří zpívají, tak mladí pískají); Ex puteo vaccam cauda trahit, ecce magister (Z rybníka tahá krávu za ocas, ejhle mistr); Natura paucis contenta (Příroda se spokojí málem); Qui amat periculum peribit in eo (Kdo miluje nebezpečí, zahyne v něm); Male partum, male dilabitur (Špatně nabyl, špatně pozbyl); Oculus domini pascit equum (Oko páně pase koně). Jednotlivé výjevy jsou mnohdy laděny i humorně, opět jsou signovány BB a jména tkalců na bordurách jsou I.Cardys a B.v. Bevern. Všechna zakoupená Přísloví se dochovala v původním počtu. Další kolekcí tapiserií utkaných podle kartonů malíře Jacoba Jordaense byla tzv. Španělská jezdecká škola v počtu osmi kusů. Arcivévodou Leopoldem Vilémem byla zakoupena v roce 1655. Série byla populární a byla tkána v různých variantách. 29

SLAVÍČEK, Lubomír. „Sobě, umění, přátelům“ : Kapitoly z dějin sběratelství v Čechách a na Moravě 1650 -16539. I. Vyd. Brno : Společnost pro odbornou literaturu – Barrister&Principal, 2007. 376 s.

19

Podobná byla také zakoupena ke svatbě císaře Leopolda I. s infantkou Markétou Terezií ve Vídni. Má sloţitější a bohatší kompozici a jednodušší bordury. Jako materiál je pouţita vlna s hedvábím, na některé tapiserie se pouţívalo zlaté a stříbrné vlákno. Kolekce, která je na Hluboké, je utkána z vlny a hedvábí, na jednotlivých tapiseriích jsou uváděni tkalci Henrik Reydams a Everaert Leyniers. Hlubocká série začíná výjevem Stvoření koně bohem Neptunem, další díl zachycuje Předvádění koně královskému páru Jindřichu IV. Navarrskému a Marii Medici. Jejich syn, pozdější král Ludvík XIII., nasedá na koně a na dalších tapiseriích jsou znázorněny skoky podle španělské jezdecké školy Pasade, Capriola, Lancade, Courbette na pravou ruku a Courbette na levou ruku. V roce 1656 se rozšiřuje arcivévodův inventář o další kvalitní sérii Decius Mus se zlatými vlákny. Námět kartonů byl čerpán podle Tita Livia. Je pravděpodobné, ţe autorem návrhů byl v roce 1618 Petr Pavel Rubens, který je maloval pro rodinu Pallavicini z Janova.30 Vlastní série je velmi variabilní. Je domněnka, ţe ji malíř Rubens maloval dvakrát a tkalci po jeho smrti zacházeli s předlohami volněji. Byly zhotoveny tapiserie s náměty, které s původní literární předlohou neměly nic společného. Kolekce tapiserií Decius Mus známá v současnosti ve sbírkách hlubockého zámku nebyla utkána se zlatými nitěmi, zřejmě ji jako levnější variantu zakoupil přímo Jan Adolf I. Není znám doklad o koupi. Z původní velké kolekce 24 tapiserií různých velikostí se dochovaly pouze 3 kusy, a to Válečná rada, Mars a Rhea Sylvia31, Decius Mus přejímá od senátu sošku Athény. V 17. století obsahovala kolekce 10 velkých kusů, 9 menších pod okna a 1 úzkou meziokenní. Během 19. století se část tapiserií ztratila. Nedochovalo se 9 podokenních a 1 úzká, dalších 11 tapiserií bylo odvezeno do zahraničí těsně před druhou světovou válkou. Na kobercích signovaných BB jsou vetkána jména tkalců I.v. Liftdael, Geaert van der Strecken. Špatný zdravotní stav přiměl arcivévodu Leopolda Viléma ještě během jeho pobytu v Bruselu v roce 1651, aby nechal sepsat závěť. V závěti uvedl jako univerzálního dědice svého přítele Jana Adolfa I. Schwarzenberga. Na naléhání Jana 30

BLAŽKOVÁ, Jarmila. Nástěnné koberce na Hluboké. In Hluboká : státní zámek a památky v okolí. 1. vyd. Praha : Polygrafia. 1961. s.28. 31

tamtéž, dr. Blažková uvádí jako jméno Ajax a Kasandra

20

Adolfa I. byla původní závět zrušena kvůli obavě z nevole příbuzných Leopolda Viléma. Roku 1654 byl Jan Adolf I. z Bruselu odvolán do Vídně a do konce svého ţivota pocitoval nepřízeň ostatních členů habsbuského rodu, i kdyţ i nadále zastával dvorské úřady.32 Druhá přepracovaná závět byla zhotovena roku 1661 a univerzálním dědicem se stal synovec arcivévody Karel Josef (1649-1664). V závěti bylo Janu Adolfovi I. odkázáno panství Třeboň a všechny tapiserie s výjimkou dvou nových, zlatem protkávaných sérií. Dále mu odkázal mobiliář svých pokojů, uţitkové stříbro a 250 000 zlatých v hotovosti. Tapiserie z kolekce s názvem Příběhy Josefovy byly zmíněny zvlášť.33 Janu Adolfovi I. byly vydány tapiserie po pozůstalostním řízení v roce 1665. V roce 1665 uţ nebyla arcivévodova sbírka tapiserií úplná, chyběly kolekce Koně, Konstantin Veliký a Decius Mus (se zlatými nitěmi). Mezi autentickými tapiseriemi dochovanými v hlubockých sbírkách z arcivévodova odkazu je osmidílná série Judita a Holofernes, osmidílná kolekce Přísloví (Proverba) utkaná pouze z vlny, třídílná série Lovy a osmidílná série Jezdecká škola (Koně). Před druhou světovou válkou roku 1938

byly odvezeny mimo území republiky tapiserie z osmidílné kolekce

Krajiny s malými figurami (bez zlata) a čtyřdílná kolekce Lovy, které byly rovněţ součástí původního arcivévodova odkazu. Z dochované korespondence Jana Adolfa I. v období jeho bruselského pobytu jsou četné zmínky o nákupech nástěnných koberců. Nedá se však přesně v některých případech odlišit, kdy je nakupoval pro sebe nebo jako hofmistr pro arcivévodu Leopolda Viléma.34 Jan Adolf I. si objednal a zakoupil po svém návratu v Bruselu původně sérii o osmi kusech Antonius a Kleopatra, zachoval se bohuţel jen jeden kus. Výjev znázorňuje královnu Kleopatru sedící na trůnu a Antonia klečícího před ní. Do majetku Jana Adolfa I. byl koupen v roce 1666. Ze stejné doby pochází několik tapiserií s krajinnými náměty - Verdury. Po smrti Jana Adolfa I. byla ještě zakoupena v roce 1712 série Příběhy Telemachovy, utkané podle stejnojmenného 32

BLAZKOVA, Jarmila. Nástěnné koberce na zámcích Hluboká a Ceský Krumlov. 1. vyd. Praha : Olympia. 1969. s 16. 33

CICHROVÁ, Kateřina. Schwarzenberská kolekce tapiserií : Bruselské tapiserie vrcholného baroka. 2007 34

tamtéž

21

románu francouzského teologa a pozdějšího arcibiskupa Françoise de Salignac de la Mothe-Fénelon vydaného v roce 1699. Tapiserie pocházejí opět z Bruselu, mají uţší rozměr oproti předchozím a dochovaly se v počtu 5 kusů. Jsou opět značeny BB. Je na nich znázorněn boj Telemacha s Iphikléem, Minerva opouští Telemacha, Telemachos u nymfy Kalypsó, Venuše vyzývá boha Neptuna, Vulkán kuje Telemachovi zbroj. Tapiserie jsou opět signovány jménem tkalce, je na nich vetkáno I.de Vos. Do majetku Schwarzenbergů po roce 1719 bylo získáno ještě několik kusů dědictvím po Eggenbercích. Počátkem 18. století obsahovala schwarzenberská sbírka tapiserií 200 kusů35. Postupně během 19. století byly některé kusy zničeny či odprodány. Celkem je dochováno do dnešní doby na Hluboké spolu s fragmenty 60 kusů tapiserií a dohromady s tapiseriemi v Českém Krumlově je jich celkem 85 kusů. Jedná se o nejpočetnější sbírku svého druhu v Čechách36. Jan Adolf I. i po svém návratu do Vídně v roce 1654 byl stále v písemném styku s bruselskými tkalci a obchodníky. Ve Vídni měl na císařském dvoře u Leopolda I. hodnost konferenčního ministra a v roce 1670 se stal prezidentem dvorské říšské rady. Roku 1670 dne 14. července byl povýšen do stavu říšských kníţat podle práva prvorozenectví37. Hrabství Schwarzenbeg bylo prohlášeno za okněţněné. O rok později získal výsadu „velký palatinát“, která mu umoţňovala povyšovat do šlechtického stavu a razit vlastní mince (dukáty a tolary). V roce 1646 se stal dědicem po vymření starší bavorské hohenlandsberské větve a získal do drţení rodový hrad Schwarzenberg. Po zakoupení panství v Čechách v šedesátých letech získal základ pro další rozšíření svého rodu. V roce 1676 získal od panovníka souhlas ke zřízení rodinného svěřenectví, coţ se uskutečnilo za jeho syna Ferdinanda Viléma. Kníţe Jan Adolf I. ovládal díky svým studiím a dvorské činnosti slovem i písmem němčinu, latinu, francouzštinu, italštinu a španělštinu, jak dokládá jeho rozsáhlá korespondence z jeho pozůstalosti. Svou činností a postojem zaloţil pro další příslušníky svého rodu tradici dobrého rozumného hospodáře, který se nebrání inovacím. Na českých panstvích dosazoval 35

BLAŽKOVÁ, Jarmila. Nástěnné koberce na Hluboké. In Hluboká : státní zámek a památky v okolí. 1. vyd. Praha : Polygrafia. 1961. s. 23. 36

tamtéž, s.22 (dr. Blažková uvádí označení Československo)

37

Knížecí hodnost patřila pouze nejstaršímu synovi, ostatní členové rodu používali titul hraběte.

22

úředníky, kteří ovládali řeč místních lidí. Snaţil se o výchovu zaměstnanců a podporoval studium selských synů.38 Snaţil se o prosperitu svého majetku a zároveň i o prosperitu svých poddaných. Se svou manţelkou Marií Justinou, rozenou hraběnkou ze Starhemberku, se oţenil v roce 1644 a celkem měli spolu sedm dětí. Rodiče přeţily jenom dvě, syn Ferdinand Vilém a dcera Marie Arnoštka (16491719). V roce 1666 se provdala za Jana Kristiána z Eggenbergu, vévodu krumlovského (1641-1717). Marie Arnoštka byla vzdělaná dáma, která četla antické klasiky a přeloţila Senecovy dopisy39. Vzhledem k svému zaloţení se zaslouţila o rozvoj zámecké knihovny v Českém Krumlově a také o zámecké divadlo. Bohuţel jako ţena měla smutný úděl, protoţe se svým manţelem Janem Kristiánem neměla ţádné potomky. Díky tomu po její smrti v roce 1719 přešel eggenberský majetek dědictvím na jejího synovce kníţete Adama Františka Schwarzenberga. Kníţe Ferdinand Vilém Eusebius Schwarzenberg (1652-1703) byl jediný muţský potomek, který převzal po smrti svého otce správu rodového majetku. Jak jiţ bylo zmíněno, jeho otec kladl důraz na kvalitní vzdělání, studoval v Praze, Itálii a ve Francii. Stejně jako jeho otec vykonával významné dvorské úřady. Zaslouţil se o zmírnění dopadu moru v roce 1680 na běţný ţivot. Snaţil se o udrţení pořádku a zdravotních předpisů. Zločince, kteří vyuţili a zneuţili stávající situace, dal nekompromisně oběsit. O tři roky později při tureckém obléhání Vídně v roce 1683 se snaţil o finanční pomoc, vyzbrojování a vydrţování potřebného vojska. Stejně jako jeho otec získal od španělského krále Řád zlatého rouna v roce 1688. Snaţil se o dobré hospodaření a rozšiřování rodového majetku, který se rozšířil i díky jeho sňatku v roce 1674 s nejstarší dcerou a dědičkou Jana Ludvíka hraběte ze Sulzu Marií Annou (1653 - 1698). Po smrti svého otce v roce 1687 převzala vládu v hrabství Sulz a lantkrabství Kleggau spolu se svým manţelem jako spoluvládcem. Po její smrti v roce 1698 převzal dědictví její syn Adam František a díky tomu přešla drţava na Schwarzenbergy. Stejně jako Jan Adolf I. razil i Ferdinand Vilém mince. Zároveň ve své závěti, kterou podepsal před svědky v den své smrti 22. října 1703,

