Univerzita Palackého v Olomouci Pedagogická fakulta KATEDRA SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKY
Pracovní zařazení sluchově postižených osob ve Zlínském kraji
Bakalářská práce
Olomouc 2010 Vedoucí práce: Mgr. Kateřina Jeřábková, Ph.D.
Vypracovala: Kristýna Velísková
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. .................................. V Olomouci dne 16. 4. 2010
vlastnoruční podpis
Poděkování Děkuji Mgr. Kateřině Jeřábkové, Ph.D. za odborné rady, poskytování podpory a velké trpělivosti při zpracovávání bakalářské práce. Dále bych ráda poděkovala České unii neslyšících ve Zlíně za pomoc při kontaktování sluchově postižených osob ve Zlíně a okolí a Mgr. Monice Egyedové, díky které jsem měla možnost rozdat své dotazníky neslyšícím členům České unie neslyšících ve Zlíně. Rovněž děkuji všem za jejich ochotu a spolupráci při zpracování potřebných informací.
OBSAH ÚVOD ...............................................................................................................5 1 OSOBA SE SLUCHOVÝM POSTIŽENÍM .............................................7 1.1 Základní terminologie .................................................................................... 7 1.2 Klasifikace sluchových vad a poruch ............................................................. 9
2 KOMUNIKACE SLUCHOVĚ POSTIŽENÝCH ...........................................................................................15 2.1 Komunikační systémy .................................................................................. 15 2.1.1 Audioorální komunikace sluchově postižených ............................................ 16 2.1.2 Vizuálněmotorická komunikace sluchově postižených ................................. 20
2.2 Vzdělávací metody (přístupy ve vzdělávání) ............................................... 24
3 KOMPENZAČNÍ POMŮCKY ................................................................27 3.1 Sluchadla a jejich klasifikace ....................................................................... 28 3.2 Kochleární implantáty .................................................................................. 30 3.3 Indukční smyčka .......................................................................................... 32 3.4 Vibrační a světelné signalizace .................................................................... 32 3.5 Telefon, fax, internet a pc ............................................................................ 33 3.6 Tlumočník .................................................................................................... 34
4 ZAMĚSTNÁVÁNÍ.....................................................................................36 4.1 Školství......................................................................................................... 36 4.1.1 Vzdělávání sluchově postižených .................................................................. 37 4.1.2 Poradenství v rámci školství .......................................................................... 40
4.2 Sociální resort............................................................................................... 44 4.2.1 Zákon č. 435/ 2004 sb. o zaměstnanosti ........................................................ 45
4.3 Podporované zaměstnávání .......................................................................... 48
5 PRACOVNÍ UPLATNĚNÍ SLUCHOVĚ POSTIŽENÝCH OSOB VE ZLÍNSKÉM KRAJI ....................................51 5.1 Stanovení výzkumných cílů ......................................................................... 51 5.2 Vymezení výzkumných technik ................................................................... 52 5.3 Charakteristika výzkumného vzorku............................................................ 52 5.4 Zpracování výzkumného šetření .................................................................. 53 5.5 Diskuze......................................................................................................... 74
DOPORUČENÍ PRO PRAXI ......................................................................77 ZÁVĚR ..........................................................................................................79 BIBLIOGRAFIE ...........................................................................................81 SEZNAM PŘÍLOH.......................................................................................86
ÚVOD Volba povolání je jeden z rozhodujících kroků v životě a vyžaduje úvahy a rozhodnutí, která nebývají lehkým úkolem. U osob se sluchovým postižením hraje velkou roli stupeň a druh postižení. Zaměstnání by mělo odpovídat schopnostem a individuální možnostem jedince. V posledních letech se podařilo udělat velmi mnoho ve prospěch lidí s jakýmkoli postižením. A to nejen v oblasti výchovy a vzdělávání, ale i co se týká možnosti samostatného zaměstnávání v chráněných dílnách nebo na otevřeném trhu práce. Lidé se sluchovým postižením jsou schopni se v co nejvyšší míře zapojit do běžného života, jen k tomu potřebují podporu kompenzačních pomůcek, někdy tlumočníka a především podporu a toleranci většinové společnosti. Cílem bakalářské práce je zmapovat, jaké je pracovní uplatnění u osob se sluchovým postižením ve Zlínském kraji. První kapitola je věnována základní terminologii. Je zde zmíněno sluchové postižení, dále pak klasifikace sluchových vad a poruch, zařazení osob se sluchovým postižením různého stupně. Druhá kapitola je věnována komunikaci sluchově postižených. Komunikace je základem mezilidské interakce. Umožní nám sdělovat si navzájem své myšlenky, názory, pocity. Jak ale probíhá komunikace u lidí se sluchovým postižením? Neslyšící a nedoslýchaví lidé mají stejné potřeby jako my, slyšící lidé. Chtějí se domluvit s ostatními, ale vzhledem k jejich sluchové vadě není v některých případech možná komunikace mluvenou řečí. Existuje již celá řada komunikačních technik, které umožňují lidem se sluchovým postižením komunikovat s ostatními lidmi na úrovni, která je dostačující. Třetí kapitola pojednává o využití kompenzačních pomůcek. Kompenzační pomůcky pro sluchově postižené jsou nedílnou součástí života osob se sluchovým postižením. Zvláště v období vzdělávacího procesu i v pozdějším pracovním uplatnění. Otázkou zůstává, jestli i v dospělosti pomůcky využívají a jestli mají informace o nových, lepších pomůckách a také informaci o možnosti příspěvku na kompenzační pomůcky. Dostatek informací je přitom nezbytným předpoklad pro úspěšné překonání negativních důsledků sluchového postižení. Čtvrtá kapitola je věnována oblasti zaměstnávání sluchově postižených a profesní přípravě těchto osob. Vycházíme ze základních školských dokumentů a zákonů. Dále
5
pak z legislativy z resortu ministerstva práce a sociálních věcí, ze kterých vycházíme při rozboru možností sluchově postižených na trhu práce. Pátá kapitola je samotný výzkum. Cílem práce je poskytnout přehled o pracovním zařazení sluchově postižených ve Zlínském kraji. Výzkum je prováděn technikou dotazníku, určeného pro osoby se sluchovým postižením. Dotazníky byly vyhodnoceny a zpracovány, včetně grafů a tabulek pomocí programu Excel 2007. Výsledky jsou uvedeny v závěru výzkumu stejně jako ověření platnosti stanovených cílů v kapitole pět. Bakalářská práce navrhuje řešení či opatření, co by bylo dobré změnit v současné době, aby byl přístup na trhu práce pro sluchově postižené osoby zjednodušen.
6
1 OSOBA SE SLUCHOVÝM POSTIŽENÍM „Cožpak záleží na hluchotě ucha, když slyší duše? Jediná skutečná a neléčitelná hluchota je hluchota ducha“ (Viktor Hugo Ferdinandu Berthiérovi, 25. Listopadu, 1845)
Úvodní kapitola je zaměřena na pojmy spojené se samotným sluchovým postižením, na orientaci v této oblasti. Dále je věnována klasifikaci sluchových vad a poruch. Je zde také zmíněno samotné dělení osob s tímto handicapem.
1.1 Základní terminologie Surdopedie Surdopedie je speciálně pedagogickou disciplínou, která se zabývá výchovou, vzděláváním a rozvojem sluchově postiženého dítěte. Název surdopedie je složen z latinského slova (surdus) hluchý a řeckého (paideia) výchova. Dále se zabývá tvorbou a rozvojem komunikace sluchově postižených, prevencí sluchových vad a přípravou na povolání. (Kvítek, 2006)
Sluch Sluch společně se zrakem nejvíce spojuje člověka s prostředím, ve kterém žije a pohybuje, dává mu signály a informace pro jeho bezpečí. (Kvítek, 2006)
Sluchové postižení „Označení sluchového postižení se týká velmi nehomogenní skupiny osob, která je diverzifikována především stupněm a druhem sluchového postižení. Termín zahrnuje tyto základní kategorie osob: neslyšící, nedoslýchaví a ohluchlí, každá z těchto kategorií představuje různorodou kvalitu, jejíž konktrétní strukturu limitují další faktory, nejčastěji kvalita a kvantita sluchového postižení, věk, kdy k postižení došlo, mentální dispozice jedince a péče, která mu byla věnována a další přidružené postižení.“ (Horáková, 2006, s. 128) Počet sluchově postižených na celém světě nebo pouze v České republice je velmi těžké určit. Podle World federation of deaf je sluchově postižených kolem 70 milionů na celém světě.
7
Naprosto rozhodující částí z celkového počtu obyvatel se sluchovým postižením jsou nedoslýchaví starší lidé, jejichž sluch se zhoršil z důvodu věku (Hrubý, 1999).
Neslyšící U nás definuje pojem neslyšící zákon č. 155/1998 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, ve znění zákona č. 384/2008 Sb. novelizovaný 23. září 2008. V § 2, odstavec 1 se píše: „Za neslyšící se pro účely tohoto zákona považují osoby, které neslyší od narození, nebo ztratily sluch před rozvinutím mluvené řeči, nebo osoby s úplnou či praktickou hluchotou, které ztratily sluch po rozvinutí mluvené řeči, a osoby těžce nedoslýchavé, u nichž rozsah a charakter sluchového postižení neumožňuje plnohodnotně porozumět mluvené řeči sluchem.“ „Světová zdravotnická organizace definuje jako neslyšícího toho člověka, který ani s největším zesílením neslyší zvuky.“ (Hrubý, 1999, s. 45).
Neslyšící podle kulturní definice „Úplná hluchota, ke které dojde před vytvořením řeči, je jediné zdravotní postižení a patrně jediná vnější podmínka vůbec, která vede k tomu, že se člověk stává členem kulturní a jazykové menšiny.“ (Hrubý, 1999, s. 38) Z tohoto úhlu pohledu jsou Neslyšící (s velkým „N“) označování za jazykovou a kulturní menšinu, kterou z nich dělá existence znakového jazyka, podobné osudy a problémy ve většinové – slyšící společnosti, jejich historie, kultura, velmi snadná vzájemná komunikace a naopak velmi nesnadná komunikace s vnějším světem. Neslyšící jsou jednou z nejvíce soudržných menšin, protože ji stmeluje jejich vzájemná komunikace, která je celkem snadná a také ji stmeluje nesnádná komunikace a mnoho každodenních omylů s vnějším světem. V jednotlivých zemích se status společenství Neslyšících značně liší a záleží na toleranci obyvatelstva k menšinám. (Hrubý, 1999) V případě „Neslyšící“ s velkým „N“ se jedná o „jedince, kteří se narodili neslyšící či ohluchli před vytvořením řeči a dále o všechny osoby, které považují znakový jazyk za primární formu své komunikace.“ (Dostupné na: www.ruce.cz) K této menšině se tedy hlásí všichny osoby bez ohledu na míru sluchových ztrát, někdy i slyšící rodinní příslušníci nebo blízcí lidé, kteří komunikují znakovým jazykem (Šedivá, 2006). 8
Graf č. 1: Porovnání audiologické a kulturní definice neslyšících (Hrubý, 1999, s. 48)
1.2 Klasifikace sluchových vad a poruch Abychom se mohli dále věnovat problematice sluchového postižení, je nutné se v této oblasti orientovat, proto je zde uvedena klasifikace sluchových vad. Tím si uvědomíme, jak je toto postižení rozmanité a odlišné. Musíme také upřesnit rozdíl mezi termínem sluchová vada a sluchová porucha. Sluchová vada je na rozdíl od sluchové poruchy stavem trvalým, který se nedá změnit. Sluchové vady můžeme dělit z několika hledisek, a to podle doby vzniku, místa vzniku postižení a nakonec je možné určit stupeň sluchové vady. (Komorná, 2008) Podle doby vzniku se sluchové vady dělí na vrozenou nebo získanou: Vrozené vady sluchu: Jak je z názvu patrné, dítě se už se sluchovou vadou narodí. Tyto vady vznikají v době zrání plodu nebo působením dědičnosti. vada sluchu geneticky podmíněná: můžeme jednoznačně přepokládat poruchu genetické informace; vada sluchu vzniklá v době zrání plodu: prenatální - vada sluchu, kterou dítě získá v průběhu těhotenství, perinatální - způsobená v průběhu samotného porodu, (poporodní žloutenka, asfyxie apod.) Získané vady sluchu: Jsou to vady sluchu, které se vyskytnou po narození a mají dopad na komunikační možnosti. Způsobují je většinou nejrůznější infekční choroby (zarděnky, menin9
gitida, atd.), úrazy hlavy, onemocnění centrálního nervového systému, opakované záněty středního ucha. Dalšími příčinami v průběhu života mohou být silné hlukové zátěže, toxiny, ušní nádory. (Lejska, 2003) Ve spojitosti se sluchovým postižením a dobou vzniku postižení se také často používají termíny prelingválně a postlingválně neslyšící. Prelingválně neslyšící jsou osoby, u kterých se sluchová vada vyskytla ještě před fixací řeči. Dítě sluchovou poruchu zdědilo po obou nebo jednom z rodičů. Tato porucha se také vyskytuje v širším kruhu příbuzných. Na rozdíl od postlingválně neslyšících, kde se vada sluchu objevila až po fixaci řeči tedy až po 7. roce života a řeč může být používána. (Šedivá, 2006) Je nutné si uvědomit, že „u prelingválně neslyšícího dítěte se spontánní mluvená řeč nevyvíjí. Řeč a zvuky z okolního prostředí dítě neslyší a nenapodobuje je, protože chybí tendence k imitaci.“ (Krahulcová, 2003, s. 74). Ohluchlé osoby mají problém psychologický, protože znají cenu zvuku a postrádají ho. Dnešní uspěchaný svět má nedostatek trpělivosti k písemné komunikaci s ohluchlými. Ohluchlým však mohou pomoci kochleární implantáty a další pomoc představují i technické pomůcky jako je například psací telefon, teletext, elektronická pošta atd. (Hrubý, 1999)
Sluchové vady podle místa vzniku dělíme na dvě základní skupiny (Lejska, 2003): Periferní - mohou být jednostranné nebo oboustranné. Rozlišujeme tyto formy: převodní: je způsobená poruchou od zevního zvukovodu k oválnému okénku středního ucha. Porucha nebývá závažná, většinou jde o lehkou až střední nedoslýchavost. Dochází pouze k zeslabení sluchového vjemu, nikoli k jeho zkreslení. senzorineurální – percepční: je postižen blanitý labyrint vnitřního ucha, vláskové buňky nebo sluchový nerv. V těchto případech je postižení trvalé.
„Vyskytuje se u většiny stařeckých nedoslýchavostí, nedoslýchavostí z poškození hlukem a toxiny, postižení sluchu po infekčních chorobách, patří sem i stavy vrozených sluchových vad.“ (Lejska, 2003, s. 24) smíšené: kombinace obou předchozích typů.
10
Centrální – tyto vady jsou způsobeny poškozením centrálního nervového ústrojí sluchového analyzátoru. (Lejska, 2003)
Podle hloubky sluchového postižení klasifikujeme tyto stupně sluchových vad: Nedoslýchavost „Nedoslýchavost znamená každé zhoršení sluchu oproti běžné populaci, nikoliv však jeho úplné vymizení. Nedoslýchavost může být různého stupně – od lehké nedoslýchavosti až po velmi závažné poškození sluchu. Podstatné však je, že každou nedoslýchavost lze do určité míry kompenzovat elektronickými sluchadly,…“ (Hrubý, 1999, s. 43). Nedoslýchavost se rozděluje na: Lehká (sluchová ztráta 20 – 40 dB) Střední (sluchová ztráta 40 – 70 dB) Těžká (sluchová ztráta 70 – 90 dB)
Sovák (in Potměšil, 2003) člení nedoslýchavost na tyto typy: Lehká nedoslýchavost Porucha nepřináší velké potíže, umožňuje využití sluchu pro běžnou komunikaci s jistým omezením, pokud se jedná o komunikaci v hlučném prostředí nebo při použití šeptané mluvené řeči.
Střední nedoslýchavost Tento stupeň nedoslýchavosti umožňuje poslech a rozumění mluvené řeči ze vzdálenosti jeden až tři metry. Problémy však činí nevyhovující akustické podmínky, které se vyskytují častěji než podmínky akusticky vhodné.
Těžká nedoslýchavost Slyšení mluvené řeči je umožněno do vzdálenosti jednoho metru od ucha. Tato vzdálenost není významná pro běžnou komunikaci.
Velmi těžká nedoslýchavost Mluvená řeč je vnímána ve velmi těsné blízkosti u ucha, a ve zcela deformované podobě. Tato úroveň komunikace je pro běžnou potřebu nedostačující.
11
„Podstatnou část nedoslýchavých tvoří staří lidé, protože zvýšení sluchového prahu je přirozeným důsledkem stárnutí.“ (Hrubý, 1997, s. 33) Výrobci sluchadel kvůli nedoslýchavým lidem stále zdokonalují parametry sluchadel. Velkým problémem nedoslýchavých je ten, že se včas nenaučí na odpovídající úrovni znakový jazyk a proto nejsou přijati světem slyšících i společenstvím Neslyšících. Často pak bývají zcela osamoceni. (Hrubý, 1999)
Hluchota Úplná (totální) - naprostá ztráta sluchu Praktická – vyskytují se zde pouze tzv. zbytky sluchu (Hrubý, 1997) „Hluchota je zpravidla charakterizována jako vrozená nebo v časném věku získaná ztráta sluchu.“ (Potměšil, 2003, s. 20).
Ušní šelest – tinnitus Jedná se o příznak onemocnění, nikoliv onemocnění samotné. (Horáková, 2006) Jde o specifickou vadu sluchu a tou je ušní hluk nebo šelest. Ušní šelest se dělí na subjektivní a na objektivní. Dále na akutní nebo chronický. V případě subjektivního ušního šelestu, jde o subjektivní často velmi nepříjemný vjem pískání či hučení v jednom nebo obou uších. Léčba je dlouhodobá a závisí na příčině a vzniku šelestu. (Dostupné na: http://www.lekari-online.cz/orl-otorinolaryngologie/zakroky/tinitususni-selest) Nejúčinější terapií je skupinová terapie, tedy sdružení stejně postižených osob do spolků a klubů. (Hrubý, 1999)
Mezinárodní stupně sluchově postižených osob V Ženevě roku 1980 stanovila Světová zdravotnická organizace (WHO) mezinárodní škálu stupňů sluchových poruch: SLUCHOVÉ ZTRÁTY Stupeň
Velikost ztráty sluchu
Názvy sluchových
Kategorie dle
podle WHO (1980)
ztrát
vyhlášky MPSV č.284/1995 Sb.
