Filozofická fakulta Masarykovy univerzity ___________________________________________________________________________ Ústav archeologie a muzeologie
studijní rok 2011/2012
Michal Stříbrný posluchač 5. ročníku muzeologie
Bohumil Južnič magisterská diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Pavel Holman Konzultantka práce: PhDr. Daniela Karasová, CSc. ___________________________________________________________________________ Brno 2012
Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma Bohumil Južnič zpracoval samostatně, pouze s pouţitím literatury a pramenů v práci uvedených. V Brně dne 25. 6. 2012 ………………………………….
Obsah I. Úvod ...................................................................................................................................... 1 II. Seznámení s osobností a dílem Bohumila Juţniče ........................................................... 2 2.1 Umělecký průmysl v období mezi válkami ................................................................. 2 2.2 Osobnost a dílo Bohumila Juţniče ............................................................................... 4 2.3 Sandrik ......................................................................................................................... 6 2.4 Druţstevní práce a Krásná jizba .................................................................................. 8 2.5 Topičův Salon v Praze ............................................................................................... 11 2.6 Články o Bohumilu Juţničovi a vyobrazení jeho prací ............................................. 13 2.6.1 Časopisy ............................................................................................................... 14 2.6.2 Encyklopedie........................................................................................................ 15 2.6.3 Slovníky ............................................................................................................... 15 2.6.4 Katalogy z kolektivních výstav ............................................................................ 15 2.6.5 Ostatní zdroje ....................................................................................................... 16 III. Sbírkový a archivní fond Bohumila Juţniče .................................................................. 17 3.1 Návrhy a realizace z kovů .......................................................................................... 18 3.2 Návrhy a realizace ze dřeva ....................................................................................... 23 3.3 Návrhy a realizace ze skla, keramiky a kameniny ..................................................... 25 3.4 Bytový textil............................................................................................................... 26 3.5 Další oblasti návrhů a zajímavosti z archivu ............................................................. 27 IV. Námět výstavy ................................................................................................................ 30 V. Scénář výstavy ................................................................................................................ 32 5.1 Hlavní sál: popis instalace a výstavního fundu .......................................................... 34 5.1.1 Výstavní fundus ................................................................................................... 34 5.1.2 Obsazení vitrín a instalace ................................................................................... 35 5.1.2.1 Kovy .............................................................................................................. 35 5.1.2.1.1 Fundus (vitríny) č. 2-3: Psací soupravy a potřeby: ................................... 35 5.1.2.1.2 Fundus (vitríny) č. 4-5: Kuřácké soupravy, dózy z kovu .......................... 38 5.1.2.1.3 Fundus (vitríny) č. 6-7: Kuchyňské a stolní náčiní z kovu ....................... 40 5.1.2.1.4 Fundus (vitrína) č. 8: Jídelní příbory ......................................................... 46 5.1.2.1.5 Fundus (vitrína) č. 11: Broţe..................................................................... 46 5.1.2.2 Dřevěné předměty.......................................................................................... 48 5.1.2.2.1 Fundus (vitrína) č. 12-13: Dlabané a soustruţené dřevěné předměty ....... 48 5.1.2.3 Sklo ................................................................................................................ 51 5.1.2.3.1 Fundus (vitrína) č. 14: Sklo od B. Juţniče ................................................ 51 5.1.2.3.2 Fundus (vitríny) č. 15-16: Sklo a porcelán současníků ............................. 52 5.1.2.4 Textil.............................................................................................................. 54 5.1.2.4.1 Fundus (vitrína) č. 17: Textil A. Kybala a S. Vondráčkové...................... 54 5.1.2.4.2 Fundus (sokl) č. 10: Textil ........................................................................ 55 5.1.2.4.3 Fundus (sokl) č. 18: Koberec od A. Kybala .............................................. 55 5.1.2.5 Nábytek.......................................................................................................... 55 5.1.2.5.1 Fundus (sokl) č. 1: Nábytek od Bohumila Juţniče a Le Corbusiera ......... 55 5.1.2.5.2 Fundus (sokl) č. 8: Nábytek současníků.................................................... 56
5.1.2.6 Archivní materiály ......................................................................................... 57 5.1.2.7 Fotografie....................................................................................................... 58 5.1.2.8 Doprovodné texty .......................................................................................... 58 5.1.2.9 Popisky .......................................................................................................... 61 5.1.2.10 Osvětlení ........................................................................................................ 61 5.2 Vestavěné patro: popis instalace a výstavního fundu ................................................ 62 5.2.1 Archivní materiály ............................................................................................... 62 5.2.2 Doprovodné texty................................................................................................. 63 5.2.3 Popisky................................................................................................................. 63 5.2.4 PC prezentace....................................................................................................... 65 5.2.5 Osvětlení .............................................................................................................. 65 5.3 Seznam prvků výstavního fundu ................................................................................ 65 5.3 Barevné řešení výstavy .............................................................................................. 66 5.4 Harmonogram výstavy ............................................................................................... 66 5.5 Vernisáţ ..................................................................................................................... 67 5.6 Finanční rozpočet ....................................................................................................... 67 5.7 Podmínky vystavení exponátů ................................................................................... 68 5.7.1 Vlhkost ................................................................................................................. 68 5.7.2 Teplota ................................................................................................................. 68 5.7.3 Světlo ................................................................................................................... 68 5.7.4 Manipulace............................................................................................................ 69 5.8 Návrh doprovodné publikace ..................................................................................... 69 5.9 Návrh doprovodného programu k výstavě ................................................................. 70 5.9.1 Komentované prohlídky s lektorem ..................................................................... 71 5.9.2 Cyklus přednášek s prezentacemi pro veřejnost .................................................. 72 5.9.3 Workshop ............................................................................................................. 73 5.9.4 Samoobsluţné pracovní listy ............................................................................... 73 VI. Závěr ............................................................................................................................... 75 Resumé ........................................................................................................................................ 77 Seznam pouţitých pramenů a literatury ...................................................................................... 78 Přílohy .................................................................................... Chyba! Záložka není definována.
Seznam použitých zkratek: Uměleckoprůmyslové museum v Praze – UPM Druţstevní práce – DP Krásná jizba – KJ Topičův salon – TS
I.
Úvod Cílem této práce je přiblíţení osobnosti a díla československého průmyslového výtvar-
níka Bohumila Juţniče. Ač Bohumil Juţnič neměl umělecké vzdělání, zanechal stopy v nejrůznějších oblastech uměleckého průmyslu. Jeho vzdělání i původní profese byly vojenské povahy a jako důstojník československé armády slouţil v Praze. Od počátku 30. let se věnoval návrhářské tvorbě, zejména předmětů denní potřeby z obecných kovů, později však jeho práce zasáhla téměř do všech typů materiálu. Spolupracoval s Krásnou Jizbou (dále jen KJ) a později také s Topičovým salonem v Praze (dále jen TS). Díky těmto významným praţským prodejnám se výrobky vytvořené dle jeho návrhů staly součástí mnoha českých domácností. Uměleckoprůmyslové museum v Praze (dále jen UPM) vlastní rozsáhlou sbírku výrobků B. Juţniče, která pochází z jeho pozůstalosti a byla spolu s archivem návrhů darována museu v roce 1965 paní Marií Poláčkovou z Prahy. Jako hlavní zdroj informací k této práci slouţil právě obsah archivu i depozitářů UPM. Práce se věnuje osobnosti B. Juţniče, popisu sbírky i archivních materiálů, a také návrhu scénáře monograficky zaměřené výstavy, určené pro výstavní sál hlavní budovy UPM, tzn. výběru exponátů a jejich rozmístění ve výstavním prostoru v logických celcích, výstavnímu fundu, barevnému řešení výstavy, doprovodným textům a doprovodnému programu. Obsahuje krátkou úvahu o katalogu k výstavě, harmonogramu a finančním rozpočtu. Výstava představí široký výběr uţitkových předmětů z kovu, dřeva a skla, spolu s originálními kresbami návrhů k jednotlivým výrobkům. V oblasti výroby nábytku, skla a textilní tvorby budou představeny také práce Juţničových současníků, a to z důvodu absence či malého mnoţství realizovaných návrhů z tohoto odvětví průmyslu v muzejních sbírkách. V teoretické části jsou shrnuté základní informace o ţivotě a práci B. Juţniče spolu s popisem situace v uměleckém průmyslu ve 2. čtvrtině 20. století a základními informacemi o institucích a osobnostech, se kterými spolupracoval. Druhá část popisuje archiv návrhů Juţničových výrobků i známé realizace z různých typů materiálů. Výrobky Bohumila Juţniče se objevily v menším mnoţství na několika výstavách, jeho dílo si však zaslouţí zvýšenou pozornost, především díky mnoha zásadám, které při vytváření návrhů akceptoval a uţivateli výrobku tak poskytl vysoký komfort. Zájem o jeho dílo dokládá také současná vzrůstající poptávka po Juţničových drobných kovových výrobcích na českých i zahraničních trzích se staroţitnostmi.
1
II.
Seznámení s osobností a dílem Bohumila Južniče
2.1
Umělecký průmysl v období mezi válkami
Období po první světové válce bylo dobou změn nejen v politickém zřízení, ale i ve společnosti. Společnost mladého státu s nově získanou svobodou mohla nyní sama určovat směr vývoje. Nastávají významé změny v rozvoji průmyslu i ţivotní úrovně obyvatel. Všeobecně bylo kritizováno umělecké řemeslo a rukodělná dekorativnost1, které se jevily jako neefektivní a pro industrializovanou moderní společnost nevyhovující. Snahy směřovaly k hromadné průmyslové produkci. Objevuje se dokonce myšlenka přestat nazývat soudobou výrobu uměleckým průmyslem a nahradit ji jinými, výstiţnějšími názvy např. „ušlechtilá výroba“ či „kvalitní výroba“2. Dekorativismus, který vyvrcholil v roce 1925 na Světové výstavě dekorativních umění v Paříţi3, byl mezníkem ve vývoji výtvarnitcví. Formoval se nový styl funkcionalismus. Ten byl následujících 20 let směrodatný architektům i průmyslovým výtvarníkům. Základní myšlenky funkcionalismu si udrţely své významné místo v uměleckém průmyslu dodnes a poloţily základy moderní průmyslové výroby. Na počátku tohoto nového myšlení, které se snaţí oprostit výrobky či stavby od všeho zbytečného, individuálního a podřídit návrhy svých produktů jejich funkci, stálo několik osobností, institucí i spolků. Byl to především desavský Bauhaus4, mnichovský Werkbund5, nebo holandská skupina De Stijl6. Z osobností např. Le Corbusier7, Peter Behrens8, u nás pak architekt Adolf Loos9, Jan Vaněk10, Karel Teige11, Bedřich Václavek a mnoho dalších. 1
Viz: ADLEROVÁ, Alena. Český funkcionalismus 1920-1940 : architektura, bytové zařízení, umělecké řemeslo. Praha : Uměleckoprůmyslové museum, 1978, s. 11. 2 Tento termín se v Československu na určitou chvíli ujal, především v prostředí Svazu československého díla. 3 Na této světové výstavě bylo úspěšné i Československo, které získalo ocenění např. za řezané sklo Jaroslava Horejce a práce mnoha dalších autorů. 4 Bauhaus- centrum vzdělávání v oblasti uměleckého průmyslu, výtvarného umění, architektury apod. Vznikl sloučením Uměleckoprůmyslové školy a Akademie ve Výmaru v roce 1919. Iniciátorem koncepce byl Walter Gropius. Bauhaus byl jedním z propagátorů nového uměleckého směru funkcionalismu, jeho výrobky se staly vzory mnoha českých i zahraničních spolků, zabývajících se novými myšlenkami v oblasti uměleckého průmyslu. Zanikl roku 1933. 5 Deutscher Werkbund – svaz německého díla, byla německá skupina umělců, architektů a designerů. Svaz byl zaloţen roku 1907 v Mnichově na podnět Hermanna Muthesiuse. Mezi členy Werkbundu patřil např. Peter Behrens či Josef Hoffmann. 6 De Stijl byla holandská umělecká skupina, vznikla roku 1917, zanikla roku 1931. Mezi členy patřili Theo van Doesburg (1883–1931), Robert van't Hoff (1887–1979), Vilmos Huszár (1884–1960), Bart van der Leck (1876– 1958), Piet Mondrian (1872–1944), Jacobus Johannes Pieter Oud (1890–1963), Gerrit Thomas Rietveld (1888– 1964) a další. Termín De Stijl je pouţíván pro označení díla vytvořeného skupinou nizozemských umělců mezi lety 1917 a 1931. Skupina vydávala také časopis De Stijl pod vedením malíře Thea van Doesburga. Skupina se snaţla vyjádřit nový utopistický ideál harmonie ducha a řádu. Ve výtvarném projevu se to odráţí v redukci barev a tvarů. Jsou pouţívány pouze základní barvy a černá s bílou. Kompozice obrazů bývají zjednodušeny na vertikální a horizontální směr. 7 Le Corbusier (1887-1965), malíř, architekt, pedagog a urbanista. Narozen ve Švýcarsku, studia v Berlíně a ve Vídni, činný v Paříţi. 8 Peter Behrens (1868-1940), německý architekt a designér. 9 Adolf Loos (1870-1933), architekt, uměleckoprůmyslový výtvarník, odborný publicista, pedagog. Vystudoval Státní průmyslovou školu v Liberci a Technickou univerzitu v Dráţďanech. Kritizoval Vídeňskou secesi a dekora-
2
Vznikaly různé pokrokové umělecké spolky, v Československu to byly např. Druţstevní práce12, Klub architektů13 aj. Kritice se dostalo především dosavadnímu způsobu řešení bytových prostor a s tím souvisejícího vybavení domácností od nábytku aţ po drobné předměty denní potřeby. „Reforma organizace bytového provozu přinesla také redukci mnoţství a velikosti kusů nábytkového vybavení, omezení na minimum ve prospěch volného prostoru, ve prospěch rozvinutí ţivota.“14 Při výrobě bylo nutné dbát na hygienické a jiné poţadavky spotřebitelů, čemuţ se museli přizpůsobit i průmysloví výtvarníci. Výroba byla standardizována, návrhy výrobků musely respektovat i výrobní techniky uţívané při strojové výrobě, postavené na racionálních a ekonomických základech. Obecným cílem bylo vytvořit sortiment kvalitních a cenově dostupných výrobků. Průmysloví výtvarníci se museli seznámit s výrobními technikami i výrobním procesem. Zkoušely se nové materiály, které se jevily ekonomičtější a zároveň lépe vyhovovaly hygienickým zásadám nebo byly vhodnější pro funkci výrobků. U předmětů denní potřeby byla pouţívána například alpaka15 nebo nerez ocel. Tyto materiály i svým vizuálně čistým a hygienickým dojmem vhodně doplňují tvarovou a konstrukční jednoduchost výrobků. Odlišnosti ve vlastnostech jednotlivých materiálů16 se musely jednoznačně projevit v jejich pouţití. Například u konstrukce ţidlí bylo hojně pouţíváno kovových materiálů, nahrazujicích doposud uţívané dřevo s větším objemem a menší nosností a pevností. Obecné jednoduchosti nově navrhovaných produktů se podřizovalo i řešení barevnosti, které bylo prosté a vycházelo z přirozených barev materiálu. Jakoby dokonalé a účelně slouţící tvary funkcionalistických výrobků nahrazovaly potřebu umění. Spolu se změnami ve společnosti a vývojem průmyslu vzrůstaly od konce 20. let i snahy o informovanost společnosti pomocí mediálních prostředků a rozšíření rozhledů laické veřejnosti v oblasti moderního bydlení a kultury. K tomu slouţila především populárně naučná
tivismus. Podle jeho architektonických řešení bylo postaveno mnoho státních i soukromých objektů nejen v Československu. 10 Jan Vaněk (1891-1962), výrobce nábytku, průmyslový návrhář a návrhář interiérů, publicista. Vyučený truhlář, poté na studijním pobytu v Německu. 1912 převzal otcovy truhlářské závody v Třebíči, které přejmenoval na Uměleckoprůmyslové dílny. Spoluzakladatel UP závodů (Brněnský výrobce nábytku s pobočkami po celé zemi)v roce 1921 a do roku 1925 byl jejich prvním ředitelem. 1933 zaloţil v Praze Poradnu moderního bydlení, poté dílny Zahrada a textilní dílny Vatex. Vydával také časopis Bytová kultura. Při návrzích nábytku se opíral o historicky prověřené typy a uzpůsoboval je potřebám moderního bydlení. Zavedl princip sektorového úloţného nábytku. 11 Karel Teige (1900-1951), praţský ilustrátor, kurátor, redaktor, historik umění, odborný publicista a překladatel. Studoval na UK v Praze a poté Bauhaus v Dessau. Člen skupin Devětsil, Levá fronta a Surrealistická skupina. 12 Více viz kapitola 2.4 Druţstevní práce a Krásná jizba. 13 Klub architektů – Klub zaloţen 18. 4. 1913 jako Spolek mladých architektů - techniků moderního racionálního smýšlení. V letech 1922-1938 vydával časopis Stavba. 14 Cit: ADLEROVÁ, Alena. Český funkcionalismus 1920-1940 : architektura, bytové zařízení, umělecké řemeslo. Praha : Uměleckoprůmyslové museum, 1978, s. 12. 15 Alpaka je slitinou mosazi a niklu, často s příměsí dalších kovů (zinek, cín, antimon atd.). Vizuálně se podobá stříbru, je však podstatně levnější a z tohoto důvodu byla hojně uţívána v 19. a 20. století. 16 Např. nosnost a váha materiálu musela být zohledněna zejména při tvorbě nábytku.
3
literatura, zejména seriálové publikace. V oblasti architektury vynikly časopisy Styl, Stavba a Stavitel, v oblasti bytového vybavení, bytových doplňků a umění pak časopisy Ţijeme a Panorama, které vydávala DP. Poněkud méně patrný význam měly také časopisy Eva, Salon17 aj. Období Funkcionalismu a situace ve vývoji kultury a průmyslu v tomto období by se daly charakterizovat jako komercializace kultury a změna orientace na sériovou výrobu18.
2.2
Osobnost a dílo Bohumila Južniče
Bohumil Juţnič (obr.1), jeden z předních československých průmyslových výtvarníků, se narodil se 20.4.1895 ve městě Poţega ve Slavonii (na území dnešního Chorvatska). Spolu s otcem, který byl vojákem a měnil bydliště dle potřeb armády, přesídlil v mládí do Kutné Hory, kde strávil dětství. Inspirován otcovou profesí, začal se studiem na vojenské škole kadetů v polském Krakově. Jak v Kutné Hoře, tak i zde měl moţnost seznámit se s krásou historické architektury, s uměním a uměleckým řemeslem. Po studiích slouţil jako důstojník československé armády v Praze. Zájem Bohumila Juţniče směřoval k navrhování předmětů denní potřeby, jejichţ funkci ve společnosti a s ní související význam jejich zpracování viděl jako nezanedbatelné. Jednoduché práce s plechem k výrobě drobných předmětů si povšiml u jarmarečního klempíře, který na počkání vyráběl hospodyním dobré, účelné nádobí19. I to Bohumila Juţniče inspirovalo k vlastním návrhům výrobků. V oblasti průmyslového výtvarnictví byl autodidaktikem, určitou dobu však soukromě navštěvoval přednášky dějin umění a uměleckého řemesla v Praze. Od poloviny 20. let navrhoval pro KJ20 soubory stolního náčiní z obecných kovů, které vynikaly jednoduchostí tvarového zpracování. V Juţničových návrzích lze pozorovat základní myšlenku funkcionalismu- tvar následuje funkci. Jeho výrobky z kovů jsou tak kromě několika výjimek21 oproštěné od jakéhokoliv dekoru. Pro Juţničovy návrhy je charakteristický i určitý smysl pro řád, který snad pramení z jeho vojenského vzdělání. Své výrobky popsal takto: “Moje kovové předměty jsou jen kus plechu, účelně zformovaného a odborně zpracovaného. Nechtějí být moderní a nikdy neklesnou na věci módní“22. Ve sbírkách
17
Viz: ADLEROVÁ, Alena. Český funkcionalismus 1920-1940 : architektura, bytové zařízení, umělecké řemeslo. Praha : Uměleckoprůmyslové museum, 1978, s. 17. 18 Viz: VLČKOVÁ, Lucie. Družstevní práce - Sutnar, Sudek. Praha : Uměleckoprůmyslové museum, 2006, s. 12. 19 Viz: HERAIN, Karel. Bohumil Juţnič. Tvar : časopis Ústředí lidové a umělecké výroby. Praha : Ústředí lidové a umělecké výroby. 1949, roč. 2, s. 177. 20 KJ – Krásná jizba, prodejna uměleckého průmyslu a galerie, zaloţena nakladatelstvím Druţstevní práce roku 1927. Více viz kapitola 2.4 Družstevní práce a Krásná jizba. 21 Ve sbírce UPM se nachází dva noţe na papír dle Juţničových návrhů, jejichţ dekor je tvořen raţenými vlnovkami a soubor broţí z pozdějšího období, u kterých je ovšem dekor či rozmanitý tvar určitou nutností, která vychází z předpokladu, ţe produkt má slouţit jako ozdoba. 22 Cit: Tamtéţ, s. 178.
4
UPM se nachází početný soubor kuchyňského náčiní a předmětů určených ke stolování, pomůcek na psací stůl a do knihovny, kuřáckých souprav atd. Juţniče i jeho práci výstiţně popisuje Emanuel Poche23 ve svém článku Vzpomínka na Bohumila Juţniče z roku 1965: „Jeho předměty jsou nenápadné, avšak při bliţším styku nad jiné pozoruhodné a společensky závaţné. Závaţné svým obsahem, svou teoretickou a praktickou promyšleností a pozoruhodné nevšedností přístupu k praktickému podnikání. Bohumil Juţnič totiţ nebyl vyučený průmyslový výtvarník, byl to jen logicky myslící člověk, nadaný nesmírným vkusem, člověk, který smysl pro účelnost všedních věcí dovedl výtvarně domyslet, ztvárnit a přenést do oblasti krásna.“24 Juţničovy návrhy kovových výrobků byly realizovány převáţně československou firmou Sandrik25. V tomto období Sandrik spolupracoval s významnými průmyslovými výtvarníky: Bohumilem Juţničem, Ladislavem Sutnarem26, Rudolfem Stockarem27 a řadou dalších. Ideálním materiálem pro realizaci Juţničových návrhů z kovu se stala alpaka či nerez ocel z Poldiny hutě28. Jeho návrhářský potenciál však nekončil jen u drobných výrobků z kovu, které od roku 1931 navrhoval pro KJ (od roku 1929 vedenou Ladislavem Sutnarem) a od roku 1937 také pro praţský TS29. Koncem 30. let začíná navrhovat i nápojové stolní soubory ze skla a dále nejrůznější dózy, svícny a mísy z dlabaného nebo soustruţeného dřeva. V roce 1937 nabízí TS Juţničův stojan na květiny30 z chromovaných trubek s moţností různého rozmístění polic s květináči. Ještě v roce 1949 označuje tento stojan časopis Ţena a móda za „nepřekonatelný a nezbytný“31 doplněk moderního bytu. Koncem 50. let se věnuje smaltovanému nádobí bez dekoru32. I zde se projevuje promyšlenost a praktičnost jeho návrhů. Zajímavé jsou například 23
PhDr. Emanuel Poche DrSc. (1903 –1987), český historik umění, autor řady publikací. Od roku 1933 pracoval v UPM v Praze, v roce 1948 se stal jeho ředitelem, v této funkci setrval aţ d roku 1959. V letech 1961-1979 pracoval jako vedoucí vědecký pracovník v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. 24 Cit: POCHE, Emanuel. Vzpomínka na Bohumila Juţniče. Tvar : časopis Ústředí lidové a umělecké výroby. Praha : Ústředí lidové a umělecké výroby. 1965, roč. 16, s. 300. 25 Viz kapitola 2.3 Sandrik. 26 Ladislav Sutnar (1897- 1976) byl designérem, typografem a všestranně zaměřeným umělcem. 1918-1925 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde byl od roku 1923 profesorem. Pro Druţstevní práci pracoval od roku 1929. V roce 1939 emigroval do USA. Byl drţitelem mnoha cen v oblasti grafického designu. 27 Arch. Rudolf Stockar (1886-1957), vedle samostatné činnosti architekta navrhoval i interiéry, nábytek a různé uţitné předměty. Z počátku byl ovlivněn kubismem, později dospěl k Art decu. V letech 1915 – 1930 byl ředitelem druţstva Artěl. Viz: NIMRICHTER, Jiří. Artěl, atelier pro výtvarnou práci : Praha 1, Kaprova 32, 1908-1935 : (obecné kovy). Hefaiston. Přerov : Muzeum Komenského v Přerově, 2007, roč. 25, s. 7-8. 28 Huť Poldi je ochranná známka a název několika podniků v Kladně. Zaloţil ji roku 1889 Karl Wittgenstein. Podnik se postupně rozrůstal, především díky válečným zakázkám ve světových válkách, a ve druhé polovině 20. století do něj byla včleněna prakticky veškerá ocelářská výroba v Kladně. Huť ovlivnila vývoj ţelezných materiálů v celé Evropě patentováním ţáruvzdorné oceli POLDI AKC. Po roce 1989 nastal úpadek a podnik se rozpadl na několik nástupnických firem. 29 TS- Topičův Salon v Praze. Vznikl při nakladatelství F. Topiče. Galerie, prodejna uměleckých a uměleckoprůmyslových výrobků. Více viz kapitola 2.5 Topičův Salon v Praze. 30 Lit.: Juţničův kovový květinový stojan. In JIRÁSEK, František. Květiny pro Váš byt: Předpoklady pěstitelského umění: O pěstování květin: Květiny na vymření (Úvod "Květiny v lidských oknech" napsal Karel Čapek). Praha: A. Neubert, 1938, s. 179. 31 Cit:Květinový stojan. Žena a móda. Praha: Rada ţen, 1949, roč. 1, č. 1, s. 28. 32 Výjimečně se strohý dekor objevuje. Většinou ve formě řady prouţků či teček, ale jen v minimálním mnoţství.
5
návrhy hrnců a konvic, opatřených vertikálním průchodem pro horký vzduch (komínem) ve středu nádoby, jenţ zvyšuje rychlost varu. Komínem stoupal horký vzduch a ohříval tak obsah nádoby i zevnitř, coţ přispívalo k rychlejšímu a úspornějšímu vaření. Tyto návrhy byly určené pro plynové a petrolejové vařiče. Juţnič se zúčastňoval výstavních aktivit jako autor, ale později i jako odborník, pověřený instalací vystavovaných předmětů33. Bohumil Juţnič umírá v Praze 8.8.1963 ve věku 68 let. Jeho práce, především výrobky v oblasti obecných kovů, byla velkým přínosem pro zdokonalení funkce i estetické úrovně předmětů běţně uţívaných v domácnosti. Jeho kovové předměty z 30. let jsou ukázkovým projevem funkcionalismu a dosáhly uznání nejen u nás, ale i v zahraničí, například ve Francii či v Anglii. Veškeré známé návrhy předmětů Bohumila Juţniče jsou uloţeny v archivu UPM v Praze. Značná část z nich nese označení razítkem Václav Poláček34, Na Babě 12, Praha 14, jiné nesou razítko s upozorněním, ţe je kresba chráněna dle zákona ČSR č. 401 z roku 1921 a jsou opatřeny Juţničovým podpisem35. Archiv byl do UPM věnován paní Marií Poláčkovou, jako pozůstalost B. Juţniče v roce 1965. Na kulturu bytu a stolu od 30. let 20. století a rozvoj produkce kovových výrobků vůbec měly velký vliv jiţ zmíněné prodejny DP a TS v Praze.
2.3
Sandrik
Firma Sandrik (obr.3), produkující mimo jiné i výrobky dle Juţničových návrhů, byla zaměřená na výrobu jídelních a nápojových servisů, noţů, psacích souprav a drobných kovových uţitkových a uměleckých předmětů zejména z alpaky, stříbra a chromované oceli. Zaloţil ji roku 1895 Ján Sandrik v Dolných Hámrech na Slovensku36, ale historie Sandriku začíná jiţ roku 1752, kdy Ján a Josef Gerambovi zaloţili tzv. Gerambovskou báňskou unii na těţbu stříbra37. Pro svůj znak pouţili růţici, jenţ symbolizovala štěstí a zůstala ve znaku Sandriku dodnes. Na pozemku Jána Sandrika byla v roce 1895 postavena malá továrna na výrobu drobných stříbrných výrobků, která měla pomoci zamezit úpadku báňské společnosti souvisejícího s klesající hodnotou stříbra38. Zakladatelem a projektantem továrny byl Robert von Berks a jejím prvním ředitelem byl Franz Hain. Od roku 1896 začíná Sandrik s výrobou 33
Zdroj: Archiv UPM Václav Poláček (1898-1969) byl majitel nakladatelství a uměleckého průmyslu značky ATE na Praze 14. Byl mimo jiné zakladatelem a ředitelem DP, později i TS v Praze. Více viz kapitoly 2.4 Druţstevní práce a Krásná jizba, 2.5 Topičův salon. 35 Poznámka: Adresa B. Juţniče se shoduje s adresou V. Poláčka 36 Tehdy Rakousko-Uhersku. 37 Viz: HUBOVÁ, Katarína. Vyše 100-ročná výrobná história: Taraľan a.s. Keţmarok, Rona LR Crystal, a.s. Lednické Rovne, Strojal, s.r.o., Sandrik, Hodruša-Hámre. De Sign Um : revue dizajnu. Bratislava : Slovenské centrum dizajnu, 1999, Roč. 6, č. 2, s. 44-51. 38 Viz: Tamtéţ, s. 50. 34
6
příborů, kterými se později proslavil. Ve svých počátcích byla firma orientována spíše na výrobu malých sérií stříbrných uměleckých předmětů, ale s narůstajícími finančními problémy musela rozšířit svůj sortiment o levnější alpaku a začít s výrobou jídelních a nápojových servisů určených zejména pro český a polský trh. Toto období je také spjato s osobností Jána Peterky39, designéra pracujícího pro Sandrik, díky kterému firma obdrţela zlatou medaili na Světové výstavě v Paříţi roku 1900. Později se Peterka stal ředitelem podniku. Po roce 1900 byla při podniku zaloţena i učňovská škola pro přípravu specializovaných pracovníků. Umělecky nejúspěšnějším obdobím se pro Sandrik stalo období mezi válkami, kdy byla firma značně posílena ziskem ze zbrojní výroby pro první světovou válku. V tomto období byly realizovány i mnohé návrhy předních představitelů české avantgardy - architekta Rudolfa Stockara a Ladislava Sutnara. Kromě alpaky se prosadily také výrobky z chromované oceli. Sandrik vybavoval jídelny předních českých i světových hotelů a restaurací. Po druhé světové válce spadaly pod národní podnik Sandrik i továrny v českém pohraničí v Mikulášovicích (do vzniku N.p. Mikov40 v roce 1955), pobočku měl ve Vyškově a v obci Štós u Košic, ředitelství sídlilo v Bratislavě. V roce 1958 Sandrik vybavil jídelnu československého pavilonu na výstavě Expo 58 v Bruselu. Zároveň zde firma vyhrála zlatou medaili za příbor, navrţený Jánem Čálovkou, který je vyráběn nepřetrţitě aţ dodnes. Od r. 1989 přestal Sandrik s výrobou příborů, tu odkoupila rakouská firma Berndorf, která byla Sandriku mnoho desetiletí konkurentem. Jako náhradní program začal Sandrik s výrobou nerezového kuchyňského nádobí. Zaběhlá výroba příborů, nyní pod hlavičkou Berndorf Sandrik, zůstala v Hodruši-Hámre na Slovensku. Firma se zůčastnila mnoha významných domácích i světových výstav. Z těch zahraničních to byly např. jiţ zmíněná Světová výstava v Paříţi v roce 1900, Mezinárodní výstava v Monze v roce 1923, Mezinárodní výstava v Brně v roce 1928, výstava Expo Brusel v roce 1958 a další. Roku 1998 se stal Sandrik odštěpným závodem společnosti Strojal s.r.o. a v jeho výrobním programu převládla výroba kanystrů na benzín, dílů pro automobilový průmysl a kuchyňského náčiní. Z produkce firmy Sandrik také pochází známý, dodnes vyráběný kapesní noţík „rybička“, který byl později vyráběný pod hlavičkou firmy Mikov.
