Čtvrtletník posluchačů a příznivců. stanice Český rozhlas Vltava

př ačů a h c u l s po tletní k r v ava t Č  las Vlt h z o  |  r ý e Česk stanic

íznivců

Edvard Munch The Scream Foto: ČTK/AP, Kirsty Wigglesworth, 2012

02

06

07

08

Silvestr

U Hynků

Capricornus

Rok české hudby

10

12

13 08

14 08

Pap Pip a Laguna

Mirandolina

Suzanne Renaudová

Den s následníkem

17 08

18 08

19

20 14

Polská kompoziční škola

Domeček V kavárně Avion

Povídky

Polský rok

21 14

22 14

23 14

24

Pankrác Budecius, kantor

Čekanka

Lichožrouti navždy

Würfel – Chopin

26

27

28

30

Synagogy

Přestřelka Speciál

La Scala

Klavír pro Český rozhlas

Vážení posluchači a členové Klubu Vltava, uzavíráme rok a s nadějí vzhlížíme k tomu dalšímu. Je ta naděje oprávněná? Noví reprezentanti této země diskutují o významu veřejnoprávních médií a nezdá se, že by se příliš zabývali jejich kulturní rolí. Zájem o kulturu prý klesá v celé Evropě. Je dílo, které nám zanechali Bach, Mozart, Dvořák, Stravinskij, Shakespeare, Goethe, Čapek, opravdu tak významné, abychom se mu museli aktivně věnovat a utrácet prostředky, které jsou tolik potřeba jinde? Nestačí je uchovávat v archivu pro budoucí generace, kdyby náhodou některá z nich byla kulturnější než ta naše? Je potřeba přenášet tolik koncertů vážné hudby? Nestačila by čtvrtina? Neudělali mladí lidé z Concerta a Concertina, studující hru na housle, flétnu a kytaru, chybu, když se rozhodli, že svou budoucnost věnují umění? Samozřejmě, že posluchač Vltavy takové úvahy nejspíš odmítne, protože ví, že právě kultura je onou „základnou“ fungující společnosti, nikoli zbytnou nadstavbou. Od ní se odvíjí prosperita, etika, vztah k zemi, životnímu prostředí... Vltava se bude snažit udělat pro zachování kulturního povědomí, co bude v jejích silách, pokud ji v tom budete podporovat vy, vážení posluchači. Také vás ovšem bude bavit (zejména na Silvestra), uklidňovat (v roce 2014 zejména českou hudbou) a posilovat vaši občanskou připravenost užívat si radostí kulturního života.

34 14

Lukáš Hurník

Profil – Edvard Munch Průvodce světem kultury Program stanice Český rozhlas Vltava Program stanice Český rozhlas Jazz Klub Vltava Partneři Klubu Vltava

36 37 44 46 47

Den s Verdim

H+H Hašek a

Hrabal

2

Jaroslav Hašek | Foto: © ČTK, 1928

Silvestr

Škola českého humoru „Položíme-li texty Haškovy a Hrabalovy vedle sebe, podíváme se na ně opravdu jen řemeslně, ryze technicky, neujde nám jedna věc naprosto základní – že totiž živým jádrem slovesného umění toho i  onoho je jeden a  týž prvek, příznačný žánr městského folklóru: hospodská historka. Hašek a Hrabal tento element ústní slovesnosti nejen přímo včleňují do kontextu, nýbrž – a to každý po svém – duchem hospodské historky transformují umělou vypravěčskou prózu.“ Emanuel Frynta

Silvestr 2013 proběhne ve znamení dvou velkých českých spisovatelů H + H, Jaroslava Haška a Bohumila Hrabala. Letos si připomínáme sté výročí Haškova úmrtí, příští rok oslavíme sté výročí Hrabalova narození. Obě výro­ čí se stala významnou položkou vltavské dramaturgie. Silvestrovské vysílání nám ale nabízí neobyčejnou mož­ nost věnovat se oběma spisovatelům takříkajíc v jednom čase, můžeme srovnávat jejich styl, přístup k životu, zá­ jem o městský folklór, humor a sledovat další souvislosti, i  ty, které naznačuje Emanuel Frynta: „Hrabalova próza je docela zřejmě spřízněna se surrealismem, i když nikoli programově, nýbrž v rovině východiska. Je vůči surrealismu v podobném postavení, jaké zaujímá vzhledem k  dadaismu dílo Jaroslava Haška.“ Důraz v dramaturgii silvestrovského vysílání H + H kla­ deme na rozhlasové nastudování textů obou autorů, v re­ prízách se zajímavými interprety i v premiérách natoče­ ných pro tento program. Další výrazné linie programu H +H tvoří publicistické pořady (za všechny jmenujme premiéru pořadu Mileny M. Marešové Hrabal a kočky); řada Letem H+H světem, ve které se zabýváme mimo jiné přijetím děl obou spisovatelů v zahraničí nebo úlo­ hou hospody v  jejich textech; pět minidramat natoče­ ných podle Haškových povídek (například Jak jsem byl vyhozen ze strany nebo O psu, který slyšel na dvě jména). A  i  v  těch několika výjimečných případech, kdy se v názvu nebo v podtitulu pořadu neobjeví jména našich dvou spisovatelů, setrváme ve spojení s tématem H + H.

Rozhlasová inscenace Hrabalovy Příliš hlučné samoty, román Osudy dobrého vojáka Švejka jako kuchařka a Bohumil Hrabal a kočky K dominantám vltavského silvestrovského vysílání patří především brněnská inscenace Hrabalovy Příliš hlučné samoty. „Součástí Krobotovy rozhlasové Samoty jsou i vstupy autentického čtení B. Hrabala, sděluje Tomáš Sedláček z brněnské­ ho rozhlasu. „O co nám šlo? Přenést poetiku Hrabalovy prózy do živého rozhlasového tvaru a přitom nepoškodit smysl groteskně donkichotského příběhu muže ze společenského dna, jehož práce i záliba v knihách tvoří jeden pól košaté zpovědi, na níž jsou navlečeny korálky epizod jeho lásek, rodinných vzpomínek, styků s  vědci, vyhozenými z  ústavů k  práci kanálníků, náv­ štěv poloslepého badatele sbírajícího divadelní recenze z tisku 30. let minulého století i kamarádů z hospody. Han­ťova důkladná pomalost, věčně přivádějící k šílenství jeho Šéfa, vytrvalé hledání životní pozice mezi mladým rozhorleným Ježíšem a  rezignujícím Lao-c´ v  groteskních i  krutých obrazech, nemá ovšem v povrchně rychlém světě modernity žádnou naději, jenom čest. Obrana svobody být sám sebou v proměnách světa je nakonec trvalým tématem moderní doby. Snad zaujme ty, kdo se nechají přilákat k  poslechu nenapodobitelným zpěvem Josefa Čečila ve staré Hašlerově písni Vltavo, Vltavo, do níž je rozhlasová verze Krobotovy inscenace zasazena jako do patinovaného rámu.“ V pořadu Václava Malovického Osudy Dobrého vojáka Švejka jako kuchařka tak trochu navazujeme na gastro­ nomické téma loňského vltavského silvestra. Švejk v Osudech pravil, že „…už za míru se točila celá vojna kolem kuchyně“. Čtenář se ve Švejkovi může setkat s  mnoha chutěmi a  vůněmi kuchyně dunajské monarchie: gulá­ še, ragú, ledvinek, papriček, uzeného i  pečeného masa, vuřtů, párků nebo tenkrát módních taliánů nebo tehdejší novinky „utopenců“, které vynalezl mlynář a hospodský Šamánek od Berouna, který se prý při opravě mlýnského kola sám utopil…

Jaroslav Hašek, kresba Josefa Lady

Malovický v  pořadu cituje výpovědi vrchního polního kuráta Laciny: „Vezměte si omáčky. Inteligentní člověk, když dělá cibulkovou omáčku, tak vezme všechny druhy zeleniny a dusí je na másle, pak přidá koření, pepř, nové koření, trochu květu, zázvoru, ale obyčejný sprostý kuchař dá vařit cibuli a hodí do toho černou jíšku z loje… Bez inteligence může člověk žít v obyčejném nějakém zaměstnání a  v  životě, ale při kuchyni je to znát… Ragú s  hříbky, pánové, je tím lepší, čím je víc hříbků, ale hříbky se musí napřed smažit na cibulce a pak se teprve přidá bobkový list a  cibule … Všechno záleží na koření, jaké koření se do toho dá a v jakém množství. Nic se nesmí přepepřit, přepa­ prikovat, pře-hře-bíčkovat, pře-citró-novat, pře-novo-oko-řenit, pře-mušká…“ Větu vrchní polní kurát Lacina nedokončí, neboť usne.

3

4

Silvestr

z  vůdčích postav pařížské bohémy konce 19. a  počát­ ku 20. století, normandského rodáka Alphonse Allaise (1854–1905). Allais to díky svému originálnímu humo­ ru dotáhl až do Bretonovy Antologie černého humoru. Sedm povídek francouzského humoristy autor vybral do silvestrovského pořadu Muž mnoha tváří aneb Kapitán Kap a občanskoprávní stav jednoho orangutana ze sbírky Dvě a  dvě je pět (1895). V povídce s  názvem Čestný muž se objeví variace motivu, který později pou­ žil Jaroslav Hašek v Osudech dobrého vojáka Švejka za světové války...

Fotografie Bohumila Hrabala v  četném společenství koček jsou dostatečně známé. Drobná čtyřnohá šelma je také součástí Hrabalova pomníku na nymburském náměstí, zelený obrys kočky zdobí logo hrabalovských oslav stého výročí spisovatelova narození. „Pro Hrabala byl vztah ke kočkám od dětství kruciální,“ říká znalec a přítel Bohumila Hrabala Tomáš Mazal. A co říkají koč­ ky? Jakou výpověď můžeme vyčíst z autorova díla a jak lze tento vztah nahlížet a interpretovat? To se pokusí ve svém silvestrovském pořadu Hrabalovy kočky zjistit Mi­ lena M. Marešová. O pábení a černém humoru Na fenomén pábení, jeho nadčasový rozměr se ve svém dokumentu Přežili pábitelé? zaměřili Tamara Salc­ manová a Miroslav Buriánek. Chápou ho jako domýšle­ ní a  zkreslování reality a  hledání krásy ve všednostech a  v  nejzákladnějších projevech lidského života. V  jejich pořadu se setkáte s lidmi, kteří dělají zdánlivě nerozum­ né věci a dokáží žít s hlavou v oblacích. Už řadu let se ve vltavském silvestru v nových překladech Petra Turka objevují povídky francouzského prozaika, žurnalisty, zběhlého studenta přírodních věd a  jedné

Opera Dobrý voják Švejk vznikla v Americe! Hudební silvestrovské pořady připravují naši osvědčení silvestrovští spolupracovníci: Aleš Benda a  Petr Dorůž­ ka. Z  Bendových pořadů vybírám Jazzové hodiny pro starší a pokročilé, ve kterých se do hudebních improvi­ zací na hrabalovská témata včetně zasvěceného výkladu snů pustí známí jazzmani. Z Dorůžkova pětidílného cyk­ lu připomenu dva díly: Kdyby prase mělo křídla a jiné písně o zvířatech (poezie Emanuela Frynty zhudebněná Petrem Skoumalem) nebo Bizarní humor Franka Zappy a  Captaina Beefhearta. Zpěvačka Jana Koubková při­ pravuje zpívané pásmo Tekutý milenec, které komponu­ je ze svých básní a některých textů Bohumila Hrabala. Filmový režisér a pedagog Karel Vachek se chystá v roz­ mluvě s  Vladimírem Hendrichem připomenout operu Dobrý voják Švejk amerického skladatele, potomka českých přistěhovalců, Roberta Kurky. Od konce pade­ sátých let jeho „haškovská“ opera slaví úspěchy ve Spo­ jených státech i  v  Evropě, aplaus Kurkovo dílo sklidilo třeba v berlínské Komické opeře. Švejk v lotyšském muzikálu V  jednom dílu silvestrovské rubriky Letem H + H světem bude Denisa Selelyová rozmlouvat s lotyšským pře­ kladatelem Janisem Krastinacem o jeho překladech Haš­ kových a Hrabalových textů. Ostatně, lotyština je třetím jazykem, do kterého byl Švejk přeložen. O velké popula­ ritě Haškova románu v  Lotyšsku svědčí osm jeho vydá­ ní, několik dramatizací i muzikál z dílny známé lotyšské rockové skupiny Brainstorm.

Hašek ve Vídni V  jiném díle rubriky Letem H + H světem se budeme zabývat vídeňskou anabází Jaroslava Haška s jeho kum­ pány Kudějem a  Wagnerem. Hašek na ni vzpomíná v Dějinách strany mírného pokroku v mezích zákona. Vše začalo ve Znojmě na slavnostech, které pořádala so­ ciální demokracie, kde se samozřejmě hodně jedlo a  al­ kohol tam tekl proudem, jak bylo na podobných akcích zvykem. Sociální demokraté hýřili celou noc. Brzy ráno v  těžké kocovině nasedli do zvláštního vlaku směr Ví­ deň. I  v  tomto stavu jeli povzbudit své politické druhy. Hašek a spol. také nastoupil do sociálnědemokratického vlaku. Vydávali se za členy strany v naději, že znojemská oslava bude mít stejný průběh, hlavně co se týče nabídky alkoholických nápojů, i  ve Vídni. Jenže jeho odhad byl chybný.

S přítelem Z. M. Kudějem na letní toulce po Čechách v roce 1913

5

Ilustrace Josefa Lady k Osudům dobrého vojáka Švejka

Fota: Tomáš Mazal: Cesty s Bohumilem Hrabalem, Academia 2011 Jiří Hájek: Jaroslav Hašek, Melantrich 1983

„Bylo sedm hodin ráno, když jsme přijeli do Vídně na státní nádraží, ranní slunce časného léta bylo zahaleno do mlh a kouře továrních čtvrtí, celé naše jmění činilo jednu korunu. Jedna koruna je ovšem moc málo pro tři lidi na Vídeň. Tak jsme sedli do první tramvaje a jeli do vnitřního města. Co bylo naší touhou ve Vídni v tom okamžiku? Koho bychom si tak horoucně byli přáli vidět? – Machara. Ano, pumpnout básníka Machara. Vždyť v Čase kolikrát jsme četli fejetony, že nějaká česká realistická duše přijela jen kvůli tomu do Vídně, aby uviděla Machara. Ovšemže o tom musela napsat ta dobrá duše fejeton, aby aspoň částečně byly jí hrazeny útraty toho výletu. Už jsem dávno měl podezření, že každý český inteligent přijíždí do Vídně pumpnout Machara.“ V  jiném textu Hašek o  Macharovi píše jako o  novém českém člověku, což míní ironicky. Haška rozčiluje, že se Machar o  ma­ loměstských slečinkách, o  jejich rozhledu, s  despektem vyjadřuje v  Magdaléně, ale když stejné slečinky přijdou na básníkovu přednášku o antice, tleskají tam Mistrovi, ač antice rozumí jako sele citrónu – Hašek užívá Macha­

rova přirovnání, názor mění. Časopis Čas vlídně pozna­ menává, že „spanilomyslné dámy dostavily se v hojném počtu a projevily živý zájem, že chápou antiku právě tak, jak ji chápe Machar.“ Nechybí fotografie „Mistr v kruhu svých spanilomyslných dam“. Zdravý český venkov prokazuje úctu nej­ většímu českému žijícímu básníku. „Machar jest a zůstane totiž vždycky největším. Až zemře, bude to největší mrtvý český básník,“ dodává Jaroslav Hašek. Sehnat Macharovu vídeňskou adresu nebylo snadné, ale alkohol chybějící k dosažení té správné hladiny působil na Haškovu družinu jako silný doping: Machar bydlel ve dvaadvacátém okrese, v Simmeringu, číslo domu 212. „Když jsem tedy přišel do onoho slavného bydliště, první, co mi padlo do oka, byla slepice, která se bezúčelně potloukala na dvoře toho útulného domku, který ve svých útrobách ukrývá průměrně dvě stě dní do roka slavného českého básníka. Hned jsem chápal, že ta slepice patří Macharovi. Z piety k  básníkovi jsem chtěl slepici pohladit, když vtom malá

holčička objevila se ve dveřích vedoucích na dvůr a  křičela do chodby: ‚Mami, nějaký člověk nám bere naši slepici.‘ Jak jsem se později dozvěděl, ztrácely se Macharovi slepice při každé návštěvě jeho ctitelů. Někdo totiž má ve zvyku, že si vezme z  bytu oblíbeného básníka nějakou památku, kupříkladu zbytek ožvýkaného doutníku, krabičku zápalek, vosk na kníry, kapesní nůž, zlaté hodinky a  podobné drobnůstky. – A  ctitelé Macharovi odnášeli si slepice. Tajně, pod kabáty, pod dámskými plášti – a tu ona dáma, manželka Macharova, ihned seznala, jakmile jsem se hnal po slepici, že jsem pročetl všechny spisy Macharovy, a okamžitě zvolala do dvora: ‚Račte dál, Machar není sice doma, ale ukáži vám jeho pracovnu, jeho psací stůl…‘ Návštěva dopadla nad očekávání dobře, paní Macharová nakonec z velké kožené tobolky vylovila papírovou desetikorunu.“

Jiří Kamen, dramaturg silvestrovského programu H + H

6

Silvestr

Bohumil Hrabal | Foto: © ČTK, Pavel Vácha, 1965

U Hynků aneb Svět v malé hospodě

Silvestrovský program na  Vltavě nás v  jedné ze svých částí přenese pomocí  rozhlasového mikrofonu Miloše Doležala a s průvodním komentářem autora těchto řád­ ků do legendární, dnes již neexistující pivnice. Věhlasná pivnice v jedné z přízemních prostor domu ve Štupartské ulici na Starém Městě pražském s pozoruhodnou symbi­ ózou umělců a  neopakovatelnou atmosférou, kterou by si lecjaká hospoda či „literární kavárna“ mohla dnes jen přát, měla obyčejný název – U Hynků (podle jména ma­ jitele celého objektu). V letech 1991–1995 se o její provoz výhradně staral nájemce, hostinský Jiří Rejthar. Pod štědrým ramenem hostinského Rejthara Záhy po otevření se v pivnici prakticky o jedné místnosti začala scházet (především zásluhou Jiřího Rejthara, zná­ mého svojí dobrosrdečností, pohostinností i shovívavostí při momentálním nedostatku financí na  pokrytí útraty řady přátel) bohémská společnost rozličných umělců. Denními hosty tu byli malíři Zdeněk Holub, Mirek Sa­ dovský, Zdeněk Bouše, Karel Chaba, básník Petr Kabeš, filozof Ivan Dubský, architekt Vladimír Labský, harmo­ nikář Pepča Čečil. Do  pivnice přicházeli i  písničkáři Vlasta Třešnák, Vladimír Merta a  příležitostně Karel Kryl. Nechyběli rockeři – Michal Pavlíček, David Ko­ ller, z Karlína dojížděli romští hudebníci z velké rodiny Kormanů. Vždyť pod Rejtharovou patronací se tu konaly četné oslavy, filmové „dotočné“ i obyčejné bujaré večírky, proflámované do pozdních odpoledních hodin následují­ cího dne. O zavírací době hospody nebyla nikdy řeč.

Hlučná Hrabalova samota Někdy v  létě roku 1992, kdy Krušovickou pivnici (zva­ nou též Brčálka či Zelená laboratoř) v  Široké ulici zís­ kal nový nájemce a začal ji přeměňovat v restauraci pro movité cizince, se z ní do pivnice U Hynků přistěhovala i nedělní společnost spisovatele Bohumila Hrabala. Zpo­ čátku se celá hrabalovská společnost (vedle spisovatele V. Vodička, V. Kadlec, O. Hamera, J. Šmoranc, T. Mazal, I. Kott, V. Merhaut a jiní) scházela U Hynků pouze v ne­ děli v podvečer. Postupem času pravidelně i každé úterý. A za Hrabalem přicházeli k Hynkům i další – namátkou jmenujme historika umění prof.  Františka Dvořáka či malíře Josefa Jíru. Své malé pivo v této společnosti občas pila Hana Hegerová, při svém pobytu v Praze návštěvu U Hynků nikdy nevynechal prof. Sergio Corduas z Be­ nátek, z Říma bohemistka Annalisa Cosentino, ze Švýcar přijížděla Hrabalova překladatelka Susanne Rothová, z  Paříže režisérka Viera Caisová (v  roce 1993 natáčela v Praze film Příliš hlučná samota), z USA Jaroslav Kyncl, který na oslavu 79. narozenin Bohumila Hrabala nechal dopravit k Hynkům a Rejtharem připravit kýtu z mladé­ ho bizona. Z Paříže přijíždějící básnířku Vladimíru Če­ repkovou střídala básnířka Viola Fišerová, za Hrabalem se zastavil Arnošt Lustig i mnozí jiní. V jednom ze svých textů z té doby Bohumil Hrabal píše: „Je čtvrtek, včera jsem seděl U  Hynků, byla tady strašlivá zima, protože bourali zeď a táhlo dveřmi a studenou maltou, jak říkám, je to tady jak na Špilberku, seděl jsem tady v té mor-

ně, a tak jsem listoval v knize, kterou mi daroval pan eme­r itní ředitel divadla Na  Zábradlí Vodička, kniha fotografií Jana Lukase, který fotografií doplňoval texty Franze Kafky, román se jmenuje Amerika, tak dvě hodiny jsem seděl v té studené komoře a pil jedno malé pivo za druhým, taková zima mi byla naposledy, když jsem bydlel na Hrázi Věčnosti […] a rozletěly se dveře […] a  pak do  otevřených dveří vjel invalidní vozík a na něm seděl filozof a estetik Ivan Dubský […] a optal jsem se plaše, zdali je pravda, že Nietzsche umřel v Turíně na konci století… a Ivan mi tiše sdělil, že byl sražen v roce osmdesát devět záchvatem mozku, když viděl, jak na  náměstí bije kočí koníčka až k smrti, že Nietzsche plakal a objímal koníčka, ale on už byl ubit.“ Pára nad hrncem Avšak všeho do času. Majitel domu K. Hynek se v roce 1995 rozhodl pro jinou vizi podnikání. Část domu se pro­ měnila v hotel pro zahraniční klientelu. Ze slavné pivni­ ce U Hynků se rázem stala banální hotelová snídaňová restaurace, genius loci se rozplynul jako pára nad hrn­ cem. Společenství bohémů všeho kumštu se nenávratně rozprchlo do rozličných stran a Bohumil Hrabal s přáteli zakotvil definitivně v pivnici U Zlatého tygra. V  nikoliv sentimentálně vzpomínkovém pořadu bude třeskuté historky vyprávět Jiří Rejthar, Jiří Korman, Pepíček Čečil, vzpomínku přiloží Hana Hegerová a Vlas­ timil Třešňák. Tomáš Mazal

Víkend z Olomouce

Neznámý barokní génius z Čech Český rozhlas Vltava: 22. 12. 2013

Esemble Inégal | Foto: archiv

Hudba Samuela Capricorna (1628–1664) se stala již před lety důležitou součástí repertoáru našeho soubo­ ru Ensemble Inégal. Uchvacuje nás svou mimořádnou kompoziční virtuozitou, ušlechtilou jemností, pů­ sobi­ vými i  odvážnými melodickými postupy, smyslem pro humor a okouzlující rétorickou dovedností s jakou před­ kládá zhudebňovaný text. Fascinuje nás ale i proto, že její velká část, stejně jako v případě dalšího z nejdůležitějších českých skladatelů, Jana Dismase Zelenky, je stále nezná­ má. Protože se nejraději vydáváme po cestách, po kterých před námi ještě nikdy nikdo nešel, je Samuel Capricor­ nus ideálním tématem pro naše hudební výpravy. Světové hudební encyklopedie pokládají českého rodáka Samuela Capricorna za jednu z nejvýznamnějších hudeb­ ních osobností ve vývoji německé duchovní hudby mezi Schützem a Bachem. Jeho neobvykle rozsáhlé dílo číta­jí­ cí přes 400 opusů si záhy získalo značný respekt Capri­ cornových nejvlivnějších současníků. Gia­co­mo Carissimi uváděl Capricornova díla v Římě a pro Heinricha Schü­ tze byla jeho tvorba „opera vir­tu­osa“. Přesto se s Capri­ cornem v  Čechách dosud té­ měř nepočítá. Můžeme se po  právu ptát: jak je to možné? Důvodem není akutní nedostatek informací o Capricornově ži­votě a díle. Jedná se spíše o zděděný nezájem českých historiků 19. století a  1. poloviny 20.  století, pro které zřejmě nebyl Capri­ cornus z  národního hlediska dosta­tečně přitažlivým té­ matem. Pro srovnání Jan Dismas Zelenka, stoprocentní Čech, se mohl těšit takovému „muzikologickému“ zájmu,

že dnes až žasneme, s jakou vynalézavostí a fantazií vzni­ kal jeho nesmyslný obraz zneuznaného a  nešťastného Čecha v  cizáckém německém prostředí. Zatímco v  Ze­ lenkově případě jsme ale v posledních letech konečně ob­ sadili přední objevitelské pozice, u Capricorna to zatím při pohledu na skvělé zahraniční notové edice i CD na­ hrávky vypadá tak trochu na pěknou ostudu. Jak neuvěřitelně kosmopolitní a  přitom i  národně ne­ zatížený byl hudební svět střední Evropy na  konci třicetileté války, se ukázalo i při získávání opisů a starých tisků s  hudbou Samuela Capricorna. Mezi Capricor­n­o­ vými rukopisy se nachází také jeho vlastnoruční opis díla Cantate gentes od Giovanni Valentiniho, císařského kapel­ níka na vídeňském dvoře. Věc se má takto: ve středních Čechách narozený Capricornus, pravděpodobně ně­me­c­ kého původu, opsal hudbu italského skladatele Valentini­ ho, toho času kapelníka v  rakouské Vídni, provedenou v  Bratislavě na  území dnešního Slovenska u  příležitosti korunovace budoucího římského krále Ferdinanda IV. králem uherským. Aby byl ten evropský Babylon oprav­ du dokonalý, dílo se dnes nachází ve švédské Uppsale. Samuel Capricornus, vlastním jménem Samuel Fried­ rich Bockshorn, se narodil roku 1628 v Žerčicích u Mla­ dé Boleslavi v rodině pastora augsburského vyznání. Po vpádu švédských vojsk, kdy byly Žerčice roku 1639 vy­ páleny, opouští Capricornova rodina zemi. Capricor­nus studoval teologii a filosofii na různých místech v Uhrách

a ve Slezsku a po kratším pobytu ve Štrasburku odjíždí do  Vídně, aby poznal umění císařských hu­ de­ bníků Valentiniho a  Bertaliho. Jako mladý učitel se po krát­ kém působení ve  würtenberském Reuttlingenu usazu­ je v  Bratislavě. Roku 1651 získává jmenování Director Mu­si­­cae a  řídí hudební produkce v  nejvý­zna­m­nějším z  bratislavských evangelických chrá­mů. Sám Capricor­ nus i  jeho hudba si dobře rozuměli s  evangelickou i  katolickou stranou Evropy. Roku 1657 přichází jme­ no­vání knížecím kapelníkem würtenberského dvora ve Stutt­­ gartu a  Capricornus nadobro opouští Bratislavu, kde jeho hudba žila až do 18. století. Ani Capricornova výjimečnost se neobešla bez kritiky, která je vždy na­ mířena především tam, kde se děje něco podstatného. Poslední roky jeho krátkého života jsou pozname­nány hořkým sporem s  jiným stuttgartským hudebníkem, Philippem Friedrichem Böddeckerem. Ten napadá Ca­ pri­­cornovu tvorbu a poštvává proti němu dvorní hudeb­ níky. Situace se vyhrotila natolik, že Capricornus posí­ lá vévodovi svoji písemnou obhajobu, v níž dává čte­náři unikátní příležitost nahlédnout do  tajů svého kompo­ zičního procesu. Missa Nativitatis Domini je součástí Capricornova díla Opus Musicum. Tato sbírka 22 skladeb vydaná tiskem roku 1655 v Norimberku se rozšířila po celé Evropě a stá­ la na počátku Capricornovy umělecké slávy. Adam Viktora

7

Rok české hudby

Sir Simon Rattle a Magdalena Kožená | Foto: IMGorez

8

V roce 2014 uslyšíme více české hudby

Vždy, když letopočet končí čtyřkou, má česká hudba velký svátek. Označuje se jako Rok české hudby, tentokrát s číslovkou 2014. Osobou nejpovolanější pro odpovědi je Lenka Dohnalová, koordinátorka Roku české hudby 2014. Proč Rok české hudby zrovna v roce 2014 a proč „Rok“? V  posledních letech se setkáváme ve  větší míře s  tzv. „Roky“ (mezikulturního dialogu, dobrovolnictví, aktiv­ ního stárnutí apod.). Jsou iniciovány Evropskou unií. Mají přitáhnout pozornost odborníků, médií i společno­ sti ke tématu, přimět k zcitlivění a oživení pohledu na věc. Něco podobného očekáváme i od Roku české hudby, kte­ rý má ovšem přirozenou a  dlouhou tradici. Přirozenou v  tom, že výročí více než šedesáti významných českých skladatelů a  hudebníků spadá do  let zakončených čtyř­ kou (Smetana, Dvořák, Janáček, Suk, ze starších gene­ rací Tůma, Míča, Černohorský, z  mladších například K. a O. Nedbal, E. F. Burian a řada dalších). Dlouhou pro­ to, že počátky „roků“ spadají do roku 1924, kdy proběhly první velké oslavy výročí Bedřicha Smetany a  zároveň, což je zajímavé, se pod gescí Leoše Janáčka uskutečnil i fes­ tival soudobé hudby v Brně. Od roku 1954 je připomíná­ no i výročí Antonína Dvořáka (†1904). V roce 2004 došlo 1. května k  souběhu kulatého výročí Dvořáka a  data

Rok české hudby

vstupu České republiky do Evropské unie. Přirozeně se tak vynořila myšlenka propojit tyto dvě události ve pro­ spěch prezentace naší země jako kulturní. Jakou podobu a smysl má tento Rok české hudby? V  českých zemích je financování naprosté většiny umě­ leckých projektů jednoznačně závislé na  veřejných zdrojích, není tu tradice kulturního mecenášství. Státní zdroje jsou u nás závislé na krátkodechém ročním rytmu schválených rozpočtů, za dobu přípravy se vystřídali tři ministři kultury, program byl schválen až na  jaře 2013. Za takových podmínek není možné pojmout „Rok“ jako „superfestival“ s  pevně připravenou dramaturgií, a  to nejen z  důvodů časových a  finančních, ale také z  důvo­ du nálad, které v kulturní veřejnosti dlouhodobě panují. Nadstandardní výjimečná dotace by oslabila možnosti již etablovaných uměleckých událostí ze všech oborů. Z tohoto hlediska byla volba jasná, podobně jako v roce 2004. „Rok české hudby 2014“ je otevřeným síťovým pro­ jektem se státní finanční pobídkou pro nezávislé orga­ nizátory s  oporou v  dramaturgii organizací typu České filharmonie, Národního divadla, Pražského filharmonic­ kého sboru, Národního muzea a několika málo dalších. Mottem „Roku“ je „tvořivost a spolupráce“. Jsem osobně skutečně přesvědčená, že není nutné zmno­ žovat počet akcí, ale v daném roce může každý – repre­ zentativní organizace i  nezávislý pořadatel, v  centru i regionu, profesionál i amatér – národní téma zajímavě uchopit, propojit se s lidmi podobné vize a domyslet dra­ maturgii i služby posluchačům; může objevit to, co stálo na okraji zájmu, uvést cyklus a poskytnout tak ucelenější pohled na autora, dílo, dobu, styl nebo žánr. „Rok“ není jen o výročích, ale o české hudbě všech žánrů (výročí má např. také E. Olmerová, K. Kryl, J. Šlitr...). Během roku si klaďme otázky: Jak jsme na tom s naší hu­ dební kulturou? Co vyhledáváme a  opomíjíme a  proč? Jsme konvenční nebo přemýšliví? Jsme pozorní? Jak se žije našim umělcům u nás a v zahraničí? Jak máme pro­ pagovat naši kulturu? Jak pečujeme o folklór? Není ná­ hodou nabídka české hudby v zahraničí zajímavější, než v našich národních institucích a proč?

