Filozofická fakulta Masarykovy univerzity ______________________________________________________________ Ústav archeologie a muzeologie
studijní rok 2007/2008
Bc. Alena Figarová posluchač 5. ročníku muzeologie
FOND VYSTĚHOVALECTVÍ V MUZEU VE FRENŠTÁTĚ POD RADHOŠTĚM
diplomová práce
Vedoucí práce:
Mgr. Pavel Holman
_________________________________________________________
Brno 2008
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Fond vystěhovalectví v Muzeu ve Frenštátě pod Radhoštěm vypracovala sama, pouze s použitím literatury a pramenů v práci uvedených.
V Brně dne 25.6.2008
-3-
Děkuji vedoucímu práce Mgr. Pavlu Holmanovi a panu Drahomíru Strnadlovi za cenné rady a připomínky.
-4-
OBSAH
I. Úvod........................................... 5 II. Vystěhovalectví do Texasu v letech 1850 – 1900.7 1. Literatura.................................7 2. Příčiny vystěhovalectví...................10 3. Frenštát a jeho okolí .....................15 4. Podmínky vystěhování ......................20 5. Agenti dopravních společností.............22 6. Cesta .....................................25 7. Osídlování Texasu .........................28 8. Osobnosti a krajanský život ...............34 III. Fond vystěhovalectví v muzeu ................37 1. Správa sbírkového fondu ...................37 2. Popis, vznik a vývoj fondu ................39 3. Návrh členění fondu .......................43 4. Analýza fondu za léta 1994 – 2007.........51 5. Evidence fondu ............................54 6. Uložení a stav fondu ......................56 7. Prezentace fondu ..........................59 8. Shrnutí ..................................62 IV. Závěr ........................................65 Odkazy a poznámky ................................66 Resumé ...........................................84 Seznam pramenů a literatury ......................85 Seznam příloh ...................................101
-5-
I. ÚVOD Ve 2.
polovině
19.
století
došlo
k rozsáhlé
emigraci1)
obyvatel Čech a Moravy zejména do Spojených států amerických, která patří v historii českého národa k nejvýznamnější. Vystěhovalci
osídlují
států
řadu
-
Nebrasku,
Wisconsin,
Iowu,
Kansas, Oklahomu, Minesotu a také Texas. Uvádí se2), že český původ má asi 750 tisíc občanů Texasu, přičemž až 80% pochází z Moravy. Život současných krajanských komunit a názvy místních osad nám to připomínají. Významnou skutečností je, že i když se na osídlování Texasu podíleli vystěhovalci z mnoha moravských měst a obcí, nejvíce jich bylo z Frenštátu pod Radhoštěm (dále jen Frenštát). První
čast
práce
je
věnována
historii
vystěhovalectví
z regionu Frenštátska3) v letech 1850 – 1900 do Texasu. Sleduje příčiny
k
emigraci,
administrativní
náležitosti
potřebné
k vystěhování, náročnou cestu přes moře, osídlování Texasu a život krajanů v novém domově. Tyto historické skutečnosti pomohou objasnit tento fenomén, který významným způsobem ovlivnil
a
stále
ovlivňuje
život
lidí
v regionu
Frenštátska
i
v Texasu. Druhá část práce je zaměřena na sbírkový fond4) vystěhovalectví Muzea5) ve Frenštátě, který obsahuje dokumenty týkající se tohoto tématu. Počet sbírkových předmětů6) ve fondu výrazně vzrostl
v roce
2006,
v souvislosti
se
vznikem
expozice
ve
frenštátském muzeu, která je u nás jako jedna z prvních věnována tomuto tématu. Úvodem je obecně zmíněna správa sbírkového fondu v muzeu, formy nabývání, jeho evidence a ochrana. Další částí je analýza fondu, která mapuje jeho vznik a vývoj, obsah
-6-
i strukturu. Z těchto údajů by mělo vyplynout, jak třídit, uspořádat a evidovat tento dokladový materiál, včetně jeho uložení a možnosti prezetace. Fond nebyl dosud souborně zpracován, cílem mé práce by proto měla být podrobnější znalost fondu, jeho obsahu, struktury a objemu, což je v souhrnu velmi důležité pro další tvorbu a správu sbírky. Zároveň by mohlo být toto zpracování významným krokem ke zpřístupnění fondu, zejména listinného materiálu ke studijním účelům odborné i laické veřejnosti. Ke zvolenému tématu přistupuji z pozice správce sbírkového fondu Muzea ve Frenštátě a zároveň jím navazuji na svou bakalářskou práci Sbírkotvorná činnost Muzea ve Frenštátě pod Radhoštěm. Práce si neklade nárok na úplnost, zejména z oblasti historie
vystěhovalectví
či
vyčerpávajícího
výčtu
sbírkových
předmětů ve fondu vzhledem k různému stupni jejich zpracování. Sběr dat byl uskutečněn výběrem z archivních pramenů, publikované literatury a článků v odborných sbornících a časopisech. Podkladem k analýze muzejního fondu byly archivní prameny, soubory sbírkových předmětů a evidenční záznamy muzea přírůstková a inventární kniha, oborové seznamy, nabývací protokoly a odborná literatura.
-7-
II. VYSTĚHOVALECTVÍ DO TEXASU V LETECH 1850 - 1900
1. Literatura
Vystěhovalectvím z Čech a Moravy se u nás zabývala řada historiků a badatelů - Josef Polišenský, František Kutnar, Tomáš Čapek, Leoš Šatava, Jiří a Květa Kořalkovi, Ladislav Baletka, Oldřich Kašpar, Karel Müller, Erich Šefčík, Jan Mikeska, Vladimír Nálevka, Eva Eckertová a další. K soubornějším pracím patří např. studie Tomáše Čapka – Naše Amerika (1926), Františka Kutnara - Počátky hromadného vystěhovalectví z Čech v období
Bachova
Úvod
studia
do
absolutismu dějin
(1964),
vystěhovalectví
Josefa do
Polišenského
Ameriky
I.
a
-
II.
(1992, 1996) nebo Evy Eckertové – Kameny na prérii (2004). Přední čeští historikové T. Čapek, F. Kutnar a J. Polišenský, ve svých fundovaných studiích sledují vystěhovalectví do USA z různých úhlů pohledu a přinášejí řadu postřehů a statistických údajů. Věnují se zejména vystěhovalectví z Čech, méně pak této problematice na Moravě. V 50. letech 20. století vznikají na toto téma první diplomové a disertační práce a Jan Polišenský píše: „Považoval jsem tehdy dějiny českého vystěhovalectví za jev velmi důležitý, protože před první světovou válkou žil každý desátý obyvatel Čech, Moravy a Slezska mimo hranice své země.“7) Otázku přistěhovalectví české i moravské komunity do USA v letech 1850 – 1950 a souvislostem mezi českým jazykem a akulturací
přistěhovaleckých
komunit
souborně
zpracovala
ve
své výše uvedené mezioborové studii E. Eckertová, profesorka slovanské lingvistiky na Connecticut College v USA.
-8-
Vystěhovalectví z regionu Frenštátska, kterému je především tato práce věnována, podrobněji zachycují publikace a studie
Drahomíra
Strnadla
-
Vystěhovalci
z Frenštátska
do
Texasu v druhé polovině minulého století na základě nových pramenů
(1986),
Tam
za
mořem
je
Amerika:
Vystěhovalectví
z Frenštátska ve 2. polovině 19. století (1992), Emigration to Texas from the Místek District (1996) a Josefa Šimíčka – Vystěhovalectví z Místeckého hejtmanství v letech 1850 až 1914 v číslech a grafech (1999), Naděje má jméno Texas: Vystěhovalectví z obcí Bordovice a Lichnov ve druhé polovině 19. století (1993), The Hope Has Its Name Texas: The Emigration to America from Villages Bordovice and Lichnov during 1856 – 1914 (1996),
Poutníci
za
nadějí:
Vystěhovalectví
do
Ameriky
v letech 1856 – 1914 z obcí Mniší, Tichá, Vlčovice (1995), The Pilgrims for Hope: The Emigration to America during 1855 – 1914 from Villages Mniší, Tichá and Vlčovice (1996). Oba amatérští badatelé čerpali své poznatky zejména studiem archivních materiálů moravských archivů, dobové a odborné literatury. Jejich práce jsou jediné, které se věnují této problematice na Frenštátsku, proto jsou významné pro poznání regionální historie vystěhovalectví. Za dlouholetý zájem o téma vystěhovalectví a přínos v udržování české spolupráce, kultury a historie v Texasu byli oba badatelé oceněni. Josef Šimíček byl Senátem státu Texas v roce 1996 jmenován čestným občanem státu Texas, Drahomíru Strnadovi byla téhož roku udělena Cena Společnosti českého dědictví v Texasu. Společnost českého dědictví v Texasu udělila in memoriam cenu za přínos v české kultuře dalším významným osobnostem a to J. L. Lešikarovi a P. J. Chromčíkovi.8) Vystěhovalectví z Frenštátska částečně zpracová-
-9-
val také učitel a historik Jan Boháč ve svých genealogických9) studiích. Problematikou vystěhovalectví se od roku 1962 zabývala Komise pro dějiny krajanů – Čechů a Slováků v zahraničí při Historickém ústavu Československé akademie věd. V 80. a 90. letech 20. století se studium vystěhovalectví stává jedním z cílů Ústavu pro etnografii a folkloristiku Československé akademie věd (dnes Etnologický ústav Akademie věd České Republiky),
který
vydává
sborník
Češi
v cizině.10) Dokumentačním
centrem archivujícím materiály k vystěhovalectví, zejména tiskoviny, je knihovna Náprstkova muzea v Praze. V Texasu se dějinami českého osídlování zabývali např. Albert J. Blaha, Kevin Hannan, Louis Polansky, Robert Janak, Clinton Machann, Eva Eckertová nebo Leo Baca. Někteří z nich jsou potomci českých emigrantů. Existuje zde také řada kulturních, společenských nebo genealogických spolků, které sdružují texaské Čechy11) a vydávají publikace a periodika. Mezi nejvýznamnější
patří
Společnost
českého
dědictví
v Texasu
(The
Czech Heritage Society of Texas - CHS), Slovanská podporující jednota státu Texas (Slavonic Benevolent Order of The State Texas - SPJST), Centrum českého kulturního dědictví v Texasu (Texas Czech Heritage and Cultural Center, Inc. - TCHCC), České kulturní centrum (Czech Cultural Center - CCC) a Texaská česká genealogická společnost (Texas Czech Genealogical Society - TCGS).12) Jak
konstatuje
L.
Šatava
existující
literaturu
k dané
problematice nelze považovat za dostačující z kvantitativního ani kvalitativního hlediska.13) Po roce 1989, kdy se toto dříve tabuizované téma otevřelo, jí přibývá, a to i v souvislosti se
- 10 -
zpracováváním seznamů vystěhovalců, které z dlouhodobého zájmu nebo pro komerční účely vypracovávají historici, badatelé a genealogické společnosti. Zásadní a vědecky koncipovaná souborná práce však u nás dosud chybí.
2. Příčiny vystěhovalectví
Vystěhovalectví z Evropy do USA začalo s výjimkou Velké Británie, Irska a Německa až v 50. letech 19. století a teprve po americké občanské válce (1861 - 1865) dosáhlo masového charakteru. V letech 1850 – 1860 zde přibylo 2,6 milionů vystěhovalců převážně z Irska, Německa, Skandinávie, Rakouska–Uherska a
Itálie,
což
představovalo
třetinu
přírůstku
obyvatelstva
USA. V dalších desetiletích se jejich počty násobily, takže v konečném součtu se v 2. polovině 19. století vystěhovalo ze západní Evropy do USA kolem 20 milionů emigrantů.14) Podle L. Šatavy předcházely těmto skutečnostem tři hlavní faktory: 1. Hladomor v Irsku v roce 1845 – 47, kdy ze země odešla čtvrtina veškerého obyvatelstva. 2. Porážka revolucí v roce 1848 v Evropě a následná reakce. 3. Vliv kalifornské „zlaté horečky“, která byla pro emigranty významnou ekonomickou motivací.15) Vlna hromadné emigrace se postupně šířila ze severozápadní Evropy dále k jihu a východu, a kolem roku 1850 zasáhla i české země. První větší emigrační vlna nastává v 50. letech 19. století. Pak na čas ustává kvůli vypuknutí občanské války v Americe. Další, mohutnější vlna emigrantů nastupuje v roce
- 11 -
1866 a vrcholí v letech 1870 – 1880. V rámci české emigrace do USA zprvu výrazně převládala zemědělská populace, směřující do oblasti
středozápadních
států,
zejména
Texasu.
Vzhledem
k jejich brzkému příchodu, zde byl ještě dostatek volné a levné půdy, a tak Češi vytvořili jako jediní ze Slovanů kompaktní farmářské osídlení ve venkovských oblastech. Mezi první oblasti, ze kterých se vystěhovalo do Texasu nejvíce obyvatel, patří Lanškrounsko ve východních Čechách a Lašsko a Valašsko na Moravě. Kromě Texasu obyvatelé českých zemí směřovali do dalších států USA – Missouri, Iowy, Wisconsinu, Minnesoty, Michiganu, Kansasu a Nebrasky. Mimo to v menší míře osídlovali i další země např. Brazílii, Argentinu nebo Nový Zéland. E. Eckertová a L. Šatava uvádějí, že v letech 1850 – 1900 se podle vystěhovalo z Čech a Moravy do Severní Ameriky asi půl milionu osob. Když do tohoto součtu zahrneme i nelegální neregistrovanou emigraci, mohl být vystěhovalců i dvojnásobek.16) Počátky vystěhovalectví z Čech a Moravy byly spjaty nejen s hospodářskou a společenskou přestavbou, ale i tíživou ekonomickou a sociální situací. Snahy o národní svébytnost a zrušení feudalismu podnítily revoluční dění v Evropě v letech 1848 – 1849, které zasáhlo i Rakouské císařství. Důležitým výsledkem
těchto
událostí
bylo
zrušení
poddanství
a
nová
územně
správní reforma.17) Robota a ostatní povinnosti poddaných vůči vrchnosti však nebyly zrušeny bez náhrady. Zaplacení tzv. vyvazovacího poplatku však většinu vesnického obyvatelstva přivedlo do dlouhodobých dluhů a jejich už tak nedobrá ekonomická situace se ještě více zhoršila. Uvolnění režimu po revolučním roce 1848 vystřídal Bachův absolutismus. Historikové v knize
- 12 -
Dějiny zemí koruny české ho popisují jako potlačení českého veřejného života, kdy zavládl policejní dozor, cenzura a pronásledování. Obyvatel se dotklo zvýšení daní a redukce češtiny ve školách.18) Jak uvádějí J. Kořalka a K. Kořalková v žádném jiném období 19. století nebyla v českých zemích taková drahota základních potravin. Řemeslná výroba se ocitla ve vážné krizi pod tlakem rozvíjejících se továren. Opakující se živelné pohromy a následná neúroda v těchto letech snížily zemědělské výnosy a přivedly zemědělce do dluhů a exekucí.19) V letech 1859 - 1866 také dolehly na obyvatele důsledky prohraných válek vedených Rakouskem. Nejvíce válkami utrpěly české země, kde byla vojsky zavlečena epidemie cholery.20) Kvůli branné povinnosti v rakouské armádě se proto řada mužů pokoušela
vojenské
službě
vyhnout
nelegálním
vystěhováním
do
Ameriky. Pobídkou
k vystěhování
mohl být
i rozvoj
železniční
a
lodní dopravy v tomto období. Železniční síť se rozrůstala velice rychle a umožnila vystěhovalcům dostat se snadněji z evropského vnitrozemí do přístavů. Podle J. Polišenského vedly první trasy vlaků stanicemi Vídeň – Ostrava - Bohumín nebo Praha – Drážďany. Čechy a Morava měly v této době jednu z nejrozsáhlejších železničních sítí v Evropě. Od 70. let 19. století umožnilo zlevnění a rozvoj lodní dopravy emigraci i nejchudším vrstvám obyvatel.21) Dalším podnětem, který pravděpodobně přispěl k rozhodnutí opustit rodnou zemi, byly zprávy od příbuzných a známých, kte-
- 13 -
ří se již v novém domově usadili. V dopisech líčili úrodné pozemky a bohatou zemi. J. Polišenský pokládá tyto dopisy za vůbec nejúčinnější formu získávání vystěhovalců.22) V archivu Muzea ve Frenštátě je uložen originál dopisu manželů Kučerových z roku 1877, jeden z mála, který se v regionu dochoval. Kučerovi optimisticky píší: „...také se dozvídáme, že byste měli chuť jít do Ameriky, milí přátelé, v Americe není také všem dobře, kteří nejsou naučeni dělat v Evropě, těm se tady také nechce, a v Americe, kdo nechce dělat, ten nic nemá, ale takoví lidé, jako jste vy, anebo my, kteří jsme práci zvyklí a netíží se nám, když jsme zdraví, takoví lidé vyžijí v Americe bez velkých starostí.“23) Jedním z prvních impulsů k vystěhování byl podle D. Strnadla také dopis evangelického kněze Josefa Ernsta Bergmanna (1798 - 1877), který odjel i se svou rodinou do Texasu v roce 1849. Jak D. Strnadel uvádí, dopis byl původně určen jen přátelům a známým ve vesnici Stroužná, později se začal v opisech šířit po celých východních Čechách a Moravě. Jeden opis získal i Josef Lidumil Lešikar z Nepomuku (1806 – 1887), vzdělaný krejčí. Ten udržoval písemné kontakty s řadou významných osobností, např. s Boženou Němcovou a také s F. M. Klácelem, redaktorem Moravských novin.24) Lešikar považoval Bergmannův dopis za tak významný, že jej zaslal Klácelovi, který ho začal v Moravských novinách po částech zveřejňovat.25) Bergmanův dopis byl velmi podrobný a v závěru dává i rady k cestě do Texasu. „Z toho všeho poznáte, jak to zde vyhlíží, neb jsem Vám pověděl jen holou čistou pravdu, kdo by tedy Evropě chtěl dáti „s Bohem“, vystěhuj se přes Bremen do Ameriky, neb odtamtud
- 14 -
jest plavba příjemnější, též i lacinější než z Hamburku ... Opakuji ještě jednou, aby vystěhovalci dali se na cestu na podzim ... Nejlépe jest organizovaným společnostem a rodinám.“26) Nicméně z Ameriky nepřicházely jen příznivé zprávy. V Moravských novinách byl zveřejněn i dopis Josefa Šilara,27) který podává svědectví o tragickém konci první české organizované výpravy do Texasu v roce 1851. O osudech této výpravy se zmiňuje Habenicht: „V Hamburku padli naši vystěhovalci do rukou českého, nesvědomitého žida, jenž je vypravil do Liverpoolu, odkudž s lodí „Victoria“ odpluli do Galvestonu. Loď byla přeplněna Irčany. Vystěhovalci dostávali stravu syrovou, po většině ztuchlou a zkaženou, a každá rodina musila si vařit sama. Že podobné okolnosti měly na zdravotní stav vystěhovalců našich strašný vliv, vidno z toho, že ze 16 rodin na cestě do Galvestonu, jenž
trvala 17 neděl, zemřela jich polovice.“28)
Dá se souhlasit s tvrzením H. Valáška, který tyto zprávy v tisku označuje za propagandistické, otištěné na přímou objednávku rakouských úřadů, které vystěhovalectví nepodporovaly nebo
naopak
agentů
vystěhovaleckých
dopravních
společností,
kterým zprostředkovávání cesty přinášelo značné zisky.29) E. Eckertová si všímá, že Texas zmiňoval ve svých příspěvcích v tisku jako svobodnou, demokratickou a nezávislou zemi i Karel Havlíček Borovský, jako protiklad proti rakouské cenzuře a útisku.30) Uvedené skutečnosti nasvědčují tomu, že rozsáhlou emigraci v 2. polovině 19. století do Spojených států podnítila průmyslová revoluce, hospodářské krize, neutěšená sociální situa-
- 15 -
ce a válečné konflikty, které spolu s neúrodou zasáhly celou Evropu. V menší míře to byly politické či náboženské důvody. Důvodem byla touha po osobní svobodě i snaha po zlepšení ekonomické situace, únik před vojenskou službou nebo spravedlností. Vystěhování tak pro řadu lidí znamenalo naději v lepší život.