39
Ján Peterka zjistil, ţe pro zvýšení rentability je výhodné vyrábět výrobky pro téměř všechny vrstvy obyvatelstva. Příbory začal vyrábět z alpaky či postříbřené alpaky. 40 Mikov- Mikulášovický kovoprůmysl vznikl roku 1955 sloučením dvou národních podniků se sídlem v Mikulášovicích: Koh-i-noor a Sandrik. Mikov se specializoval na výrobu kancelářských potřeb a noţů. Nárůst produkce umoţnil vznik dalších provozoven v Mostě, Brně, Slaném atd. V roce 1990 se Mikov transformoval na státní podnik a roku 1995 byl změněn na akciovou společnost Mikov a.s., výrobní program zůstal nezměněn. Od roku 2005 změnila firma logo, aby lépe reprezentovala český stát a vystihla kvalitu českých noţů. Původní šermíř ve znaku byl nahrazen českým lvem s mečem.
7
2.4
Družstevní práce a Krásná jizba
Původní nakladatelství s názvem Druţstevní práce (dále jen DP) vzniklo roku 1922 z iniciativy Václava Poláčka, který byl od jeho zaloţení aţ do roku 1934 administrativním ředitelem. DP byla nakladatelstvím s grafickým kabinetem, které mělo vydávat kvalitní knihy v kvalitním grafickém provedení. Z distribuce knih byli vynecháni knihkupci a výtisky byly posílány přímo na adresu členů41 DP, kterými byli nejen autoři knih a výtvarníci, ale i čtenáři. Těch bylo roku 1930 jiţ na deset tisíc. Jedním z cílů DP bylo sdruţovat malá nakladatelství, která nebyla sama schopná konkurence. Nakladatelství primárně usilující o rozvoj kultury a cíleně podporující kniţní tvorbu se roku 1926 sdruţila v klubu moderních nakladatelů, nazvaném podle nakladatelského listu Františka Borového (1874-1936)42 Kmen43. Významným způsobem rozšířila DP pole své působnosti i do oblasti umění a uměleckého řemesla zřízením prodejny Krásná jizba (dále jen KJ) . Ta byla otevřena 1.12.1927 v Praze v Myslíkově ulici čp. 12 a původně nabízela umělecká díla v komisním prodeji44, později obohatila svůj sortiment o uměleckořemeslné předměty a drobné vybavení domácností. Prvním vedoucím prodejny byl malíř Emanuel Frynta45. Filiálky KJ se objevily i v jiných městech, například v Pardubicích či v Brně. KJ si kladla za cíl opatřování původních, dobrých a levných výrobků46. Za nějaký čas se DP stala přímou objednavatelkou výrobků u předních domácích firem, které KJ prodávala a na jejichţ prodej v Československu měla výhradní práva. Ze zahraničního prodeje těchto výrobků měla také podíl47. Program KJ formuloval Ladislav Sutnar (výtvarným poradce KJ od 1.4.1929 do roku 1939), výtvarník činný v mnoha oborech umění a uměleckého řemesla48. Jeho snaha směřovala k prodeji předmětů výborně zpracovaných po technické i umělecké stránce. Nástupcem se stal v roce 1939 Antonín Kybal49. 41
Byl to nový způsob propagace a distribuce knih, který vynechával knihkupce a jejich zisky. Členů nebylo zprvu příliš, ale v polovině 30. let jich bylo jiţ na 20 000. 42 Viz: PILZ, Jaroslav. Národní 9. Praha: Československý spisovatel, 1969, 190 s. 43 „ Kmen pořádal pravidelné výroční presentace o produkci sdruţených nakladatelů a vydával vlastní almanach. V almanachu kmene, který vycházel v letech 1926-1938 s roční periodicitou, byly uveřejňovány profily jednotlivých nakladatelství, úryvky z produkce i ediční plány. Tak byla vytvořena platforma pro společnou propagaci kvalitních nakladatelství, která často měla úzkoprofilový ediční plán a samostatně byla schopna čelit silnému ekonomickému tlaku….“ Cit: VLČKOVÁ, Lucie. Družstevní práce - Sutnar, Sudek. Praha : Uměleckoprůmyslové museum, 2006, s. 17. 44 Viz: VOKÁČOVÁ, Věra. Dějiny uměleckého řemesla 6 : Užité umění 20. století. Praha : ÚBOK, 1966, s. 13. 45 Emanuel Frynta (1896 -1970), typograf, ilustrátor, malíř. Studoval v Paříţi v ateliéru u Františka Kupky v roce 1923. 46 Cit: HERAIN, Karel. Svědectví kovu. Panorama : kulturní zpravodaj. Praha : Druţstevní Práce, 1933, roč. 11, s. 49. 47 Viz: ADLEROVÁ, Alena. Český funkcionalismus 1920-1940 : architektura, bytové zařízení, umělecké řemeslo. Praha : Uměleckoprůmyslové museum, 1978, s. 65. 48 L. Sutnar byl původně grafik, ale navrhoval i předměty ze skla, porcelánu, kovové bytové a stolní doplňky, grafické listy, kniţní přebaly, plakáty aj. 49 Antonín Kybal (1901-1971), textilní výtvarník, malíř, pedagog, ilustrátor. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v ateliéru Josefa Mařatky a Arnošta Hofbauera. Člen SČSD. Od roku 1930 spolupracuje s KJ, po odchodu L. Sutnara v roce 1939 se stal uměleckým ředitelem Kj aţ do jejího zániku v roce 1948. Publikoval řadu odborných studií, mimo jiné v časopisech DP Panorama a Ţijeme.
8
Vzorem DP byl zcela jistě i Artěl50. Do DP přišli i něktěří členové Artělu, například Boţena Pošepná51, Slávka Vondráčková52 či Antonín Kybal.53 V KJ se prodávalo sklo Ludviky Smrčkové54, Aloise Meteláka55, Jaroslava Horejce56, Ladislava Sutnara, Josefa Drahoňovského57, z produkce Lobmeyrovy58 pak např. stolní souprava od Adolfa Loose59. Prodával se zde nábytek Jana Vaňka, Ladislava Ţáka60 nebo firmy Thonet-Mundus61, svítidla 50
V roce 1908 bylo zaloţeno v Praze sdruţení s názvem Artěl, snaţící se po vzoru Wiener Werkstätte o obrodu uţitého umění. Název Artěl navrhl bankovní rada Alois Dyk, známý z prvního českého překladu Tolstého románu Anna Karenina z roku 1875, kde pod čarou dole byla vysvětlivka „Kustarny artěl, společnost osob společně pracujících a vespolek za sebe ručících a dostávajících stejné podíly z výdělku“. Dílna Artělu v Kaprově ulici č. 32 na Starém Měste. byla zaregistrována jako „Malý obchod se smíšeným a bazarovým zboţím“ a byla zapsána na Jana Konůpka. Ateliér byl upraven podle návrhu P. Janáka na výstavní prostor a zde se realizoval komisní prodej artefaktů. Z počátku začali vyrábět drobné dekorativní práce – krabičky, hračky malované a soustruţené, batikují šály, halenky, dále navrhují keramiku, porcelán a sklo. Později šperky, kniţní práce, práce z kovu, nábytek a návrhy interiérů. V roce 1922 byla zřízena bytová poradna Artělu, kterou vedli arch. R. Stockar a V. Hofman. V roce 1911 se Artěl rozrostl o další výtvarníky: V. Špálu, J. Horejce, sochaře Jiřího Štursu a R. Stockara. V roce 1918 o B. Feuersteina, J. Chochola a J. Říhu, v roce 1919 o L. Sutnara, F. Kavalíra a J. Krohu. Viz: NIMRICHTER J., STŘÍBRNÝ, M. Kovy In FRONEK J. a kol. Artěl : umění pro všední den : 1908-1935. Praha: UPM, 2009, s. 249264.; NIMRICHTER, Jiří. Artěl, atelier pro výtvarnou práci : Praha 1, Kaprova 32, 1908-1935 : (obecné kovy). Hefaiston. Přerov : Muzeum Komenského v Přerově, 2007, roč. 25, s. 7-8. 51 Boţena Pošepná (1895-1951), textilní výtvarnice, pedagoţka. Studovala na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v letech 1911-1916 u Františka Kysely, J. Beneše a dalších. Od r. 1922 členkou SČSD. Roku 1929 vznikl společný ateliér a prodejna bytového textilu Pošepná-Vondráčková. 52 Jaroslava Vondráčková (1894-1986), textilní výtvarnice, publicistka. Soukromě absolvovala malířská studia v Praze, Paříţi a Berlíně. Od roku 1926 členkou SČSD. Odbornými texty přispívala do Pestrého týdne, Panorama, Ţijeme nebo Výtvarných snah. 53 Všichni tři umělci byli zaměřeni na výrobu bytových doplňků z textilních materiálů. 54 Ludvika Smrčková (1903-1991), československá malířka, kreslířka, sklářka, grafička a pedagoţka. Studovala na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v ateliéru V. H. Brunnera a Františka Kysely. 55 Alois Metelák (1897-1980), architekt, sklářský výtvarník, pedagog. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole Praze v letech 1913-1920 v ateliéru architektury u prof. arch. J. Plečnika. Ředitel odborné sklářské školy v Ţelezném Brodě. Zúčastnil se mnoha domácích i světových výstav se svým broušeným sklem. 56 Jaroslav Horejc byl jednou z nejvýznamnějších osobností českého novoklasicismu a dekorativismu s velmi individuálním uměleckým projevem. Narodil se 15. 6. 1886 v Praze, vyučil se rytectví kovu a cizelérství na praţské Odborné klenotnické škole, navštěvoval také nedělní Odbornou školu pro klenotníky, zlatníky, rytce a pasíře Obchodní ţivnostenské komory v Praze. V letech 1906–1910 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v sochařském ateliéru Josefa Drahoňovského a poté Stanislava Suchardy, sám tam pak v letech 1919–1948 vedl ateliér ornamentálního a figurálního modelování. Roku 1911 se stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes a roku 1914 členem Svazu českého díla. Kromě volné plastiky se věnoval uţitému umění, známé jsou především jeho práce ze skla, keramiky, obecných a drahých kovů. Navrhoval také medaile a mince (v oběhu byl Horejcův návrh desetikorunové mince od r. 1928 a dvacetikorunové mince od r. 1932). Za své řezané skleněné poháry získal na Mezinárodní výstavě dekorativních umění v Paříţi v roce 1925 Grand Prix a zlatou medaili. Byl všestranně zaměřeným umělcem s velice osobitým dekorativním výtvarným projevem. Zanechal po sobě více neţ tři tisíce realizací v mnoha oborech uměleckého řemesla. Cit: STŘÍBRNÝ, M. Exponát pod lupou: Plastika Vášeň (Milenci) od Jaroslava Horejce. Doprovodný text k exponátu. UPM v Praze, duben-květen 2012. 57 Josef Drahoňovský (1877-1938) byl český sochař a glyptik, profesor na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. 58 Lobmeyr- rakouská firma s výrobou v Kamenickém Šenově, specializovaná na předměty ze skla. 59 Viz: VOKÁČOVÁ, Věra. Dějiny uměleckého řemesla 6 : Užité umění 20. století. Praha: ÚBOK, 1966, s. 14. 60 Ladislav Ţák (1900-1973), malíř, publicista, architekt, uměleckoprůmyslový výtvarník a fotograf ţijící v Praze. Významné byly zejména jeho návrhy interiérů a nábytku. Členem SČSD. 61 Thonet – továrna na nábytek, kterou zaloţil Michael Thonet roku 1819 v Boppardu v Porýní. V roce 1841 si dal patentovat techniku lisování nábytku z klíţených dýh. Od roku 1850 vyrábí ohýbaný nábytek z tvrdých dřevzejména z masivního buku. Od r. 1853 firma pod vedením jeho synů dostává název Bratří Thonetové (Gebrüder Thonet). Většina jejich produkce vycházela z tvarových návrhů ze 70 let 19. století a příliš se tvarově či konstrukčně neměnila. Firma dosáhla obrovských úspěchů. V roce 1923 se firma spojila s firmou J.+J. Kohn a byla přejmenována na Thonet-Mundus. Po roce 1928 začala s výrobou nábytku z ohýbaných chromovaných trubek.
9
od ing. Miroslava Prokopa62 řady Modul63, která vyráběla firma Inwald64 i osvětlovací tělesa firem Napako65 či Franta Anýţ66. Předměty z kovů, vyrobené pro DP, nesou většinou označení na dně předmětů vyraţeným nápisem Sandrik DP. Velká část z nich byla zhotovena podle návrhů Juţničových či Sutnarových. Kovové výrobky určené pro TS uţ byly dle literatury67 pouhou variací na ty, které vznikaly právě pro Krásnou jizbu. V KJ byly mezi lety 1930-1933 ke koupi i výrobky Bauhausu68. O instalaci v prodejně se staral Ladislav Sutnar. Z výkladních skříní se mu podařilo vytvořit zajímavý estetický i reklamní útvar. DP vydávala kulturní měsíčník Panorama69. Ten je dnes výborným zdrojem informací o její produkci a dobovém vkusu. Od roku 1927, kdy bylo vydávání obnoveno, měl nový moderní styl, důleţitou roli zde hrála grafická úprava, vznikající ze spolupráce Ladislava Sutnara a Josefa Sudka. Zde je moţné dohledat autorství mnoha předmětů uměleckého řemesla z druhé čtvrtiny 20. století. Prostřednictvím časopisu Panorama vedla DP i Bytovou poradnu v čele s Janem E. Koulou70. Poradna byla otevřena od přesídelní KJ v roce 1936 do Domu uměleckého průmyslu SČSD na Národní 36 v Praze a slouţila veřejnosti zdarma vţdy 2 hodiny týdně. Nakladatelský měsíčník Panorama obsahoval také zpravodaj DP. Ve 30. letech začíná DP vydávat periodikum Ţijeme - obrázkový magazín dnešní doby. Před II. světovou válkou byly formovány poţadavky na modení bydlení a DP na tom měla nezanedbatelný podíl. DP splynula roku 1949 s nakladatelstvím Mír, ale oficiálně byla
Roku 1948 byly továrny v ČSSR znárodněny, dnes fungují jako TON-Továrny na ohýbaný nábytek, Bystřice pod Hostýnem. 62 Miroslav Prokop (1896-1954), významný český návrhář osvětlovacích těles. Vystudoval obor elektrotechniky na Vysoké škole technické v Praze. Spolupracoval s předními domácími firmami pro výrobu svítidel, např. Napako, Inwald (od r. 1927 do r. 1934 vedoucí fotometrické laboratoře, kterou zde vybudoval) Anýţ, Vorel a další. Členem SČSD od r. 1929. 63 Modul – byla řada konstrukčně rozmanitých svítidel, navrţených M. Prokopem v letech 1927-1930. 64 Inwald – sklárna, zaloţena roku 1862 na praţském Zlíchově. Zabývala se výrobou dutého a lisovaného skla a výrobou svítidel. Patřila mezi průkopníky českého moderního designu. 65 Napako- Nástrojáři, pasíři, kovotlačitelé. Výrobní druţstvo, které slučovalo malé soukromé firmy související s produkcí kovových předmětů, bylo zaloţeno v Praze roku 1919. Vyrábělo kování, zábradlí, části nábytku, urny a specializovalo se také na výrobu svítidel, se kterými dosáhlo úspěchů i v zahraničí. Napako bylo členem SČSD a od roku 1928 se také účastnilo jeho výstav. Spolupracovalo mimo jiné s Ing. Miloslavem Prokopem, který pro něj úspěšně navrhl řadu osvětlovacích těles. V současnosti se druţstvo orientuje na stavební zámečnictví a výrobu bezpečnostních dveří. 66 Franta Anýţ a spol. – firma, která vznikla roku 1900 jako kovotepecký závod a slévárna kovů. Zaloţil ji Franta Anýţ (1876-1934), firma spolupracovala s předními tuzemskými návrháři a architekty. Odlévala sochařská díla v kovu pro významné české sochaře (např. L. Šaloun – plastika Kovář). Významných úspěchů dosáhla také ve výrobě osvětlovacích těles, čerpajíc z návrhů Ing. Jaroslava Anýţe (1902-1986) a Miloslava Prokopa. 67 Viz: ADLEROVÁ, Alena. Český funkcionalismus 1920-1940 : architektura, bytové zařízení, umělecké řemeslo. Praha : Uměleckoprůmyslové museum, 1978, s. 65. 68 Objevil se zde například trubkový nábytek od M. Breuera. 69 Časopis Panorama vycházel v letech 1924-1951. 70 J. E. Koula (1896-1975), architekt, pedagog, publicista. Studoval na ČVUT v Praze obor architektury a pozemního stavitelství v letech 1913-1919. Autor mnoha významných teoretických prací. Interiérovou tvorbu prezentoval na výstavách SČSD, navrhoval nábytek také pro Krásnou jizbu.
10
zrušena aţ ke dni 31. prosince 195271. KJ byla roku 1948 připojena k Ústředí lidové a umělecké výroby72. Po vzoru KJ vznikly v 30. letech podobné instituce se zaměřením na prodej bytových doplňků. Mezi nimi vynikal brněnský Magazin Aka73, zaloţený arch. Bohuslavem Fuchsem74 s manţelkou Drahomírou a jeho bratrem Augustinem v roce 1932. Magazin Aka měl své význmné výtvarníky a designéry a specializoval se zejména na bytový textil (František Kaláb75, Drahomíra Fuchsová76), drobné výrobky z kovu (Bohuslav Fuchs), sklo (Ludvika Smrčková) a keramiku (Julie Horová77). Stejně jako KJ i Magazin Aka vydával svůj časopis v ryze funkcionalistickém duchu. Roku 1938 měla firma Magazín Aka uţ prodejny v Brně, Praze, Olomouci i Ostravě.
2.5
Topičův Salon v Praze
Topičův salon ( dále jen TS) byl prodejnou spojenou s výstavní síní, určenou pro prodej současného umění a kvalitního uměleckého průmyslu. Vznikl při nakadatelství Františka Topiče. Výstavní síň byla vybudována v roce 1903 v ulici Národní č.p. 9 v Praze. Původní nakladatelství se ve 30. letech sloučilo s nakladatelstvím F. Borový, Prodejna a galerie fungovala nadále. Důleţitým mezníkem byl rok 1936, kdy přišel pozvednout úroveň doposud poněkud konzervativního TS Václav Poláček a vytvořil zde zázemí výtvarníků, zákazníků i výrobců, mezi nimiţ se nacházel od roku 1937 i Bohumil Juţnič. Předtím zastával Václav Poláček funkci ředitele DP a díky bohatým zkušenostem byl pro TS přínosem. Salon se tak ubíral po stopách KJ, coţ se ukázalo jako krok správným směrem. Kovové výrobky nabízené TS byly ukázkou účelného doplňku domácností s vynikajícím tvarovým zpracováním. Pouţití alpaky a nerezavějící oceli, dodávané Poldinou 71
Viz: VLČKOVÁ, Lucie. Družstevní práce - Sutnar, Sudek. Praha : Uměleckoprůmyslové museum, 2006, s. 7. ÚLUV- Po druhé světové válce bylo nutné pojmout péči o lidovou uměleckou výrobu hlouběji. Tato péče byla podpořena v roce 1945 právní normou - dekretem prezidenta republiky Edvarda Beneše (ze dne 27. 10. 1945, ve Sbírce zákonů pod č. 110, částka 49 ze dne 7. 11. 1945). Tím bylo zaloţeno ÚLUV. Svaz československého díla se v roce 1948 sloučil s nově vzniklým ÚLUV bez likvidace. Tím přešel veškerý majetek včetně Domu uměleckého průmyslu na Národní třídě do vlastnictví této korporace. ÚLUV převzalo SČSD včetně zaměstnanců, majetku, dluhů a povinností pokračovat v rozvíjení jeho základních funkcí. Povinně se v něm organizovali výrobci, kterým mělo ÚLUV krom jiného poskytovat levný provozní úvěr. 73 Magazín Aka- výrobce a prodejna bytových doplňků a bytového textilu v Brně. V činnosti od roku 1932 aţ 1948, od roku 1936 s filiálkou v Praze. Zaměřený především na ručně tkaný a tištěný bytový textil a drobné výrobky z keramiky, kovů a skla. Prodávala také sklo L. Sutnara. Od roku 1937 vydává časopis. Měl podobné principy jako KJ a snaţil se nabízet kvalitní výrobky, cenově dostupné pro širokou veřejnost. 74 Bohuslav Fuchs (1895-1972) byl pedagog, projektant, architekt, urbanista a uměleckoprůmyslový výtvarník, ţák Jana Kotěry, člen S. V. U. v Brně. 75 Kaláb František (1908-1950) byl scénograf, pedagog, sochař, malíř, ilustrátor a grafik. 76 Drahomíra Fuchsová (1902 -1992), brněnská keramička, návrhářka textilu, šperků a hraček. 77 Julie Horová (1906-1978), sochařka a keramická výtvarnice, pedagoţka. Studovala na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v ateliérech Karla Štipla, Karla Mařatky, Heleny Johnové a Josefa Drahoňovského. Od roku 1928 členkou SČSD a Umělecké besedy slovenské. V roce 1937 získala zlatou medaili na Mezinárodní výstavě v Paříţi. 72
11
hutí, činilo předměty téměř nezničitelnými. Zboţí ze stříbra bylo samozřejmostí. Ocel byla pouţívána k výrobě předmětů, které přicházely do styku s potravinami (především s jejich kyselými sloţkami) a vysokými teplotami. Výhodou materiálu bylo i snadné čištění a jednoduchá údrţba, zatímco splňoval veškeré hygienické poţadavky. I alpaka v sortimentu salonu byla velmi kvalitní. Obor, v němţ dospěl TS k největší pestrosti a výraznosti, byl bytový textil. Tento sortiment byl v TS hojně zastoupen, od koberců přes ubrusy aţ po záclony. Návrhy pro něj vytvářeli špičkoví umělci78 a tak vznikaly výrobky dokonalé po výtvarné stránce. Kvalita technické stránky výrobků byla většinou zaručena obeznámením návrhářů s výrobními technikami, vlasnostmi materiálu a výběrem předních domácích firem pro realizaci návrhů. V případě TS se jednalo o zajímavý pokus, kdy byli malíři, zvyklí na malířské výrazové prostředky a velikou volnost při tvorbě svých pláten, postaveni před návrhy objektů a spoutáni pravidly výrobních technik a funkcí doplňků. Prodej drobné a středně velké umělecké plastiky a malířských děl dobových autorů79 byl také významnou součástí programu TS. Jedním z cílů salonu bylo poslouţit ke zvýšení kulturní úrovně bydlení, domácnosti i osobnosti. K tomu poslouţil bohatý výběr plastik současných autorů a obrazů v galerii. Plastiky byly vyráběny pro interiér, jako materiál poslouţil bronz, kámen a v největší míře terakota80. Odlitky ze sádry salon zcela odmítal, není to materiál způsobilý k trvalému zachycení výtvarné myšlenky a neměl by mít místo v opravdové umělecké tvorbě81. Vzhledem k většímu moţnému počtu odlitků byla plastika pro mnohého cenově dostupnější neţli malířská díla a byla tak spolu s dostupnější uměleckou grafikou vyhledávaným zboţím. Průměrná cena plastik se v TS pohybovala od 100 do 1000 korun. Salon si dal záleţet na tom, aby vystavená prodejní díla zde byla umístěna co nejdříve po jejich vytvoření a nabízel tak vţdy „novinky“. Kvalita výrobků byla nepochybně na prvním místě, ta byla však částečně jiţ zaručena výběrem významných autorů, se kterými salon navazoval spolupráci. Salon nabízel také drobný nábytek. Jednalo se především o sedací a konferenční nábytek, čajové a kuřácké stolky, stojany na květiny, knihovny apod. Dle Juţničova návrhu se zde prodával např. stojan na květiny, vyráběný od roku 1937 v několika modifikacích82.
78
Záclony zde navrhovala Olga Šťastná, z malířů pak Toyen, Jindřich Štýrský a Eduard Milén. Ručně vázané koberce vytvářel profesor František Malý, tkané koberce a vlněné látky I. Marko, J. Novák a P. Korbelář. Zastoupené zde byly i koberce z dílny Josefa Sochora. 79 V sortimentu byly zastoupeny plastiky od Jana Štursy, Jiřího Jaška, Břetislava Bendy, Leonarda Rottera, Cyrila Zatloukala, Marty Jiráskové a dalších. Z malířství zde byly zastoupeny díla např. Miloslava Holého, Vlastimila Rady, Václava Špály, Josefa Čapka, Vojtěcha Sedláčka, Cyrila Boudy aj. 80 Terakota- vypalovaná hlína. Tento druh keramiky je vyuţíván k výrobě soch, dekorativních prvků architektury, cihel apod. Terakota má hnědo-oranţovou barvu. 81 Viz: Kultura bytu a stolu : Štědrovečerní dary, Lidové noviny, Praha : Lidové noviny, 1937, roč. 15, 1 s. (vloţená příloha, 12.12. 1937) 82 Známé jsou minimálně dvě modifikace, viz dopis Marie Poláčkové, adresovaný pracovníkovi UPM (Dr. Vokáčové?) v roce 1965, který nabízí zapůjčení dvou modifikací stojanu pro výstavu. Dopis je uloţený v archivu UPM.
12
Drobné bytové doplňky, vyráběné nejčastěji ze dřeva či ohýbaných chromovaných trubek, jsou vhodným zpestřením domácností. TS se v roce 1948 mění na galerii uţitého umění Československého spisovatelele, která zaniká roku 1990.
2.6
Články o Bohumilu Južničovi a vyobrazení jeho prací
Zásadní význam pro tuto práci či práce monograficky zaměřené mají rešerše, tedy vyhledávání pokud moţno maximálního mnoţství informací o daném tématu nejen v odborné literatuře. V případě Bohumila Juţniče se jedná především o seriálové publikace či denní tisk. Velký význam pro toto téma má časopis Panorama, vydávaný nakladatelstvím DP. Kromě kulturní osvětové funkce, coţ bylo základní charakteristikou tohoto kulturního zpravodaje, v něm byly představovány výrobky KJ spolu s mnoha informacemi o výrobcích samotných i jejich autorech. Pro časopis Panorama vytvářel fotografie J. Sudek. Dálším neopomenutelným zdrojem byly stránky Lidových novin, slouţící jako reklama praţského TS. Ty byly vydávány formou vloţené přílohy a představovaly výrobky ne pouhou formou reklamy, ale odborně publicististickým způsobem. V textu byly výrobky zhodnocené z hlediska estetického i z hlediska funkčního. Tyto letáky nesly název „Kultura bytu a stolu“ a jejich snahou bylo šířit dobré a kvalitní produkty TS předně československých výrobců. Velice hodnotné články o Bohumilu Juţničovi napsal Karel Herain, vyšly v časopisu Panorama v roce 1933 a časopisu Tvar v roce 1949. Dále je vhodným zdrojem informací článek „Vzpomnka na Bohumila Juţniče“, napsaný v roce 1953 bývalým ředitelem UPM v Praze Emanuelem Pochem. Pracem B. Juţniče se také věnovala bývalá pracovnice UPM PhDr. Alena Adlerová. Neocenitelným zdrojem informací je archiv B. Juţniče. Velké mnoţství pouţité literatury a literatury, uvedené v následujícím seznamu, bylo dohledáno díky studiu poznámek z archivních materiálů. Níţe uvedený seznam literatury k tématu Bohumila Juţniče byl vyhotoven pro tuto práci a dále monografii Bohumila Juţniče, kterou se UPM chystá vydat v roce 2015. Nejedná se pouze o články k tématu, těch je ve skutečnosti velmi málo, ale jde i o vyobrazení Juţničových realizací v tisku a propagační materiály. Takové dokumenty mohou být téţ zdrojem zajímavých informací. Pokud není v citaci dokumentu přiřazena konkrétní stránka nebo chybí další informace pro citaci běţná, znamená to, ţe se prozatím nepodařilo konkrétní dokument či jeho kopii získat. Zdrojové dokumenty jsou řazeny abecedně dle autora, katalogy výstav dle data konání a periodika dle názvu.
13
2.6.1
Časopisy
Art et Decoration : la Revue de la Maison. Paris : Librairie centrale des Beaux Arts. 1938, ann. 42, no. 1, s. 39.
