Čtvrtletník posluchačů a příznivců. stanice Český rozhlas Vltava

př ačů a h c u l s po tletní k r va v t Č 3 s V lta 3  | 201 esk ý rozhla eČ stanic

íznivců

Renzo Piano MUSE 1999 Foto: Alessandro Gadotti – Archivio TrentoFutura

02

05

06

09

Giuseppe Verdi

11. září

Víkend z Olomouce

Denis Diderot

10

12

13 08

14 08

Rozhovor s Janem Simonem

Povídky

Naděžda Sobotková — Jiří Honzík

Peter Härtling

16 08

17 08

18

19 14

Albert Camus

Carlo Gesualdo da Venosa

David Vaughan

Iva Klestilová

20 14

21 14

22 14

23

Josef Váchal

Jarmila Novotná a Liteň

Václav Renč — Paul Plamper

Oskar Nedbal: Polská krev

24

26

27

28

Den s Benjaminem Brittenem

Jan M. Tomeš

Jiří Šimáček

Hudební fórum Hradec Králové

14 30

32 14

14 34

Perly Jana Vermeera

Čajovna: Mladý film

Profil: Renzo Piano

Milí posluchači a členové Klubu Vltava, podzimní nabídka na stanici Vltava bude opět nádhernou oslavou hudby a slova. Špičkoví interní a externí odborníci nejlepšího kulturního média České republiky připravili a každý den připravují desítky hodin programu vpravdě veřejnoprávního významu. V minulém čísle zmínil šéfredaktor Vltavy, dr. Lukáš Hurník, výročí Giuseppa Verdiho a Benjamina Brittena. V říjnu oslavy vyvrcholí jejich speciálními dny. K nim se přiřadí důstojná pocta městu Olomouc a jeho univerzitě. Ze zásadních literárních programů zmíním jeden – série pořadů ke 100. výročí narození Alberta Camuse. Dvě důležité události zažije na podzim Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Jednak se mu navrací vytoužené zázemí špičkového orchestrálního studia, jednak zakončí slavnostním koncertem celo­r oční oslavy 90. výročí Českého rozhlasu. U všeho budou mikrofony stanice Vltava. Přeji krásné babí léto a podzim s Českým rozhlasem. Luboš Stehlík

Průvodce světem kultury Program stanice Český rozhlas Vltava Program stanice Český rozhlas Jazz Klub Vltava Partneři Klubu Vltava

36 37 44 46 47

Den s Verdim

1813–1901

Syn drobného kupce z Roncole

2

Giuseppe Verdi

Den s Verdim

Foto: Archiv

Nástup romantismu znamenal téměř všude v Evropě ne­ bývalý rozkvět instrumentální hudby. Itálie však zůstala věrná opeře, kterou zrodila a  během uplynulých dvou století exportovala do dalších zemí. Počátkem 19. století si Itálie udržovala renomé skladatelskou trojicí Donize­ tti, Bellini a  Rossini. Avšak Gioachino Rossini se roku 1829 odmlčel, šest let nato zemřel v  pouhých 34 letech Vincenzo Bellini a roku 1848 Gaetano Donizetti. To bylo Giuseppe Verdimu 35 let a mohl se už vykázat dvanácti operami, mezi nimi velmi úspěšným Nabuccem; budouc­ nost však zaručena nebyla. Ze starší generace sice stále ještě tvořili Giovanni Pacini a Saverio Mercadante, byli zde bratři Luigi a  Federico Ricciové (o  málo starší než Verdi) a  v  témže roce jako Verdi se narodil Errico Pe­ trella. Ten představoval po řadu let Verdiho konkurenta na  domácí půdě. Do  kmenového repertoáru však nako­ nec z  Petrellových 21 oper nepřešla žádná, a  to přesto, že nejúspěšnější Jone vznikla podle slavného románu Bulwera-Lyttona Poslední dny Pompejí a  že zhudebnil také kultovní literární dílo své doby, román Snoubenci Alessandra Manzoniho. Operou podle téhož románu se ostatně neprosadil ani Amilcare Ponchielli, který ji vy­ tvořil patnáct let před Petrellou. Na úspěch se svou Giocondou, která pak jako jediná z jeho oper odolala soudu času, čekal dvacet let.

Opera jako zboží Operu v  době Verdiho prvních tvůrčích let neovládali skladatelé, nýbrž hudební vydavatelé, kteří ve spojení s  di­vadelními impresárii nabízeli smlouvy a  přidělovali libreta. Roku 1836 zveřejnil politik a  zakladatel hnutí Mladá Itálie Giuseppe Mazzini spis Filosofia della musica, v němž proklamoval potřebu nového hudebního drama­ tu. Stavěl na pranýř „obchodníky s notami“ – skladatele, kteří místo na umění myslí na zisk a vyrábějí běžné zbo­ ží k ukrácení času nudícího se publika. Verdi Mazziniho myšlenky znal, na  trhu s  operou však závisel jako kaž­ dý jiný. Když byl jednou první italský předseda vlády, hrabě Camillo di Cavour (Verdiho přítel), dotázán, co si myslí o  významu opery, označil ji za  „průmysl a  stimul pro komerci, turismus a  oběh peněz“. Bohatá síť veřej­

ných divadel se musela uživit. Důležitý byl úspěch před plným hledištěm, nikoli umělecký ideál. V krizi se ocitl především komický žánr. Roku 1832 měl premiéru Donizettiho Nápoj lásky a všechny ostatní sna­ hy v tomto oboru zůstaly chvilkovými pokusy, včetně fi­ aska z  dílny mladého Verdiho, jeho Un giorno del regno (impresario Morelli naštěstí zanedlouho nato přiměl skladatele zhudebnit Nabucca). Úspěch a  neúspěch se střídaly i  později. Po  létech se Verdi ve  vzpomínce vrá­ til k  nejhorším rokům, kdy ztratil manželku a  obě děti a  chtěl komponování vzdát: „Publikum je vždycky bla­ žené, když se mu nabídne příležitost k podívané! Když mi bylo pětadvacet, měl jsem ještě iluze a  věřil jsem v jeho rytířskost, rok na to mi spadly klapky z očí,“ psal nakladateli Ricordimu. „Vždycky mě rozesměje, když mi někdo říká, za  co mám být publiku vděčný. Jistě, tleskalo mému Nabuccovi a  Lombarďanům, ale ani ne rok předtím si totéž publikum zchladilo žáhu na  opeře chudého, zničeného mladíka, kterému starosti přerůsta­ ly přes hlavu a strašlivé neštěstí mu drásalo srdce! Vědě­ lo se to obecně, ale na  chování publika to nemělo vliv. Za  tři liry si koupí oprávnění nás vypískat nebo zatles­ kat. To je všecko!“ Mazzini ve  zmíněném spise hovořil také o  výchovné funk­­­­ ci opery, o  divadle jako morální instituci, která má přispívat k  mravnímu a  sociálnímu obrození. Verdi dokázal Mazziniho myšlenky naplnit. Byl si vědom, že v  době, kdy každý národ usiluje o  soběstačné umění, může italská opera obstát jen tehdy, vymaní-li se z vlivu dosavadní tradice a ubrání se diktátu obchodu. Šablono­ vité hrdinské náměty ustoupily do  pozadí ve  prospěch dramat jednotlivce. Předzvěstí byla Luisa Miller podle Schillerovy měšťanské tragédie, dílem obratu se stal Rigoletto, následovaly La traviata a Trubadúr. Prohlubovalo se Verdiho vnímání psychologie postav, stále význam­ nější roli hrály barvy orchestru, zbavoval se mechanické­ ho řazení scén a stereotypních rytmických vzorců. Ač se nikdy nevzdal spolupráce s  libretisty, nesmlouvavě jim zasahoval do práce, precizoval požadavky a hudbou vy­ rovnával jejich slabiny.

Verdiho přijetí u nás Čechy přijaly dříve dílo Richarda Wagnera než jeho italského současníka. Mohlo by se zdát, že především zásluhou značného podílu německojazyčného obyvatel­ stva, možnosti poznat Wagnerovy opery v  originálním jazyce a  díky skladatelovým osobním návštěvám. Pří­ činy však spočívaly i  jinde. Verdi si získával publikum v  Čechách pozvolna: „Vpravdě se nedá pochopit, jak obecenstvo, přilnuvší jednou k dramatické charakteristi­ ce hudby Wagnerovy, se stejnou zálibou nesmysl a škvár hudby Verdiho poslouchati může?“ můžeme číst roku 1857 v  časopise Lumír. Mnohdy ležela vina na  odbytém nastudování: „Dvojzpěv ve 2. jednání byl opět tak pojat jako posledně; proto také nemá pražádného účinku a ne­ vyhovuje intencím skladatele,“ napsal Bedřich Smetana o  představení Rigoletta v  Prozatímním divadle. Smeta­ na kritizoval transpozice, které měly zpěvákům usnad­ nit úlohu, nesrozumitelnou dikci, nesestudované sbory. V  souvislosti s  tehdy často uváděným Trubadúrem při­ pomínal, že potřebujeme pěvce, „který dramatickou část své úlohy promyslí a tak podává nám důkladně promyš­ lený a co do hudební části svědomitě prostudovaný, bez­ úhonný celek, pravý umělecký útvar“.

Rodný domek

3

4

Den s Verdim

Trubadúr, přes všechny výhrady k  libretu, které ope­ ru provázely od  samého počátku a  nikdy neustaly, byl první Verdiho operou, již zařadilo už na začátku své exi­ stence na  repertoár pražské Národní divadlo. První in­ scenace z roku 1884 se udržela na programu 32 let, a to přesto, že se například roku 1907 psalo: „Verdiův Tru­ badúr se svým zmateným, nejasným dějem, kořeněným dosti hrubými efekty a se záplavou árií náleží mezi ony opery, kde veškerá účast soustřeďuje se na  představite­ le jednotlivých postav, na  zpěváky. Melodie Trubadúra původem svým vážné staly se průběhem let triviálními a jsme často nuceni zavírati okno, když za krásného, let­ ního odpoledne spustí nám kolovrátek, ‚zákonem chrá­ něný‘ trapič lidského sluchu, některou zvlášť působivou árii této opery. Prach ulice zašpinil lesk těchto perlí.“ Avšak: „V tom řetěze árií jest přece jen dramatický život, jsou v něm vášně a charaktery, ovšem podané zvláštním verdiovským stylem melodickým, a  proto nestačí zde známá manýra vlašských zpěváků zbýti se lehce konver­ začních míst a  čekati, až přijde místo zvlášť působivé, vyraziti pak s rozpjatýma rukama několika velkými kro­ ky vpřed, snivě zůstati stát u budky napovědovy, usmáti se sebevědomě, položiti ruku na srdce citem překypující, otevříti ústa, zpívat a  nakonec sklízet potlesk otřásající základy divadla.“

Mladý Verdi

Praha se díky řediteli Národního divadla Františku Adolfu Šubertovi stala jedním z  prvních měst, které uvedlo poslední dvě Verdiho díla, Otella a  Falstaffa, obě na  libreta skladatelova kongeniálního partnera Arriga Boita. Jak píše Šubert, „tehdy ještě nebyla u  zemských divadel pražských“ – tedy mezi Národním divadlem a  Novým německým divadlem – „zpečetěna dohoda, kterou později svět rozdělen byl v  románsko-slovanský a germánský. Naopak, tehda se vedl v příčině získávání cizích operních novinek mezi pražskými divadly prud­ ký, byť nekrvavý boj.“ Prostřednicí mezi českým divadel­ ním ředitelem a  italským mistrem se stala Verdiho pří­ telkyně, česká zpěvačka Tereza Stolzová. Šubert Verdiho navštívil v Miláně a ten novou operu slíbil s podmínkou, že se český divadelní ředitel a  kapelník zúčastní milán­ ské premiéry: „Neboť mi velice záleží na tom, aby opera byla u  vás v  Praze provedena v  intencích mých a  mého přítele Boita.“ Nad skladatelovým slibem však ještě stálo rozhodnutí nakladatele Ricordiho a  ten věděl, že mezi zájemci z  Prahy je i  ředitel Nového německého divadla Angelo Neumann. Národní divadlo nakonec práva zís­ kalo a v češtině se tak hrál Otello poprvé 5. ledna 1888, necelý rok po  světové premiéře; Nové německé divadlo jej uvedlo až roku 1911. Falstaffa pak pražská česká ope­ ra uvedla roku 1893 devět měsíců po  světové premiéře, německá následujícího roku. Nová generace Od  poloviny osmdesátých let se v  italské opeře začala objevovat nová jména: Giacomo Puccini, Alberto Fran­ chetti, Alfredo Catalani, Umberto Giordano, Francesco Cilea, Pietro Mascagni, Ruggero Leoncavallo. Závratný úspěch operních aktovek, vzešlých ze soutěže naklada­ telství Sonzogno, předčil všechno dosavadní. Operní je­ viště zahalil pach krve, tak mnozí vnímali díla italských veristů. Prvořadě však nešlo o  dýky, výstřely a  škrtící smyčky, ale o  definitivní rozloučení s  hrdiny, kteří zpí­ vali naplno ještě poté, co utrpěli smrtelnou ránu, a  se zpěváky, pro něž bylo slovní spojení „stát na jevišti“ do­ slovné. Byla to výzva italským skladatelům, aby vytváře­ li soudržná hudební dramata, nikoli sled pěveckých čí­ sel. To bylo totéž, oč usiloval Richard Wagner a k čemu

Verdi dospěl ve  svých vrcholných dílech. Nástupcům odkázal radu, jakou udělil roku 1895 Pietru Mascagni­ mu: „Musíte si stále věřit a nenechat se odradit. Při svém bouřlivém temperamentu sklidíte v  životě mnoho poct a budete muset bojovat s mnoha protivenstvími. Povede se vám tak, jako se vedlo mně. Zažil jsem všemožné ši­ kany, ale šel jsem si za svým. Teď, když jsem starý muž, mě všichni vzývají a vynášejí do nebe. Uvidíte, že se vám povede také tak. Ale nejdřív musíte zešedivět, dříve vám nedají pokoj. A je to koneckonců spravedlivé.“ Populární Verdi U  příležitosti 100. výročí Verdiho narození roku 1913 vyšla řada vzpomínek. Jedna z nich je zvlášť příznačná: „Při letní cestě do  Itálie jsem přijel pozdě večer do  pří­ stavu Messiny. Z  vrchů kolem vál chladný větřík a  já, natažen na palubě, jsem vychutnával divadlo tiché letní noci na jihu. Jen jako nezřetelné šumění k nám pronikal hluk lidského davu z  ulice, občas ticho přerušilo vzdá­ lené zapískání lokomotivy, větrem přinesené zvolání, zapráskání bičem nebo náhlý výbuch smíchu. Vlny pra­ videlně pleskaly o  bok lodi, moře se pomalu zdvíhalo a klesalo a na jeho tmavé hladině se houpala světla pří­ stavního mola. Náhle zazněl do nočního ticha z jedné ze zakotvených lodí tichý zpěv. Kolem přejel s  pomalým pleskáním vesel rybářský člun, převzal melodii, zesílila a získala ozvěnu. Další hlasy se přidaly z pobřeží, připo­ jila se palubní hlídka sousední lodi a  pozvolna to bzu­ čelo a  znělo celým přístavem, na  lodích i  na  břehu, ve člunech, připoutaných k parníkům i v rybářských loďkách, a  určitě to trvalo aspoň hodinu, než zpěv umlkl. Není třeba říkat, že to byly Verdiho melodie – Trubadúr, Rigoletto, Maškarní ples – které zněly letní nocí na  italském pobřeží. Žádný jiný skladatel se u Italů netěší takové popularitě jako syn drobného kupce z Roncole.“

Vlasta Reittererová

Oratorium

Juraj Filas | Foto: Wikimedia Commons

11. září September Eleven, jedenácté září, je pojem, který zejmé­ na ve Spojených státech nepotřebuje letopočet ani žádné další podrobnosti, a  přece každý ví… Teroristický útok na  New York letadly obsazenými nic netušícími lidmi, to byl nápad islamistických radikálů vpravdě ďábelský. Obětem jejich činu, ale vlastně všem obětem terorismu věnoval své Rekviem – Oratio spei pražský skladatel Juraj Filas. „Všichni jsme tehdy věděli, že jednou provždy budeme už jiní,“ shrnuje dirigent Kent Tritle zkušenost, která přišla v  roce 2001 s  pádem věží Světového obchodního centra. Filasova kompozice, letos v létě v Praze studiově natočená a v USA díky sponzorům a mecenášům určená pro vydání na  CD, plní funkci vzpomínky, tryzny, ale také nositele naděje. Letos 11. září ji spolu s dalšími rádii vysílá i  Český rozhlas. Rekviem s  podtitulem Modlitba naděje není klasickou mší za  zemřelé – je to koncertní hudební projekt velké duchovní síly, moderně koncipo­ vaný, ale díky Filasovu hudebnímu vyjadřování nesmírně přístupný a působivý. Kent Tritle, ředitel chrámové hudby v  newyorské epi­ skopální katedrále St. John the Divine, natáčel více než hodinovou skladbu v červenci v Rudolfinu spolu se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK, Kühnovým smíšeným sborem a třemi sólisty. Těmi jsou sopranistka Anna Maria Martinez, tenorista Matthew Plenk a barytonista Filip Bandžák. Všichni čtyři se sho­ dují, že se Juraji Filasovi podařilo napsat hudbu hovořící ke komukoli, hudbu umožňující univerzální emocionální empatii. „Je to velmi melodická skladba, které lze snad­

no porozumět. Dává smysl při prvním poslechu, což se o mnohé současné hudbě nedá říci ani po třetím…,“ pro­ hlásil jeden z pěvců. Filasův jazyk je vědomě tonální a krásný, přináší výraz­ né vokální linky, bezprostředně hovoří k  srdci, reflek­ tuje tradice, ale přesto zní jedinečně a  hledí kupředu. „Brittenovo Válečné rekviem bylo posledním velkým re­ kviem před tímto…!“ říká dirigent Kent Tritle lakonicky a  přirovnává monumentalitu této kompozice k  Verdiho Rekviem. Juraj Filas, pedagog pražské AMU, se narodil na  Slo­ vensku v roce 1955. Pro svou skladbu využil latinský text mše za zemřelé a úryvky z Nového zákona. Závěrečnou katarzí dává příslib, že vítězit budou pozitivní síly – že na světě zlo musí být vždy poraženo. I když nejde o pou­ ze křesťanské poselství, křesťané mohou vyznění díla chápat jako naléhavé vyjádření touhy po životě v pokoji, míru, lásce, touhy po spasení – po království Božím. „O  napsání Rekviem mě požádal v  roce 2000 můj new­ yorský přítel. Ani jeden z  nás v  tu chvíli netušil, co se během mé práce na  skladbě stane za  rok, jedenáctého září,“ vzpomíná nyní skladatel, který se při premiéře před sedmi lety v  dómu v  německém městě Fulda vy­ znal takto: „Jedenácté září změnilo svět. Člověku je ale třeba dát naději. Mým velkým přáním je, aby každé srd­ ce toužící po harmonii a šťastném životě na naší planetě bylo naplněno pozitivním očekáváním.“ Patří k  těm tvůrcům, kteří se nebojí držet se tradičně zakotvených postupů, melodičnosti a  jednoznačného a  upřímného

výrazu. Programově neváhá užít krásu a příjemnost, pro jeho hudbu je příznačná silná emocionalita a  často až vášnivost výrazu. Tento posluchačsky „čitelný“ styl bývá nazýván neoromantismus. K  tomu u  Filase přistupuje neskrývané křesťanské přesvědčení o  existenci hodnot, které by měly být platné v každé situaci. Militantní zas­ tánci avantgardy považují asi Filasovu hudbu za moc pr­ voplánovou či nepříliš původní. Skutečnost je však ještě jiná: v  současnosti existují vedle sebe nejrůznější umě­ lecké proudy a přístupy a ten Filasův není plodem ústu­­p­ ků obecnému vkusu, ale výsledkem jasného postoje. Na Kenta Tritlea padla nakonec při úvahách o natočení Rekviem volba logicky – byl to on, kdo už dílo dirigoval v  roce 2011 v  New Yorku. „Je inspirující, jak se rodiny, jichž se útok bolestivě dotkl, s  následky a  vzpomínkou vyrovnávají. Díky tomu jsem pochopil, že i  skrze hroz­ nou devastaci, s  jakou jsme se nikdy předtím nesetkali, jaká na  americké půdě nebyla od  občanské války, jsou lidé přece jen schopni vším projít a dostat se až k naději. A hudba může pomáhat,“ řekl dirigent při natáčení. 

Petr Veber

Český rozhlas Vltava: Filasovo Rekviem spolu s rozhovory s autorem, interprety a hybatelkou projektu, Čechoameričankou Martou Kotyzovou, zazní na stanici Vltava 11. září 2013 ve 20.00 hod.

5

6

Sloup Nejsvětější Trojice| Foto: Zdeněk Prchlík

Olomoucká univerzita je nejstarší univerzitou na Mo­ ravě a druhou nejstarší univerzitou v České republice. Letos si připomínáme 440 let od  jejího založení. Če­ ský rozhlas Vltava se 25. až 27. října 2013 do Olomouce vydá a tomuto úctyhodnému výročí věnuje své speciální vysílání. Jeho mottem je objevovat město a univerzitu ve vzájemných vztazích, ať souladných, nebo i vyhroce­ ných, jak je okolnosti a doba přinesly.

UNIVERZITA PALACKÉHO JUBILUJÍCÍ

VE VLTAVSKÉM VÍKENDU Z OLOMOUCE

Před 440 lety, 22. ledna 1573, potvrdil papež Řehoř XIII. donaci biskupa Viléma Prusinovského z  Víckova  pro olomouckou kolej Tovaryšstva Ježíšova a 3. července té­ hož roku ji svěřil do péče a ochrany olomoucké kapituly a biskupa Jana Grodeckého z Brodů. Začala se tím psát historie vysokého učení v Olomouci. O necelých šest mě­ síců později  vstoupila Olomouc mezi tehdejší  univerzit­ ní města – 22. prosince 1573 na základě žádosti rektora olomoucké jezuitské koleje a  gymnázia Hurtada Pére­ ze, adresované císaři Maxmiliánovi II., bylo olomouc­ ké jezuitské  akademii přiznáno promoční právo.  Vývoj olomoucké univerzity v  průběhu čtyř staletí reflektoval mezníky historie Evropy i českých zemí. Třicetiletá vál­ ka v letech 1618 až 1650, zrušení jezuitského řádu v roce 1773, revoluční rok 1848, vznik Československé  repub­ liky v  roce 1918, německá  okupace Protektorátu Čechy a Morava v letech 1939 až 1945 či studentské demonstra­ ce v  letech 1939 a  1989 – to vše poznamenalo minulost i  současnost dnešní Univerzity Palackého (UP). Více se na historické konotace zaměříme 25. října ve  vltavském Pátečním večeru od 20 hodin. Připravují jej Jan Sulov­ ský, Aleš Spurný a Tomáš Soldán. Město vždy usilovalo o co nejvyšší vzdělanost, ale záro­ veň se postupem let a  vlivem nepříznivých politických změn, kdy ztrácelo svá privilegia a na čas se dokonce sta­ lo formálně pokořeným sídlem okresní úrovně, zapouz­ dřovalo před svým okolím a  vše nové, obrozující a  dý­ chající s obavami odmítalo. Změnil se tento stav, nebo je univerzita státem ve  státě, o  který nikdo nestojí a  který o sobě na oplátku nedává příliš vědět? Nejen nad těmito otázkami se budou zamýšlet akademičtí hodnostáři UP ve speciální Víkendové příloze stanice Vltava v sobotu

Víkend z Olomouce

26. října od 8 do 11 hodin, kterou vás provedou někdejší absolvent FF UP redaktor Jiří Kamen a absolventka PřF UP moderátorka Zora Ježková. Ve  zvukových pohled­ nicích přiblížíme rovněž nejdůležitější události oslav, AFO Olomouc 2013, majáles, setkání rektorů světových univerzit, udělení čestného doktorátu význačnému plas­ tickému chirurgovi Bohdanu Pomahačovi a mnohé další. V průběhu Víkendové přílohy vyhlásíme rovněž celoden­ ní posluchačskou soutěž, která se bude skládat ze tří soutěžních otázek. Hlavní cenou bude víkendový pobyt v Olomouci s ubytováním v hotelu Flora ***/**** se vstu­ penkami do opery a večeří ve vile Primavesi. Tento secesní skvost evropského významu navštíví Eliš­ ka Závodná v  půlhodině Vltavského poledníku. I  vila Primavesi kopíruje dějiny města a  naší země, všechny její vzestupy a pády. Její čas se začal psát již na sklonku 18. století, kdy se na střední Moravu přistěhoval ze seve­ roitalské Lombardie rod Paola Antonia Primavesi. Počá­ tkem 20. století byl rod Primavesi již jedním z nejznáměj­ ších moravských rodů. V té době, v roce 1905, se rozhodl Otto Primavesi, nejvýznamnější člen rodu, se svou man­ želkou Eugenií rozenou Butschekovou, vídeňskou hereč­ kou, k založení sídla odpovídajícího vážnosti rodu. Pro architektonický návrh si manželé pozvali své dlouholeté přátele, v tu dobu již proslulé architekty Franze svobod­ ného pána von Krausse a jeho společníka Josefa Tölka. Architekti dokázali mistrně kombinovat tehdejší seces­ ní styl s  moderním proudem a  výsledkem byla bohatě členitá jednopatrová stavba rodinného domu s  vysokou mansardovou střechou. Na výzdobě interiérů se podíleli tehdejší přední umělci. Patřil k nim rodinný přítel Anton Hanak, výtvarník a architekt Josef Hoffman a malíř Gus­ tav Klimt. Éra rodu Primavesi na Moravě byla ukončena v  roce 1918 po  rozpadu Rakousko-Uherska, jež zbavil rod veškeré hospodářské moci. Roku 1923 vilu získaly Akciové rafinerie rolnických cukrovarů v Přerově a o tři léta později ji převedly na doktora Františka Koutného, který zde vybudoval léčebné sanatorium. To fungovalo až do konce druhé světové války, kdy byl objekt znárod­ něn a začal sloužit Okresnímu ústavu národního zdraví. Po  revoluci v  roce 1989 byla vila vrácena do  soukromé­

ho vlastnictví. Bohužel po  dlouhých letech socialistic­ ké péče byla ve  velmi zanedbaném stavu. První pokus o  její záchranu a  rekonstrukci na  podnikatelský klub firmou Primavia zkrachoval a  firma vilu Primavesi při­ vedla na  pokraj zhroucení. Vila zůstala nezabezpečena, bez oken, dveří a  bez všech historicky cenných děl. Ta byla rozvezena do restaurátorských dílen neznámo kam. Po  špatných zkušenostech s  investory začala na  vlastní náklady v roce 1996 vilu opravovat dcera majitelky Pavla Honzíková. A  toto břímě před sebou sune dodnes. Jak dlouho ještě? Odpovíme od 11.30 hodin. Krátce před sobotním polednem zamíříme na Horní ná­ městí před Olomoucký orloj vyzdobený dělníky, rolníky, pracující inteligencí a  zlatěnkou natřeným kohoutem. V  roce 1955 jej v  socrealistickém slohu vyzdobil Karel Svolinský. Po roce 1989 padlo několik návrhů tenden­­ční mozaiku odstranit a  vrátit se k  tradiční výzdobě Olo­ mouckého orloje, jehož historie sahá až do  roku 1419. Monolit však stále přetrvává a tisíce návštěvníků na něj vděčně hledí a obsáhlou fotodokumentaci pořizují. Melo­ diím, které orloj hrával a hrává, věnujeme také speciální díl Rozhlasového roku od 12.50 hodin. Lávka mezi starou a novou Olomoucí – tak nazvala svou procházku městem dokumentaristka Andrea Hanáčko­ vá. Za cíl si vytyčila: 1. představit olomoucké architekto­ nické památky v kontextu olomoucké historie a podívat se na město jako na živoucí organismus, 2. vyprávět pří­ běhy objektů – domů – kašen – obranných valů – ulic – parků – věží – kostelů skrze příběhy lidí dané doby. Jejím souputníkem bude historik umění Pavel Zatloukal a také olomoucký rodák, architekt Ivan Theimer. Herci Igor Bareš a  Hana Maciuchová se v  Olomouci narodili rovněž a milerádi se sem vracejí. Příkladem jed­ noho takového návratu bude nastudování rozhlasové komedie Sebeklamy z pera absolventa UP Benjamina Ku­ rase, po srpnové okupaci Československa emigrovavšího do Velké Británie. Děj hry nás zavádí do Paříže mezi lety 1965 až 1968 a v lehké nadsázce přibližuje vřele rozporu­ plný vztah spisovatelů Simone de Beauvoir a  Jean-Paul

Sartra. Ona má milence Che Guevaru (Petr Kubes), on se pravidelně stýká s  přílišným intelektem neoplývající herečkou Wandou (Tereza Richtrová), pro niž napsal už šest her. I  navzdory tomu Simone Jean-Paulovi říká: „Celý život dělám všechno proto, abych si vás udrže­ la. Tak strašně jsem po  vás vždycky toužila, že jsem si k vám přisnila vlastnosti, které jste nikdy neměl. Abych vás mohla milovat, musela jsem vás obdivovat.“ Dra­ maturgicky hru připravil Hynek Pekárek, hudbu složil Richard Mlynář, zvukový design má na starosti Lukáš Chyška, mistrem zvuku je Zdeněk Slavotínek, režii má autor tohoto článku. Premiéra Sebeklamů je v  sobotu 26. ří­jna 2013 od 14 hodin. O dvě hodiny později zavítáme do Studia 1 olomouckého rozhlasu, kde se za účasti publika sejdou hosté emerit­ ního rektora UP Josefa Jařaba k Hovorům bez taláru. Tento cyklus s velkou péčí a vytrvalostí připravoval Josef Jařab počátkem 90. let, nyní se k  němu pro naši speci­ ální příležitost na  jedenkrát vrací. Přivítáme Jaromíra Nohavicu, který rovněž zahraje a  zazpívá, metropolitu moravského Jana Graubnera, profesory Ingeborg Fia­ lovou, Jaroslava Macháčka, Elišku Sovovou, Miroslava Strnada a  Pavla Nováčka. Řeč bude o  předlistopado­ vých i  polistopadových časech, o  tom, v  čem je dobré a prospěšné univerzitní vzdělání a s jakými těžkostmi se dnes střetává. Rektorát Univerzity Palackého | Foto: Zdeněk Prchlík

7

8

Víkend z Olomouce

V  17 hodin se opět za  účasti publika a  hodnostářů UP ocitneme v  přímém přenosu v  kapli Božího Těla. Její stavbu řídil mezi léty 1721 až 1724 olomoucký stavitel Jan Jakub Kniebandl. Jako vzor architektonického řešení posloužil kostel jezuitských noviců San Andreo di Qui­ rinale v  Římě, projektovaný Gianlorenzem Berninim. Autorem štukové a  sochařské výzdoby byl Filip Sattler, jeden z nejvýraznějších nositelů berniniovských principů sochařské tvorby na Moravě, což se projevilo i ve trojici ženských postav – alegorie Lásky, Naděje a Víry. Svému účelu kaple sloužila do roku 1778, pak se reskriptem císa­ ře Josefa II. (až do roku 1994) stala vojenským skladem. V roce 2002 byla v rámci rekonstrukce bývalého jezuitské­ ho konviktu a pro potřeby Uměleckého centra Univerzity Palackého komplexně restaurována. V současnosti slouží coby koncertní síň. A  právě tímto prostorem se rozezní tóny Recitálu jazzového pianisty a  skladatele Emila Viklického, který se před pětašedesáti lety v  Olomouci narodil. Na kontrabas ho doprovodí Petr Dvorský.