3.
Frenštát a jeho okolí
Frenštát
pod
Radhoštěm
leží
na
severovýchodní
Moravě.
Město se rozkládá uprostřed Frenštátské kotliny na západním okraji Moravskoslezských Beskyd pod horou Radhošť. Chudý podhorský
kraj
neposkytoval
příznivé
podmínky
k
obživě.
Málo
úrodná, kamenitá půda a chladné a vlhké klima umožnily pěstování pouze nenáročných plodin - žita, ječmene, ovsa, pohanky a brambor. Koncem 40. let 19. století postihly obyvatele Frenštátu živelné pohromy a neúroda. Brambory, jejich hlavní obživa, byly napadeny hnilobou. Následkem toho podlehly stovky lidí hladomoru a nemocím. Kronikář Jan Kalus z Frenštátu uvádí: „Léta Páně 1847 z teho vrch jmenovaného mokrého roku tak veliká neúroda následovala, tak že v tom 1847 roku veliké draho a núze povstala mezi lidem ... že pro nedostatečný výdělek lidé trávu jest museli, z čehož napotom lid opuchnul a v měsíci juli toho roku na mnohých místech začal mřít. Takže napotom v měsíci septembru přivtělila se nemoc hlavenka neb ložňačka,31) takže v našim městě Frankštátě od nového roku – tohož roku – až do vánočních svátků přes 600 osob zemřelo ... bez truhel jak nejaký dobytek chován byl, bez kněze.“32) Konstantin
- 16 -
Chovanec z Trojanovic ve své žádosti o vystěhování z roku 1855 uvádí: „Nevím, zda budeme moci žít při zvětšujícím se hladu. Kde mám hledat pomoc, to nevím. Abych popsal bídu a nouzi, které zde v tomto kraji panují – totiž v Trojanovicích a Velkých Kunčicích – na to mně nezbývá času. Jen se odvažuji poznamenat, že citlivému člověku by se musel zastavit rozum, kdyby u nás navštívil některé chalupy.“33) V roce 1850 byly zrušeny vrchnostenské úřady a veřejnou správu
převzala
okresy
v čele
státní
moc.
s okresními
Byly
vytvořeny
hejtmany.
Pod
nové
správu
politické místeckého
hejtmanství spadaly i dva soudní okresy – frenštátský a místecký. K frenštátskému soudnímu okresu patřily obce Bordovice, Čeladná, Frenštát, Kozlovice, Kunčice, Lichnov, Měrkovice, Tichá, Trojanovice a Vlčovice. Frenštátský soudní okres měl rozlohu 188,8 km2 a v roce 1900 17684 obyvatel. Obyvatelstvo bylo převážně české, k německé národnosti se hlásila pouze malá část občanů.34) Zavedena byla samospráva obcí a měst, Frenštát se na základě tohoto rozdělení stal sídlem okresního soudu a berního úřadu. Samosprávu města zajišťoval městský úřad v čele se starostou spolu s radními a členy výboru. Jednacím jazykem na úřadech byla němčina.35) Obyvatelé
vesnic
se
zabývali
prací
v zemědělství
a
v arcibiskupských lesích, obyvatelé Frenštátu byli především řemeslníci. Velmi početná byla městská i vesnická chudina, bezzemci a nádeníci. Tkalcovský cech ve Frenštátě, písemně doložený z roku 1598, byl jedním z prvních a nejstarších. Výroba plátna byla zdrojem obživy pro většinu obyvatel Frenštátu, Trojanovic a Tiché.36) Základní surovinou pro výrobu plátna byl len, k jehož pěstování byly na Frenštátsku vhodné klimatické
- 17 -
podmínky. Po zpracování lnu se získalo vlákno, které se pomocí ručního vřetena, později kolovratu zpracovalo v přízi. Téměř v každé domácnosti stál pod oknem tkalcovský stav, samotné tkaní byla namáhavá, složitá a nedoceněná práce. V. Plachý uvádí, že později len nahradila dovážená levnější bavlna a Frenštát se stal jedním z nejdůležitějších středisek bavlnářské výroby na Moravě.37) Druhá polovina 19. století, po pádu Bachova absolutismu, je pro Frenštát obdobím rozmachu průmyslové výroby, národního uvědomění i kulturního rozvoje. Mění se vzhled města, budují se nové komunikace, vodovod, mosty, továrny, železniční trať s nádražím, radnice, chlapecká a tkalcovská škola. Na Radhošti byla postavena Cyrilometodějská kaple, která se stala místem poutí a národních slavností. Na
radnici
začala
v českém
jazyce
úřadovat
samospráva
v čele s osvíceným starostou a továrníkem Valentinem Kostelníkem, který založil v roce 1861 vlastenecký spolek Občanská beseda.38) Na půdě Občanské besedy následně vzniká dalších asi 20 spolků, což byl na malé podhorské město úctyhodný počet. Patřily mezi ně Tělocvičná jednota Sokol, Jednota divadelních ochotníků, Národopisný odbor, Společenská knihovna, Okrašlovací spolek, Řemeslnická beseda, Sbor dobrovolných hasičů a řada dalších. Mezi nejvýznamnější patří Pohorská jednota Radhošť, první český turistický spolek založený v roce 1884. S rozvojem průmyslové výroby vznikají ve Frenštátě první mechanické tkalcovny, které patřily Josefu Bumbalovi, Františku Křenkovi, Josefu Koniakovskému a Valentinu Kostelníkovi.39) Následné zavádění manufakturní a tovární výroby postupně vedlo k zániku výroby tkanin na ručních stavech a drobní řemeslníci
- 18 -
a tkalci tak ve velké míře přicházeli o práci. S úpadkem ručního tkalcovství se přechází na pletařský průmysl a vzniká řada pletařských firem, které lidem půjčují stroje pro podomácké pletení punčoch. Vznikají zde pletařské firmy Simona Mandlera nebo Alberta Reisera. Lidé se živili i ručním barvířstvím a tiskařstvím, ve městě existovala řada dílen, které vyráběly zejména oblíbený modrotisk. J. Felix se svém Místopisu Frenštátu zmiňuje o opakujících se krizích textilního průmyslu v letech 1873 – 1893. Ty jsou spojovány s dělnickými bouřemi. Následovaly ozbrojené zásahy
četnictva,
krveprolití
a
rozsáhlé
zatýkání
dělníků.40)
V roce 1890 posílají zástupci 400 tkalcovských rodin dopis císaři do Vídně: „Velkou bídou stíhaní tkalci vznášejí nejponíženější prosbu ohledně zmírnění jejich nouze...“41) Stejné důvody – bída, hlad a nouze se objevují v řadě žádostí o vystěhování do Ameriky. D. Strnadel si všímá, že na většině žádostí se objevuje jako cíl cesty právě Texas. Jsou psány převážně německy, jen několik žádostí z Frenštátu a Kozlovic česky. Podle uvedeného povolání mezi vystěhovalci převažují nádeníci, následují domkaři a tkalci. Z toho je patrné, že nejvíce vystěhovalců patřilo k městské a vesnické chudině. První vystěhovalci z Frenštátska odjeli již v letech 1848 1850.
Archivní
doklady
o
tom
se
nedochovaly,
pouze
v tkalcovské cechovní knize je uvedeno u jmen Mikuláš Bartoš a Karel Gerlich „vystěhován do Ameriky“.42) Tuto domněnku potvrzuje i J. Šimíček, který se opírá o výsledky výzkumu L. Baci.43) První organizovaná skupina emigrantů z Frenštátu a okolních vesnic vyplula dne 20. srpna 1856 z Brém na dvojstěžníku
- 19 -
Anna Elize. Loď byla pouze 30 m dlouhá a 6 m široká. Jak uvádí D. Strnadel na její palubě se plavilo celkem 120 pasažérů, z nich přibližně 90 pocházelo z Frenštátska. Byli mezi nimi: Benjamin Klimíček, Valentin Kolíbal a Vojtěch Knězek z Frenštátu, Konstantin Chovanec a Josef Janda z Trojanovic, Ignác Šrámek, Josef Kalich, Ignác Mužný, Josef Petr a František Marak z Tiché, Ignác Pustějovský, Valentin Holub a Valentin Haidušek z Mniší, František Šugárek z Klokočova a František Koza ze Sklenova. Do přístavu Galveston připluli 30. října 1856 po 71 dnech plavby. Většina z nich se usadila v Texasu, kde založili moravskou osadu Dubina.44) Odchod početných skupin rozvětvených rodin, následovaných dalšími
příbuznými
představoval
výrazný
odliv
obyvatelstva,
který změnil domovské obce i samotný Texas. Podle V. Plachého v 70. letech 19. století, kdy měl již Frenštát za sebou první vystěhovaleckou vlnu do Ameriky, zde žilo asi 7000 obyvatel, v roce 1900 to bylo jen 5700 obyvatel.45) Výzkum nápisů na náhrobních kamenech R. Janaka ukazuje, že 80% české emigrace do Texasu má svůj původ na severovýchodní Moravě. Z přehledu obcí vyplývá,
že
nejvíce
vystěhovalců
pocházelo
právě
z Frenštátska.46) Podle E. Eckertové tento údaj potvrzují i D. Strnadel a J. Šimíček, kteří vycházejí z výsledků zkoumání archivních materiálů. Shodné závěry uvádí i L. Baca, který se věnoval výzkumu seznamů pasažérů lodí vyplouvajících ze severoněmeckých přístavů.47) Uvedené údaje nasvědčují, že i když Frenštát se svým okolím vznikl jako poslední vystěhovatelská oblast, byla tato skupina vystěhovalců do té doby nejpočetnější. Frenštátsko tak zaujímá prioritní postavení v českém osídlování Texasu.
- 20 -
4. Podmínky vystěhování Vystěhovalectví z Rakouska se v polovině 19. století řídilo vystěhovaleckým zákonem z roku 1832.48) Podle něho byl za vystěhovalce považován ten občan, který se do cizího státu vystěhuje „s úmyslem již se více nevrátit“. L. Baletka uvádí, že vystěhování se podle tohoto zákona dělilo na zákonité a nezákonité. O zákonité vystěhování se žádalo u příslušné zemské vlády. Žádost o vystěhování musela obsahovat tyto náležitosti: důkaz o svéprávnosti žadatele, údaj o počtu a věku rodinných příslušníků a doložení, že nepodléhá branné nebo jiné povinnosti. V souladu s nařízením musel mít občan při opuštění země u sebe tyto doklady: 1. koncens – souhlas k vystěhování, který vydala zemská vláda 2. cestovní pas 3. rodné listy žadatele a jeho rodinných příslušníků 4. oddací list (byl-li žadatel ženatý) Aby zájemce všechny tyto doklady získal, byl nucen si obstarat další potvrzení a doklady: domovský list, osvědčení o pověsti
a
o
majetku
vystavené
obecním
úřadem,
potvrzení
o
trestní bezúhonnosti, potvrzení okresního soudu, že žadatel není poručníkem a nemá další závazky.49) Získání všech těchto dokladů bylo pro vystěhovalce nesmírně obtížné. Často tyto žádosti psávali učitelé a písaři, žadatel připojil jen podpis nebo tři křížky. Na základě všech těchto podkladů, které žada-
- 21 -
tel předložil okresnímu úřadu, byl následně vyzván ke složení kauce na cestovní výlohy, která podle J. Šimíčka činila 140 zlatých pro dospělého a 120 zlatých pro dítě. Kdo neprokázal dostatek finančních prostředků, tomu rakouské úřady vystěhování nepovolily.50) V této částce byl již započítán poplatek za cestu do přístavu, jídlo, nákup potřebných věcí a přeplavbu. Potřebný finanční obnos získali vystěhovalci většinou prodejem veškerého majetku i půjčkami od příbuzných a známých. Půjčky potom spláceli z Ameriky. V pozdějších letech bylo velmi časté, že rodiny usídlené v Americe posílaly příbuzným potřebný finanční obnos nebo přímo cestovní lístky. Teprve potom, kdy celé řízení trvalo zhruba šest měsíců až rok, byl žadateli vydán koncens, pas, rodné listy a oddací list, takže mohl nastoupit cestu do ciziny.51) Získáním povolení k vystěhování žadatel ztrácel rakouské státní občanství, takže případný návrat do vlasti mu mohl být odmítnut. Součástí žádosti byl protokoly, kde svým podpisem žadatel potvrzoval, že se už nikdy nemůže natrvalo vrátit zpět. J. Polišenský si všímá, že častěji se proto žádalo o cestovní pas, kde toto riziko nehrozilo. Ten byl vystavován na dobu až tří let. Vydával se zejména obchodníkům, tovaryšům a úředníkům.52) Výše uvedený postup platil do roku 1857, později se vydávání povolení k vystěhování zjednodušilo. Povolení začala vydávat okresní hejtmanství a vystěhování bylo omezeno jen brannou povinností. Po cestách ve vnitrozemí stačila tzv. legitimační karta.53) Pokud byly přijaty na loď, podařilo se i těmto osobám vycestovat. Nelze se proto divit, že část vystěhovalců,
- 22 -
kteří by oficiální cestou povolení nezískali, odcházela nezákonitě. „Tato nelegální emigrace byla několikanásobně vyšší. Odcházeli
lidé,
kteří
by
oficiální
cestou
povolení
k vystěhování nedostali, kteří byli bez prostředků, uprchlíci před spravedlností, rekruti, vyhýbající se vojenské službě a prostí lidé, kteří ani nevěděli, že o vystěhovalectví je třeba žádat. Německé úřady byly poměrně benevolentní, pokud zadržely rakouského občana bez úředního pasu a většinou ho propustily dále.
Dokonce
ještě
roku
1895
rozesílala
brémská
firma
F.
Missler - J. Brugk leták s příhodným názvem Jak se dostat bez pasu do Brém.54)
5. Agenti dopravních společností Do Ameriky obyvatele českých zemí lákaly nejen dopisy od příbuzných a známých, ale i kramářské písně55) s různými názvy - Kratochvilná píseň o blahu w Americe pro milé krajany naše, Píseň, kterak do daleké země Americké nebo Nová píseň o Americe, ve kterých byla Amerika představována jako země zaslíbená. Kvůli ziskům plynoucím z přepravy vystěhovalců, to byly především americké a evropské dopravní společnosti, které měly zájem na zvyšování počtu pasažérů. Prostřednictvím svých agentů rozšiřovaly česky psané letáky, kde byl vylíčen snadný život v Americe, zajištění bezpečné cesty i rady, jak se vyhnout platným
přepisům
a
nařízením.
K.
Kysilka
píše,
že
placení
agenti společností bývali většinou místní občané, obchodníci nebo
učitelé,
kteří
k cestě do Ameriky.56)
přesvědčovali
obyvatele
měst
a
obcí
- 23 -
Josef Pastor, český jednatel Hambursko - americké akciové paroplavební společnosti v Hamburku nastiňuje ve svém prospektu České osady v Americe z roku 1886 podrobný popis amerických poměrů a v závěru uvádí: „Platilo dosud za snahu národně poctivou, rozšiřování nepříznivých o Americe zpráv odstrašovati náš lid od vystěhovaleckých záměrů. Taktika tato minula se ovšem cíle.“57) Tato slova potvrzuje i skutečnost, že v těchto letech počet vystěhovalců do Ameriky kulminoval. První česká vystěhovalecká firma Kareš a Stotzky byla založena v roce 1870. Zřídila agenturní síť nejen po českých zemích, ale také po trase až do Brém.58) Čech Alois Kareš propagoval na Moravě Texas jako ideální nový domov a sliboval zájemcům slevu při větším počtu vystěhovalců nebo lodní lístky zdarma. Firma inzerovala své služby i v tisku a vydala podrobnou mapu amerického jihu se zvětšeninou Texasu. Síť agentů této firmy zahrnovala i Frenštátsko jako významnou vystěhovaleckou oblast. Jak zjistil D. Strnadel, ve fondech Archivu ve Frýdku–Místku se dochovaly záznamy, ze kterých vyplývá, že v tomto regionu působilo hned několik vystěhovaleckých společností: 1. Kareš a Stotzky – agentem byl František Zeman z Frenštátu. 2. Hambursko - americká akciová paroplavební společnost – agentem byl Ludvík Romanovský z Frýdku. 3. Severoněmecký Lloyd, hlavní agentura Břeža - Neumann v Brně. 4. Societa di Navigazione Italiana – agentem byl Jan Křenek z Frenštátu.59)
- 24 -
Sama americká vláda měla po skončení občanské války zájem na získání nových pracovních sil, které byly po zrušení otroctví potřebné zejména na jihu USA. Z tohoto důvodu vystěhovalectví podporovala. Když podle J. Šimíčka v roce 1871 stát Texas zřídil „Úřad pro přistěhovalectví“ jeho agenti zřizovali společnosti v evropských přístavech.60) Cílem bylo získat co nejvíce nových osadníků. Rakouské úřady sice prohlásily navádění k vystěhování za trestný čin, ve skutečnosti ale těžko dokazovaly, že agent nepodával pouze informace. Tresty a peněžní pokuty především dostávali ti agenti, kteří pomohli emigrovat mužům, vyhýbajícím se branné povinnosti. Cesta do Ameriky byla náročná zejména po finanční stránce.
