Čtvrtletník posluchačů a příznivců. stanice Český rozhlas Vltava

ců přízniv a ů č ha posluc k í n t e l rt ava 16 Čt v las Vlt h z o 2 | 20 r ý e Česk stanic

Fontána Karla Kryla, 2004 Foto: Archiv Jana Zemánka

02

06

8

9

Švýcarsko

Boston a Tangelwood

Smetanovy opery

Shakespeare v opeře

10

14

08 16

08 17

Smetanova Litomyšl

Americký rok

Adriena Šimotová

Augustin Heřman

08 18

08 19

20

14 21

Joseph Roth

Zlý pán a zlá paní

Don Giovanni ve Znojmě

Pozdvihněte již srdce

14 22

14 23

14 24

25

Dvě premiéry z Brna

50 let Permoníku a varhany v Olomouci

Marcel Reich-Ranicki

Příšerně krásné město

26

27

28

29

Concertino Praga

Jihomoravské hudební souznění

Ve znamení lva a gondol

Portréty mladých českých filmařů

30

32

34

Poločas vertikály

Sbormistr Čestmír Stašek

Profil: Jan Zemánek

Vážení posluchači a členové Klubu Vltava, tento úvodník je pro mne spíše závěrníkem, protože po 25 letech práce na Vltavě přichází čas na změnu. Potřebuje ji Vltava i já osobně. Během posledních let se kulturní publikum podle všech známek mění, vyhledává spíše relaxaci, široký rozhled po dění ve všech tvůrčích oborech, méně pak už ponor do mnohdy komplikovaných myšlenkových labyrintů uměleckých děl, hudebních i slovesných. Od kulturní stanice dnes většina publika očekává známé skladby, klasickou literaturu, informace, publicistiku. Budu rád nápomocen tomu, aby Vltava svým posluchačům co nejvíce vyhovovala, ale už se nedokážu oprostit od představy komplexního, svým způsobem náročného programu, který vyváženě nabízí i umělecké hodnoty, do nichž musí posluchač investovat svou zkušenost, trpělivost, soustředění, úsilí proniknout do jejich struktury. Děkuji všem, kteří jste tuto naši snahu ocenili, kteří jste program Vltavy, D-dur a Jazz opravdu poslouchali, zabývali se jím, ponořili se do něho, jako ten Smetana, kterého jsme kdysi na plakátech vykoupali v horně. Přeji krásné léto, naplněné relaxací, poznáváním neznámého i hlubokými uměleckými zážitky. Lukáš Hurník

Průvodce světem kultury Program stanice Český rozhlas Vltava Program stanice Český rozhlas Jazz Klub Vltava Partneři Klubu Vltava

36 37 44 46 47

2

Švýcarský den

ŽENE VA, DAVOS, CURYCH PALIMPSEST Y V ZEMI HELVETSKÉHO KŘÍŽE Český rozhlas Vltava: Švýcarský den 11. 6. 2016

Basilej | Foto: Jiří Kamen

3

Conrada, Greena, Dostojevského, Roberta Musila povyšují švýcarské město na jednu z metropolí světové literatury. Dne 16. listopadu roku 1948 navštívil Ženevu André Maurois, autor monografií o Byronovi a Shelleym. Dělal si poznámky o mlze nad jezerem. O labutích a raccích. Zdejší labutě a rackové mu připadali stále stejní a připomínali spíše dekorace než skutečné ptáky, stejně jako domy na nábřeží…

„Ze všech měst na celém světě, ze všech domovů, které jsem se pokoušel pro sebe na zemi nalézt, mi nejvíc štěstí přinesla Ženeva. V tomto městě jsem od roku 1914 objevoval francouzštinu, latinu, němčinu, Schopenhauera, buddhismus, taoismus, Conrada a nostalgii po Buenos Aires. A také lásku, přátelství, ponížení a vábivý hlas sebevraha… Na rozdíl od jiných měst, od Paříže například, Ženeva nestaví na odiv svou důležitost. Stíny Calvinovy, Rousseauovy, Amielovy a Ferdinanda Hodlera tady dosahují závratné výše. Svou schopností obrozovat se, aniž by ztratila svou minulost, Ženeva mi tak trochu připomíná Japonsko.“ J. L. Borges Palimpsest ženevský Až dorazíte do Ženevy, neodkládejte plavbu po jezeře. Na palubě parníku se vám možná vybaví Rousseauova věta: Vždy jsem vášnivě miloval vodu; pohled na ni mě noří do rozkošného zadumání, ačkoli to zadumání postrádá zřetelného obsahu. Třeba si vzpomenete i na Goethovy vodní záliby a na Hanse Castorpa z Mannova Kouzelného vrchu. Nutně se vám vybaví „vodní pasáže“ v románu Očima západu Josepha Conrada, jehož dílo obdivoval další „ženevský spisovatel“ Graham Greene. „…kráčel k přístavišti malých parníků, kde se opřel o zábradlí… jeho pozornost byla upoutána kamenem zvláštního tvaru, jejž viděl ležeti na dně, počal přemýšleti, jak je asi hluboká voda na onom místě. Brzy se však polekal z této neobyčejné a nevhodné roztěkanosti a vrátil se k řetězu svých myšlenek.“ Joseph Conrad: Očima západu Pohled z paluby lodi vám umožní vnímat rozměr jezerní krajiny: v zrcadle jezerní hladiny, připomínající moře, se násobí rozměr hor, vinic, zámků a měst na břehu. Proměnlivý rytmus jezerních vln, obloha a krajina v zrcadle

Bylo by zajímavé konfrontovat obrazy Ženevy a Ženevského jezera vytvořené anglickými, americkými, francouzskými, německými a ruskými umělci. Všichni ti básníci, spisovatelé, skladatelé a malíři sem přinášeli své vidění světa a často i svá témata. Zároveň na ně působil zdejší genius loci, spoluvytvářený vždy početnou kosmopolitní uměleckou společností. Existence palimpsestu ženevského se řídí nejspíše pravidly pohyblivého svátku. Představuje volnou federaci pocitů a obrazů, vybavenou schopností přijímat stále nové a nové podněty.

Pomník spisovatele J. Joyce – curyšský hřbitov Fluntern. | Foto: Jiří Kamen

hladiny, pěnivý šumot jezerní vody na bocích parníků vplouvajících do ženevského přístavu v Conradově románu Očima západu vás podobně jako autora těchto řádků přivedou k představě, že se básnické obrazy jezera, města na jeho březích, příběhů jeho obyvatel a návštěvníků ukládají do jakýchsi archeologických vrstev, vytvářejí palimpsest. Palimpsest švýcarského ražení. V Rousseauových stopách na břehu jezera se vydávají Byron a Shelley. Místa spojená s Voltairovými a Gibbonovými pobyty mají také své návštěvníky. V dějinách ruské literatury zaujímá důležité místo „ženevská kapitola“, neboť se týká Dostojevského. Ženevská působení a jejich literární reflexe v dílech

Do tohoto pohyblivého palimpsestu vstoupily i verše české básnířky Milady Součkové a odkaz argentinského spisovatele Jorge Luise Borgese, který celá desetiletí žil v Ženevě. Přišel sem jako patnáctiletý chlapec během první světové války. Mladý Borges studoval na kalvínské koleji (Collège Calvin) v centru města. Kolej založil sám Kalvín v roce 1559 jako jednu z prvních protestantských škol. Dnes budova koleje, kam přicházeli i studenti z Čech, vypadá přesně jako v čase Borgesova mládí. Po více než půl století se do Ženevy vrátil, bydlel v Grand-Rue 28. Spisovatel v roce 1986 v metropoli u jezera zemřel, přál si být pohřben na místním Královském hřbitově, na stejném hřbitově jako malá dcera Dostojevského. Borgesův náhrobní kámen se záhadnými postavami je stejně enigmatický jako jeho literární dílo. Nápis ve staré irštině sděluje, že na protilehlé straně, po smrti, není nic. Na odvrácené straně náhrobku se píše, že se nesmíme bát. Odvahu nám (živým nebo mrtvým?) dodává drakr, válečná loď Vikingů. Ještě dnes pokračují spory o spisovatelovo tělo. Někteří lidé v Argentině chtějí Borgesovy ostatky přenést do jeho rodné země. Spisovatelova manželka Maria Kodama s tím však nesouhlasí. Spisovatel si sám za místo svého posledního pobytu zvolil Ženevu.

4

Trosky hradu Habsburg v kantonu Aargau nedaleko Curychu. Zde začala evropská „expanze“ habsburského rodu. | Foto: Jiří Kamen

Palimpsest davoský Od sanatoria Berghof z Kouzelného vrchu, nyní od hotelu Bellevue, k slavnému Lesnímu hřbitovu, na kterém bohužel skončilo pár protagonistů románu, dojdete tak po hodině ostré chůze. „Hřbitov měl nepravidelný tvar, napřed se táhl jako úzký obdélník směrem k jihu, potom se rovněž v pravých úhlech rozbíhal na obě strany,“ píše Thomas Mann v Kouzelném vrchu. „Zřejmě jej několikrát rozšiřovali a připojili k němu kus pole. Přesto byla hřbitovní ohrada i nyní podle všeho zase plně obsazena, jak podél zdi, tak i uprostřed, v místech, která nebyla vyhledávána… Náhrobky a kříže byly nehonosné, pořízené zřejmě bez velkých nákladů. Pokud jde o nápisy, jejich jména pocházela ze všech stran a končin světa, zněla anglicky, rusky či aspoň povšechně slovansky, také německy, portugalsky i jinak ještě; ale data byla útlá, jejich rozpětí celkově nápadně malé, interval roků mezi narozením a exitem skoro vesměs dvacet či jen málo víc, lože byla šmahem obsazena skoro jen mládím a žádnou ctností, neusazenou cháskou, která se tu z celého světa sešla a vešla definitivně v horizontální životní podobu.“ Mezi návštěvníky Lesního hřbitova v Davosu se objevuje dost těch, kteří sem přicházejí „vyzbrojeni“ předešlým citátem z Kouzelného vrchu. Náhrobky z času Mannova románu se na hřbitově hledají velmi obtížně, už jen proto, že se hřbitov od té doby notně rozrostl. Mnoho jmen na náhrobcích zní dost exoticky, najdete zde hroby protestantů, katolíků, pravoslavných, v tomto bodě poznatky dnešního turisty souhlasí se zjištěními čtenáře Kouzelného vrchu. Davoský Lesní hřbitov má svou nostalgickou atmosféru a svůj patos, který doprovází smrt mladého člověka. Zejména na jaře tady intenzivně voní modříny.

Lesní hřbitov v Davosu, o kterém píše Thomas Mann v románu Kouzelný vrch. | Foto: Jiří Kamen

Tři spisovatelé v Davidu Na otázku, co spojuje tři spisovatele, Roberta Louise Stevensona, Arthura Conana Doyla a Thomase Manna, autory Ostrova pokladů, Psa baskervillského a Kouzelného vrchu, není snadné odpovědět. Nejjednodušší a také nejbanálnější odpověď zní: Všichni tři se svým originálním způsobem zapsali do dějin světové literatury. Hledání druhé možné odpovědi vyžaduje tak trochu fyzický výkon: Když v Davosu ulicí Buolstrasse vystoupáte k Horní promenádě, tedy směrem k hotelu Bellevue, po pravé ruce uvidíte hned jako

5

druhý v ulici dům číslo 10, penzion Am Stein. Vedle dveří visí cedule oznamující, že zde přebývali tři spisovatelé: nejdříve Robert Louis Stevenson, pak Arthur Conan Doyle a nakonec Thomas Mann. Palimpsest curyšský V rozhlasové soutěži ve vltavském celodenním vysílání o Švýcarsku v roce 1998 jsme položili otázku: který nositel Nobelovy ceny za literaturu na curyšském hřbitově Fluntern má hrob blízko hrobu Jamese Joyce? Byla to těžká otázka. Někteří zoufalí posluchači volali do Curychu na hřbitov Fluntern. Je to hrob Eliase Canettiho. Museli jsme tenkrát hodně napovídat… V roce 2003 vydalo curyšské nakladatelství Limmat knihu Daniela Foppy o slavných a zapomenutých osobnostech pohřbených na curyšských hřbitovech. V jeho knize naleznete seznam obsahující tři stovky jmen prominentních curyšských nebožtíků. Thomas Mann, který prohlásil, že během druhé světové války se Curych stal „Sterberlandem“ německých spisovatelů, má hrob na hřbitově v Kilchbergu. Obdivovatelé C. G. Junga přicházejí uctít památku svého Mistra na hřbitov v Küsnachtu. Kabaret Voltaire „Urození a respektovaní občané města Curychu, studenti, řemeslníci, dělníci, vagabundi, bezcílní lidé všech zemí, spojte se. Jménem kabaretu Voltaire a svého přítele Hugo Balla, zakladatele a vedoucího tohoto vysoce učeného institutu, mám dnes večer prohlášení, jež vámi otřese. Nalezli jsme DADA, jsme DADA a máme DADA. Je to ono významné nic.“ Tristan Tzara Před sto lety na začátku února ve Spiegelgasse v třípatrovém domě číslo 1 zahájil svou činnost kabaret Voltaire. Už název tohoto podniku v sobě obsahuje cosi dadaisticky provokativního: jeho protagonisté na rozdíl od racionalisty Voltaira uctívali iracionalismus. „V průběhu první světové války se dosud malé město Curych stalo velkoměstem, sem proudily četnými kanály, které dnes jsou skoro neuvěřitelné, z celé Evropy emigranti, utečenci, byla to směsice velice pestrá, a poněvadž to byli lidé všelijak politicky angažovaní a řada předních autorů z mnoha

Instalace voskové figuríny Alberta Einsteina v muzeu Charlieho Chaplina ve Vevey nad Ženevským jezerem. | Foto: Jiří Kamen

zemí, ale byli to i vyslovení podvodníci, zločinci, to všechno se v Curychu pomíchalo. Kamarádi z několika zemí si řekli, že by měli mít nějaký podnik, kde by mohli po večerech vysedávat. Takový podnik s ochotným panem hostinským našli. Nazvali ho kabaret Voltaire. V novinách se objevila noticka, že se tam dojde k setkání umělců. Na první pohled se mohlo zdát, že se tam u piva a jiného alkoholu setkají kumpáni. První pamětihodný večer 5. února 1916 proběhl jako velká improvizace: předem nikdo nevěděl, co se tam odehraje, role režiséra se nikdo neujal, ani žádný dramaturg tam nepůsobil, výstupy nikdo nevybral, i jejich pořadí bylo libovolné. Kdo se přihlásil, ten mohl s čímkoli vystoupit. Hned ten první večer tam došlo k velice heterogennímu setkání nejrozličnějších tendencí, recitovala se tam vskutku avantgardní poezie, Apollinaire, načež následoval balalajkový orchestr ruských emigrantů a podobně to šlo dál… Velkou důležitost tam měla hudba. V kabaretu Voltaire vznikl bruitismus. Šlo o všelijak násobený hluk. Objevily se tam už zárodky toho, co se později nazvalo simultánními básněmi. Paralelně a zčásti se překrývajíce hovořili tři čtyři lidé. Později jich mluvilo třeba dvacet…“

„Kdo je vlastně původcem slova DADA? O tom existují i legendy, jedna praví, že Ball listoval slovníkem a naslepo ukázal na jedno místo a četl DADA, rumunské přitakání. Podle jiné verze tam četl: dada dětský koníček na hraní. Arp si vymyslel svou teorii, řekněme mystifikační, že tvůrcem tohoto názvu je Lenin. Lenin, který celou dobu, kdy kabaret existoval, po celých šest měsíců, bydlel šikmo naproti a ten randál, který se odtud denně ozýval do tří do čtyř do rána, musel slyšet… Podle této verze Lenin, který měl velice rád noční podniky, tak vřele tomu rámusu přitakával ruským dada dada…“ Vyprávění Ludvíka Kundery z pořadu o kabaretu Voltaire. Jiří Kamen (Ke zvláštnímu vydání Víkendové přílohy stanice Vltava 11. 6. v rámci Švýcarského dne. 8.00–11.30 hod. Během odpoledne budou vysílány hra a povídka Friedricha Dürrenmatta, Euphonia se švýcarským obsahem. Celodenní vysílání pořadů se švýcarskými náměty vyvrcholí večer, kdy zařadíme záznam představení Mozartovy Kouzelné flétny z Curyšské opery.)

6

Americký rok

BOSTON A TANGELWOOD DVĚ STRANY TÉŽE MINCE Leonard Bernstein a BSO | Foto: BSO Archives

Počátkem května byl Bostonský symfonický orchestr na turné v Evropě. Praha mezi zastávkami opět nebyla. Jedno z nejlepších těles na světě bylo v Čechách jen v roce 1956 a pak roku 1993, to ovšem pouze na mimořádně pořádaném dvořákovském televizním gala, na které nebylo vůbec snadné se dostat. S českou hudbou měl přitom tento orchestr blízké dotyky – zejména pokud se týká premiér děl Bohuslava Martinů. „Zejména za šéfdirigentů Sergeje Kusevického a Charlese Muncha jsme od Martinů uvedli a hráli opravdu dlouhou řadu skladeb, včetně světových premiér,“ vypočítává ředitel orchestru Tony Fogg a dodává: „A Martinů strávil nějaký čas i v Tangelwoodu, našem letním působišti.“ Boston a Tangelwood, to jsou dvě neoddělitelné položky hudební kultury ve Spojených státech. Orchestr v jednom z nejstarších amerických měst, založeném v první třetině 17. století, působí od roku 1881. A když se ruský emigrant Kusevickij, v mládí kontrabasista orchestru moskevského Velkého divadla a před první světovou válkou berlínský dirigentský žák Arthura Nikische, stal v roce 1924 šéfem v Bostonu, ještě intenzivněji než předtím se začal zaobírat myšlenkou na založení letní akademie pro mladé hudebníky. Našel pro ni místo na venkově, dobrých sto kilometrů od Bostonu, u západní hranice státu Massachusetts se státem New York.

Proč zrovna tam, vysvětluje Tony Fogg: „V oblasti Berk­ shire, někdejším hrabství, se skupina bohatých lidí rozhodla mít v létě nějaké povyražení – a založili Berkshirský symfonický festival. V roce 1934 pozvali Newyorskou filharmonii. Přijela, ale hráčům se tam příliš nelíbilo. Naštěstí pro nás. Další léto byl pozván Bostonský symfonický orchestr – a už zůstal.“ Kusevickij, v Americe Serge Koussevitzky, byl vizionář. Byl také ambiciózní a dobře se oženil. Přemýšlel o místě, v němž by již dobře zavedení hudebníci mohli předávat zkušenosti a vyučovat budoucí profesionály. S orchestrem se na venkov na festival v létě 1935 a znovu roku 1936 vydal. Měli koncerty v soukromém sídle – a Kusevickému se zdálo, že místo pro letní akademii našel. Za festivalem stály dobře situované rodiny, zejména Tappan Family. Rozhodly se poskytnout pro ten účel pozemky. „První léto, bylo to v roce 1937, se hrálo pod velkým stanem,“ přibližuje historii Tony Fogg. „Během wagnerovského programu přišla ovšem silná bouře, koncert musel být několikrát přerušen… Pod tímto dojmem se několik lidí z představenstva Berkshirského symfonického festivalu rozhodlo, že pro orchestr postaví budovu, aby se mohlo hrát za každého počasí. Zázračným způsobem se daly dohromady peníze. Stála už příští léto. A stojí dodnes.“

Serge Koussevitzky a Leonard Bernstein | Foto: BSO Archives

Pozemky jsou na kraji města Lenox jižně od Pittsfieldu. Zprvu se nově vznikající letní instituci říkalo Berkshirské hudební centrum. Proč nakonec Tangelwood Music Centre? Kde se vzalo toto jméno? Rodina železničního magnáta Tappana zde hostila v polovině 19. století spisovatele Nathaniela Hawthornea, který v nevelké chatce s výhledem na jezero Stockbridge Bowl napsal knihu Tangelwood Tales – převyprávění řeckých bájí pro chlapce a děvčata. Chatka pak dostala jméno Tangelwood a to se přeneslo i na blízké dějiště letních koncertů. Letní akademie, o níž Kusevickij snil, vznikla v roce 1940. Jako škola, v níž vyučují hráči Boston Symphony Orchestra. Je určena pro instrumentalisty, pěvce i dirigenty a skladatele. Prvním šéfem této letní školy byl skladatel Aaron Copland. Komorní hudbu vedl slavný violoncellista Gregor Piatigorsky, skladatelské kurzy Paul Hindenith… Od samého počátku se dařilo získávat velké osobnosti. A mezi studenty prvního běhu byl Leonard Bernstein… Asi žádný jiný orchestr na světě není spojen s něčím podobným. V Tangelwoodu účastníci kurzů bydlí spolu, společně naslouchají hudbě, společně hrají, společně se baví a sportují… Spojení profesionálních hudebníků se studenty je mimořádně intenzivní.

7

Tanglewood v soumraku | Foto: Stu Rosner

Původní kryté místo pro orchestr obklopují volné prostory s místem až pro pět tisíc diváků. „Ze tří stran otevřené, umožňující sednout si na trávu nebo chodit přírodou. A postupně vzniklo několik dalších míst určených pro provozování hudby: recitálová síň, malé divadlo s orchestřištěm, sály pro komorní hudbu, prostory pro zkoušení a vyučování… Tangelwood, to je krásné prostředí na ploše stovek akrů, se starými stromy a zahradami a se spoustou zaměstnanců, kteří se o to vše starají…,“ vypráví Tony Fogg. Tangelwood Music Centre se stal místem vzdělávání pro řadu generací. Odhaduje se, že víc než třetina hráčů v amerických orchestrech (a celá polovina jejich prvních hráčů) prošla Tangelwoodem. „Jde tedy o naprosto klíčové místo v dějinách americké hudby,“ říká ředitel orchestrálního tělesa, které se tam přesouvá vždy na plných osm týdnů. Bostonský symfonický orchestr má mimořádné nejen své tradiční letní sídlo, ale i sídlo stálé. Sál v Bostonu z roku 1900, srovnatelný s původním lipským Gewandhausem, s amsterdamskou síní Concertgebouw nebo s vídeňským sálem Musikverein. Jeden z akusticky nejlepších na světě. Hráči se v něm velmi dobře slyší přes celé pódium a zvuk orchestru jde snadno do auditoria, takže nemusejí nijak tlačit na tón. Výsledkem je měkký zvuk tělesa, který se liší od typicky a pověstně robustního zvuku většiny amerických orchestrů.