38

MARKUS, Antonín. Schwarzenberská ročenka. České Budějovice : Svaz českých úředníků a zřízenců knížete ze Schwarzenberku. 1935. s.31. 39

tamtéž, s.32

23

ustanovil, aby v budoucnosti, pokud budou dva synové v rodě, byly stanoveny dva majoráty. Dále vloţil ustanovení o fideikomissu.40 Adam František Karel Eusebius (1680-1732) převzal správu rodového majetku ve svých 23 letech. Svá školní léta během studia proţil v Praze, Francii a Itálii. Stejně jako jeho předkové pokračoval v plnění svých povinností u císařského dvora a zastával různé významné funkce. Zároveň i za něj pokračovalo další rozšiřování rodového majetku, který byl zároveň navýšený jiţ zmíněným dědictvím po jeho tetě Marii Arnoštce z Eggenbergu v roce 1719, kdy na něj přešel značný majetek, a to velká panství Český Krumlov, Netolice, Vimperk, Orlík a Chýnov a palác v Praze. Panství krumlovské spolu s územím Prachatic, Volar, Netolic, Lhenic bylo povýšeno roku 1723 na kníţectví s vévodským titulem. Všichni skuteční drţitelé panství z rodu kníţat ze Schwarzenbergu obdrţeli podle majestátu vydaného v den sv. Václava roku 1723 titul krumlovského vévody. Jeho manţelkou, kterou si vzal v roce 1701, byla Eleonora Amálie Magdalena, dcera zaháňského vévody Ferdinanda Augusta, kníţete z Lobkovic. Manţelům se narodila nejprve dcera Marie Anna v roce 1706, vytouţený muţský potomek a dědic Josef Adam přišel na svět aţ v roce 1722. Jeho narození předcházela dlouhá váţná roztrţka manţelů, několik let spolu nemluvili. Při náhodném setkání kníţete roku 1721 s manţelkou, která se modlila před hrobem sv. Jana Nepomuckého v chrámu sv. Víta v Praze, se smířili a do roka přišel dědic na svět, proto byl pokřtěn Josef Adam Jan Nepomuk.41 Svatý Jan Nepomucký se stal zachráncem a patronem kníţecího rodu Schwarzenberg. Kníţe Adam František se přičinil o svatořečení českého národního světce, který byl svatořečen papeţem Benediktem XIII. 19. března 1729. O dva roky dříve Jan Nepomucký ještě jednou učinil zázrak a pomohl, kdyţ dědic rodu onemocněl v roce 1727 neštovicemi. Po svém uzdravení učinil Josef Adam pouť k hrobu světce.42 Kdyţ přihlédneme ke stavu a úrovni tehdejší zdravotní péče a znalostí v oboru medicíny, lze jeho uzdravení povaţovat za „zázrak“.

40

Na závěť z roku 1703 se odvolává Alžběta Pezoldová, potomek rodu Schwarzenbergů, při řešení svých majetkových a dědických sporů. 41

MARKUS, Antonín. Schwarzenberská ročenka. České Budějovice : Svaz českých úředníků a zřízenců knížete ze Schwarzenberku. 1935. s. 37. 42

tamtéž, s. 36

24

Kníţe Adam František byl sběratelem knih43 a rozšiřoval knihovní fond nákupy. Do dnešních dob se zachovaly v některých knihách jeho ex libris. Kromě záliby v knihách podporoval také stavební činnost. Nechal stavebně upravit Hlubokou v barokním stylu a postavit nedaleký lovecký zámeček Ohrada. Maloval pro něj významný malíř Jiří Jan Hamilton (1672-1737) Jeho obrazy jsou dodnes ve sbírkách hlubockého zámku, také obrazy jeho bratra Ferdinanda Filipa (1664-1750). Dalšími umělci, kteří pro kníţete Adama Františka pracovali, byli malíři Jiří Werle (1668-1727), Daniel Gran 1694-1757), architekti Johann Bernhard Fischer z Erlachu (1656-1723), syn Josef Emanuel Fischer z Erlachu (1693-1742), stavitel Pavel Ignác Bayer (1656-1733) a Anton Erhard Martinelli (1684-1747) Stejně jako jeho předchůdci razil mince. Jeho ţivot byl ukončen během lovu jelenů v Brandýse nad Labem. Nešťastnou náhodou byl postřelen tehdejším panovníkem císařem Karlem VI. Habsburkem dne 10. června, o den později 11. června 1732 zemřel. Pokračovatel rodu Josef Adam Schwarzenberg (1722 – 1782) převzal rodový majetek v necelých deseti letech. Poručnictví vykonávala jeho matka kněţna Eleonora Amálie. Mladičký kníţe se těšil velké přízni panovnického dvora, přímo císaře Karla VI. Byl vyznamenán Řádem zlatého rouna jiţ ve svých deseti letech v roce 1732. Jeho matka zemřela v roce 1741, proto byl prohlášen v dědičných habsburských zemích za zletilého, v říši se mohl statků ujmout teprve v roce 1745. Jeho působení ve správě svěřených rodových statků se odehrávalo v neklidné době, kdy nastoupila na trůn císařovna Marie Terezie, v době válek o rakouské dědictví. Přízeň dvora měl i v době panování Marie Terezie a Josefa II. V roce 1746 byla kníţecí hodnost rozšířena na všechny členy rodu a Josef Adam zastával vysoké dvorské úřady. Podporoval na svých panstvích studium a v roce 176544 zaloţil pro své zaměstnance penzijní fond, který v Čechách trval aţ do poloviny 20. století. Za něj pokračovala stavební činnost hlavně v Českém Krumlově, kde se dochoval tzv. Plášťový most, divadlo, letohrádek Bellárie a Maškarní sál. V jeho sluţbách pracovali umělci Josef Lederer, Hans Wetschl, Leo Märkl, Jan Antonín Zinner,

43

MARKUS, Antonín. Schwarzenberská ročenka. České Budějovice : Svaz českých úředníků a zřízenců knížete ze Schwarzenberku. 1935..s. 39 44

tamtéž, s. 41

25

Matyáš André, Andreas Altomonte (1699-1780), František Jakub Prokyš (17131791). Ve sbírkách hlubockého zámku se do současné doby dochovaly jedny řezané zlacené a jedny stříbřené saně velké hodnoty z doby kníţete Josefa Adama. Zlacené saně zhotovil český řezbář Jakub Vogel v roce 1743. Saně jsou zhotovené z lipového dřeva, lyţiny byly zhotoveny z dřeva jasanového. Celé saně jsou zlaceny 24 karátovým zlatem na vrstvě boloňské křídy. Stříbřené rokokové saně jsou o dva roky starší. Byly navrţeny sochařem italského původu Andreou Altomontem. Řezbář Jan Pichler je rovněţ zhotovil z lipového dřeva, lyţiny mají z dřeva bukového. Podle způsobu provedení můţeme usuzovat, ţe byly pouţívány pouze výjimečně při slavnostních příleţitostech. Celkem se dochovaly saně čtyři, ale v roce 1953 byly dvoje převedeny do zámku v Českém Krumlově, v době, kdy se budovala v původní zimní jízdárně hlubockého zámku Alšova jihočeská galerie.45 V některých knihách, které se nalézají v hlubocké knihovně, jsou velká heraldická ex libris s letopočtem 1732 umístěná na přední předsádce EX BIBLIOTHECA. IOSEPHI. SCHWARZENBERG" s erbem a dvěma štítonoši v podobě Turků. Mladičkému kníţeti bylo v té době deset let. Za kníţete Josefa Adama se rovněţ prováděla raţba mincí. S manţelkou Marií Terezií, rozenou princeznou z Liechtensteinu (17211753), s níţ uzavřel sňatek v roce 1741, měl celkem devět dětí, 4 syny a 5 dcer. Majetek převzal jeho nejstarší syn Jan Nepomuk (1742-1789). Kromě hodnosti komořího a tajného rady neměl další dvorské tituly, aby se více věnoval rozvoji svých panství a rodového majetku. Podporoval i nové a progresivní projekty. Zajímavým technickým počinem bylo budování systému plavebních kanálů na Šumavě. Novou vodní cestu, která propojila povodí řeky Dunaje a Vltavy, projektoval inţenýr Josef Rosenauer, kníţecí zaměstnanec, rodák z Chvalšin na Českokrumlovsku (1735 – 1804)46. Návrh Josefa Rosenauera byl schválen kníţetem 45

Celkem bylo do Českého Krumlova v roce 1953 převedeno 183 mobiliárních předmětů. Jednalo se převážně o součásti postrojů. Kromě toho byly převedeny zmíněné dvoje saně, dva kočáry zlacené a 1 lovecký. Původně Schwarzenbergové vozové prostředky a jejich příslušenství vystavovali v zimní jízdárně (dnešní AJG). V roce 1953 byla zrušena zároveň zimní zahrada, která spojovala jízdárnu se zámkem. Zachoval se pouze vlastní skleník s mizivým torzem původních rostlin. Bylo zničeno vytápění zimní zahrady. 46

V letech 1999 – 2000 bylo zřízeno iniciativou Obecního úřadu a za podpory programu PHARE Muzeum Schwarzenberského plavebního kanálu ve Chvalšinách. 26

v roce 1779, s pracemi se začalo v roce 1789 a první úsek kanálu v délce 29,3 km byl postaven v období jednoho roku. Výstavba pokračovala ještě počátkem 19. století.47 Kníţe Jan Nepomuk zlepšil na svých majetcích administrativu, nechal vydat v roce 1786 první schematismus a velkoryse zařídit kníţecí archivy, které byly dokončeny jeho nástupcem.48 Jako poslední svého rodu razil vlastní mince. Zemřel 5. listopadu 1789. V roce 1768 se kníţe Jan Nepomuk oţenil s Marií Eleonorou, rozenou hraběnkou Oettingen-Wallerstein (1747-1797). Měli spolu celkem 13 dětí, 8 synů a 5 dcer. Šest dětí se však nedoţilo dospělého věku. Princové Josef Jan Nepomuk (1769-1833) a Karel I. Filip (1771-1820) zaloţili starší a mladší větev rodu.49 V roce 1802 podstoupil Josef Jan Nepomuk bratru Karlu I. Filipovi orlické panství. Jeden z mladších bratrů princ Arnošt (1773-1821) byl nejprve kanovníkem v Salzburku a od roku 1818 působil jako biskup v Rábu. Kromě svého dobročinného a pedagogického působení vynikal jako hudebník. V rodinném kníţecím archivu byla uschována jeho obsáhlá a cenná sbírka hudebnin.50 Kníţe Josef Jan Nepomuk Schwarzenberg převzal rodový majetek v necelých dvaceti letech. Spočívala na něm velká odpovědnost ve správě rozlehlého a rozsáhlého majetku v nejistých dobách začínající francouzské revoluce. Nevykonával sluţbu ve vysokých dvorských úřadech, aby se mohl soustředit na řízení správy rodového majetku. Vykonával pouze čestná diplomatická poslání. V roce 1791 se zúčastnil jednání českého sněmu, na který zapůjčil baronu Mac Neverovi důleţité listiny z třeboňského archivu, podle kterých byly sepsány státoprávní pamětní spisy. Tlumočily poţadavky českých stavů.51

47

encyklopedie.ckrumlov.cz : on-line verze Encyklopedie, Region Český Krumlov, historie regionu Český Krumlov, Historie hospodářství Český Krumlov, Historie dopravy Český Krumlov. [cit. 2012-30-5] Dostupné z WWW: http://www.ckrumlov.info/docs/cz/region_histor_schkan.xml 48


Naplnění závěti knížete Ferdinanda Viléma ze Schwarzenbergu z roku 1703 o zřízení svěřenectví pro mladší rodovou větev 50


tamtéž, s. 44

27

Kníţe Josef Jan Nepomuk se snaţil o zlepšení administrativy na svém majetku. Pokračoval v uspořádání kníţecích archivů započaté jeho předchůdcem. Od roku 1792 pro něj pracoval tým archivních úředníků několik desítek let. Jednalo se o důleţitý počin, kterého si všiml císař Napoleon.52 Uloţené listiny mohly být zpřístupněny badatelským účelům. Nechal dokončit významné technické dílo na Šumavě, které podle projektu ing. Rosenauera započal stavět jeho otec. Splavněním dřeva ze šumavských lesů se mohla zásobovat velká města Vídeň a Praha. Pro své podnikatelské aktivity vyuţil splavnění Vltavy k Vyššímu Brodu podnikatel Vojtěch Lanna. Dopravoval po vodě sůl, tuhu ze Šumavy a další zboţí do Prahy a dále do Hamburku. Rozvoj dopravy po vodě pomohl i výrobě sklářských produktů na Vimpersku. V roce 1801 nechal kníţe Josef Jan Nepomuk zaloţit Ekonomický ústav v Českém Krumlově na výchovu úředníků pro kníţecí panství. Nařídil uspořádat právní poměry na rodových statcích. Jednalo se o protokolární popsání hranic všech kníţecích objektů na základě geometrického zaměření, kterého se účastnili všichni zájemci, kterých se zaměření týkalo. Věnoval se charitě, jako prezident řídil dvorskou komisi pro úpravu dobročinných ústavů. Vzhledem k válečné době se věnoval pomoci invalidům z napoleonských válek. Působil ve vídeňském ústavu pro vdovy a sirotky. Svou činnost zaměřil i na kulturu. Částkou 4 000 zlatých přispěl na zřízení Národního muzea v Praze53. Kníţe Josef Jan Nepomuk podporoval krásná umění, byl v kontaktu i s hudebníky Antoniem Salierim (1750-1825) a Ludwigem van Beethovenem (17701827), který mu věnoval kvintet.54 Ve schwarzenberském paláci ve Vídni byla hrána poprvé vokální díla Josepha Haydna (1732-1809) Stvoření a Roční období. Zajímal se také o knihy. V hlubocké zámecké knihovně se nalézají knihy značené ex libris se jménem kníţete Josefa Jana Nepomuka. 52

MARKUS, Antonín. Schwarzenberská ročenka. České Budějovice : Svaz českých úředníků a zřízenců knížete ze Schwarzenberku. 1935.s. 46 53

tamtéž, s. 46

54

LIPPERT, Stefan. Felix Fürst zu Schwarzenberg : Eine politische Biographie. Stuttgart : Franz Steiner Verlag. 1998. s. 29. ISBN 3-515-07236-5.