Vystěhovalci
se
snažili
si
na
cestu
vydělat
prací
v přístavu nebo přímo na lodi. Docházelo i k případům, že vycestovala jen část rodiny, protože na lístky pro zbytek rodiny nestačily peníze. Ostatní se museli vrátit domů a čekat až jim příbuzní z Ameriky pošlou ušetřené peníze nebo lodní lístky.
6. Cesta Nejvýznamnějším přístavem západní Evropy pro spojení se Severní Amerikou byl anglický Liverpool. Od 2. poloviny 19. století mu začaly konkurovat zejména německé přístavy Hamburk a Brémy. V Hamburku a Brémách byly zřízeny stanice pro vystěhovalce, ve kterých byli před nástupem na loď vykoupáni, odvšiveni a dezinfikováni. Vystěhovalectví z českých zemí do Ameriky, především do Texasu, je nejvíce spjato s přístavem Brémy, protože největší část českých emigrantů prošla brémským
- 25 -
přístavem.61) Do německých přístavů Hamburk a Brémy existovalo železniční spojení z Vídně přes Prahu a Drážďany. Pro vystěhovalce z Frenštátska bylo ale výhodnější využít železniční trať z Bohumína. Vlakem se dalo se jet i z Hranic, přes Olomouc, Prahu, Lipsko až do Brém.62) Vystěhovalci začínali svou dlouhou cestu nejčastěji koňským
povozem
do
nejbližší
železniční
stanice.
Ve dřevěných
kufrech s sebou brávali osobní věci, oblečení, peřiny, modlitební knížky, bible a nejnutnější zásobu jídla na cestu. Cesta do přístavu trvala povozem několik dní. Nebylo nijak výjimečné, že se někteří vystěhovalci vydali na cestu do přístavu i pěšky. Vyskytovaly se nesčetné komplikace, které cestu prodlužovaly či znemožňovaly. Stávalo se, že po příjezdu loď nedlouho předtím odplula, a tak nezbylo než čekat na další spoj. Jindy se naopak zase čekalo, až se loď zcela zaplní pasažéry. Znamenalo to dny i týdny strastiplného čekání, kdy lidem docházely zásoby peněz a potravin. Před cestou si vystěhovalci museli nakoupit peřiny a slamníky nebo nádoby k přípravě jídla. Každý cestující měl nárok na dopravu jedné přepravní bedny. Ve 2. polovině 19. století námořní spojení mezi Evropou a Amerikou zajišťovaly zejména plachetní lodě, které převážely dřevo, tabák a bavlnu. Postupně začaly přibírat na palubu i první vystěhovalce, z čehož jim plynuly nemalé zisky. Nebyly však na přepravu většího množství lidí dostatečně připraveny. První vystěhovalci, zejména ti nejchudší, cestovali v krušných podmínkách, stísnění v podpalubí lodí. Zásoby potravin a vody bývaly nedostatečné, navíc se jídlo po cestě často zkazilo. Špatná hygiena a strava se stávaly příčinou nemocí, časté byly
- 26 -
epidemie cholery a břišního tyfu. Životy cestujících ohrožovaly i mořské bouře nebo požáry na lodi. Řada z nich umírala cestou, a tak byli pohřbíváni přímo do moře. První výpravy proto ve většině případů přivážely vystěhovalce ve velmi zbědovaném stavu.63) O prožitých útrapách, které vystěhovalci cestou prožívali, vypovídá řada dopisů a vzpomínek, které zveřejňoval i český tisk: „... konečně i naše síla klesla zvláště nedostatkem vody, nebo jsme nevěděli, máme – li ten troch vody vypít v tom žhavém podnebí, aneb v ní uvařit. Děti plakaly žízní a my jen po lžíci jsme jim mohli udílet pro svlažení úst. Ta ubožátka jak žalostně o krůpěj vody prosila, posavád sobě ani vzpomenout nesmím ...“64) Tyto okolnosti donutily vlády zemí, podílejících se na této přepravě, zpřísnit předpisy. Podpalubí muselo být rozděleno na oddělení, ve kterých byla umístěna lůžka ve třech patrech nad sebou. Uprostřed stály stoly a židle, kde cestující trávili většinu času. Další povinností bylo dostatečná zásoba jídla, a to nejméně na 3 měsíce. Bylo to nejčastěji nasolené vepřové a hovězí maso, hrách, krupice, mouka, rýže, zelí a brambory. Jinak dostávali čaj, kávu a suchary. Cesta na plachetní lodi trvala podle počasí 2 - 3 měsíce. Přepravu přes oceán začaly zajišťovat i parníky a cesta jimi trvala asi měsíc. Lodní lístek byl ale dvojnásobně dražší. Jak uvádí J. Šimíček při každé plavbě musel kapitán lodi vést seznamy pasažérů (Passenger Lists). V seznamech bylo uvedeno: 1. místo prvního přistání 2. vstupní přístav 3. jméno
- 27 -
4. věk 5. povolání 6. země původu U ostatních členů rodiny byla uvedena pouze jména a věk. Záznamy o jednotlivých plavbách a seznamy cestujících byly archivovány a uloženy v brémském archivu. Ten byl ale kompletně zničen při bombardování za 2. světové války. Zachoval se pouze archiv brémských novin „Deutsche Auswander Zeitung", ve kterých byly publikovány seznamy vystěhovalců, jména lodí vyplouvajících z Brém spolu se jmény kapitánů, počtem pasažérů, daty odjezdu i cílem cesty. Seznamy cestujících byly archivovány také v amerických přístavech. V roce 1900 se přehnal nad Galvestonem ničivý hurikán a značná část těchto dokumentů byla také zničena.65) Po přistání v amerických přístavech museli cestující projít vstupní kontrolou. Největší část vystěhovalců prošla přistěhovaleckou
stanicí
Castle
Garden
v New
Yorku.
Vstupními
přístavy na území Spojených států se staly Galveston, New York a New Orleans. Menší část českých emigrantů prošla přístavem Baltimore a Indianola.66) Z velkých přístavů se museli cestující přesunout na menší plavidla, která je přepravila do menších přístavů, odkud putovali do vnitrozemí. Mířili do států Missouri, Illinois, Ohio, Arkansas, Nebraska, Kentucky, Wisconsin, Iowa a především do Texasu, kde se nabízela levná půda. Státní občanství USA se udělovalo mnohdy až po několika letech
příslušným
úřadem.
Podle
J.
Šimíčka
byl
Dokument
(Declaration of Intention) prvním krokem k získání amerického občanství. Podpisem potvrdil přistěhovalec svůj úmysl stát se americkým občanem. V dokumentu bylo uvedeno jméno, místo naro-
- 28 -
zení,
výchozí
přístav,
jméno
lodi,
místo
přistání
a
datum
vstupu na území USA.67)
7. Osídlování Texasu Texas se rozkládá se na jihu USA u pobřeží Mexického zálivu při hranici s Mexikem. Jsou zde výborné podmínky pro pěstování kukuřice, bavlny, pšenice, tabáku a cukrové třtiny. Velmi rozšířený je také chov dobytka. V létě zde dosahují teploty vzduchu i nad 45°C.68) Přístav
Galveston
se
stal pro
většinu
přistěhovalců
z
Frenštátska vstupní branou do Texasu. Po krátkém odpočinku v přístavu a zakoupení nejnutnějších zásob odplouvali říčními loďmi do města Houston. Další cestu dlouhou desítky mil bylo nutno absolvovat pěšky, povozem taženým volským spřežením se přepravovaly hlavně zavazadla, děti a nemocní lidé. J. Šimíček usnadnění cesty vidí v dokončení Jižní pacifické dráhy z New Orleansu do Houstonu kolem roku 1875.69) Cesta končila obvykle v německé osadě Cat Spring, odkud se postupovalo dál do vnitrozemí. Noví osadníci z Moravy byli převážně rolníci, pastevci a tkalci katolického vyznání, kteří chtěli hospodařit na levných a úrodných pozemcích a lákalo je i teplé texaské podnebí. Charakteristické podle E. Eckertové bylo, že se tyto skupiny usazovaly převážně v okresech středního Texasu, na území mezi Dallasem, Houstonem a San Antoniem, kde se k nim jen výjimečně přidávali vystěhovalci z jiných částí českých zemí. Tyto skupiny se sdružovaly na základě příbuzenských nebo přátelských
- 29 -
vztahů a poměrně izolovaně žily a hospodařily v osadách, které založily i čtyři generace.70) Když přistěhovalci dorazili do cíle, mnohdy se dočkali velkého zklamaní. Zdejší krajina a podnebí byly velmi odlišné od toho, jaké znali ze své vlasti. V pusté rozlehlé prérii je sužovaly vysoké letní teploty a nedostatek vody. Museli však zůstat, na návrat by neměli dostatek finančních prostředků ani sil. Nejdříve bylo třeba postavit první obydlí, najít vodu a vykopat studny, vymýtit a zorat pozemky. Pěstovali na nich zejména bavlnu a kukuřici. Pracovali s jednoduchými, často jen dřevěnými nástroji, aby si mohli postavit vlastní dům, koupit první kusy dobytka nebo další půdu. I. Dubovický popisuje první primitivní domy, někdy zpola zakopané do země. Zdi těchto domů se vyplňovaly vykopanými drny, tzv. drňáky. V oblastech, kde byl dostatek stromů, si stavěli osadníci domy dřevěné. Podlahu tvořila jen udusaná hlína, uprostřed bylo ohniště, na kterém se vařilo.71) Vystěhovalci z pozdějších let už začínali snadněji. Od usedlých farmářů získali potah, pluh i krmení pro dobytek a na pronajatém poli začali pracovat. Z výtěžků pak mohli postupně dluhy splácet a koupit si vlastní půdu. Bavlna patřila k nejdůležitějším, ale také k nejnáročnějším zemědělským plodinám. Podle J. Šimíčka se sázela do dobře připravené, zkypřené půdy pomocí sázecího stroje, taženého dobytkem. Během růstu bylo třeba bavlnu vyštipovat a zbavovat plevele. Po dozrání se začaly plody bavlníku otevírat a nastala doba sklizně. Kvůli vysokým letním teplotám se sklízet začínalo
časně
zrána.
Na
sklizni
se
podílela
celá
rodina,
včetně dětí. Sběrači bavlnu sbírali ručně do sběrných dlouhých
- 30 -
pytlů z bílého hrubého plátna, které nosili zavěšené na rameni. Pokud byl úrodný rok, sklizeň byla až třikrát ročně. Kvalitní bavlna musela být čistá a suchá. Pytle se opatrně vysypávaly na zemědělské vozy, které měly zvýšené bočnice. Když byl vůz naplněn, vezla se bavlna do čistírny.72) Českých osad v Texasu bylo celkem 27 a vypadaly podobně. Každá měla kostel, faru, školu a hřbitov.73) Některé osady dostaly název podle měst a obcí bývalém domově. Např. Frenstat, Frydek, Praha nebo Moravia. Další nesly jména významných českých míst Hostyn nebo Velehrad. Jiným dali jména jejich zakladatelé – osada Ermis nebo Marak, podle Františka Maraka a jeho synů. K nejstarším osadám patří Dubina a Bluff (nyní Hostyn) založené roku 1856. V blízkosti českých osad žili němečtí přistěhovalci, kteří se zde ve velké míře usazovali už od roku 1840.74) Při vzájemné komunikaci mezi nimi odpadla obvyklá jazyková bariéra, protože většina českých přistěhovalců se německy dobře domluvila. V převážné míře zůstaly ale jejich styky pouze obchodní. V těžkých podmínkách, které zažívali, jim pomáhala společná víra. Proto první stavbou v osadě býval kostel, kde se mohli účastnit bohoslužeb, zpovědi a setkávat se přitom se svými přáteli a známými. V knize Naše dějiny se uvádí, že až do 70. let 19. století nepůsobil v Texasu žádný český kněz. Nakonec se osadníci rozhodli získat katolického kněze P. Josefa Chromčíka v rodné zemi a přesvědčit jej k cestě do Ameriky, což se jim podařilo.75) Stejně jako byl v každé osadě kostel, snažili se obyvatelé mít také vlastní školu. Někdy jí dokonce dávali přednost před kostelem. První česká škola byla postavena v Bluff (nyní
- 31 -
Hostyn) v roce 1868. Vyučovalo se v češtině a učitel byl placen osadníky. I když zákon nařizoval vyučovat i na vesnických školách v anglickém jazyce, nebyl dodržován. Postupně je však jazyková
bariéra,
která
byla
překážkou
v komunikaci
s Američany, přinutila přijmout anglický jazyk a česky se mluvilo jen doma.76) To znamenalo i zánik českých národnostních škol. V současnosti česky mluví jen malá část potomků přistěhovalců. Do života osadníků, kteří se vystěhovali v 50. letech 19. století,
neblaze
zasáhla
americká
občanská
válka
(1861
-
1865). Bylo ironií osudu, že branná povinnost zde dostihla i ty, kteří z tohoto důvodu nelegálně opouštěli Rakousko. V. Štěpán ve své studii popisuje, že se této války na obou stranách zúčastnili i čeští přistěhovalci. Texas ležel na území jižanské Konfederace a byly zde zavedeny povinné odvody bojeschopných mužů. Stávalo se, že proti sobě bojovali příbuzní, např. otec a syn. Mnozí se proto snažili vojenské povinnosti vyhnout - schovávali se v polích a jeskyních nebo se převlékali za ženy.77) Mezi českými přistěhovalci, kteří nepodporovali otroctví, převládaly sympatie k Unii, proto někteří během bojů zběhli na opačnou stranu válečného pole. Českým padlým vojákům byl v roce 1892 odhalen na chicagském Národním hřbitově pomník. Zprávy od prvních přistěhovalců příbuzným a známým dokládají, jak těžké byly životní podmínky v Texasu, a ne každý kruté začátky vydržel. Osadníci často trpěli nemocemi např. žlutou zimnicí, malárií nebo tyfem. Texas je zpočátku nadšeně
- 32 -
popisován
i
v dopisech
Kateřiny
a
Františka
Herrmannových.
Hermannovi byli dobře situovaná, vzdělaná měšťanská rodina, která
podlehla
zidealizovaným
představám
o
Americe.
V roce
1851 prodali dům a vydali se do nového domova: „Rádi a odhodlaně jsme se všem nesnázem té daleké cesty podrobili, ctíce svým dítkám blaženější budoucnost zaopatřiti ...“78) Po cestě přes oceán, kdy cestovali v pohodlné kabině a žízní ani hladem netrpěli, píší domů rodičům: „Díky Bohu, šťastně jsme se do té zaslíbené země dostali, 66 dní stravili jsme na moři, a máme toho všickni až po krk ...79) První dojmy z Texasu byly příznivé: „... půda velmi ourodná a laciná, tak že si tu člověk za několik set zlatých dobré a neodvislé živobytí založiti může. Lidé jsou zde nanejvýš spokojeni, a nikdo si ani za velikou cenu zpátky do Evropy nežádá ...“80) A tak Kateřina Herrmannová plná optimismu píše domů: „Podle všeho mého pozorování se mně zdá, že nás zde utěšená budoucnost očekává: co potřebujeme, to jistě zde najdeme, čeho se zde nedostává, toho jsme nikdy nehledali ... co se v této krásné zemi nacházím, nelitovala jsem vystěhování našeho.“81) Brzy si ale začali si uvědomovat propastné rozdíly mezi zemědělským Texasem a civilizovanými Čechami. Nebyl zde společenský život, chyběla jim rodina a přátelé. Časem začali pokládat místní osadníky za nevychované a nevzdělané. Velké problémy jim způsobovalo i nezvyklé klima a vysoké letní teploty. „Pro náramné parno se z nás ze všech pot jenom leje, člověk náramně seslábne a po celém těle objeví se vyraženina jako struhadlo, která tak velice svědí, že sobě kůži kartáčem dříti musíme ...“82) Krutá rána osudu je zasáhla, když jim v krátké době zemřely dvě děti. Nakonec Herrmannovi útrapy v novém domově nevydrželi a rozhodli se vrátit zpět do-
- 33 -
mů: „Ne, to již není zde k vydržení, to horko jest nesnesitelné, my se neustále potíme a tím nám všecka síla uchází; já se sotva vleku, celé mé tělo jest mdlé. Kdyby jen místečka bylo, kde by se člověk před tím náramným horkem skrýt a ochladit mohl; nikde není sklípku, voda ve studni jest jako louh. Spálit
všecky
knihy,
které
Texas
vychvalují.“83)
Po
návratu
Herrmannových byly tyto dopisy otištěny v roce 1851 v Pražském prostonárodním listu.84) Jejich synové Gustav a Ignát Hermannovi, později zážitky svých rodičů použili ve svých povídkách.85) Těžké
podmínky
v novém
domově
jsou
nastíněny
také
v dopise manželů Holažčkových z roku 1885, který je uložen v archivu muzea: „... tři dítky totiž Franc, Maria a Julia měly lehkou zimnici a velká Milka měla ji také, ale té jsme se brzy zbavili, takže jsme zase všichni úplně zdraví ... ba anita povětrnost není tady příliš zdravá, poněvadž
jsou zde ta-
ková horka ba hyce, že se brzy člověk zapotí, nesmí o poledni ani na slunce ukazovat a proto není člověk před nemocí nikdy jistý.“86)
8. Osobnosti a krajanský život
Nesnadné životní podmínky, neznalost nového prostředí a jazyka cizí země, upevňovaly ve vystěhovalcích pocit národní sounáležitosti a vedly ke vzniku krajanských komunit. „Texaští Češi tvořili homogenní společenství vytýčené jazykem, polnostmi, hřbitovy a kostely. Pamětníci vzpomínají, že ani mezi válkami rodiče neuměli anglicky, měli své vlastní bankéře, ob-
- 34 -
chodníky, lékaře, právníky a duchovní. Přistěhovalci uzavírali sňatky až do druhé světové války téměř výhradně mezi sebou.“87) Společenské a kulturní aktivity se opíraly o rodný jazyk a tradice staré vlasti. Výrazným projevem těchto aktivit byl vznik krajanského tisku v USA od roku 1860, kdy začal vycházet Slowan Amerikánský a Národní Noviny.88) Mezi významné krajanské periodikum v Texasu patřily noviny Svoboda. Ty vlastnil a řídil právník Augustin Haidušek, který se do Texasu vystěhoval mezi prvními v roce 1856. Tyto noviny považuje E. Eckertová za výjimečné proto, že pomohly sjednotit přistěhovalce a jejich novou identitu formovat bez návaznosti na církev. Přitom i pro katolíky zůstaly věrohodným listem. Pozoruhodné je, že vycházely jako týdeník téměř 80 let.89) Kromě zpráv o celosvětovém dění se v nich objevovaly informace o životě místních osad či úvahy o české národnosti v Texasu. Noviny psaly v českém jazyce spisovném i nářečím, v běžné texaské mluvě ale převažoval dialekt Frenštátska. Dodnes v Texasu vychází české noviny Hospodář a Našinec. Augustin Haidušek (1845 – 1922) pocházel z obce Mniší u Frenštátu. Velmi rychle si osvojil anglický jazyk, což mu otevřelo cestu ke vzdělání. Jako jeden z prvních Čechů v USA vystudoval práva a stal se mj. starostou okresního města La Grange. Později zastával i úřad okresního soudce. Přičinil se o schválení zákona, povolujícího vyučování češtiny na státních školách. Přesto také prosazoval, aby se česká komunita učila i anglický jazyk, bez kterého se nemohla aktivně účastnit veřejného života.90) A. Haidušek byl bezesporu nejvýraznější vůdčí osobností české komunity v Texasu.