1.
0 – 25 dB
normální sluch
12
2.
3.
26 – 40 dB
41 – 55 dB
lehká ztráta sluchu
lehká
lehká
nedoslýchavost
nedoslýchavost
(již od 20 dB)
střední ztráta sluchu
středně těžká
střední
nedoslýchavost
nedoslýchavost 4.
5.
56 – 70 dB
71 – 90 dB
středně těžká
těžká
ztráta sluchu
nedoslýchavost
těžká ztráta sluchu
praktická
těžké postižení
hluchota
sluchu 6.
7.
91 dB a více (body v
velmi těžká
audiogramu i nad 1 kHz)
sluchová ztráta
91 dB a více (v audiogramu
velmi těžká
žádné body nad 1 kHz)
sluchová ztráta
hluchota
úplná hluchota
Tabulka č. 1: Klasifikace sluchových ztrát dle WHO 1980 (Krahulcová, 2003)
Osoby s duálním postižením zraku a sluchu (osoby s hluchoslepotou) U nás definuje pojem hluchoslepí zákon č. 155/1998 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, ve znění zákona č. 384/2008 Sb. novelizovaný 23. září 2008. V § 2, odstavec 2 se píše: „Za hluchoslepé se pro účely tohoto zákona považují osoby se souběžným postižením sluchu a zraku různého stupně, typu a doby vzniku, u nichž rozsah a charakter souběžného sluchového a zrakového postižení neumožňuje plnohodnotný rozvoj mluvené řeči, nebo neumožňuje plnohodnotnou komunikaci mluvenou řečí.“. Od roku 2001 mají hluchoslepé osoby uzákoněnou důležitou pomůcku pro pohyb po veřejných prostranstvích, ulicích a na přechodech – červenobílou hůl. Vyhláška č. 30/2001 Sb. Ministerstva dopravy a spojů, kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a řízení provozu na pozemních komunikacích, schválila 10. ledna 2001 s účinností od 31. ledna 2001 speciální označení pro hluchoslepé osoby:
13
„§ 27 (2) Speciální označení osoby nevidomé je bílá hůl, označení osoby hluchoslepé je hůl s bílými a červenými pruhy o šířce 100 mm“. (Dostupné na: http://www.lorm.cz/cs/hluchoslepi/cervenobila_hul.php)
14
2 KOMUNIKACE SLUCHOVĚ POSTIŽENÝCH „Naslouchejte lidem a oni vám řeknou, kdo jsou“ (John King) Komunikace je schopnost dorozumívat se pomocí řeči, pomocí písma nebo metodou elektronické komunikace s druhými lidmi a širokým okolím. Neslyšící jsou ochuzeni o zvukovou stránku komunikace. Neslyšící při každodenních činnostech naráží na komunikační bariéry. Proto se druhá kapitola zabývá komunikací sluchově postižených, dále se zmíníme o komunikačních systémech a mimo jiné i o přístupech ve výchově a vzdělávání, tedy o vzdělávacích metodách.
2.1 Komunikační systémy „Komunikace (z lat. communicatio, které lze chápat ve významu spojování, sdělování, ale také jako přenos, společenství, participace) znamená obecně lidskou schopnost užívat výrazové prostředky k vytváření, udržování mezilidských vztahů.“ (Klenková, 2007, s. 25) Komunikačními systémy neslyšících a hluchoslepých osob vycházejícími z českého jazyka jsou znakovaná čeština, prstová abeceda, vizualizace mluvené češtiny, písemný záznam mluvené řeči, Lormova abeceda, daktylografika, Braillovo písmo s využitím taktilní formy, taktilní odezírání a vibrační metoda Tadoma. (Zákon č. 384/2008 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob., § 6, odstavec 1)
„Pod pojmem adekvátní komunikační systém si lze představit široké spektrum dorozumívacích technik lišících se od sebe především způsobem své existence, které se snaží formovat jak receptivní, tak expresivní složku komunikace.“ (Souralová, 2005, s. 9) „Neslyšící dítě má právo naučit se používat všechny dostupné komunikační prostředky, které mu umožní získat jazykovou kompetenci. To znamená, že každé neslyšící dítě by mělo dostat příležitost naučit se jak orální, tak manuální komunikační dovednosti, které by měly zahrnovat mluvu, znaky, přirozené posunky, řeč těla, prstovou abecedu, odezírání, čtení a psaní, stejně jako by se mu mělo dostat maximálního rozvoje všech využitelných zbytků sluchu“ (Hrubý, 1999, s. 62).
15
Z hlediska vzdělávání dělíme komunikační systémy sluchově postižených na: Audioorální – mluvený jazyk majoritní slyšící společnosti, Vizuálněmotorický – znakový jazyk, znakovaný národní jazyk, prstové abecedy, pomocné artikulační znaky, systémy znaků tvořených určitými tvary prstů a pozicemi dlaně. (Souralová, 2005; Krahulcová, 2002):
„Pro dosažení funkční komunikace je důležité, aby oba partneři zvolili takový způsob dorozumívání, který je schopen zajistit co nejvyšší míru pochopení a co nejmenší únik důležitých informací.“ (Souralová, 2005, s. 11)
Mezi faktory, které ovlivňují komunikaci, patří: -
Komunikační partner – stupeň sluchového postižení, aj.
-
Jazyk, který komunikující používá a do jaké míry ho ovládá.
-
Schopnost komunikujícího měnit způsob dorozumívání v závislosti na jazykové kompetenci partnera. (Souralová, 2005)
2.1.1 Audioorální komunikace sluchově postižených Mluvený jazyk a psaná podoba jazyka Dítě, které slyší, se naučí mluvit tak, že poslouchá své rodiče a osoby, které jsou s ním v blízkém kontaktu. Naučí se mluvit zcela automaticky. Neslyšící děti neslyší ani rodiče, ani samy sebe. Svou řeč proto nerozvíjí dál. Nedoslýchavé dítě, které je vybaveno kvalitními sluchadly může mluvit téměř stejně snadno jako dítě slyšící. Hlavním úkolem logopeda u nedoslýchavých je upravit vady výslovnosti některých hlásek. Při komunikaci nejde jen o mluvení, ale také o rozumění mluvě ostatních. (Hrubý, 1999)
„Neslyšící dítě prochází stadiem žvatlání zhruba ve stejné době jako dítě slyšící, ale jeho žvatlání postupně ustane. Neslyší ani matku, ani samo sebe a nic ho tudíž nemotivuje k tomu, aby nějak rozvíjelo a upravovalo svou výslovnost.“ (Hrubý, 1999, s. 55)
„Aktivní mluvený projev neslyšících osob obvykle bývá po technické, gramatické i lexikální stránce odlišný od projevu osob slyšících. Ačkoliv i zde existují výjimky, 16
mnohem častěji se stává, že tito lidé v převážné většině případů ani v dospělosti nedosáhnou v mluveném projevu úrovně slyšícího dítěte předškolního věku. Někdy dokonce zjistíme, že neslyšící v mluveném jazyce nezná ani některé názvy předmětů každodenní potřeby, které běžně používá apod., protože prelingválně neslyšícím lidem zpravidla chybí potřebná slovní zásoba v mluveném (a tedy i psaném) jazyce, nemohou informace získávat náhradní cestou, například formou běžné četby.“ (Strnadová, 2006, s. 41).
U dětí s těžkým sluchovým postižením zjišťujeme obvykle omezený, přerušený a opožděný vývoj řeči. Charakteristika vývoje řeči se dle Krahulcové (2003, s. 71) odvíjí od: „typu a stupně sluchového postižení, přítomnosti nebo absenci dalšího postižení, věku a dosaženého stádia vývoje řeči, kdy sluchové postižení vzniklo, exogenních sociálních faktorů stimulačního rodinného prostředí z hlediska úspěšné nebo neúspěšné obousměrné komunikace, časné diagnostiky a časného startu speciální rehabilitační péče, ovlivněné rodinnou výchovou, později od kvality rehabilitační péče a spolupráce s rodinou.“
„Psaná podoba jazyka je zvláštní řečová funkce, která se od ústní mluvené formy liší svou stavbou i způsobem fungování.“ (Krahulcová, 2002, s. 211) Písemný záznam mluvené řeči je určitý převod mluvené řeči do písemné podoby v reálném čase. „Pochopení psaného textu vyžaduje větší soustředěnost i větší podíl volní stránky psychiky. Psaná podoba jazyka je mnohem abstraktnější než mluvená řeč. Při jejím vnímání není možné opírat se o situaci, mimiku, posunky a gesta spolumluvícího, což vše napomáhá porozumění obsahu mluvené výpovědi.“ (Krahulcová, 2002, s. 211) Červenková udává, že „má-li být výuka čtení úspěšná, musí rodina přispět k vybudování kladného citového přístupu ke čtení, bez něhož nebude dítě ochotno podstoupit tu obrovskou práci, která je spojena s osvojováním si čtenářských dovedností.“ (Červenková, 1992, s. 7) Mezi nejčastější faktory, které ovlivňují porozumění textu, lze dle Souralové (2005) řadit: 17
Strukturu mentálního slovníku Překážkou porozumění je nepřehledně vytvořená sémantická síť mentálního slovníku jedince se sluchovým postižením a mnohdy neprůhledné asociační vztahy mezi lexikálními jednotkami. Morfologickou a syntaktickou stavbu textu Bohatá a nepravidelná flexe českého jazyka působí jedinci se sluchovým postižením potíže při identifikování zákonitosti většiny gramatických jevů. Pojmenování na základě vnější podobnosti nebo vnitřní spojitosti v textech. Např. metonymická a metaforická zobrazení skutečnosti společně s frazeologií a různými ustálenými obraznými rčeními jsou pro jedince se sluchovým postižením jedním z největších problémů. Mezery v inferenčních procesech Tyto mezery jsou základem celkové funkční souvislosti, spojitosti, spojitosti a soudružnosti textu, neboť zahrnují proces porovnávání vstupní informace s tím, co již čtenář o věci ví. „Dále se vyskytuje otázka, nakolik se do problematiky čtení neslyšících promítá celospolečenský jev – všeobecná nechuť ke čtení. Procento těch, kteří nemají zájem o čtení, neustále stoupá. V důsledku prudkého rozvoje mediálních prostředků dochází k vizualizaci informací, neslyšící mohou komunikovat prostřednictvím počítačových systémů, e-mailů, textových zpráv mobilních telefonů apod. To představuje určité transformování předávaných informací do krátkých a úsporných sdělení, pro něž je charakteristická absence slovní a mnohdy i větné interpunkce, zkratka a úsporná syntax, jelikož je pro sdělení určen jen omezený prostor.“ (Souralová, 2002, s. 16) Odezírání „Odezírání je odhadování vyslovovaných slov z pohybu mluvidel – rtů, zubů, jazyka a lícních svalů. Není ale možné odezírat vše. Samohlásky jde odezírat poměrně dobře. Dvojice znělých a neznělých souhlásek se však artikulují stejně a hlásky se dají rozpoznat pouze podle toho, zda současně kmitají hlasivky. To neslyšící (pokud se nedotýká rukou krku mluvčího) poznat nemůže. Obvykle se uvádí, že odezřít lze v nejlepším 30% fonematické informace řeči a lze odezřít pouze ta slova, která odezírající zná.“ (Hrubý, 1999, s. 74)
18
Odezírání se považuje za pouhé odhadování vyslovovaných slov z pohybu rtů, zubů, licních svalů a jazyka. Nelze vždy odezírat vše. Musíme si uvědomit, že odezírání je schopnost, tedy dar. Jako například absolutní sluch u slyšících. Musíme zdůraznit, že odezírání je velmi vyčerpávající. V lidských silách není možné odezírat nepřetržitě déle než půl hodiny. (Hrubý, 1999)
Strnadová (2006) popisuje vlivy, které působí na úspěšnost odezírání, dále pak podmínky, ovlivňující proces odezírání. Tyto podmínky se uplatňují současně, vzájemně se ovlivňují a doplňují. (viz. Tabulka č. 2) fyziologické
neporušené zrakové a mentální funkce, míra využitelnosti sluchu v řečových frekvencích funkce centrální nervové soustavy celkový stav organismu trvalý a momentální
technické
zkušenost s odezíráním, efekt tréninku v odezírání
psychické
vrozené předpoklady pozornost ve všech fázích: zaměření, rozsah, intenzita, trvání postřeh a pohotovost schopnost převádění zrakových signálů do pojmů schopnost myšlenkových operací, zvláště kombinačních schopností, logické myšlení stav paměťových funkcí, ve všech fázích (krátkodobá, dlouhodobá, uchovávání, vybavování z paměti…) aktuální psychický stav, vigilita, emoční stav
verbální
dosažený stupeň osvojení si daného jazyka slovní zásoba, znalost gramatiky a frazeologie
neverbální
schopnost vnímat a interpretovat viditelné mimojazykové projevy hovořící osoby schopnost vycítit vztah mluvčího ke sdělované věci i ke komunikačnímu partnerovi
věkové
stav biologické zralosti jako podmínka pro výkonnost zrakových a psychických funkcí věkové faktory působící na vývoj schopnosti odezírat (s
19
věkem schopnost klesá) sociální
• schopnost
chápat
situační
kontext,
míra
zkušeností
v mezilidském kontaktu, sociální zralost, sociální inteligence genderové
• ženy většinou odezírají úspěšněji než muži
vnější
• světelné
podmínky,
konverzační
vzdálenost,
možnost
navázat s druhou osobou zrakový kontakt, způsob hovoru mluvící osoby Tabulka č. 2: Vlivy, které působí na úspěšnost odezírání (Strnadová, 2006, s. 11)
2.1.2 Vizuálněmotorická komunikace sluchově postižených Tato komunikace je zastoupena především znakovým jazykem, znakovaným jazykem a prstovými abecedami.
Znakový jazyk Je přirozený a plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými vizuálněpohybovými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi
hlavy
a
horní
části
trupu.
(Dostupné
na:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Znakov%C3%BD_jazyk)
Český znakový jazyk je základním dorozumívacím jazykem Neslyšících v České republice. Je přirozený a plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými vizuálně-pohybovými prostředky, tj. tvary rukou, mimikou, pozicemi hlavy a horní částí trupu. Český znakový jazyk má základní atributy jazyka a to znakovost, systémovost, dvojí členění, produktivnost a historický rozměr, a je ustálen po stránce lexikální i gramatické. (Dostupné na: http://www. 3dimenze.net/terminologie.html)
Hrubý (1998, s. 70) uvádí: „Český znakový jazyk je plnohodnotný jazyk, který nemá s češtinou nic společného, má vlastní dokonalou gramatiku, které nic nechybí a která zaručuje, že ukázaná věta bude jednoznačně pochopena. Má i vlastní neverbální nebo spíše „neznakovou“ složku, která se obvykle vyjadřuje mimikou. Nedá se při něm současně vyslovovat česká věta. Znakový jazyk má stejně jako všechny mluvené jazyky svou historii a jako všechny mluvené jazyky se rozvýjí, a to často přejímáním slov z jiných jazyků.“
20
„Nepoužívá gramatický systém mluvených jazyků, má svou vlastní dokonalou gramatiku. Ústa dělají různé grimasy, které znamenají pro znakový jazyk totéž, co znamená pro jazyky mluvené změna melodie hlasu či změna přízvuku. Proto nemůže neslyšící při použití znakového jazyka mluvit, i kdyby chtěl.“ (Hrubý, 1999, s. 185)
Znakovaná čeština V České republice je užíváno pojmenování znakovaná čeština, které nalezneme v zákoně č. 384/2008 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob. Dle § 6 tohoto zákona. „znakovaná čeština využívá gramatické prostředky češtiny, která je současně hlasitě nebo bezhlasně artikulována. Spolu s jednotlivými českými slovy jsou pohybem a postavením rukou ukazovány odpovídající znaky, převzaté z českého znakového jazyka.“ Jedna definice říká, že znaková čeština je: „umělý komunikační systém, který byl vytvořen slyšícími lidmi, kteří se chtěli dorozumět s neslyšícími. Znakovaná čeština kopíruje gramatiku českého jazyka a sdělení doprovází znaky, které jsou vypůjčené z českého znakového jazyka. Jedná se vlastně o „viditelnou češtinu“. Znakovanou češtinu používají lidé nedoslýchaví nebo lidé ohluchlí. Tito lidé se naučili mluvenou češtinu přirozenou cestou odposloucháním. Nyní však hůře slyší nebo neslyší vůbec, a proto potřebují při komunikaci mluvenou češtinu zviditelnit. Neslyšící lidé znakovanou češtinu nepoužívají, pro ně je čeština cizím jazykem.“ (Dostupné na: http://www.pevnost.com/terminologie.html)
Znakovaná čeština není z lingvistického hlediska přirozeným jazykovým systémem. Jedná se o uměle vytvořený systém, který sestavili slyšící jedinci, aby se jednodušeji dorozuměli s neslyšícími uživateli znakového jazyka (Langer, 2008; Hrubý, 1999). „Pro slyšící uživatele je osvojení znakované češtiny snadnější než zvládnutí českého znakového jazyka, protože se nemusí učit zcela nový gramatický systém, ale pouze aplikují prvky českého znakového jazyka (jednotlivé znaky) na svou dosavadní znalost češtiny.“ (Langer, 2008, s. 15).
21
Prstové abecedy „Prstová abeceda využívá formalizovaných a ustálených postavení prstů a dlaně jedné ruky nebo prstů a dlaní obou rukou k zobrazování jednotlivých písmen české abecedy. Prstová abeceda je využívána zejména k odhláskování cizích slov, odborných termínů, případně dalších pojmů.“ (Zákon č. 384/2008 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, § 6) Každý, kdo příchází do kontaktu s neslyšícím, by měl ovládat prstovou abecedu. Považuje se za integrální součást jazyka znakového. Nelze však vybudovat komunikaci s neslyšícími pouze na prstové abecedě. Velký problém je pomalost prstové abecedy. (Hrubý, 1999) U nás se můžeme setkat s dvěma typy prstové abecedy – jednoruční a dvouruční.