Domov a Svět, Praha : Pokrok, 1931, roč. 5, č. 50, s. 798. Eva : časopis moderní ženy. Praha: Melantrich, 1938. roč. 10, č. 6, s. 7. Eva : časopis moderní ženy. Praha: Melantrich, 1937, roč. 9, č. 23, s. 18. Eva : časopis moderní ženy. Praha: Melantrich, 1937, roč. 9, č. 21, s. 28. Eva : časopis moderní ženy. Praha: Melantrich, 1932, roč. 5, č. 4, s. 18. Eva : časopis moderní ženy. Praha: Melantrich, 1932, roč. 5, č. 23 s. 19. Goldsmiths Journal, 1939, no. 24, s. 595. Jas : rodinný ilustrovaný nepolitický týdeník. Praha : Nakladatelství a knihkupectví Československé obce sokolské, 1934, roč. 8, č. 1, s. 18. Lada: list pro zájmy českých žen a dívek. Praha: Pavla Albieri-Mucková, roč. 55, č. 6, 1933, s. 10. Kultura bytu a stolu: Rozhovor o lţičce, vidličce a noţi s Bohumilem Juţničem, autorem příboru Topičova salonu, Lidové noviny, Praha : Lidové noviny, 1937, roč. 15, 1 s. (vloţená příloha, 21. 11. 1937) Nový stojan na květiny. Lidové noviny. Praha : Lidové noviny, 1937, roč. 15. (23. 8.1937)
Náš Domov. 1933, č. 6, s. 9,11,14,16. (pravděpodobně Náš domov : obrázkový časopis zábavný a poučný pro lid. Brno ; Olomouc, 1892-1941)83 HERAIN, Karel. Svědectví kovu. Panorama : kulturní zpravodaj. Praha : Druţstevní práce, 1933, roč. 10, s. 48-49. Prager Presse. Prag : Orbis, 1932, roč. 12, č. 22. (Bilderdeilage, 20.5.1932) Pestrý týden. Praha : V. Neubert a syn, 1932, roč. 8, č. 22(?), s. 93.( 21.5.1932) Salon. 1932, č. 12, s. 37, 42-43.84 Svět : obrázkový čtrnáctideník. Praha : Českoslovanská akciová tiskárna, 1932, roč. 10, č. 23, s. 364. Svět : obrázkový čtrnáctideník. Praha : Českoslovanská akciová tiskárna, 1933, roč. 11, č. 10, s. 157. Tvar: časopis Ústředí lidové a umělecké výroby. Praha: Ústředí lidové a umělecké výroby, 1949, roč. 2, č. 5-6. Tvar: časopis Ústředí lidové a umělecké výroby. Praha: Ústředí lidové a umělecké výroby. 1952, roč. 5, č. 7. Tvar: časopis Ústředí lidové a umělecké výroby. Praha : Ústředí lidové a umělecké
83
Záznam o tomto zdroji pochází z poznámek v archivu návrhů B. Juţniče. Časopisů s názvem Náš domov vycházelo relativně velké mnoţství, není tedy jisté, o který se jedná. 84 Záznam pochází taktéţ z poznámek v archivu, časopis s tímto názvem však v roce 1932 nevycházel. Snad se mohlo jednat o francouzská či německá periodika s názvem Salon.
14
2.6.2
2.6.3
2.6.4
výroby, roč. 3, č. 5-6, 1950, s. 160-165. Tvar: časopis Ústředí lidové a umělecké výroby. Praha : Ústředí lidové a umělecké výroby, 1953, roč. 6, č. 9, s. 276-287. Tvar: časopis Ústředí lidové a umělecké výroby. Praha : Ústředí lidové a umělecké výroby. 1953, roč. 6, č. 10, s. 291-302. Kultura bydlení a odívání. Praha : Orbis, roč. 1, č. 4, s. 33-36. POCHE, Emanuel. Vzpomínka na Bohumila Juţniče. Tvar: časopis Ústředí lidové a umělecké výroby. Praha : Ústředí lidové a umělecké výroby, 1965, roč. 16, s. 300. HERAIN, Karel. Bohumil Juţnič. Tvar : časopis Ústředí lidové a umělecké výroby. Praha : Ústředí lidové a umělecké výroby. 1949, roč. 2, s. 177-185. Výtvarná výchova : sborník pro užité umění, kreslení a zrakovou výchovu. Praha : Čs. grafická unie, 1935, roč. 1, č. 4, s. 2-6. Květinový stojan, Žena a móda. Praha: Rada ţen, 1949, roč. 1, č. 1, s. 28. Žena a móda. Praha : Rada ţen, 1953, roč. 5, č. 2, s. 25.
Encyklopedie Nová encyklopedie českého výtvarného umění : Dodatky. Vyd. 1. Praha: Academia, 2006, s. 345.
Slovníky TOMAN, Prokop, TOMAN H. Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců : svazek 1. 5. vyd. Praha : Ivo Ţelezný, 2000, 829 s. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 – : IV. díl. (CH - J). Vyd. 1. Ostrava : Výtvarné centrum Chagall, 1999, 341 s.
Katalogy z kolektivních výstav 3 týdny v umění [výstava Topičova salonu v Praze od 29. března do 26. dubna 1942]. Praha : F. Topič, 1942, s. 279. 1961, Katalog výstavy uţitého umění a průmyslového výtvarnictví u příleţitosti 40. výročí zaloţení Komunistické strany Československa. 50 let českého užitého umění a průmyslového výtvarnictví : mezníky vývoje v letech 1918-1968 [výstava Svazu československých výtvarných umělců a Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, leden-únor 1969]. Praha : Uměleckoprůmyslové museum v Praze, 1969, 64 s. ADLEROVÁ, Alena. Český funkcionalismus 1920-1940: architektura, bytové zařízení,
15
umělecké řemeslo [výstava v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze od 29.6 do 15.10.1978 a Moravské galerii v Brně od 1.11. do 31.12.1978]. Praha : Uměleckoprůmyslové museum, 1978, 290 s. KRIMMEL, Bernd (ed.). Tschechische Kunst der 20er + 30er Jahre : Avantgarde und Tradition [Austellung, Darmstadt- Mathildenhöhe]. Darmstadt : Muzeum am Matildenhöhe, 1988, 171 s. ADLEROVÁ, Alena a kol. Umění pro všechny smysly : meziválečná avantgarda v Československu : Národní galerie v Praze : [Výstava Valdštejnská jízdárna 30.6.199326.9.1993]. 1. vyd. Praha : Národní galerie, 1993, 239 s. Moderné hnutie na Slovensku : avantgarda medzivojnového obdobia [výstava Bratislava, Slovenské národné múzeum, 17.9.-27.10.1996. Bratislava : Spolok architektov Slovenska, 1996. 86 s.
2.6.5
Ostatní zdroje BLOCH, Miloš. Fotografie v reklamě a Neubertův hlubotisk. Praha : V. Neubert a synové, 1933, (nestr.). Juţničův kovový květinový stojan In JIRÁSEK, František, Květiny pro Váš byt : Předpoklady pěstitelského umění : O pěstování květin. Praha : A. Neubert, 1938, s. 179.
16
III.
Sbírkový a archivní fond Bohumila Južniče
Sbírkový fond Bohumila Juţniče ve správě UPM v Praze je rozmanitý, nejvíce jsou zde zastoupeny kovové výrobky, nabízené od počátku 30. let prodejnou KJ a později TS v Praze. Jedná se o nejrozsáhlejší ucelenou sbírku Juţničových prací, protoţe byla darována paní Marií Poláčkovou z Juţničovy pozůstalosti v 60. letech. Sbírka má veliký význam pro dokumentaci kvalitních, průmyslově vyráběných kovových předmětů 30. let. Exponáty jsou s ohledem na klimatické a jiné podmínky uloţení jednotlivých materiálů rozdělené do jednotlivých oddělení UPM, která pečují o materiálově rozlišené objekty. Oddělení jsou v UPM celkem 4 a to odd. textilu, odd. skla a keramiky, odd. papíru a uţité grafiky a odd. nábytku, kovů, designu a jiných materiálů. Jednotlivé oddělení jsou pak ještě rozděleny do několika depozitářů, dle rozdílných potřeb pro ideální uloţení předmětů a podle převládajícího materiálového sloţení. V kaţdé sbírce je uloţeno několik prací B. Juţniče díky Juţničově širokému výběru materiálů pro realizaci návrhů. Návrhy Bohumila Juţniče jsou uloţeny v archivu UPM. Archiv však prozatím není zpracovaný a veřejnosti je tedy nepřístupný. Obsahuje především návrhy výrobků, provedených tuţkou či tuší na papíře. Pochází z pozůstalosti B. Juţniče. Jsou zde návrhy předmětů realizovaných i těch, které se do produkce nedostaly. Největší význam Juţničovy práce leţí zajisté v oblasti kovových výrobků. Nalezneme zde i návrhy svícnů, misek a dóz ze soustruţeného či řezaného dřeva, drobný nábytek a bytové doplňky ze dřeva a chromovaných trubek, návrhy skleniček a keramických váz, smaltového nádobí, kterému se Juţnič věnoval v 50. letech a dokonce i návrhy hraček, jejichţ výroba není známa. Také se zde nalézá soubor 16 návrhů koberců tkaných a buklé1. V případě návrhů koberců je zvláštností nalezení poznámky, psané rukou neidentifikované osoby, kde stojí, ţe B. Juţnič pouţíval pro svou návrhářskou činnost v oblasti textilní tvorby pseudonym Karel Novák. To je v kaţdém případě podnětem pro další bádání, ač to můţe být jen nějaký ţert či omyl neznámé osoby. Jméno Karla Nováka však není v textilní tvorbě známo. V archivu jsou uloţeny v malém mnoţství i poznámky a korespondence autora s průmyslovým výrobcem. Zajímavý je dopis, v němţ Juţnič poukazuje na fakt, ţe jeho návrh příboru, vyrobeného v roce 1937 z nerez oceli v malé pokusné sérii, měl být v rámci „očištění podniku Sandrik od zvrhlého návrhářského projevu“2 přibliţně v roce 1946 zničen samozvancem a bez Juţničova svolení se začal později vyrábět v New Yorku pod názvem Bruselský. Stav archivních materiálů není zcela ideální, kresby tuţkou jsou vybledlé, papír je naţloutlý a nese známky ohýbání, coţ je následkem vystavení výkresů manipulaci a světlu. Však také nebyly vţdy archivními materiály, ale pracovními nástroji. V malém mnoţství jsou návrhy kolorované. Pro omezení manipulace s archiváliemi jsem veškeré materiály 1
Buklé- tkané kusové koberce s nízkou utaţenou smyčkou, které hodí se do namáhaných prostor s velkým provozem jako kuchyňské či jídelní kouty, chaty, chalupy, verandy, vstupní prostory apod. 2 Cit: Archiv UPM
17
přefotografoval, ovšem v kvalitě vhodné pouze pro studijní účely. V budoucnu a pro realizaci výstavy či publikace bude nutné archiv nechat přefotografovat ve vysoké kvalitě odborným pracovištěm. Součástí archivu je několik reklamních fotografií od Josefa Sudka3 z 30. let, kdy fotil reklamní materiál pro Krásnou jizbu. V případě těchto fotografií se nejedná o ryze dokumentační materiál, protoţe J. Sudek byl výborným fotografem s uměleckými vlohy, které se i zde projevovaly, fotografie jsou tak kompozicemi z alpakových či chromovaných výrobků na úrovni téměř uměleckého díla. Jako reklamní materiál díky tomuto uměleckému faktoru obstály fotografie velmi úspěšně. Spojení DP pod vedením L. Sutnara s ateliérem Josefa Sudka bylo výborným tahem v oblasti propagace a dokumentace výrobků KJ (obr. 4).
3.1
Návrhy a realizace z kovů
Kov byl jedním z nejoblíbenějších materiálů v období funkcionalismu díky jeho technickým a estetickým vlastnostem. Kovové předměty dle návrhu Juţniče vykazují dokonalý geometrický řád a tvarovou úspornost, vyuţívající především ohebnosti materiálu4 a patří mezi špičkové ukázky československého funkcionalismu. V oblasti obecných kovů vlastní UPM téměř kompletní předhled Juţničem navrţených předmětů. Ty se díky zdařené práci prodejních galerií KJ a TS staly dostupným a rozšířeným zboţím. To platí zejména o Juţničových příborech a kuchyňskému náčinní, které se za pomoci hromadné výroby domácí firmou Sandrik staly nejen kvalitně navrţenými, ale i kvalitně provedenými a dostupnými výrobky. Soubor stolního a kuchyňského náčiní 30. let 20. století tvoří významnou součást sbírky obecných kovů UPM. Byly pouţívány především nerezavějící povrchové úpravy, zejména chromování a niklování. Funkcionalistické psací a kuřácké soupravy, svícny a různorodé stolní doplňky se vyráběly především z chromované nebo niklované mosazi a alpaky. Častá je kombinace těchto materiálů s čirým sklem či dřevem. Pro výrobu stolního a kuchyňského náčinní, jemuţ se věnoval nejvíce, byla vhodným materiálem zejména alpaka (stolní doplňky) a chromovaná ocel (příbory a kuchyňské vybavení). V případě kuřáckých souprav a dóz se v omezeném mnoţství vyskytují také výrobky z mědi. Zda byly nabízeny v některé z prodejen, nebo slouţily jen jako určité prototypy (pocházejí z pozůstalosti po B. Juţničovi), zatím není jasné. Vzhledem k omezenému známému počtu výrobků z mosazi (známe pouze ty z Juţničovy pozůstalosti) však lze usuzovat, ţe se v tomto případě nejednalo o hromadně vyráběné předměty. Dostupnost alpaky a chromované oceli zajišťovala příznivou cenu kovových výrobků. Materiál navíc
3
Josef Sudek (1896-1976), vynikající český fotograf. Původně byl vyučen knihařem na Státní grafické škole v Praze. Ve válce přišel o pravou ruku. Zanechal po sobě mnoho významných prací a získal různé ceny, např. Cenu hl. m. Prahy v roce 1954, cenu Zaslouţilého umělce v roce 1961, Řád práce apod. 4 Viz: ADLEROVÁ, Alena. Český funkcionalismus 1920-1940 : architektura, bytové zařízení, umělecké řemeslo. Praha : Uměleckoprůmyslové museum, 1978, s. 35.
18
spňoval veškeré hygienické normy, byl stálý, korozi odolný a v neposlední řadě vizuálně přitaţlivý. Psací stolní soupravy pochází ze 30. let. Svůj první a vlastně nejpozoruhodnější kalamář (obr. 5) navrhl Bohumil Juţnič původně jako dar. Díky velkému zájmu se pak začal od roku 1933 vyrábět v Sandriku a prodávat v KJ. Tento kalamář je sloţen ze tří válcových tvarů, dvou vertikálních , slouţících jako nádobky na inkoust, a jednoho velkého horizontálně poloţeného, který má funkci odkládací plochy na pera a také tvoří základnu. Kalamář je známý ve dvou tvarových modifikacích a to s jednou nebo dvěma nádobkami na inkoust. Souprav navrhl Juţnič několik, archivní dokumentace je však jen k několika kusům. Oproti tomu fyzická sbírka psacích souprav z alpaky a chromované mosazi je velmi reprezentativní5 a obsáhlá. Obsahuje i několik kusů6 srovnávacího materiálu, především práce v kovu od Ladislava Sutnara, Borise Dudy či Bohuslava Fuchse. Zajímavostí a dalším předmětem bádání je autorství kolébky na pijavý papír. Ta je ve sbírce zastoupena dvakrát a byla vyrobena Sandrikem pro Krásnou jizbu v roce 1933. U jedné je autorství přiřknuto Juţničovy, u druhé (naprosto totoţné) je autorství přiřazováno Sutnarovi. K podpoře tvrzení, ţe autorem je Juţnič, by nasvědčovaly návrhy této kolébky uloţené v archivu. Juţnič se také zabýval návrhy zaráţek na knihy7. Zaráţek bylo realizováno více druhů a byly velmi praktickými pomocníky na psacím stole. Kuřácké soupravy byly v první polovině 20. století oblíbeným doplňkem moderních domácností. V této oblasti Bohumil Juţnič ve svých návrzích doslova vynikal. Podle jeho návrhů bylo provedeno mnoţství nejrůznějších kuřáckých souprav, popelníků, kuřáckých stolků aj., nabízených v praţských prodejnách. Velmi pozoruhodná je např. čtvercová kuřácká souprava se 4 popelníčky (obr. 6). Ta je velmi vhodně navrţena i s ohledem na čištění, které je u kuřáckých souprav nezbytnou nutností. Jednotlivé části soupravy jsou oddělitelné a zůstane tak jen korpus a mnoho drobných, jednoduše očistitelných kusů. Celkový vizuální efekt soupravy s absencí jakéhokoliv dekoru a zbytečného tvaru je ohromující. V několika případech nalezneme také popelníky vyrobené z měděného plechu8, pozinkovaného z vnitřní strany, coţ nebyl materiál pro Juţniče příznačný. Juţničovy příbory pro Krásnou jizbu i TS jsou zhotoveny z nerez oceli či stříbra. Stříbrné předměty jsou uloţeny v trezoru, ostatní pak v depozitáři obecných kovů UPM. Tyto předměty se dostaly díky kvalitnímu provedení do vybavení mnoha domácností. Při svých návrzích se Juţnič velmi pečlivě věnoval nejrůznějším faktorům ovlivňujících funkčnost výsledného produktu a tedy míru uspokojení zákazníka. Jako příklad podrobněji popíši a vysvětlím jednotlivá pravidla, která si Juţnič stanovil při navrhování konkrétního příboru 5
V roce 2010 jsme na toto téma s PhDr. Jiřím Nimrichterem, bývalým kurátorem sbírky kovů UPM a kolegou, instalovali drobnou výstavku v knihovně UPM, která přinesla pozitivní ohlas. 6 Celkově by bylo vhodné sbírku kovů UPM rozšířit právě o práce funkcionalismu od jiných autorů, neţli L. Sutnara či B. Juţniče. 7 Zaráţky slouţily na přehledné uloţení knih na psacím stole. Byly velmi jednoduché a praktické, mezi zaráţky se vyskládaly knihy jako do police knihovny. 8 Ve sbírce UPM je uloţeno i několik předmětů z mědi.
19
představeného TS v roce 1937 (obr. 2). Uvědomoval si odlišnosti mezi potřebami různých skupin obyvatel. Například lţíce určená pro úředníka by logicky měla mít jiné tvarové zpracování, neţli lţíce určená pro tvrdě pracujícího člověka s rukami silnými a udřenými od celodenní práce na poli. Juţnič respektoval obecná pravidla ustálená během několikasetletého vývoje příboru a snaţil se je přizpůsobit dnešnímu člověku a jeho potřebám9. Jiţ v 18. století, v období rozkvětu francouzského umění, zevšeobecnělo pouţívání příborů a jejich tvarové zpracování se podobalo dnešnímu. Dobré jídelní příbory je moţné dle Juţniče vyrobit pouze podle standardní osvědčené formy, výtvarníkům směrodatné jiţ po desetiletí. Zvláštní zřetel musí být věnována především funkci příboru. Důleţité je tvarové a materiálové zpracování nejen střenek, listů a hlavic, ale i rukojetí, jejichţ návrhy se snaţí plně vycházet ze způsobu jejich uchopení a funkce. Zjednodušeně řečeno, podle Juţniče nejde v první řadě o to, jak bude výsledný produkt vypadat, ale o to, k čemu bude slouţit a co konkrétně s ním bude člověk dělat. „Dobře provedená lţíce, vidlička a nůţ jsou účelným náčiním, které má dobře nabírat, nabodávat a ukrajovat“10. Tvar by měl být jednoduchý a ušlechtilý. Začněme například obyčejnou čajovou lţičkou. Lţička musela v 18. století, kdy pravidla stolování poţadovala sedět u stolu s lokty přitaţenými k tělu, přijmout novou formu. Byla zploštěna rukojeť, aby ji uţivatel mohl lehce udrţet v ruce a otáčet s ní mezi prsty. Původní list11 lţičky měl kulatý tvar a vkládal se do úst. Juţnič ho modifikoval na tvar oválný, jenţ se k ústům pouze přikládá. Juţničova lţička je opatřena zvlněným tvarem rukojeti, který má zajišťovat její vhodné drţení a vyváţení ve všech polohách. Rukojeť má ţlábkovité zakončení, aby do ní zapadlo bříško palce a lţička tak bezpečně „seděla“ v ruce nebo spíše „visela“ mezi prsty a bylo moţné ji stáčet k ústům bez nutnosti ohýbat ruku v zápěstí. Zakulacená část rukojeti v místě, kde je lţička svírána prsty, zajišťuje komfortnější drţení nástroje a lţíci tak v ruce téměř necítíte. List Juţničovy lţičky je svým objemem menší, neţli bylo u lţičky zvykem. To odůvodnil autor příboru tím, ţe člověk nabere pouze to, co se naráz do úst vejde a zbytečně neusrkává, coţ přispívá k odstranění jednoho ze zlozvyků. Stejně jako se lţičkou je tomu s polévkovou lţící. V případě vidličky je rukojeť velmi podobná lţíci. Původně byly vidličky opatřené dvěma dlouhými zuby na rovné, masivní rukojeti12, od 16. století se pak začaly vyrábět vidličky trojzubé i čtyřzubé a rukojeť vidličky se zploštila ze stejných příčin, jako tomu bylo u lţíce. Vidlička není určena pouze k nabodávání, ale i k nabírání omáčky apod. V ruce je drţena obdobně jako lţíce, má podobnou funkci a tudíţ i tvar rukojeti: pérující zvlnění a ţlábek k vhodnějšímu umístění palce. „Materiálu ke zhotovení vidličky je uţito jen tolik, kolik je ke 9
Zdrojem pro popis příboru je rozhovor s Bohumilem Juţničem, uvedený v letáku „Kultura bytu a stolu“, vydaném v roce 1937 Topičovým Salonem v Praze, který přibliţuje Juţničův příbor veřejnosti. Slovní spojení „dnešnímu člověku“ se tedy vztahuje k roku 1937. 10 Cit: Kultura bytu a stolu: Rozhovor o lţičce, vidličce a noţi s Bohumilem Juţničem, autorem příboru Topičova salonu, Lidové noviny, Praha : Lidové noviny, 21. 11. 1937, roč. 15, 1 s. (vloţená příloha) 11 Listem označujeme tu část lţíce, kterou se nabírá jídlo, ve starších písemných pramenech je tato část lţíce označována někdy jako „naběrka“. Tento termín dnes povaţován za chybný. 12 Vidličky tohoto typu se pouţívaly jiţ ve středověku.
20
stabilnosti formy potřeba“13. Tvar hlavice Juţničovy vidličky je podobný lţíci, to proto, aby s ní bylo moţno nabírat i omáčku. Ta bývá často nesprávně nabírána noţem. Vidlička má zaostřené hroty14 a zuby odsazené dále od sebe. Nůţ v provedení Bohumila Juţniče má „přesnou“ formu, ač se zdá, ţe se příliš nehodí k ostatním kusům příboru. Jeho tvar je určen jeho funkcí a ta je jiná, neţli funkce vidličky či lţíce. Tvar je úzkostlivě přizpůsobený funkci nástroje, ruce a materiálu, ze kterého je vyroben. Juţnič se záměrně vyhnul obvyklé dekoraci a otisknutí alespoň obrysu rukojeti vidličky na rukojeť noţe, jak se tomu často dělalo. „Kaţdý dokonalý předmět hodí se k jinému dokonalému, aniţ by musil mít odznak své garnitury. Nůţ drţíme zcela jinak neţli lţíci či vidličku, od jichţ úkonů je úkon noţe zcela odlišný. U účelného náčiní musí se to projevit v jeho tvaru.“15 Tvar a délka rukojeti vyplývá z tvaru naší ruky. Dlouhá rukojeť by sváděla, abychom nůţ drţeli příliš nízko a hrozil by kontakt ruky s jídlem v talíři. Naproti tomu příliš krátká rukojeť se špatně drţí a hůře se vyvýjí potřebný tlak na nůţ, potřebný k jeho správné funkci. Je třeba uzpůsobit rukojeť, aby nůţ v ruce perfektně seděl a dobře krájel, ať je drţen jako pero mezi prsty, anebo v hrsti. Příčný profil rukojeti musí být podlouhlý a široký, aby se nůţ v ruce neotočil a byl rukou veden s jistotou. Při řezání je veden tlak ukazováčkem na horní část rukojeti, čemuţ je u Juţničova noţe (a všeobecně u dobře provedeného noţe) přizpůsobená a díky tomu působí tlak přesně na podélnou osu noţe, v níţ je zasazena čepel16. Popis příboru se snaţil blíţe zdůraznit mnoţství pravidel tvarového zpracování, vycházejících z funkce konkrétního předmětu, která Juţnič respektoval a byly mu výchozími při tvoření návrhů. Ve sbírce UPM jsou zastoupeny také nejrůznější kuchyňské nástroje, od miniaturních drţátek na párátka, slánek a krouţků na ubrousky, aţ po mísy nejrůznějších tvarů a funkcí. Jednoduchého, vizuálně přitaţlivého a velmi skladného nádobí dosáhl Juţnič u svých návrhů mís, podtáců a talířků, které jsou jen strojově tlačeným kusem plechu a dají se velmi úsporně skládat na sebe17. Jejich plocha je dokonale hladká, hygienická a snadno omyvatelná. Mísy na ovoce vyrobené stejným způsobem z niklované mosazi (některé se vyráběly v anticorrovém provedení), mají ve dně otvory na odkapávání, pod něţ se umístila druhá mísa na zachycení vody. Jiné nemají díry, ale jsou odstupňované směrem ke dnu, aby se zde zadrţela voda stékající z ovoce. Cedníčky na čaj v Juţničově podání jsou opatřeny zvlněnými oušky, které se hodí na hrníčky či konvice různých rozměrů. Dále navrhl kulovitý cedník (v podstatě kovovou 13
Cit: Tamtéţ. Juţničův smysl pro funkčnost jeho výrobků a fakt, ţe ji prosazoval, ačkoliv moderní příbory byly jiné, potvrzuje například následující citace:„Zuby jsem zaostřil, ačkoliv vím, ţe módou je dělat tupé. Řekl jsem si, ţe vidličkou nabodáváme a nejlépe ţe se nabodává špičatými zuby, které jsem zkrátil a postavil je poněkud více od sebe, abych usnadnil hospodyním práci při čištění..“ Cit.: Tamtéţ. 15 Cit.: Tamtéţ. 16 Čepel je usazena mimo osu noţe pouze u noţů na ryby. Tím totiţ není třeba řezat, ale spíše maso seškrabovat. 17 Totoţné talířky jsem kdysi viděl prodávat v aukci, nebyly však určené jako výrobky B. Juţniče, nýbrţ jako práce Bauhausu. Ovlivnění Juţniče a českého funkcionalismu Bauhausem bylo velmi silné a výrobky jsou tvořené v podobném duchu, coţ můţe vést ke zmatkům při určování jednotlivých prací. 14
21
dutou kouli s otvory, rozdělenou napůl), u kterého nehrozilo uvolnění zrnek čaje do nápoje, protoţe byl zajištěn pérem a fungoval na principu velmi jednoduchých kleští. Tyto cedníky byly vyrobeny v roce 1936 či 1937 a byly realizovány taktéţ ve stříbře. Za povšimnutí zajisté stojí také pár drobných šálků na mocca s podtácky, vyrobených v roce 1937 pro TS. Jsou zhotovené z alpaky a vnitřek je porcelánový, provedený firmou Thun v Klášterci nad Ohří. Šálky jsou velmi neobvykle tvarově řešené, alpaková část slouţí jako objímka porcelánové vloţky. Některé předměty navrhl Juţnič z točeného chromovaného drátu, například svícen či dusítka na cigarety. Kombinací alpaky se sklem se dostalo především skleničkám18 a vázám. Ty jsou ve sbírce zastoupeny jen zřídka. V nedávné době se podařilo získat do sbírky unikátní stojací lampu z chromované oceli a mosazi. Stínidlo je usazeno na polohovacím nastavitelném kloubu a lampa je výsuvná. Byla darována museu nejmenovaným dárcem. Původně jsme se domnívali, ţe se jedná o lampu firmy Napako, ale ze Sudkových fotografií v archivu se dalo autorství jednoznačně přiřknout B. Juţničovi. Ovšem nelze vyloučit, ţe Napako bylo výrobcem této lampy, protoţe bylo předním a především kvalitním výrobcem svítidel v Československu a s takovými DP i TS spolupracovaly. V archivu je uloţeno mnoţství kreseb a návrhů kovových výrobků. Ty jsou někdy doplněny i Juţničovým popisem s vysvětlením funkce jednotlivých tvarových variant. Kromě jeho návrhů a realizací19 broţí ze ţlutého kovu a lakované sádry, kterých vlastní UPM rozsáhlé mnoţství, a několika noţů na papír jsou předměty oproštěny od dekoru. Dekorativnost je Juţničem odsuzována a povaţována za zbytečnou. I v případě broţí je dekor aţ na několik vyjímek spíše pouhou kombinací barev, nejasně se prolínajících či dělených ve vertikálním či horizontálním směru. Zcela zásadním faktorem byla pro Juţniče funkčnost výrobku, od ní se teprve mohl odvíjet výsledný tvar. U návrhů broţí zrovna tento svůj zvyk, určující dokonalé tvary jeho výrobků, uplatnit nemohl. Zde byl Juţnič postaven spíše před otázku estetického dojmu, který byl v jeho ostatní tvorbě20 dosud druhotný. Paradoxně (abych by upřímný) v případě většiny návrhů ostatních drobných předmětů (zejména z kovu) dosáhl nejen perfektní funkčnosti výrobku, ale i výborného výsledného estetického dojmu z čistých a dokonale provedených tvarových proporcí, zatímco u série broţí si výsledkem nejsem příliš jistý. Ovšem určující pro vzhled těchto broţí by mohla být všeobecně nepříznivá situace v umělecké a uměleckořemeslné (či uměleckoprůmyslové) tvorbě i ve společnosti v 50. letech, v době, kdy broţe vznikaly. Proto jsou broţe v Juţničově tvorbě jakýmsi neobvyklým úkazem a jeho ostatní návrhářské tvorbě příliš neodpovídají. Kromě broţí se v archivu nalézá několik kreseb šperků, s pouţitím materiálů pro Juţniče dosud netypických, a to bílého a běţného zlata v kombinaci s brilianty, korály nebo drahými kameny. Minimálně jedna taková broţ byla realizována, o tom svědčí fotografie 18
Sklenky byly opatřeny kovovými objímkami různých tvarů, které se snaţili vycházet z funkce předmětů. Zda byly broţe realizovány, není známo, moţná se jedná jen o řadu modelů, které Juţnič navrhl. 20 Snad kromě návrhů hraček, od kterých se očekává estetická přitaţlivost, aby se dětem zalíbily. 19
22
uloţená mezi archivními materiály. Jsou zde zastoupeny ovšem návrhy spíše biţuterního typu, kdy jako výrobní materiál slouţí korálky a autor se soutředí na kombinace tvarů (především elipsovitých a kruhovitých) a barevných odstínů. V archivu není bohuţel uchován návrh kovového květinového stojanu, navrţeného Juţničem v roce 1937 pro TS, existuje však fotografická dokumentace v podobě vyobrazení v knize Květiny pro Váš byt z roku 1937 (obr. 7) a část návrhu, zobrazující posuvné a polohovatelné drţáky na květiny. Jednalo se o stojan z chromovaných trubek, který sestával z konstrukce a několika drţáků na květníky. Drţáky bylo moţné posouvat dle potřeby a dle velikosti či počtu květin. Podle dopisu od paní Poláčkové21 byl stojan nabízen ve dvou velikostních varaniatách. Stojan byl dokonale vyváţen, ţe i kdyţ se květiny naaranţovaly jen na jednu stranu, nehrozilo jeho převrácení. Mohl slouţit i k předělení místnosti květinovou stěnou. Nejednou zvláštností mezi kovovými výrobky je návrh miniaturního věšáčku, určeného do malých prostor nebo garsoniér, na který se vejdou tři kabáty a klobouk, anebo hrníček, přestavitelný na malou konvici. Stav kovových výrobků ve sbírce je dobrý, u alpakových předmětů jsou někdy patrné známky koroze, nebo mají předměty setřené pokovení a prosvítá základní slitina kovu ţluté barvy. To je způsobené častou manipulací a uţíváním výrobků. Mosazné dózy a popelníky byly neodborně přetřené lakem a pro výstavní účely bude nutné lak odstranit a nadhradit ho jiným. U skleniček a předmětů kdy je kov kombinován se sklem je častou vadou odštípnutý okraj skleničky, coţ výstavním účelům příliš nevadí. Sbírka je v současné době zabalena v prozatimním depozitáři s ohledem na veškeré klimatické faktory a vhodné podmínky pro transport a uloţení předmětů.