- 35 -
K dalším významným osobnostem patřil již zmiňovaný P. Josef Chromčík (1845 – 1910). Působil jako kaplan v Lichnově u Frenštátu. Obyvatelé osady Fayetteville pro něho uspořádali sbírku pro zakoupení lodního lístku na cestu z Brém do Galvestonu. Byl prvním katolickým knězem, který do Texasu přijel v roce 1872 a usadil se v osadě Fayetteville. J. Chromčík byl u farníků velmi oblíbený. Byl společenský a dovedl si získat i přízeň osadníků jiných národností.91) Rodina Bačova - přijela do Texasu v roce 1860 z obce Bordovice u Frenštátu. Muzikantská rodina se usadila poblíž osady Fayetteville. Toto místo se později stalo známým pod názvem Bordovice. Syn Frank Bača v roce 1892 založil ve Fayetteville „Baca´s Band“ - Bačovu kapelu. Jeho 13 dětí zdědilo hudební talent, a tak mohla po čase vzniknout legendární rodinná kapela „Baca´s Family Band“ známá po celém Texasu.92) Řada osobností je spojena se zakládáním krajanských spolků.
Vznikaly
jako
spolky
podpůrné
nebo
náboženské,
které
v případě potřeby finančně podporovaly členy v obtížných životních situacích. K nejstarším spolkům patří Katolická jednota texaská (KJT) založená v roce 1889 v osadě Hostyn. Mezi zakládající a aktivní členy v počátečním období patřil i P. Josef Chromčík. Dlouholetým předsedou spolku byl Alois Kallus, frenštátský rodák. Dnes je sídlo Katolické jednoty v městě La Grange. Dalším významným spolkem byla Slovanská podporující jednota státu Texas (SPJST) založená v La Grange v roce 1897. U jejího zrodu stál již zmiňovaný Augustin Haidušek a I. J. Gallia. Spolek existuje dodnes a má nejvíce členů.93)
- 36 -
V současnosti jsou krajanské spolky převážně kulturní a
společenské.
Společnost
českého
dědictví
založená
v roce
1982 A. J. Blahou má dnes řadu poboček po celém Texasu. Cílem spolku, který vydává časopis Český hlas (v anglickém jazyce) je podporovat a studovat českou kulturu v Texasu. K významným členům patří např. Anna Krpec, Jean Davis, Arnold Pechal, Robert Janak, Leo Baca, Victor Peter nebo Clinton Machann. Střediskem krajanského života je město West, kde vycházejí výše zmiňované české noviny Hospodář (vydavatel Jan Vaculik) a koná se zde každoročně krajanský festival Westfest. Ke krajanským muzeím v Texasu patří muzeum v Templu (Czech Heritage Museum) či soukromé expozice Louise a Irene Polanskych ve Fayetteville a George Hlavinky v Caldwell.
- 37 -
III. FOND VYSTĚHOVALECTVÍ V MUZEU
1. Správa sbírkového fondu
Muzeum ve Frenštátě je součástí Muzea Novojičínska, p. o. v Novém Jičíně (dále jen MNJ). Sbírka MNJ je na základě zákona č. 122/2000 Sb. o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů (dále jen zákon) zapsána v centrální evidenci sbírek (dále jen CES) Ministerstva kultury České republiky pod evidenčním číslem MNO/002-05-10/196002. Její součástí je i sbírka Muzea ve Frenštátě, která se dělí na podsbírky: 1. Národopis 2. Historie 3. Výtvarné umění Ty se dále se člení na tématické nebo materiálové sbírkové fondy. Fond vystěhovalectví je součástí podsbírky Historie.94) Sbírkový fond označuje soubor originálních dokladů předmětových, obrazových, textových, zvukových i pomocných materiálů, pokud jsou pro muzejní práci nezbytné. Muzeum programově nabývá do své sbírky předměty v souladu se svou zřizovací listinou a sbírkotvornou koncepcí. Rozhodujícím způsobem se na této akviziční činnosti a tvorbě sbírky podílí správce podsbírky. Při dokumentaci skutečnosti je možné postupovat metodami:
- 38 -
1. Pasivní dokumentace – do sbírky se získává to, co se dochovalo z minulosti, někdy však bez znalosti původního prostředí a náležité průvodní dokumentace. 2. Aktivní selekce – využívá se při dokumentaci současnosti, kdy je předmět vyjmut z původního prostředí a zároveň je možné pořídit bohatou průvodní dokumentaci. Nabývat předměty do sbírky muzea (akcese) je možné: 1. Úplatně – koupí. 2. Bezúplatně – darem, převodem, sběrem, odkazem, výměnou, přebíráním nebo záměrným vytvářením a vyhledáváním dokladů s vypovídací schopností. Vyřazovat předměty ze sbírky muzea (deakcese) je možné z důvodu: 1. Přebytečnosti – předmět nezvyšuje nebo nemá vypovídací schopnost sbírky 2. Neupotřebitelnosti – předmět je nevratně poškozený, fyzicky dožil nebo se ztratil. Evidence sbírkových předmětů v muzeu je dvoustupňová: 1. Chronologická evidence - je základní formou evidence sbírkových předmětů. Zachycuje přírůstky v časové posloupnosti zápisem do přírůstkové knihy. 2. Systematická evidence – je další odborné zpracování sbírkových předmětů, při kterém je doplněn záznam a předmět je zařazen do systematické skupiny. Předmět zápisem do inventární knihy získá inventární číslo a písemný znak, který označuje příslušnou
podsbírku.
Podle
zákona
musí
být
tato
evidence
zpracována nejpozději do tří let od zápisu v chronologické evidenci.
- 39 -
U obou evidencí je možné za určitých okolností užívat i tzv. hromadnou evidenci, kdy je pod jedním přírůstkovým nebo inventárním číslem zapsáno i více věcí. Inventarizace sbírkových předmětů je prováděna každoročně inventarizační komisí, při které se zjištuje rozdíl mezi evidenčním záznamem a skutečným stavem. Mimo to je možné kdykoliv provést i mimořádnou inventarizaci, kterou lze nařídit v odůvodněných případech. Sbírky jsou ukládány a trvale uchovávány v depozitářích muzea, což jsou prostory určené k tomuto účelu. V depozitářích musí být zajištěn stav prostředí odpovídající charakteru sbírkových předmětů, zejména stálá přiměřená teplota a vlhkost vzduchu, minimální prašnost a ochrana proti světelnému záření tzv. depozitární režim. Dodržováním režimu se minimalizuje poškození nebo zničení sbírkových předmětů. Současně se průběžně kontroluje jejich stav a bezpečnost. Stejné zásady platí i při prezetaci sbírek. Správa, evidence a ochrana sbírky v Muzeu ve Frenštátě se řídí Režimem zacházení se sbírkou Muzea Novojičínska, p. o., který vstoupil v platnost 1. května 2007. Jeho součástí je i badatelský a depozitární řád.
2. Popis, vznik a vývoj fondu
Fond vystěhovalectví dokumentuje historii vystěhovalectví z Frenštátska do Spojených států amerických, zejména do Texasu. Obsahuje trojrozměrné předměty a záznamy psané, tištěné, zvukové a obrazové. Časově zahrnuje doklady k tomuto tématu od
- 40 -
roku 1850 do současnosti, přičemž základ tvoří doklady z let 1850 – 1900. Mezi nejstarší doklady patří materiál archivního charakteru – rukopisy, žádosti o vystěhování, mapy, tisky atd. Nejmladší jsou zejména publikace, noviny, letáky, suvenýry, rodopisy, kroniky aj. Většina dokladů je v českém jazyce, objevují se i doklady v anglickém nebo německém jazyce. Celkem fond obsahuje asi 170 sbírkových předmětů. V základním sbírkovém fondu muzea se doklady vztahující se k vystěhovalectví objevovaly jako součást jiných fondů podsbírky Historie. Např. sbírka starých tisků, map nebo fotografií - historické mapy světa a regionu, kramářské tisky, pohlednice a fotografie. První doklady k tomuto tématu se začínají záměrně a systematicky soustřeďovat v roce 1992, v souvislosti s přípravou výstavy „Tam za mořem je Amerika“ věnovanou vystěhovalectví do Texasu, která měla připomenout 500. výročí objevení Ameriky a 100. výročí založení osady Frenstat. Nové akvizice představovaly především listinný materiál - textový a obrazový, zejména fotografie, tiskoviny, periodika a publikace. Méně početný byl trojrozměrný materiál – lodní kufry, školní zvonek, reklamní tabule ad. Většina těchto přírůstků, které byly do sbírky muzea zapsány v roce 1994, pocházela z České republiky, menší část z USA. Získávány byly formou daru nebo koupí. Významným mezníkem k nárůstu akvizic byl průzkum a sběr materiálu k nové expozici frenštátského muzea v letech 2005 – 2007. Podkladem k výběru předmětů bylo i libreto k expozici, jehož autory jsou J. Klučka, D. Strnadel a J. Šimíček. Tvorba expozice i nákup sbírkových předmětů byly financovány z fondů Evropské unie a zřizovatele muzea Moravskoslezského kraje. Mu-
- 41 -
zeum na uskutečnění tohoto záměru spolupracovalo s jednotlivci a institucemi v České republice i v USA. Získány byly sbírky badatelů a sběratelů – zejména učitele a historika Jana Boháče, Drahomíra Strnadla nebo Jiřího Zátopka. Doklady archivní povahy byly získávány ve fondech archivů, muzeí a institucí Zemský archiv v Opavě – pobočka Olomouc, Státní okresní archiv Frýdek–Místek, Státní okresní archiv Nový Jičín, Státní okresní archiv Vsetín, Muzeum Beskyd ve Frýdku–Místku, Národní muzeum – Knihovna Národního muzea a Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur v Praze, archiv závodu Tatra v Kopřivnici, Římsko–katolický farní úřad v Kopřivnici ad. Další
autentické
doklady
byly
získány
ve
spolupráci
s krajany a krajanskými spolky v Texasu v roce 2006. Byly to zemědělské nástroje a pomůcky ke sklizni – zemědělský vůz, pluhy, secí stroje, pytle na bavlnu, kuchyňské a domácí potřeby nebo potřeby k chovu dobytka a zpracování produktů. Přibyly také tisky, bible, modlitební knížky, kroniky, deníky, periodika,
dopisy
a
fotografie.
Předměty
pocházely
převážně
z domácností potomků prvních osadníků, část poskytlo i soukromé muzeum L. a I. Polanskych ve Fayetteville. Celou sbírku v Texasu spolu s pracovníky muzea zorganizovali ve spolupráci s českými krajanskými spolky členové Muzejní a vlastivědné společnosti ve Frenštátě pod Radhoštěm manželé Machovi z Round Rock v Texasu. Machovi jsou potomky moravských
vystěhovalců
z okolí
Vsetína
a
uchovali
si
i
velmi
dobrou znalost čestiny s valašským dialektem. Muzeu darovali také většinu exponátů. Společně s pracovníky muzea vybrali a soustředili předměty, opatřili je popiskami a doprovodnými informacemi, zabalili a připravili k transportu lodí. Některé
- 42 -
exponáty předali dárci muzeu osobně při návštěvě Frenštátu v září 2006, další přivezli členové říjnové výpravy do Texasu. Mezi dárce patří zejména: Edwin Hlavaty z Caldwell, Arthur Kocurek z Houstonu, John Hejl z Caldwell, Carol Kitchen z Austinu, Roger Mechure z Houstonu, Carol Warschak z Waco, Leroy a Laverne Bacak z El Campo, Aline Barta z Weimaru, Florian Kana z La Grange, Georgie a Willie Rainosek ze San Antonia, Dean a Bill Hodon z Pflugerville, Bennie a John Stastny z Austinu, Patsy Fuller Robertson z Sheridan, Vlasta Korenek z Colorado County, Irene Polansky z Fayettville ad. Z přispívajích institucí to byla Společnost českého dědictví a Český genealogický spolek v Texasu. Muzeu se tak podařilo získat rozsáhlý dokumentační materiál převážně z let 1875 – 1930, ve většině případů i s cennou doprovodou dokumentací o jejich užívání v původním prostředí. Další sbírkové předměty byly pro expozici cíleně vyrobeny – repliky historických zbraní nebo faksimilie listin. Formou koupě byl získán zemědělský vůz se zápřahem z Texasu nebo model plachetní lodi z roku 1860. Sbírka by měla být do budoucna plánovitě a systematicky tvořena na základě odborně připravené koncepce, vycházející z konkrétních podkladů. Přednost by měly mít sbírkové komplety před jednotlivostmi s dostatečnou vypovídající hodnotou a průvodní dokumentací např. sbírky sběratelů. Důležitá je také znalost stávajícího fondu, jeho srovnání se stejnými sbírkami příbuzných paměťových institucí a případná spolupráce s nimi. Sbírkové fondy k této problematice spravuje zejména Národní muzeum - Náprstkovo muzeum v Praze. Další muzea připravila na toto téma výstavy - Muzeum hlavního města Prahy, Muzeum Mlado-
- 43 -
boleslavska
v Mladé
Boleslavi,
Národní
zemědělské
muzeum
v Praze – Zámek Kačina, při kterých bylo využito i dokladů z frenštátského fondu. V USA byla navázána spolupráce s Muzeem Albína Poláška ve Winter Parku na Floridě (Albin Polasek Museum and Sculpture Gardens) a výše uvedenými krajanskými muzei v Texasu.
3. Návrh členění fondu
Dokumentační
materiál
ve
fondu
vystěhovalectví
můžeme
rozdělit do tří základních skupin: 1. Přímé doklady – jejich originální hmotné dochování je přímým dokladem prostředí, odkud byl předmět vyjmut. Základním kriteriem je historicko – dokumentační hodnota předmětu tzn. autencitita.95) 2. Nepřímé doklady – nahrazují originál nebo k němu vytvářejí doplňující informace. Vyskytují se ve formě obrazové, textové, zvukové, grafické, plošné nebo prostorové. Protože je možné jimi nahradit originál, buď z důvodu nedostupnosti nebo prostoru, stávají se plnohodnotnými sbírkovými předměty. Mohou to být např. Faksimilie
–
přesná
napodobenina
originálu,
vyhotovená
dokonalou technikou ze stejného materiálu.
Kopie – napodobenina originálu, ze stejného nebo podobného, ale levnějšího materiálu.
- 44 -
Replika – napodobenina originálu, vyrobená podobnou nebo stejnou technikou z podobného nebo odlišného materiálu.
Model – zmenšená napodobenina předmětu.
3.
Pomocný
materiál
-
který
nemá charakter
sbírkového
předmětu, ale slouží potřebám muzea, by měl být evidován samostatně jako tzv. pomocná dokumentace, a to formou, kterou si určuje instituce. Tento materiál není zařazen do sbírkové evidence muzea ani zapsán do CES.96)
Dále můžeme fond dělit na:
1. Písemný a tištěný materiál 1. a) rukopisy Skupina zahrnuje dopisy, žádosti a povolení k vycestování,
domovské
listy,
vysvědčení,
cestovní
pasy,
zápisy
z obecních a farních kronik, kroniky, soukromé kroniky, pamětní knihy, deníky, rodopisy, cestopisy ad. Obsahuje přímé i nepřímé doklady, nejstarší z nich pocházejí roku 1855. Mezi nejvýznamější originální doklady patří zejména:
Dopis Franze a Emilie Holačžkových z Bridgeportu v Texasu, z 5. srpna 1885, 3 s., rukopis a přepis. Darováno v roce 1994 z ČR. Dopis Jana a Mariany Kučerových z Fajetteville v Texasu, z 22. července 1877. Rukopis a přepis. 4 s. Darováno v roce 1994 z ČR.
- 45 -
Dopis Marie Skřídlovské z Frenštátu z 16. srpna 1896. Rukopis. 4 s. Darováno v roce 2006 z USA. Dopisy krajanů z Texasu z let 1912 – 1936, 13 ks. Koupeno v roce 1994 z ČR.