28

Zánikem státního uspořádání Svaté říše římské národa německého v roce 1806 bylo Schwarzenbersko a Kleggavsko přiděleno Bavorsku. Původní suverénní kníţectví byla mediatizována. Kníţe Josef Jan Nepomuk proto panství Kleggau v roce 1812 prodal. Jinak během svého působení ve správě rodových majetků nákupem dalších statků, hlavně v Čechách, majetek rozšířil. Dne 25. května 1794 na zámku Heverlee v Belgii uzavřel sňatek s princeznou Paulinou z Arenbergu–Archotu (1774-1810), dcerou vévody Luise-Engelberta z Arenbergu. Mladá kněţna byla ovlivněna učením francouzského filosofa Jeana – Jacquese Rousseaua (1712-1778), jako urozená dáma se snaţila naplnit své poslání „nové matky“55 a zároveň s tím související výchovu dětí. Kromě toho reprezentovala svého manţela a jeho postavení ve společenském ţivotě a udrţovala rozsáhlou korespondenci. Byla nadanou malířkou, nejednalo se o pouhou zálibu v malování u bohaté dámy. V hlubockých sbírkách zůstala zachována kolekce jejích leptů z roku 1805, kde zachycuje jednotlivá panství rodu Schwarzenberg a krajinu v Čechách. Zároveň zůstala zachována kolekce několika desítek porcelánových talířů56 zhotovených počátkem 19. století ve Francii. Ústředním motivem na talířích jsou jednotlivá grafická zobrazení kněţny Pauliny, doplněná zlacenou linkou nebo dekorem na okraji límce talíře. Tisk na talířích je černobílý a domalovaný barvami (malba a tisk na glazuře). Několik talířů je pouze s černobílým tiskem na glazuře a se zlacením. Je na nich zobrazen zámek Hluboká v tehdejší barokní podobě. Svému manţelovi kníţeti Josefu Janu Nepomukovi porodila celkem devět dětí, tři syny a šest dcer. První dítě, dcera Marie Eleonora57, se narodila dva roky po jejich svatbě v roce 1796 a poslední syn Bedřich v roce 1809. Právě očekávala dalšího potomka, kdyţ se stala obětí velkého poţáru v Paříţi v roce 1810. Její švagr kníţe Karel I. Filip Schwarzenberg, velvyslanec v Paříţi, pořádal na počest sňatku císaře Napoleona a rakouské arcivévodkyně Marie Luisy na zahradě vyslanectví v provizorním tanečním pavilonu slavnost, které se účastnili prominentní hosté z Francie a celé Evropy. Mezi nimi byl i kníţe Josef Jan Nepomuk se svou 55

LENDEROVÁ, Milena. Tragický bál : Život a smrt Pavlíny ze Schwarzenbergu. Praha : Paseka. 2004. s. 376. ISBN 80-7185-657-6. 56

Inventar : Nippes und Decorations sachen. Schloss Frauenberg. 1889. s. 413.

57

V roce 1817 byla provdána za Alfreda, knížete Windischgrätze (1787-1862), zemřela náhodným výstřelem během svatodušního povstání v Praze roku 1848.

29

manţelkou Paulinou a dvěma nejstaršími dcerkami. Stěny provizorního tanečního sálu byly dřevěné a byly na nich draperie. Náhle začalo hořet, od svíček chytila girlanda, od ní draperie a za chvíli celý sál i galerie. Kníţe Karel I. Filip popisuje událost jako „kořist plamenů“58. Kněţna Paulina se stala obětí poţáru díky své mateřské lásce. V nastalém zmatku netušila, kde je její mladší dcerka Paulina a vrátila se do hořícího sálu, kde zahynula. Obě její dcery a manţel se zachránili. Kníţe Josef Jan Nepomuk a jeho bratr kníţe Karel I. Filip nesli její ztrátu velice těţce, stejně tak jako zbytek rodiny. O osiřelé děti se starala neprovdaná sestra Josefa Jana Nepomuka, nejmladší ze sourozenců, Eleonora Ţofie (1783-1846). V hlubockém zámku se zachovaly dva velké portréty namalované významným portrétistou Johannem Baptistem rytířem Lampi (1751-1830)59 v roce 1812, které zachycují kníţecí pár Josefa Jana Nepomuka a jeho manţelku Paulinu. Její portrét byl bohuţel namalován posmrtně. Stojící postava kněţny má po své pravé straně povalené přesýpací hodiny s bustou, pohozené rytecké náčiní, rozevřenou knihu s vyobrazením jejího leptu Hluboké a v pozadí patku sloupu s reliéfem zobrazujícím mateřství. Kopie obrazu je také ve sbírkách zámku Český Krumlov od malíře Charlese Luise Philippota (1839-1859) z roku 1848. Bratři Josef Jan Nepomuk a Karel I. Filip přivítali na zámku Hluboká v říjnu 1815 ruského cara Alexandra I. (1771-1825), další jeho návštěva byla v roce 182060. Nejstarší syn Jan Adolf II. narozený v roce 1799 převzal správu rodového majetku, druhorozený syn Felix (1800 -1852) se věnoval diplomatické a vojenské kariéře. Od roku 1848-52 působil jako ministerský předseda rakouské monarchie, vyznačoval se konzervativním smýšlením, vzhledem ke svým kořenům a původu byl věrným zastáncem habsbursko-lotrinské dynastie. Nejmladší syn Bedřich (18091885) po filozoficko-teologických studiích ve Vídni a Salzburku oslavil v roce 1833

58

LIPPERT, Stefan. Felix Fürst zu Schwarzenberg : Eine politische Biographie. Stuttgart : Franz Steiner Verlag. 1998. s.37. ISBN 3-515-07236-5: „ein Raub der Flammen“ 59

Několik portrétů malíře Johanna Baptista rytíře Lampi je v Ermitáži v Petrohradu, např. portrét carevny Kateřiny II. 1793, hraběte Alexeje Mussina-Puškina 1794, portrét knížete Borise Golzyna 1797. 60

SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království Českého. 3.vyd. Praha : Nakladatelství Argo, spol. s.r.o.. 1996. s.150. ISBN 80-85794-96-9.

30

primitiae, první mši,61bohuţel ve stejném roce poslouţil svátostí umírajících svému nemocnému otci kníţeti Josefu Janu Nepomukovi. O dva roky později se stal arcibiskupem v Salzburku, 1836 promoval jako doktor teologie, 24. ledna 1842 v tajné konzistoři byl jmenován papeţem Řehořem XVI. kardinálem u sv. Augustina v Římě62. Za papeţe Pia IX. byl 20. května 1850 prohlášen kníţetem-arcibiskupem praţským, kde působil aţ do své smrti. Jeho ostatky byly v roce 1885 pohřbeny v chrámu sv. Víta v Praze, nad nimi byla postavena klečící socha arcibiskupa a kardinála Bedřicha od sochaře Josefa Václava Myslbeka (1848-1922).

2.2.3 Zámek Hluboká, knížecí rezidence rodu Schwarzenberg „Mezi sídly šlechtickými v Čechách jest Hluboká jediná svého způsobu. Není to hrad, ale moderní zámek, a přece není stavěn tak, jak bývají nynější zámkové. Má toliko napodobiti hrad, a tj. právě příčinou, proč nepůsobí na znalce takovým mohutným dojmem jako kupříkladu Krumlov a Roţmberk. Přílišná článkovitost částí a vůbec stavba s nesmírným nákladem provedená svědčí o tom, ţe postavena jest za sídlo vznešeného rodu a takořka odlesk nějakého královského sídla, a z tohoto stanoviska lze Hlubokou posuzovati. Jest pravé dítko té doby, která horlila pro romantizmus středověký, milovala jeho způsobu, ale nikdy by nebyla chtěla podstoupiti jeho pravé ţivobytí nepohodlné a v jisté míře nuzné. A tak se nám také objevuje zámek náš plný bašt a hradeb a cimbuří, jehoţ obyvatel by se však ve středověku snad ani den nebyl mohl brániti.“63

August Sedláček (1843-1926) nevnímal jako současník nové stavební úpravy hlubockého zámku pozitivně, jak je patrno z textu, který v jeho publikaci uvádí kapitolu o zámku. V současné době uplynulo od poslední přestavby více jak sto let a na etapu historizmu 19. století pohlíţíme jiným úhlem pohledu. Zámek Hluboká a jeho význam v hodnocení dnešních historiků umění vyznívají jinak.64

61

LIPPERT, Stefan. Felix Fürst zu Schwarzenberg : Eine politische Biographie. Stuttgart : Franz Steiner Verlag. 1998. s.31. ISBN 3-515-07236-5. 62

V zámecké kapli na Hluboké jsou umístěny 2 závěsy z římského kostela sv. Augustina.

63

SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království Českého. 3.vyd. Praha : Nakladatelství Argo, spol. s.r.o., 1996. s.127. ISBN 80-85794-96-9. 64

KUTHAN, Jiří. Aristokratická sídla období romantizmu a historizmu. 1.vyd. Praha : Akropolis, 2001. 336 s. ISBN 80-7304-003-4. VYBÍRAL, Jindřich. Století dědiců a zakladatelů : Architektura jižních Čech v období historizmu.1 vyd. Praha : Argo, 1999. 216s. ISBN 80-7203-205-4.

31

Za nynější vzhled zámku a mnoţství sbírek v něm soustředěných vděčíme kníţeti Janu Adolfovi II. Schwarzenbergovi (1799-1888) a jeho manţelce kněţně Eleonoře (1812-1873), dceři Morice Josefa kníţete Liechtenstein. Jan Adolf II. jako nejstarší syn významné aristokratické rodiny měl před sebou nelehký úkol. Děti v tomto rodě byly vychovávány velice pečlivě. Na výchově nové generace Schwarzenbergů se podílel malíř a grafik, krajinář Ferdinand Runk (1764-1834), který rovněţ působil u jejich matky kněţny Pauliny jako výtvarný poradce.65 Ferdinand Runk byl najat také u nejstarších princů kníţecího páru jako učitel psaní. Další učitel byl Emerich Thomas Hohler (1781-1846)66, který po vystudování univerzity v Praze v roce 1809 přešel do sluţeb Schwarzenbergů. Od roku 1823 působil jako kníţecí domácí knihovník.67 Byl také členem Akademie věd a umění v Padově. Mladí princové se zabývali studiem klasiků, logiky, psychologie, matematiky, historie, práva a hospodářských věd, Jan Adolf II. i lesnictví. Zároveň se zabývali studiem moderních jazyků, mezi které patřila angličtina, italština, francouzština a čeština. Malíř Ferdinand Runk je učil znalostem o uměleckých stavbách „Baukunst“, umělecké předměty a rozvíjel estetické cítění. Princové skládali zkoušky na veřejných školách. Na juristické právnické fakultě ve Vídni získal princ Jan Adolf II. vysvědčení, kde byly potvrzeny jeho právnické znalosti.68 Prince následníka69 čekala v budoucnu nejenom povinnost převzetí správy rodového majetku (jako majorátního pána), ale i starost o členy rodu (hlubockokrumlovské primogenitury Schwarzenberg), zároveň na jeho rozhodnutích záleţely osudy a prosperita 230 tisíců70 poddaných ve třech zemích, v Čechách, Bavorsku a Rakousku. Vzhledem k datu narození (1799) svůj dětský a jinošský věk proţil v době

65

HAVLOVÁ, Mája. Schwarzenberský krajinář Ferdinand Runk. In Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii. 1. vyd. České Budějovice : Halama, 2008. s. 268 ISBN 978-80-85033. 66

LIPPERT, Stefan. Felix Fürst zu Schwarzenberg : Eine politische Biographie. Stuttgart : Franz Steiner Verlag. 1998. s.34. ISBN 3-515-07236-5. 67

tamtéž, s. 33

68

VYBÍRAL, Jindřich. Století dědiců a zakladatelů : Architektura jižních Čech v období historizmu.1 vyd. Praha : Argo, 1999. s. 25. ISBN 80-7203-205-4. 69

Erbprinz – český ekvivalent princ následník

70

VYBÍRAL, Jindřich. Století dědiců a zakladatelů : Architektura jižních Čech v období historizmu.1 vyd. Praha : Argo, 1999. s. 25. ISBN 80-7203-205-4.