3.2
Návrhy a realizace ze dřeva
Ve sbírce dřevořezeb UPM se nachází kalamář, několik dóz, svícnů, mís, podnosů a dóziček na koření ze soustruţeného, dlabaného a řezaného dřeva. Tomuto materiálu Juţnič věnoval pozornost od konce 30. let. Jedná se o předměty bez dekoru, ovšem s výrazným tvarovým zpracováním, které působí velice efektivně. Výroba těchto předmětů nebyla finančně náročná22. Předměty jsou uloţené spolu s ostatními dřevořezbami a drobnými dřevěnými výrobky v depozitáři v Kamenici nad Lipou a jsou ve velmi zachovalém stavu. Celkem se jedná o cca 40 předmětů. Řezané a dlabané předěměty, především mísy jsou navrţeny ve výborných tvarech, které následují funkci a přitom dělají předmět jedinečný. Příkladem můţe být mísa, která sestává ze 3 navzájem propojených elips. Cílem bylo oddělit jednotlivé odlišné druhy potravin, 21 22
Zdroj: Archiv UPM. Přinejmenším soustruţené kusy, dlabané či řezané předměty by měli být o poznání draţší na výrobu.
23
coţ ve výsledku působí velmi efektivně a kultivovaně s obsahem potravin, ale vznikl tak i tvarově zajímavý a velice neobvyklý podnos. Některé řezané předměty kombinují hladké plochy s plochami dlabanými dlátem, kde jsou záměrně zanechány stopy nástroje, aby tvořily plastický dekor. Vnitřky mís pak byly zdobeny tak, ţe stopy po zásahu dlát utvářely jakési praménky. I takovýto dekor v podání Juţniče nesměl být chaotický. Někdy měly být pouţité odlišné velikosti dlát a odlišnosti v jejich stopách byly vyuţity k tvorbě dekoru či určité kompozice. Vnější stěna byla mnohdy řezána hrubším způsobem a tak se utvořily větší plochy po zásahu nástroje, které se vzájemně prolínaly a tvořily nepravidelné obrazce. Pokud měly mísy či podnosy ucha, byla opatřena ţlábkem nebo byla ergonomicky tvarovaná, aby lépe padla do ruky a nevyklouzla. Juţnič si potrpěl na přesné dodrţení tvarů a proporcí předmětů, které navrhoval, kaţdý zdánlivě chaotický tvar doplňuje nějaký jiný a má svůj význam v celkové kompozici. To potvrzuje citace z návrhu dlabané mísy, která je zdobena vlnitým povrchem ve směru zůţování okrajů směrem ke dnu. „Nepravidelná mísa je uvnitř i zvenčí řezaná. Uvnitř místy tvoří stopy dláta spádové linie. Na nákresu je jejich směr vyznačen širokými šmouhami. Zvenčí je místy opracován tak jako jiné naše řezané mísy (rázovitě drsně). Upozorněte laskavě řezbáře, aby tvar mísy přesně okopírovaly na fošnu. Mísa je jen zdánlivě nesymetrická a nesmí být zkreslena“23. V archivu jsou návrhy dřevěných předmětů zastoupeny ve velkém mnoţství. Nalezneme zde návrhy na popelníčky obyčejné i pro lulkaře, dózy na cigarety i celé kuřácké soupravy, poháry na psací potřeby, jesle a opěrky pro knihy, slánky, svícny, lampy, noţe na papír, krouţky na ubrousky a podnosy. Také je zde několik návrhů drobných kusů nábytku, vesměs pro uspořádání knih. Při tvorbě svých návrhů opět vycházel Juţnič z funkčnosti předmětů, například popelníky pro lulkaře mají uprostřed výstupek, o který se zapře náhubek lulky, aby nepřišel do styku s popelem a lulka dobře drţela v popelníku. U mís a táců vyuţíval Juţnič barevné odlišnosti různých druhů dřev. Kombinoval tak různá dřeva pro oţivení předmětu, tácy ze světlého dřeva doplňoval úchytkami ze dřeva třešňového, ořechové úchytky pak dával k tácům z tmavých dřev.24 Mezi tvarové zvláštnosti patří návrh velké dřevěné mísy na skladování brambor, která se skládá ze dvou na sebe zapadajících polovic s dlabanou úchytkou v horní části. Realizace předmětů byla zajištěna u malých firem resp. řezbářů. Několik předmětů bylo vyrobeno počátkem 40. let pro TS v Jaroměři u řezbáře Karla Stolina.25 U návrhů dřevěných předmětů se nacházejí i návrhy hraček. Patří sem například malý stolní kuţelník. Koule byla přichycena na provázku a tedy se nikam nezakutálela26, miniaturní kuţelky měly býty vyrobeny ze soustruţeného dřeva či plastické hmoty a malované. Juţnič
23
Cit:doprovodný text B Juţniče k návrhu, archiv UPM. Zdroj: Archiv UPM 25 Viz: Sbírková dokumentace UPM 26 Z nákresů se zdá, ţe se provázek jen drţel v ruce, koule tedy nebyla zavěšena na konstrukci, jak to známe z podobných kuţelek ve velkém provedení, které dnes bývají součástí koupališť a zábavných parků. 24
24
navrhl také malé divadlo, které nazval Zvěřinec. Vystupovaly zde loutky i zvířata, probíhala cirkusová představení, vyprávění bajek apod. Divadélko bylo vcelku skladné, dalo se rozdělit na tři částí27 a pohodlně sloţit do krabice. Opětovné sestavení bylo rychlé, slouţily k tomu dřevěné čepy. Kromě funkce divadélka mohl předmět slouţit i jako dekorace dětského pokoje s moţností obměny figurek a přestavení kompozice. Mezi hračky lze zařadit také miniaturní figurky zvířátek řezané z plochého dřeva nebo bílé plastické hmoty a malované z obou stran. Stabilita byla zajištěna stojánkem. Jednalo se částečnou stavebnici. Dřevěné figurky byly opatřeny čepy a mohly se volně umísťovat na podloţkách mořených ořechovým mořidlem28. Stavebnice se sloţila do malé krabičky a stala se tak vhodným, lehce přepravitelným dárkem. „I taková skládácí-rozkládací hračka nutí dítě k činnosti a myšlení“29. Stavebnice nesla název Na tom našem dvoře30 (obr. 8).
3.3
Návrhy a realizace ze skla, keramiky a kameniny
V období funkcionalismu našlo sklo své místo především v architektuře, kde slouţilo k prosvětlení prostor a propojení bytu s okolím. Naproti tomu duté sklo si v uměleckém průmyslu stále drţelo zakořeněné zásady přílišné dekorativnosti a řemeslný charakter. Čisté hladké tvary naráţeli při výrobě na technické i ekonomické problémy a jen málo skláren projevilo zájem je vyrábět31. Skleněné soupravy bez dekoru vyráběly například karlovarské sklárny Moser nebo firma Inwald, která v tommto období přispěla levným lisovaným sklem a v polovině 30. let vzešlo z produkce firmy Inwald několik fukcionalistých souprav čistých tvarů od designéra Rudolfa Schrötera. Známá byla svým funkcionalistickým sklem jednoduchých geometrických tvarů, určeným pro strojovou výrobu, především průmyslová výtvarnice Ludvika Smrčková. Juţnič se věnuje návrhům skleněných výrobků od konce 30. let. Sbírkový fond UPM vlastní bohuţel pouze jednu soupravu, navrţenou Bohumilem Juţničem (obr. 9). Jedná se ovšem o znamenitou, tvarově perfektně zpracovanou soupravu z čirého skla, která obsahuje 5 skleniček různých velikostí i tvarů na noze s prstencem a tři mističky. Sklenice jsou zdobeny tenkou oranţovou emailovou linkou po obvodu patky a na prstenci, mističky jsou zdobeny stejným způsobem na horním obvodu. K tomuto souboru je v archivu uloţen také příslušný kolorovaný návrh (obr. 10). Nápojová souprava pochází z roku 1942 a byla nabízena TS spolu se sklem dalších autorů. Výrobcem soupravy byly Českomoravské sklárny Růţenín.
27
Divadélko se skládalo z podlahy, předních klecí s oponou a zadních klecí se dvěma kulisami a pozadím. Zdroj: Archiv UPM 29 Cit: Autorův popis svého návrhu hračky uloţený v archivu UPM. 30 Krabička obsahovala celkem 16 figurek a to1 kohouta, 1 psa, 1 ovci, 1 sele, 2 slepice, 2 slepice jiného tvaru, 2 kachny, 2 kachny na vodě, 2 husy, 2 husy na vodě. 31 Viz: ADLEROVÁ, Alena. Český funkcionalismus 1920-1940 : architektura, bytové zařízení, umělecké řemeslo. Praha : Uměleckoprůmyslové museum, 1978, s. 37. 28
25
V archivu nalezneme několik dalších návrhů skleněných předmětů, zejména vázy z lahvového skla, které navrh Juţnič v několika tvarových variantách. Juţnič navrhoval také předměty z keramiky a kameniny. O předměty z kameniny byl zájem ze strany výrobců, jak ukazuje citace z dopisu32. Keramickým předmětům se věnoval zejména v pozdějším období, v archivu je uloţeno 11 návrhů z roku 1962, ostatní jsou pravděpodobně z 50. let. V oblasti keramiky navrhoval nejrůznější vázy, popelníky, hrnečky, květináče, stojánky na vajíčka, dózy na marmeládu a med atd. Zde občas věnoval aţ velkou pozornost samotné dekoraci, pro jeho tvorbu nezvyklou, konkrétně v případě návrhů váz. Mezi dózami se objevují například dózy na hořčici s víkem, mající u dna otvor pro nalití octa, který měl hořčici udrţet svěţí. Talíře Juţnič nenavrhoval. Podle něj uţ talíř dosáhl svého standardního tvaru, odpovídajícího zvyklostem a nový dobrý talíř jiţ nikdo nevymyslí. Téměř kaţdá porcelánka má nějaký dobrý a účelný, nestárnoucí a módou nezkaţený standardní typ talířů ve výrobě. Dle jeho názoru by stačilo jen tento standardizovaný typ upravit. Hluboký talíř by měl být prohlouben, ale mít menší průměr, aby lépe udrţoval teplotu pokrmů. Při náhodném vyšplouchnutí by pak polévka zůstala na spodním mělkém talíři. I celkový vzhled obou na sebe poloţených talířů by pak byl efektivnější.33 Tvar talíře pouţil Juţnič i u některých návrhů keramických popelníků.
3.4
Bytový textil
Stejně jako ideový základ pro tvarová řešení předmětů v ostatních odvětvích průmyslu, i v bytovém textilu přinesl funkcionalismus nový názorový základ. Nyní byla dávána přednost funkčním, hygienickým, trvanlivým, barvou i motivy nenápadným kusům textilu, vyrobeným z lehkých látek světlých barev. Těmto poţadovaným vlastnostem bytového textilu se jen těţko přizpůsobovala výrobní centra. Některé druhy textilu se tak vyráběly řemeslnou formou, ale při návrzích byl brán ohled na to, ţe budou jednou vyráběny strojově34. Kombinují se nejen barvy, ale i materiály, které tak vytváří na textiliích různé struktury. Juţničův archiv obsahuje soubor 16ti návrhů koberců buklé i tkaných, které jsou velmi zajímavě barevně i tvarově35 řešené. Vzory vychází ze základních geometrických tvarů a barvy nejsou výrazné ani kontrastní. Další návrhy textilu jsou určené pro výrobu závěsů, tu se Juţnič přiklání k barvě slunce, kterou prý mají lidé rádi ve svých oknech. Pro tento účel navrh bíloţlutý závěs. Své návrhy také rozlišuje z geografického hlediska, vytvořil tak i návrh pro tisk závěsu, jakoţto exportního zboţí pro oblast středomoří a bliţšího orientu. 32
Dopis je citován v prvním odstavci kapitoly 3.5 Další oblasti návrhů a zajímavosti z archivu. Zdroj: Archiv UPM 34 Viz: ADLEROVÁ, Alena. Český funkcionalismus 1920-1940 : architektura, bytové zařízení, umělecké řemeslo. Praha : Uměleckoprůmyslové museum, 1978, s. 33. 35 Pojmem „tvarově“ mám na mysli tvarové pojetí vzorů látky. 33
26
Realizované kusy textilií Bohumila Juţniče se ve sbírkách UPM nenachází. Nadějí je fakt, ţe mnoho textilií je sbíráno muzei i sběrately kvůli kvalitě, aniţ by byl znám jejch autor a tak snad bude moţné některé textilie provedené podle Juţničových návrhů.dohledat ve sbírkách či na trhu v budoucnu. Dokumentace o výrobě textilu ve spojistosti s Juţničovým jménem není k nalezení v ţádném z dostupných či prozatím známých pramenů, ale vzhledem k počtu návrhů i zmínkám o návrzích pro export atd. byla výroba přinejmenším pravděpodobná.
3.5
Další oblasti návrhů a zajímavosti z archivu
Juţnič se v 50. letech věnoval návrhům smaltovaného kuchyňského nádobí. Těchto návrhů je ve sbírce řada, jejich realizace se ve sbírce nenacházejí. Promyšlené a zároveň nezvyklé jsou i jiţ zmíněné návrhy konvic a hrnců s komínem uprostřed, napomáhající urychlení varu obsahu. Stejně důvtipné jsou smaltované čajníky, kdy není otvor pro vlévání obsahu umístěný uprostřed, ale co nejdále od výlevky a nehrozí tak přelití tekutiny při rozlévání ani v případě, ţe je konvička plná. Zda se dostalo těmto předmětům pocty stát se součástí výrobního programu něktarého podniku je otázkou. Ovšem zájem o nádobí a kuchyňské doplňky navrţené Juţničem v pozdějším období tu byl. Vyplývá to i z dopisu od Dr. Josefa Vyd**36 z Brna (Drobného ulice 24) Juţničovi v roce 1956. Poţaduje po Juţničovi spolupráci ve dvou směrech. Prvním je ţádost o instalaci výstavy prostírání a stolniční v UVĚ37 na podzim roku 1956. Výstava měla představit Juţniče jako návrháře i jeho výrobky. Jmenovitě jde o ţádost o libretto, spolupráci a „arangement“38 výstavy. V dopise je kladen dotaz na instalaci nerez jídelních souborů, konkrétně lţic, vidliček a noţů, dále dřevěných lţic na salát a speciálních naběraček39, pak ukázky nádobí stolního, hlavně z kameniny, která se stala v cizině velikou módou a byla jí dávána přednost před porcelánem40. Pro kuchyň věci ze dřeva, slánky máselnice a jiné věci z kovů a nerezu. Druhá nabídka spočívala ve spolupráci s druţstvy a moţností výroby nově navrţených předmětů. Nabídka vyzívá Juţniče k moţnosti vyrobení prototypů nových výrobků, zkušební série, která by šla do prodeje a pak by s ním druţstva či vývojový tvarový Institut při druţstvech uzavřel smlouvu na koupi oněch návrhů, anebo by Juţnič bral podíl z jejich prodeje. Dopis je zdrojem dalších informací, kde by bylo moţné dohledat pravděpodobné realizace Juţničových výrobků i doplňující technické informace, nabízí totiţ spolupráci jmenovitě s druţstvy. „Máme druţstva všech oborů, pro Vás by hlavně přišlo v úvahu druţstvo keramické Hlubna, pracovisko 10 v Kunštátě na Moravě, které pálí kameninu na 1350 stupňů, tedy dost tvrdý a ohnivzdorný střep. Točí velmi čisté tvary a chtějí je 36
Autor dopisu je podepsán pouze vlastnoručním podpisem, který je těţko čitelný. Pravděpodobně se jedná o jméno „Vydra“. 37 Prodejna Lidové a umělecké výroby v Brně. 38 Cit: Dopis ze dne 24.*.1956, uloţený v archivu UPM. Pochází od Dr. Josefa Vyd**, je adresován B. Juţničovi. 39 Viz: Tamtéţ. 40 Viz: Tamtéţ.
27
vylévati excentricky, takţe tím docílí hodně kompaktní střep. Je tam podnikavý nový vedoucí p. Vojtěchovský a mohl byste se s nimi dáti hned i do přímého spojení hlavně na Vaše sady stolních podnosů, mís a zapékačů i celých stol. souprav z kameniny s jednobarevnou polevou a bílým vnitřkem. Propagovali bychom také hlavně misky na polévku s talířkem k tomu, a s barevnými talířky na desert, i mísy na podávání chlebíčků aj. studených jídel, harmonisované s obsahem a barvou pokrmů, jako je to dnes v cizině…“41. Dále se dopis zmiňuje ţe autor má k dispozici druţstvo pro kov Napako v Praze se svými lisovnami, druţstvo „Slezská Tvorba, vynikající pro práce a prostírání textilní“42, košíkářské a dřevařské druţstvo Javorina ve Spišské Belé, které by vyrábělo dřevěné salátové lţíce atd. Z dopisu je zřejmé, ţe autorem dopisu je funkcionář Lidové a umělecké výroby s centrem ve Štěpánské 47 v Praze, vedené v té době arch. Ţaludem. V archivu jsou uloţeny i návrhy poněkud neobvyklých bytových doplňků. Zajímavostí je například návrh imitace akvária. Pro jeho popis pouţiji citaci Bohumila Juţniče: „Je to vpodstatě rybí kolotoč. Na dřevěném podstavci je zelený válec z plexiskla. Hřídel, tj. nosník s čepem se otáčí, nese poklici s knoflíkem. Na poklici visí na silikonové niti papírové (nebo z plastické hmoty) rybky. Rybky plavou, otáčíme-li knoflíkem. Papírová silueta dna je nalepena na válec. V akváriu je vše bílé a černé. Zelená barva průhledného válce utváří dojem vody…“.43 Juţničovy výrazné nápady zlepšující funkcí výrobků jsou viditelné na veškerých jeho návrzích. U konvic pro plynové vařiče vymyslel obrubu, umístěnou po obvodu ve spodní části konvice, která zamezí zakouření stran konvice od plamene. U některých konvic se zase úzkostlivě věnoval řešení tvaru a umístění drţadel. Takové konvice jsou pak vybaveny uchem umístěným co nejblíţe k tělu konvice, aby se s ní dalo co nejjednodušeji manipulovat. Ucho je ještě rozděleno v horní třetině příčkou zapadající mezi prsty a nehrozí tak, ţe konvice vyklouzne z ruky. Podobné návrhy jsou určené také dětem, aby se neopařili a konvice nebyly příliš těţké na manipulaci. V malé míře se Juţnič věnoval i návrhům elektrických varných konvic. Plastové hmoty se v Juţničově návrzích objevují v pozdějším období, jsou uţité zejména k vytvoření nezatěţovaných součástí hraček, různých ůchytek apod. Objevil se i návrh plastového talíře pro děti s kovovou folií vlepenou dovnitř. Takto vyrobený talíř je maximálně lehký, děti se o něj nemohou zranit a kovová vloţka zkvalitňuje talíř po hygienické stránce. V archivu se nacházejí i návrhy dvojstěnných konvic z plastické hmoty na teplé nápoje. Konvice jsou prozměnu opatřeny izolací, umístěnou v dutině mezi stěnami a brání tak vychladnutí nápoje.
41
Cit: Tamtéţ. Cit: Tamtéţ. 43 Zdrojem je popis návrhu akvária autorem, který je součástí kresby a je uloţen v archivu UPM. 42
28
Archivní materiály jsou uloţeny v krabicích z nekyselého papíru a skaldovány v místnostech s kontrolovanými klimatickými podmínkami, které maximálně vyhovují ideálním poţadavkům na zachování tohoto materiálu, značně náchylného k degradaci a poškození.
29
IV.
Námět výstavy Krátkodobá, monograficky zaměřená výstava představí předměty denní potřeby spolu s
jejich návrhy, pocházející od československého průmyslového výtvarníka Bohumila Juţniče. Budou zde vystaveny předměty ze sbírek UPM, zejména práce z kovů, dřeva, skla, biţuterie, spolu s návrhy realizovaných předmětů, i těch, které se do produkce nedostaly. V oblasti nábytkové a textilní tvorby B. Juţniče budou představeny pouze návrhy z důvodu absence těchto předmětů v muzejních sbírkách. V instalaci pak budou tyto materiály zastoupeny prácemi Juţničových současníků, jejichţ tvorba je Juţničově blízká z hlediska základních myšlenek i výrobního procesu. V úvahu připadají výrobky KJ či TS v Praze, nábytek Jana Vaňka či Ladislava Ţáka, textil v ideálním případě od Antonína Kybala, který je ve sbírkách UPM hojně zastoupen. Skleněné exponáty budou doplněny o předměty od Ladislava Sutnara a Ludviky Smrčkové. Výstava bude probíhat ve výstavním sále v 1. patře hlavní budovy UPM v Praze. Hlavní budova je situována v centru Prahy a tedy v oblasti čilého turistického ruchu. Sál má dvě patra, v prvním budou představeny samotné předměty a v menším, horním patře pak archivní materiály k nerealizovaným předmětům, či předmětům, jejichţ existence není prozatím známa. Instalace bude oţivena fotografiemi od Josefa Sudka, zobrazující Juţničovy výrobky pro Krásnou jizbu. Výstava je určena pro širokou veřejnost, ovšem uspokojí i odborníky, protoţe poprvé blíţe představí nejrozsáhlejší a dosud jen okrajově prezentovanou sbírku kovů UPM, ale i výrobky z jiných materiálů a obsáhlý archiv návrhů. Z hlediska výjimečnosti návrhářského potenciálu B. Juţniče by mohla být výstava vhodná pro doplnění znalostí odborných škol se zaměřením na design (např. UMPRUM školy), ale i školy historického zaměření, kdy výstava představí charakteristickou tvorbu pro období druhé čtvrtiny 20. století. Krátkodobé výstavy obvykle trvají v UPM dva aţ tři měsíce. Dvouměsíční výstava by měla poskytnout dostatek času na to, aby jakýkoliv zájemce měl moţnost naplánovat a provést svou návštěvu. Osobnost tohoto průmyslového výtvarníka není příliš známá, v poslední době však stoupá zájem o předměty vycházející z jeho návrhů. Blíţe se osobnosti Bohumila Juţniče věnoval v historii ve svých článcích Karel Herain, Emanuel Poche a Alena Adlerová. Archiv návrhů B. Juţniče, který je ve správě UPM v Praze, byl pro zpracování tohoto tématu zcela zásadní a ve výstavní síni bude návrhům věnováno 1. patro spolu s počítačovou prezentací těch kreseb, které nebudou ve výstavě představeny. Cílem podrobné pc prezentace dílčích návrhů, rozdělených podle materiálů, je nejen doplnění informací pro návštěvníka se zájmem o toto téma, ale i snaha o zmapování dalších moţných prací Juţniče, o nichţ kupříkladu není známo, zda se dostaly do výroby. Stalo se jiţ několikrát, ţe díky přednáškám či výstavám byly do musea nabídnuty předměty, vztahující se k tématu, jejichţ význam nelze opomenout. Výrobky, realizované dle Juţničových návrhů, byly vyráběny předními československými firmami a staly
30
se tak součástí mnoha domácností a jejich znovuobjevení by mělo velký význam pro zisk dalších informací o této osobě a jeho činnosti. Základem výstavy budou prosklené vitríny jednoho základního typu. V těch budou instalovány předměty, rozdělené do logických celků dle materiálu. V rámci materiálu (v případě kovů) pak ještě do menších tematicky blízkých celků, např. kuřácké soupravy, psací soupravy, kuchyňské vybavení, jídelní příbory apod. Vzhledem k menšímu rozsahu prací, realizovaných z ostatních materiálů, budou tyto předměty doplněné pracemi současníků s viditelným označením, ţe se nejedná o práce Juţničovy. Popisky budou natištěny na průhledných štítcích a připevněny na přední sklo vitrín. Doprovodné texty budou natištěny na kapa1 deskách a rozmístěny na stěnách. Součástí výstavy budou dva „kouty“ s dobovým nábytkem a jeden s textiliemi, napodobující Sutnarovu instalaci z výstavy moderního textilu z roku 1929 v Hradci Králové. Příprava výstavy je dlouhodobá záleţitost, která vychází ze spolupráce kurátora výstavy a ostatních zúčastněných kurátorů, architekta, grafika, pedagogického pracovníka i truhlářů a instalační skupiny. Protoţe scénář této výstavy je připravován v době, kdy není moţnost vyuţití této spolupráce, pro plánovanou výstavu bude později upraven za účasti ostatních pracovníků.
1
KAPA® - ultra lehké sendvičové desky, vnitřní část tvoří polyuretanová pěna.
31
V.
Scénář výstavy
Následující scénář je zkušební verzí, která by měla přispět k utřídění informací a ke zkvalitnění tvorby vlastního scénáře k výstavě B. Juţniče. Výstava je plánována v budoucnu a konečná verze tedy bude upravena dle nových poznatků apod. v následujících letech. V současné době je z důvodů plánované rekonstrukce hlavní budovy UPM, kde byla a je velká část sbírkového fondu uloţena, a výstavby nového depozitáře UPM část sbírek zabalena v přepravních boxech a expedována do prozatímních prostor. Výstava B. Juţniče by tedy přicházela v úvahu aţ po znovuotevření budovy a po vybalení sbírkového fondu a jeho uloţení v nových prostorách. Rekonstrukce by dle původních plánů měly skončit nejdříve roku 2015, ale je pravděpodobné, ţe se termíny budou prodluţovat. Kulturní dědictví, spravované UPM v Praze, si zaslouţí nové a lépe vybavené prostory. Návrhy prostor vznikaly za asistence kurátorů, správců depozitářů i budov, architektů a stavebních inţenýrů a byly navrţeny s maximálním ohledem na ochranu sbírek. Výstavní sál UPM se skládá z hlavního sálu a vestavěného patra ve středu sálu (obr. 11). Hlavní sál je u této výstavy určen především pro trojrozměrné exponáty, doplněné popiskami, doprovodnými texty a fotografiemi. Uprostřed je sál rozdělen středovým odděleným prostorem o šíři 150 cm a délce 11,7 m, který slouţí jako malé zázemí a sklad instalačních či úklidových nástrojů. Vestavěné patro tentokrát slouţí pouze pro archivní materiály, doplňující texty a počítačovou prezentaci.
Obr. 11: Plánek výstavního sálu UPM z bočního pohledu
32
Budova UPM v Praze je vybavena stálými expozicemi, výstavním sálem pro krátkodobé výstavy, odbornou knihovnou se studovnou, prodejnou, archivem, kavárnou, šatnami, bezbariérovým přístupem, toaletami atd. Výstava bude probíhat ve výstavním sále v 1. patře hlavní budovy. Zaběhlý chod instituce by měl zajistit hladký průběh sluţeb patřících k výstavě občerstvení v kavárně, prodej lístků, suvenýrů a knih, podávání informací o výstavě, zajištění chodu doprovodných programů, vernisáţe aj. Vzhledem k rozsahu této práce se podobným sluţbám budu věnovat pouze okrajově. Scénář je rozdělen do dvou hlavních částí – hlavní sál a vestavěné patro, které se věnují instalaci exponátů vč. seznamů s popisem i doprovodným textům a popiskám, výstavnímu fundu, instalaci fotografií i archivních materiálů. Z důvodu nezpracovaného archivu B. Juţniče není v současné době moţné jednotlivé archiválie označit a vytvořit platný seznam, ve scénáři jsou tedy zmíněny pouze některé archiválie či skupiny archivních materiálů pro ilustraci. Seznamy exponátů, doplňující popis instalace jednotlivých materiálů, jsou vytvořené z databáze Demus. Demus vyuţívá UPM jako pomocný nástroj pro evidenci sbírkových předmětů. Seznamy (označené jako seznam exponátů do výstavního fundu č…) s inventárními čísly exponátů a popisem předmětů slouţí pro bliţší představu o exponátech, jsou exportovány z této databáze. Bohuţel samotná databáze nefunguje zcela správně, nenabízí moţnost (z důvodu zahlcení daty) zobrazení rozměrů předmětů v tabulkovém zobrazení záznamů. Pro získání seznamu s rozměry bylo nutné ručně přepsat zaznamenané rozměry k exportovaným záznamům. Plánová část scénáře byla sloučena s popisem instalace a výstavního fundu a základní plánky sálu a budovy jsou umístěné v textu, který doplňují. Obrazová část je umístěna v příloze a označena jako Příloha č. 2- náhledy několika vybraných Sudkových fotografií, které jsou součástí instalace. Fotografie sbírkových předmětů, jejichţ funkce spočívá v utvoření představy o Juţničově díle, jsou přiloţeny v příloze č. 1. Směr prohlídky je vţdy vpravo po vstupu do místnosti, pro jistotu bude upřesněn ještě směrovou navigací v sále1. U vstupu je stanoviště kustoda, který případně návštěvníka nasměruje při kontrole vstupenky.