Jednoruční prstová (daktylní) abeceda Nejčastěji využívaná jako podpůrná metoda při analyticko – syntetické metodě nácviku čtenářských dovedností u dětí předškolního věku. Dále pomáhá především při vyvozování jednotlivých hlásek, podporuje zapamatování slov a vizuální fixaci gramatiky českého jazyka. (Souralová, 2005)
Tabulka č. 3: Česká prstová abeceda na jednu ruku (Potměšil, 1992, s. 11)
Dvouruční prstová (daktylní) abeceda
22
Je preferována dospělými sluchově postiženými uživateli, je užívána jako doplněk znakového jazyka v situacích, kdy není v dané chvíli k dispozici odpovídající znak, nebo slouží k dorozumění se slyšícím okolím. (Souralová, 2005) Tato daktylní abeceda je preferována dospělými sluchově postiženými pro podobnost jednotlivých daktylních znaků s verzálami českého jazyka. Z tohoto důvodu je často využívá při komunikaci se slyšícím okolím. Dvouruční abeceda je pomalejší než jednoruční, ale je snadněji srozumitelná, protože je snadno čitelná a zapamatovatelná.(Dostupné na: http://poradna.upol.cz/Metodicka_prirucka.pdf)
Tabulka č. 4: Česká prstová abeceda dvouruční (Souralová, 2005, s. 26)
K vizuálně-motorickým slovním komunikačním systémům můžeme podle Krahulcové (2003) ještě zařadit: Pomocné artikulační znaky, které slouží jako pomůcka při rozvíjení zvukové stránky řeči a podporuje správnou artikulaci dané hlásky. Systémy znaků tvořených určitými tvary prstů a pozicemi dlaně (Hand-Mund systém, Cued speech).
Mund-Hand Systém Jde o typ fonetické prstové abecedy, která znázorňuje činnost té části mluvidel, která není při vyslovování zraku zřetelná. Mund-Hand systém patří mezi fonomimické systémy a je určen k podpoře výslovnosti a odezírání. Mluvící drží
23
vztyčenou ruku ve výši prsou, činnost hlasivek se znázorňuje ohnutím zápěstí. Zvednutí prstu nás informuje o poloze jazyka. Palec v různých polohách označuje samohlásky, souhlásky pak ostatní prsty (Krahulcová, 2001).
Cued Speech U Cued Speech se používá také termín doplněné odezírání. Systém používá pohyby rukou v kombinaci s řečí. Jde tedy o komunikační systém založený na využití kombinací tvaru prstů a poloh ruky (Krahulcová, 2001).
2.2 Vzdělávací metody (přístupy ve vzdělávání) S rozvojem péče o sluchově postižené se měnily i názory na jejich optimální způsoby komunikace. Podle Krahulcové (2002) se nejvýrazněji profilovaly tyto systémy: Systém orální komunikace Systém totální komunikace Systém bilingvální komunikace
Orální metoda Orální metodou komunikace myslíme způsob dorozumívání, při kterém používáme mluvený jazyk. Čistá metoda odmítá veškeré podpůrné manuální systémy při výuce řeči. Orální metoda má ještě další formy a využívá různých pomocných systémů. (Strnadová, 2002).
„Orální metody reprezentují široké spektrum metod didaktické komunikace, jejímž cílem je osvojení si mluvené, hláskové řeči a didaktického obsahu vzdělávacího programu.“ (Krahulcová, 2002, s. 29)
Krahulcová (2002, s. 28) dále uvádí, že: „Na jedné straně má orální řeč vysoký kvocient sociálního začleňování, na druhé straně nesmí platit požadavek jejího zvládnutí pro všechny těžce sluchově postižené“.
„Hlavním cílem ryze orálního přístupu je umožnit dítěti nabýt orální řeči slyšící většiny jako rodného jazyka, užívat ji v rodině a ve škole a popřípadě normálně
24
„fungovat“ ve slyšícím světě, při čemž ideálním výsledkem je úplná integrace.“ (Freeman, 1991, s. 20)
Totální komunikace „Zahrnuje v sobě spojení manuálních a manuálně-orálních prostředků tak, aby bylo dosaženo optimálního pochopení a úplného porozumění během celé komunikační situace“ (Souralová, 2005, s. 34). Cílem je tu, jak uvádí Šedivá (2006, s. 43) „…rozvíjet jak řeč, tak znakový jazyk a další pomocné systémy (různé druhy manuálních abeced apod.) současně a využívat pak takový způsob komunikace, který je pro daného sluchově postiženého v té které situaci nejpřijatelnější.“
Komunikační formy dle Krahulcové (2002): Znakové jazyky Mluvená (hlasitá, orální, zvuková) řeč Odezírání Sluchová výchova a reedukace sluchu Gestikulace, mimika, pantomima Prstová abeceda, pomocné artikulační znaky, cued speech (doplňující řeč) Psaná řeč, kresba Film, televize, videoprogramy, počítačové speciálně pedagogické a didaktické programy.
„Totální komunikace nevidí měřítko úspěchu pouze ve srozumitelnosti řeči a dokonalosti odezírání. Orální schopnosti jsou považovány za důležité, ale ne za samospasitelné.“ (Freeman, 1991, s. 21) Jak uvádí Strnadová (2002, s. 44): „Tento způsob komunikace je nazýván totální komunikace a není žádnou metodou – je to filozofický postoj zdůrazňující potřebu mezilidského dorozumívání všemi dostupnými prostředky, kdy cílem není forma sdělování, ale vzájemné dorozumění.“
25
Základní předpoklady totální komunikace podle Hrubého (1999, s. 62): „Člověka dělá člověkem především schopnost myšlení, nikoliv schopnost mluvy. Psycholog Jean Piaget prokázal, že myšlení není závislé na slovech. Kritické období vývoje dítěte je zhruba do šesti let (v dnešní době se dokonce tvrdí, že do dvou let). Pokud v tomto věku nedostane dítě dostatek podnětů, bude navždy poznamenáno ve svém citově sociálním vývoji. V tomto období je pro dítě rovněž velice důležité naučení řeči (mluvené či znakové). Nedojde-li k tomu v tomto období, navždy se naruší jeho schopnost chápat syntax a takovéto dítě se nenaučí nikdy dobře číst. I neslyšící dítě je především dítě. Jeho dětství nemůže být pouze vytrvalý dril. Dítě i rodina musí prožívat šťastné okamžiky jako rodiny se slyšícími dětmi. Neslyšící dítě má právo naučit se používat všechny dostupné komunikační prostředky, které mu umožní získat jazykovou kompetenci.“
Bilingvální komunikace Krahulcová (2002, s. 42) uvádí: „Bilingvismus sluchově postižených je plnohodnotné užívání znakového jazyka těžce sluchově postižených a jazyka majoritní společnosti, v našem případě českého jazyka v obecné a pedagogické komunikaci. Bilingvální komunikace u sluchově postižených znamená přenos informací ve znakovém jazyce a mluveném národním jazyce. Nedochází nevyhnutelně k jejich simultánnímu užívání a nedochází ani k přímému překladu mezi jazyky. Bilingvální výuka je realizována neslyšícími učiteli, kteří používají znakový jazyk a slyšícími, kteří mluví národním jazykem.“
Bilingvální vzdělávání pramení z úvahy, že k tomu, aby dítě umělo postupně psát i číst, musí se k němu dostat plnohodnotný jazyk co nejdříve. Dalším kritériem je to, že se neslyšící musí vždy pohybovat ve světě neslyšících a slyšících a musí se co nejkvalitněji dorozumět. (Hrubý, 1999)
26
3 KOMPENZAČNÍ POMŮCKY Tato kapitola bude věnována kompenzačním pomůckám pro sluchově postižené. Komunikace je pro každého z nás jednou ze základních potřeb. Člověk, který neslyší, často mívá problémy s komunikací. Sluchové postižení je smyslovým postižením, které lze v dnešní době do jisté míry nahrazovat různými kompenzačními pomůckami. Kompenzační pomůcky jsou nedílnou součástí života osob se sluchovým postižením. Převážně v období vzdělávacího procesu i v pozdějším pracovním uplatnění. Kompenzační pomůcky usnadňují komunikaci mezi slyšícími a neslyšícími lidmi. Bez některých kompenzačních pomůcek by se sluchově postižení v každodenním životě neobešli a některé kompenzační pomůcky používají jen občas. Tyto pomůcky snižují výskyt bariér při pracovním uplatnění nebo konkrétně při výkonu zaměstnání. (Hrubý, 1998) „Kompenzační pomůcky představují široký soubor speciálních zesilovacích elektroakustických přístrojů, které umožňují sluchově postiženým překonat následky postižení“ (Souralová, 2005, s. 25). Na kompenzační pomůcky pro sluchově postižené lze získat příspěvek od odborů sociálních věcí obcí s rozšířenou působností dle vyhlášky MPSV č. 182/1991 Sb., ve znění novely č.206/1995Sb. v platném znění. „Od dubna 2000 platí nový seznam rehabilitačních a kompenzačních pomůcek pro sluchově postižené občany, na které přispívají okresní úřady (Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, č. z. 21/6383/2000). K výrazné změně patří např. to, že neslyšící mohou získat příspěvek na nákup počítače, pageru nebo mobilního telefonu.“
(Dostupná
na:
http://ruce.cz/clanky/144-seznam-kompenzacnich-
pomucek-pro-sp)
Technické pomůcky pro sluchově postižené lze členit dle nejrůznějších hledisek. Často se dělí například na protetické, reedukační, kompenzační a rehabilitační. Jiné dělení pomůcek je na pomůcky, které usnadňují vnímání mluvené řeči nedoslýchavým, pomůcky usnadňující tvoření mluvené řeči, pomůcky motivující ke čtení, pomůcky usnadňující získávání informací a ostatní pomůcky, jako např. vibrační a světelné budíky, hodinky pro neslyšící, signalizační pomůcky pro neslyšící (Barešová, Hrubý, 1999).
27
3.1 Sluchadla a jejich klasifikace Jedna ze základních kompenzačních pomůcek, kterou sluchově postižení nejčastěji užívají, jsou sluchadla (Souralová, 2005). „Sluchadlo je elektroakustický přístroj, jehož úkolem je zesilovat a modulovat zvuky. Zesílený zvuk je veden do sluchového analyzátoru, do ucha. Zvuk musí být sluchadlem nejenom dostatečně zesílen, ale i speciálně modulován podle typu a charakteru individuální sluchové vady“ (Lejska, 2003, s. 55). Sluchadlo není schopné zajistit svému nositeli zcela normální sluch, ale mělo by poskytnout co největší přínos. (Dostupné na: http://www.prosluch.cz/sluchadla.php)
Sluchadla se mohou dělit na několik hledisek např. podle: Konstrukčního tvaru Způsobu zpracování signálu Způsobu, jakým se zvuk zavádí do vnitřního ucha
Podle způsobu zpracování akustického signálu dělí Hrubý (1998) sluchadla na: Analogová – to znamená „obdobná“ nebo „podobná“, tedy průběh signálů od mikrofonu po reproduktor je podobný, převádí akustickou energii na elektrickou, která se v zesilovači zesílí a poté je převedena zpět na energii akustickou Digitální – uvnitř sluchadla není zesilovač, ale mikročip. Tyto sluchadla zpracovávají signál digitálním způsobem. U těchto sluchadel se analogový elektrický signál převede na posloupnost čísel. Na výstupu číslicových sluchadel je zase zvuk.
Podle tvaru neboli konstrukčního provedení Hrubý (1998) uvádí dělení na: Závěsná (viz Obr. příloha, obr. č. 1) - nejpoužívanější typ sluchadla, který se zavěsí za boltec ucha a zvuk je veden do zvukovodu ušní olivkou a hadičkou. Závěsy se narodily v roce 1957 a v 80. letech byly nejrozšířenějším typem sluchadel. Výběr těchto sluchadel je neskutečně velký, poslední typy jsou už tak malé, že již nejsou za uchem prackticky vidět. Velká výhoda je ta, že u nich nedochází k rušivým zvukům, jako tomu bylo u kapesních sluchadel. (Hrubý, 1998)
28
Nevýhoda závěsných sluchadel je však ta, že jsou příliš malá a proto je často nevyužijí starší osoby nebo také osoby se špatnou jemnou motorikou. (Jeřábková, 2006)
Krabičková (kapsičková, kapesní) Obsahují tužkovou baterii a nosí se v kapse, nejčastěji se používají ve spojení s kostním vibrátorem. V letech 1936 až 1953 byla jediným vyráběným typem. Dnes už tvoří pouhé 1% ze všech vyráběných sluchadel. Nevýhodami u kapesních sluchadel jsou velké rozměry, viditelnost šňůrky a zesilování šumu, který byl způsoben třením mikrofonu o oděv. Nesmíme je ale tak jednoznačně zavrhnout. Dobré jsou pro malé děti a pro velmi staré lidi, pro které nejsou ovládací prvky příliš malé a nepřehledné. (Hrubý, 1998) „Je možno je využít téměř ve všech případech nedoslýchavosti kromě stavů nevyvinutého či zánětlivě deformovaného zvukovodu. Jejich výhodou jsou velké elektronické součástky, proto může obsahovat velké zesilovače a sluchátka pro nejvyšší stupně zesílení – jsou to nejsilnější sluchadla vůbec“ Lejska (2003, s. 71).
Sluchadla do boltce a zvukovodu (viz Obr. příloha, obr. č. 2) Jejich tvarovka zasahuje do vnější části vnějšího zvukovodu. Koncem 70. let se sluchadla zmenšila natolik, že bylo možné sluchadlo vestavět do prohlubinky ušního boltce. Dnes tyto sluchadla představují vrchol mikrominiaturizace v elektronice. (Hrubý, 1998) Výhoda boltcových sluchadel je ta, že mikrofon se umisťuje na místo, které je pro poslech nejvhodnější. U těchto sluchadel je nevýhoda znečištění, které je způsobeno tvorbou ušního mazu, proto je nutná častá kontrola a čištění konce tvarovky. (Jeřábková, 2006)
Brýlová (viz Obr. příloha, obr. č. 3) Jsou to zavěsná sluchadla vyrobená ve tvaru brýlí, kdy v nožičce brýlí je zabudováno celé sluchadlo a zvuk je veden do zvukovodu pružnou hadičkou.
29
Jde o specifickou skupinu sluchadel, protože v sobě ukrývají dvě pomůcky současně. Brýle a sluchadla. Velká nevýhoda je ta, že při náhlém poškození nebo odcizení ztrácí majitel současně zrak i sluch. (Jeřábková, 2006) V padesátých letech tvořila až 50% výroby všech sluchadel. Dnes jsou také už nahrazena modernějšími závěsnými sluchadly. (Hrubý, 1998)
3.2 Kochleární implantáty Pro mnoho lidí, kteří během svého života ztratili sluch představují kochleární implantáty skutečně zázrak v léčbě. Spor nastává u implantací velmi malých prelingválně neslyšících dětí a u prelingválně neslyšícího dospělého pak implantáty pomáhají velmi málo. (Hrubý, 1998) Jak uvádí Šedivá (2006, s. 9) :„Kochleární implantát je elektronická smyslová náhrada voperovaná do vnitřního ucha (hlemýždě), která na rozdíl od sluchadel nezesiluje zvuk, ale umožňuje sluchově postiženému, aby se naučil vnímat zvuk.“ Kochleární implantát je určen podle Hudákové (2005, s. 30) „pro pacienty s velmi závažnou oboustrannou senzoneurální (percepční) poruchou sluchu, kteří ze sluchadel nemají (téměř) žádný přínos pro porozumění řeči.“ Tento implantát převádí zvuk na digitální signály, které jsou vysílány sluchovým nervem do mozku, kde jsou rozpoznávány jako zvuky. Toto řešení není vhodné pro starší lidi, kteří jsou od narození neslyšící a nemají proto v mozku vytvořené příslušné centrum pro zpracování zvuků. Implantát se skládá ze dvou částí, z části interní a externí. Interní: přijímač, stimulátor a elektrody jsou implantovány chirurgicky. Externí: mikrofon, řečový procesor a vysílací cívka jsou umístěny na těle a mohou být kdykoliv odstraněny (viz. Obr. příloha, obr. č. 6) (Dostupné na: http://www.powerhousemuseum.com/hsc/cochlear/research.htm)
Jeden z velkých faktorů úspěšnosti při využití kochleárního implantátu je věk jedince při implantaci. (viz. Obr. příloha, obr. č. 5) Obecně platí, že čím mladší je dítě v době implantace, tím větší přínos a lepší výsledky lze čekat. Snižovat věk uživatelů se daří vzhledem k dokonalejší diagnostice, tedy prováděnému screeningu. (Potměšil, 2003)
30
Zavedení implantátu provádí zkušený kofochirug a operace trvá přibližně 3 hodiny, maximální doba hospitalizace jsou 2 týdny. Tuto operaci hradí zdravotní pojišťovna a kandidáti jsou schvalováni komisí lékařů. Kochleární implantát není úplná náhrada sluchu. Tito lidé zůstávají nadále sluchově postižení, protože řečový procesor je napájen akumulátorovými bateriemi, které se vybíjejí, a pokud procesor sundají, přestanou opět slyšet. Dále jsou také drahé náhradní díly a časté problémy s opravami. Co se týka samotného přístroje, jde o nevodotěsnost (nelze vzít na plavání) a sundání vnější části (např. při sportu), zase přestanou slyšet. Velký problém je také malá informovanost ze strany slyšících. Často nevědí, jak mají s implantovaným
mluvit.
(Dostupné
na:
http://zdravi.doktorka.cz/kochlearni-
implantat-pomah-neslysicm-detem-rozvinout-rec)
Postlingválně neslyšící děti mají obvykle nejlepší výsledky, čím dříve po ohluchnutí implantát dostanou, tím je efektivita jeho využívání vyšší. Dospělí postlingválně ohluchlí, kteří ztratili sluch např. po meningitidě, jiné nemoci či úrazu, nebo kterým se sluch postupně zhoršoval a než ohluchli, úspěšně využívali sluchadla, mají
obvykle
s
implantátem
výborné
výsledky.