Rok české hudby není projekt, který by byl „hotov“ kon­ cem roku 2013 a  spuštěn k  1. 1. 2014. Zůstává otevřen v  průběhu roku 2014 všem, kteří se chtějí přidat u  nás i  v  zahraničí, ať už s  koncertem, festivalem, hudebním divadlem, výstavou, edicí nebo diskusí a počítáme s tím, že trvalejší výstupy, ať už například nahrávky, publikace, dokumenty nebo zkušenosti, zúročíme dále. Jak tedy poznáme, co je součástí Roku české hudby? Co musí udělat ten, kdo se chce přidat? Na koho se má ob­ rátit? Projekty zařazené do Roku, ať už z hlediska financování nebo zájmu o propagační podporu, užívají společné logo trianglu se svítícím „srdcem“, které je pro propagaci čes­ ké hudby používáno už od roku 2004. Ten, kdo se chce ještě přidat nebo poradit, může se obrátit na  informač­ ně koordinační centrum v  Institutu umění Divadelního ústavu (www.rokceskehudby.cz). Úkolem centra bylo a je nejen šířit informaci doma i v zahraničí, ale také propa­ govat, iniciovat, koordinovat, vyhledávat partnery, kteří přidají své kapacity finanční, metodické i  lidské. Mezi nimi je také Český rozhlas. Stanice Vltava se bude věno­ vat nejen záznamům a  komentářům akcí, ale připravila řadu vlastních cyklů v  pořadech Akademie, Depozitáři hudební galerie nebo v  Desetiminutovkách z  korespon­ dence a hudby českých skladatelů. Některé projekty naše centrum přímo produkuje a koprodukuje. Co zajímavého nás čeká? V  databázi registrujeme už na  osm set akcí, z  toho asi tři sta v zahraničí. K mezinárodnímu zájmu o téma jistě přispěl i fakt, že program zaštítily osobnosti se světovým kreditem – mezzosopranistka Magdalena Kožená a  ži­ votní partner zpěvačky, šéfdirigent Berlínské filharmo­ nie Sir Simon Rattle. Čestným prezidentem „Roku“ je Jiří Bělohlávek. Rok české hudby u nás oficiálně zahajuje Česká filharmonie koncertem 1. ledna právě s Koženou, Bělohlávkem a českým programem. Hned prvního ledna ovšem reagují i další umělecké soubory, například orche­ str FOK přichystal Dvořákovy Slovanské tance, Filharmo­ nie Brno s  Adamem Plachetkou a  dalšími pěvci přinese v  Janáčkově divadle „To nejlepší z  české opery“, novo­ roční koncerty k  Roku české hudby najdete prakticky

v každém krajském městě. Dne 7. ledna je naplánováno celorepublikové scénické zahájení provedením Mirandoliny Bohuslava Martinů Národním divadlem moravsko­ slezským v režii Jiřího Nekvasila ve Stavovském divadle v Praze. I v zahraničí nastupují české tituly hned v lednu, například v Metropolitní opeře Rusalka s Renée Fleming v hlavní roli. Velmi kvalitní nabídku připravil Český spo­ lek pro komorní hudbu. Také Pražské jaro přichystalo přehlídku českých komorních souborů a  hudby (jak se dnes říká showcase) v takzvaném Víkendu české komor­ ní hudby 30. května až 1. června. Z nabídky Národního divadla v Praze si diváci určitě vychutnají nové nastudo­ vání Janáčkových Příhod lišky Bystroušky v  režii Ondřeje Havelky (premiéra 20. 3.). Zajímavá bude také premié­ ra Pádu Arkuna Zdeňka Fibicha v  říjnu nebo Nové Země od Aloise Háby v prosinci (vůbec první provedení). Ostrava je tradičně atraktivní dramaturgickou nabídkou. Naše centrum koprodukuje dvě zde plánované premiéry – Martinů Kytici v  choreografii E. Blažíčkové (účinkují v  ní tanečníci tří generací) a  Bludiště seznamů Martina Smolky na  námět U. Eca ve  spolupráci se sdružením pro soudobou operu NODO a Národním divadlem mo­ ravskoslezským. Festival Colours of Ostrava připravuje showcase české nabídky world music, alternativy, folku, jazzu a  fúzí (samozřejmě v  závislosti na  získání finan­ čních prostředků). Určitě potěší například také Buriano­ va Vojna v Pardubicích (28. ledna) nebo Štědroňova Balada pro banditu v Hradci Králové. Zkrátka, každý si určitě vybere, výběr titulů rozhodně není uzavřený. Své místo mají také programy pro děti. K takovým patří nejen dnes většinou interaktivní programy našich orches­ trů, ale také připravovaný projekt přímo naším centrem „České ucho“, které oslovuje školní děti s tzv. sound eco­ logy. Cílem projektu je, aby děti více naslouchaly svému bezprostřednímu okolí, dokázaly ho zaznamenat a  vy­ tvořit ze záznamu malou etudu. Umění naslouchat je té­ matem pro život i pro Český rozhlas.

Luboš Stehlík

9

10 Lloyd Jones – Janet Frameová

gusty odpadem z  dolu Panguna vyvolalo odpor domo­ rodého obyvatelstva a  důlní společnost byla nucena jej uzavřít. Vývoj událostí posílil separatistické tendence, které vyvrcholily vznikem Bougainvillské re­voluční ar­ mády, následnou blokádou ostrova ze strany Papuy-Nové Guineje a konečně krvavou občanskou válkou.

Dva autoři z jižní polokoule

Šalamounovy ostrovy | Foto: Wikimedia Commons

Z  anglicky psané literatury jsme pro zimní čas vybrali dva autory, jejichž domovem je svět, kde se sice mluví (mimo jiné jazyky) a píše literatura anglicky, kde ale pa­ nují poměry odlišné od našich a reálie příběhů tamějších autorů se od evropských velmi liší. Příběh novozéland­ ského spisovatele Lloyda Jonese Pan Pip nás přenese na ostrov Bougainville v  Tichém oceánu. Zde je na místě připomenout si zeměpisná fakta: Během druhé světové války došlo na ostrově k  tvrdým bojům mezi Spojenci a Japonci, jejichž součástí byla i bitva v zátoce císařovny Augusty. Na konci 19. století, když se ostrovy Oceánie dělily mezi evropské velmoci, byly severní Šalamounovy ostrovy zabrány Německým císařstvím a začleněny do Německé Nové Guiney (roku 1900 přešly ostrovy Choiseul a Santa Isabel pod Británii, od roku 1914 Severovýchodní Nová Guinea pod správou Austrálie). Když Papua-Nová Guinea vyhlásila nezávislost, bougainvillští obyvatelé to nepřijali a  založili 1. září

1975 separatistickou Republiku Severních Šalamounových ostrovů. V  následujícím roce ostrov získal širokou autonomii v  rámci Papuy – Nové Guineje. Po zrušení autonomie roku 1989 vznikla nezávislá Republika Bougainville, kterou však kromě Šalamounových ostrovů žádný stát neuznal. Na ostrově jsou významné měděné doly, jejich existence do příběhu Lloyda Jonese zasahuje. Byla to prazvláštní škola: chatrné stavení téměř zarostlé v  džungli a  v  něm dvacítka bosých dětí ebenově černé pleti; na stupínku před nimi bezradný vysoký hubený muž, jediný běloch na celém ostrově. Jmenuje se Watts, ale nikdo mu neřekne jinak než Bulva. Učitelem se stal z  nouze: všichni ostatní běloši zavčas uprchli před ne­ bezpečně se stupňujícími etnickými nepokoji. Jsme na ti­ chomořském ostrově Bougainville, v devadesátých letech 20. století. Ohromné zásoby mědi jsou jeho nesmírným bohatstvím i prokletím. Znečištění Zátoky císařovny Au­

O  tom všem má čtrnáctiletá Matilda jen mlhavé pově­ domí (v jejím vyprávění, jež má všechny podstatné rysy bildungsrománu, není ostatně reálné pozadí tím podstat­ ným). Před jejíma dětskýma očima kontury skutečnosti blednou a  ústředním bodem dívčina světa se pozvolna stává fiktivní postava – tajemný pan Pip. Když totiž pan Watts vidí, že nemá, čemu by své žáky učil, začne jim z  bezradnosti předčítat Dickensovy Nadějné vyhlídky. Snad tím příběhem z časově i geograficky odlehlého světa chtěl ve svých žácích vyvolat naději, že i je jednou potká zázrak, který změní jejich osud. Bezděky jim však otevřel zcela nový svět vzdálené civilizace, kde platí na­ prosto jiná pravidla, jiné hodnoty a normy, než jaké do­ sud panují u nich na ostrově. Není divu, že rodiče nad­ šení svých potomků pro pana Pipa nesdílejí; Matildina matka cítí, jak se jí dcera s  novým poznáním odcizuje, a v podivínském Bulvovi, stejně jako v celém bělošském světě, vidí úhlavního nepřítele. Přes vesničku se přelévají vlny válečných hrůz, jednou plení a vraždí povstalci, podruhé vojáci, lidé žijí ve stra­ chu, co přinese příští den. Mysl dětí se stále silněji upíná k příběhu o panu Pipovi, před apokalypsou reality se utí­ kají do viktoriánské Anglie. Marně matka nutí Matildu hledat jistoty jinde, v  pravdách a  mýtech předků nebo v bibli. Jak silná je touha dětí po světě Nadějných vyhlí­ dek, se naplno vyjeví, když se jediný výtisk knihy ztratí. Tehdy se ji třída kousek po kousku snaží zrekonstruovat, každé dítě přinese střípek příběhu, který si – ovšemže po svém – zapamatovalo. Jednotlivé epizody, ba i věty nebo slova se jako sklíčka v krasohledu skládají do vytoužené­ ho obrazu. Stáváme se svědky fascinující hry s  textem, s jazykem. Je to však hra doslova na život a na smrt, jak se ukáže, když do vsi vtrhnou vojáci a  poté i  povstalci a  marně hledají jakéhosi Pipa… Další proměnu má na svědomí sám pan Watts, když po několik nocí vypráví

Lloyd Jones – Janet Frameová 11

partyzánům svůj-Pipův životní příběh, aby podobně jako Šeherezáda získal čas; tajně totiž připravuje útěk z  ostrova. A  tak se v  duchu postmoderny vrství několi­ kero interpretací Dickensova románu, originální text je zastiňován novými významy a  aspekty a  proměňuje se v metatext, otevřený dalším a dalším interpretacím. Do Matildina osudu nakonec skutečně zasáhl zázrak, dostane se do Austrálie, vystuduje univerzitu. Po pravdě o panu Pipovi, panu Wattsovi i Dickensovi však ani jako dospělá nepřestane pátrat. Konfrontace jejích dětských představ s realitou přináší nová překvapivá zjištění… Mnohovrstevnatý román novozélandského spisovatele Lloyda Jonese získal Commonwealth Writers´ Prize za rok 2007 a byl nominován do finále Man Bookerovy ceny. Janet Frameová (1924–2004) je novozélandská prozaič­ ka-básnířka, autorka třinácti románů (z  toho dvou „po­ hrobků“), slavné třísvazkové autobiografie (zfilmované další významnou Novozélanďankou Jane Campiono­ vou), tří povídkových a  dvou básnických sbírek, drži­ telka mnoha prestižních literárních i  civilních ocenění. V  případě Janet Frameové je třeba připomenout fakta spíše antropologická a  duchovní, její dílo je důkazem lidství jako nejvyšší hodnoty, která stojí i proti šílenství.

Nový Zéland

Jako dítě zažila neutěšené poměry velké hospodářské krize, ale i drobné radosti, jež jsou i v bídě na dosah ruky, především četbu. Svou cestu k psaní započala sice záhy – rodinnou tradici dopisování do literárních sloupků no­ vin přijala plně za svou –, jenže na počátku dospělého věku jí byla z důvodu jisté plachosti (dnes bychom řekli mírně asociálních sklonů) diagnostikována schizofrenie a  až do svého třicátého roku byla držena v  ústavu pro mentálně postižené. Těsně před tím, než podstoupila plá­ novanou lobotomii, jež byla v té době spolu s elektrošo­ ky jedinou „léčbou“ schizofrenních stavů, jí ovšem vyšla její prvotina, povídková sbírka Laguna a jiné příběhy, za níž získala nejprestižnější literární cenu Nového Zélandu the Hubert Church Prose Award (1951). Tato událost jí do­ slova zachránila život: může opustit blázinec i své příliš starostlivé rodiče a přijímá pozvání od Franka Sargeso­ na, novozélandského mistra povídkáře a velkého obdivo­ vatele Laguny, v jehož zahradním domku tvoří svůj prv­ ní román Ale sovy pláčou. Díky štědrému stipendiu, které i  za Sargesonovy přímluvy získala od New Zealand Literary Trust, se vydává na sedm let do Evropy, především Velké Británie, kde píše dál, vydává a kde je též oficiálně zbavena cejchu schizofreničky.

Sama autorka se vnímá jako posel Zrcadlového města, tak nazývá svět, jehož vize ji neustále zaměstnávají v poezii a v próze. Janet Frameová patří mezi duše, jejichž posed­ lost tvůrčím viděním je natolik závažného charakteru, že se od něj nenechá vyrušit ani za cenu vzdálení se od světa, nutkavé potřeby samoty, ticha, v přítomnosti psa­ cího stroje, svého kocoura a jediného jmění: neodkladné touhy posouvat nepostačující slova stále blíž k  nevyslo­ vitelnému. Nic z rozsáhlého díla této jedinečné mistryně slova s vy­ broušeným psychologickým vhledem, neúprosnou potře­ bou odkrývání lidských fasád a citlivostí pro každoden­ nost poezie zatím v  češtině knižně nevyšlo, rozhlasové čtení jejích povídek ze sbírky Laguna a  jiné příběhy na Vltavě bude tedy její českou premiérou.

Alena Zemančíková, Dagmar Oravová a Denis Molčanov

Český rozhlas Vltava: Četba na pokračování, Lloyd Jones: Pan Pip | od 21. 1. 2014 | 18.30 hod. Stránky na dobrou noc, Janet Frameová: Laguna, od 21. 12. 2013 | 23.00 hod.

Šalamounovy ostrovy

Janet Frameová

12 Operní večer

Národní divadlo moravskoslezské v  Ostravě uvádí za­ čátkem prosince tohoto roku na svůj repertoár Martinů operu Mirandolina, kterou pokračuje ostravská drama­ turgická linie s názvem „Operní hity 20. století“. V jejím rámci byla v posledních třech letech uvedena díla, jako je Hindemithův Cardillac, Stravinského Život prostopášníka nebo Janáčkova Káťa Kabanová.

Mirandolina Bohuslava Martinů operní komedie, která vás dostane!

Bohuslav Martinů pobýval od  září roku 1953 do  léta roku 1955 v Nice a kouzlo Riviéry s blankytným nebem a vůní moře mělo zásadní podíl na vyznění jeho tehdej­ ších skladeb. Mezi nimi měla mít hlavní místo opera a její partiturou chtěl Martinů dostát závazku plynoucímu ze stipendia newyorské Guggenheimovy nadace. Sklada­ tel velmi miloval Itálii, kterou poznal již ve  dvacátých letech při zájezdu s  Českou filharmonií – tehdy navští­ vil i  Florencii, kde se mimochodem odehrává rozverná komedie Carla Goldoniho La locandiera (Hostinská). Pro tuto předlohu své nové opery se Martinů po delší rozva­ ze rozhodl na  konci roku 1953. Libreto si vytvořil sám úpravou italského originálu hry a  kompozice samotná mu zabrala asi půl roku – partituru dokončil 1. července 1954, jak si poznamenala do  diáře jeho žena, která pečlivě shromažďovala data o manželových vznikajících skladbách. Originální název opery odpovídá názvu Goldoniho hry – La locandiera (Hostinská), do operního světa však dílo vstoupilo při světové premiéře 17. května 1959 v Praze jako Mirandolina. Jde o jméno hlavní žen­ ské postavy, kterou tehdy jedinečným způsobem ztvárni­ la legendární sopranistka Maria Tauberová (1911–2003). Je to právě paní hostinská Mirandolina, která na  sebe soustřeďuje veškerou pozornost. Proti ní stojí hned troji­ ce nápadníků: rytíř di Rippafratta (baryton), markýz di Forlimpopoli (bas) a hrabě d’Albafiorita (tenor). Dále se v  opeře objevuje ještě pohledný číšník Fabrizio (tenor) a dvě vedlejší ženské role hereček Ortensie (soprán) a De­ ianiry (alt). Bez zajímavosti není ani kombinace několika vstupů mluvených dialogů hlavních postav do zpívaného a instrumentálního proudu, kterými Martinů rád oživo­ val dění na scéně.

Opera Mirandolina je svým způsobem komorně laděné dílo, které má blízko k charakteru někdejšího operního intermezza, jež odlehčovalo závažnost a okázalost „váž­ né“ italské opery seria. V barevné paletě orchestru domi­ nují jasné a svěží barvy, převaha rychlých temp provází veseloherní situace kontrastující s  vřelou lyrikou pasáží Mirandoliny, která je charakterizována písňovou melodi­ kou. Opravdovou ukázkou Martinů kompozičního mist­ rovství je v této opeře bravurní saltarello v úvodu třetího jednání doslova hýřící tanečními rytmy. Pod taktovkou Marka Ivanoviće uslyšíte v záznamu z os­ travské inscenace Kateřinu Kněžíkovou (Mirandolina), Aleše Brisceina (Fabrizio), Jaroslava Březinu (Hrabě d´Albafiorita), Aleše Jenise (Rytíř di Rippafrata), Martina Gurbal‘a (Markýz di Forlimpopoli), Evu Dřízgovou-Jirušovou (Ortensia) nebo Annu Nitrovou (Deianira). Projekt vznikl za  podpory Nadace Bohuslava Martinů a je součástí programu Roku české hudby 2014. Daniel Jäger

Český rozhlas Vltava: 4. 1. 2014 | 20.00 hod.

Kateřina Kněžíková | Foto: Pavel Hejný

Schůzky s literaturou 13

Petrkovský zámeček | Foto: Jan Němeček

Vůně lip a hrst popela:  Petrkov Suzanne Renaudové Český rozhlas Vltava: 19. 1. 2014 | 20.00 hod.

Život básnířky Suzanne Renaudové (30. září 1889– 21.  le­dna 1964) je nedělitelně spjatý s  domovem Bohu­ slava Reynka, který se na ni nejprve v roce 1923 obrátil s prosbou o autorizaci překladu její prvotiny Zde tvůj život a  o  tři roky později si ji na  Vysočinu přivezl jako svou ženu. Mezi lety 1926 až 1936 společně manželé pobýva­ li střídavě v  Československu a  ve  Francii, v  la Tronche u Grenoblu se jim v roce 1928 narodil první syn Daniel a o rok později Jiří. Bohuslav ve Francii výrazně rozvine své výtvarné nadání, v Grenoblu pořádá pravidelné výstavy pastelů a od třicá­ tých let také grafik, zde najde mnohé obdivovatele své tvorby a  Suzanne v  Československu naváže pevná přá­ telství. Mezi letními návštěvníky se v petrkovské zahradě pravidelně objevují kromě jiných Vlastimil Vokolek, Jan Čep, Jaroslav Pojer, Jan Zahradníček a od poloviny třicá­ tých let Zdeněk Řezníček. Každý po svém budou básníř­ ce pomáhat přečkat dobu odloučení od Francie. Pod starými stromy A  zatímco první pobyty v  Československu byly pro Su­ zanne těžkou zkouškou – nemohla přivyknout tamnímu osamocení (navíc bez znalosti češtiny), ani obzoru, tak odlišnému od  výhledů na  Alpy, s  malými dětmi doká­ zala ocenit jemný půvab Vysočiny. Společně se vydá­ vali po  blízkém okolí na  procházky, s  podzimem pálili ohýnky a  sbírali houby. Zamilovala si stavení i  park se starými stromy, pod které chodívala v teplejší části roku na  celá odpůldne s  knihou nebo v  duchu skládat verše a  za  chladných dní v  nich pozorovala východ měsíce a první hvězdy.

Po  večerech se z  prvního patra zámečku ozýval klavír a  ženský zpěv a  jindy jemně hučel šicí stroj, když Su­ zanne chystala nové závěsy nebo pro sebe šaty. V  zad­ ní části zahrady si také s pomocí muže upravila záhony, na kterých pěstovala zeleninu a bylinky, které jí připomí­ naly Francii. Výběh snů pro lední medvědy V  roce 1936 však nastává zlom. Bohuslav jako jediný dědic přebírá po  smrti otce správu statku a  rodina do Grenoblu již neodjede. Suzanne se po téměř nekonečné zimě jen těžko vzpamatovává. Dům, který se jí zdál již docela přívětivý, se proměnil za mrazů „ve výběh snů pro lední medvědy“, jak později s  pokusem o  úsměv napíše známým. Kromě kuchyně se nedaří pokoje vytopit, v zá­ vějích po dlouhé týdny nikdo nepřijíždí. Je odkázaná jen na společnost knih a chlad přemáhá horkou kávou. Ná­ sledujícího roku se na čtyři týdny v podzimu vydá sama do Francie, – před válkou to má být návštěva poslední. Po  podpisu Mnichovské dohody se za  svou vlast hlu­ boce stydí. Uchystá na  podporu Československa sbírku s  výmluvným názvem Victimae laudes, kterou Bohuslav přeloží jako Chvála oběti. Po dvou samostatně vydaných skladbách (Křídla z popele a Vánoce) je zřejmé, že Suzanne Renaudová svou tvorbou náleží mnohem víc do kontextu básnické tvorby vzniklé na  území Československa, než ve  Francii. Za  svého života se jí také již nepodaří verše ve své zemi knižně vydat.

Dveře v přítmí V  prvních válečných letech Suzanne pochopila, že na­ vzdory zimnímu nepohodlí je zámeček v téměř zapome­ nutém koutu venkova pro rodinu také ochranným valem. Jenže z  domu jsou v  roce 1944 vykázáni, aniž by tušili, zda se ještě s  místem shledají. Útočiště nalezli ve  Staré Říši u  rodiny nakladatele Josefa Floriana. Suzanne se zde spřátelí hlavně s Evou Florianovou a útěchu načerpá i z mnoha svazků zdejší knihovny. Na  konci jara 1945 se vracejí do  Petrkova, kde kromě nepořádku a několika pokácených stromů v zahradě na­ cházejí vše při starém, ovšem polností se Bohuslav ujímá téměř bez možnosti nalézt v okolí pomocné síly na prá­ ci. Přesto se brzy po  nocích dává do  překladů nových Suzanniných básní, které od počátku války složila a pod názvem Dveře v  přítmí je v  roce 1947 vydá Zdeněk Řez­ níček. Toho roku ještě Suzanne vycestuje na několik dní do Grenoblu. Další spád událostí Suzanne nemilosrdně k  Českoslo­ vensku připoutá. Již na  jaře 1947 jsou Reynkovým vy­ vlastněny pozemky, v říjnu 1949 i všechen zbylý majetek. Rodina se ocitá v materiální nouzi, na samém okraji spo­ lečnosti. O  posledních letech života Suzanne Renaudové, proží­ vaných v nejtěsnějším exilu, z něhož vytryskl soubor je­ jích vrcholných básní, budou vyprávět lednové Schůzky s literaturou, které uvádíme k 50. výročí úmrtí této fran­ couzské básnířky. Lucie Tučková

14 Speciální projekt

Dne 18. prosince uplyne 150 let od narození rakouského arcivévody Františka Ferdinanda d´Este (1863–1914). Historikové označují osobnost Františka Ferdinanda za velice komplikovanou, neboť se v  ní spojovaly silné panovnické ambice a  odvážné reformní politické plány s velkými vizemi o budoucnosti Habsburské monarchie ve 20. století. Výstřely srbského fanatického revolucioná­ ře, studenta Gavrilo Principa, kterými v Sarajevu v létě roku 1914 usmrtil arcivévodu Františka Ferdinanda a jeho choť vévodkyni Žofii, zcela změnily další osud Ra­ kousko-Uherska...

Den s následníkem trůnu arcivévodou Františkem Ferdinandem d´Este Ó, TY MÉ RAKOUSKO... Ze života následníka trůnu

Český rozhlas Vltava: sobota 14. 12. 2013 | 6.55–23.00 hod.