32

napoleonských válek plné změn, které se dotkly celé tehdejší Evropy. Zároveň se mění i struktura společnosti. Generačně mu nastal úkol převést charakter a správu rodového majetku z vrchnostenského patrimonia do nových poměrů, hlavně po roce 1848, které se týkaly i zavedení tehdy moderních způsobů hospodaření a podnikání. Ve dvaceti letech podnikl kavalírskou cestu do Francie, o dva roky později do Itálie. Itálii ještě navštívil v roce 1825 a od září 1835 do května 1836. Největším přínosem pro další vývoj jeho osobnosti byla cesta do Velké Británie, kterou navštívil v roce 1825 po dobu několika měsíců. Velká Británie byla v té době jednou z nejrozvinutějších zemí Evropy a mladý princ Jan Adolf II. se kromě obvyklých poznání a záţitků, které přináší cestování, soustředil na výrobu ţeleza a poznávání hospodářských poměrů. Svůj pobyt si zaznamenal v denících. Zpočátku byl provázen Thun Taxisem a poté hrabětem Harrachem. Navštívil Britské muzeum a seznámil se s příslušníky nejvyšší britské šlechty. Poznal také krajinu a zajímavé stavby panských sídel.71 Podnikl ještě několik cest s čestným diplomatickým posláním. Do Velké Británie se ještě vrátil v roce 1838 se svojí manţelkou Eleonorou, rozenou princeznou Liechtenstein, se kterou se oţenil 23. května 1830, na korunovaci královny Viktorie. Po návratu na podzim v roce 1839 vydal rozhodnutí o přestavbě hlubockého zámku, která zcela radikálně změnila jeho podobu. Poslední svorník k dokončení druhého nádvoří poloţil korunní princ Rudolf 19. července 1871.72 Od prosince 1839 začíná v kníţecích sluţbách pracovat vídeňský architekt Franz Beer (1804-1861). V počátcích stavby se přípravných prací účastnil stavební ředitel Nevenhorst. Jiţ v roce 1843 se začíná objevovat jméno mladého stavebního praktikanta Damasia Deworezkého (1816-1891),73 který později, koncem roku 185774 převzal vedení stavby a přestavbu v sedmdesátých letech dokončil. Přestavba

71

VYBÍRAL, Jindřich. Století dědiců a zakladatelů : Architektura jižních Čech v období historizmu.1 vyd. Praha : Argo, 1999. s. 25-33. ISBN 80-7203-205-4. 72

ZAHRADNÍK, Pavel. Hluboká, zámek : Dějiny objektu. Praha : NPÚ ústřední pracoviště, 2003. s. 313.

73


74

VYBÍRAL, Jindřich. Století dědiců a zakladatelů : Architektura jižních Čech v období historizmu.1 vyd. Praha : Argo, 1999. s .51. ISBN 80-7203-205-4.

33

hlubockého zámku započala v roce 1840, byla dokončena v roce 1872. Celková suma vynaloţená na přestavbu činila 3 148 259 zl. 97 kr.75 Kníţe Jan Adolf II. Schwarzenberg spravoval rozsáhlý majetek, který zdědil po předcích a ještě dále rozšiřoval podle nových hospodářských metod. Byl znám jako vysoce postavený aristokrat a podnikatel, spíše střízlivý a rozváţný.76 Byl předsedou Vlastenecké hospodářské společnosti české v Praze, Hospodářské společnosti ve Vídni, výborů hospodářských a lesnických výstav, správní rady Úvěrového ústavu pro obchod a ţivnosti, také prezidia dráhy císaře Františka Josefa.77 Pokračoval v tradici personální politiky svých předků, stejně jako v podpoře talentovaných zaměstnanců a podpoře odborného vzdělávání. Dobový popis francouzského maršála Marmonta Augusta, vévody z Ragusy (1774-1852), který v roce 1837 navštívil korunní země78 a potkal se s kníţetem Janem Adolfem II. jako hlavním představitelem rodu Schwarzenberg, hovoří o velikosti schwarzenberských majetků slovy „ gigantesques, grandes“ (obrovský, veliký). Popisoval, jak v Čechách brzy z jara a v létě Schwarzenbergové navštěvují Červený Dvůr u Českého Krumlova, na podzim zámek Hlubokou. Obdivoval rovněţ prosperující vodní cestu, která pomohla rozvoji těţby dřeva a manufaktury na výrobu křišťálového skla.79 Eleonora, která byla manţelkou kníţete Jana Adolfa II., byla proslulá půvabem a temperamentem, zároveň svým vkusem.80 Nabízela se paralela, ţe za velkolepým vzhledem nově přestaveného hlubockého zámku je hlavně její snaţení. Jejího 75

ZAHRADNÍK, Pavel. Hluboká, zámek : Dějiny objektu. Praha : NPÚ ústřední pracoviště, 2003. s. 123 - 125. 76

KUTHAN, Jiří. Aristokratická sídla období romantizmu a historizmu. 1.vyd. Praha : Akropolis. 2001. s. 28. ISBN 80-7304-003-4. 77


LIPPERT, Stefan. Felix Fürst zu Schwarzenberg : Eine politische Biographie. Stuttgart : Franz Steiner Verlag. 1998. s. 28. ISBN 3-515-07236-5. 79

LIPPERT, Stefan. Felix Fürst zu Schwarzenberg : Eine politische Biographie. Stuttgart : Franz Steiner Verlag. 1998. s. 28 -29. ISBN 3-515-07236-5. 80

KUTHAN, Jiří. Aristokratická sídla období romantizmu a historizmu. 1.vyd. Praha : Akropolis. 2001. s. 28. ISBN 80-7304-003-4.

34

manţela však nemůţeme opomenout, protoţe celá přestavba nebyla jednoduchou záleţitostí a kníţe Jan Adolf II. měl velký vliv na celkovou koncepci a v prvních fázích stavby osobně rozhodoval.81 Součástí přestavby bylo i postavení farního kostela na Hluboké, jehoţ stavba byla dokončena v roce 1847. Kněţna Eleonora se podílela na podobě interiérů zámku a jejich vybavení. Na Hlubokou bylo soustředěno mnoho předmětů, které byly dokladem starobylosti a bohatství rodu. Pro soustředění předmětů za účelem rodové reprezentace nebyla přestavba hlubockého zámku prvotním impulsem. Myšlenku rodové reprezentace a soustředění staroţitných předmětů lze dokladovat jiţ v cirkuláři z roku 1839, kde je zachycen úmysl a vydané pokyny kníţete Jana Adolfa II. vybudovat „muzeum staroţitností“ původně na zámku v Českém Krumlově v kontinuitě s předchozími významnými majiteli sídla z rodu Roţmberků a Eggenberg.82 Významným počinem v době, kdy začínala náročná přestavba hlubockého zámku, bylo zřízení lesnického a loveckého muzea na Hluboké v nedalekém loveckém

zámku

Ohrada,

který

nechal

postavit

kníţe

Adam

František

Schwarzenberg v letech 1708-1713 podle projektu praţského stavitele Pavla Ignáce Bayera (1656-1733). Vliv na zaloţení muzea měl lesní adjunkt Václav Špatný (18071882), který byl výborným preparátorem. Myšlenka zaloţení muzea se ujala v roce 1841,83 jeho otevření pro širší veřejnost se datuje na podzim roku 1842. V nově zaloţeném muzeu byla vystavována paroţí, myslivecké a lesnické rarity, lovecké předměty. Je také zajímavé, ţe v nedalekém, nově přestavovaném zámku, rezidenci rodu, zůstaly palné lovecké zbraně spíše starší, tj.s kolečkovými a křesadlovými zámky, minimálně perkusní jako výstavní exponáty prezentované v sestavených kompozicích na stěnách chodeb zámku, v některých hostinských pokojích a hlavně v pokojích obývaných kníţetem, zakončených honosnou Loveckou jídelnou. Lovecké palné zbraně novějšího typu, např. perkusní, byly přesunuty do muzea v zámečku Ohrada. Prvním správcem muzea se stal Vojtěch Špatný. 81

VYBÍRAL, Jindřich. Století dědiců a zakladatelů : Architektura jižních Čech v období historizmu.1 vyd. Praha : Argo, 1999. s. 47. ISBN 80-7203-205-4. 82

GRUBHOFFER, Václav. Společenství vzpomínek : Historická paměť Schwarzenberků v 19. století. In Utváření identity ve vrstvách paměti : Opera historica 15. 1. vyd. České Budějovice : Jihočeská univerzita. 2011. s. 348. 83


Princ František Josef I. (1830-1916), budoucí císař monarchie, v doprovodu bratrů arcivévodů Ferdinanda Maxmiliána (1832-1867) a Karla Ludvíka (1833-1896) navštívil nově zaloţené muzeum v loveckém barokním zámku Ohrada na břehu Munického rybníka. Návštěva se uskutečnila v září roku 1847, kdy korunní princ František Josef I. poloţil závěrečný kámen klenby průjezdu u hlavních vrat nedalekého právě přestavovaného sídla Schwarzenbergů ve stylu anglické gotiky.84 Závěrečný kámen lze díky jeho výraznému označení velmi dobře identifikovat i v současnosti. Poslední majitel z rodu Schwarzenberg kníţe dr. Adolf nechal zaloţit u loveckého zámku v roce 1939 malou zoologickou zahradu, která se rozvíjí i v současné době, kdy je ve správě Jihočeského kraje. Muzeum zůstalo v majetku rodu Schwarzenberg do roku 1947, kdy jim byl majetek zestátněn zvláštním zákonem Lex Schwarzenberg. V současné době je muzeum, tradičně zaměřené na myslivost a rybářství, v majetku Národního zemědělského muzea v Praze. Nově stavebně upravený zámek slouţil k prezentaci mnoţství předmětů umělecko řemeslného charakteru. Jiţ zmíněné palné lovecké zbraně byly vystaveny po stěnách spolu s loveckými trofejemi, historickými prachovnicemi, loveckými tesáky či kopími na kance. Mezi nimi se nalézaly obrazy, portréty členů rodiny, zajímavá zátiší, některá ze 17. století z Vlámska. Nejstarší lovecké trofeje z doby kníţete Adama Františka se nalézaly v osobních pokojích kníţete Jana Adolfa II. Zajímavostí mezi palnými loveckými zbraněmi je puška, tzv. těšínka. Hlavní důraz na starobylost a prezentaci rodu byl kladen ve vstupní hale. V zámecké vstupní hale završené světlíkem, která byla projektována přes dvě patra s dvouramenným schodištěm a arkádami, s novogotickým obloukem v prvním a druhém patře, byl kladen největší akcent na prezentaci starobylosti rodu. Ve spodní části vstupního vestibulu byly na protilehlých stěnách zavěšeny dvě textilie z majetku hraběte Adama Schwarzenberga s rodovým znakem a na stropě damaškový, ručně malovaný závěs získaný z dědictví po Eggenbercích v roce 1719, stejně jako větší pověšený na čelní stěně nad úpatím schodiště. Původně halu zdobily ještě tapiserie ze série Judita a Holofernes, nakoupené v Bruselu. Umístění na řezaném zábradlí ochozu haly v druhém patře nebylo nejvhodnější kvůli prachu a 84


36

světlu ze světlíku, kterým je zastřešena vstupní hala ve schodišťové části. Nyní jsou prezentovány jinde. Na sloupech vstupní haly jsou ještě na konzolách vystavena čtyři brnění pro celou postavu a na panopliích zavěšených na zdech jsou kyrysy s vojenskými přilbami a sečnými zbraněmi. Dřevcové zbraně, halapartny, jsou umístěny v obou rozích ve stojanech u stěny nádvoří, nad dveřmi jsou zajímavé nádoby z cínu nebo mědi. Velká cechovní konvice je postavena na novogotickém krbu. Většina předmětů je převáţně ze 17. století, či ještě starší. Vše na čelní stěně a na stěnách ochozů doplňují portréty příslušníků rodu, některých členů panovnického rodu Habsburků, či šlechticů a šlechtičen spřízněných se Schwarzenbergy. Na čelní stěně, vysoko nad eggenberským závěsem, je vpravo portrét generála Baltasara de Marradas, vlevo vyobrazení vítěze u Rábu Adolfa Schwarzenberga. Dole u podesty schodiště jsou dvě dělové hlavně, jedna z počátku 17. století z majetku Petra Voka z Roţmberka, druhá z počátku 18.století jiţ schwarzenberská. Výrazným ozdobným prvkem kromě mobiliárních předmětů je veliký řezaný schwarzenberský znak z dubového a ořechového dřeva nad dvoukřídlovými dveřmi do knihovny. Aţ pitoreskně působily velké jelení sádrové hlavy, které na konci paroţí měly objímky na ţárovky a hala jimi byla původně osvětlována. 85 V zámku byly soustředěny kusy nábytku, některé z nich velmi cenné. Jedná se o soubor kabinetů z Vlámska z počátku 17. století, které jsou zdobeny ţelvovinou. Mezi nejzajímavější z tohoto souboru je ţelvovinový kabinet zdobený dalším materiálem, tzv. zříceninovým mramorem z Itálie. Je nazýván Rudolfův kabinet, protoţe nahoře je menší štítek s miniaturou panovníka Rudolfa II. Habsburka. Podobizna císaře tam byla umístěna pravděpodobně aţ druhotně a je z mladší doby. Další výjimečný kus nábytku je hrací kazeta, která pochází také ze 17. století a na čelní desce je zdobena chebskou intarzií, stejně jako menší dvoukřídlová skříňka, která má rovněţ dvířka zdobena intarzií stejného typu86. Mezi další ceněné kusy nábytku patří tzv. zednářský stůl z doby císařovny Marie Terezie. Na vrchní desce stolu zdobené marketerií jsou v rozích symboly svobodných zednářů a motivy z bible. Dalším pozoruhodným kusem nábytku je ručně malovaná komoda s groteskními motivy, která byla vyrobena počátkem 18. století v Benátkách. Na první 85

Elektřina byla na zámku zavedena 1910-1913 vídeňskou firmou Siegmund Defris.