Andris Nelsons v Tanglewoodu | Foto: Hilary Scott

„První hráči byli hodně z Lipska. Zakladatel chtěl mít evropský, jakoby německý orchestr. Pierre Monteux později přinesl francouzské vlivy, Kusevickij ruské… A další vliv na DNA tohoto tělesa má fakt, že se skoro všichni hráči, kromě těch od prvních pultů, pro určitou část roku vždy stanou tělesem Boston Pops Orchestra. Hrají jazz, vyšší populár…,“ vysvětluje ředitel Fogg. Z toho všeho vyplývá mimořádná flexibilita symfoniků. Svou druhou sezonu uzavřel letos v Bostonu jako šéfdirigent Andris Nelsons. Podle všeho tam panuje dobrá shoda – už nyní má smlouvu prodlouženou nejméně do roku 2022. Pustili se společně do velmi sledovaného a významného nahrávacího projektu pro firmu Deutsche Grammophon: souboru Šostakovičových skladeb z doby stalinského režimu, natáčeného při koncertech a majícího obsáhnout mimo jiné symfonie od Páté po Desátou. Do příští sezony přispěje Nelsons vedle Šostakoviče opakovaně také Brahmsem, Beethovenem či Bachovou Mší h moll, hudbou Sofie Gubajduliny a nebo koncertním provedením Straussova Růžového kavalíra s Renée Flemingovou, Susan Grahamovou a Franzem Hawlatou. Pro sezonu už orchestr ohlásil také svého nového titulárního blízkého uměleckého partnera – na tři roky jím bude vynikající a v naší době vysoce uznávaný britský skladatel Thomas Adés. Má se s  Bostonským symfonickým orchestrem

vyskytovat jako autor i jako dirigent, bude vyučovat v létě v Tangelwoodu, kde je orchestr nadále tradičně hlavním rezidenčním tělesem, a povede v roce 2018 a 2019 speciální festival současné hudby. V jeho třetí sezoně se na programu v interpretaci Kirilla Gersteina objeví rovněž novinka – Adésův Klavírní koncert, dílo Bostonem už nyní objednané. Andris Nelsons – který na adresu kulturního působení moc pěkně říká, že je potřeba lidi „infikovat hudbou“ – v  souvislosti se svým druhým paralelním angažmá u lipského Gewandhausorchestru ohlásil záměr propojovat obě tělesa ve společných projektech. Boston je stále tak trochu evropský. Orientace na starý kontinent byla na východním pobřeží USA v Nové Anglii v minulosti vždy silná a  ryze anglický původ města dodnes potvrzují a  evokují některé zachované stavby. Také pohled do historie orchestru napovídá, že se u něj od počátku střídali dlouho šéfdirigenti zejména německého a francouzského původu. V jedinečném prostředí Tangelwoodu je však Bostonský symfonický orchestr zároveň už osmé desetiletí velmi americký. Petr Veber

8

SMETANOV Y OPERY Roku 1861 vypsal hrabě Jan Harrach soutěž na vytvoření původní opery a libreta „ke cti a slávě drahého národa českého“. Výzva se ale nesetkala se žádoucím ohlasem, zaslána byla pouhá čtyři díla. Komise po odkladu rozhodla 25. března 1866 o udělení první ceny prvotině Bedřicha Smetany Braniboři v Čechách, a to přesto, že Karel Jaromír Erben v posudku na libreto Karla Sabiny 22. října 1864 napsal: „Uchovejž nás bůh před takovými ideály národa, i takovými národními zpěvohrami!“ Úvahy teoretiků často překoná praktický čin. Už dva měsíce před vyhlášením výsledků soutěže, 5. ledna 1866, mohlo Smetanovu operu posoudit publikum: „Poznali jsme muže vysoce nadaného, jenž nad jiné povolán jest, jméno české oslaviti, a obecenstvo vlastenecké toto dílo s nadšením uvítalo,“ projevovala spokojenost kritika. Některé hlasy doporučovaly škrty, celkově však bylo zřejmé, že se v české opeře objevila dlouho hledaná osobnost. Braniboři v Čechách se v průběhu let dostali do stínu dalších Smetanových děl, z nichž největší oblibu získala Prodaná nevěsta, ne ovšem okamžitě. Premiéru měla půl roku po Braniborech, 30. května 1866, v původní podobě dvouaktové komické opery s mluvenými dialogy a bez tanců. Konečný tvar získala až po třech dalších úpravách a pak teprve jednoznačně zvítězila jako vzor české národní opery, s nímž se další skladatelské generace musely vyrovnávat. Velkou událostí se stal Smetanův jubilejní rok 1924 s premiérou Braniborů v den Smetanových narozenin 2. března, v nastudování Otakara Ostrčila, režii Ferdinanda Pujmana a na scéně Františka Kysely. Ostrčil se rozhodl pro původní verzi bez škrtů, ne všechny kritické hlasy byly pozitivní, leckomu vadil důraz na chmurnou stránku děje v režii i scénické výpravě, který se projevil i v nezvykle pomalých Ostrčilových tempech. Opět však rozhodlo publikum a inscenace se udržela v repertáru až do roku 1938. Bezprostředně po skončení druhé světové války se Braniboři objevili na obou pražských operních scénách téměř současně: 4. září na jevišti Velkého divadla 5. května (bývalého Nového německého divadla) v hudebním

nastudování a režii Václava Kašlíka a s výpravou Františka Tröstera, jejímž zřetelným symbolem se stal kácející hákový kříž, a o pět dní později v Národním divadle s dirigentem Otakarem Jeremiášem, v režii Ferdinanda Pujmana a na Kyselově scéně. Obě divadla byla roku 1948 úředním rozhodnutím spojena a v následujících letech se v Praze Braniboři v Čechách objevili ještě v pěti dalších inscenacích, zatím naposled 15. listopadu 1997 v nastudování Bohumila Gregora a režii Petra Lébla. Prodaná nevěsta zaznamenala na scéně Národního divadla do dnešního dne 21 inscenací (poslední běží od září 2008). K těm nejvzpomínanějším patří meziválečné produkce trojice Ostrčil – Pujman – Kysela, či ony v hudebním nastudování Václava Talicha. Své oprávnění však mají také nové pohledy na dílo a snahy zbavit je pseudofolklorního nánosu, jako inscenace Josefa Průdka z roku 1959, která dosáhla 82 repríz. Vlasta Reittererová

Foto: Wikimedia Commons

9

SHAKESPEARE V OPEŘE Pro dramatika, jehož 400. výročí úmrtí si v letošním roce připomínáme, představovala hudba „potravu lásky“, jak je ostatně zakotveno i v jedné z jeho veseloher. V průběhu staletí se Shakespearův dramatický odkaz stal nedílnou inspirací světové kultury, a ta nemalou měrou zasáhla také do světa opery. Je zajímavé, kolik operních děl bylo napsáno podle jeho her. Asi bychom je dnes jen stěží přesně spočítali, je jich ale určitě přes dvě stě. Některá z nich jsou velmi populární a natrvalo zakotvila v dramaturgických plánech světových operních domů.

Foto: Wikimedia Commons

Asi žádný ze skladatelů nebyl v lásce ke Shakespearovi tak vřelý jako Giuseppe Verdi. Byl velkým obdivovatelem jeho her, které ale znal jen z italských překladů. I tak ale dokázal do hudby promítnout shakespearovské drama ve všech aspektech jeho divadelní životaschopnosti. Nejprve se tak stalo v případě adaptace tragédie Macbeth, jehož operní srdce začalo tlouct v roce 1847 ve Florenci (v přepracované

verzi pak v roce 1865 v Paříži). Další dvě Verdiho díla podle Shakespeara – Otello a Falstaff – představují nejen vrchol skladatelovy tvorby, ale uzavírají i jeho pouť na poli operního umění.

Fischera-Diskaua. Operu na stejné téma vytvořil v roce 2000 také finský skladatel Aulis Sallinen. V roli Leara se tehdy při premiéře ve Finské národní opeře představil basista Matti Salminen.

Otello je Verdiho předposlední hudebně dramatické dílo a zároveň jeden z nejsilnějších operních příběhů, který kdy byl napsán. Premiéra se uskutečnila na scéně milánské La Scaly v roce 1887. Verdi společně se svým libretistou Arrigem Boitem vynechal první část dramatické předlohy. Opera tak začíná bouří, ve které Otellova loď dorazí na Kypr poté, co bylo v bitvě poraženo turecké námořnictvo. Pěvecký part Otella patří pro tenory z italského repertoáru k nejnáročnějším, zároveň se jedná o pozoruhodný psychologický portrét muže, kterého sžírající žárlivost dovede až k vraždě milované bytosti. Tragický příběh benátského mouřenína mimochodem částečně inspiroval i Gioachina Rossiniho, jeho Otello měl premiéru v roce 1816 v Neapoli.

Shakespeare zcela zásadním způsobem ovlivnil i francouzskou operní oblast. Ambroise Thomas je znám svou operní adaptací Hamleta, Hector Berlioz zpracoval ve své opeře Blažena a Beneš komedii Mnoho povyku pro nic, Charles Gounod naopak akcentoval jevištní nesmrtelnost Romea a Julie.

Falstaffa Verdi komponoval na prahu osmdesátky, v letech 1890–1892. S Boitem se inspirovali Shakespearovu komedií Veselé paničky windsorské a částečně i historickou hrou Jindřich IV. Díky novému kompozičnímu stylu Falstaff daleko překračuje žánr komické opery. Verdi sám nazval svůj nový opus lyrická komedie a svým vyjadřovacím prostředkům propůjčil lehkost, průzračnost a grácii. Pro toto dílo je charakteristické nepřerušované, důmyslně rozvržené zpívané slovo, které ve spojení s mistrovskou hudební drobnokresbou vytváří nenapodobitelnou operní veselohru. Operu uzavírá mohutná fuga, v níž všechny hlavní postavy hlásají poselství o tom, že „celý svět je fraška“. Z komedie Veselých paniček windsorských vychází také stejnojmenná opera německého skladatele a Verdiho současníka Otty Nicolaie. Její premiéra se ale uskutečnila o téměř půl století dříve, v roce 1849 v Berlíně. Verdi uvažoval také o kompozici operní verze Shakespearova Krále Leara, ale nikdy se k tomu zcela neodhodlal. Hudebně velmi složitou operu podle této tragédie složil v roce 1978 německý skladatel Aribert Reimann a titulní part byl určen pro významného barytonistu Dietricha

Mezi další skladatele, které ovlivnil a inspiroval největší dramatik věch dob, patří například Henry Purcell (Královna víl), Vincenzo Bellini (Montekové a Kapuleti), Benjamin Britten (Sen noci svatojánské), Thomas Adès (Bouře), ale i naši Bedřich Smetana (fragment opery Viola), Zdeněk Fibich (Bouře), Josef Bohuslav Foerster (Jessika) a Zdeněk Lukáš (Veta za vetu). Vybranými operami, které vznikly na motivy shakespearovských předloh, si zpříjemníme sobotní operní večery v průběhu letních měsíců. Daniel Jäger Chicago –Shakespeare Theatre | Foto: Wikimedia Commons

Samaritánky, Marie Egyptské, Doktor Marianus, Pater Ecstaticus a Pater Profundus. Pro své provozovací nároky zní dílo opravdu vzácně, Pražské jaro k němu sáhlo jen v roce Mahlerova výročí. A festival v Litomyšli, který se na provádění velkých děl kantátového charakteru zaměřuje, měl uvedení v plánu už několikrát – ale podařilo se až letos. Projekt se váže i k nadcházejícímu 90. výročí založení rozhlasového orchestru a 19. června v 19.30 nabídneme toto dílo v přímém přenosu. Už od 18 do 19 vysíláme ze zámecké jízdárny diskusi o festivalu a přípravu na večerní koncert. Rozhlasové mikrofony budou ovšem na místě po celou neděli. Z Litomyšle přenášíme i odpolední koncert z Piaristického chrámu Nalezení sv. Kříže. Na něm bude znít skutečně hudba českých piaristů a koncert je pojmenován podle žalmového verše „Chvalte, chlapci, Hospodina“, což vystihuje činnost a poslání řádu piaristů, který v českých zemích v 17.–18. století pečoval o výchovu chlapců z chudých rodin. Na programu je hudba Vojtěcha Pelikána, který se narodil v Litomyšli v roce 1643, a dále například Antonína Maschata, Johanna Ferdinanda Richtera, Johanna Offnera či Johanna Caspara Ferdinanda Fischera. Celý program nastuduje s Capellou Regia Praha Robert Hugo, který vedle čtyř sólistů přizval také členy chlapeckého sboru Pueri Gaudentes.

SYMFONIE TISÍCŮ Z LITOMYŠLE Dramaturgie letošního 58. ročníku Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl je opět velkorysá. Na programu je pětatřicet pořadů, z toho jedenáct operních. „Počet operních představení je historicky nejvyšší, osm titulů v jedenácti představeních nikdy dříve v programu festivalu nebylo,“ dodává umělecký ředitel a dramaturg festivalu Vojtěch Stříteský.

sta – rozšířený symfonický orchestr, dva smíšené sbory, dětský sbor a osm sólistů. Významné je, že oním orchestrem bude Symfonický orchestr Českého rozhlasu se současným šéfem Ondrejem Lenárdem. O vokální složku se dělí Český filharmonický sbor Brno, Pěvecký sbor města Bratislavy a Kühnův dětský sbor, mezi sólisty najdeme Kateřinu Kněžíkovou, Maidu Hundeling či Petera Mikuláše.

Na vlnách Vltavy ovšem bude možné slyšet jiný výjimečný projekt, který je vždy mimořádný i mezi těmi velkými. Je to provedení Symfonie č. 8 Gustava Mahlera, které se přezdívá Symfonie Tisíců. Číslovka v názvu symbolicky odkazuje na počet účinkujících, kterých je ve skutečnosti „jen“ tři

Samotná Mahlerova skladba má dva díly, první zhudebňuje velikonoční hymnus Veni Creator Spiritus, druhý pak závěrečnou scénu druhého dílu Goethova Fausta. Ta je jakousi velkou scénou v nebi, kde mezi sebou vedou alegorický dialog postavy Hříšnice, Kajícnice, Panny Marie,

Zvláštní pořad přímo pro posluchače Vltavy bude v čase Ad libitum, půjde o mimořádné Krásné hlasy s Vojtěchem Stříteským, ve kterých připomeneme operní árie v podání pěvců, kteří vystupovali také v Litomyšli. Ale jak jsme předeslali, letošní operní tvář Smetanovy Litomyšle je daleko bohatší. Ze světového repertoáru to jsou dva nejpopulárnější tituly, jakými jsou Verdiho Traviata nebo Bizetova Carmen. Dále Belliniho Norma a Gounodův Romeo a Julie v roce Shakespearova výročí. V českém repertoáru nelze přehlédnout dva smetanovské tituly, Branibory v Čechách, u příležitosti letošního 150. výročí jejich premiéry, a vždy vděčnou Hubičku. Vedle těchto produkcí na druhém zámeckém nádvoří stojí za pozornost, že v přírodním divadle u zámku Nové Hrady bude jako součást barokního podvečera uvedena novodobá premiéra Míčovy opery Operosa Terni Colossi Moles.

11

Zahajovací koncert se letos koná už 9. června a z velké části bude patřit Mozartovi. PKF – Prague Philharmonia provede pod taktovkou Petra Altrichtera Pražskou symfonii a doprovodí Marii Fajtovou v legendami opředené koncertní árii pro Josefinu Duškovou Bella mia fiamma addio. Smetanu v zahajovacím koncertu reprezentuje Scherzo z Triumfální symfonie a korunou programu je Beethovenův Trojkoncert v podání Dvořákova tria, tedy Jana Fišera, Tomáše Jamníka a Ivo Kahánka. Druhým výrazným mozartovským projektem je provedení Requiem pod taktovkou Radka Baboráka a v podání jeho ansámblu Česká symfonietta a Českého filharmonického sboru Brno. Vždy se hodí zdůraznit, že Smetanovu Litomyšl netvoří jenom opery, ale celý duch místa a dobře desítka drobnějších programů a dalších akcí. Hned první víkend je to například Chrámové nokturno, na kterém účinkuje ženský vokální soubor Tiburtina ensemble s programem „mystika sv. Kříže“ v chorálním repertoáru středověku v prolínání s varhanním cyklem Oliviera Messiaena Tělo oslavené. Pro zámeckou jízdárnu se na další sobotu chystá program Italské listy z cestopisných knížek Karla Čapka, Jana Wericha a Miroslava Horníčka, hrát bude Sexteto Českých filharmoniků. Dalším hostujícím ansámblem je Eben trio s velmi originálním programem a hudbou Ástora Piazzoly a Peterise Vaskse. Posledním komorním ansámblem je Ensemble Berlin – Prag, jehož hlavní osobností je skvělý hobojista Vilém Veverka a těžištěm repertoáru barokní hudba. Jistou stálicí festivalu jsou vystoupení Dagmar Peckové, rodačky z východních Čech. Letos na festivalu uvede poprvé svůj nový projekt z kabaretních songů Kurta Weilla. A pro tradiční galakoncert světových operních hvězd pozvali pořadatelé sopranistku Celine Byrne a tenoristu Alexe Vicense. Specifickým velkoprojektem je Koncert pro 100 smyčců. Festival uzavře Smetanova Má vlast s Českou filharmonií pod taktovkou Jakuba Hrůši. Jindřich Bálek

Carmina – Tamara Černá | Foto: Smetanova Litomyšl

Jakub Hrůša | Foto: Smetanova Litomyšl

Dagmar Pecková | Foto: Petr Kurečka

ČRO VLTAVA A ČRO JAZZ VE VEŘEJNÉM PROSTORU Stanice Českého rozhlasu stále více vyrážejí mimo zdi svých studií. Nejinak tomu je v případě Vltavy a Jazzu. Nabízíme vám proto malou ochutnávku toho, kam v posledních letech tyto dvě stanice zavítaly a budeme se těšit, že se s vámi, našimi posluchači, brzy setkáme při některé z podobných událostí!

Radiodokument na MFDF Jihlava 2015 | Foto: Jan Hromádko

Mezinárodní den jazzu v Jazz Dock. 2016 | Foto: Vojtěch Havlík

ČRo Jazz Fest 2015 | Foto: Khalil Baalbaki

Živé vysílání k 400. výročí úmrtí W. Shakespeara. 2016 | Foto: Vojtěch Havlík

Křest Poeziomatu, do kterého Vltava poskytla nahrávky básní. 2015 | Foto: Tomáš Vodňanský

Workshop Jak se ptát na MFDF Jihlava 2015 | Foto: Jan Hromádko Mozaika živě z divadla Rokoko. 2016 | Foto: Vojtěch Havlík

Vltava vysílá ze city modulu Pražského jara | Foto: Tomáš Vodňanský

Pořad Mozaika živě z Pražského Quadriennale 2015

Stanice Vltava má své piano na ulici. 2016 | Foto: Vojtěch Havlík

Výlet Klubu Vltava 2014 | Foto: Lenka Pitronová

ČRo Jazz stage na festivalu United Islands 2015 | Foto: Jiří Šeda

14 Americký rok

RŮZNÉ POHLEDY NA AMERIKU Český rozhlas Vltava: Osudy, Chromý jelen, 4.–15. 7. v 11.30 hod. Četba na pokračování, John Updike: Různé druhy náboženského prožitku, 3.–5. 7., Kabinet, Josef Škvorecký: A Tall Tale of America, 4.–15. 7.

Deklarace nezávislosti je dokument, kterým Třináct kolonií deklarovalo svou nezávislost na Velké Británii a kterým ospravedlnilo své konání. Deklarace byla ratifikována Kontinentálním Kongresem 4. července 1776. Tento den je dnes ve Spojených státech amerických slaven jako Den Nezávislosti. Vznik nového státu, založeného na zcela nových principech, znamená pro svět převratnou skutečnost. Vzniká politický útvar v opozici vůči dosavadním evropským konstantám, jako je monarchismus, aristokracie, církevní instituce i hmotný kulturní odkaz. S odmítnutím evropských standardů to ovšem není jednoduché – noví bílí přistěhovalci je s sebou nesou jako oporu i přítěž. A s ní se setkávají s původními obyvateli amerického kontinentu. Abychom připomněli původní obyvatele amerického kontinentu, nazývané vlastně nesmyslně indiány, připravili jsme v cyklu Osudy desetidílnou četbu z vyprávění současného siuxského medicinmana Johna Fire Chromého jelena (1903–1977), který vyrůstal v rezervaci v Jižní Dakotě. Sedmdesátiletý muž líčí, jak mimo jiné pásl koně, pašoval kořalku, dělal klauna v rodeu, pracoval jako člen kmenové policie v indiánské rezervaci, kradl auta, strávil rok ve vězení a vylodil se jako voják spojeneckých vojsk v Normandii. Vypráví ale i o hodnotách siouxské civilizace, o úctě k horám a zvířatům a zejména k dýmce, v níž je obsažena veškerá historie indiánského kmene, „celý vesmír“. Vyprávění je kritické vůči bělochům, ale nešetří

ani příslušníky indiánských národů, je otevřené, vtipné a moudré. Povídka Johna Updikea, významného amerického prozaika, kterého řadíme mezi moderní klasiky současné literatury (byť zemřel roku 2009), Různé druhy náboženského prožitku je jedním z mála literárních děl, která reagují na události 11. září 2001. Z pohledu několika účastníků přelomové katastrofy ukazuje svět moderního městského Američana z východu s jeho úzkostlivě střeženými hodnotami (mezi něž patří i demokracie, rovnoprávnost, politická korektnost a vzdělání) s útokem těch, kteří se právě těmi hodnotami cítí utlačováni. Updikeův brilantní styl je sám o sobě metaforou západní civilizace včetně jejích slabostí a problémů. Třetím reprezentativním příspěvkem k Americkému roku v době, kdy se slaví Den nezávislosti, je četba na pokračování z reportáže Josefa Škvoreckého A Tall Tale of America. Josef Škvorecký, jak víme z jeho literárního díla, Ameriku miloval, aniž tam osobně byl, od mládí překládal americké autory. Do USA vyjel v roce 1968 a své reportáže publikoval v Listech, po jejich zastavení ve Světě práce, kde byly posléze také zakázané. Vypráví v nich pohledem Čecha zejména o jevech, které jsou očím Evropana neuvěřitelné – o Disneylandu, rodeu, o Čechoameričanech několikáté generace, jejichž bizarní mluvu později zúročil ve svém literárním díle, o černošském hnutí, o amerických provinčních městech i evangelikálních náboženstvích. Spojené státy americké konce 60. let 20. století jsou pro

Josefa Škvoreckého v mnohém překvapením, žasne i baví se nad rozdílem mezi americkým a evropským přístupem k životu. Deset úryvků z jeho knihy je také ukázkou jeho brilantního stylu a smyslu pro humoristické psaní. Po celý červenec věnujeme americké kultuře také páteční pořad Pokračování za 5 minut. Uvedeme několik literárních „hitů“ a ve dvou večerech i texty, v nichž se odráží spíše sen o Americe než přímá zkušenost a realita. Připravili jsme dramatizovanou četbu novely Římské jaro paní Stoneové Tennessee Williamse, Snídani u Tiffanyho Trumana Capoteho s jeho hrdinkou Holly, společenskou, ale v jádru nespokojenou se životem, bezradnou a ztracenou. Připomenutím jedné z nejvýznamnějších postav americké výtvarné kultury je Od A k B a zase zpátky Andyho Warhola, kde v dialogu se sebou samým zveřejňuje své frustrace a posedlosti. V jednom z pořadů, nazvaném Chyťte se nebe, budeme číst z rodokapsů a kovbojek, což bude korunováno „naučnou“ dramatickou hříčkou Ivana Vyskočila Padni padouchu aneb O rodný ranč. V pořadu Tam za mořem je Amerika se zaposloucháme do textů, dokumentujících osudy vystěhovalců. Pokračování za 5 minut je pořad, v němž důležitou roli hraje hudba – v souvislosti s Andy Warholem uslyšíme skupinu Velvet Underground, v dalších pořadech americké spirituály, originální country a také české trampské písničky, které si na americký folklór hrály, aniž jejich tvůrci věděli, jak skutečně zní. Alena Zemančíková

Americký rok 15

Důvodů pro vznik společné ústavy byla celá řada: provizorní dokument Články konfederace neřešil řadu nově vzniklých problémů, původně jednokomorový Kongres – který vznikl v rámci boje za nezávislost – byl pro své složení a fungování z mnoha stran kritizován. Bylo nutné zajistit opravdu funkčním způsobem mezinárodní uznání a postavení, obranu, vnitřní bezpečnost a také podmínky pro průmyslový, zemědělský a obchodní rozvoj (například sjednocení cel a plavebních pravidel, výběr daní, vymáhání a uznání dluhů ad.). Nová ústava musela v rámci federace vyvažovat konflikty mezi malými a velkými státy, mezi státy bohatšími a chudšími, stejně jako lidnatějšími a méně lidnatými, a také konflikt mezi otrokářsko-plantážnickým Jihem a průmyslově-obchodnickým Severem. Tento konflikt byl však spíše „odložen“ a vyřešen až občanskou válkou Severu proti Jihu v letech 1861–1865, která skončila vítězstvím průmyslového Severu.

AMERICKÁ ÚSTAVA Mezi nejhrozivějšími překážkami, jimiž bude muset nová Ústava čelit, můžeme snadno rozeznat zřejmý zájem jisté třídy lidí v každém státě – zájem zabránit změnám, jež by mohly dát v sázku moc, zisky a výhody z úřadů, které zastávají ve správě jednotlivých států – a zvrácenou ctižádost jiné skupiny, která buď doufá v osobní prospěch ze zmatků v zemi, anebo si troufá tvrdit, že rozdělení říše na několik dílčích konfederací přinese světlejší vyhlídky než její jednota pod vládou jedinou. Úvodní text pochází ze sbírky esejů Listy federalistů, které vznikly na podporu ústavy Spojených států. Autory byli přední politici Alexander Hamilton, John Jay a James Madison, texty vycházely postupně v tisku. Společná federální ústava byla nutná, aby mohl nově vzniklý stát fungovat a také čelit případné agresi zvenčí. Země byla po osvobozovací válce značně rozvrácená, kromě válečných škod ji poškodil také odchod tzv. loyalistů, kteří po porážce Britů odešli s jejich evakuovanými jednotkami.

Ústava Spojených států amerických byla vytvořena na zásadách federalismu, kdy jsou pravomoci rozděleny mezi vládu ústřední a vlády jednotlivých států Unie. Znamenalo to, že zákony přijaté v rámci federálních kompetencí se vztahovaly přímo na jednotlivé občany. Federální vláda měla přitom možnost svou případnou pravomoc rozšiřovat, mimo jiné přijímáním dodatků k ústavě (prvních deset, zaručujících základní lidská práva, pochází z roku 1789). Prezident měl – jako důležitý integrující prvek – velmi významné postavení. Jako výsledek kompromisu byl pak ustaven dvoukomorový parlament (Kongres), který se skládá ze Sněmovny reprezentantů (volební období je dvouleté, mandáty jsou rozděleny mezi jednotlivé státy podle jejich počtu obyvatel) a Senátu (jehož členové jsou voleni na šest let a každý stát Unie je zastoupen dvěma senátory). Ústava Spojených států amerických je nejstarší stále platnou ústavou. Předložena ke schválení byla v roce 1887, jednotlivými státy Unie byla postupně ratifikována v letech 1887–1890. Pavel Hlavatý

16

Adriena Šimotová | Foto: Jiří Jiroutek, Wikimedia Commons

a přinesla do Adrienina života nejen francouzský jazyk, ale i zájem o kulturu této země. Láska rodičů, kteří Adrienin talent podporovali, umožnila studium na Uměleckoprůmyslové škole. Tam se potkala se svým budoucím manželem, malířem Jiřím Johnem. Od roku 1953 měli pak společný atelier v ulici Nad Královskou oborou, který jim přenechal Václav Boštík. Ta bolestná část jejího života nastává ve chvíli, kdy ji o milovaného muže připraví v roce 1972 jeho těžká nemoc. Dalším těžkým okamžikem se pak, v roce 1994, stane smrt syna Martina.