Mládí František Ferdinand Rakouský se narodil ve  Štýrském Hradci jako nejstarší syn arcivévody Karla Ludvíka (bra­ tra císaře Františka Josefa) z  jeho druhého manželství s  princeznou Marií Annunciatou Neapolsko-sicilskou. Prodělal důstojnickou kariéru u  pěchoty a  u  jezdectva, v  roce 1888 sloužil v  hodnosti majora krátce v  Praze u 102. pěšího pluku. V letech 1890–92 sloužil, coby plu­ kovník, u husarského pluku v Ödenburgu (dnešní Šopro­ ni) v Uhrách, kde se mezi důstojníky, vojskem i šlechtou setkal s  nacionalistickým a  separatistickým smýšlením, k němuž, a následně i ke všemu maďarskému, získal hlu­ boký odpor, který v něm po zbytek života zůstal hluboce zakořeněn. Po  tragické smrti císařova syna, korunního prince Rudolfa, v  roce 1889, s  nímž ho poutalo přátel­ ství, byl císařův synovec arcivévoda František Ferdinand všeobecně považován za  následníka trůnu. František Josef I. však tuto skutečnost oficiálně potvrdil až o osm let později. V  létě roku 1895 se náhle prudce zhoršil zdravotní stav arcivévody Františka Ferdinanda a  lékaři u  něho kon­ statovali propuknutí plicní tuberkulózy. Na  jejich do­ poručení se musel několik let léčit v  Alpách a  u  moře. Až roku 1898 byl lékařsky shledán za  úspěšně vyléče­ ného a  mohl opět nastoupit vojenskou službu, v  níž se stal zástupcem císaře ve  všech vojenských záležitostech v  mocnářství. Těchto několik let strávených doslova mezi životem a  smrtí zřejmě definitivně zformovalo ar­ civévodův charakter: převládla pevná a  neústupná vůle a houževnatost, ale typické se pro něho staly i jistá míra

Speciální projekt 15

prchlivosti a netrpělivosti. Záhy se začalo proslýchat, že na  arcivévodovu vůli uzdravit se měla rovněž nemalý vliv jistá hraběnka ze starobylého  českého šlechtického rodu Chotků z Vojnína... Modenské dědictví V listopadu roku 1875 zemřel ve Vídni bezdětný poslední vládnoucí vévoda z Modeny a rakouský arcivévoda Fran­ tišek V. d´Este a  podle testamentu ustanovil univerzál­ ním dědicem rodového majetku prvorozeného syna ar­ civévody Karla Ludvíka, tehdy dvanáctiletého Františka Ferdinanda. Mladý arcivévoda tak zdědil nejenom po­ vinnost připojovat ke  svému jménu přídomek „d´Este“, ale rovněž nesmírně veliký majetek. V  roce 1887 arcivévoda František Ferdinand d´Este vy­ užil část modenského dědictví a zakoupil od knížecí ro­ diny Lobkowitzů značně zchátralý zámek a panství Ko­ nopiště, ležící v  Čechách nedaleko Benešova. Své nové panství na Konopišti arcivévoda přebudoval zcela podle svých představ, ale bohužel často i  proti vůli místních starousedlíků. Ze  zchátralé stavby se stal  překrásný zá­ mek s  parkem (se slavnou a  obdivovanou Růžovou za­ hradou) v dobově oblíbené historizující architektuře. In­ teriér zámku byl také modernizován, byly zde vystavěny nové koupelny, toalety, hydraulický výtah a později zave­ dena elektřina. K části zděděného majetku rodu Este pa­ třil též jihočeský barokní zámek Chlum u Třeboně, který František Ferdinand rovněž nechal přestavět a  z  něhož se na počátku léta roku 1914 vydal spolu s manželkou vé­ vodkyní Žofií na osudovou cestu do Bosny a Sarajeva... Sňatek 28. června 1900 se ve  vídeňském Hofburgu za  přítom­ nosti císaře Františka Josefa I. konal renunciační akt, při němž následník trůnu arcivévoda František Ferdinand d´Este podepsal prohlášení, že se vzdává následnických práv pro své ještě nenarozené potomstvo. O tři dny poz­ ději, 1. července, se na severočeském zámku v Zákupech v úzkém kruhu vybraných přátel a bez účasti dvora sla­ vila svatba rakouského arcivévody Františka Ferdinanda d´Este a české hraběnky Žofie Chotkové z Vojnína. Zmí­ něný renunciační akt, který František Ferdinand musel

před svatbou podepsat, byl podmínkou císaře Františka Josefa k  udělení souhlasu k  uzavření arcivévodova tzv. morganatického sňatku s  hraběnkou Chotkovou, která nepocházela z rodem rovného vládnoucího říšskostavov­ ského rodu (František Josef dlouho bránil tomuto svaz­ ku, který zpočátku považoval jen za  arcivévodovu „mi­ lostnou aféru“). V den sňatku pak císař povýšil hraběn­ ku Žofii do  knížecího stavu s  titulem „z  Hohenbergu“ a  v  roce 1908 ji povýšil na  vévodkyni. Do  konce svého života však nesměla podle dvorské etikety při státních či rodových ceremoniích zaujmout místo vedle svého ro­ dově výše postaveného manžela. Novým domovem no­ vomanželů se stal středočeský zámek Konopiště. Z  har­ monického manželství arcivévody Františka Ferdinanda a vévodkyně Žofie se v letech 1901–1904 narodily tři děti, z  nichž se ve  20. a  21. století knížecí rod Hohenbergů rozvětvil a nadále se rozvětvuje... Habsburkové a umění Zajímavostí habsburského rodu je, že od samých jeho po­ čátků sahajících hluboko do středověku se téměř v každé generaci vyskytovalo výrazné múzické nadání. Za první významný zjev na tomto poli je na sklonku 15. století po­ važován císař Maxmilián I., který velice holdoval hudbě, zvláště zpěvu, a z jehož podnětu byla ve Vídni založena slavná pěvecká schola Wiener Sängerknaben, existující dodnes. Z  dalších umělecky orientovaných Habsburků připomeňme vášnivého sběratele a mecenáše umění Ru­ dolfa II. nebo tři generace barokních císařů-hudebních skladatelů Ferdinanda III., Leopolda I. a  Josefa I. či arcivévodu Johanna Rudolfa, klavírního virtuosa, skla­ datele a  Beethovenova mecenáše. Avšak ne vždy padne jablko blízko stromu. Arcivévoda František Ferdinand d´Este byl na tom s múzickým nadáním velice podobně jako jeho strýc císař František Josef. Pro oba hudba ne­ znamenala nic výjimečného a považovali ji spíš za jednu z příjemných zábav. Arcivévoda prý rád tančil a tóny val­ číku v  něm vyvolávaly dobrou náladu. K  prokazatelně oblíbené skladbě Františka Ferdinanda patřil – jak jinak – vojenský pochod „O, du mein Österreich“, jehož auto­ rem byl kapelník c. a k. 38. pěšího regimentu Ferdinand Preis. Co však vzácně spojovalo synovce se strýcem, to byla jejich společná záliba v lovu. U Františka Ferdinan­

da se však lovecká záliba změnila až v chorobnou posed­ lost. Naopak ke sběratelským skvostům náleží arcivévo­ dova tzv. svatojiřská sbírka uložená na  zámku Konopi­ ště, ve  které shromáždil různé sochy, sošky a  umělecké předměty s tématikou svatého Jiří... Ó, ty mé Rakousko V  letech 1906–1914 se arcivévoda František Ferdinand velmi aktivně zabýval politikou a soustředil kolem sebe okruh podobně smýšlejících důstojníků. Arcivévodova vídeňská vojenská kancelář zřízená v roce 1898 se sídlem v Belvederu byla postupně považována za jakousi stíno­ vou vládu tehdejší vlády císaře Františka Josefa. Ostatně s císařem se následník trůnu ve svých politických názo­ rech stále více a  více rozcházel. Reformu Habsburské říše viděl František Ferdinand ve  federalistickém uspo­ řádání státu a  v  omezení autonomie Uher s  podporou slovanských národů. Aby František Ferdinand případně mohl realizovat takto zásadní vnitřní reformu mnoho­ národnostního soustátí, razil v  zahraniční politice kurs vyhýbání se válečným konfliktům. Ve  funkci generální­ ho inspektora veškeré branné moci, coby zástupce císaře Františka Josefa, řídil vojenské manévry, které se konaly v červnu 1914 v Bosně. 28. června byl arcivévoda Franti­ šek Ferdinand spolu se svojí manželkou vévodkyní Žofií zavražděn, když v  autě projížděli ulicemi bosenského hlavního města Sarajeva. Ve  Vídni byl atentát na  člena panovnického arcidomu vnímán jako vítaná záminka k „preventivní“ válce, kterou by se vyřešila jihoslovanská otázka. Z této „preventivní války“ se během léta 1914 sta­ la první světová válka, na jejímž konci postupně zanikly čtyři velké evropské monarchie: carské Rusko, Rakou­ sko-uherské císařství, Německé císařství a  Turecký sul­ tanát... Místo posledního odpočinku nalezli zavraždění man­ želé na svém rakouském zámku v Artstettenu, kam byli po  kontroverzním vídeňském dvorním smutečním cere­ moniálu převezeni. Dvorští úředníci ani při této příleži­ tosti neopomněli zvýraznit nižší rodový původ arcivévo­ dovy manželky a instalovali rakev s jejími ostatky na ka­ tafalku níž než rakev s ostatky Františka Ferdinanda.

16 Speciální projekt

A  jaký arcivévoda František Ferdinand d´Este ve  sku­ tečnosti byl? Současná rakouská historička Brigitte Ha­ mannová ve  své životopisné encyklopedii Habsburkové nabízí tuto charakteristiku: „...Následník trůnu, jakkoli přívětivý v rodinném kruhu, milující manžel a otec, byl obecně zádumčivý, nedůvěřivý, sarkastický a zřídkakdy shovívavý […] vůči svým skutečným nebo často jen domnělým protivníkům. Byl energický, inteligentní a odvážný, ale také ultrakonzervativní […] a jednostranný, takže nebyl u veřejnosti nijak zvlášť oblíben...“ Vltavský „Den s následníkem trůnu“ 14. 12. 2013, jakési celodenní rozhlasové leporelo, přinese v běžném vysíla­ cím schématu tematicky zaměřené pořady publicistické, literární a  hudební. Ranní četba z  knihy spisovatelky Eriky Bestenreinerové  Zakázaná láska u  císařského dvora přiblíží složitou osobnost arcivévody Františka Ferdi­ nanda d´Este v líčení všedních dnů u vídeňského dvora i  jeho soukromého života; do  knihy Eriky Bestenreine­ rové bude pak během dne nahlédnuto ještě několikrát. Sólo pro... Josefa Suka, slavného českého houslového virtuosa nedávné minulosti, nabídne unikátní nahrávku Sonáty f moll pro housle a klavír arcivévody Rudolfa Johan­ na Rakouského (1788–1831), Beethovenova mecenáše, přítele, žáka, ale také pozdějšího arcibiskupa olomouc­ kého. Ve  Víkendové příloze a  ve Vltavském poledníku se spolu s Jiřím Kamenem a Eliškou Závodnou vypraví­ me po  stopách arcivévody Františka Ferdinanda d´Este ve Vídni, Artstettenu a také u nás na zámcích Konopiště a Chlum u Třeboně. Promenádní koncert bude ve zna­ mení taneční hudby dvou skladatelů z přelomu 19. a 20. století: temešvárského Iosifa Ivanoviče a vídeňského Jo­ hanna Strausse ml., jejichž hudba zněla při tanečních redutách či dvorních plesech. Polední Pasticcio „Habsburkové na  jevišti operním, operetním i  muzikálovém“ přinese setkání se známými i méně známými díly, v nichž členové panovnického rodu buď sami účinkovali anebo co by historické postavy stanuly na  divadelních jevištích v  rolích dramatických i  zábavných. Odpolední Euphonie „Ach, ty mé Rakousko“ muzikoložky Vlas­ ty Reittererové nabídne jakési kalendárium o  hudbě a  době, v  níž minimálně múzický následník trůnu žil. Během půlstoletí jeho života se hudba výrazně proměni­

la. S odezněním estetiky romantismu opustili skladatelé tradičně uznávané zákony formy a  harmonie, stylizova­ né náměty nahradila snaha o  zobrazení životní pravdy. Už neexistoval jednotný hudební styl, ve  stále rychlej­ ším tempu se objevovalo cosi nezvyklého. A současně se začala drolit jednota velké monarchie. Pořad doprovází úryvky z několika výrazných děl souběžně probíhajícího hudebního vývoje. Medailon Hermann Prey zpívá nejkrásnější vídeňské melodie přinese setkání s  legendár­ ním německým barytonistou nedávné minulosti, který byl vedle velkých rolí klasického operního repertoáru rovněž neodolatelným interpretem operetním a  písňo­ vým. Za  doprovodu orchestru Vídeňských symfoniků a ansámblu Philharmonia Schrammeln zazní v Preyero­ vě podání známé písně Roberta Stolze, Edmunda Eys­ lera, Johanna Strausse ml., Oscara Strause a  Rudolfa Sieczynského. Podvečerní „Skandální koncert Arnolda Schönberga“ přinese nevšední zážitek v  uvedení skla­ deb Antona von Weberna, Alexandra von Zemlinského, Arnolda Schönberga, Albana Berga a Gustava Mahlera, které měly zaznít na  koncertě vídeňského Hudebního spolku 31.  března 1913. Koncert, který byl tehdy před­ časně ukončen, narušil střet zastánců nových hudebních směrů a obhájců tradice a neobešel se bez policejního zá­ sahu. V hlavním večerním vysílacím času, v Operním večeru, bude uvedena opera Ernani geniálního italského romantického skladatele a letošního jubilanta Giuseppa Verdiho (*1813). Najít souvislost mezi Verdiho operou Ernani a rakouským následníkem trůnu Františkem Fer­ dinandem d´Este je velmi obtížné, ba téměř nemožné, ale lze ji velmi volně spatřovat v jedné z ústředních po­ stav Verdiho opery: Don Carlos – španělský král a řím­ ský císař Karel V., je reálná historická postava 16. stole­ tí patřící, stejně jako František Ferdinand, k  významné panovnické habsburské dynastii (Karel V. byl zaklada­ telem tzv. španělské linie, která však vymřela po  meči na sklonku 17. století). Svět poezie s verši Georga Trakla bude posledním pořadem, kterým se Vltavský „Den s ná­ sledníkem trůnu“ uzavře. Libor Dřevikovský

S použitím: B. Hamannová: Habsburkové. Životopisná encyklopedie, F. Weissensteiner: František Ferdinand. Krůček od trůnu, E. Bestenreiner: Zakázaná láska u císařského dvora, J. Pernes: O trůn a lásku ad.

17

Polská kompoziční škola

Zdá se, že novináři, podobně jako obchodníci, mají rádi věci a jevy „zaškatulkované“. A tak stejně jako Pařížské šestce nevytvořil identitu umělecký program, nýbrž titu­ lek článku skladatele a  hudebního kritika Henriho Co­ lleta, ani „polská kompoziční škola“ nevykrystalizovala jako hnutí s nějakou výraznou uměleckou profilací, nýbrž byl to termín, kterým se kritikové, zejména z  prostředí německé hudební kultury, pokoušeli definovat specifický styl, jehož si povšimli v  polské nové hudbě na  začátku 60. let a v němž se jako určující parametr strukturování hudební skladby prosazovala zvuková barva. Polská hu­ dební moderna se vyvezla na vlně politického tání po Sta­ linově smrti (1953), gradujícího směrem k Poznaňskému povstání v  témže roce, kdy byl uveden v  život meziná­ rodní festival soudobé hudby Varšavský podzim (1956). Spolu s  kultem osobnosti v  politické sféře padla i  dog­ mata estetiky socialistického realismu v  oblasti kultury. Varšavský podzim se stal platformou pro uvádění premi­ ér skladeb reprezentujících kánon modernity (v  čele se Stravinského Svěcením jara) a pro manifestaci nových es­ tetických tendencí v polské hudbě. Zpočátku šlo hlavně o  dědictví druhé vídeňské školy, z  něhož postupně vy­ krystalizoval styl nazývaný v  Polsku sonoristikou. Tuto estetiku formovali svou tvorbou především Witold Luto­ slawski, Krzysztof Penderecki a Henryk Górecki. Shodou okolností se letos k tvorbě všech těchto tří hudeb­ ních tvůrců upíná zvýšená pozornost mezinárodní kul­ turní veřejnosti, protože mají významná jubilea. Witold Lutoslawski (1913–1994) je klíčovou skladatelskou osob­ ností polské hudby 20. století. Od konce 50. let si budoval svůj vlastní svět, originální, ale nikoliv ne­přístupný nebo odosobněný. Kompoziční jazyk i  este­tika hudby Witol­ da Lutoslawského jsou do té míry charakteristické, že si skladatel už za  svého života vysloužil přízvisko „klasik soudobé hudby“. Našel cestu, jak propojit tradici s vizí, nebyl to však radikál ani přesvědčený avantgardista.

Tím se naopak, alespoň zpočátku, jevil být Krzysztof Penderecki (nar. 1933), jehož hvězda začala vycházet na přelomu 50. a 60. let. Na hudební scénu vstoupil jako příkladný hudební novátor, zavádějící netradiční způso­ by hry na smyčcové nástroje, například hru za kobylkou, klepání hůlkou smyčce o rezonanční desku nástroje nebo používání smyčcových nástrojů jako nástrojů bicích. Rozšířený materiál skladby zpracovával pak ve své době novou a  účinnou technikou zvukových klastrů. Přelo­ movým dílem se staly Pašije podle Lukáše (1966), po nichž následovala řada skladeb, ve  kterých se skladatelův hu­ dební jazyk čím dál více sbližoval s estetikou pozdního romantismu. Pendereckého vrstevník Henrik Mikołaj Górecki (1933–2010) vděčí za  svou světovou proslulost komerč­ nímu úspěchu své 3. symfonie. Góreckého hudbu dobře přijala do své všeobjímající náruče postmoderna sklonku 20. století. Svým způsobem přišel se svým asketismem a  alternativní perspektivou danou duchovní dikcí své hudby v pravý čas: obsedantní repetitivností je jeho hu­ dební jazyk srozumitelný posluchačům minimalu, akcen­ tem na náboženskou tématiku si ho spolu s Arvo Pärtem a Johnem Tavenerem vzalo za své quasi-náboženské hnutí new age a folklorismem jeho hudba zase hraje na módní strunu world music, vibrující atraktivitou exotických et­ nických tradic. Hudebních tvůrců řazených do  „polské kompoziční školy“ je mnohem víc, berme však tento pojem spíše metaforicky nežli doslovně, protože jejich osobitý vklad do  polské soudobé hudby, jak z  hlediska technického, tak i  estetického, nedovoluje generalizaci. Originalita hudby Kazimierza Serockého (1922–1981) tkví nejen v rafinované práci se zvukovou barvou, ale také v uplat­ nění „topofonie“ – prostorového rozmístění nástrojových skupin na  pódiu. Wlodzimierz Kotoński (nar. 1925) je

Henryk Mikołaj Górecki | Foto: Wikimedia Commons

autorem první polské elektroakustické skladby, praco­ val v mnoha experimentálních studiích a vedl laboratoř elektronické hudby na  Chopinově akademii ve  Varša­ vě. Orchestrální skladba Les sons od  Witolda Szalonka (1927–2001) je považována za  jakýsi manifest sonoristi­ ky, jíž zůstal skladatel v  podstatě věrný celý život. Tadeusz Baird (1928–1981) míval punc největšího lyrika a  romantika polské hudební avantgardy. Boguslaw Schaeffer (nar. 1929) uvedl do  polské hudby postupy grafické hudby, happeningu, koláže, instrumentální­ ho divadla, jazzu, otevřenou formu a  konceptualismus. Na  výsluní polské soudobé hudby nalezneme rovněž Wojciecha Kilara (1932), Zygmunta Krauzeho (1938) nebo Tomasze Sikorského (1939), naopak nezaslouže­ ně v  pozadí stojí Zbigniew Bargielski (1937). Svobod­ ně už se dnes také může v Polsku hrát hudba Andrzeje Panufnika (1914–1991), který žil od  roku 1954 v  emi­ graci. A  silné generaci autorů „polské kompoziční ško­ ly“ už dýchají na záda skladatelé Stanislaw Krupowicz, Pawel Szymanski, Tadeusz Wielecki, Hanna Kulenty, Pawel Mykietyn a další, kteří vedou polskou hudbu no­ vým tisíciletím. Wanda Dobrovská

18 Čajovna – Stránky na dobrou noc

Domeček – hra pro dva Na začátku byla sladká představa o teplém domově, by­ linkové zahrádce a  grilování s  kamarády. Na  konci roz­ vodové řízení a prázdnota všude kolem. Jako mnozí jiní investovali také Petr a Marika svůj čas i peníze do splně­ ní snu o vlastním bydlení pro sebe a dcerku Sáru. A tak jako mnohým jiným i  jim došly síly a  smysl se vytratil právě ve  chvíli, kdy bylo „rodinné štěstí“ konečně pod střechou. Má jejich vztah ještě naději na  záchranu? Co nastane, když se Marika vrátí do prázdného domu, kde sedí Petr s  jedinou touhou – projít zdí? Přišla si vážně jen pro šrouby k posteli, kterou kdysi společně kupovali? A dá se mezi holými stěnami pocítit slunce v duši?

Renata Putzlacher: V kavárně Avion, která není Autorka se narodila v roce 1966 v Karviné, po dlouhá léta žila v Těšíně, pak studovala v Krakově, od roku 1997 žije v Brně a v poslední době přemýšlí o návratu. Dědečkovy vzpomínky na bývalou monarchii a multietnické soužití Poláků, Ukrajinců, Rusů, Němců a Židů naléhavě rezo­ nují i v jejím životě. Ve své nové knize se Renata Putzla­ cher zamýšlí nad pojmy „jiný, cizí, nezakořeněný” a zkou­ má osudy lidí s podobnou životní zkušeností. Sama se charakterizuje takto: „Psaní je pro mne způsob, jak se dobrat k té druhé Renatě, která je chytrá, zakotvená a smýšlí mužsky. Navenek působím dojmem sebevědomé ženy, ale uvnitř jsem nesnesitelně sentimentální. Příjmení jsem zdědila po předcích od Štýrského Hradce, můj dědeček se narodil na polském území dnešní Ukrajiny, otec v Československu, matka v Polsku. Pocit rozpolcení je mi vlastní už od kolébky.” Ostatně i Petr Hruška v doslovu k poslední básnické sbírce Re­

Se svou hrou Domeček se Petr Michálek, vystudovaný di­ vadelní dramaturg a nyní ředitel Městského divadla Zlín, probojoval mezi finalisty v  soutěži původních dramati­ ckých textů o  Cenu Alfréda Radoka za  rok 2012. Oce­ nění posléze získal právě od Českého rozhlasu, dlouho­ letého partnera soutěže. Text vedle rezonujícího tématu, napínavé situace a  přesvědčivě napsaných postav zaujal také originální strukturou, v níž se Petr s Marikou pro­ měňují z jednajících osob na komentátory vlastního jed­ nání a  pohlížejí sami na sebe s  nečekaným nadhledem. A dokonce i zpívají… Pro potřeby rozhlasové realizace autor v  součinnos­ ti s  dramaturgyní Klárou Novotnou původní text ještě významně upravil a úkol přetavit hru z literární podoby do  zvukové přijala režisérka Natália Deáková. Vynika­

naty Putzlacher napsal: „Nic není u Renaty jednoduše celistvé, ve všem je vždy nějaká dvojdomost, dvojlomnost, vždy minimálně jedna pomlčka: vždyť nejčastěji jsem o ní četl jako o česko-polské, případně polsko-české autorce. Nakonec se jí ta pomlčka – jak symbolické! – dostala i do jména, neboť úplně se autorka jmenuje Renata Putzlacher-Buchtová.” Funkcionalistická kavárna Avion, postavená v roce 1933 v Českém Těšíně židovskou restauratérkou Rosalií Wiesnerovou, podlehla zkáze za 2. světové války. Ke zno­ vupostavení kavárny v roce 2010 významně přispěla prá­ vě básnířka, scenáristka, překladatelka a polonistka Re­ nata Putzlacher. V těchto dnech vychází její devátá kniha (a prozaický debut) s názvem W kawiarni Avion, której nie ma (V kavárně Avion, která není), v níž autorka vypráví o osudech těšínské kavárny Avion, o svých rakousko-čes­ ko-polských příbuzných, kteří v 19. a 20. století putovali po celé střední Evropě, a také o svých oblíbených spiso­ vatelích (Anna Achmatovová a Josif Brodskij, Bohuslav Reynek a Suzanne Renaud, Bruno Schulz a Debora Vo­ gelová).

jící představitele bývalých partnerů, kterým se sny roz­ plynuly mezi splátkami hypotéky, našla v hercích Marice Procházkové a Luboši Veselém. Dále ke spo­lupráci při­ zvala zvukového designéra Jana Trojana a  hudebního skladatele Jakuba Kudláče, mistrem zvuku je Dominik Budil. Premiéru hořké komorní komedie Domeček chystáme do  vltavské Čajovny na  poslední lednovou neděli roku 2014, kde zazní v rámci pravidelného cyklu Hry a doku­ menty nové generace. Petr Michálek

Český rozhlas Vltava: Čajovna – Hry a  dokumenty nové generace | 26. ledna 2014 v 19 hod.

V doslovu k polskému vydání čteme: Příběh kavárny Avion a její majitelky, datum její tragické smrti (totožné s datem narození Renaty Putzlacher), následné setkání s pravnučkami Rosalie Wiesnerové a položení pamětního kamene (stolpersteine) před budovou kavárny, nám připomíná filmový příběh. Čtenář vnímá onu blízkost, přátelský kontakt s někým, kdo už tu není, a přesto je pro autorku stejně důležitý jako členové její rodiny. Knihu vhodně doplňuje velké množství starých fotografií, pohlednic a dokumentů; také díky nim jsou vyprávěné příběhy přesvědčivé a nezapomenutelné. Česká verze knihy v překladu brněnského polonisty Mi­ chaela Alexy vyjde v roce 2014. Stanice Český rozhlas Vltava připravila četbu na pokračování, která v  rámci projektu Polský rok zazní v průběhu února v cyklu Strán­ ky na dobrou noc. Pořad natočila Tvůrčí skupina Brno v dramaturgii Aleny Blažejovské. rp

Český rozhlas Vltava: Stránky na dobrou noc, od 10.–16. 2. 2014 | denně od 23.00 hod.

Povídka 19

Jako bych měl plná ústa hlíny Byl to druh zajíkavosti, kterou se v jednom z dopisů ad­ resovaných mladému Janu Čepovi pokusil popsat Franti­ šek Halas. Zajíkavost něhou, něhou, která voní po seně, která chutná zeminou a je až lákavě nepoživatelná. Přitažlivost okamžiků, které jsou jen stěží ke snesení, se prolíná Čepovou tvorbou od  počátků. Přitom to, co se spisovatel snaží zachytit ve  své nejčistší podobě, je vel­ mi krátký, konečný okamžik uvědomění, kterým někdy vrcholí dlouhé období životního neklidu. Kořeny takové chvíle bývají nezřídkakdy zapuštěny v dětství, v konkrét­ ní křivdě, kterou po letech už málokdo dokáže přesněji pojmenovat. Ostatně takových „přikrytých křivd“ měl ve svém životě Čep hned několik. Zda mezi ně počítat i tu nejvýraznější

Nejasné v ýročí zmizení

Dne 26. prosince roku 1913 napsal jednasedmdesátiletý spisovatel a  novinář Ambrose Bierce z  Mexika svůj po­ slední dopis. V zemi zmítané občanskou válkou působil jako zpravodaj a podle některých svědectví byl začátkem roku 1914 zastřelen. Objevily se ovšem i dohady, že vyvá­ zl a dál žil nazapřenou neznámo kde. Soudě podle živo­ ta, který měl za sebou, po dlouhověkosti nejspíš netoužil. Bierce prožil dětství v  nevlídné bigotní rodině. V  mlá­ dí absolvoval jeden ročník vojenského ústavu, odkud nastoupil jako dobrovolník do  války Severu proti Jihu. Právě válečné zkušenosti silně poznamenaly jeho literár­ ní dílo. Povídky jako Případ na mostě přes Soví řeku nebo Chickamauga patří k jeho vůbec nejpůsobivějším te­xtům:

– nucenou emigraci do Francie – je pak jen otázkou dal­ šího zamyšlení. Jisté však je, že pocit bolesti v Čepových povídkách je o to výraznější, že roste v přehledné kraji­ ně, v širokém prostoru vsi a navzdory víře v Boha. Jakých podob nejednoznačná bolest v Čepově díle nabý­ vá, se už mnohokrát přesvědčili také posluchači Českého rozhlasu. Ten se k  rodákovi z  hanáckých Myslechovic jednou za  čas bezpečně vrací, aby vystihl to nejzralejší z jeho bohaté povídkové tvorby. V lednu 2014, kdy uply­ ne čtyřicet let od  Čepova úmrtí (zemřel 25. ledna 1974 v Paříži), pak – proti očekávání – přinese pohled na Če­ povo dílo nejranější. Nebude to přitom pohled zcela stra­ nou. Jak upozorňuje znalec Čepova díla, kritik Mojmír Trávníček, už v prvních jeho prozaických textech se ob­ jevují motivy a  postavy, které v  pozdějších pracích ur­ čují vrchol autorova díla. Povídky psané mezi léty 1921 a 1926, publikované v Moravskoslezském deníku a jinde, tak vytvářejí drobnou mapu vesnické krajiny na  hrani­ ci hor a  roviny, na  hranici víry a  pohany, klidu a  zou­ falství. Tyto méně známé juvenilie, Trávníčkem uspořá­ dané do  knihy Červený muškát, vydával Čep povětšinou

pod pseudonymem Jan Milovický. Do textů pochopitel­ ně částečně prosakuje Čepův tehdejší život, jeho studia v Praze (nedokončil je) a neustálé zajíždění do rodné vsi, kde bylo třeba se vyrovnávat s  narůstajícím odtržením od krajiny dětství.

jde o drsné příběhy, vrcholící nečekanou pointou. Bierce psal mimoto i  strašidelné povídky, často s  prvky černé­ ho humoru, a  je také autorem dodnes často citovaného Ďáblova slovníku, kde najdeme osobité cynické definice z mnoha oborů lidského života.

výbor až v roce l966 Josef Škvorecký. Kniha se jmenuje Moxonův pán a jiné povídky, vyšla v odeonské Světové čet­ bě a  obsahuje také velmi zasvěcený Škvoreckého úvod. Teprve po roce 1990 byly přeloženy i další Bierceovy pró­ zy a také jeho populární Ďáblův slovník.

Ambrose Bierce neměl mnoho důvodů k optimistickému pohledu na svět. V osobním životě byl nešťastný: váleč­ ná zranění poznamenala jeho zdraví, se ženou se rozešel a dva synové mu tragicky zemřeli. Byl sice úspěšným no­ vinářem (jeho sloupek Prattler – Žvanil – čtenáři milova­ li), ale jako spisovatel se ke konci života dočkal trpkého zklamání, když o  jeho sebrané spisy nebyl skoro žádný zájem.