86

MŽYKOVÁ, Marie. Chebská reliéfní intarzie a grafika. Praha : Středočeská galerie. 1986. 118 s.

37

pohled se jeví jako komoda běţného typu, ale ve skutečnosti se jedná o psací komodu. Další dva kusy nábytku jsou z rakouské produkce z 18. století, šatní skříň a tzv. Delfínový kabinet z majetku rakouského básníka a spisovatele Adalberta Stiftera, které kněţna Eleonora zakoupila po jeho smrti. O Delfínovém kabinetu píše Adalbert Stifter ve svém románu „Nachsommer“ (Pozdní léto). Mezi další kusy nábytku výjimečné kvality patří dva stoly zdobené jemnou marketerií, kde je pouţita i perleť, slonovina a mosaz s cínem. Byly vyrobeny v Itálii počátkem 18. století, pravděpodobně ve Florencii, a výjevy na stolech zobrazují příběh krále Aenea a královny Didó. Zajímavý je i nábytek z 18. století zhotovený ve stylu holandského baroka. Na Hluboké se dochovalo v tomto stylu několik skříněk, stolů, ţidlí, skleněná dvoukřídlová vitrína a skříň. Při zařizování se vyuţíval i kompilát částí nábytku, které se dochovaly z dřívější doby, kdy chybějící části byly dodělány. Podobně byla zhotovena postel s nebesy, kdy některé části jsou původní z 18. století a zbytek „nově“ dohotoven (v době romantické přestavby). Mezi velký fond čítající několik tisíc kusů patří keramika. Je zde zastoupena holandská a německá fajáns, italská majolika, německá kamenina ze 17. století, z téţe doby produkce novokřtěnců, vídeňský, míšeňský a loketský porcelán. Jsou zde zastoupeny i další značky německé produkce, uherský porcelán značky Herend, výrobky z produkce firmy Hardtmuth. Zajímavé jsou i výrobky z kameniny vyrobené ve Francii značky Gien. Ve Francii byly vyrobeny jiţ zmiňované talíře s tisky podle grafických listů zhotovených kněţnou Paulinou. Ve sbírkách z evropské produkce je zastoupena i anglická kamenina značky Minton a porcelán značky Davenport. Největší v Čechách, podle posledních průzkumů prováděných pro zpracování a prohloubení dokumentace základní evidence, je v současné době soubor čínského porcelánu, velká část pochází z 18. století. Velmi oceňované jsou i některé kusy porcelánu z japonské produkce.87 Zajímavostí sbírky je například několik talířků vyrobených v Číně se schwarzenberským znakem. Podobným příkladem jsou porcelánové šálky vyrobené v Číně, které byly v Čechách v 18. století domalovány významnými malíři skla a porcelánu z rodiny Preisslerů.88 87

SUCHOMEL, Filip. Mistrovská díla japonského porcelánu. Praha : Národní galerie. 1997. 206 s.

88

BROŽKOVÁ, Helena. Daniel a Ignác Preisslerové : Barokní malíři skla a porcelánu. Praha : Uměleckoprůmyslové muzeum. 2009. 235 s. ISBN. 978-80-7101-071-5.

38

Z orientální produkce jsou ve sbírkách pozoruhodné předměty z čínských a japonských laků.89 Soubor cínového nádobí převáţně ze 17. a 18. století dosahuje téměř tisíc kusů. Jedná se o výrobky z Čech a Německa, některé značky jsou rakouské. Mezi nejzajímavější patří některé cechovní konvice nebo zlacené cínové talíře. Ve sbírkách se dochovaly původní křestní mosazné mísy ze 16. a 17. století, které se na zámek Hluboká dostaly s velkou pravděpodobností v polovině 19. století při soustředění cenných uměleckořemeslných předmětů do nově přestavěné kníţecí rezidence. V dochovaném inventáři není zmíněn jejich původ.90 Celkem je v inventáři 10 kusů převáţně německé provience. Kromě jiţ uvedených kovů je soustředěno ve sbírkách několik kusů převáţně pohárů ze stříbra vyrobených v německých městech Augsburg, Norimberk a Dráţďany, nejstarší ze 16. a 17. století, další předměty ze stříbra, hlavně stolní náčiní, jsou z 19. a některé z počátku 20. století. Jako výrobci jsou hojně zastoupeny rakouské firmy Mayerhofer a Klinkosch.91 Liturgické předměty jsou převáţně z 19. století, zajímavý je historizující relikviář v podobě barokní monstrance. Nejvíce zajímavé jsou mince a medaile zasazené do stříbrných pohárů, korbelů a mis. Je tak prezentována i původní schwarzenberská raţba mincí. Medaile pocházejí převáţně z různých hospodářských výstav, kterých se Schwarzenbergové úspěšně účastnili. Velmi pozoruhodný v hlubockých sbírkách je pohár s víkem, do něhoţ jsou vsazeny nizozemské a německé dukáty ze 16. a 17. století. V ozdobné kartuši na poháru je napsáno, ţe byly nalezeny v Záblatí na panství Hluboká v roce 1876. Jedná se o nález mincí u Záblatí92. Dalšími četnými mobiliemi jsou vojenské zbraně a zbroj. Z původního rodového sídla Schwarzenberg a rakouského sídla Murau získaného snatkem hraběte

89

SUCHOMEL, Filip. Plocha zrozená k dekoru : japonské umění laku 16.-19. století: [výstava, Národní galerie v Praze, Palác Kinských 20.září 2002 – 13. ledna 2003, Moravská galerie v Brně, Uměleckoprůmyslové muzeum 27. února – 11. května 2003]. Praha : Národní galerie. 2002. 367 s. 90

Schloss Frauenberg : Inventar Nippes und Decorationssachen 1889

91

V roce 1831 se obě firmy spojily do firmy Mayerhofer & Klinkosch, posléze J.C. Klinkosch.

92

Lib.cas.cz : on-line Knihovna Akademie věd České Republiky, Souborný katalog AV ČR, báze KNA01, záznam číslo 000210545 , {citováno- 1-6-2012] DOSTUPNÝ z WWW: http://www.lib.cas.cz/alephgoogle/KNA01/00021/05/000210545.html

39

Jiřího Ludvíka ze Schwarzenbergu (1586-1646), který byl posledním představitelem bavorské větve rodu, s více neţ o padesát let starší Annou Neumann z Wasserleonburgu (1535-1623), byla převezena většina nejstarších exponátů. Nejprve byly převezeny do zámku v Českém Krumlově na výzdobu Románské komory, doplnily je ještě předměty dovezené z Vídně a předměty, které pocházely z eggenberského dědictví. K rozšíření sbírky přispěly i nákupy na aukcích, dalším zdrojem byly dary. Mezi exponáty jsou i předměty, které byly původně součástí válečné kořisti při obléhání Vídně Turky v roce 1683.93 V době zařizování Hluboké jako kníţecí rezidence byly převezeny na výzdobu zámeckých interiérů a k vytvoření nově vzniklé zámecké zbrojnice. Nejstaršími exponáty jsou archeologické nálezy tří gotických mečů (14. a 15. století). V inventární knize hlubockého zámku z roku 1892 je zápis, ţe jeden z mečů byl nalezen na Helfenburku a další na poli u Rábína. V knize není uvedeno datum nálezu.94 Z konce 14. století pochází závěs k přilbě typu bascinet. Ve sbírce jsou zastoupeny také různé typy dřevcových zbraní, nejstarší halapartna pochází z 15. století. Honosnější spontony jsou zdobeny gravírováním a zlacením. Jsou zde zastoupeny různé typy zbrojí, kromě brnění na celou postavu, které jsou v hale, se ve sbírkách nalézají ještě další dvě z 15. století. Mezi luxusní patří půlzbroj se zlaceným a stříbřeným dekorem na černěném podkladu vyrobená v první třetině 17. století významným augsburským zbrojířem Hieronimem Ringlerem. Ve sbírkách je celá škála přileb turnajových, velké mnoţství morionů (více neţ tři sta kusů), přilby typu pappenheim, luxusní jsou i orientálního původu, jako silně zlacená přilba z Istanbulu z poloviny 16. století. Mezi luxusně zdobené patří součást zbroje na koně, a to fronton, udidla nebo řezaná koňská maska z počátku 17. století. Zajímavé jsou i štíty, některé ze 16. století, jako tzv. noční štíty (štíty pro noční boj) z Itálie, zdobené malbou, uprostřed štítu je bodec a nahoře lucerna. Chladné zbraně jsou ve sbírce zastoupeny dvouručními meči, většina pochází z poloviny 16. století. Mezi nimi jsou i dvouruční meče s vlnitou (plamennou) čepelí a vojenské palaše ze 17. století. Ve sbírkách zámku jsou téţ luxusní kordy ze 16. a 17. století. Další luxusní záleţitostí byly dvorské kordy, které byly doplňkem slavnostních uniforem ještě počátkem 20. století. Na zámku je 93

VAVERKOVÁ, Zuzana. Hlubocká zbrojnice. Praha : Propagační tvorba pro Národní památkový ústav České Budějovice. 1992. ISBN 80-85386-44-5 94

Schloss Frauenberg : Die blanken Waffen Stangen und Schlangwaffen. 1892

40

umístěna uniforma s bavorským řádem sv. Jiří, která patřila poslednímu majiteli rodu Schwarzenberg na Hluboké dr. Adolfovi. Součástí uniformy je právě zmíněný dvorský kord. Pochází z dvacátých let 20. století. Zajímavá je i luxusní duelová souprava z Německa vyrobená kolem roku 1630. Další sečné zbraně - šavle jsou z druhé poloviny 18. století, nejmladší z poloviny 19. století. Nejstarší těţké palné zbraně ve sbírkách zámku představují dvě tarasnice a dvě hlavně tzv. tuplháků z kovaného ţeleza. Jsou datovány do první třetiny 15. století. Dalšími těţkými palnými zbraněmi jsou hákovnice, celkem se dochovalo osm. V hlubocké sbírce je moţné nalézt celou řadu bronzových dělových hlavní. Mezi nejstarší patří jiţ zmíněné z majetku Petra Voka z Roţmberka z roku 1608 a 1610. O dva roky mladší z roku 1612 má vratislavský erb a je na ní jméno Václava Kinského. Dochovaly se i některé lafety. Kuriózní jsou malé modely dělových hlavní s lafetou, které mohou být funkční. Nejsou dochovány záznamy, ţe by byly pouţívány. Další raritou je hlaveň umístěná na ţelezné, plasticky kované lafetě. Nejspíše slouţila jako věţní dělo, pochází z období kolem roku 1610 a byla odlita v Innsbruku Heinrichem Reinhardtem. Vojenské pušky ve sbírkách jsou převáţně muškety, nejstarší je z konce 16. století, paţbu má z ořechového dřeva vykládanou jednoduše kostí. Další jiţ běţného typu pocházejí z doby třicetileté války. Jsou zde i vojenské pušky předovky z 19. století. Méně početná, ale kvalitní, je sbírka luxusního skla prezentovaná v prosklené dvoukřídlové vitríně ve stylu holandského baroka jiţ za Schwarzenbergů. Nejstarší byla tzv. Lehmanova číše, kterou zhotovil dvorní rytec na dvoře Rudolfa II. Kašpar Lehman v roce 1605. Byla zhotovena podle předlohy Jana Sadelera, titulního listu Schema seu speculum principum, Venedig 159795. Originál číše je nyní ve sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, kam byl převeden 16.11.1953. Na Hluboké zůstala kopie číše z počátku 20. století. O poháru je zmínka v dobovém tisku, kde je popisován v článku týkající se výstavy v Praze v roce 1891.96Dalšími zajímavými kusy skla jsou velké poháry z 18. století zdobené technikou švarclotu od rodiny Preisslerů. Nejstarší pohár převezený na Hlubokou z rakouského sídla Murau v roce 95

Schloss Frauenberg : Nippes und Decorationssachen. 1889. s. 229.