Staveniště Santovky | Foto: Zdeněk Prchlík

Arionova kašna | Foto: Zdeněk Prchlík

Ani vltavská Čajovna nezůstane ušetřena univerzitního života, tentokrát s divadelním akcentem. Jak známo, pů­ sobí v  Olomouci několik studentských divadel, z  nichž mnohá vystupují právě v prostorách UP. Dojde i na hu­ debně-dramatické výlevy přímo ve studiu i na vaše tele­ fonicko-facebookovo-emailové dotazy a odkazy. Začátek v 19 hodin. Hlavním lákadlem sobotního večera je rozhlasová premi­ éra opery Zdeňka Pololáníka nazvané Noc plná světla. Podle námětu Paula Claudela k  ní libreto napsal Josef Hrdlička a ve světové premiéře byla v hudebním nastu­ dování Petra Šumníka a v režii Michaela Taranta uve­ dena 28. června 2013 v  Moravském divadle Olomouc. Rozhlasové mikrofony u toho nemohly chybět. Skladatel Zdeněk Pololáník o svém díle říká: „Claudelův námět mi byl důvěrně známý už z  činohry Zvěstování Panně Ma­ rii (L‘Annonce faite à Marie), ke které jsem pro brněnské Mahenovo divadlo dělal v  roce 1991 scénickou hudbu.

Bylo tedy pro mne milým překvapením, když mi olo­ moucký světící biskup Hrdlička navrhl toto téma k ope­ ře. Přeložil text, napsal operní libreto a já jsem se s chutí pustil do  opery, doposud jediného hudebního útvaru, který ještě chyběl v mé rozmanité tvorbě. Vlastnosti po­ stav (Petr z Caronu – David Szendiuch, Jakub Hury – Petr Martínek, Violéna – Lea Vítková, Mara – Barbora Poláková ad.) najdeme v kterékoliv době, kdekoliv na světě i v sou­ časnosti a jistě se budou vyskytovat i v budoucnu. Jejich jednání, prudké zvraty v  rozhodnutích, pocity strachu, bezmoci, bolesti se tak dobře dají umocnit hudebním proudem, stejně tak i každá věta, každé slovo melodikou zpěvu. Dramatický děj probíhá v neustálém vnitřním na­ pětí a  trpitelka Violéna, po  letech strávených o  samotě, v opuštěnosti a opovržení, po svém návratu domů dokáže svou laskavostí a  moudrostí zbavit zátěže špatného svě­ domí členy své rodiny, bezradně stojící kolem ní. Dokud člověk žije, nic není ztraceno a dobrý konec je korunou dobrého díla. V této závěrečné větě je obsaženo celé po­ selství dramatu i opery.“ Z  Olomouce pochází i  herečka Zdenka Procházková (1926), jejíž herecký život je spíše spjat s rakouskými a ně­ meckými divadelními scénami, kde dodnes vystupuje. Střídavě žije ve Vídni a v Praze, cestuje po světě a v našem speciálním víkendu projde městem svého dětství a mládí a  přiblíží nám je skrze literární ukázky a  verše s  tímto místem spjaté. Třeba na  olomouckém Dolním náměstí, před domem, kde žili její prarodiče, postojí před Nep­ tunovou kašnou a  vzpomene Skácelovo slavné vyznání: „Dodnes nevím, jestli ten Olomouc nebo ta Olomouc. Rmoutí mne to, protože jsem si vzal do  hlavy, že bych měl znát pohlaví města, o kterém píši. Podle úryvku z de­ níku Alberta Camuse bych hádal na tu Olomouc, ale byl jsem v Olomouci několikrát a vždycky jsem se mýlil. Spo­ lehnu se na svoje nohy. Natáhnu si boty z kůže toulavého telete, snad mi to dlažba poví. Bude-li zrovna po  dešti, nevyhnu si ani jediné kaluži, nikde nejsou kaluže takové jako ve starých městech. Jsou jako benátská zrcadla, kte­ rá nerozbijeme, když do  nich šlápneme. Naopak, dovo­ lují nám, abychom bez závratě stanuli na špičce kostelní věže a  vytušili pod patami zvon. (…) Když jsem přišel

Četba na pokračování

Denis Diderot: Upovídané šperk y

ponejprv do Olomouce, pevnost už dávno skončila svůj smutný úkol politického vězení, avšak na mnoha místech zůstaly hradby zachovány, jsou báječně chmurné a skoro kolmé, zčernalé dešti, zelené po břečťanu. Střeží nadále jako mohutný pás cudnosti sladké tajemství města: ten, nebo ta?“ Olomouc Zdenky Procházkové poslouchejte od 22.30 hodin. Herecké mistrovství Ladislava Lakomého, jehož vztah k Hané byl srdeční záležitostí, připomeneme od 23 hodin ve  Stránkách na  dobrou noc humoristickým fejeto­nem Divadelní šepty stréčka Křópala sepsaným Valentinem Šin­ dlerem, rodákem z  Choliny u  Litovle a  pozdějším sóli­ stou brněnské opery. Na festival Dny soudobé hudby Olomouc se zaměří Hu­ dební fórum Wandy Dobrovské od  23.15 hodin. Před půl­nocí pak dáme zaznít zvonům z olomouckých věží. Z nedělní nabídky stojí za pozornost ve 14.15 hodin pre­ miéra opery, již její autoři Tomáš Hanzlík a Vít Zouhar nazvali La Dafne, nebo speciální vydání Telefonotéky s historikem umění a profesorem Ladislavem Danielem, který oslavy 440. výročí založení UP inicioval a zorgani­ zoval. Pustil by se znovu do podobné akce, kdyby býval věděl, co všechno její příprava obnáší? Stejnou otázku si může položit i  autor řádek, jež jste právě dočetli. Chvíli se zamyslí, zaváhá, ústa se zachvějí v  předsmrtné křeči, ale odpověď je ano! Univerzita Pa­ lackého i město si to zaslouží. Přesvědčte se o tom sami od 25. do 27. října 2013 na Vltavě! 

Michal Bureš

„Hlavní schopnosti člověka jsou rozum a vůle; rozum, který je nutno vést k pravdě; vůle, kterou je třeba podro­ bit ctnosti. První je dílem logiky, druhé dílem etiky.“ Letos 5. října uplyne přesně 300 let od  narození fran­ couzského osvícenského spisovatele a filozofa Denise Diderota, který se významně podílel na  zpracování a  vydání Encyklopedie aneb Racionálního slovníku věd, umění a  řemesel. Diderot tedy vstoupil do  dějin jako encyklopedista, ale taky jako autor románů a  dramat na  pomezí beletrie a  filozofie a  řady významných ese­ jistických pojednání. Jeho hlavním zájmem však byla celoživotní práce na  Encyklopedii, o  vydání dalších svých prací neusiloval, proto jich řada vyšla až po jeho smrti. Diderot většinu života prožil v  nuzných pomě­ rech s povinností živit ženu, dceru a začasté i milenku. V  roce 1748 proto anonymně v  Holandsku vydal ale­ goricko-eroticko-ironický román Les Bijoux indiscrets (česky Upovídané šperky), v  němž kromě satirizování vládnoucích mravů nepřímo prezentuje rovněž své es­ tetické názory. Román vznikl pod vlivem tehdy velmi oblíbeného lehkého pařížského čtení. Zábavný námět si vypůjčil z málo známého Nocriona Thomase-Simona Gueullettea – pomocí čarovného prstenu přiměje vlád­ ce šperky, aby vyprávěly o  pletkách svých majitelek. Diderot zápletku Nocriona rozvine pod vlivem infor­ mace, že fízlové policejního ředitele dostali příkaz po­ dávat hlášení o galantních dobrodružstvích v hlavním městě. Mávnutím proutku se z něj ale autor nevázaných historek nestane a filozof strhává spisovatele k nepřed­ vídaným odbočkám. A právě na nich mu nejvíce záleží – ve XXXVIII. kapitole nazvané Rozhovor o literatuře

předvedl například na Mongogulově dvoře literární ro­ zepři hodnou kavárny Procope, místa častých filozofic­ kých disputací. Jeho estetické názory na divadlo brysk­ ně tlumočí ostrovtipná paní de Pompadour, v románu vystupující jako Mirzoza. Kromě Madame de Pomapa­ dour najdeme v textu Ludvíka XV., královnu, kardinála Richelieu a další vlivné osobnosti. Taky proto šlo dílo velmi dobře na odbyt, přestože je podle zápisků v Me­ moárech Mme. De Vandeul, dcery Denise Diderota, napsal Diderot za pouhých čtrnáct dní. Během jediné­ ho měsíce vyšly šestkrát a necelý rok po francouzském vydání následoval i anglický překlad, přestože dobová kritika byla toho názoru, že jde o práci nehodnou svého autora. Naigeonovo vydání Sebraných spisů Denise Diderota z roku 1798 obsahuje tento román rozšířený o čtyři kapitoly, které Diderot původně vypustil. A  z  tohoto vydání vychází také český překlad z  roku 1991, který na knižní trh uvedlo tehdejší pražské vydavatelství Uni­ verzum, pohříchu se zatajeným jménem překladatele. Pětidílnou četbu podle textové úpravy Ivana Misaře připravila pro posluchače Vltavy Tvůrčí skupina Ost­ rava. 

Eva Lenartová

P.S. Po několikerém zamítnutí mají být v letošním roce ostatky Denise Diderota uloženy v  pařížském Panthe­ onu vedle jeho slavných přátel a souputníků.

Český rozhlas Vltava: 8. 10.–12. 10. 2013 v 18.30 hodin

9

10

Uměleck á vizitka Českého rozhl asu Foto: Khalil Baalbaki | Český rozhlas

Od ledna 2013 má živé umění v Českém rozhlase jeden domovský přístav, kterým je Centrum uměleckých tě­ les, soutěží a přehlídek. Nejpočetnější entitou je Sym­ fonický orchestr Českého rozhlasu (SOČR). Patří sem samozřejmě tři hlavní rozhlasové soutěže – Concerto Bohemia, Concertino Praga a  Prix Bohemia Radio, dále pak známý BROLN a dvě dětská tělesa – Disma­ nův dětský rozhlasový soubor a Dětský pěvecký sbor. Svou roli hraje v české hudebním životě i soutěž Česko zpívá, která se snaží hledat talenty pro svět populární hudby. Pro SOČR začíná sezona 23. září. Pod vedením svého šéfdirigenta Ondreje Lenárda si udržuje vyso­ kou úroveň a  abonentní sezona 16 koncertů v  Rudol­ finu opět nabízí vynalézavou dramaturgii a  zajímavé sólisty a hostující dirigenty. Pro SOČR však září zna­

mená i návrat do orchestrálního Studia 1, jehož rekon­ strukce sice trvale déle, než bylo původně plánováno, ale výsledek stojí za to. Jediný český rozhlasový orche­ str má moderní zázemí a jeho nahrávky klasické i mo­ derní hudby bude zaznamenávat špičková technika. O Centru, SOČRu i kariéře klavíristy jsem si povídal s ředitelem Janem Simonem. Řadu let jste ředitelem Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Od  loňského roku, kdy byl vytvořen v  rámci reformy rozhlasu systém center, vedete Centrum umě­ leckých těles, soutěží a přehlídek. Jak náročné je takový „holding“ řídit? Vznik Centra byl logickým krokem v  rámci zefektivňo­ vání činnosti a transparentnosti Českého rozhlasu. Nej­

dříve byly všechny složky podrobeny analýze, kde se každá nachází ve struktuře Českého rozhlasu i v řetězci českého kulturního života a v jakém je stavu... Existence samostatných organizačních položek v  rámci Českého roz­hlasu, které se pohybují co se týká výsledku na stejné platformě, tedy živého umění, byla zvláštní. Ještě více mi však vadilo, že zde často není přímá vazba a komunikace mezi vysíláním, což je ze zákona hlavní poslání Českého rozhlasu, a samotnou činností. Neboli produkty vzniklé z činnosti těchto subjektů musí mít návaznost na vysílání a programy těchto jednotek nebyly vždy tvořeny se zámě­ rem, že hlavním výsledkem musí být program do vysílá­ ní. Nejde to samozřejmě naplnit vždy (viz koncerty SO­ ČRu pro jiné pořadatele), ale ledasco lze modulovat tak, aby na konci řetězce stál vysílatelný program, který bude

Rozhovor 11

možné nabídnout i  do  vysílání Evropské vysílací unie. Nová struktura bude umožňovat dělat to jednotně a ko­ ordinovaně. Například v případě abonentních koncertů orchestru daleko více harmonizujeme zájmy Českého rozhlasu Vltava, hlavního odběratele programů, a našich dramaturgických záměrů. Není to však někdy jednodu­ ché, protože ne vždy je ve  shodě rozhlasový posluchač a posluchač v koncertním sále. Je to tedy i o hledání kom­ promisů. Abych to shrnul – všechny složky Centra se musí více podílet na výrobě programu Vltavy. Jak se řídí tak různorodý tým, navíc plný umělců? Jste pouze supervizorem s kvalitním týmem, nebo přímo za­ sahujete do chodu jednotlivých souborů a soutěží? Spíše se snažím smysluplně zasahovat. Název Centra, které má rozpočet přibližně 80 milionů, je sice vznosný, ale nejde o moc lidí. Vedle 106 hráčů SOČRu a dvou tech­ niků je malý produkční tým, který zajišťuje provoz. Ka­ ždý pracovník je vlastně producentskou hlavou projektu a  za  vše odpovídá, ve  své gesci si ponechávám progra­ movou koncepci, návaznost na vysílaní, rozpočet a jeho efektivní delimitaci na všechny činnosti. Kromě prezentace orchestru ve vysílání Vltavy byly vždy důležitým doplňkem kdysi analogové, dnes digitální ko­ merční nahrávky. SOČR za  některé získal prestižní za­ hraniční i domácí ocenění. Chystáte něco nového? Ve  spolupráci s  vydavatelstvím Arco Diva a  pracovníky Akademie věd právě připravujeme rekonstrukci noto­ vého materiálu a  formou koprodukce první nahrávku Dvořákovy opery Alfred, které si 100 let téměř nikdo ne­ všimnul. Takovýto projekt přesně naplňuje veřejnopráv­ ní poslání Českého rozhlasu... Se Supraphonem realizu­ jeme pod vedením Tomáše Netopila janáčkovský projekt. První deska se Sinfoniettou a  Tarasem Bulbou získala Gramophone Editor’s Choice. Lze vůbec řízení něčeho tak obrovitého spojit s vaší kari­ érou klavírního virtuosa? Byl bych neupřímný, kdybych řekl, že se věnuji klavíru v neztenčené míře jako před lety. Nabídky vidím optikou zodpovědné přípravy repertoáru na koncert nebo recitál.

Takže v  sezoně 2013/2014 budu mít 25 až 30 koncertů. V minulosti jich bývalo 40 až 50. Ale vůbec mě to nemr­ zí. Myslím, že k redukci by stejně postupem času došlo. Mozkový hard disc má prostě svou omezenou kapacitu. Zásadní je vypnout v kanceláři klavíristu a u klavíru kan­ celář... Možná si dokonce teď užívám koncerty více nežli dříve. Šest let byl SOČR trochu v pozici „kočovníka“, protože neměl svoje tradiční zázemí – orchestrální Studio, kde pro­bíhala zásadní rekonstrukce. Jaké to přinese orches­ tru změny? Jestliže se splní finální požadavky zvukařů a hráčů, tak bude Studio 1 odpovídat maximálním požadavkům sou­ časnosti a  mělo by být srovnatelné se světovými nahrá­ vacími studii. Prostor prostě hraje. Podařil se i  design interiéru. (Samozřejmě nebylo možné změnit kubaturu prostoru, zmizela jen sborová empora.) Ve finále tedy bu­ deme mít relativně luxusní prostor na provoz orchestru, který zatím jako zázemí neměl. Šest let čekání na  nové studio bylo nelehkou dobou a kolegům z orchestru mu­ sím vzdát poklonu. SOČR přes ustavičnou provozní mig­ raci neustrnul a díky bývalému šéfdirigentovi Vladimíru Válkovi, současnému šéfovi Ondreji Lenárdovi a hostům se pozitivně vyvíjí. Stabilizace ve  Vinohradské by měla přinést další růstový impuls. Jaké budou nahrávací priority? Určitě nově vznikající hodnoty, méně frekventované či neprávem opomíjené tituly hlavně 20. století, obnova snímků klasického repertoáru; nezanedbatelná je pro rozhlasové těleso funkce reprezentační. Jednička bude k natáčení využívána už od podzimu, nicméně plná čin­ nost naběhne od ledna 2014. V současnosti je šéfdirigentem orchestru Ondrej Lenárd. Jak jste s jeho působením spokojen? Orchestr i  já si to velmi užíváme. Hráčům dává hodně podnětů a žádný koncert není rutina. Jeho období možná nebude tak dlouhé jako Vladimíra Válka, ale určitě bude významné!

Nová koncertní sezona SOČRu bude probíhat opět v Ru­ dolfinu. Zastavil bych se u bonusového koncertu 4. listo­ padu, který bude atypicky v Obecním domě a završí osla­ vy 90. výročí vzniku Československého rozhlasu. Nemá zrovna obvyklou dramaturgii... Jelikož je určen nejen našim abonentům, ale i širší veřej­ nosti (bude snímán jak Českým rozhlasem, tak i Českou televizí), hledal jsem naplnění veřejnoprávní podstaty. Proto skladby dvou soudobých českých skladatelů, Emila Viklického a Josefa Vejvody, nalezení společného jazyka s osvědčenými skladateli Aaronem Coplandem a Leonar­ dem Bernsteinem a  snaha oslovit celé generační spekt­ rum. Mimochodem všichni mají ve  své tvorbě jazzové idiomy. Tradice orchestru se odvíjí od roku 1926 a je spojena s po­ čátky vysílání Radiojournalu. Během let prošel řadou změn názvů a zařazení ve struktuře rozhlasu. Do deva­ desátin mu zbývají pouhé tři roky. Jak by měl vypadat a fungovat SOČR v roce svých stoletých narozenin? Taková predikce je těžká, nicméně chtěl bych, aby to bylo stabilizované těleso vedené osobností s  výrazným umě­ leckým rukopisem, těleso, které šíří kulturu, vzdělanost a  osvětu a  přál bych mu pevné vnitřní institucionální ukotvení v rámci veřejnoprávního Českého rozhlasu. Luboš Stehlík Jan Simon | Foto: Daniela Simonová

12

Arnošt Goldflam | Foto: Wikimedia Commons

Povídk y – Psáno pro rozhlas Projekt k 90. v ýročí zahájení v ysílání Československého rozhlasu V řadě původních a dosud nepublikovaných povídek sou­ časných českých autorů psaných pro Český rozhlas vysí­ láme v září, v říjnu a v listopadu jubilejního roku povídky Arnošta Goldflama Pokušení, Magdaleny Platzové Starý kontinent a Roberta Krumphanzla Prázdná hnízda. Arnošt Goldflam (narozen 1946 v Brně) v roce 1977 ab­ solvoval studium režie na brněnské JAMU. Během studií režíroval i  hrál a  po  absolutoriu byl krátce v  angažmá v satirickém divadle Večerní Brno. V letech 1978–1993 pů­ sobil v  Hanáckém divadle (Prostějov), po  přestěhování do  Brna přejmenovaném na  HaDivadlo. Na  profilování poetiky tohoto divadla se významně podílel jako režisér, herec i autor. V současné době pracuje jako režisér v praž­ ských i  mimopražských divadlech, vyučuje na  JAMU a  příležitostně hraje ve  filmu. Je autorem mnoha her a dramatizací, povídkových sbírek a souborů vyprávění a pohádek pro děti. Tatínek není k zahození – pohádky pro malé i  velké (2004), Tatínek 002 – pohádky pro celou rodi-

nu (2006), dětský hororový příběh Standa a  dům hrůzy (2008), kniha pohádek pro mladší školáky Sny na dobrou noc, povídková sbírka Tata a jeho syn (2012) a další. V  povídce Pokušení vystupuje autorův oblíbený hrdina Standa, normální smrtelník, náš současník, který se nej­ prve ve  fantazii a  pak i  ve  skutečnosti dostává do  nad­ přirozených a  nepřirozených, často hrozivých situací. Povídka využívající nadsázky a  černého humoru je rov­ něž svébytnou variantou známých pekelnických pohád­ kových motivů. Uslyšíme ji v autorské interpretaci v režii Markéty Jahodové. (Český rozhlas Vltava, neděle 15. 9. 2013 v 11.30 hod.) Spisovatelka a novinářka Magdaléna Platzová (naroze­ ná 1972 v Praze) vystudovala filozofii na Karlově univer­ zitě. Působila rovněž jako herečka. V  letech 2001–2004 byla redaktorkou týdeníku Literární noviny. Časopisecky publikovala poezii a prózu v revue Souvislosti, v Salonu

Práva, v  revue Apokalipsa (Slovinsko). Je autorkou tří divadelních her. V  roce 2003 ji pražské nakladatelství OWP Marie Chřipkové vydalo soubor povídek tematic­ ky vázaných k chorvatské Dalmácii – Sůl, ovce a kamení. O  rok později jí ve  stejném nakladatelství vyšla novela Návrat přítelkyně, v  roce 2006 prozaická kniha Aaronův skok a  v  září 2008 knížka povídek Recyklovaný muž (obě knihy v nakladatelství Torst). V Torstu vyšel i její nejno­ vější román nazvaný Anarchista (2013). Vypráví o idealis­ tech z  konce 19. století a  o  těch dnešních, kempujících v  ulicích Manhattanu. Inspirací k  románu Anarchista je nepodařený atentát na  pittsburského podnikatele z  pře­ lomu 19. a  20. století, který zde vystupuje pod jménem John C. Kolman. V  autobiograficky laděné povídce Sta­ rý kontinent autorka reflektuje zkušenosti ženy, která se kromě starostí o rodinu musí vyrovnávat s přestěhováním z New Yorku do Evropy, do města, které musí nejprve po­ znat a nalézt k němu bližší vztah. (Český rozhlas Vltava, neděle 6.10. 2013 v 11.30 hod.) Spisovatel a  nakladatel Robert Krumphanzl (narozen 1973 v  Praze) vystudoval žurnalistiku na  Fakultě soci­ álních věd Univerzity Karlovy. V  letech 1992–1994 byl redaktorem časopisu Souvislosti. V  roce 1994 spoluza­ ložil nakladatelství Triáda, které dodnes řídí. V  letech 2000–2001 byl členem redakční rady Kritického sborníku, v letech 2001–2004 redaktorem Revolver Revue a její Kri­ tické Přílohy, do obou periodik rovněž soustavně přispí­ val. Knižně vydal prózu Minutové vzdálenosti (Edice RR 2005). Prózy a básně publikoval v Revolver Revui, Hostu či Aktualitách Setkání. Recenze a články psal do Revolver Revue, Kritické Přílohy Revolver Revue, Respektu, Lido­ vých novin, Literárních novin, Hostu aj. Jako editor při­ pravil mimo jiné díla Ladislava Dvořáka, Jana Kameníka, Vladimíra Neuwirtha, Zbyňka Hejdy, Jiřího Němce, Vác­ lava Vokolka či Pavla Rejchrta. V povídce Prázdná hnízda ožívá v ich formě vyprávěný vztah mezi babičkou a jejím vnukem, do něhož se zároveň promítá hochův vztah k za­ hradě, k práci v ní, určované odvěkým řádem přírody. Jiří Vondráček, redaktor cyklu Psáno pro rozhlas

Osudy 13

Naděžda Sobotková | Foto: Národní divadlo Praha

mistryní a  vedoucí operního baletu. Dosud stále dohlí­ ží na chod Baletní přípravky Národního divadla, kterou před šedesáti lety spoluzakládala.