Povídka Majorovo vyprávění, kterou si letos ve  vysílá­ ní Českého rozhlasu Vltava připomínáme 100. výročí Bierceovy smrti, se od jeho ostatních válečných próz liší lehkým vypravěčským tónem a téměř humorným vyzně­ ním. Je to samozřejmě humor černý, ale přesto jde o jed­ nu z  optimističtějších Bierceových válečných povídek. I když – co je to optimismus? Definice z Ďáblova slovní­ ku praví, že „optimismus je intelektuální choroba, vyléčitelná toliko smrtí“.

Čeští čtenáři neměli až donedávna možnost poznat Bier­ ceovo dílo v reprezentativních výborech. Opomineme-li vydání povídek z roku 1909, postaral se o první takový

Takové odtržení popisuje i  v  povídce nazvané Touha po středu, po srdci, poprvé publikované v lednu 1922. Její hlavní hrdina Tomáš Klen, jeden z těch, kteří se objevují v Čepově tvorbě i později, prožívá dvojí Štědrý večer – jeden v mládí, rámovaný narůstajícím zoufalstvím v ne­ soudržné rodině, druhý v  dospělosti, kdy bolest dávno otupěla, přesto se pravidelně vrací a připomíná Klenovi zpuchřelé základy, na kterých svůj současný život staví. Klenova touha věřit v  Tajemství je narušována z  minu­ losti, dnes již jen těžko pojmenovatelné. Klen tak zůstává zachycen v  onom již zmíněném okamžiku uvědomění, který může být pro čtenáře a posluchače zároveň impul­ sem k soucitu. Pocit, který po takové povídce zůstává, je poměrně dobře vystihnutý titulkem tohoto článku. Tomáš Soldán

Hana Soukupová

20

Polsk ý rok na Vltavě – 2014

ze s udáním autora bylo sestaveno dlouho po Potockého smrti. Důvod nejenom dobové obliby díla je nepochybně právě v  podobnosti výstavby s  vyprávěním Dekameronu nebo Příběhů tisíce a  jedné noci. V  Rukopise se během šedesáti šesti dnů setkává řada různých postav a  kaž­ dá z  nich vypráví své životní osudy. Rukopis nalezený v Zaragoze je vynikající ukázkou literární tvorby období romantismu, jehož byl autor vynikajícím představitelem. Tadeusz Mazowiecki | Foto: Wikimedia Commons

Dramaturgie vysílání stanice Vltava se už řadu let za­ měřuje vždy po  dobu jednoho roku na  určitou národní a jazykovou oblast. Po rocích všech velkých významných evropských a  světových národních a  jazykových kultur – a v jubilejním roce Českého rozhlasu kultury a litera­ tury české – se nyní přichází k našim sousedům, s nimiž nás pojí od  nejstarších historických dob až po  moderní dějiny mnoho společných zkušeností a zájmů. Je to neo­ byčejně silná, rozsáhlá a důležitá kultura, která v oblasti literatury, divadla, hudby, výtvarného umění, rozhlasové tvorby a filmu je velkým obohacením pro celý svět. Pol­ ská témata se budou prolínat téměř ve všech programo­ vých řadách a podílejí se na nich dramaturgové tvůrčích skupin z Prahy i z regionů. Zahajujeme od  počátku ledna četbou na  pokračování z  románu šlechtice, diplomata a  dobrodruha, učence a spisovatele Jana Potockého Rukopis nalezený v Zaragoze. Zážitky z cest a setkání nejdřív Potocki vyprávěl nemoc­ né manželce, pak své postřehy sepsal do podoby řetězící­ ho se, zdánlivě nekonečného příběhu. Ten vyšel v letech 1804–1805 francouzsky v Petrohradu v nákladu sta kusů, bez titulu a  jména autora. Kniha byla  jen v  závěru na­ zvaná „první Dekameron“. Fragmenty kolovaly po  pet­ rohradských salonech, byly vydány v Lipsku a v Paříži. Kanonické vydání s názvem Rukopis nalezený v Zarago­

V  řadě Osudů se budou střídat vyprávěné příběhy na­ šich předních překladatelů polonistů s  paměťmi čtený­ mi – hned v  únoru 2014 uvedeme vzpomínky polského režiséra Krzysztofa Kieślowského (1941−1996), jednoho z tvůrců filmů tzv. vlny morálního neklidu.

cyklus O polském divadle českému publiku, který připravuje teatrolog Jan Hyvnar s týmem autorů. Dva desetiminu­ tové a desetidílné cykly vytváří teatrolog Jan Jiřík. První z  nich nazval Drama s  dramatem a  bude v  něm hovořit s nej­ v ýznamnějšími současnými polskými dramatiky a dra­­matičkami (Tadeusz Slobodzianek a jeho Laboratoř dramatu, Małgorzata Sikorska-Miszczuk, Magda Fertacz, Julia Holewińska, Paweł Demirski, Michał Walczak), uvede ukázky z jejich tvorby a ohlasy v odborném tisku. Druhý cyklus Jana Jiříka Divadlo, které otřáslo Polskem se zaměřuje na  nejvýraznější inscenace posledních let. V řadě rozhlasových her předpokládáme vytvoření devíti původních dramatických děl. Některé jsou adaptacemi textů napsaných původně pro divadlo. Zajímavým pro­ jektem a vyvrcholením polského roku by mělo být uvede­ ní původních her, o jejichž napsání dramaturgie Tvůrčí skupiny literárně-dramatické tvorby požádala vynikají­ cí polské dramatiky Małgorzatu Sikorskou-Miszczuk a Michała Walczaka. Původní rozhlasovou hru píše pro stanici Vltava rovněž význačná polská prozaička Olga Tokarczuková.  (jv)

Do  desetiminutových cyklů vstoupíme v  polovině led­ na v  pořadu s  pracovním názvem Varšava – kde je moje město, který připravuje polský režisér, producent a  pub­ licista Michal Sieczkowski. Setkáme se v  něm s  obyva­ teli polského hlavního města, pamětníky jeho proměn i bojů. Jedna z prvních řad, kterou připravuje polonista a překladatel Petr Vidlák, nese název Záludnosti překladu z polštiny do češtiny. O problematice překladu a překládá­ ní se v něm autor zamýšlí spolu se současnými vynikají­ cími překladateli Helenou Stachovou, Vlastou Dvořáčkovou, Pavlem Weigelem, Jiřím Červenkou, Josefem Mlejnkem, Jaroslavem Šubrtem, Lucií Zakopalovou, Bárou Gregorovou, Renatou Putzlacher-Buchtovou a Len­kou Daňhelovou. Vyjmenovaní překladatelé a ještě někteří další se rovněž účastní důležitého projektu – Přeloženo pro rozhlas. Každý z oslovených překladatelů si vy­ bere a přeloží pro vysílání stanice Vltava jednu povídku současného polského autora.

Poezie mezi Mazurami a Prahou Stále platí, že Polsko je básnickou velmocí. A není to tak dávno, kdy se v polském Krakově na ulici potkávali dva básničtí nobelisté, Czeslaw Milosz a  Wislawa Szymbor­ ská. A  přestože poezie nepatří v  posledním čase v  celé Evropě mezi nejčtenější žánry, v Polsku tomuto „odlivu“ čelí nápaditě – vydavatelskou aktivitou, básnickými ce­ nami a  řadou festivalů, uskutečňovaných po  celém Pol­ sku.

Mimořádná pozornost je při přípravách Polského roku věnována rovněž dramatu a divadlu. Vývoj polského dra­ ma­ tu od nejstarších dob sleduje půlhodinový sobotní

Obhlížet polskou básnickou krajinu budeme v rámci Pol­ ského roku z různých stran a úhlů. Milena M. Marešová a Lucie Zakopalová budou v pravidelném desetiminuto­

21

vém poledním cyklu listovat v klasické i současné polské poezii v  českých překladech, procházet obdivuhodnou polskou literární tradicí a v miniportrétech si všímat řady pozoruhodných tvůrců různých poetik. Ve Schůzkách s literaturou podrobněji představíme tvor­ bu wroclavského básníka a  překladatele Marcina Kurka, krakovského autora, esejistu a  básníka Krzysztofa Koehlera či patrně nejdůležitějšího současného polské­ ho básníka Adama Zagajewského. Jedno „zastavení“ bude také věnované česko-polské vazbě v životě a tvorbě spisovatele K. I. Galczynského – doslova mezi Mazura­ mi a Prahou. V cyklu Svět poezie se můžete setkat s dosud v Čechách méně známou a přitom v zemi našich severních sousedů oceňovanou tvorbou Tomasze Rozického, Wojciecha Bonowicze, Wojciecha Kasse či Artura Nowaczewského. Souzvuk a Sladké je žít přinesou živé dialogy polské hudby s  poezií – od  barokních veršotepců, renesanční poezie Jana Kochanowského až po Marcina Swietlického a jeho kapelu Swietliki. Jeden z Pátečních večerů zase nabídne průhled do tvor­ by básníka Jerzyho Lieberta, autora krátkého, ale inten­ zivně prožívaného života. Prostřednictvím jeho veršů i dopisů a v rozhovorech se znalci jeho tvorby a prostře­ dí. V  pořadu bude také hovořit a  vzpomínat Tadeusz Mazowieczki, první polský demokraticky zvolený pre­ miér po více než 40 letech komunistické totality a jeden z předáků odborového hnutí Solidarita, mimo jiné přítel české kultury, který zemřel 28. října. A  pochopitelně nemůžeme v  našem programu pomi­ nout řadu básníků-opěrných sloupů polské literatury, jejichž tvorbu průběžně reflektujeme – Czeslawa Milosze, Zbigniewa Herberta, Jozefa Czapského či literární tvorby Jana Pavla II. A  protože si v  roce 2014 budeme připomínat výročí Varšavského povstání, nemůžeme ani toto významné polské datum obejít a přiblížíme jej z lite­ rární i dokumentární perspektivy.  (mv) Miloš Doležal a Jiří Vondráček

Jerzy Liebert

Marian Swietlicki

Adam Zagajewski | Foto: Wikimedia commons

Pankrác Budecius, kantor

Prozaické dílo Antonína Sovy stojí poněkud ve stínu jeho poezie. Potvrdí to i  letmý pohled do  databází Českého rozhlasu; zatímco Sovovy verše se v nich ob­ jevují velmi často, prózy jsou zastoupeny jen několika málo povídkami. Výjimka však přece existuje: zdařilé dílko Pankrác Budecius, kantor, které dokáže oslovit čtenáře i bezmála sto let poté, co vzniklo. V roce 1973 se dočkalo dokonce i rozhlasové dramatizace. Antonín Sova napsal úsměvný příběh venkovského kantora a  jeho nešťastného sňatku v  době první svě­ tové války. Tehdy byl už těžce nemocný. Hned první věty této quasi legendy, jak sám autor své dílo v pod­ titulu označil, vedou čtenáře do  vlídného světa sta­ rých dobrých časů. Ocitáme se v  18. století, „v  jedné chudé vsi jižních Čech“, kde žije titulní hrdina jen a jen hudbou. Hraje na všechny možné nástroje, sám i  komponuje a  hudbu miluje opravdu nadevše – víc než svou kantorskou profesi, víc než svou trpělivou manželku, „které naposled nezbývalo nic jiného než umříti“. Trest na  sebe nenechá dlouho čekat. Vezme na sebe podobu panny Lízinky, jež připraví nešťastné­ ho kantora o to nejcennější: totiž radost z muzicírová­

ní. V novém manželství už nemá Budecius ani chvilku pro svou milou zábavu a  žena jej neúprosně provází všude, kam se hne. Nešťastný kantor nakonec prchá do světa. Vrací se až po letech jako zmoudřelý a se ži­ votem vyrovnaný stařec, aby se smířil se ženou a dožil v kruhu svých nejbližších. Více než legendu napsal Sova idylický příběh, který zřejmě i  jemu samotnému působil potěšení. Jistě při psaní vzpomínal na  svého otce, venkovského učitele a  hudebníka, nepochybně myslel i  na  krajinu svého dětství a mládí na hranici jižních Čech a Vysočiny. Český rozhlas Vltava nabídne svým posluchačům v rámci Stránek na dobrou noc malou pětidílnou čet­ bu na  pokračování z  novely Antonína Sovy Pankrác Budecius, kantor. Můžete se tak seznámit s knížkou, která se dočkala už mnoha vydání a potěšila několik čtenářských generací. Zároveň si tak připomeneme 150. výročí narození Antonína Sovy (26. 2. 1864).

Hana Soukupová

22

Lenka Lagronová | Foto: archiv

Čekanka

Na  vltavských vlnách jsme premiéru hry Lenky Lagronové naposled slyšeli před třemi lety. Příběh romanopis­ kyně Jane Austenové, nazvaný krátce Jane, se odehrával v  roce 1815. Přestože je jednou ze čtyř postav nové pů­ vodní rozhlasové hry Čekanka rovněž spisovatelka, děj probíhá v  současnosti. V  menším soukromém podniku optimistické kavárnice se scházejí nejen štamgasti, mezi které patří právě zmíněná literátka, ale i  náhodní pří­ chozí. Poklidné prostředí se zaběhnutými zvyky je jen málokdy narušeno nečekanými příhodami, i když právě po drobných zvratech její osazenstvo velmi touží. Lenka Lagronová Lenka Lagronová patří ke  generaci začínající po  roce 1989. Ačkoliv vystudovala na  DAMU u  prof.  Jaroslava Vostrého obor dramaturgie, kromě spolupráce s  reži­ sérem Petrem Léblem v  této profesi nikdy nepracovala. Dlouhodobě se věnuje psaní dramatických textů, vyzna­ čujících se lyričností, zkoumáním vnitřního světa postav a křesťanským poselstvím. Přestože nepatří k vysloveně feministicky zaujatým tvůrkyním, jejím textům dominují postavy výrazných, svéhlavých hrdinek a  jejich osudů. Výjimečnost těchto žen je pokaždé postavena před pře­ kážky způsobené soudobými společenskými pravidly. Ženský „úděl“, anebo bytí v nechtěné sociální „izolaci“, jsou výsadními tématy v  jejích textech. Způsob, jakým dochází ke  sdělení, je však vytvořen jemnými, takřka básnickými jazykovými prostředky.

Dnes již renomovaná divadelní dramatička napsala přes dvacet her, které byly uvedeny na  jevištích Národního divadla, Divadla Komedie, Divadla Na  zábradlí, Čino­ herního studia, Klicperova divadla, Slováckého divadla aj. Mezi nejvýraznější tituly její tvorby patří například Antilopa, Markýza, Páv, Terezka, Království, Miriam, Nikdy, Johanka, Etty Hillesum, Pláč, Křídlo, Smích, Z prachu hvězd, Čupakabra. První setkání Lenky Lagronové s rozhlasem začíná až roku 1999. Autorka se zúčastnila soutěže o původní rozhlaso­ vou hru s textem Vstaň, prosím tě, za který získala cenu sta­ nice Vltava. Na debut v éteru si ale počkala do roku 2001, kdy byl text realizován. Inscenace byla krátce po vysílání nominována na prestižní Prix Italia a v roce 2002 získala čestné uznání v  soutěži Prix Bohemia Radio. Svou dru­ hou rozhlasovou hru Jane (2011) napsala v rámci projektu „Vinohradská 12“. Osud slavné britské spisovatelky Jane Austenové zobrazila jako vnitřní svár mezi uměleckou dráhou a vyhlídkou na budoucí existenci, pevně svázanou dobovými konvencemi. Čekanka Kavárna „U dvou mlýnů“ je místem, kde je možné nalézt klid, anebo si jen tak snít. Majitelka podniku, tempera­ mentní Rita, jej zbudovala proto, aby tváří tvář stárnutí dokázala, že svému životu dá ještě nějaký smysl. V duchu francouzského kultovního filmu Amélie z Monmartru stvo­ řila místo, ve kterém svým zákazníkům nejraději podává „zmrzlinu s  krustičkou karamelu, zapékanou čekanku

a malinový kir“. Kdo umí ocenit menu z jejího oblíbené­ ho filmu, ten se stává součástí „světa“, který se jí poda­ řilo stvořit. Takovou osobou je právě spisovatelka Jana. Spřízněnost mezi oběma ženami není pouze generační. Spojuje je také čekání na jakoukoli, nejlépe však drama­ tickou příhodu s hosty. Realita se totiž může snadno stát příběhem v rozepsané knize. Lagronová situovala děj Čekanky do  rodinné kavárny, ve  které se čeká na  „drama“, které se ale nikdy nestane. V  příjemné navenek sentimentální atmosféře se však od­ kryje několik lidských traumat a dospěje k několika zdán­ livě banálním životním poznáním. Autorka záměrně vy­ stavuje své postavy romantickým touhám, ale i  emocím, plynoucím z  vnitřní frustrace. Jejich konání v  průběhu hry přitom stejnou měrou také ironizuje. V nostalgické at­ mosféře komorního příběhu je tedy místo i pro svébytný autorčin humor. Hra byla natočena v  Tvůrčí skupině Brno v  režii Martiny Schlegelové. Účinkovali Dita Kaplanová (Rita), Jana Boušková (Jana), Eva Novotná (Olívie) a  Martin Siničák (Jakub). Hudbu složil Zdeněk Král, mistrem zvu­ ku byl Josef Daněk. Hana Hložková

Český rozhlas Vltava: Klub rozhlasové hry, 14. 1. 2014 | 21.30 hod.

23

Lichožrouti navždy

Lichožrouti, tedy tvorové, jež vidí jen pár vyvolených, kteří se živí ponožkami, a i jejich tělo vypadá, jako by se z ponožek skládalo, jsou i v této knize hrdinové příběhu plného zá­ had, tajemství a především napětí. Děj tepe rychlostí, jež bývá vlastní detektivním thrillerům, uchopí vás a nepus­ tí až do konce. Avšak nemějte obavy, o pointu vás nepřipravíme. Autor­ ské dvojici spisovatele a výtvarnice se podařilo do světa lichožroutů dokonale proniknout, a tak díky tomu jsme mohli zpočátku sledovat spletité cesty Hihlíka, Tulamo­ ra seniora neboli Padreho alias Velkého šéfa, Ramsese, Pepy Padráta, škrtiče Čanga, Kudly Dederona, Vasila a dalších. Z Prahy jsme se ve druhém díle přenesli do Af­ riky, kam Hihlík odjel hledat své ztracené rodiče. V  díle třetím se lichožrout Hihlík se svým bratránkem Ramíkem spolu s  novými africkými kamarády Kawou a Bumkou vracejí domů poté, co Hihlíkovy rodiče šťast­ ně našli. Nikdo z nich ovšem netuší, že spolu s nimi ces­ toval i divoký Kojot Kudla Dederon. Situace nabírá neče­ kaných obrátek. V kojotím doupěti se rozhoří boj o moc nad městem. A v této džungli čelí naši hrdinové mnohem většímu nebezpečí než dosud…

© G. Miklínová

„Vy všichni, kteří občas marně hledáte ‚tu zatracenou ztracenou‘ ponožku, nejste sami! Jsou nás po  světě miliony, a  to je jedna z bezpočtu otázek a nevyřešených záhad, jichž je svět plný,“ říkají Pavel Šrut a Galina Miklínová v komentáři ke  třetímu, závěrečnému dílu své „ponožkožroutí ságy“ Lichožrouti navždy.

Město totiž zasáhne hrůza nečekaných rozměrů – kdosi ničí veškeré zásoby ponožek. Po příčině ponožkové smrš­ ti pátrají policisté, lichožrutologové profesor Kadeřábek s Jasmínou Miklíkovou i Hihlík se svými kamarády. Sa­ mozřejmě i média. Noviny se předháněly v bitvě o nejkřiklavější titulek: Ponožkový masakr! Vrátil se duch Jacka Rozparovače? Prokletí Domu ponožek. Podobně jako druhý díl, má i tento závěrečný „kosmopo­ litní rozměr“. Do příběhu po africkém prostředí tentokrát

zasahují temné síly pocházející až z daleké Číny. Exotic­ ká inspirace se tu propojuje s autorovu typickou jazyko­ vou hravostí, mimo jiné v  podobě jmen nových postav: vystupují tu nelítostný velkovýrobce čínských ponožek Jen-stin, kmenový vůdce zvláštního druhu lichožroutů Tai-fun či Jen-stinova oběť a spolehlivý vykonavatel mag­ nátovy vůle Li-chan. Na  scénu se dostávají nové posta­ vy jako například tajemná, krásná Fata nebo lichozřoutí „detektivka“ Tonka, která má heslo „Dva lichožrouti jsou více než jeden a  pět jich zmůže víc než čtyři“ a  kterou baví dvojité stopování: Tonka tajně stopovala detektiva Varase, který netušil, že je stopován, protože zrovna stopoval nějakého zločince, a ten zločinec pochopitelně taky nevěděl, že ho stopuje detektiv, natožpak lichožroutka, která stopovala oba. I Tonka má občas co dělat, aby unikla svým pronásledovatelům, protože ti jsou si jisti, že Tahle fuska nám neuteče. Jeden z ústředních motivů obstará opět i lichožroutolo­ gie sama. Snad zase jen geniální básník může vybudovat zápletku na takovém paradoxu. Mírumilovné a pokorné vědecké dílo profesora Kadeřábka Život lichožroutů na­ bývá hodnoty kamene mudrců pro vyznavače světovlád­ ných ambicí Jen-stina. Že by však věda o  lichožroutech ukrývala byť jen stín smrtonosného poznání, se naštěstí ukazuje jako představa lichá, a tak – a to je jediné, co na­ šim posluchačům prozradíme – vyhrává nikoli moc, ne­ návist a zmar, nýbrž vtip, přátelství a naděje. (Čte: Barbora Hrzánová, režie: Aleš Vrzák, hudba: Jiří Šlupka Svěrák, mistr zvuku: Radek Veselý.) Vladimíra Bezdíčková

Český rozhlas Vltava: Četba na pokračování, od 23. 12. 2013 | denně v 8.30 hod.

Chopin odchovanec české klavírní školy?

Fryderyk Chopin (portrét od Ambrose Miroszewského, 1829)

24 Euphonia

Zatímco všechny Chopinovy životopisy uvádějí jako Chopinova učitele Čecha Vojtěcha Živného, druhý čes­ ký učitel Chopina Václav Vilém Würfel upadl prakticky v  zapomenutí. Toto zapomnění začalo v  roce 1855, kdy Julius Fontana napsal v  úvodu k  posmrtnému vydání Chopinových skladeb, že Chopin měl jenom jednoho učitele klavíru, Vojtěcha Živného, který ho učil do  jeho dvanácti let. Od  té doby to bylo citováno a  všeobecně přijímáno jako nezvratná pravda. Tento Fontanův výrok byl motivován snahou vytvořit z Chopina ideální ikonu, kterou potřebovala tehdejší polská emigrace v  Paříži k  posílení svého sebevědomí, snahou vytvořit z  Cho­ pina skladatele a  klavíristu, jehož génius nepotřeboval žádné vzdělání. Přitom rozličná dobová svědectví Živ­ nému jako klavírnímu učiteli příliš nelichotí. Zatímco A. E. Koźmian vzpomíná, že „hodný stařeček Živný, který také mne učil a  nenaučil hrát na  fortepiano, byl snad jedním z  nejhorších učitelů hudby ve  Varšavě“, W. E. Skro­dzki, který byl Živného žákem šest let a „nic se nenaučil,“ soudí, že „je nemožné, aby Chopin vděčil za své umění a za svou dokonalost, byť i jen v počátcích, svému učiteli“. Soudě podle svědectví současníků mohl být Živný pro Chopina jen těžko vyšším uměleckým vzo­ rem, ale laskavé zacházení vyhlášeného dobráka bylo asi to, co tento citlivý chlapec s křehkým zdravím v raném věku nejvíce potřeboval. Když později Živný zjistil, jak velké pokroky Fryderyk učinil, jeho výuky se dobrovolně vzdal. To bylo v roce 1822, kdy Würfel ve Varšavě působil již sedmým rokem, vyučoval na  varšavské konzervatoři a patřil současně do kruhu nejbližších přátel Chopinovy rodiny. Lze si jen těžko představit, že by Chopinův otec, který jako svědomitý rodič velmi dbal na vzdělání všech svých čtyř dětí, nechal svého dvanáctiletého synka, o je­ hož mimořádném talentu už tehdy nebylo pochyb, bez pedagogického vedení. Ve  skutečnosti byl dalším učite­ lem Chopina český skladatel, klavírista a dirigent Václav Vilém Würfel. Würfel Chopinovi otevřel dveře, kterými vstoupil do světa hudby, světa svobodně plynoucích pa­ sáží v pravé ruce a doprovodných figurací v levé, jemnos­ ti, brilance a elegance, osobitých harmonických postupů, se zálibou v arpeggiích a rubatové hře, a ukázal mu styl, který Chopin dále rozvinul silou svého talentu a fantazie.

25

E-shop Bohuslava Martinů

dopis Václava Viléma Würfela

Mazur G dur, zápis Fryderyka Chopina

Václav Vilém Würfel, který později používal německou verzi svého jména Wenzel Wilhelm Würfel (W. W. Wür­ fel, též Wuerfel), se narodil 6. května 1790 v  Plaňanech u Kolína v učitelské rodině. Do hry na klavír ho zasvětila jeho matka. Patrně v roce 1807 odešel do Prahy, v tomto roce je zapsán jako student novoměstského gymnázia. O  tři roky později je studentem filozofie se stipendiem Lobkovicovy nadace, ročník však již nedokončil. Lze se domnívat, že jako talentovaný hudebník se rozhodl věnovat hudbě. V  letech 1812 až 1815 komponuje tance pro pražské plesy a současně studuje u Václava Jana To­ máška, nejvýznamnějšího českého klavírního pedago­ ga té doby, řada jehož žáků dosáhla světové proslulosti (např. významný berlínský klavírista a pedagog Theodor Kullak se vyjádřil o  Tomáškově žáku Alexandru Drey­ schockovi, že jeho technika předčila i samotného Liszta). V  roce 1814 se vydává na  koncertní cesty a  v  roce 1815 se usazuje ve  Varšavě, kde se brzy stává oblíbeným sa­ lónním i koncertním umělcem a je jmenován profesorem varšavské konzervatoře. K  podrobnějšímu zmapování jeho působení na  varšavské konzervatoři nám schází dobové dokumenty, které padly za  oběť požárům válek a  povstání. V  roce 1824 se vydává znovu na  koncertní cesty, na jaře pobývá v Berlíně, na podzim ho vede pre­ miéra jeho opery Rübezahl (Krakonoš) do  Prahy. I  když byla opera napsána na  libreto v  němčině, byla nadšeně přivítána jako dílo horlivého českého vlastence. Pozděj­ ší premiéra opery ve Vídni spolu s úspěšnými klavírními

vystoupeními přispěla k tomu, že zde v roce 1827 získal místo dirigenta. Zbytek života umělecky působil ve Víd­ ni, kde umírá na plicní nemoc ve svých 42 letech, v roce 1832. Würfelovo skladatelské dílo je poměrně rozsáhlé: opery Rübezahl a Der Rothmantel, singspiely, baletní hudba, scé­ nická hudba, mše, kantáta, orchestrální ouvertury, písně. Do  jeho klavírní tvorby patří řada vyloženě užitkových skladeb, různé allemandy, valčíky, polonézy, které sklá­ dal k  určitým příležitostem jako zdroj bezprostřední obživy. Tyto skladby nejsou opusovány a  také na  nich není nic zajímavého. Naproti tomu opusované klavírní skladby poskytují zajímavé srovnání se Chopinem, již co se týče formy. Würfel i  o  20 let mladší Chopin kompo­ novali ronda, variace, fantasie, polonézy, valčíky, mazur­ ky, koncerty a 24 preludií, oba rovněž využívali ve svých skladbách polské motivy. Chopin samozřejmě Würfela nenapodoboval, na to byl příliš originální talent, nemů­ že být však pochyb o tom, že Würfel Chopinovi ukázal cestu, po které se Chopin vydal podle svých přirozených dispozic. Všechny nejvýznamnější Würfelovy sólové kla­ vírní skladby, které na téměř 200 let zmizely z repertoáru pianistů a které si jistě zaslouží znovu vzkřísit i pro své vlastní ryze hudební hodnoty, si budete moci poslech­ nout ve dvou dílech pořadu Euphonia v lednu 2014. Martin Vojtíšek

je nový projekt vznikající pod záštitou Nadace a Institutu Bohuslava Martinů, který umožní nákup publikací, brožur, not, CD a dalších produktů týkajících se skladatelovy osobnosti. V nabídce e-shopu se kromě obvyklých titulů objeví i materiály, které v současné době nejsou dostupné v knihkupectvích nebo v hudebních vydavatelstvích. Oproti jiným internetovým obchodům bude e-shop Bohuslava Martinů zároveň sloužit jako server poskytující kompletní informace o všech dostupných materiálech k osobnosti Martinů. Pomůže zájemcům najít produkty, které nebudou obsaženy v aktuální nabídce, a průběžně bude informovat o nových produktech a o jejich dostupnosti. E-shop bude veřejnosti zpřístupněn 8. prosince 2013, v den 123. výročí skladatelova narození, a bude dostupný na internetové adrese www.eshop.martinu.cz.