96

FALKE. Jacob. Kunstgewerbliche Gegenstände in Böhmen. Wiener Zeitung. 15.10.1892

41

1890 je benátský pohár, foukaný a zlacený, ze 16. století. Většina pohárů a číšek je ze 17. a 18. století, převáţně české, rakouské a slezské produkce. Mezi ceněné skleněné číšky patří i tzv. dvoustěnky z území Čech, kdy se mezi dvě skleněné stěny vkládala ponejvíce zlatá folie. Ve sbírkách se nalézá i buquoyské sklo, včetně černých hyalitových zlacených talířů z první čtvrtiny 19. století. Zajímavé jsou i velké historizující poháry ve sbírkách zámku z 19. století. Mezi nejcennější sbírkové předměty patří i vitráţe, zasazené v oknech především v místnostech piana nobile. Nejstarší vitráţí je Smrt Panny Marie ze 14. století, z první poloviny 15. století se dochovaly vitráţe Svatý Ondřej a Svatá Barbora. Zmíněné vitráţe byly součástí českokrumlovské zámecké kaple. V současné době jsou vystavovány jako solitér v Hradním muzeu v Českém Krumlově. Vzhledem k jejich ceně a stáří byly vyrobeny přesné kopie, kterými byly nahrazeny originály v zámeckých oknech. Další cenná vitráţ z první poloviny 15. století je Madona s Jeţíškem. Z jihočeské Zátoně pochází Svatý Ondřej datovaný rokem 1517 a Stětí svatého Jana Křtitele z počátku 16. století. Uvedené vitráţe byly rovněţ nahrazeny v oknech kopiemi. Z Tyrolska pochází vitráţ Ukřiţovaný Kristus. Ostatní vitráţe švýcarské a německé provenience jsou ze 16.-18. století, některé byly zhotoveny aţ kolem roku 1850. Celkem je jich ve sbírkách 176. Mezi obrazy jsou zajímavé portréty. Kromě zmíněného portrétisty Johana Baptisty rytíře Lampi se nalézají portréty kníţete Josefa Adama a jeho manţelky kněţny Marie Terezie od portrétisty Martina van Maytense (1695-1170), portrét kněţny Eleonory Amálie se synem Adolfem Josefem maloval Max Hänel, kardinála a arcibiskupa Bedřicha namaloval malíř Fridrich Amerling (1803-1887), kníţete Jana Adolfa II. a jeho manţelku kněţnu Eleonoru Franz Schrozberg (1811-1889), kněţnu Eleonoru zachytil na portrétu vídeňský malíř Hans Makart (1840-1884). Ze sochařského díla je zajímavá socha Dunaje od mnichovského sochaře Ludwiga von Schwanthalera (1802-1848) nebo bronzová busta předposledního majitele hlubockého zámku Jana Nepomuka II. Schwarzenberga z roku 1930 od profesora Otakara Španiela (1881-1955). Ze starší produkce je uváděna ve sbírkách

42

busta Jindřicha Oty Schwarzenberga z bavorské větve rodu od Adriana de Vriese (1545-1560).97 Mezi nejcennější patří gotické obrazy a plastiky. Původně v loţnici kněţny Eleonory, kromě cenných kopií významných mistrů Albrechta Dürera, Lucase Cranacha ml. nebo Raffaela, byly umístěny i dva gotické obrazy, které jsou v současné době v Alšově jihočeské galerii, kam byly zapůjčeny do expozice gotiky. Jsou to obrazy z okruhu mistra Třeboňského oltáře Adorace Páně kolem roku 1390 a Protivínská deska Madona se svatou Kateřinou a Markétou. Do zámecké kaple, vysvěcené roku 1857 ke cti Nejsvětějšího Spasitele, byly po novogotické úpravě přeneseny další gotické plastiky a obrazy - tzv. Netolická archa s ústřední dřevěnou plastikou Krista Spasitele vyřezanou kolem roku 1400 (původně vyřezaném jako socha sv. Jana Křtitele).98 Je zajímavé, ţe další cenné artefakty byly zakomponovány v průběhu stavby, jako renesanční dlaţdice, které tvoří obklady zdí v rondelu zámecké zbrojnice a v přízemí na chodbě u prvního nádvoří a průchozí chodbičce apartmánu z pracovny v polygonálním salónu do obývacího pokoje, pocházející původně z podlahy Zlatého sálu nedalekého zámečku Kratochvíle. Další pozoruhodností je v předsíni kaple v rohu zdi kamenná gotická soška sv. Jiří, nebo bronzové renezanční klepadlo na dveřích do Lovecké jídelny. Jihoněmeckou produkcí ze 17. století jsou menší intarzované dveře s Adamem a Evou ze 17. století, které vedou z oblékárny kněţny Hildy do chodbičky u koupelny. Po dokončení romantické přestavby měly v majetku Hlubokou ještě tři další generace Schwarzenbergů. Posledním majitelem byl dr. Adolf Schwarzenberg (18901950), vystudovaný doktor práv na Karlově univerzitě, který uprchl před nacisty koncem roku 1939 přes Švýcarsko a Itálii do zámoří a zbytek období druhé světové války proţil v Chicagu. Během svého pobytu kromě podpory české exilové vlády sloţil zkoušku na Columbijské univerzitě v New Yorku jako doktor filozofie. Obhájil doktorandskou práci o svém praprastrýci ministerském předsedovi Felixi 97

Jeho autorství není zcela jisté.

98

LAVIČKA, Roman. Zámecká kaple na Hluboké,proměny podoby, funkce a vybavení. In Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii. 1. vyd. České Budějovice : Halama, 2008. s. 204 ISBN 978-80-85033.

43

Schwarzenbergovi.99 Po druhé světové válce se jiţ do Čech nevrátil. Během druhé světové války byl rodový majetek pod nucenou nacistickou správou, od roku 1945 pod státní správou. O rodový majetek (hlubocko-krumlovské primogenitury) přišel zvláštním zákonem Lex Schwarzenberg, který schválila tehdejší vláda 10. července 1947.

99

LIPPERT, Stefan. Felix Fürst zu Schwarzenberg : Eine politische Biographie. Stuttgart : Franz Steiner Verlag. 1998. s. 16. ISBN 3-515-07236-5.

44

3. Karl Zenker, kurátor sbírek a knihovník v době romantické přestavby O lásce se říká, ţe prochází ţaludkem, v případě kurátora sbírek a knihovníka hlubockého zámku v druhé polovině 19. století Karla Zenkra pořekadlo platí i o jeho kariéře schwarzenberského zaměstnance. Významným kníţecím schwarzenberským kuchařem byl Franz G. Zenker, který patří mezi osobnosti středoevropské gastronomie první poloviny 19. Století, neboť přispěl k jejímu rozvoji a přenesení prvků francouzské aristokratické kuchyně.100 Franz G. Zenker byl s velkou pravděpodobností potomkem jiného schwarzenberského kuchaře Wenzla Zenkra, o němţ první záznamy začínají kolem roku 1779 nebo 1780, který působil na pozici „Mundkoch“101. Zřejmě kolem v roce 1799 získal pozici „Hofküchenmeistr“102, kterou vykonával aţ do roku 1830. Zmiňovaný kuchař Franz G. Zenker byl roku 1800 ve Francii, kde získával zkušenosti s vařením na dvoře Jeana- Jacquese vévody de Cambacérès (1753-1824). Po svém návratu zastával pozici „Mundkoch“ a po roce 1830 pozici „Küchenmeistr“. Napsal několik kuchařských knih, první jeho dvoudílná kniha Theoretisch-praktische Anleitung zur Kochkunst byla vydána ve Vídni a v Praze v letech 1817-1818. Jeho syn Karl Zenker se oţenil ve 33 letech 12.5.1846 s dcerou krumlovského soukeníka Kateřinou Postulkovou. Byl absolventem vídeňské akademie.103 Z roku 1847 jsou známé jeho ilustrace knihy Einige Ansichten als Verschönerungs - Bau Behelfe von Landschlössern, Wohn- und Wirthschafts - Gebäuden, Cottages, Gartenverzierungen und Parkanlagen etc., která byla napsána schwarzenberským kníţecím stavebním ředitelem Wilhemem Neverhorstem. Knihu vydal Johann Höfelich ve Vídni. V kníţecích sbírkách se snaţil o restaurování obrazů, ale 100

FRANC, Martin. Schwarzenbergové a středoevropská gastronomie první poloviny 19. století. In Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii. 1. vyd. České Budějovice : Halama, 2008. s. 621-628. ISBN 978-80-85033. 101

kuchaře ochutnávače (dochucovače)

102

dvorského mistra kuchaře

103

KUTHAN, Jiří. Aristokratická sídla období romantizmu a historizmu. 1.vyd. Praha : Akropolis. 2001. s. 46. ISBN 80-7304-003-4.

45

výsledky restaurátorského snaţení byly jeho následovníky hodnoceny kriticky. Je moţné, ţe vinu na horší kvalitě práce mají dobové poznatky a metody. Od roku 1857104 působil jako „custos im Frauenberg“.105 Na Hluboké pracoval v době, kdy se na zámek po přestavbě soustřeďovalo mnoho předmětů a vznikal charakter jejich tehdejšího uspořádání. Je velmi pravděpodobné, ţe přispíval svým odborným názorem k jejich vytváření, i kdyţ byl na pozici kníţecího zaměstnance. Dochovaná kresba ze zámku v Českém Krumlově naznačuje, ţe členové kníţecí rodiny kustoda svých sbírek vnímali. Kolorovaná kresba106 zachycující postavy oblečené v kostýmech pro divadelní představení Sněhurky, v němţ jako herci hráli členové kníţecí rodiny a jejich přátelé, obsahuje zmínku o Karlu Zenkrovi. Po pravé straně nad hlavami postav je nápis: „Wo ist Zenker, er weiβt für Alles Rat.“107 V hlubockých zámeckých sbírkách se nalézá kresba i tuţkou z roku 1865 rakouského malíře a litografa Carla Goebla (1824-1899), který zachytil výjev z ukončení honu na druhém nádvoří hlubockého zámku. Na kresbě je zachycen výřad ulovené zvěře a korzující aristokratická společnost s myslivci a psy, která si úlovky prohlíţí.108 Po pravé straně vše sledují dvě postavy. Jedná se o malíře Goebla a knihovníka109Zenkra, jak je napsáno na dochované popisce pod obrázkem.V třeboňském archivu jsou zachovány dokumenty o uhrazení cestovních výdajů kustoda Zenkra do Prahy a do Mnichova Hradiště v prosinci 1864. Náklady na cestovné činily 35 zlatých a 68 krejcarů a kníţe Jan Adolf II. s nimi souhlasil. Další záznamy jiţ zmiňují odchod „Zimmerwärtra“, volně přeloţeno správce pokojů,110 Pohla do Postoloprt a následné přenesení činnosti na kustoda Karla Zenkra, který tím získal 8. platovou třídu v rámci schwarzenberských zaměstnanců. Další, o tři roky pozdější rozhodnutí, se týká určení závazků zámeckého kustoda Zenkra po opětném 104

KUTHAN, Jiří. Aristokratická sídla období romantizmu a historizmu. 1.vyd. Praha : Akropolis. 2001. s. 46. ISBN 80-7304-003-4. 105

kustod na Hluboké

106

kolorovaná kresba, inv. číslo CK 1693/79

107

Wo is Zenker, er weiβt für Alles Rath - Kde je Zenker, na vše si ví rady.

108

kresba tužkou, inv. číslo Hl 420

109

110

Na kresbě je výraz v němčině Bibliothekar. Český ekvivalent se špatně hledá. 46

odvolání Pohla. Z dalšího záznamu je zřejmé, ţe byl pensionován v roce 1887 ve svých 74 letech. I kdyţ restaurátorské počiny Karla Zenkra nebyly později kladně hodnoceny, jeho významným činem bylo zaznamenání hlubockých interiérů, exteriéru a okolí zámku na akvarelech. Patří v současné době mezi hojně vyuţívané doprovodné prameny při zařizování zámeckých interiérů a pro stavební rekonstrukci. Mají také vyuţití pro zahradní architekty. Jsou evidovány v zámecké hlubocké knihovně: Knihovna 9934 - schw. signatura Artes 148, ZENKER, Karl. Ansichten von Schloss Frauenberg : Aquarelle Soubor akvarelů zobrazující interiéry a exteriéry zámku Knihovna 9938 – schw. signatura Artes 369, ZENKER. Panorama der Frauenberger Umgebung Panoramatické zakreslení okolí zámku Knihovna 9940 – schw. signatura Artes 370, ZENKER. Album akvarelů Soubor akvarelů zobrazující exteriéry zámku a okolí Po smrti Karla Zenkra se uvedené akvarely dostaly koupí do vlastnictví hlubockého obyvatele Strangmüllera, který panorama hlubockého okolí nabízel do kníţecích sbírek za 6000 Kč. Od vdovy po Strangmüllerovi v roce 1933 byly všechny následně odkoupeny za 3000 Kč a zařazeny do zámecké knihovny pro jejich značnou ikonografickou hodnotu.

47

4. Zámecká knihovna Velký sál zámecké knihovny, který je součástí piana nobile v prvním patře, je největší na zámku. Na délku měří 29,5 metru, na šířku 6 metrů a na výšku 5,9 metru. Je umístěn nad vestibulem vstupní haly. Původně zde byl hlavní sál barokního zámku. Jeho strop ozdobil apoteózou schwarzenberského rodu v roce 1717111 vídeňský malíř Jiří Werle (1668-1727). Malba ani sál se v původní podobě nezachovaly. Zámecká knihovna je zdobena kazetovým stropem, který byl na Hlubokou převezen z rodového hradu kníţecí rodiny, bavorského Schwarzenbergu. Do knihovny byly zakoupeny v roce 1846 police na knihy v Řezně, doplněny sloupy s hlavicemi a nahoře malovanými erby na dřevě, znázorňující jednotlivé majitele Hluboké. Jsou datovány od 13. století aţ do období kolem poloviny 19. století. Na řezaných dřevěných ozdobných pásech mezi nimi jsou data, kdy měli jednotliví majitelé hlubocké panství v drţení. Při zařizování knihovny byl kladen důraz na kontinuitu se středověkým původem tehdejšího hradu. Obdobné jsou znaky jednotlivých drţitelů panství zhotovené vitráţovou technikou v roce 1850 na balkónových dveřích v Lovecké jídelně. Jednotlivé police s knihami jsou chráněné proti prachu závěsy z vínově červeného sametu, tvarovanými do obloučků a zakončenými třásněmi z ţinylky. Z doby původního barokního zámku se dochoval krb podle náčrtu stavitele Pavla Ignáce Bayera. V roce 1716 byl zhotoven z karlštejnského mramoru praţským kameníkem Oldřichem Mánesem. V arkýři jsou barevné vitráţe, některé z 19. století.