1
Malé kovové chromované šipky na ocelových stojáncích o výšce 110 cm. Šipky v podstatě postačí pouze dvě, první je umístěna ihned po vstupu do výstavního sálu a druhá po vstupu do vestavěného patra.
33
5.1
Hlavní sál: popis instalace a výstavního fundu
5.1.1
Výstavní fundus
V hlavním sále jsou vystavené trojrozměrné předměty z nejrůznějších materiálů. Vitríny k dispozici ze zdrojů UPM: 20 x Schöninger 210 x 70 x 140 cm 20 x Lo-tech 200 x 70 x70 cm. K instalaci je pouţito 14 celoskleněných vitrín Schöninger o dvou posuvných skleněných policích, tzn. o dvou výstavních plochách. Ve dvou případech (dlabané a soustruţené dřevěné mísy) budou předměty vystaveny i na dně vitrín, které budou opatřené šedým sametem. Police jsou zavěšené na 6 místech pomocí ocelových lanek, ukotvených v horní části vitríny. Výška polic je 80 cm a 120 cm. Ostatní fundus bude vyroben v truhlářských dílnách UPM. Na plánku rozmístění prvků výstavního fundu v sále (obr. 12) jsou znázorněny vitríny firmy Schöninger (č. 2-8 a č. 11-17). Čísla 1, 9, 10 a 18 jsou sokly o výšce 20 cm, na kterých jsou instalované objemnější předměty – nábytek a instalace textilu
Obr. 12 Plánek výstavního sálu UPM s rozmístěním jednotlivých prvků výstavního fundu Sokly jsou vyrobeny ze šroubovaných desek, které se běţně pouţívají pro výrobu výstavního fundu2. Desky jsou polepeny z horní strany jednobarevným kobercem. Pro ideální 2
Pouţívány jsou MDF desky.
34
instalaci by bylo vhodné pouţít sbírkový koberec z období funkcionalismu. To bohuţel není moţné z důvodu pravděpodobného poškození či zdeformovaní textilního exponátu po zatíţení určitých míst nábytkem, nohami křesel apod. Volím tedy jednobarevný koberec v tichém barevném odstínu. Ideálně v barvě koberce na podlaze, coţ bude mít za následek ujištění návštěvníka, ţe koberec není součástí instalace ale pouze fundus. V případě této výstavy tedy světle šedé barvy. Na vnější straně sálu jsou mezi vitrínami instalované vţdy dva rámy o rozměru 60 x 40 cm a v nich samostatně paspartované reklamní fotografie výrobků KJ od J. Sudka. Rámy jsou dřevěné, černě lakované se sklem. Budou zapůjčeny ze Sudkovy galerie v Praze, která je pod správou UPM.
5.1.2
Obsazení vitrín a instalace
Hlavní částí výstavního fundu jsou prosklené vitríny (14 ks). Jejich rozmístění a označení čísly je zobrazeno na obrázku č. 12. Ve vitrínách jsou ve dvou policích instalovány předměty v logických celcích (dle materiálu a funkce), místy doplněné příslušnými návrhy k těmto předmětům. Největší část výstavy (vitríny č. 2-8 a č. 11) obsazují předměty z kovů, dlabané a soustruţené dózy ze dřeva jsou vystaveny ve dvou vitrínách (č. 12-13), Juţničovo sklo je umístěno ve vitríně č. 14, sklo a porcelán Ladislava Sutnara a sklo Ludviky Smrčkové ve dvou vitrínách (č. 15-16), v poslední vitríně (č. 17) se představí ukázka textilní tvorby A. Kybala a vzorků záclonovin Slávky Vondráčkové. Kromě vitrín jsou v sále umístěny 4 sokly s různými rozměry, ale stejnou výškou a to 20 cm, pokryté kobercem. Nábytek bude vystaven na dvou soklech (č. 1 a 9), bude představena lampa B. Juţniče a nábytek několika významných dobových autorů. Sokl č. 10 slouţí k instalaci kopií textilu, na soklu č. 18 je umístěn koberec A. Kybala.
5.1.2.1
Kovy
Tyto exponáty jsou instalovány v 7 vitrínách. Největší část instalace představí předměty z obecného kovu – oceli a alpaky, niklované mosazi a v menší míře ze stříbra. Kovy jsou instalované ve výstavním fundu č. 2–8 a 11 (viz obr. 12). 5.1.2.1.1
Fundus (vitríny) č. 2-3: Psací soupravy a potřeby:
V těchto vitrínách jsou instalovány ve dvou policích alpakové a ocelové psací soupravy a psací potřeby doplněné svícny. Ve dvou policích první vitríny a v horní polici druhé vitríny jsou instalovány psací soupravy – kalamáře, podloţky na pera, zaráţky na knihy, kolébka na pijavý papír a svícny, doplněné třemi návrhy k vystaveným dílům3. Nabízí se návrh kalamáře
3
Návrhy existují téměř k většině Juţničových předmětů a je tedy moţnost výběru dle konečné instalace.
35
se dvěma nádobkami na inkoust, který se stal velmi populární4, návrh stojánku na pero s odkládací ploškou a návrh zaráţek na knihy. Zaráţky na knihy jsou instalovány v zadní části police a to tak, ţe dvě zaráţky mezi sebou udrţují několik knih z produkce nakladatelství DP pro ilustraci funkce. Vedle jsou instalovány zaráţky v řadě, ale uţ pouze po 1 kuse. Ty slouţí pro seznámení návštěvníka s tvarovými a funkčními odlišnostmi. Ve spodní polici vitríny č. 3 jsou instalované v řadě noţe na papír s příslušným návrhem. Seznam exponátů do výstavního fundu č. 2, 3 - psací soupravy a potřeby z alpaky a oceli od B. Južniče: Inv. č. Předmět Popis
Autor
Zaráţky na knihy, slouţící i jako stojánky na papír. VyZaráţky robeno z niklu. Tvar dvojitého rámečku, základna tvaru 63798 na knihy trojzubu. Vyraţeno z 1 kusu kovu. V. 11,5 cm, š. 11 cm.
Juţnič Bohumil 1931
63727 Svícen
Datace
Svícen, sestávající z ploché okrouhlé misky a menší hlubší misky s proraţeným otvorem pro svíčku. Obě misky spojuje malé půlkruhové ouško. V. 3,2 cm, průměr 7,8 Juţnič kolem cm. Bohumil 1935 Svícen z alpaky se spirálou, upevněnou na čtvrtkruhovém
63728 Svícen
oušku nad plochou okrouhlou miskou. Na spirále menší odkapávací miska s nízkým okrajem a širší krátkou spirá- Juţnič po lou na upevnění svíčky. Vyrobeno pro TS. v. 11,5 cm. Bohumil 1930
63729 Svícen
Svícen sestávající z ploché okrouhlé misky, spojené půlkruhovým ouškem s horní plochou miskou, v jejímţ středu je válcová vyšší tulejka pro svíčku. Horní miska je Juţnič kolem větší. Vyrobeno pro TS. V. 5,8 cm, průměr 8 cm. Bohumil 1935
63730 svícen
Svícen z nerez oceli tvaru válce s profilovaným horním okrajem. Válec upevněn ve středu ploché okrouhlé misky. Vyrobeno pro TS. V. 5,5, cm, průměr 9 cm.
Juţnič Bohumil 1934
63731 Svícen
Nerez svícen na tři svíčky, sestávající z okrouhlé misky, na níţ jsou symetricky upevněna tři plochá ouška, drţící válcovité objímky na svíčky. V. 5,5 cm, průměr 15 cm.
Juţnič kolem Bohumil 1935
Kalamář s 1 nádobkou na inkoust se skleněnou vloţkou a s odkládací plochou na pera tvaru kolébky. v. 5,5 cm, š. 9 Juţnič 63790 Kalamář cm, dl. 30 cm.
kolem
Bohumil 1933
4
Kalamář nabízela Druţstevní práce ve své prodejně Krásné jizbě. V aukci, která proběhla koncem roku 2011, byl tento kalamář z ohýbaného a letovaného alpakového plechu vydraţen za více neţ 30 000,- Kč, coţ dokládá jeho kvalitu a rostoucí zájem dnešních sběratelů o kvalitní výrobky, jaké nabízela KJ a později TS.
36
Miska na tuţky a pera se stojánkem na pero, obdélná, kolíbkovitě prohnutá, vpravo upevněn tulejkovitý stojáMiska nek na pero. Vyrobeno pro TS. V. 8 cm, š. 7,4 cm, dl. 63791 na tuţky 19,8 cm.
Juţnič kolem Bohumil 1933
Miska na tuţky a pera z nerez oceli, trojitě zvlněná, s uţším vyvýšeným středem. Vlevo upevněn tulejkovitý Miska stojánek na pero. Vyrobeno pro TS. V. 5 cm, š. 7,4 cm, 63792 na tuţky dl. 18,8 cm.
Juţnič kolem Bohumil 1933
Miska Miska na tuţky a pera, hladká, obdélná, kolíbkovitě pro63793 na tuţky hnutá. Vyrobeno pro DP. V. 1,5 cm, š. 8 cm, dl. 20 cm.
Juţnič kolem Bohumil 1933
Stojánek na pera tvaru ploché okrouhlé misky a tulejkoviStojánek tého vysokého stojánku. Vyrobeno pro TS. V. 9,2 cm, Juţnič kolem 63794 na pera průměr 7,3 cm. Bohumil 1933 Stojánek Stojánek tvaru zdvojeného obdélníku s dvojitým kruhona pero vým výřezem v pravé části a podélným ţlábkem. Vyro63795 a tuţku beno pro DP. V. 2,6 cm, š. 5,5 cm, dl. 10 cm.
Juţnič kolem Bohumil 1935
Kolébka na pijavý papír. Vyrobeno pro DP. V. 4,5 cm, š. Juţnič 63796 Kolébka 6,4 cm, dl. 14,6 cm. Bohumil 1933 Zaráţky na knihy tvaru písmene L, jehoţ vertikální stěna Zaráţky je zdvojena. Druhá stěna je kratší a přišroubována na ob63797 na knihy délné těţítko. V. 11 cm, š. 9,8 cm, dl. 10 cm.
Juţnič 30.léta Bohumil 20.stol.
Zaráţky na knihy formované z jednoho plného kusu kovu Zaráţky do písmene L. Vyrobeno pro TS. V. 12,8 cm, š. 7,9 cm, Juţnič 30.léta 63799 na knihy dl. 9,2 cm. Bohumil 20.stol Zaráţky na knihy, tvaru rámečku, jehoţ vnitřní plocha je Zaráţky zahnuta do obdélné základny. Vyrobeno pro TS. V. 14,5 63800 na knihy cm, š. 9cm.
Juţnič kolem Bohumil 1935
Zaráţky Zaráţky na knihy tvaru písmene L. Vertikální díl uproJuţnič kolem 63801 na knihy střed promáčknut. Vyrobeno pro TS. V. 11,5 cm, š. 9 cm. Bohumil 1935 Zaráţka Niklová zaráţka na knihy, tvaru rámečku s obdélnou zá63802 na knihy kladnou. V. 11 cm, š. 9,2 cm. Nůţ na 63803 papír Nůţ na
Juţnič kolem Bohumil 1935
Stejnoměrný nůţ na papír, úzký, se zaoblenými konci, na Juţnič 2/4 jednom konci otvor s přivěšenou stuţkou. Dl. 15,8 cm. Bohumil 20.stol. Nůţ na papír, hladký, tvarovaný z jednoho kusu kovu se
Juţnič
63804 papír
zdvojenou rukojetí. Vyrobeno pro DP. Dl. 30 cm.
Bohumil 1933
Nůţ na 63805 papír
Chromovaný nůţ na papír, hladký, tvarovaný z jednoho kusu kovu do zdvojené rukojeti. Povrch zdoben vytaţenými nepravidelnými vlnovkami. Dl. 22 cm.
Juţnič 2/4 Bohumil 20.stol. 37
Nůţ na 63807 papír Nůţ na
Nůţ na papír, šedě natřený, rukojeť utvořená zahnutím konce čepele v délce 8.5 cm. Dl. 23,6 cm.
Juţnič 2/4 Bohumil 20.stol.
Plochý nůţ se zaoblenou čepelí, s plochou černě natřenou rukojetí, s povrchem zdobeným nepravidelnou mříţkou. Juţnič
2/4
63808 papír
Dl. 21,8 cm.
Bohumil 20.stol.
Nůţ na 63809 papír
kónický nůţ na papír, s černě natřenou plochou rukojetí a s povrchem zbrázděným nepravidelnou mříţkou. Dl. 27,5 Juţnič 2/4 cm. Bohumil 20.stol.
Nůţ na 63810 papír
Ţelezný nůţ masivní, rukojeť utvořena zahnutím a zdvojením čepele a natřena černou barvou. Povrch zdoben nepravidelnými vlnovkami raţenými kříţem. Dl. 30 cm.
Juţnič 2/4 Bohumil 20.stol.
Kalamář; z alpaky s 2 nádobkami na inkoust se skleněnými vloţkami a s odkládací plochou na pera tvaru kolébky. ČSR Sandrik, 1933 pro DP. V. 5,3 cm, š. 9 cm, dl. Juţnič 63789 Kalamář 31 cm. Bohumil 1933
63806 Nůţ
5.1.2.1.2
Nůţ; na papír z bílého kovu, se zaoblenou špičkou, rukojeť utvořena zahnutím konce čepele, bíle a modře v pruzích natřena. Povrch zdoben raţenými nepravidelnými Juţnič 30. vlnovkami. Dl. 22 cm. Bohumil léta
Fundus (vitríny) č. 4-5: Kuřácké soupravy, dózy z kovu
Kuřácké soupravy z alpaky či chromovaného plechu a měděné dózy s pozinkovanými částmi jsou instalované ve 2 vitrínách po 2 policích. Vitrína č. 4 a horní police vitríny č. 5 jsou obsazeny kuřáckými soupravami, popelníčky, dusítky na cigarety, stojánky na sirky a dózami na tabák viz následující seznam. V první polici vitríny č. 4 a první polici č. 5 jsou instalovány 4 kuřácké soupravy. U některých je moţné odejmout několik částí (dózy na cigarety či doutníky, popelníčky) a instalovat vedle soupravy, pro lepší rozloţení exponátů po polici a tedy vhodnější vyplnění prostoru. Jedna ze souprav je instalována s obsahem, tedy s otevřenými zápalkami ve stojánku, s několika cigaretami v dóze na cigarety a několika doutníky v dóze na doutníky. Spodní police vitríny č. 4 představí dózy na tabák, popelníky a stojánky na zápalky, které nepatří do souprav a byly prodávány samostatně, anebo se zbytek soupravy do sbírky nedostal. Tato police je doplněna dvěma příslušnými návrhy. Spodní police vitríny č. 5 je vyuţita pro instalaci 8 měděných dóz s víky a popelníků s pozinkovanými vnitřními stěnami . 38
Seznam exponátů do výstavního fundu č. 4, 5 - kuřácké potřeby a soupravy z alpaky, oceli a předměty z mědi (inv. č. 63780-63787) od B. Južniče: Inv. č. Předmět Popis
Autor
Datace
Kuřácká souprava, sestávající z jednoho obdélného podnosu s výřezy pro 2 čtvercové popelníčky s dvěma odkládacími ploškami pro cigarety, obdélné objímky na doutníky a dvojité objímky na cigarety. Stojánek na záKuřácká palky pevně přidělán na podnose. Základna – podnos 63720 souprava 16,3 x 13,5 cm.
Juţnič Bohumil 1933
Kuřácká souprava, sestávající ze stojánku a dvou volných nádobek na cigarety. A / stojánek obdélný se zdviţeným okrajem na kratších stranách, uprostřed plochý můstek na nasazení krabičky se škrtátkem. Okraje Kuřácká delších stran uprostřed přerušeny a zaobleny. V. 5 cm, š. 63721 souprava 5,8 cm, dl. 9,6 cm.
30. léta Juţnič 20. Bohumil stol.
Válcový stojánek na sirky s výřezem pro zasunutí krabičky se škrtátkem a s těţítkem na dně. V. 6,5 cm, prů63722 Sirníček měr 3,7 cm.
30. léta Juţnič 20. Bohumil stol.
Sirník tvaru hranolu na nízké obdélníkové podloţce. Ve63723 Sirník
spodu opatřen těţkou kovovou vloţkou. Vyrobeno pro DP. V. 6,7 cm, dl. 9,4 cm.
Juţnič Bohumil 1936
63724 Nádobka Nádobka na cigarety válcová. V. 4 cm, š. 6,4 cm.
Juţnič kolem Bohumil 1935
nádobka na ciga63725 rety Nádobka na cigarety válcová. V. 5,5 cm, průměr 6,6cm.
Juţnič kolem Bohumil 1935
Nádobka na dout63726 níky Nádobka na doutníky válcová, hladká. V. 8 cm, š. 7 cm.
Juţnič kolem Bohumil 1935
Popelníček okrouhlý, s pevně přidělanými odkládacími popelní- ploškami na cigarety a se skleněnou zabroušenou vloţ63732 ček kou. Vyrobeno pro DP. V. 3 cm, průměr 9 cm.
Juţnič kolem Bohumil 1935
Dusítko na ciga63733 rety
Nerez dusítko tvaru kovové spirály na pevném dně, se zasunutým válečkem z tmavého dřeva, slouţícím jako
Juţnič
úchytka. V. 4 cm, průměr 2,5 cm.
Bohumil stol.
Kuřácká souprava z niklovaného tombaku. A/ podnos Kuřácká kruhový, B/ Popelník kruhový s odkládací plochou na 99028 souprava cigarety, C/ Dóza na cigarety, válcová, D/ Pouzdro na
30. léta 20.
Juţnič kolem Bohumil 1935 39
zápalky. Vyrobeno pro Krásnou Jizbu, DP. Základnapodnos průměr 18 cm. Miska z šedé kovové slitiny, matná, okrouhlá, hlubší, s 63780 Miska
nepravidelně vytaţeným okrajem. V. 3,4 cm, š. 22,5 cm, dl. 25 cm.
Juţnič 2/4 Bohumil 20.stol.
63781 Miska
Miska měděná, uvnitř pozinkovaná, plochá, okrouhlá, ve středu mírně vypouklá, na nízkém kruhovém podstaveč- Juţnič kolem ku. Průměr 23,3 cm. Bohumil 1935
63782 Miska
Miska měděná, uvnitř pozinkovaná, plochá, okrouhlá, ve středu mírně vypouklá, na nízkém kruhovém podstaveč- Juţnič 2/4 ku. V. 5 cm, průměr 20,4 cm. Bohumil 20.stol.
63783 Dóza
Dóza s víčkem z měděného plechu, uvnitř pozinkovaná, s šikmými, jednou odstupněnými stěnami. Na víčku vytlačeny tři soustředné kruhy, záchytka plochá, pozinkovaná. V. 6,5 cm, průměr 14,2 cm.
63784 Dóza
Dóza s víčkem z měděného plechu, uvnitř pozinkovaná, hluboká, kónická, s šikmým okrajem. Malé, ploché víčko s plochou záchytkou. Dno mírně vypouklé. V. 6,8 cm, Juţnič 3/4 průměr 14 cm. Bohumil 20.stol.
Juţnič 2/4 Bohumil 20.stol.
Popelník z měděného plechu, polokulovitého tvaru s víčkem. Víčko má uprostřed kruhový otvor, na vnitřním, zvýšeném víčku jsou umístěny dvě obdélné plošky na Juţnič 2/4 63785 Popelník odkládání cigaret. V.5 cm, průměr 11,4 cm. Bohumil 20.stol. Popelník měděný, uvnitř pozinkovaný, okrouhlý, mělký, s odstupněnými šikmými stěnami a vypouklým dnem. Uvnitř vloţka ze dvou drátěných kruhů na 3 noţkách, s třemi ţlábky na odkládání cigaret. V. 4 cm, průměr 16,8 63786 popelník cm.
Juţnič 2/4 Bohumil 20.stol.
Popelník okrouhlý, se šikmou stěnou a odstupněným okrajem. Na dně uprostřed kuţelový podstaveček, nesoucí odkládací plošku na cigarety tvaru dvojitého ţláb63787 popelník ku. V. 3 cm, průměr 13 cm.
Juţnič 2/4 Bohumil 20.stol.
5.1.2.1.3
Fundus (vitríny) č. 6-7: Kuchyňské a stolní náčiní z kovu
V těchto vitrínách jsou instalované předměty z alpaky, chromované oceli, nerez oceli a stříbra. Pro instalaci stolních a kuchyňských doplňků jsou určeny 2 vitríny, vzhledem
40
k velkému počtu exponátů (cca 80) o třech policích. Výškové usazení polic bude tedy poněkud odlišné od ostatních vitrín, které dodrţují jednotný vzhled shodným umístěním polic. Ve vitríně č. 6 jsou instalovány stolní doplňky: slánky, cukřenky, dózy na med a marmeládu, misky na ovoce, koflíky na mocca, stojánky a krouţky na ubrousky, vázy, stojánky s miskami pod nápojové sklenky atd. viz následující seznam. Vitrína č. 7 bude obsazena kuchyňskými kovovými potřebami- naběračkami, miskami, tlačenými kovovými talířky, předkládacími lţícemi a vidličkami, kleštěmi, sítky na spaření čaje, podnosy apod. Některé misky, talířky a podnosy jsou vyráběné z lisovaného, velmi tenkého plechu a zapadají do sebe5, coţ bude při instalaci vyuţito. V těchto vitrínách se archivní materiály vyskytovat nebudou. Seznam exponátů do výstavního fundu č. 6,7 - kuchyňské a stolní vybavení od B. Južniče: Inv. č. Předmět
Popis
Autor
Datace
Mísa na ovoce odkapávací, dvoudílná, z nerez oceli.
63734 Mísa
Vrchní miska hluboká, se zvlněnými stěnami, s deseti otvory po obvodu prohloubeného středu. Spodní mísa s dosti prohloubeným středem a mírně vytaţeným okra- Juţnič jem. Průměr 23,6 cm. Bohumil 1930 Naběračka nerez hluboká, s přivařenou rukojetí plo-
63676 Naběračka
chou, ke konci rozšířenou a mírně prohnutou. Dl. 31 cm.
Juţnič Bohumil 1940
63677 Naběračka
Naběračka nerez okrouhlá, mělká, s připojenou plochou, mírně rozšířenou s prohnutou rukojetí. Dl. 22,5 cm.
Juţnič Bohumil 1930
63678 Naběračka
Naběračka nerez malá, hluboká, s dvěma hubičkami, s připojenou plochou, prohnutou rukojetí ke konci rozšířenou. Dl. 19,8 cm.
Juţnič Bohumil 1930
63679 Lţíce
Lţíce předkládací nerez, velká, vejčitá, mělká, protaţena v úzkou, ke konci rozšířenou plochou, mírně rozší- Juţnič řená rukojeť. Dl. 20 cm. Bohumil 1930 Omáčník s naběračkou z nerez oceli. Kulovitá zploštělá nádobka spojená plochým kruhovým talířkem a půlkruhovým plochým ouškem. Naběračka malá kulovitá, s plochou, obloukovitě ohnutou rukojetí ke konci rozší- Juţnič
63690 Omáčník
řenou. V. 16 cm.
Bohumil 1930
5
Tyto předměty byly prodávány v několikakusovém objemu a byly skladovány na sebe jako talíře. Díky velmi tenké vrstvě materiálu tak ušetřily mnoho prostoru, byly velice lehké, skladné, lehce omyvatelné a hygienické.
41
63758 Miska
Miska nerez, okrouhlá, spojená plochým půlkruhovitým ouškem s plochou spodní miskou většího průměru. Juţnič Průměr 11,7 cm, v. 4,8 cm. Bohumil 1935 Talířek nerez, plochý, okrouhlý, s mírně prohloubeným
63757 Talířek
středem. Na okraji půlkruhovité ploché ouško upevněné Juţnič jedním koncem směrem nahoru. Průměr 14,8 cm. Bohumil 1935
Lopatka předkládací nerez, úzká, jazykovitého tvaru s Lopatka tenkou, ke konci kónicky rozšířenou rukojetí. Dl. 22 63673 předkládací cm.
Juţnič Bohumil 1940
Lopatka předkládací nerez, úzká, plochá, zašpičatělá, Lopatka na jedné straně s ostřím, zalomená do kónické rukojeti. Juţnič 63674 předkládací Dl. 23 cm. Bohumil 30. léta Lopatka předkládací úzká, plochá, ke konci rozšířená a Lopatka zašpičatělá, zalomením přecházející do kónické rukoje- Juţnič 63675 předkládací ti. Vyrobeno z chromované alpaky. Dl. 23 cm. Bohumil 30. léta
63680 Kleště
Předkládací kleště nerez, podkovovitě zahnuté. Vyrobeno z jednoho plochého kusu kovu jehlově zašpičatělého. Na bočních stranách dvě oválné prohloubeniny. Dl. 22,5 cm.
Juţnič Bohumil 30.léta.
63681 Kleště
Předkládací kleště nerez, úzké, klepetovitého tvaru, zašpičatělé. Vyrobeno pro DP. Dl. 16,8 cm.
Juţnič Bohumil 30.léta.
Stojánek na Stojánek na ubrousky ve tvaru dvojité podkovy ze sil63682 ubrousky nějšího drátu. V. 8,5 cm, š. 9,8 cm.
Juţnič Bohumil 30.léta
63683- Krouţky na Krouţky na ubrousky ve tvaru dvou spojených dvoji63684 ubrousky tých článků. Průměr 5 cm.
Juţnič po Bohumil 1930
63685 Miska
Miska z chromované alpaky, okrouhlá, s uţším plochým okrajem a bíle podjímanou hlubší skleněnou vloţkou. Průměr 16 cm.
Juţnič po Bohumil 1930
Stojánek na párátka tvaru otevřeného obdélníku s výřeStojánek na zy uprostřed na delších stranách. Nároţí delších stěn Juţnič kolem 63686 párátka zdvojena. Vyrobeno pro TS. V. 0,9 cm, dl. 7 cm. Bohumil 1935 Stojánek na párátka tvaru nízkého obdélníku s výřezy na delší straně. Víčko závěsu tvoří dva menší čtverečky Stojánek na v protilehlých rozích. Vyrobeno pro TS. V. 1,2 cm, dl. Juţnič 63687 párátka
7,2 cm.
Obdélný stojánek na párátka s pravoúhlými výřezy po Stojánek na stranách. Vyrobeno pro Krásnou jizbu. V. 1,6 cm, dl. 63688 párátka 8,5 cm.
kolem
Bohumil 1935 Juţnič Bohumil 1932 42
Obdélný stojánek, z profilu tvaru obráceného trychtýře, na nízkých noţkách. Zdvojený horní okraj vyplněn čerStojánek na venou sádrovitou hmotou. Vyrobeno pro DP. V. 7,6 Juţnič 193363689 ubrousky cm, dl. 9,47 cm. Bohumil 35 63691 Slánka
Nerez slánka válcovitá, s 9 dírkami v horní části a nepatrným soklem v části spodní. V. 2,4 cm.
Juţnič Bohumil 1935
63692 Slánka
Nerez slánka tvaru válce kuţelovitě zakončeného, s 1 dírkou ve vrcholu a nepatrným soklíkem. V. 6,3, průměr 3,8 cm.
Juţnič kolem Bohumil 1935
Lopatka a 63694 smetáček
Smetáček a lopatka na drobty. Plochá obdélníková lopatka s vytaţenou zadní stěnou. Smetáček z bílých ţíní v černě natřeném dřevném obdélném drţátku. 11,5 x 8 cm.
Juţnič Bohumil 1933
Lopatka a smetáček na drobky. Lopatka půlkruhová s lopatka a 63695 smetáček
pravoúhle vytaţeným okrajem. Smetáček z černých ţíní v bílém dřevěném obdélném drţátku. Vyrobeno pro TS. Juţnič 20 x 10 cm. Bohumil 1937 Stojánek na skleněnou vázičku. Stojánek je utvořen z kruhové ploché mističky, plochým ouškem spojené s
nedovřenou kruhovou objímkou, v níţ je válcovitá Stojánek na skleněná vázička s oblým dnem. V. stojánku 7 cm, v. 63696 vázičku vázičky 15 cm.
Juţnič kolem Bohumil 1935
63697 Nádobka
Nádobka tvaru nízkého válce, půlkruhovým plochým ouškem spojeného s plochou spodní mističkou. V. 7 cm.
Juţnič kolem Bohumil 1935
6369863712 Stojánek
Stojánek s 6 miskami pod nápojové sklenky, tvaru nízkého válce s postraními výřezy. K stojánku náleţí šest misek inv. č. 63 699 - 63 704. Vyrobeno pro TS. V. 15 cm, průměr 9,2 cm.
Juţnič Bohumil 1933
63712 podnos
Plochý kruhový podnos z nerez oceli, má úzký rovný okraj. Skleněná zabroušená vloţka z tenkého nazelena- Juţnič lého tabulového skla. Vyrobeno pro TS. Průměr 40 cm. Bohumil 1937 Odkapávací mísa na ovoce, dvojdílná. Vrchní mísa je plochá, se zdviţeným okrajem, s 9 otvory ve středu,
Mísa na 63735 ovoce
nízký kruhový sokl. Spodní mísa téhoţ tvaru je větší, plošší, bez otvorů a soklu, zespodu matná. Vyrobeno pro TS. Průměr 25,1 cm.
Juţnič 30.léta Bohumil 20.stol.
43
Odkapávací mísa na ovoce, dvojdílná. Vrchní mísa je plochá, se zdviţeným okrajem, s 9 otvory ve středu, nízký kruhový sokl. Spodní mísa téhoţ tvaru je větší, Mísa odka- plošší, bez otvorů a soklu, zespodu matná. Vyrobeno
Juţnič
kolem
63736 pávací
pro TS. Průměr 24 cm.
Bohumil 1935
63737 Mísa
Mísa z chromované alpaky okrouhlá, plochá, se zdviţeným okrajem. Vyrobeno pro DP. Průměr 28,8 cm.
Juţnič Bohumil 1933
63738 Talířek
Talířek z chromované alpaky okrouhlý, plochý, s mírně zdviţeným okrajem. Vysoký lesk. Vyrobeno pro DP. Juţnič Průměr 14 cm. Bohumil 1931
63740 Mísa
Hluboká mísa okrouhlá, smírně vyhrnutým okrajem, na dvou protilehlých stranách vytaţeným do dvou ploJuţnič 30.léta chých úchytek. Průměr 25 cm. Bohumil 20.stol
63743 Talířek
Talířek na chlebíčky, obdélný, se skosenými stranami. Jedna kratší strana vytaţena v rovný okraj, druhá asymetricky sbíhá do středu. 16 x 8,5 cm.