1. b) drobný tištěný materiál: Skupina zahrnuje kramářské písně, letáky, pozvánky, rodopisy, prospekty a letáky vystěhovaleckých společností, seznamy cestujících a lodní řády. Dále průvodce a propagační materiál ze současnosti. Obsahuje přímé i nepřímé doklady. Nejstarší pocházejí roku 1856. Mezi nejvýznamější originální doklady patří zejména kramářské písně pocházející z fondu starých tisků v muzeu: Nowá píseň o Americe, kramářský tisk, Litomyšl, 4 s. Nová píseň o Americe, kramářský tisk, Hranice, 1856, 8 s. Píseň věrného milence v cizině, kramářský tisk,4 s. Touha po vlasti, kramářský tisk, 3 s. Kratochvilná
píseň
o blahu
v
Americe,
kramářský
tisk,
Praha, 1856.
1. c) knihy a brožury Soubor historických a současných publikací. Např. modlitební knížky, bible, zpěvníky, cestopisy, rodopisy. Obsahuje přímé i nepřímé doklady. Část předmětů pochází z USA, další si přivezli přistěhovalci s sebou – bible, knihy, zpěvníky. Nejstarší pocházejí roku 1855. Mezi nejvýznamější originální doklady patří zejména: Kniha žalmů, 1855, Darováno v roce 2006 z USA. Život Ježíše Krista, 1878. Darováno v roce 2006 z USA.
- 46 -
1. d) noviny, časopisy Obsahuje český a americký soubor historického i současného tisku: Našinec, Naše rodina, Český hlas, Hospodář, Katolík, Národ, Moravské noviny, Pražský prostonárodní list, kalendáře – Amerikán, Hlasatel. Obsahuje přímé přímé i nepřímé doklady. Nejstarší pocházejí roku 1870.
1. e) strojopisy – rodopisy, kroniky Soubor
rodopisů,
seznamů
vystěhovalců,
kroniky
rodin
Špačkovy, Neusserovy, Janákovy. Obsahuje přímé i nepřímé doklady, nejstarší pocházejí z roku 1870.
2. Obrazový a zvukový materiál 2. a) fotografie a negativy Skupina zahrnuje fotografie – portrétní, rodinné, skupinové, obcí, měst a přístavů, z cesty po moři, ze života v USA. Obsahuje přímé i nepřímé doklady. Nejstarší pocházejí roku 1877. Velkou část tvoří dochované originální černobílé fotografie. Mezi nejvýznamnější patří zejména: Fotografie
Franze
a
Emilie
Holačžkových,
Bridgeport,
Texas, kol. roku 1877, darováno v roce 1994 z ČR. Fotografie rodin Krčů z Frenštátu, 1889, darováno v roce 1994 z USA. Fotografie rodiny Jančovy, kol. roku 1890, foto Brauning, Hallettsville Texas, darováno v roce 1994 z ČR. Fotografie
rodiny
v roce 1994 z USA.
Parmů
z Frenštátu,
1892,
darováno
- 47 -
Fotografie svatby manželů Murasových, po roce 1894, darováno v roce 1994 z ČR. Frank Rainošek se ženou, Fayette, Texas, 1894, darováno v roce 1994 z USA.
2. b) pohlednice Soubor historických pohlednic obcí Frenštát, Bordovice, Lichnov, Veřovice, Vlčovice, Trojanovice, Tichá, Kopřivnice, Čeladná, Kunčice pod Ondřejníkem, Kozlovice, Měrkovice, Místek, Hukvaldy, Frýdek ad. Dále pohlednice měst a míst v USA – Chicago, Galveston, Waco, La Grange, St. Louis, New York. Obsahuje přímé i nepřímé doklady. Nejstarší pocházejí z roku 1877.
2. c) DVD, CD, videokazety Soubor obsahuje zejména materiál ze současnosti, nejstarší od roku 1980 na různých nosičích. Zachycuje život krajanů a krajanských spolků v Texasu, společenské události, medailonky věnované významným osobnostem, seznamy vystěhovalců, historii vystěhovalectví do USA z jednotlivých obcí v regionu, dokumentární materiál pořízený při studijních návštěvách Texasu a USA ad. Obsahuje přímé a nepřímé doklady.
2. d) diapozitivy Soubor 90 ks originálních diapozitivů z návštěvy Texasu Leopoldem Pustkou v roce 1936. Obsahuje přímé doklady.
- 48 -
2. e) plakáty a diplomy Soubor diplomů, ocenění a plakátů. Obsahuje přímé i nepřímé doklady. Nejstarší ocházejí z roku 1894. Mezi nejvýznamější originální doklady patří zejména: Udělení čestného členství P. Josefu Chromčíkovi k 25. výročí
vysvěcení
od
čtenářsko
–
pěveckého
spolku
Břetislav
v Řepčíně u Olomouce. 16. září 1894. Získáno darem v roce 2006 z USA.
2. f) mapy a plány Skupina zahrnuje mapy světa, Texasu, USA, Evropy a regionu Frenštátska, katastrální mapy a plány plachetních lodí. Většina map pochází ze sbírky zakladatele muzea Jiřího Felixe, která tvoří základní sbírkový fond muzea od roku 1951. Kopie plánů lodí byly získány z fondu Státního archivu v Brémách (Staatarchiv Bremen). Obsahuje přímé i nepřímé doklady. Nejstarší pocházejí z roku 1879. Mezi nejvýznamější originální doklady patří zejména: Příruční mapa Markrabství moravského a vévodství slezského, 1888, sbírka J. Felixe. Mapa hejtmanství místeckého, kol r. 1900. Nakreslil Jiří Felix. Mapa Evropy, kol. 1900, sbírka J. Felixe. Welt–karte
...
mit
Angabe
der
Seepostschiffahrt
(mapa
světa s vyznačenými lodními cestami, i do USA), 1879, sbírka J. Felixe.
- 49 -
3. Trojrozměrný materiál 3. a) zemědělské nástroje a pomůcky Soubor
předmětů
zahrnuje
zemědělský
vůz,
pluhy,
secí
stroje, hrábě, kosy, vidle, pytle na sběr bavlny a pomůcky při sklizni. Obsahuje přímé doklady, nejstarší pocházejí z roku 1870. Předměty byly vyrobeny v USA. Mezi nejvýznamější originální doklady patří zejména: Zemědělský vůz se zápřahem, kol. roku 1890, Texas. Získáno koupí v roce 2006 z USA. Pluh, kol. roku 1900, Texas. Získáno darem v roce 2006 z USA.
3. b) pomůcky k chovu a zpracování produktů Soubor předmětů zahrnující chomouty, jařma, opratě, kravské zvony, ostruhy, odstraňovač rohů, formy na máslo, kravské rohy ad. Předměty byly vyrobeny v USA. Obsahuje přímé doklady, nejstarší pocházejí roku 1890.
3. c) vybavení domácnosti Obsahuje nádobí k vaření, kuchyňské pomůcky – mlýnky, zavařovací sklenice, nože, cedníky, kráječe, konvice, džbány, valchy, lodní kufry, proutěné koše, žehličky, váhy a závaží, nástroje – sekery, pily, kleště, dláta, vrtáky, kladiva. Část předmětů byla vyrobena v USA, některé si přivezli přistěhovalci s sebou – zejména řemeslnické nářadí nebo kufry. Obsahuje přímé doklady, nejstarší pocházejí roku 1850.
- 50 -
3. d) oděv a textilie Obsahuje oblečení a pokrývky hlavy používané při sklizni, vlněné pokrývky, vlajky USA a Texasu. Předměty byly vyrobeny v USA. Obsahuje přímé i nepřímé doklady. Nejstarší pocházejí roku 1900.
3. e) odznaky, medaile, řády Soubor odznaků, medailí a řádů. Nejstarší pocházejí roku 1897. Předměty byly vyrobeny v USA. Mezi nejvýznamější originální doklady patří zejména: 1. Řád Český prapor S.P.J.S.T. č. 24, založen 4. července 1897, Cyclone, Texas. Získáno darem v roce 2006 od Slovanské podporující jednoty státu Texas v
USA.
2. Řád Nová osada S.P.J.S.T. Tajemník č. 69, založen 20. ledna 1907, Rogers, Texas. Získáno darem v roce 2006 od Slovanské podporující jednoty státu Texas v USA.
3. f) suvenýry Obsahuje současné upomínkové předměty z Texasu. Vztahují se ke konání současných krajanských festivalů – Koleche festival, Westfest, Polka Festival, Czech Fest. Hrnky, vlaječky, zvonky, čepice (kšiltovky) a trička s názvy festivalů. Součástí
jsou
také
předměty
propagující
České
kulturní
centrum
v Houstonu.
3. g) různé Soubor přímých a nepřímých dokladů - školní zvonek ze české školy Radhošť v Texasu, model plachetnice - dvojstěžníku, replika perkusní pušky Frontier Rifles, replika koltu ad.
- 51 -
4. Pomocný materiál Tento materiál ve fondu vystěhovalectví se vztahem ke sbírkovým předmětům tvoří zejména kopie obrazového a tištěného materiálu. Je evidován pouze v pomocné evidenci. Zastoupeny jsou zde fotografie sbírkových předmětů, novinové výstřižky, kopie sbírkových předmětů – map, kramářských tisků, prospektů, letáků a písemností, včetně souboru nesbírkové literatury a tiskovin. Využíván bude při práci s fondem, jako studijní materiál nebo při muzejních programech a výstavách věnovaných tomuto tématu.
4. Analýza fondu za léta 1994 – 2007
Sbírkové předměty vztahující se k fondu vystěhovalectví získané do roku 1994 nejsou početně významněji zastoupeny. Také stupeň jejich zpracování a evidence v jiných podsbírkách a oborových řadách neumožňuje jejich podrobnější analýzu. Rozbor fondu je proto prováděn za léta 1994 – 2006, které jsou z hlediska vývoje, rozšiřování i struktury fondu nejvýznamnější. Následující grafické zobrazení názorně srovnává přírůstky fondu, formy nabytí i původ sbírkových předmětů za sledované období. Počet sbírkových předmětů uvedený v tabulce rozdělení četností umožňuje přesněji vyhodnotit strukturu jednotlivých skupin ve fondu.97)
- 52 -
Počet sbírkových předmětů získaných v letech 1994 - 2007
115
2006
1999
1
1994
28 0
20
40
60
80
100
120
Formy nabytí sbírkových předmětů v letech 1994 - 2007 2006
113
1999
2
1
1994
12 0
16 20
40
60 dar
80 koupě
100
120
- 53 -
Počet sbírkových předmětů v letech 1994 - 2007 podle původu 2006
88
1999
27
1
1994
28 0
20
40
60 USA
ČR
80
100
120
- 54 -
Soubory sbírkových předmětů ve fondu z let 1994 - 2007
Skupina
I.
Počet
Podíl na celkovém objemu souboru sbírkových předmětů (v %)
Počet sbírkových předmětů v kumulativních součtech
Podíl na celk. objemu souboru sbírkových předmětů v kumulativních součtech (v %)
rukopisy drobný tištěný materiál
2
17
2
17
2
17
4
33
knihy a brožury
4
33
8
67
noviny a časopisy
2
17
10
83
strojopisy
2 12
17 100
12 x
100 x
fotografie a negativy
16
47
16
47
pohlednice DVD,CD, videokazety
4
12
20
59
5
15
25
74
diapozitivy
1
3
26
76
plakáty, diplomy
5
15
31
91
mapy a plány
3 34
9 100
34 x
100 x
18
18
18
18
12
12
30
31
25
26
55
56
oděv a textílie odznaky, medaily a řády
5
5
60
61
3
3
63
64
suvenýry
10
10
73
74
různé
25 98
26 100
98 x
100 x
Soubor sbírkových předmětů
Celkem
II.
Celkem zemědělské nástroje a pomůcky pomůcky k chovu dobytka vybavení domácnosti III.
Celkem
Celkový počet
144
- 55 -
5. Evidence fondu Většina fondu vystěhovalectví je v současné době evidována pouze v chronologické evidenci. Je postupně zpracovávána v systematické evidenci s tím, že přírůstky z roku 2006 by se měly podle zákona zpracovat do roku 2009. Jedno přírůstkové číslo může obsahovat desítky věcí. Týká se to zejména listinného materiálu. Jako jednotlivosti by měly být evidovány originální předměty, které mají vypovídající hodnotu a předměty ve sbírce jedinečné. U hmotných předmětů stejného druhu nebo u písemných, tištěných a obrazových materiálů lze využít i souborné evidence. Systematická evidence je vedena do roku 2002 na katalogizačních kartách. Od roku 2002 bylo započato s evidencí sbírkových předmětů na PC v programu BACH. Vytisknuté evidenční karty z databáze počítače tak doplňují stávající katalogizační karty. V systematické evidenci jsou jednotlivé podsbírky označovany
písmenem
a
zkratkou
Muzea
ve
Frenštátě:
historie
-
H/Fr, národopis - N/Fr, výtvarné umění - U/Fr. Od vzniku Městského muzea ve Frenštátě v roce 1951, byla evidence vedena v původních evidenčních knihách. V roce 1963 byl proveden přepis evidence sbírek ze starých knih a zavedena byla nová přírůstková a inventární kniha, které se užívají dosud. Po revizi sbírkového fondu a odpisu sbírkových předmětů byla dána do užívání i kniha úbytků sbírek a další níže uvedené knihy. Od roku 1965 se Městské muzeum ve Frenštátě stává součástí
Vlastivědného
ústavu
v Novém
Jičíně
(dnes
MNJ).
V roce 1984 byla zavedena centrální evidence přírůstků v Novém Jičíně, dle směrnic pro správu, evidenci a ochranu sbírek. Chronologická evidence sbírek muzea je tak vedena v centrální
- 56 -
přírůstkové knize MNJ pro všechny podsbírky. V Muzeu ve Frenštátě se pro interní potřebu vede druhotná chronologická evidence v původních výše uvedených knihách. Archiv muzea je veden v PC v programu BACH. Eviduje spisový (S), knižní (K) a jiný materiál (M), označený signaturami I – VI. V současné době se pro pro evidenci fondu vystěhovalectví používají tyto knihy a databáze: Přírůstková kniha sbírek vedená od roku 1963 – dosud. Inventární kniha sbírek vedená od roku 1963 – dosud Kniha úbytků sbírek, od roku 1970 – dosud. Přírůstková kniha sbírky fotografií I. – III. Vedená od roku 1968 – dosud. Přírůstková kniha sbírky plakátů vedená od roku 1986 – dosud. Přírůstková kniha sbírky pohlednic vedená od roku 1992 – dosud. Přírůstková kniha sbírky obrazových a zvukových nosičů. Vedená od roku 1995 – dosud. Přírůstková kniha knihovny. I. – II. vedená od roku 1951 – dosud. Databáze programu BACH - Archiv muzea – vedená od roku 2002 – dosud. Databáze programu BACH – systematická evidence – vedená od roku 2002 – dosud.
- 57 -
6. Uložení a stav fondu
Podle
povahy
materiálu
je
možné
uložení
jednotlivých
sbírkových předmětů, které jsou součástí do fondu vystěhovalectví různé. Uložení by mělo respektovat specifika jednotlivých materiálů nebo oborů a zavedené třídění v muzeu. Návrh uložení: Archiv muzea signatury II – S, II – K, II – M. 1. rukopisy - dopisy, žádosti, kroniky, pamětní knihy, rodopisy. 2. tisky – kramářské tisky, letáky, pozvánky, rodopisy, 3. strojopisy – rodopisy, kroniky Materiál je ukládán v archivním úložném systému Pressel (papírové krabice). Archiv muzea je umístěn v budově muzea.
Knihovna muzea 1. knihy a brožury 2. noviny a časopisy 3. plakáty a diplomy 4. mapy a plány Materiál je ukládán v dřevěných knihovnických regálech, v oddělení regionálie – vystěhovalectví. Knihovna je umístěna v budově muzea.
Fotoarchiv muzea 1. fotografie a negativy 2. pohlednice 3. filmy, DVD, CD, videokazety
- 58 -
4. diapozitivy, diafilmy
Materiál je ukládán v zásuvkových kovových skříních. Fotografie jsou evidovány na jednotlivých kartách s popisem. Negativy jsou uloženy v albech. Archiv je umístěn v budově muzea.
Trojrozměrný materiál Je ukládán v depozitářích mimo budovu muzea. Depozitář je rozdělen na jednotlivé části, tématicky nebo podle materiálů: A - výtvarné umění (malba, grafika, kresby, plastika – kov, kámen, sádra) B – umělecko - průmyslové sbírky (kov, sklo, keramika) C – národopisné sbírky (dřevo, proutí, sláma, kůže, kov, kombinace s kovem) D – tkalcovství (dřevo, kov) E – textilie
Návrh uložení: Depozitář B 1. odznaky, medaile, řády 2. suvenýry 3. různé Sbírky jsou ukládány volně v kovových regálech, povrchově upravených. Drobnější předměty v papírových krabicích s přihrádkami.
Depozitář C 1. zemědělské nástroje a pomůcky
- 59 -
2. vybavení domácnosti Materiál je ukládán v dřevěných regálech, větší předměty jsou uloženy volně.
Depozitář E 1. oděv a textilie Materiál je ukládán v dřevěných skříních. Větší textilie jsou volně uloženy v papírových schránkách ve vodorovné poloze, nebo navinuty na papírových válcích.
Obsáhlý soubor akvizic z roku 2006 byl po převzetí uložen odděleně a po získání do sbírkového fondu předán do konzervační dílny MNJ, kde prošel konzervačním procesem. Nejnáročnější zásahy si vyžádala konzervace zemědělského vozu. Musel být kompletně demontován a z dřevěných částí byly sejmuty zbytky nepůvodních ochraným
nátěrů. nátěrem.
Kovové
části
Kvůli
svým
byly
odrezeny
rozměrům
byl
a
opatřeny převážen
v rozloženém stavu a smontován až v expozici. Stav sbírkových předmětů je dobrý. Je udržován depozitární režim a periodické ošetřování sbírek. Je zajištěna preventivní ochrana sbírek proti světelnému záření (žaluzie, rolety, vyloučení zdrojů UV záření), atmosférickému znečištění a prachu (prachotěsné vitríny, skříně, obaly) a biologickému poškození (plynování). Ve všech depozitářích jsou rozmístěny teploměry a vlhkoměry ke sledování stavu teploty a vlhkosti. Průběžně se sledují údaje o naměřených hodnotách v depozitářích, které se zapisují a vyhodnocují. Teplota se pohybuje v rozmezí 18 – 20°C, relativní vlhkost vzduchu mezi 40 – 60 % ± 5 %.