4.1 Knihy v zámecké knihovně Po původních majitelích zmiňovaných do roku 1661 se v zámecké hlubocké knihovně nedochovaly ţádné knihy. Knihy soustředěné v knihovně byly zakoupeny aţ za Schwarzenbergů. Nejvíce knih pochází z 19. a 20. století, jsou zde i starší tisky, ale hlavní část starých tisků byla soustředěna v jiné zámecké knihovně, patřící

111


48

původně do majetku Schwarzenbergů, neboť na Hluboké zůstávaly spíše knihy novější a aktuálnější. Jedná se o zámeckou knihovnu v Českém Krumlově, kde je návaznost na i na historický kniţní fond předchozích majitelů a drţitelů českokrumlovského panství. Hlubocká knihovna ani počtem svazků ani významem nedosahuje knihovního fondu na zámku v Českém Krumlově. Je ale pozoruhodná svou rozlohou a cenným interiérem z 19. století. Knihovny schwarzenberských sídel byly zařizovány hlavně od 2. pol 19. stol. podle aktuálního vyuţití daného sídla svými majiteli. Jak je patrno z inventárních záznamů, některé starší knihy byly počátkem 20. století odsunuty do Českého Krumlova. Naopak do knihovny byly v třicátých letech minulého století přesunuty knihy z Protivína, dalšího zámku v majetku rodu Schwarzenberg. Protivínská knihovna se datuje od roku 1711112. Největší fond tvoří knihy z 19. století. Katalog knihovny byl sepsán v roce 1899. Celkem do hlubocké knihovny bylo převáděno 1200 děl v 1721 svazcích. Z Protivína byly převedeny nejenom knihy, ale i další mobiliární předměty, jako např. soubor zarámovaných grafických listů zachycujících kromě vedut Vídně, Českých Budějovic a Hluboké ţivot a události na císařském dvoře ve Vídni koncem 18. století. Některé grafiky jsou kolorované. Knihy v zámecké knihovně jsou uloţeny v jednotlivých policových skříních a rozděleny podle témat. Nejstarší knihy na Hluboké jsou ze 16. a 17. století. Velmi ceněnou knihou z hlediska českého výtvarného umění, vydanou v jedenácti úplných exemplářích od 19. července do 3. května 1931, je kniha Šumava umírající a romantická od Josefa Váchala.113 V knize je 74 dřevorytů a má 276 stran. Váţí 15, 67 kg, měří 65x50 cm, má koţené desky s tlačeným dekorem a je tištěna na ručně vyrobeném papíru. Jedná se o výtisk A, který zakoupil kníţe Jan Nepomuk II. (1860-1938) za plnou cenu 15 000 Kč.

112

KNEIDEL, Pravoslav. Zámecká knihovna na Hluboké. In Hluboká : státní zámek a památky v okolí. 1. vyd. Praha : Polygrafia. 1961. s. 35-38.

113

Knihovna 9600, schw.č. Artes 355

49

4.2 Seznam inventářů zámecké knihovny na Hluboké do roku 1940, počet publikací o sbírkách a muzeích Katalog Bibliothek Frauenberg, Deutsche Werke I. (Ph. Theo. Pädag.), číslo svazku 1 Katalog Bibliothek Frauenberg,, Deutsche Werke II. (Juris.), číslo svazku 2 Katalog Bibliothek Frauenberg, Deutsche Werke III. (Gen.), číslo svazku 3 Katalog Bibliothek Frauenberg, Deutsche Werke IV. (Historia. Polit. Mil. Vermischt), číslo svazku 4 Katalog Bibliothek Frauenberg, Deutsche Werke V. (Med.), číslo svazku 5 Katalog Bibliothek Frauenberg, Deutsche Werke VI. (Geogr. It.), číslo svazku 6 Katalog Bibliothek Frauenberg, Deutsche Werke VII. (Hist. Nat.), číslo svazku 7 Katalog Bibliothek Frauenberg, Deutsche Werke VIII. (Artes.), číslo svazku 8 Katalog Bibliothek Frauenberg, Deutsche Werke IX. (Pract.), číslo svazku 9 Katalog Bibliothek Frauenberg, Deutsche Werke X. (Per.), číslo svazku 10 Katalog Bibliothek Frauenberg, Deutsche Werke XI. (Lex.), číslo svazku 11 Katalog Bibliothek Frauenberg, Deutsche Werke XII.(Hist. Lit. Poet. Orat.), číslo svazku 12 Katalog Bibliothek Frauenberg, Französische Werke I.(Ph. Theo.), číslo svazku 13 Katalog Bibliothek Frauenberg, Französische Werke II. (Historia Polit. Mil.) číslo svazku 14 Katalog Bibliothek Frauenberg, Französische Werke III. (Geogr. It.), číslo svazku 15 Katalog Bibliothek Frauenberg, Französische Werke IV. (Hist. Nat.), číslo svazku 16 Katalog Bibliothek Frauenberg, Französische Werke V. (Artes.), číslo svazku 17 Katalog Bibliothek Frauenberg, Französische Werke VI. (Pract.), číslo svazku 18 Katalog Bibliothek Frauenberg, Französische Werke VII. (Per.), číslo svazku 19 Katalog Bibliothek Frauenberg, Französische Werke VIII. (Lex.), číslo svazku 20 Katalog Bibliothek Frauenberg, Französische Werke IX. (Hist. Lit. Poet. Orat.), číslo svazku 21 Katalog Bibliothek Frauenberg, Englische Werke I. (E.), číslo svazku 21, číslo svazku 22 Katalog Bibliothek Frauenberg, Englische Werke II. (T.E.) Collection of Britisch Authors Tauchnitz Edition, číslo svazku 23 Katalog Bibliothek Frauenberg, Italienische Werke I., číslo svazku 24 Katalog Bibliothek Frauenberg, Lateinische Werke L., číslo svazku 25 Katalog Bibliothek Frauenberg, Böhmische Werke, číslo svazku 26 Katalog Theater Bibliothek Frauenberg, číslo svazku 27 Photografien Bibliothek Frauenberg, číslo svazku 28 Bibliothek Schloss PROTIVIN, číslo svazku 29 Verzeichnis der von der Frauenberg Schlossbibliothek nach Krumau überführten Werke, číslo svazku 30 HÜTTE ALTTIERGARTEN. Bücher, číslo svazku 31

50

VERZEICHNIS der Bücher der Frauenberger Bibliothek, die wegen Raum Mangel, mit fächter Frau Fürstin der Krumauer Bibliothek Frau Fürstin der Krumauer Bibliothek überwiessen wurden, číslo svazku 32 VERZEICHNIS der Bücher der Frauenberger Bibliothek die wegen Raum Mangel einer anderen Bibliothek gnädiget zugewiessen werden möchten, číslo svazku 33 V zámecké knihovně lze nalézt několik publikací s muzejní nebo sbírkovou tématikou. Někdy název přímo nevypovídá o obsahu a je třeba knihy pročíst. Zajímavostí jsou například knihy o mincích a medailích Josepha Appla, které jsou v oddílu genealogie, ale přesto je v prvním díle zmínka o jeho sbírce mincí. Jedná se o velmi precizně zpracované několikasvazkové dílo. V publikacích zaměřených na numismatiku

v uloţených

v zámecké

knihovně

lze

dohledat

i

jednotlivé

schwarzenberské raţby. Ve sbírce knihovny jsou i četná periodika zaměřená na umění, v nichţ mohou být zmínky, i dílčí, které se vztahují k tématu sbírek a muzeí. Někdy mohou být i zmínky v cestopisných knihách, proto je třeba preciznější a podrobnější průzkum. Ponejvíce jsou psány publikace v němčině, některé ve francouzštině a několik z nich, spíše novodobějších z počátku 20. století, v angličtině. Je otázkou, do jaké míry bude zmínka o muzeu v knize J.J. Coningtona z roku 1933, vydané v Londýně, The eye in the museum (oko v muzeu)114. Celkem ve sbírkách knihovny je moţné najít 295 přímých nebo pravděpodobných zdrojů o sbírkách a muzeích. Knihovna 656 (schw.signatura 191) Graf Kaspar Sternberg: Leben des Grafen Kaspar Sternberg. Vortrag von Dr. Franz Palacký. Prag, 1868. 192 s. Kniha o ţivotě významného šlechtice, jeho činnosti a přínosu nejen pro Společnost vlasteneckých přátel umění, ale i pro Národní muzeum. Na předsádce je nalepen obrázek znázorńující poprsí Kašpara Štenberka. Knihovna 1632 (schw. signatura Artes 24.) Carl Haas: Kaiserliche königliche BilderGallerie im Belvedere zu Wien.Wien und Prag, 1823. 250 s.

114

J.J. Conington -pseudonym pro Alfreda Waltra Stewarta (1880-1947), autora detektivních románů

51

Knihovna 1633 (schw. signatura Artes 24.), dtto, Zweyter Band. Wien und Prag. 1823. 250 s. Knihovna 1634 (schw. signatura Artes 24.), dtto, Dritter Band. Wien und Prag. 1825 250 s. Knihovna 1635 (schw. signatura Artes 24.), dtto, Vierter Band.Wien und Prag. 1828. 250 s. V jednotlivých dílech jsou zmíněni malíři významných evropských škol a jejich díla, které se týkají galerie, s precizními doprovodnými ilustracemi (mědirytiny). Knihovna 4788 – 4798 (schw. signatura Artes 5) Joseph Lavallée, rytec Antoine Michael Filhol: Galerie du Musée Napoléon. Paris, 1804-1828. Soubor knih s bohatými grafickými ilustracemi, které zachycují jednotlivé malířské a sochařské školy v galerii. Jsou zde zmíněna díla z období starověku i jednotlivé významné evropské školy, které jsou v galerii. Jednotlivé díly jsou zakončeny sumářem děl a autorů v přehledných tabulkách. Knihovna 7689 (schw.signatura E-260) South Kensington museum. Catalogue of Portrait Miniatures.London,1865. 340 s. Kniha je katalogem výstavy portrétních miniatur muzea v South Kensingtonu. Knihovna 8343 (schw. signatura Protiv. 00-113) Das Technische museum für Industrie und Gewerbe in Wien. Wien, 1908. 172 s. Kniha popisující Technické muzeum ve Vídni s jednotlivými fotografiemi interiérů a exteriérů muzea, organizační strukturu. Knihovna 11 118 (schw. signatura 813) The Egyptian Museum Cairo : Principal Monuments. Cairo, 1935. Jedná se o další knihu pojednávající přímo o významném káhirském muzeu, které se souhrnně věnuje egyptské historii a významným artefaktům ze starověku. Periodika v zámecké knihovně: Knihovna 9731 - 9750 (schw. signatura Artes 160) Arthur von Scalla Kunst und Kunsthandwerk : Monatschrift des k. k. Östereichischen Museums für Kunst und Industrie. Wien, IV. Jahrgang 1901- XXIII. Jahrgang 1920. 52

Jednotlivé ročníky časopisu rakouského c.k. muzea pro umění a průmysl. Další neúplné ročníky stejného časopisu jsou vedeny pod inventárními čísly: Knihovna 10 089- 10 095 (schw. signatura Artes 160), Wien 1898 - 1904, I. Jahrgang - VII. Jahrgang. Periodika obsahují jednotlivé články týkající se umění, uměleckého řemesla a jednotlivých výstav daného období. Knihovna 10 063 Weltaustellung 1873 V pevné krabičce s víkem je uloţeno 54 snímků týkajících se Světové výstavy ve Vídni v roce 1873, na fotografiích jsou zobrazeny pavilony. Knihovna 11 101 (schw. signatura 761) Zdeněk Tesař, Mecynorrhina Machulkai Spec N. Praha, 1935. 172 s. Útlá kníţka publikuje dosud neznámého obrovského zlatohlávka nazvaného na počest afrického cestovatele a znalce Bedřicha Machulky, podporovaného Schwarzenbergy. Společně s mecenáši Schwarzenbergy obohatil a rozšířil entomologické a etnografické sbírky Národního a Náprstkova muzea.