PSANÁ TVÁŘ ADRIENY ŠIMOTOVÉ „Žijeme sice ve své samotě, ale mluvíme, komunikujeme, dotýkáme se. Každý hledáme svůj vztah ke světu. Člověk vlastně hledá sám sebe, a čím je tomu sebepoznání blíž, tím spíš něco nachází mimo sebe. Hledáním vlastní identity poznává i identitu světa. Jako umělec ji hledám prostřednictvím obrazu. Cítím potřebu vyjádřit tím cosi, co je úplným překrytím, úplným otiskem mne samé…“ To je fragment úvahy výtvarné umělkyně Adrieny Šimotové z roku 1977. Skrze záznamy reflexí, myšlenek, ale i básní můžeme dnes vzpomínat na její osobnost a dílo. Šestý srpen 1926 je datem jejího narození a 19. květen 2014 dnem, kdy z tohoto světa odešla. Osmdesát sedm let života, během kterého se ve 20. století na světě mnohé odehrálo a proměnilo. Byla tomu přítomna ve svých radostech i bolestných zásazích, které jí osud nadělil. Šťastné a plné dětství, které zásadně ovlivnila babička Mathilde. Pocházela z francouzské části Švýcarska

Patřila ke generaci, jejíž mládí zasáhla druhá světová válka. A poté se život odvíjel v pokračování nesvobodného klimatu. Snad právě proto je tato umělecká generace Čechů svým způsobem výjimečná. A jedinečné je i dílo Adrieny Šimotové a mnohých jejích blízkých přátel výtvarníků, zejména těch ze skupiny UB12, jejímiž členy spolu s manželem Jiřím Johnem a bratrancem, historikem umění Jiřím Šetlíkem, byli. Dokázali důkladně a věrně pracovat na svých tématech a přitom se vyhnout v té době „aktuální“ sorele. Díla členů této skupiny patří k tomu nejzajímavějšímu, co v českém výtvarném umění druhé poloviny 20. století vzniklo. Výstavy těchto umělců se dodnes stávají událostí kulturního dění. V roce 1997 vychází kniha Hlava k listování, kterou z malířčiných textů, úvah, dopisů a básní sestavila Milena Slavická (rovněž autorka obsáhlé knihy o skupině UB12). Skrze texty nahlížíme do malířčina myšlení a způsobu práce při vzniku řady děl a cyklů. Navíc v několika časových obdobích života. Další otevřenou zpovědí a zanechanými „Stopami“ jsou stejnojmenné rozhovory s Karlem Hvížďalou. V roce 1998 začíná Adriena Šimotová spolupracovat s Pavlem Brunclíkem, který se stal nejen jejím kurátorem, ale také blízkým přítelem. Také on vedl s malířkou několik rozhovorů, které zvukově či psanou formou zaznamenal. Byl nablízku i v době, kdy tuto, jinak silnou ženu, začaly pozvolna opouštět fyzické síly, kdy bylo kromě jiného důležité také jisté povzbuzení v práci. Adriena Šimotová zhruba do května roku 2006 pracovala v atelieru v ulici Nad královskou oborou, který se nacházel v posledním, pátém patře domu bez výtahu. I několikrát za den musela vyjít schody, pokud ji přišel někdo navštívit.

Jak sama říkala, udržovalo ji to v kondici. Poslední léta, kdy byla odkázána na kolečkové křeslo a pomoc druhých, to byl právě Pavel Brunclík, který ji po mnohých nemocničních pobytech pomáhal v návratech ke každodenní práci, což bylo pro tak duševně svěžího člověka, jakým Adriena byla, tolik důležité a živné. V nedělním Souzvuku, vysílaném 7. srpna u příležitosti nedožitých devadesátin Adrieny Šimotové, na ni zavzpomínáme jejími vlastními slovy. V pořadu zazní úvahy a básně z knihy Hlava k listování, ale také úryvky z posledních rozhovorů, které zaznamenal její kurátor a přítel Pavel Brunclík. Zazní skladby, které měla malířka v oblibě a které sama ráda poslouchala. Lucie Novotná

Americký rok 17

Foto: Wikimedia Commons

AUGUSTIN HEŘMAN — ČECH, POBĚLOHORSK Ý EMIGRANT Augustin Heřman Čech, jak se sám hrdě podepisoval, byl v Americe v 17. století významnou osobností. Zapsal se do historie států Maryland, Virginia, Delaware a New York. Protože také jako první cizinec získal americké občanství, je považován americkými právníky za prvního de jure naturalizovaného občana Spojených států severoamerických. V Americe samotné je o něm mnohá literatura v próze i poezii a v dějinách států je nazýván „a great Man“.

O dětství Augustina Heřmana není nic známo. Ví se však, že byl synem českobratrského pastora Abrahama Heřmana v Mšeně na Kokořínsku, který po Bílé hoře odešel s celou svou rodinou za hranice. Předpokládá se, že do Holandska, a také se předpokládá, že se jeho syn Augustin narodil v Mšeně. Obojí však není jisté a sám Augustin později několikrát uváděl jako místo svého narození Prahu. Podle dokladů byl potom určen rok jeho narození, a to rok 1621.

U nás tak známou osobností není. Sice o něm vyšly po druhé světové válce dva romány a jeho jméno je dnes zmiňováno i v souvislosti s jeho korzárstvím a cestovatelstvím, je však pomíjena jeho snaha pomoci českým pobělohorským emigrantům v Americe.

Ve své dospělosti je však Augustin už skutečně v Holandsku, kde je zaměstnán u holandské Západoindické společnosti a zde se také měl vyučit i kartografii. Přes Londýn odjíždí jako zaměstnanec „Západoindické“ do Nového Holandska do Ameriky, do Nového Amsterodamu, který po ovládnutí Anglií dostává jméno New York. Právě v Novém Amsterodamu se už ve svých 23 letech stává významným obchodníkem a je zvolen do Rady Devíti, jež řídí holandské území. Pro značné vzdělání, znalost několika řečí a diplomatickou obratnost je vysílán do okolních států k urovnání sporů a nakonec je jmenován vyslancem ve státě Maryland.

O Heřmanově životě, a také o této jeho části, pojednává povídka Stanislava Jandíka Tři Ameriky, která vyšla začátkem druhé světové války v knížce o našich průkopnících ve světě Dvanáct poutí světem. Kniha měla své čtenáře ve zlé době války povzbudit k odvaze a statečnosti. Heřmanův život byl pohnutý a pestrý. Mnohé v něm zůstalo nevysvětleno, ač se o to badatelé pokoušeli. Byli to především američtí Češi jako Tomáš Čapek a další. Z tohoto důvodu, jak spisovatel doznává, musel u mnohých úseků Heřmanova života fabulovat, aby je co nejpravděpodobněji dokreslil a pak se věrohodně zachytil dochovaných dokumentů.

Toto životní období je pro Augustina Heřmana zásadní, protože v Marylandu za své zeměměřičské a kartografické umění získává od tamějšího lorda Baltimora do vlastnictví velké území. Na něm chce vybudovat domov pro českobratrské emigranty z Čech, chce tu založit Nové Čechy, proto svoje panství pojmenovává Nova Bohemia.

Od nešťastné Bílé hory však již uplynulo 40 let a čeští emigranti se zabydleli v protestantských evropských zemích, takže za Heřmanem do jeho Nové Bohemie jich přišlo jen několik. Heřmanovo zklamání bylo velké, ale tak jako se nevzdával po jiných ztrátách a prohrách, tak nerezignoval na budování své Bohemie. Naopak ji zveleboval, postavil si v ní dvě honosná sídla a z jeho plantáží i zámořského obchodu mu plynulo další bohatství. Zemřel roku 1686 a podle přání byl pochován na vinici ve své zemi zvané Bohemia Manor – České panství. Jeho potomci, kterým své panství rozdělil a odkázal, v běhu let o své dědictví přišli. Avšak jméno Augustina Heřmana žije v Americe dál v historii, literatuře a nejen v ní. Je po něm pojmenována marylandská dálnice 213 mezi Chestertownem a Elktonem, dodnes zvaná The Augustine Herman Highwey. V Marylendu jsou také pojmenovány dvě školy podle jeho Českého panství: Bohemia Manor High School a Bohemia Manor Middle School. Stanislav Jandík svojí povídkou Tři Ameriky vzdal tomuto neobyčejnému Čechovi hold v ocenění jeho života a silné vůle jít za svým cílem. Rozhlasové pásmo vytvořené na základě Jandíkovy povídky zazní v cyklu Schůzky s literaturou na stanici Český rozhlas Vltava v neděli 26. června od 20.00 hodin. Je součástí rozhlasového projektu Americký rok. Ludmila Klukanová

18 Četba na pokračování

JOSEPH ROTH A JEHO ZPOVĚĎ VRAHA, V YPRÁVĚNÁ BĚHEM JEDNÉ NOCI „K  pozdním jeho dílům, svědčícím o  nepochopení významu VŘSR, patří román Zpověď vraha … (1936)“ – takto absurdně (ale i  lákavě) uvádí Slovník spisovatelů německého jazyka (Odeon 1987) jedno z posledních větších prozaických děl rakouského spisovatele a žurnalisty Josepha Rotha (1894–1939). Výchozí scéna příběhu se odehraje v  pozdní noční hodinu v jednom pařížském hostinci: „Také já jsem se choval podle svého zvyku tak, jako bych nerozuměl ničemu. Najednou ale jako by mě do ucha udeřila sama od sebe jedna věta. Vůbec jsem se jí nemohl ubránit. Ta věta zněla: ,Proč je náš vrah dneska tak zamračený?‘ Jeden z obou hostů vyslovil tuto větu a přitom ukázal prstem na zrcadlový odraz prošedivělého blondýna za nálevním pultem. Bezděčně jsem se po stálém hostu otočil a  tím jsem prozradil, že jsem otázce rozuměl. Pohlédli na mě také hned nedůvěřivě, v podstatě ale ohromeně. Rusové mají, nikoliv neprávem, strach ze špiclů, a já jsem chtěl rozhodně zabránit, aby mě považovali za jednoho z nich.“ Vypravěč líčí, jak ve společnosti návštěvníků hostince jeden z  nich vypráví své tragické životní osudy. Kniha tedy podává dvouvrstevné vyprávění v  ich-formě. Roth jednak vypráví příběh podávaný bývalým agentem carské tajné policie Golubčikem, jednak líčí dojmy, které toto vyprávění vyvolává u  posluchačů i  u  něho samotného. V  závěru se děj přesune z  uzavřené minulosti do neklidné, otevřené přítomnosti… Italský literární historik a esejista Claudio Magris v knize Daleko odkud: Joseph Roth a východožidovská tradice (Sefer 2010) uvádí: „Až do předposlední stránky si jak Roth, tak Golubčik zcela podrží funkci chasidského magida, svrchovaného pána světa fantazie, jejž vykládá a z něhož

Joseph Roth (1938) | Foto: Bildarchiv der ÖNB

těží význam a poučení. V posledních replikách Roth s geniální invencí, pramenící z  absolutního nihilismu, přeměňuje chasidské vyprávění v  moderní román: morální a fantastický svět podobenství se nečekaně rozlévá přes pevně dané hráze mravoučné bajky, strhává uklidňující hranice pohádky a proniká do přítomnosti, už není krocený časovou vzdáleností a epickým řádem, nýbrž stává se hrozivě aktuální a  zcela se vymyká z  rukou oběma Ich-Erzähler. (…) Vypravěč Golubčik je člověk zdánlivě známý i  důkladně záhadný, mírný i  zneklidňující, osamělý, a přece důvěrně znalý všech detailů života druhých – je přece bývalý agent ruské tajné carské policie.“ Vypravěče vedla v jeho konání řada pohnutek: touha po spravedlnosti, po tom, aby jej jeho skutečný otec, kníže Krapotkin, uznal za vlastního syna, dále touha po pomstě (vůči legitimnímu knížecímu synovi). Golubčik je posedlý myšlenkou na vzestup, ale jeho činy ho zavedou na okraj propasti, k  pokusu o  vraždu. Do jeho života vstoupí v  Oděse, kam se Golubčik vypraví za svým otcem, Jenö Lakatos, zosobnění ďábelského principu, který se pak zjevuje pravidelně jako deus ex machina. Na konci vyprávění přijde neočekávaný závěr, v němž se tragédie minulosti, vyprávěná samotným protagonistou, spojí se smutnou přítomností, v níž hrdina vypráví svůj příběh. Chvíli poté, co Golubčik dovypráví svůj příběh, vstoupí

do hostince odkvetlá žena. Je to někdejší femme fatale Lutetia, která přichází hledat svého muže, aby si ho odvedla domů… Následuje však ještě druhý, překvapivější konec: první vypravěč, alter ego J. Rotha, se z hostince vrací do svého hotelu, kam přichází ďábelský, úlisný a jízlivý Lakatos. Ocitáme se opět na začátku: věčný návrat zla a  bolesti bere veškerý smysl historickému dění i lidskému životu. Patnáctidílnou Četbu na pokračování z česky dosud nevydaného románu rakouského spisovatele z  vlastního, dosud nepublikovaného překladu připravil Miroslav Stuchl. Závěrem osobní poznámka dramaturgova: Tento překlad je poslední prací Miroslava Stuchla (1927–2016) pro naši redakci. Poslední úpravy obtížných pasáží jsme prováděli ve chvílích, kdy už byl M. Stuchl upoután na lůžko. Vděčně a s úctou vzpomínám na naši dlouholetou a radostnou spolupráci, během níž vznikla řada hodnotných pořadů. Petr Turek, slovesný dramaturg

Český rozhlas Vltava: od 18. 6. 2016, vždy v 18.30 hod.

Schůzky s literaturou 19

ZLÝ PÁN A ZL Á PANÍ Ivan Blatný Foto: archiv Martina Reinera

Josef Kainar Foto: © ČTK, 2016

Jen málokteré dvě významné české básně jsou si tak podobné. A  jen málokteří dva čeští básníci rozdílnější. La belle dame sans mercy Josefa Kainara a  Terrestris Ivana Blatného. Obě jsou inspirovány slavnou baladou Johna Keatse. Obě jsou téměř stejně dlouhé: jedna má 220 veršů, druhá 215. V obou se zrcadlí brněnský Obilní trh, kde byly napsány, obě ve stejném bytě. Skoro ve stejnou dobu. Ta Kainarova ovšem dřív. V létě 1945 se Josef Kainar vrací z Prahy, kde má na přání maminky obnovit válkou přerušená studia na filosofické fakultě, domů do lašských Řepišť. V Brně přestupuje. Zajde s  přáteli Ivanem Blatným a  Oldřichem Mikuláškem na sklenku vína – a v Brně už zůstane. Na byt (a často i na stravu) jej vezme Ivan Blatný, s nímž se Kainar opatrně přátelí už od roku 1938. Ta opatrnost je dokumentována například Kainarovým dopisem z válečných let: „Víš, řečeno za splávku štědrovečerní koledy, nemám přátel, kromě Tebe… Ale zase naopak je příliš dobře, že se vídáme tak zřídka a s tak žalostným úspěchem.“ Ale v poválečném nadšení Kainar na chvíli zapomíná na svou skepsi: má práci v Rovnosti, má k dispozici krásný byt Ivana Blatného – a bude trvat skoro půl roku, než na proslulé silvestrovské oslavě vezme právě v tomto bytě na Blatného nůž. Nebo sekyrku? Co na tom, je to jen kvůli

ženské, ne kvůli poezii. Ne kvůli krásné paní bez lítosti, ne kvůli la belle sans mercy. A tak se mladí básnici spolu ještě udobří. Blatný dokonce ubytuje ve svém bytě i Kainarovu maminku, která se o oba básníky stará. A Blatný seznámí svého podnájemníka s básní, jež se oběma stane osudnou. Kainar, jen volně inspirován Keatsem, píše o  mystické ženě, jež není z rodu lidí… pila ze studánek, měla nazlátlé oči. A Blatný, po přečtení Kainarovy básně, píše tu svoji o  čarodějnici Terrestris, která když klečí nad prázdnou studánkou, hladina zrcadlí její oči a její oči zrcadlí chvějící se hladinu. V Blatného básni jako by se skutečně zrcadlily některé Kainarovy metafory, nicméně jde o  pouhou inspiraci dílem básníka, kterého Blatný hluboce obdivoval. Zatímco Kainar se o Blatného básnickém naturelu vyjadřoval opatrněji: „Milostná poezie je mi něčím krásným a obdivuji ty, kteří ji mohou psát, aniž by se museli příliš přetvařovat v tom sladkém a něžném spádu slov…“ O pouhé dva roky později už ovšem Kainar napsal o Blatném slova zcela jasná, kategorická a posměvačná. A především – zlá, opravdu zlá. Byl prvním českým básníkem, který odsoudil Blatného emigraci: stihl to ještě týž den, kdy BBC odvysílala Blatného prohlášení o žádosti o azyl, v  rozhlásku, který napsal v  Blatného bytě na Blatného

psacím stole. A slova o tom, že měli jsme génia a génia vzal čert, dnes už vypovídají víc o Kainarovi než o Blatném. Ale rozhlasová kompozice Ludvíka Němce Zlý pán a zlá paní nechce oba básníky poměřovat ani ideologicky, ani umělecky (a eticky jen v míře nezbytně nutné). Hlavním námětem je vznik tohoto nerovného přátelství a  hlavně vznik obou velkých básní, jež přežily všechny ideové i psychické kotrmelce obou básníků. Když autor těchto řádků téměř před čtyřiceti lety poprvé slyšel recitovat Mirka Kováříka Blatného Terrestris, byl Ivan Blatný i  pro zasvěcené návštěvníky pořadu Zelené peří téměř neznámý – kdežto Kainarova slova zněla téměř všude. Dnes je to trochu obráceně – a obojí je nespravedlivé. Ale na spravedlnost v uměleckém světě pohlíží s úšklebkem, ta krásná paní bez lítosti, la belle dame sans mercy, hlavní hrdinka pořadu. Rozhlasovou kompozici Zlý pán a zlá paní natočil v brněnském studiu režisér Radim Nejedlý s herci Ivanou Hloužkovou, Michalem Bumbálkem a Jiřím Valůškem. Ludvík Němec, slovesný dramaturg

Český rozhlas Vltava: 12. června ve 20.00 hod. v programové řadě Schůzky s literaturou.

20 Festival

DON GIOVANNI NA CESTĚ MEZI PRAHOU A VÍDNÍ

Přes Znojmo Vídeňan Mozart určitě cestoval dostavníkem. Silniční síť dodnes kopíruje trasu zpevněné státní silnice, která spojovala Vídeň s  Prahou přes Moravské Budějovice, Jihlavu, Německý Brod a Čáslav už od roku 1760 – a ostatně v horší kvalitě již i dlouho předtím. Při průměrné rychlosti asi osmi kilometrů za hodinu to mezi oběma hlavními městy trvalo koním téměř dva dny. Mezi Prahou a Vídní, i když možná jinudy a určitě rychleji, často cestuje také Adam Plachetka, kterého si ve Znojmě na festivalu zamluvili pro titulní roli. Mladý český basbarytonista, loni třicetiletý, sbírá už několik let zkušenosti a uznání jako člen Vídeňské státní opery. A boduje i na dalších světových scénách. Na podzim se potřetí vydá do Metropolitní opery, tentokrát do inscenace Dona Giovanniho, i když ne v titulní roli. Tu však už zpíval mnohde, i  ve Vídni. A  ve Znojmě na festivalu před deseti lety. Letošní úkol je tedy na stejném místě jistě podepřen i trochou vzpomínání. V českých zemích zažil Mozart větší ohlas než ve Vídni. Pražská premiéra Figarovy svatby byla jednoznačně úspěšnější než vídeňské uvedení. Vedla k  objednání dalšího díla, psaného přímo pro Prahu. Stal se jím Don Giovanni – a  protože partituru dokončil skladatel až v  Čechách, mohl v  ní uplatnit i  aktuální a  pražskému publiku srozumitelné textové a  melodické narážky. Devětadvacátý říjen roku 1787 je v  dějinách pražského operního dění zapsán výrazným písmem. Divadlo, které se dodnes více méně dochovalo v tehdejší podobě, bylo

dějištěm prvního uvedení díla, zařazeného později hudebníky a  divadelníky s  uznáním mezi ta nejlepší, jaká byla v  žánrech hudebního divadla kdy napsána. Zralý opus jedenatřicetiletého Mozarta získal označení opera oper. Pro celkové mistrovství, pro své novátorství, autorskou jistotu a  dramatickou i  hudební dokonalost. Mozartův Don Giovanni není ani komedie nebo fraška, ani žádná opravdová tragédie. Nemá být strašidelným romantickým dramatem, jakkoli dějový vrchol s nadpřirozenými jevy k takovému inscenačnímu výkladu může svádět. Nemá být ani lacinou moralitou, přestože by k tomu závěrečný ansámbl mohl vést. Druhové označení dramma giocoso per musica znamená hudební veselohra, komická opera – prolíná se v ní „vysoké“ s „nízkým“ a  nad vážnými momenty nakonec vždy záhy vítězí lehkost, pobavení, úsměv. Některé náměty a  postavy budily opakovaně zájem – Dido, Dafne, Orfeus, Odyssesus, Oidipus, Romeo a  Julie, Faust, vodní víla… Každá z těchto postav žije v několika operách. A podobně je tomu s Donem Juanem alias Donem Giovannim – tématem lechtivým, zábavným, dramatickým, směšným i  hrůzostrašným. Jen uchopení libretisty Lorenza da Ponte a  skladatele Mozarta však přesáhlo svou dobu. Ani tváří v  tvář oživlé soše bohorovný a  nepolepšitelný podvodník, zneužívající po celý život své společenské postavení, nemění postoj… Teprve když mu podá ruku, Giovanni se v mysteriózním okamžiku propadá do pekla… A závěr opery? Všichni s uspokojením a nadějí publikum ujišťují, že stejně jako Giovanni skončí každý, kdo se chová jako on a činí lidem zle. Petr Veber

Český rozhlas Vltava: přímý přenos ze Znojma – sobota 9. 7. 2016 ve 20.00 hod.

Adam Plachetka | Foto: Archiv AP

Žádná jiná ze světových oper nemá tak úzký vztah k  českým zemím jako Mozartův Don Giovanni. První představení díla s  podtitulem Potrestaný prostopášník, stupňujícího kontrast komediálnosti a  osudové tragičnosti, se konalo ve Stavovském divadle v  Praze v  roce 1787 za autorova řízení. Letošní uvedení Dona Giovanniho na letním hudebním festivalu ve Znojmě má ovšem také svou logiku.

Výročí 21

POZDVIHNĚTE JIŽ SRDCE Foto: Wikimedia Commons

„České dějiny nejsou jen dějinami bitev a  politických událostí, dějinami státu, který často ztrácel kontinuitu, který prožíval nejrůznější krize. České dějiny jsou také dějinami těch, kdo promýšleli situaci, kdo vytvářeli politické, sociální či kulturní programy. Tito myslitelé minulosti dali nejen našemu národu, ale i evropské kultuře celou řadu hodnot, které jsou stále živé.“ Prof. Josef Válka takto uvedl v roce 2003 cyklus rozhlasových pořadů a knihu, kterou pro Knižnici Klubu Vltava připravila redaktorka Jarmila Lakosilová na základě pořadů o  vybraných osobnostech našich dějin. Dramaturgie Českého rozhlasu Vltava se snaží oživovat naši paměť průběžně a nezapomíná ani na zdůraznění významných výročí. V  letošním roce je to mimo jiné šestisté výročí upálení Jeronýma Pražského. Skončil svůj život na téže kostnické hranici jako mistr Jan Hus, necelý rok po jeho upálení, 30. května 1416. Z  výroků mistra Jeronýma: „Ať pochopí hloupí nedoukové, že stříbro, zlato a drahé kameny bývají obaleny blátivou nerostnou vrstvou, a kdo ji odborně nezná, necení je více než obyčejnou hlínu. Avšak ty, kdo se vyznají v tom

umění, ani nenapadne pohrdat zlatem nebo perlami proto, že se vyskytují obklopeny hlínou, ale naopak svým uměním oddělují a rozlučují v tavících pecích bláto od zlata. (…) Nedoukové mi ovšem namítnou: tak jako kousek kvasu zakvasí všechno těsto, tak také kousek nepravdy znehodnotí soubor pravd obsažených v  nějaké knize. Těm však odpovídám: Ať pochopí hlupáci, že věci stálé a  trvalé mají jinou povahu než věci nestálé a pomíjivé. Na rozdíl od kvasu žádná sebevětší nepravda nebo blud neznehodnocuje ani sebemenší pravdu, poněvadž pravda je pevná a lež ji nemůže prostoupit, protože při vzájemném prostupování věcí je nezbytnou podmínkou, aby jedna ustoupila druhé. Pravda však nikdy neustoupila ani neustoupí lži, neboť pravda nade vším vítězí.“ Profesor František Šmahel mistra Jeronýma, přítele Jana Husa, charakterizoval jako „vynikajícího nekonformního filosofa, vůdce reformně naladěných studentů, znamenitého řečníka, tvůrce bezmála novodobé definice národa“. Jeroným Pražský studoval na pražské univerzitě, která byla ještě koncem 14. století největším a  nejvýznamnějším vysokým učením ve střední a  severní Evropě, dále v  anglickém Oxfordu, pařížské Sorbonně, Kolíně nad

Rýnem a  v  Heidelberku. Například v  Oxfordu si nejen rozšířil a prohloubil své filozofické vzdělání, ale také se intenzivně zajímal o  reformní myšlení anglického teologa Jana Viklefa. Dva Viklefovy nejvýznamnější spisy si Jeroným dokonce vlastnoručně opsal a  přinesl je do Prahy. Touha po poznání jej zavedla do Palestiny, podnikl namáhavou cestu přes Krakov do pravoslavných oblastí Litvy a  západního Ruska, aby na vlastní oči viděl, jakým způsobem se ve východní církvi svátost oltářní pod způsobou chleba a vína podává jak kněžím, tak i laikům. Mistr Jeroným Pražský, muž, který horlivě poznával, vášnivě diskutoval, toužil po pravdě a  pro pravdu také zemřel. „Pozdvihněte již srdce, stateční mužové! Máte být ctiteli pravdy, a  proto nesklánějte svou šíji před prolhanými lidmi. Pamatujte, že stejně neřestné jako lhát, je nevzepřít se lhářům, kteří se snaží pravdu potlačit.“ Pořad, kterým připomeneme šestisté výročí upálení Jeronýma Pražského vysílá stanice Vltava 6. července v 16 hodin. Eva Ocisková

22 nadpis

DVĚ PREMIÉRY Z BRNA Český rozhlas Vltava: Hry nové generace 13. září ve 21.30 hod.