26

Židovský hřbitov v Holešově

na. Pamětní deska v prosklené předsíni připomíná místní Židy, kteří zahynuli většinou v Osvětimi – Březince. Vy­ soká stavba je celá laděna do starorůžové barvy. Několik pater je spojeno otevřeným schodištěm, z něhož je mož­ no přehlédnout život v jednotlivých odděleních knihov­ ny. Kopule synagogy slouží jako rozhledna, výhled je od­ tud velkolepý. Ze židovského hřbitova v Uherském Hra­ dišti zbylo jen travnaté prostranství s  památníkem. Co nestihly nacistické bojůvky, dokončily okupační úřady. Hřbitovní zdi i  obřadní síň nechaly zbořit, hřbitov zo­ rat a proměnit v pole. Židovské obyvatele nemělo připo­ mínat nic. Náhrobky byly prodány v aukci kameníkům, kteří jimi vydláždili část nedalekého Starého Města. Jeho obyvatelé tedy dodnes chodí po bývalých náhrobcích ži­ dovského hřbitova...

Synagogy Čech, Morav y a Slezska

V lednu 2014 dospěje už ke svému 9. dílu cyklus Synagogy Čech, Moravy a Slezska. Premiéru každého pořadu vysílá Český rozhlas – Vltava vždy v lednu u příležitosti Dne památky obětí holocaustu (27. leden). Průvodcem moravských pořadů je brněnský architekt Jaroslav Klenovský. Pořad bude věnován třem moravským lokalitám – Slavkovu, Uherskému Hradišti a Holešovu. „Středová deska náhrobku z  černé žuly byla vyvrácena a  ukradena. Zloděj ji pak přebrousil a  znovu využil na jiném hřbitově.“ – „Někdo si na svůj vlastní hrob dal kradený náhrobek z  židovského hřbitova?“ ptám se ne­ věřícně. – „Stoprocentně. A  to není jediný případ...“, konstatuje Jaroslav Klenovský. Míjíme Památník obětem holocaustu z roku 1993 a pokračujeme dále vzhůru vyso­ kou travou na židovském hřbitově ve Slavkově u  Brna. Expozice v bývalé židovské škole svědčí o podílu židov­ ských podnikatelů a řemeslníků na rozvoji kraje. O něco dále hledíme na fotografie židovských dětí se svou uči­

telkou, která je tajně učila i  poté, když jim nacisté za­ kázali chodit do školy. Synagogu hned vedle židovské školy obýval ještě donedávna Okresní archiv Vyškov. Na smetanových stěnách rozkres černým uhlem pro budoucí rekonstrukci, jako když švadlena kreslí křídou na látku rukávy, límec, klopy. Cestou na ženskou galerii prochá­ zíme mezi střepy z  oken, která se stala terčem pro van­ daly... V  předsíni synagogy je umístěna pamětní deska se jmény zavražděných slavkovských Židů. Nejmladší je šestiletá Eliška Altová, nejstarší její babička Anna Alto­ vá, bylo jí 78 let. Transporty se slavkovskými Židy mířily z Terezína do vyhlazovacích táborů Sobibor, Majdanek, Osvětim, Treblinka, případně do ghett na území Polska a Sovětského svazu. Synagoga v  Uherském Hradišti byla v  době okupace zničena dvakrát. Po válce byla opravena, dočasně ji vyu­ žívala Slovácká filharmonie. V roce 1966 synagoga znovu celá vyhořela. Dnes zde sídlí Knihovna B. B. Buchlova­

Novou synagogu v Holešově zapálili nacisté v létě 1941. Dnes už ji připomíná jen parčík se smutečními vrbami. Renesanční Stará synagoga už nesloužila svému původ­ nímu účelu, unikla tudíž pozornosti. Nese název zdejší nejvýznamnější osobnosti – rabína Sabbatai ben Meir Kohena, zvaného „Šach“. Rostlinnou dekorací prolínají citáty tzv. Bible chudých – účastníci bohoslužby mohli číst biblické texty rovnou ze stěn. Řečniště s jemným ko­ votepeckým zdobením z 18. století, svatostánek zakrývá chrámová opona v  barvách karmínové a  zlatobílé. Na židovském hřbitově stojí vedle sebe subtilní pískovcové náhrobky nejstaršího data i mohyly z černé leštěné žuly. Tumba rabína Šacha se stala poutním místem návštěv­ níků z  Izraele, i  z  Ameriky. V  obřadní síni procházíme expozicí věnovanou historii židovských obcí v této části Moravy. Fotografie Židů s kufry, na kabátech mají naši­ té žluté hvězdy. Ulicemi „svých“ měst míří ke shromaž­ dišti před deportací. Fotografie koncentračních táborů při osvobození s  hromadnými hroby. Děti za ostnatým drátem ukazují z  vyhrnutých rukávů vytetované číslo. Na náhrobcích každého židovského hřbitova vždy nalez­ neme jména příbuzných „in memoriam“. Z více než 270 holešovských Židů se vrátila hrstka. Vladimíra Lukařová Český rozhlas Vltava: 24. 1. 2014 | od 20.00 hod.

Četba na pokračování 27

Přestřelka Speciál: kde nám drhne ten hudební export? Co se dá považovat za relevantní hudební úspěch v  za­ hraničí? Prosazují se čeští hudebníci venku hůř než ta­ nečníci či výtvarníci? Proč se v současnosti daří v zahra­ ničí islandským hudebním talentům? Kde to u nás drhne a kde hledat návod na úspěšný vývoz současné české nemainstreamové hudby za hranice? Takové otázky se u tvůrčí trojice Přestřelky, vysílané v  rámci pořadu Ča­ jovna každou první středu v  měsíci, vynořovaly a zase zapadaly tak dlouho, až se Ajva, Stano a Pedro rozhodli zaostřit na tuto oblast systematičtěji. Na jaře 2013 odstar­ tovali projekt Přestřelka Speciál, který by nejen celou problematiku hudebního exportu přiblížil posluchačům debatou odborníků, ale zejména přišel s vlastní iniciati­ vou a nabídl domácím tvůrcům pomocnou ruku na jejich cestě za hranice. První díl Přestřelky Speciál odstartoval 3. dubna vysílá­ ním hodinové debaty šestice odborníků z řad promotérů, djů, hudebních dramaturgů a vydavatelů (Petra Ludví­ ková, Lucia Udvardyová, Josef Sedloň, David Urban, Michal Máka, Michal Brenner). Povídání se neslo v přá­ telské, neakademické atmosféře a popsalo trochu skřípa­ jící vrátka dělící nás od světa. Na současném stavu věcí se víceméně shodli všichni debatující a shrnul jej Michal Máka z vydavatelství Supraphon: „Populární hudba téměř nikoho nezajímá. Podporu má primárně film, výtvarné umění, divadlo – jsou na to fondy, granty. Pop music jako taková je nula. To je prostě něco, co si má na sebe vydělat, nebo je to póvl. Navíc DPH je u hudebních nosičů výrazně vyšší než u knih. A z  toho to vychází. Politicky není populární hudba atraktivní.“

Z natáčení Never Sol v karlínském studiu ČRo | Foto: Vojtěch Veškrna

Našli jsme nejnadějnější českou skladbu pro export: Lay Down od Never Sol Nezůstalo ale jen u popisu stavu a několika vyřčených nápadů, jak by se podle našich hostů dalo pomoci expor­ tu české hudby. O měsíc později (1. května) se ve studiu Čajovny sešla stejná sestava, tentokrát už s cílem vybrat konkrétního interpreta, který by si zasloužil v  cestě na zahraniční trh podpořit. Každý z hostů nominoval jednu skladbu kapely, projektu či muzikanta, které považuje na současné české alternativní hudební scéně za výraz­ ný talent, a Přestřelka Speciál by jej tedy měla do zahra­ ničí popostrčit. V  květnovém dílu tak zazněly skladby projektů a kapel Sonority, Střed světa, Clarinet Factory, Fiordmoss, Saade, Jock The Lock a Never Sol, z  nichž poslední jmenovaní přítomné hosty zaujali nejvíc a prošli po kritickém komentování a hlasování jako nejnadějnější adept do dalších fází projektu. V následujícím vysílání (5. června) Never Sol, tedy Sára Vondrášková a Lenka Dun­ drová, v rozhovoru prozradily leccos nejen o svých za­ hraničních plánech, ale rovněž o přípravách debutového alba, které následně vyšlo v září. Navíc si projekt Never Sol střihl ve vysílání živý akustický set s producentem Ja­ nem P. Muchowem.

Konec prázdnin v Karlíně a vyvážíme za hranice S Never Sol si Přestřelka Speciál dala další rendez-vous koncem srpna v  karlínském hudebním studiu Českého rozhlasu, kde byla pořízena profesionální nahrávka čtyř skladeb tohoto hudebního projektu. Ty pak exkluzivně zazněly v  poprázdninovém vysílání Přestřelky Speciál (4. září). Velmi zdařilý materiál doplnila i debata s pro­ ducenty Ridem a Sonoritym o zkušenostech s vývozem vlastní hudební produkce do zahraničí. V říjnu Přestřel­ ka Speciál oslovila hudební dramaturgy evropských ve­ řejnoprávních stanic, sdružených v  síti EBU, a nabídla jim karlínskou session k odvysílání. A nyní nezbývá než čekat na odezvu evropských rozhlasů, zda se rozhodnou pustit skladby Never Sol svým posluchačům, a pootevřou tak dveře jednomu nadějnému českému projektu. Rodí se nová platforma, která domácím talentům může pomoci na cestě za úspěchem v  zahraničí? Čas ukáže. A poslu­ chači Českého rozhlasu Vltava se první zprávy dozvědí už 7. února 2014 v rámci Pátečního večera ve speciálním sestřihu čtyř dílů Přestřelek Speciál, doplněného reflexí debutového alba Never Sol v tuzemsku i za hranicemi. Iva Jonášová Stanislav Zima

Foto: Petr Veber

28

Svat ý Ambrož a La Scala

Dne 7. prosince, na svátek svatého Ambrože, patrona Mi­ lána, tradičně začíná sezona jednoho z  nejproslulejších operních domů – milánského Teatro alla Scala. Neza­ číná se vždycky italskou operou, například vloni to byl Wagnerův Lohengrin. Ovšem v roce, kdy má jak Verdi tak Wagner 200. výročí narození, je vcelku jasné, že Scala dá přednost Giuseppe Verdimu. A  je to logické i  proto, že Scala je s Verdiho dílem spojena bytostněji, než kterékoli jiné divadlo. Volba titulu tentokrát není ani překvapující, ani objevná – a je zárukou společenského lesku a hudeb­ ního úspěchu. La Scala letos zahajuje provedením Verdi­ ho La traviaty. Hlavní postavu Violetty ztvární německá sopranistka Diana Damrau – a očekává se nejen krásný hlas, ale dramatické a  charakterové uchopení této po­ stavy. Připomeňme, že Traviata není jen o  přípitkových ansámblech, ba naopak: dlouhá scéna umírání ze závěru opery potřebuje velkou pěveckou a  hereckou osobnost hlavní představitelky. Jako Violetta už dovedla Damrau strhnout newyorskou Metropolitní operu a teď s ní před­ stoupí před pověstně náročné milánské publikum, které ze svého Verdiho zná každou notu. Role Alfréda se ujme polský tenorista Piotr Beczala, kterému se v posledních letech otevřely všechny významné operní domy a do Sca­ ly se vrací poté, co tu v minulé sezoně úspěšně ztvárnil

Rudolfa v Bohémě. Roli Germonta ztvární výrazný ver­ diovský barytonista Željko Lučic. A  dirigentem premi­ éry je nejvýraznější osobnost mezi italskými dirigenty střední generace – Daniele Gatti. A pro úplnost, režisé­ rem premiérové inscenace je ruský režisér Dmitrij Černiakov, který v tomto operním domě už ztvárnil Prokofje­ vova Hráče a Čajkovského Evžena Oněgina. Dá se přirozeně očekávat, že tato premiéra bude největší společenskou událostí milánské hudební sezony. Je ale sympatické, že o dva dny dříve se koná předpremiéra pro mladé publikum. Pokud jde o hlavní představitele, v La Scale sáhli pravděpodobně po těch dvou nejžádanějších. Je samozřejmě otázka, jestli tato produkce přiláká stej­ nou zvědavost a stejné operní šílenství, jako když Travi­ atu uvedli v  Salcburku v  roce 2005 s  Annou Netrebko, Rolandem Villazónem a  Thomasem Hampsonem. Jenže to se dá těžko zopakovat. Tato trojice pěvců se ve stejné kondici na pódiu o osm let později už nikde na světě urči­ tě nesejde... Jednu z nejslavnějších Verdiho oper si ovšem každý rád zopakuje, a to i přesto, že La traviata měla 6. března 1852 premiéru nikoli v  Miláně, ale v  benátském divadle La Fenice.

Naopak La Scala se může pochlubit tím, že tu Verdiho velká operní kariéra začínala a  končila. Měly zde pre­ miéru jeho první čtyři opery: relativně úspěšný Oberto v  roce 1839, velmi neúspěšný Jeden den králem roku 1840, a  pak nadšeně přijatý Nabucco v  roce 1842 – a  po něm ještě o rok později Lombarďané a z raných děl ještě Jana z Arku roku 1845. A památné premiéry tu pak měly dvě poslední Verdiho opery: Otello v roce 1887 a Falstaff v  ro­ ce 1893. Premiér se zúčastnil, tehdy ještě jako violoncellista, i nejvýraznější italský dirigent 1. poloviny 20. století a první velká dirigentská osobnost mezi umě­ leckými šéfy – Arturo Toscanini. Právě on založil no­ vodobou hudební tradici této instituce a  vydobyl velké uznání i opernímu orchestru. Prosadil, že opera není je­ nom o pěveckých hvězdách, ale o celkové kvalitě hudeb­ ního nastudování. V jeho stopách šli dirigenti jako Victor de Sabata, Carlo Maria Giulini, Claudio Abbado nebo Riccardo Muti. Současný hudební ředitel La Scaly Da­ niel Barenboim je šéfem od roku 2011 a hlavním hostují­ cím dirigentem už od roku 2006. Letošní italské zahájení ovšem diriguje dvaapadesátiletý Daniele Gatti, který se sám narodil v  Miláně a  ve Scale debutoval jako sedma­ dvacetiletý. V současnosti je šéfem opery v Curychu a Or­ chestru Nationale de France v Paříži. A je stálým hostem jak v Královské opeře Covent Garden v Londýně, tak ve Vídeňské státní opeře. To, že se v  Miláně Giuseppe Verdi nedostal na konzer­ vatoř, se asi v průvodcích moc nezdůrazňuje, ale Verdiho hrob v kapli Domova pro přestárlé hudebníky v Miláně, který sám vybudoval a  dlouhodobě financoval, je vedle operního domu dalším poutním místem. A pro ty, kteří se za Verdim nemohou vydat do hlavní mekky jeho díla, nabízíme exkluzivní přímý přenos. Prosincové zahájení letošní sezony můžeme sledovat spolu s  dalšími tisícov­ kami posluchačů na celém světě. Sami můžeme posoudit, nakolik se zapíše do bohaté historie operního domu, po­ prvé otevřeného v roce 1778. Jindřich Bálek

ava t l V s zh l a o r ý k ce r t n o Če s k e na v z s vá ive L a i d Stu t rio cové č y m ké s din Pr ažs . 0 0 ho 0 2 | 2013 hl a su s inc e o r p . ho roz 2 1 é 1 k s e 1Č ah a Studio dská 12 , Pr ra V ino h u: o g r am 1a . N a pr op. 14 o i r : t r é eg e cov Max R a pro smyč d á S e re n . 74. : vořák ové trio op D n í Anton pro smyčc tto . Terce op. 12 : y o i l r á t d cové n Ko Zoltá a pro smyč d á S e re n ltava nice V a 2014. a t s e n r t bud 8 . le d Konce e záznamu tz v ys í l a volný Vstup

Zahajovací koncert znovuobnovené série Studio Live 23. 10. 2013 – Lukáš Pavlíček a hosté | Foto: Lenka Pitronová

30

Prosíme jednoho Steinwaye

Jan Simon s novým klavírem ve Studiu 1 Českého rozhlasu

Osobnost 31

Od začátku je mi jasné, že takhle snadno – jako koupit deset deka salámu – to s  klavírem za více než tři miliony jistě nepůjde. Jenomže kdypak našinec kupoval klavír Steinway? Jak si takovou situaci vlastně představit? Bude to etuda jako z prvotřídního obchodu, kdy se nám prodavač věnuje od prvního do posledního okamžiku a jakékoli přání je mu rozkazem? Či snad spíše přijde cosi mezi iluzionistou a telepatem, který z výrazu naší tváře okamžitě pozná, jestli tomu rozumíme, nebo ne, a  podstrčí nám kousek, který si za poslední půlrok nikdo nevybral? Ten okamžik mi běží před očima celou cestu do Hamburku, ať už právě řídím, nebo za volantem sedí Jakub Čížek. Jakub Čížek je poradcem náměstka generálního ředitele Českého rozhlasu pro program a  díky jeho nápadu, že by se mohl nejen zakoupit klavír, ale také o tom napsat a  natočit reportáž, jedu do Hamburku také, byť jiným autem než Jan Simon, Ivo Kahánek a Jan Machart. Ces­ ta ubíhá příjemně, německé dálnice jsou jako obyčejně vzorně rovné, vzorně široké, vzorně průjezdné, plné vzorných a ohleduplných řidičů. Hamburk nás vítá před půlnocí, zítra v devět nás čekají v ulici Rondenbarg č. 10. Není to hlavní třída, spíše poklidná, rovná ulice nedale­ ko gigantického nádraží, kudy hojně projíždějí kamiony a  náklaďáky. Naproti továrně z  typicky červených cihel stojí Steinway Haus, maloobchodní prodej a vábí zájem­ ce o  nové nástroje. Parkujeme opodál a  zjišťujeme, že otevřeno je od deseti hodin. Dveře jsou zamčené, skrze výlohy si prohlížíme luxusně vyhlížející klavírní křídla a pianina. My ale máme smluvenou schůzku už na devá­ tou a nikoliv zde. V bráně do továrny Steinway and Sons nás vítá paní Hana Kasman usměvavým „dobrý den“ jenom minimálně poznamenaným více než třicetiletým životem v Německu. U firmy Steinway and Sons pracuje od roku 1982, má na starosti prodej do bývalého východ­ ního bloku a s většinou členů týmu, který přijel vybírat nástroj pro pražský rozhlas, se dávno zná: Jan Machart tu v  minulosti kupoval už dobrých deset nástrojů. Ivo Kahánek tady byl nedávno, když se kupovalo křídlo pro Českou filharmonii, a Jan Simon se zapsal do její paměti přinejmenším tím, že právě před těmi patnácti lety zde vybíral klavír pro studio 1, a to úplně sám, bez opory ko­

legů, s nimiž je ideální na místě výběr konzultovat. „Ten­ krát to byla víc moje intuice než exaktní posouzení, ale naštěstí to dobře dopadlo“, vzpomíná Jan Simon zatímco stoupáme po schodech do předváděcí místnosti, kde na nás čeká šest kandidátů modelové řady D 274. Je to oby­ čejná velká místnost s akustikou zatlumenou téměř jako v rozhlasovém studiu, ale přeci jen si tu člověk uvědomí jistého genia loci. Ten dojem podněcují řady fotografií tzv. Steinway Artists, mezi nimiž je možné najít i jméno Ivana Moravce nebo Ivana Klánského. Hana Kasman kolem fotografií prochází s komentářem v tom smyslu, že jde o  výlučnou skupinu umělců: „Naprosto dobrovolně využívají jen nástroje této značky. Cení si jejich spoleh­ livosti. Když jsem u firmy začala působit, evidovali jsme těchto umělců asi 600 a  dnes je jich 1700. Rozhodně to není tak, že bychom za nimi běhali s prosbou, aby se stali členy tohoto elitního společenství. Jedinou podmínkou je, že vyžadují vždy a všude jedině klavír Steinway.“ Seznamujeme se s nabídkou šesti pian a Jan Machart, la­ dič, který se stará mezi jinými i  o  klavíry v  Rudolfinu, připomíná, že tady a takhle se vybírají klavíry pro celou Evropu. „Očima ale nic nerozpoznáme, musíme počkat na klavíristy, abychom si poslechli, v  čem je mezi těmi nástroji rozdíl. Každý z  nich je rukodělný, to zname­ ná co kus, to naprostý originál. Klavíry se mohou lišit i v mechanických vlastnostech.“ Klavírista a pedagog Ivo Kahánek vznáší koncepční dotaz, pro jaký typ provozu vlastně klavír vybíráme. Jan Simon předjímá, že půjde především o  komorní nahrávání, zkoušky na abonentní koncerty Symfonického orchestru Českého rozhlasu a sa­ mozřejmě spolupráce se sólisty. Výběr začíná. Ivo Kahá­ nek usedá k  prvnímu z  nástrojů. „My teď budeme pra­ covat na tom, abychom vybrali, dejme tomu, tři klavíry, jimž se pak budeme věnovat hodně do hloubky a z nichž vybereme favorita.“ První část výběru může být otázkou jen několika minut, ale finální fáze může trvat i několik hodin – tři, čtyři, i déle. Ostatně jde o nákup za miliony a není to nástroj do soukromého salónu. „Ovšem pro kla­ víristu je to sváteční příležitost, neboť vybírat mezi šesti Steinwayi, to je skutečná radost“, libuje si Ivo Kahánek. Minuty plynou a snad největším překvapením pro pozo­ rovatele, který by spíše očekával výkřiky úžasu, je dojem

Jan Simon a Ivo Kahánek při výběru klavíru | Foto: Český rozhlas

jistých rozpaků, neboť Ivo Kahánek, Jan Simon i Jan Ma­ chart si poměrně často vyměňují nejednoznačné pohledy a krčí při tom nosem. Jan Machart tu a tam s jistotou chi­ rurga pokládá ruku na struny. „Tady napravo je poloha, kde jsou alikvotní struny od střední polohy do diskantu a  ty mohou dost často zlobit. Projevuje se to různými pazvuky nebo falešnostmi a  tady byl takový hned dru­ hý tón, u kterého se Ivo Kahánek zastavil. Proto jsme se po sobě dívali. Pokusil jsem se ten tón zatlumit v  jeho alikvótu a hned jsme rozpoznali, že to nebude dobré ani po běžné úpravě.“ Jan Simon po chvíli hlásí, že „tenhle budeme zavírat“, což je terminus technicus pro vyřaze­ ní z  výběru. Klaviatura se jednoduše zavře. Paní Hana Kasman, ale ani při třech zavřených nástrojích neztrácí úsměv daný zčásti firemní kulturou a zčásti zkušeností:

32 Čajovna

sálu před orchestr, než do studia.“ Pánové se shodují, že je to každopádně nástroj nejvelkorysejší ve svém tónu. Jan Simon dokonce soudí, že kdyby musel za půl hodiny odejít s klavírem, s nímž by zítra předstoupil před publi­ kum, bral by právě tenhle. Nad jiným zase uvažují o jeho osobitosti – bude prý hráče spíš formovat, než aby umě­ lec sám tvořil. Tak ten tedy taky ne. Čtyři klaviatury jsou zavřené, po třech hodinách zbývají dva. Není snadné se rozhodnout. „Po takové době už je to trochu jako vybrat si mezi parfémy. Člověk přestává vnímat rozdíl a neví, co vlastně hledá“, říká si Jan Simon o přestávku.

Z hamburské firmy Steinway | Foto: Český rozhlas

„Jsou pianisté, kteří daný nástroj při výběru eliminují, ale později se k  němu vrátí. Jak se čím dál více s  piany sžívají, začínají rozpoznávat a  oceňovat něco, co ještě před hodinou vlastně ani moc nevnímali.“ Když se Hany Kasman ptám, jestli chodí tajně poslouchat, odpovídá la­ konicky ano. Slovo „tajně“ je samozřejmě nadnesené, ale faktem je, že při výběru jsme v  předváděcím sále pone­ cháni o samotě. Můžeme se tak o jednotlivých nástrojích bavit naprosto otevřeně a  klavíristé svoje pocity opírají především o dojem ze hry Liszta, Chopina, Čajkovského a  dalších autorů různých stylových epoch. „Tenhle zní krásně“ zamýšlí se s  pohledem kamsi do dáli Jan Ma­ chart nad pianem číslo jedna, „ale byl by skvělý spíš do

Během ní máme možnost nahlédnout do výrobního pro­ vozu. Vstupujeme do prostoru, který voní dřevem a laky, všude je německy čisto, úpravno. Dláta, hoblíky a šrou­ bováky pečlivě „zaparkované“ v příslušných otvorech na pracovních stolech. Po obvodu velkého prostoru členě­ ného jen masivními sloupy, deponiemi materiálu a torzy budoucích klavírů brousí a  hoblují mladíci lehce přes dvacet. Jsme však ujištěni, že továrna zaměstnává i staré fachmany, z  nichž mnozí tu pracují třeba i  padesát let. Dvanáct tisíc součástek skládají řemeslníci dohromady bez náznaku jakékoli pásové výroby. Hana Kasman vy­ čísluje podíl ruční práce na 80%. „Kvalita nástrojů stojí na třech kritériích. Materiál, konstrukce a způsob výro­ by. Při získávání materiálu na světových trzích absolutně nehledíme na náklady. Pokud jde o konstrukci, opíráme se o více než sto patentů firmy Steinway, která je de facto zakladatelem moderní podoby klavírů. Dříve se použí­ valo výhradně paralelní ostrunění nástrojů. Klavír byl – jednoduše řečeno – čtverhranný stůl. Pan Steinway však přišel s ideou zkřížit struny, což přináší plnější tón a kla­ víru to dává jeho typické, pravostranné vykrojení. Bě­ hem výroby každého jednoho klavíru evidujeme všechny kroky, které učinili jednotliví řemeslníci. Datum, úkon, podpis. Kdyby ten předchozí neodvedl dokonalou prá­ ci, ten následující by práci přerušil. Díky tomu jsou naši lidé zvyklí pracovat maximálně přesně.“ Jak se ukazuje, soulad klavíru a  hráče je kýžený bod, k  němuž se oba musejí těžce propracovat. Klavírista léta cvičí, dře, stu­ duje. Nástroj dva roky čeká na své dokonale vyschlé dřevo a  pak celý rok trpělivě snáší dláta, brusný papír či vrstvení dřev, mezi nimiž nechybí mahagon. Chce-li

mezi elitu, musí si to tvrdě zasloužit. V oddělení, kde se budoucímu klavíru vdechují jeho zvukové vlastnosti, se pracuje s mnoha materiály – dřevo, kůže, filc – a ty jsou v koncertním nebo nahrávacím provozu nesmírně namá­ hány. Naše průvodkyně ukazuje na dveře jakési garáže se silnými vraty, zpoza nichž je slyšet nářek – tedy kdyby koncertní křídlo mohlo naříkat, znělo by to jistě právě takhle. Jako by tam někdo zběsile jezdil po klaviatuře zleva doprava a zase zpátky. Snad šílený maniak nebo ne­ úspěšný interpret v touze pomstít se. Jde ale o regulérní součást procesu zrodu každého nástroje. Musí být totiž připraven na fyzickou zátěž až 20 tun, na neustálý – byť očím neznatelný – pohyb, a  kvůli tomu je nutné vědět, že materiál v  nejnevhodnější chvíli nepovolí. Budoucí klenot některého koncertního sálu nebo studia je tedy na celou jednu hodinu uzavřen na tuto samotku, jejíž stěny jsou vystlány akustickým obkladem, aby hlasitá procedu­ ra nepřivedla okolní pracovníky továrny Steinway k  ší­ lenství svým monotónním přehráváním škál ve vysokém tempu. Připomíná to trochu zvonkohru s  válcem, který svými přesně usazenými výstupky rozechvívá kovové planžety. Zdejší „stroj na údery“ dělá něco podobného. Klavír se přistaví tak blízko, aby ostny válce obsáhly celou šířku hracího stolu, a pak už se prostor rychle vy­ klidí, neboť ten nářek se opravdu dlouho vydržet nedá. Každá jedna klávesa totiž dostane během této hodiny pravdy až 10 000 úderů. Na podobný počet bychom přísahali, když se opět vrací­ me do předváděcího sálu, kde Jan Machart každou klá­ vesu vytipovaných dvou klavírů podrobuje opakované­ mu stisku. „Poslouchám čistotu jednotlivých strun. Jestli některé struny nevibrují, nechvějí se víc, než je žádoucí. Leccos bude práce pro technika v Praze, něco ale může být konstrukční problém a  ten už bychom neodstranili intonací ani naladěním. Tady třeba najdu na háčku nebo déčku lehce vibrující struny, ale na tom vedlejším klavíru u áčka už je to éčko“, diagnostikuje Jan Machart. Po dal­ ší hodině a půl je jasno: Tenhle! Zdá se, že Jana Simona intuice opět neopustila, neboť je to ten, o němž na začát­ ku říkal, že kdyby se musel rychle rozhodnout, bral by ho. „Má nejméně parazitních zvuků, které z něj vycháze­ jí, ovšem nesouvisejí při tom s tvorbou tónu, a pak jsme