- 60 -
Případné odchylky se upravují temperováním nebo použitím odvlhčovačů a zvlhčovačů. Snahou je udržovat teplotu a relativní vlhkost vzduchu podle materiálu sbírkových předmětů, dle hodnot, které určuje Režim zacházení se sbírkou Muzea Novojičínska:
Materiál
Teplota (°C)
Rela-
Tolerova-
tivní vlhkost
ný interval RV
(%)
(%)
Papír, dřevo, kůže, pergamen, textil, malba, závěsné obrazy, mobiliáře, kosti, slonovina,
18
55
40-60
Kovy samotné
18-20
30-40
do 55
Kovy v kombinaci organickými materiály
18-20
40-55
do 55
sklo, etnografický materiál (peří, proutí, konopí),
Fotografie
méně než 21
35
30-45
Barevné filmy
méně než 2
20
25-35
Černobílé filmy
méně než 21
35
30-45
do 60
40-60
Keramika, kámen
20
Stejné podmínky platí i pro sbírkové předměty prezentované v expozici.
7. Prezentace fondu
Doklady k tématu vystěhovalectví byly poprvé prezentovány na výstavě „Tam za mořem je Amerika“ věnované vystěhovalectví, která připomenula 500. výročí objevení Ameriky a 100. výročí založení osady Frenštát v Texasu. Program započal 21. června
- 61 -
1992 v kostele sv. J. Křtitele ve Frenštátě slavnostní mší pro veřejnost a krajany z Texasu. Poté proběhlo slavnostní otevření výstavy, která byla připravena ve spolupráci s regionálními badateli a okresními archivy ve Frýdku Místku a v Novém Jičíně. Prezentován byl soubor archivního, fotografického i trojrozměrného materiálu ze sbírek muzea i soukromých fondů, který návštěvníky seznámil s historií vystěhovalectví z Frenštátska do Texasu v 2. polovině 19. století. Jako doprovodný informační materiál byl k výstavě vydán katalog,98) který v příloze obsahoval i seznam vystěhovalců z Frenštátska. Frenštátské muzeum další obdobnou výstavu se stejným názvem otevřelo 6. července 2005 v rámci programu Dny Texasu na Valašsku. K dispozici byl výše zmiňovaný katalog. Současná muzejní expozice s názvem „Tam za mořem - vystěhovalectví z Frenštátska v 2. polovině 19. století“ prezentuje řadu listinných dokladů archivní povahy a trojrozměrných předmětů. Žádosti o povolení k vycestování, vysvědčení obecních úřadů, záznamy obecních, farních, spolkových a školních kronik, korespondenci, mapy a prospekty přepravních společností, dobové tiskoviny, ilustrované kramářské tisky, fotografie osob a osad společně s předměty ze sbírky muzea. Ty vypovídají o příčinách emigrace, vypočítávají potřebné administrativní kroky k vycestování, přibližují plavbu přes oceán, nelehké osídlování a budování českých osad i život krajanských komunit. Připomínají i osobnosti společenského, církevního a politického života. Součástí expozice je audiovizuální projekce, kde je možné
zhlédnout
různé
programy
vztahující
se
k vystěhovalectví, zejména DVD program cíleně vyrobený pro tuto
expozici.
Návštěvníci
si
také
mohou
vyzkoušet
střelbu
- 62 -
z replik dobových zbraní – koltu a ručnice na laserové střelnici. Expozici frenštátského muzea doprovází počítačová databáze seznamu vystěhovalců z regionu. Předpokládá se rozšíření tohoto seznamu i na širší oblast Moravy. Další doprovodný materiál k expozici tvoří katalog „Tam za mořem - vystěhovalectví z Frenštátska do Ameriky v 2. pol. 19. století“, který pro muzeum vydala Muzejní a vlastivědná společnost ve Frenštátě pod
Radhoštěm
v roce
2006.99)
Součástí
katalogu
je
CD
mj.
s ukázkou dialektu „texaské moravštiny“, pořízenou v roce 1994 v Texasu.
Expozice
nabízí
poučnou
a
zajímavou
prezentaci
k jedné z kapitol historie našeho regionu a česko-amerických vzájemných vztahů. Vedle této expoziční prezentace muzeum zároveň usiluje o vybudování knihovny a archivu k dějinám vystěhovalectví z Frenštátska. Smyslem prezentace sbírkového fondu muzea, formou muzejních výstav, expozic, programů a publikací je vytvářet vztah společnosti ke kulturnímu dědictví a rozvíjet zájem na jeho udržení i pro budoucí generaci. Počet sbírkových předmětů prezentovaných v expozici obrazové a zvukové
písemné a tištěné
trojrozměrné
44
31
35
Počet sbírkových předmětů prezentovaných v expozici (v %)
trojrozm ěrné 32%
pís em né a tiš těné 28%
obrazové a zvukové 40%
- 63 -
V oblasti
prezentace
sbírek
byla
navázána
spolupráce
s Muzeem Albína Poláška ve Winter Parku na Floridě v USA, které vlastní řadu originálních prací a dokumentačního materiálu k osobě tohoto frenštátského rodáka. Zástupci tohoto muzea, při osobní návštěvě u příležitosti otevření expozice vystěhovalectví, věnovali do sbírkového fondu muzea kopii reliéfu A. Poláška. Do budoucna jsou plánovány společné projekty či případné výměny výstav. Muzeum ve Frenštátě spolupracuje při přípravě
výstav
s
tématikou
vystěhovalectví
i
s muzei
u
nás,
např. Zemědělským muzeem v Praze - Zámek Kačina, výstava „Za velkou louží“ v roce 2008.
8. Shrnutí
Sbírkový fond vystěhovalectví Muzea ve Frenštátě byl výše podrobněji popsán a následně rozdělen do jednotlivých skupin, podle povahy materiálu nebo oborů. Třídění se snaží respektovat jejich materiálová specifika i zavedené třídění dokladů v muzeu. Tento přehled ukazuje skladbu fondu a upozorňuje na nejvýznamnější přímé doklady. Následující analýza fondu se podrobněji věnuje akvizicím ve fondu za léta léta 1994 – 2007. V grafickém zobrazení byl sledován počet přírůstků, forma nabytí a země původu sbírkových předmětů. Z této analýzy vyplývá, že celkem bylo ve sledovaném období získáno 144 sbírkových předmětů z toho 126 darem a 18
- 64 -
koupí. Z hlediska země původu je doloženo, že větší část sbírkových předmětů, celkem 88 pochází, z USA a pouze 56 z ČR. Uspořádání sbírkových předmětů v tabulce rozdělení četností na s. 52, která je už jistým stupněm statistického zpracování,
umožňuje
přesněji
skupin.
Kumulativní
vyhodnotit
součty,
získávané
strukturu
jednotlivých
postupným
příčítáním
údajů, ukazují, jak velkou část skupiny dané položky tvoří. Z tohoto zpracování vyplývá, že ve skupině I. (písemný a tištěný materiál) je největším souborem sbírkových předmětů položka „knihy a brožury“ (33 % předmětů skupiny I.), spolu s rukopisy a drobným tištěným materiálem tvoří tyto soubory 67% z celkového množství sbírkových předmětů zařazených ve skupině I. Ve skupině II. (obrazový a zvukový materiál)převažují fotografie a negativy, které tvoří 47% sbírkových předmětů. Ve
skupině
III.
(trojrozměrný
materiál)
je
zastoupení
sbírkových předmětů v jednotlivých položkách poměrně rovnoměrné, větší části tvoří jen předměty zařazené v položkách „vybavení domácnosti“ (26%) a „různé“ (26%). V části Prezentace fondu je zachycen v tabulkovém a grafickém zobrazení počet sbírkových předmětů vystavených v expozici a rozdělení podle materiálu. Z nich vyplývá rovnoměrné zastoupení
jednotlivých
skupin,
mírně
převažuje
obrazový
a
zvukový materiál, který zahrnuje zejména fotografie a pohlednice. Zjištěné údaje zachytily strukturu fondu, jeho rozšiřování a formy akvizic. Důležitým údajem je i původ předmětů, vzhledem k významnému podílu dokladů z USA. Některé předměty
- 65 -
byly v USA vyrobeny, jiné si přistěhovalci přivezli s sebou ze starého domova. Další
odborné
zpracování
fondu
v systematické
evidenci
bude využívat i výsledky této analýzy. Další využití údajů o rozsahu a struktuře fondu se vztahuje i ke kapacitě úložných prostor – depozitářů.
- 66 -
IV. ZÁVĚR
V této práci jsem se pokusila zpracovat muzejní sbírkový fond vystěhovalectví Muzea ve Frenštátě, včetně nastínění historických souvislostí vztahujících se k tomuto tématu. Analýza fondu rozebírá jeho vznik a vývoj, obsah i strukturu. Z toho vyplývá návrh k jeho evidenci a uložení, prezentaci a správě. Toto první souborné zpracování, by mělo usnadnit práci se sbírkovým fondem a přispět k plánovité a systematické tvorbě sbírky, jejíž vypovídací schopnost povede k dalšímu poznání regionálních specifik a přímých souvislostí z vývoje minulosti a přítomnosti. I
když
se
některé
údaje
nepodařilo
v úhrnu
zjistit,
vzhledem ke stupni zpracování a evidence sbírkového fondu muzea, mám za to, že se mi v úvodu stanovený cíl podařilo splnit.
- 67 -
ODKAZY A POZNÁMKY:
1)
Emigrace
–
vystěhovalectví,
je
změna
pobytu
směrem
z regionu. Opačný význam má pojem imigrace – přistěhovalectví.
2)
STRNADEL,
Drahomír.
Vystěhovalectví
z Frenštátska
do
Texasu v druhé polovině minulého století na základě nových pramenů. In Vlastivědný sborník okresu Nový Jičín, 1986, č. 38. s. 36 - 37. Také JANAK, Robert. Geographic Origin of Czech Texans. Hallettsville, Texas: Beaumont, 1985, s. 1 – 6.
3)
Ve sledovaném období byl správní obvod tohoto regionu
vymezen územím obcí Bordovice, Čeladná, Frenštát pod Radhoštěm, Kozlovice, Kunčice pod Ondřejníkem, Lichnov, Měrkovice, Tichá, Trojanovice a Vlčovice.
4)
Je sbírka, která je ve své celistvosti významná pro
prehistorii, historii, umění, literaturu, techniku, přírodní nebo společenské vědy. Tvoří ji soubor sbírkových předmětů shromážděných lidskou činností.
5)
Muzeum je stálá nevýdělečná instituce ve službách spo-
lečnosti a jejího rozvoje, otevřená veřejnosti, která získává, uchovává, zkoumá, zprostředkuje a vystavuje doklady o člověku a jeho prostředí za účelem studia, vzdělání, výchovy a potěše-
- 68 -
ní. Definice dle Mezinárodní rady muzeí – International Council of Museums (ICOM). 6)
Sbírkový předmět je věc movitá nebo nemovitost nebo
soubor těchto věcí, a to přírodnina nebo lidský výtvor, která je součástí sbírky. Muzejní sbírkový předmět se utváří muzealizací, tj. dalším odborným zpracováním v muzeu.
7)
POLIŠENSKÝ, Josef. Moravský Lichnov a americký Texas.
In Vystěhovalectví do Ameriky 1850 – 1914:
Sborník příspěvků
účastníků sympozia v Michnově 5. června 1999. Emigration To America 1850 – 1914:
The Extract from Participants Contribu-
tions at the Symposium in Lichnov June 5, 1999. Lichnov: Obecní úřad Lichnov, 1999. s. 3.
8)
Srovnej STRNADEL, Drahomír. Tam za mořem: Vystěhovalec-
tví z Frenštátska ve 2. polovině 19. století. Over the Sea: Emigration from the Frenštát region to America in the second half of the 19th century. Katalog. Frenštát p. R.: Muzejní a vlastivědná společnost, 2006. s. 37. příl. CD.
9)
Genealogie je věda zabývající se studiem vývoje rodů a
rodokmenů.
10)
Josef Polišenský byl několik let předsedou této komi-
se. Tamtéž.
- 69 -
11)
Pojmenování, které se v současnosti se ujalo pro po-
tomky českých a moravských přistěhovalců. V Texasu si říkali Čechomoravané, Čechoslované, Moravci, texaští Moravané a Texani. ECKERTOVÁ, Eva. Držte se našeho Texasu: Texaští Češi: jazyk a národnost přistěhovalecké komunity. In Dějiny a současnost: kulturně historická revue, 2005, XXVII, č. 9, s. 30.
12)
JANAK, Robert. The Czech Heritage Society of Texas. In
Hlasy muzea a archivu ve Frenštátě pod Radhoštěm, 2003, XX. č. 1 - 3, s. 18 – 21. ISSN 1210-1532.
13)
ŠATAVA, Leoš. Vystěhovalectví do USA. In Češi v cizině,
Czech abroad 9: Uspořádal Stanislav Brouček. Praha: Ústav pro etnografii a folkloristiku AV ČR, 1996. s. 156.
14
)
ECKERTOVÁ, Eva. Kameny na prérii. Čeští vystěhovalci
v Texasu. 1. vyd.
Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004.
s. 16.
15 )
ŠATAVA, Leoš. Evropská migrace na severoamerický konti-
nentv 19. století a její odraz v historii českého etnika. In Češi v cizině 3. Praha: Ústav pro etnografii a folkloristiku ČSAV, 1988. s. 52.
- 70 -
16)
tamtéž s. 17. Také ŠATAVA, Leoš. Vystěhovalectví do
USA. In Češi v cizině, Czech abroad 9: Uspořádal Stanislav Brouček. Praha: Ústav pro etnografii a folkloristiku AV ČR, 1996. s. 158. 17)
Dějiny zemí koruny české II.: Od nástupu osvícenství
po naši dobu. Ed. Pavel Bělina. 1. vyd. Praha: Paseka, 1992. s. 87 – 101.
18)
tamtéž s. 96.
19)
KOŘALKA, Jiří, Kořalková Květa. Základní tendence čes-
kého vystěhovalectví a české reemigrace do počátku dvacátých let 20. století. In Češi v cizině 7. Praha: Ústav pro etnografii a folkloristiku AV ČR, 1993, s. 36 – 37. 20)
EFMERTOVÁ, Marcela C. České země 1848 – 1918. 1. vyd.
Praha: Libri, 1998. s. 73. 21)
POLIŠENSKÝ, Josef.
Úvod do studia dějin vystěhovalectví
do Ameriky. Díl 1.: Obecné problémy dějin českého vystěhovalectví do Ameriky 1848 - 1914. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1992. s. 18. 22)
23)
Tamtéž s. 14.
Výňatek
z dopisu
Jana
a
Mariany
Kučerových
z Fajetteville v Texasu z 22. prosince 1877. Archiv Muzea ve Frenštátě p. R. II - S - 123. s. 1.
- 71 -
24)
Moravské noviny, později Moravský národní list, vychá-
zely v Brně od roku 1848.
25)
STRNADEL, Drahomír. Čeští osídlenci v Texasu. In Vlas-
tivědné listy Severomoravského kraje, 1988, roč. 14. č. 1. s. 13 - 14.
26)
Výňatek z dopisu Ernsta Bergmanna. In Moravský národní
list, 1851. s. 293.
27)
O rozkoších vystěhovalců zámořských. In Moravský národní
list, 1854, č. 29. Dopis Josefa Šilara.
28)
HABENICHT, Jan. Dějiny Čechův amerických. Stát Texas.
Díl třetí. St. Louis: Hlas, 1904. s. 78 - 79. 29)
VALÁŠEK, Hubert. Problematika moravského vystěhovalec-
tví ve fondech Moravského zemského archivu v Brně. In Vystěhovalectví do Ameriky 1850 – 1914: Sborník příspěvků účastníků sympozia v Michnově 5. června 1999. Emigration To America 1850 – 1914: The Extract from Participants Contributions at the Symposium in Lichnov June 5, 1999. Lichnov: Obecní úřad Lichnov, 1999. s. 10.
30)
ECKERTOVÁ, Eva. Kameny na prérii. Čeští vystěhovalci
v Texasu. 1. vyd. s. 41.
Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004.
- 72 -
31)
Ložňačka, hlavenka – výraz užívaný pro tyfus.
32)
Paměti Jana Kalusa z Frenštátu pod Radhoštěm: K vydání
připravil a úvod napsal Bohumír Strnadel. Opava: Slezský studijní ústav, 1958. s. 32.
33)
Výňatek z žádosti Konstantina Chovance z 2. února 1855
okresnímu hejtmanství v Místku. Archiv muzea ve Frenštátě pod Radhoštěm.
Originál
uložen
ve
Státním
okresním
archivu
ve
Frýdku - Místku.
34)
STRNADEL,
Drahomír.
Tam
za
mořem:
Vystěhovalectví
z Frenštátska ve 2. polovině 19. století. 1 vyd. Frenštát pod Radhoštěm: Muzejní a vlastivědná společnost ve Frenštátě pod Radhoštěm, 2006. s. 7.
35)
CHOBOT, Karel. Správa města Frenštátu pod Radhoštěm od
počátků samosprávy do roku 1918. In Historie samosprávy města Frenštátu pod Radhoštěm. Frenštát p. R.: Státní okresní archiv v Novém Jičíně a Městské muzeum ve Frenštátě p. R., 1991. Katalog. s. 5 – 6. 36)
PLACHÝ, Vladmír. Politický, hospodářský a kulturní vý-
voj města Frenštátu pod Radhoštěm od poloviny 19. století do roku 1938. In Vlastivědný sborník okresu Nový Jičín. 600 let
- 73 -
města Frenštátu pod Radhoštěm. Nový Jičín, Okresní vlastivědné muzeum, 1981. sv. 28. s. 50. 37 )
tamtéž.
38)
tamtéž.