Blahoslaveni tiší Divadelní drama Blahoslaveni tiší vzniklo v roce 1941 ve spolupráci Jiřího Ortena a  Zdeňka Urbánka. Čtyřaktová hra byla inspirována Urbánkovou povídkou Florian a  mlčení. Základní dějovou linku tvoří jednoduchá rodinná situace – rozpadající se manželství a pravděpodobná „příčina“ tohoto krachu. Za tu je označována dospívající dcera onoho páru. Dívka, uvržená do němoty, je jakýmsi zrcadlem emočně nevyrovnaného vztahu rodičů, který se skládá ze lží, zraňování a  přetvářek. Lyricky zhmotněná postava duševně čisté dívky stojí v kontrastu k  pragmaticky uvažujícím rodičům a  ostatním „dospělým“ postavám. Konflikt se vyostřuje v momentě, kdy se pár rozhodne svou dceru na rok svěřit do péče podobně křehkého mladíka, a  drama vyústí v  cynický výstup soudců, jimž se mladý hoteliér musí zodpovídat z údajného zločinu spáchaného na dívce. Jazykově opulentní text vrcholí v  existenciálním monologu vykonavatele spravedlnosti. Přestože hra v  sobě nese záměrný patos, nepostrádá dramatické napětí a  zvraty. Proud básnické řeči nachází uplatnění právě v rozhlasovém zpracování, které je zajímavé důmyslným propojením herecké složky s hudebně zvukovou. V inscenaci natočené v Brně pro Tvůrčí skupinu Drama a literatura v režii Radima Nejedlého účinkují: Simona Rejdová, Zdeněk Bureš, Jana Štvrtecká, Drahomíra Hofmanová, Michal Isteník, Martin Siničák, Ladislav Kolář, Miroslav Černý, Dalibor Buš, Jiří Daniel a Věra Zástěrová. Hudbu složila skupina Kora et le Mechanix, mistrem zvuku byl Michal Zelinka. Premiéra hry proběhne v  rámci Rozhlasového jeviště 18. června ve 14.00 hod.

Magdalena Dobromila Původní rozhlasová hra Venduly Borůvkové byla napsána pro divu brněnských jevišť Simonu Pekovou. Přestože je z  názvu patrné, že je hlavní postavou hry spisovatelka Magdalena Dobromila Rettigová, je nutné poznamenat, že její kuchařské kariéře, se kterou je nejčastěji spojována, se hra věnuje nejméně. Drama spočívá v  konfliktu stárnoucí národní buditelky a její úspěšné dcery Jindřišky Miliny, která se stala operní primadonou v Mnichově. Kromě toho, že žije jen zpěvem a málokdy přijede do Litomyšle, tak své matce po létech českého vzdělávání píše dopisy německy, což Magdalena také považuje za svoji rodičovskou prohru. Borůvková říká: „Je to hra o  vztazích v  rodině a  také o  manželství, protože Magdalena kdysi prohlásila, že kdyby věděla, co ji po svatbě čeká, tak by ‚radši ze skály do propasti skočila‘, protože ‚je lepší si naráz zlámat vaz, než si nechat pomalu, den za dnem, vrážet do těla špendlíky‘. A to měla muže relativně uznalého, který její neutuchající obrozenecký aktivismus dost podporoval.“ Ačkoliv autorka prostudovala množství historických pramenů a pracuje s věrohodnými fakty, dramatické situace jsou fiktivní. Prostřednictvím emancipované ženy, která bývá neprávem spojována pouze se svou slavnou kuchařskou knihou, se ocitneme ve světě konvencí, snah o jejich překonání, ale také mezi odlišnými tužbami žen a mužů. Inscenace v režii Lukáše Kopeckého vychází z herecky expresivního temperamentu Simony Pekové, kterému se postaví o generaci mladší a nadaní kolegové Tereza Novotná, Jan Grundman a Magdaléna Tkačíková. Hudbu složí Mario Buzzi, mistrem zvuku bude rovněž Michal Zelinka. Hra se připravuje pro Tvůrčí skupinu Drama a literatura. Hana Hložková

Ostrava – Olomouc 23

HORNÍCI SBOR NA Z VALI PERMONÍK 50 LET DĚTSKÉHO SBOROVÉHO ZPÍVÁNÍ V KARVINÉ Pokud se vůbec něco ví v celostátním měřítku o městě Karviná, pak že je to město horníků. V celosvětovém kontextu se jednoznačně ví o Permoníku. Bez nadsázky. Zrovna nedávno se jeho koncertní sbor vrátil z New Yorku, kde zazářil v Carnegie Hall. Po třech letech dovezl opět zlato. Eva Šeinerová, sbormistryně Permoníku, k  vítězství uvedla: „Děcka předvedla neskutečný výkon, já jsem mohla být jen pyšná, bez ohledu na výsledek jsem byla ráda, že to, co předvedli, bylo hodno Carnegie hall.“ Za tímto a dalšími velkými úspěchy Sborového studia Permoník stojí hlavně tato žena. Neuvěřitelných padesát let (!) drží v rukou sborové zpívání v Karviné Eva Šeinerová, jedna z  nejdůležitějších osobností dětského sborového zpěvu v České republice. V roce 1966 zakládá školní sbor ZŠ Víta Nejedlého v Karviné. O tři roky později vyjel školní sbor na první zahraniční turné – do nedalekého Polska. V roce 1971 se sbor slučuje s dalším školním sborem a vzniká tak už těleso s  názvem Permoník a  patronem se stává Důl ČSA. V  70. letech přicházejí první celostátní vítězství a ocenění. V roce 1978 se stává Permoník součástí dnešní

ZUŠ Bedřicha Smetany. Jezdí na Slovensko, do Polska, do Bulharska. V  roce 1984 odjíždí poprvé do „kapitalistické ciziny“ – zpívá v Göteborgu, o rok později je cílem už japonská Shizuoka. Realizují se cesty do Německa, Rakouska, v roce 1989 koncertní turné do Moskvy a Oděsy. Po sametové revoluci se sbor účastní velkých mezinárodních soutěží – a s ohromným úspěchem. V roce 1998 sbor odjíždí poprvé do USA, následuje Japonsko, Čína, další státy Evropy… a opět první místa ve Velké Británii. V roce 2010 je to už Mezinárodní soutěž New York Choral Festival v Alice Tully Hall – absolutní vítězství. O rok později Austrálie – opět první místo a absolutní vítězství na Australském mezinárodním hudebním festivalu v City Recital Hall a Sydney Opera House. A v roce 2013 následuje opět zopakování úspěchu v  New Yorku. Samozřejmě desítky a desítky vystoupení doma a v blízké cizině, ať už samostatných, nebo jako součást významných festivalů. Má první rozhlasová zkušenost s tímto sborem? Studio live s Permoníkem – živě ze Studia 1 Českého rozhlasu

MEZINÁRODNÍ VARHANNÍ FESTIVAL OLOMOUC Koná se od roku 1969. Za dobu svého trvání si získal přízeň laiků i  odborníků z  celého světa. Odkaz, který přehlídce vetknul její zakladatel prof. Antonín Schindler, se košatě rozvíjí. Na historicky prvním koncertě 1. ročníku zazněly Dvořákovy Biblické písně, které právě za doprovodu profesora Schindlera přednesl sólista olomoucké opery Zdeněk Mlčák. Koncertů 1. ročníku se zúčastnilo více než 10 tisíc návštěvníků, což přimělo pořadatele – Moravskou filharmonii Olomouc – k vytvoření každoročně se opakující tradice. Do dnešního dne navštívilo festivalové koncerty přes čtvrt milionu posluchačů.

Festival je spjat zejména s  olomouckým chrámem Svatého Mořice, který se v písemných pramenech prvně objevuje roku 1257. Na jeho kůru byly v letech 1740 až 1745 věhlasným slezským stavitelem Michaelem Englerem postaveny varhany, jedny z největších v Evropě, disponující 97 rejstříky a více než 8000 píšťalami a zvukovými centry. Největší píšťala měří 11,75 m, má průměr 56 cm a váží 120 kg, nejmenší je dlouhá 5 cm a má průměr 3 mm. U Englerových varhan se sejdeme ve čtvrtek 15. září 2016 v 9,50 hodin v  přímém přenosu Telefonotéky věnované Mezinárodnímu varhannímu festivalu. Naším hostem bude titulární varhaník katedrály Notre-Dame v Paříži Olivier

Ostrava v roce 2004 – naprosto profesionální, suverénní výkon dětského sborového tělesa světových parametrů. Značnou část svého repertoáru zaznamenal Permoník na 16 CD ve spolupráci právě s Českým rozhlasem Ostrava. V  čem tkví tajemství tak úspěšné a  dlouholeté práce? Jistě ve výchově stále nových a  nových zpěváčků v  přípravných sborech Permoníku, jistě v  každodenní tvrdé práci managmentu sboru, který vede manžel sbormistryně Ivan Šeiner. Za vším stojí rozhodně trpělivá podpora kolegů a partnerů Permoníku a hlavně rodičů dětí, dnes už mnoha generací. A pak si troufám říct ještě něco velmi obyčejného – Eva Šeinerová a její přímí spolupracovníci rozumí dětem a mají je rádi. Určitě k těmto „tajemstvím“ přidají ještě další, a to v rozhovoru právě pro pořad Studio live, který vysíláme na Vltavě 29. června od 20 hodin. Jeho základem bude koncert k 50. narozeninám sboru a  provedení sedmidílné sakrální skladby Magnificat Johna Ruttera. Renáta Spisarová

Latry, v České republice poprvé vystoupil roku 2008 jako host Pražského jara. Promluví o svém vztahu k Englerovu nástroji i  o  interpretaci francouzské varhanní literatury. Nabídneme rozhovor s  ředitelem Moravské filharmonie Vladislavem Kvapilem a  dramaturgem festivalu Karlem Martínkem. Zazní nahrávky z minulých ročníků, chybět nebude ani posluchačská soutěž. Mezinárodní varhanní festival letos začíná 5. září recitálem Pavla Svobody, 8. září vystoupí Giampaolo di Rosa z Itálie, 12. září bude patřit polskému varhaníkovi Wladyslawu Szymanskimu, 15. září Olivieru Latrymu. Sólistou závěrečného koncertu 19. září bude Němec Sergio Orabona. Více informací se dočtete na www.mfo.cz

24 Osudy

Marcel Reich-Ranicki | Foto: Herlinde Koelbl

KDO PÍŠE, PROVOKUJE Marcel Reich-Ranicki byl nejvýznamnějším a nejobávanějším německým literárním kritikem druhé poloviny 20. století, kontroverzní, leč respektovanou osobností umělecké scény. Narodil se roku 1920 v polském Włocławku do židovské polsko-německé rodiny jako Marcel Reich. Coby vlast však nevnímal ani Polsko, které mu nikdy nepřirostlo k srdci, ani Německo, kam po válečném běsnění emigroval z komunismem promořeného středu Evropy. Vlastí se totiž tomuto neúnavnému a nesmiřitelnému kritikovi stala personifikovaná literatura. Poezie mu vždy, i v časech nejtěžších, byla azylem a hudba útočištěm. Reich-Ranicki přežil se ženou Tosiou holocaust: deportaci z Německa, kde studoval reálné gymnázium, otřesné životní podmínky varšavského ghetta, léta v děsivém úkrytu, hladu, bídě a ponížení. Stejně intenzivně ale prožíval coby komunista také zradu dobových ideálů v Polsku 40. a 50. let. Podobně bojoval s pocitem vyděděnce, který se musí v západní zemi prosazovat a zoufale tam nezapadá. Jako právoplatný občan, partner a přítel není Němci vnímán ani po desítkách let svého působení v tamním kulturním prostoru. Radost a vděk, které vždy pociťoval vůči německému umění, jsou vykoupeny strachem z německého barbarství. Hned po své emigraci v roce 1958 se, tehdy už s přízviskem Ranicki, jež méně upomíná Třetí říši, uplatnil jako kritik deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung, literární publicistiku psal rovněž pro týdeník Die Zeit. Stal se kritikem německé literární skupiny Gruppe 47. Byl iniciátorem rozhlasového pořadu Literární kavárna, kde se věnoval německojazyčné literatuře (1964–1967) i jedinečného diskusního pořadu německé ZDF, Literárního kvarteta, které moderoval od roku 1988 do roku 2001. Zaměřoval se nejen na milované autory romantiky, ale rovněž na soudobé tvůrce; speciální, avšak zdaleka ne vždy příznivou pozornost věnoval dílu Güntera Grasse, Heinricha Bölla, Thomase Bernharda, Maxe Frische, Friedricha Dürrenmatta, Elfriede Jelinekové a Petera Handkeho. Celoživotní láskou mu bylo dílo Thomase Manna.

Jeho kritiky byly považovány za velmi přísné, měl proto mezi literáty a kolegy podstatně více zavilých nepřátel než oddaných přátel. „Wer schreibt, provoziert“ neboli „Kdo píše, provokuje“, řekl. Provokoval rád. „Třináct let, 77 pořadů, 400 knih, 320 uražených autorů“, zněl ostatně titulek interview z roku 2001 s tímto váženým, ale stejně tak nenáviděným mužem. V době svých největších úspěchů byl Ranicki označován za „literárního papeže“, který drží nad německou literaturou svrchovanou moc. Jeho nejvyšším cílem ale nebylo dominovat literárnímu světu, byť jeho ambice byly vysoké, ale udělat co nejvíc pro literaturu. Toto prvotní kritérium aplikoval po celý svůj život. Marcel Reich-Ranicki zemřel roku 2013 ve Frankfurtu. Kromě své publicistické činnosti se podílel na vydání desítek knižních antologií, výborů a analytických děl věnovaných literatuře. Na 40 CD s titulem Kánon německé literatury si může německý posluchač užít jeho úctyhodných 255 textů o 166 autorech německého písemnictví. Díky svému nesmírnému rozhledu si mohl dovolit se vyjadřovat nejen ke slovesnosti, ale i k hudbě, divadle a filmu, k politice i společnosti. Reich získal během svého života za své životní dílo a úsilí přes 30 německých i mezinárodních ocenění, včetně asi deseti čestných doktorátů… Bestsellerem se ale jednoznačně stala jediná jeho beletristická kniha: jeho vlastní životopis (Mein Leben, 1999), který zarezonoval u čtenářů na celém světě. Memoáry, v nichž Reich-Ranicki prokázal, že není jen publicistou, ale také vynikajícím vypravěčem, byly přeloženy do řady jazyků a adaptovány rovněž filmově (režie Matthias Schweighöfer). Autor v nich nádherným jazykem a formálně dokonale zpracovává svůj dramatický život od narození do pokročilého stáří, které strávil po boku své ženy a především po boku německé literatury, hudby a divadla. V češtině vyšel Reichův životopis roku 2003 v překladu Marty Myškové v nakladatelství Větrné mlýny. Český rozhlas Vltava odvysílá desetidílný výběr z knihy. Olga Stehlíková

Český rozhlas Vltava: Osudy, 13.–24. června 2016, všední dny prem. 11.30–12.00 hod.

Schůzky s literaturou 25

PŘÍŠERNĚ KR ÁSNÉ MĚSTO 0STRAVA OČIMA FRANTIŠKA SOKOLA TŮMY „Nic fantazie zde nepracovala, — ale život našeho kraje řval mi do péra“ František Sokol Tůma Znám jediného člověka, který přečetl celé dílo Františka Sokola Tůmy. Martin Tomášek je literární historik, takže může být důvodně podezírán, že Františka Sokola Tůmu nečte úplně dobrovolně, ale přesto si myslím, že mu jeho hluboká znalost díla i prostředí, ve kterém vzniklo, působí potěšení. A nejen jemu, jak potvrzují ostatně jím vedené ostravské literární procházky, na kterých poutníci doputují taky k domu na Husově ulici číslo 9, kde Tůma v samém centru Moravské Ostravy bydlel. Z této části města zbudované na mohutném ložisku kvalitního černého uhlí tehdejší Ostravu přehlédl jen stěží, a tak zvečera a za nocí chodíval prý na kopec Jaklovec, aby z výšky hltal výbušně barevné, cirkusovými efekty vládnoucí divoké zvíře – Ostravu konce devatenáctého a začátku dvacátého století. Český spisovatel, novinář, kočovný herec a  dramatik František Tůma se narodil 2. května 1855 v Benešově u Prahy. Do Ostravy přišel v roce 1895 a téměř okamžitě začal vydávat časopis Ostravice, později Ostravský obzor a Ostravan a zároveň redigoval časopis Horník. Patří k těm, jež stali se Ostravany volbou a jejichž domovství je tedy v jejich očích zatíženo zodpovědností k místu, které si sami vybrali a o něž je proto třeba dbát se zvláštní péčí. Ostravsko i blízké Valašsko zapůsobilo na Tůmu natolik, že tehdy odvolal zamýšlenou cestu do Ameriky, vykonal ji o pár let později, ani se nestal redaktorem Národních listů, jak měl přislíbeno, a zůstal. František Sokol Tůma byl velkým vlastencem a kultivátorem života ve městě, které se svým vzhledem, ba možná i  duší podobalo fascinujícímu předpeklí, v němž Tůma vzal na sebe roli misionáře. Uprostřed onoho kotle, kde do nové podoby tavily se jazyky a kultury několika národů, bránil František

Sokol Tůma rodnou řeč, bojoval proti německému vlivu, proti gründerskému kapitalismu, za sociální jistoty i za vzdělání. Z uhelného prachu a spalujícího ohně vytahoval na denní světlo ztracené rytířské ctnosti, založil nakladatelství, spoluzakládal Moravské kolo spisovatelů, zasadil se o vznik sokolských jednot i o otevření divadla, které v prvních pěti letech své existence uvedlo šest Tůmových her. (Ustavující valná hromada Sokola Vítkovice se konala dne 5. května 1895 v hostinci „Na fojství“ ve Vítkovicích. Prvním starostou byl zvolen iniciátor a propagátor celé akce František Dubský, místostarostou František Sokol Tůma.) Sám ostatně jako herec, recitátor a režisér prošel řadou místních divadelních společností a díky svým hereckým a recitátorským zkušenostem se těšil oblibě jako vzletný řečník a přednašeč při národních i spolkových shromážděních. František Sokol Tůma se zkrátka stal buditelem, jedním z nejaktivnějších občanů Ostravy, města, jež spolu se svým románovým hrdinou považoval za příšerně krásné. Ostatně vraťme se ještě k hrdinově noční pouti Ostravou. Místopisně přesně zachycený pohyb procesí autorovi umožňuje představovat hrdinovi i čtenáři hlavní ostravská panoramata jedno po druhém – přívozské nádraží a uhelné závody Marie Anne, židovský a křesťanský hřbitov naproti Šalamounově jámě, koksovnu Karolina, jámu Hlubina, Františkovo údolí. Na několika stranách se Tůmovi podařilo soustředit řadu typických znaků charakterizujících nejen vnější podobu města, ale i mechanismus jeho života, nebo – chceme-li – jeho duši. Při literárním zobrazení fenoménu průmyslového velkoměsta využívá Tůma několika přístupů, říká Martin Tomášek. První má podobu symbolů, druhý zdůrazňuje subjekt vnímatele, třetí je založen na zachycení nejen místně charakteristických jevů, ale i konkrétních událostí, které měly vliv na budoucí povahu města. František Sokol Tůma zemřel 31. prosince roku 1925 a jeho pohřeb v Moravské Ostravě se stal národní manifestací. Ve vltavských Schůzkách s literaturou budeme onu zrcadlící se duši zkoumat společně s literárním historikem Martinem Tomáškem. Ve studiu Českého rozhlasu Ostrava pořad připravila Tvůrčí skupina Drama a literatura. Eva Lenartová

26

Foto: Jovan Dezort

chov i, e nci Če S ou roz P 19 93 zové C ě ít v í tn a b s olu i au to gr am P. Šp or cl př 86 19 v ro ce

Y. Tau s

singero

vá a P . Hejn

ý, 1. c e

na duo

197 2

Vác lav Hu deč ek,

lau reá t CP 196 6,

1967

CONCERTINO PRAGA PO PADESÁTÉ 10. a 17. června vždy od 19.00 bude vysílání Českého rozhlasu Vltava patřit mladým hudebníkům, laureátům rozhlasové soutěže Concertino Praga. Její kořeny sahají až do roku 1966, kdy se konala poprvé, letos se tedy koná už 50. ročník. O dva roky později byl poprvé uspořádán Jihočeský festival Concertino Praga, u jehož zrodu stál skladatel Viktor Kalabis a cembalistka Zuzana Růžičková. Soutěž je anonymní, to znamená, že porota hodnotí zaslané nahrávky, aniž by znala cokoli bližšího o totožnosti interpreta. Nahrávky do soutěže pořizují kandidáti ve spolupráci s národními rozhlasy bez jediného střihu. Hodnotí je porota složená z pěti umělců a hudebních pedagogů a doplňují je dva porotci, zástupci Evropské vysílací unie. Pro rok 2015 byla vyhlášena horní věková hranice soutěžících do 17 let, spodní hranice nebyla omezena. Interpreti museli nastudovat repertoár v časovém limitu od 20 do 30 minut a také povinnou skladbu, která je pro jednotlivé obory vybírána z děl českých autorů. Absolutní vítěz soutěže získává možnost natočit vlastní propagační CD. Na ostatní oceněné hudebníky čekají

iádě

vystoupení na koncertu vítězů, Jihočeském festivalu Concertino Praga nebo na dalších projektech, které Český roz­ hlas pořádá, zaznamenává a následně odvysílá. Zároveň jsou nahrávky mladých umělců nabídnuty ostatním evropským rozhlasům prostřednictvím sítě Eurorádia. Letošní ročník mezinárodní rozhlasové soutěže mladých hudebníků Concertino Praga byl určen pro hráče na klavír, housle, kytaru a violoncello. Absolutním vítězem se stala teprve čtrnáctiletá violoncellistka Maria Zajceva z Ruska, nejlepší umístění za Českou republiku získala houslistka Pavla Tesařová (2. cena). V kategorii housle získala první cenu Isabella Perron z Kanady, v kategorii klavír získala první cenu Jelizaveta Ključereva z Ruska. Do mezinárodního kola soutěže bylo přihlášeno 29 soutěžních nahrávek z jedenácti zemí světa. Nejlepší hudebníci mezinárodního kola soutěže vystoupí 10. června od 19.00 ve Dvořákově síni pražského Rudolfina za doprovodu Symfonického orchestru Českého rozhlasu. K Marii Zajcevě, Pavle Tesařové, Isabelle Perron

D. Sit kove ck ij,

SSSR , 1. ce na

CP 19 66

a Jelizavetě Ključerevě se ještě připojí držitel 2.  ceny v oboru violoncello Cornelius Zirbo z Ruska a majitelka 2. ceny v oboru klavír Arina Pan z Ruska. Veřejným vystoupením obhájí mladí hudebníci udělená ocenění. Společně s nimi ještě zahraje klavírista Viktor Maslov z Ruska, absolutní vítěz soutěže z roku 2013. Jubilejní 50. ročník festivalu přináší několik novinek. Koncert v Třeboni se tentokrát bude konat ve Schwarzenberské hrobce, další novinkou je čtvrteční koncert v ZUŠ v Jindřichově Hradci určený pro žáky školy. Ostatní vystoupení se budou konat na tradičních místech v Českém Krumlově, v Bechyni a v Jindřichově Hradci. Český rozhlas Vltava bude vysílat přímým přenosem koncerty v Praze a v Jindřichově Hradci. Na vybraných koncertech Jihočeského festivalu Concertino Praga také vystoupí laureáti minulých ročníků, dnes umělci zvučných jmen, klarinetistka Ludmila Peterková nebo klavíristé Igor Ardašev a Ivo Kahánek. Alena Maršíková Michálková