Naděžda Sobotková: Učila jsem kambodžského krále Naděžda Sobotková, někdejší sólistka Baletu Národní­ ho divadla a dlouholetá taneční pedagožka letos v dubnu oslavila devadesáté narozeniny. Ve  Zlaté kapličce půso­ bí od  roku 1939, tedy neuvěřitelných 74 let. Nastoupila jako elévka, později se stala baletkou, sólistkou, baletní

V dětství na tanec nikdy nepomýšlela, chodila do Soko­ la, ráda střílela a ze všeho nejvíc milovala tzv. kolovadla, protože na nich mohla spojit skoky s létáním. Na školní besídce na konci páté třídy si jejího talentu všimla učitel­ ka baletní školy A. Handlová, která malé Nadě nabídla, aby navštěvovala její hodiny. Náhodné setkání se sólist­ kou opery Národního divadla Marií Šponarovou, dlou­ holetou kamarádkou Naděždiny maminky, jí změnilo život. Operní diva jí domluvila hodiny u šéfky Baletu Ná­ rodního divadla Jelizavety Nikolské a díky této přípravě se Nadězda ve svých šestnácti letech dostala do Národní­ ho divadla, kde působí dodnes. Za svoji dlouhou kariéru ve Zlaté kapličce zažila 16 ředi­ telů a několik režimů, od nacistické okupace, přes komu­ nismus až po návrat k demokracii. Z baletních šéfů s vel­

kou láskou vzpomíná na Sašu Machova, který nastoupil v  roce 1946 a  jako skvělý dramaturg, choreograf a  reži­ sér významně povznesl úroveň Baletu Národního diva­ dla. Za  jeho vedení se proslavili vynikající sólisté Naďa Hajdašová, Zora Šemberová, Helena Fenclová, Antonín Landa, Oldřich Stodola, Jiří Blažek, legendární Miroslav Kůra a  řada dalších. Nezapomenutelné vzpomínky pojí Naďu Sobotkovou i  s  její životní učitelkou, vynikající choreografkou Jelizavetou Nikolskou, jejíž pohnutý osud by vydal na celý román. V roce 1953 Naděžda Sobotková spolu s Olgou Páskovou a  Věrou Ždichyncovou obnovila Baletní přípravku Ná­ rodního divadla a vedle kariéry taneční se začala věnovat i činnosti pedagogické. Podílela se na vzniku nových os­ nov a  překládala výukové materiály. Za  dobu existence baletní školy prošlo jejíma rukama okolo 3000 dětí, mimo jiné i  proslulý choreograf Jiří Kylián nebo kambodžský král Norodom Sihamoni. Marina Feltlová

S podzimem za zády – Jiří Honzík Jiří Honzík se narodil 19. dubna 1924 v Košumberku na severozápadním pomezí Českomoravské vysočiny. Jeho rodiče, lékaři, se s tříletým synem přestěhovali do Cviko­ va, kde byl zřízen Zemský tuberkulózní ústav. „Moje vě­ domí začíná okamžikem tohoto přestěhování,“ vzpomíná dr. Honzík. Roku 1935 nastoupil Jiří Honzík na české reálné gymná­ zium v  České Lípě. Vedle poznávání literárních hrdinů a souvislostí, bylo ovšem třeba vyrovnávat se s  pomě­ ry, které komplikovaly sílící nároky nacistické říše. Na podzim 1938 rodiče s jediným synem přesídlili do míst, v nichž lékařskou praxi začínali, do Luže u Košumberka. V nedalekém Vysokém Mýtě pokračoval Jiří Honzík v gymnaziálních studiích, ale jen do roku 1941, kdy byl zatčen za rozšiřování letáků. Z  věznic v  Pardubicích,

Drážďanech a v  Litoměřicích se devatenáctiletý mladík vrátil v červnu 1943 a do konce války pracoval v dělnic­ kých profesích. „Pár dní poté jsem si zajel do Prahy. Fakulta, bylo jasné, že pro mne připadá v  úvahu jedině filozofická, už byla otevřená, ale samozřejmě jsem zjistil, že pokud chci stu­ dovat, nejdřív musím odmaturovat.“ Po prožitých zkouš­ kách byla ta maturitní už jen radostným detailem. V po­ lovině října 1945 rodina přesídlila do Prahy a Jiří Honzík studoval literární historii a slavistiku. „A moje představa byla, že až dostuduji, odejdu do nějakého většího severo­ českého města, kde je vědecká knihovna, budu tam kni­ hovníkem, psát do místních novin a budu také ten, co bude dopisovat do Prahy.“

Díky společenským změnám mezi lety 1946-1948 bylo třeba opět představy poněkud poupravit. Vysokoškolák se sice stal novinářem, ale přímo v  hlavním městě, kde žije dodnes. Přispíval například do Kulturní politiky, Literárních novin, Plamene, Hosta do domu, do Světové literatury. Pracoval v kulturní rubrice Rudého práva. Na FF UK působil jako odborný asistent, překládal, redigo­ val. K  vydání připravoval spisy Terezy Novákové, spo­ lupracoval s Československým rozhlasem, připravil řadu překladů z  ruštiny. V  roce 1972 musel místo na fakultě opustit a živil se jako překladatel na volné noze. Od roku 1982 je v důchodu. Z vlastní tvorby Jiřího Honzíka byly v roce 2000 knižně vydány jeho literárněvědné studie Dvě století ruské literatury a o pět let později vyšla v Torstu sbír­ ka jeho veršů nazvaná S podzimem za zády. 

Milena M. Marešová

14 Jubileum

Peter Härtling

Peter Härtling | Foto: Archiv LM

osmdesátilet ý

Německý spisovatel Peter Härtling oslaví 13. listopadu 2013 své osmdesáté narozeniny. Podobné jubileum do­ voluje být trochu osobnější. Doufám, že by proti nebyl ani sám Peter Härtling, který se vždy zuby nehty bránil iluzorní snaze o tzv. objektivní vystižení něčí osobnosti a který kupříkladu ve svém románu Schubert (1992) ochot­ ně přiznává, že píše knihu o „svém“ Franzi Schubertovi. Začnu povzdechem nad neexistencí vzpomínky, již bych si tolik přál vlastnit: Na  počátku 90. let 20. století, kdy jsem ještě nestudoval na Univerzitě Palackého, navštívil Peter Härtling dvakrát Olomouc. Četl na  Katedře ger­ manistiky ze svých textů. Potud by se bylo mohlo jednat o  obvyklé autorské turné. Peter Härtling ovšem navíc navštívil město, v  němž strávil během protektorátu tři podstatná léta svého dětství, k nimž se ve svých knihách s pravidelností vrací, léta, která jej formovala právě v nej­ složitějším období osobnostního vývoje. V  doprovodu profesora Ludvíka Václavka se tenkrát autor procházel ulicemi a parky města a rozvzpomínal se. Oběma účast­ níkům této procházky tehdy musely zajisté vyvstávat ve vzpomínkách odlišné obrazy téhož města. Peter Härtling je velmi úzce spjat s Moravou, jeho praro­ diče z otcovy strany pocházejí z Brna. Sám autor se ov­ šem narodil v Saské Kamenici (Chemnitz), dětství strávil v  nedaleké vesnici Hartmannsdorf. Protože Härtlingův otec nebyl nadšeným stoupencem režimu, rozhodl se vzdálit v roce 1940 z dohledu místních politických orgá­ nů a  po  krátkém intermezzu v  Brně se rodina s  dvěma dětmi usadila v Olomouci, kde otec Härtling převzal ad­ vokátní kancelář. Ke  konci války je povolán na  frontu, v  červnu roku 1945 umírá v  ruském zajateckém táboře Döllersheim a  rodina prchá z  Olomouce před ruskými vojsky nejprve do Zwettlu v Dolních Rakousích, později do města Nürtingen v jižním Německu. Několik měsíců na to si bere Härtlingova matka život. V 50. letech praco­ val Peter Härtling jako žurnalista a začal vydávat vlastní věci. Cena kritiků za knihu Niembsch o životě pozdně ro­ mantického rakouského básníka Nicolase Lenaua v roce 1964 odstartovala Härtlingovu kariéru. Během 70. a 80. let se Härtling stává uznávaným spisovatelem, jsou mu udíleny významné ceny, stipendia a  čestné doktoráty,

Jubileum 15

dnes patří bez pochyb k  nejdůležitějším a  nejčtenějším německým spisovatelům. Kdybychom chtěli ve  zkratce přehlédnout veškeré Härtlingovo dílo, mohli bychom vydělit několik oblas­ tí, k  nimž se autorova tvořivost napírá již od  počátků jeho umělecké dráhy. Jako první velkou skupinu textů lze vydělit autobiografickou literaturu. Romány jako Nachgetragene Liebe z roku 1980 (česky jako Opožděná láska v  překladu Věry Linhartové), Herzwand z  roku 1990 (česky jako Srdeční stěna v  překladu Lucy Topoľské) či Leben lernen (2003) jsou přísným ohledáváním vlastního dětství, sebekritickou sondou do duše dítěte vystaveného tlaku odlidšťujících ideologií. Dítě jako nečasová bytost a  současně jako ještě nezpevněná existence eminentně náchylná k otravě ideologiemi, z nichž pro ně dýchá ja­ kési to indiánství, to je fascinující jádro Härtlingových autobiografizujících knih. Zajímavou historii má novela Božena (1994): inspirací pro sepsání tragického osudu ot­ covy olomoucké sekretářky, paní Špačkové, bylo osobní setkání autora s její rodinou po prvním Härtlingově čtení v Olomouci v roce 1992. Druhá velká skupina Härtlingových textů jsou jeho spe­ cifické biografické romány. Peter Härtling je přitahován osudy umělců, kteří žili a  tvořili na  sklonku 18. století a v 1. polovině 19. století. Tito – v širším slova smyslu – romantikové jako Friedrich Hölderlin (Hölderlin, 1976), Franz Schubert (Schubert, 1992), Robert Schumann (Schumanns Schatten, 1996), Eduard Mörike (Die dreifache Maria, 1982), Wilhelm Waiblinger (Waiblingers Augen, 1987), E. T. A. Hoffmann (Hoffmann oder Die vielfältige Liebe, 2001) umožňují Peteru Härtlingovi obkružovat umělecky to, co lze nazvat „konstrukcí dějin“. Härtling není naivní autor, který by se domníval, že může nezá­ vazně a objektivně psát o životě osobností, z nichž se vět­ šina časem proměnila v ikony. K literárnosti a subjektiv­ nímu pohledu na  ně se výslovně hlásí. Z  uvědomované a  literárně zpracovávané skutečnosti, že a  jak čteme a píšeme dějiny, Härtlingovy knihy ve srovnání s naivní či tzv. objektivní biografickou literaturou nesmírně pro­ fitují. Härtlingova osobní inklinace k romantické poetice

a současný kritický odstup od předmětu jeho zájmu činí z autora brilantního literárního portrétistu, jehož knihy patří ke skvostům německé literatury druhé poloviny 20. století. Podstatnou část Härtlingovy tvorby představují knihy pro děti. K  těm nejznámějším patří zajisté Das war der Hirbel (1973), Ben liebt Anna (1979), Krücke (1987). I v knihách pro mladé čtenáře se autor nezbavuje svého obvyklého modu vyprávění, který slučuje zdánlivě neslučitelné: něhu a  niternost, které poskytují čtenáři jeho knih často pocit, jako by vypravěč hovořil v nějakém intimním rozhovoru pouze k nim samotným, a potřebu reflexe, odstupu, které s  sebou nutně nese nemožnost vyhýbat se realitě (např. tématu války apod.). Je udivu­ jící, jak intimně Härtling vypráví, a že přesto nepřekročí hranici sentimentality a banality. Dovolím si uzavřít svoji skicu o Peteru Härtlingovi zmín­ kou o  dalším pojítku s  Olomoucí. Posledním velikým oce­ něním, které spisovatel dostal, byla Cena Jacoba Grimma (Jacob-Grimm-Preis Deutsche Sprache), udělova­ ná jako jedna ze tří Kulturních cen za  péči o  německý jazyk (Kulturpreis Deutsche Sprache). Härtling ji obdržel v roce 2012. Každoročně je toto ocenění udělováno osob­ nostem, které se zasluhují o kreativní rozvoj německého jazyka a  péči o  něj jako o  jazyk kultury střední Evropy a  tak přispívají k  jeho popularizaci. Härtlingovy texty, které se vyznačují odpovědností, přísností a  spontanei­ tou, střídmostí a  nebojácností při zacházení s  jazykem jako prostředkem uchopování a  vytváření světa, jistě po tomto ocenění volaly. O dva roky dříve, v roce 2010, ocenila porota vedle populárního německého zpěváka Udo Lindenberga také olomoucké Centrum pro výzkum německé moravské literatury při Katedře germanistiky na Filozofické fakultě Univerzity Palackého, které si do­ voluje Härtlinga řadit mezi „své“ německy píšící autory úzce spjaté s Moravou. Porota tehdy vyjádřila udělením ceny podporu dlouhodobé snaze vědců a pedagogů, kte­ ří pomocí vědeckých a popularizujících publikací upomí­ nají českou veřejnost na  dlouhodobě politicky potlačo­ vaný fakt historického prolínání českojazyčné a  němec­

kojazyčné kultury na území dnešní České republiky. Ne vždy kvitované snahy těchto vědců jsou projevem jejich vědomí a přesvědčení, že bez znalosti německého jazyka jako jednoho z kulturních jazyků českých zemí a bez zna­ losti německojazyčné kultury těchto území bude „naše“ kulturní paměť vždy okleštěná a  náchylná k  svévolným ideologizacím. Peter Härtling může být svým přístupem k  historii a  jazyku vzorem společensky uvědomělého a aktivního umělce a není důvodu, proč jej nevnímat jako umělce, který je součástí kultury českých zemí. 

Lukáš Motyčka

Rodina Petera Härtlinga

16 Jubileum

Albert Camus, 1957 | Foto: Robert Edwards – Wikimedia Commons

Albert Camus – 100. v ýročí narození

Dne 7. listopadu 2013 uplyne 100 let od  narození fran­ couzského filozofa, esejisty, prozaika a  dramatika Al­ berta Camuse. Ve Francii k tomuto významnému výročí tvůrce, který se narodil v roce 1913 v někdejší francouz­ ské kolonii Alžírsku v městečku Mondovi (dnes Dréan), proběhne řada výstav, přednášek, konferencí a  dalších akcí. Na  Vltavě si tohoto výjimečného autora připome­ neme od  čtvrtka 7. 11. do  neděle 10. 11. povídkou, sed­ mi eseji (z  toho dvěma premiérami), pořadem Souzvuk a Schůzkami s literaturou.

Pátek 8. 11. | 10.00 hod. | Albert Camus: Smrt na duši Text z léta roku 1936, kdy třiadvacetiletý Camus podnikl cestu po střední Evropě. V srpnu strávil čtyři dny v Pra­ ze. Z pobytu vznikl deníkově laděný esej s názvem Smrt na duši. Camusův pražský pobyt proběhl ve znamení exi­ stenciální úzkosti a  nejistoty v  osobním životě (začína­ jící autor se v  té době dohodnul se svou ženou Simone na  rozvodu). Neznalost češtiny pochopitelně ztěžovala orientaci v pražských reáliích. Z překladu Denise Molča­ nova (Respekt č. 27/2013) připravil Petr Turek.

Moderní povídka | čtvrtek 7. 11. | 16.00 hod. | Host Povídka Host vyšla v  souboru Exil a  království (fr. 1957, česky 1965). Autor pracoval již od  roku 1952 na  knize s pracovním názvem Povídky z exilu. V důmyslných obmě­ nách zde uplatnil základní motiv svého díla, hledání člo­ věka, jenž se cítí cizincem v okolním světě a hledá svou cestu v chaosu vnějších sil a vztahů. Povídka Host vznikla ještě před 1. listopadem 1954, kdy bylo v Alžíru zveřejně­ no provolání s  výzvou Alžířanům, aby zahájili ozbroje­ ný boj proti nadvládě Francouzů, a přece již předpovídá dilema, které Camusovi později vznikne s počátkem al­ žírské války o  nezávislost. Z  překladu Josefa Pospíšila připravila Ilona Janská. V  režii Aleše Vrzáka účinkuje Jan Vondráček.

O  víkendu 9. a  10. 11. odvysíláme v  mimořádném sché­ matu Camusovy eseje Návrat do Tipasy, Nihilismus a dějiny, Naděje a absurdita v díle Franze Kafky, Království konečných účelů, Helenin exil a esej českého literárního kritika Jiřího Cieslara Albert Camus – filosof na svahu. Krátce ke dvěma textům:

Psáno kurzívou | čtvrtek 7. 11. | 10.00 hod. André Blanchet: Sázka Alberta Camuse Fragmenty z  pronikavé studie francouzského jezuity An­dré Blancheta (1899–1973), v  níž tento významný li­ terární kritik bezprostředně po tragické smrti A. Camuse v lednu 1960 ozřejmuje vnitřní motivaci člověka, který je skryt za dílem a analyzuje autorův vztah k Bohu. Z pře­ kladu Josefa Mlejnka připravil Petr Turek.

Albert Camus: Návrat do Tipasy Z  esejistické knihy s  názvem Léto (fr. 1954, česky 1999) jsme vybrali text Návrat do Tipasy (1952), v němž autor kráčí po stopách svých dávných inspirací a kořenů. Ruiny římského města Tipasa nedaleko hlavního města Alžíru jsou cílem Camusovy zimní cesty, při níž si uvědomuje, že „za povyku, v němž žijeme, není láska možná a sprave­ dlnost nestačí. Proto Evropa nenávidí denní světlo a ne­ dokáže nic jiného než na nespravedlnost odpovídat zase nespravedlností. Ale já jsem v Tipase znovu objevoval, že chceme-li zabránit, aby spravedlnost zkostnatěla (..), mu­ síme si v sobě uchovat nedotčenu svěžest, zřídlo radosti, milovat den, který se z  moci nespravedlnosti vymyká, a  navrátit se do  boje, až si toto světlo vydobudeme. (..) konečně jsem chápal, že mě v  nejhorších letech našeho šílenství nikdy neopustila vzpomínka na toto nebe.“

Z překladu Vlasty Dufkové připravil Petr Turek. V režii Markéty Jahodové účinkuje Vladimír Dlouhý. Albert Camus: Nihilismus a dějiny Z Camusova stěžejního filozoficko-esejistického díla Člo­ věk revoltující (1951) jsme vybrali kapitolu dnes nadmíru aktuální, kapitolu o  revoltě a  nihilismu v  lidských ději­ nách. Z překladu Kateřiny Lukešové připravil Petr Tu­ rek. V režii Markéty Jahodové účinkuje Jan Vlasák. Souzvuk | neděle 10.11. | 9.00 hod. Albert Camus: Ze zápisníků I-III Deníkové záznamy z let 1935–1959: texty na pomezí ese­ je, filozofie a básně v próze, postřehy, čtenářské záznamy, zárodky budoucích děl, ojedinělé dílo výjimečného tvůr­ ce. Fascinace středomořským světem a  světlem: „Tyhle sklonky dne v Alžíru, kdy ženy jsou tak krásné (květen 1936).“ Fragmenty z  Camusových deníkových zápisků v překladu Vlasty Dufkové vybral Petr Turek. Schůzky s literaturou | neděle 10.11. | 20.00 hod. Albert Camus, akord života a díla Hodinový portrét spisovatele připravila Milena Tomá­š­ ková. Ukázky z románů První člověk, Cizinec, Mor a z ese­ jistické knihy Člověk revoltující v  překladech Kateřiny Vinšové, Miloslava Žiliny, Mileny Tomáškové a  Kate­ řiny Lukešové. V  pořadu uslyšíme autentické na­hrávky Camusova hlasu. V režii Markéty Jahodové účinkují Jan Kačer, Miloš Hlavica a Ivan Gübel. 

Petr Turek

17

„K avalír velmi pohnutého soukromého života“

Osmého září uplyne 400 let od smrti Carla Gesualda da Venosa, italského šlechtice, skladatele a hudebníka, jehož kompoziční styl a  životní osudy uchvátily a  inspirovaly ve dvacátém století řadu umělců různých oborů. Gesual­ do patří k poslední generaci renesančních skladatelů, ale jeho způsob kompozice, uplatněný především v  pozdní madrigalové tvorbě, je naprosto jedinečný. Završuje po­ kusy několika generací skladatelů 16. století, kteří v pro­ cesu hledání nového výrazu a ve snaze nalézt adekvátní prostředky pro vyjádření emotivních a dramatických tex­ tů experimentovali s chromatickými postupy při vedení hlasů svých skladeb. Gesualdo mezi nimi vyniká nejen odvahou, ale také tím, že je nezávislým umělcem. Není profesionálním skladatelem, který by se svým uměním živil. Je šlechticem z bohatého a vlivného rodu, pro kte­ rého je kompozice hudby cestou, jak dát průchod svým niterným pocitům, které i  po  staletích zaujaly moderní psychoanalytiky k  různým interpretacím. Gesualdo je skutečně „kavalírem pohnutého života“, jak ho nazval Gracian Černušák ve 30. letech minulého století. Narodil se 8. března roku 1566 ve Venose jako druhoro­ zený syn knížete Fabrizia Gesualda. V domě svého otce v  Neapoli získal vzdělání a  základy všech dovedností, které mohl jako šlechtic potřebovat v  dalším životě. Je pravděpodobné, že se učil i  hře na  loutnu a  zpěvu a  že

byl veden v  umění kontrapunktu a  kompozice. Carlo byl původně určen ke dráze duchovního, ale úmrtí jeho bratra z něj udělalo dědice knížecího titulu a rozsáhlého rodového majetku. Roku 1586 se oženil se svojí sestře­ nicí Marií d´Avalos. Manželství nebylo šťastné a skonči­ lo tragicky. 26. října roku 1590 přistihl Gesualdo svoji ženu ve  svém neapolském domě in flagranti s  vévodou z Andrie Fabriziem Carafou. Jeho reakce byla okamžitá a velmi emotivní, neboť nechal oba milence na místě za­ vraždit. Vzhledem ke svému původu nebyl potrestán, ale společně s touto příhodou vstoupil do jeho duše neklid, označovaný v jeho době jako melancholie, který je patrný ve  všech jeho dalších projevech, včetně hudby. Jednalo se nejspíše o  stavy deprese, výčitky, potřebu přehnané zbožnosti a pokání. Tyto stavy mysli jsou patrné ve volbě textů, které zhudebňoval, a v užívání překvapivých har­ monických zvratů. Inspirací pro jeho hudbu však bylo i  poznání hudební kultury dvora ve Ferraře, který se stal na konci 16. století velice progresivním místem, kde se střetávaly přední ital­ ské skladatelské osobnosti a utvářel se nový interpretační styl, v kterém našly uplatnění i ženy sólistky. Ve Ferraře začal Gesualdo tisknout i své prvé madrigalové sbírky. Přes občasné cestování se však Gesualdo stále více uza­ víral do izolace od okolního světa. Na konci století se ob­

klopil hudebníky a intenzivně se věnoval hudbě. Dokla­ dem toho jsou další tisky jeho skladeb. V roce 1603 vydal v  Neapoli dvě obsáhlé sbírky duchovních motet. Roku 1611 vychází v Gesualdu u tiskaře Jacoba Carlina sbírka Responsoria a  pátá a  šestá kniha pětihlasých madrigalů. Tato díla patří k  vrcholům Gesualdovy tvorby. Zvláště madrigalové knihy se setkaly v  hudební kultuře Itálie, která hledala nové stylové paradigma, s velkým ohlasem. Svědčí o tom četné reedice jeho madrigalů u význačných benátských tiskařů a  především historicky pozoruhod­ né kompletní vydání všech Gesualdových pětihlasých madrigalových knih ve formě partitury Partitura delli sei libri de´madrigali a cinque voci, které vyšlo v Janově v roce 1613. Carlo Gesualdo stále komponoval, ale jeho podivínství se umocňovalo a začalo se projevovat i posedlostí ve sbí­ rání ostatků svatých. Zhoršoval se i jeho zdravotní stav, neboť dlouhodobě trpěl astmatem. V srpnu 1613 zemřel jeho syn z  prvého manželství Emanuel. Krátce na  to, 8. září zemřel také Carlo Gesualdo. Příčina jeho smrti ne­ ní známá. Pohřben byl v kapli sv. Ignácia v kostele Gesù Nuovo v Neapoli.



Petr Daněk

18

David Vaughan | Foto: Týdeník Rozhlas

David Vaughan: Slyšte můj hlas Praha, rok 1937. Mladý muž, žurnalista, Angličan, sho­ dou rodinných okolností ovládající češtinu, přijíždí do Prahy jako tlumočník a  příležitostný zpravodaj. V  po­ hraničních oblastech Československa se soužití Čechů a Němců pomalu mění v konflikt, velmoci, které stály při založení samostatného Československa, jsou volány k ře­ šení problému, který ovšem nevzniká přirozeně, ale je rozdmýcháván nacistickými ideology. Novou, zázračnou ideologickou zbraní veřejného šíření informací i dogmat je rozhlas – a tohle médium našeho vypravěče mimořád­ ně zajímá. David Vaughan, Angličan, žijící v Praze, lingvista, poly­ glot, rozhlasový dokumentarista a publicista, vysokoškol­ ský učitel dějin a praxe médií, napsal svou rozhlasovou novelu s prvky dokumentu na základě studia zvukových i písemných materiálů k úloze rozhlasu v roce předcháze­ jícím mnichovské konferenci. Na té, jak víme z historie, bylo Československo v iluzorní snaze o záchranu evrop­ ského míru zrazeno spojenci Velkou Británií a  Fra­ncií. Československý rozhlas od  svého vzniku vysílal i  pro

německou menšinu německy. Vytvářel však program po­ liticky neutrální, zaměřený spíše kulturně a  oddechově, dlouho se nesnažil komentovat dění v Sudetech a nároky českých Němců z  pozice československého státu, rezig­ noval na  možnost sdělovat českým Němcům o  hitlerov­ ské říši jiné informace, než jakých se jim dostávala z říš­ ských vysílačů. Stručně řečeno – vůči českým Němcům zanedbal československý rozhlas svou státotvornou roli. Hlavní nacistický ideolog Josef Goebbels naopak po­ chopil jedinečnou úlohu rozhlasu okamžitě, německé vysílače měly dobrý a silný signál a vytvářely přitažlivý program pro všechny skupiny obyvatel ve  všech oblas­ tech. Německy mluvící obyvatelé českého a moravského pohraničí neměli důvod poslouchat německé vysílání Československého rozhlasu, této služby se jim dostáva­ lo v mnohem lepší kvalitě z německých vysílačů. Že tyto vysílače vedle hudby a zábavy sdělovaly také nacistickou verzi politických událostí a  o  situaci českých Němců ří­ kaly vyslovené lži, to tenkrát (ostatně jako v každé době totalitních praktik) posluchači nedokázali, a  později už ani nechtěli rozpoznat. Mladý britský novinář se v redakci Radiojournalu setká­ vá s  protagonisty tehdejšího demokratického rozhlaso­ vého novinářství – s  básníkem a  redaktorem zahranič­ ního vysílání Ivanem Jelínkem, s publicistou Miloslavem Dismanem, je svědkem rádiového mostu mezi náro­ dy, po  němž běžela poselství míru Alberta Einsteina, Rabínranátha Thákura, Františka Křižíka i Karla Čapka. Je uhranut kouzlem rozhlasu, skutečností, že stejnou in­ formaci můžou díky rádiovým vlnám slyšet lidé ve  stej­ ném okamžiku na  různých místech světa. V  příběhu vystupuje i  řada slavných jmen zahraničních novinářů, Britů i Američanů, kteří v době kolem Mnichova v Praze působili, setkáme se i s představiteli Sudetoněmecké stra­ ny v jejím sídle v Německém domě Na Příkopech a v do­ provodu novináře Billa Morrella a jeho foxteriéra se něko­ likrát vypravíme do Liberce, Karlových Varů a na severo­ český venkov, abychom spolu s vypravěčem byli svědky shromáždění Henleinovy strany, ale i mítinku německých antifašistů, sociálních demokratů a komunistů z průmy­ slových oblastí, a  také bohoslužby. Významnou a  složi­

tou postavou je katolický farář Emanuel Reichenberger přezdívaný „rudý kaplan“, který se z křesťanských pozic bere před Mnichovem za své venkovské a dělnické věřící ze Sudet, válku přežije v  emigraci v  USA a  po  návratu do  Německa se stejně nekompromisně postaví za  odsu­ nuté Němce. David Vaughan s využitím dobových dokumentů líčí scé­ nu příjezdu lorda Runcimana do  Prahy, přivádí nás na tiskovou konferenci do hotelu Alcron, kde kvůli aglické­ mu puritánskému metodistovi musí být zakryta socha – ženský akt, a ukazuje lhostejnost a povýšenost britských politiků k osudu středoevropské země. Díky archivu BBC uslyšíme oslavnou píseň, jíž byl Neville Chamberlain ví­ tán v Londýně jako zachránce míru, a v kontrastu k ra­ dosti britské veřejnosti zaznějí zvukové záznamy otřes­ ných politických projevů reprezentantů Německé říše. Vypravěč rozhlasové novely s prvky dokumentu se Pra­ hou pohybuje na trase mezi bydlištěm na Újezdě, Ná­ rod­ní třídou, Václavským náměstím a budovou rozhlasu na  Vinohradské, tehdy Fochově třídě. Město ožívá jako zvukový obraz – průvod s Palládiem země české, sokol­ ský slet, příjezdy a odjezdy politiků, kavárny, v nichž se scházejí novináři a shánějí tu zprávy, Václavské náměstí jako tržiště informací. Demokraticky smýšlející zahranič­ ní zpravodajové žasnou nad obratností německé propa­ gandy, nad rychlostí, s níž jsou nacisté schopni vyrábět falešné zprávy, i  nad liknavostí československých médií ve chvíli smrtelného ohrožení. Jsme svědky i  dvojího žurnalistického stylu – jeden je kavárenský, pohodlný, mani­pulovatelný, druhý autentický, reportážní, jaký re­ prezentuje nejen vypravěč a jeho straší přítel Bill Morell, ale na české straně i Miloslav Disman a Milena Jesenská. Ocitáme se v mnohojazyčném, otevřeném prostředí prv­ ní Československé republiky, bohužel na samém jejím konci. Řada dokumentů té doby se zachovala v archivech v pí­ semné podobě – projevy poslanců, umělecké texty, ci­ tace z  britského, německého i  českého tisku. Mnohé dokumenty jsou zvukové, díky digitální technologii vy­

Iva Klestilová 19

sílatelné na  slušné technické úrovni, působivé autentic­ kými hlasy. Například rozdíly v dikci i rétorice Konráda Henleina a  představitele německé sociální demokracie Wenzela Jaksche jsou už svým tónem a zvukem hlasu vý­ mluvným svědectvím o  úmyslech mluvčích i  o  publiku, k němuž se obracejí. Skloubit cizojazyčné projevy, jež je třeba posluchačům přetlumočit, s  hereckou interpretací písemných dokumentů je složitý režijní úkol, vyžadující filigránskou práci se zvukem i hercem. Četba na pokra­ čování s prvky dokumentu je v tomto smyslu inscenačním experimentem, který staví do ústřední role zvukovou ro­ vinu jazyka. Vypravěč příběhu, mladý Angličan, po Mnichovu odjíždí ( jako ostatně všichni zahraniční novináři) z Prahy zpát­ ky do Londýna, o Československu je rozhodnuto a pře­ stává být pro média nadále zajímavé. To, co v Praze zažil, i lidé, s nimiž se tu setkal, ho však poznamenají na celý život. V roce 1950 se do Československa v roli tlumoční­ ka vrací, komunistický režim ho však do země nevpustí.