Reportáž 33

chodník, a v nichž se zjevně žije tak idylicky, že jako poli­ cejní hlídka tu stačí dvě půvabné dlouhovlasé blondýny. Dálnice se proměnila v okresku a ta nám jízdu zpestřuje ještě objížďkami, takže se cesta Hamburk – Praha mění v turistickou okružní jízdu pohořím Harz. Vyprávíme si s Jakubem o Valpuržině noci a čarodějnicích, které se na jednom ze zdejších kopců jednou za rok slétají. Humor nám dochází se setměním, kdy do Prahy zbývá ještě asi 450 km. Oba si ale odvážíme dojem, že sem se někdy jako skuteční turisté opravdu chceme podívat.

měli na zřeteli kvalitu strun s ohledem na jejich naladění za kobylkou. To souvisí s jedním ze steinwayovských pa­ tentů, kdy se nechává struna znít nejen ve své délce od kolíku ke kobylce, ale zní i to, co je za ní. A ne vždycky se vydaří to, aby alikvotní tóny souzněly s tou hlavní stru­ nou. Když vám tam přiznívá zvětšená kvarta, není ten tón libozvučný. Což v sále z daleka není slyšet, ale mikro­ fon to odhalí velice rychle a klavír pak působí nenaladi­ telně“, doplňuje k výběru Jan Simon. Hana Kasman ještě zapisuje do protokolu, co všechno si přejeme upravit, že prosíme kolečka s gumovou obrubou, a potom na klavír dává zlatavý nápis SELECTED. S Jakubem Čížkem nasedáme do auta a doufáme, že ko­ lem desáté se spolu rozloučíme před vjezdem do rozhla­ sových garáží. Leč hned za Hamburkem dostává před­ stava německé dálnice – vzorně průjezdné, plné ohledu­ plných řidičů – dost zabrat. Kolona ve všech pruzích, jízda se proměňuje v  posun přískokem vpřed. Tímhle tempem budeme v  Praze ráno. Jak tak příslovečný čert navyšuje svou škodolibou hromádku, mineme omylem náležitou odbočku, ale mapa nás konejší, že cesta „ho­ rem“ by byla vlastně stejně dlouhá jako cesta „spodem“, a  tak se smiřujeme s  tím, že sice chvílemi nepojedeme po dálnici, ale v  zásadě nám to nevadí. Vzpomínám si zřetelně, jak jsem nad mapou zahlaholil cosi o  tom, že až mineme město Seesen, bude čas na ostražitost kvůli dalšímu zásadnímu odbočení. Německou učesanou kra­ jinou jsme se věru pokochali dost a dost a několikrát se kolem Seesenu potkali s  vesničkami, v  nichž by se člo­ věk skoro bál vystoupit z  auta v  botách, aby nezašpinil

Teprve mnohem později, ve chvíli, kdy se zpracovává na­ točený materiál a přemýšlí o kompozici psané reportáže, uvědomuji si, že harcování Harzem v okolí města Seesen byl dost možná vcelku pěkný záměr některé z  místních

Foto: Český rozhlas

čarodějnic, protože nebýt dálniční zácpy způsobené zvý­ šeným provozem před nadcházejícím svátkem němec­ kého sjednocení a nebýt objížděk, které nás vehnaly do Harzu, nikdy bychom si neprohlédli kraj, kde pan Hein­ rich Engelhard Steinweg v  roce 1825 stavěl doma v  ku­ chyni svůj první klavír. Snad se tohle kouzlo přenese i do strun nástroje, který se nově leskne ve studiu 1 Českého rozhlasu v Praze na Vinohradech, kam si ho 20. prosince můžete přijít prohlédnout i vy. Vltava totiž plánuje Den s klavírem, na jehož začátku si budete moci poslechnout reportáž o  zakoupení inkriminovaného nástroje a  na konci si v přímém přenosu a nebo osobně ve studiu 1 po­ slechnout, jak se nákup povedl. Tomáš Černý

34 Profil

Násilník severského i českého snu Medailon norského malíře a grafika Edvarda Muncha

„Na počátku naší cesty stál Munch. Na začátku naší odvahy k vlastnímu projevu měli jsme štěstí, že to byl právě Munch.“ Emil Filla Řinoucí se krev nad modročerným fjordem je nejdražší Majitel loni draženého Munchova obrazu Výkřik, ikony moderního umění dvacátého století, norský obchodník Petter Olsen, zdědil obraz po otci. Ten byl Munchovým blízkým přítelem a mecenášem. Munch mu Výkřik spo­ lu s dalšími svými díly daroval. Olsen během nacistické okupace Norska zachránil desítky Munchových obrazů. Malíř se totiž ocitl na nacistickém seznamu zvrhlého umění. Munchův obraz, který prodával Olsen, jedna ze čtyř do­ chovaných verzí Výkřiku, byl na aukci prodán za 120 mi­ lionů dolarů, získal tak světový rekord v dražbách umě­ ní.  Další dvě verze Výkřiku vlastní Munchovo muzeum v  Oslu, ta nejvýznamnější je v  majetku norské Národní galerie.

Edvard Munch | Foto: Wikimedia Commons, Nasjonalbiblioteket from Norway

Cenu draženého obrazu zvýšila i báseň, kterou na zadní stranu rámu připsal sám malíř: Šel jsem po cestě se dvěma přáteli – a slunce zapadlo Nebe bylo náhle krvavé – a já pocítil závan smutku Zastavil jsem se – opřel jsem se – k smrti znaven – o zábradlí Nad modročerným fjordem a městem ležely mraky kapající – řinoucí se krve Mí přátelé šli dál a já se zastavil v strachu s otevřenou ránou v hrudi A ucítil jsem, jak se šíří mocný výkřik přírodou Začátek i vrchol „Nemoc, smrt, strach provázely Edvarda Muncha po celý život“, píše Otto M. Urban v munchovské studii Ráj bolesti. „Aspoň takto to v  pozdějších letech sám umělec formuloval. Munch byl ostatně ve svých názorech, jak je nacházíme v jeho denících, poznámkách, básních i v roz­ sáhlé korespondenci, poměrně otevřený. Bez pózy a jas­ ně psal a hovořil o svém životě v celém jeho spektru: od úspěchů a slávy po propady a zhroucení. Munch chápal své dílo jako přímou vizuální projekci svých vlastních zá­ žitků a  zkušeností, jako deník svého života: Mé obrazy jsou mými deníky. Edvard Munch (1863–1944), norský malíř a grafik, vlivný představitel světového moderního umění, se narodil v ro­ dině chudého vojenského lékaře, měl čtyři sourozence. Ži­ vot rodiny rozvrátila smrt Edvardovy matky a jeho sestry. Otec reagoval na manželčinu smrt příklonem k pietismu. V této době byl Edvard často nemocný a pro zabavení si kreslil, k  čemuž byl veden tetou a  spolužáky. Otec také uváděl syna do historie, literatury a vyprávěl dětem straši­ delné příběhy a povídky Edgara Allana Poea. Edvard studoval na kreslířské škole  v  Oslo. Ovlivnil ho naturalismus, symbolismus a  především impresionisté a postimpresionisté, zejména Gauguin a Seurat. Jeho rané výtvarné práce předznamenaly expresionismus, pozdější představují jeho vrchol. Významná a  inspirující pro obě strany byla Munchova setkání s  literáty: Strindbergem, Ibsenem nebo Przybyszewským.

Munchovy ženy a autoportréty „Jako bližší vysvětlení k mým vyjádřením o vztahu k že­ nám uvádím následující: Moje babička z matčiny strany – paní Bjalstadová – zemřela na tuberkulózu – po ní i moje matka – stejně tak její sestra Hansine. Matčina sestra nám po její smrti vedla domácnost – trpěla neustálými bron­ chitidami, plivala krev a  vypadala zuboženě. Moje sest­ ra Sofie zemřela na tuberkulózu. My ostatní jsme až do dospělosti trpěli ustavičným silným nachlazením a bron­ chitidou. Já měl od narození nepřetržitě až hluboko do dospělého věku těžké bronchitidy s chrlením krve a vlek­ lou revmatickou horečkou – nemoc mi prakticky zabrá­ nila navštěvovat školu… Nemyslím si, že mé umění je ne­ mocné, jak se domnívá psycholog Scharfenberg a mnozí jiní nechápaví lidé. Nechápou podstatu umění a neznají ani jeho dějiny. Když maluji nemoc, jako třeba Nemocné dítě, je to pro mne naopak zdravé uvolnění. Je to zdraví ve mně. Když maluji chtíč, je to zdravá reakce proti němu – něco, z čeho se lidé mohou poučit.“ Z malířových auto­ biografických poznámek. Munch jako by dědictví svého dětství v duchu Freudova učení projektoval do svých vztahů. V  roce 1901 byla za­ vražděna Dagny Przybyszewská, Munchova bývalá láska a velká přítelkyně, která na něj měla značný vliv. V roce 1902 v hádce s Tullou Larsenovou přišel po výstřelu o člá­ nek prstu na levé ruce. Munch se uzavřel sám do sebe, rozešel se se svými přáteli, trpěl stihomamem. Velmi záhy skončila také jeho milostná známost s  ame­ rickou houslistkou Evou Mudocciovou. V jejím portrétu nebyl schopen zachytit její výraz, buď ji zpodobnil jako ďábla, či jako anděla. Když měl pocit, že zachytil její po­ dobu v litografii Koncert, připomínaly zase její housle leb­ ku. Svědectví o tomto malířově období nalezneme v jeho autoportrétu z  roku 1906. V  prázdné výmarské restaura­ ci hotelu Ruský dvůr před Munchem stojí jeho největší nepřítel – otevřená láhev a  „démon alkohol“. Ostatně Munch byl mistrem autoportrétu. Stejně jako v Rembran­ dtových autoportrétech můžeme i v těch Munchových sle­ dovat umělcovu nelítostnou reflexi vlastního osudu.

35

Výrazné jsou Munchovy stopy v  dějinách světového umění: jeho berlínská výstava v roce 1892 výrazně ovliv­ nila expresionistickou skupinu Die Brücke a  přispěla ke vzniku Berlínské secese. V českém prostředí se Munch stal známým po výstavě v  roce 1905, která patří k  mez­ níkům ve vývoji moderního umění v  českých zemích. Jeho osobité umění zanechalo výrazný otisk v  českém umění. Především se k  Munchovi vztahovali členo­ vé umělecké skupiny Osma a  další čeští umělci, kteří se svými díly hlásili k  nastupujícímu expresionismu. Před svou smrtí odkázal Munch svá díla, která vlastnil, městu Oslo, které v  roce 1963 otevřelo  Munchovo mu­ zeum  (Munch-museet). V  majetku má na 1100 obrazů, 4 500 kreseb, 18 000 tisků a šest soch, což je největší sbír­ ka Munchova díla na světě. Dnes jsou Munchovy obrazy součástí sbírek v mnoha významných světových muzeích a  galeriích. Když v  Číně skončila kulturní revoluce, stal se Munch prvním západním malířem, jehož obraz vysta­ vovala Národní galerie v  Pekingu. Jedna z  verzí  Výkři­ ku  byla ukradena z  norské Národní galerie v  roce 1994; v roce 2004 byla ukradena jiná verze Výkřiku spolu s Madonou  z  Munchova muzea. Všechny obrazy se nakonec našly a  vrátily se do sbírek. Krádeže paradoxně zvýšily zájem o Munchovo dílo na celém světě. Dva obrazy, které vlastní pražská Národní galerie, patří k těm nejlepším dí­ lům norského malíře. Především Tanec na břehu, který měl ve své sbírce sběratel Karel Palkovský, otec Oldy Palkov­ ské, manželky malíře Oskara Kokoschky. Ke 150. výročí narození Edvarda Muncha se konají v nor­ ských galeriích výstavy, některé z nich navštívil autor me­ dailonku s Vladimírou Bezdíčkovou. Z těchto návštěv při­ pravili munchovský Páteční večer na 13. prosince 2013. Jiří Kamen Český rozhlas Vltava: Páteční večer, 13. 12. 2013 | od 20.00 hod.

Edvard Munch Madonna | Foto: ČTK/AP, Stian Lysberg Solum, 2008

Munch v Pekingu a Praze K nejznámějším Munchovým obrazům patří vedle Výkři­ ku Nemocné dítě, Madona, Smrt v pokoji nemocné nebo Tanec života.

36 Průvodce

PRŮVODCE S VĚTEM KULTURY Sledujte také aktuální nabídku na vltava.rozhlas.cz (Mozaika – kulturní zpravodajství )

Retrospektivní v ýstava Olbrama Zoubk a 29. 11. 2013–2. 3. 2014 Dosud největší retrospektivní výstava sochaře Olbrama Zoubka se otevře pro veřejnost v Jízdárně Pražského hradu. Vystaveno bude bezmála 300 soch, které nabídnou to nejlepší z jeho celoživotní tvorby. Ryze autorskou výstavu budete moci navštívit až do začátku března roku 2014.

Pražští symfonikové a Wojciech Świtała 11. a 12. 12. 2013 Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK přizval do prosincové dvojice koncertů vynikajícího polského pianistu Wojciecha Świtału. Ten je laureátem mnoha mezinárodních soutěží, na svém kontě má také několik oceněných nahrávek. V jeho podání uslyšíme poslední Mozartův klavírní koncert, č. 27 B dur KV 595, jehož provedení bylo i posledním skladatelovým vystoupením. Na koncertě Pražských symfoniků dále zazní Lašské tance Leoše Janáčka a Symfonie č. 1 g moll op. 13 „Zimní sny“ Petra Iljiče Čajkovského. Diriguje holandský dirigent Jac van Steen. www.fok.cz

Přeneste se v kinech na operu, činohru i balet 12. 12.–27. 2. 2013 Jak být v kontaktu se světovým kulturním děním a nemuset přitom cestovat? Distribuční společnost Aerofilms | Víc než film zajišťuje živé přenosy z Metropolitní opery v New Yorku, z Národního divadla v Londýně a z několika světových baletních jevišť do českých kin. Metropolitní opera v New Yorku zařadila na program přímých přenosů ke dvoustému výročí narození Verdiho novou inscenaci Falstaffa, kterou bude dirigovat legendární James Levine (14. 12.). 8. února se chystá vůbec nejočekávanější přenos a první český titul, Rusalka s Renée Fleming v titulní roli. Borodinův Kníže Igor bude jako třetí ruský titul této sezony na programu 1. března. Seznam všech kin a kompletní program: www.metopera.cz Balet v kině chystá na prosinec Čajkovského Louskáčka z Královského baletu v Londýně (12. 12., Bio Oko 13. 12.) a po novém roce bude živě přenášen balet Giselle (27. 1.). Spící krasavici v nastudování Rudolfa Nurejeva budou 16. 12. přenášet vybraná kina z Baletu Pařížské opery. V prosinci uvedeme záznam Labutího jezera ve 2D i 3D z Mariinského divadla, k vidění bude rovněž záznam Popelky z Holandského národního baletu v Amsterdamu. V únoru se rozeběhne cyklus klasických flamen­kových představení Antonia Gadese z Teatro Real v Madridu. Seznam všech kin a kompletní program: www.baletvkine.cz

Cyklus NT Live přímé přenosy z Národního divadla v Londýně – chystá v této shake­s­ pearovské sezoně 30. ledna přenos Coriolana a 27. února nabídne původní inscenaci Válečného koně, která na jevišti geniálně kombinuje herce a loutky v životní velikosti. Uvidíte v pražském kině Aero, v brněnské Scale a dalších sálech: www.ntlive.cz

Orchestr BERG – NUBERG  10. 1.–10. 2. 2014  Orchestr BERG předkládá široké veřejnosti k poslechu i k posouzení nové skladby, které uvedl ve světových premiérách na svých koncertech v průběhu roku 2013. Celkem 5 skladeb hned 6 mladých českých skladatelů (pozor, to je malý chyták!) si můžete poslechnout online na www.nuberg. cz nebo na speciálním CD. Soutěž NUBERG má i řadu doprovodných akcí včetně poslechové výstavy. Její součástí je i projekt „NUBERG do škol“. Vítězné skladby soutěže zazní na koncertě Orchestru BERG v pondělí 17. března 2014.  Při obnovení členství v Klubu Vltava získáte CD NUBERG jako bonus.  www.nuberg.cz  

Art´s Birthday 17. 1. 2014 Český rozhlas pořádá další ročník globální oslavy 1.000.051 narozenin umění, tentokrát od 19 hodin v pražském experimentálním prostoru NoD Roxy. Těšit se můžete na zvukové perfor­ mance, které budeme od 20 hodin živě vysílat nejen na stanici Vltava, ale také přímým přenosem živě na několika evropských rozhlasových stanicích. Na 10. ročníku Art´s Birthday vystoupí Jorge Behringer  (USA, CZ), Clarinet Factory a Petr Nikl, Matthew Goodheart (USA), Xafoo / Mikoláš Chadima (CZ) nebo Jůlius Fujak (SK). Zpestření prostoru zajistí výstava Minutový komixxx, která představuje 12 rozhlasových her v délce do dvou minut prostřednictvím komiksu. www.ab.rozhlas.cz

EDDIE PALMIERI SALSA ORCHESTRA 27. 2. 2014 Eddie Palmieri je jméno, které dobře znají všichni milovníci salsy a latino jazz. Hudební kariéra této legendy trvá již přes 50 let a získal během ní 9 cen Grammy. Eddie Palmieri zavítá do Prahy s 11-členným bandem a provede české posluchače výběrem ze své diskografie, jež čítá 36 titulů. Velký sál Lucerny tak přivítá jednoho z nejznámějších umělců, jehož jméno řadí odborníci vedle takových hvězd jako Roberto Clemente, Count Basie, Max Roach, Billie Holiday a Dinah Washington. 16. listopadu 2010 byl Eddie Palmieri uveden do Long Island Music Hall of Fame. www.eddiepalmierimusic.com

Program 37

VÁŽNÁ HUDBA

2. 3.  Den s Bedřichem Smetanou Ke 190. výročí narození skladatele.

Vedoucí Redakce vážné hudby Petr Veber ([email protected])

87. KONCERTNÍ SEZONA SYMFONICKÉHO ORCHESTRU ČESKÉHO ROZHLASU

POŘADY SYMFONICKÉ, OPERNÍ, KOMORNÍ A DUCHOVNÍ HUDBY

Vysílání přímých přenosů a záznamů vystoupení v abonentním cyklu ve Dvořákově síni Rudolfina

SPECIÁLNÍ PROJEKTY 14. 12. Den s následníkem trůnu Celodenní rozhlasové leporelo o životě a době arcivévody Františka Ferdinanda d ´Este (narozen 18. 12. 1863). 20. 12. Den klavíru Zajímavé nahrávky i odpolední živé vysílání ze Studia 1 Českého rozhlasu s představením tamního nového koncertního křídla. Od 19.30 | Přímý přenos koncertu pianistů Jana Simona a Ivo Kahánka. 22.  12.  Vánoční den Eurorádia Společně sdílené vysílání tematických koncertních pro­ gramů členských rozhlasů EBU. V 17.00 příspěvek Českého rozh­lasu: Samuel Capricornus: Missa nativitatis. Účinkuje Ensemble Inégal, dirigent Adam Viktora. 17. 2. Pondělní operetní večer Oskar Nedbal: Krásná Saskia

2. 12.  | 19.30 | Přímý přenos Dvořák: Koncert pro violoncello. – Schubert: Symfonie č. 9 C dur Velká. Dirigent: O. Lenárd. Sólista P. Ludvík. 16. 12.  | 19. 30  | Přímý přenos Čajkovskij: Koncert pro housle. – A. Rejcha: Te Deum. Dirigent: S. Vavřínek. Sólista Yoon Hee Kim. Pražský filharmonický sbor, sbormistr L. Vasilek. 20. 1. | 19.30 | Přímý přenos Wagner: Faust. Koncertní předehra. – Smetana (orch. George Széll): Kvartet e moll Z mého života – orchestrální verze. – Brahms: Koncert pro klavír č. 1. Dirigent: R. Zollman. Sólistka J. Čechová. 27. 1.  | 19.30 | Přímý přenos Brahms: Koncert pro housle. – Beethoven: Symfonie č. 7. Dirigent: O. Lenárd. Sólista J. Mráček. 10. 2.  | 19.30 | Přímý přenos Janáček: Liška Bystrouška. Suita z opery. – Kryštof Marek: Srdce zahrad. Koncert pro anglický roh a orchestr (premiéra). – Prokofjev: Romeo a Julie. Výběr ze suit. Dirigent: V. Válek. Sólistka J. Tomšíčková.

24. 2.  | 19.30 | Přímý přenos Debussy: Faunovo odpoledne. – Poulenc: Koncert pro dva klavíry a orchestr. – Wagner: Parsifal. Výběr ze symfonických částí opery. Dirigent: A. Marković. Sólisté Susanne a Dinis Schumann.

15. 12.  | 14.15 | Záznam z 26. 11.  Beethoven: Sonáta č. 12. – Janáček: V mlhách. – Bartók: Maďarské rolnické písně. – Liszt: Sonáta č. 2 h moll. Dénes Várjon – klavír. Z Festivalu R. Firkušného v Praze.

KONCERTNÍ SEZONA

17. 12.  | 20.00 | Záznam z 11. 10.  Glinka: Ruslan a Ludmila, předehra k opeře. – Prokofjev: Koncert pro klavír a orchestr č. 2. – Čajkovskij: Symfonie č. 6 h moll Patetická. Janáčkova filharmonie Ostrava, sólista K. Bernstein, dirigent Ch. M. Mueller.

Nabídka z výměnné sítě Eurorádia, z abonmá českých orchestrů a z tuzemských festivalů 3. 12.  | 20.00 | Záznam z 1. 10.  Rossini: Hedvábný žebřík. Předehra. – Chopin: Koncert pro klavír č. 2 f moll. – Mendelssohn-Bartholdy: Symfonie č. 4 A dur Italská. Pražský komorní orchestr, sólista Ivo Kahánek. 8. 12.  | 14.15 | Záznam z 28. 11.  Haydn: Sonáta C dur. – Rachmaninov: Variace na Corelliho téma. – Brahms: Sonáta f moll. – Martinů: Tři české tance. L. Vondráček – klavír. Z Festivalu R. Firkušného v Praze.

9. 12.  | 20.00 | Záznam z 22. 6.  Britten: The Sword in the Stone. – Henze: The Emperor’s Nightingale. – Carter: Dialogues II. – Lindberg: Red House. – Lutoslawski: Venetian Games. P. L. Aimard – klavír, Birmingham Contemporary Music Group, dirigent O. Knussen. Z britské hudební přehlídky Aldeburgh Festival. 11. 12.  | 19.30 | Přímý přenos Martinů: Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry. – Bruckner: Symfonie č. 9. Česká filharmonie, dirigent K. Nagano. Z přehlídky Dny Bohuslava Martinů.

23. 12.  | 20.00 | Záznam z 12. 12.  J. S. Bach: Koncert pro tři klavíry C dur. – W. A. Mozart: Koncert pro tři klavíry F dur. – Schubert: Symfonie č. 9 C dur Velká. Filharmonie B. Martinů Zlín, sólisté I. Ardašev, K. Košárek a M. Mašek, dirigent D. Chaudhuri. 27. 12.  | 22.00 | Záznam z 9. 12.  Z koncertu Kvarteta Martinů k nedožitým 90. narozeninám Viktora Kalabise (Martinů, Kalabis). 28. 12.  | 16.30 | Záznam z 29. 9.  Poulenc: 4 Petites Prières. – Quatre motets. – Salve Regina. – Messiaen: O sacrum convivium. – Bruckner: Ecce sacerdos magnus. – Libera me Domine. – P. Fiala: Capriccio. – Gratia musa tibi. Český filharmonický sbor Brno, sólisté E. Daňhelová – soprán, J. Fric – varhany, dirigent P. Fiala. Z kostela Neposkvrněného početí Panny v Ostravě-Přívozu.

PROGRAM

Změna programu vyhrazena

38 Program

29. 12.  | 14.15 | Záznam z 5. 8.  Ginastera: Smyčcový kvartet č. 1 (25 min). – Birtwistle: Tři fugy z Umění fugy J. S. Bacha. – Šostakovič: Smyčcový kvartet č. 8 op. 110. – Ravel: Smyčcový kvartet F dur. Hraje Simón Bolívar Quartet. Ze Salcburského festivalu. 29. 12.  | 20.00 | Záznam z 23. 8.  Schubert: Symfonie č. 8 Nedokončená. – Bruckner: Symfonie č. 9. Lucernský festivalový orchestr, dirigent C. Abbado. Z Lucernského festivalu. 1. 1.  | 20.00 | Přímý přenos To nejlepší z české opery (Smetana, Dvořák, Janáček). Sólisté P. Vykopalová, A. Briscein a A. Plachetka. Novoroční koncert Filharmonie Brno k zahájení Roku české hudby. Dirigent A. Marković. 6. 1.  | 20.00 | Záznam z 1. 1.  Dvořák: Scherzo capriccioso. – Moscheles: Koncert pro flétnu, hoboj a orchestr. – Suk: Pohádka. – Dvořák/ Teml: Písně milostné. – Šostakovič: Slavnostní předehra. – Ravel: Cikán. Rapsodie pro housle a orchestr. – Elgar: Na jihu. Koncertní předehra. – Canteloube: Písně z Auvergne – Copland: Rodeo. Sólisté M. Kožená – mezzosoprán, R . Pivoda – flétna, I. Sequardt – hoboj, J. Špaček – housle. Novoroční koncert České filharmonie. Dirigent J. Bělohlávek. 13. 1.  | 20.00 | Záznam z 11. 12.  Janáček: Lašské tance. – W. A. Mozart: Koncert pro klavír B dur. – Čajkovskij: Symfonie č. 1 Zimní sny. Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, sólista W. Switala, dirigent Jac van Steen. Z Obecního domu v Praze.

17. 1.  | 22.00 | Záznam z 1. 11.  Koncert souboru ISHA Trio (Bach, Wagner, Verdi, Ravel, Rodrigo, Žalčíková, Štědroň, Berio, Ligeti, Medek). Z festivalu Moravský podzim v Brně. 21. 1.  | 20.00 | Záznam z 28. 10.  Fibich: Kvintet D dur. – A. Hába: Fantazie č. 1. – J. Novák: Passer Catulli. – Martinů: Nonet č. 2. Dechové kvinteto Phoenix, Richard Novák – bas a další. Z festivalu Moravský podzim v Brně. 28. 1.  | 20.00 | Záznam ze 4. 6.  Beethoven: Coriolan. – Penderecki: Koncert pro housle a violoncello. – Sibelius: Lemminkäinen. Suita. Sólisté E. Vähälä a A. Noras. Symfonický orchestr města Lahti, dirigent Okko Kamu. Z festivalu v Naantali ve Finsku 29. 1.  | 20.00 | Přímý přenos Koncert České filharmonie a mladých interpretů 2. 2.  | 14.15 | Záznam z 2. 11. Dvořák: Slovanské tance. Ivan Klánský a Lukáš Klánský – klavír. Z pražského Rudolfina.

25. 2.  | 20.00 | Záznam z 10. 10.  Glinka: Ruslan a Ludmila. Předehra k opeře. – Rachmaninov: Koncert pro klavír č. 2. – Čajkovskij: Symfonie č. 6 h moll Patetická. Česká filharmonie. Sólistka Hisako Kawamura. Dirigent J. Bělohlávek.

8. 2. | 19.30 | Lortzing: Pytlák Volksoper Vídeň (EBU)

OPERNÍ VEČER sobota

1. 3. | 20.00 | Smetana: Prodaná nevěsta

7. 12 | 18.00 | Přímý přenos Verdi: La Traviata – Teatro alla Scala, otevření sezony

AK ADEMIE & STUDIO LIVE středa | 20.00–21.45

14. 12.| 20.00 | Verdi : Ernani 21. 12. | 20.00 | Haydn: Orlando Paladino 28. 12. | 18.30 | Přímý přenos Puccini: Tosca – Metropolitní opera 4. 1. | 20.00 | Záznam z Ostravy Martinů: Mirandolina 11. 1. | 19.30 | Donizetti: Favoritka – Teatre des Champs-Elysées, Paříž (EBU)

3. 2.  | 20.00 | Záznam z 3. 11.  Górecki: Muzyka staropolska. – Symfonie č. 3 „Symfonie písní žalostných”. Národní symfonický orchestr polského rozhlasu Katowice, sólistka E. Vesin – soprán, dirigent T. Strugała. Z festivalu Moravský podzim v Brně.

18. 1. | 20.00 | Puccini: Manon Lescaut – Theatre Royal de la Monnai, Brusel (EBU)

11. 2.  | 20.00 | Záznam z 2. 11.  Štěpán Filípek – violoncello (Penderecki, Gubajdulina). Z festivalu Moravský podzim v Brně.