Festival 27

JIHOMOR AVSKÉ HUDEBNÍ SOUZNĚNÍ Bennewitzovo kvarteto | Foto: © Pavel Ovsík

Dvaadvacet komorních souborů je spojeno s letošním 21. ročníkem festivalu Concentus Moraviae, který jedinečným způsobem těží z genia loci jihomoravské krajiny a tamních historických sídel. Festival současně tomuto regionu do jeho identity poskytuje vzácné hudební programy, výrazné kulturní podněty a důvody k pospolitosti. Spektrum účinkujících sahá od Kvarteta Pavla Haase přes další tuzemská smyčcová kvarteta a sedm jejich zahraničních kolegů až po nový soubor založený členy České filharmonie. K tomu se řadí instrumentální sólisté i Magdalena Kožená s Ondřejem Havelkou. Pokryje to dvě desítky měst a míst. Dramaturgie se soustředila mimo jiné na Beethovena a na Shakespeara, přičemž zůstává podstatným momentem, že Concentus Moraviae je v tomto roce patrně největší přehlídkou kvartetních ansámblů v Evropě. Rezidenčním souborem festivalu je Pavel Haas Quartet, čtveřice, která nedávno za album s nahrávkou obou kvartetů Bedřicha Smetany obdržela ocenění v podobě BBC Music Magazine Award. V červnu povedou během festivalu třídenní mistrovský kurz kvartetní hry na zámku v Moravském Krumlově a vystoupí na dalších pěti místech včetně rakouského Retzu. Pozvání na tuto přehlídku vnímají jako možnost komplexněji se představit na domácí půdě – v takové míře se Pavel Haas Quartet v rámci republiky ještě neobjevil a asi hned tak zase neobjeví. Nad programem festivalu je možné si zopakovat, kdo patří do domácí špičky: Kvarteto Wihanovo, Talichovo, Martinů, Wallingerovo, Janáčkovo, Pražákovo, Škampovo, Zemlinského a Bennewitzovo, Epoque Quartet, Kvarteto Apollon, Korngold Quartet a Miloslav Ištván Quartett… Projektovým ansámblem bude formace houslisty Josefa Špačka Concentus Moraviae Quartet. Ze zahraničí jsou pozvány Dover Quartet z USA, Van Kuijk Quartet a Quatuor Modigliani z Francie, Danish String Quartet z Kodaně, Meccore Quartet z Polska, Kodály Quartet

z Maďarska… A vedle nich například pianisté Ivo Kahánek, Miroslav Sekera a David Mareček. Pozornost vzbudí – jistě jako loni – doprovodná akce Hudba na kole. Programy na různých trasách na česko-rakouském pomezí budou připraveny v sobotu 11. června. Některé koncerty letošního festivalu překročí rámec standardního kvartetního obsazení a nabídnou komorní hudbu pro pět až osm nástrojů, včetně Beethovenových a Dvořákových kvintetů, proslulého Chaussonova Koncertu pro housle, klavír a smyčcové kvarteto a světové premiéry kvartetní úpravy Shakespearem inspirovaného díla brněnského rodáka Ericha Wolfganga Korngolda. Na objednávku festivalu vznikly nové skladby Ľubice Čekovské a Slavomíra Hořínky. Concentus Moraviae však není jen „kvartetní“. Unikátní bude pro region společné vystoupení patronky festivalu Magdaleny Kožené s Melody Makers 21. června ve Velkém Meziříčí. Obdobný koncert se v rámci její rezidence u České filharmonie koná v červnu i v Praze, ale na Moravě bude mít premiéru. Ondřej Havelka se k tomu vyjádřil vzletně, ale vzhledem k tomu, že ho s pěvkyní pojí přátelství i společné dřívější projekty, tak velmi uvěřitelně: „Jsem si jist, že její hlas a srdce, které umí nádherně umocnit krásu skladeb Bachových, Dvořákových či Martinů, budou stejně zapáleně tepat ve swingovém rytmu písní Colea Portera.” Concentus Moraviae řadí sami jeho pořadatelé k evropské špičce. Není to však přehnaně nadnesené. Synergie jejich dramaturgické vynalézavosti a organizačního umu s nadšením lidí mimo velká kulturní centra – na městských úřadech, v kulturních střediscích a v jednotlivých koncertních místech, jimiž jsou často zámky a další památkové objekty – vyzařuje velmi silně a dostatečně sama. Petr Veber

Český rozhlas Vltava: Záznamy čtyř festivalových koncertů 26. 6., 3. 7. a během srpna

28 Festival

Béatrice Martin | Foto: Géraldine Aresteanu

La Serenissima – Singer Pur | Foto: Markus Amon

VE ZNAMENÍ OKŘÍDLENÉHO LVA A GONDOL

Letní Praha nabízí každoročně na přelomu července a srpna setkání se starou hudbou. Letošní 17. ročník mezinárodního festivalu Letní slavnosti staré hudby nás zavede do světa města na laguně – Benátek. Pro dějiny hudby hraje toto město rozhodující roli. Působili zde Giovanni a Andrea Gabrieli, Claudio Monteverdi nebo Antonio Vivaldi. Zdejší umělci sehráli rozhodující roli ve vývoji vícesborové techniky, koncertu, madrigalu či opery, a právě proto sem jezdili načerpat nové impulzy pro svou tvorbu hudebníci z celé Evropy, aby je pak po návratu zpět osobitým způsobem rozvíjeli a předávali dále svým žákům. Dramaturgie letošního festivalu se chce zaměřit na méně prozkoumané oblasti benátského hudebního života a jejich odraz v ostatních evropských hudebních kulturách.

Český rozhlas Vltava do svého vysílání zařadí v  pro­ gramové řadě Musica antiqua záznamy tří koncertů z tohoto festivalu, ve kterých se jedinečným způsobem spojí stará hudba ve špičkové interpretaci s  osobitým kouzlem jednotlivých míst, kde se koncerty budou konat. 12. července se v Mramorovém sále v Clam-Gallasově paláci na Starém Městě pražském uskuteční koncert s podtitulem Gondoly na Seině. Představí se na něm francouzská cembalistka Béatrice Martin s programem francouzských barokních sonát a suit inspirovaných Itálií a Benátkami. Hudba se spojí s uměním architekta Johanna Bernarda Fischera z Erlachu, nádherou malířské výzdoby Carla Carloneho a sochařskou dovedností Matyáše Bernarda Brauna, který je autorem průčelí, schodiště a kašny paláce.

21. července vystoupí v kostele sv. Salvátora v klášteře sv. Anežky České renomovaný německý vokální ansámbl Singer Pur. V programu pojmenovaném La Serenissima nabídne vokální polyfonii z děl benátských mistrů Adriana Willaerta a Gioseffa Zarlina společně s jejich německými současníky Hansem Leem Hasslerem, Heinrichem Schützem a dalšími autory. Duchovní hudba se rozezní mezi lomenými oblouky a kružbami gotické architektury kláštera chudých sester sv. Františka a sv. Kláry založeného v roce 1233. Místo uchvacuje svou skromnou výzdobou a vybízí k rozjímání. 25. července se bude konat koncert v Zámku Troja. Jsme zváni na program Teatro del Mondo a při něm podnikneme cestu po Evropě a navštívíme Benátky, Neapol a Madrid. Společnost na tomto putování nám bude dělat vynikající španělská sopranistka María Espada a soubor Vespres d´Arnadí, který si své jméno vytvořil ze slov označujících večer, kdy se obvykle hudební produkce konaly, a z názvu pro tradiční valencijský dezert z dýně, mandlí a cukru. Lahůdkou pro návštěvníky je i místo konání koncertu. Zámek nechal vybudovat v letech 1679–1685 Václav Vojtěch ze Šternberka podle plánů francouzského architekta Jeana Baptista Matheye. Hlavní sál je vyzdoben majestátní freskou oslavující vítězství císaře Leopolda I. nad Turky u Vídně. Zároveň patří zámek k nejkrásnějším a nejvýznamnějším památkám barokního umění v Čechách. Alena Maršíková Michálková

Čajovna 29

10 SHOTS.

Z filmu Furiant | Foto: Archiv Ondřeje Hudečka

PORTRÉT Y ML ADÝCH ČESK ÝCH FILMAŘŮ

Česká kinematografie se proměňuje. V top 10 nejnavštěvovanějších filmů v ČR za rok 2015 se neobjevil ani jeden domácí počin. Úspěchy v podobě významnějších festivalových cen a zájmu zahraniční distribuce takřka žádné. Důkladná studie, kterou si vloni nechal vypracovat Státní fond kinematografie týmem odborníků z Masarykovy univerzity, zjednodušeně řečeno tvrdí, že českému filmu vládne závist, malý rozhled o současném dění ve světě i u kolegů a existenční nejistota. Zároveň se ale představuje množství debutantů a mladých tvůrců. Někteří z nich se představili v premiéře na minulém ročníku festivalu v Karlových Varech, jiní na FAMUfestu, Febiofestu, ale také na festivalu v Tallinu nebo na Berlinale. Ty nejlepší z nich v pořadu Čajovna v sezoně 2015/2016 představujeme. Zaměřili jsme se na hraný film a od září přinášíme každou první sobotu v měsíci večer 45minutové portréty filmařů, které je zachycují u příležitosti aktuálních (většinou celovečerních debutových) filmů. Jsou doplněné o úzce související hudbu (od Šostakoviče přes Crystal Castles až po folk a zvuk větrné turbíny), průzkum předcházející krátkometrážní tvorby (s možností podívat se na vybrané filmy přímo na webu Čajovny) a další informace. Kdo se dočkal v Čajovně svého portrétu? Ondřej Hudeček s filmem Furiant, který na festivalu Sundance dostal za režii propracovaného snímku o mladistvé homosexuální love

story českého divadla Ladislava Stroupežnického. Režiséři Petr Kazda a Tomáš Weinreb a Vojtěch Frič, producent a střihač, natočili film Já, Olga Hepnarová. Vypráví příběh osminásobné vražedkyně z roku 1973, posledního člověka popraveného v Československu. Olmo Omerzu si vysloužil pozornost snímkem Rodinný film. Andy Fehu je autor Nenasytné Tiffany, dobrodružné hororové komedie o monstru, které nedaleko Horního Jiřetína trestá hledače pokladů za jejich chamtivost. Talentovaná česko-americká režisérka Asmara Beraki, autorka filmu Kdekoliv jinde, připravuje svůj celovečerní debut s joyceovským názvem A Portrait of the Artist as a Young Woman. Rozhovor se Štěpánem Altrichterem jsme v Čajovně vedli o snímku Schmitke, filmu vystavěném z atmosféry krušnohorských Sudet a titulní postavy duševně vyhořelého německého inženýra. Jan Foukal se filmem Amerika pokusil o svérázný, ale divácky vstřícný hybrid – natočil hraný snímek s improvizovanými, dokumentárními situacemi a sebou samotným v jedné z hlavních úloh. Pokusil se Amerikou divákům přiblížit současný český vztah k fenoménu trampingu. Vít Zapletal mluvil v Čajovně o svých filmech Prach (který režíroval a který bude k vidění v kinech během nadcházejícího léta) a Road-Movie, ke kterému napsal scénář pro kolegu Martina Jelínka. A sérii portrétů, ve kterých Čajovna dál pokračuje, doplňuje taky interview s novým děkanem FAMU Zdeňkem Holým.

Tvůrci, se kterými jsme v Čajovně probírali režijní vize, přednosti i slabiny jejich filmů (o kterých většinou mluvili nadmíru upřímně!), mají hodně různorodé inspirace – od dokumentu přes počítačové hry po hudbu. Okruhy jejich spolupracovníků se leckdy prolínají podobně jako zdroje inspirace, ale rozhodně nejde mluvit o konzistentní nové vlně – to cyklus 10 Shots dokazuje víc než jasně. Zatímco Andy Fehu přináší vypravěčství otestované na poli amatérského filmu a chuť do žánrových kombinací ve svérázné místní mutaci, Štěpán Altrichter položil velký důraz na zvuk filmu a atmosféru, která mu vysloužila náročné příměry k Tarkovskému nebo Lynchovi. U Asmary Beraki můžeme mluvit o francouzských inspiracích (Claire Denis, nová vlna…) a náladě dominující nad příběhem, u Olma Omerzu o snaze sledovat trend odosobněně, věcně sledujících filmů, které v poslední dekádě dominují festivalům. A v případě filmu Prach režisér odmítá označení spirituální film, ale nadhazuje termín katolický realismus. Přes všechny rozdíly a nepochybnou snahu prorazit snad můžeme doufat, že nepřevládne fragmentarizovanost české filmařské komunity, o které mluví zmiňovaná studie z Masarykovy univerzity. A že si mladí čeští filmaři uvědomí, že případný mezinárodní úspěch jednoho z nich pomůže i všem ostatním. Zahraniční příklady to ukazují víc než jasně. Pavel Sladký

Pohled do jižní věže | Foto: Archiv

30

POLOČ AS VERTIK ÁLY STOUPÁNÍ A PÁD V PŘÍMÉM PŘENOSU „Ano, opevni se, ano, zaujmi pozice, ano, jsi člověk a venku, ano, jenom utrpení, postav barikády, před živly. Před požárem, ano, před vodou, před hmyzem, před sarančaty, ano, nauč se být sám, ano, zabedni okna, vykopej v rajčatech, ano, minometné nástrahy, obal plůtek ostnatým drátem, ano, nauč se být moudrý, tedy vraždit, ano, zrůdy, které, ano, přicházejí k tvému prahu.“ Krátká výzva k neklidu, kterou začíná tento text, zazní 3. června večer ve spirále schodiště věže katedrály svatého Václava v Olomouci. V prostoru překonávajícím vzdorovitě tíhu gravitace.

Stejně jako celé to město, které zůstává nadále vytržené z  kontextu času a  bez ohledu na současnost trvá jako stavba jaksi duchovní, tedy když nic jiného, je městem vystavěným na půdorysu kříže, v jehož vrcholech stojí kostely, baziliky a kláštery. Je to metropole duchovního života na Moravě, sídlo arcibiskupa, je to okázalost i samozřejmá prostota, už po tisíc let. Po stejnou dobu a ještě déle jsou tyto kvality podrobovány tlakům, kterým tu a tam podléhají: „Jan Sarkander byl asi tři hodiny mučen mimořádným způsobem. Byl pálen pochodněmi na bocích. Když louče zhasly, skropené krví, kat smočil peří v síře a smole, zapálil a házel je na Sarkanderova prsa a ramena. Byl už zbaven těla, objevily se kosti, vnitřnosti vyhřezly. Sarkandera odnesli do cely umřít. Žil ještě dlouhé čtyři týdny. Farníci ho chodili ošetřovat a ani v takových chvílích nezanedbával modlitbu. Když mu ruce nesloužily, obracel stránky jazykem. Svým mlčenlivým jazykem. Zemřel 17. března 1620.“ (Vyprávěno podle životopisu Jana Sarkandera v knize České nebe Aleny Ježkové.) A dále: „Po smrti kardinála Bedřicha Fürstenberka olomoucká kapitula v roce 1892 zvolila Theodora Kohna jeho nástupcem na arcibiskupském stolci, papež volbu potvrdil. Jeho volba vzbudila velký rozruch — byl to Čech a nešlechtic a měl židovský původ. Vídeňský předseda vlády hrabě Taafe měl ke Kohnově volbě poznamenat: ‚Snad je aspoň pokřtěnej…‘“ (Jiří Kamen: Vzestup a pád olomouckého arcibiskupa Theodora Kohna aneb Jak se dostat do Haškova Švejka.) Ale dramata ducha a hmoty nejsou v Olomouci (a na Moravě vůbec) jen přežitkem dávné minulosti: „Tamhle zkrachovalec meteorolog Mrázek, který denně měří teploměrem tlak, teplotu a rosný bod a zapisuje si údaje na okraj Rudého práva. Žena mu utekla. A tady smradlavá kokrhalka, co si povídá s plastikou kohouta na fasádě domu v ulici toho slavného žoldáka Lafayetta. A támhle kamenožrout, opilec a bývalý pošťák Iša a samozvaný profesor Roh, který křídou čmárá čáru na zdi, kolem kterých prošel. A bába dolarová, ta je výborná. Zdědila milióny a přesto furt chodila v teplákovce, mladé zajíčky lákala na striptýz a pravé kubánské doutníky. Pak jednou močila před Moravským divadlem a skončila ve Šternberku na pavilónu č. 6…“ Prostí lidé, šlechtici i kněží. Jména se mění, střety zůstávají stejné – kvůli víře, kvůli majetku, kvůli moci a postavení,

Katedrála svatého Václava

kvůli práci, kvůli dětem, kvůli svobodě, kvůli pravdě, kvůli víře – tu a tam někdo zaplatí životem, tu a tam zůstává sám vprostřed dějin řízených pudovostí. Jak však tuto skanzen připomínající pitoresknost můžeme uchopit dnes? Jak se z ní máme poučit, my, nejrychlejší v soudech druhých? Nejen tyto otázky nakonec vedly k přípravě speciálního dvouhodinového Pátečního večera nazvaného Poločas vertikály, který ve zmíněný den z Olomouce naživo odvysílá Český rozhlas – Vltava. V jeho první části posluchačům nabídneme pestrou mozaiku rozhovorů a úvah nad kvalitou a prožíváním duchovního života nejen vprostřed Moravy, druhou část večera vyplní naživo provedené rozhlasové pásmo, které se odehraje v druhé nejvyšší kostelní věži v zemi, tedy v již zmiňované katedrále svatého Václava. Olomoucké Horní náměstí, odvěké shromaždiště a místo osamocených i  organizovaných výkřiků – které je ze své povahy tak trochu z kopce, bude v pátek 3. června v podvečer vzdávat hold patronce města svaté Pavlíně.

31

Ta pocházela z Říma, kde byla společně se svými rodiči umučena. Patronkou duchovní metropole Moravy se stala 23. října 1623 poté, co město sužovala těžká morová epidemie a uspořádaný prosebný průvod s jejími ostatky, uloženými v jednom z oltářů chrámu svatého Mořice, pomohl mor zažehnat. Ostatky svaté Pavlíny přinesl do Olomouce toho roku jezuita Mikuláš Lancicius z římských katakomb. Svatá Pavlína pak byla vzývána ještě v letech 1626, 1633, 1634, 1637, 1675 a 1715. Největší průvod s ostatky sv. Pavlíny se konal v roce 1715 za znovu zuřícího moru, na který ještě dnes upomínají dva sloupy – nejvýrazněji sloup Nejsvětější Trojice. Ne vždy však Olomouc nabízela tak slavnostní a vznešený pohled, jako tomu bude v den vysílání Pátečního večera. Sochař, politický vězeň, olomoucký rodák Otmar Oliva o tom mluví velmi otevřeně: „Když jsem se tady roku 1952 narodil, byla to komunistická provincie, pokořené město, do kterého po srpnu 1968 ještě napochodovali sovětští okupanti. Já jsem věřící člověk, víra mi pomohla v životě mnohé překonat, církev mi dávala práci, když jsem měl režimem zakázáno cokoliv, a byli to někteří duchovní, kteří na mě Státní bezpečnosti donášeli. Co si s tou dvojlomností počít? Vstřebat ji a přetavit v lepší příští? Protože každá země víru potřebuje. Nebo ne?“ Moderátor první hodiny Michal Bureš se na to zeptá také emeritního rektora Univerzity Palackého profesora Josefa Jařaba a dalších hostů, kteří za ním do prostor Galerie Mona Lisa, odkud se bude první hodina pořadu vysílat, dorazí. Reportér Aleš Spurný bude přímo v mnohohlavém průvodu ke cti a památce svaté Pavlíny, který se v průběhu přenosu vydá – tak jako mnohokrát před tím – na svou pouť. Druhá hodina Pátečního večera nás od přemýšlení o vertikále posune přímo k jejímu prožívání, a to způsobem jedinečným: Půjde totiž o naživo provedenou dramatickou kompozici slova, hudby a zvuků, která se odehraje ve 102 metry vysoké jižní věži katedrály, po jejímž točitém schodišti jako po spirále dějin budou stoupat protagonisté pořadu. Více než dvě desítky mikrofonů umístěných v kuželovitém prostoru věže posluchačům zprostředkují

Tomáš Soldán

mimořádný zážitek z prostoru, v němž je možné přemítat nad historií města i okolní krajiny, jejímž těžištěm, jakýmsi majákem vprostřed Moravy, je právě novogotická dómská jižní věž. Scénář (z něhož jsme citovali mimo jiné v úvodu tohoto článku) pro tento pořad připravil dramaturg a dramatik Ondřej Novotný. Čerpal přitom z děl a životů historických postav, které svým rozhodováním dělaly výrazné vrypy do zdejšího prostředí, stejně jako z četných návštěv a nahodilostí, které v Olomouci sám prožil. Podtitul pásma – Pokoušení svatého Nikoho – odkazuje kromě postupné ztráty naší identity také k tomu, že když jde o nejsilnější slova či činy, jsme najednou rádi za jakoukoli anonymitu. V ní a v plynoucím čase se ledasjaké selhání, ledajaký podraz dokáže ztratit. V režii Tomáše Soldána se představí Petr Kubes, Jan Ťoupalík a Veronika Lazorčáková, hudební složku pásma živě provedou multiinstrumentalista Tomáš Vtípil, kterému bude přímo v jednom z věžních pater sekundovat bubeník Jonáš Kucharský. Pořad Poločas vertikály se letmo dotkne také blížícího se výročí zavraždění krále Václava III. v Olomouci a zároveň

pozve na Noc kostelů, kterou v celé České republice budou moci posluchači oslavit následující pátek. Na pořadu se kromě Českého rozhlasu podílejí také Statutární město Olomouc, Univerzita Palackého, Arcidiecéze olomoucká a Římskokatolická farnost svatého Václava. Poločas vertikály. Páteční večer věnovaný vzestupům a pádům duchovního života na Moravě, premiéra: 3. června 2016, 20.00, ČRo Vltava (živě). část I. – Těžiště (20.00–21.00), komponovaný pořad s živými vstupy ze Svátků města Olomouce, s hosty z řad osobností kulturního a duchovního života města; režie: Michal Bureš, technická spolupráce: Zdeněk Prchlík, Jiří Šavrda, redakce: Jan Sulovský, Aleš Spurný. část II. – Poločas vertikály (21.00–22.00) aneb Pokoušení svatého Nikoho, rozhlasové pásmo z jižní věže katedrály svatého Václava; účinkují: Petr Kubes, Jan Ťoupalík, Veronika Lazorčáková, scénář: Ondřej Novotný, hudba: Tomáš Vtípil, technická spolupráce: Zdeněk Slavotínek, Aleš Dluhý, redakce: Martin Velíšek, produkce: Jindřiška Zornová, výroba ČRo, režie: Tomáš Soldán.

32 Výročí

SBORMISTR ČESTMÍR STAŠEK MUŽ, PŘED KTERÝM SE ČÍSLA MAJÍ NA POZORU

Český rozhlas Vltava: Akademie, 24. srpna 2016.