Za pět minut dvanáct

Po osmileté odmlce v éteru opět zazní premiéra rozhla­ sové hry Ivy Klestilové, publikující několik let pod teh­ dejším příjmením Volánková. V  Klubu rozhlasové hry se ocitneme v obývacím pokoji kdysi pětičlenné rodiny, jejíž osudy začnou vyvěrat po neočekávaném úmrtí otce. Za  pět minut dvanáct je symbolickým časem určeným k tomu, aby člověk změnil dosavadní způsob bytí. Jak ho tedy naplní tři sourozenci středního věku?

V Norimberku se setkává s paterem Reichenbergerem a je otřesen jeho interpretací nacismu a holocaustu. Reichen­ berger nemá pro vítězství Spojenců sympatii ani omlu­ vu. Vidí jen další vyhnance a  rozbombardovaná města. Britský novinář je konfrontován s rétorikou studené vál­ ky a  železné opony z  obou stran. Vrací se do  Londýna s pocitem ztráty smyslu – válka, která toho tolik zničila, skončila mírem plným neporozumění. Podruhé se vrací do Prahy v roce 1990, vyhledá v archi­ vu a znovu si poslechne antifašistický proslov patera Rei­ chenbergera z  roku 1938, aby se ve  vzpomínkách mohl opřít o to, co si z roku, kdysi stráveného v Praze, odvezl nadějného. David Vaughan napsal svou dokumentární novelu Slyšte můj hlas na objednávku Tvůrčí skupiny literárně-drama­ tické k 90. výročí Českého rozhlasu. Rozhlas, jeho moc i  bezmoc, sláva i  bída, jsou v  hlavní roli příběhu spolu s ja­zykem a ideou demokracie. Jde vlastně o non-fiction,

Iva Klestilová Původně herečka, od roku 2004 dramaturgyně Činohry Národního divadla, se vlastní dramatickou tvorbou sys­ tematicky zabývá zejména od druhé půlky devadesátých let. Mezi významné tituly autorky, zaměřující se nejen na témata partnerských a rodinných vztahů, ale také roz­ padu společenských hodnot a  kritiku politického dění, jmenujme např. hry: Všichni svatí, trilogie Minach, Stísněni, trilogie Má vlast, Jak v  Sistrech listí svist, 3sestry2002. cz, Benefice, Stísněná 22, libreto k opeře Pavla Smutného Mysterium fidei aj. S rozhlasem začala spolupracovat v br­ něnském studiu, kde na konci devadesátých let přispíva­ la do  kulturních magazínů autorským cyklem Brněnské magi (s  V. Schulczovou) a  Zpráva čtenářky Ivy Volánkové. Zde byla také uvedena její povídka Čtvrté patro a rozhla­ sová hra Konec. Rozhlasové adaptace se rovněž dočkala hra Barbíny, kterou napsala s Valerií Schulczovou.

v níž jedinou fiktivní postavou je bezejmenný Vypravěč, mladý – na konci příběhu už starý – anglický překlada­ tel, tlumočník a příležitostný žurnalista. Slyšte můj hlas, volají protagonisté příběhu jeden přes druhého – a v éte­ ru je slyšet disharmonie, jež k porozumění nevede. Z  anglického originálu text Davida Vaughana přeložila Pavla Hájková, redakci vykonala Alena Zemančíková, s  režisérem Dimitrijem Dudíkem v  práci s  archivními i  scénickými zvuky spolupracoval Petr Šplíchal. V  roli Vypravěče uslyšíte Václava Neužila a Josefa Somra. Alena Zemančíková

Český rozhlas Vltava: Četba na pokračování, od 29. 9. –7. 10. 2013 v 18.30 hod.

Za pět minut dvanáct Příběh sourozenců bilancujících dosavadní život tvá­ ří tvář smrti otce, vypovídá nejen o  osudu jednotlivých členů konkrétní rodiny. Dramatický konflikt mezi trojicí „dětí“ stojí v kontrastu s vnitřními promluvami jejich ro­ diče, poznamenaného vzpomínkami na  dobu, se kterou má spojené zejména životní prohry a zklamání. V komor­ ním prostředí tak proběhne nejen soukromá bouře, ale také retrospektiva do  období socialistického Českoslo­ venska a  následujících změn souvisejících s  klopotným chodem nově vzniklého demokratického zřízení. Hra byla natočena v brněnském studiu ČRo v režii Ale­ xandry Bauerové. Účinkovali Jiří Štěpnička, Luboš Ve­ selý, Irena Vacková a Jiří Vyorálek. Hudbu složil Tomáš Vtípil, mistrem zvuku byl Josef Daněk. Premiéra se vysí­ lá 26. 11. 2013 ve 21.30 hod. 

Hana Hložková

20

Josef Váchal | Foto: ČTK

Za  autentický lze pokládat Váchalův výrok, že Cesta Slovenskem je jeho knihou nejkrásnější. Její vydání však autor vnímal jako nemožné. Kromě rukopisu, uloženého nyní v  Památníku národního písemnictví, existuje ještě opis, který provedla Váchalova partnerka (a  spolucesto­ vatelka po  Slovensku) Anna Macková a  jejž Váchal ilu­ stroval. Opis byl dlouho pokládán za  ztracený. Editor knihy Petr Hruška ho však objevil v knihovně Národní­ ho muzea a při práci na knize k němu přihlížel.

Váchalova wampyristická expedice na Slovensko a Café Hyena Svůj cestopis Cesta Slovenskem s A. Calmetem Ord. S. B. aneb Theorie wampyrismu napsal Josef Váchal na vrcholu tvůr­ čích sil. Začal s tím už na cestě samé, v letních měsících roku 1930. Cestoval s Annou Mackovou, Leonbergerem Tarzanem – jemuž v textu věnuje víc pozornosti než své partnerce, nechává ho dokonce napsat celou jednu kapi­ tolu – a knížkou barokního exegeta Calmeta o vampyri­ smu. Sama Calmetova kniha vstupuje do  příběhu jako živý hráč. „Stránky, které jedenkráte jsem už pročetl, úplně o  novém obsahu býti jsem shledal a  neznámými. Naopak: to, co jedenkráte jsem již přečetl, žádným způ­ sobem, hodlaje jedenkráte ještě zajímavé statě znovu si prohlédnout, nalézti jsem v knize nemohl.“ To určuje ráz celé cesty a optiku, s níž autor na navštívenou zemi shlíží.

Absurdní záminkou k  expedici na  Slovensko se stává kniha mystika A. Calmeta, již Váchalovi dodá jistý rada Kromfundel. Pod tímto jménem je v knize zachycen mys­ tik Karel Weinfurter, který – na rozdíl od románového – zemřel v březnu 1942. V úvodní části textu vystupují, jak je u Váchala zvykem, i další existující osobnosti, jež pod průhledně krycími jmény snadno poznáme, například Jaroslav Vrchlický nebo Otokar Březina. S  Váchalem se okultista Weinfurter poznal už roku 1903 a  chodili mj. do kavárny U mrtvoly. Po vzniku Československa se pak jejich cesty rozešly a malíř vyslovoval oprávněné výhrady k  Weinfurterovu šarlatánství: „Neodebírám humoristic­ kých časopisů! Weinfurterova Okultní a spiritistická re­ vue je posledními čísly nahrazuje.“ Jak řečeno, s  Calmetovou ezoterickou knihou v  batohu Josef Váchal nastupuje do vlaku a píše: „Většinou se po­ jem Slovensko kryje s Tatrami a světovými zde lázněmi a ostatně mi bylo kdesi řečeno, že slušný člověk dnes ani jinam na  Slovensko nejezdí, neb všude jinde je tam prý plno cikánů neb židů a popů a lid prý je hloupý a k Če­ chům nevraživý...“ Není snad posluchači Vltavy třeba zdůrazňovat, že Váchal sám sebe nepovažoval za  tzv. slušného člověka, k  cikánům choval nejhlubší sympatie a  přítomnost židů a  popů ho nemohla odradit. Charak­ teristiky Slováků jsou (jiné bychom ani nečekali) ostré: „Slováci byli vždy tvory točícími se ustavičně v  začaro­ vaném kruhu a  není pak divu, že se jim stálým otáče­ ním jedním směrem točí hlava podnes. Jsouce prostými a nevědomými museli v důsledku toho být i zbožnými až k bigotnosti, což vedlo k úplné nesamostatnosti, která si během času zvykla na  každé uhnětení a  útisk rvavých

a  bezohledných Maďarů. Otroctví vedlo pak k  náchyl­ nosti k omamování se lihovým jedem ohlupujícím lid tak, že vůči jinde a jinak postupující civilizaci zůstával pros­ tým a nevědomým. Slovák minula i Slovák dnešní doby proto stále potřebují neumdlévajících popoháněčů, obě­ tavých vůdců a  iniciativních synů vlastní krve, aby nad ním bděli. Vůle vlády je jim přitom zákonem nejvyšším, a to bez ohledu na to, z jakých živlů se ona vláda skládá.“ Vlkodlaci, upíři a  strigy, geniálně ztvárnění v  dřevory­ tech, doprovázejících text, nás v  rozhlase tolik nezají­ mají. Zato postřehy o  slovenské přírodě, o  povaze zdej­ ší krajiny a  lidu a  zejména Váchalovy vpravdě věštecké vize budoucnosti Slovenska exploatovaného turistickým ruchem, kde v konfrontaci průmyslového a zemědělské­ ho způsobu života prohrává obojí, dnešnímu posluchači znějí krutě pravdivě. Rovněž úvahy o  představách slo­ venského lidu o  blahobytu se ukázaly jako předvídavé. Váchal je geniální znalec přírody a  životní autentično­ sti a  v  žádném případě se nepovyšuje nad bídné pomě­ ry v  zapadlých slovenských končinách. Sám je trvalým obyvatelem bídných poměrů, z nichž si nic nedělá, neboť se sytí duchovní potravou a bezbřehou imaginací. Dneš­ ního čtenáře kromě té baví na  Váchalově knize jeho až dětinská hravost, ironie a humor, nezbytné prvky moder­ ního umění, jehož je Josef Váchal solitérním zjevem. K  Týdnu slovenské kultury jsme kromě této unikátní české knihy, originálním způsobem pojednávající o Slo­ vensku, vybrali ještě Stránky na  dobrou noc z  knížky Jany Beňové Café Hyena. Jsou to drsně poetické obrazy ze života na bratislavském sídlišti Petržalka, které se poté, co se jako symbol slovenského poválečného socialismu změnilo ve svébytný svět prolnutí samozásobitelské kul­ tury venkova s městským folklórem, stalo inspirací i byd­ lištěm nezávislých, nekonformních zobrazovatelů sloven­ ské současné reality. Tou neochvějnou nonkonformitou a nezávislostí je osta­ tně Jana Beňová spojena s  Josefem Váchalem, byť je od sebe dělí několik generací a dnes už státní hranice. Alena Zemančíková

21

Jarmila Novotná v roli Violetty | Foto: Archiv JK

Jarmila Novotná a Liteň

Liteň je v písemných zmínkách známa od konce 12. sto­ letí. O  místním kostelu sv. Petra a  Pavla se traduje, že byl vybudován z kamene zbylého po stavbě nedalekého Karlštejna. Podobně nedaleko stával raně gotický hrad Valdek. Jarmila Novotná poznala Liteň až díky svému snoubenci a  pozdějšímu manželu Jiřímu Daubkovi. Se­ známili se v Praze při plesu Národní besedy v Lobkovic­ kém paláci v  době, kdy mladá pěvkyně již byla známa z úspěchů v angažmá v opeře Národního divadla. Měla za  sebou Mařenku, Violettu, Královnu noci a  Ariela i  první – němý – film. Jiří Daubek a  Jarmila Novotná spolu poprvé přijeli do Litně před Vánocemi 1926. Liteň­ ské statky zakoupil dědeček Jarmilina snoubence roku 1850. Podnikavý hospodář Josef František Daubek nejen že spoluzakládal vlastenecký kroužek, z  něhož se znal s  Kollárem, Palackým, Purkyněm, Tyršem a  Riegrem, ale současně vedl k promyšlenému rozkvětu i všecky své podniky, budoval meliorace, pivovar, lihovar a  vzorný velkostatek. Jeho syn Josef Šebestián Daubek, velkoprů­ myslník narozený v Poličce a tam i okresní starosta, za­ sedal v  zemském sněmu. Počátkem roku 1896 mu císař František Josef I. svým nejvyšším rozhodnutím a  maje­ státem udělil rakouský rytířský stav a znak. Rodina Daubků měla v  Litni čilé kontakty s  předními českými umělci: Quido Mánes ozdobil malbou strop vel­ké­ho zámeckého sálu, František Ženíšek sem umístil svůj původní návrh na oponu pro Národní divadlo a ma­ lířsky zvěčnil Jiřího Šebestiána Daubka jako knížete na slavném obrazu Oldřich a  Božena. Rodinu portrétoval Maxmilián Pirner, který Daubkovům vyzdobil malbami i rodinnou hrobku, projektovanou Antonínem Wiehlem

a  sochařsky doplněnou Josefem Václavem Myslbekem. V zámku byly obrazy Vojtěcha Hynaise, Václava Brožíka, Joži Úprky, Mikoláše Alše i Maxe Švabinského. Mecenáš­ ství štědré rodiny proudilo do uměleckých kruhů v míře vysoce pozoruhodné. Syn Jiřího Šebestiána Daubka, mladý rytíř Jiří Antonín Karel Arnold, předpokládal, že s  blížícím se sňatkem s  Jarmilou Novotnou skončí její operní kariéra, ale ta naopak narůstala: po delším studiu v Miláně a skvělých úspěších ve Veroně a v Neapoli přijala angažmá v Berlí­ ně. Trval i  zájem filmu. Mladý rytíř Daubek pěveckou kariéru velkoryse přijal a  Jarmila Novotná se tak v  létě 1931 přivdala do  významné rodiny se šlechtickým pre­ dikátem. Novomanželé Daubkovi přijeli ze svatební cesty do  Lit­ ně právě po žních. Přivítání v zámecké bráně ozdobené květinami a pozdravy zpívající mládeže v národních kro­ jích se podobalo scéně ze Smetanových Dvou vdov. Mladí manželé se zařídili v bývalém panském domě, v barokní stavbě nazývané Čechovna po  básníku Svatopluku Če­ chovi, který zde pobýval a tvořil po tři roky. V příjemném prostředí venkova našla Jarmila Novotná s manželem ví­ tanou oázu klidu mezi namáhavými, ale stále slavnějšími divadelními sezonami. Sem se vracela po  nevybíravém napadení za  své češství v  Berlíně i  z  hostování v  Paříži a trávila zde prázdniny při angažmá ve Vídni a v Salcbur­ ku. V Litni se těšila z narozené dcery Jarmilky: „Takových pár neděl, co jsem byla v Litni ať v létě nebo v zimě, bylo pro mne tím nejlepším občerstvením,“ psala ve  svých knižních memoárech. Byla jsem šťastná.

Přesto museli manželé Daubkovi Liteň dvakrát opustit. Poprvé při útěku před nacisty, kteří před válkou ovládli i  Vídeň, podruhé před komunisty, kteří po  válce ovládli nejen Čechy. V obou případech přišli o vše a jejich útoči­ štěm se staly Spojené státy americké. Pro Jarmilu Novot­ nou se tím otevřela příležitost k nejskvělejšímu angažmá její kariéry – k  šestnácti sezonám v  Metropolitní opeře v New Yorku. Ovšem jak velkým citovým strádáním při­ tom musela celá rodina projít, se už nikdo nedoví. Ztráta domova v Litni Jarmilu Novotnou nezlomila. Liteň milo­ vala dál a nijak se tím netajila. K Litni se vázalo i její poslední přání – aby zde spo­činuly její ostatky. Tak se skutečně stalo v rodinné hrobce. 

Jan Králík

22 Václav Renč – Paul Plamper

Setkání s Minotaurem

Ke  40. výročí úmrtí básníka, překladatele a  dramatika Václava Renče (18. 11. 1911–30. 4. 1973) připravila Alena Blažejovská večer nazvaný podle Renčovy sbírky z roku 1969. Básník, jehož prvotinu Jitření přivítal F. X. Šalda, obhájil v  roce 1936 dizertační práci Bergsonovo pojetí in­telektu a  životního vývoje. V  letech 1940–44 redigo­ val s Františkem Lazeckým revui Řád. Za války pobýval ve Fryštáku u Zlína, poté se stal dramaturgem olomouc­ kého divadla. Odtud přišel jako šéfdramaturg a šéfreži­ sér Mahenovy činohry do  Brna, kde byl v  květnu 1951 zatčen. Ve  vykonstruovaném procesu s  tzv. Zelenou in­

ternacionálou byl odsouzen k  25 letům žaláře, v  letech 1952–60 byl vězněn v  Leopoldově. Zde vznikla řada je­ ho básní, mimo jiné Popelka Nazaretská. Roku 1962 byl na  tzv. druhou amnestii pro politické vězně propuštěn a od roku 1967 žil s rodinou opět v Brně. První část večera připomene Václava Renče prostřednic­ tvím vzpomínek a korespondence. Ve druhé zazní rozhla­ sové pásmo Antigona je on, které vzniklo roku 1991. Byly zde využity úryvky ze Sofoklovy Antigony v  přebásnění Václava Renče a  z  Renčovy hry Císařův mim, která je variací na  motivy méně známé hry Lope de Vegy. Dále básně z  knižně vydaných sbírek i  rukopisného souboru Přesýpací hodiny. Pásmo se přidržuje životopisné linky, která proniká celým pořadem. Biografická fakta, získaná

TACET – Ticho v hlavní roli

Režisér Aleš Vrzák a zvukový designér Ladislav Železný | Foto: ČRo

Tereza náhle přestane mluvit. Nemůže, nebo nechce? I  tuhle otázku kladou jí i  sobě bezradní rodiče, přítel, spo­lu­pracovníci a  nakonec lékaři, marně se pokoušející ticho prolomit. Skutečnost nemění, ale svým jednáním – zoufalým, vyhýbavým i útočným – zásadně vypovída­ jí sami o sobě. Ticho postupně odhaluje podstatu jejich individualit a  vztahů, usvědčuje z  agresivity, nejistoty či lhostejnosti. A čím déle Tereza mlčení zachovává, tím zřetelněji vyvstávají otázky pátrající po samotném smyslu řeči a lidského společenství.

V  latině slovesný tvar „tacet“ znamená „mlčí“; u  nás je dnes tento výraz používán především mezi hudebníky, znamená odmlku nástroje či hlasu. Německý dramatik a režisér Paul Plamper dal své hře Tacet podtitul Ticho 2, neboť tvoří pokračování tématu ticha, jehož různými po­ dobami se ve svém díle zabývá. S původní autorskou in­ scenací Tacet (Ticho 2) zvítězil na Prix Europa 2011 v ka­ tegorii drama. Předcházející Ticho 1 získala v  roce 2008 Cenu válečných slepců za rozhlasovou hru.

v  rozhovorech od  Renčovy rodiny, jsou zde však vlože­ na do úst dramatické postavě Mnémosyné, která se stá­ vá vševědoucí průvodkyní pořadem a  mementem času. Tento scenáristický krok umožnil dramatičtější hereckou a  zvukovou stylizaci pořadu, odpovídající umělcovu ži­ votu, ne nepodobnému antické tragédii. Výsledný tvar je umocněn uplatněním novodobých voicebandů – sbo­ rových recitací Renčových básní, k  nimž napsal hudbu Zdeněk Pololáník. Voicebandy přijaly roli antického chóru, komentujícího tvorbou naplněný život, který poznamenalo věznění. V  režii Petra Plevy účinkují Jan Zvoník, Ivana Valešová, Věra Šuráňová, Jiří Dušek, Jiří Papež, Zdeněk Sedláček, Rudolf Kokeš, Radka Dokulilová a Monika Flajšingerová. Alena Blažejovská

Do češtiny hru přeložila Zuzana Augustová a jejího na­ studování se ujal režisér Aleš Vrzák. Vzhledem ke  zku­ šenosti s realizací současných textů si byl vědom auten­ tičnosti, kterou si tento typ rozhlasové dramatiky žádá jak ve zvukovém řešení prostředí, tak ve způsobu herec­ ké interpretace. Proto se rozhodl netočit hru ve  studiu, ale v  prostorách odpovídajících zvukovému prostředí hry – ať už se jednalo o místnost, chodbu, balkón nebo automobil, nalezl vhodné místo v  karlínské rozhlasové budově nebo jejím bezprostředním okolí. Především ale přistoupil k obsazení „ústřední“, němé role dívky Terezy. Tu si „zahrála“ mladá, avšak rozhlasově ostřílená hereč­ ka Šárka Vaculíková. Tentokrát však nemohla uplatnit svůj krásný, něžný hlas ani hereckou tvárnost – přesto svou vnímavostí a neuhýbajícím mlčícím pohledem byla zásadním partnerem pro své herecké kolegy – Vilmu Cibulkovou, Igora Bareše, Jana Dolanského, Jana Vondráčka, Pavlu Beretovou a řadu dalších. Klára Novotná Český rozhlas Vltava: Klub rozhlasové hry, úterý 25. září 2013 od 21.30 hod.

Opereta 23

Nedbalova Polská krev na vlnách Vltav y

Oskar Nedbal | Foto: Wikimedia Commons

Přestože je česká operetní literatura poměrně bohatá, ne všechna díla, která kdysi plnila hlediště našich divadel, jsou dnes životná. Jejich libreta se ukazují pro dnešního diváka příliš naivní, hudba často poplatná době svého vzniku. Však také mnoho těchto děl odpočívá v prachu archivů a patrně je již nikdo nikdy nebude vracet na dneš­ ní jeviště. Ale buďme spravedliví, životaschopných děl je rozhodně více, než najdeme na  repertoáru našich di­ vadel, která se chovají k operetám velice macešsky, a to i přesto, že pokud už opereta je nasazena do repertoáru, plní nejen divadelní hlediště, ale i divadelní kasu.

Operetou, kterou není třeba na  jeviště vracet, je Polská krev Oskara Nedbala. Jednoduše proto, že nikdy nadlou­ ho z  žádného českého operetního jeviště nezmizela. Dokonce patří, vedle Straussova Netopýra, k  nej­hra­něj­ším operetám u nás a je zároveň jednou z nejlépe napsa­ ných operet vůbec.

Karlově divadle, tedy právě před sto lety. První české provedení Polské krve se konalo v plzeňském Městském divadle 26. prosince téhož roku. Od té doby se pravidel­ ně objevuje na našich i zahraničních jevištích, v současné době se hraje v Olomouci, Ostravě, Plzni a v Praze, její uvedení chystá i Národní divadlo Brno.

Kdo byl Oskar Nedbal, tvůrce operety Polská krev? Pře­ devším výborný český muzikant, dokonce muzikant ve­ lice všestranný. Dne 26. března 2014 tomu bude 140 let, co se v Táboře narodil. Na Pražskou konzervatoř přišel ve svých jedenácti letech studovat hru na trubku, kterou brzy vyměnil za  housle a  ty pak zase za  violu. Nedbal studoval ale i kompozici, a to ve třídě slavného Antonína Dvořáka. Oskar Nedbal byl aktivním violistou, dirigen­ tem a skladatelem. Již na konzervatoři založil v roce 1891 se spolužáky České kvarteto, v  němž působil dlouhých čtrnáct let a které patřilo k nejvýznamnějším tělesům své doby na světě. Po ukončení činnosti v kvartetu odjel Ne­ dbal do  Vídně, kde stál dvanáct let v  čele Tonkünstler orchestru. Když odešel z Vídně do právě vzniklého Čes­ koslovenska, nedostalo se mu v Čechách odpovídajícího postavení. V roce 1923 proto odchází do Bratislavy, kde přijal místo ředitele opery Slovenského národního diva­ dla, kterou sice vedl úspěšně umělecky, ale po ekonomic­ ké stránce divadlo zadlužil a  při úhradě závazků přišel o všechny své úspory. Na Štědrý den roku 1930 ukončil Nedbal dobrovolně svůj život skokem z okna ze zkušeb­ ny divadla v Záhřebu, kde dirigoval místní filharmonii. Oskar Nedbal je autorem jedné z nejznámějších českých skladeb – Valse triste z  baletu Pohádka o  Honzovi, který je spolu s  pozdějším baletem Z  pohádky do  pohádky jeho nejúspěšnější taneční pantomimou. Nedbal napsal také sedm operet, z nichž nejpopulárnější jsou především dvě – Polská krev z roku 1913 a Vinobraní z roku 1916. Další operety, zejména Cudná Barbora a  Krásná Saskia, čekají na své docenění.

V roce 1947 nahrál v pražském rozhlasovém studiu Pol­ skou krev významný operetní skladatel a  dirigent Vlas­ tislav Antonín Vipler s předními pěvci, jako byli Hanuš Thein (Zaremba), Maria Tauberová (Helena), Jaroslav Gleich (Bolo), Oldřich Dědek (Popiel), Jarmila Pechová (Wanda) a Nelly Gaierová (Jadwiga). Pro mluvené dialo­ gy byli angažováni František Kreuzman, Jaroslava Ada­ mová, Karel Höger, František Filipovský a Dana Medři­ cká. N. Gaierová si své dialogy namluvila sama.