Juţnič 30.léta Bohumil 20.stol.
Mísa obdélná, tepaná z alpaky, s rovnými vytaţenými okraji na kratších stranách. Uvnitř vloţka z bílého čiré- Juţnič
30.léta
63744 Mísa
ho skla. 40 x 12 cm.
Bohumil 20.stol.
63745 Vidlička
Vidlička předkládací na obloţené chlebíčky, dvojzubá s plochým prohnutým drţadlem, podél něhoţ probíhá Juţnič kolem pohyblivá tyčinka s pruţinou. Dl. 15 cm. Bohumil 1935
63746 Mísa
nerez mísa okrouhlá, plochá, s tlačeným soustřednými kruhy a s dvěma půlměsícovitými vyraţenými záchytnými otvory na okrajích. Vyrobeno pro TS. Průměr 27 cm.
63747 Talířek
Talířek okrouhlý, plochý, se soustřednými kruhy vytlačenými kolem mírně prohloubeného středu. Vyrobeno Juţnič po pro TS. Průměr 14 cm. Bohumil 1930
63748 Miska
Miska okrouhlá, hlubší, s dvěma vytlačenými kruhy na širokém dně. Průměr 26 cm.
Juţnič po Bohumil 1930
Juţnič asi Bohumil 1933
Miska plochá, okrouhlá, smírně přehnutým okrajem a vtlačeným kruhem kolem jemně prohloubeného středu- Juţnič
po
63749 Miska
Vyrobeno pro TS. Průměr 15,4 cm.
Bohumil 1930
63750 Talířek
Okrouhlý talířek, plochý, smírně prohloubeným středem. Průměr 13 cm.
Juţnič 30.léta Bohumil 20.stol.
44
63753 Podnos
Kruhový podnos plochý, s úzkým rovným okrajem a skleněnou zabroušenou vloţkou. Vyrobeno pro TS. Průměr 21 cm.
Juţnič Bohumil 1933
Lopatka na dort z postříbřené alpaky, plochá, lichoběţ-
63755 Lopatka
níkového tvaru, u širšího konce zdviţená a protaţená do dvojité ploché uţší rukojeti. Vyrobeno pro TS. Dl. 19,2 cm.
Juţnič Bohumil 1937
63760 Miska
Miska na podávání bonbonů. Okrouhlá, s širším okrajem, plochým ouškem spojená se spodním talířkem značně menšího průměru. Průměr 14 cm.
Juţnič kolem Bohumil 1935
6376163766 Misky
6 x miska nerez malá, plochá, s šikmo zdviţeným okra- Juţnič kolem jem. Průměr 8cm. Bohumil 1935 Dóza na máslo s víčkem, se silnou skleněnou zabroušenou vloţkou. Dóza tvaru širokého válce s širším plo-
63767 Dóza
chým prstencem v dolní třetině a plochým, nahoru při okraji zdviţeným víčkem, otočným na vysouvacím čepu. Vyrobeno pro TS. Průměr 16 cm, v. 6,8 cm.
Juţnič kolem Bohumil 1935
Dóza na med nebo marmeládu, tvaru válce s plochým širším prstencem nastaveným ve spodní třetině nádoby. 63768 Dóza
Víčko odklápěcí, ze dvou polovin, upevněno závěsy. Skleněná zabroušená vloţka. Průměr 16 cm, v. 6,8 cm.
Juţnič kolem Bohumil 1935
63769 Cukřenka
Cukřenka se skleněnou vloţkou. Kovovou kostru tvoří obdélný rám s dvěma zaoblenými záchytkami na spodní straně, víčko tvaru prohnutého obdélníku s plochým pásem uprostřed, na koncích zahnutým. V. 9 cm, š. 9 cm, dl. 15,5 cm.
Juţnič Bohumil 1933
Kleště na 63770 cukr
Vyrobeno z jednoho podkovovitě zahnutého pruhu kovu na koncích kónicky zúţeného. Vyrobeno pro DP. Dl Juţnič 10 cm. Bohumil 1932
Cedníček 63771 na čaj
Okrouhlý cedníček s rovným okrajem, na dvou protilehlých stranách protaţeným do dvakrát vlnovitě zalomených rukojetí. Vyrobeno pro DP a TS. Dl. 17 cm.
Vajíčko na spařování 63772 čaje
Juţnič Bohumil 1935
Vajíčko tvaru dvou do sebe zapadajících polokoulí s dírkami, upevněných na dlouhé klešťovité rukojeti ze silného nerez drátu, uprostřed spirálovitě zahnutého. Vyrobeno pro TS. Dl. 23 cm.
Juţnič Bohumil 1936
63774- Koflíčky na Válcový koflíček porcelánový, v kovové objímce vyta- Juţnič kolem 63775 mocca ţené v dvojité ouško. Kruhová miska z alpaky je ploBohumil 1935 45
chá, se zdviţeným okrajem. Vyrobeno pro TS. Průměr 9 cm, v. 5 cm. Krouţek na ubrousky, stříbrný, tvarovaný ze silného kulatého drátu, tvořící dvojitý nedovřený kruh spojený Krouţek na ze dvou částí. Místo překrytí na jedné straně vyplněno 94622 ubrousky plechem. Průměr 4 cm.
5.1.2.1.4
Juţnič Bohumil 30. léta
Fundus (vitrína) č. 8: Jídelní příbory
Příbory jsou umístěné v 1 vitríně s označením č. 8 ve dvou policích, tentokrát bez archivních materiálů. V první polici je instalován významný Juţničův čtyřdílný jídelní příbor z nerez oceli (inv. č. 51580), který nabízel TS v roce 1937. Na tomto návrhu pracoval B. Juţnič několik let. V této polici je instalována také dvanáctidílná sada příborů z nerez oceli (inv. č. 63637-648). Ve spodní polici je představena dvanáctidílná příborová souprava (inv. č 63625-63636) a pětidílná souprava jídelních příborů pro šest osob (inv. č. 94615/a-f aţ 94619/a-f) nainstalována v etuji. Soubory příborů jsou obsáhlé a v instalaci budou zastoupeny výběrem, vystaveny jsou dva aţ tři exempláře od kaţdého odlišného kusu příboru. Seznam exponátů do výstavního fundu č. 8 - jídelní příbory od B. Južniče: Inv. č. Předmět
Popis
Příbor 51580 jídelní
Příbor jídelní, čtyřdílný, z nerez oceli. Lţíce s vejčitou naběračkou, rukojeť plochá, lţička stejně tvarovaná. Vidlička se shodnou rukojetí, čtyřzubá. Rukojeť noţe silnější, hladká, tvarovaná podle proporcí ruky. Značka Juţnič TS Sandrik Anticorro. Průměrná délka 22 cm. Bohumil
1937
6362563636 Příbor
Dvanáctidílná příborová sada z nerez oceli 63625-636. Značka Sandrik. Průměrná dl. 20 cm.
Juţnič Bohumil
1930 – 1937
6363763648 Příbor
Dvanáctidílná příborová sada 63637-648. Značka Sandrik. Průměrná délka 20 cm.
Juţnič Bohumil
1937
9461594619 Příbor
Pětidílná souprava jídelních příborů pro šest osob, uloţeno v etuji 94615a-f - 94619a-f. Průměrná délka 19,8 cm.
Juţnič Bohumil
1938
5.1.2.1.5
Autor
Datace
Fundus (vitrína) č. 11: Brože
Ve vitríně č. 11 jsou instalovány ve dvou policích broţe z obecného kovu spolu se 3 návrhy. Broţe nejsou příliš rozměrné, je zde 6 samostatných broţí, jedny ověsky a 6 početných 46
souborů, které jsou společně vedle sebe zafixovány na podloţkách, opatřených šedým sametem a svírají úhel cca 25° s podkladem (policí). Ke třem broţím jsou instalovány návrhy. Průměrná velikost jednotlivých broţí je 2 x 4 cm, pouze s malými odchylkami, rozměry tedy není nutné uvádět u jednotlivých předmětů v následujícím seznamu. Seznam exponátů do výstavního fundu č. 11- brože od B. Južniče: Inv. č. 63850 63851
63852
Předmět
Popis
Autor
Datace
Broţe
Broţe ze ţlutého kovu oválné, s lepeným sádrovým dekorem v různých barvách.
Juţnič Bohumil po 1950
Broţe
Broţe ze ţlutého kovu lichoběţníkového tvaru, s barevným dekorem z lepené sádrové hmoty.
Juţnič Bohumil po 1950
Broţe
Soubor 7 broţí ze ţlutého kovu tvaru okrouhlého plochého terče, různobarevně dekorované sádrovou hmotou.
Juţnič Bohumil po 1950
Broţe ze ţlutého kovu lichoběţníkového tvaru, 63853
63856
63857
63845 63846
63847
63848
Broţe
ploché, s různobarevným dekorem z lepené sádro- Juţnič vé hmoty. Bohumil po 1950
Broţe
Soubor 7 broţí a 1 knoflíku ze ţlutého kovu tvaru okrouhlého plochého terče, s různobarevným dekorem z lepené sádrové hmoty.
Broţe
Soubor 46 broţí ze ţlutého kovu obdélných, úzkých, s různobarevným dekorem z lepené sádrové Juţnič hmoty. Bohumil po 1950
Broţ
Broţ ze ţlutého kovu oválná, s barevným hnědým, ţlutým, zeleným a bílý dekorem z lepené sádrovi- Juţnič té hmoty. Bohumil po 1950
Broţ
Broţ ze ţlutého kovu se zeleným dekorem z lepené sádrovité hmoty. Tvar lichoběţníku.
Juţnič Bohumil po 1950
Broţ
Broţ ze ţlutého kovu tvaru lichoběţníku, s geometrickým dekorem z lepené sádrové hmoty v barvě modré, tmavší modré a bílé.
Juţnič Bohumil po 1950
Broţ
Broţ ze ţlutého kovu tvaru terče, s bílo-ţlutohnědým dekorem podobě květiny, zhotovené z lepené sádrové hmoty.
Juţnič Bohumil po 1950
Juţnič Bohumil po 1950
Broţ ze ţlutého kovu s barevným dekorem z lepe63849 63854
Broţ
né sádrové hmoty. Tvar broţe obdélný, úzký. Dekor v barvě ţluté, oranţové a bílé.
Juţnič Bohumil po 1950
Destička
Destička ze ţlutého kovu osmihranná, plochá, se zelenoţlutým dekorem ve tvaru květiny ze sádro-
Juţnič Bohumil po 1950 47
vé lepené hmoty. Závěsky ze ţlutého kovu kapkovité, ploché, s troj63855
5.1.2.2
Závěsky
bokým očkem na zavěšení, zdobení barevným Juţnič dekorem z lepené sádrové hmoty (ţlutý a růţový). Bohumil po 1950
Dřevěné předměty
Dřevěné dlabané a soustruţené předměty ze 40. let jsou instalovány ve vitrínách číslo 12 a 13, které jsou vybaveny dvěma policemi a dnem. 5.1.2.2.1
Fundus (vitrína) č. 12-13: Dlabané a soustružené dřevěné předměty
První vitrína je obsazena soustruţenou stolní soupravou na koření, instalovaná na podnose, 3 svícny a 11 soustruţenými dózami. Druhá vitrína představí dlabané a soustruţené mísy v 7 exemplářích a 1 návrh trojité dlabané mísy. Seznam exponátů do výstavního fundu č. 12, 13 – předměty ze dřeva od B. Južniče: INV.Č
Předmět Popis
Autor
Datace
Souprava na koření stolní, dřevěná, soustruhovaná, sestávající: z okrouhlého plochého podnosu s třemi vrypy na obvodu a ze tří zvoncovitých nádobek na
Juţnič
kolem r.
sůl, pepř a papriku. Podnos. Průměr 20 cm.
Bohumil 1930
63838
Podnos
63839
Souprava na koření stolní, dřevěná, soustruhovaná, sestávající: z okrouhlého plochého podnosu s třemi vrypy na obvodu a ze tří zvoncovitých nádobek na sůl, pepř a papriku. Nádobka na pepř zvoncovitá na Nádobka nízkém soklu, tvořícím současně zátku. Průměr 15 na pepř cm.
Juţnič kolem r. Bohumil 1930
63840
Souprava na koření stolní, dřevěná, soustruhovaná, sestávající: z okrouhlého plochého podnosu s třemi vrypy na obvodu a ze tří zvoncovitých nádobek na Nádobka sůl, pepř a papriku. Nádobka na sůl, horní ploška na sůl bílá. Průměr 22 cm.
Juţnič kolem r. Bohumil 1930
Souprava na koření stolní, dřevěná, soustruhovaná, sestávající: z okrouhlého plochého podnosu s třemi Nádobka vrypy na obvodu a ze tří zvoncovitých nádobek na na pasůl, pepř a papriku. Nádobka na papriku, horní ploš- Juţnič 63841
priku
ka červená. V. 10 cm.
kolem r.
Bohumil 1930
48
63814
63815
63816
63817
Mísa
Mísa dřevěná, soustruţená, mělká, okrouhlá, s plastickým vrubováním na širším plochém okraji. Průměr 25,5 cm, v. 2,8 cm.
Juţnič kolem Bohumil 1930
Mísa
Mísa dřevěná soustruhovaná, okrouhlá, mělká, s vyznačenými soustřednými kruhy na dně. Průměr 23,2 cm, v. 4,9 cm.
Juţnič Bohumil
Mísa
Mísa na ovoce s drţátkem uprostřed, soustruţená z hruškového dřeva, okrouhlá, hlubší s tenkými stěnami, s třemi soustřednými kruhy uprostřed, s vysokým konickým vrubovaným drţátkem. Průměr 24 Juţnič kolem cm, v. 15,5 cm. Bohumil 1930
Mísa
Mísa na ovoce s drţátkem uprostřed, soustruţený z hruškového dřeva, okrouhlá, hlubší, s třemi soustřednými kruhy uprostřed, s vysokým konickým sloupkovitým drţátkem s plastickými vruby. Průměr Juţnič kolem 24,5 cm, v. 26 cm. Bohumil 1930 Dóza s víkem, dřevěná, soustruhovaná, mělká, okrouhlá, se zářezem na okraji pro zachycení širšího
63819
63820
63821
63822
63823
63824
Dóza
plochého, přes okraj přesahujícího víka s mírně propadlým středem, v němţ umístěna terčovitá záchyt- Juţnič ka. Průměr 23,5 cm. Bohumil
Dóza
Dóza s víkem, dřevěná, soustruhovaná, okrouhlá, nízká, s oblými stranami s plochým hladkým víkem bez záchytky. Průměr 23 cm.
30. léta Juţnič 20. stoBohumil letí
Dóza
Dóza s víkem dřevěná soustruhovaná. Průměr 23 cm.
30. léta Juţnič 20. stoBohumil letí
Mísa
Mísa dřevěná dlabaná, obdélného tvaru, se zvlněnými stěnami, ořechové dřevo. Dl. 36 cm, š. 17,5 cm, v. 5 cm.
Juţnič Bohumil 1941
Mísa
Mísa dřevěná dlabaná ve tvaru tří prostupujících se elips, ořechově dřevo. Dl. 46 cm, š. 22 cm
Juţnič Bohumil 1941
Mísa
Mísa dřevěná, dlabaná, oválná. Střed vydlabán do kruhu, po stranách vydlabána dvě půlměsícová ucha. Juţnič kolem Dl. 38,5 cm, š. 31 cm, v. 5,3 cm. Bohumil 1940
49
63829
63830
63831
63832
Dóza
Dóza s víkem dřevěná, soustruţená, vyšší téměř kulovitého tvaru, víko s prohloubeným středem, z něhoţ vyrůstá nízká okrouhlá záchytka dovnitř vyhloubená. Průměr 13 cm, v. 8,5 cm.
Juţnič kolem Bohumil 1940
Dóza
Dóza s víkem dřevěná, soustruţená, vyšší. Průměr 13 cm, v. 10 cm.
Juţnič Kolem Bohumil 1940
Dóza
Dóza s víkem dřevěná, soustruţená, světlá. V. 13,5 cm, v. 11 cm.
Juţnič kolem Bohumil 1940
Dóza
Dóza s víkem dřevěná, soustruhovaná, okrouhlá, s konickými, horizontálně vrubovanými stěnami, se soustruţeným sloupkem se záchytkou uprostřed, na nějţ se navléká ploché, odstupněné víčko. Průměr 17 Juţnič kolem cm, v. 12 cm. Bohumil 1940 Dóza s víkem dřevěná, soustruhovaná kulovitého zploštělého tvaru s vysokým sloupkem uprostřed, na nějţ se navléká ploché víko s otvorem uprostřed, lemované plastickým prstencem. Průměr 17 cm, v. Juţnič
63833
63834
63836
63837
Dóza
11,5 cm.
Dóza
Dóza; s víkem dřevěná, soustruţená, ve tvaru zploštělé koule, s masivními stěnami, uprostřed s válcovitým, dolů ubíhajícím sloupkem, na nějţ se navléká víčko, uprostřed s otvorem, kolem něco plastický Juţnič kolem kruh. Průměr 21,5 cm, v. 13 cm. Bohumil 1940
Dóza
Dóza; s víčkem, soustruhovaná ze dřeva zvenčí červenohnědě mořeného, s 5 plastickými horizontálními vruby na obvodu. Záchytka plochá, okrouhlá. Průměr 11 cm, v. 6 cm.
Dóza
Dóza; s víčkem, soustruţená ze dřeva zvenčí červenavě mořeného, okrouhlá, vysoká, válcového tvaru s osmi horizontálními plastickými vruby. Záchytka Juţnič kolem plochá. V. 10 cm, 7,4 cm. Bohumil 1930 Slánka; dřevěná soustruhovaná, ve tvaru okrouhlé misky s konickým sloupkem uprostřed, na konci s 5
63842
kolem
Slánka
Bohumil 1940
Juţnič kolem Bohumil 1930
30. léta
vrypy na obvodu na dolní části misky tři horizontál- Juţnič 20. stoní vrypy. Průměr 8 cm, v. 6,5 cm, Bohumil letí
50
63843
63844
5.1.2.3
Pár svícnů
Pár svícnů; dřevěných soustruhovaných s hruškového dřeva, ve tvaru vysokých nahoře rozšířených sloupků s dutinou pro svíci, vyrůstajících z okrouhlé Juţnič hluboké misky. V. 21 cm, 11 cm. Bohumil
Svícen
Svícen; dřevěný, soustruhovaný, tvaru hlubší okrouhlé misky na povrchu plasticky vrubované, uprostřed sloupek s dutinou pro svíci, v horní části zvenčí vrubovaný. V. 7 cm, 11 cm.
Juţnič kolem Bohumil 1930
Sklo
Sklo bude vystaveno celkem ve třech vitrínách. Juţničovo sklo ve vitríně č. 14, a sklo současníků ve vitrínách č. 15 a č. 16. 5.1.2.3.1
Fundus (vitrína) č. 14: Sklo od B. Južniče
Ve vitríně č. 14 je instalována v horní polici skleněná nápojová souprava od B. Juţniče ze strojově foukaného skla s emailovanou oranţovou linkou (inv. č. 63693 a 63713-719 ). Spodní police je obsazena 4 číšemi z nápojového skla v kovových objímkách se dvěma návrhy (ke skleněné soupravě a k jedné číšce). Seznam exponátů do výstavního fundu č. 14 – skleněná souprava a číšky od B. Južniče: Inv. č. 63693 6371363715 63716 63717 6371863719
63773
Předmět
Popis
Mistička
Miska na sůl, čirá s nerezovou lţičkou s plochým, Juţnič uprostřed přetočeným drţadlem. Průměr 12 cm. Bohumil 1935
Souprava
Pohárek na nízké noţce s oranţovým prouţkem malovaným emailem. V. 14 cm.
Juţnič Bohumil 1935
Pohárek na aperitiv dtto. V. 16 cm.
Juţnič Bohumil 1935
Souprava
Pohárek na likér dtto V. 18 cm.
Juţnič Bohumil 1935
Souprava
Talířek čirý s úzkým okrajem, kolem něj oranţový Juţnič prouţek. Průměr 12 cm. Bohumil 1935
Číška
Číška na čaj, skleněná, kónická, v objímce z nerez oceli tvaru nízkého válce s oblounovou patkou. V. Juţnič kolem 14 cm. Bohumil 1935
Souprava
Autor
Datace
Kónická číška na čaj skleněná, v kovové objímce
63776
Číška
tvaru nízkého válcovitého prstence, na čtyřech drátkovitých noţkách, zevnitř připojených. Vyrobeno pro DP. V. 16,5 cm.
63778
Číška
Číška na čaj z Jenského skla, kónická, ve vyšší
Juţnič kolem Bohumil 1935 Juţnič
kolem 51
kovové objímce s dvěma plochými vroubkovanými obdélnými záchytkami na stranách. V. 15 cm.
Bohumil 1935
Číška na čaj z varného skla, válcová, s kovovou objímkou s plochým ouškem a odstupněným pod- Juţnič 63779
Číška
5.1.2.3.2
stavcem. Objímka z nerez oceli. V. 12,5 cm.
kolem
Bohumil 1935
Fundus (vitríny) č. 15-16: Sklo a porcelán současníků
Vitrína č. 15 představí v horní polici sedmidílnou soupravu od Ludviky Smrčkové z obrušovaného skla z roku 1937 (inv. č. 65893-65899). Ve spodní polici je instalován čajový porcelánový soubor s červenou linkou od Ladislava sutnara (inv. č. 85608-85615). (obr. 13) Vitrínu č. 16 obsazuje souprava pro 6 osob z varného tenkostěnného skla od L. Sutnara (inv. č. 66183-66192). Seznam exponátů do výstavního fundu č. 15, 16 – skleněná souprava Smrčkové, sklo a porcelán L. Sutnara: Inv. č.
Předmět
Popis
Autor
Datace
Šálek na čaj, skleněný, hladkého válcového tvaru s nalepovaným plným obdélným ouškem, hladce přebrušovaným. Signováno rytým : L.S. Smrčková 65893
65894
65895
65896
Šálek na čaj V. 9 cm, průměr 9 cm.
Ludvika
1936
Talířek na pečivo
Talířek na pečivo, skleněný, hladkého válcového tvaru s nalepovaným plným obdélným ouškem, hladce přebrušovaným. Signováno rytým Smrčková : L.S. V. 0,8 cm, průměr 12 cm. Ludvika
1936
Karafa
Karafa na citronovou šťávu, skleněný, hladkého válcového tvaru s nalepovaným plným obdélným ouškem, hladce přebrušovaným. Signováno rytým : L.S. V. 7,5 cm, průměr 4 cm.
Smrčková Ludvika
1936
Karafa
Karafa na smetanu, skleněný, hladkého válcového tvaru s nalepovaným plným obdélným ouškem, hladce přebrušovaným. Signováno rytým : L.S. V. 9,5 cm, průměr 5 cm.
Smrčková Ludvika
1936
tvaru s nalepovaným plným obdélným ouškem, hladce přebrušovaným. Signováno rytým : L.S. Smrčková V. 11 cm, průměr 5 cm. Ludvika
1936
Karafa na rum, skleněný, hladkého válcového
65897
Karafa
52
65898
65899
6618766192
Podnos pod karafy, skleněný, hladkého válcového tvaru s nalepovaným plným obdélným ouškem, hladce přebrušovaným. Signováno Podnos pod rytým: L. Smrčková, Cristalleries, Niţbor. V.
Smrčková
karafy
1,8 cm, průměr 14 cm.
Ludvika
Miska
Miska na sušenky, skleněná, hladkého válcového tvaru s nalepovaným plným obdélným ouškem, hladce přebrušovaným. Signováno rytým Smrčková : L.S. V. 5 cm, průměr 16 cm. Ludvika
1936
Koflík s talířkem
Koflík s talířkem (6 ks) z varného tenkostěnného skla. Ze souboru na čaj pro 6 osob (10 dílného). Koflík tvaru poloviny stlačené koule s oblým uchem, talířek se zdviţeným okrajem. Pro Krásnou Jizbu Druţstevní práce vyrobily sklárny Kavalier Sázava. V.5 cm, průměr 11,3 cm.
Sutnar Ladislav
po 1931
Baňka na rum
odvozený ze stlačené koule. Baňka s nízkým břichem a vysokým válcovitým hrdlem s hubičkou, zátka s kónickou úchytkou. Pro Krásnou Jizbu Druţstevní práce. V. 16,8 cm.
Sutnar Ladislav
po 1931
Cukřenka s víčkem
Cukřenka s víčkem z varného tenkostěnného skla. Bez oušek. Ze souboru na čaj pro 6 osob (10 dílného). Tvar odvozený ze stlačené koule. Mírně vypouklé víčko s kónickou úchytkou. Pro Krásnou Jizbu Druţstevní práce vyrobily sklárny Kavalier Sázava. V. 10,2 cm.
Sutnar Ladislav
po 1931
Sutnar Ladislav
po 1931
1936
Baňka na rum z varného tenkostěnného skla. S víčkem. Ze souboru na čaj pro 6 osob (10 dílného). Tvar
66186
66185
Konvička na esenci z varného tenkostěnného skla. Ze souboru na čaj pro 6 osob (10 dílného). Tvar odvozený ze stlačené koule. Se skleněným zaobleným ouškem a hladkým válcovitým krčkem. Mírně vy66184
Konvička na esenci
pouklé víčko s kónickou úchytkou. Pro Krásnou Jizbu. V. 10 cm.
53
Konvice na čaj z varného tenkostěnného skla. S víkem. Ze souboru pro 6 osob (10 dílného). Tvar odvozený ze stlačené koule. S esovitou výlevkou, kr-
66183
85608
85609
ček konvice s miskovitým okrajem obepnut Konvice na kovovou /niklovanou/ objímkou s kovovým, čaj sklápěcím, oválným drţadlem. V. 16 cm.
Sutnar Ladislav
po 1931
Cukřenka s víčkem
Čajový soubor porcelánový, pro 6 osob, neúplný, kulovitých tvarů, bílý s úzkou červenou linkou podél okrajů cukřenka s víčkem kulovi- Sutnar tá. V. 10,5 cm, průměr 5 cm. Ladislav
1930
Konvička na mléko
Čajový soubor porcelánový, pro 6 osob, neúplný, kulovitých tvarů, bílý s úzkou červenou linkou podél okrajů, konvička kulovitá- bez Sutnar víčka. V. 10,5 cm, průměr 5,7 cm. Ladislav
1930
Koflík s miskou (6ks). Součást čajového souboru, porcelánový, pro 6 osob, neúplný, kulovitých tvarů, bílý s úzkou červenou linkou podél 8561085615
Koflíky s miskou
5.1.2.4
Textil
okrajů. Soubor 85608 - 85615 (chybí konvice). Sutnar V. 10,5 cm, průměr 10,4 cm. Ladislav
1930
Textil současníků B. Juţniče bude instalován na třech místech. Ve vitríně č. 17 a na dvou soklech č. 10 a č. 18. 5.1.2.4.1
Fundus (vitrína) č. 17: Textil A. Kybala a S. Vondráčkové
V této vitríně jsou vystavené soubory potahových tkanin od Antonína Kybala ( inv. č. 74194/1-7) ve spodní polici. Horní police představí vzorkové tkané záclonoviny Slávky Vondráčkové z let 1928-1932 ( inv. č. 52 341/1-9). Seznam exponátů do výstavního fundu č. 17 – textil A. Kybala a S. Vondráčkové: Inv. č.
Předmět
Popis
52341
Vzorky záclonovin
Vzorky záclonovin pestrých barev, tkaných v pruzích a kárech.
74194
Soubor potahových tka- Soubor potahových tkanin ručně tkaných různin nými technikami.
Autor
Datace
Vondráčková 1929Jaroslava 1931 Kybal Antonín
19281940 54
5.1.2.4.2
Fundus (sokl) č. 10: Textil
N soklu č. 10 bude vystaven textil dle dochované fotografie z instalace na výstavě moderního textilu v Hradci Králové z roku 19296 (obr. 14). Tuto instalaci navrhl Ladislav Sutnar, který se stal svou výstavní činností velmi známý a charakterizovala dobu i přístup umělce k prezentaci. Vlastně připomíná např. čtvercové či obdélníkové kompozice současníka L. Sutnara, malíře Pieta Mondriana, v trojrozměrné podobě. Pro tuto instalaci bude nutné nechat vyrobit kopie, které bude moţno později opětovně pouţít do instalace designu 20. století, nové expozice UPM7. V úvahu připadají Kybalovy návrhy textilií. Výběr skutečných vzorů pro výrobu kopií by bylo vhodné nechat na kolegyních ze sbírky textilu, které uzpůsobí výběr textilií dle budoucích moţností vyuţití a strojovým podmínkám výroby. Pro tento scénář tedy prozatím nechám otázku výběru a výroby kopií otevřenou. Fundus se skládá z několika obdélníkových a čtvercových rámů ze dřeva, které jsou spojeny. V našem případě nebude z hranolů, ale vzhledem k minimalizaci moţného poškození textilií (ač se jedná o kopie) by měl být z kulatiny pokryté pěnovým polyetylenem. Tato konstrukce je ukotvena na dřevěném soklu8, opatřeným shora kobercem světle šedé barvy. Barva koberce je shodná s barvou koberce poloţeného na podlaze sálu. 5.1.2.4.3
Fundus (sokl) č. 18: Koberec od A. Kybala
V přední části sálu (na soklu č. 18) je instalován vlněný tkaný koberec od Antonína Kybala, který byl vyroben v Moravské gobelínové manufaktuře ve Valašském Meziříčí v roce 1929 (obr. 15). Koberec je volně poloţen na soklu, který přesahuje rozměr koberce, aby nedošlo k narušení textilie ohybem. Je opatřen popiskou na kovovém stojánku. Jedná se o poslední instalaci ve směru prohlídky výstavy. Seznam exponátů do výstavního fundu č. 1- koberec A. Kybala: Předmět
Popis
Koberec
Koberec kilim s geometrickým vzorem v barvě černé a bílé a Kybal s prouţky v barvě bílé, červené a černé. 225 cm x 150 cm. Antonín
5.1.2.5
Autor
Datace 1929
Nábytek
Kusy nábytku jsou instalovány na soklech č. 1 a č. 8, které jsou umístěny v koutech výstavního sálu. 5.1.2.5.1
Fundus (sokl) č. 1: Nábytek od Bohumila Južniče a Le Corbusiera
První kout nese označení fundus č. 1. Zde bude umístěna stojací, polohovatelná, chromovaná lampa od Bohumila Juţniče z 30. let (inv. č. 105368) a křeslo z chromovaných trubek 6
Viz: ADLEROVÁ, Alena. České užité umění 1918-1938. 1. vyd. Praha: Odeon, 1983. s. 178. Novou expozici v hlavní budově v Praze připravuje UPM na rok 2015 či 2016. 8 Pro dostatečnou pevnost výstavního fundu upřednostňuji pouţití měkkého dřeva. Tvrdé dřevo se vylučuje z důvodu obsahu škodlivin a není ekonomicky výhodné. MDF desky nejsou dostatečně pevné pro tuto konstrukci. 7
55
od Le Corbusiera z roku 1928 ( inv. č. 103986). Tato instalace se přibliţuje instalaci ze Sudkovy fotografie, na níţ bylo namísto Corbusierova křesla nainstalováno křeslo neznámého autora. Zarámovaná Sudkova fotografie bude viset v paspartě na zdi vedle této instalace. Popiska bude umístěna na kovovém stojanu, natištěná na kapa desce. Seznam exponátů do výstavního fundu č. - nábytek B. Južnič a Le Corbusier: Inv. č.