Zápis do Guinessovy knihy rekordů v případě umělecké práce možná nejdříve vzbudí údiv. Umělecký výkon se přece nedá změřit. Ale Čestmír Stašek tam skutečně zapsán je, neboť světový rekord vytvořil: nejdelší setrvání ve funkci sbormistra. Mohu vás ubezpečit, že změřit se nedá ani životní tempo, pracovní elán či smysl pro humor našeho milého rozhlasového kolegy Čestmíra Staška, který letos 21. srpna slaví své devadesátiny! Stačí uvést, že ještě před dvěma lety pracoval s dětmi… Upřímní rodičové a kantoři před ním smekají „na sto metrů“. A přidávají se ti, kteří vědí, co obnášejí vystoupení na koncertních a soutěžních pódiích, cestování s dětmi a práce v rozhlasovém studiu. Maximální připravenost sbormistrova, trvalá zodpovědnost každou vteřinu za každé dítko, schopnost ten (s prominutím) „pytel blech“ kdykoli rychle zkáznit. Čestmír Stašek vše bravurně zvládal téměř sedmdesát let! První dětský sbor založil v Mostě, když mu bylo devatenáct. V roce 1949 Pražský dětský sbor, k němu pak během let přiběhl Pramínek nejmenších dětí, Pražský dámský sbor (Pražský dědkovský sbor se zatím, neznámo proč, neujal), Pražský dívčí sbor, Mikrochor, Smíšený sbor Sdružení rodičů a přátel PDS …

Foto: Archiv HRDM

Pražský dětský sbor od května 1949 do června 2010 uskutečnil 1782 vystoupení, z toho 570 samostatných koncertů a 42 zahraničních zájezdů, sbor nastudoval a provedl 3200 titulů v patnácti jazycích od 135 autorů. Ve sboru zpívalo nejméně 5 600 dětí, z dětí vyrostli rodiče a další a další rodiče, jejich děti i oni sami pokračují ve sborovém zpěvu a vymýšlení roztodivných taškařic s panem sbormistrem. Cituji z jeho Pamětí, z kapitolky Na čaj skokem 2500 km. … „Ahoj. Tak která jsem?“ Není-li to ihned jasné, následují rozpaky: bývalá členka sboru či žákyně, posluchačka či jejich maminka nebo dávná přítelkyně? Mám jí vykat či tykat? Následuje neutrální odpověď: „Podoba a barva hlasu je mi povědomá…“ „Zpívala jsem u vás před 35 lety – Jitka Koutová.“ Ano, výborná sopranistka, sólistka, členka vítězného tria celostátní soutěže. „Kde jste se tu vzala? Neviděl jsem Vás a neslyšel o Vás 30 let.“ „Žiji v Africe, přijela jsem navštívit maminku. Popovídáme si? Sejdeme se?“ Sešli jsme se, Jitka vyprávěla, kdy a jak emigrovala, jak vzpomíná na sbor a abych se, budu-li mít cestu do Afriky, zastavil na čaj. Neuteklo ani půl roku a v důsledku vítězství PDS v přednesu afrických spirituálů na soutěži v květnu 1993 v USA přišlo neočekávaně pozvání na soutěžní festival v jihoafrickém Roodeportu. Následovala blesková

výměna telegramů: „Přijedu. Stav na čaj.“ „Kdy?“ „V září 1995.“ „Sám nebo s manželkou?“ „S PDS.“ „Kolik vás bude?“ „Čtyřicet.“ „OK, začnu vyjednávat uplatnění pro PDS.“ Začala a úspěšně dokončila. PDS koncertoval v Kapském městě a okolí 8. až 12. října 1995.“ Další velkou sbormistrovskou kapitolou Čestmíra Staška je Dětský pěvecký sbor Československého rozhlasu. Ujal se ho na sedmnáct let 15. srpna 1973. Evidenci veřejných vystoupení a koncertů snad ukrývá vinohradský archiv. Hudebních rozhlasových nahrávek sbor uskutečnil 292. Natáčel každý týden – písničky do pořadů pro děti, ale také velká koncertní díla, mimo jiné dvojsbory, v nichž spojily síly PDS a DPS Čs. rozhlasu. Například Ozvěna Zdeňka Lukáše patří dodnes ke špičkovým nahrávkám. Čestmír Stašek také vydal dvacet pět titulů k tematice dětského sborového zpěvu, publikoval přes 350 článků, recenzí, příspěvků do almanachů, vyučoval na všech stupních škol, od mateřské po Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Kolikrát může být jeden člověk zapsán Guinessovy knihy?… Eva Ocisková

34 Profil

VAGABUNDI, DARMOŠLAPOVÉ, DARMOŠLAPK Y A FREUD LEŽÍCÍ (NIKOLIV SPÍCÍ)

MEDAILON SOCHAŘE A ŘEZBÁŘE JANA ZEMÁNK A

List, Simposio di scultura lignea Balbido, Itálie, 2005 | Foto: Archiv Jana Zemánka

Před časem jsem natáčel rozhovor s americkým germanistou Peterem Demetzem o  Freudovi a  jeho rodném městě Příboru. V  Demetzově knize Aeroplány nad Brescií o  Kafkově a  Brodově výletu do Itálie na letecký den obdivuji autorovou empatii pro genia loci krajiny a města, posílenou samozřejmě jeho původem: narodil se v Praze v německožidovské rodině s ladinskými kořeny (Ladini – obyvatelé italských Dolomit rétorománského původu). Podle Demetze je Příbor součástí krajiny, odkud pocházejí géniové. Poblíž Freudova Příbora se totiž narodili dva další proslulí reprezentanti tohoto kraje: v  Hukvaldech skladatel Leoš Janáček a  v  Hynčicích zakladatel genetiky Gregor Mendel. Z Příbora do Nového Jičína je to kousek, i pěšky se ten přesun dá zvládnout, ano, prožitek světa z  chodcovy perspektivy má v tomto medailonu svoji důležitost. Nový Jičín, který, co se týče výskytu osobností světového formátu, právě popsanému okolí příliš nekonkuruje, ale i odtud pochází řada zajímavých umělců, za všechny připomenu, rakouského malíře, expresionistu Antona Koliga, jehož obrazy visí na stěnách Leopoldova muzea ve Vídni vedle Kokoschky, Schieleho, nebo zpěváka a básníka Karla Kryla. S Novým Jičínem je svým dílem i životem spjat sochař a řezbář Jan Zemánek. Úvodní poznámky o geniu loci krajiny, a nejen té severomoravské, ale i italské, měly vymezit prostor geografický i duchovní, který Jan Zemánek obsazuje.

Husité za výkladem, Olomouc a dva v jednom Zemánkův vstup do světa umění byl razantní: když mu bylo sedm let, vystavoval ve výkladu místní pojišťovny své dílo: v plastelíně vyvedený výjev z bitvy u Sudoměře s husity na vozech a s křižáky na koních. O peripetie jeho puberty projevují zájem filmaři, absolvoval je totiž se svým kamarádem Karlem Krylem. Po letech na jeho počest vytvořil pro místní autobusové nádraží z dubových fošen fontánu ve tvaru kytary, se šesti tryskajícími pramínky vody. Po maturitě se Zemánek vzdělával na filosofické fakultě v Olomouci. Hanáckou metropoli můžeme považovat za spádové město onoho výše popsaného geniálního trojúhelníku na severu. Mendel v Olomouci také studoval, Freud zde absolvoval vojenské cvičení a dnes městem projíždí expres Českých drah EC 149 Leoš Janáček. „Narodil jsem se ve znamení blíženců a tudíž ‚obsahuju‘ dvě osoby, což se po studiích projevilo tím, že jsem dělal dvě zaměstnání. Dopoledne jsem věnoval své volné tvorbě. Odpoledne jsem učil na LŠU… V roce 89 jsem si řekl, že celou dobu jsem byl tady a že je potřeba vyrazit do světa a získat ostruhy v cizině.“ Vydal se na vandr, někdy se ta cesta nazývala Grand Tour, směrem řádně prošlápnutým poutníky s uměleckými ambicemi přes Alpy na jih. Stejným směrem se vydala i Zemánkova oblíbená postava z romantické novely Ze života darmošlapa Josepha von Eichendorff, majitel panství Sedlnice u Příbora. Eichendorffův hrdina si razí cestu do světa a k ženským srdcím hrou na housle, Zemánkovi darmošlapové tak činí

Darmošlap, Duck Walking, 2003 | Foto: Archiv Jana Zemánka

35

Liegender Vagabund, Freiluftgalerie Laa an der Thaya, Rakousko, 2014 Foto: Archiv Jana Zemánka

Ležící Freud, 2016 | Foto: Archiv Jana Zemánka

Trojpamátník Anton Kolig, Alfred Neubauer, Julius Newald, Nový Jičín, 2010 | Foto: Archiv Jana Zemánka

s kytarou. Na svém vandru do Itálie získal kontakty, zvali ho na sochařská sympozia. Pobyty v Itálii bral jako další školu života. Dřevěný pochod Zemánkův ateliér v Novém Jičíně voní dřevem. Dřevo ho přitahovalo odjakživa, jako kluk si hrál na hromadách dřeva před truhlářskými dílnami: „Dodnes cítím opojný odér čerstvě řezaného dřeva a kočičích exkrementů ve štosech fošen.“

a pospíchajícími těly. To Zemánkovy postavy kráčejí jinak, jako by otevřené podnětům pocházejícím nejen z nitra postavy. Možná tento způsob chůze má na svědomí Zemánkův základní materiál: dřevo. „Ztvárňuji postavy v pohybu, prostě takové chodce, vagabundy, pro které je pohyb životní nutností. Tyto figury jsou velmi stylizované, bez hlavy a rukou, soustřeďují se hlavně na ten pohyb.“

Zemánek je vzdělaný umělec, který se velmi dobře orientuje ve světě moderního umění, umí reflektovat své dílo, ale stejně jako jeho oblíbenému učiteli z olomoucké univerzity Václavu Zykmundovi, malíři, fotografovi a teoretiku umění, se mu daří „navzdory“ svým znalostem udržovat si tvůrčí spontaneitu.

Jako stylizované chodce zobrazil tři novojičínské rodáky: malíře Antona Koliga, vídeňského starostu Julia Newalda a automobilového závodníka Alfreda Neubauera v tzv. trojpamátníku pro město Nový Jičín. Památník zhotovený z cortenu, odolné oceli, na níž je vytvořena tvrdá korozní vrstva, je symbolickým návratem na dlouhá desetiletí ztracených novojičínských synů. Dodejme, že Zemánek dodržuje gender: do role darmošlapky obsadil Marilyn Monroe ve scéně, kdy stojí nad kanálem s vlajícími šaty.

Vytváří geometrické objekty, minimalizuje tvary na mondrianovské znaky, konstruuje nečekaná setkání tvarů, objemů a proluk. Dřevo, a je jedno, jestli pracuje s lipovým špalkem, překližkou, smrkovým kmenem nebo se švestkou, ta se mu díky své načervenalé barvě líbí ze všech dřev nejvíce, sjednocuje jeho styly a nechává na povrch vystoupit vědomí souvislostí. I fantaskní, nic nezobrazující tvary na diváka působí svou organičností materiálu. V Zemánkově tvorbě je přítomna i figurativní linie, s postavami chodců, vagabundů, darmošlapů. Má rád pohyb. Známe chodce Alberta Giacomettiho s „existenciálně“ vychrtlými

Humor podle Zemánka s dodatkem V  poslední době začal Zemánek dělat své vagabundy jako lavičky. Chodci proměnění v lavičky? To už není příležitostný odpočinek na túře… Ležící Sigmund Freud, minimalisticky naznačený „lavičkovými“ dřevy vrostl do své psychoanalytické pohovky. Můžete ji snadno rozebrat, naložit do auta a někde, třeba v plenéru, rozložit a za zpěvu ptactva si na ni položit klobouk (ten autentický stále visí na věšáku ve Freudově bytě ve vídeňské Berggasse 19, nyní muzeu, jako čekal na svého majitele). Jan Zemánek se kamarádí s italským malířem a karikaturistou Paolem

Dalpontem, čtenářem Bohumila Hrabala. Dalponte dělá karikatury krásných darmošlapek. Myslím, že Zemánkovi a Dalponteho darmošlapové a darmošlapky mají hodně blízko k Hrabalovým pábitelům. Svět umění Jan Zemánek neopouští ani na okamžik: jeho manželka Soňa je taktéž sochařkou pracující převážně se dřevem. Jejich dcera Lada Poulová vystudovala na architektku. Proslulý architekt Adolf Loos (vyjadřoval se k novojičínským kloboukům!) ovšem prohlásil, že architektura není umění. A tak se Lada vedle svého zaměstnání věnuje i malbě. Aby udělala tatínkovi radost? Jiří Kamen (k chystanému pořadu Nový Jičín a Vídeň)

36 Průvodce

PRŮVODCE S VĚ TEM KULTURY Sledujte také aktuální nabídku na vltava.rozhlas.cz (Mozaika – kulturní zpravodajství )

BIENÁLE BRNO 2016 16. 6.–30. 10. 2016 Mezinárodní bienále grafického designu Brno již více než padesát let reflektuje dění a proměny vizuální kultury. Řadí se mezi nejstarší a nejvýznamnější akce tohoto druhu na světě. 27. ročník se bude zabývat klíčovými pojmy současného grafického designu a vizuální komunikace. Je možné popisovat nové věci starými slovy? Letošní ročník bienále reaguje na proměny a stav současného grafického designu, jeho množství, rozmanitost, nepřehlednost či zdánlivou povrchnost. www.moravska-galerie.cz

UNITED ISLANDS OF PRAGUE 23.–26. 6. 2016 Tento multižánrový hudební festival se pravidelně koná na vltavských ostrovech a přilehlých lokalitách v historickém centru Prahy. Jeho 13. ročník návštěvníkům představí nadějné interprety české i světové hudební scény a nabitý doprovodný program. Jedním z míst, kam zavítají davy hudebních fanoušků, bude také Střelecký ostrov. Ten se už druhým rokem stane základnou pro dvě scény Českého rozhlasu. Tradiční ČRo Jazz stage přinese lahůdky ze světa jazzu a Rádio Wave stage představí to nejzajímavější z mladé české hudební scény. Přijďte za námi! www.unitedislands.cz

DNY NOVÉ OPERY OSTRAVA 27.–30. 6. 2016

MUSICA ORBIS 2016 13. a 14. 7. 2016

Dny nové opery Ostrava, ve zkratce NODO, je festival soudobé opery. Jeho letošní ročník představí celkem pět oper skladatelů z České republiky (Petr Cígler), Maďarska (György Ligeti), Velké Británie (Richard Ayres, profesor Konzervatoře v Haagu), legendárního skladatele z Řecka/ Francie (Iannis Xenakis) a polsko-iránských partnerů (Martyna Kosecka a Idin Samimi Mofakham). Program uvede dvě světové premiéry (Cígler a Kosecka/Mofakham), světovou premiéru divadelní verze (Ayres) a dvě české premiéry oper (Xenakis, Sciarrino). www.newmusicostrava.cz

Na dvou červencových koncertech 4. ročníku Musica Orbis se představí symfonické orchestry z Velké Británie a USA. V Kostele sv. Šimona a Judy 13. července 2016 vystoupí Glasgow Orchestral Society, orchestr s mnohaletou tradicí, který byl založen již v roce 1870. Orchestr přijíždí se zajímavým programem – na koncertě zazní Skotské tance Malcolma Arnolda, Houslový koncert Williama Waltona a koncert zakončí Sibeliova Symfonie č. 2. Koncert 14. července 2016 bude ve Smetanově síni Obecního domu patřit americkému orchestru Youth Orchestra of San Antonio ( YOSA). Na své jedenácté mezinárodní hudební turné vyrážejí nejlepší mladí hudebníci z Texasu. Pražskému publiku zahrají Uherskou rapsodii č. 2 Franze Liszta, ve skladbě Erica Ewazena Down a River of Time se představí nadějná hobojistka Jennifer Berg a závěr bude patřit Symfonii č. 8 Antonína Dvořáka. Pořadatelé koncertní řady Musica Orbis nabízejí členům Klubu Vltava 30 vstupenek na každý koncert zdarma. Pokud máte o volné vstupenky zájem volejte na 221 552 686 nebo pište na mail klub. [email protected]. www.musicaorbis.cz

BOHEMIA JAZZ FEST 11.–19. 7. 2016 V loňském roce oslavila jedna z nejprestižnějších domácích jazzových přehlídek desáté výročí. Nabitý program bude mít i jeho jedenáctý ročník. A co je nejzajímavější, konat se bude v sedmi Českých městech – Začíná v Praze, následuje Liberec, Brno, Tábor, Písek, Plzeň a zakončí ho koncerty v Domažlicích. www.bohemiajazzfest.cz Pokud se vám nechce čekat na dobrý jazz až do července, poslechněte si pořad Rudyho Linky, zakladatele Bohemia Jazz Festu, Přímá linka Rudy Linka. Ten uslyšíte na Vltavě každé třetí úterý v měsíci od 17.45 hodin.

Máte rádi jazz? Těšíte se na letní koncerty? Sledujte web digitální stanice ČRo Jazz jazz.rozhlas.cz nebo zpravodajský web sledující jazzové dění jazzport.cz.

NA CO SE TĚŠÍ… Jaroslava Haladová moderátorka pořadu Čajovna MFF Karlovy Vary | 1.–9. 7. Pěkný začátek léta s filmem, navíc na krásném místě. www.kviff.com Jiří Jeřábek manažer marketingu Pohoda festival | 7.–9. 7. Na festival jezdím za unikátní atmosférou a jistotou, že objevím něco nového. www.pohodafestival.sk Lukáš Hurník šéfredaktor stanice Vltava Hudební festival Znojmo Adam Plachetka | 7., 9. a 10. 7. Výrazná operní událost léta, jejíž přenos zajišťuje stanice Vltava. Opera Don Giovanni na staré nástroje v autentické interpretaci! Jedná se navíc o vlastní inscenaci festivalu. www.hudbaznojmo.cz Petr Vidomus redaktor ČRo Jazz Festival Prague Proms Melody Gardot | 26. 7. Má oblíbená zpěvačka a kytaristka zavítá do Prahy vůbec poprvé. www.pragueproms.cz

Program 37

VÁ ŽNÁ HUDBA Vedoucí Redakce vážné hudby Petr Veber ([email protected])

POŘADY SYMFONICKÉ, OPERNÍ, KOMORNÍ A DUCHOVNÍ HUDBY

SPECIÁLNÍ PROJEKT Y 19. 6. | Den ČRo Vltava na festivalu Smetanova Litomyšl 20. 6. | Operetní večer Victor Herbert: Eileen

KONCERTNÍ SEZONA Nabídka z výměnné sítě Eurorádia, z abonmá českých orchestrů a z tuzemských festivalů 2. 6. | 20.00 | Přímý přenos Pražské jaro 2016 Andreas Scholl, Collegium 1704, Václav Luks (H. Purcell)

6. 6. | 20.00 | Záznam koncertu festivalu Pražské jaro z 26. 5. 2016 Symfonický orchestr BBC, S. Oramo – dirigent, A. Ibragimova – housle Matthews: Traces Remain. – Bartók: Koncert č. 2. – Prokofjev: Symfonie č. 5 7. 6. | 20.00 | Záznam koncertu Filharmonie B. Martinů Zlín k 70. výročí orchestru Škroup, Saint-Saëns, Dvořák: Symfonie č. 6 Sólista: F. Say (klavír), dirigent V. Spurný 10. 6. | 13.00 | Záznam koncertu Basilejského symfonického orchestru z  23. 3. 2016 Milhaud: Stvoření světa. – Mozart: Klavírní koncert č. 23. – Milhaud: Koncert pro bicí nástroje. – Mozart: Symfonie č. 39. Dirigent I. Bolton 10. 6. | 19.00 | Jihočeský festival Concertino Praga Přímý přenos koncertu laureátů rozhlasové soutěže z Rudolfina. Spoluúčinkujie SOČR 12. 6. | 15.00 | Záznam varhanního koncertu z Klavírního festivalu v Lucernu 2015 (Liszt, Reger, Gershwin)

4. 6. | 20.00 | Přímý přenos Pražské jaro 2016 Vasks: The Fruit of Silence. – Poulenc: Gloria. – Beethoven: Symfonie č. 7, Orchestr FOK, dirigent T. Netopil

13. 6. | 20.00 | Záznam koncertů Eurorádia sestavených ve Švýcarsku z islandské hudby

5. 6. | 15.00 | Záznam koncertu Kühnova smíšeného sboru ze 4. 11. 2015 (Uhlíř/ Svěrák, Nystedt, Dřízal, Janson, Štědroň, Lukáš)

15. 6. | 19.30 | Přímý přenos koncertu Orchestru FOK z Obecního domu Zemlinsky: Lyrická symfonie. – Beethoven: Symfonie č. 3 Eroica. Sólisté S. Houda Šaturová a P. Remenár, dirigent J. van Steen

17. 6. | 19.00 | Jihočeský festival Concertino Praga Přímý přenos koncertu laureátů rozhlasové soutěže z Jindřichova Hradce

10. 7. | 15.00 | Jihočeský festival Concertino Praga Záznam koncertu laureátů rozhlasové soutěže z Č. Krumlova ze 13. 6. 2016

19. 6. | 14.30 | Přímý přenos koncertu na festivalu Smetanova Litomyšl Chrámový koncert. Hudba piaristů. Cappella Regia Praha, dirigent R. Hugo

11. 7. | 20.00 | Martinů a USA

19. 6. | 19.30 | Přímý přenos koncertu na festivalu Smetanova Litomyšl Mahler: Symfonie č. 8. Sólisté, sbory, SOČR, dirigent O. Lenárd 22. 6. | 19.30 | Přímý přenos koncertu Orchestru FOK z Obecního domu Strauss: Růžový kavalír. – Orff: Carmina burana. Sólisté, sbory, dirigent Z. Mácal 26. 6. | 15.00 | Concentus Moraviae. Záznam koncertu z 3. 6. 2016 z Náměště n. Oslavou Talichovo kvarteto, I. Kahánek (klavír) 27. 6. | 20.00 | Záznam koncertu festivalu Pražské jaro z 25. 5. 2016 Symfonický orchestr BBC, S. Oramo – dirigent, Sang Yoon Kim – sólo, Janáček: Balada blanická. – Mozart: Klarinetový koncert. – Beethoven: Symfonie č. 5 3. 7. | 15.00 | Concentus Moraviae. Záznam koncertu z 25. 6. ze Žďáru n. S. Pavel Haas Quartet 4. 7. | 20.00 | Mahler: Symfonie č. 3. Dallas Symphony Orchestra, Jaap van Zweden 6. 7. | 20.00 | Loewe: Jan Hus

17. 7. | 15.00 | Jihočeský festival Concertino Praga Záznam koncertu laureátů rozhlasové soutěže z Bechyně ze 14. 6. 2016 18. 7. | 20.00 | Dvořák a USA 24. 7. | 15.00 | Jihočeský festival Concertino Praga Záznam koncertu laureátů rozhlasové soutěže z Třeboně z 15. 6. 2016 27. 7. | 20.00 | Mladý klavír 2016. Záznam koncertu z 9. 4. 2016 9. 8. | 20.00 | S. Havelka: Hommage a Hieronymus Bosch 11. 8. | 21.20 | Letní slavnosti staré hudby. Záznam koncertu z 12. 7. 2016 B. Martin – cembalo (Couperin, Scarlatti, Rameau, Vivaldi) 18. 8. | 21.20 | Letní slavnosti staré hudby. Záznam koncertu z 21. 7. 2016 Soubor Singer Pur (Willaert, Zarlino, Gabrieli, Hassler, Schütz) 25. 8. | 21.20 | Letní slavnosti staré hudby. Záznam koncertu z 25. 7. 2016 M. Espada – soprán, soubor Vespres d’Arnadí (Händel, Vivaldi, Marcello, Albinoni) 28. 8. | 15.00 | Smetanova Litomyšl 2016. Záznam koncertu z 30. 6. 2016

PROGR AM

Změna programu vyhrazena

38 Program

Ensemble Berlin Prag (Zelenka, Vivaldi, Bach, Couperin)

OPERNÍ VEČER sobota | 20.00 11. 6. 18. 6. 25. 6. 2. 7. 19. 7. 16. 7. 23. 7. 30. 7. 6. 8. 13. 8. 20. 8. 3. 9.

Mozart: Kouzelná flétna (19.30) Smetana: Braniboři v Čechách Purcell: Královna víl Monteverdi: Orfeo Mozart: Don Giovanni (přímý přenos z festivalu ve Znojmě) Rossini: Hrabě Ory Rossini: Otello Gounod: Romeo a Julie Thomas: Hamlet Verdi: Falstaff Verdi: Otello Puccini: Tosca

AK ADEMIE & STUDIO LIVE středa | 20.00–21.45 1. 6. Dirigenti lidských hlasů. O sbormistrovském umění s L. Vasilkem 8. 6. Čtyři kroky do nového světa 6/12 29. 6. Studio live – koncert k 50. výročí sboru Permoník 13. 7. Bostonský symfonický orchestr a Tanglewood 20. 7. Čtyři kroky do nového světa 7/12 27. 7. Mladý klavír 2015 3. 8. Jaromír Bažant a jeho plzeňští kompoziční žáci 10. 8. Čtyři kroky do nového světa 8/12 17. 8. Manželé Lejskovi a Béla Bartók 24. 8. Sbormistr Čestmír Stašek devadesátiletý 31. 8. Vzpomínka na skladatele a hudebníka O. F. Korteho

TELEFONOTÉK A pondělí–pátek | 9.50–11.27 Živě vysílaný hudebně- a kulturně-publicistický pořad s nahrávkami především klasické hudby, se soutěží o kompaktní desky a s možností telefonických dotazů posluchačů na hosty ve studiu – osobnosti z hudební, literární, výtvarné, divadelní či filmové oblasti, včetně osobností z oblasti vědy, historie, architektury či medicíny. Ještě v červnu zveme každý čtvrtek posluchače do Galerie v budově rozhlasu na Vinohradské 12, kde se mohou při vysílání pořadu přímo setkat s našimi hosty a vyslechnout si často i živé hudební produkce. O prázdninách budeme pak vysílat každý všední den výhradně z diskusního studia a do Galerie pozveme naše posluchače na čtvrtky zase až od září. V červnu a o prázdninách přijali pozvání do Telefonotéky např. Vlastimil Harapes, sólista a dlouholetý šéf baletu ND v Praze, violoncellista Eduard Šístek, dirigent Jaroslav Kyzlink, sopranistka Magdalena Hajóssyová, klarinetista Karel Dohnal, astronom Jiří Grygar, Noemi Zárubová, prorektorka AMU v Praze, školy, která slaví 70 let existence; dále přislíbili přijít např. psychiatr a muzikoterapeut Cyril Höschl, muzikolog Stanislav Bohadlo, sólista Státní opery v Berlíně Jan Martiník atd. HUDEBNÍ FÓRUM pondělí–čtvrtek | 23.15–24.00

MUSICA ANTIQUA čtvrtek | 21.20–22.45

9. a 16. 6. Festival Potsdam – Sanssouci 2015 23.6. Johann Georg Pisendel 23. 6. Giovanni Pierluigi da Palestrina 30. 6. Charles Dollé – Anděl s ďáblem v těle 7. 7. Collegium Vocale Gent (EBU) 14. 7. Zelenka: Psalmi Vespertini

HUDEBNÍ FÓRUM SPECIÁL pátek | 23.15–00.55 | sobota 3. 6. Moderní americká hudba. Hostem Miroslava Pudláka je hudební skladatel Jan Trojan 10. 6. Švýcarský den na Vltavě. Hudba René Wohlhausera a Martina Jaggiho 17. 6. Poslední dny Symfonického orchestru Německého rozhlasu Baden-Baden a Freiburg – konec, nebo transformace? 8. 7. Hudební zahrada Víta Zouhara

FORTISSIMO sobota | 16.00–16.59

LITURGICK Ý ROK neděle | 7.00–7.35 Liturgický rok v kantátách J. S. Bacha

DUCHOVNÍ HUDBA neděle | 8.00–8.59 5., 12. a 19. 6. Texty Starého zákona v západoevropské hudební tradici 26. 6., 3., 10., 17., 24. a 31. 7., 7., 14. a  21. 8. Letní toulky Itálií 28. 8. Za duchovní hudbou na Sicílii

RONDO neděle | 21.00–22.59 5. a 12. 6. Medailon tenoristy Ivo Žídka 26. 6., 3. a 10. 7. Vzpomínka na dirigenta Nikolause Harnoncourta 17., 24. a 31. 7. Znáte americkou operu?