1. 2. | 19.00 | Přímý přenos Puccini: Madama Butterfly – Metropolitní opera

25. 1.| 19,00 | Přímý přenos Donizetti: Nápoj lásky – Metropolitní opera

15. 2. | 20.00 | Gluck: Armida – (EBU) 22. 2. | 19.30 | Massenet: Thérése Wexford (EBU)

8. 1. Studio live. Koncert Smyčcového tria AMU z 11. 12.  Reger: Serenade. – Dvořák: Tercetto. – Kodály: Serenade. 4. 12. „Vzpomínám si jako dnes...“ Portrét dirigenta Karla Böhma. 18. 12. Skladatel Luboš Sluka 15. 1. Talich a německé země 22. 1. Varhanní tvorba Petra Ebena 5. 2. Jan Hugo Václav Voříšek 12. 2. „Slyšte jen, jak sladce zní…” Život a dílo Oskara Nedbala. 19. 2. Šlechtic ducha. Skladatel a dirigent Otakar Ostrčil. 26. 2. | Přímý přenos ze Studia 1 Studio live. Koncert souboru Capella Mariana. HUDEBNÍ FÓRUM S… pondělí–pátek | 23.15–24.00 Výběr z pořadů: 2.–6. 12. |  Hudební fórum z Ostravy s Renátou Spisarovou a Petrem Kotíkem. 9.–13. 12.  | Hudební fórum z Brna 16.–20. 12. | Hudební fórum s Lenkou Dohnalovou o soutěži elektroakustické hudby Musica Nova.

Program 39

RONDO pondělí–pátek | 9.00–9.30 Výběr z pořadů: 3. 12. Mozartovské návraty sira Nevilla Marrinera 4. 12. Nové mozartovské operní projekty 5. 12. Taneční hudba v barokních operách 10. 12. Jakub Hrůša v Japonsku (nad novou nahrávkou Fantastické symfonie) 11. 12. Dvořákova Novosvětská symfonie a Píseň bohatýrská v nahrávce Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu 17. 12. Návraty Marie João Pires 7. 1. Smetana z Amsterodamu a Clevelandu 14. 1. Klenoty české komorní hudby s Dvořákovým triem 21. 1. Vzniká velký fibichovský projekt 4. 2. Chloë Hanslip hraje novodobé romantické koncerty 18. 2. Konečně Böhmův Beethoven na CD! 25. 2. Brittenův Sen noci svatojánské MATINÉ… úterý–pátek | 10.15–11.30 Dopolední hudební pořad naplněný známými a posluchačsky přístupnými skladbami, který se snaží být především příjemným společníkem při práci i relaxaci. Průvodci týdenními bloky pořadů jsou hudební redaktoři Českého rozhlasu Vltava i některé známé hudební osobnosti. 6.–10. 1. … z Brna 13.–17. 1. … s Wandou Dobrovskou

20.–24. 1. … s Petrem Veberem 3.–7. 2. … s Vojtěchem Havlíkem 10.–14. 2. … z Brna 17.–21. 2. … z Ostravy 24.-28. 2. … s Vojtěchem Babkou CD LASER neděle | 21.00–23.00 Reprezentativní přehlídka špičkových hudebních výkonů z celého světa, jak byly zachyceny na stříbrných kotoučích 1. 12. Vivat Verdi 9/10 (Otello – Falstaff ) 8. 12.  Vivat Verdi 10/10 (Messa da Requiem) 15.  12.  Bachova Mše h moll – nahrávka V. Lukse 5. , 12., 19. , 26. 1.  a 3. 2.  N. Harnoncourt a česká hudba 9. a 16. 2.  Nahrávky díla Krzysztofa Pendereckého LITURGICK Ý ROK neděle | 7.00–7.35 repríza sobota | 1.05–1.40 od 1. 12.  2013 do 23. 11.  2014 Liturgický rok na českých a moravských kůrech v 17. a 18. století. Celoroční cyklus pořadů DUCHOVNÍ HUDBA neděle | 8.00–9.00 1. a 8. 12.  Duchovní hudba B. Brittena 15., 22. a 24. 12.  Dvacet pohledů na Ježíška, dílo O. Messiaena 25. a 26. 12.  Varhanní improvizace 29.  12.  Bible kralická 5.  1. Jubilea české reformace 12.  1. Naděje v díle J. Hanuše

19.  1. Duchovní hudba, svět a inspirace K ryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic 26. 1.  Pohled do duchovní tvorby P. Ebena 2. a 9. 2.  Liturgická hudba po II. vatikánském koncilu v tvorbě skladatelů německé jazykové oblasti 16. 2.  B. M. Černohorský MUSICA ANTIQUA čtvrtek | 21.20–22.45 Komentované záznamy koncertů z EBU a z českých a moravských festivalů. Komponované pořady z hudby středověku, renesance, baroka a klasicismu. 5. 12.  Johannes Mattheson: Der Brauchbare Virtuoso. Sonáty pro sólové housle nebo flétnu a basso continuo 1 2. 12. Duchovní huba v rudolfínské Praze 19. 12. Koncert k 240. výročí úmrtí čelákovického skladatele Jana Zacha. Záznam vystoupení souboru Musica Florea z 26. 11.  v kostele sv. Šimona a Judy 2. 1. Leopold Koželuh: Sonáty pro kladívkový klavír 9. 1. Leopold Koželuh: Klavírní tria 16. 1. Robert Crowe zpívá mariánská moteta italských skladatelů 17. století. Záznam koncertu z Festivalu Lípa Musica 2013.

HUDEBNÍ PUBLICISTIK A SLOVO O HUDBĚ pondělí | 17.00–17.30 repríza v sobotu | 0.35–1.05 Půlhodinky věnované varhanám, varhanní hudbě a jejím interpretům připravuje Radek Rejšek. úterý | 17.00–17.30 repríza ve středu | 00.35–01.05 Tento vysílací čas patří Lukáši Hurníkovi a jeho oblíbeným pořadům Da Capo, v nichž rekapituluje to, co jsme všichni věděli o hudbě a třeba dávno zapomněli. Vedle toho do těchto časů opět vstoupíme s pořady nazvanými Posluchárna, které připravil houslista a pedagog AMU v Praze Ivan Štraus. středa | 17.00–17.30 Hudebně-publicistická půlhodinka věnovaná aktuálním otázkám našeho i zahraničního hudebního života přiblíží například letní Salcburk s Martinou Jankovou, stodesáté výročí existence Pěveckého sdružení moravských učitelů nebo umění mladé violistky Kristiny Fialové, vítězky mezinárodní violové soutěže Michala Spisaka v polských Katovicích. čtvrtek | 17.00–17.30 V tomto vysílacím čase se střídají pořady věnované skladbám, k nimž mají ti, kteří je budou uvádět, sami blízko: např. kytarista Lubomír Brabec věnuje desetidílný cyklus tvorbě pro kytaru, a to jak té slavné španělskoiberské provenience, tak autorům z jihoamerického kontinentu a také od nás.

40 Program

SLOVO O HUDBĚ – STUDIO M pátek | 17.00–17.30 repríza v úterý | 0.35–1.05 Hudebně-publicistická půlhodina, která patří mladým a nadaným umělcům. Zveme vítěze mezinárodních soutěží, absolventy zajímavých zahraničních kurzů nebo prestižních škol. Prostor věnujeme i festivalům mladých hudebníků. EUPHONIA sobota | 13.00–14.00 V této programové řadě se zaměříme mj. na jedno významné výročí, které připadlo na letošní podzim: před 100 lety se přesně na sv. Cecílii, patronku hudby, narodil významný anglický skladatel Benjamin Britten, kterému věnuje čtyřdílný rozhlasový cyklus Michaela Freemanová. Vlasta Reittererová zase přiblíží hudební prostředí kolem rakouského korunního prince Františka Ferdinanda d´Este. Dva pořady pak připomenou Wenzela Wilhelma Würfela, Chopinova učitele, který pocházel z Plaňan u Kolína. Tyto pořady připravil klavírista Martin Vojtíšek, který více než zajímavá Würflova díla také natočil. TELEFONOTÉK A neděle | 16.30–17.45 Živě vysílaný hudebně-publicistický pořad se soutěží o kompaktní desky a s možností telefonických dotazů posluchačů na hosty ve studiu – osobnosti z hudební, literární, výtvarné, divadelní či filmové oblasti. Pozvání přijali např. herečka Světlana Nálepková, umělecký vedoucí souboru staré hudby

Collegium 1704 Václav Luks, houslista Bohuslav Matoušek nebo violoncellista Petr Nouzovský.

DALŠÍ HUDEBNÍ POŘADY • TRYLEK pondělí–pátek | 13.00–13.30 • HUDEBNÍ GALERIE pondělí–pátek | 13.40–15.00 • PASTICCIO pondělí–sobota | 12.10–12.50 • PAUZA pondělí–čtvrtek | 16.30–17.00 • PAUZA S CONCERTINEM PRAGA pátek | 16.30–17.00 | • SOUDOBÁ HUDBA pondělí–pátek | 01.05–2.00 | • PARTITURY pondělí–pátek | 5.45–6.30 | sobota a neděle | 6.05 – 6.55 | repríza druhý den | 4.00–4.45 | • SVĚTEM VÁŽNÉ HUDBY pondělí–pátek |4.45 – 5.35 • DEPOZITÁŘ HUDEBNÍ GALERIE pondělí | 22.00–22.45 • KOMORNÍ HUDBA pátek, 22.00–22.45 • HLASY A HLÁSK Y sobota | 6.55–7.15 • SÓLO PRO… sobota | 7.15–8.00 • PROMENÁDNÍ KONCERT sobota | 11.00–11.30 • ODPOLEDNÍ KONCERT sobota | 16.30–17.45 • ZVONY neděle | 12.00–12.05 repríza v pondělí 0.00–0.05 • KONCERT SYMFONICKÉHO ORCHESTRU ČESKÉHO ROZHLASU

• • • •

neděle | 12.10–12.50 KRÁSNÉ HLASY neděle | 13.05–14.00 V ÝROČÍ T ÝDNE neděle | 15.15–15.30 | 15.45–16.00 VARHANY neděle | 10.00–10.30 KOMORNÍ KONCERT neděle | 14.15–15.45

JAZZ, ALTERNATIVA , ETNO, WORLD MUSIC, FOLK , ROCK JAZZOVÁ HUDBA JAZZOFON všední dny | 9.30–10.00 pondělí | Projížďka v rytmu s Antonínem Matznerem. úterý | střídavě Big Band Panorama Jana Hály a Napříč jazzovými žánry s Otakarem Svobodou. středa | střídavě Swing Session s Kamilem Hálou, Swing z Brna a Swing z Ostravy čtvrtek | střídavě Ochutnávka z jazzových kompaktů s Lubomírem Dorůžkou, Co všechno je jazz s Lubomírem Dorůžkou a Jazzisimo s Petrem Zvoníčkem. pátek | klasický jazz uvádí Luboš Zajíček JAZZOV Ý PODVEČER denně | 17.45–18.30 | pondělí | střídavě Blues z hospody i ze studia s Ondřejem Konrádem a Jazz Update s Davidem Bradou.

úterý | střídavě Jazzové mezníky s Antonínem Matznerem, Jazzová myš s Pavlem Dostálem, Velké jablko s Petrem Markem a Mezi proudy s Jiřím Hlaváčem. středa | Zapomenutí hrdinové synkopy s Ondřejem Havelkou a Pavlem Klikarem, Jazz Forum Jiřího Starého a Jazz Café s Alešem Bendou. čtvrtek | Jazz notes – týdeník aktualit a zajímavostí ze světa jazzu střídavě uvádějí Otakar Svoboda, Jiří Starý, Marian Friedl a Václav Vraný. pátek | střídavě Jazz live z Prahy, z Brna, z Ostravy a cyklus Mezinárodní festival jazzového piana, který připravuje Vladimír Truc. sobota | Sladké je žít ( jazz doprovází poezii, poezie doprovází jazz). neděle | Jazzové lelkování s Alešem Bendou. EURORADIO JAZZ SEASON pátek | 22.30–24.00 | Satelitní přenosy jazzových koncertů: 20. 12. | Záznam jazzového koncertu Evropské vysílací unie ze Švýcarska. 31. 1. | Záznam jazzového koncertu Evropské vysílací unie z Bulharska. 28. 2 | Záznam jazzového koncertu Evropské vysílací unie z Chorvatska. JAZZOVÁ SNÍDANĚ víkend | 4.45–5.55 | (pouze v prosinci) Střídavě z Brna, Ostravy a Prahy· JAZZOV Ý KLUB noc ze soboty na neděli | 0.05–1.30 | K půlnočnímu setkání s jazzem a blues zvou střídavě Jana Koubková, Jan Hála, Ondřej Konrád a Otakar Svoboda.

Program 41

NOČNÍ VLNA JAZZU každou noc | 2.00–3.00 | (pouze v prosinci) každou neděli | 1.30-2.30 (od ledna, střidavě Brno, Ostrava)

ODPOLEDNÍ MOZAIK A pondělí–pátek | 15.00–16.00 | Kulturní servis doplňuje jazzová a etnická hudba i world music, kterou vybírá kole­ ktiv externích spolupracovníků: Ivana Radechovská, Vladimír Kouřil, Petr Do­rů­ žka, Kateřina Andršová, Eliška Svobodová.

OSTATNÍ HUDEBNÍ ŽÁNRY JAZZ & WORLD LIVE 00.55–03.00 | (od ledna) sobota | jazzová a etnická hudba z koncertních pódií ČAJOVNA denně | 19.00–20.00 | Hudba a styl nové generace HUDEBNÍ FÓRUM víkend | 23.15–00.00 | sobota | střídavě Svět jiné hudby. Alternativní hudební směry a mezižánrové fúze uvádí Petr Slabý Etnohrátky. Tematické pořady a záběry z koncertů world music, etnické a folkové hudby domácí i zahraniční scény uvádí Ivana Radechovská neděle | Oáza s Jiřím Mazánkem a první neděli v měsíci Ambient s Josefem Sedloněm. Hudba pro relaxaci a meditaci, povzbuzení i uklidnění. MEZI DRAKEM A HADEM denně | 3.00–4.00 | (od ledna pouze v sobotu a v neděli) Magickou předjitřní hodinku s relaxační hudbou k meditaci připravují Ivana Radechovská a Jiří Mazánek (v prosinci též Elena Kubičková, Petr Dorůžka a Kateřina Andršová).

LITERATURA A ROZHLA SOVÁ HRA vedoucí Tvůrčí skupiny literárnědramatické tvorby Hynek Pekárek (hynek.peká[email protected]) ČETBA NA POKRAČOVÁNÍ denně | 18.30-19.00 10. 12.–21. 12. | Magdalena Platzová: Anarchista (12 částí ) 22. 12.–1. 1. | Vladimir Nabokov: Bend Sinister (10 částí ) 2. 1.–15. 1. | Jan Potocki: Rukopis nalezený v Zaragoze (14 částí ) 16. 1.–20. 1. | Karel N.: Vlastní životopis 21. 1.–30. 1. | Lloyd Jones: Pan Pip (10 částí ) 31. 1.– 9. 2. | Jiří Karásek ze Lvovic: Moderní revue (10 částí ) 10. 2.–12. 2. | Andrej Platonov: Řeka Potudaň (3 části) 13. 2.–17. 2. | Bedřich Utitz: Kaleidoskop (5 částí ) 18. 2.–27. 2. | George Orwell: Na dně v Paříži a Londýně (10 částí ) 28. 2.–11. 3. | Vladimíra Klimecká: Druhý život Marýny G. (12 částí ) OSUDY všední dny | 11.30–12.00 repríza následující všední den | 0.05–0.35 Rozhlasové memoáry.

9. 12.–13. 12. | Ludvík Vaculík (5 částí ) 16. 12.–27. 12. | Marie Tomášová (10 částí) 30. 12.–3. 1. | Otto Wichterle: Vzpomínky (3 části) 6. 1.–17. 1. | Anna Blažíčková: Teď něco ze života (10 částí ) 20. 1.– 24. 1. | Miroslav Brýdl (5 částí ) 27. 1.–31. 1. | Vlasta Dvořáčková (5 částí ) 3. 2.– 7. 2. | Milan Klíma (5 částí ) 10. 2.–21. 2. | Josef Forbelský: Svět se mnou, svět beze mě (10 částí ) 24. 2.–28. 2. | Rudolf Veselý (5 částí ) MODERNÍ POVÍDK A čtvrtek | 16.00–16.30 5.12. Marcel Jouhandeau: Stará Františka aneb jak dosáhnout počestnosti 12.12. Jan Zábrana: Smaltovna 19.12. José Jiménez Lozano: Věno po mé matce a jiné povídky 2.1. Magdalena Platzová: Cesta na jih 9.1. Jurij Vynnyčuk: Cha cha cha 16.1. Jan Folný: Slohové práce žáka 5. třídy Jana F. 23.1. Hubert Dobrzaniecki: Let 30.1. Josef Škvorecký: Kouzelná hora a děvče jak vrbový proutek 6.2. Johan Harstad: Airbag 13.2. Tomáš Martinec: Saxofonista 20.2. Piotr Paziński: Starý pán 27.2. Ášápúrná Debí: Vypsanou propisovací tužkou POVÍDK A neděle | 11.30–12.00 1. 12. Jan Čep: Zmrzlá srdce

8. 12. Sylva Fischerová: Komunistický rohlíky 15.12. Tennesse Williams: Inventura ve Fontana Bella 22. 12. Ignát Herrmann: Jako vánoční povídka 29. 12. Karel Scheinpflug: Apoštolové hygieny 5. 1. Hans Christian Branner: V sobotu večer 12. 1. Ambrose Bierce: Majorovo vyprávění 19. 1. F. X. Svoboda: Přepadení 26. 1. Jan Čep: Touha po středu 2. 2. Wlodzimierz Pazniewski: Písařská křeč 9. 2. Alena Wagnerová: Příslib noci 16. 2. Hans Watzlik: Ztracené stádo 23. 2. Francois Bon: Mechanika NOČNÍ BIBLIOTÉK A neděle | 1.30–2.00 1. 12. Viktor Fischl: Hodinář 8. 12. Virginia Woolfová: Nové šaty 15. 12. Jan Čep: Pouť 22. 12. Alphonse Daudet: Mezek papeže Bonifáce 29. 12. Viktor Dyk: Deštivý den 5. 1. Vladimír Raffel: Smutná povídka 12. 1. Matteo Bandello: Podivuhodný příběh 19. 1. Jaroslav Havlíček: Tatínkovy housle 26. 1. William Makepeace Thackeray: Cartouche 2. 2. Vilém Mrštík: Jaro v zimě 9. 2. Guy de Maupassant: Syn 16. 2. Jiří Haussmann: Dva obrázky ze života 23. 2. Veijo Meri: Stříbrné křídlo

42 Program

SCHŮZK Y S LITERATUROU neděle | 20.00–21.00 1. 12. Kristina Carlson: Být sama sebou 8. 12. Radosti i strasti překladatele – Dante Alighieri: Božská komedie 15. 12. Ztráty a nenálezy Paula Celana 22. 12. Anglické listy Karla Čapka 29. 12. Dávný příběh Krátkého hada aneb Pozdní debut Bernarda du Boucherona 5. 1. Edward Stachura: Po hlavě do kráteru, až na dno sopky 12. 1. Svědectví Rigoberty Menchú 19. 1. Vůně lip a hrst popela: Petrkov Suzanne Renaudové 26. 1. Jan Čep: Uštknut záhadností života 2. 2. Konstantinos Kavafis: Do svého díla vložil jsem... 9. 2. Karel Sabina 16. 2. Ženu statečnou kdo nalezne (Hana Skoumalová-Duxová) 23. 2. Krzysztof Koehler: Krakow SOUZVUK neděle | 9.00–10.00 1. 12. 8. 12. 15. 12. 22. 12. 29. 12. 5. 1. 12. 1. 19. 1. 26. 1.

Bohumil Kubišta: Ach, ta naše bída Kde se pase svět Jan Zahradníček: Zjevuje se, co utajeno Karel Valter: Stará tvář krajiny Bohuslav Reynek: Otvírám do tmy Zahrada, ale nevypletá (polské baroko) Jiří Wolker: Zamyšlené usmívání Suzanne Renaudová: Lehounké stíny Boleslaw Lesmian:

Rád šeptávám ti slova 2. 2. Jan Dokulil: Vzpomínky 9. 2. Michelangelo Buonarroti: Žhoucí plamen smyslů 16. 2. Anna Swirszczynská: Jsem ženská 23. 2. Antonín Sova: Zem polštář je mi pod hlavou SVĚT POEZIE sobota | 22.45–23.00

2. 2. Ladislav Dvořák: Jdu v sobě 9. 2. Tadeusz Rózewicz: Stál jsem na srázu hory 16. 2. Michelangelo Buonarroti: Mluv, Lásko 23. 2. Antonín Sova: Mně vyčítaly hory v sněhu SNY neděle | 0.00–0.05 Slova ze sna a do snů.

7. 12. Ladislav Zedník: Neosvitly 14. 12. Georg Trakl: Přimrzlý výkřik 21. 12. Jarmila Rozsypalová: Skleněné tabulky 28. 12. Zuzana Gabrišová: Lepší člověk 4. 1. Genowefa Jakubowska -Fijalkowska: Něžný nůž 11. 1. Petr Král: Jak vítat pondělí 18. 1. Ondřej Macura: Sklo 25. 1. Kim Kwang-gju: Země mlh 1. 2. Návraty Adama Zagajewského 8. 2. Robert Janda: Nové básně 15. 2. František Pečinka: Bez barev života 22. 2. Elena Hydvéghyová-Yung: V pravé ruce držíš měsíc

1. 12. 8. 12. 15. 12. 22. 12. 29. 12. 5. 1. 12. 1. 19. 1. 26. 1. 2. 2. 9. 2. 16. 2. 23. 2.

NEDĚLNÍ VERŠE nedělě | 12.05–12.10

7. 12. 14. 12. 21. 12. 28. 12. 4. 1. 11. 1. 18. 1. 25. 1. 1. 2.

1. 12. Lucas von Bostel: O čaji 8. 12. Fernando Pessoa: Modlitba 15. 12. Zuzana Nováková: Mnoho milujících andělů 22. 12. Bohumil Pavlok: S našimi 29. 12. Pierre Reverdy: Pařížské Vánoce 5. 1. Jiří Wolker: Neděle 12. 1. Jiřina Hauková: Kraje 19. 1. Suzanne Renaudová: Let andělů 26. 1. Seamus Heaney: Na cestě

Marie-Louise von Franz IV. Milan Richter Adriena Šimotová John Donne Bohumil Hrabal Margaret Atwoodová Rabíndranáth Thákur Václav Hrabě Ingeborg Bachmannová Tvůrčí sny Jiří Orten Graham Greene Jana Štroblová

ETICK Á KNIHOVNA sobota | 1.40–2.00 Albert Schweitzer: O podstatě mravnosti Zdeněk Mařatka: Životní krédo Karl Jaspers: O vině Starý zákon: O moudrosti života Dopisy na egyptských papyrech Myšlenky antických filozofů o lásce Xenofón: O výchově v manželství Platón: O výchově v rodině Epikúros: O štěstí a mravnosti

8. 2. 15. 2. 22. 2.

Theofrastos: O lidských povahách Porfyrios: O řádné životosprávě Stobaios: O spravedlnosti

PSÁNO KURZÍVOU všední dny | 10.00–10.15 Úvahy a fejetony. SLADKÉ JE ŽÍT sobota | 17.45–18.30 Jazz doprovází poezii, poezie doprovází jazz. DŮVĚRNÁ SDĚLENÍ všední dny | 13.30–13. 40 Ro(c)k v poezii (prosinec) Josef Rauvolf uvádí básně, které byly zhudebněny rockovými hudebníky. STRÁNK Y NA DOBROU NOC denně | 23.00–23.15 Krátké prózy a výňatky z próz. FONOGRAMY pátek 16.00–16.30 Návraty po stopách zvuku. KLUB ROZHLASOVÉ HRY úterý | 21.30 3. 12. David Drábek: Koule 10. 12. Radek Malý: Pocit nočního vlaku 17. 12. Vladimír Mikeš: Černá vdova 24. 12. Selma Lagerlöfová: Myš 7. 1. Christina Calvo: Amok 14. 1. Lenka Lagronová: Čekanka 21. 1. Magdalena Frychrychová: Hřiště 28. 1. Zygmunt Hübner: Císařovi lidé 4. 2. I. J. Størm: Blízká bytost.com 11. 2. Barbora Vaculová: Kočičí jazýčky 18. 2. Louis Nowra:

Program 43

Léto mimozemšťanů 25. 2. Pavel Landovský: Arest HRA PRO TENTO VEČER čtvrtek | 20.00 5. 12. 12. 12. 19. 12. 26. 12. 2. 1. 9. 1. 16. 1. 23. 1. 30. 1. 6. 2. 13. 2. 20. 2. 27. 2.

Michal Lázňovský: Zahrádkáři Hans Lucke: Psí komedie Přemysl Rut: Babinský a Palacký Eduardo de Fillippo: Vánoce u Cupielů Eugen Labiche: Cesta pana Perrichona aneb Nevděk světem vládne Agatha Christie: Slavičí hnízdo + Vánoční tragédie Květa Legátová: Legenda o ctnostné Dobromile W. S. Maugham: Nádoba hříchu Oldřich Daněk: Blbý had Louis Fürnberg: Chudák Jindřich Přemysl Rut: Sen Jaroslav Bařinka: Komedie o manželích Doman Nowakowski: Schroedrův kečup

ROZHLASOVÉ JEVIŠTĚ sobota | 14.00 7. 12. 14. 12. 21. 12. 28. 12. 4. 1. 11. 1. 18. 1. 25. 1. 1. 2.

František Pavlíček: Dávno, dávno již tomu Ladislav Smoček: Bludiště Václav Havel: Vyrozumění Oscar Wilde: Bezvýznamná žena William Shakespeare: Večer tříkrálový F. M. Dostojevskij: Bratři Karamazovi 1. část F. M. Dostojevskij: Bratři Karamazovi 2. část Molière: Lékařem proti své vůli Josef Topol: Kočka na kolejích

8. 2. 15. 2. 22. 2. 1. 3.

Karel Čapek: Věc Makropulos Jiří Suchý – Jiří Šlitr: Člověk z půdy Ödön von Horváth: Povídky z Vídeňského lesa Miroslav Krleža: Léda

ROZHLASOVÉ SERIÁLY neděle | 10.30 8. 12.–26. 1. George Orwell: 1984 (2.–9. část) 2. 2.–16. 2. Jan Vedral: Tantalův rod (1.–3.část) 23. 2.–2. 3. Tom Rob Smith: Dítě č. 44 (1.–2. část) ČAJOVNA poslední neděle v měsíci Hry a dokumenty nové generace.

ZPRAVODAJST VÍ A PUBLICISTIK A , DOKUMENTY Vedoucí Redakce kulturní publicistiky Antonín Pfeifer ([email protected]) Vedoucí Redakce volné tvorby Jiří Kamen ( [email protected]) ZPRAVODAJST VÍ VLTAV Y všední dny v 6.30 | 7.00 | 7.30 | 8.00 12.00 | 15.00 a 17.30 | přehled hlavních událostí také v 10.15 | 13.30 | 16.30 a 19.00 MOZAIK A pondělí–pátek | 6.30–9.00 15.00–16.00 Živě moderovaný pořad kulturního zpravodajství a publicistiky. Informace, rozhovory, reportáže, recenze

a glosy, přehledy tisku, hosté ve studiu, soutěže. Originální výběr hudby, s jakou se na jiných stanicích nesetkáte. VÍKENDOVÁ PŘÍLOHA STANICE VLTAVA sobota | 8.00–11.00 Kulturně-publicistický týdeník. 180 minut reportáží, rozhovorů, glos, fejetonů, dokumentů, literárních ukázek a hudby jazzové i vážné připravují a uvádějí Jiří Kamen a Tomáš Černý. KRITICK Ý KLUB pondělí | 16.00–16.30 repríza čtvrtek | 0.35–1.05 Diskuse odborníků o současné literatuře, filmu, architektuře a výtvarném umění, které připravují moderátoři. Pavel Janáček, Vladimír Hendrich, Anežka Charvátová, Blanka Stárková, Eliška Závodná, Anna Housková a další.

HISTORICK Ý KLUB středa | 16.00–16.30 Reflexe historických událostí, výročí, osobností, novinek historické literatury apod. Připravuje Eliška Závodná. VLTAVSK Ý POLEDNÍK sobota | 11.30–12.00 Magazín o životním stylu. ŘEČ VĚCÍ PROSTOR – ARCHITEKTURA – DESIGN každá druhá sobota v měsíci 16.00–16.30 Zajímavosti ze světa architektury a designu. Radiodokument 4. 12. Alan Hall: Under Jacques Demy´s Umbrella (GB) 11. 12. Brit Jensen: Indiáni v Kodani

18. 12. Kari Hesthamar: So long, Ma rianne –Na shledanou,Marianne (N) 25. 12. Lenka Svobodová: České Vánoce v proměnách času 1. 1. Peter Mulryan: Message in a Bottle (IRL) 8. 1. Martha Stellmacher: Jadu kolija, zapomenuté písně Indie 15. 1. Milan Hanuš: Pražské stopy Jana Keplera 29. 1. Amanda Glans: I Call You Sometimes (S) 5. 2. Dora Kaprálová: I já jsem tvůj syn, Adolfe 12. 2. Dominika Švecová: Pohádkou k nasycení duše 19. 2. Radim Nejedlý: Kometa Brno, 7200 vyprodáno 26. 2. Petr Slinták: Famákovy dějiny RADIOATELIÉR sobota | 00.05 7. 1. 60 let musiqe concréte – Myšlení zvukem #8 21. 12. In the circles of time – Slunovratové zastavení nad tvorbou J. Durmana a M. Posejpala 28. 12. PremEdice – L. Jiřička, T. Procházka: Zprahlá pláň 4. 1. Zvukem do zdi 11. 1. Éterum 18. 1. 10 let poté – Art’s Birthday 25. 1. PremEdice – J. Wynes 1. 2. B. Gál: Konzerthauskeller, Ordinary Love. 8. 2. G. Whitehead, H. Hartman a Y. Leguay v produkci bruselského Silence Radio 15. 2. D. Mazurowski: Non Acoustic Symphony, Music For Strings 22. 2. PremEdice – S. Krekovič

K aždý den

Modern Mainstream 1.00–2.00 Modern and Experimental 2.00–4.00 Experimental 4.00–6.00 Modern Mainstream

Pondělí

DENNÍ PROGRAM STANICE ČESK Ý ROZHLAS JAZZ

Nová stanice Českého rozhlasu vysílající pouze jazz v širokém žánrovém rozpětí od jeho počátků po aktuální fúze. Program akcentuje současnou evropskou a českou produkci. Od 1. března 2013 nahrazuje internetové rádio Euro Jazz. Na celém území ČR naladíte tento program digitálně (set-top-box, satelit, kabelové TV, IPTV, DAB) a přes internet.