(Dostupné
na:
http://www.aima.cz/co_ocekavat.htm)
Výhody kochleárního implantátu: Neslyšící může najednou rozeznávat okolní rušivé zvuky, například chůzi, bouchání dveří, zvuk motoru, zvonění telefonu, štěkání psa, šustění listí apod. Neslyšící je schopen telefonovat a rozumět jak svým blízkým, tak i neznámým lidem. Neslyšící může poslouchat a rozeznat různé hudební nástroje. Neslyšící mluví přirozeněji, protože lépe slyší svůj hlas a má zpětnou vazbu. A mnoho dalších výhod.
Nevýhody kochleárního implantátu: Bzučení v kochleárním implantátu, je-li nositel v blízkosti výbojek. Kochleární implantát může vydávat rušivé zvuky i po vypnutí. Omezení náročných sportů, jako je fotbal, hokej a ragby. Pooperační zánětlivé infekce. Nedá se s ním potápět (hrozí porušení), 31
A mnoho jiných nevýhod. (Dostupné
na:
http://www.kochlear.cz/index.php?text=81-cil-pruzkumu-
kochlearniho-implantatu)
3.3 Indukční smyčka Indukční smyčka se stala velmi mocným nástrojem pro nedoslýchavé. Každý prostor vybavený indukční smyčkou je označen mezinárodním logem s písmenem T. Je pak na nedoslýchavém, zda své sluchadlo přepne do dané pozice a indukční smyčku využije. Indukční smyčky mohou být využívány i pro individuální potřeby. Existují v drátové i bezdrátové podobě. Indukční smyčka je jednou z variant, jak nedoslýchavým
usnadnit
sledování
televize.
Indukční
smyčka
mění
na
elektromagnetické pole signál z televize (nebo rádia). Magnetické pole je uvnitř celé plochy, která je indukční smyčkou ovinuta. Při poslechu se tedy nedoslýchaví mohou volně pohybovat. Další variantou použití indukční smyčky je zavedení indukčních smyček u přepážek na úřadě, u lékaře, na poště, v bance apod. Existuje i indukční smyčka pro mobilní telefony, pro společenské sály a také pro studenty. (viz. Obr. příloha, obr. č. 7) (Dostupné na: http://www.kompone.cz/)
3.4 Vibrační a světelné signalizace Pro sluchově postižené lze použít buď signalizaci vibrační, anebo světelnou. Pokud ale nebude postižený spát s budíkem přímo v posteli, jak jej dokáže vzbudit? Vibrátor nebo fotovýbojka mohou být vestavěny přímo do budíku nebo k budíku připojeny. Do této kategorie řadíme: Vibrační budík, náramkové hodinky s vibrační signalizací, stavebnicová signalizace pro signalizaci bytového/ domovního zvonku, telefonního zvonku, pláče dítěte (zvuku), klepání na dveře, kouře, pohybu. Dále také signalizaci zvonění telefonu i faxu a domovního zvonku. (Hrubý, 1998). Všechny jsou podrobně vysvětleny níže. (viz. Obr. příloha, obr. č. 8)
Vibrační či světelný budík Základem je běžný budík. Vibrační budíky mohou mít vibrátor přímo vestavěný či připojený kablíkem. Světelné budíky mají výbojku přímo v krabičce. Elektrická výbojka je daleko nápadnější než žárovka. Podobá se výbojkám, které se používají
32
ve fotoblescích. Tyto budíky se blýskají tak dlouho, dokud je nevypneme. Jde o nejsnazší signalizační zařízení, protože je signalizace umístěna na jednom místě a to v ložnici. (Hrubý, 1998)
Dveřní zvonek K signalizaci zvonění dveřního zvonku se skoro vždy používá světlo. Musí však splňovat několik nutných podmínek a to, aby šlo světlo vidět po celém bytě. Druhou podmínkou je doba, kterou signalizuje nikoli jen signalizace po dobu stisknutí tlačítka. Za třetí se signalizace musí lišit od světelné signalizace dalšího zařízení. (Jeřábková, 2006)
3.5 Telefon, fax, internet a pc Nejběžnějším způsobem telefonování osob se sluchovým postižením jsou psací telefony a faxy. V cizích zemích jsou zcela běžné, ale u nás se rozmohly až v posledních několika letech. Můžeme se s nimi setkat na úřadě, na policejní stanici, i na letišti, autobusovém nádraží, železnici atd. Mezinárodně se psacím telefonům říká TDD (Telephone Device for the Deaf), tedy telefonní zařízení pro neslyšící. V telefonu je speciální obvod kódující znaky na seskupování tónů, které dokáže přenést každá telefonní linka. Přijímací telefon tóny znovu dekóduje – mění zase zpět ve znaky, které symbolizuje na displeji. Dva lidé mající tyto psací telefony si mohou navzájem psát. Zpráva se píše na klávesnici telefonu a daný napsaný text se hned zobrazuje na displeji. Displej může být v podobě, jak ho známe z mobilních telefonů nebo může být displejem obrazovka televizoru či monitoru. Výhodou je, že dokáže zobrazit celou stránku, co píše volající. Nevýhodou však je, že obrazovkový displej se po zapnutí chvíli „rozehřívá“. Některé telefony mají dokonce vestavěnou tiskárnu. (Hrubý, 1998), (viz. Obr. příloha, obr. č. 9) U faxu je výhodou jeho programovatelnost. Ta umožní majiteli nastavit si přístroj tak, aby fax sám vytočil dané číslo anebo dopis poslal v předem určenou dobu. Fax je náročný, co se týká času a ceny. (Jeřábková, 2006) Jiná možnost komunikace, kterou neslyšící mohou využívat je internet. Zde se setkáváme s tím, že mezi neslyšícími a slyšícími není vůbec žádný rozdíl. Přes internet můžeme přenášet hlas i hudbu, jedná se především o médium grafické a textové. K jeho ovládání nemusíme ani mluvit ani slyšet. (Hrubý, 1998)
33
Díky chatu, facebooku a serverům typu ICQ nebo Skype mohou neslyšící komunikovat neomezeně. Výhoda je rychlost spojení, nevýhodou může být cenová náročnost. (Jeřábková, 2006) Počítač je obecně považován za kompenzační pomůcku. Jedná se o jednu z vymožeností současné doby, která neznevýhodňuje neslyšící před slyšícími uživateli. Neslyšící musí být ovšem dostatečně vzdělaní, aby počítač dokonale využívali.(Hrubý, 1998) Počítače také vytvářejí nové alternativy pracovního uplatnění neslyšících. Nová technika a technologie dnes umožňují nová pracovní místa a to například prostřednictvím internetu. (Hrubý, 1998)
3.6 Tlumočník Osoby se sluchovým postižením se denně musí potýkat s nepříjemnými návštěvami u lékaře či na úřadě, kde je vzájemná komunikace velký problém. Mají dvě možnosti. Pokusí se nějak komunikovat, ale je zde risk omylu anebo si objednají službu tlumočníka. (Jeřábková, 2006) „Neslyšící a hluchoslepé osoby mají při návštěvě lékaře, vyřizování úředních záležitostí a při zajišťování dalších nezbytných potřeb právo na tlumočnické služby zajišťující tlumočení v jimi zvoleném komunikačním systému uvedeném v tomto zákoně. Podmínky poskytování tlumočnických služeb stanoví jiný právní předpis. Neslyšícím a hluchoslepým osobám, kterým byly z důvodu úplné nebo praktické hluchoty nebo hluchoslepoty přiznány mimořádné výhody II. stupně (průkaz ZTP) nebo III. stupně (průkaz ZTP/P), jsou tlumočnické služby při soudním řízení poskytovány bezplatně. Neslyšícím a hluchoslepým žákům středních škol a neslyšícím a hluchoslepým studentům vyšších odborných škol a vysokých škol, kterým byly z důvodu úplné nebo praktické hluchoty nebo hluchoslepoty přiznány mimořádné výhody II. stupně (průkaz ZTP) nebo III. stupně (průkaz ZTP/P), jsou tlumočnické služby poskytovány bezplatně za podmínek stanovených prováděcím právním předpisem.“ (Zákon č. 384/2008 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob., § 8) Podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, § 56, odstavec 1 a 2:
34
„Tlumočnické služby jsou terénní, popřípadě ambulantní služby poskytované osobám s poruchami komunikace způsobenými především smyslovým postižením, které zamezuje běžné komunikaci s okolím bez pomoci jiné fyzické osoby. Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti: a) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, b)
pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.“ Každý tlumočník musí dodržovat Etický kodex tlumočníka, který určuje jeho
základní povinnosti a práva, co se týče jeho profesního výkonu. Tento kodex je dostupný na www.ktzj.com. (Jeřábková, 2006)
Organizace poskytující tlumočnické služby (pro neslyšící) v ČR: Centrum zprostředkování tlumočníků pro neslyšící (CZTN) Česká komora tlumočníků znakového jazyka Česká společnost tlumočníků znakového jazyka Organizace tlumočníků znakového jazyka (OTZJ) (Dostupné na: http://ruce.cz/znakovy-jazyk/tlumoceni)
35
4 ZAMĚSTNÁVÁNÍ Závěrečná kapitola teoretické časti práce je věnována přípravě k povolání a obecně pracovnímu zařazení a uplatnění sluchově postižených. Práce hraje v našem životě jednu z hlavních rolí. Člověk se chce během své životní dráhy zdokonalovat ve své profesi, uplatňovat nabyté vědomosti a schopnosti, rozvíjet svůj talent. Právo na práci zaručuje každému člověku Listina základních práv a svobod. Lidé se zdravotním postižením patří mezi rizikové skupiny ohrožené nezaměstnaností. U lidí se sluchovou vadou, především u neslyšících jedinců je velká překážka komunikační bariéra. Sluchově postižení nemohou proto logicky pracovat v oborech, kde je podmínkou dobře slyšet.
4.1 Školství České školství má oporu v zákoně č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání. Tento zákon nabyl účinnosti dne 1. ledna 2005. Na školský zákon navazují dále tyto zákony a vyhlášky: Vyhláška MŠMT č. 72/2005Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských zařízení. Vyhláška č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání. Vyhláška č. 13/2005 Sb., o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři s účinností od 11. ledna 2005 Vyhláška č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění školní docházky s účinností od 25. ledna 2005 Vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a děti, žaků a studentů mimořádně nadaných (Dostupné na www.sagit.cz) „Základní snahou ve výchovně vzdělávacím procesu sluchově postižených je, aby sluchová porucha nelimitovala rozvoj schopností člověka a aby sluchově postižení mohli dosáhnout takového vzdělání, ke kterému mají intelektové, motivační a volní předpoklady“ (Šedivá, 2006, s. 33).
36
4.1.1 Vzdělávání sluchově postižených Integrace „Rodiče, odborníci i sami sluchově postižení na celém světě se ptají, jak to udělat, aby sluchová porucha co nejméně omezovala rozvoj sluchově postiženého, aby se lidé s touto poruchou co nejlépe začlenili do společnosti nebo aby většinová společnost co nejvíce akceptovala tuto menšinu“ (Šedivá, 2006, s. 31). „S termínem integrace se dnes setkáváme nejen v pedagogice, a to zejména ve speciální pedagogice, ale i v sociologii, antropologii, psychologii, politice, technice i jiných oborech“ (Janotová, 1996, s. 5). „Zařazení dítěte i s velmi těžkou sluchovou vadou je možné, zejména jde-li o dítě s velmi dobrým intelektem“ (Janotová, 1996, s. 20). „Rodiče musí být sami přesvědčeni o výhodách integrované výchovy, protože pak dokáží zajistit v optimální míře vše, co s sebou přináší. Neměli by se pro integrované vzdělávání rozhodnout jen proto, že se to nosí“ (Janotová, 1996, s. 24).
Každý žák se sluchovým postižením je dle zákona č. 561/2004 Sb., považován za žáka se zdravotním postižením, což je jedna ze tří skupin žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Pro tyto žáky dle platné legislativy platí, že jsou vzděláváni v tzv. speciálním vzdělávání. „Vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami (dále jen "speciální vzdělávání") a vzdělávání dětí, žáků a studentů (dále jen "žák") mimořádně nadaných se uskutečňuje s pomocí podpůrných opatření, která jsou odlišná nebo jsou poskytována nad rámec individuálních pedagogických a organizačních opatření spojených se vzděláváním žáků stejného věku ve školách, které nejsou samostatně zřízené pro žáky se zdravotním postižením (dále jen "běžná škola"). Podpůrnými opatřeními při speciálním vzdělávání se pro účely této vyhlášky rozumí využití speciálních metod, postupů, forem a prostředků vzdělávání, kompenzačních, rehabilitačních a učebních pomůcek, speciálních učebnic a didaktických materiálů, zařazení předmětů speciálně pedagogické péče, poskytování pedagogicko-psychologických služeb, zajištění služeb asistenta pedagoga, snížení počtu žáků ve třídě, oddělení nebo studijní skupině nebo jiná úprava organizace vzdělávání zohledňující speciální vzdělávací potřeby žáka.“ (Vyhláška č. 73/2005, § 1)
37
Speciální vzdělávání se „poskytuje žákům, u kterých byly speciální vzdělávací potřeby zjištěny na základě speciálně pedagogického, popřípadě psychologického vyšetření školským poradenským zařízením a jejich rozsah a závažnost je důvodem k zařízení žáků do režimu speciálního vzdělávání. Speciální vzdělávání se poskytuje i žákům zařazeným do škol zřízených při školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy.“ (Vyhláška č. 73/2005, § 2) Speciální vzdělávání dětí a mládeže probíhá v mateřských, základních a středních školách pro sluchově postižené, popřípadě středních odborných učilištích pro sluchově postižené.
Formy speciálního vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami Speciální vzdělávání žáků je zajišťováno: formou individuální integrace Jde o individuální vzdělávání žáka či studenta v běžných školách nebo ve speciálních školách zřízených pro žáky a studenty s jiným typem postižení. formou skupinové integrace Žáci při skupinové integraci jsou vzděláváni ve speciálních třídách při běžných školách a některé předměty jsou vyučovány společně se slyšícími spolužáky. (Komorná, 2008) ve škole samostatně zřízené pro žáky se zdravotním postižením kombinací forem uvedených pod písmeny a) až c). (Vyhláška č. 73/2005 Sb.).
Příprava žáků na 2. stupni ZŠ a na SŠ „Lidé mají sudičkami dány různé startovací podmínky, spočívající v různé inteligenci, zdraví, vzhledu, nadání i rodinném zázemí. Toto vše mají i lidé neslyšící, nedoslýchaví a ohluchlí. Zde však rozvrstvení zmnohonásobuje i skutečná velikost ztráty sluchu a okamžik, kdy k ní došlo. Pouhých 20 dB rozdílu v audiogramu nebo pouhý rok rozdílu v době ohluchnutí dítěte znamenají naprosto odlišné startovací podmínky“ Hrubý (1999, s. 14). V posledních letech povinné školní docházky začínají žáci uvažovat o svém budoucím profesním životě. Volba povolání u sluchově postižených mladých lidí má několik hledisek. (Šedivá, 2006) Důležitým faktorem je informovanost dětí již na základní škole a poté na střední škole o jejich možnostech dalšího studia a přípravy na povolání, a samotné volby 38
povolání. Přístup k profesní orientaci by měl vycházet z výchovy rodiny, která dokáže dítěti zprostředkovat informace o povoláních, které její členové vykonávají. „Stejně tak je ale potřeba zaměřit se na tento problém ve škole a využít každou příležitost k přibližování světa práce dětem. Další formou jsou různě zaměřené akce, jako jsou exkurze na různá pracoviště, kde není vyloučena práce sluchově postižených, besedy se sluchově postiženými absolventy různých oborů, kteří jsou dobře zapojeni do práce apod.“ (Šedivá, 2006, s. 57). Podle Šedivé (2006) musí sluchově postižení při výběru svého budoucího povolání uvážit několik hledisek. Zdravotní hledisko Je velmi důležitým a specifickým faktorem, který je třeba zvážit. Rozlišuje se to podle několika kritérií, záleží na sluchové ztrátě, úrovni komunikace a reedukaci sluchu, ale obecně platí, že člověk se sluchovým postižením by neměl vykonávat práci, jejíž součástí je zvuková signalizace, a činnosti, při kterých byl sluchově postižený mohl utrpět další poškození sluchu. „Na druhé straně některá učiliště nebo střední školy mají své vlastní požadavky na zdravotní stav studentů a sluchově (i jinak) postižené z bezpečnostních důvodů odmítají. Je však dost učebních i studijních oborů, ve kterých není sluchová vada zdravotní překážkou a kde jsou ochotni vytvořit podmínky k bezpečnému zvládání oboru sluchově postiženými“. (s. 56). Komunikační hledisko „Lepší uplatnění na trhu práce mají i dle výpovědi samotných sluchově postižených ti, kteří jsou schopni komunikovat alespoň do určité míry mluvenou řečí; další výhodou jsou vedle odborné zdatnosti dobře rozvinuté sociální dovednosti včetně přiměřeně sebejistého, ale hlavně zdvořilého chování“ (s. 56). Hledisko předpokladů pro určitý obor Jde o obecné hledisko, které není specifické jen pro sluchově postižené. V dnešní době se žáci se sluchovým handicapem nemusejí po základní škole jen vyučit v několika málo učebních oborech, ale mají hned několik možností jak získat maturitu a pokračovat třeba studiem na vysoké škole.
39
Školy zřízené pro žáky se sluchovým postižením Typy speciálních škol pro sluchově postižené vymezuje zákon č.561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon): Jsou v České republice tyto typy škol pro sluchově postižené žáky: 1. Základní škola pro sluchově postižené žáky 2. Základní škola praktická pro sluchově postižené 3. Základní škola speciální pro sluchově postižené 4. Praktická škola pro sluchově postižené jednoletá, dvouletá 5. Odborné učiliště pro sluchově postižené 6. Střední odborná škola pro sluchově postiženou mládež 7. Střední odborné učiliště pro sluchově postiženou mládež 8. Gymnázium pro sluchově postiženou mládež
Sluchově postižený žák integrovaný ve škole běžného typu bývá vzděláván podle Individuálního vzdělávacího plánu (IVP). Individuální vzdělávací plán vychází ze školního vzdělávacího programu příslušné školy, závěrů speciálně pedagogického vyšetření, popřípadě dalších vyšetření. Obsahuje informace o obsahu a rozsahu individuální péče, informace o cílech vzdělávání, způsobu zadávání a plnění úkolů atd. (Vyhláška č. 73/2005 Sb.)