SLOVO O HUDBĚ Úterý | 17.00–17.30 7. 6. Kocianova houslová soutěž 2016 14. 6. Da capo o dirigentech I. 21. 6. Da capo o dirigentech II. 12. 7. Zlínská filharmonie v Indii 19. 7. Národní orchestr mladých USA 26. 7., 2., 9., 16., 23. a 30. 8. Představujeme vítěze soutěže Concertino Praga 2016

EUPHONIA sobota | 13.00–13.59 V této programové řadě nabízíme v průběhu letošního roku pořady, které se tematicky váží k letošnímu Americkému roku na Vltavě. V červnu to bude cyklus muzikologa Jaroslava Mihuleho, autora zásadních publikací o Bohuslavu Martinů, věnovaný životu skladatele v Americe a lidem, kteří s jeho americkým pobytem úzce souviseli a s nimiž tam přicházel do styku. Mezitím si 11. června v rámci malého Švýcarského dne připomeneme Bohuslava Martinů a švýcarskou Basilej, v jejíž blízkosti Martinů pobýval u svého přítele a mecenáše Paula Sachera a také tu byl původně pohřben. V červenci si připomeneme Gustava Mahlera, od jehož úmrtí uplyne

Program 39

letos 105 let. Většinou svého života a tvorby patří Mahler do Evropy, částí je však svázán rovněž s Amerikou, s New Yorkem, s tamní filharmonií a Metropolitní operou. Cyklus věnovaný tomuto skladateli připravil Ladislav Ščerbanič. V srpnu vás pozveme na Posezení s Erikem Satiem – čtyřdílný cyklus, věnovaný francouzskému skladateli první poloviny 20. století, připravil Martin Vojtíšek.

Další hudební pořady PRELUDIUM pondělí–pátek | 4.45–5.35 PARTITURY pondělí–neděle | 5.45–6.29 HUDEBNÍ GALERIE pondělí–pátek | 12.10–14.30 TRYLEK pondělí–pátek | 14.30–15.00 RANNÍ KONCERT sobota | 7.30–8.00 HUDEBNÍ GALERIE sobota–neděle | 12.10–12.59 CONCERTO & CONCERTINO sobota | cca 15.10–15.56 OPERNÍ MAGAZÍN sobota | 17.00–17.30 (1× měsíčně) VÝROČÍ TÝDNE sobota | 17.30–17.44 VARHANY neděle | 10.00–10.30 ZVONY neděle | 12.00–12.05 pondělí 0.00 – 0.05 (repríza) KRÁSNÉ HLASY neděle | 13.00–13.59 NEDĚLNÍ KONCERT neděle | 15.00–16.30

JA Z Z, ALTERNATIVA , E TNO, WORLD MUSIC, FOLK , ROCK JAZZOVÁ HUDBA JAZZOFON všední dny | 9.00–9.30 pondělí | Projížďka v rytmu s Antonínem Matznerem. úterý | střídavě Big Band Panorama Jana Hály a Napříč jazzovými žánry s Otakarem Svobodou. středa | střídavě Swing z Brna, Bigband Story s Jakubem Doležalem, Proměny moderního jazzu s Janem Daleckým a Jazz Fresh s Petrem Kalfusem. čtvrtek | střídavě Jazzisimo s Petrem Zvoníčkem, Planeta jazzem posetá s Eliškou Svobodovou a Svítání v Africe s Václavem Vraným. pátek | klasický jazz uvádí Luboš Zajíček.

JAZZOV Ý PODVEČER 17.45–18.30 pondělí | střídavě Blues z hospody i ze studia s Ondřejem Konrádem a Jazz Update s Davidem Bradou. úterý | střídavě Jazzová myš s Pavlem Dostálem, Jazzové mezníky s Antonínem Matznerem, Přímá linka s Rudym Linkou a Velké jablko s Petrem Markem. středa | Zapomenutí hrdinové synkopy s Ondřejem Havelkou a Pavlem Klikarem, Jazz Forum Jiřího Starého a Jazz Café s Alešem Bendou. čtvrtek | Jazz notes – týdeník aktualit a zajímavostí ze světa jazzu střídavě uvádějí Otakar Svoboda, Jiří Starý, Marian Friedl a Václav Vraný.

pátek | střídavě Jazz live z Prahy, z Brna, z Ostravy a cyklus Mezinárodní festival jazzového piana, který připravuje Vladimír Truc. sobota | Sladké je žít ( jazz doprovází poezii, poezie doprovází jazz). neděle | Jazzové lelkování s Alešem Bendou.

NOČNÍ VLNA JAZZU neděle 1.30–2.30 (střídavě Brno, Ostrava)

EURORADIO JAZZ SEASON pátek | 22.30–24.00 Satelitní přenosy jazzových koncertů:

OSTATNÍ HUDEBNÍ ŽÁNRY

24. 6. Záznam jazzového koncertu Evropské vysílací unie z USA. The Billy Higgins Legacy Band vystoupil 11. 7. 2015 v Oaklandu v Kalifornii. 29. 7. Záznam jazzového koncertu Evropské vysílací unie z Pardubic. Martin Brunner Trio & Epoque Quartet 26. 4. 2013 v Divadle 29. 26. 8. Záznam jazzového koncertu Evropské vysílací unie z Prahy. Concept Art Orchestra pod vedením Štěpánky Balcarové provedl 30. 4. 2016 vítězné skladby soutěže Karla Krautgartnera v klubu Jazz Dock.

JAZZOV Ý KLUB noc ze soboty na neděli | 0.05–1.30 K půlnočnímu setkání s jazzem a blues zvou střídavě Jana Koubková, Jan Hála, Ondřej Konrád a Otakar Svoboda.

JAZZ & WORLD LI VE sobota | 1.00–03.00 Jazzová a etnická hudba z koncertních pódií

ODPOLEDNÍ ČAJOVNA pondělí–pátek | 15.30–16.00 Alternativní hudební směry, world music a další mezižánrové fúze. ODPOLEDNÍ MOZAIK A pondělí–pátek | 16.00–17.00 Kulturní servis doplňuje jazzová a etnická hudba i world music. On Air Radia Wave 19.00–20.00 Proud hudby a slova ze sesterské stanice. SVĚT JINÉ HUDBY pondělí a pátek | 22.30–23.00 Alternativní hudbu představuje Petr Slabý, fúze s etnickou hudbou Ivana Radechovská. MEZI DRAKEM A HADEM sobota a neděle | 3.00–4.00 Magickou předjitřní hodinku s hudbou k meditaci připravují Ivana Radechovská a Jiří Mazánek. OÁZA sobota | 5.00–5.45 Relaxační hudbu vybírá Jiří Mazánek.

40 Program

LITER ATUR A A ROZHL A SOVÁ HR A Vedoucí Tvůrčí skupiny Drama a literatura Kateřina Rathouská ([email protected])

ČETBA NA POKRAČOVÁNÍ denně 18.30–19.00 3. 6.–12. 6. | Světlana Alexijevičová: Doba z druhé ruky (10 částí ) 13. 6.–17. 6. | Richard Brautigan: V melounovém cukru (5 částí ) 18. 6.–2. 7. | Joseph Roth: Zpověď vraha, vyprávěná během jedné noci (15 částí ) 3. 7.–5. 7. | John Updike: Různé druhy náboženského prožitku (3 části) 6. 7.–11. 7. | Karel Švestka: Pastely (6 částí ) 12. 7.–21. 7. | Nathaniel Hawthorne: Šarlatové písmeno (10 částí ) 22. 7.–2. 8. | Josef Václav Frič: Ve jménu ohrožené svobody (12 částí ) 3. 8.–6. 8. | Karen Blixenová: Babetina hostina (4 části) 7. 8.–11. 8. | Jiří Stránský: Štěstí (5 částí ) 12. 8.–19. 8. | Edgar Allan Poe: Příběhy Artura Gordona Pyma (8 částí ) 20. 8.–29. 8. | Eugene Dabit: Hotel u kanálu (9 částí ) 30. 8.–8. 9. | Anna Bolavá: Do tmy (10 částí )

OSUDY všední dny | 11.30–12.00 repríza následující všední den | 0.05–0.35 Rozhlasové memoáry. 6. 6.–10. 6. | Stanislav Schottl (5 částí ) 13. 6.–24. 6. | Marcel Reich – Ranicki: Můj život (10 částí ) 27. 6.–1. 7. | Zdeněk Mézl (5 částí ) 4. 7.–15. 7. | Richard Erdoes: Chromý jelen (10 částí ) 18. 7.–22. 7. | Jarmila Šuláková (5 částí ) 25. 7.–5. 8. | Jaroslav Šturma (10 částí ) 8. 8.–12. 8. | Miloslav Moucha (5 částí ) 15. 8.–19. 8. | Edita Grosmanová (5 částí ) 22. 8.–26. 8. | Zdeněk Sternberg (5 částí ) 29. 8.–2. 9. | Petr Porcal (5 částí )

MODERNÍ POVÍDK A pondělí | 22.00–22.30 6. 6. Ivan Binar: O Poustevníkovi ze Stromovky 13. 6. Olga Stehlíková: Staré ženy 20. 6. Pavel Juráček: Konec srpna v hotelu Ozon 27. 6. Emil Hakl: Amerika je zkrátka Amerika 4. 7. Alena Zemančíková: Americká romance 11. 7. Milena Štráfeldová: Agáta 18. 7. Jiří Hájíček: Bubny a dýmovnice 25. 7. Milan Uhde: Občan, který navrhoval 1. 8. Ilona Ferková: Příběhy z Anglie 8. 8. Vratislav Effenberger: Zamračené děti 15. 8. Jan Němec: D1 22. 8. Zdeněk Grmolec: Kašja 29. 8. Dalibor Funda: Poslední promítač ze Sudet

POVÍDK A sobota | 11.30–12.00 4. 6. Tennessee Williams: Podobnost mezi pouzdrem na housle a rakví 11. 6. Friedrich Dürrenmatt: Sisyfův obraz 18. 6. John Steinbeck: Nebeské pastviny 25. 6. Mark Twain: Jak jsem se protloukal 2. 7. Ernest Hemingway: Hlavní město světa 9. 7. Josef Kajetán Tyl: Don Juan 16. 7. Anton Pavlovič Čechov: Cestující první třídy 23. 7. Petra Hůlová: Odjezd do Čojbalsanu 30. 7. Rudyard Kipling: Věcný přístup 6. 8. Rabíndranáth Thákur: Opuštěný chlapec 13. 8. Ladislav Klíma: Já a strýc 20. 8. Sylva Fischerová: Komunistický rohlíky

NOČNÍ BIBLIOTÉK A neděle | 2.30–3.00 5. 6. Fráňa Šrámek: Naše věrné milování 12. 6. Alphonse Allais: Probdělá noc rudého husara 19. 6. Jaroslav Putík: Bochánek 26. 6. Jean de Joinville: Povaha krále Ludvíka Svatého 3. 7. Alexandr Kliment: Imprimatur 10. 7. Jaroslav Putík: Uvolni hrdlo. Zpívej! 17. 7. František Kubka: Lori 24. 7. Florbela Espanca: Bílá Kočička 31. 7. Blanka Kubešová: Pro černé a bílé ruce

7. 8. Rjúnosuke Akutagawa: V houštině 14. 8. Edvard Valenta: Nejdražší jídlo světa 21. 8. Co si vyprávějí Indové

SCHŮZK Y S LITERATUROU neděle | 20.00–21.00 5. 6. Příšerně krásné město – Ostrava očima Fr. Sokola Tůmy 12. 6. Zlý pán a zlá paní (Josef Kainar a Ivan Blatný) 19. 6. Byl bych celou Šumavu poslal do horoucích pekel… (Karel Klostermann) 26. 6. Augustin Heřman – pionýr Nového světa 3. 7. Theodor Dreiser: Stín 10.7 Stifterovy končiny 17. 7. Radim Vašinka: Jinošství, mužství, kreténství 24. 7. Giovanni Verga: Pastýř Jeli 31. 7. Emily Dickinsonová 7. 8. Adriena Šimotová: Hlava k listování 14.8. Luigi da Porto: Julie a Romeo 21. 8. Vlasta Třešňák: Jak to vidím já 28. 8. Abélard a Heloisa

SOUZVUK neděle | 14.00–15.00 5. 6. Jan Hanč: Události 12. 6. Kim Si-sup: Směji se svému životu 19. 6. Kreslíř a dřevorytec (Josef Váchal a Alfred Kubin) 26. 6. Ladislav Čepelák: Kreslím na poli, přijdu! 3. 7. Zelný list z kláštera Songgwangsa

Program 41

10. 7. Ráj a peklo lásky ve španělských zpěvnících z 15. století 17. 7. Samota 24. 7. Daniel Hradecký: 64 31. 7. Jan Zrzavý: Útěcha duše 7. 8. Adriena Šimotová: Psaná tvář 14. 8. Mé srdce je svitkem 21. 8. Pierre Reverdy: Chuť skutečna 28. 8. G. Gruberová-Goepfertová: Do Kutné Hory

SVĚT POEZIE sobota | 22.45–23.00 4. 6. Pavel Švanda: Mudrc bělmem 11. 6. Jan Zábrana: Socha z hlasů 18. 6. Irena Šindelářová: Třetí nebe 25. 6. Roman Polách: Náhlý vítr, který je ti svědkem 2. 7. Jana Štroblová 9. 7. Ruth Fainlightová: Holubi ve vile Belmont 16. 7. Christian Morgenstern: Mezi pláčem a smíchem 23. 7. Jim Barnes: Pilinová válka 30. 7. Kenneth Koch: Díkuvzdání 6. 8. Andrij Bondar: Jogging 13. 8. Lawrence Ferlinghetti: Básně, které nekončí 20. 8. Kerstin Becker: Zjev

17. 7. Malba v písku 24. 7. Zuzana Nováková: Vzpomínka na kocoura 31. 7. Jiří Orten: Píseň o vlahé čistotě 7. 8. Vítězslav Nezval: Co dělá polední slunce s Prahou 14. 8. Endre Ady: Rád bych, aby mne milovali 21. 8. Marina Cvetajevová: Babičce 28. 8. Vladimír Holan: Jak rád

SNY neděle | 0.00–0.05 Slova ze sna a do snů. 5. 6. Bohumila Grögerová 12. 6. Julius Zeyer 19. 6. Ivan Sergejevič Turgeněv 26. 6. Marie-Louisa von Franz 3. 7. Jack Kerouac 10. 7. Antonín Sova 17. 7. Text neznámého, vyprávěný v rychlíku do Košic 24. 7. Marie Molová 31. 7. Kajetan Kovič a Miroslav Košuta 7. 8. Dylan Thomas 14. 8. Bohumil Hrabal 21. 8. Jiří Orten

ETICK Á KNIHOVNA neděle | 6.35–6.55 NEDĚLNÍ VERŠE 12.05–12.10 5. 6. Robert Frost: Nezvolená cesta 12. 6. Karel Toman: Doma na hřbitově 19. 6. Edgar Allan Poe: Sen ve snu 26. 6. Jaroslav Kolman-Cassius: Píseň krve 3. 7. Jana Štroblová: Jezero 10. 7. Francis Jammes: O nedělích

5. 6. Jean Jacques Rousseau: O kořenech morálního zdraví 12. 6. Johann Wolfgang Goethe: Životní moudrost 19. 6. Henri Bergson: O dvojí mravnosti 26. 6. Mahátma Gándhí: O pravdě 3. 7. Pierre Teilhard de Chardin: Chuť žít

10. 7. Martin Luther King: O smíření ras 17. 7. Myšlenky antických filozofů o smyslu života 24. 7. Hippokratés: O vznešenosti lékařství 31. 7. Cicero: O přátelství 7. 8. Seneca: Listy o štěstí a mravnosti 14. 8. Protagoras: O výchově k občanské zdatnosti 21. 8. Dión z Prúsy: O významu filozofie pro praktický život 28. 8. Epiktétos: Myšlenky

POKRAČOVÁNÍ ZA PĚT MINUT pátek | 20.00–22.00 8. 7. 15. 7. 22. 7. 29. 7. 5. 8. 12. 8. 19. 8. 26. 8.

Truman Capote: Snídaně u Tiffanyho Chyťte se nebe! Andy Warhol: Od A k B a zase zpátky Milan Uhde Tam za mořem je Amerika Howard Phillips Lovecraft: Barva z vesmíru Ludvík Vaculík: Odmocnina z „l“ Tennessee Williams: Římské jaro paní Stoneové

PSÁNO KURZÍVOU všední dny | 15.05–15.20 Úvahy a fejetony. SLADKÉ JE ŽÍT sobota | 17.45–18.30 Jazz doprovází poezii, poezie doprovází jazz. POETICK Á ZASTÁVK A všední dny | 12.50–13.00

STRÁNK Y NA DOBROU NOC denně | 23.00–23.15 Krátké prózy a výňatky z próz.

K ABINET pondělí–pátek | 9.30–9.50 Krátké povídky a čtení z próz.

KLUB ROZHLASOVÉ HRY úterý | 21.30 31. 5. Jiří Horák: Mistr Jeroným 7. 6. Enda Walsh: Pánčlovíček 14. 6. Marek Godovič: Spisovatelé do rodin 21. 6. Sergi Pompermayer: Uprchlíci 28. 6. Neil LaBute: Podoba věcí 5. 7. Iva Klestilová: Za pět minut dvanáct 12. 7. Hermann Broch: Vyprávění služky Zerliny 19. 7. Jiří Horák: Poslední role 26. 7. Tomáš Syrovátka: Štít 2. 8. Malgorzata Sikorska-Miszczuk: Šeherezáda 9. 8. Eugéne Ionesco: Nosorožec 16. 8. Věra Mašková: Orfeova píseň 23. 8. Lars Saabye Christensen: Chet tady nezahraje 30. 8. Tomáš Vůjtek: S nadějí i bez ní

HRA PRO TENTO VEČER čtvrtek | 20.00 2. 6. John Cheever: Zabiju tě v Shady Hillu 9. 6. Mark Twain: Ranní řvaní 16. 6. Karel Michal: Gypsová dáma 30. 6. Ray Connolly: Poslední šance pro Beatles

42 Program

7. 7. Arnošt Goldflam: Osudy jednoho Figury 14. 7. Zdeňka Psůtková: Elixír života 21. 7. Arkadij a Boris Strugačtí: Pět lžiček elixíru 28. 7. Milan Uhde: Zjasněná noc 4. 8. Svatopluk Čech: Pravý výlet pana Broučka do Měsíce 11. 8. Jan Weiss: Sen o tisíci patrech 18. 8. Woody Allen: Smrt 25. 8. Jaroslav Vostrý: Čachtická paní

K ABARET V ÉTERU čtvrtek 30. 6. | 20.00

ROZHLASOVÉ SERIÁLY neděle | 10.30 5. 6. | Patricia Highsmithová: Tom Ripley (5. část) 12. 6.–26. 6. | Joann Sfar: Rabínův kocour (1.–3. část) 3. 7.–28. 8. | Leo Rosten: Pan Kaplan má stále třídu rád (1.–9. část)

HRY A DOKUMENT Y NOVÉ GENERACE (vysílání v rámci Klubu rozhlasové hry)

ROZHLASOVÉ JEVIŠTĚ sobota | 14.00

ZPR AVODA JST VÍ A PUBLICISTIK A , DOKUMENT Y

4. 6. Carlo Goldoni: Treperendy 11. 6. Max Frisch: Pan Biedermann a žháři 18. 6. J. Orten – Z. Urbánek: Blahoslavení tiší 25. 6. William Shakespeare: Julius Caesar 2. 7. Josef Kajetán Tyl: Fidlovačka 9. 7. Richard B. Sheridan: Škola pomluv 16. 7. Karel a Josef Čapkovi: Ze života hmyzu 23. 7. Ödön von Horváth: Století ryb 30. 7. William Shakespeare: Timon Athénský 6. 8. Friedrich Schiller: Loupežníci 13. 8. Bertolt Brecht: Sny Simony Machardové 20. 8. Federico Garcia Lorca: Dům doni Bernardy Alby 27. 8. William Shakespeare: Bouře

Vedoucí Redakce volné tvorby Jiří Kamen ( [email protected])

MOZAIK A pondělí–pátek | 6.30–9.00 a 16.00–17.00 Živě moderovaný pořad kulturního zpravodajství a publicistiky. Informace, rozhovory, reportáže, recenze a glosy, přehledy tisku, hosté ve studiu, soutěže. Originální výběr hudby s jakou se na jiných stanicích nesetkáte.

SLOVO O pondělí–sobota | 17.00–17.30 Každodenní půlhodinka se všemi hlavními obory, o kterých stanice Vltava vysílá. Pondělí o literatuře, úterý o hudbě, středa o filmu, čtvrtek o designu, výtvarném umění a architektuře, pátek o historii, sobota o divadle a neděle o náboženství.

VÍKENDOVÁ PŘÍLOHA STANICE VLTAVA sobota | 8.00–11.30 Kulturně-publicistický týdeník. 210 minut reportáží, rozhovorů, glos, fejetonů, dokumentů, literárních ukázek zaměřených na životní styl. Připravují Jiří Kamen a Tomáš Černý.

NOČNÍ ČAJOVNA sobota a neděle | 23.15–24.00 Alternativní kulturní publicistika.

RADIODOKUMENT středa | 21.45 1. 6. | Ondřej Vaculík: Co je osobní a co je všeobecné Své „rodinné blues” natočil syn Ludvíka Vaculíka se svým bratrem Martinem, který v srpnu 1968 v osmnácti letech emigroval. 8. 6. | Brit Jensen: Markéta toužila po řece – dokument Ludvíka Vaculika 53 let poté Koláž archivních pořadů Ludvíka Vaculíka ze šedesátých let 20. století. 15. 6. | Dawid Zane Mairowitz: Odpoutaný Kafka Je Kafka vtipný, nebo to zábavné na tom je to kafkovské? A co když někdo jeho romány předělá do podoby komiksu? Pochopíte ho snáze, pokud uslyšíte jeho texty jako rap? A co tomu říkají školometi? 22. 6. | Eva Blechová: Tygří lejno, voňavka a vetřelec Příběh posedlosti ženy v nejlepším

věku kunou, která se jí usadila na půdě i v mysli. 29. 6.–31. 8. Léto s Ivanem Vyskočilem Michal Lázňovský: Setkání u kulatého stolku V rámci letního schématu vysíláme výběr deseti pořadů ze série „Setkání u kulatého stolku“, která vznikala v letech 1994 až 2003. Ivan Vyskočil, Jan Klusák, Jiří Just, Přemysl Rut a Michal Lázňovský ‚vedou řeč‘ na různá témata.

RADIOATELIÉR pátek | 22.00 3. 6. Szábolocs Esztényi: Created Music No 3. In memoriam Tomasz Sikorski Tomasz Sikorski: Echoes II 10. 6. Andres Lewin-Richter: Microtonalidades, Viso di Primavera 17. 6. Ake Parmerud: Repulse, Les Flutes en Feu 24. 6. PremEdice – Terri Hron: Forensic Music 1. 7. Pavel Novotný: Vesmír 8. 7. Jorge Boehringer: Větrná ikona – říční totem 15. 7. Eric Rosenzveig: I don’t Understand; Czech Politics 22. 7. Jiří Adámek: Tiká, tiká politika 29. 7. PremEdice – Jiřička & Procházka: TY 5.,12. a 19. 8. Polské akustické rezonance #1–3 26. 8. PremEdice – Roman Štětina, Miroslav Buriánek: Návod k upotřebení Jiřího Koláře

První jazzové rádio v českém éteru! Naladíte v každé televizi a na webu Jazzové zpravodajství a tipy na koncerty | Rozhovory s významnými jazzmany

poslouchejte jazz právě teď

jazz.rozhlas.cz

K AŽDÝ DEN 0.00 1.00 2.00 4.00

Modern Mainstream Modern and Experimental Experimental Modern Mainstream

14.00 16.00 17.00 18.00 19.00 19.15 22.00

Jazz na druhou. Grundfunk Modern and Experimental Modern Mainstream Fokus. Český jazz Album týdne Modern Mainstream Jazz na druhou. Grundfunk

PONDĚLÍ DENNÍ PROGRAM STANICE

STŘEDA

Na celém území ČR naladíte tento program digitálně (set-top-box, satelit, kabelové TV, IPTV, DAB) a přes internet.