39)
Frenštát pod Radhoštěm: Přehled dějin města. Nový Ji-
čín: Okresní vlastivědné muzeum v Novém Jičíně, 1982. 10 s. 34 příl. 40)
FELIX, Jiří. Dějiny a místopis města Frenštátu pod Rad-
hoštěm na Moravě. Obraz kulturně – historický. Na paměť založení města před 600 lety. Frenštát p. R.:
Městská rada, 1904.
s. 57.
41)
Dopis tkalců císaři ze dne 25. října 1890. Archiv muzea
ve Frenštátě pod Radhoštěm. Kopie. Originál uložen ve Státním okresním archivu v Novém Jičíně.
42)
STRNADEL, Drahomír. Vystěhovalectví z Frenštátska do
Texasu v druhé polovině minulého století na základě nových pramenů. In Vlastivědný sborník okresu Nový Jičín, 1986, č. 38. s. 34.
43)
ŠIMÍČEK, Josef. Pionýři emigrace ze severovýchodní Mo-
ravy. In Vystěhovalectví do Ameriky 1850 – 1914:
Sborník pří-
spěvků účastníků sympozia v Michnově 5. června 1999. Emigration To America 1850 – 1914: The Extract from Participants Con-
- 74 -
tributions at the Symposium in Lichnov June 5, 1999. Lichnov: Obecní úřad Lichnov, 1999. s. 20 – 22.
44)
STRNADEL,
Drahomír.
Vystěhovalectví
z místeckého
hejtmanství do Texasu v letech 1856 – 1900. Soukromý archiv. 45)
PLACHÝ, Vladmír. Politický, hospodářský a kulturní vý-
voj města Frenštátu pod Radhoštěm od poloviny 19. století do roku 1938. In Vlastivědný sborník okresu Nový Jičín. 600 let města Frenštátu pod Radhoštěm. Nový Jičín, Okresní vlastivědné muzeum, 1981. sv. 28. s. 65. 46)
Také JANAK, Robert. Geographic Origin of Czech Texans.
Hallettsville, Texas: Beaumont, 1985, s. 1 – 6.
47)
Také ECKERTOVÁ, Eva. Kameny na prérii. Čeští vystěho-
valci v Texasu. 1. vyd.
Praha: Nakladatelství Lidové noviny,
2004. s. 211.
48)
POLIŠENSKÝ, Josef.
Úvod do studia dějin vystěhovalec-
tví do Ameriky. Díl 1.: Obecné problémy dějin českého vystěhovalectví do Ameriky 1848 - 1914. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1992. s. 9.
49)
BALETKA, Ladislav. Poutníci za nadějí. In Hlasy muzea a
archivu ve Frenštátě pod Radhoštěm, 1996, XIII. č. 3 - 4, s. 90 – 92.
- 75 -
50)
ŠIMÍČEK, Josef. Vystěhovalectví z Frenštátska do Ameri-
kyv 2. pol. 19. století. In Hlasy muzea a archivu ve Frenštátě pod Radhoštěm, 2006, XXIII. č. 1 - 4, s. 62 – 63. ISSN 12101532. Také POLIŠENSKÝ, Josef. Úvod do studia dějin vystěhovalectví do Ameriky. Díl 1.: Obecné problémy dějin českého vystěhovalectví do Ameriky 1848 - 1914. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1992. s. 17.
51)
BALETKA, Ladislav. Poutníci za nadějí. In Hlasy muzea a
archivu ve Frenštátě pod Radhoštěm, 1996, XIII. č. 3 - 4, s. 90 – 92. 52)
POLIŠENSKÝ, Josef.
Úvod do studia dějin vystěhovalec-
tví do Ameriky. Díl 1.: Obecné problémy dějin českého vystěhovalectví do Ameriky 1848 - 1914. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1992. s. 11. 53)
54)
tamtéž.
KYSILKA,
Karel.
Vystěhovalectví
z Poličska
v letech
1850 – 1890: historicko - statistická studie [online]. Zlín: 1999. [cit. 2008-04-25]. Dostupný z WWW:
.
- 76 -
55)
Kramářské písně byly drobné tisky prodávané na pou-
tích. Svazovaly se do tzv. špalíčků. Sbírka Muzea ve Frenštátě obsahuje poměrně rozsáhlou kolekci těchto tisků. 56)
KYSILKA, Karel. Zapomenutý příběh z historie českého
vystěhovalectví. In Vystěhovalectví do Ameriky 1850 – 1914: Sborník
příspěvků
účastníků
sympozia
v Michnově
5.
června
1999. Emigration To America 1850 – 1914: The Extract from Participants Contributions at the Symposium in Lichnov June 5, 1999. Lichnov: Obecní úřad Lichnov, 1999. s. 29 - 30.
57)
PASTOR, Josef.
České osady v Americe [online]. Ham-
burk: Josef Pastor, 1886. s.17. [cit. 2008-04-03]. Dostupný z WWW: .
58)
STRNADEL,
Drahomír.
Vystěhovalectví
z místeckého
hejtmanství do Texasu v letech 1856 – 1900. Soukromý archiv.
59)
60
tamtéž.
ŠIMÍČEK, Josef. Vystěhovalectví z Frenštátska do Ameriky
v 2. pol. 19. století. In Hlasy muzea a archivu ve Frenštátě pod Radhoštěm, 2007, XXIV. č. 1 - 4, s. 68 – 69. 61)
POLIŠENSKÝ, Josef.
Úvod do studia dějin vystěhovalec-
tví do Ameriky. Díl 1.: Obecné problémy dějin českého vystěho-
- 77 -
valectví do Ameriky 1848 - 1914. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1992. s 24.
62)
ŠIMÍČEK, Josef. Vystěhovalectví z Frenštátska do Ameri-
kyv 2. pol. 19. století. In Hlasy muzea a archivu ve Frenštátě pod Radhoštěm, 2006, XXIII. č. 1 - 4, s. 67. ISSN 1210-1532.
63)
POLIŠENSKÝ, Josef.
Úvod do studia dějin vystěhovalec-
tví do Ameriky. Díl 1.: Obecné problémy dějin českého vystěhovalectví do Ameriky 1848 - 1914. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1992. s 24 – 25.
64)
Výňatek
z
dopisu
Josefa
Šilara
zveřejněného
v Moravských novinách v roce 1854 pod názvem O rozkoších vystěhovalců zámořských. In Moravský národní list, 1854, č. 29. Popisuje tragický osud první organizované výpravy z okolí Lanškrounska v roce 1851. Z původních 74 účastníků jich přežila jen polovina.
65)
ŠIMÍČEK, Josef. Vystěhovalectví z Frenštátska do Ameri-
ky v 2. pol. 19. století. In Hlasy muzea a archivu ve Frenštátě pod Radhoštěm, 2007, XXIV. č. 1 - 4, s. 68 – 69.
- 78 -
66)
ECKERTOVÁ, Eva. Kameny na prérii. Čeští vystěhovalci
v Texasu. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. s. 17.
67)
ŠIMÍČEK, Josef. Vystěhovalectví z Frenštátska do Ameri-
ky v 2. pol. 19. století. In Hlasy muzea a archivu ve Frenštátě pod Radhoštěm, 2007, XXIV. č. 1 - 4, s. 68 – 69.
68)
Encyklopedie Zeměpis světa. [sestavili Graham Bateman &
Victoria
Eganová].
Praha: Columbus, 1999.
s.
57
-
58.
s.
ISBN 80-7249-104-0.
69)
ŠIMÍČEK, Josef. Vystěhovalectví z Frenštátska do Ameri-
ky v 2. pol. 19. století. In Hlasy muzea a archivu ve Frenštátě pod Radhoštěm, 2007, XXIV. č. 1 - 4, s. 70.
70)
ECKERTOVÁ, Eva. Texas, divoký západ. In Hlasy muzea a
archivu ve Frenštátě pod Radhoštěm, 2006, XXIV. č. 1 - 4, s. 61 – 62.
71)
DUBOVICKÝ, Ivan. Češi v Americe: české vystěhovalectví
do Ameriky a česko - americké vztahy v průběhu pěti staletí = Czechs in America: Czech emigration to America and Czech American relations in the course of five centuries. 1. vyd. Praha: Mezinárodní koordinační výbor zahraničních Čechů, 2003. s. 20 – 21.
- 79 -
72)
ŠIMÍČEK, Josef. Vystěhovalectví z Frenštátska do Ameri-
ky v 2. pol. 19. století. In Hlasy muzea a archivu ve Frenštátě pod Radhoštěm, 2007, XXIV. č. 1 - 4, s. 68 – 69. ISSN 12101532. Také SOKOL – TŮMA, František. Z cest po Americe. Sociální úvahy z pobytu v U. S. A. 2. opr. vyd. Praha: Julius Albert, 1934. s. 240 – 250.
73)
Naše dějiny. Granger Texas: Národní svaz českých kato-
líků v Texasu, 1939. s. 30 - 509.
74)
ECKERTOVÁ, Eva. Texas, divoký západ. In Hlasy muzea a
archivu ve Frenštátě pod Radhoštěm, 2006, XXIV. č. 1 - 4, s. 61 – 62.
75)
Naše dějiny. Granger, Texas: Národní svaz českých kato-
líků v Texasu, 1939. s. 24 – 26.
76)
ECKERTOVÁ, Eva. Kameny na prérii. Čeští vystěhovalci
v Texasu. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. s. 107 - 110.
77)
ŠTĚPÁN, Václav.
Liďákové – šedý otec a modrý syn. In
Hlasy muzea a archivu ve Frenštátě pod Radhoštěm, 1998, XV. č. 1 - 2, s. 25 - 30.
- 80 -
78)
Listy z Texasu. In Pražský prostonárodní list. Praha:
V. Kuhe, 1851. č. 90. s. 655.
79)
Listy z Texasu. In Pražský prostonárodní list. Praha:
V. Kuhe, 1851. č. 62. s. 429. 80)
Listy z Texasu. In Pražský prostonárodní list. Praha:
V. Kuhe, 1851. č. 70. 485.
81)
Listy z Texasu. In Pražský prostonárodní list. Praha:
V. Kuhe, 1851. č. 66. s. 458.
82)
Listy z Texasu. In Pražský prostonárodní list. Praha:
V. Kuhe, 1851. č. 90. s. 655.
83)
Listy z Texasu. In Pražský prostonárodní list. Praha:
V. Kuhe, 1851. č. 93. s. 652.
84)
Pražský prostonárodní list vycházel v letech 1851 -
1852.
85)
ECKERTOVÁ, Eva. Texas, divoký západ. In Hlasy muzea a
archivu ve Frenštátě pod Radhoštěm, 2006, XXIV. č. 1 - 4, s. 63.
86)
Výňatek
z dopisu
Franze
a
Emilie
Holačžkových
z Bridgeportu v Texasu z 5. srpna 1885. Archiv Muzea ve Frenštátě pod Radhoštěm. s. 1.
- 81 -
87)
ECKERTOVÁ, Eva. Držte se našeho Texasu: Texaští Češi:
jazyk a národnost přistěhovalecké komunity. In Dějiny a současnost: kulturně historická revue, 2005, XXVII, č. 9, s. 30.
88)
ZAHRADNÍČEK,
Vladimír,
LINKOVÁ,
Marcela.
Krajanská
sbírka knihovny Náprstkova muzea: Soupis českých a slovenských krajanských tisků zahraničních a literatury o českém a slovenském vystěhovalectví. Díl 2. Noviny, časopisy, kalendáře. Praha: Národní muzeum – Náprstkovo muzeum, 1994. s. 122 a 146.
89)
ECKERTOVÁ, Eva.
Svoboda a nový domov v Texasu. In
Hlasy muzea a archivu ve Frenštátě pod Radhoštěm, 2006, XXIII. č. 1 - 4, s. 70 – 77.
90)
HANNAN, Kevin, ŠEVČÍK, Erich. Texasan Augustin Haidušek
(1845 – 1929) – rodák z Mniší. In Vlastivědný sborník okresu Nový Jičín. 1989, č. 44. s. 39 – 41.
91)
Naše dějiny. Granger, Texas: Národní svaz českých kato-
líků v Texasu, 1939. s. 24 – 26.
92)
ZÁTOPEK, Jiří. Česká a moravská hudba v Texasu. In
Hlasy muzea a archivu ve Frenštátě pod Radhoštěm, 1994. XI. č. 1. s. 9 - 10.
- 82 -
93)
STRNADEL,
Drahomír.
Tam
za
mořem:
Vystěhovalectví
z Frenštátska ve 2. polovině 19. století. 1 vyd. Frenštát pod Radhoštěm: Muzejní a vlastivědná společnost ve Frenštátě pod Radhoštěm, 2006. s. 27 -28.
94)
FIGAROVÁ, Alena. Sbírkotvorná činnost Muzea ve Frenštá-
tě pod Radhoštěm. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2006. s. 11. Bakalářská práce. Vedoucí práce PhDr. Jan Dolák.
95)
Tzn. původnost, pravost, hodnověrnost.
96)
BENEŠ, J. Muzeum a sbírky. Praha: Ústav pro informace
a řízení v kultuře, 1977. s. 100 - 102.
97)
KUBÁTOVÁ,
Jaroslava.
Základy
statistiky.
[online].
Zlín: Univezita Tomáše Bati, 2008. s. 8 – 12. [cit. 2008-0403]. Dostupný z WWW: .
98)
lectví
STRNADEL, Drahomír. Tam za mořem je Amerika: Vystěhovaz Frenštátska
ve
2.
polovině
19.
století.
Katalog.
Frenštát p. R.: Muzeum města Frenštátu p. R., 1992. 48 s. příl. 34 s.
- 83 -
99)
STRNADEL,
Drahomír.
Tam
za
mořem:
Vystěhovalectví
z Frenštátska ve 2. polovině 19. století. Over the Sea: Emigration from the Frenštát region to America in the second half of the 19th century. Katalog. Frenštát p. R.: Muzejní a vlastivědná společnost, 2006. 40 s. příl. CD.
- 84 -
RESUMÉ
Práce
je
zaměřena
na
sbírkový
fond
vystěhovalectví
v Muzeu ve Frenštátě pod Radhoštěm. Její první část je věnována
historii
vystěhovalectví
z regionu
Frenštátska
v
letech
1850 – 1900 do Texasu. Další částí je analýza fondu vystěhovalectví
v muzeu,
která
mapuje
jeho
vznik
a
vývoj,
obsah
i
strukturu. Je zmíněna správa sbírkového fondu v muzeu, formy nabývání, jeho evidence a ochrana. V závěru je předložen návrh, jak třídit, uspořádat a evidovat tento dokladový materiál, včetně jeho uložení a prezetace.
- 85 -
SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY
Prameny:
Dopis Franze a Emilie Holačžkových z Bridgeportu v Texasu z 5. srpna 1885. Rukopis, 4 s. Archiv Muzea ve Frenštátě pod Radhoštěm. II – S – 122.
Dopis Jana a Mariany Kučerových z Fajetteville v Texasu z 22. července 1877. Rukopis. 4 s. Archiv Muzea ve Frenštátě pod Radhoštěm. II - S- 123.
Dopis Marie Skřídlovské z Frenštátu z 16. srpna 1896. Rukopis. 4 s. Sbírka Muzea ve Frenštátě pod Radhoštěm.
Dopis tkalců císaři ze dne 25. října 1890. Archiv muzea ve Frenštátě pod Radhoštěm. Kopie. Originál uložen ve Státním okresním archivu v Novém Jičíně.
Inventární kniha sbírek, od roku 1963 – dosud. Muzeum ve Frenštátě pod Radhoštěm.
KLUČKA, Jiří, STRNADEL, Drahomír, ŠIMÍČEK, Josef. Tam za mořem: vystěhovalectví z Frenštátska do Ameriky v 2. polovině 19. století. In Libreto: Muzeum Novojičínska – Muzeum ve Frenštátě pod Radhoštěm. Frenštát p. R.: Muzeum Novojičínska - Muzeum ve Frenštátě pod Radhoštěm, 2005. s. 82 – 88.
- 86 -
Kniha úbytků sbírek, od roku 1970 – dosud. Muzeum ve Frenštátě pod Radhoštěm.
Nová píseň o Americe. Hranice: 1856. Kramářský tisk. 8 s. Sbírka Muzea ve Frenštátě pod Radhoštěm.
Přírůstková kniha sbírek, od roku 1963 – dosud. Muzeum ve Frenštátě pod Radhoštěm.
Přírůstková kniha sbírky fotografií I. – III. Od roku 1968 – dosud. Muzeum ve Frenštátě pod Radhoštěm.
Přírůstková kniha sbírky plakátů, od roku 1986 – dosud. Muzeum ve Frenštátě pod Radhoštěm.
Přírůstková kniha sbírky pohlednic. Od roku 1992 – dosud. Muzeum ve Frenštátě pod Radhoštěm.
Přírůstková kniha sbírky obrazových a zvukových nosičů. Od roku 1995 – dosud. Muzeum ve Frenštátě pod Radhoštěm.
Přírůstková kniha knihovny I. – II. Od roku 1951 – dosud. Muzeum ve Frenštátě pod Radhoštěm.
Přírůstky sbírek – doklady o nabytí 1999 – dosud. Muzeum ve Frenštátě pod Radhoštěm.
- 87 -
Režim zacházení se sbírkou Muzea Novojičínska, p. o. Nový Jičín: Muzeum Novojičínska, p. o., 2007. 11 s. 16 příl.
Literatura:
BACA, Leo. Czech Imigration Passenger Lists. Volume 1. Richardson, Texas: Old
Homestead Pub. Co. 1983. 157 s.
BACA, Leo. Czech Imigration Passenger Lists. Volume 2. Richardson, Texas: Old
Homestead Pub. Co. 1986. 193 s.
BALETKA, Ladislav. Poutníci za nadějí. In Hlasy muzea a archivu ve Frenštátě pod Radhoštěm, 1996, XIII. č. 3 - 4, s. 90 – 92. ISSN 1210-1532.
BENEŠ, Josef. Muzeum a sbírky. Praha: Ústav pro informace a řízení v kultuře, 1977. 330 s.
BENEŠ,
Josef.
Muzejní
práce:
Správa
muzejních
sbírek.
Praha: Kabinet muzejní a vlastivědné práce, 1963. sv. 9. 169 s.
Beskydy: turistický průvodce ČSSR. 2. vyd. Praha: Olympia, 1982. sv. 8. 363 s.
- 88 -
ČAPEK, Tomáš. Naše Amerika. Praha: Nákladem Národní rady československé, 1926. 636 s.