4.1.2 Poradenství v rámci školství Poradenskými pracovníky na školách jsou v současné době výchovný poradce a školní metodik prevence, ojediněle školní psycholog a školní speciální pedagog. Náplň jejich činností určuje Školský zákon a návazná vyhláška č. 72/2005 Sb.
Výchovní poradci Výchovní poradci pracují na všech speciálních, základních a stredních školách. Jedná se obvykle o učitele, který krome svého úvazku plní požadavky pedagogickopsychologického poradenství v oblastech volby studia či povolání žáka, vzdělání a v oblasti výchovy. (Příloha č. 3 k vyhlášce č. 72/2005 Sb.)
40
Metodici prevence Podílejí se na vedení aktivit v oblasti prevence sociálně patologických jevů u žáků a studentů. Vytvářejí strategii školy v oblasti prevence zneužívání návykových látek, koordinují zavádění preventivního programu školy, sledují jeho úspěšnost a podílejí se na jeho realizaci apod. (Příloha č. 3 k vyhlášce č. 72/2005 Sb.)
Školní psycholog a školní speciální pedagog Představa byla taková, že školní psychologové a školní speciální pedagogové by měli být na všech školách, bohužel realita je jiná. Činnost školního psychologa je diagnostika, depistáž, konzultační, metodická a vzdělávací činnost, poradenské a intervenční práce. Mezi standardní činnosti školního speciálního pedagoga patří diagnostické a intervenční činnosti, depistáž. Za hlavní cíle školního psychologa se považuje snižování rizika vzniku výukových, výchovných a negativních jevu ve vývoji dítěte. Školní speciální pedagog poskytuje reedukační péči žákům se speciálními vzdělávacími potřebami a poradenskou činnost jejich rodičům. Ke zkvalitnění výchovně-vzdělávacího procesu pomáhá pedagogickým pracovníkům volit správná opatření. Při depistáži žáků se speciálními vzdělávacími potřebami poskytuje metodickou pomoc pedagogickým pracovníkům. (Příloha č. 3 k vyhlášce č. 72/2005 Sb.)
Kariérový poradce Jeho činnost spočívá především v pomoci rodičům žáků 8. a 9. tříd, které trápí profesní budoucnost jejích dětí. Poradce poskytuje informace o typech škol a studijních oborech, poskytuje individuální poradenství. Pomáhá žákovi poznat sebe sama, určit správnou profesní orientaci a způsob přípravy na profesi. Kariérový poradce poskytuje skupinové poradenství diskuse, kurzy, přednášky, semináře atd. nejúčinnější při volbě povolání jsou: besedy a přednášky (Příloha č. 3 k vyhlášce č. 72/2005 Sb.)
Speciálně pedagogická centra (SPC) SPC pro sluchově postižené jsou často zřizována při školách pro sluchově postižené a pokrývají území celé republiky (Potměšil, 2003).
41
„Centrum poskytuje poradenské služby (také profesní poradenství) žákům se zdravotním postižením a žákům se zdravotním znevýhodněním integrovaným ve školách a školských zařízeních, žákům se zdravotním postižením a žákům se zdravotním znevýhodněním ve školách, třídách, odděleních nebo studijních skupinách s upravenými vzdělávacími programy, žákům se zdravotním postižením v základních školách speciálních a dětem s hlubokým mentálním postižením“ (Vyhláška č. 72/2005 Sb., §6).
Mezi základní úkoly center pro sluchově postižené patří: „Budování a rozvoj komunikačních dovedností žáka Orální komunikace (logopedické techniky: výstavba mluvené řeči od hlásek po věty, náprava výslovnosti, posazení hlasu, rozvoj slovní zásoby, sluchová výchova, rytmizace, dechová cvičení) Vizuálně motorická komunikace (znakový jazyk, oční kontakt, jemná a hrubá motorika, mimika obličeje, polohy a postavení rukou, umístění v prostoru, pojmová a slovní zásoba ve znacích, stavba věty) Výcvik čtení s porozuměním Výcvik odezírání Kurzy znakového jazyka pro zákonné zástupce, pedagogické pracovníky, školy a školská zařízení Spolupráce s příslušným odborným zdravotnickým zařízením, klinikou ORL, která provádí operaci kochleárního implantátu, na speciálně pedagogické přípravě žáka na tento zákrok a participace na následné rehabilitaci Cvičení na posilování nepostižených smyslových funkcí Nácvik používání kompenzačních pomůcek Individuální a skupinové terapie pro zákonné zástupce vedené psychologem Rodinná terapie, krizová terapie, terapie pro neslyšící zákonné zástupce Instruktáže pro zákonné zástupce Sluchová výchova, zásady manuální komunikace, rozvoj motoriky dítěte, výstavba orální řeči, alternativních metod čtení, analyticko-syntetická metoda čtení, vedení pojmových deníků, řešení výchovných problémů, nácvik čtení s porozuměním, využívání kompenzačních pomůcek, příprava na operaci kochleárního implantátu apod.
42
Nácvik činností pro vyšetření audiometrem a příprava na audiometrické vyšetření (dítě předškolního věku čeká v budoucnu audiometrické vyšetření sluchu u lékaře, které vyžaduje spolupráci dítěte; ve školním věku podstupuje žák toto vyšetření nejméně l x ročně; aby bylo vyšetření objektivní, je dobré zvykat dítě na spolupráci s vyšetřujícím)“ (Vyhláška č. 72/2005, příloha č. 2) „Speciálněpedagogické činnosti jsou uskutečňovány ambulantně, návštěvami pracovníků centra v prostředí, ve kterém dítě nebo žák žije, ve školách, kde je integrovaný žák vzděláván, formou krátkodobých diagnostických pobytů a dalšími formami“ (Potměšil, 2003, s. 126).
Pedagogicko-psychologické poradny (PPP) „Poradna
poskytuje
služby
pedagogicko-psychologického
a
speciálně
pedagogického poradenství (profesní poradenství) a pedagogicko psychologickou pomoc při výchově a vzdělávání žáků“ (Vyhláška č. 72/2005 Sb., § 4). Poradna zjišťuje pedagogicko-psychologickou připravenost žáků na povinnou školní docházku a vydává o ní odborný posudek, zjišťuje speciální vzdělávací potřeby žáků ve školách, které nejsou samostatně zřízené pro žáky se zdravotním postižením, aj. (Vyhláška č. 72/2005 Sb.).
Přehled středních škol pro sluchově postižené podle Komorné (2008): Maturitní obory Střední škola pro sluchově postižené ve Valašském Meziříčí, obor elektronické počítačové systémy, Střední škola pro sluchově postižené v Hradci Králové, obor Předškolní a mimoškolní pedagogika, Střední odborná škola pro sluchově postižené v Praze - Radlicích, obor Asistent zubního technika, Zubní technik, Střední odborná škola pro sluchově postižené v Praze - Holečkově ulici, dvouleté nástavbové studium v oboru Společné stravování, Střední odborná škola pro sluchově postižené v Praze - Holečkově ulici, čtyřletý maturitní obor Hotelnictví – turismus, Střední škola pro sluchově postižené v Hradci Králové, tříleté nástavbové studium oboru Dřevařská a nábytkářská výroba,
43
Střední škola pro sluchově postižené a Odborné učiliště v Brně, obory Informatika v ekonomice a Oděvnictví. Nematuritní obory Studium tříleté: Brno, Valašské Meziříčí, Praha – Holečkova, Olomouc – Svatý Kopeček, Studium čtyřleté: Hradec Králové Studium na těchto školách je zakončené závěrečnou zkouškou a výučním listem, po jeho úspěšném absolvování mohou žáci pokračovat v nástavbovém maturitním studiu (viz výše).
Žáci a studenti se mohou dále vzdělávat a připravovat na své budoucí povolání také na všech středních školách, vyšších odborných a vysokoškolských školách běžného typu. Existují některé obory VŠ určené primárně pro studenty se sluchovým postižením, jsou to samostatné studijní obory určené přednostně sluchově postiženým studentům, mají zde také optimální podmínky ve formě tlumočnických a zapisovatelských služeb. V ČR jsou zatím jediné dva obory: FF UK – Čeština v komunikaci neslyšících Výchovná dramatika na JAMU v Brně (Dostupné na: http://esf.jamu.cz/projekty-jamu/0367.html)
4.2 Sociální resort Právo každého na práci je zakotveno v Listině základních práv a svobod (hlava čtvrtá, čl. 26, 28, 29), kde se píše, že:„Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje; podmínky stanoví zákon. Zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky. Ženy, mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky. Mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvláštní ochranu v pracovních vztazích a na pomoc při přípravě na povolání.
Podrobnosti
stanoví
zákon.“
http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html)
44
(Dostupné
na:
Listina základních práv a svobod, čl. 29, se zmiňuje, že „…osoby zdravotně postižené mají právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky a osoby zdravotně postižené mají právo na zvláštní ochranu v pracovních vztazích a na pomoc při přípravě k povolání.“ Zákoník práce č. 262/2006 Sb., obecně stanovuje také povinnost zaměstnavatele zaměstnávat osoby se zdravotním postižením a vytvářet podmínky pro jejich zaměstnání.
4.2.1 Zákon č. 435/ 2004 sb. o zaměstnanosti „Tento zákon v souladu s právem Evropských společenství upravuje zabezpečování státní politiky zaměstnanosti, jejímž cílem je dosažení plné zaměstnanosti a ochrana proti nezaměstnanosti.“ (§ 1) Od 1. ledna 2009 vstoupila v platnost změna zákona o zaměstnanosti, která se týká § 78 příspěvek na zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Nový zákon obsahuje změny v systému zaměstnávání osob se zdravotním postižením (pracovní rehabilitace s podporou asistenta; zpřesnění podmínek existence chráněných pracovních míst a chráněných dílen; zpřesnění podmínek pro různé druhy příspěvků – mj. podmíněno nulovými nedoplatky příjemce příspěvku na daních,
pojistném
na
sociální
zabezpečení
a
zdravotním
pojištění).
„Fyzickým osobám se zdravotním postižením (dále jen "osoby se zdravotním postižením") se poskytuje zvýšená ochrana na trhu práce. Za zdravotně znevýhodněnou osobu podle odstavce 2 písm. c) se považuje fyzická osoba, která má zachovánu schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, ale její schopnosti být nebo zůstat pracovně začleněna, vykonávat dosavadní povolání nebo využít dosavadní kvalifikaci nebo kvalifikaci získat jsou podstatně omezeny z důvodu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.“ (§ 67)
Sluchově postižení patří do skupiny osob zdravotně postižených, kteří mají právo na pracovní rehabilitaci. Provádění pracovní rehabilitace stanoví vyhláška č. 518/2004 Sb., kterou se provádí zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (Dostupné na www.sagit.cz)
45
Povinnosti zaměstnavatelů Zákon dále upravuje povinnosti zaměstnavatelů, udává, že: „zaměstnavatelé jsou povinni rozšiřovat podle svých podmínek a ve spolupráci s lékařem závodní preventivní péče možnost zaměstnávání osob se zdravotním postižením individuálním přizpůsobováním pracovních míst a pracovních podmínek a vyhrazováním pracovních míst pro osoby se zdravotním postižením, vést evidenci pracovních míst pro osoby se zdravotním postižením. Zaměstnavatelé s více než 25 zaměstnanci v pracovním poměru jsou povinni zaměstnávat osoby se zdravotním postižením ve výši povinného podílu těchto osob na celkovém počtu zaměstnanců zaměstnavatele. Povinný podíl činí 4 %.“ (§ 81)
Profesní poradenství a pracovní rehabilitace „Systém institucí profesního poradenství zajišťovaný už na škole, dále pak pedagogicko-psychologickými
poradnami
a
po
roce
1991
také
speciálně
pedagogickými centry, poskytuje orientaci a pomoc mladým lidem při volbě povolání. V současné době tento systém ještě významně posilují nově zřizovaná Informační a poradenská střediska při úřadech práce, která se orientují nejen na populaci dospělých, ale i na dospívající mládež a ve spolupráci se školami se tak velkou měrou podílejí na jejich výběru školy či profese adekvátně k jejich schopnostem i k nabídce pracovních míst v příslušném regionu.“ (Opatřilová, 2003, s. 52) „Osoby se zdravotním postižením mají právo na pracovní rehabilitaci. Pracovní rehabilitaci zabezpečuje úřad práce místně příslušný podle bydliště osoby se zdravotním postižením ve spolupráci s pracovně rehabilitačními středisky nebo může na základě písemné dohody pověřit zabezpečením pracovní rehabilitace jinou právnickou nebo fyzickou osobu. Pracovní rehabilitace zahrnuje zejména poradenskou činnost zaměřenou na volbu povolání, volbu zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti, teoretickou a praktickou přípravu pro zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, zprostředkování, udržení a změnu zaměstnání, změnu povolání a vytváření vhodných podmínek pro výkon zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti. Úřad práce v součinnosti s osobou se zdravotním postižením sestaví individuální plán pracovní rehabilitace s ohledem na její zdravotní způsobilost, schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost a kvalifikaci a s ohledem na situaci na trhu práce“ (§ 69) 46
Příprava pro zaměstnání „Teoretická a praktická příprava pro zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost osob se zdravotním postižením zahrnuje přípravu na budoucí povolání podle zvláštních právních předpisů, 43), přípravu k práci, specializované rekvalifikační kurzy. Příprava k práci je cílená činnost směřující k zapracování osoby se zdravotním postižením na vhodné pracovní místo a k získání znalostí, dovedností a návyků nutných pro výkon zvoleného zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti. Tato příprava trvá nejdéle 24 měsíců. Příprava k práci osoby se zdravotním postižením se provádí na pracovištích jejího zaměstnavatele individuálně přizpůsobených zdravotnímu stavu této osoby; příprava k práci může být prováděna s podporou asistenta, v chráněných pracovních dílnách a na chráněných pracovních místech právnické nebo fyzické osoby, nebo ve vzdělávacích zařízeních státu, územních samosprávných celků, církví a náboženských společností, občanských sdružení a dalších právnických a fyzických osob.“ (§ 71, 72)
Chráněné pracovní místo a chráněná pracovní dílna Chráněné pracovní místo je pracovní místo vytvořené zaměstnavatelem pro osobu se zdravotním postižením na základě písemné dohody s úřadem práce. Toto chráněné pracovní místo musí existovat po dobu nejméně 2 let ode dne sjednaného v dohodě. Úřad práce poskytuje zaměstnavateli příspěvek pro vytvoření tohoto místa. (Dostupné na: www.business.center.cz). „Chráněná pracovní dílna je pracoviště zaměstnavatele, vymezené na základě dohody s úřadem práce a přizpůsobené pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením, kde je v průměrném ročním přepočteném počtu zaměstnáno nejméně 60 % těchto zaměstnanců. Chráněná pracovní dílna musí být provozována po dobu nejméně 2 let ode dne sjednaného v dohodě. Na vytvoření chráněné pracovní dílny poskytuje úřad práce zaměstnavateli příspěvek.“ (Zákon č. 435/2004 Sb., § 76)
Chráněné pracovní dílny ve Zlínském kraji Chráněná dílna ERGO Zlín Chráněná dílna ERGO Uherské Hradiště Chráněná dílna ARDIEN DIGITAL Chráněná dílna ERGO Kroměříž 47
4.3 Podporované zaměstnávání „Podporované zaměstnávání je časově omezená služba určená lidem, kteří chtějí získat a udržet si placené zaměstnání v běžném pracovním prostředí. Jejich schopnosti získat a zachovat si zaměstnání jsou přitom z různých důvodů omezeny do té míry, že potřebují individuální osobní podporu poskytovanou před nástupem do práce i po něm.“ (Vitáková a kol., 2005, s. 16) Smyslem podporovaného zaměstnávání je vyrovnávání příležitostí pro pracovní uplatnění lidí, kteří v důsledku zdravotního postižení nebo jiných znevýhodňujících faktorů mají ztížený přístup na otevřený trh práce a tím mohou tito lidé být nebo jsou omezeni ve společnosti. (Dostupné na: http://www.unie-pz.cz/index.php/pz/14) Podporované zaměstnávání má jediný hlavní cíl a to ten, že chce lidem umožnit takové zaměstnání, které odpovídá jejím možnostem a schopnostem. Chtějí také zvyšovat samostatnost klientů, aby si dále práci hledali a udržovali. (Vitáková a kol., 2005) Podporované zaměstnávání se opírá o filozofii s těmito principy (Vitáková a kol., 2005, s. 11): „1. Princip uplatnění práva na práci 2. Občanský princip 3. Princip konstruktivního přístupu 4. Princip individuálního přístupu 5. Princip aktivního přístupu uživatele služeb“
Podporované zaměstnávání zahrnuje celou řadu služeb, jejichž cílem je poskytnout člověku takovou podporu, aby byl schopen si najít a udržet místo na otevřeném trhu práce za rovných platových podmínek. Je určeno pro zájemce znevýhodněné na trhu práce tak, že pro získání a udržení pracovního místa potřebují podporu,
která
trvá
dlouhodobě
přímo
na
http://www.dobromysl.cz/scripts/detail.php?id=198)
48
pracovišti.