6.00–7.00 Fokus. New York Sound 7.00–8.00 Modern Mainstream 8.00–9.00 Mostly Bop 9.00–11.00 Modern Mainstream 11.00–11.15 Album týdne 11.15–12.00 Nová alba 12.00–12.30 Evropská vlna. Francie 12.30–13.00 Modern Mainstream 13.00–14.00 Mostly Bop 14.00–14.45 Jazz na druhou. Vybíráme z Vltavy 14.45–16.00 Modern Mainstream 16.00–17.00 Modern and Experimental 17.00–18.00 Modern Mainstream 18.00–19.00 Fokus. New York Sound 19.00–19.15 Album týdne 19.15–22.00 Modern Mainstream 22.00–22.45 Jazz na druhou. Vybíráme z Vltavy 22.45–00.00 Mostly Bop

16.00–17.00 Modern and Experimental 17.00–18.00 Modern Mainstream 18.00–19.00 Fokus. Český jazz 19.00–19.15 Album týdne 19.15–22.00 Modern Mainstream 22.00–00.00 Jazz na druhou. Grundfunk Středa 6.00–7.00 Fokus. Free Jazz 7.00–8.00 Modern Mainstream 8.00–9.00 Mostly Bop 9.00–11.00 Modern Mainstream 11.00–11.15 Album týdne 11.15–12.00 Nová alba 12.00–12.30 Evropská vlna. Skandinávie 12.30–13.00 Modern Mainstream 13.00–14.00 Mostly Bop 14.00–14.30 Jazz na druhou. Swing Session 14.30–16.00 Modern Mainstream 16.00–17.00 Modern and Experimental 17.00–18.00 Modern Mainstream 18.00–19.00 Fokus. Free Jazz 19.00–19.15 Album týdne 19.15–22.00 Modern Mainstream 22.00–22.30 Jazz na druhou. Swing Session 22.30–00.00 Mostly Bop

Úterý Čt vrtek

web: jazz.rozhlas.cz e-mail: [email protected]

6.00–7.00 Fokus. Český jazz 7.00–8.00 Modern Mainstream 8.00–9.00 Mostly Bop 9.00–11.00 Modern Mainstream 11.00–11.15 Album týdne 11.15–12.00 Nová alba 12.00–12.30 Evropská vlna. Velká Británie 12.30–13.00 Modern Mainstream 13.00–14.00 Mostly Bop 14.00–16.00 Jazz na druhou. Grundfunk

6.00–7.00 Fokus. Future Shock 7.00–8.00 Modern Mainstream 8.00–9.00 Mostly Bop 9.00–10.00 Modern Mainstream 10.00–10.30 Bigband Panoráma 10.30–11.00 Modern Mainstream 11.00–11.15 Album týdne 11.15–12.00 Nová alba 12.00–12.30 Evropská vlna. Polsko 12.30–13.00 Modern Mainstream

13.00–14.00 Mostly Bop 14.00–14.20 Jazz na druhou. Jazzové novinky 14.20–16.00 Modern Mainstream 16.00–17.00 Modern and Experimental 17.00–18.00 Modern Mainstream 18.00–19.00 Fokus. Future Shock 19.00–19.15 Album týdne 19.15–22.00 Modern Mainstream 22.00–22.20 Jazz na druhou. Jazzové novinky 22.20–00.00 Mostly Bop Pátek 6.00–7.00 Fokus. 'Round Bop 7.00–8.00 Modern Mainstream 8.00–9.00 Mostly Bop 9.00–10.00 Modern Mainstream 10.00–10.30 Jazzofon 10.30–11.00 Modern Mainstream 11.00–11.15 Album týdne 11.15–12.00 Nová alba 12.00–12.30 Evropská vlna. Německo 12.30–13.00 Modern Mainstream 13.00–14.00 Mostly Bop 14.00–15.00 Jazz na druhou. Rozhovor měsíce/ Vybíráme z Vltavy 15.00–16.00 Modern Mainstream 16.00–17.00 Modern and Experimental 17.00–18.00 Modern Mainstream 18.00–19.00 Fokus. 'Round Bop 19.00–19.15 Album týdne 19.15–22.00 Modern Mainstream 22.00–23.00 Jazz na druhou. Rozhovor měsíce/ Vybíráme z Vltavy 23.00–00.00 Mostly Bop

Program ČRo Jazz 45

Sobota 6.00–7.00 Fokus. Jazzrock a funk 7.00–8.00 Modern Mainstream 8.00–9.00 Mostly Bop 9.00–11.00 Modern Mainstream 11.00–11.15 Album týdne 11.15–12.00 Nová alba 12.00–12.30 Evropská vlna. Rakousko 12.30–13.00 Modern Mainstream 13.00–14.00 Mostly Bop 14.00–16.00 Modern Mainstream 16.00–17.00 Modern and Experimental 17.00–18.00 Modern Mainstream 18.00–19.00 Fokus. Jazzrock a funk 19.00–19.15 Album týdne 19.15–20.00 Modern Mainstream 20.00–21.00 Jazz Club 21.00–23.00 Modern Mainstream 23.00–00.00 Mostly Bop Neděle 6.00–7.00 Fokus. Pop Jazz Hour 7.00–8.00 Modern Mainstream 8.00–9.00 Mostly Bop 9.00–11.00 Modern Mainstream 11.00–11.15 Album týdne 11.15–12.00 Nová alba 12.00–12.30 Evropská vlna. Slovensko 12.30–13.00 Modern Mainstream 13.00–14.00 Mostly Bop 14.00–16.00 Modern Mainstream 16.00–17.00 Modern and Experimental 17.00–18.00 Modern Mainstream 18.00–19.00 Fokus. Pop Jazz Hour 19.00–19.15 Album týdne 19.15–23.00 Modern Mainstream 23.00–00.00 Mostly Bop

Modern Mainstream Napříč jazzovou současností i minulostí. Občasné výlety k jazzrocku, world music i aktuálním fúzím. Modern and Experimental Většinou současný jazz okořeněný špetkou free jazzu a experimentální hudby. Experimental Třetí proud, free jazz a avantgardní výboje. Pro náročné a ještě náročnější posluchače. Mostly Bop Nejen bopovou klasikou je člověk živ. V tomto bloku ji doplňuje pop jazz, cool jazz, latina či straight ahead. Evropsk á vlna Žasněte nad rozmanitostí evropského jazzu. Každý den z jiné země v pravé poledne. Album t ýdne Redaktoři Českého rozhlasu Jazz vybírají zásadní jazzovou nahrávku týdne. Nová alba Nová alba sledujeme za vás. Poslouchejte výběr z nejnovějších jazzových nahrávek. Bigband Panoráma Přehled nahrávek více i méně známých jazzových orchestrů a big bandů současnosti (Reprízy z Vltavy).

Jazzofon Luboš Zajíček vybírá archivní jazzové nahrávky, které byly natočeny v období do dvacátých a raných třicátých let minulého století anebo představuje novější záznamy, které se k tomuto období vztahují (Reprízy z Vltavy). Jazz Club – Jazzové koncerty z klubů i prestižních festivalů.

Jazz na druhou: Vybíráme z Vltavy – Nestihli jste svůj oblíbený jazzový pořad na Vltavě? Zde máte druhou šanci. Grundfunk – zásadní funkový pořad českého éteru rozjíždějí Viktor Mašát a DJ Maceo (Reprízy z Radia Wave).

Fokus

Swing Session – Just swing! Ta pravá hudba pro středeční odpoledne. Uvádí Kamil Hála (Reprízy z Vltavy).

New York Sound – Souhrn toho nejlepšího z Mekky jazzu za poslední dekádu. Každé pondělí od šesti do sedmi.

Jazzové novink y – Co se děje, kam zajít? Zjistíte v aktuálním jazzovém zpravodajství.

Česk ý jazz – Minulost i současnost v nahrávkách českých jazzmanů.

Rozhovor měsíce – Profilová interview s jazzmany, kteří mají co říct.

Free Jazz – Pouze free jazz a související žánry každou středu od šesti. Future Shock – Nu-jazz, e-jazz, acid-jazz, či electro-swing? Říkejte tomu, jak chce, ale s tímto blokem nahlédnete do budoucnosti. 'Round Bop – Pouze bop a hard-bop. Pro ty, kteří stále nemají dost. Jazzrock a funk – Jazzrocková fúze, groove a funk. Tuhle výbušnou směs si nenechte ujít. Popjazz hour – Nedělní podvečer (nejen) s jazzovými vokalisty.

46 Klub Vltava

RE F L E K T OR

KLUB VLTAVA

Klub Vltava je pro všechny, kteří poslouchají stanici Český rozhlas Vltava a k jejichž životním potřebám patří kontakt s hudebním a slovesným uměním a kulturou v tom nejširším slova smyslu. Je určen těm, kteří chtějí víc než jen kvalitní rozhlasový program. Klub Vltava nabízí možnost bližšího kontaktu mezi posluchači a tvůrci pořadů, účast na natáčení přímých přenosů, organizuje klubová setkání, besedy, předpremiéry rozhlasových pořadů, návštěvy kulturních akcí. Klub Vltava vydává čtyřikrát ročně čtvrtletník posluchačů a příznivců stanice Český rozhlas Vltava, který přináší inspiraci ze světa kultury a umění, exkluzivní rozhovory, podrobné informace o programu stanice, přehled partnerů Klubu, členských výhod a slev, aktuální nabídky, soutěže a další zajímavosti. Klub Vltava nabízí možnost využívat výhod sjednaných s partnerskými institucemi, které vybírá tak, aby umožnil svým členům ještě intenzivnější kontakt s aktuálním děním ve světě kultury. Členské výhody poskytují přední kulturní organizace po celé České republice – hudební festivaly a symfonické orchestry, divadla a divadelní festivaly, galerie, muzea, nakladatelství a další. Jejich počet se stále rozšiřuje. Aktuální nabídky, setkání, soutěže a akce, stejně jako statut Klubu naleznete na www stránkách Klubu. Osobní členství: roční členský příspěvek činí 150 Kč. Rodinné členství: roční členský příspěvek činí 290 Kč (obdržíte průkazy člena Klubu Vltava i pro další dva rodinné příslušníky). Pro zaslání členského příspěvku si vyžádejte individuální variabilní symbol.

P o dě l t e se s  ná m i o r e f le k  své ná t or @ r zor y.  o z h la s .c z

Klub Vltava

NA DVOJKU DO ÁČK A

Český rozhlas Vltava Vinohradská 12 120 99 Praha 2

Zveme Vás na pravidelné klubové večery s vltavskými redaktory, dramaturgy, režiséry a jejich hosty.

informační linka Klubu Vltava tel.: 221 552 686, 221 552 677 e-mail: [email protected] vltava.rozhlas.cz/klubvltava

Setkání se konají vždy 1. čtvrtek v měsíci od 19.00 hod. ve Studiu A Českého rozhlasu, Hybešova 10, Praha 8.

NALAĎTE SI... ČESKÝ ROZHLAS VLTAVA V CELÉ REPUBLICE NA VKV (FM) BRNO-MĚSTO — 90,4 | OLOMOUC — 107,2 | BŘECLAV — 96,3 | SLAVÍČ — 107,9 | Č. BUDĚJOVICE — 96,1 | HODONÍN — 100,4 | CHEB — 106,2 | CHOMUTOV — 96,3 | JESENÍK — 98,2 | JIHLAVA — 95,4 | KAPLICE — 105,9 | KARLOVY VARY — 105,7 | KAŠPERSKÉ HORY — 107,2 | KLATOVY — 88,6 | LIBEREC — 103,9 | OSTRAVA — 104,8 | PARDUBICE — 102,7 | PÍSEK — 105,2 | PLZEŇ — 95,6 | PLZEŇ-RADEČ — 93,3 | PRAHA — 105 | PŘÍBRAM — 107 | TRUTNOV — 101,9 | ÚSTÍ N. LABEM — 104,5 | VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ — 89,9 | VARNSDORF — 88,4 | VSETÍN — 98,3 | ZLÍN — 94,8 | ZNOJMO — 99,2 | NEBO NA — VLTAVA.ROZHLAS.CZ

VÁŽENÍ A MILÍ POSLUCHAČI, ČLENOVÉ KLUBU VLTAVA , Magazín Vltava je čtvrtletníkem, který vám pravidelně představuje to nejzajímavější z programu stanice Vltava. Pokud chcete být o programových tipech a dalších novinkách z vysílání informováni v týdenních intervalech, rádi vám budeme zasílat náš e-mailový newsletter. Pro odběr novinek se zaregistrujte zde: vltava.rozhlas.cz/newsletter. Budeme rádi, pokud registraci doporučíte také svým přátelům.

VYSÍLAČE V SYSTÉMU DVB-T PRAHA-MAHLEROVY SADY — KANÁL 53 | PRAHA-CUKRÁK — KANÁL 53 | VOTICE-MEZIVRATA — KANÁL 53 | ČESKÉ BUDĚJOVICE-KLEŤ — KANÁL 49 | SUŠICE-SVATOBOR — KANÁL 49 | VIMPERK-MAŘSKÝ VRCH — KANÁL 49 | PLZEŇ-KRAŠOV — KANÁL 34 | DOMAŽLICE-VRANÍ VRCH — KANÁL 34 | CHEB-ZELENÁ HORA — KANÁL 36 | JÁCHYMOV- KLÍNOVEC — KANÁL 36 | ÚSTÍ N. LABEM-BUKOVÁ HORA — KANÁL 33 | CHOMUTOV-JEDLOVÁ HORA — KANÁL 33 | LIBEREC-JEŠTĚD — KANÁL 43 | TRUTNOV-ČERNÁ HORA — KANÁL 40 |

Připojit se k nám můžete také na Facebooku: www.facebook.com/vltava3 www.facebook.com/vltava.mozaika www.facebook.com/cajovnarozhlas

PARDUBICE-KRÁSNÉ — KANÁL 32 | JIHLAVA-JAVOŘICE — KANÁL 33 | OSTRAVA-HOŠŤÁLKOVICE — KANÁL 54 | OSTRAVA-SLEZSKÁ OSTRAVA — KANÁL 54 | BRNO-KOJÁL — KANÁL 29 | BRNO-MĚSTO — KANÁL 29 | BRNO-HÁDY — KANÁL 29 | MIKULOV-DĚVÍN — KANÁL 29 | FRÝDEK-LYSÁ HORA — KANÁL 54 | ZLÍN-TLUSTÁ HORA — KANÁL 33 | VALAŠSKÉ KLOBOUKY-PLOŠTINY — KANÁL 33 | JESENÍK-PRADĚD — KANÁL 36 |

Partneři 47

Na uvedené otázky odpovídejte výhradně na lince Klubu Vltava.

Orchestr BERG Sleva 20% na abonentní koncerty. INFO: tel. 604 205 937, www.berg.cz

DIVADLA

Soutěž o vstupenky na vybrané koncerty

Opera Národního divadla Denní pokladny jsou otevřeny každý den od 10.00 do 18.00 v Provozní budově Národního divadla (Ostrovní 1) a v Kolowratském paláci (Ovocný trh 6).

zařadíme do vltavského vysílání.

Aktuální nabídku sledujte také na vltava.rozhlas.cz v sekci Klub Vltava. HUDBA Česk á filharmonie 15% sleva na abonentní koncerty České filharmonie Rudolfinum, Alšovo nábřeží 12, 110 01 Praha 1 Tel.: 227 059 227 [email protected], www.ceskafilharmonie.cz Pražsk ý komorní orchestr – agentura s. r. o. 20% sleva na nákup vstupenek na abonentní koncerty Černokostelecká 6, 100 00 Praha 10 tel.: 274 772 697 [email protected], www.pko.cz Symfonick ý orchestr Českého rozhlasu 30% sleva na dopolední veřejné generální zkoušky Vinohradská 12, 120 99 Praha 2 tel.: 221 551 412, fax: 221 551 413 [email protected], socr.rozhlas.cz Symfonick ý orchestr hl. m. Prahy FOK 10% sleva na všechny koncerty pořádané FOK Nám. Republiky 5, 110 00, Praha 1 tel.: 222 002 336 [email protected], www.fok.cz

Česk á kultura, o.s. Pořadatel a spolupořadatel festivalů konaných v rámci Českých kulturních slavností Nad Stráněmi 343, 251 66 Senohraby [email protected], www.ceskakultura-os.cz Soutěže o čestné vstupenky na koncerty festivalů Českých kulturních slavností zařadíme do vltavského vysílání.

Collegium 1704 o.s. Pořadatel cyklu Hvězdy barokní opery 10% sleva z ceny vstupného Mánesova 813/4, 120 00 Praha 2 tel.: 246 052 456 [email protected], www.collegium1704.com Soutěž o čestné vstupenky na vybrané koncerty zařadíme do vltavského vysílání.

Collegium Marianum Pořadatel 14. MHF Letní slavnosti staré hudby | 10% sleva z ceny vstupného Pokladna: Maďarské kulturní středisko, Rytířská 27, Praha 1, tel.: 224 229 462, 731 448 346, [email protected] www.letnislavnosti.cz

Národní divadlo

Činohra Národního divadla nabízí členům Klubu Vltava vstupenky s 20 % slevou na vybrané tituly.: 16. 12. | 19.00 Divadlo Kolowrat (derniéra) M. Františák: Karla 26. 12. |19.00 | Stavovské divadlo K. Čapek: Věc Makropulos 15. 1. | 19.00 | Národní divadlo W. Shakespeare: Troilus a Kressida 8. 2. |19.00 | Stavovské divadlo A. P. Čechov: Strýček Váňa Na jeden členský průkaz lze se slevou zakoupit maximálně dvě vstupenky na jeden titul. Počet vstupenek je omezený. Ovocný trh 6, 112 30 Praha 1 tel.: 224 901 419 [email protected], www.narodni-divadlo.cz Národní divadlo Brno 10% sleva z ceny vstupného na vybraná představení pořádaná divadlem Dvořákova 11, 657 70 Brno tel.: 542 158 111 [email protected], www.ndbrno.cz Divadlo Viola až 50% sleva z ceny vstupného na vy­ braná představení pořádaná divadlem vč. dramaturgické řady

Rozhlasová hra na jevišti Národní třída 7, 110 00 Praha 1 tel./fax: 224 220 844 www.divadloviola.cz Divadlo Ponec 30% sleva z ceny vstupného na představení pořádaná divadlem (netýká se hostů a festivalů) Husitská 24A/899, 130 00 Praha 3 tel.: 224 817 886 (9–17h), 222 721 531 (17–20h) [email protected], www.divadloponec.cz Moravské divadlo Olomouc až 50% sleva z ceny vstupného Třída Svobody 33, 779 00 Olomouc tel.: 585 500 500 (předprodej vstupenek) [email protected], www.moravskedivadlo.cz Experimentální prostor NoD 10% sleva na divadelní představení s výjimkou festivalů a zahraničních produkcí. Dlouhá 33, 110 00 Praha 1 tel.: 723 706 249. [email protected] a nod.roxy.cz

V ÝT VARNÉ UMĚNÍ Galerie Rudolfinum Alšovo nábřeží 12, 110 01 Praha 1 tel.: 227 059 309 (pokladna) [email protected], www.galerierudolfinum.cz Připravuje se výstava Jake & Dinos Chapman. The Blind Leading the Blind. (3. 10. 2013–5. 1. 2014)

Partneři

Partneři Klubu Vltava

48 Partneři

Galerie hlavního města Prahy 20% sleva z ceny vstupného na aktuální výstavy Výstavní místa: Městská knihovna, Dům U Kamenného zvonu, Staroměstská radnice, Dům U Zlatého prstenu, Trojský zámek, Bílkova vila, Bílkův dům v Chýnově. Mariánské nám. 1, Praha 1 tel.: 222 310 489, 222 313 357 www.citygalleryprague.cz Topičův salon 50% sleva z ceny vstupného Národní 9, 110 00 Praha 1 tel.: 224 232 500 [email protected], www.topicuvsalon.cz ARS VIVA cest y za uměním Specializovaná cestovní kancelář. Muchova 9, č. p. 223 (1. patro) 160 00 Praha 6 tel.: 233 324 099, fax: 224 311 585 [email protected], www.arsviva.cz

KNIHY, ČASOPISY, CD Společnost Franze K afk y 30% sleva na veškerou knižní produkci z nakladatelství Široká 14, 110 00 Praha 1 tel.: 224 227 452 [email protected], www.franzkafka-soc.cz Radioservis, a. s. Hudební a knižní vydavatelství Českého rozhlasu, vydavatel Týdeníku Rozhlas. 25% sleva v zásilkovém obchodě na vlastní zboží, zájemcům zašleme zdarma katalog Objednávky: Olšanská 5, 130 00 Praha 3 tel.: 272 096 310 [email protected] 10% sleva na celý sortiment ve firemní prodejně Vinohradská 12, Praha 2 tel.: 221 551 349, 221 551 350 A2 kulturní t ýdeník Americká 2, 120 00, Praha 2 tel.: 222 510 227 www.tydenikA2.cz

Členské v ýhody Veškeré soutěžní plnění je možné čerpat prostřednictvím informační linky Klubu Vltava. Odpovědi volejte na klubovou linku 221 552 686. Chcete-li využít členských výhod u našich partnerů, uvádějte při písemných objednávkách členské číslo. Při osobním odběru se prokažte prů­ kazkou Klubu Vltava. Změna výhod partnerů a konkrétních forem spolu-­ práce vyhrazena.

SANQUIS ON-LINE Časopis o všech podobách umění a o zdravém životním stylu – od 3. 10. 2011 pravidelně každý měsíc pouze v elektronické verzi. 30% sleva na roční předplatné [email protected], www.sanquis.cz Opera PLUS Informační magazín o opeře, hudbě a tanci [email protected] www.operaplus.cz Nakladatelst ví Romeo 30% sleva z ceny knih Pod Bání 21, 180 00 Praha 8 tel.: 283 840 193, 605 960 211 [email protected], www.jirijosek.com Nakladatelst ví LIK A KLUB až 25% sleva na všechny publikace Počernická 76, 108 00 Praha 10 tel.: 222 541 166 [email protected], www.likaklub.cz Nakladatelst ví Carpe diem Edice klubové poezie, Edice knih doplněných o DVD 20% sleva na veškeré tituly Carpe diem, 691 11 Brumovice 175 tel.: 519 423 378 [email protected], www.carpe.cz

MAGAZÍN KLUBU VLTAVA Čtvrtletník posluchačů a příznivců stanice Český rozhlas Vltava | XVIII. ročník | číslo 4 |

Libri, spol. s. r. o. 20% sleva z ceny knih Neklanova 27, 128 00 Praha 2 tel.: 252 541 632, fax: 251 611 013 [email protected], www.libri.cz Žaket – kartografické vydavatelství 30% sleva z ceny všech map při přímém odběru Slánská 381/10, 163 00 Praha 6 tel.: 210 083 570 [email protected], www.zaket.cz Nakl adatelst ví ATLANTIS, spol. s r. o. 20% sleva na produkci nakladatelství, při objednávce dvou a více knih neplatíte poštovné PS 374, Česká 15, 602 00 Brno tel./fax: 542 213 221 [email protected], www.atlantis-brno.cz Nakladatelst ví BASET až 15% sleva na vybrané publikace redakce: Vinohradská 134, 130 00 Praha 3, tel.: 244 402 705 expedice – prodejní sklad: Plovdivská 3400, 143 00 Praha 4, tel./fax: 244 402 706 [email protected], www.baset.cz Nakladatelst ví LABYRINT až 20% sleva na vybrané publikace redakce: Dittrichova ulice č. 5, 120 00 Praha 2 | tel. a fax: 224 922 422 [email protected], http://labyrint.net

prosinec 2013–únor 2014 | Vychází 4× ročně | použité foto Bohumila Hrabala: ČTK, Pavel Vácha, 1965 Evidenční číslo MK ČR E 14038 | Šéfredaktor: Luboš Stehlík | Redakce: Lenka Pitronová, Marcela Hájková Grafická úprava a sazba: Český rozhlas, Adéla Knajzlová, Jakub Šolín Tisk: Litera Brno | Distribuce: SEND, předplatné s. r. o. | Český rozhlas Vltava šéfredaktor stanice Lukáš Hurník | Vinohradská 12, 120 99 Praha 2 tel.: 221 552 677 | vltava.rozhlas.cz | e-mail: [email protected]

Nakladatelst ví TITANIC 20% sleva na všechny knihy Plzeňská 222, 150 00 Praha 5 tel.: 257 211 257 [email protected], www.titanic.n.cz

Staňte se členem/kou Klubu Vltava nebo členství darujte!

Dárkový poukaz Členství v Klubu Vltava pro rok 2014

Klub Vltava je tu pro všechny příznivce kultury a stanice Vltava, kteří se rádi dozvědí více o připravovaném programu, chtějí si být jisti, že jim neuniknou speciální pořady a tematická pásma, mají zájem o společné akce. Výhody členství: • 4x ročně magazín posluchačů a příznivců stanice Vltava do vaší schránky • celoroční slevy u partnerských pořadatelů kulturních událostí • zasílání novinek a upozornění na akce e-mailem • pravidelná setkání členů Klubu

vltava.rozhlas.cz/klubvltava

Staňte se členem/kou Klubu Vltava nebo členství darujte!

Přihlašovací Formulář do Klubu Vltava

Jak se stát členem/kou:

Druh členství v Klubu Vltava:*

• vyplněním on-line formuláře na

Osobní členství (150,- Kč za rok)

vltava.rozhlas.cz/klubvltava

Rodinné členství (290,- Kč za rok)

• zasláním přihlášky na adresu: Klub Vltava Český rozhlas Vltava Vinohradská 12 | 120 99 Praha 2 • telefonicky na čísle: 221 552 686 Členský poplatek: 150 Kč pro jednotlivce 290 Kč pro rodiny

Osobní údaje člena/členky: Příjmení:*

Jméno:*

E-mail:*

Telefon:

pro

Rok narození:* Ulice:*

Číslo:*

Město:*

PSČ:*

od

Chcete členství darovat? Odstřihněte dárkový poukaz, vyplňte a předejte tomu, komu členství chcete věnovat. Vyplňte on-line přihlášku nebo zde přiložený přihlašovací formulář, odstřihněte a zašlete na naší adresu.  

Další osoby pro rodinné členství Příjmení:

Jméno:

Příjmení:

Jméno:

Následně budeme plátce kontaktovat s info­r­ macemi k platbě, obdarovanému zašleme členský průkaz a první číslo magazínu.  Další informace:

Kontaktní údaje plátce členství: Příjmení:

Jméno:

E-mail:

Telefon:

tel: 221 552 686, e-mail: [email protected],

Způsob platby členského příspěvku:*

www.vltava.rozhlas.cz

Převod na účet Složenkou

Vyplněním „Přihlašovacího formuláře“ vyjadřuji svůj souhlas, podle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, se zpracováním osobních údajů v rozsahu jméno, příjmení, adresa bydliště a e-mailová adresa za účelem členství v Klubu Vltava, zasílání čtvrtletníků posluchačů a příznivců stanice ČRo Vltava a informačních e-mailů týkajících se novinek v programu Českého rozhlasu. Tímto dávám souhlas se zpracováním osobních údajů a se zasíláním e-mailů na dobu neomezenou, případně do odvolání tohoto souhlasu. Osobní údaje budou zpracovávány výlučně správcem osobních údajů Českým rozhlasem, se sídlem Vinohradská 12, 120 99 Praha 2 a pouze za výše uvedeným účelem. Udělení souhlasu je dobrovolné. Osobní údaje nebudou předávány třetím osobám. Mám právo kdykoliv souhlas odvolat, mám právo na opravu a přístup ke svým osobním údajům, jakož i ostatní práva uvedená v § 21 z.č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.

Co rádi na Vltavě posloucháte: literární pořady 

 dramatickou tvorbu

dokumenty a reportáže 

 kulturní zpravodajství

klasickou hudbu 

 jazzovou hudbu

etnickou a alternativní hudbu chci dostávat čtvrtletník Vltava v počtu

ks,

budu je distribuovat ve svém okolí.

Podpis:

vltava.rozhlas.cz/klubvltava