Námět k operetě Polská krev našel Nedbal v díle Alexan­ dra Sergejeviče Puškina, konkrétně v jeho povídce Slečna selka. Podle ní vytvořil Leo Stein libreto k operetě, která měla svou světovou premiéru 25. října 1913 ve vídeňském

Dirigent Vipler měl možnost v  rozhlasovém studiu Pol­ skou krev natočit ještě jednou v roce 1959 s Karlem Ber­ manem, Sylvií Kodetovou, Zdeňkem Švehlou, Milanem Karpíškem, Evou Šenkovou a znovu s Nelly Gaierovou. Poslední rozhlasovou nahrávku vytvořil v roce 1973 v pra­­ ž­ském rozhlasovém studiu dirigent Miroslav Homolka s  Jindřichem Jandou, Pavlou Břínkovou, Zdeňkem Ma­ toušem, Vratislavem Kadlecem, Věrou Macků a  Jožkou Walterovou v hlavních rolích. Hudební čísla z této nahráv­ ky vydal Supraphon. V tomto výčtu musíme ještě vzpo­ menout kompletní nahrávku (s krácenými dialogy), kte­ rou natočil v roce 1952 v Berlíně dirigent Otto Dobrindt. V letošním roce ji vydala na CD firma Cantus classics. Ke stému výročí premiéry operety Oskara Nedbala Pol­ ská krev uvede stanice Vltava Českého rozhlasu histo­ rickou nahrávku této operety z  roku 1947. Z  iniciativy redaktora stanice Vltava Libora Dřevikovského vydá Ra­ dioservis, po nahrávkách Straussova Netopýra a Hervé­ ho Mamzelle Nitouche, tuto nahrávku také na CD. Věřím, že potěší mnoho milovníků operetní hudby, zvláště když se jedná o první kompletní nahrávku této operety v čes­ kém jazyce na CD. Zbyněk Brabec

24 Den s Brittenem

Benjamin Britten 1913–2013

1959 – Na pláži u Aldeburghu | Foto: Hans Wild

Ty fotografie vypadají velmi zajímavě. Na pláži je zříze­ no auditorium a nad čárou přílivu pódium, jemuž vévo­ dí stará rybářská bárka. V pozadí tvoří horizont přímka na dotyku mořské hladiny s  oblohou. Takto, přímo na pobřeží, se hrál v Aldeburghu letos v červnu Peter Grimes Benjamina Brittena. Byl to jeden z vrcholů celoročních hudebních oslav stého jubilea tvůrce, který mezi svými krajany asi nejvíce připoutal ve 20. století pozornost svě­ ta k hudbě Británie. Městečko Aldeburgh, jehož autentická výslovnost začíná slabikou „ol“ a pokračuje už jen zamumláním hlásek „b“ a „r“, je předobrazem Crabbeovy básně The Borough a po­ dle ní pak i vysoce pravděpodobným dějištěm „mořské“ opery Peter Grimes. Je ztraceno na  východním pobřeží anglického hrabství Suffolk, nevelké a britsky starosvět­ ské. Je už víc než šedesát let místem konání červno­vého Brittenova festivalu a  menšího festivalu podzimního. Ten­to model však v  roce 2013 tak úplně neplatí. Připo­ mínka narozenin Benjamina Brittena inspirovala ke ko­ šatému celoročnímu programu, jehož hlavní položky se odehrály v  době nejdelších dní, ale k  němuž posled­ ní slovo řeknou ještě krátké dny pozdního podzimu. Britten se narodil v  Lowestoftu, o  dvacet mil severněji, a  to 22.  listo­padu 1913. Na  svátek patronky muzikantů sv. Cecilie. V  hudbě se vzdělával a  hudbou se zabýval od  dětství. Studoval s matkou, pak u Franka Bridge a u Johna Ire­ landa. Už z  mládí pocházejí skladby, jimiž se proslavil, především smyčcová Simple Symphony. Zemřeli mu jako mladému dospělému oba rodiče a už z té doby se datuje umělecké, osobní a brzy i intimní přátelství s pěvcem Pe­ terem Pearsem. První válečná léta strávili ve  Spojených státech. Vrátili se do  Británie roku 1942. V  úzkém kon­ taktu s  Pearsem pak Britten prožil celý zbytek života. Koncertoval s  ním, psal pro něj písně a  operní role, žil s ním. Brittenovu hudbu charakterizuje novátorství koncepcí i  zvuku, ale přitom současně nalézání kompromisních ře­šení, která umožňují, že se z ní neztrácí posluchačská

Den s Brittenem 25

vstřícnost a přívětivost. Je invenčním melodikem, je mi­ strem instrumentace, kouzelníkem jemné, apartní ná­ lady. To vše zaznívá v  jeho dílech mnohem častěji než různé příkrosti. Skladatelsky zrál v  letech kolem války. Přesto ve svých četných kratších duchovních skladbách, stejně jako třeba v Jarní symfonii, nebo i v monumentál­ ním Válečném rekviem, zřetelně těží z ducha, tradic a into­ nací patřících k anglickému sborovému umění. Je podobným klasikem jako Bartók, Hindemith, Ho­ negger, Stravinskij, Šostakovič nebo Prokofjev. Jeho hudba je emotivní, působivá a přístupná, novým způso­ bem rozvíjející starší odkaz. Britten je výrazným oper­ ním autorem. Jeho prvotina Peter Grimes z  roku 1945, kdy mu bylo dvaatřicet, vzbudila hned zaslouženou po­ zornost, a to jak dramatickou zápletkou, tak vyjádřeným sociálním cítěním a jasným straněním humanitě a dobru proti násilí. Je to opera z  reálného prostředí, skladate­ li důvěrně známého. Projevil se v  ní jako básník moře a  jeho drsné krásy. Jde o  místy až impresionistické, ale současně značně expresivní obrazy. Na  koncertech se z Petera Grimese často hrávají Čtyři mořské mezihry. Není divu, po  podobných partiturách je hlad vždy. Stačí si vzpomenout na  vděčně přijímané suity z  Janáčkových oper. Ani Britten nemá původních koncertních symfo­ nických děl tolik, aby jejich počet stačil plně uspokojit touhu slyšet jeho hudbu. Pro seznámení s  ní je nejsnadnější začít třeba u  Chvály koled. Neodolatelné jsou nahrávky britských chlapec­ kých sborů, ale je to skladba, kterou i  u  nás s  chutí a  dobře zpívají dětské či dívčí sbory. Britten ji mimo­ chodem napsal na  švédské lodi, na  níž se vracel z  USA do vlasti. Krásná je Serenáda pro tenor, lesní roh a smyčce, kterou tak skvěle natočili Ian Bostridge, Radek Baborák a Berlínští filharmonikové se Simonem Rattlem. Nádher­ né jsou opery Sen noci svatojanské, Billy Budd, Glorianna, Smrt v  Benátkách… A  za  poslech rozhodně stojí Válečné rekviem, třebaže to není hudba úplně snadná. Rozhodně ale nezapře, že je dílem syntetika moderny a tradic, vý­ razného melodika a umělce s velkou zvukovou předsta­ vivostí, dotýkajícího se velkých témat a  přesvědčeného

o  tom, že umění musí být užitečné. Dílo bylo objedná­ no k vysvěcení katedrály postavené v Coventry na mí­stě anglikánského chrámu zničeného při náletech. Coby bytostný pacifista se tehdy Britten rozhodl vytvořit pro­ tiválečné dílo a věnoval ho památce čtyř přátel, kteří za­ hynuli ve  válce. Pro zhudebnění zvolil básně Wilfreda Owena, důstojníka pěchoty, který padl ve Francii v roce 1918 – verše, které realisticky líčí děsivé zkušenosti z bo­ jišť první světové války. Ty vložil do latinského liturgic­ kého textu mše za zemřelé. Vznikla monumentální fres­ ka s  katarzním vyzněním, jedno z  nejlepších děl svého autora a jedno z největších děl hudby 20. století. Skladatel vyrůstal u  moře a  u  moře na východním po­ břeží Anglie prožil v podstatě celý život. Dvojice Britten a  Aldeburgh k  sobě tedy patří možná ještě neoddělitel­ něji než Vivaldi a  Benátky nebo Wagner a  Bay­ reuth. Tamní podzimní hudební programy lze dobře na­ jít na internetu na www.britten100.org nebo na adrese www.aldeburgh.co.uk. S  Pearsem po  sobě zanechali velký umělecký odkaz, v tvorbě i v záznamech interpretačního umění, ale také odkaz sahající do oblasti organizování hudebního života a  podpory mladých umělců i  hudebních amatérů. Ško­ la v  Aldeburghu nese jména Brittena a  Pearse. Vznikla z jejich iniciativy jako součást hudebního centra s pozo­ ruhodnou koncertní síní stojící u  nedaleké obce Snape v objektu bývalých sladoven. Končiny na pobřeží hrabství Suffolk jsou rovinaté a roz­ sáhlé, jsou domovem vodního ptactva. Když Britten v  této krajině při procházkách se psem v  šedesátých le­ tech přišel na myšlenku adaptovat právě opuštěné továr­ ní budovy pro hudbu, netušil, že zanedlouho po otevře­ ní v  roce 1967 sál vyhoří. V  současné podobě byl pod patronací královny komplex Snape Maltings otevřen po­druhé a definitivně až v roce 1970. Je to koncertní síň pro svět zdánlivě zcela ztracená uprostřed rákosin a luk kolem ústí řeky Alde do Severního moře. Avšak síň pro­ slulá. Koncertní klientela zcela určitě často kombinuje hudbu s toulkami s dalekohledem.

Do vesnice Snape, kde Britten původně bydlíval na pře­ lomu 30. a 40. let, se přesunula většina festivalových akcí poté, kdy samotný Aldeburgh přestával stačit původně skromnějším představám. Pohled do  sálu pro tisíc lidí odhaluje příjemný a  neopakovatelný interiér. Kombinu­ je cihlové zdi z  počátku 18. století s  dřevěným stropem a  má proto pověstnou akustiku, která se využívá i  pro natáčení. Brittenův dům Red House za  městečkem, ale i  Alde­ burgh samotný, to je velký okamžik pro toho, kdo na sebe nechá působit zdejší velmi výraznou atmosféru – oblázkovou pláž se starými čluny, po níž Britten chodí­ val; uličky a  typické domky městečka, kde deset let by­ dlel a tvořil, než jeho popularita vzrostla natolik, že vy­ hledal pro další dvě desetiletí nové ústraní právě v domě u golfového hřiště. Dům se po smrti obou umělců dostal do péče nadace, stejně jako přilehlá Brittenem budovaná knihovna a studijní středisko. Genius loci. Totéž platí o městské Jubilee Hall z počátku 20. století pro tři sta posluchačů, kde mělo premiéru ně­ kolik jeho skladeb a kde při jednom z koncertů rozbou­ řené moře prý kdysi rozrazilo dveře. Platí to i o kostele, kde poprvé zazněla některá jeho další díla. A  platí to i o hřbitově, kde mezi mnoha bílými náhrobky jsou dva prosté černé, pod nimiž Britten s  Pearsem odpočívají – vedle sebe, tak jak spolu po léta žili. Petr Veber 1954 – S Pearsem u Crag House v Aldeburghu | Foto: www.aldeburgh.co.uk

26

Jan M. Tomeš | Foto: Miloš Doležal

Slovo a tvar: století Jana M. Tomeše

Když ve  věku nedožitých devadesáti sedmi let zemřel před třemi lety (11. srpna 2010) doyen českých spisova­ telů, básník, překladatel, historik umění, výtvarný teo­ retik a  esejista Jan Marius Tomeš, přešla většina médií (s výjimkou stanice Vltava a Lidových novin) jeho úmrtí ostudným mlčením. Aviatik a básník Ač olomoucký rodák (nar. 20. 9. 1913), Tomešův život byl nejdříve spojen s prvorepublikovým Brnem, kde intelek­ tuálně založený notářův syn vídal Jiřího Mahena, slyšel přednášet André Bretona, ale také patřil k vášnivým avi­ atikům (odtud také jeho silný vztah k dílu Saint-Exupé­ ryho). Po válce pak studoval dějiny umění v Praze, aby svůj profesní osud spojil na dlouhá léta s Národní gale­ rií, kde působil až do vynuceného odchodu na počátku normalizace, a  současně také přednášel na  pražské Vy­ soké škole uměleckoprůmyslové. Ale nejbytostněji byl Jan M. Tomeš svázán a  napojen na  Kunštát, městečko na  rozhraní Moravy a  Vysočiny, kde rodina vlastnila půvabnou secesní vilku ukrytou v  divukrásné zahradě a  kam také pravidelně na  léto zajížděl básník František Halas. Nejen tedy nostalgické podzimní sady a zámecký park, ale především Halasova osobnost na  začínajícího literáta silně zapůsobila a ovlivnila jeho budoucí vysoký nárok na  umění a  ručitelství za  vyřčené slovo. Ostatně Tomešova nedoceněná esejistická suma, která vyšla před sedmi lety v Torstu, nese příznačný šaldovský název Slovo a tvar. Jan M. Tomeš byl posledním žijícím autorem  genera­ ce, která vstoupila do literatury na přelomu 30. a 40. let 20. století a  jejíž významní představitelé, Jiří Orten, Ivan Blatný, Klement Bochořák, Josef Kainar, Oldřich Mikulášek a  další, patřili mezi Tomešovy důvěrné přá­

tele. Nejednou vzpomínal na  večery u  Halasova sto­ lu v kunštátské hospodě U  Jarošů, kde Orten s  hlavou opřenou o  zeď zpaměti recitoval Apollinairovo Pásmo. Ostatně sám Tomeš znal zpaměti stovky básní a dokázal je uhrančivým hlasem přednášet. Patřil mezi ty šťastné, kterým se podařilo v komplikované protektorátní situa­ ci, pod orlím okem německé cenzury, vydat u Borového svoji básnickou prvotinu Klubko Ariadnino (1942), po vál­ ce následovanou jen několika málo útlými, povětšinou bibliofilskými svazky, shrnutými do  knižního souboru Staré zahrady (Torst, 1996). Empatická erudice Zřejmě více než básník je Jan M. Tomeš znám prostřed­ nictvím svého rozsáhlého kunsthistorického díla, které­ mu dominuje čtrnáct zasvěcených monografií o českých umělcích 19. a 20. století – o Slavíčkovi, Chittussim, Pru­ chovi či Tichém, ze zahraničních o  Renoirovi, Gaugui­ novi a Kokoschkovi. Tomešovy výtvarné texty nezapřou vidoucího básníka, který nevrší plané metafory, ale umí přesně vidět a myslet, plasticky evokovat minulé epo­chy, na  malých plochách hutně načrtávat dramatické osudy, vystihnout důležitý moment uměleckého „obratu“. Tedy nikoli suchopárné odbornictví, nýbrž esejistické vědo­ mí souvislostí. Kokoschka napsal Janu Tomešovi v roce 1966 tato přiléhavá slova: „Neznám mezi dnešními mladšími historiky umění žádného, který by vládl Vaší intelektuální bystrostí a který by byl schopen ve význa­ mu obrazového díla najít měřítko, které odlišuje umě­ lecké dílo od triviality pouhé módní produkce.” Ostatně empatickou erudici, která neztrácela vnímavost ani pro jeho naturel odlehlou poetiku, dokázal Tomeš osvědčit ve své dnes již proslulé antologii surrealismu, která pod názvem Magnetická pole vyšla v  roce 1967. Velké množ­ ství Tomešových textů o  výtvarném umění a  poezii je

pak roztroušeno v  domácích i  zahraničních odborných časopisech, sbornících, v katalozích výstav a čeká na své­ ho budoucího editora. Můžeme jen litovat, že o  svých dvou přátelích, italském malíři Giorgo de Chiricovi a Jo­ sefu Šímovi monografie z politických důvodů napsat ne­ mohl. Jan M. Tomeš na rozhlasových vlnách Životnímu příběhu a  dílu Jana M. Tomeše se budeme věnovat u  příležitosti jeho nedožitých 100. narozenin (20. 9.) v  monografickém Pátečním večeru. Jan M. To­ meš bude ze zvukového záznamu vzpomínat, recitovat, hovořit o  Klementu Bochořákovi, Itálii i  Františku Ha­ lasovi a celou kompozici doprovodí reportáž – průchod Tomešovým (ale i  Halasovým či Kunderovým) Kun­ štátem s  výtvarníkem, grafikem a  místním patriotem Vítkem Ondráčkem. Vila se zahradou, svažité náměstí, hřbitov i místo, kde stávala Bochořákova rodná chalupa. A  celý večer bude doprovázet hudba, kterou Jan Tomeš rád poslouchal. V  paměti mi zůstává Jan M. Tomeš jako grand signor z jiných časů. Noblesní a distingovaný, k ženám galant­ ní, v  psaní textů neobyčejně pečlivý a  důsledný, který si až do  posledních dnů uchoval neobyčejnou svěžest ducha i  smyslů. Vidím jeho útlou postavu proti jarní­ mu oknu, na  stole kresba Baudelaira a  model plachet­ nice, odkazující k  dalekým (či k  dávno minulým?) kra­ jinám. Popíjíme básníkovo oblíbené bílé Orvieto secco a on mezi loky vína prohodí: „Básník stejně jen vždycky zkouší říci, o čem ví, že to vyslovit nelze.“ Nakonec zbý­ vá otázka – co zůstává po básníkovi? Opuštěný pracovní stůl, skromný hrob a především básně-vzkazy. Miloš Doležal

Četba na pokračování 27

Jiří Šimáček: Charakter (tak y ještě mädchen, ničema a oskar) čili Groteskně naléhavá moralita

Foto: Archiv JŠ

Dramatik a  prozaik Jiří Šimáček (1967), muž mnoha řemesel a  absolvent dějin umění, na  sebe upozornil už v  roce 2009 svou knižní prvotinou Snaživou, nominova­ nou na Cenu Josefa Škvoreckého. Loni vydaný Charakter ukazuje, že se Šimáček pustil na  dráhu zábavného, ale přitom rozhodně nikoli duchaprázdného žánru.

Robert Mikule, takto primitivní parazit, chycený do pas­ ti dluhů. Oskar je pes pana Brixe – a s výjimkou jednoho zamňoukání v románu neřekne ani slovo. Příběh se roz­ bíhá, když se panu Brixovi do domu podvodným způso­ bem nastěhuje herna s odpovědným vedoucím – ničemou Mikulem.

Je to próza ze žhavé současnosti, vystavěná z proudu tří monologických promluv postav jednoho příběhu. Všech­ ny se pohybují na hranici karikatury: Charakter je starý pán, jenž žije ve svém restituovaném domě, Mädchen je dvanáctiletá slečna, dcerka nájemnice Tůmové, která si usnadňuje tíživou sociální situaci pravidelným úklidem u pana domácího a hledá mužskou oporu, která by ji do­ provodila nesnázemi zralého věku. Tím se stane Ničema

Pod fraškovitou srážkou pana Brixe s hernou a jejím pri­ mitivním Ničemou, v  níž funguje jako katalyzátor dva­ náctiletá slečna Tůmová, ale nenápadně roste moralita o  velikosti viny a  pokusu o  její odčinění. Nápady malé slečny pocházejí totiž z  oblasti poněkud „gotických zá­ lib“, jak už je tak dívčiny tohoto věku mívají, a  jeden z  nich má tragický důsledek. Nesnesitelně pedantický Charakter Brix v  něm objeví příležitost, jak sebeoběto­

váním splatit starý dluh svému bratrovi v emigraci. Pů­ vodní fejetonový příběh přerůstá v závažnou výzvu – je možné splatit staré viny přijetím viny cizí? Zdánlivě smír­ ný konec příběhu tedy skrývá příběh smysluplnosti sebe­ obětování pro jiné, bizarní, ale přesto naléhavou výzvu v časech individuálního egoismu. Tři zábavné, vzájemně proplétané monologické výpovědi, plné lehkosti a vtipu, se Jiřímu Šimáčkovi podařilo posunout k  podstatným otázkám moderního člověka. Netřeba zdůrazňovat mož­ nosti, jaké v takovém typu vyprávění mohou nalézt roz­ hlasoví interpreti.

Tomáš Sedláček

28 Festival

Hudební fórum Hr adec Kr álové 2013

Jan-Filip Ťupa| Foto: Archiv Milan Pala | Foto: Julian Veverica Esa-Pekka Salonen | Foto : Mat Hennek, – DG

Rok se s  rokem sešel a  pro všechny příznivce soudobé hudby a krásné hudby vůbec nastal opět čas rezervovat si volné večery na koncerty festivalu současné světové hud­ by Hudební fórum Hradec Králové. Letos se v termínu od 31. října do 12. listopadu koná už devátý ročník toho­ to jedinečného svátku hudby. Festival pořádá Filharmo­ nie Hradec Králové ve  spolupráci s  Českým rozhlasem Vltava, který umožňuje bezprostřední hudební zážitek všem, kdo mají do dějiště festivalu daleko nebo se z nej­ různějších důvodů na koncerty nedostanou: koncerty zní na Vltavě v přímém přenosu. Český rozhlas je rovněž za­ řazuje do  nabídky pro Evropskou vysílací unii, je tedy potenciální posluchačská obec festivalu vskutku široká. Dlouhodobou ambicí festivalové dramaturgie je uvádět významná díla světových skladatelů 2. poloviny 20. sto­ letí a, zatím, prvního desetiletí 21. století. Těžištěm festi­ valu jsou letos čtyři orchestrální koncerty. Na pódiu sálu Filharmonie Hradec Králové se vedle domovského or­ chestru, který bude hrát pod vedením Petra Vronského, vystřídají Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Ja­ náčkova filharmonie Ostrava a Orchestr Berg. Šéfdiri­ gent Královéhradeckých filharmoniků předstoupí s tak­ tovkou před Pražské symfoniky, ostravský orchestr bude dirigovat Stanislav Vavřínek. Orchestr Berg vystoupí

pod vedením svého šéfdirigenta Petera Vrábela a nabíd­ ne publiku celovečerní hudební monument rakouského skladatele spektrální hudby Georga Friedricha Haase In vain. Připomeneme-li si, že toto dílo premiéroval v roce 2000 slavný soubor Klangforum Wien (se Sylvainem Cambrelingem) a od té doby jej nastudovala neméně re­ nomovaná tělesa jako London Sinfonietta, OENM (Ra­ kouský soubor nové hudby), Argento nebo basilejský Phoenix Ensemble, můžeme si dopřát oprávněně uspoko­ jivý pocit, že Hudební fórum Hradec Králové nás zavádí do centra dění.

debního fóra Hradec Králové, a mohu tedy přispět ke svě­ dectví o poznání, že za úspěchem každého podobného, navenek dobře fungujícího projektu stojí lidé. Takoví, jimž není zatěžko přispět do akce vlastním mentálním, ča­ sovým nebo energetickým vkladem, kteří projektu upří­mně věří a nebojí se chodit nevyšlapanými cestami.

Pražští symfonikové uvedou skladby od  Henriho Du­ tilleuxe, Esa-Pekka Salonena a Hanse Wernera Henzeho, sólistou na  jejich koncertě bude houslista Milan Pala. S Filharmonií Hradec Králové přijede opět pohostinsky účinkovat violoncellista Jan-Filip Ťupa, který návštěv­ níkům festivalu přichystal nevšední hudební zážitky se soudobou hudbou už v minulých ročnících, s Janáčkovou filharmonií Ostrava vystoupí Daniel Wiesner jako só­lista Klavírního koncertu Witolda Lutoslawského.

Festivalové publikum – které zdaleka netvoří jen hud­ bymilovní občané z  Hradce a  okolí, na  koncerty přijíž­ dějí i  posluchači z  Prahy nebo Brna – si už zvyklo, že koncerty Hudebního fóra Hradec Králové jsou zážitkem nejen pro uši, ale i pro oči – festival má světelný a výtvar­ ný design, koncert Orchestru Berg bude s videoprojekcí. Většina skladeb, které na HFHK – nejen letos – zní, jsou díla prověřená z  pódií světových festivalů, avšak u  nás z koncertní praxe dosud neznámá. Je to jedinečná příleži­ tost slyšet je živě provedená, navíc tuzemskými orchestry – a v rámci hudební dramaturgie stanice Vltava neméně jedinečná šance dostat se nejen k  ochutnávce v  podobě vybraného koncertu, nýbrž absolvovat jako posluchač celý festival.

Jako členka rozhlasového týmu, který každoročně festi­ valové koncerty pro vysílání technicky, redakčně a pro­ dukčně zajišťuje, mám tu čest nahlížet i do zákulisí Hu­

Wanda Dobrovská

SYMFONICK Ý ORCHESTR ČESKÉHO ROZHLASU Vás zve do Rudolfina! Uslyšíte hudbu Wagnera, Verdiho, Ebena, Mozarta, Sibelia, Fibicha, Strausse, Brahmse, Kučery, Brittena, Dvořáka, Coplanda, Vejvody, Viklického, Bernsteina, Schuberta, Čajkovského, Rejchy, Smetany, Beethovena, Janáčka, Prokofjeva, Debussyho, Stravinského, Martinů, Roussela, Griega, Šostakoviče, Kalabise nebo Orffa

Vystoupí Ludmila Peterková, Ewa Kupiec, Jitka Čechová, Jan Simon, Marian Lapšanský, Marek Zvolánek, Roman Patočka, Jan Mráček, Vlastimil Kobrle, Jitka Hosprová, Pavel Ludvík, Jitka Tomšíčková, Milan Muzikář, Adriana Kučerová, Otokar Klein, Dalibor Jenis

Dirigovat budou Ondrej Lenárd, Vladimír Válek, Jan Kučera, Stanislav Vavřínek, Ronald Zollman, Alexandar Marković, Christian Vásquez, Petr Vronský a Tomáš Brauner

Detaily k programu 87. sezony rozhlasových symfoniků na

socr.rozhlas.cz

30

Jan Vermeer | Mladá žena stojící u spinetu | Foto: Wikimedia Commons

Perly Jana Vermeer a

Snad nikdo nedokázal přenést harmonii hudby na  ma­ lířské plátno tak působivě jako Jan Vermeer – umělec, jehož dílo patří ke  klenotům nizozemského i  světového kulturního pokladu. Archivy a  galerie jsou pro širokou veřejnost často plny neobjevených skvostů – dokud na ně neposvítí reflektor médií, nestanou se událostí. Jan Ver­ meer se objevuje na  titulních stranách nejen díky své umělecké výjimečnosti a cifrám, na které jsou jeho obra­ zy oceňovány, ale v poslední době i díky slavnému filmu Dívka s perlou. A teď máme šanci Vermeera objevovat zno­ vu, v rámci projektu Exhibition – světové malířství na plátnech kin můžeme ve vybraných kinech v premiéře 10. října spatřit satelitní přenos výstavy Vermeer a hudba z Národní galerie v Londýně. Unikátní dokument Phila Grabského vytváří atmosféru malířovy epochy spojením obrazů jeho a jeho současníků. Je doplněn živě hranou dobovou hud­ bou a přehlídkou vzácných hudebních nástrojů a zpěvní­ ků. Vždyť hudba byla v malířově díle opravdovým vizuál­ ním fenoménem. Film přesahuje rámec výstavy a zabývá se i  příběhem umělcova života, k  tomu v  úžasných HD detailech přináší ukázky mnoha dalších autorových děl. Obrazy mistra komentuje Petr Přibyl, kurátor Sbírky starého evropského umění NG. Proč je z malířů vlám­ ské školy tak zajímavý právě Vermeer? Především jedinečnou vizualitou svých pláten – onou neopakovatelnou atmosférou „uvnitř“ vyobrazené scény, výtvarnou a emocionální jednotou malby. Z toho je patr­ né, jak dobře pochopil úlohu světla a barvy v dílech ho­ landských carravaggistů i jak důvěrně poznal Rembrand­ tovy malby a lepty. Na Vermeerových malbách převládají většinou chladné barvy, syté modři (azurit, přírodní ul­ tramarín) a  šedi, vytvářející barevně kompoziční rámec obrazů, v nichž jakýsi harmonický kontrapunkt hrají žlu­ tá, červená a teplé hnědavé okry. Až na několik výjimek (např. Pohled na  Delft, Den Haag, Mauritshuis) zobrazují Vermeerovy žánrové obrazy převážně interiéry, často ty samé místnosti, v nichž měl ateliér. Přesto nejsou nikdy stejné a  postavy i  předměty v  nich zachycené žijí svým autonomním, intenzivním životem.