(Dostupné
na:
Existující agentury podporovaného zaměstnávání ve Zlínském kraji
Centrum
služeb
postiženým
Zlín,
o.p.s
–
Agentura
podporovaného
zaměstnávání Tato obecně prospěšná společnost je neziskovou organizací. Byla zde snaha o vytvoření takové organizace, ve které by zdravotně postižení byli schopni ovlivnit druh, rozsah a kvalitu služeb. V této organizaci pracuje mimo samotných pracovníků i mnoho dobrovolníků. Cílem této organizace je zajistit a poskytnout registrované služby, které jsou definované zákonem 108/2006 Sb., o sociálních službách. Hlavním cílem je podpořit občany, kteří se z důvodu své nemoci či jinému handicapu nachází v obtížné sociální situaci. Organizace jim nabízí bezpečné prostředí pro rozvoj a posilování samostatnosti, sociálních kontaktů, sebedůvěry a tím zlepšit kvalitu života a zmírnit sociální izolaci. (Dostupné na: http://www.cspzlin.cz/Main/Ofirme_2.aspx)
ELIM Vsetín, o. s. Občanské sdružení ELIM Vsetín, o. s. vzniklo v prosinci 1991 jako organizační jednotka celorepublikového občanského sdružení Elim, o. s. Sdružení vykonává charitativní činnost, pomáhá potřebným, zejména opuštěným dětem, dětem z dysfunkčních rodin, zdravotně postiženým, nemocným, seniorům, alkoholikům a narkomanům, nezaměstnaným. Organizační jednotka Vsetín provozuje sociální služby dle zákona 108/2006 Sb. ve znění, Sociální rehabilitace Terénní programy pozdějších předpisů. Konkrétně o službu Azylové domy, Noclehárny, Domy na půl cesty, Nízkoprahová denní centra. V rámci těchto služeb převážně poskytuje ubytování, stravu, duchovní a sociální poradenství, pracovní terapii, vzdělávací a osvětové programy. Pro nezaměstnané se zdravotním postižením a sociálně vyloučené provozuje agenturu podporovaného zaměstnávání. (Dostupné na: http://www.elimvsetin.cz/)
Oblastní charita Uherské Hradiště - agentura PZ Posláním APZ je poskytnout pomoc a podporu při vyhledávání vhodného placeného zaměstnání na otevřeném trhu práce lidem s výraznějším zdravotním postižením nebo sociálním vyloučením, kteří se chtějí zapojit do běžného pracovního života. Cílem je pomoci uživatelům služeb Agentury získat a především udržet si 49
pracovní místo na otevřeném trhu práce, odpovídající jejich požadavkům a schopnostem, aby tak mohli nalézt trvalé zaměstnání a postupem času se začlenit do společnosti. Je zaměřena na osoby, které jsou zdravotně znevýhodněny nebo jsou sociálně vyloučeny. (Dostupné na: http://uhradiste.charita.cz/hlavni-strana/agenturapodporovaneho-zamestnavani)
Většina agentur podporovaného zaměstnávání nabízí uživatelům tyto zmíněné služby: Výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti. Sociálně terapeutické činnosti. Individuální podpora při vyhledávání pracovního místa na otevřeném trhu práce podle schopností a potřeb uživatele služby. Zprostředkování kontaktu s přirozeným společenským prostředím. Nácvik dovedností potřebných při procesu získávání pracovního místa na otevřeném trhu práce, nácvik dovedností vedoucích k soběstačnosti, samostatnosti a sociálnímu začlenění (např. nácvik telefonování, psaní žádosti o pracovní místo, životopisu, vyplňování dotazníků, formulářů, nácvik vyhledávání pracovních příležitostí z různých zdrojů, rozvoj komunikačních dovedností, apod.). Podpora vytváření a zdokonalování základních pracovních návyků. Poskytování osobní podpory přímo na pracovišti (pracovní asistence). (Dostupné
na:
http://uhradiste.charita.cz/hlavni-strana/agentura-podporovaneho-
zamestnavani)
50
5 PRACOVNÍ UPLATNĚNÍ SLUCHOVĚ POSTIŽENÝCH OSOB VE ZLÍNSKÉM KRAJI Empirická část bakalářské práce je zpracována metodou kvantitativního výzkumného šetření. Při realizaci tohoto výzkumu byla využita metoda dotazníku. Dotazník se skládá z předem připravených a pečlivě zformulovaných otázek, kde je promyšlené seřazení otázek, a na které respondenti odpovídají písemně. Velká výhoda dotazníků je ta, že umožní vcelku rychlé a ekonomické shromažďování dat od poměrně velkého počtu respondentů, tedy dotazovaných osob. (Chráska, 2007) Předmětem výzkumu bylo pracovní uplatnění sluchově postižených z České unie neslyšících (dále jen ČUN) ve Zlíně. Prostřednictvím vyhodnocených dotazníků, které se využily v bakalářské práci, byla snaha o ověření doměnek v oblasti pracovního zařazení a uplatnění sluchově postižených osob. Jako cíl výzkumné části bakalářské práce byla stanovena problematika zaměstnávání sluchově postižených osob. Konkrétně nás zajímaly jejich vlastní postoje a představy, jak se vidí sluchově postižení v pracovním procesu. Jestli své postižení berou jako bariéru při kontaktu se slyšícími lidmi nebo obecně při svém povolání.
5.1 Stanovení výzkumných cílů Při psaní bakalářské práce jsme stanovili tyto cíle: Zjistit, jaká je zaměstnanost v oboru, který sluchově postižení vystudovali. Zjistit, jaké je jejich finanční ohodnocení. Zjistit, jestli je sluchové postižení bariérou při jejich práci.
Vzhledem k cílům výzkumu byly formulovány hypotézy: H1: Předpokládáme, že lidé s úplnou ztrátou sluchu v porovnání s ostatními skupinami lidí se sluchovým postižením (nedoslýchaví, lidé se zbytkem sluchu) nebudou pracovat v kolektivu.
51
H2: Předpokládáme, že osoby s úplnou ztrátou sluchu v porovnání s ostatními skupinami lidí se sluchovým postižením (nedoslýchaví, lidé se zbytkem sluchu) nebudou pracovat se slyšícími kolegy v kolektivu. H3: Předpokládáme, že osoby se sluchovým postižením ve věku od 46-60 let budou častěji zaměstnány v porovnání s ostatními věkovými skupinami lidí (18 - 30 let, 31 45 let, více než 60 let) se sluchovým postižením. H4: Předpokládáme, že ženy se sluchovým postižením budou častěji pracovat ve vystudovaném oboru než muži se sluchovým postižením. H5: Předpokládáme, že lidé se sluchovou ztrátou v rozsahu úplné ztráty sluchu budou brát svůj handicap jak bariéru při výkonu zaměstnání častěji než ostatní skupiny lidí se sluchovým postižením (nedoslýchaví, lidé se zbytkem sluchu). H6: Předpokládáme, že muži se sluchovým postižením jsou v zaměstnání spokojenější než ženy se sluchovým postižením.
5.2 Vymezení výzkumných technik K získání daných informací byla využita metoda dotazníku. Díky dotazníkům byly shromážděny informace od respondentů ve formě písemných odpovědí na písemně zformulované otázky. Výzkum probíhal během letních měsíců 2009 v ČUN ve Zlíně za pomoci Mgr. Moniky Egyedové, sociální pracovnice.
5.3 Charakteristika výzkumného vzorku Předpokládaný vzorek tvořilo 75 respondentů. Záměrem bylo zjistit, jaké postoje mají sluchově postižení ke svému pracovnímu zařazení a uplatnění. Dotazníky byly následně doručeny do našich rukou. Vyplněných dotazníků se nám vrátilo 75, tedy návratnost dotazníků byla 100%. Gavora (2000, s. 107) definuje návratnost jako „poměr počtu odeslaných dotazníků k počtu vyplněných a vrácených dotazníků.“ Z výše uvedeného plyne, že bylo 75 respondentů ve věkovém rozmezí 18-60 let.
52
5.4 Zpracování výzkumného šetření Gavora (2000, s. 14) píše, že „sesbírané údaje jsou jen hrubým materiálem (jsou to slovní popisy, kódy, čísla) a je třeba jim vdechnout život. Je třeba je vysvětlit, dát do vztahu s dosavadním poznáním a uvést jejich využití v praxi.“. Příprava na vlastní šetření probíhala tak, že byly nejprve sestaveny otázky, které by měly být základem pro výzkum. Otázky byly vytvořené tak, aby byly stručné, jasné a pochopitelné pro sluchově postiženého respondenta. Výsledky šetření byly zapsány a údaje zpracovány do procentuální podoby. Jednotlivé otázky byly vyhodnoceny zvlášť a vždy byl ke každé odpovědi přiřazen jeden bod, body byly sečteny a zapsány do tabulky. Mimo bodů byly do tabulky zapsány jejich procentuální podoba a sestaven graf a na základě výsledků vytvořen závěr.
Popis naměřených dat Otázka č. 1: Věk
Věk respondentů
Počet
%
respondentů Méně než 18
0
0
18 - 30
12
16
31 - 45
25
33
46 - 60
20
27
Více než 60
18
24
Tabulka č. 1: Věk respondentů
Graf č.1: Věk respondentů
53
Z tabulky i z grafu lze vyčíst, že největší skupinou byla skupina s respondenty ve věku od 31 do 45 let. Podobně na tom byli respondenti ve věku od 46 do 60 let, kteří tvořili 27% z celkového počtu dotazovaných. Ani 1 respondent nespadal do kategorie méně než 18 let.
Otázka č. 2: Zaměstnání Zaměstnání respondentů
Počet respondentů
%
Pracující
54
72
Důchodce
10
13
Invalidní důchodce
8
11
Nezaměstnaný
1
3
Student
2
1
Tabulka č. 2: Zaměstnání respondentů
Graf č. 2: Zaměstnání respondentů
Z celkového počtu, tedy ze 75 dotazovaných uchazečů je 54 pracujících. Zbytek tvořili převážně důchodci, osoby v invalidním důchodě, tedy 13% a 11%. 1 z respondentů je bez práce a 2 jěště stále studují.
54
Otázka č. 3: Pohlaví
Pohlaví
Počet respondentů
%
Žena
46
61
Muž
29
39
Tabulka č. 3: Pohlaví respondentů
Graf č. 3: Pohlaví respondentů
Co se týká pohlaví dotazovaných respondentů, ženy tvořily 61% z celkového počtu dotazovaných. Tedy dotazovaných respondentů žen bylo 46 a mužů 29. Otázka č. 4: Jaké dokončené vzdělání máte? Dokončené vzdělání
Počet
respondentů
respondentů
Základní
18
24
Vyučen
42
56
Vyučen s maturitou
8
10
Středoškolské
5
7
Vyšší odborné
2
3
Vysokoškolské
0
0
Tabulka č. 4: Vzdělání respondentů
55
%
Graf č. 4: Vzdělání respondentů
Zajímavá otázka byla z oblasti dosaženého vzdělání. 56% respondentů uvedlo vyučení bez maturity. Druhou největší skupinou se stali respondenti se základním vzděláním a to celých 24%. Malá část dosahovala vyučení s maturitou či vzdělání středoškolské. Z dotazovaných respondentů nedosáhl ani jeden na vzdělání vysokoškolské.
Otázka č. 5: Jaký stupeň sluchového postižení máte?
Stupeň sluchové ztráty
Počet respondetů
%
Nedoslýchavost
22
29
Zbytky sluchu
13
17
Úplná ztráta sluchu
40
54
Jiná odpověď
0
0
Tabulka č. 5: Rozsah sluchového postižení
56
Graf č. 5: Stupeň sluchového postižení
Co se týče stupně sluchového postižení, největší skupinu tvořili respondenti s úplnou ztrátou sluchu, a to celých 54%. Druhou největší skupinou byli respondenti nedoslýchaví, kteří tvořili 29%.
Otázka č. 6: Pracujete v oboru, který jste vystudoval/a?
Práce ve
Počet respondentů
%
Ano
28
37
Ne
47
63
vystudovaném oboru
Tabulka č. 6: Práce ve vystudovaném oboru
57
Graf č. 6: Pracuje ve vystudovaném oboru
Na šestou otázku odpovědělo 63% dotazovaných respondentů zápornou odpovědí. Respondenti častěji pracují v oborech, který nevystudovali.
Otázka č. 7: Pracujete v kolektivu? Práce v kolektivu
Počet respondentů
%
Ano
36
48
Ne
39
52
Tabulka č. 7: Práce v kolektivu
Graf č. 7: Práce v kolektivu
58
V této otázce odpovídala více než polovina respondentů ne, celých 52% dotazovaných. Zbytek respondentů, tedy 48% odpovědělo ano. Jak můžeme vidět, obě strany jsou dost vyrovnané.
Otázka č. 8: Pracujete se slyšícími kolegy?
Práce se slyšícími
Počet respondentů
%
Ano
24
32
Ne
51
68
kolegy
Tabulka č. 8: Práce se slyšícími kolegy
Graf č. 8: Práce se slyšícími kolegy
Dotazníková otázka č. 8 je zaměřená na práci se slyšícími kolegy. Celých 68% dotazovaných odpovědělo ne, že nepracují v zaměstnání se slyšícími kolegy.
Otázka č. 9: Vnímáte svůj handicap jako bariéru při výkonu zaměstnání?
Sluchové postižení
Počet respondentů
%
Ano
14
19
Ne
61
81
jako bariéra
Tabulka č. 9: Sluchové postižení jako bariéra
59
Graf č. 9: Sluchové postižení jako bariéra
Nejvíce respondentů odpovědělo možnost - ne, respondenti nevnímají své postižení jako handicap při svém povolání, odpověď zvolilo 61 respondentů a zbylých 14 respondentů jasně odpovědělo, že si myslí, že mají problém s komunikací. Z tohoto vyplývá, že sluchově postižení respondenti si myslí, že ve svém povolání s komunikací problém nemají. Avšak skoro dvětřetiny respondentů při předešlé otázce odpověděli, že pracují spíše s neslyšícími kolegy.
Otázka č. 10: Jste spokojen/a se svou prací?
Spokojenost v
Počet respondentů
%
Ano
39
52
Ne
36
48
zaměstnání
Tabulka č. 10: Spokojenost v zaměstnán
60
Graf č. 10: Spokojenost v zaměstnání
Větší polovina repondentů z celkového počtu odpovědělo možnost - ano, celých 52% respondentů je spokojeno ve svém zaměstnání.
Otázka č. 11: Pokud ano, jak moc? (s vedoucím, s kolegy, s činnostmi) U těchto otázek mohli respondenti volit z více možností, použila jsem systém škály. Respondenti mohli kroužkovat hodnoty od 1-10, podle toho, jak moc jsou spokojeni s vedoucím, s kolegy a s činnostmi ve svém zaměstnání.
Škála
Počet respondentů
%
1
0
0
2
0
0
3
0
0
4
7
18
5
32
82
6
0
0
7
0
0
8
0
0
9
0
0
10
0
0
Tabulka č. 11 a: Spokojenost s vedoucím
61
Graf č. 11 a : Spokojenost s vedoucím
Celkový počet respondentů, kteří odpověděli v předchozí otázce ano je 39. Na otázku, jestli jsou respondenti spokojeni se svým vedoucím, odpovědělo 82% hodnotou 5 z dané škály. Dá se říci, že jsou spokojeni tak na půl.
Škála
Počet
%
respondentů 1
0
0
2
0
0
3
0
0
4
0
0
5
0
0
6
2
5
7
3
8
8
30
77
9
0
0
10
4
10
Tabulka č. 11 b: Spokojenost s kolegy
62
Graf č. 11 b: Spokojenost s kolegy
Celých 77% respondentů zakroužkovalo hodnotu 8, tím je zřejmé, že jsou se svými kolegy v práci spokojeni.
Škála
Počet
%
respondentů 1
0
0
2
0
0
3
0
0
4
0
0
5
1
3
6
0
0
7
2
5
8
4
10
9
29
74
10
3
8
Tabulka č. 11 c: Spokojenost s činnostmi
63
Graf č. 11 c: Spokojenost s činnostmi
Respondenti u otázky spokojenost s činnostmi zakroužkovali v dané škále hodnotu 9, tedy skoro nejvyšší hodnotu. Respondentů bylo 74%.
Otázka č. 12: Pobírám určité sociální dávky
Pobírání sociálních
Počet respondentů
%
Ano
42
56
Ne
33
44
dávek
Tabulka č. 12: Pobírání sociálních dávek
Graf č. 12: Pobírání sociálních dávek
Respondenti na dotazníkovou otázku č. 12 odpověděli z 56% kladně, tedy ano, pobírám nějakou sociální dávku. Zbytek respondentů, 44% (33 respondentů) odpovědělo, že nepobírají žádnou sociální dávku.
64
Otázka č. 13: Pokud ano, jaké?
Druhy soc. dávek
Počet respondentů
%
Příspěvek na péči
0
0
Invalidní důchod
2
5
Částečný invalidní
4
9
36
86
důchod Příspěvek na kompenzační pomůcky Tabulka č. 13: Jaké sociální dávky pobíráte
Graf č. 13: Jaké sociální dávky pobíráte
Na tuto otázku odpovědělo logicky stejně respondentů jako v otázce minulé, tedy 42 respondentů. Z daného počtu dotazovaných, tedy ze 42 respondentů odpovědělo 86% z nich, že pobírají příspěvek na kompenzační pomůcky. Tedy většina.
65
Otázka č. 14: Mé měsíční výdaje
Měsíční výdaje
Počet respondentů
%
Méně než 6.000,- Kč
9
12
6.000,- Kč až 8.000,- Kč
5
7
8.000,- Kč až 10.000,- Kč
4
5
Více než 10.000,- Kč
57
76
Tabulka č. 14: Měsíční výdaje respondentů
Graf č. 14: Měsíční výdaje respondentů
76% respondentů odpovědělo, že jejich měsíční výdaje překročí hranici 10.000,Kč. Druhou větší skupinou byli ti respondenti, kteří mají měsíční výdaje pod 6.000,Kč.
66
Otázka č. 15: Mé pracovní ohodnocení činí odhadem
Pracovní ohodnocení
Počet respondentů
%
Do 6.000,- Kč
0
0
6.000,- Kč až 8.000,- Kč
31
41
8.000,- Kč až 10.000,- Kč
14
19
10.000,- Kč až 12.000,- Kč
0
0
12.000,- Kč až 14.000,- Kč
10
13
14.000,- Kč až 16.000,- Kč
20
27
Více než 16.000,- Kč
0
0
Tabulka č. 15: Pracovní ohodnocení respondentů
Graf č. 15: Pracovní ohodnocení respondentů
41% respondentů odpovědělo, že jejich pracovní (finanční) ohodnocení činí odhadem 6.000,- Kč až 8.000,- Kč za měsíc. Podívejme se na předešlý graf a tabulku, která souvisela s měsíčními výdaji, je zřejmé, že 76% dotazovaných respondentů odpovědělo, že jejich měsíční výdaje jsou více než 10.000,- Kč. Z toho vyplývá, že většina sluchově postižených za měsíc více utratí, než vydělá.
67
Vyhodnocení hypotéz H1: Předpokládáme, že lidé s úplnou ztrátou sluchu v porovnání s ostatními skupinami lidí se sluchovým postižením (nedoslýchaví, lidé se zbytkem sluchu) nebudou pracovat v kolektivu.