103986
105368 5.1.2.5.2
Předmět
Popis
Autor
Datace
Lehátko
Replika lehátka Le Corbusiera vyrobená italskou firmou. Na dřevěném podnoţí propojeném trnoţem volně spočívá kostra z chromované trubky s potahem z černé kůţe, kterou lze volně posunovat a měnit náklon lehátka. V. 61 cm, š. 55 cm, dl. 160 cm.
Lampa stojací
Lampa stojací výsuvná s otočným stavěcím šroubovacím kloubem o kruhovém průměru. Rameno zakončené puklicovým stínidlem z niklované mosazi. Tyč z leštěné oceli zakotvena do litinového podstavce, překrytá puklicí z niklované mosazi. V. 146 cm, Juţnič Bo- 1933průměr 40,5 cm. humil 1935
Le Corbusier
1928, návrh 1995 replika
Fundus (sokl) č. 8: Nábytek současníků
Druhý nábytkový kout nese označení fundus č. 9. Zde je instalován nábytek Současníků B. Juţniče. Konkrétně jsou zde rozkládací servírovací stolky (inv. č. 104447) od Jindřicha Halabaly, vyrobené v UP závodech v Rousínově v roce 1930. Dále servírovací stolek z dílny Bauhausu z chromovaných ohýbaných trubek v kombinaci se sklem (inv. č. 104442), který vyráběla československá firma Gottwald v Ústí nad Orlicí. Spolu se stolky jsou tu vystavená 4 křeslakřeslo Wassily od Marcela Breuera z ohýbaných chromových trubek, vyrobené firmou Thonet ve Vídni (inv. č. 97197), křeslo od Ladislava Ţáka z chromových trubek s tkaninou od A. Kybala, vyrobené v Praze roku 1930 (inv. č. 71436) a 2 dřevěná křesla od Jana Vaňka z 30. let (inv. č. 86249 a 82274). Seznam exponátů do výstavního fundu č. 8- Nábytek současníků: Inv. č.
97197 86249
Předmět
Popis
Autor
Datace
Kovové křeslo Wassily. Konstrukce z kovových chromovaných trubek, plynule spojující opěradlo s předními i zadními nohami, je doplněna horizontálními pruhy šedého, zašlého plátna, které tvoří opěradlo, područky a sedák. V. 73 cm, hl. 72 cm, š. 77
Breuer Marcel, výroba Gebrüder 1925-
Křeslo
cm.
Thonet
1929
Křeslo
Křeslo, dubové dřevo, tmavě mořené. Na 4 hranolových nohách spojených po stranách
Vaněk Jan
kolem 1930 56
trnoţemi, obdélný po stranách mírně zaoblený sedák. Přední nohy protaţeny do vodorovných područek, vpředu zaoblených. V. 78 cm, sedadlo 62 x 54 cm.
82274
71436
Křeslo
Křeslo (tzv. morrisovské) dubové, řezané, příčkové s volnými polštáři. Nohy hranolové nesou jednak lichoběţníkové příčkové sedadlo, jednak přímé područky. Područky jsou spojeny se sedákem třemi štíhlými hranolovými příčkami. V. 108 cm, š. 67 cm, hl. 78 cm.
Křeslo
Křeslo ve tvaru lehátka - konstruované z ohýbaných ocelových trubek. Opěradlo tvoří červená hrubě tkaná vlněná látka. Autor tkané látky: Ant. Kybal - kolem roku 1930. Ţák LaV. 70 cm, š. 55 cm, hl. 90 cm. dislav
Vaněk Jan
1927/28
1930
Stolek servírovací pojízdný, chromovaná trubka, sklo. Stolek sestavený ze dvou kruhů, do nichţ jsou vloţeny dvě skleněné police nahoře s vodorovným Stolek ser- madlem na převáţení. Dole jedno velké a dvě menší 104442
104447
5.1.2.6
vírovací pojízdný
skleněná kolečka. Předmět byl vyroben pro Bauhaus. V. 75 cm.
firma po r. Gottwald 1920
Stolky hnízdové
3 kusy nestejně velkých servírovacích stolků hnízdových, tmavě mořený dub, kořenice. Obdélné stolky na hranolových nohách propojených trnoţem. Horní desku tvoří tmavě mořená kořenice. Nestejná velikost stolků umoţňuje jejich zasunutí do sebe. V. Halabala po r. 78 cm. Jindřich 1930
Archivní materiály
Návrhy jsou instalované na podloţkách z nekyselého tvrdého papíru, které svírají úhel cca 25° s podkladem, a tím je na archivní materiál lépe vidět i kdyţ je instalovaný ve spodní polici. Archiválie nebudou na podloţky nijak fixované. Podloţky jsou ve spodní části opatřeny zvýšeným lemem ze stejného materiálu, který udrţí archiválii v poţadované pozici. Moţnost kombinovat návrhy s instalací samotných předmětů, je určitým oţivením s vyuţitím moţnosti instalovat méně viditelné nákresy ve vyšším patře vitríny. Ve scénáři ovšem počítám s instalací archivních návrhů převáţně ve spodním patře vitrín, kde bude i lépe omezena intenzita světel-
57
ného záření z osvětlovacích těles, které jsou potřeba k osvětlení exponátů i sálu9. Převáţnou sloţkou instalace však zůstávají samotné exponáty, archiváliím je věnováno vestavěné patro sálu. Počty a slovní popisy archivních materiálů (z důvodu nezpracovaného archivu není moţné uvádět běţné identifikační čísla) jsou obsaţeny v popisech jednotlivých instalací ve výstavních fundech.
5.1.2.7
Fotografie
K jednotlivým instalovaným skupinám exponátů jsou mezi vitrínami zavěšeny fotografie od Josefa Sudka v paspartách a dřevěných, tmavě lakovaných rámech. Tyto fotografie byly pořízeny jako reklamní materiál výrobků DP a zobrazují Juţničovy předměty ve vizuálně přitaţlivých kompozicích. Fotografie jsou součástí archivu a prozatím také nenesou identifikační čísla, není tedy moţné přiloţit seznam. Existují však ke kaţdé vitríně minimálně 3 různé takové fotografie a výběr tedy není sloţitý. Vystavené fotografie se vţdy vztahují k předmětům ve vitríně a jsou rozmístěny na vnějších stěnách výstavního sálu, vţdy po dvou rámech mezi vitrínami. Pro instalaci budou vyrobeny kopie fotografií. Několik Sudkových fotografií je pro umístěno v příloze č. 2 umístěné na konci této práce. Nabízí se moţnost uvést kolekci Sudkových fotografií kratším odborným textem, o který by byl poţádán specialista přes fotografii, např. Jan Mlčoch, autor mnoha výstav Sudkovy galerie a kurátor sbírky fotografie UPM. Ve scénáři s touto moţností prozatím není počítáno, Sudkovy fotografie budou představeny spolu se základními údaji o výstavě a B. Juţničovi na úvodním textovém panelu č. 1, umístěném na začátku prohlídky. Celkem je v sále 9 ploch mezi vitrínami k zavěšení fotografií, vţdy po 2 rámech a jedna fotografie u nábytkového koutu, tzn. celkem 19 rámů a 19 fotografií J. Sudka. Šíře rámu je 40 cm, výška 60 cm. Rozestup mezi dvěma rámy vedle sebe je 15-20 cm, všude je dodrţen stejný. Rámy jsou zavěšené tak, ţe středová osa rámu je ve výšce 175 cm.
5.1.2.8
Doprovodné texty
Doprovodné texty jsou rozmístěné po stěnách u logických celků, ke kterým se váţí. Jde tedy o stručný popis aktivit B. Juţniče v oblasti tematicky či materiálové odlišené části výstavy. Texty jsou v hlavním sále umístěny na vnějších a vnitřních stěnách10 výstavního sálu, na plánku sálu (obr. 16) znázorněné červenou barvou. Vycházejí z jednotlivých kapitol teoretické části této práce, jsou zkrácené a mohou být doplněné fotografií či náhledem návrhu předmětu. Doprovodné texty jsou tištěné černým písmem velikosti 30 bodů na kapa deskách šedé barvy. Prostor mezi vitrínami u vnitřní stěny sálu je cca 120 cm, šíře kapa desek je 80 cm a výšku ur-
9
Z hlediska bezpečnosti návštěvníků, viditelnosti textů apod. Panely, které tvoří nepřístupné jádro- střed sálu a rozdělují ho odděleným prostorem o šíři 1,5 metru na dvě výstavní části pro lepší moţnost instalace a vymezení směru prohlídky. 10
58
čuje délka textu. Kapa desky jsou zavěšené na zdi a vyrovnány dle středové osy ve výšce 170 cm. Úvodní a závěrečný text je tištěn na rozměrnější spojené desky a visí výše, neţli ostatní doprovodné texty. Tyto dva texty jsou tištěné písmem o velikostí 60 bodů. Texty jsou rozděleny následovně dle jednotlivých skupin vystavených předmětů: Panel č. 1: Úvodní text k výstavě Bohumila Juţniče, doplněný portrétní fotografií. Je vytištěný na velkých, k sobě spojených11 kapa deskách a zavěšený na první stěně výstavního sálu. Text představí návštěvníkovi osobnost Bohumila Juţniče, spolupráci s TS a DP, firmou Sandrik, i výstavu samotnou. Texty vychází z kapitoly Charakteristika uměleckého průmyslu v období mezi válkami a Seznámení s osobností a prací Bohumila Južniče. Panel č. 2: Panel představí charakteristiky funkcionalistických výrobků z kovů, které obsazují následujících 8 vitrín a dále text k fundu (vitrínám) č. 2,3- Psací soupravy a potřeby. Text vychází z kapitoly Kovy z teoretické části této práce. Panel č. 3: Panel nese text k fundu (vitrínám) č. 4,5- Kuřácké soupravy, dózy z kovu. Text vychází z kapitoly Kovy z teoretické části této práce. Panel č. 4: Váţe se k fundu č. 6,7- Kuchyňské a stolní vybavení. Text vychází z kapitoly Kovy z teoretické části této práce. Panel č. 5: Váţe se k fundu č. 8- Příbory. Text vychází z kapitoly Kovy a Seznámení s osobností a prací Bohumila Južniče z teoretické části této práce (části věnované popisům pravidel, která Juţnič respektoval při tvorbě návrhů svých jídelních příborů). Panel č. 6: Váţe se k fundu č. 12,13- Dlabané a soustružené dřevěné předměty. Text vychází z kapitoly Výrobky ze dřeva z teoretické části této práce. Panel č. 7: Váţe se k fundu č. 14- Sklo od B. Južniče a fundu č. 15,16- Sklo a porcelán současníků. Text vychází z kapitoly Sklo, keramika, kamenina z teoretické části této práce. Panel č. 8: Váţe se k fundu č. 17- Textil A. Kybala a S. Vondráčkové. Text vychází z kapitoly Bytový textil z teoretické části této práce. Panel č. 9: Na závěr prohlídky, tedy po levé straně při vstupu do sálu, bude umístěn panel s informacemi o realizaci výstavy a poděkováním spolupracovníkům a dalším, kteří se na výstavě budou podílet.
11
Kapa deska takového rozměru se těţko převeze nepoškozená, pokud je moţné ji vůbec pořídit.
59
Obr. 16
60
5.1.2.9
Popisky
Popisky jsou nalepeny na přední straně vitrín, tištěny černým písmem velikosti 18 bodů na průhledné fólii12 o rozměru 9 x 14 cm. Popisky, které patří k exponátům, jejichţ autorem není B. Juţnič, nýbrţ jeho současníci, budou označené červenou tečkou v levém horním rohu popisky. Takto jednoduše oddělíme předměty, které slouţí k dokreslení atmosféry instalace či podávají doplňující informace, od předmětů navrţených Juţničem, které jsou v případě monografické výstavy o tomto autorovi „podstatnější“. O tomto rozlišení musí být návštěvník informován na počátku prohlídky pomocí vysvětlivky v úvodním textu výstavy. Název a datace předmětu je v popisce označen tučným písmem, informace na popisce dodrţují následující strukturu13: Stojánek s 6 miskami pod nápojové sklenky, 1933 Sandrik, vyrobeno pro TS v Praze Alpaka, průměr misky 8,9 cm UPM inv. č. 63698-63704 Bude-li autor jiný neţ B. Juţnič, jeho jméno bude umístěno ještě nad názvem předmětu a datací. Popisky, které patří k soupravám (kuřáckým, jídelním apod.), budou společné. K předmětům umístěným na soklech budou popisky připevněné na ocelových stojáncích s moţností natočení sklonu kapa desky s textem. Výška stojánku je 150 cm a jsou běţnou součástí vybavení musea. Text je tištěn jako u ostatních popisek černou barvou, barva kapa desky je šedostříbrná.
5.1.2.10
Osvětlení
Okna umístěná ve středu sálu jsou standardně zakrytá panely, osvětlení výstavy je převáţně z umělých světelných zdrojů. Nezakrytá jsou dvě okna v přední části sálu a dvě okna v zadní části. Jsou opatřené fóliemi, které zabraňují pronikání škodlivých sloţek světla, při výstavě jsou navíc prakticky celou dobu zataţená pomocí rolet. K osvětlení poslouţí stropní, závěsný, posuvný systém na osvětlovací tělesa. Ten by měl osvítit kompletní plochu výstavy, tedy podlahu, popisky i texty, s moţností nastavení intenzity záření a tudíţ respektování ideálních podmínek pro vystavení sbírkových předmětů. V samotných vitrínách jsou umístěny v horní části odvětrané trubicové zářivky. Intenzita by měla být zohledněna u jednotlivých částí výstavy dle vystavených materiálů. V případě vitrín se intenzita osvětlení upravuje pomocí fólií, přes které světlo proniká do výstavní části fundu. Pro osvětlení předmětů z různých typů materiálu je nutné vytvořit kompromis mezi poţadavky na intenzitu osvětlení jednotlivých sbírkových předmětů s ohledem na jejich materiá-
12
Zvaţoval jsem moţnost označení popisek předmětů čísly a také označení archivních materiálů čísly shodnými. Protoţe budou návrhy ke konkrétním předmětům instalované ve stejné vitríně s předmětem, povaţuji to za zbytečné. 13 Ve skutečnosti je popiska tištěna fontem Times New Roman o velikosti 18 bodů.
61
lové odlišnosti. Pro tuto instalaci je ideální intenzita osvětlení 50 luxů, vhledem ke skleněným předmětům, fotografiím a archivním materiálům.
5.2
Vestavěné patro: popis instalace a výstavního fundu
Horní patro výstavního sálu je pouţito k vystavení archivních materiálů a ke sledování prezentace, kterou je moţné částečně i ovládat. Rozloha patra je 10,7 x 7,7 m. Na podlaze je poloţen šedý koberec. Dvě protilehlé stěny patra jsou zakryty panely, které umoţňuje zavěšení děl, aniţ by byla poškozena vlastní stěna sálu. Barva panelů je bílá. Na těchto panelech jsou zavěšeny ve dvou řadách v zasklených rámech návrhy a nákresy výrobků Bohumila Juţniče, doplněné popiskami na kapa deskách a třemi panely s texty. Uprostřed místnosti je umístěna LCD obrazovka s 6 křesílky ve třech řadách, určených pro sledování prezentace. Schody do vestavěného patra jsou opatřeny pojízdným křeslem, pro umoţnění bezbariérového přístupu. Při vstupu do této místnosti je umístěn panel A s úvodním textem a pod ním kovová směrovka na stojánku, ukazující směr prohlídky vpravo.
5.2.1
Archivní materiály
Ve vestavěném patře sálu jsou představeny návrhy z oblastí návrhářských aktivit B. Juţniče, které nebyly k vidění ve spodním sále a vynikne tak rozsah Juţničova návrhářského potenciálu a některé zvláštnosti z jeho tvorby. Bohuţel sál není dostatečně rozměrný, aby představil vhodné mnoţství návrhů. Proto je výstava doplněná powerpointovou prezentací s velkým mnoţstvím dalších kreseb předmětů. Vystaveny jsou zejména Juţničovy návrhy z oblasti textilní tvorby, nábytku, skla, keramiky, smaltovaného nádobí, varných konvic, hraček a šperků. Archivní materiály jsou adjustovány v zasklených rámech, které zabraňují moţnosti deformace návrhu a v podmínkách, vyhovujících expozici archiválií. Instalované návrhy visí na dvou protilehlých stěnách horního patra (druhé dva konce místnosti jsou tvořeny pouze skleněným zábradlím a není moţné je k instalaci pouţít celé) ve dvou řadách nad sebou. Pomyslná osa, rozdělující horní a spodní řadu instalovaných návrhů, leţí ve výšce cca 170 cm, mezery mezi jednotlivými rámy jsou cca 15–20 cm, ovšem zvolený rozestup musí být dodrţen u všech instalovaných rámů. Rámy jsou černě lakované jako pro instalaci fotografií J. Sudka v hlavním sále. Prostor sálu vybavený fundem nabízí 3 výstavní plochy, označené na plánku (obr. 17) jako Fundus A, B a C. Fundus B a C je určen na zavěšení návrhů, doplněných popiskami na kapa deskách. Fundus A je určen pro zavěšení panelu s úvodním textem k vestavěnému patru, popisující různé oblasti návrhářské tvorby B. Juţniče.
62
Rámy, ve kterých jsou v černé paspartě instalované návrhy, mají rozměr 60 x 80 cm. Jsou instalovány na šířku, aby bylo moţné lépe zavěsit návrhy ve dvou řadách nad sebou. Bude pouţito 12 rámů ve dvou řadách na jedné stěně, tzn. celkem 48 rámů a 48 návrhů14.
5.2.2
Doprovodné texty
Úvodní text k vestavěnému patru je umístěn ihned po vstupu do sálu a označený na obrázku (obr. 17) červenou číslicí 1. Doprovodný text je umístěn na dvou částech výstavního panelu, označených červenými číslicemi 2 a 3. Texty vycházejí z kapitoly Sbírkový a archivní fond B. Južniče z teoretické části této práce. Doprovodné texty jsou tištěny černým písmem velikosti 30 bodů na kapa deskách šedostříbrné barvy. Šíře kapa desek je 100 cm a výšku určuje délka textu. Kapa desky jsou zavěšeny na zdi a vyrovnány dle středové osy ve výšce 170 cm. Doprovodný text č. 1 představí obecně návrhy a okolnosti jejich vzniku, které jsou k vidění v následující části prohlídky. Text je umístěn na výstavním fundu A. Doprovodný text č. 2 představí následující návrhy z oblasti textilní tvorby, hraček, šperků a nábytku, instalované na výstavním fundu B. Texty vycházejí z kapitol Práce ze dřeva, Bytový textil a Další oblasti návrhů a zajímavosti z archivu z teoretické části této práce. Doprovodný text č. 3 uvede vystavené návrhy ze skla, keramiky, smaltovaného nádobí a varných konvic zavěšených na výstavním fundu C. Texty vychází z kapitol Sklo, keramika, kamenina a Další oblasti návrhů a zajímavosti z archivu z teoretické části této práce.
5.2.3
Popisky
Popisky jsou shodných rozměrů jako popisky v hlavním sále, tedy 9 x 14 cm. V tomto případě nejsou tištěné na foliích, ale na šedostříbrném papíře, který je lepený na kapa desky. Jsou tištěny černým písmem velikosti 18 bodů. U popisek návrhů je uveden název, datace (je-li známa), materiál, pro který byl návrh určen, odkaz na realizaci předmětu (existuje-li) a identifikační číslo archiválie15. Příklad popisky16: Návrh na stojánek s 6 miskami 1pod nápojové sklenky, 1933 materiál: alpaka Realizace UPM inv. č. 63698-63704 Archiv UPM i. č. XY
14
Z důvodu absence identifikačních čísel nelze přiloţit seznam. Do doby, kdy se bude výstava konat, musí být archiv nutně zpracován a označen identifikačními čísly. 16 U popisek archivních materiálů je záměrně uvedeno i. č. - jako identifikační číslo, nejedná se o inventární číslo (inv. č.), kterým jsou v museu označovány výhradně sbírkové předměty. 15
63
Obr. 17
64
5.2.4
PC prezentace
Powerpointová prezentace se promítá na LCD monitoru s úhlopříčkou 150 cm, před kterým je umístěno 6 sedadel. Prezentace obsahuje veškeré návrhy B. Juţniče, opakuje se dle načasování, je moţné ji posunout či pozastavit, případně přeskakovat jednotlivé kapitoly, které jsou sloţeny z návrhů předmětů ze shodného typu materiálu. Prezentaci lze snadno ovládat pomocí počítačové myši. Před LCD monitorem je umístěn nízký stolek pro ovládání. K prezentaci bude třeba přefotografovat či naskenovat archivní materiály v kvalitním rozlišení. K tomu poslouţí fotoateliér UPM. Při větší návštěvnosti je moţné křesílka dodat z odděleného prostoru v hlavním sále.
5.2.5
Osvětlení
Zdrojem osvětlení sálu jsou osvětlovací tělesa s moţností nastavení intenzity světelného záření. Ty jsou rozmístěny na posuvném variabilním systému u stropu výstavního sálu i na niţším stropu pod vestavěným patrem. Pro archiválie bude světlo omezeno na nutné minimum. U předmětů z papíru by se měla intenzita světla pohybovat okolo 50 luxů, vhodné je také omezit silné a dlouhodobé17 osvětlení (bodové lampy atd.).
5.3
Seznam prvků výstavního fundu
14 x vitrína Schöninger v. 210 cm, š. 140 cm, hl. 70 cm. 31 x police z tvrzeného skla o rozměru 135 x 65 cm o síle 0,8 cm 1 x výstavní sokl z MDF desek 200 x 200 cm, v. 20 cm (fundus č. 1) 1 x výstavní sokl z MDF desek 245 x 400 cm, v. 20 cm (fundus č. 9) 1 x výstavní sokl z MDF desek 245 x 300 cm, v. 20 cm (fundus č. 10) 1 x výstavní sokl z MDF desek 235 x 160 cm, v. 20 cm (fundus č. 18) MDF desky na vymezení odděleného prostoru ve středu sálu (zároveň panely slouţící na zavěšení rámů a textových panelů): v. 295 cm, celková délka 4 x 1105cm + 1 x 150 cm = 4570 cm MDF desky na výstavní fundus A, B a C ve vestavěném patře: v. 240cm, celková délka 2 x 1075 cm + 4 x 150 cm + 1 x 180 cm= 2930 cm. 19 x zasklený rám s paspartou v. 60 cm, š. 40 cm (fotografie) 48 x zasklený rám s paspartou v. 60 cm, š. 80 cm (návrhy předmětů) 9 x podloţky pod broţe – kapa desky potaţené šedým sametem, 20 x 30 cm. 8 x Ocelové stojánky na popisky v. 150 cm (2 x směrová šipka, 6 x popisky k soklům) 11 x křesílko (6 x k prezentaci, 5 x pro odpočinek) 1 x stolek pod LCD monitor a ovládání prezentace
17
V úvahu připadá automatické spuštění osvětlení vestavěného patra s archiváliemi, fungující na fotobuňku, které by se spustilo při vstupu návštěvníka do této části expozice.
65
K vyrobení 6 obdélníkových rámů na instalaci textilu je třeba dřevěnou kulatinu o min. průměru 6 cm pokryté polyetylenem o celkové délce 2000 cm.
5.3
Barevné řešení výstavy
Stěny sálu jsou bílé. Na podlaze leţí koberec světle šedé barvy. Strop sálu je původní z konce 19. století a je zdoben stropními malbami, které se při výstavách nezakrývají, jsou součástí budovy a tak se na ně také nahlíţí. Sokly jsou natřené tmavě šedou barvou. Doprovodné texty a popisky na kapa deskách jsou tištěné černou barvou na stříbrnošedém podkladu. Rámy na fotografie a archivní materiály jsou černě lakované. Stojánky s popiskami u soklů a se směrovými šipkami jsou z chromované oceli (včetně šipek). Vitríny jsou celoskleněné a tudíţ průsvitné a bez barev. Křesílka v sálech jsou šedočerné. Čtyři základní barvy, které budou prostupovat výstavou, jsou tedy bíla, šedá, černá a stříbrná.
5.4
Harmonogram výstavy Příprava samotné výstavy, výběr exponátů, tvorba textů, návrh architektonického řešení
i doprovodných programů apod. musí probíhat několik měsíců (nebo i let) předem. Exponáty je vhodné v případě nutnosti s časovým předstihem doručit do restaurátorských dílen k očištění, kontrole stavu atd. Výroba fundu začíná zpravidla cca měsíc před výstavou v závislosti na obtíţnosti arch. řešení výstavy. Je nutné naplánovat i propagaci výstavy a dobu nutnou k vydání katalogů, publikací a plakátů. Samotná doba na přípravu prostor, tedy doba mezi ukončením jedné výstavy a začátkem druhé, bývá v UPM okolo 14 dnů. V této době je nutné deinstalovat starý fundus, upravit a natřít výstavní panely na zdech, slouţící pro zavěšení rámů a textů, instalovat nově vyrobený fundus, upravit osvětlení atd. Následuje úklid a čištění vitrín, instalace doprovodných textů, instalace fotografií, exponátů, archivních materiálů a popisek. Před otevřením výstavy je proveden úklid ještě jednou. Harmonogram výstavy vytváří výstavní oddělení UPM, která má podobné aktivity na starosti od plánování prvních prací na výstavním fundu po tiskovou konferenci a vernisáţ výstavy. Pedagogické oddělení naplánuje harmonogram doprovodných programů, tedy cykly přednášek k výstavě, komentované prohlídky, akce pro děti apod.
66
5.5
Vernisáž
Vernisáţe probíhají v den před otevřením výstavy veřejnosti. V UPM je běţný čas pro začátek vernisáţe v 18:00 hodin, kdy je většina zájemců o tuto akci jiţ uvolněna ze zaměstnání. Pokud by se konala v letních měsících, vhodným místem by byla zahrada UPM, která je dostatečně prostorná, zdobená keři a květinami, keramickou fontánou a altánkem. Je moţné ji ozvučit za pomoci přenosných reproduktorů a mikrofonu. Zde by bylo proneseno úvodní slovo paní ředitelky, autora výstavy atd. Vhodné je pozvat k projevu významnou osobnost s tématem výstavy svázanou. V našem případě by to mohl být současný ředitel firmy Sandrik, která realizovala ve svém nejúspěšnějším období většinu vystavených předmětů z kovu, anebo např. pan PhDr. Jan Rous, který je úzce spojený se znovuotevřeným TS v Praze. Projevy bývají doplněné ţivou hudbou (hudebník zahraje několik krátkých skladeb během vernisáţe). Po pronesení úvodních slov následuje přípitek (o občerstvení se stará personál kavárny UPM) a prohlídka výstavy pro zúčastněné. Poté oficiálně vernisáţ končí a je moţné posedět s kolegy a zúčastněnými v muzejní kavárně, která je pro veřejnost v době vernisáţe uzavřená, stejně jako celé museum. Pokud by se konala vernisáţ v zimním období nebo v nepříznivém počasí, namísto zahrady je moţné pouţít knihovnu (studovnu) UPM či přímo výstavní sál.
5.6
Finanční rozpočet
Rozpočet financí, který bývá běţnou součástí scénáře, je z důvodu jejího konání v neznámých termínech (v řádu let) omezen na pouhé vyjmenování jednotlivých poloţek bez číselných hodnot. Cenové hladiny materiálů i sluţeb se neustále mění, nový vývoj a výzkum v oblasti materiálů i postupů se mění taktéţ a tak nyní vytvořený finanční rozpočet by byl nepouţitelný v době skutečného konání výstavy. Obecně se jedná o výdaje za poloţky, vycházející z nákladů na výrobu výstavního fundu, barvy a sluţby potřebné pro změnu malování místnosti a natírání prvků výstavního fundu. Náklady na výrobu fundu jsou zanedbatelné vzhledem k vlastním truhlářským dílnám a pověřeným zaměstnancům. S dalšími výdaji je nutné počítat na pojištění exponátů, výrobu doprovodných textů a popisek (grafik, materiál, tiskárna), doprovodných publikací (tisk, grafika, korektury, překladatel). K tvorbě kvalitních fotografií v tiskové kvalitě slouţí fotoateliér UPM a není tedy spojena s vysokými výdaji. Určité finanční částky musí být investovány do vernisáţe (hudba, občerstvení), tisku propagačních materiálů (v případě UPM především několik kusů propagačních velkoplošných plakátů, které jsou umístěny na vymezených plochách budovy a pozvánek na vernisáţ).
67
5.7
Podmínky vystavení exponátů
V následující kapitole stručně velice popíši několik základních pravidel, zejména klimatických podmínek, pro vystavení exponátů ze sbírek UPM a všeobecně sbírek muzejní povahy. Bezpečnost exponátů je v sále UPM zajištěna členem ostrahy a kustodem. Jednotlivé části sálu jsou monitorovány kamerami, které sledují další členové ochrany z jejich stanoviště mimo sál a tak situaci ve výstavě kontrolují. Předměty jsou vystavené v pečlivě uzamčených skleněných vitrínách, které jsou zároveň vyrobeny tak, aby po uzavření těsnily a zabránili vstupu prachu a jiných polutantů. Nejdůleţitější je udrţet vhodné klimatické podmínky. Teplota je automaticky udrţována, vlhkost prostředí také. Ke kontrole slouţí monitorovací systém prostředí Hanwell, posílající data do centrály členům restaurátorského oddělení nebo správcům depozitářů, kteří si tak pomocí tabulek a grafů kontrolují prostředí u „svých“ předmětů. Vystavené exponáty musí být v rámci výstavy pojištěné.