Osobnost 31

Dražby jeho obrazů jdou do ohromujících částek… Co je dělá tak atraktivními, je jejich umělecká výlučnost a  současně nedostupnost. Dnes se za  pravé dochované Vermeerovy obrazy bezvýhradně uznává pouhých třicet pět děl. Na uměleckém trhu se neobjevují, protože je mají ve svých sbírkách významné veřejné instituce; výjimkou byl před devíti lety prodej obrazu s námětem Mladá žena hrající na spinet v londýnské síni Sotheby´s, který za­koupil soukromý sběratel za  víc než 16 milionů liber a  roku 2008 byl v  New Yorku znovu prodaný do  soukromých rukou. Tento obraz, s jistými výhradami, rozšiřuje počet uznaných Vermeerových obrazů na třicet šest. Z  Vermeerových maleb vyzařuje neobvyklá harmonie, vyvážený soulad barev a  prostorové kompozice prosy­ cené zpřítomňujícím světlem. Obrazy současně působí i  svou vitalitou, zobrazené osoby, interiér a  předměty v něm jsou neuvěřitelně přesvědčivé. Všechny dochované obrazy jsou komorního formátu, velice detailně propra­ cované, ale nenuceně podané. Paradoxně Vermeer krát­ ce po  své smrti upadl v  zapomenutí – jeho obrazy byly připisovány malířovým současníkům – a  byl „objeven“ až v  19. století. Obraz Alegorie malířství (KHM Vídeň), považovaný v té době za dílo Pietera de Hooch, připsal Vermeerovi roku 1860 Gustav Waagen. Následně byla na  základě této atribuce a  s  objevem několika signova­ ných maleb soustředěna na  Vermeerovo dílo nebývalá pozornost; trvalo ale celá desetiletí, než se kritika ustálila na současném katalogu umělcova díla. Ovšem populari­ tu mu vedle historiků umění hned v začátcích znovuob­ jevení zajistili především jeho obdivovatelé z  řad spiso­ vatelů, mezi nimi hlavně bratři Goncourtové či Marcel Proust. Jaký byl jeho vztah k hudbě? Podle počtu vyobrazení hudebních nástrojů a postav na hudební nástroje hrajících – asi čtvrtina Vermeerových maleb se věnuje tomuto námětu – nebyl svět hudby Ver­ meerovi cizí. To ostatně platí i pro další holandské malíře 17. století, protože podle odhadu specialistů v  průměru nejméně deset procent holandských žánrových obrazů zlatého věku se věnuje tématu hudby. Na Vermeerových

Jan Vermeer | Mladá žena sedící u spinetu Foto: Wikimedia Commons

obrazech se objevují konkrétní nástroje, spinet, loutna, flétna či viola da gamba, ale námětem je často i zpěv. Režie scény je přitom natolik přesvědčivá, že bychom snad, při troše soustředění, mohli zaslechnout ono zvláštní ticho v pauze mezi notami či první tóny neznámé skladby… Kromě sólistů, vždy mladých žen, je zobrazena několi­ krát i  dvojice či trojice hudebníků, jinde můžeme pod­ le připraveného nástroje přítomnost dalšího muzikanta vytušit, i  když jej nevidíme. Z  kontextu scén lze před­ pokládat, že – vedle prostého zachycení koncertujících – mají hudební scény i další, skrytý a konkrétní význam, jak je v holandském malířství nejen 17. století časté. Téma Vermeer a hudba se stalo východiskem pro Sobotní hudební klub Lukáše Hurníka na stanici Český rozhlas Vltava. Jan (Johannes) Vermeer van Delft (pokřtěn 31. října 1632) je jedním z  nejobdivovanějších a  zároveň nejta­ jemnějších vlámských malířů 17. století. Jeho dílo ob­ jevili až francouzští impresionisté o dvě století později. Jeho otec obchodoval s obrazy a měl v Delftu hospodu

U létající lišky a zájezdní hostinec Mechelen. Vermmer se stal se členem cechu Sv. Lukáše a přátelil se s mno­ ha umělci jako Balthasarem van der Astem (slavná jsou jeho zátiší), Pieterem Steenwyckem (zátiší s  leb­ kou) a  krajinářem Pieterem Groenewegenem, které­ mu se přezdívalo lev. Byli těmi, kteří mladého Ver­ meera určitě ovlivnili. Vermeer maloval dva, tři obra­ zy ročně. Měl velkou rodinu a dostával se do  dluhů. Rodinná finanční krize se ještě prohloubila za  války mezi Nizozemím a  Francií, kdy rodina přišla o  zdroj pravidelných příjmů. Tehdy, jako poslední možnost zabránění postupu cizáckých vojsk na  severu země, byly otevřeny hráze a  zatopena řada oblastí. Mezi nimi i  zemědělské usedlosti Vermeerovy tchýně. Tu dobu jeho manželka později popsala slovy: „Naše děti potřebovaly moc peněz, museli jsme si půjčovat a dluhy jsme nemohli splácet, muž upadl do  tak těžkých ch­ mur a bezmocnosti, že v průběhu dvou dnů pod tíhou okolností zemřel.“ To jsou ty tragické paradoxy…

Jolana Matějková

32 Čajovna

Mizející vlny | Foto © Artcam

Ml adý film v Č ajovně Vltavská Čajovna ve svých čtvrtečních dílech seznamuje v probíhající sezoně se zásadními jmény a pohyby v sou­ časném filmu. V pořadu byli ke slyšení režiséři jako Ul­ rich Seidl, Agnieszka Holland, Elia Suleiman nebo Cristi Puiu. Dáváme ale také prostor přesahům a  specifickým fenoménům současnosti (hry LARP, net art, trailery a fil­ mové kampaně, televizní seriály) a – v souladu se zamě­ řením Čajovny – mladým autorům. Z již vysílaných roz­ hovorů s několika mladými zahraničními filmaři jsme vy­ brali pasáže svědčící o tom, jak současnou kinematografii vnímají. V  plné šíři rozhovory najdete online na  webu Vltavy v sekci Čajovna, a to vždy v audio podobě a často také ve formě přepisu. Generační výpovědi? Takřka nikdo z mladých filmařů nemá ambici generační výpovědi – nebo se tak o svých filmech zdráhají mluvit. Přesahy generačního charakteru vznikají spíše mimo­

chodem, z  přesnosti pozorování. Francouzská režisérka Héléna Klotz o  svém filmu Atomic Age v  Čajovně řekla: „My nevyprávíme příběh mladých a  mládeže obecně, Atomic Age je jen pohled na jedno konkrétní prožívání mládí. Když jsem film dotočila, říkala jsem si, teď jsem zachytila jedno dospívání, tak teď ještě natočím dvojku a trojku Atomic Age, které budou o jeho dalších, jiných podobách.“ Její herec Eliott Paquet k tomu dodal: „Ato­ mic Age je vlastně obrazem našeho západního způsobu života. Většina z nás žije ve velkých megalopolích a měs­ tech a zároveň se od nich snažíme odpoutat. Městským způsobem života trochu pohrdáme, sníme o  přírodě a  jednoduchosti, ale zároveň se nedokážeme odtrhnout ani od mobilu, ani od internetu. Asi je Atomic Age také obrazem tohoto.“

O jedné podobě dospívání je, ačkoliv by to nemuselo být na  první pohled patrné, také litevský film Mizející vlny, zařaditelný jako sci-fi romance. „Hlavní hrdina filmu Lu­ kas je především vědec, ale navíc člověk, který je pořád nedospělý,” říká režisérka Kristina Buožyté. „Nechce na sebe brát zodpovědnost vyplývající z dospělosti. Chci tím říct, že lidi dokážou velké věci, můžou mít velkou odpovědnost, ale uvnitř pořád nemusí být dospělí. A on je postava, která na začátku filmu dospělá není. A v prů­ běhu filmu se stává mužem. (...) Za cíl jsem si dala udělat film o mezilidském vztahu a o touze. Podniknout výzkum jednoho páru. Pátrat po tom, kde se objeví vášeň a kde se objeví láska. A zároveň jsem chtěla natočit dobrodružný film. Nechtěla jsem se vydat cestou sociálního dramatu. Začala jsem pracovat se scenáristou  Brunem Samperem a on přišel s nápadem, abychom udělali cestu ne vnější, ale vnitřní.“ Film v  české kinodistribuci bohužel zcela zapadl.

Čajovna 33

Mobily a Youtube novým zdrojem kina Zatímco rapidně ubývá natáčení i  projekcí z  filmového pásu, videa na  sociálních sítích, mobilních zařízeních, ale i  všudypřítomné bezpečnostní kamery proměňují současnou kinematografii. Například americký kamera­ man Jody Lee Lipes k  tomu přistupuje takto: „Ve  filmu Po škole máme několik scén natočených na mobil, protože postava, o  kterou jde, si prostě natáčí věci kolem sebe. Jako divák se na věci můžete nově podívat z perspektivy té postavy. Myslím, že je skvělé mít k dispozici nový for­ mát a nový pocit, který to s sebou přináší, protože mobil a pětatřicítka nám poskytnou samozřejmě velmi odlišný pocit. Ale to, co mě na tom štve, je to, když se někdo snaží dosáhnout té samé estetiky s výrazně lepším vybavením. Natáčet něco na výbornou kameru a pak degradovat ob­ raz tak, aby vypadal jako že je z mobilu, v tom nevidím žádný smysl. Jde o to být poctivý.” Jody Lee Lipes je dnes jeden z nejzásadnějších tvůrců vi­ zuality amerického nehollywoodského filmu. V Čajovně jsme jeho jméno znovu připomněli v souvislosti se skupi­ nou Borderline, které karlovarský festival věnoval na le­ tošním ročníku celou samostatnou sekci. Festivalový kolotoč Americký studiový systém proslul pyramidovitou prací se scénáři a náměty, které projdou několika síty, než při­ jdou do výroby. Evropský film je v posledních dekádách v drtivé většině případů odkázán na série scenáristických workshopů a vývoje filmového projektu na festivalových fórech, koprodukčních mítincích a  stipendijních poby­ tech. Se všemi klady i zápory tohoto systému fungování. Například Slovenka Mira Fornay objela se svým scéná­ řem filmu Můj pes Killer řadu scenáristických workshopů. „Na  začátku jsem měla jen explikaci pro účely progra­ mu Nipkow, abych tam mohla dostat stipendium. První draft, který se hrozně liší od  toho, co lidi uvidí v  kině, jsem měla za  léto hotové. Pak jsme to poslali na  Cenu Tibora Vichty a pak mě s ním přijali na koprodukční mar­ ket do Berlína. Scénář si hodně pocestoval a průběžně se proměňoval. Hlavně v průběhu roku 2011, rok před natá­ čením. Kvůli castingu i dodatečnému výzkumu. A zjed­ nodušil se. Z roční epopeje se stal příběh jednoho dne.“

Hotový film pak čekalo toto cestování po festivalech zno­ vu. Pozvánek se sešlo mnoho, protože film byl odměněn Tiger Award na důležitém festivalu v Rotterdamu. Na fes­ tivalech ostatně také Můj pes Killer nasbíral většinu své návštěvnosti, v distribuci zůstal na okraji. Hudba jako postava Zatímco ve filmu Můj pes Killer není takřka žádná hudba a ve filmu Až do města Aš Fornayové krajanky Ivety Grófo­ vé decentní soundtrack jen nenápadně pocitově doplňuje děj, Francouzka Héléna Klotz naopak využila výrazný elektronický soundtrack. Všechny možnosti jsou dovole­ ny.... „Hudba má v  Atomic Age dvojí roli. Jednak je to původní hudba k filmu, ale zároveň je to hudba, kterou by postavy mohly reálně poslouchat. Je to hudba, která se jim samotným hodně podobá. Je jejich součástí, je to je­ jich vnitřní svět, jejich heartbeat. Já to beru tak, že hudba

je téměř postavou filmu, podobně jako světlo. Děj dokáže vystavět stejně jako kulisy, světlo, příběh. Je to součást, téměř samostatná postava filmu. Každopádně je to vyjád­ ření vnitřní citové stránky prožívání postav. Jako kdybys­ te s hudbou slyšel zvuk jejich vnitřního světa, jejich těla a duše.” Na podzim zase přijde do českých kin finský sní­ mek Odhalený přístav mladého režiséra Aku Louhimiese, který se rozhodl uzavřít film komerčním hitem Robbieho Williamse Feel, a tuto volbu v Čajovně také obhajoval. Jednotlivé vize toho, co film dnes je a k jakým autorským výpovědím o světě kolem nás se dá použít, představuje­ me v Čajovně i dál. Nalaďte si nás!

Pavel Sladký

Můj pes Killer | Foto © CinemArt

34 Profil

Muž, který bojuje s gr avitací

Renzo Piano Foto: Stefano Goldberg Archiv RPBW MUSE – Serra tropicale Foto: Massimo Zarucco Archiv Ufficio stampa PAT

„Jsem snílek. Narodil jsem se v přístavu a celé dětství jsem pozoroval moře. Lidé z Janova mají moře ve své duši.“ Renzo Piano V roce 1977 Renzo Piano a jeho britský partner Richard Roger ohromili architektonickou podobou kulturního centra Centre Pompidou Paříž. „Většina z  5000 pozva­ ných hostů, mezi nimi králové a královny, se dověděli až tento den, že budova je hotova a že se nejedná o hrubou stavbu.“ Stavba znamenala zlom nejen v Pianově kariéře, ale i ve vývoji světové architektury. „Narodil jsem se v ro­ dině stavebníků. Architektura je umění, k vyvolání emocí používá technické prostředky, jazykem pro hudebníka je zvuk, pro básníka slova a pro architekta prostor, propor­ ce, světlo. Moje téma je světlo.“ V interiérech máte někdy pocit, že umělec vyhání stíny. Piano mistrně ovládá ne­ materiální prostředky. Transparentnost, světlo, světelné vibrace jsou součástí jeho architektonických kompozicí, dávají jim tvar. Jeho stavby mají svůj hlas: Pianovo audi­

torium v Římě, koncertní komplex na ploše padesáti tisíc čtverečních metrů, má skvělou akustiku, Pianovy stavby v Nové Kaledonii vydávají ve větru zvuky jako staré korá­ by v rozbouřeném moři. Mezi jeho přátele patří skladatel Pierre Boulez. V janovském přístavu, který revitalizoval, použil Piano jako architektonický prvek plátno. Asociace s plachetnicí je na místě. Na břehu janovského přístaviště máte pocit, jako byste se v závrati vymaňovali ze sevření gravitace. Stavba Centre Pompidou otevřela Pianovi svět. Staví stanice podzemních drah, mosty, tovární haly, obytné domy, nádraží, banky, letiště, kostely, galerie (v roce 2012 byla v Oslu na nábřeží otevřena galerie Astrup Fearnley Museet, budova, kterou protéká moře). Navrhuje proto­ typy vozidel a lodí. Jeho největší devizou je otevřenost. Frank Gehry má svůj typický rukopis, Piano svůj přístup mění od stavby

ke stavbě. Pokaždé hledá nový klíč. „Forma je výsledek námětu a hmoty, a ty se stále mění,“ komentuje Renzo Pi­ ano své projekty. Piano ovládá řemeslnou manuální zruč­ nost, s jistotou se pohybuje v počítačovém světě. Pracuje v úzkém spojení se stavitelem, návrh a realizace jsou pro něj spojité nádoby. Bez obav se hlásí k  architektům mi­ nulosti, například k Brunelleschimu. Kongeniálně vnímá prostředí, do kterého své stavby navrhuje. Jeďte se podí­ vat do Švýcarska na jeho galerie v Bernu nebo v Basileji! Podílel se na rekonstrukci Berlína v posledním desetiletí minulého tisíciletí. „Města jsou nádherná, protože rostou pomalu. Vytvořit město trvá pět set let a po naší skupině chtěli zrekonstruovat velkou část Berlína za pouhých pět let.“ O  Dolomitech v  italském Trentinu architekt Corbusier prohlásil, že jejich svahy, jejich štítové partie, pro něj před­ stavují tu nejnádhernější architekturu na světě. Stavět v  Trentinu představuje po  tomto prohlášení jistě

35

Polní pošta deník y a dopisy z první světové válk y (z front y a zázemí) Český rozhlas Vltava připravuje na příští rok ke 100. výročí zahájení první světové války cyklus pořadů Polní pošta, připravený z  dopisů a  deníků z  období 1914–1918, z front, na kterých bojovali vojáci ze zemí Koruny české (a to jak na straně Rakouska-Uherska, tak i v  řadách československých legií), i  ze zázemí, kde zůstali příbuzní vojáků.

MUSE Foto: Massimo Zarucco Archiv Ufficio stampa PAT

velmi obtížnou záležitost. Před lety se s krásou Dolomit „utkal“ světoznámý architekt Mario Botta ze švýcarské­ ho Ticina a postavil v trentinském Roveretu galerii mo­ derního umění MART. Letos 27. července se v  Trentu, metropoli Trentina, pro veřejnost otevírá nové museum vědy MUSE. Etymologie italského názvu „MUseo delle SciencE.“ Také pro MUSE hledal Piano klíč a nalézal ho v geniu loci místa, ke kterému patří nejen Dolomity, řeka Adiže, historie Trenta, ale i vykopávky nebo místní my­ slitelské tradice. A především Pianovo vidění a vnímání světa. Jeho stavba je velkolepou metaforou světa přírody a vědy. Dominantou interiéru stavby je takzvaná Renzo­ va hora, obrovský prostor prostupující od parteru všech­ na patra budovy až ke skleněné střeše, terase. V prostoru Renzovy hory se vznášejí zvířata (bohužel vycpaná), je­ jich místo jim Renzo určil podle nadmořské výšky jejich životního prostoru, ve  „sklepě“ nalezneme dinosauří kostry. Při procházce jednotlivými patry MUSE, kolem Renzovy hory, má divák z Čech pocit, že pohybuje v pro­

storu expozic starého Národního muzea v Praze kombi­ novaného s  technikou Laterny magiky. Laterny magiky „posílené“ nejnovějšími technickými postupy. Divák v MUSE může vstupovat do prostoru obrazu. Nejde ov­ šem o  nějakou samoúčelnou hru, jde o  hledání nových vztahů člověka a přírody, a když pokus o instalaci nové harmonie lidstva a  přírody zamítneme jako nemožnou utopii, MUSE hledá aspoň způsoby záchrany přírody. MUSE není jen museem, ale i  vědeckým pracovištěm. Například vytvořilo banku semen alpských rostlin. Pia­ no se tak obloukem vrací k Centre Pompidou, ve kterém se spojují výstavní prostory s knihovnou.

Komentované ukázky z  dopisů a  deníků budeme vysílat v  pořadu Víkendová příloha stanice Vltava od  června 2014 do  června roku 2015. Ke  spolupráci pozveme historiky, kteří se zabývají obdobím první světové války. Vážení posluchači, obracíme se na  vás s  výzvou, po­ kud vaše rodina vlastní deníky nebo dopisy vašich předků z období první světové války, o jejich zapůjče­ ní, nejlépe jejich kopií. Tyto dokumenty chceme vyu­ žít k přípravě pořadů Polní pošty. Před pěti lety jsme se v souvislosti s přípravou dvou­ dílného dokumentu Fanda a Lina, kde jsme se věnova­ li příběhům obyvatel Trentina, kteří byli v čase první světové války přesídleni do Čech a na Moravu, a čes­ kých vojáků bojujících na  italských frontách, na  po­ sluchače obrátili s podobnou, ovšem tematicky ome­ zenou výzvou: italská fronta a  italští civilisté u  nás. Dokument tehdy vyvolal značný ohlas. Deníky a dopisy z první světové války můžete poslat na adresu:

Jiří Kamen

Polní pošta, Český rozhlas Vltava, Vinohradská 12, 120 99 Praha 2

36 Průvodce

PRŮVODCE S VĚ TEM KULTURY Sledujte také aktuální nabídku na vltava.rozhlas.cz (Mozaika – kulturní zpravodajství )

Festival Jarmily Novotné 6.–8. 9. 2013 Na zámku v Litni se koná již druhý ročník festivalu, který chce připomenout odkaz jedné z největších českých operních pěvkyň, Jarmily Novotné (1907–1994), ale také upozornit na jednu pozoruhodnou kulturní památku. Dětské kreativní dílničky, hudba pro fajnšmekry i laiky, opera v nádherném parku. To jsou lákadla festivalu, který otevře brány areálu zámku Liteň příznivcům klasického zpěvu, milovníkům historie i rodinám s dětmi. K vidění bude výstava, zajímavé přednášky, projekce a především hudba v podání mladých interpretů. www.zamekliten.cz

Praha v hudbě abonentní c yklus od 11. 9. 2013 Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK vás zve na koncerty předjubilejní 79. koncertní sezony v rámci orche­s trál­ ních cyklů ve Smetanově síni Obecního domu a komorních cyklů v kostele sv. Šimona a Judy a Dvořákově síni Rudolfina. Objevte Prahu v hudbě, tvorbu jubilantů Suka nebo Čajkovského a mnohé další hudební skvosty! Zahajovací koncert sezony se koná 11. 9. 2013 od 19.30 hod. ve Smetanově síni Obecního domu v Praze. | www.fok.cz

Den Architektury 2013 5.–6. 10. 2013

MFDF JIHLAVA 24.–29. 10. 2013

Třetí ročník festivalu konaného u pří­ ležitosti Světového dne architektury. Festival probíhá formou architektonických procházek vedených architekty, historiky či teoretiky architektury ve více než 40 městech ČR. Ti nabídnou široké veřejnosti unikátní příležitost objevit místní architektonické unikáty, zajímavé stavby současné architektury, s možností vstoupit do interiérů vy­ braných staveb, a upozorní na historické krajinné a urbanistické souvislosti a zvláštnosti. Všechny procházky jsou mezigenerační, vybrané akce jsou vhodné pro rodiče s dětmi, některé proběhnou formou cyklojízdy. Vstup volný. www.denarchitektury.cz

17. Mezinárodní festival dokumentár­ ních filmů Jihlava opět představí to nejlepší z autorského dokumentárního filmu ve střední a východní Evropě. Jeho program bude i letos doplněn přehlídkou Radiodokument, kterou ve spolupráci s jihlavským festivalem připravuje Český rozhlas. Ve festivalových kinech zažijete dokument trochu jinak – bez obrazu. Radiodokumenty z celého světa představí jejich tvůci, budete mít také možnost nahléd­nout do jejich dílny. www.dokument-festival.cz

Designblok 7.–13. 10. 2013 Designblok – týden designu a módy slaví v roce 2013 patnáctileté výročí. Za patnáct let svého trvání představil stovky nových produktů, kolekcí a solitérů. Mnohé z nich stále používáme či nosíme, řada z nich se dodnes vyrábí, některé jsou součástí sbírek světových muzeí a z některých se staly ikony. A právě ikony budou tématem jubilejního patnáctého výročního Designbloku. V Superstudiu v areálu pražského nákladového nádraží Žižkov se budete moci opět setkat s Českým rozhlasem, který pro návštěvníky chystá zajímavý program. www.designblok.cz

Moravsk ý podzim 27. 10.–8. 11. 2013 Mezinárodní hudební festival Moravský podzim je významným svátkem klasické hudby v Brně. V roce 2013, kdy proběhne jeho 47. ročník, čeká festival hned několik změn. Kromě toho, že se poprvé uskuteční v režii Filharmonie Brno, je zásadní novinkou dvouletá periodicita konání festivalu. Pořadatelé si od tohoto kroku slibují především možnost zvýšení umělecké kvality, a to jak po interpretační, tak po programové stránce. V roce 2013 bude festival reflektovat několik významných výročí. Připomene 200 let od narození dvou velkých tvůrců romantické opery, Richarda Wagnera a Giu­ seppa Verdiho, nemalý prostor poskytne i klasikům hudby 20. století (Prokofjev, Poulenc, Hindemith, Lutosławski, Górecki,Penderecki), neopomene ani čtyřicetileté výročí partnerských vztahů mezi Lipskem a Brnem – význačnými

veletržními a univerzitními městy s bohatou kulturní tradicí. www.filharmonie-brno.cz

FESTIVAL FRANCOUZSKÉHO FILMU 21.–27. 11. 2013 16. ročník Festivalu francouzského filmu se bude konat v Praze, Brně a Českých Budějovicích. V loňském roce dosáhla návštěvnost ve všech třech městech více než 20 tisíc diváků. I letos představí to nejlepší z aktuální filmové tvorby Francie. Na programu nebudou chybět soutěžní filmy vybrané českými kritiky. www.festivalff .cz

Klavírní festival Rudolfa Firkušného 24.–30. 11. 2013 Nový festival je věnovaný oslavě klavíru a postavě největšího českého klavíristy 20. století, Rudolfu Firkušnému, který byl velmi těsně spjat s festivalem Pražské jaro. Právě proto se jeho organizátoři rozhodli doplnit květnový hudební svátek tímto festivalem. Na ploše jednoho týdne nabídne posluchačům sérii klavírních recitálů, na kterých budou vystupovat ti nejlepší světoví klavíristé společně s domácí špičkou. Na prvním ročníku vystoupí Emanuel Ax (USA), Dénes Várjon (Maďarsko), Lukáš Vondráček (ČR) a Lise de la Salle (Francie). www.firkusny.cz

Program 37

VÁŽNÁ HUDBA Vedoucí Redakce vážné hudby Petr Veber ([email protected])

POŘADY SYMFONICKÉ, OPERNÍ, KOMORNÍ A DUCHOVNÍ HUDBY

SPECIÁLNÍ PROJEKT Y 2. 9. | 20.00 | Strauss: Jabuka. Opereta.

30. 9. | 19.30 | Přímý přenos Eben: Pražské nokturno. – Mozart: Koncert pro housle a orchestr č. 3 G dur. – Sibelius: Symfonie č. 2 . Sólo E. Kim (housle), řídí V. Válek. 21. 10. | 19.30 | Přímý přenos Fibich: Komenský. – Strauss: Burleska pro klavír a orchestr d moll. – Brahms: Symfonie č. 4. Sólo E. Kupiec, dirigent Ondrej Lenárd. 28. 10. | 19.30 | Přímý přenos Kučera: The Joker pro trubku a orchestr (premiéra). – Britten: Koncert pro housle. – Dvořák: Novosvětská symfonie. Sólisté M. Zvolánek (trubka) a R. Patočka (housle). Dirigent J. Kučera.

10. 10. | Den s Verdim 14. 10. | 20.00 | Nedbal: Polská krev. Opereta. Ke 100. výročí vídeňské premiéry. 26. 10. | Víkend z Olomouce 22. 11. | Den s Brittenem

87. KONCERTNÍ SEZONA SYMFONICKÉHO ORCHESTRU ČESKÉHO ROZHLASU Vysílání přímých přenosů a záznamů vystoupení v abonentním cyklu ve Dvořákově síně Rudolfina 23. 9. | 19.30 | Přímý přenos Wagner: Lohengrin. – Weber: Koncert pro klarinet č. 1. – Verdi: Quattro Pezzi Sacri. Český filharmonický sbor Brno. Sólistka L. Peterková, dirigent O. Lenárd.

4. 11. | 19.30 | Přímý přenos Zahajovací večer festivalu Prix Bohemia Radio. Copland: El Salón México. – Vejvoda: Koncert pro violu, jazzové trio a orchestr (premiéra). – Viklický: Koncert pro klavír a orchestr E dur. – Bernstein: Symfonické tance z West Side Story. Sólisté J. Hosprová, J. Simon, J. Vejvoda Trio, dirigent O. Lenárd.

KONCERTNÍ SEZONA Nabídka z výměnné sítě Euroradia, z abonmá českých orchestrů a z tuzemských festivalů 1. 9. | 14.15 | Záznam z 8. 8. (EBU) Salcburský festival Schumann: Písně. Zpívá Ch. Gerhaher.

7. 9. | 13.00 | Přímý přenos z Festivalu Jarmily Novotné v Litni Richter: Adagio a fuga. – Haydn: Divertimento. – Dvořák: Smyčcový kvartet Americký. – Martinů/ Teml: Nový Špalíček. Zpívá L. Hilscherová

18. 9. | 19.30 | Přímý přenos Pardubické komorní filharmonie Beethoven: Egmont. – Pärt: Kdyby byl Bach včelařem. – Bach: Suita č. 3. – Beethoven: Koncert pro klavír č. 5. Sólista E. Indjic, dirigent M. Ivanović.

8. 9. | 12.12 | Přímý přenos z Festivalu Jarmily Novotné v Litni Brixi: Preludium. – Bach: Chaccona. – Dvořák: Biblické písně. Výběr. – Muffat: Toccata. – Telemann: Kantáta Ergeuss dich zur Salbung. Zpívá L. Hilscherová, hrají T. Daubek a L. Čechová-Sítková (varhany)

21. 9. | 18.00 | Přímý přenos z Lorety Žesťové nástroje a zvonkohra. Na  programu Eben, Michna, Kuchař ad.

9. 9. | 20.00 | Záznam z 25. 5. 2013 Janáčkův máj Ostrava | Elgar: Sen Gerontiův, oratorium. Zpívají M. Lichten­ berg, T. Černý, R. Novák, Dresdner Kreuzchor, Vocal Concert Dresden, hraje Janáčkova filharmonie Ostrava.

26. 9. | 20.04 | Přímý přenos z Rakouska ze zámku Rosenburg. Zámecký koncert Hrají Kvarteto Martinů a Zemlinsky Quintett Wien. Haydn: Smyčcový kvartet G dur. – Dvořák: Smyčcový kvartet Americký. – Haydn: Divertimento. – Mozart: Adagio a Allegro. – Beethoven: Adagio a Allegro. – J. Strauss: Polky.

11. 9. | 20.00 | Rekviem k 11. září Filas: Requiem – Oratio spei. Zpívají A. M. Martínez, M. Plenk, F. Bandžák a Kühnův smíšený sbor, hrají Pražští symfonikové. Řídí K. Tritle. 14. 9. | 16.30 | Záznam ze 14. 8. (EBU) | BBC Proms Taverner: Kyrie. – Gesualdo: Ave, dulcissima Maria. – Ave, regina caelorum. – Maria, mater gratiae. – Missa Gloria tibi Trinitas. Zpívají T. Scholars. 16. 9. | 20.00 | Záznam z 19. 7. Janáčkovy Hukvaldy. Beethoven: Sonáta op. 30 č.1. – Bartók: Sonáta č. 2. – Janáček: V mlhách. – Franck: Sonáta. Hrají S. Jaffe (housle) a B. Lehmann (klavír).

24. 9. | 20.00 | BBC Proms Zappa: The Adventures of Greggery Peccary. –Glass: Symfonie č. 10. Hraje Aurora Orchestra, řídí N. Collon (EBU)

29. 9. | 14.15 | Záznam koncertu z Mikulčic | Cyrilometodějské oslavy 1. 10. | 20.00 | Záznam z 25. 9. z kostela sv. Anny v H. Králové Koncert Filharmonie Hradec Králové J. K. Vaňhal: Moteto in D. – Symfonie d moll (15 min). – Aria pro omni Festo – Huc adeste. – Gloria in G. – Symfonie c moll. – Aria Semper quaro frustra vero. – Offertorium Jubilate plausus date. – Spoluúčinkuje Český chlapecký sbor Boni pueri, řídí M. Štryncl.