Stupeň sluchového postižení resp.
Počet respondentů
%
Nedoslýchavost
22
61
Zbytky sluchu
13
36
Úplná ztráta sluchu
1
3
pracujících v kolektivu
Tabulka č. 16: Hypotéza č. 1
Graf č. 16: Hypotéza č. 1
V tomto grafu a tabulce můžeme vidět spojení dotazníkové otázky č. 5 a otázky č. 7. V kolektivu pracuje 36 osob s určitým stupněm sluchové ztráty (tj. nedoslýchaví, zbytky sluchu, úplná ztráta sluchu) Můžeme vidět v grafu či tabulce č. 7. Hypotéza se potvrdila, protože z grafu č. 16 jde odvodit, že pouze 1 respondent s úplnou ztrátou sluchu pracuje v kolektivu, což jsou pouhé 3% z daného počtu respondentů s jiným stupněm sluchového postižení, avšak po zaokrouhlení z celkového počtu respondentů je to 0%.
68
H2: Předpokládáme, že osoby s úplnou ztrátou sluchu v porovnání s ostatními skupinami lidí se sluchovým postižením (nedoslýchaví, lidé se zbytkem sluchu) nebudou pracovat se slyšícími kolegy v kolektivu.
Stupeň sluchového postižení resp.
Počet respondentů
%
Nedoslýchavost
22
85
Zbytky sluchu
4
15
Úplná ztráta sluchu
0
0
pracujících v kolektivu se slyšícími kolegy
Tabulka č. 17: Hypotéza č. 2
Graf č. 17: Hypotéza č. 2
Tato hypotéza byla vytvořena na základě dotazníkových otázek č. 5 (stupeň sluchové ztráty), otázky č. 7 (práce v kolektivu) a otázky č. 8 (práce se slyšícími kolegy). Hypotéza se potvrdila, jak napovídá graf č. 17. Respondenti s úplnou ztrátou sluchu nepracují v kolektivu se slyšícími kolegy, pouhých 15%, tedy 4 respondenti osob se zbytky sluchu pracují v kolektivu se slyšícími kolegy, avšak největší skupinou je skupina nedoslýchavých osob, celkově 85%.
69
H3: Předpokládáme, že osoby se sluchovým postižením ve věku od 46-60 let budou častěji zaměstnány v porovnání s ostatními věkovými skupinami lidí (18 30 let, 31 - 45 let, více než 60 let) se sluchovým postižením.
Zaměstnání sluchově postižených osob v
Počet respondentů
%
18 - 30 let
10
19
31 - 45 let
25
46
46 - 60 let
19
35
závislosti na jejich věku
Tabulka č. 18: Hypotéza č. 3
Graf č. 18: Hypotéza č. 3
U této hypotézy vycházíme z dotazníkových otázek č. 1 (věk respondentů) a č. 2 (zaměstnání respondentů). Jak lze vyčíst z tabulky č. 2, počet pracujících je 54. U této hypotézy se nepotvrdilo to, že osoby se sluchovým postižením ve věku od 46 – 60 let jsou častěji zaměstnány než ostatní věkové kategorie. Nejproduktivnější věkovou skupinou v zaměstnání je věková kategorie od 31 – 45 let, celých 46% z daného počtu respondentů.
70
H4: Předpokládáme, že ženy se sluchovým postižením budou častěji pracovat ve vystudovaném oboru než muži se sluchovým postižením.
Práce ve vystudovaném oboru v závislosti na
Počet respondentů
%
muži
9
32
ženy
19
68
pohlaví
Tabulka č. 19: Hypotéza č. 4
Graf č. 19: Hypotéza č. 4
Vycházelo se z dotazníkových otázek č. 3 (pohlaví respondentů) a dotazníkové otázky č. 6 (práce v oboru). Ve vystudovaném oboru pracuje 28 osob se sluchovým postižením, jak lze vyčíst z ttabulky č. 6. Z tohoto počtu respondentů bylo 19 žen a 9 mužů. Hypotéza se potvrdila, větší procento respondentů se sluchovým postižením, které pracuje ve vystudovaném oboru, jsou ženy. Ženy v tomto dotazníku zaujímají celých 68%.
71
H5: Předpokládáme, že lidé se sluchovou ztrátou v rozsahu úplné ztráty sluchu budou brát svůj handicap jak bariéru při výkonu zaměstnání častěji než ostatní skupiny lidí se sluchovým postižením (nedoslýchaví, lidé se zbytkem sluchu).
Handicap jako bariéra v zaměstnání
Počet respondentů
%
Nedoslýchavost
2
14
Zbytky sluchu
5
36
Úplná ztráta sluchu
7
50
v závislosti na stupni sluchového postižení
Tabulka č. 20: Hypotéza č. 5
Graf č. 20: Hypotéza č. 5
U této hypotézy byla využita dotazníková otázka č. 5 (stupeň sluchové ztráty) a otázka v dotazníku č. 9 (handicap jako bariéra v zaměstnání). V tabulce č. 9 je zaznamenáno, že na odpověď, zda osoby se sluchovým postižením berou svůj handicap, jako bariéru při výkonu práce odpovědělo 14 respondentů z celkového počtu. U osob s úplnou ztrátou sluchu se jednalo o 50 %, naopak u osob se zbytky sluchu o 36 % a nedoslýchavých o pouhých 14 % - při porovnání vychází, že nejvíce pociťuje vadu sluchu jako bariéru v zaměstnání právě skupina osob s úplnou ztrátou sluchu. Hypotéza se tedy potvrdila.
72
H6: Předpokládáme, že muži se sluchovým postižením jsou spokojenější v zaměstnání než ženy se sluchovým postižením.
Spokojenost v zaměstnání v
Počet respondentů
%
Muži
26
67
Ženy
13
33
závislosti na pohlaví
Tabulka č. 21: Hypotéza č. 6
Graf č. 21: Hypotéza č. 6
U poslední hypotézy byly využity otázky z dotazníku č. 3 (pohlaví respondentů) a č. 10 (spokojenost v zaměstnání). Z tabulky č. 10 lze vyčíst, že na tuto otázku v dotazníku odpovědělo 39 respondentů z celkového počtu kladně, tedy ano. Z toho bylo 26 mužů a 13 žen. Poslední hypotéza se potvrdila, jak lze vyčíst z grafu č. 21. Muži se sluchovým postižením jsou spokojenější v zaměstnání daleko více, než ženy se sluchovým postižením. Muži zaujímali 67%. Lze také říci, že to mohlo být způsobeno větším obsazením mužů, jakožto dotazovaných respondentů.
73
5.5 Diskuze Z výsledků empirického šetření lze říci několik zásadních aspektů, týkajících se pracovního zařazení a uplatnění sluchově postižených osob ve Zlínském kraji. Na základě cílů, které byly stanoveny na začátku výzkumu, jsou uvedena některá závěrečná shrnutí, ke kterým se dospělo na základě analýzy dotazníku a zpracování daných hypotéz. Pro většinu respondentů není sluchové postižení bariéra při jejich výkonech v práci, ale přesto bylo překvapivé, že většina respondentů pracuje s neslyšícími kolegy. Proč se tedy tolik straní slyšícímu kolektivu, když většina uvedla, že své postižení neberou jako bariéru při výkonu zaměstnání? Je možné, že respondenti z daných odpovědí uvedli právě tuto odpověď, protože něchtěli vypadat v očích inktaktních osob jako handicapovaní. Podle předpokladů se potvrdila hypotéza, že lidé s úplnou ztrátou sluchu v porovnání s ostatními skupinami lidí se sluchovým postižením (tj. nedoslýchaví, lidé se zbytkem sluchu) nebudou pracovat v kolektivu. V kolektivu pracuje 36 osob sluchově postižených. Avšak pouze jeden z nich má úplnou ztrátu sluchu, jak lze vyčíst z grafu č. 16. Je to v důsledku stupně sluchové ztráty. Úplná ztráta sluchu je větší komunikační omezení než např. nedoslýchavost či zbytky sluchu. Ve druhé hypotéze byl stanoven předpoklad, že osoby s úplnou ztrátou sluchu v porovnání s ostatními skupinami lidí se sluchovým postižením (nedoslýchaví, lidé se zbytkem sluchu) nebudou pracovat se slyšícími kolegy v kolektivu. Tento předpoklad se také potvrdil. Je to způsobeno tím, že osoba s úplnou ztrátou sluchu se složitěji domluví se slyšícími kolegy, než kdyby měla stupeň sluchové ztráty např. zbytky sluchu. Předpoklad u další hypotézy, že osoby se sluchovým postižením ve věku od 46-60 let budou častěji zaměstnány v porovnání s ostatními věkovými skupinami lidí (18 30 let, 31 - 45 let, více než 60 let) se sluchovým postižením se nepotvrdil. Nejvíce zaměstnávatelnou věkovou kategorií jsou osoby ve věku 31 – 45 let, celých 46% z daného počtu respondentů. Může to být způsobeno přidruženými faktory spojenými s vyšším věkem. Osoby ve věku 31 – 45 let jsou víceméně mladí lidé, nevyskutují se u nich ještě nemoci spojené s postupujícím stářím, které ovlivňují zdatnost, výkonnost a adaptabilitu starších osob. Je logické, že jde tedy o produktivnější kategorii osob.
74
Předpokládalo se, že ženy se sluchovým postižením budou častěji pracovat ve vystudovaném oboru než muži se sluchovým postižením. Ve vystudovaném oboru pracuje 28 osob se sluchovým postižením, jak lze vyčíst z tabulky č. 6. Z tohoto počtu respondentů bylo 19 žen a 9 mužů. Hypotéza se potvrdila, větší procento respondentů se sluchovým postižením, které pracuje ve vystudovaném oboru, jsou ženy, celých 68%. Sluchově postižení si zvolili spíše obory, které je zajímají, než aby dali přednost oboru, který vystudovali. Je důležité zmínit, že téměř třetina nedoslýchavých respondentů plně využívá sluchadla a jejich profesní život není vůbec ovlivněn. Proč tedy ženy pracují častěji ve vystudovaném oboru? Může to být způsobeno rozsahem sluchové ztráty. Většina žen má úplnou ztrátu sluchu, proto se možná bojí měnit obor. Je to pro ně složitější, než kdyby měly např. zbytky sluchu. Lehčí stupeň sluchové ztráty se pak dá nahradit různými kompenzačními pomůckami a jejich výkon pak nemusí být vůbec ovlivněn. To jim umožňuje pracovat i v běžných oborech. Z celkového vyhodnocení je patrný také výrazný nepoměr mezi finančním ohodnocením respondentů a jejich měsíčními výdaji. Velká většina respondentů nevydělá tolik, aby pokryla své měsíční výdaje. Malá část z nich avšak pobírá starobní důchod či invalidní důchod, proto se jejich měsíční výdaje mohou pokrýt. Pracující respondenti bez důchodu si obtížně vydělají na své měsíční výdaje. Více než polovina respondentů je se svým finančním ohodnocením spokojena a jsou to především muži se sluchovým postižením. Domníváme se, že to také záleží na stupni sluchové ztráty. Většina dotazovaných mužů má zbytky sluchu či jsou nedoslýchaví. Nebrání jim to ve změně povolání. Mohou si zvolit povolání, které je baví, a které je více finančně ohodnoceno. Potvrdil se také předpoklad, že lidé s úplnou ztrátou sluchu budou brát svůj handicap jak bariéru při výkonu zaměstnání častěji, než osoby nedoslýchavé a osoby se zbytkem sluchu. Osoby s úplnou ztrátou sluchu nemají možnost tak velké kompenzace, proto se obávají značné komunikační bariéry při výkonu zaměstnání, vzájemná komunikace a pochopení mezi neslyšícími a intaktními osobami je složitější. U poslední hypotézy byl předpoklad, že muži se sluchovým postižením jsou spokojenější v zaměstnání než ženy se sluchovým postižením. Tento předpoklad se také potvrdil. Muži se sluchovým postižením jsou spokojenější v zaměstnání daleko
75
více, než ženy se sluchovým postižením. Muži zaujímali 67%. Výsledky v této položce mohly být ovlivněny větším zastoupením mužů ve výzkumném vzorku. Z daného výzkumu můžeme tvrdit, že pracovní zařazení sluchově postižených ve Zlínském kraji je celkem vysoké.
76
DOPORUČENÍ PRO PRAXI Doporučení pro praxi není jednoduché. Měla by být snaha zapojit všechny sluchově postižené osoby do zaměstnání s kolektivem, nejlépe se slyšícími kolegy bez ohledu na jejich stupeň sluchové ztráty. Tedy i osoby s úplnou ztrátou sluchu, by se neměly stranit slyšícího kolektivu. Měla by být větší snaha ze strany sluchově postižených osob, aby pracovaly v oboru, který vystudovaly. V minulosti byl velmi omezený výběr škol, které mohli vystudovat. S tím pak souvisí větší spokojenost v zaměstnání. Sluchově postižení se v tomto případě nemusejí tolik rekvalifikovat a zaučovat v novém, neznámém oboru. Neznamená to však, že by tyto osoby nemohly vykonávat práci v jiných oborech. Práce v oboru dále souvisí s finančním ohodnocením. Práce by měla být lépe ohodnocena, aby sluchově postižené osoby nemusely vydělávat pouze na své měsíční výdaje. Jde tedy o zkvalitnění a zlepšení životní úrovně sluchově postižených osob. Většina sluchově postižených nemá ani maturitu a proto asi pracují v povoláních, které nejsou tak dobře finančně ohodnocena. Lidé s úplnou ztrátou sluchu by neměli brát svůj handicap jako bariéru při výkonu své práce. S tím ovšem souvisí fakt, že by se musel zlepšit přístup od většinové, slyšící společnosti. V dnešní moderní době, kdy je k dispozici celá řada kompenzačních pomůcek, by lidé neměli sluchově postiženého z žádného důvodu odstrkovat. Sluchově postižené osoby by se měly považovat za rovnocenné kolegy v zaměstnání se slyšícím kolektivem. Dostatek informací je nezbytným předpoklad pro úspěšné překonání negativních důsledků sluchového postižení. Otázkou je, zda sluchově postižení maximálně využívají kompenzační pomůcky a jestli mají informace o nových pomůckách a také informaci o možnosti příspěvku na kompenzační pomůcky. Další řešení je více informovanosti ze strany organizací a agentur, které poskytují podporované zaměstnávání. Měla by se zdůraznit podpora a samotná prezentace zaměstnání osob s handicapem a zviditelnit dobrá a kvalitní práce sluchově postižených osob. Upozornit na lidi, kteří i přes své postižení dokáží vyrábět konkurenceschopné výrobky a dělat stejně dobrou práci jako intaktní lidé. Zaměstnavatelé by měli být více informováni o výhodách, jež přináší zaměstnávání sluchově postižených lidí. Jde o možnost uplatnění slevy na dani
77
z příjmu, snížení mzdových nákladů díky státní dotaci a také pozitivní dopad na image firmy. (Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti) Mělo by existovat více projektů zaměřených na zaměstnávání sluchově postižených osob, aby se minimalizovala komunikační bariéra při vstupu na trh práce pro tyto osoby.
78
ZÁVĚR V bakalářské práci jsme se věnovali možnostem profesní volby a pracovním uplatněním osob se sluchovým postižením. Jednou z mnoha překažek u sluchově postižených osob je stupeň sluchové ztráty, z čehož plyne další překážka a to samotný způsob komunikace. Jde o největší bariéry mezi sluchově postiženým a jeho zaměstnavatelem, ale také mezi kolegy. V první kapitole pojednáváme o osobě se sluchovým postižením, o klasifikaci sluchových vad a kategorizaci osob se sluchovým postižením, abychom získali přehled a představu o jedinci se sluchovým postižením a o jeho postižení. Druhá kapitola pojednává o komunikaci sluchově postižených, dále jsou zmíněny komunikační systémy a jaké vzdělávací přístupy sluchově postižení mohou využívat. Např. systém orální komunikace, systém totální komunikace, systém bilingvální komunikace. Třetí kapitolou jsme otevřeli téma kompenzačních pomůcek. Zde jsou uvedeny, jaké jsou možnosti kompenzace sluchových vad. Přes druhy sluchadel jsme se dostali až k tématu kochleárního implantátu, k indukční smyčce a různým světelným a vibračním pomůckám sluchově postižených osob. Zmínili jsme také význam tlumočníka v životě neslyšících. Čtvrtá kapitola je o možnosti vzdělávání sluchově postižených. Vychází se ze základních školských dokumentů a zákonů. Dále pak z legislativy z resortu ministerstva práce a sociálních věcí, ze kterých vycházíme při rozboru možností sluchově postižených na trhu práce. Podrobně se zaměřuje na profesní orientaci, volbu povolání. V této kapitole je rozebráno téma podporované zaměstnávání, možnosti sluchově postižených na trhu práce, chráněné pracovní místa a dílny. Především jaká legislativní opatření tomu předchází. Pátá kapitola je samotné výzkumné šetření. V praktické části byl použit kvantitativní výzkum s využitím techniky dotazníku. Obsahuje cíle výzkumu a jeho metodologii.
Dále
také
charakteristiku
zkoumaného
vzorku,
dotazník
s vypracovanými grafy. V závěru je celá výzkumná kapitola shrnuta. Výzkumné šetření bylo zaměřěno na problematiku zaměstnávání sluchově postižených osob ve Zlínském kraji. Zajímali jsme se o vlastní postoje a představy sluchově postižených, jak se vidí sluchově postižení v pracovním procesu. Jestli své postižení berou jako bariéru při kontaktu se slyšícími lidmi nebo obecně při svém povolání. Zajímali jsme
79
se o představu zaměstnatelnosti ve vystudovaném oboru u obou pohlaví respondentů, také finančního ohodnocení těchto osob a zároveň, kolik mají měsíčních výdajů. Z celkového šetření vyplývá, že sluchově postižení sami vnímají zaměstnání jako vysokou hodnotu a přikládají ji velký význam. Většinou pracují v oborech, které je baví, nikoli v oborech, které vystudovali. Ženy se sluchovým postižením pracují častěji ve vystudovaném oboru než muži se sluchovým postižením. Většina z nich nevnímá své postižení jako bariéru při práci, téměř polovina z nich pracuje v kolektivu. Avšak lidé se sluchovou ztrátou v rozsahu úplné ztráty sluchu berou svůj handicap jak bariéru při výkonu zaměstnání častěji než ostatní skupiny lidí se sluchovým postižením (nedoslýchaví, lidé se zbytkem sluchu). Bakalářská práce se také věnuje doporučením pro praxi, pro zlepšení podmínek v této oblasti.