6.00 Fokus. New York Sound 7.00 Modern Mainstream 8.00 Mostly Bop 9.00 Modern Mainstream 11.00 Album týdne 11.15 Nová alba 12.00 Evropská vlna. Francie 12.30 Modern Mainstream 13.00 Mostly Bop 14.00 Jazz na druhou. Vybíráme z Vltavy 14.45 Modern Mainstream 16.00 Modern and Experimental 17.00 Modern Mainstream 18.00 Fokus. New York Sound 19.00 Album týdne 19.15 Modern Mainstream 22.00 Jazz na druhou. Vybíráme z Vltavy 22.45 Mostly Bop

web: jazz.rozhlas.cz e-mail: [email protected]

ÚTERÝ

ČESKÝ ROZHLAS JAZZ

Stanice Českého rozhlasu vysílající jazz v širokém žánrovém rozpětí od jeho počátků po aktuální fúze. Program akcentuje současnou evropskou a českou produkci. Od 1. března 2013 nahradila internetové rádio Euro Jazz.

6.00 Fokus. Free Jazz 7.00 Modern Mainstream 8.00 Mostly Bop 9.00 Modern Mainstream 11.00 Album týdne 11.15 Nová alba 12.00 Evropská vlna. Skandinávie 12.30 Modern Mainstream 13.00 Mostly Bop 14.00 Jazz na druhou. Vybíráme z Vltavy 14.30 Modern Mainstream 16.00 Modern and Experimental 17.00 Modern Mainstream 18.00 Fokus. Free Jazz 19.00 Album týdne 19.15 Modern Mainstream 22.00 Jazz na druhou. Vybíráme z Vltavy 22.30 Mostly Bop

ČTVRTEK 6.00 7.00 8.00 9.00 11.00 11.15 12.00 12.30 13.00

Fokus. Český jazz Modern Mainstream Mostly Bop Modern Mainstream Album týdne Nová alba Evropská vlna. Velká Británie Modern Mainstream Mostly Bop

6.00 7.00 8.00 9.00 10.00 10.30 11.00 11.15

Fokus. Future Shock Modern Mainstream Mostly Bop Modern Mainstream Bigband Panoráma Modern Mainstream Album týdne Nová alba

12.00 12.30 13.00 14.00 14.20 16.00 17.00 18.00 19.00 19.15 22.00 22.20

Evropská vlna. Polsko Modern Mainstream Mostly Bop Jazz na druhou. Jazzové novinky Modern Mainstream Modern and Experimental Modern Mainstream Fokus. Future Shock Album týdne Modern Mainstream Jazz na druhou. Jazzové novinky Mostly Bop

PÁTEK 6.00 Fokus. 'Round Bop 7.00 Modern Mainstream 8.00 Mostly Bop 9.00 Modern Mainstream 10.00 Jazzofon 10.30 Modern Mainstream 11.00 Album týdne 11.15 Nová alba 12.00 Evropská vlna. Německo 12.30 Modern Mainstream 13.00 Mostly Bop 14.00 Jazz na druhou. Rozhovor měsíce/ Vybíráme z Vltavy 15.00 Modern Mainstream 16.00 Modern and Experimental 17.00 Modern Mainstream 18.00 Fokus. 'Round Bop 19.00 Album týdne 19.15 Modern Mainstream 22.00 Jazz na druhou. Rozhovor měsíce/ Vybíráme z Vltavy 23.00 Mostly Bop

Program ČRo Jazz 45

SOBOTA 6.00 7.00 8.00 9.00 11.00 11.15 12.00 12.30 13.00 14.00 16.00 17.00 18.00 19.00 19.15 20.00 21.00 23.00

Fokus. Jazzrock a funk Modern Mainstream Mostly Bop Modern Mainstream Album týdne Nová alba Evropská vlna. Rakousko Modern Mainstream Mostly Bop Modern Mainstream Modern and Experimental Modern Mainstream Fokus. Jazzrock a funk Album týdne Modern Mainstream Jazz Club Modern Mainstream Mostly Bop

NEDĚLE 6.00 7.00 8.00 9.00 11.00 11.15 12.00 12.30 13.00 14.00 16.00 17.00 18.00 19.00 19.15 23.00

Fokus. Pop Jazz Hour Modern Mainstream Mostly Bop Modern Mainstream Album týdne Nová alba Evropská vlna. Slovensko Modern Mainstream Mostly Bop Modern Mainstream Modern and Experimental Modern Mainstream Fokus. Pop Jazz Hour Album týdne Modern Mainstream Mostly Bop

MODERN MAINSTREAM Napříč jazzovou současností i minulostí. Občasné výlety k jazzrocku, world music i aktuálním fúzím. MODERN AND EXPERIMENTAL Většinou současný jazz okořeněný špetkou free jazzu a experimentální hudby. EXPERIMENTAL Třetí proud, free jazz a avantgardní výboje. Pro náročné a ještě náročnější posluchače. MOSTLY BOP Nejen bopovou klasikou je člověk živ. V tomto bloku ji doplňuje pop jazz, cool jazz, latina či straight ahead. EVROPSKÁ VLNA Žasněte nad rozmanitostí evropského jazzu. Každý den z jiné země v pravé poledne. ALBUM TÝDNE Redaktoři Českého rozhlasu Jazz vybírají zásadní jazzovou nahrávku týdne. NOVÁ ALBA Nová alba sledujeme za vás. Poslouchejte výběr z nejnovějších jazzových nahrávek. BIGBAND PANORÁMA Přehled nahrávek více i méně známých jazzových orchestrů a big bandů současnosti (Reprízy z Vltavy).

JAZZOFON Luboš Zajíček vybírá archivní jazzové nahrávky, které byly natočeny v období do dvacátých a raných třicátých let minulého století anebo představuje novější záznamy, které se k tomuto období vztahují (Reprízy z Vltavy). JAZZ CLUB – Jazzové koncerty z klubů i prestižních festivalů.

JAZZ NA DRUHOU: Vybíráme z Vltavy – Nestihli jste svůj oblíbený jazzový pořad na Vltavě? Zde máte druhou šanci. GRUNDFUNK – zásadní funkový pořad českého éteru rozjíždějí Viktor Mašát a DJ Maceo (Reprízy z Radia Wave).

FOKUS

SWING SESSION – Just swing! Ta pravá hudba pro středeční odpoledne. Uvádí Kamil Hála (Reprízy z Vltavy).

NEW YORK SOUND – Souhrn toho nejlepšího z Mekky jazzu za poslední dekádu. Každé pondělí od šesti do sedmi.

JAZZOVÉ NOVINKY – Co se děje, kam zajít? Zjistíte v aktuálním jazzovém zpravodajství.

ČESKÝ JAZZ – Minulost i současnost v nahrávkách českých jazzmanů.

ROZHOVOR MĚSÍCE – Profilová interview s jazzmany, kteří mají co říct.

FREE JAZZ – Pouze free jazz a související žánry každou středu od šesti.

TAK TO SLYŠÍM JÁ – Hádankový pořad, v němž testujeme sluch známých jazzmanů.

FUTURE SHOCK – Nu-jazz, e-jazz, acid-jazz, či electro-swing? Říkejte tomu, jak chce, ale s tímto blokem nahlédnete do budoucnosti.

JAZZOTÉKA – Nahlédněte do hudebních sbírek známých jazzmanů s Martinem Brunnerem.

'ROUND BOP – Pouze bop a hard-bop. Pro ty, kteří stále nemají dost. JAZZROCK A FUNK – Jazzrocková fúze, groove a funk. Tuhle výbušnou směs si nenechte ujít. POPJAZZ HOUR – Nedělní podvečer (nejen) s jazzovými vokalisty.

46 Klub Vltava

KLUB VLTAVA Klub Vltava je pro všechny, kteří poslouchají stanici Český rozhlas Vltava  a k jejichž životním potřebám patří kontakt s hudebním a slovesným uměním a kulturou v tom nejširším slova smyslu. Je určen těm, kteří chtějí víc než jen kvalitní rozhlasový program. Klub Vltava nabízí možnost bližšího kontaktu mezi posluchači a tvůrci pořadů,  účast na natáčení přímých přenosů, organizuje klubová setkání, besedy, předpremiéry rozhlasových pořadů, návštěvy kulturních akcí. Klub Vltava vydává čtyřikrát ročně čtvrtletník posluchačů a příznivců stanice  Český rozhlas Vltava, který přináší inspiraci ze světa kultury a umění, exkluzivní rozhovory, podrobné informace o programu stanice, přehled partnerů Klubu, členských výhod a slev, aktuální nabídky, soutěže a další zajímavosti. Klub Vltava nabízí možnost využívat výhod sjednaných s partnerskými  institucemi, které vybírá tak, aby umožnil svým členům ještě intenzivnější kontakt s aktuálním děním ve světě kultury. Členské výhody poskytují přední kulturní organizace po celé České republice – hudební festivaly a symfonické orchestry, divadla a divadelní festivaly, galerie, muzea, nakladatelství a další. Jejich počet se stále rozšiřuje. Aktuální nabídky, setkání, soutěže a akce, stejně jako statut Klubu naleznete  na www stránkách Klubu. Osobní členství: roční členský příspěvek činí 150 Kč. Rodinné členství:  roční členský příspěvek činí 290 Kč (obdržíte průkazy člena Klubu Vltava i pro další dva rodinné příslušníky). Pro zaslání členského příspěvku si vyžádejte individuální variabilní symbol.

VÁ ŽENÍ A MILÍ POSLUCHAČI, ČLENOVÉ KLUBU VLTAVA , Magazín Vltava je čtvrtletníkem, který vám pravidelně představuje to nejzajímavější z programu stanice Vltava. Pokud chcete být o programových tipech a dalších novinkách z vysílání informováni, rádi vám budeme zasílat náš e-mailový newsletter. Pro odběr novinek se zaregistrujte zde: vltava.rozhlas.cz/newsletter. Budeme rádi, pokud registraci doporučíte také svým přátelům.

NOČNÍ ČAJOVNA sobota–neděle | 23.15–24.00 Mladí filmaři, tuzemská alternativní divadelní scéna, profilové rozhovory s českými výtvarníky, setkání se zajímavými spisovateli a mnohem více o kultuře a životním stylu trochu jinak. Debatujte na Facebooku Čajovny. Poslouchejte všechny pořady v archivu na www.rozhlas.cz/cajovna.

KLUB VLTAVA

SETKÁNÍ KLUBU VLTAVA

Český rozhlas Vltava Vinohradská 12 120 99 Praha 2

Klub Vltava bude mít během letních prázdnin pauzu. Na další setkání vás zveme opět od října a to vždy 1. čtvrtek v měsíci od 19.00 hod. ve Studiu 2 Českého rozhlasu, Vinohradská 12, Praha 2.

informační linka Klubu Vltava tel.: 221 552 686, 221 552 677 e-mail: [email protected] vltava.rozhlas.cz/klub

TELEFONOTÉK A Čtvrteční vysílání pořadu Telefonotéka za účasti publika v Galerii Vinohradská 12 bude mít v červenci a srpnu pauzu. Těšíme se na vás 1. září! Stanice Český rozhlas Vltava nabízí kromě prázdninových měsíců účast na živém vysílání pořadu Telefonotéka - každý čtvrtek od 9.50 do 11.30 v prostorách Galerie Vinohradská 12 v budově Českého rozhlasu. Přijďte se přímo setkat s osobnostmi z oblasti umění i vědy, s hudebníky, kteří na místě také zahrají.

NAL AĎTE SI… ČESKÝ ROZHLAS VLTAVA V CELÉ REPUBLICE NA VKV (FM) BRNO-MĚSTO — 90.4 | BŘECLAV — 96.3 | Č. BUDĚJOVICE — 96.1 | HODONÍN — 100.4 | CHEB — 106.2 CHOMUTOV — 96.3 | JESENÍK — 98.2 | JIHLAVA — 88.4 | KAPLICE — 105.9 | KARLOVY VARY — 105.7

PŘIPOJIT SE K NÁM MŮŽETE TAKÉ NA FACEBOOKU: www.facebook.com/vltava3 www.facebook.com/vltava.mozaika www.facebook.com/cajovnarozhlas

KAŠPERSKÉ HORY — 107.2 | KLATOVY — 88.6 | LIBEREC — 103.9 | OSTRAVA — 104.8 | PARDUBICE — 102.7 PÍSEK — 105.2 | PLZEŇ — 95.6 | PRAHA — 105 | PŘÍBRAM — 107 | SLAVÍČ — 107.9 | ÚSTÍ N. LABEM — 104.5 VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ — 89.9 | VARNSDORF — 88.4 | VSETÍN — 98.3 | ZLÍN — 94.8 | ZNOJMO — 99.2 NEBO NA — VLTAVA.ROZHLAS.CZ

Partneři 47

Aktuální nabídku naleznete na vltava.rozhlas.cz/klub. Sekci partnerů budeme postupně rozšiřovat. Sledujte proto webové stránky Klubu.

HUDBA ČESKÁ FILHARMONIE 15% sleva na abonentní koncerty České filharmonie Rudolfinum, Alšovo nábřeží 12, 110 01 Praha 1 Tel.: 227 059 227 [email protected], www.ceskafilharmonie.cz PKO – PRAŽSKÝ KOMORNÍ ORCHESTR 20% sleva na vstupenky na jednotlivé abonentní koncerty Petrská 29, 110 00 Praha 1 tel.: 274 772 697 [email protected], www.pko.cz SYMFONICKÝ ORCHESTR ČRO 10% sleva na nákup jednotlivých vstupenek | 20% sleva na dopolední veřejné generální zkoušky: Rudolfinum, Alšovo nábřeží 12, Praha 1 Obecní dům, Náměstí Republiky 5, Praha 1 Reprezentační prodejna ČRo, Vinohradská 12, Praha 2 tel.: 221 551 350 [email protected], socr.rozhlas.cz

SYMFONICKÝ ORCHESTR HL. M. PRAHY FOK 10% sleva na všechny koncerty pořádané FOK Nám. Republiky 5, 110 00, Praha 1 tel.: 222 002 336 [email protected], www.fok.cz ORCHESTR BERG Sleva 20% na abonentní koncerty. INFO: tel.: 604 205 937 www.berg.cz ČESKÁ KULTURA, O.S. Pořadatel a spolupořadatel festivalů konaných v rámci Českých kulturních slavností Nad Stráněmi 343, 251 66 Senohraby [email protected], www.ceskakultura-os.cz COLLEGIUM 1704 O. P. S. Pořadatel cyklu Hvězdy barokní opery 10% sleva z ceny vstupného Mánesova 813/4, 120 00 Praha 2 tel.: 246 052 456 [email protected], www.collegium1704.com COLLEGIUM MARIANUM Pořadatel Barokních podvečerů 10% sleva z ceny vstupného Pokladna: Maďarské kulturní středisko, Rytířská 27, Praha 1, tel.: 224 229 462, 731 448 346, [email protected], www.baroknipodvecery.cz

AEROFILMS S.R.O. Přenosy z londýnského Národního divadla a Royal Shakespeare Company 10% sleva z ceny vstupného (na každé představení max. 2 vstupenky na jednu členskou kartu) tel.: 224 947 566 [email protected], www.divadlovkine.cz

DIVADLA NÁRODNÍ DIVADLO Národní divadlo, Ostrovní 1, Praha 1 Stavovské divadlo, Železná 24, Praha 1 Státní opera, Wilsonova 4, Praha 1 Nová scéna, Národní 4, Praha 1 Činohra Národního divadla nabízí členům Klubu Vltava vstupenky s 20 % slevou na vybrané tituly. Na jeden členský průkaz lze se slevou zakoupit maximálně dvě vstupenky na jeden titul. Počet vstupenek je omezený. tel.: 224 901 419 [email protected], www.narodni-divadlo.cz

NÁRODNÍ DIVADLO BRNO 10% sleva z ceny vstupného na vybraná představení pořádaná divadlem Dvořákova 11, 657 70 Brno tel.: 542 158 111 [email protected], www.ndbrno.cz DIVADLO VIOLA až 50% sleva z ceny vstupného na vy­ braná představení pořádaná divadlem vč. dramaturgické řady Rozhlasová hra na jevišti Národní třída 7, 110 00 Praha 1 tel./fax: 224 220 844 www.divadloviola.cz DIVADLO PONEC 30% sleva z ceny vstupného na představení pořádaná divadlem (netýká se hostů a festivalů) Husitská 24A/899, 130 00 Praha 3 tel.: 224 817 886 (9–17h), 222 721 531 (17–20h) [email protected], www.divadloponec.cz MORAVSKÉ DIVADLO OLOMOUC sleva 10% od sezony 2015/16 Třída Svobody 33, 779 00 Olomouc tel.: 585 500 500 [email protected], www.moravskedivadlo.cz EXPERIMENTÁLNÍ PROSTOR NOD 10% sleva na divadelní představení s výjimkou festivalů a zahraničních produkcí. Dlouhá 33, 110 00 Praha 1 tel.: 723 706 249 [email protected], www.nod.roxy.cz

PARTNEŘI

PARTNEŘI KLUBU VLTAVA

48 Partneři

VÝTVARNÉ UMĚNÍ GALERIE RUDOLFINUM Alšovo nábřeží 12, 110 01 Praha 1 tel.: 227 059 309 (pokladna) [email protected], www.galerierudolfinum.cz GALERIE HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY 20% sleva z ceny vstupného na aktuální výstavy Výstavní místa: Městská knihovna, Dům U Kamenného zvonu, Staroměstská radnice, Dům U Zlatého prstenu, Trojský zámek, Bílkova vila, Bílkův dům v Chýnově. Mariánské nám. 1, Praha 1 tel.: 222 310 489, 222 313 357 www.citygalleryprague.cz TOPIČŮV SALON 50% sleva z ceny vstupného Národní 9, 110 00 Praha 1 tel.: 224 232 500 [email protected], www.topicuvsalon.cz

ČLENSKÉ VÝHODY Veškeré soutěžní plnění je možné čerpat prostřednictvím informační linky Klubu Vltava.

ARS VIVA cesty za uměním Specializovaná cestovní kancelář. Muchova 9, č. p. 223 (1. patro) 160 00 Praha 6 tel.: 233 324 099, fax: 224 311 585 [email protected], www.arsviva.cz

SANQUIS ON-LINE Časopis o všech podobách umění a o zdravém životním stylu – 30% sleva na roční předplatné [email protected], www.sanquis.cz

KNIHY, ČASOPISY, CD

OPERA PLUS Informační magazín o opeře, hudbě a tanci [email protected], www.operaplus.cz

SPOLEČNOST FRANZE KAFKY 30% sleva na veškerou knižní produkci z nakladatelství Široká 14, 110 00 Praha 1 tel.: 224 227 452 [email protected], www.franzkafka-soc.cz RADIOSERVIS, A. S. Hudební a knižní vydavatelství ČRo. Slevy při nákupu v Reprezentační prodejně ČRo, Vinohradská 12, Praha 2: 15% sleva na tituly Radioservisu 10% sleva na tituly vydavatelství OneHotBook 5% sleva na ostatní sortiment prodejny Sleva při nákupu v e-shopu, objednávky na [email protected], Olšanská 5, 130 00 Praha 3, tel.: 272 096 310: 15% sleva na tituly Radioservisu www.radioservis-as.cz

NAKLADATELSTVÍ ROMEO 30% sleva z ceny knih Pod Bání 21, 180 00 Praha 8 tel.: 283 840 193, 605 960 211 [email protected], www.jirijosek.com NAKLADATELSTVÍ LIKA KLUB až 25% sleva na všechny publikace Počernická 76, 108 00 Praha 10, tel.: 222 541 166 [email protected], www.likaklub.cz LIBRI, SPOL. S R. O. 20% sleva z ceny knih Neklanova 27, 128 00 Praha 2 tel.: 252 541 632, fax: 251 611 013 [email protected], www.libri.cz

MAGAZÍN KLUBU VLTAVA Čtvrtletník posluchačů a příznivců stanice Český rozhlas Vltava | XXI. ročník | číslo 2

Odpovědi volejte na klubovou linku 221 552 686. Chcete-li využít členských výhod u našich partnerů, uvádějte při písemných objednávkách členské číslo. Při osobním odběru se prokažte prů­ kazkou Klubu Vltava. Změna výhod partnerů a konkrétních forem spolu-­ práce vyhrazena.

červen–srpen | Vychází 4× ročně | Evidenční číslo MK ČR E 14038 Foto obálka: Leonard Bernstein, Serge Koussevitzky | Foto: BSO Archives Šéfredaktor: Luboš Stehlík | Redakce: Lenka Pitronová, Marcela Hájková Grafická úprava a sazba: Český rozhlas, Pavel Švejda Tisk: ASTRON studio CZ | Český rozhlas Vltava Vinohradská 12, 120 99 | Praha 2 | tel.: 221 552 677 | vltava.rozhlas.cz | e-mail: [email protected]

ŽAKET – KARTOGRAFICKÉ VYDAVATELSTVÍ 30% sleva z ceny všech map při přímém odběru Slánská 381/10, 163 00 Praha 6 tel.: 210 083 570 [email protected], www.zaket.cz NAKLADATELSTVÍ ATLANTIS, SPOL. S R. O. 20% sleva na produkci nakladatelství, při objednávce dvou a více knih neplatíte poštovné PS 374, Česká 15, 602 00 Brno tel./fax: 542 213 221 [email protected], www.atlantis-brno.cz NAKLADATELSTVÍ BASET až 15% sleva na vybrané publikace redakce: Vinohradská 134, 130 00 Praha 3, tel.: 244 402 705 Plovdivská 3400, 143 00 Praha 4, tel./fax: 244 402 706 [email protected], www.baset.cz NAKLADATELSTVÍ LABYRINT až 20% sleva na vybrané publikace redakce: Dittrichova ulice č. 5, 120 00 Praha 2 | tel. a fax: 224 922 422 [email protected], www.labyrint.net NAKLADATELSTVÍ TITANIC 20% sleva na všechny knihy Plzeňská 222, 150 00 Praha 5 tel.: 257 211 257 [email protected], www.titanic.n.cz

Vysílací schéma stanice Vltava Čas 0.00

Pondělí

Klasická hudba Úterý

Středa

Čtvrtek

Kulturní informace a publicistika Pátek

Osudy

Slovesné umění (drama, próza, poezie) Čas

Sobota

0.00

Hudební fórum– speciál

1.00

Jazz & World Live

Jazz, etno a další hudební žánry Neděle Jazzový klub

Noční bibliotéka 1.00

Noc s klasikou a stanicí ČRo D-dur

Noční vlna jazzu 1.30 2.00

2.00

3.00

3.00

4.00

Mezi drakem a hadem 3.00 Vysílá ČRo Jazz 4.00

Noční bibliotéka 2.30 Mezi drakem a hadem 3.00 Vysílá ČRo Jazz 4.00

4.00 Preludium

5.00

5.00

Informace

Partitury 6.00 7.00 8.00 9.00

Oáza Partitury 5.45

Partitury 5.45

6.00 Mozaika zpravodajství z kultury, soutěže o vstupenky na prestižní kulturní akce

Káva u Kische

Etická knihovna

7.00

Ranní koncert

Duchovní hudba a slovo

8.00

Jazzofon

9.00

Víkendová příloha kulturně-publicistický týdeník o životním stylu

Bohoslužba

Setkávání

Kabinet 10.00 11.00 12.00 13.00

Poučení

14.00 15.00

Telefonotéka 9.50 živě vysílaný hudebně a kulturně-publicistický pořad s hosty a nahrávkami především klasické hudby, se soutěží a dotazy posluchačů

Varhanní koncert

10.00

Seriál

11.00

Osudy

Povídka

Fonogramy

Zprávy, kulturní servis

Zprávy, kulturní servis

Polední zvony a verše

12.00

Hudební galerie 12.10

Hudební galerie 12.10 odpolední koncert s literární přestávkou

Trylek 14.30 Psáno kurzívou Americký rok 15.20 |

13.00

Euphonia

Krásné hlasy

14.00

Rozhlasové jeviště a Concerto & Concertino

Souzvuk Nedělní koncert

15.00 Odpolední Čajovna 15.30

16.00

Mozaika – zpravodajství z kultury

17.00

Slovo o literatuře

16.00

Fortissimo

17.00

Slovo o divadle

Magazín o programu 16.30 Ad libitum 16.45

Slovo o hudbě

Slovo o filmu

Slovo o výtv. umění

Slovo o historii

Zprávy, kulturní servis 18.00

Výročí týdne

Jazzový podvečer 17.45

18.00

Umění

Četba na pokračování 19.00

On Air Radia Wave

20.00

Koncertní sezóna

Četba na pokračování

Akademie

Hra pro tento večer

Páteční večer

21.00 22.00

Klub rozhlasové hry 21.30

Svět jiné hudby 23.00

19.00

On Air Radia Wave

20.00

Operní večer to nejlepší z MET, La Scaly a dalších operních domů

21.00 Moderní povídka

Jazzový podvečer 17.45

Radiodokument 21.45

Musica antiqua 21.20

Radioateliér

Stránky na dobrou noc Hudební fórum (HF) – soudobá hudba 23.15

22.00

Svět jiné hudby 23.00 HF – speciál

Stránky na dobrou noc Noční Čajovna 23.15

Schůzky s literaturou Rondo svět nahrávek klasické hudby

vltava.rozhlas.cz

Shakespeare +400

William Shakespeare na Rozhlasovém jevišti sobota | 14.00 hodin 25. 6. Julius Caesar 30. 7. Timon Athénský 27. 8. Bouře

Nejslavnější hry, Sonety a pořady o Shakespearovi na vltava.rozhlas.cz/shakespeare