PROGR AM

Změna programu vyhrazena

38 Program

4. 10. | 17.00 | Přímý přenos New Talent | ze semifinále soutěže v Bratislavě. | Kovacs: Hommage a Manuel de Falla. – Weber: Grand duo concertant. Hrají J. Čech (klarinet) a J. Goliášová (klavír). (EBU)

7. 11. | 20.00 | Přímý přenos z festivalu Hudební fórum Hradec Králové Turnage: Scherzoid. – Adès: Asyla. – Kernis: Colored Field | Sólo J.-F. Ťupa (violoncello), Filharmonie Hradec Králové, řídí P. Vronský

7. 10. | 20.00 | Přímý přenos New Talent | ze semifinále soutěže v Bratislavě. (EBU)

11. 11. | 20.00 | Záznam Britten: Válečné rekviem z koncertu České filharmonie, dirigent Václav Neumann

10. 10. | 21.20 | Záznam z 18. 8 Salcburský festival Verdi: Requiem. Z koncertu Vídeňských filharmoniků a sboru Vídeňské státní opery, dirigent R. Muti. (EBU) 17. 10. | Přímý přenos koncertu České filharmonie Beethoven: Symfonie č. 7 a č. 8. Dirigent H. Blomstedt. 22. 10. | 20.00 | Záznam z 2. 10. Koncert PKF | Mahler: Písně potulného tovaryše. – Martinů: Polní mše. – Vranický: Velká charakteristická symfonie za mír s republikou francouzskou. Zpívá A. Iversen, dirigent J. Hrůša. 23. 10. 20.00 | Přímý přenos Studio live | hrají L. Pavlíček (hoboj) a Bennewitzovo kvarteto 31. 10. | 20.00 | Přímý přenos z festivalu Hudební fórum Hradec Králové Esa-Pekka Salonen: Houslový koncert. – Hans Werner Henze: Symfonie č. 7. Sólista M. Pala. Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, dirigent A. S. Weiser

11. 11. | 21.25 | Záznam ze 4. 11. festival Hudební fórum Hradec Králové Georg Friedrich Haas: In vain. Hraje Orchestr Berg, řídí P. Vrábel. 12. 11. | 20.00 | Přímý přenos z festivalu Hudební fórum Hradec Králové Francesconi: Kobalt. – Lutosławski: Klavírní koncert. – Lindberg: Seht die Sonne. Sólo Daniel Wiesner. Janáčkova filharmonie Ostrava, dirigent S. Vavřínek 13. 11. | 19.30 | Přímý přenos koncertu FOK | Suk: Dramatická ouvertura. – Britten: Koncert pro housle. – Čajkovskij: Symfonie Manfred. Sólista I. Ženatý, hrají Pražští symfonikové, dirigent P. Sakari 18. 11. | 20.00 | Záznam z 9. 8. Festival Český Krumlov | Pěvecký recitál A. Plachetky. Hraje Talichova komorní filharmonie, řídí T. Brauner. 25. 11. | 20.00 | Záznam z Terezína ze 7. 7. | Festival Mitte Europa | Suk: Meditace na staročeský chorál. – Klein: Partita pro smyčcový orchestr. – Dvořák: Serenáda E dur. – Ullmann: Píseň o lásce a smrti korneta K. Rilka. Orchestr Jakobsplatz, dirigent D. Grossmann.

OPERNÍ VEČER sobota 7. 9. | 20.00 | Záznam Verdi: La Traviata | MET s J. Novotnou 14. 9. | 20.00 | Verdi: Otello Operní nabídka EBU, La Fenice, Benátky 21. 9. | 19.30 | Verdi: Jeruzalém (francouzská verze 1847) | Orchestre de la suisse Romande, dirigent F. Luisi 28. 9. | 20.00 | Zelenka: Sub olea pacis Nahrávka Supraphonu

30. 11. | 20.00 | Donizetti: Lucrezia Borgia | Operní nabídka EBU, Theatre de la Monnaie Brusel AK ADEMIE & STUDIO LIVE středa | 20.00–21.45 | 25. 9. Leopold Mozart 9. 10. Kde žil G. Verdi 20. 11. Za B. Brittenem 27. 11. Luboš Sluka HUDEBNÍ FÓRUM S… pondělí až pátek | 23.15–24.00|

12.10. | 20.00 | Verdi: Falstaff Operní nabídka EBU, La Scala Milano

Sondy do tvorby 20. a 21. století připravuje redaktor a skladatel J. Třeštík, skladatel J. Teml, publicistky W. Dobrovská a R. Spisarová a další autoři orientovaní v současné a moderní hudbě. Zvou si k mikrofonu tvůrce a interprety a uvádějí novinky.

19. 10. | 20.00 | Korsakov: Carská nevěsta. Operní nabídka EBU, Riga

RONDO pondělí až pátek | 9.00–9.30 |

26. 10. | 20.00 | Záznam světové premiéry | Pololáník: Noc plná světla

Kritické sondy do světa kompaktních disků. Pořad pro zájemce o stříbrné nosiče a nahrávky klasické hudby. Zajímavé nahrávky aktuálně představují např. publicisté J. Bálek, H. Havlíková, B. Vítek, W. Dobrovská, V. Drápelová ad. Další programy a eventuální změny dle aktuálního výběru.

5. 10. | 20.00 | Verdi: Trubadúr Rozhlasová nahrávka v českém překladu s M. Šubrtovou

2. 11. | 19.00 | Händel: Aggripina Operní nabídka EBU, Vlámská opera Ghent 9. 11. | 19.30 | Verdi: Loupežníci (I Masnadieri) | Operní nabídka EBU, La Fenice Benátky 16.11. | 20.00 | Verdi: Nabucco Operní nabídka EBU Scala, Miláno 23. 11. | 19.30 | Britten: Billy Budd Operní nabídka EBU, Göteborg 100. výročí B. Brittena

2. 9. R. Capuçon hraje houslové koncerty od Brahmse a Berga 3. 9. Budování dvořákovského monumentu 4. 9. Houslisté Daniel Hope a Janine Jansen a jejich nové nahrávky

Program 39

5. 9. Gesualdo da Venosa a jeho Pátá kniha madrigalů v nahrávce Hilliard Ensemble 10. 9. Šestý díl smetanovské antologie J. Čechové 12. 9. Tenorista P. Beczala a jeho pocta R. Tauberovi 17. 9. Martina Janková zpívá Bachovy kantáty 18. 9. Belliniho opera Norma s C. Bartoli a nové objevy ve verdiovském repertoáru. 23. 9. Příběhy slavných oper na novém kompletu Nebojte se klasiky. Rusalka 1. 10. Šostakovičovy koncerty s M. Rostropovičem 2. 10. Wagner: Soumrak bohů. 8. 10. Česká wagnerovská pěvkyně L. Dvořáková 10. 10. A. Gheorghiu zpívá Verdiho 15. 10. Méně známý Čajkovskij se Světlanovem 22. 10. K. Ančerl diriguje Benjamina Brittena 29. 10. P. Altrichter natáčí na Slovensku Dvořáka MATINÉ… úterý až pátek | 10.15–11.30 | Dopolední hudební pořad naplněný známými a posluchačsky přístupnými skladbami, který se snaží být především příjemným společníkem při práci i relaxaci. Průvodci týdenními bloky pořadů budou hudební redaktoři Českého rozhlasu Vltava i některé známé hudební osobnosti. Výběr z chystaných pořadů: 16.–20. 9 Matiné z Plzně – Haydnovy slavnosti 7.–11.10. S hudbou Giuseppa Verdiho

14.–18. 10. Matiné z Ostravy 29. 10.–1. 11. Matiné z Brna 18.–22. 11. Matiné s V. Babkou CD LASER neděle | 21.00–23.00 | Reprezentativní přehlídka špičkových hudebních výkonů z celého světa, jak byly zachyceny na stříbrných kotoučích Vivat Verdi! (Procházka všemi operami Giuseppa Verdiho v provedení slavných operních pěvců. Uvedeno k 200. výročí skladatelova narození ) | Připravil a uvádí B. Vítek. 29. 9. Oberto dirigent N. Marriner Jeden den králem dirigent L. Gardelli Nabucco dirigent G. Sinopoli 6. 10. Lombarďané dirigent J. Levine Ernani dirigent R. Bonynge Dva Foscariové dirigent L. Gardelli 13. 10. Jana z Arku dirigent J. Levine Alzira dirigent L. Gardelli Attila dirigent L. Gardelli 20. 10. Loupežníci dirigent L. Gardelli Korzár dirigent L. Gardelli Bitva u Legnana dirigent L. Gardelli 27. 10. Luisa Millerová dirigent L. Maazel Stiffelio dirigent L. Gardelli Rigoletto dirigent R. Kubelík 3. 11. Trubadúr dirigent A. Erede Traviata dirigent C. Kleiber Sicilské nešpory dirigent R. Muti 10. 11. Maškarní ples dirigent C. Abbado Macbeth dirigent R. Muti Síla osudu dirigent G. Sinopoli

24. 11. Simone Boccanegra dirigent C. Abbado Don Carlos dirigent H. von Karajan Aida dirigent R. Muti LITURGICK Ý ROK neděle | 7.00–7.35 | repríza sobota | 1.05–1.40 | Liturgický rok na pražském svato­ jakubském kůru ve vzpomínkách a dokumentech. DUCHOVNÍ HUDBA neděle | 8.00–9.00 | MUSICA ANTIQUA čtvrtek | 21.20–22.45 | Komentované záznamy koncertů z EBU a z českých a moravských festivalů. Komponované pořady z hudby středověku, renesance, baroka a klasicismu. 5. 9. Gesualdo da Venosa 12. 9. Claudio Monteverdi: Pátá kniha madrigalů Letní slavnosti staré hudby 19. 9. Theatrum Sacrum, Cantus Cölln 3. 10. Capella Sistina, Capella Mariana 17. 10. Spinato intorno al cor, Currentes 24. 10. El Tambor del mundo, Carlos Mena, Euskalbaroquensemble 14. 11. Roma Lusitana – Lisbona Romana, Ludovice Ensemble

Hudební publicistika SLOVO O HUDBĚ pondělí | 17.00–17.30 | repríza v sobotu | 0.35–1.05 | Půlhodinky věnované varhanám,

varhanní hudbě a jejím interpretům připravuje R. Rejšek SLOVO O HUDBĚ – POSLUCHÁRNA + DA CAPO úterý | 17.00–17.30 | repríza ve středu | 00.35–01.05 | V tomto vysílacím čase se na stanici Český rozhlas Vltava setkává v pořadu Slovo o hudbě vysílání, které patří jednak Lukáši Hurníkovi, jednak do něho vstoupí několik našich mladých hudebníků. V jistých cyklech se tu střídají pořady, věnované skladbám, k nimž mají ti, kteří je budou uvádět, sami blízko: např. cembalistka Alena Hönigová, která věnuje pětidílný cyklus Lobkovické kapele. Zároveň se zde bude nadále pravidelně objevovat oblíbený pořad Lukáše Hurníka Da Capo, kde pro nás autor rekapituluje to, co jsme všichni věděli o hudbě. SLOVO O HUDBĚ středa a čtvrtek | 17.00–17.30 | Hudebně-publicistická půlhodinka, věnovaná aktuálním otázkám našeho i zahraničního hudebního života, přiblíží například naše Kruhy přátel hudby, umění Daniela Hoppeho – hosta festivalu Struny podzimu, připomene 65 let trvání Vysokoškolského uměleckého souboru Praha, České komorní slavnosti či začínající koncertní sezony našich těles. SLOVO O HUDBĚ – STUDIO M pátek | 17.00–17.30 | repríza v úterý | 0.35–1.05 | Hudebně-publicistická půlhodina, která patří mladým a nadaným umělcům. Zveme vítěze mezinárodních soutěží, absolventy zajímavých zahraničních kurzů nebo prestižních škol. Prostor věnujeme i festivalům mladých hudebníků.

40 Program

EUPHONIA sobota | 13.00–14.00 | V této programové řadě se zaměříme na významná výročí, která připadají na letošní podzim: jednak je to 200 let od narození Giuseppe Verdiho, kterého zpívali celé generace českých pěvců – ve čtyřdílném cyklu je připomene dr. J. Slavíková. Před 100 lety se narodil i významný anglický skladatel Benjamin Britten, kterému věnuje rozhlasový cyklus dr. M. Freemanová. V září si ještě připomeneme 230 let, které letos uplynuly od otevření Stavovského divadla v Praze (prostřednictvím dr. J. Ludvové a doc.  T. Volka) a dvěma pořady Wenzela Wilhelma Würfela, Chopinova učitele, který pocházel z Plaňan u Kolína. Připravuje klavírista M. Vojtíšek, který víc než zajímavá Würflova díla také natočil. TELEFONOTÉK A neděle | 16.30–17.45 | Živě vysílaný hudebně-publicistický pořad se soutěží o kompaktní desky a s možností telefonických dotazů posluchačů na hosty ve studiu – osobnosti z hudební, literární, výtvarné, divadelní či filmové oblasti. Pozvání dosud přijali např. ředitel Památníku v Lidicích dr. M. Čevencl, dr. J. Králík, který přijde hovořit o pěvkyni Jarmile Novotné, či šéfdirigent České filharmonie Jiří Bělohlávek, který má za sebou první sezonu v čele tohoto orchestru.

Další hudební pořady • •

TRYLEK pondělí až pátek | 13.00–13.30 | HUDEBNÍ GALERIE pondělí až pátek | 13.40–15.00 |

• • • • • • • • • • • •

• • • •

PASTICCIO pondělí až sobota | 12.10–12.50 | PAUZA pondělí až čtvrtek | 16.30–17.00 | PAUZA S CONCERTINEM PRAGA pátek | 16.30–17.00 |• SOUDOBÁ HUDBA pondělí až pátek | 01.05–2.00 | PARTITURY pondělí až pátek | 5.45–6.30 | sobota a neděle | 6.05 – 6.55 | repríza druhý den | 4.00–4.45 | SVĚTEM VÁŽNÉ HUDBY pondělí až pátek, 4.45 – 5.35 DEPOZITÁŘ HUDEBNÍ GALERIE pondělí, 22.00–22.45• KOMORNÍ HUDBA pátek, 22.00–22.45 HLASY A HLÁSK Y sobota, 6.55–7.15 SÓLO PRO… sobota, 7.15–8.00 PROMENÁDNÍ KONCERT sobota, 11.00–11.30 ODPOLEDNÍ KONCERT sobota, 16.30–17.45 ZVONY neděle, 12.00–12.05 repríza v pondělí 0.00–0.05 KONCERT SYMFONICKÉHO ORCHESTRU ČESKÉHO ROZHLASU neděle, 12.10–12.50 KRÁSNÉ HLASY neděle, 13.05–14.00 V ÝROČÍ T ÝDNE neděle 15.15–15.30/15.45–16.00 VARHANY neděle 10.00–10.30 KOMORNÍ KONCERT neděle, 14.15–15.45

JA ZZ, ALTERNATIVA , E TNO, WORLD MUSIC, FOLK , ROCK

sobota | Sladké je žít ( jazz doprovází poezii, poezie doprovází jazz). neděle | Jazzové lelkování s Alešem Bendou.

JAZZOVÁ HUDBA JAZZOFON všední dny | 9.30–10.00 | pondělí | Projížďka v rytmu s Antonínem Matznerem. úterý | střídavě Big Band Panorama Jana Hály a Napříč jazzovými žánry s Otakarem Svobodou středa | střídavě Swing Session s Kamilem Hálou, Swing z Brna a Swing z Ostravy čtvrtek | střídavě Ochutnávka z jazzových kompaktů s Lubomírem Dorůžkou a Jazzisimo s Petrem Zvoníčkem pátek | klasický jazz uvádí Luboš Zajíček JAZZOV Ý PODVEČER denně | 17.45–18.30 | pondělí | střídavě Blues z hospody i ze studia s Ondřejem Konrádem a Jazz Update s Davidem Bradou. úterý | střídavě Jazzové mezníky s Antonínem Matznerem, Jazzová myš s Pavlem Dostálem, Velké jablko s Petrem Markem a Mezi proudy s Jiřím Hlaváčem. středa | střídavě Swing s Ondřejem Havelkou, Jazz Forum Jiřího Starého a Jazz Café s Alešem Bendou. čtvrtek | Jazz notes – týdeník aktualit a zajímavostí ze světa jazzu střídavě uvádějí Otakar Svoboda, Jiří Starý, Marian Friedl a Václav Vraný. pátek | střídavě Jazz live z Prahy, z Brna, z Ostravy a cyklus Mezinárodní festival jazzového piana, který připravuje Vladimír Truc.

EURORADIO JAZZ SEASON pátek | 22.30–24.00 | Satelitní přenosy jazzových koncertů: 27. 9. Záznam jazzového koncertu EBU z Velké Británie 25. 10. Přímý přenos jazzového EBU ze Švédska. 29. 11. Záznam jazzového koncertu EBU ze Slovinska. JAZZOVÁ SNÍDANĚ víkend | 4.45–5.55 | Střídavě z Brna, Ostravy a Prahy JAZZOV Ý KLUB noc ze soboty na neděli | 0.05–1.30 | K půlnočnímu setkání s jazzem a blues zvou střídavě Jana Koubková, Jan Hála, Ondřej Konrád a Otakar Svoboda. NOČNÍ VLNA JAZZU každou noc | 2.00–3.00 |

OSTATNÍ HUDEBNÍ ŽÁNRY ČA JOVNA denně | 19.00–20.00 | Hudba a styl nové generace HUDEBNÍ FÓRUM víkend | 23.15–00.00 | sobota | střídavě Svět jiné hudby. Alternativní hudební směry a mezižánrové fúze uvádí Petr Slabý

Program 41

Etnohrátky. Tematické pořady a záběry z koncertů world music, etnické a folkové hudby domácí i zahraniční scény uvádí Ivana Radechovská neděle | Oáza s Jiřím Mazánkem a první neděli v měsíci Ambient s Josefem Sedloněm. Hudba pro relaxaci a meditaci, povzbuzení i uklidnění. MEZI DRAKEM A HADEM denně | 3.00–4.00 | Magickou předjitřní hodinku s relaxační hudbou k meditaci připravují externí autoři: Ivana Radechovská, Elena Kubičková, Jiří Mazánek, Petr Dorůžka a Kateřina Andršová. ODPOLEDNÍ MOZAIK A pondělí až pátek | 15.00–16.00 | Kulturní servis doplňuje jazzová a etnická hudba i world music, kterou vybírá kolektiv externích spolupracovníků: Ivana Radechovská, Vladimír Kouřil, Petr Dorůžka, Kateřina Andršová, Eliška Svobodová.

LITER ATUR A A ROZHL A SOVÁ HR A vedoucí Tvůrčí skupiny literárně-dramatické tvorby Hynek Pekárek (hynek.peká[email protected]) ČETBA NA POKRAČOVÁNÍ denně 18.30–19.00 10. 9.–13. 9. | Ernst Weiss: Jarmila (4 části) 14. 9.–20. 9. | Karel Čapek: Život a dílo skladatele Foltýna (7 částí) 21. 9.–28. 9. | Zdena Salivarová: Nebe peklo ráj (8 částí) 29. 9.–7. 10. | David Vaughan:

Slyšte můj hlas (9 částí) 8. 10.–12. 10. | Denis Diderot: Upovídané šperky (5 částí) 13. 10.–21. 10 | Anna Zonová: Lorenz, zrady (9 částí) 22. 10.–24. 10. | Gustave Flaubert: Herodias (3 části) 25. 10.–27. 10. | Irena Šindlářová: Ábr Fábr (3 části) 28. 10.–4. 11. | Josef Váchal: Cesta Slovenskem (8 částí) 5. 11.–14. 11. | Jens Peter Jacobsen: Niels Lyhne (10 částí) 15. 11.–24. 11. | Jiří Šimáček: Charakter (10 částí) 25. 11.–9. 12. | Johann Wolfgang Goethe: Z mého života (15 částí)

 

OSUDY všední dny | 11.30–12.00 | repríza následující všední den | 0.05–0.35 | Rozhlasové memoáry. 9. 9.–20. 9. | Jaroslav Tuček: Vzpomínky antihrdiny (10 částí) 23. 9.–27. 9. | Libuše Váchalová (5 částí) 30. 9.–10. 10. | Zdeněk Zavřel (9 částí) 11. 10. | Jan Sokol: Moje plány 14. 10.–25.10. Jiří Honzík (10 částí) 28. 10.–1.11. Rudolf Bernatík (5 částí) 4. 11.–8. 11. |. Naděžda Sobotková (5 částí) 11. 11.–22. 11. | Joseph Anton: Vzpomínky (Salman Rushdie) (10 částí) 25. 11.–29. 11. | Daisy Mrázková (5 částí)

MODERNÍ POVÍDK A čtvrtek | 16.00–16.30 |

NOČNÍ BIBLIOTÉK A neděle | 1.30–2.00 |

5. 9. 12. 9. 19. 9. 26. 9. 3. 10. 10. 10. 17. 10. 24. 10. 31. 10. 7. 11. 14. 11. 21. 11. 28. 11.

8. 9. Ladislav Grosman: Ořechová postel 15. 9. Louis Pergaud: Guerriotčin osudový údiv 22. 9. Viktor Fischl: Golemovi pravnuci 29. 9. Wilhelm Przeczek: Břečťan 6. 10. Eduard Bass: Ženské i mužské historie 13. 10. Auguste Villiers de l´Isle-Adam: Tajemství popraviště 20. 10. Tera Fabiánová: Tulák 27. 10. Prosper Mérimée: Mateo Falcone 3. 11. Věroslav Mertl: Stín blaženosti 10. 11. Montague Rhodes James: Zahvízdej a já přijdu 17. 11. Josef Heyduk: Němá z penziónu 24. 11. Anatole France: Olivierova nadsázka

Marek Šindelka: Luk Eieleen Chány: Uzavřená zóna Petr Chudožilov: Mauricius Arif Salichov: Padni komu padni Zachar Prilepin: Bílý čtverec Václav Kahuda: Exhumace Boris Vian: Vlkodlak Alexandr Kliment: Praporky Pavel Vilikovský: Všetko, čo viem o stredoevropanstve Albert Camus: Host Filip Topol: Den a noc Björn Larsson: O chemikovi, který předčil učitele Josef Škvorecký: Sam píše recenzi

POVÍDK A neděle | 11.30–12.00 | 1. 9. 8. 9. 15. 9. 22. 9. 29. 9. 6. 10. 13. 10. 20. 10. 27. 10. 3. 11. 10. 11. 17. 11. 24. 11.

Karel Kamínek: Návštěva Ruth Rendellová: Ať žije královna Arnošt Goldflam: Pokušení Italo Svevo: Ohnivé víno Stanislav Beran: Duha Magdaléna Platzová: Starý kontinent Valeria Parrellová: Siddhárta František Herites: Chiromantie Gilbert Keith Chesterton: Zločin kapitána Cagahara Rudolf Sloboda: Rodné mestečko Robert Krumphanzl: Prázdná hnízda Rudolf Roden: Život v napětí a míru Jerome Klapka Jerome: O výjimečné hodnotě věcí, které jsme chtěli udělat

SCHŮZK Y S LITERATUROU neděle | 20.00–21.00 | 1. 9. 8. 9. 15. 9. 22. 9. 29. 9. 6. 10. 13. 10. 20. 10. 27. 10. 3. 11. 10. 11. 17. 11. 24. 11.

Čeněk Zíbrt: Celý život jsem se cítil venkovanem... Božena Němcová – Znáte se? Petr Holman: Odsouzen k nekonečné trýzni svědectví Kniha knih Básnické texty Jeana Paula Jiří Hájíček Ingeborg Bachmannová Josef Škvorecký a detektivky Francis Jammes: Anýzové jablko Červenák Albert Camus, akord života a díla Peter Härtling: Božena Lubomír Vejražka: Nezhojené rány národa

42 Program

SOUZVUK neděle | 9.00–10.00 |

NEDĚLNÍ VERŠE 12.05–12.10

ETICK Á KNIHOVNA sobota | 1.40–2.00 |

1. 9. Robert Bresson: Z Poznámek o kinematografu 8. 9. Claude Debussy: Naučili mě jedinému – hudbě 15. 9. Korespondence Deml – Bílek 22. 9. Jan M. Tomeš: Staré zahrady 29. 9. Miloš Doležal: Bodla stínu do hrudního koše 6. 10. Kjongho Songu: Měsíc mysli úplně kulatý 13. 10. Max Jacob: Kalíšek na kostky 20. 10. Slavomír Kudláček: Poštovní schránka v Cleadale 27. 10. Georges Rodenbach: Bruggy 3. 11. Francis Jammes: Do ráje s osly 10. 11. Albert Camus: Z deníků 17. 11. Dino Campana: Soumrak u Středozemního moře 24. 11. Karel Šiktanc: Čistec

1. 9. Francis Jammes: O nedělích 8. 9. František Halas: Prosba 15. 9. Johannes Bobrowski: Lístek na památku 22. 9. Jan M. Tomeš: Umírající stromy 29. 9. Oldřich Mikulášek: Babí léto 6. 10. Josef Škvorecký: Blues pro Emöke 13. 10. Heinrich Heine: Dnes se mi zdálo 20. 10. Miloš Dvořák: Podzim 27. 10. Charles Baudelaire: Zpěv podzimu 3. 11. Karel Toman: Domove, domove 10. 11. Jiří Gruša: Jednou je Žalov v listopadu 17. 11. Bohuslav Reynek: Listopad 24. 11. Julian Tuwim: Neznámý strom

7. 9. Stobaios: O smyslu zákonů 14. 9. David Hume: O spravedlnosti 21. 9. Ralph Waldo Emerson: O radosti a cti 28. 9. Josef Čapek: Moudrost poutníka 5. 10. Myšlenky řeckých tragiků o pravdě, moci a právu 12. 10. Dopisy Sókrata a jeho žáků 19. 10. Platón: Obrana Sókrata 26. 10. Demokritos: O mravní odpovědnosti 2. 11. Aristotelés: O normách mravních hodnot 9. 11. Seneca: O shovívavém životě 16. 11. Arthur Schopenhauer: O štěstí 23. 11. Henry Davis Thoreau: Walden čili Život v lesích 30. 11. Suzuki: O etickém smyslu čajového obřadu

SVĚT POEZIE sobota | 22.45–23.00 | 7. 9. 14. 9. 21. 9. 28. 9. 5. 10. 12. 10. 19. 10. 2. 11. 9. 11. 16. 11. 23. 11. 30. 11.

Štěpán Špád: Klatovská Madona Sylva Fischerová: Moře Lenka Daňhelová: Její bytost Ivan M. Jirous: Na nebi srpy a kladiva Marek Stašek: Věta o nedosažitelnosti Markéta Pilátová: Zatýkání větru Kárlis Verdinš: Já Lenka Hajdučková: Priestory Inka Machulková: Abych to neztratila Louis Křikava: Kde viděl jsem ty světy? Irena Šťastná: Živorodky Zeno Kaprál: Strmilovské listy

SNY neděle | 00.00–00.05 | Slova ze sna a do snů. 8. 9. 15. 9. 22. 9. 29. 9. 6. 10. 13. 10. 20. 10. 27. 10. 3. 11. 10. 11. 17. 11. 24. 11.

Léon-Paul Fargue Vladimír Neuwirth Jiří Karásek ze Lvovic Josef Hora Rabíndranáth Thákur Jiřina Hauková Jiří Mulač Tu Fu Walther von der Vogelweide Ivo Pondělíček Jarmila Urbánková Miloš Vacík

PSÁNO KURZÍVOU všední dny | 10.00–10.15 | Úvahy a fejetony. SLADKÉ JE ŽÍT sobota | 17.45–18.30 | Jazz doprovází poezii, poezie doprovází jazz. DŮVĚRNÁ SDĚLENÍ všední dny | 13.30–13.40 | Ro(c)k v poezii Josef Rauvolf uvádí básně, které byly zhudebněny rockovými hudebníky. STRÁNK Y NA DOBROU NOC denně | 23.00–23.15 | Krátké prózy a výňatky z próz.

FONOGRAMY pátek | 16.00–16.30 | Návraty po stopách zvuku. KLUB ROZHLASOVÉ HRY úterý | 21.30 | 3. 9. Antonín Přidal: Sudičky 10. 9. Zdeněk Rotrekl: Popis pohřbÍ vání mýdla a kostní moučky 17. 9. Milan Uhde: Velice tiché ave 24. 9. Paul Plamper: Tacet 1. 10. Tomáš Vůjtek: S nadějí i bez ní 8. 10. Petr Pýcha – Jaroslav Rudiš: Lidojedi 15. 10. Jiří Kamen: Slyšel jsem anděla 22. 10. Daniela Fischerová: Zapřený Albert 29. 10. Slovenský týden 5. 11. Albert Camus: Nedorozumění 12. 11. Danielle Salenave: Znásilnění 19. 11. Jan Vedral: Jackson 26. 11. Iva Klestilová: Za pět minut dvanáct HRA PRO TENTO VEČER čtvrtek | 20.00 | 5. 9. 12. 9. 19. 9. 26. 9. 3. 10. 10. 10. 17. 10. 24. 10. 31. 10. 7. 11. 14. 11.

Marie Říhová: Femme fatale – 2. část Luigi Santucci: Dítě čarodějky Josef Bar Josef: Nemožní lidé Jane Austenová: Emma Marek Epstein: Pro nepřekonatelný odpor Zdeněk Svěrák: Posel hydrometeorologického ústavu Michail Bulgakov: Osudná vejce Jost Nickel: Pokus o rekord Slovenský týden Francois Mauriac: Fernandovo blaho Federico Fellini: Lavička v parku

Program 43

21. 11. Nenad Djapič: Vídeňský hřích 28. 11. Georges Simenon: Případ Saint-Fiacre ROZHLASOVÉ JEVIŠTĚ sobota | 14.00 | 7. 9. Ivan Sergejevič Turgeněv: Měsíc na vsi 14. 9. Alfred de Musset: Marianniny rozmary 21. 9. Jan A. Pitínský: Matka 28. 9. Ladislav Stroupežnický: Naši furianti 5. 10. Vladislav Vančura: Hrdelní pře 12. 10. Niccolo Macchiaveli: Mandragora 19. 10. Kalídása: Ztracený prsten 26. 10. Benjamin Kuras: Sebeklamy 2. 11. Slovenský týden 9. 11. William Shakespeare: Král Lear – 1. část 16. 11. William Shekespeare: Král Lear – 2. část 23. 11. Iva Peřinová: Krásný nadhasič 30. 11. Vítězslav Nezval: Schovávaná na schodech ROZHLASOVÉ SERIÁLY neděle | 10.30 | . 9.–15. 9. | Henry Fielding: 8 Tom Jones (11. – 12. část) 22. 9.–24. 11. | Norman Mailer: Duch Děvky (1. – 10. část) 1.  12. | George Orwell: 1984 (1. část) ČAJOVNA poslední neděle v měsíci Hry a dokumenty nové generace.