80
BIBLIOGRAFIE Seznam použité literatury 1.
BAREŠOVÁ, J. HRUBÝ, J. Didaktické a technické pomůcky pro sluchově postižené v MŠ a ZŠ. Praha: Septima, 1999. ISBN 80-7216-105-9
2.
ČERVENKOVÁ, A. Co a jak číst se sluchově postiženým dítětem. Praha: FRPSP, 1999.
3.
ČERVENKOVÁ, A. Jak jsme se učili číst. Čtení pro rodiče malých dětí s vadami sluchu V. Praha: GONG, 1992.
4.
FREEMAN, R. D.; GARBIN, C. F.; BOESE, R. J. Tvé dítě neslyší? Praha: Federace rodičů a přátel sluchově postižených, 1992.
5.
HRUBÝ, J. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu. 2. díl. Praha: Federace rodičů a přátel sluchově postižených, SEPTIMA, 1998. ISBN 80-7216-075-3.
6.
HRUBÝ, J. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu – I. díl. Praha: FRPSP, 1999. ISBN 80-7216-096-6.
7.
HUDÁKOVÁ, A. a kol. Ve světě sluchového postižení. Praha: Federace rodičů a přátel sluchově postižených, 2005. ISBN 80-86792-27-7.
8.
CHRÁSKA, M. Metody pedagogického výzkumu. Praha: Grada, 2007.
9.
KOMORNÁ, M. Systém vzdělávání osob se sluchovým postižením v ČR a specifika vzdělávacích metod při výuce. Praha, Česka komora tlumočníků znakového jazyka, 2008. ISBN 978-80-87218-18-1
10.
KRAHULCOVÁ, B. Komunikace sluchově postižených. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0329-2.
11.
KRAHULCOVÁ, B. Komunikace sluchově postižených. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Nakladatelství Karolinum, 2001. 303s. ISBN 80-246-03292.
12.
LEJSKA, M. Poruchy verbální komunikace a foniatrie. Brno: Paido, 2003. ISBN 80-7315-038-7.
13.
OPATŘILOVA, D. Pedagogická intervence v raném a předškolním věku u jedinců s dětskou mozkovou obrnou. Brno: MU, 2003. ISBN: 80-210-3242-1 81
14.
POTMĚŠIL, M. Čtení k surdopedii. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2003. ISBN 80-244-0766-3
15.
POTMĚŠIL, M. Úvodní stati k výchově a vzdělávání sluchově postižených. 1. vydání. Praha: Fortuna, 1999. ISBN 80-7168-744-8
16.
RENOTIEROVÁ, M., LUDÍKOVÁ, L. a kol.
Speciální pedagogika.
Olomouc: Univerzita Palackého, 2003. 17.
SOURALOVÁ, E. Čtení neslyšících. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002.
18.
SOURALOVÁ, E. Surdopedie I. Olomouc: Univerzita Palackého, 2004.
19.
SOURALOVÁ, E. Surdopedie I., studijní opora pro kombinované studium. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005. ISBN 80-224-1007-9.
20.
SOURALOVÁ, E. Surdopedie II. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005. ISBN 80-244-1008-7.
21.
STRNADOVÁ, V. Hádej, co říkám aneb odezírání je nejisté umění. Praha: Helix, 2001. ISBN 80-903035-0-1.
22.
STRNADOVÁ, V. Odezírání jako schopnost. Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka o. s., 2006. ISBN 978-80-87153-27-7.
23.
ŠEDIVÁ, Z. Psychologie sluchově postižených ve školní praxi. 1. vyd. Praha: Septima, 2006. ISBN 80-7216-232-2.
24.
VITÁKOVÁ, P. aj. Souhrnná metodika podporovaného zaměstnávání. Praha: Rytmus, 2005. 127 s. ISBN 80-903598-0-9.
25.
VITÁSKOVÁ, K. a kol. Zefektivnění studia a profesního uplatnění handicapovaných studentů na vysokých školách. Olomouc: UP, 2003. ISBN 80-244-0621-7
Seznam hypertextových odkazů 1.
3Dimenze, o. s. Moravské centrum znakového jazyka. [online]. [cit. 25. ledna
2010].
Dostupné
http://www.3dimenze.net/terminologie.html
82
na
WWW:
2.
Aima s.r.o. Dostupná na WWW: http://www.aima.cz/co_ocekavat.htm [online]. [cit. 5. března 2010].
3.
Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel. [online]. [cit. 29. ledna 2010]. Dostupné na WWW: http://www.asnep.cz/
4.
Businesscenter.cz Dostupné na WWW: www.business.center.cz [online]. [cit. 24. března 2010].
5.
Centrum
služeb
postiženým
Zlín,
o.p.s.
Dostupné
na
WWW:
http://www.cspzlin.cz/Main/Ofirme_2.aspx [online]. [cit. 9. března 2010]. 6.
Česká komora tlumočníků znakového jazyka. [online]. [cit. 14. ledna 2010]. Dostupná na WWW: http://www.cktzj.com/index.php?page=kodex
7.
Česká unie neslyšících, oblastní organizace Zlín. [online]. [cit. 11. ledna 2010]. Dostupná na WWW: http://www.cunzlin.estranky.cz/
8.
Česká unie pro podporované zaměstnávání. Dostupná na WWW: www.unie-pz.cz/index.php/pz/14 [online]. [cit. 26. března 2010].
9.
Dobromysl.cz
Dostupný
na
WWW:
http://www.dobromysl.cz/scripts/detail.php?id=198 [online]. [cit. 12. Března 2010]. 10.
Doktorka.cz Dostupná na WWW: http://zdravi.doktorka.cz/kochlearniimplantat-pomah-neslysicm-detem-rozvinout-rec [online]. [cit. 18. února 2010].
11.
ELIM, křesťanská společnost pro evangelizaci a diakonii Vsetín, o. s. [online].
[cit.
2.
února
2010].
Dostupné
na
WWW:
http://www.elimvsetin.cz/ 12.
http://ruce.cz/znakovy-jazyk/tlumoceni [online]. [cit. 5. února 2010].
13.
Informační portál o světě Neslyšících RUCE. [online]. [cit. 5. února 2010]. Dostupný
na
WWW:
http://ruce.cz/clanky/144-seznam-kompenzacnich-
pomucek-pro-sp 14.
Integrovaný portál MPSV ČR [online]. [cit. 1. února 2010]. Dostupný na WWW: http://portal.mpsv.cz/sz/local/ab_info/prac_rehabilitace
83
15.
Kochlear,
webík
s vypnutým
zvukem.
Dostupný
na
WWW:
http://www.kochlear.cz/index.php?text=81-cil-pruzkumu-kochlearnihoimplantatu [online]. [cit. 15. března 2010]. 16.
Kompone, katalog komunikačních a kompenzačních pomůcek. Dostupné na WWW: http://www.kompone.cz/ [online]. [cit. 18. března 2010].
17.
Lékaři-online.cz Dostupné na WWW: http://www.lekari-online.cz/orlotorinolaryngologie/zakroky/tinitus-usni-selest [online]. [cit. 18. ledna 2010].
18.
Listina základních práv a svobod. [online]. [cit. 9. února 2010]. Dostupná na WWW: http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html
19.
LORM, o. s. – Společnost pro hluchoslepé. [online]. [cit. 20. ledna 2010]. Dostupné na WWW: http://www.lorm.cz/cs/hluchoslepi/cervenobila_hul.php
20.
Oblastní charita Uherské Hradiště. [online]. [cit. 11. února 2010]. Dostupné
na
WWW:
http://uhradiste.charita.cz/hlavni-strana/agentura-
podporovaneho-zamestnavani 21.
Pevnost - České centrum znakového jazyka, o. s. [online]. [cit. 14. ledna 2010]. Dostupný na WWW: http://www.pevnost.com/terminologie.html
22.
ProSluch s.r.o Dostupné na WWW: http://www.prosluch.cz/sluchadla.php [online]. [cit. 16. ledna 2010].
23.
Sagit, nakladatelství ekonomické a právní literatury, Ostrava. Dostupné na WWW: www.sagit.cz [online]. [cit. 25. března 2010].
24.
Vyhláška č. 13/2005 Sb., o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři. [online]. [online]. [cit. 20. ledna 2010].
Dostupná na
WWW: http://www.msmt.cz/dokumenty/vyhlaska-c-13-2005-sb-1 25.
Vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. [online]. [cit. 17. února 2010]. Dostupná na WWW: http://www.msmt.cz/dokumenty/vyhlaska-c-72-2005sb-1
26.
Vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných.
84
[online].
[cit.
19.
února
2010].
Dostupná
na
WWW:
http://www.msmt.cz/dokumenty/vyhlaska-c-73-2005-sb-1 27.
Wikipedie,
otevřená
encyklopedie.
Dostupná
na
WWW:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Znakov%C3%BD_jazyk [online]. [cit. 20. ledna 2010]. 28.
Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách. [online]. [cit. 22. únor 2010]. Dostupný
na
WWW:
https://sluzbyprevence.mpsv.cz/dok/zakon-
108_2006.pdf 29.
Zákon č. 155/1998 Sb. o znakové řeči. [online]. [cit. 15. února 2010]. Dostupný
na
WWW:
http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?cd=76&typ=r&zdroj=sb98155 30.
Zákon č. 384/2008 Sb. o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, kterým se mění zákon č. 155/1998 Sb., o znakové řeči a o změně dalších zákonů a další související zákony. [online]. [cit. 23. únor
2010].
Dostupný
na
WWW:
http://www.asnep.cz/zakony_soubory/www-zakonycr-cz_seznamy_3842008-Sb.pdf 31.
Zákon č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti. [online]. [cit. 3. března 2010]. Dostupný
na
WWW:
http://www.sagit.cz/pages/uz.asp?cd=76&typ=r&levelid=483522 32.
Zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). [online]. [cit. 18. ledna 2010]. Dostupný na WWW: http://www.msmt.cz/dokumenty/novy-skolskyzakon
33.
Zákoník práce. [online]. [cit. 25. únor 2010].
Dostupný na WWW:
http://business.center.cz/business/pravo/zakony/zakprace/
85
SEZNAM PŘÍLOH • Příloha č. 1: Seznam tabulek a obrázků z teoretické a praktické části • Příloha č. 2: Obrázková příloha • Příloha č. 3: Výzkumný dotazník
86
Seznam tabulek a grafů z teoretické části Graf č. 1: Porovnání audiologické a kulturní definice neslyšících (Hrubý, 1999, s. 48) Tabulka č. 1: Klasifikace sluchových ztrát dle WHO 1980 (Krahulcová, 2003) Tabulka č. 2: Vlivy, které působí na úspěšnost odezírání (Strnadová, 2006, s. 11) Tabulka č. 3: Česká prstová abeceda na jednu ruku (Potměšil, 1992, s. 11) Tabulka č. 4: Česká prstová abeceda dvouruční (Souralová, 2005, s. 26)
Seznam tabulek a grafů z praktické části Tabulka č. 1: Věk respondentů Tabulka č. 2: Zaměstnání respondentů Tabulka č. 3: Pohlaví respondentů Tabulka č. 4: Vzdělání respondentů Tabulka č. 5: Stupeň sluchového postižení Tabulka č. 6: Práce ve vystudovaném oboru Tabulka č. 7: Práce v kolektivu Tabulka č. 8: Práce se slyšícími kolegy Tabulka č. 9: Sluchové postižení jako bariéra Tabulka č. 10: Spokojenost v zaměstnání Tabulka č. 11a: Spokojenost s vedoucím Tabulka č. 11b: Spokojenost s kolegy Tabulka č. 11c: Spokojenost s činnostmi Tabulka č. 12: Pobírání sociálních dávek Tabulka č. 13: Jaké sociální dávky pobíráte Tabulka č. 14: Měsíční výdaje respondentů Tabulka č. 15: Pracovní ohodnocení respondentů
Tabulka č. 16: Hypotéza č. 1 Tabulka č. 17: Hypotéza č. 2 Tabulka č. 18: Hypotéza č. 3 Tabulka č. 19: Hypotéza č. 4 Tabulka č. 20: Hypotéza č. 5 Tabulka č. 21: Hypotéza č. 6
Graf č. 1: Věk respondentů Graf č. 2: Zaměstnání respondentů Graf č. 3: Pohlaví respondentů Graf č. 4: Vzdělání respondentů Graf č. 5: Stupeň sluchového postižení Graf č. 6: Práce ve vystudovaném oboru Graf č. 7: Práce v kolektivu Graf č. 8: Práce se slyšícími kolegy Graf č. 9: Sluchové postižení jako bariéra Graf č. 10: Spokojenost v zaměstnání Graf č. 11a: Spokojenost s vedoucím Graf č. 11b: Spokojenost s kolegy Graf č. 11c: Spokojenost s činnostmi Graf č. 12: Pobírání sociálních dávek Graf č. 13: Jaké sociální dávky pobíráte Graf č. 14: Měsíční výdaje respondentů Graf č. 15: Pracovní ohodnocení respondentů Graf č. 16: Hypotéza č. 1 Graf č. 17: Hypotéza č. 2
Graf č. 18: Hypotéza č. 3 Graf č. 19: Hypotéza č. 4 Graf č. 20: Hypotéza č. 5 Graf č. 21: Hypotéza č. 6
Obrázková příloha: Komunikační a kompenzační pomůcky pro sluchově postižené
obr. č. 1 - Závěsná sluchadla
obr. č. 2 - Zvukovodová sluchadla
obr. č. 3 - Brýlová sluchadla
obr. č. 4 - Kochleární implantát
obr. č. 5 - Kochleární implantace u dětí
obr. č. 6 - Indukční smyčka pro přepážky
obr. č. 7 - Světelná signalizace
obr. č. 8- Fax, psací telefon
Kompone, katalog komunikačních a kompenzačních pomůcek. Dostupné na WWW:
http://www.kompone.cz/
[online].
[cit.
18.
března
2010]
DOTAZNÍK (pro rok 2009-2010) Tento dotazník je určen pro osoby, které trpí sluchovým postižením
Pomocí tohoto dotazníku se snažím najít odpověď na tyto 3 otázky:
1) Jaká je zaměstnanost u lidí se sluchovým postižením ve vystudovaném oboru? 2) Je Váš handicap bariérou při Vaší práci? 3) Jak je vysoké Vaše finanční ohodnocení?
Výsledky budou použity v bakalářské práci studentky Fakulty pedagogické oboru pedagogika-sociální práce Děkuji Vám, Kristýna Velísková ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------1. Věk: Méně než 18:
18-30:
31-45:
46-60:
2. Zaměstnání: Pracující:
Důchodce:
Nezaměstnaný:
3. Pohlaví: Muž:
Žena:
Invalidní důchodce: Student:
Jiná odpověď:
Více než 60:
4. Vzdělání: Základní:
Vyučen:
Vyučen s maturitou:
Středoškolské: Vyšší odborné:
Vysokoškolské:
5. Jaký stupeň sluchového postižení máte? Nedoslýchavost:
Zbytky sluchu:
Úplná ztráta sluchu:
Jiná odpověď:
6. Pracujete v oboru, který jste vystudoval/a? Ano:
Ne:
7. Pracujete v kolektivu? Ano:
Ne:
8. Pracujete se slyšícími kolegy? Ano:
Ne:
9. Vnímáte svůj handicap jako bariéru při výkonu zaměstnání? Ano:
Ne:
10. Jste spokojen/a s svou prací? Ano:
Ne:
11. Pokud ano, jak moc? (škálá od 1 do 10, zakroužkujte: 1- vůbec ne, 10 maximálně spokojen)
a) s vedoucím
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
b) s kolegy
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
c) s činnostmi
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
12. Pobírám určité sociální dávky: Ano:
Ne:
13. Pokud ano, jaké? Příspěvek na péči:
Invalidní důchod:
Příspěvek na kompenzační pomůcky:
Jiné:
14. Mé měsíční výdaje: Méně než 6 000:
6 000-8 000:
8 000-10 000:
Více než
10 000: 15. Mé pracovní ohodnocení činí odhadem: Do 6 000: 12 000-14 000:
6 000-8 000:
8 000-10 000:
14 000-16 000:
10 000-12 000: Více:
Mnohokrát děkuji za vyplnění dotazníku, za Vaše odpovědi, které mi pomohou v mém výzkumu. Přeji Vám mnoho pracovních i osobních úspěchů. S pozdravem Kristýna Velísková
ANOTACE
Jméno a příjmení:
Kristýna Velísková
Katedra:
Katedra speciální pedagogiky
Vedoucí práce:
Mgr. Kateřina Jeřábková, Ph.D.
Rok obhajoby:
2010
Název práce:
Název v angličtině:
Pracovní zařazení sluchově postižených osob ve Zlínském kraji. Employment of people with hearing impairment in Zlín region.
Bakalářská práce se zabývá problematikou pracovního zařazení sluchově postižených osob ve Zlínském kraji. Je zde uvedena klasifikace sluchových vad, kompenzační Anotace práce:
pomůcky, také komunikace jako jedna z největších bariér při hledání pracovního uplatnění, možnosti vzdělávání, profesní přípravě, která vede k vlastní volbě povolání. Cílem bakalářské práce je přiblížit problematiku pracovního uplatnění sluchově postižených osob.
Klíčová slova:
sluchová vada, kompenzační pomůcky, vzdělávání sluchově postižených osob, profesní příprava. Bachelor work deals with topic of employment of people with hearing impairment in Zlín region. It includes
Anotace v angličtině:
information about hearing impairment, compensatory aids, communication as barrier in employment, education of people with hearing impairment and professional preparation. The goal of bachelor work is to describe the issue of employment of people with hearing impairment.
Klíčová slova
Hearing
impairment,
compensatory
aids,
defect,
v angličtině:
compensating aids, education of people with hearing
impairment, professional preparation. Přílohy vázané v práci:
Seznam tabulek a grafů z teoretické a praktické části Obrázková příloha Výzkumný dotazník
Rozsah práce:
86 s. (124 852 znaků), 9 s. příloh
Jazyk práce:
čeština