Češi v cizině 6: Příspěvky ze semináře „Vliv subjektivních a objektivních faktorů na proměny etnicity u českého etnika v zahraničí a po reemigraci“, Praha 22. dubna 1992. Praha: Ústav pro etnografii a folkloristiku AV ČR, ÚEF ČSAV 1992. 89 s. ISBN80-85010-48-8.
Češi v cizině, Czech abroad 9: Uspořádal Stanislav Brouček. Praha: Ústav pro etnografii a folkloristiku AV ČR, 1996. 230 s. ISBN 80-85010-50-X. Česká republika. Vyhláška Ministerstva kultury č. 275 ze dne 28. července 2000, kterou se provádí zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů. In Sbírka zákonů České republiky. 2000, částka 80, s. 3834 – 3857. Česká republika. Zákon č. 122 ze dne 7. dubna 2000 o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů. In Sbírka zákonů České republiky. 2000, částka 36, s. 1686 – 1691. Dějiny zemí koruny české II: Od nástupu osvícenství po naši dobu. Ed. Pavel Bělina. 1. vyd. Praha: Paseka, 1992. 308 s. ISBN 80-85192-30-6.
- 89 -
Dopis Ernsta Bergmanna. In Moravský národní list, 1851. Archiv Muzea ve Frenštátě pod Radhoštěm. s. 277, 278, 283, 289, 291, 293.
DUBOVICKÝ, Ivan. Češi v Americe: české vystěhovalectví do Ameriky a česko - americké vztahy v průběhu pěti staletí = Czechs in America: Czech emigration to America and Czech American relations in the course of five centuries. 1. vyd. Praha: Mezinárodní koordinační výbor zahraničních Čechů, 2003. 62 s. ISBN 80-86239-04-7. ECKERTOVÁ, Eva. Držte se našeho Texasu: Texaští Češi: jazyk a národnost přistěhovalecké komunity. In Dějiny a současnost: kulturně historická revue, 2005. XXVII. č. 9. s. 30 33. ISSN 0418-5129.
ECKERTOVÁ,
Eva.
v Texasu. 1. vyd.
Kameny
na
prérii.
Čeští
vystěhovalci
Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004.
286 s. ISBN 80-7106-359-2.
ECKERTOVÁ, Eva.
Svoboda a nový domov v Texasu. In Hlasy
muzea a archivu ve Frenštátě pod Radhoštěm, 2006, XXIII. č. 1 - 4, s. 68 – 80. ISSN 1210-1532.
ECKERTOVÁ, Eva. Texas, divoký západ. In Hlasy muzea a archivu ve Frenštátě pod Radhoštěm, 2006, XXIV. č. 1 - 4, s. 59 – 67. ISSN 1210-1532.
- 90 -
EFMERTOVÁ, Marcela C. České země 1848 – 1918. 1. vyd. Praha: Libri, 1998. 463 s. ISBN 80-85983-4-8.
Encyklopedie Zeměpis světa. [sestavili Graham Bateman & Victoria Eganová]. Praha: Columbus, 1999. 512 s. ISBN 80-7249104-0.
FIGAROVÁ, Alena. Sbírkotvorná činnost Muzea ve Frenštátě pod Radhoštěm. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2006. 51 s. Bakalářská práce. Vedoucí práce PhDr. Jan Dolák.
FELIX, Jiří. Dějiny a místopis města Frenštátu pod Radhoštěm na Moravě. Obraz kulturně – historický. Na paměť založení města před 600 lety. Frenštát p. R.:
Městská rada, 1904.
214 s.
FELIX, Jiří. Vlastivěda moravská: II. Místopis. Frenštátský okres. Brno: Muzejní spolek v Brně, 1908. 248 s.
Frenštát pod Radhoštěm: Přehled dějin města. Nový Jičín: Okresní
vlastivědné
muzeum
v Novém
Jičíně,
1982.
10
s.
34
příl.
HABENICHT, Jan. Dějiny Čechův amerických. Stát Texas. Díl třetí. St. Louis: Hlas, 1904. 75 - 129 s.
- 91 -
HANNAN, Kevin, ŠEVČÍK, Erich. Texasan Augustin Haidušek (1845 – 1929) – rodák z Mniší. In Vlastivědný sborník okresu Nový Jičín. 1989, č. 44. s. 38 – 41.
CHOBOT, Karel. Správa města Frenštátu pod Radhoštěm od počátků samosprávy do roku 1918. In Historie samosprávy města Frenštátu pod Radhoštěm. Frenštát p. R.: Státní okresní archiv v Novém Jičíně a Městské muzeum ve Frenštátě p. R., 1991. Katalog. 12 s. 26 s. příl.
JANAK, Robert. The Czech Heritage Society of Texas. In Hlasy muzea a archivu ve Frenštátě pod Radhoštěm, 2003, XX. č. 1 - 3, s. 18 – 21. ISSN 1210-1532.
JANAK, Robert. Geographic Origin of Czech Texas. Hallettsville, Texas: Old Homestead Publishing Co., 1985, 40 s.
JANAK, Robert. From the Historiography of Czech Texas. In Czechoslovak and Central European Journal, 9, no. 1/2 (Summer/Winter 1990) s. 134 - 143.
KAŠPAR, Oldřich, ROBEK, Antonín. Tam za mořem je Amerika: dopisy a vzpomínky českých vystěhovalců do Ameriky v 19. století. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1986. 235 s.
- 92 -
KOŘALKA, Jiří, Kořalková Květa. Základní tendence českého vystěhovalectví a české reemigrace do počátku dvacátých let 20. století. In: Češi v cizině 7. Praha: Ústav pro etnografii a folkloristiku AV ČR, 1993, s. 30 – 47. KUBÁTOVÁ, Jaroslava. Základy statistiky. [online]. Zlín: Univezita Tomáše Bati, 2008. 139 s. [cit. 2008-04-03]. Dostupný z WWW: .
KUTNAR, František. Počátky hromadného vystěhovalectví z Čech v období Bachova absolutismu. Praha: Československá akademie věd, 1964. 81 s. KYSILKA, Karel. Zapomenutý příběh z historie českého vystěhovalectví. Sborník
In
příspěvků
Vystěhovalectví účastníků
do
sympozia
Ameriky
1850
v Michnově
5.
–
1914: června
1999. Emigration To America 1850 – 1914: The Extract from Participants Contributions at the Symposium in Lichnov June 5, 1999. Lichnov: Obecní úřad Lichnov, 1999. s. 27 - 39.
Listy z Texasu. In Pražský prostonárodní list. Praha: V. Kuhe, 1851. č. 62, 66, 70, 90, 93.
MATĚJEK, František. Frenštát od třicetileté války do konce feudalismu. In Vlastivědný sborník okresu Nový Jičín. 600
- 93 -
let města Frenštátu pod Radhoštěm. Nový Jičín, Okresní vlastivědné muzeum, 1981. sv. 28. s. 35 - 49.
MYSLIVEČKOVÁ, Olga. Frenštát tady i za mořem. In Reflex: cs společenský týdeník, 2007, č. 38. s. 108 – 111. ISSN 08626634. Naše dějiny. Granger Texas: Národní svaz českých katolíků v Texasu, 1939. 718 s.
Nejstarší kronika města Frenštátu pod Radhoštěm. Úvodem a poznámkami doprovodil Bohumír Strnadel. Ostrava: Krajský národní výbor v Ostravě, 1950. 52 s.
NEÚSTUPNÝ, Jiří. Muzeum a věda. Praha: Kabinet muzejní a vlastivědné práce, 1968. sv. 13. 164 s. O rozkoších vystěhovalců zámořských. In Moravský národní list, 1854, č. 29. Dopis Josefa Šilara. Archiv Muzea ve Frenštátě p. R.
Paměti Jana Kalusa z Frenštátu pod Radhoštěm: K vydání připravil a úvod napsal Bohumír Strnadel. Opava: Slezský studijní ústav, 1958. 37 s.
- 94 -
PAPOUŠEK, Vladimír. Objevování Ameriky. Česká literatura ve Spojených státech. In Dějiny a současnost: kulturně historická revue, 2005, XXVII, č. 9. s. 37 - 40. ISSN 0418-5129.
PASTOR, Josef.
České osady v Americe [online]. Hamburk:
Josef Pastor, 1886. [cit. 2008-04-03]. Dostupný z WWW: . PLACHÝ, Vladmír. Politický, hospodářský a kulturní vývoj města Frenštátu pod Radhoštěm od poloviny 19. století do roku 1938. In Vlastivědný sborník okresu Nový Jičín. 600 let města Frenštátu pod Radhoštěm. Nový Jičín, Okresní vlastivědné muzeum, 1981. sv. 28. s. 49 - 66. POLIŠENSKÝ, Josef. Moravský Lichnov a americký Texas. In Vystěhovalectví
do
Ameriky
1850
–
1914:
Sborník
příspěvků
účastníků sympozia v Michnově 5. června 1999. Emigration To America 1850 – 1914: The Extract from Participants Contributions at the Symposium in Lichnov June 5, 1999. Lichnov: Obecní úřad Lichnov, 1999. s. 3 – 4. POLIŠENSKÝ, Josef.
Úvod do studia dějin vystěhovalectví
do Ameriky. Díl 1.: Obecné problémy dějin českého vystěhovalectví do Ameriky 1848 - 1914. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1992. 56 s. ISBN 80-7066-670-6.
- 95 -
POLIŠENSKÝ, Josef, NESVADBÍK, Lumír. Úvod do studia dějin vystěhovalectví do Ameriky. Díl 2.: Češi a Amerika. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1996. 119 s. ISBN 80-7184-147-1. Reports of the Immigration Commission, vol. 1-5. [online]. Washington: Government Printing Office, 1911. [cit. 200804-25]. Dostupné na WWW: Směrnice pro správu, evidenci a ochranu sbírek v muzeích a
galeriích
v ČSR.
v Severomoravském
Metodický
kraji
č.
zpravodaj
7/1984.
Opava:
pro
vlastivědu
Slezské
muzeum
v Opavě, 1984. 119 s. SOKOL – TŮMA, František. Z cest po Americe. Sociální úvahy z pobytu v U. S. A. 2. opr. vyd. Praha: Julius Albert, 1934. 331 s.
ŠATAVA, Leoš. Evropská migrace na severoamerický kontinentv 19. století a její odraz v historii českého etnika. In Češi v cizině 3. Praha: Ústav pro etnografii a folkloristiku ČSAV, 1988. s. 44 - 71. ŠATAVA, Leoš. Vystěhovalectví do USA. In Češi v cizině: Czech abroad 9: Uspořádal Stanislav Brouček. Praha: Ústav pro etnografii a folkloristiku AV ČR, 1996. s. 155 80-85010-50-X.
- 171. ISBN
- 96 -
ŠTIKA, Jaroslav. Etnografický region Moravské Valašsko. Jeho vznik a vývoj. 1. vyd. Ostrava: Profil, 1973. 87 s.
STRNADEL, Drahomír. Čeští osídlenci v Texasu. In Vlastivědné listy Severomoravského kraje, 1988, roč. 14. č. 1. s. 13 - 14.
STRNADEL, Drahomír. Vystěhovalectví v 19. století. In 700 let Lichnova: Historie obce Lichnova 1293 – 1993. Lichnov: Obecní úřad Lichnov, 1993. s. 91 – 95.
STRNADEL, Drahomír. Tam za mořem je Amerika: Vystěhovalectví
z Frenštátska
ve
2.
polovině
19.
století.
Katalog.
Frenštát p. R.: Muzeum města Frenštátu p. R., 1992. 48 s. příl. 34 s. ISBN 80-900013-4-3.
STRNADEL,
Drahomír.
Tam
za
mořem:
Vystěhovalectví
z Frenštátska ve 2. polovině 19. století. Over the Sea: Emigration from the Frenštát region to America in the second half of the 19th century. Katalog. Frenštát p. R.: Muzejní a vlastivědná společnost, 2006. 40 s. příl. CD. ISBN 80-86245-16-0.
STRNADEL, Drahomír. Texas. Země vzdálená i blízká: Texas. The Remote and Near Country. Trojanovice: Obec Trojanovice, 1997. 68 s.
- 97 -
STRNADEL,
Drahomír.
Vystěhovalectví
z Frenštátska
do
Texasu v druhé polovině minulého století na základě nových pramenů. In Vlastivědný sborník okresu Nový Jičín, 1986, č. 38. s. 31 – 37.
STRNADEL, Drahomír. Vystěhovalectví z místeckého hejtmanství do Texasu v letech 1856 – 1900. Soukromý archiv.
ŠIMÍČEK, Josef. Naděje má jméno Texas. Vystěhovalectví z obcí Bordovice a Lichnov ve druhé polovině 19. století. Veřovice: Zdeněk Halamík, 1993. 116 s.
ŠIMÍČEK, Josef. Pionýři emigrace ze severovýchodní Moravy. In Vystěhovalectví do Ameriky 1850 – 1914:
Sborník pří-
spěvků účastníků sympozia v Michnově 5. června 1999. Emigration To America 1850 – 1914: The Extract from Participants Contributions at the Symposium in Lichnov June 5, 1999. Lichnov: Obecní úřad Lichnov, 1999. s. 20 – 22.
ŠIMÍČEK, Josef. Vystěhovalectví z Frenštátska do Ameriky v 2. pol. 19. století. In Hlasy muzea a archivu ve Frenštátě pod Radhoštěm, 2006, XXIII. č. 1 - 4, s. 56 – 67. ISSN 12101532.
ŠIMÍČEK, Josef. Vystěhovalectví z Frenštátska do Ameriky v 2. pol. 19. století. In Hlasy muzea a archivu ve Frenštátě
- 98 -
pod Radhoštěm, 2007, XXIV. č. 1 - 4, s. 67 – 74. ISSN 12101532.
ŠIMÍČEK, Josef. West znamená západ. Emigrace do Ameriky z obce Veřovice v letech 1867 – 1914. Veřovice: Zdeněk Halamík, 2003. 60 s. VALÁŠEK, Hubert. Problematika moravského vystěhovalectví ve fondech Moravského zemského archivu v Brně. In Vystěhovalectví do Ameriky 1850 – 1914: Sborník příspěvků účastníků sympozia v Michnově 5. června 1999. Emigration To America 1850 – 1914: The Extract from Participants Contributions at the Symposium in Lichnov June 5, 1999. Lichnov: Obecní úřad Lichnov, 1999. s. 10 - 19.
Vystěhovalectví do Ameriky 1850 – 1914:
Sborník příspěv-
ků účastníků sympozia v Michnově 5. června 1999. Emigration To America 1850 – 1914: The Extract from Participants Contributions at the Symposium in Lichnov June 5, 1999. Lichnov: Obecní úřad Lichnov, 1999. 39 s.
ZAHRADNÍČEK, Vladimír, LINKOVÁ, Marcela.
Krajanská sbír-
ka knihovny Náprstkova muzea: Soupis českých a slovenských krajanských tisků zahraničních a literatury o českém a slovenském vystěhovalectví. Díl 1. Knihy, brožury a separáty. Část 1. Praha: Národní muzeum – Náprstkovo muzeum, 1994. 169 s.
- 99 -
ZAHRADNÍČEK, Vladimír, LINKOVÁ, Marcela.
Krajanská sbír-
ka knihovny Náprstkova muzea: Soupis českých a slovenských krajanských tisků zahraničních a literatury o českém a slovenském vystěhovalectví. Díl 1. Knihy, brožury a separáty. Část 2. Praha: Národní muzeum – Náprstkovo muzeum, 1994. 220 s.
ZAHRADNÍČEK, Vladimír, LINKOVÁ, Marcela.
Krajanská sbír-
ka knihovny Náprstkova muzea: Soupis českých a slovenských krajanských tisků zahraničních a literatury o českém a slovenském vystěhovalectví. Díl 2. Noviny, časopisy, kalendáře. Praha: Národní muzeum – Náprstkovo muzeum, 1994. 208 s.
ZAHRADNÍČEK, Vladimír, LINKOVÁ, Marcela.
Krajanská sbír-
ka knihovny Náprstkova muzea: Soupis českých a slovenských krajanských tisků zahraničních a literatury o českém a slovenském vystěhovalectví. Díl 3. Rejstříky. Praha: Národní muzeum – Náprstkovo muzeum, 1994. 201 s.
ZÁTOPEK, Jiří. Historie osady Marak v Texasu. In Hlasy muzea a archivu ve Frenštátě pod Radhoštěm, 1993, X. č. 1. s. 6 – 7. ISSN 1210-1532.
ZÁTOPEK, Jiří. Česká a moravská hudba v Texasu. In Hlasy muzea a archivu ve Frenštátě pod Radhoštěm, 1994. XI. č. 1. s. 9 – 10. ISSN 1210-1532.
- 100 -
ZÁTOPEK, Jiří. Osada Frenštát v Texasu a její zakladatelé. In Hlasy muzea a archivu ve Frenštátě pod Radhoštěm, 1996, XIII. č. 1 - 2. s. 17 – 20. ISSN 1210-1532.
ŽALMAN, Jiří a kol. Příručka muzejníkova I: Tvorba, evidence, inventarizace a bezpečnost sbírek v muzeích a galeriích. 1. vyd. Praha: Asociace muzeí a galerií České republiky, 2002. 75 s. ISBN 80-86611-00-0.
ŽALMAN, Jiří. Má hlava je muzeum: aneb Dupání lehkou nohou v muzeologii. 1. vyd. Praha: Asociace muzeí a galerií České republiky, 2004. 63 s. ISBN 80-86611-10-8.
- 101 -
SEZNAM PŘÍLOH
1. Dopis Marie Skřídlovské z Frenštátu z 16. srpna 1896. Rukopis. 4 s. Sbírka Muzea ve Frenštátě pod Radhoštěm.
2. Nová píseň o Americe. Hranice: 1856. Kramářský tisk. 8 s. Sbírka Muzea ve Frenštátě pod Radhoštěm.
3. Seznam českých osad v Texasu. Expozice „Tam za mořem“ v Muzeu ve Frenštátě pod Radhoštěm.
4.
Pan
Darwin
Machu
při
transportu
zemědělského
vozu,
2006, Texas, USA. Sbírka Muzea ve Frenštátě pod Radhoštěm.