5.7.1
Vlhkost
Vlhkost má velký vliv na stav sbírkových předmětů. Organické materiály vyrovnávají menší změny relativní vlhkosti tím, ţe ji absorbují nebo naopak uvolňují, ve snaze dosáhnout rovnováhy. Výsledkem můţe být zvlnění nebo praskání těchto materiálů. Je tedy nutné udrţovat konstantní relativní vlhkost. Pro předměty z papíru je přípustná relativní vlhkost mezi 4050% a pro předměty ze skla 40 - 60%. Pokud jsou skleněné předměty narušené, měla by být konstantní relativní vlhkost kolem 40%. Pro kovy je ideální udrţovat stálou relativní vlhkost pod 40%. K udrţování poţadovaných hodnot slouţí vlhkoměry a zvlhčovače nebo odvlhčovače, které sou automatické a jsou běţnou vybavení musejních výstavních sálů. Relativní vlhkost je závislá na teplotě prostředí. 18
5.7.2
Teplota
Teplota v místnosti ovlivňuje stárnutí materiálu. Čím vyšší je teplota, tím se proces stárnutí urychluje a vzniká ideální prostředí pro nárůst plísní, hub, bakterií apod. Teplota by měla být konstantní, její kolísání způsobuje pnutí materiálu. Pro sbírkové předměty je nejvhodnější teplota mezi 12 a 18°C, ovšem s ohledem na pracovníky muzea a návštěvníky by se měla pohybovat mezi kolem 21°C.19
5.7.3
Světlo Exponáty by neměly být vystaveny přímému slunečnímu světlu nebo dlouhodobému zá-
ření. Světlo je forma energie a tak zahřívá předmět, na který dopadá. Zvýšená teplota pak 18
Viz: STŘÍBRNÝ, Michal. Sbírka cínu Uměleckoprůmyslového musea v Praze. Brno : Masarykova univerzita. Filozofická fakulta, 2007. 75 s. Bakalářská diplomová práce. Vedoucí práce Mgr. Pavel Holman. s. 52-53. 19 Viz:Tamtéţ. s. 51-52.
68
urychluje různé neţádoucí chemické reakce apod. V materiálu mohou být světlem vyvolány také fotochemické reakce. U papíru tak můţe dojít k fotosyntéze, tj. štěpení molekul a jejich síťování. Následkem je sníţení mechanických vlastností materiálu. Okenní tabule jsou opatřeny fóliemi, které částečně odfiltrují ultrafialové záření, jedno z hlavních sloţek světla škodícího sbírkovým předmětům. Světlem je ohroţen zejména papír, ale i sklo nebo předměty malované emaily můţou dlouhodobým působením světla měnit určité vlastnosti, především barvu. 20 Ideální intenzita světla je pro tuto výstavu kolem 50 lux, viz kapitoly Osvětlení (5.1.2.10 a 5.2.1.5).
5.7.4 Manipulace Při manipulaci se sbírkovými předměty je nutné pracovat v ochranných bavlněných rukavicích, aby nedošlo ke styku povrchu předmětu s pokoţkou, kvůli citlivosti sb. předmětů i archiválií. Především alpakové předměty jsou velmi náchylné k poškození tím, ţe je s nimi manipulováno bez rukavic. Pokud nejsou předměty očištěny, po dlouhodobém působení agresivních látek z lidské pokoţky hrozí trvalé narušení patiny i pokovení. Do instalačních prostor jsou přesouvány předměty z depozitářů v případě fotografií a návrhů jiţ zarámované, ostatní sbírkové předměty jsou přenášeny v transportních koších, vycpaných hedvábným papírem, aby nedošlo k poškození. Instalace probíhá po kompletním dokončení prací na výstavním fundu a je záleţitostí kurátorů a odborných pracovníků, kteří mohou s předměty manipulovat. Nábytek je převáţen na vozících k tomuto účelu přizpůsobených. K pohybu mezi jednotlivými patry slouţí veřejnosti nepřístupný výtah.
5.8
Návrh doprovodné publikace
Výstavu je vţdy vhodné doplnit doprovodnou publikací – katalogem. Pokud by se výstavu podařilo realizovat v roce 2015, bylo by to vhodné zejména pro plánované vydání monografie o Bohumilu Juţničovi, která by tak mohla výstavu doprovodit důstojným způsobem. Katalog by měl být průvodcem po výstavě, který si lze zároveň ponechat jako vzdělávací materiál či upomínku. Proto musí být perfektně graficky i textově zpracován a doplněný barevnými fotografiemi s odbornými texty a nejen stručným popisem vystavených exponátů s inventárními čísly. „Odborný katalog je popisem určité sbírky nebo její části. Obvykle vychází v muzeu jako souhrn základních informací o sbírce, který doprovází expozici, výstavu či nějakou jinou událost (např. výročí muzea apod.). Při tvorbě katalogu je nutné brát v úvahu, zda má být doplňujícími nebo rozšiřujícími informacemi o výstavě. Odhadnout cílovou skupinu, pro kterou je 20
Viz: Tamtéţ. s. 54-55.
69
určen, a její znalosti tématu. Jestli je určen pro průměrného návštěvníka v muzeu nebo k badatelským a vědeckým účelům apod. Od toho se vyvíjí použití jazyka (míra odbornosti) a způsob zpracování dokumentu.“21 V případě této výstavy cílová skupina vychází z koncepce výstavy, která je popsána v kapitole V. Námět výstavy. Katalog k této výstavě by měl být rozdělen do několika logických celků a popisovat nejen exponáty, které jsou k vidění ve výstavě, ale zmínit se v jednotlivých kapitolách i o nevystavených předmětech či návrzích. Bylo by velice efektivní, kdyby jednotlivé úvodní texty ke kapitolám tvořili odborníci z musea, kteří se specializují na ten či onen materiál, namísto jednoho autora. V takovém případě vzniká nutnost koordinace pomocí hlavního autora, nejpravděpodobněji autora výstavy. V podstatě by katalog mohl mít osnovu, která kopíruje teoretickou část této práce, tzn. následující body v tomto pořadí: Obsah, Úvodní slovo, Charakteristika meziválečného období a uměleckého průmyslu, Osobnost B. Juţniče (zde popsána také spolupráce s DP i TS a s nimi spojené osobnosti V. Poláčka a L. Sutnara i fotografická tvorba J. Sudka, která je součástí výstavy). Práce z kovu, Práce ze dřeva, Práce ze skla, Práce z textilních materiálů, Nábytek, Archivní materiály (návrhy) a Závěr. Po těchto kapitolách by bylo vhodné, aby následovaly medailonky jednotlivých výtvarníků a osobností, doplňujících výstavu či objevujících se v textu, rejstřík a konečná tiráţ katalogu. Rozsah katalogu by měl být kolem 40 stránek, objemnější výtisk by mohl publikaci učinit hůře prodejnou. Pro takové publikace bývají pouţity desky z papíru s větší gramáţí a povrchovou úpravou.
5.9
Návrh doprovodného programu k výstavě
Doprovodný program k výstavě sestává z několika jednotlivých částí, které jsou pro výstavu typické: komentované prohlídky s lektorem ve výstavním sále UPM cyklus přednášek s prezentacemi pro veřejnost v přízemní v chodbě musea workshop ve výtvarném ateliéru v UPM samoobsluţné pracovní listy Cíle jednotlivých částí doprovodného programu se mírně liší, stejně tak v některých případech odbornost výkladu (popsáno u jednotlivých částí programu). Cílovou skupinou komentovaných prohlídek je laická veřejnost, ale i studenti střední školy a vysoké školy speciálnějšího (např. uměleckého) zaměření, pro něţ je výklad specializován dle konkrétního zaměření oborů, které studují. Cílovou skupinou cyklu přednášek je ta část veřejnosti, která má zájem dozvědět se více neţli je moţné ve výstavě, případně si upřesnit některé pojmy, souvislosti atd., řekněme 21
Cit: STŘÍBRNÝ, Michal. Portrétní siluety ze sbírky Uměleckoprůmyslového musea v Praze. Praha : Vyšší odborná škola informačních sluţeb, 2004, 58 s., Absolventská práce. Vedoucí práce PhDr. Helena Broţková. s. 48.
70
tedy odborná veřejnost (pokud si pod tímto pojmem představíme návštěvníky se zájmem o danou problematiku). Cyklus přednášek je rozdělen dle materiálů do logických celků (jednotlivých přednášek) a tím umoţňuje návštěvníkovi účastnit se právě toho konkrétního tématu, který mu je nejbliţší nebo o který jeví zájem. Častými návštěvníky přednášek jsou studenti středních a vysokých škol uměleckého, restaurátorského zaměření apod. či kolegové z muzeí a sběratelé. Workshop je specializován pro studenty středních škol uměleckého a uměleckoprůmyslového zaměření, popř. pro 2. stupeň ZŠ a SŠ v rámci předmětu výtvarná výchova. Pracovní listy jsou určeny pro širokou veřejnost, ovšem díky obtíţnosti (úměrné tématu výstavy) pro 2. stupeň ZŠ uměleckého zaměření (nebo zaměření běţného v rámci výtvarné výchovy) a SŠ. Program by měl naplnit následující vzdělávací oblasti: výtvarná výchova, historie, umění a kultura.
5.9.1
Komentované prohlídky s lektorem
Komentované prohlídky by měly trvat ideálně cca 60 minut. Pořádaly by se ve výstavním sále jedenkrát za 14 dní, vzhledem ke zvykům UPM by bylo vhodným termínem úterý od 17 hodin, kdy se obvykle konají doprovodné akce k aktuálním výstavám nebo stálým expozicím. Tyto programy jsou zpravidla volně přístupné a zdarma. Výstavou by prováděl autor výstavy, nebo kurátor sbírky obecných kovů, vzhledem k faktu, ţe ve výstavě výrazně dominují předměty z alpaky a chromované oceli. V úvahu připadá účast kurátora sbírky designu, který by mohl vnést zajímavý úhel pohledu např. při srovnávání návrhů předmětů se samotnými realizacemi či specialisty na dějiny uţitého umění či historika umění, ten by pomocí exponátů mohl konkretizovat charakteristické prvky pro tento směr uţitého umění, zhodnotit výrobky i návrhy apod. Počet posluchačů není omezen, ideálně však okolo 20 osob, protoţe vystavená díla nejsou nijak objemná, neboť se jedná především o kuchyňské a stolní náčiní. V úvahu připadají také komentované prohlídky na objednání pro školy či větší skupiny, zde by ale bylo vhodné provádět pomocí zaškoleného lektora, který má moţnost se časově přizpůsobit potřebám zájemců . Fáze prohlídky: 1. Úvod -Seznámení návštěvníka s osobností B. Juţniče a obecně s uměleckým směrem funkcionalismem.(cca 10 min.) 2. Prohlídka výstavy s komentováním jednotlivých děl, systematicky rozdělených podle materiálů do jednotlivých částí. Před kaţdým novým materiálem a tedy další částí výstavy jsou stručně slovně shrnuty charakteristiky konkrétního materiálu a Juţničův vztah k němu. Při komentování jednotlivých děl je vhodné přiblíţit různé techniky jejich výroby, okolnosti vzniku předmětu a poukázat na důvody zvolení konkrétních tvarů, které celému předmětu dávají konečný vzhled a ovlivňují funkci. Zodpovídání dotazů v průběhu přednášky je samozřejmostí, 71
lektor dá prostor pro případné otázky před opuštěním vitríny či při dokončení výkladu o určité části výstavy. (celkem cca 40 min.) 3. Závěr- Zhodnocení díla a autora, prostor k otázkám a diskuzi.(cca 10 min.) Vzhledem k náročnosti tématu je tato výstava určená spíše pro veřejnost se zájmem o uměleckořemeslnou práci. V případě zájmu středních odborných či vysokých škol s uměleckým, uměleckoprůmyslovým, restaurátorským apod. zaměřením je moţné přednášku modifikovat především v odbornosti výkladu a v detailnějším rozboru Juţničova díla. V případě účasti studentů restaurátorských oborů by bylo vhodné, aby se přednášky účastnil i restaurátorský pracovník muzea a mohl tak lépe vysvětlit různá pozitiva a negativa pouţitých materiálů, moţnosti restaurování a konzervace, a tak vhodně doplnit a specializovat výklad. Pro studenty designu by pak mohl být nejpřínosnější výklad kurátora sbírky designu. Cílem programu je především podat k aktuální výstavě doplňující informace a poukázat na souvislosti mezi návrhy a vystavenými díly tohoto autora. Přiblíţit nejen jeho práci, ale i ţivot.
5.9.2
Cyklus přednášek s prezentacemi pro veřejnost
Přednášky by se konaly v přízemí, v chodbě muzea, která je pro tyto účely prozatím pouţívána, ač lepší prostory nabízí studovna-knihovna v 1. patře muzea22. Do chodby se obvykle instaluje cca 40 ţidlí, ty tvoří řady po 4. Vpředu je zavěšené plátno, určené k promítání powerpointové prezentace s obrázky a doplněné odborným výkladem. Doba přednášky by měla být 60 -90 min. Cyklus by probíhal taktéţ o útercích od 17 hodiny, a skládal by se ze 4 přednášek se specializovaným výkladem. Přednášky by byly rozdělené dle převaţujících materiálů, ze kterých byly výrobky vytvořeny. O kaţdý výklad by se postaral jeden specialista, tedy kurátor sbírky kovů, sbírky skla a keramiky, sbírky dřevořezeb a kurátor sbírky šperků. Svůj výklad by směřoval vţdy na autorovu produkci z příslušného typu materiálu, kterou by detailně rozebíral z hlediska historie, technik a poukázal na různé souvislosti. Pro zajímavější výklad by mohl poslouţit i naskenovaný archiv návrhů B. Juţniče. Tyto přednášky jsou vyuţívány především odbornou veřejností, studenty uměleckých oborů a kolegy z jiných muzeí. Cílem přednášek je podat specifické informace o konkrétních dílech z konkrétního materiálu, na který se daná část cyklu (tedy přednáška) specializuje. Zde by měli návštěvníci mít moţnost dozvědět se podrobně úskalí i výhody pouţitého materiálu a získat informace o konkrétních metodách výroby a pravidlech návrhů předmětů, vztahujících se k jednotlivým typům materiálu.
22
Konání přednášek ve studovně není vhodné především kvůli nutnosti častého přesouvání objemného historického nábytku.
72
5.9.3
Workshop
Výtvarná dílna by se konala ve výtvarném ateliéru. Vzhledem k faktu, ţe na tuto práci máme odbornou pracovnici, bylo by moţné jí provádět aţ několikrát týdně pro školy dle zájmu. Vhodná by byla dílna pro studenty 2. stupně základní školy nebo studenty střední školy k doplnění a zpestření předmětu Výtvarná výchova. Ve výtvarné dílně by šlo zejména o pokus vytvořit si vlastní misku, dózu, nebo např. popelník za pomoci kladívka a měděného plechu. Inspirací by byla předcházející prohlídka výstavy-předmětů z kovu. Tato dílna by měla k výstavě následující vztah: B. Juţnič nebyl původně vzdělaný jako designér, nýbrţ měl vojenskou školu. Kdyţ jednou procházel jarmarkem, zaujala ho práce starého pána, jenţ z kusů plechu vyklepával účelové a jednoduché uţitkové nádobí. Začal přemýšlet co a jak by se dalo vylepšit na konkrétních výrobcích. Začal si tyto návrhy zakreslovat a nakonec se z toho stal jeho koníček i zaměstnání, v oblasti designu byl velmi zdatným samoukem. Cílem této části programu je vyzkoušet si jednoduché tepání předmětů z kusu plechu, tato metoda byla v historii velice pouţívána, dnes je však v oblasti uměleckého průmyslu téměř zapomenuta. Připomene návštěvníkovi techniku výroby kovových předmětů, která je bezesporu součástí kulturního dědictví a pro naše předky byla naprosto běţným řemeslem, dokud nebylo nahrazeno strojovou výrobou. Také se nabízí moţnost jednoduššího a bezpečnějšího způsobu tvoření předmětů z kovového plechu s přímou návazností na kovové výrobky B. Juţniče, a to ohýbání plechu. Pro jednodušší a méně náročnou práci je nutné ohyby plechu nejprve vyrýt ostrým rydlem. Samotné ohýbání je prováděno přes hrany tvrdých předmětů různých tvarů (základní tvary potřebné pro vytvoření veškerých ohybů jsou koule, obdélník a válec). Ke konci výstavy je moţné z vybraných předmětů, vytvořených na výtvarných dílnách, udělat menší výstavku v přízemí v chodbě muzea, kde se konají programové úterky (v tomto případě cyklus přednášek viz výše) pro veřejnost a tak by měla vytvořená díla i své pozorovatele (návštěvníci by si je mohli prohlédnout před začátkem či po skončení přednášky). Potřebné pomůcky jsou kladivo (z bezpečnostních důvodů raději menší), měděný plech nastříhaný na čtverce a jiné tvary, nůţky na plech, rydla, pravítka a několik základních dřevěných tvarů, které slouţí jako podklad pro tepání určitého tvaru. Vše k dispozici v ateliéru UPM.
5.9.4
Samoobslužné pracovní listy
Poslední částí doprovodného vzdělávacího programu by byly samoobsluţné pracovní listy, koncipované především pro střední školy. Význam se skrývá v zopakování několika postřehů z výstavy. Listy jsou rozšířené o výtvarnou část pro odreagování (a jakousi změnu, ta by mohla být příjemným oţivením prohlídky). Tyto listy by byly volně k vyzvednutí ve výstavním sále, kde se nachází i několik křesílek pro návštěvníky a dostatek volného prostoru, ve kterém 73
je moţné samoobsluţné listy vyplňovat pohromadě např. při návštěvě školní třídy apod. (moţnost kontroly a zhodnocení paní učitelkou či pedagogickým pracovníkem). Nicméně jsou navrţeny tak, aby bylo moţné si je i odnést a alespoň část si pak udělat později ve škole či doma. Pro zpestření by byly listy vybavené také pexesem, ne však obyčejným. Na rozdíl od běţného pexesa, kde se hledají vizuálně shodné objekty, zde by k sobě se hodící obrázky nebyly totoţné, ale spojoval by se vţdy návrh s realizací samotného díla. Toto by mělo přimět hráče trochu více se zamyslet, protoţe obrázky nejsou stejné, ale vţdy představují jednak kresbu a jednak samotný předmět, který byl dle jejího vzoru vytvořen. Druhá varianta pexesa23 je ještě o něco sloţitější: jednalo by se o spojování obrázků – realizací (tedy jednotlivých konkrétních předmětů) s jejich názvem (tzn. obrázek popelníku a stojánku na sirky by se spojil např. se slovy Kuřácká souprava). Tímto způsobem by byli hráči nuceni zamýšlet se nad tvary a funkcemi jednotlivých předmětů, coţ by mělo vést k většímu „zapojení rozumu“ a zároveň lepšímu pochopení jednotlivých předmětů a jejich funkcí. Často je totiţ sloţité rozpoznat funkci i jednoduché věci, kterou Juţnič svým osobitým způsobem navrhl tak, aby byla co nejjednodušší a odpovídala principům funkcionalismu. K této variantě by byla vhodná osoba, drţitel klíče) kterou jsem pracovně nazval „klíčník“, a ta by hráče upozornila při chybném spojení objektu s jeho významem: v ideálním případě učitelka, pedagogický pracovník muzea či spoluţák drţící klíč (musel by být přiloţen k pexesu). Tímto způsobem by se předešlo tomu, ţe při neuvědoměle chybném ztotoţnění by nakonec pexeso nevycházelo. Cílem těchto samoobsluţných pracovních listů je zopakování nejdůleţitějších informací o výstavě hravou formou a zároveň umoţňuje návštěvníkovi určitý typ relaxace a vyzkoušení si vlastních výtvarných dovedností. Na konci jsou pro kontrolu správné odpovědi na otázky a dále následuje krátká kříţovka, která ještě zkontroluje, zda si skutečně návštěvník odnáší alespoň základní informace z výstavy (kříţovka navazuje na odpovědi (shrnutí) z předcházejících otázek v pracovních listech). Návrh pracovních listů je přiloţen. (s pouţitím pouze nekvalitních pracovních fotografií). Pomůcky: tuţka, pastelky – k dispozici ve výstavním sále.
23
Jako součást pracovních listů by byl arch s pexesem -varianta 1 kvůli náročnosti, variantu 2 jsem zmínil spíše pro zajímavost.
74
VI.
Závěr
Osobnost Bohumila Juţniče je velmi zajímavou ukázkou rozsahu tvůrčích moţností, kterými disponovalo i několik dalších významných průmyslových výtvarníků, architektů aj. v 1. polovině 20. století. V dnešní době je naopak v designérské oblasti průmyslových výrobků ţádána úzkoprofilová specializace, zejména na jednotlivé materiály, coţ je dáno prudkým vývojem průmyslových odvětví a způsobů výroby. Bohumil Juţnič se věnoval návrhům předmětů z nejrůznějších typů materiálů. Při zpracování této práce, jsem měl moţnost podrobně nastudovat rozsáhlý archiv návrhů Bohumila Juţniče, stejně jako samotnou sbírku realizovaných předmětů. Naprostá většina Juţničových výrobků jsou vyrobené z kovových materiálů, konkrétně z nerez oceli a alpaky. Absence předmětů z ostatních materiálů je dána také faktem, ţe v průmyslové výrobě není zvykem u jednotlivých výrobků uvádět autora, ale pouze firmu, která předmět realizuje. Přitom samotné předměty jsou pro uţivatele často jediným zdrojem informací o původu předmětu. U předmětů z kovů, které nabízely Krásná jizba a Topičův salon v Praze, tomu bylo jinak. Pro propagaci těchto předmětů uváděli nejen výrobce, ale i autora návrhů. Ve svých propagačních materiálech, jeţ měli často i osvětovou funkci, uváděli tyto prodejny dokonce i rozhovory s autory ve snaze zdůvodnit tvarové rozmanitosti a pouţité materiály konkrétních výrobků. U takových předmětů je tedy moţné dohledat autorství v dobovém tisku. Zpřístupněním archivu návrhů z pozůstalosti B. Juţniče se naskýtá moţnost, dohledat i ty výrobky, o nichţ se v dobovém tisku nedozvíme. V kapitole Seznámení s osobností a dílem Bohumila Južniče jsem se snaţil zachytit vývoj Juţničovy návrhářské tvorby, popsat situaci v uměleckém průmyslu v období mezi válkami a přiblíţit Juţničovu spolupráci s institucemi, jakými byla Druţstevní práce a Topičův Salon. Tyto instituce sehrály významnou roli ve vývoji a zkvalitnění průmyslové výroby. Pokusil jsem se také dohledat veškeré informace o tomto autorovi i vyobrazení jeho prací v tisku. Seznam pramenů a literatury tvoří poslední část této kapitoly. Popisu exponátů i návrhů z jednotlivých typů materiálu se věnuje kapitola Sbírkový a archivní fond Bohumila Južniče. Kapitola potvrzuje široký Juţničův záběr v oblasti návrhů, především rozmanitost výrobků i pouţitých materiálů. Jsou zde popsány a vysvětleny jednotlivé poznatky z oblasti Juţničových návrhů z kovů, skla a keramiky, dřeva i bytového textilu. V návrzích se B. Juţnič soustředil na to, aby poskytl uţivateli výrobku maximální komfort a pohodlí. Jeho návrhy respektují ergonomická pravidla a přizpůsobují předměty tvarově i materiálově výrobním technikám a poţadavkům moderní společnosti. Mnozí dnešní výrobci předmětů denní potřeby i mnozí návrháři by si mohli z jeho práce vzít příklad. Kvalita běţně uţívaných výrobků v meziválečném období byla často mnohem vyšší, neţli je kvalita předmětů na dnešním trhu. Design neznamená pouze vytvoření tvarově zajímavého řešení vizuální stránky výrobků, další významnou sloţkou je i jejich uţitkovost, tzn. maximalizace uţitku a pohodlí
75
při jejich pouţívání. U uměleckoprůmyslových produktů dnešní společnosti je tato stránka věci často opomíjena ve prospěch tvarové rozmanitosti či ojedinělosti. Druhá část práce se věnuje námětu a scénáři výstavy o Bohumilu Juţničovi. Výstava je situována do prostor výstavního sálu hlavní budovy UPM v Praze. Ve scénáři je uveden popis instalace předmětů i s prvky výstavního fundu vč. zakreslení do plánů výstavního sálu, seznam exponátů, úvaha nad katalogem, doprovodným programem apod. Pro výstavu, která by se měla konat v budoucnu, by bylo vhodné obeznámit pracovníky ostatních muzeí a soukromé sběratele s archivem Juţničových návrhů a bylo by tak moţné dohledat další předměty pro doplnění výstavy a zmapování dalších Juţničových výrobků. Bohumil Juţnič a kvalita jeho práce se postupně dostává do povědomí odborníků z muzeí, sběratelů i historiků. Výstava, která by osobnost tohoto československého průmyslového výtvarníka blíţe představila společnosti, by mohla být nejen zajímavá, ale i značně poučná, přibliţujíc kvalitu výrobků období mezi válkami, období mladého a svobodného Československého státu.
76
Resumé Práce se věnuje osobnosti a dílu československého průmyslového výtvarníka Bohumila Juţniče. Je rozdělena na teoretickou část a scénář k výstavě, určený pro výstavní sál v hlavní budově Uměleckoprůmyslového musea v Praze. Teoretická část zachycuje základní známá osobní a ţivotní Juţničova data, zabývá se obecnými charakteristikami meziválečného uměleckého průmyslu a popisuje archiv návrhů i samotné realizované předměty B. Juţniče ze sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze. Scénář k výstavě obsahuje seznamy vybraných exponátů z různých materiálů, popis instalace a výstavního fundu. Součástí scénáře je návrh doprovodného programu a krátké úvahy o doprovodné publikaci, finančním rozpočtu či podmínkách manipulace a vystavení exponátů.
77
Seznam použitých pramenů a literatury Monografické publikace: ADLEROVÁ, Alena. České užité umění 1918-1938. 1. vyd. Praha : Odeon, 1983, 263 s. ISBN 01-528-83. 09/17. ŠVÁCHA, Rostislav. Od moderny k funkcionalismu. Praha : Victoria Publishing, 1995. 590 s. ISBN 80-85605-84-8. VLČKOVÁ, Lucie. Družstevní práce: Sutnar, Sudek. 1. vyd. Praha : Uměleckoprůmyslové museum, 2006, 250 s. ISBN: 80-7101-066-9 Slovníky: HOROVÁ, Anděla (ed). Nová encyklopedie českého výtvarného umění : Dodatky. 1. vyd. Praha : Academia, 2006, 988 s. KUBIČKA, R., ZELINGER, J. Výkladový slovník : malířství, grafika, restaurátorství. 1. vyd. Praha : Grada, 2004, 341 s. ISBN: 80-247-9046-7 TOMAN, Prokop, TOMAN H. Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců : svazek 1. 5. vyd. Praha : Ivo Ţelezný, 2000, 829 s. ISBN: 80-237-3633-7 TOMAN, Prokop, TOMAN H. Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců : svazek 2. 5. vyd. Praha : Ivo Ţelezný, 2000, 1006 s. ISBN: 80-237-3633-7 Články v monografických publikacích: Juţničův kovový květinový stojan. In JIRÁSEK, František. Květiny pro Váš byt: Předpoklady pěstitelského umění (Úvod "Květiny v lidských oknech" napsal Karel Čapek). Praha : A. Neubert, 1938, s. 179.
78
Katalogy výstav: ADLEROVÁ, Alena. Český funkcionalismus 1920-1940: architektura, bytové zařízení, umělecké řemeslo. Praha : Uměleckoprůmyslové museum, 1978, 290 s. Výstava proběhla v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze od 29.6 do 15.10.1978 a Moravské galerii v Brně od 1.11. do 31.12.1978. KARASOVÁ, Daniela. Geneze designu nábytku : Průvodce po studijním depozitáři nábytku 20. století na zámku v Kamenici nad Lipou. Praha : UPM. -Průvodce bude pravděpodobně vydán koncem roku 2012. SUTNAR, Ladislav (ml.) a kol. Ladislav Sutnar : Praha - New York : Design in Action. Praha : Uměleckoprůmyslové museum, 2003, 390 s. Výstava proběhla v Jízdárně Pražského hradu od 20.6. do 9.11.2003. Články v periodikách: HERAIN, Karel. Bohumil Juţnič. Tvar: časopis Ústředí lidové a umělecké výroby. Praha : Ústředí lidové a umělecké výroby, 1949, roč. 2, s. 177-183. HERAIN, Karel. Svědectví kovu. Panorama : kulturní zpravodaj. Praha : Druţstevní práce, 1933, roč. 10, s. 48-49. HUBOVÁ, Katarína. Vyše 100 ročná výrobná história: Taraľan a.s. Keţmarok, Rona LR Crystal, a.s. Lednické Rovne, Strojal, s.r.o., Sandrik Hodruša-Hámre. De Sign Um: revue dizajnu. 1999, roč. 6, č. 2, s. 44-51. POCHE, Emanuel. Vzpomínka na Bohumila Juţniče. Tvar: časopis Ústředí lidové a umělecké výroby. Praha : Ústředí lidové a umělecké výroby, 1965, roč. 16, s. 300-309. Skripta: MAŇÁK, J., ŠVEC, V. Výukové metody. Brno: Paido, 2003, 219 s. PASCH, M. a kol. Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině. Vyd. 2. Praha : Portál, 2005, 416 s.
79
VOKÁČOVÁ, Věra. Dějiny uměleckého řemesla 6. : Užité umění 20. století. Praha : ÚBOK, 1966, 21 s. WWW stránky: Archiv výtvarného umění, o. s. Informační systém abART [online databáze]. Praha : Archiv výtvarného umění, 2005. [cit. 10. 4. 2012]. Dostupný z WWW:
Prameny: Odborné kartotéky sbírkových předmětů, UPM v Praze Archiv návrhů Bohumila Juţniče, UPM v Praze Demus - pomocný evidenční a dokumentační muzejní nástroj, UPM v Praze Xenia – databáze nascanovaných odb. karet ke sbírkovým předmětům, UPM v Praze Depozitáře UPM v Praze Fotografie: Fotografie sbírkových předmětů v této práci pochází z fotoarchivu a sbírek UPM v Praze (neníli uvedeno jinak), autory jsou fotografové Josef Sudek, Gabriel Urbánek a Ondřej Kocourek.
80