ZPR AVODA JST VÍ A PUBLICISTIK A , DOKUMENT Y Vedoucí Redakce kulturní publicistiky Antonín Pfeifer ([email protected]) Vedoucí Redakce volné tvorby Jiří Kamen ( [email protected]) ZPRAVODA JST VÍ VLTAV Y všední dny v 6.30 | 7.00 | 7.30 | 8.00 | 12.00 | 15.00 a 17.30 | přehled hlavních událostí také v 10.15 | 13.30 | 16.30 a 19.00 | MOZAIK A pondělí až pátek | 6.30–9.00 | 15.00–16.00 | Živě moderovaný pořad kulturního zpravodajství a publicistiky. Informace, rozhovory, reportáže, recenze a glosy, přehledy tisku, hosté ve studiu, soutěže. Originální výběr hudby, s jakou se na jiných stanicích nesetkáte. VÍKENDOVÁ PŘÍLOHA STANICE VLTAVA sobota | 8.00–11.00 | Kulturně-publicistický týdeník. 180 minut reportáží, rozhovorů, glos, fejetonů, dokumentů, literárních ukázek a hudby jazzové i vážné připravují a uvádějí Jiří Kamen a Tomáš Černý. KRITICK Ý KLUB pondělí | 16.00–16.30 | repríza čtvrtek | 0.35–1.05 | Diskuse odborníků o současné literatuře, filmu, architektuře a výtvarném umění, které připravují moderátoři. Pavel Janáček, Vladimír Hendrich, Anežka Charvátová, Blanka Stárková, Eliška Závodná, Anna Housková a další.

HISTORICK Ý KLUB středa | 16.00–16.30 | Reflexe historických událostí, výročí, osobností, novinek historické literatury apod. Připravuje Eliška Závodná. VLTAVSK Ý POLEDNÍK sobota | 11.30–12.00 | Magazín o životním stylu. Připravuje Eliška Závodná. ŘEČ VĚCÍ PROSTOR – ARCHITEKTURA – DESIGN každá druhá sobota v měsíci | 16.00–16.30 | Zajímavosti ze světa architektury a designu. Připravuje Jan Tůma. RADIODOKUMENT 4. 9. Cyklus 90 let s vámi Ladislav Dvořák: Vítejte do školy! 11. 9. Michal Lázňovský: Marseille 1940 – křižovatka osudů 18. 9. Bronislava Janečková: Malíř zmizelého času 25. 9. Martina Vodičková: Váša Příhoda – opomíjený houslista století 2. 10. Petr Slinták: Kantorem na Vojvodině 9. 10. Cyklus 90 let společně Robert Tamchyna: Věda ve vysílání 1923 až 2013 16. 10. Jiří Kamen: Snad je aspoň pokřtěnej… 23. 10. Brit Jensen: Indiáni v Kodani 20. 10. Týden slovenské kultury Jan Sedmidubský: Dvacet let po rozvodu 6. 11. Miroslav Buriánek: Fenomén kaolin

13. 11. Michal Pěchouček, Roman Štětina: Mám raději umělce než umění 20. 11. Cyklus 90 let společně Miloš Doležal: Listopadová revoluce 1989 27. 11. Torgerdur E Sigurdardóttir: Still swimming RADIOATELIÉR sobota | 00.05 | 7. , 14. a 21. 9. | Ohlédnutí za Art’s Birthday 2013 (#1–3) 28. 9. | PremEdice – Julius Fujak 5., 12. a 19. 10. | 60 let musiqe concréte – Myšlení zvukem (#1–3) 26.  10. | PremEdice – Eliška Cílková 2., 9. 11. a 23. 11. | 60 let musiqe concréte – Myšlení zvukem (#4–7) 30.  11. | PremEdice – Peter Machajdík

K aždý den

Modern Mainstream 1.00–2.00 Modern and Experimental 2.00–4.00 Experimental 4.00–6.00 Modern Mainstream

Pondělí

DENNÍ PROGR AM STANICE ČESK Ý ROZHL AS JA ZZ

Nová stanice Českého rozhlasu vysílající pouze jazz v širokém žánrovém rozpětí od jeho počátků po aktuální fúze. Program akcentuje současnou evropskou a českou produkci. Od 1. března 2013 nahrazuje internetové rádio Euro Jazz. Na celém území ČR naladíte tento program digitálně (set-top-box, satelit, kabelové TV, IPTV, DAB) a přes internet.

6.00–7.00 Fokus. New York Sound 7.00–8.00 Modern Mainstream 8.00–9.00 Mostly Bop 9.00–11.00 Modern Mainstream 11.00–11.15 Album týdne 11.15–12.00 Nová alba 12.00–12.30 Evropská vlna. Francie 12.30–13.00 Modern Mainstream 13.00–14.00 Mostly Bop 14.00–14.45 Jazz na druhou. Vybíráme z Vltavy 14.45–16.00 Modern Mainstream 16.00–17.00 Modern and Experimental 17.00–18.00 Modern Mainstream 18.00–19.00 Fokus. New York Sound 19.00–19.15 Album týdne 19.15–22.00 Modern Mainstream 22.00–22.45 Jazz na druhou. Vybíráme z Vltavy 22.45–00.00 Mostly Bop

16.00–17.00 Modern and Experimental 17.00–18.00 Modern Mainstream 18.00–19.00 Fokus. Český jazz 19.00–19.15 Album týdne 19.15–22.00 Modern Mainstream 22.00–00.00 Jazz na druhou. Grundfunk Středa 6.00–7.00 Fokus. Free Jazz 7.00–8.00 Modern Mainstream 8.00–9.00 Mostly Bop 9.00–11.00 Modern Mainstream 11.00–11.15 Album týdne 11.15–12.00 Nová alba 12.00–12.30 Evropská vlna. Skandinávie 12.30–13.00 Modern Mainstream 13.00–14.00 Mostly Bop 14.00–14.30 Jazz na druhou. Swing Session 14.30–16.00 Modern Mainstream 16.00–17.00 Modern and Experimental 17.00–18.00 Modern Mainstream 18.00–19.00 Fokus. Free Jazz 19.00–19.15 Album týdne 19.15–22.00 Modern Mainstream 22.00–22.30 Jazz na druhou. Swing Session 22.30–00.00 Mostly Bop

Úterý Čtvrtek

web: jazz.rozhlas.cz e-mail: [email protected]

6.00–7.00 Fokus. Český jazz 7.00–8.00 Modern Mainstream 8.00–9.00 Mostly Bop 9.00–11.00 Modern Mainstream 11.00–11.15 Album týdne 11.15–12.00 Nová alba 12.00–12.30 Evropská vlna. Velká Británie 12.30–13.00 Modern Mainstream 13.00–14.00 Mostly Bop 14.00–16.00 Jazz na druhou. Grundfunk

6.00–7.00 Fokus. Future Shock 7.00–8.00 Modern Mainstream 8.00–9.00 Mostly Bop 9.00–10.00 Modern Mainstream 10.00–10.30 Bigband Panoráma 10.30–11.00 Modern Mainstream 11.00–11.15 Album týdne 11.15–12.00 Nová alba 12.00–12.30 Evropská vlna. Polsko 12.30–13.00 Modern Mainstream

13.00–14.00 Mostly Bop 14.00–14.20 Jazz na druhou. Jazzové novinky 14.20–16.00 Modern Mainstream 16.00–17.00 Modern and Experimental 17.00–18.00 Modern Mainstream 18.00–19.00 Fokus. Future Shock 19.00–19.15 Album týdne 19.15–22.00 Modern Mainstream 22.00–22.20 Jazz na druhou. Jazzové novinky 22.20–00.00 Mostly Bop Pátek 6.00–7.00 Fokus. 'Round Bop 7.00–8.00 Modern Mainstream 8.00–9.00 Mostly Bop 9.00–10.00 Modern Mainstream 10.00–10.30 Jazzofon 10.30–11.00 Modern Mainstream 11.00–11.15 Album týdne 11.15–12.00 Nová alba 12.00–12.30 Evropská vlna. Německo 12.30–13.00 Modern Mainstream 13.00–14.00 Mostly Bop 14.00–15.00 Jazz na druhou. Rozhovor měsíce/ Vybíráme z Vltavy 15.00–16.00 Modern Mainstream 16.00–17.00 Modern and Experimental 17.00–18.00 Modern Mainstream 18.00–19.00 Fokus. 'Round Bop 19.00–19.15 Album týdne 19.15–22.00 Modern Mainstream 22.00–23.00 Jazz na druhou. Rozhovor měsíce/ Vybíráme z Vltavy 23.00–00.00 Mostly Bop

Program ČRo Jazz 45

Sobota 6.00–7.00 Fokus. Jazzrock a funk 7.00–8.00 Modern Mainstream 8.00–9.00 Mostly Bop 9.00–11.00 Modern Mainstream 11.00–11.15 Album týdne 11.15–12.00 Nová alba 12.00–12.30 Evropská vlna. Rakousko 12.30–13.00 Modern Mainstream 13.00–14.00 Mostly Bop 14.00–16.00 Modern Mainstream 16.00–17.00 Modern and Experimental 17.00–18.00 Modern Mainstream 18.00–19.00 Fokus. Jazzrock a funk 19.00–19.15 Album týdne 19.15–20.00 Modern Mainstream 20.00–21.00 Jazz Club 21.00–23.00 Modern Mainstream 23.00–00.00 Mostly Bop Neděle 6.00–7.00 Fokus. Pop Jazz Hour 7.00–8.00 Modern Mainstream 8.00–9.00 Mostly Bop 9.00–11.00 Modern Mainstream 11.00–11.15 Album týdne 11.15–12.00 Nová alba 12.00–12.30 Evropská vlna. Slovensko 12.30–13.00 Modern Mainstream 13.00–14.00 Mostly Bop 14.00–16.00 Modern Mainstream 16.00–17.00 Modern and Experimental 17.00–18.00 Modern Mainstream 18.00–19.00 Fokus. Pop Jazz Hour 19.00–19.15 Album týdne 19.15–23.00 Modern Mainstream 23.00–00.00 Mostly Bop

Modern Mainstream Napříč jazzovou současností i minulostí. Občasné výlety k jazzrocku, world music i aktuálním fúzím. Modern and Experimental Většinou současný jazz okořeněný špetkou free jazzu a experimentální hudby. Experimental Třetí proud, free jazz a avantgardní výboje. Pro náročné a ještě náročnější posluchače. Mostly Bop Nejen bopovou klasikou je člověk živ. V tomto bloku ji doplňuje pop jazz, cool jazz, latina či straight ahead. Evropsk á vlna Žasněte nad rozmanitostí evropského jazzu. Každý den z jiné země v pravé poledne. Album t ýdne Redaktoři Českého rozhlasu Jazz vybírají zásadní jazzovou nahrávku týdne. Nová alba Nová alba sledujeme za vás. Poslouchejte výběr z nejnovějších jazzových nahrávek. Bigband Panoráma Přehled nahrávek více i méně známých jazzových orchestrů a big bandů současnosti (Reprízy z Vltavy).

Jazzofon Luboš Zajíček vybírá archivní jazzové nahrávky, které byly natočeny v období do dvacátých a raných třicátých let minulého století anebo představuje novější záznamy, které se k tomuto období vztahují (Reprízy z Vltavy). Jazz Club – Jazzové koncerty z klubů i prestižních festivalů.

Jazz na druhou: Vybíráme z Vltavy – Nestihli jste svůj oblíbený jazzový pořad na Vltavě? Zde máte druhou šanci. Grundfunk – zásadní funkový pořad českého éteru rozjíždějí Viktor Mašát a DJ Maceo (Reprízy z Radia Wave).

Fokus

Swing Session – Just swing! Ta pravá hudba pro středeční odpoledne. Uvádí Kamil Hála (Reprízy z Vltavy).

New York Sound – Souhrn toho nejlepšího z Mekky jazzu za poslední dekádu. Každé pondělí od šesti do sedmi.

Jazzové novink y – Co se děje, kam zajít? Zjistíte v aktuálním jazzovém zpravodajství.

Česk ý jazz – Minulost i současnost v nahrávkách českých jazzmanů.

Rozhovor měsíce – Profilová interview s jazzmany, kteří mají co říct.

Free Jazz – Pouze free jazz a související žánry každou středu od šesti. Future Shock – Nu-jazz, e-jazz, acid-jazz, či electro-swing? Říkejte tomu, jak chce, ale s tímto blokem nahlédnete do budoucnosti. 'Round Bop – Pouze bop a hard-bop. Pro ty, kteří stále nemají dost. Jazzrock a funk – Jazzrocková fúze, groove a funk. Tuhle výbušnou směs si nenechte ujít. Popjazz hour – Nedělní podvečer (nejen) s jazzovými vokalisty.

46 Klub Vltava

RE F L E K T OR

KLUB VLTAVA

Klub Vltava je pro všechny, kteří poslouchají stanici Český rozhlas Vltava a k jejichž životním potřebám patří kontakt s hudebním a slovesným uměním a kulturou v tom nejširším slova smyslu. Je určen těm, kteří chtějí víc než jen kvalitní rozhlasový program. Klub Vltava nabízí možnost bližšího kontaktu mezi posluchači a tvůrci pořadů, účast na natáčení přímých přenosů, organizuje klubová setkání, besedy, předpremiéry rozhlasových pořadů, návštěvy kulturních akcí. Klub Vltava vydává čtyřikrát ročně čtvrtletník posluchačů a příznivců stanice Český rozhlas Vltava, který přináší inspiraci ze světa kultury a umění, exkluzivní rozhovory, podrobné informace o programu stanice, přehled partnerů Klubu, členských výhod a slev, aktuální nabídky, soutěže a další zajímavosti. Klub Vltava nabízí možnost využívat výhod sjednaných s partnerskými institucemi, které vybírá tak, aby umožnil svým členům ještě intenzivnější kontakt s aktuálním děním ve světě kultury. Členské výhody poskytují přední kulturní organizace po celé České republice – hudební festivaly a symfonické orchestry, divadla a divadelní festivaly, galerie, muzea, nakladatelství a další. Jejich počet se stále rozšiřuje. Aktuální nabídky, setkání, soutěže a akce, stejně jako statut Klubu naleznete na www stránkách Klubu. Osobní členství: roční členský příspěvek činí 150 Kč. Rodinné členství: roční členský příspěvek činí 290 Kč (obdržíte průkazy člena Klubu Vltava i pro další dva rodinné příslušníky). Pro zaslání členského příspěvku si vyžádejte individuální variabilní symbol.

P o dě l t e se s ná m i o r e f le k s v é ná t or @ r zor y.  o z h la s .c z

Klub Vltava

NA DVOJKU DO ÁČK A

Český rozhlas Vltava Vinohradská 12 120 99 Praha 2

Zveme Vás na pravidelné klubové večery s vltavskými redaktory, dramaturgy, režiséry a jejich hosty.

informační linka Klubu Vltava tel.: 221 552 686, 221 552 677 e-mail: [email protected] vltava.rozhlas.cz/klubvltava

Setkání se konají vždy 1. čtvrtek v měsíci od 19.00 hod. ve Studiu A Českého rozhlasu, Hybešova 10, Praha 8.

NAL AĎTE SI... ČESKÝ ROZHLAS VLTAVA V CELÉ REPUBLICE NA VKV (FM) BRNO-MĚSTO — 90,4 | OLOMOUC — 107,2 | BŘECLAV — 96,3 | SLAVÍČ — 107,9 | Č. BUDĚJOVICE — 96,1 | HODONÍN — 100,4 | CHEB — 106,2 | CHOMUTOV — 96,3 | JESENÍK — 98,2 | JIHLAVA — 95,4 | KAPLICE — 105,9 | KARLOVY VARY — 105,7 | KAŠPERSKÉ HORY — 107,2 | KLATOVY — 88,6 | LIBEREC — 103,9 | OSTRAVA — 104,8 | PARDUBICE — 102,7 | PÍSEK — 105,2 | PLZEŇ — 95,6 | PLZEŇ-RADEČ — 93,3 | PRAHA — 105 | PŘÍBRAM — 107 | TRUTNOV — 101,9 | ÚSTÍ N. LABEM — 104,5 | VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ — 89,9 | VARNSDORF — 88,4 | VSETÍN — 98,3 | ZLÍN — 94,8 | ZNOJMO — 99,2 | NEBO NA — VLTAVA.ROZHLAS.CZ

VÁŽENÍ A MILÍ POSLUCHAČI, ČLENOVÉ KLUBU VLTAVA , magazín Vltava je čtvrtletníkem, který vám pravidelně představuje to nejzajímavější z programu stanice Vltava. Pokud chcete být o programových tipech a dalších novinkách z vysílání informováni v týdenních intervalech, rádi vám budeme zasílat náš e-mailový newsletter. Pro odběr novinek se zaregistrujte zde: vltava.rozhlas.cz/newsletter. Budeme rádi, pokud registraci doporučíte také svým přátelům.

VYSÍLAČE V SYSTÉMU DVB-T (DIGITÁLNÍ SÍŤ 1 PO DOKONČENÍ DIGITALIZACE V ROCE 2010) PRAHA-MAHLEROVY SADY — KANÁL 53 | PRAHA-CUKRÁK — KANÁL 53 | VOTICE-MEZIVRATA — KANÁL 53 | ČESKÉ BUDĚJOVICE-KLEŤ — KANÁL 49 | SUŠICE-SVATOBOR — KANÁL 49 | VIMPERK-MAŘSKÝ VRCH — KANÁL 49 | PLZEŇ-KRAŠOV — KANÁL 34 | DOMAŽLICE-VRANÍ VRCH — KANÁL 34 | CHEB-ZELENÁ HORA — KANÁL 36 | JÁCHYMOV- KLÍNOVEC — KANÁL 36 | ÚSTÍ N. LABEM-BUKOVÁ HORA — KANÁL 33 | CHOMUTOV-JEDLOVÁ HORA — KANÁL 33 | LIBEREC-JEŠTĚD — KANÁL 43 | TRUTNOV-ČERNÁ HORA — KANÁL 40 |

Připojit se k nám můžete také na Facebooku: www.facebook.com/vltava3 www.facebook.com/vltava.mozaika www.facebook.com/cajovnarozhlas

PARDUBICE-KRÁSNÉ — KANÁL 32 | JIHLAVA-JAVOŘICE — KANÁL 33 | OSTRAVA-HOŠŤÁLKOVICE — KANÁL 54 | OSTRAVA-SLEZSKÁ OSTRAVA — KANÁL 54 | BRNO-KOJÁL — KANÁL 29 | BRNO-MĚSTO — KANÁL 29 | BRNO-HÁDY — KANÁL 29 | MIKULOV-DĚVÍN — KANÁL 29 | FRÝDEK-LYSÁ HORA — KANÁL 54 | ZLÍN-TLUSTÁ HORA — KANÁL 33 | VALAŠSKÉ KLOBOUKY-PLOŠTINY — KANÁL 33 | JESENÍK-PRADĚD — KANÁL 36 |

Partneři 47

Na uvedené otázky odpovídejte výhradně na lince Klubu Vltava.

Orchestr BERG Sleva 20% na abonentní koncerty. INFO: tel. 604 205 937, www.berg.cz

DIVADLA

Soutěž o vstupenky na vybrané koncerty

Opera Národního divadla Denní pokladny jsou otevřeny každý den od 10.00 do 18.00 v Provozní budově Národního divadla (Ostrovní 1) a v Kolowratském paláci (Ovocný trh 6).

zařadíme do vltavského vysílání.

Aktuální nabídku sledujte také na vltava.rozhlas.cz v sekci Klub Vltava. HUDBA Česk á filharmonie 15% sleva na abonentní koncerty České filharmonie Rudolfinum, Alšovo nábřeží 12, 110 01 Praha 1 Tel.: 227 059 227 [email protected], www.ceskafilharmonie.cz Pražsk ý komorní orchestr – agentura s. r. o. 20% sleva na nákup vstupenek na abonentní koncerty Černokostelecká 6, 100 00 Praha 10 tel.: 274 772 697 [email protected], www.pko.cz Symfonick ý orchestr Českého rozhlasu 30% sleva na dopolední veřejné generální zkoušky Vinohradská 12, 120 99 Praha 2 tel.: 221 551 412, fax: 221 551 413 [email protected], socr.rozhlas.cz Symfonick ý orchestr hl. m. Prahy FOK 10% sleva na všechny koncerty pořádané FOK Nám. Republiky 5, 110 00, Praha 1 tel.: 222 002 336 [email protected], www.fok.cz

Česk á kultura, o.s. Pořadatel a spolupořadatel festivalů konaných v rámci Českých kulturních slavností Nad Stráněmi 343, 251 66 Senohraby [email protected], www.ceskakultura-os.cz Soutěže o čestné vstupenky na koncerty festivalů Českých

Národní divadlo

Činohra Národního divadla nabízí členům Klubu Vltava vstupenky s 20 % slevou na vybrané tituly.: Aktuální nabídku sledujte na webových stránkách klubu.

kulturních slavností zařadíme do vltavského vysílání.

Collegium 1704 o.s. Pořadatel cyklu Hvězdy barokní opery 10% sleva z ceny vstupného Mánesova 813/4, 120 00 Praha 2 tel.: 246 052 456 [email protected], www.collegium1704.com

Na jeden členský průkaz lze se slevou zakoupit maximálně dvě vstupenky na jeden titul. Počet vstupenek je omezený. Ovocný trh 6, 112 30 Praha 1 tel.: 224 901 419 [email protected], www.narodni-divadlo.cz

Divadlo Ponec 30% sleva z ceny vstupného na představení pořádaná divadlem (netýká se hostů a festivalů) Husitská 24A/899, 130 00 Praha 3 tel.: 224 817 886 (9–17h), 222 721 531 (17–20h) [email protected], www.divadloponec.cz Moravské divadlo Olomouc až 50% sleva z ceny vstupného Třída Svobody 33, 779 00 Olomouc tel.: 585 500 500 (předprodej vstupenek) [email protected], www.moravskedivadlo.cz Experimentální prostor NoD 10% sleva na divadelní představení s výjimkou festivalů a zahraničních produkcí. Dlouhá 33, 110 00 Praha 1 tel.: 723 706 249. [email protected] a nod.roxy.cz

Soutěž o čestné vstupenky na vybrané koncerty zařadíme do vltavského vysílání.

Collegium Marianum Pořadatel 14. MHF Letní slavnosti staré hudby | 10% sleva z ceny vstupného Pokladna: Maďarské kulturní středisko, Rytířská 27, Praha 1, tel.: 224 229 462, 731 448 346, [email protected] www.letnislavnosti.cz

Národní divadlo Brno 10% sleva z ceny vstupného na vybraná představení pořádaná divadlem Dvořákova 11, 657 70 Brno tel.: 542 158 111 [email protected], www.ndbrno.cz Divadlo Viola až 50% sleva z ceny vstupného na vy­ braná představení pořádaná divadlem vč. dramaturgické řady Rozhlasová hra na jevišti Národní třída 7, 110 00 Praha 1 tel./fax: 224 220 844 www.divadloviola.cz

V Ý T VARNÉ UMĚNÍ Galerie Rudolfinum Alšovo nábřeží 12, 110 01 Praha 1 tel.: 227 059 309 (pokladna) [email protected], www.galerierudolfinum.cz Připravuje se výstava Jake & Dinos Chapman. The Blind Leading the Blind. (3. 10. 2013–5. 1. 2014)

Partneři

Partneři Klubu Vltava

48 Partneři

Galerie hlavního města Prahy 20% sleva z ceny vstupného na aktuální výstavy Výstavní místa: Městská knihovna, Dům U Kamenného zvonu, Staroměstská radnice, Dům U Zlatého prstenu, Trojský zámek, Bílkova vila, Bílkův dům v Chýnově. Mariánské nám. 1, Praha 1 tel.: 222 310 489, 222 313 357 www.citygalleryprague.cz Topičův salon 50% sleva z ceny vstupného Národní 9, 110 00 Praha 1 tel.: 224 232 500 [email protected], www.topicuvsalon.cz ARS VIVA cest y za uměním Specializovaná cestovní kancelář. Muchova 9, č. p. 223 (1. patro) 160 00 Praha 6 tel.: 233 324 099, fax: 224 311 585 [email protected], www.arsviva.cz

KNIHY, ČASOPISY, CD Společnost Franze K afk y 30% sleva na veškerou knižní produkci z nakladatelství Široká 14, 110 00 Praha 1 tel.: 224 227 452 [email protected], www.franzkafka-soc.cz Radioservis, a. s. Hudební a knižní vydavatelství Českého rozhlasu, vydavatel Týdeníku Rozhlas. 25% sleva v zásilkovém obchodě na vlastní zboží, zájemcům zašleme zdarma katalog Objednávky: Olšanská 5, 130 00 Praha 3 tel.: 272 096 310 [email protected] 10% sleva na celý sortiment ve firemní prodejně Vinohradská 12, Praha 2 tel.: 221 551 349, 221 551 350 A2 kulturní t ýdeník Americká 2, 120 00, Praha 2 tel.: 222 510 227 www.tydenikA2.cz

Členské v ýhody Veškeré soutěžní plnění je možné čerpat prostřednictvím informační linky Klubu Vltava. Odpovědi volejte na klubovou linku 221 552 686. Chcete-li využít členských výhod u našich partnerů, uvádějte při písemných objednávkách členské číslo. Při osobním odběru se prokažte prů­ kazkou Klubu Vltava. Změna výhod partnerů a konkrétních forem spolu-­ práce vyhrazena.

SANQUIS ON-LINE Časopis o všech podobách umění a o zdravém životním stylu – od 3. 10. 2011 pravidelně každý měsíc pouze v elektronické verzi. 30% sleva na roční předplatné [email protected], www.sanquis.cz Opera PLUS Internet magazine [email protected], www.operaplus.cz Nakladatelství Romeo 30% sleva z ceny knih Pod Bání 21, 180 00 Praha 8 tel.: 283 840 193, 605 960 211 [email protected], www.jirijosek.com Nakladatelství LIK A KLUB až 25% sleva na všechny publikace Počernická 76, 108 00 Praha 10 tel.: 222 541 166 [email protected], www.likaklub.cz Nakladatelství Carpe diem Edice klubové poezie, Edice knih doplněných o DVD 20% sleva na veškeré tituly Carpe diem, 691 11 Brumovice 175 tel.: 519 423 378 [email protected], www.carpe.cz

MAGA ZÍN KLUBU VLTAVA Čtvrtletník posluchačů a příznivců stanice Český rozhlas Vltava | XVIII. ročník | číslo 3 |

Libri, spol. s. r. o. 20% sleva z ceny knih Neklanova 27, 128 00 Praha 2 tel.: 252 541 632, fax: 251 611 013 [email protected], www.libri.cz Žaket – kartografické vydavatelství 30% sleva z ceny všech map při přímém odběru Slánská 381/10, 163 00 Praha 6 tel.: 210 083 570 [email protected], www.zaket.cz Nakl adatelství ATL ANTIS, spol. s r. o. 20% sleva na produkci nakladatelství, při objednávce dvou a více knih neplatíte poštovné PS 374, Česká 15, 602 00 Brno tel./fax: 542 213 221 [email protected], www.atlantis-brno.cz Nakladatelství BASET až 15% sleva na vybrané publikace redakce: Vinohradská 134, 130 00 Praha 3, tel.: 244 402 705 expedice – prodejní sklad: Plovdivská 3400, 143 00 Praha 4, tel./fax: 244 402 706 [email protected], www.baset.cz Nakladatelství LABYRINT až 20% sleva na vybrané publikace redakce: Dittrichova ulice č. 5, 120 00 Praha 2 | tel. a fax: 224 922 422 [email protected], http://labyrint.net

září–listopad 2013 | Vychází 4× ročně Evidenční číslo MK ČR E 14038 | Šéfredaktor: Luboš Stehlík | Redakce: Lenka Pitronová, Marcela Hájková Grafická úprava a sazba: Český rozhlas, Adéla Knajzlová, Jakub Šolín Tisk: Litera Brno | Distribuce: SEND, předplatné s. r. o. | Český rozhlas Vltava šéfredaktor stanice Lukáš Hurník | Vinohradská 12, 120 99 Praha 2 tel.: 221 552 677 | vltava.rozhlas.cz | e-mail: [email protected]

Nakladatelství TITANIC 20% sleva na všechny knihy Plzeňská 222, 150 00 Praha 5 tel.: 257 211 257 [email protected], www.titanic.n.cz