4.3 Knihy ze zámecké knihovny zabývající se numismatikou Velmi zajímavými sbírkovými předměty hlubockého zámku jsou soubory mincí, které byly zasazeny do různých stříbrných mis, pohárů a korbelů spolu s medailemi a byly původně prezentovány při významných příleţitostech v Lovecké jídelně, která patřila k soukromým pokojům panujícího kníţete Jana Adolfa II., kde se slavil závěr podzimních hlubockých honů. V knihovně je moţné dohledat knihy zabývající se tímto tématem Knihovna 229, (schw. signatura Gen 40) Miltner und Neumann, Beschreibung böhmischer Privatmünzen und Medaillen, herausgegeben von den Verein für den Numismatik zu Prag. Prag ,1852 Publikace obsahuje soupis jednotlivých privátních raţeb s abecedně řazeným pořadím jednotlivých osob. Navazuje na dílo kněze z řádu piaristů P. Adaukta Voigta sepsané v letech 1771-1787 o mincích a medailích českých vévodů a králů. Po jeho smrti v říjnu 1787 bylo moţné pokračovat ve zpracování tématu díky popisu

53

muzejního knihovníka Václava Hanky (1837-41)115 týkajícího se rodinných mincí Roţmberků, Šliků a Valdštejnů. Publikace vydaná sdruţením zaplňuje mezeru v popisu mincí jednotlivých osob, šlechtických rodů (Eggenbergů, Roţmberků, Šliků a Valdštejnů), pamětních medailí měst, obcí, mince duchovenstva; praţských arcibiskupů, litoměřického biskupa, vyšehradského probošta, pamětní mince kostelů, mince zemských patronů a biblické mince. Další autor, jehoţ knihy jsou zařazeny v zámecké knihovně: „Appel‘s Repertorium zur Münzkunde des Mittelalters und der neueren Zeit.“ Appelův dokument numismatiky od středověku po novou dobu. Knihovna 242, (schw. signatura Gen 64), Joseph Appel, Münzen und Medaillen der Päbste, geistlichen Fürsten und Herren aus dem Mittelalter und der neuern Zeit. díl 1. Pest, 1820. 600 s. Knihovna 243, (schw. signatura Gen 64), Joseph Appel, Münzen und Medaillen der deutschen Kaiser und Churfürsten. díl 1. Pest, 1822. 416 s. Knihovna 244, (schw. signatura Gen 64), Joseph Appel, Münzen und Medaillen aller Könige, dann der Markgrafen, Herzoge und Erzherzoge von Österreich. díl 2. Pest, 1824. 416 s. Knihovna 245, ( schw. signatura Gen 64), Joseph Appel, Münzen und Medaillen der weltlichen Fürsten und Herren. díl 1. Wien, 1824. 640 s. Knihovna 246, ( schw. signatura Gen 64), Joseph Appel, Münzen und Medaillen der weltlichen Fürsten und Herren. díl 2 Wien, 1824. 641 s. Knihovna 247, ( schw. signatura Gen 64), Joseph Appel, Münzen und Medaillen der Republiken Städte, Ortschaften, Gymnasien. díl 1. Wien, 1826. 616 s. Knihovna 248, ( schw. signatura Gen 64), Joseph Appel, Münzen und Medaillen der Republiken Städte, Ortschaften, Gymnasien. díl 2. Wien, 1829. 619 s. 115

V knize jako Wenzel Hanka

54

Knihy od Josepha Appla se věnují velmi podrobně raţbou mincí a medailí papeţů, církevních kníţat a pánů, německých císařů a kurfiřtů, králů, markrabat, vévodů a arcivévodů rakouských, světských kníţat a pánů, městských republik, obcí, gymnazií: Jak vyplývá z úvodu psaného autorem, sám měl sbírku mincí, a kdyţ obdrţel dřívější groš papeţe Zacharia, který neznal, doplnil řadu papeţů, od nichţ mince měl. S velkou pravděpodobností lze předpokládat, ţe byl aktivním sběratelem a téma neovládal pouze teoreticky. Další publikací, která se zabývala numismatikou v zámecké knihovně, byla Münzen und Medaillen der Fürsten Schwarzenberg. (Knihovna 1805, schw. sig. Artes 385). Bohuţel kniha se ve sbírkách nedochovala, byla vyloučena v roce 1976 pod jednacím číslem 4039/76/Jk.. Z dochovaného záznamu nelze identifikovat důvod. Knihovna na Hluboké byla zranitelná snadnou dostupností knih na policích, které mají pouze sametové ozdobné závěsy. V minulosti byla velká frekvence návštěvníků, kdy ve skupinách bylo i 80 lidí najednou. Posledních 20 let je počet návštěvníků regulován časovými vstupenkami. Kromě vysokého počtu návštěvníků ve skupině ohroţují sbírky filmařské štáby. Pokud není pevně stanovený a dodrţovaný reţim v objektu, dojde vlivem nepřehlednosti a chaotičnosti situace k ohroţení sbírek. Komerční přínos nevyváţí poškození či případnou ztrátu.

55

5. Závěr Jak bylo jiţ psáno v úvodu, zámek Hluboká má zajímavý početný fond, jak mobiliární, tak knihovní. Majitel hlubockého panství kníţe Jan Adolf II. Schwarzenberg, který se svou manţelkou kněţnou Eleonorou nechal zámek do stávající podoby přestavět a zařídit jako rodovou rezidenci, měl zajímavé motto, kdyţ ze zámecké knihovny procházel chodbou kolem divadla ke kapli. Na chodbě zvané Kapellegang, jejíţ název zkomoleně přetrval jako „kaplkank“, procházel kolem vitráţových oken s nápisy a průpovídkami. Muţ, který měl v drţení nesmírný majetek a závisely na něm osudy více jak dvou set tisíc lidí, měl na okně motto: „Wir bauen Häuser hoch und fest, aber da sind wir nur die fremde Gäst.“ Stavíme domy vysoké a pevné, ale jsme tu jen cizí hosté.

56

6. Resumé Tato práce popisuje vznik a vývoj současného sbírkového fondu zámku Hluboká, historické skutečnosti týkající se zámku s přihlédnutím na sbírkovou činnost rodu Schwarzenbergů, včetně zámecké knihovny do roku 1940. Seznam inventářů ze zámecké knihovny do roku 1940 a počet publikací o sbírkách a publikacích o muzeích nebo moţných pramenech týkajících se tématu, anotace publikací o numismatice.

57

7. Seznam pramenů a použité literatury 7.1 Prameny CICHROVÁ, Kateřina. Schwarzenberská kolekce tapiserií : Bruselské tapiserie vrcholného baroka. 2007 Gobelins Inventar. 1896 KLIMTOVÁ, Zdenka, Text k návštěvě klubu Čintamani na zámku Hluboká nad Vltavou. Dne 10. 4. 2004. s 2. Schloss Frauneberg : Die blanken Waffen, Stangen und Schlagwaffen. 1892 Schloss Frauneberg : Nippes und Decorations Sachen. 1889 SOA Třeboň, pracoviště Český Krumlov, Schwarzenberský rodinný archiv, primogenitura, F.P.h/2 č 21 (1931-1940) [obrazy, grafika, restaurování] SOA Třeboň, pracoviště Český Krumlov, Schwarzenberský rodinný archiv, primogenitura. F.P.d/23 Maler No 14 v 29/I. 853 [Künstler.Lex.]

7.2 Použitá literatura A VISIT FROM PRAGUE : Japanese Art from Czech Museums. Kyoto : National Museum. 2002. 151 s. BLAZKOVA, Jarmila. Nástěnné koberce na zámcích Hluboká a Ceský Krumlov. 1. vyd. Praha : Olympia. 1969. 63 s. BROŢKOVÁ, Helena. Daniel a Ignác Preisslerové : Barokní malíři skla a porcelánu. Praha : Uměleckoprůmyslové muzeum. 2009. 235 s. ISBN. 978-807101-071-5. BŮŢEK, Václav, DIBELKA, Jaroslav (edd). Utváření identity ve vrstvách paměti : Opera historica 15. 1. Vyd. České Budějovice : Jihočeská univerzita. 2011. 425 s. DRAHOTOVÁ, Olga. České sklo. Praha : Odeon. 1970. 84 s. CEJPEK, Jiří a kol. Dějiny knihoven a knihovnictví. Praha : Karolinum, 2002. 245 s. ISBN 80-246-0323-3 KOSTKA, Jiří a kol. Hluboká : státní zámek a památky v okolí. 1. vyd. Praha : Polygrafia. 1961.53 s. Sborník: KUTHAN, Jiří. Aristokratická sídla období romantizmu a historizmu. 1.vyd. Praha : Akropolis. 2001. 333 s. ISBN 80-7304-003-4.

58

LENDEROVÁ, Milena. Tragický bál : Život a smrt Pavlíny ze Schwarzenbergu. Praha : Paseka. 2004. s. 376. ISBN 80-7185-657-6. LIPPERT, Stefan. Felix Fürst zu Schwarzenberg : eine politische Biographie. Stuttgart : Franz Steiner Verlag. 1998. 445 s. ISBN 3-515-07236-5. MARKUS, Antonín. Schwarzenberská ročenka. České Budějovice : Svaz českých úředníků a zřízenců kníţete ze Schwarzenberku. 1935. 286 s. MŢYKOVÁ, Marie. Chebská reliéfní intarzie a grafika. Praha : Středočeská galerie. 1986. 118 s. SCHWARZENBERG, Karl. Geschichte des reichsständischen Hauses Schwarzenberg. Neustadt an der Aisch : Verlag Degener. 1963. 393 s. Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii. 1. vyd. České Budějovice : Halama, 2008. 735 s. ISBN 978-80-85033. Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii. 1. vyd. České Budějovice : Halama, 2008. 735 s. ISBN 978-80-85033. SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království Českého. 3.vyd. Praha : Nakladatelství Argo, spol. s.r.o., 1996. 307 s. ISBN 80-85794-96-9. SLAVÍČEK, Lubomír. „Sobě, umění, přátelům“ : Kapitoly z dějin sběratelství v Čechách a na Moravě 1650-1939. 1 vyd. Brno : Společnost pro odbornou literaturu – Barrister & Principal. 2007. 376 s. ISBN 978-80-87029-22-0 SUCHOMEL, Filip. Plocha zrozená k dekoru : japonské umění laku 16.-19. století: [výstava, Národní galerie v Praze, Palác Kinských 20.září 2002 – 13. ledna 2003, Moravská galerie v Brně, Uměleckoprůmyslové muzeum 27. února – 11. května 2003]. Praha : Národní galerie. 2002. 367 s. SUCHOMEL, Filip. Mistrovská díla japonského porcelánu. Praha : Národní galerie. 1997. 206 s. VAVERKOVÁ, Zuzana. Hlubocká zbrojnice. Praha : Propagační tvorba pro Národní památkový ústav České Budějovice. 1992. ISBN 80-85386-44-5 VAVERKOVÁ, Zuzana. Stříbro ze sbírek státního zámku Hluboká nad Vltavou. České Budějovice : KSSPPOP České Budějovice. 51 s. VYBÍRAL, Jindřich. Století dědiců a zakladatelů : Architektura jižních Čech v období historizmu.1 vyd. Praha : Argo, 1999. 214 s. ISBN 80-7203-205-4.

59

ZAHRADNÍK, Pavel. Hluboká, zámek : Dějiny objektu. Praha : NPÚ ústřední pracoviště, 2003. 363 s.

7.3. Internetové zdroje encyklopedie.ckrumlov.cz : on-line verze Encyklopedie, Region Český Krumlov, historie regionu Český Krumlov, Historie hospodářství Český Krumlov, Historie dopravy Český Krumlov. [cit. 2012-30-5] Dostupné z WWW: http://www.ckrumlov.info/docs/cz/region_histor_schkan.xml Lib.cas.cz : on-line Knihovna Akademie věd České Republiky, Souborný katalog AV ČR, báze KNA01, záznam číslo 000210545 , {citováno- 1-6-2012] DOSTUPNÝ z WWW: http://www.lib.cas.cz/aleph-google/KNA01/00021/05/000210545.html

60

8. Obrazová příloha

Současný pohled na zámek, foto Zdeněk Troup 2012

Znaková tapiserie z majetku haraběte Adama Schwarzenberga

61

Původní zimní jízdárna s vystavenými koňskými postroji, kočárem a saněmi

Interiér zámecké knihovny na fotografii českokrumlovského fotografa J. Seidla

62

Pohled do zámecké knihovny, krb 18. stol., portrét kardinála a arcibiskupa Bedřicha Schwarzenberga od malíře Fridricha von Amerlinga (1803-1887)

Řezané hlavice sloupů knihovny s ozdobným nástavcem a schwarzenberskými erby s letopočtem 1861 nad dveřmi do Přijímacího salonu 63

Detailní pohled na schwarzenberský znak

Zámecká knihovna, erb českých králů a Baltasara de Marradas s letopočtem 1621

64

Detail královského erbu

Akvarelové kresby Karla Zenkra po polovině 19. století, pohled do zámecké knihovny a Lovecké jídelny. 65

V Lovecké jídelně jsou prosklené dveře s vitráţemi znázorňujícími rovněţ erby jednotlivých majitelů panství od 13. století

66

Wilhem Neverhorst: Einige Ansichten als Verschönerungs - Bau - Behelfe von Landschlössern, Wohn- und Wirthschafts - Gebäuden, Cottages, Gartenverzierungen und Parkanlagen etc. Rok vydání 1847, ilustrace Karl Zenker

67

Divadelní hra Sněhurka, vpravo: „Wo is Zenker, er weiβ für Alles Rath.“

Karl Zenker, akvarelová malba exteriéru zámecké budovy, po polovině 19. stol.

68

Kresba tuţkou od Carla Goebla znázorńující výřad zvěře na druhém nádvoří, vpravo postavy Karla Zenkra a malíře Carla Goebla

69

Původní inventář zámecké knihovny

Inventární záznamy publikací

Ex libris z doby kníţete Josefa Jana Nepomuka Schwarzenberga

70

Josef Appel, Münzen und Medaillen, 1.díl, ukázka obrazové přílohy

71

Muzeologie Bakalářská diplomová práce

Recommend Documents